Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra psychologie
MOTIVACE A SYNDROM VYHOŘENÍ U ZDRAVOTNÍCH SESTER MOTIVATION AND BURN OUT SYNDROME OF NURSES PROFESSION
Magisterská diplomová práce
Bc. Miroslava Hruboňová
Vedoucí práce: Doc. PhDr. Vtípil Zdeněk, CSc. Olomouc 2011
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně. Uvedla jsem všechny literární prameny a publikace, ze kterých jsem čerpala.
V Olomouci dne …………………………………
Poděkování: Děkuji doc. PhDr. Zdeňku Vtípilovi, CSc. za odborné vedení, trpělivost, čas a množství cenných rad, které mi poskytl při zpracovávání mé diplomové práce. Děkuji také své rodině za podporu, toleranci a pomoc.
Obsah Úvod...................................................................................................... - 5 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................ - 7 1 Současné problémy zdravotnictví ............................................... - 7 1.1 Uvedení do problematiky..........................................................................- 7 1.2 Současné problémy českého zdravotnictví, specifické problémy zdravotních sester - 8 -
2
Motivace a pracovní spokojenost.............................................. - 11 2.1 Motivace hybná síla lidského konání......................................................- 11 2.1.1 Pracovní motivace...........................................................................- 13 2.1.2 Teorie pracovní motivace ...............................................................- 15 2.2 Pracovní spokojenost ..............................................................................- 19 2.2.1 Faktory pracovní spokojenosti – nespokojenosti............................- 21 -
3
Profese zdravotní sestry............................................................. - 28 3.1 Charakteristika práce zdravotní sestry ..........................................................- 28 3.2 Osobnost zdravotní sestry .............................................................................- 29 3.3 Náročnost práce zdravotní sestry ..................................................................- 31 -
4 Specifické poznatky k činitelům pracovní spokojenosti a BM u zdravotních sester.............................................................................. - 34 4.1 4.2
Specifika akutní medicíny.......................................................................- 34 Specifika chronické medicíny.................................................................- 37 -
5 Syndrom vyhoření, pojetí, přístupy a zdroje vyhoření zdravotních sester.............................................................................. - 43 5.1 Pojetí a definice syndromu vyhoření ......................................................- 43 5.2 Fáze BM..................................................................................................- 44 5.3 Teoretické zázemí BM............................................................................- 46 5.4 Zdroje BM u zdravotních sester..............................................................- 47 5.4.1 Stres jako hlavní příčina BM ..........................................................- 47 5.4.2 Osobnostní faktory BM...................................................................- 49 -
Výzkumná část................................................................................... - 54 6 Metodologický rámec ................................................................. - 54 6.1 Cíle, hypotézy .........................................................................................- 54 6.2 Aplikovaná metodika ..............................................................................- 55 6.2.1 Psychologické metody ....................................................................- 55 6.2.2 Statistické metody analýzy dat........................................................- 57 6.3 Zkoumané soubory..................................................................................- 58 6.4 Organizace a průběh šetření....................................................................- 59 -
7
Výsledky práce............................................................................ - 61 7.1 Základní výstupy DSZS..........................................................................- 61 7.1.1 CPSF – Celková pracovní spokojenost a fluktuační tendence........- 61 7.1.2 VZ- mezilidské vztahy....................................................................- 64 7.1.3 APO – adaptace na práci, očekávání...............................................- 68 7.2 Výstupy a koreláty BM...........................................................................- 72 7.2.1 BM – syndrom vyhoření .................................................................- 72 7.2.2 Koreláty BM (soubor AM i CHM) + t – testy ................................- 74 7.3 Výstupy a koreláty RJSB ........................................................................- 78 7.3.1 RJSB – spokojenost s vlastní prací .................................................- 78 -
7.3.2
Koreláty RJSB (soubor AM i CHM) + t – testy .............................- 79 -
8 K platnosti hypotéz..................................................................... - 83 9 Diskuze......................................................................................... - 85 10 Závěr............................................................................................ - 89 11 Souhrn ......................................................................................... - 92 POUŽITÁ LITERATURA............................................................... - 97 PŘÍLOHY ........................................................................................ - 102 -
Úvod Tématem magisterské diplomové práce je zmapování a porovnání syndromu vyhoření u zdravotních sester v tzv. akutní medicíně (sestry ARO, JIP a záchranných služeb) se sestrami pečujícími o staré a chronicky nemocné – v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN) a domovech seniorů (DS). Navazuje na bakalářskou práci, kde část výsledků již byla vyhodnocena. Diplomová magisterská práce je rozšířena o poznatky z práce zdravotních sester v péči o chronicky nemocné a staré pacienty. Tato práce si neklade za cíl analyzovat práci sester a už vůbec ne stav českého zdravotnictví jako celku (analýzu stávajícího zdravotního systému se pokouší vypracovávat několik odborných týmů již řadu let). Chceme pouze poukázat na to, že často za negativním postojem zdravotních sester můžeme očekávat především syndrom psychického vyčerpání, kterému však předcházelo velké nadšení pro práci, vysoké cíle a ideály. Dnes se již o syndromu vyhoření mluví poměrně často a je ponejvíce spojován hlavně s pomáhajícími profesemi. Myslíme si, že poukazování na problém a jeho „připomínání“ je jednou z nemnoha možností, jak zlepšit zdravotnictví. Především proto, že výchova odborně i lidsky zdatných jedinců je základem pro kvalitní práci. V práci se budeme zabývat specifiky práce zdravotních sester, které jsou logicky dané jednak charakterem péče, jednak zvláštními požadavky, které v sobě akutní i chronická medicína nese. Dotkneme se spokojenosti, respektive nespokojenosti zdravotních sester, motivace i současných problémů, které mohou mít z pohledu syndromu vyhoření významný vliv na rozvoj a kvalitu jejich práce. Součástí práce bude také pozastavení se nad osobnostními faktory zdravotních sester, které jsou určujícími aspekty při zvládání stresu a případného rozvoje syndromu vyhoření. Práce zdravotní sestry je fyzicky, ale především psychicky náročná. Zdravotní sestry pomáhají lidem zlepšit zdravotní stav, snaží se o co nejefektivnější úzdravu pacientů. Ve své profesní kariéře se však mohou častěji než v kterékoliv jiné profesi setkávat s neúspěchem. Příčin je více – může to být „nevděk“ pacientů, konfliktní situace, špatně zvolená zvládací strategie. Hlavním frustrujícím faktorem je ovšem setkávání se smrtí. V žádné jiné profesi není intenzita tohoto setkávání tak vysoká jako ve zdravotnictví. Paradoxně to neznamená, že si s ní zdravotničtí pracovníci vědí rady. Naopak, stupňování nejistoty -5-
i uvědomění si pocitu vlastní smrtelnosti a bezmoci mohou vést k silným psychickým otřesům. Od těch je pak jen krůček k psychickému vyčerpání a vzniku syndromu vyhoření. Výzkumná část je zaměřena na porovnání vztahu mezi spokojeností s vlastní prací a syndromem vyhoření u sester v akutní medicíně a sester v chronické péči, na celkový obraz podporujících a brzdících motivů u obou souborů a také na míru vyhoření. Práce se zabývá zjišťováním a porovnáváním závislosti vybraných proměnných a postojů ke kontextu práce. Téma práce bylo vybráno ze dvou důvodů, které se vzájemně prolínají. Jedním důvodem je, že autorka práce pracuje jako zdravotní sestra a problematika syndromu vyhoření se jí dotýká. Dalším důvodem je autorčina osobní zkušenost se zdravotnictvím, kdy byla v pozici pacienta a na „vlastní kůži“ pociťovala důsledky „vyhořelých“ zdravotníků.
-6-
TEORETICKÁ ČÁST 1 Současné problémy zdravotnictví 1.1 Uvedení do problematiky Letité problémy ve zdravotnictví se staly předmětem zájmu široké veřejnosti. Zabývá se jimi celá řada odborníků (od roku 1993 – tedy v rámci samostatné České republiky – působilo v resortu zdravotnictví 13 ministrů, od roku 1989 dokonce 19 ministrů), ale i laiků (četné „průzkumy“ zejména ze strany novinářů např. MF DNES). Na povrch se dostávají mnohé negativní skutečnosti, jejichž řešení je často velmi složité a obtížné. Resortem zdravotnictví projde ročně kolem 260 miliard korun, které mají být využity zejména na zkvalitnění péče o pacienty. Důležitou součástí financování zdravotnictví je čerpání z fondů EU. Do konce roku 2013 je vyčleněno pro české zdravotnictví asi 20 miliard korun. (Komfort 2008, s.4-6). Neznamená to jen modernější přístrojové vybavení a dotování lékové politiky. Jednou z priorit všech dosavadních „reformátorů“ byla podpora vzdělávání a studia zdravotnických pracovníků na všech úrovních. České zdravotnictví vždy mělo kvalitní odbornou tradici vzdělávání, nyní je však situace komplikovanější – především pro překotnost změn, které v oblasti vzdělávání vznikají. Reformou zdravotnictví se zabývala celá řada institucí – od různých občanských sdružení, pacientských organizací a spolků, až po odborné skupiny a politické strany. Avšak uspokojivá řešení se stále nenašla. V minulosti nedošlo ani k pojmenování základních problémů a vytyčení směrů, kterými by se měl celý resort ubírat. Dnes se zdá, že některé problematické faktory jsou identifikovány. Nicméně cesta, kterou se snaží kompetentní lidé nastavit, se zdá obtížnější, než si mnozí z nich představovali. Jsou sice prezentována různá řešení, jejich účinnost se však zdá být kontraproduktivní. Tyto skutečnosti jsou důkazem toho, jak je zdravotnictví nesmírně složitý komplex různých subsystémů, které jsou ve vzájemné interakci. Každý takto složitý systém je ohrožen pochybením a přičteme-li dobu neřešených problémů a působení lidského faktoru, jednoznačným výsledkem může být dekompenzace či nekonzistence zdravotnictví. Fakt, že práce ve zdravotnictví je náročná fyzicky, zejména však psychicky, je všeobecně znám. Dokladem je Kodex sestry předložený
-7-
Českou asociací sester z roku 1991, kde se píše, že sestra na sebe při výkonu povolání klade vždy nejvyšší požadavky, je zodpovědná svým příkladným morálním jednáním, i svou vysoce odbornou profesní způsobilostí. Je potřeba připomenout, že hlavním vztahem, se kterým se ve zdravotnictví setkáváme, je vztah pacient x zdravotník. Podstatou této dyády jsou však ostatní interakce (lékař x sestra, sestra x příbuzní, v neposlední řadě sestra x její osobnost), které bývají hlavním zdrojem sociálních, komunikačních i jiných konfliktů.
1.2
Současné
problémy
českého
zdravotnictví,
specifické
problémy zdravotních sester Na problémy zdravotnictví lze pohlížet z několika úhlů – sociálního, ekonomického, psychologického apod. Je nasnadě, že jednotlivá hlediska se prolínají a vzájemně ovlivňují. Každá disbalance má však přímý dopad na všechny zúčastněné – pacienty, příbuzné i zdravotníky. Základem pro předcházení problémů na všech úrovních je vytváření psychologicky i terapeuticky vhodného prostředí. To znamená vnímat specifika jednotlivých oddělení, zaměřovat se na obecné poznatky medicíny a v neposlední řadě podněcovat rozvoj a vzdělávání zdravotnických pracovníků. Neustálé zvyšování finančního přílivu a poukazování na ekonomické ukazatele však zřejmě ke zkvalitnění zdravotnictví nevede. Neprůhledné financování v oblasti lékové politiky, složitá vázanost na odbornost, přídělový systém v oblasti kvality péče, to jsou některá negativa, která mají vliv na stav českého zdravotnictví. Důležitým aspektem jsou také informace z některých zahraničních studií. Ty poukazují na to, že asi u 10 % hospitalizací dochází k poškození pacienta. Výsledky zjišťování v rámci EU odhalily přibližně 850 000 nežádoucích událostí (nežádoucími událostmi se rozumí poškození pacienta chybou zdravotníka). V České republice dosud žádná zjišťování tohoto typu neproběhla. Odborníci se však domnívají, že vlivem mnohých nepříznivých ukazatelů je výskyt výše zmiňovaných nežádoucích událostí v ČR spíše o něco vyšší. V celém řetězci pracovníků zdravotnictví zaujímá zdravotní sestra velmi podstatné místo.
Podle internetových
zdrojů
ministerstva zdravotnictví
je
všeobecných zdravotních sester akutní nedostatek, zejména ve větších městech. Nedostatek personálu zcela evidentně ohrožuje kvalitu poskytované péče. Příčin je několik. Noční směny, fyzická i psychická náročnost, nízká prestiž, nedostatečné oceňování, zvýšené riziko infekce a nákazy apod. Za velmi negativní lze považovat -8-
trendy, kterými se zdravotnictví z hlediska kvality péče o pacienty ubírá. Zvyšuje se počet starších a těžce nemocných pacientů, snižuje se počet pomocného personálu. Zásadní v tomto směru je způsob vzdělávání. Všeobecné sestry vycházejí pouze z vyšších zdravotnických škol (délka studia je 6 let) nebo z vysokých škol jako zdravotničtí asistenti. V roce 2009 ukončilo studium oboru zdravotnický asistent zhruba 3 900 absolventů, avšak, (Sestra 5/2008 ročník 18, s.18), do praxe jich nastupuje slabá třetina. Dokonalý obrázek nám poskytne přepočet sester na jedno obsazené lůžko. Zatímco například v Německu to je 4 – 5 sester, na Slovensku 3,5 sestry, v České republice to je 0,8 sestry. S tím potom zcela jednoznačně souvisí i další jevy, o kterých se příliš nemluví. Sestry – dnes už také vysokoškolsky vzdělané – musejí vykonávat nekvalifikované činnosti, snižují se jejich kompetence a chybí pozitivní náhled do budoucnosti. Z jiného pohledu se snaží řešit problémy zdravotnictví současná vládní garnitura. Ne snad, že by nalezla příčiny neustálého úniku peněz ve zdravotnictví, ale zlepšení spatřuje v efektivnějším využití zdrojů. Ve srovnání se zeměmi OECD jsme zemí s velkým počtem akutních lůžek. Hovoří se o možnosti až 30% snížení počtu těchto lůžek, čímž by se mohla v nemocnicích vytvořit finanční rezerva v řádech desítek miliard korun. Zdravotnictví je však natolik složitý a nemocný organismus, že jeho „léčba“ je dlouhodobou záležitostí. Stávající ministr zdravotnictví už alespoň začal hovořit o změně systému. Naznačil některé kroky, kterými by se zdravotnictví mohlo ubírat. Teprve čas ukáže správnost, respektive omyly této cesty. Z psychosociálního hlediska je za největší zátěž pro sestry považován kontakt s umírajícím a následně s jeho rodinou. Požadavků, které umírající mají, není zase tak mnoho, mělo by tedy být v silách zdravotníků tato jejich přání splnit. Ať už je to pocit sounáležitosti, pochopení, zachování důstojnosti či zbavení bolesti. Nejdůležitější pak je vyhnout se tomu, co umírající nechtějí (neustálé překládání, přemíra péče, nucení do nechtěných aktivit atd.). Z pohledu zdravotních sester to vyžaduje vysokou míru empatie, tělesnou i duševní vyrovnanost, trpělivost, ale i schopnost odstupu a péče o sebe samotnou. Bolest příbuzných je pro sestry rovněž stresujícím činitelem, zvláště když reakce nejbližších může vést k hostilitě, obviňování až agresi. Jiným problémem jsou situace, kdy sestra vnímá nešetrnost a nežádoucí chování spolupracovníků, hlavně v oblasti komunikace s pacientem. Dalším zdrojem konfliktních sociálních situací je vztah lékař – sestra. Lékař často neorganizovaně -9-
zasahuje do činnosti sester tím, že vyžaduje okamžitou asistenci ve chvílích, kdy to není nezbytně nutné. Nebývají nastaveny priority v pracovních aktivitách, důsledkem pak může být chaotická, nedokončená či nevhodně zkrácená činnost. Sestra hraje klíčovou roli v pracovních vztazích sestra – lékař, sestra – ošetřovatelé, sestra – pacient. Tyto vztahy jsou určující pro vytváření pracovní spokojenosti, profesionálního pracovního výkonu, ale i dobrých pracovních výsledků. Nejednotnost v požadavcích, očekáváních a představách v jednotlivých pracovních skupinách mohou být rovněž zdrojem napětí, neklidu a nespokojenosti v práci. Podle studie z roku 2007, kterou zveřejnil časopis Sestra (2007, s.16), je zdroj nejčastějších problémů ve vztahu sestra – lékař pracovní přetížení sester. Dalšími faktory, které sestry hodnotily negativně jsou výkon činnosti, spadající do kompetence někoho jiného (především pověřování sester pomocnými pracemi nebo naopak výkony administrativního charakteru, které jsou kompetencí lékařů), narušování organizace práce neplánovanými zásahy a podceňování práce sestry ze strany lékařů. Mezi nejčastější zdroje konfliktů na úrovni vztahu sestra – pacient bylo uváděno nevhodné jednání ze strany rodinných příslušníků pacientů a organizační problémy spojené s nadměrným počtem pacientů. Všechny tyto aspekty snižují kvalitu poskytované péče, ale zároveň prohlubují negativní jevy, kterými je povolání zdravotní sestry provázeno. Hlavním frustrujícím momentem je pocit bezmoci, selhání. Aby tomu tak nebylo, je třeba vytvořit podmínky, které by vedly k osobnostnímu i profesionálnímu růstu zdravotních sester. Podporovat týmovou práci, zlepšit komunikaci a spolupráci na všech úrovních. To vše by mělo mít jediný cíl – zájem o pacienta a jeho léčbu. Jen sestra dostatečně připravená, informovaná a spokojená je schopná k tomuto cíli dojít.
- 10 -
2 Motivace a pracovní spokojenost 2.1 Motivace hybná síla lidského konání Základním prvkem veškeré lidské činnosti je motivace, tedy zjišťování pohnutek k dosahování cílů, zkoumání důvodů a příčin určitého chování, snaha o porozumění jistého jednání a postupů. Jedná se v podstatě o spletitý komplex různých pochodů, které vysvětlují rozličná chování. Původ pojmu „motivace“ nalezneme v latinském „movere“ či „moveo“ , tedy hýbati, pohybovati či hýbám se. Obecně chápáno je motivace jakýsi „důsledek“ homeostázy organismu. Její hlavní funkcí je zajišťování tělesné i duševní pohody, zjednodušeně řečeno – slouží k uspokojování potřeb jednotlivce. Ve vztahu k motivaci pak Homola (1992, s. 10) rozlišuje mezi chováním a jednáním člověka. Chování je pojímáno jako širší vodítko, do kterého jsou zakomponovány veškeré projevy jedince – od fyziologických změn až po složitější lidskou činnost. Jednání je „vědomě cílový ráz“, kdy jedinec zná důvody svého konání. Motivaci chápe autor jako souhrn všech pohnutek, které k chování směřují – hovoří o „motivaci lidského chování“. Kohoutek (1998, s. 59) zdůrazňuje vnitřní pohnutky neboli motivy, které jsou hlavním zdrojem našeho chování = motivace. To způsobuje určitý stav napětí, jež člověka determinuje. Motivované chování je dle něj ovládáno emocemi a očekáváními, opírá se však také o minulé zkušenosti. O motivaci jako „intrapsychickém procesu“ se zmiňuje Nakonečný (1996, s. 17). Za zdroj motivace považuje vnitřní a vnější situaci jednotlivce, které jsou ve vzájemné interakci. Nakonečný (2003, s. 102) se rovněž zmiňuje o psychologických faktorech, které vědomě či nevědomě předurčují člověka k uskutečnění a zaměření se k určitému cíli. Motivaci definuje jako proces vyjadřující výsledek směru, síly a trvání chování. Motivace je dána motivy, které jsou určeny systémem kognitivního zpracování. Nakonečný zdůrazňuje potřebu vymezení motivace vědomé a motivace nevědomé. Nevědomá motivace neznamená nemotivované chování, o jehož existenci se psychologové přou. Je to motivace, kterou subjekt nezná, nenachází příčinu chování, jedinec má nevědomou potřebu, resp. jedinec si neuvědomuje dopad svého konání. Z uvedeného
je
patrno,
že
jednotná
definice
pojmu
motivace
je
z psychologického hlediska jedna z nejobtížnějších. Hlavním důvodem je imaginace
- 11 -
pojmu, která je dána tím, že motivace není přímo pozorovatelná. Jednou z dalších příčin složitosti přesné definice je spojení motivace s motivy, jež vždy souvisí ne s jedním, ale celým komplexem nejrůznějších motivů, kterými můžeme různé chování vysvětlit. V neposlední řadě je obsáhlost pojmu umocněna zkušenostmi jedince, které velmi úzce souvisí s řadou psychických procesů (potřeby, zájmy, postoje, sklony apod.), jež jsou provázány a tím motivaci „komplikují“. I přes značnou nejednotu v pohledech na motivaci jsou stanovena některá shodná kritéria. Jedním z nich jsou základní složky motivace: 1) aktivační = energetizující, hlavní jednotkou jsou potřeby 2) cílovou = direktivní, udává směr aktivity Shoda panuje také u některých obecných zjištění. Motivace je nedílnou součástí osobnosti člověka. Je budována prostřednictvím motivačního systému, který se vytváří během celého života. Jeho konzistence je víceméně závislá na integritě osobnosti. Motivace je ovlivňována vnějšími pohnutkami, které mohou být nižší (biologické) a vyšší (hmotné, duchovní). Motivovaný jedinec vykazuje daleko lepší výsledky v práci. Je angažovanější, snáze zvládá těžkosti, má vyšší pracovní tempo. Naproti tomu demotivace je příčinou celé řady potíží – menší životní pohoda, nižší kvalita práce, menší svědomitost atd. Bedrnová, Nový (2003, s. 221) se zaměřují ve vztahu k motivaci především na osobnostní
hlediska
(schopnosti,
temperament,
charakter,
postoje)
a
na
trojdimenzionální působení motivace, kde rozeznávají dimenzi směru (v popředí je zaměřenost a směrování k určité činnosti, resp. přesměrování od jiných cílů), dimenzi intenzity (je dána stupněm vynaloženého úsilí k dosažení cíle) a dimenzí stálosti (míra schopností překonávat překážky, stálost je chápána jako nepřerušení směru k dosažení cíle i přes nezdary). Biologická podmíněnost motivace v sobě zahrnuje fyziologické základy, jež jsou
uloženy
v retikulární
formaci.
Velmi
zjednodušeně
řečeno,
hlavním
„zodpovědným“ místem mozku je hypotalamus, resp. jeho zadní část. Ta je považována za vnitřní aktivační zdroj. Významnou roli sehrává limbický systém a hormonální vlivy, které mají transformační úlohu z hlediska energetické aktivity. Za vnější determinantu je považováno především působení sociálního světa, přirozená zvídavost a stimulace. Homola (1992, s. 26) pak shrnuje: „Aktivita je v každém okamžiku výsledkem působení vnitřních i vnějších činitelů. Je inherentním znakem každého živého organismu, tedy i člověka. Jejími - 12 -
determinanty jsou jak vnitřní změny, tak podněty z vnějšího, především sociálního okolí.“ Z biologického pohledu je motivace homeostatickým prvkem. Vychází z biologických potřeb, které jsou vyjádřením jistého nedostatku organismu. Působením motivace dochází k určité redukci a eliminaci těchto deficitů. Prostřednictvím behaviorálních procesů, které jsou reprezentovány motivací, je dosažena rovnováha vnitřního i vnějšího prostředí. Nakonečný (2003, s.106) shrnuje, že motivace zajišťuje biologicky účelný behaviorální akt. Křivohlavý (2004, s. 166), zabývající se mimo jiné tzv. pozitivní psychologií, se zmiňuje o morální motivaci. Jejími základními zdroji jsou empatie, sblížení (afiliance) a přijetí morálních principů. Tento úhel pohledu vnímá motivaci jako hledání dobra a zla, jako hledání motivačních sil. Věnuje pozornost také příčinám ztráty morální motivace, tzv. deficitům neboli nedostatkům. Dokladem motivace jako hybné síly lidského konání je Snyderova teorie naděje. Významným prvkem je cíl konání. Jak píše Křivohlavý (2004, s. 53), musí mít stanovení cíle pro daného člověka určitou minimální hodnotu. Není-li očekávání dostatečně důležité, nevzbudí ani potřebnou motivaci. Jen úspěšné završení cesty k cíli posiluje motivaci, její zablokování sílu motivace naopak výrazně ovlivní směrem dolů.
2.1.1 Pracovní motivace V rámci motivace je zdůrazňováno uspokojování lidských potřeb jako zásadní aspekt k dosažení cíle. Prostředkem, jež se k tomuto vztahuje, je lidská činnost = práce. Je nedílnou součástí aktivačních a hybných sil člověka, a lze ji tudíž chápat jako druh specifické motivace. Práce slouží k zajištění ekonomického hlediska, je však rovněž významným zdrojem uspokojení řady dalších motivů. Pracovní motivace je výsledkem celkového přístupu člověka k práci, k jeho pracovní ochotě i ke konkrétním pracovním úkolům. Obecně jsou rozlišovány 2 druhy motivů. Jak uvádí Bedrnová, Nový (2003, s. 242), je to motivace intrinsická – sociální kontakt s ostatními lidmi, potřeba výkonu, touha po moci i nalézání smyslu života a seberealizace – a motivace extrinsická. Náleží k ní potřeba peněz, potřeba jistoty, sebepotvrzení. Pracovní činnost je činnost záměrná a cílevědomá, motivační prvek je v ní tedy obsažen. Pracovní motivace je pak spojena s výkonem práce, to znamená, že se - 13 -
zabývá přístupem člověka k práci, k plnění jeho pracovních úkolů. Lidé jsou považováni za tvory spíše pasivní, proto o práci můžeme hovořit jako o činnosti, která je pro zachování existence nezbytná. Ve vztahu k pracovní motivaci je tedy potřeba zdůraznit významnou roli tzv. motivačního profilu. Je budován průběžně, nicméně se vyznačuje relativní stabilitou. Jeho utváření je výsledkem, který vychází z některých potřeb člověka. Je to potřeba sociální interakce, potřeba sebeocenění, ale i potřeba bezpečí a jistoty. Vnější zdroje pracovní motivace mají interindividuální i intraindividuální účinek. K těmto vnějším ukazatelům řadíme ekonomické potřeby, pracovní hodnocení, sociální výhody apod. Důležitým poznatkem v této oblasti je zejména aktivace motivačního procesu. Štikar (2003, s. 108) hovoří o tom, že aktivace je možná jen za specifických podmínek – dojde-li k funkčnímu vztahu mezi vnitřními a vnějšími ukazateli pracovní motivace. V souvislosti s motivací k práci je třeba zdůraznit stimuly. Stimuly jsou chápány jako vnější činitelé pracovní motivace – na rozdíl od motivů, jež jsou pojímány jako vnitřní energetizující složka. Mezi stimuly a motivy může za určitých podmínek (potřeby jedince, hodnoty, aktuální emocionální rozpoložení, vztah k objektu atp.) dojít ke vztahu. Tím dochází k modifikaci stimulu (vnějšího aspektu) na motiv, tedy vnitřní pohnutku, směřující k dosažení určitého cíle. Podobně pak uvádí Vtípil (1985, s. 49), že přechod stimulů v motivy je možný pouze tehdy, mají-li vztah k potřebám a cílům jedince, tedy je-li možné předvídat uspokojení z činnosti. Za primární jev pracovní motivace se obecně považuje vztah člověka k práci. To znamená podávání určitého pracovního výkonu, ocenění a prestiž povolání, ale také úroveň uspokojení jedince z práce. Vztah k práci se odvíjí od tří základních rozměrů: ℘ postojový – práce je vnímána jako hodnota ℘ motivační – psychologické vnímání práce ℘ výkonový – skutečný pracovní výkon Pro naše potřeby zdůrazňujeme právě onen psychologický rozměr. Do něj se promítají postoje, jež vznikají v souvislosti s jeho pracovní činnosti. Subjektivní prožívání práce je individuálním výsledkem, který může mít podobu svobodné a seberealizační činnosti, ale také podobu zla a otroctví. Nezbytná propojenost práce a
- 14 -
motivace je dána samotným konceptem zaměřené činnosti (práce) s úsilím, očekáváním, aktivitou i energií (motivace). Z uvedeného vyplývá několik znaků pracovní motivace. Má zásadní místo v rámci pracovní činnosti. Významným (i když ne hlavním) činitelem je ekonomické zajištění. Podobně jako motivace obecně, je také pracovní motivace ovlivňována dalšími motivy – uspokojením, seberealizací, nalézáním smyslu života. Podstatným prvkem je také motivační profil, který je aktivován funkčním vztahem vnitřních motivů a vnějších stimulů. Jak se zmiňuje Vtípil (2005, s. 9), práce má charakter sociálního bytí – probíhá v jistém sociálním rámci, každý pracovník je součástí sociálního systému a je ovlivněn tzv. sociální facilitací. Sociální rámec je dotvářen skupinovými vztahy. Ty mají význam ekonomický, sociální, ideologický a psychologický.
2.1.2 Teorie pracovní motivace Zabývat se teoriemi pracovní motivace má svůj význam. Historické hledisko směřuje k poznatkům, které hledají podstatu vztahu člověka k práci. Současné teorie pomáhají osvětlit problematické determinanty a napomáhají kompetentním pracovníkům zvyšovat stimulaci pracovního jednání, resp. nacházejí uplatnění při zlepšování efektivity práce. K historickým teoriím řadíme klasický taylorismus, hnutí „human relations“ (škola lidských vztahů) a humanistické pojetí. Taylorismus – je klasický model vědeckého řízení, spojený se jménem F.W. Taylora. Vycházel z předpokladu, že většinou je práce považována za nutné zlo. Souvisí s nechutí k odpovědnosti a tvořivosti a celkově se vyznačuje skeptickým pohledem na člověka a jeho schopnost ke kvalitnímu výkonu. Hmotné odměně je v tomto modelu přikládán mnohem větší význam než vlastní práce. Nejvyšší výkon byl považován za normu a důraz byl kladen využití fyzických sil pracovníka. Hnutí „human relations“- škola lidských vztahů – zavádí sociální faktor do koncepce práce. Hlavním představitelem je E. Mayo, který prováděl tzv. hawthornské studie. Z nich vyplynulo, že nejsilnějším motivačním prvkem práce jsou lidské vztahy. Práce začala být vnímána jako skupinová činnost a má velký vliv na jednotlivce. Zvyšuje se u něj pocit důležitosti a užitečnosti a úměrně tak roste i identifikace s podnikem a jeho cíli. - 15 -
Humanistické pojetí – je model řízení lidských zdrojů, s jednoznačným směřováním k jedinci a jeho potřebám, zdůrazňuje nejvyšší potřebu člověka – seberealizaci. Vychází z pojetí Maslowa, dle kterého je nejdůležitějším rysem seberealizovaného člověka tvořivost. Toto pojetí poukazuje nejen na potenci člověka , na jeho schopnost něco udělat. Vymezuje rovněž směr, kterým se rozvoj jedince má ubírat. V tomto duchu koresponduje s tzv. sociálně etickým marketingem, resp. s filozofií podnikání. V pojetí humanistického modelu je práce pro člověka zásadním životním smyslem (Provazník, Komárková, 2004, s. 77). Současné pracovní teorie vycházejí z kognitivistických modelů. To však nevylučuje průnik jiných zdrojů (iracionálních, emocionálních apod.), které v kontextu práce své uplatnění rovněž nacházejí. Bedrnová, Nový k současným teoriím řadí: ℘ dvoufaktorovou teorii motivace (pracovní spokojenosti) ℘ teorii kompetence ℘ exspektanční teorii pracovního jednání ℘ teorii spravedlnosti (rovnováhy) ℘ některé další specifické teorie (teorie „cukru a biče“, teorie X a Y) Dvoufaktorová Herzbergova teorie motivace – Herzberg se spolupracovníky zjistili, že na pracovní spokojenost působí dvě odlišné skupiny faktorů. První z nich je souborem vnějších – hygienických faktorů (dissatisfiers) a působí v dimenzi pracovní spokojenost – pracovní nespokojenost. Jeli tento rozměr v příznivém stavu, pak má příznivý dopad také na motivaci k práci a naopak. Druhým souborem faktorů jsou vnitřní faktory – motivátory (satisfiers), jejichž rozměrem je pracovní spokojenost – pracovní nespokojenost + motivace. Motivátory ovlivňují uspokojení, zatímco vnější hygienické faktory výlučně neuspokojení. Proto je nezbytná snaha o omezení vlivu hygienických faktorů, které způsobují demotivaci. Ze závěrů této teorie vyplývá, že pracovní motivace s pracovní spokojeností souvisí. Herzberg zdůrazňuje, že spokojený pracovník ještě nemusí být motivovaný
- 16 -
pracovník, proto i při dlouhodobé absenci pracovní nespokojenosti je potřeba určité pracovní motivace. Teorie kompetence – autorem je R. White, který kompetenci chápe jako způsobilost, schopnost. Základem této teorie je předpoklad, že schopnosti subjektu se projeví především v návaznosti na přiměřeně náročnou práci. Za přiměřeně náročnou práci se považuje práce, jež mírně překračuje úroveň schopností, které již pracovník prokázal (Provazník, Komárková, 2004, s. 69). Teorie exspektance Vroomova –Vroomova teorie klade důraz na expektanci (očekávání), valenci (subjektivní hodnota – očekávané uspokojení) a odměnu, která musí mít pro pracovníka význam Podstatou teorie je předpoklad nárůstu motivace, který se zvyšuje přímo úměrně k velikosti valence a očekávání (bude-li nějaká činnost pro člověka znamenat nějakou významnou hodnotu a současně se bude zvyšovat pravděpodobnost dosažení této hodnoty, pak i motivace bude vysoká). Neboli – jestliže má člověk vysoké očekávání, stává se pro něj i práce vysoce hodnotnou a tudíž vysoce motivovanou (Vtípil, 2005, s. 22). Teorie spravedlnosti – Adamsonova teorie rovnováhy – někdy je také nazývána teorií „nespravedlivé odměny“. Je založena na koncepci sociálního srovnávání. Člověk má tendenci srovnávat svůj vklad (vynaložené úsilí) s vklady spolupracovníků, ale také své zisky se zisky kolegů. Jestliže pracovník získá dojem, že vklady a zisky nejsou v rovnováze (nerovnováha v interindividuálním srovnání), má tendenci tuto „nespravedlnost“ – nerovnováhu odstranit. Za vklady jsou považovány pracovní nasazení, vědomosti, vzdělání, zisky jsou myšleny uznání, plat, prestiž, různé pracovní výhody. Teorie „cukru a biče“ – jedná se o Skinnerovu teorii a uvádí se, že je velmi podobná Mc Gregorově Teorii X a Y. Zjednodušeně můžeme říci, že základy jsou v behavioristickém poznání podmiňování. V pracovním procesu pak hovoříme o osvojení si určité formy chování na základě zpevňování. Uplatňuje se negativní i pozitivní zpevňování ve formě odměn („cukru“) a trestu („biče“), přičemž pozitivní motivační zkušenost vede ke kladným reakcím, negativní motivace může být základnou brzdícího, pasivního přístupu.
- 17 -
Podrobnější rozpracování teorií pracovní motivace uvádí Vtípil (2005, s. 12 – 23). Rozděluje je na: ℘ Teorie pracovní motivace v kontextu s přístupy k řízení (např. Taylorova koncepce, Faoyolismus, Human relations, Weberova Byrokratická teorie) ℘ Teorie zaměřené na poznání motivačních příčin (např. Maslowova teorie, Herzbergova dvoufaktorová teorie, Teorie X a Y, Elizurova Facetizace pracovních hodnot) ℘ Teorie zaměřené na průběh motivačního procesu (např. Vroomova Teorie exspektance, Teorie Porterova a Lawlerova, Teorie spravedlivé odměny, Teorie Skinnerova) ℘ Teorie zaměřené na speciální účely – participace pracovníků na rozhodování, sebemotivace manažerů, ostatní motivační přístupy.
Podle Vtípila (2005, s. 27) v současnosti se nejvíce uplatňují různé modifikace zmíněných motivačních teorií. Od řídícího pracovníka to však vyžaduje nejen tvůrčí myšlení, ale též alespoň základní znalosti psychologie práce. Význam tohoto způsobu vedení je zcela nesporný, ale ne vždy samozřejmý. Jiné rozdělení teorie motivace přibližuje Armstrong (2002, s. 161), který nejvlivnější teorie shrnul do tří oddílů: ℘ Teorie instrumentalisty – Taylorova teorie, jejíž základní teze vychází z tzv. zákona příčiny a účinku. Popírá řadu lidských potřeb, dnes je již výrazně zastaralá ℘ Teorie zaměřené na obsah – Maslowova teorie potřeb, Alderferova teorie, Herzbergova dvoufaktorová teorie potřeb. Vycházejí z přesvědčení, že neuspokojení potřeb vytváří stav napětí a disbalance ℘ Teorie zaměřené na proces – Vroomova expektanční teorie, teorie cíle Lathama a Locka, Adamsova teorie spravedlnosti. Jsou to tzv. kognitivní teorie, ve kterých se klade důraz na psychologické aspekty práce . Zabývají se pracovním prostředím a vztahům pracovníků k nim .
- 18 -
2.2 Pracovní spokojenost Jak již bylo dříve poznamenáno, základním aspektem pracovní činnosti je motivace, která je hnací silou člověka, jež udává směr jeho chování. Ve vztahu pracovní spokojenosti k motivaci je nutno upřesnit pojem pracovní spokojenosti. Ta může být vnímána jako hodnotící kritérium personální politiky organizace a je vyjádřena spokojeností zaměstnanců s pracovními podmínkami. Pro podnik je východiskem to, že čím větší je spokojenost zaměstnanců, tím lépe se podnik o ně stará. Je tedy vnímána jako nutná podmínka efektivního využití pracovních sil. Člověk sám může chápat pracovní spokojenost interindividuálně. Buď jako uspokojení ze smysluplné, naplňující práce, vedoucí k seberealizaci, anebo „sebeuspokojení“ v pejorativním významu slov (vychází z nízké úrovně nároků pracovníka na sebe, je spokojen s tím, co je, není třeba nic zlepšovat – „mně to stačí“). Nenáročné sebeuspokojení je nebezpečné tzv. sociální nákazou, která může vést ke stagnaci v rámci efektivity práce. Různý přístup k pracovní spokojenosti pak znamená různou úroveň efektivního využívání pracovní síly, kompetencí a výkonu (Provazník, Komárková, 2004, s. 85). Provazník (2002, s. 142) udává míru pracovní spokojenost jako výslednici míry souladu mezi nároky vykonávané práce a individuálními předpoklady (pracovní způsobilost, kvalifikace, kompetence) pracovníka. Vztah k práci je subjektivním kritériem a projevuje se pozitivním či negativním postojem. Provazník hovoří o bipolárním kontinuu. Z psychologického pohledu lze interpretovat pracovní spokojenost jako vnitřní stav jedince, ve kterém se odráží míra a kvalita uspokojování jeho vlastních potřeb v rámci pracovního procesu. Jako vícerozměrný jev (zahrnuje v sobě aspekty sociální, právní, ekonomické, zdravotní apod.) je také odrazem životní spokojenosti. Na druhé straně je potřeba zdůraznit, že se nejedná o trvalý stav. Je vždy spojen situačně, velmi často je dán vztahy mezi lidmi v pracovní skupině, se vztahy s vedením organizace, s celkovým klimatem. Pracovní spokojenost je cílová tendence, je to neustálé uspokojování potřeb, které se projevuje v pracovním výkonu a ochotě. Umocnění pracovní spokojenosti by mělo probíhat v interakci s vysokými nároky a očekáváním i s podávaným pracovním výkonem. Všechny tyto prvky zvyšují motivaci pracovníků, a tím mohou pozitivně působit na spokojenost. Jednoznačný vztah mezi
- 19 -
motivací a pracovní spokojeností sice nebyl v dosavadních průzkumech prokázán, přesto má lidské směřování k uspokojování potřeb jednoznačně aktivizující úlohu. Za známky kladného postoje k práci se považuje: ℘ obecná připravenost nebo ochota pracovat bez apriorního posuzování bezprostředních subjektivních důsledků (bez otázek typu "co za to?") ℘ ochota podílet se na činnosti skupiny ℘ znalost a realizace skupinových cílů (cílů organizace) –
důvěra
v bezprostředního nadřízeného
Dle Štikara (2003, s. 112) je spokojenost v práci komplexní soustavou složitých jevů, které jsou mnohými chápány jako ekvivalent pracovních postojů. Pracovní spokojenost je však méně stálá, postoje k práci mají dle autora pevnější charakter. Dá se tedy říci, že na vytváření pocitu pracovní spokojenosti se podílí celá řada komponent, které člověka ovlivňují. Zjednodušeně to znamená, že je to vše, co jedinec vnímá jako satisfaktory (uspokojovače) potřeb. Jsou to vztahy, jevy, procesy a situace, které jsou vnímány a prožívány subjektivně. Pracovní spokojenost je vícerozměrná struktura v mnoha podobách – záleží na situačních jevech, na souvislostech, ale i na osobnostních faktorech. V této souvislosti se Armstrong (2002, s. 199) zmiňuje o kultuře a klimatu organizace. Tyto pojmy odděluje, a to i přesto, že obě hlediska významně ovlivňují chování lidí v práci. Kulturu organizace vnímá jako soubor abstraktních pojmů (hodnoty, normy, přesvědčení). Klima je pak definováno jako souborné hledisko, vztahující se k pracovnímu prostředí, které si jednotliví členové organizace uvědomují (podpora a pomoc, rizika práce, uznání apod.). Vztah k práci je považován za obecný postoj jedince. Jak uvádí Vtípil (2005, s. 11), jedná se o více rovinný pohled. Zahrnuje vztah k práci jako takové (postavení práce v hodnotovém systému), vztah k práci v rámci svého povolání a vztah k práci v rámci své profesionality uvnitř organizace. Celková pracovní spokojenost je dána dílčími postoji k jednotlivým aspektům práce a je výsledkem různých postojů a motivačních činitelů. V knize Armstronga (2002, s. 219) jsou naznačeny výsledky průzkumu, který provedl britský institut. Vyplývá z něj: * práce je předmětem nejvyššího zájmu lidí * v případě výhry by 39 % dotazovaných práci opustilo, většina by pracovala dál - 20 -
* na tři nejdůležitější věci, které od práce respondenti očekávají, odpovědělo 70 % účastníků plat, 62% chtělo zajímavou práci, 22 % hledala jistotu
2.2.1 Faktory pracovní spokojenosti – nespokojenosti Obecně můžeme říci, že na pracovní spokojenost (nespokojenost) působí celá řada faktorů, které mají proměnlivý charakter. Význam a důležitost pořadí je dána specifiky práce v určitých oblastech, specifiky jednotlivých profesí a prostředím a specifiky individuálními. Pro plné pochopení vztahu pracovní spokojenosti k motivaci je důležité rozlišení významových rozdílů v obsahu pracovní spokojenosti (Provazník, Komárková 2004). Podle Herzbergovy teorie rozlišujeme vnější podmínky (řadí se k nim tzv. frustrátory neboli hygienické faktory) a vnitřní faktory (jsou spojeny s potřebou realizace). Dnes jsou oba faktory uznávány, nicméně je nutno je vnímat v užším kontextu, který vnímání pracovní spokojenosti – nespokojenosti nezjednodušuje. A. Vnější faktory K vnějším faktorům patří finanční ohodnocení, samotná práce, způsob vedení a pracovní podmínky. Finanční ohodnocení má důležitý, i když ne obecně největší vliv. Zásadním je pro určitý okruh lidí, není tomu však u všech a za jakýchkoliv podmínek. Bylo prokázáno, že v profesích ohrožujících zdraví nemá mzda prvotní místo. Stejně tak vysoký plat či jeho zvýšení není považováno za dlouhodobě působící motivační činitel. Naopak – pracovník se na něj velmi brzy „adaptuje“ a považuje jej za obvyklý standard, který k dané profesi náleží. Ve finančním ohodnocení se do jisté míry odráží i status povolání. Vztah práce a spokojenosti v ní je velmi složitý. Samotná práce je odrazem společenského ocenění vykonávané práce (hovoříme o společenském statutu), ale také charakterem práce (monotónní, tvořivá, podporující samostatnost atd.). Nemalou roli hraje objekt, cíl a výsledek práce (zde řadíme mezilidské vztahy, ale také předpoklady kariérního růstu). Způsob vedení má úzký vztah k interpersonálním vztahům ve skupině. Závisí na charakteru, konzistenci a rozvinutosti skupiny, ale také na způsobu komunikace, vztazích ve skupině (zda převládá soutěživost, kooperace či soupeřivost), na stylu vedení skupiny (nejčastěji jsou uváděny autoritativní, liberální a demokratický styl) a
- 21 -
postavení jedince ve skupině (být ve skupině zařazený a mít svou pozici nebo jen formální zařazení). Pracovní podmínky neboli fyzikálně-chemické podmínky jsou důležité tehdy, jestliže nejsou příznivé a vyvolávají nespokojenost. Je možno je rozdělit na obtěžující, rušivé a škodlivé a podle těchto stupňů odlišit pohodu od nepohody. Řadíme k nim hluk, osvětlení, mikroklima (teplota a vlhkost vzduchu, prašnost atd.), barevné řešení pracoviště a hygienické podmínky. Velmi úzce s pracovními podmínkami souvisí bezpečnost práce, která je obecně posuzována mírou nehodovosti (kromě jiného může být způsobená únavou, stupněm bdělosti a celkovým fyzickým a psychickým stavem jedinců). B. Vnitřní faktory Za vnitřní objektivní faktory podílející se na formování pracovní spokojenosti považujeme osobnostní faktory. Jejich součástí je sociální prostředí jedince, pohlaví, vzdělání, věk, zkušenosti, zdravotní stav. Armstrong (2002, s. 161) v souvislosti s vnitřní motivací píše, že se jedná o faktory, které jsou vytvářeny lidmi samotnými proto, aby došli k plánovaným cílům. Zdůrazňuje autonomii a možnost rozvoje dovedností a kompetencí – výsledným efektem je odpovědnost a kontrola nad vlastním konáním. K vnitřním subjektivním faktorům řadíme osobnostní vlastnosti. Z hlediska spokojenosti v práci se soustředíme na zaměřenost pracovníka. Podle dominujících vlivů může být pracovník zaměřen na sebe (uspokojení může nacházet v možnosti vyniknout, v prokázání osobních kvalit) nebo na výkon (uspokojení nachází ve vytváření kladných interpersonálních vztahů). Významný osobnostní ukazatel pracovní spokojenosti je vztah pracovníka k ostatním lidem. Je zde patrna souvislost s úrovní sebevědomí. Na jedné straně může být pocit dostatečně sebevědomého jedince, který však podceňuje své okolí. To vytváří bariéry vyplývající z pocitů nedůvěry a nespokojenosti na straně ostatních. Na opačném pólu se může objevit pracovník, který je závislý na hodnocení okolí, disponuje nízkou sebedůvěrou a jeho pracovní spokojenost je přímo úměrná reakci okolí. Ideálem je vyváženost – tedy sebevědomý pracovník s přátelským hodnocením okolí. Velmi důležitým hodnotícím aspektem je schopnost pracovníka vyrovnat se s psychickou zátěží, jinak řečeno – zjišťování převládajících tendencí řešení pracovníka v zátěžových situacích. Může se uchylovat k agresivnímu způsobu (fyzicky i verbálně, vůči předmětům i lidem), mohou se projevit únikové tendence (do nemoci, snění, abúzu škodlivých látek), - 22 -
případně lze situaci řešit racionálně nebo zvýšeným volním úsilím. S osobností pracovníka souvisí jeho emocionální stabilita a schopnost adaptability. Ta může mít podobu aktivní, kdy dochází u jedince k přizpůsobení SI, na rozdíl od vyrovnávání se resp. přizpůsobení SE. Proces adaptability může mít reciproční charakter – míra pracovní spokojenosti může udávat míru adaptability. Pracovní spokojenost ovlivňují především: ℘ profesionální činnost ℘ interpersonální vztahy, které při ní mezi pracovníky vznikají ℘ osobnost pracovníka a konkrétní podmínky (situace), v nichž se činnost realizuje. Shrneme-li naše poznatky, můžeme stanovit skutečnosti, které se různou měrou podílejí na kvalitě práce, jež vede k pracovní spokojenosti, resp. nespokojenosti a Pauknerová (2006, s. 183) uvádí: ℘ obsah a charakter práce ℘ mzdové ohodnocení ℘ pracovní perspektivy ℘ vedoucí pracovník ℘ spolupracovníci ℘ organizace práce ℘ fyzické podmínky práce ℘ úroveň péče o zaměstnance
2.2.1.1 Determinanty pracovní spokojenosti – nespokojenosti u zdravotních sester Pracovní spokojenost zde chápeme jako subjektivní vztah zdravotních sester k jednotlivým aspektům práce. Ty potom působí jako celek a jsou určujícími faktory, projevujícími se navenek. Práce ve zdravotnictví má svá specifika, a to i mezioborově. Přesto se nám jeví, že skutečnosti, které ovlivňují výslednou spokojenost v práci, jsou shodné napříč jednotlivými medicínskými obory a lze je shrnout do několika bodů. ℘ obsah a charakter práce ℘ mzdové ohodnocení
- 23 -
℘ pracovní vztahy ℘ podmínky práce
Obsah a charakte práce Hlavním principem práce zdravotní sestry je ošetřovatelský proces. Je vnímán jako postupný systematický děj, vycházející z potřeb a problémů nemocného. Doenges (2001, s.11) se ve své knize zmiňuje, jaké nároky jsou na sestru z tohoto úhlu pohledu kladeny. Musí umět rozpoznat problém, analyzovat jej a pomoci při jeho řešení. Musí být přizpůsobivá, komunikativní a vnímat nemocného jako celek. Jak uvádí Richards (2004, s. 39), je mnoho pravidel a zákonitostí, které zdravotníkům pomáhají rozpoznat a pojmenovat potíže pacientů. Zásadním pro identifikaci hodnot je holistický přístup k pacientům, to znamená vnímat pacienta jako součást celku s jeho specifickými možnostmi a potřebami. Ministerstvo
zdravotnictví
vychází
z Koncepce
ošetřovatelství
České
republiky z roku 1998. Respektuje evropské i světové dokumenty vztahující se k ošetřovatelské péči a při jejím poskytování se řídí zákonem č. 96/2004 Sb. resp. vyhláškou č.424/2004 Sb., kterou se stanovuje činnost zdravotnických pracovníků. (Ošetřovatelskou práci provádějí zdravotničtí pracovníci způsobili k výkonu povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti, nebo pracovníci způsobilí k výkonu povolání pod odborným dohledem). Významným prvkem, týkajícím se jak obsahu, tak charakteru práce zdravotních sester, je infekční prostředí, které se v nemocničních zařízeních nachází. Je vnímáno jako negativní rizikový faktor, ale nelze jej zcela eliminovat. Přenašeči kontaminované nemocniční mikroflóry jsou nemocní stejně jako personál. V této souvislosti se hovoří o šíření tzv. nozokomiálních nákaz.(NN – infekce, které vznikly v souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení). Jak uvádí časopis Sestra (2010, s. 37) nejrizikovějšími jsou oddělení intenzivní péče, léčebny dlouhodobě nemocných atd. Frekvence výskytu NN se pohybuje celkově v rozmezí 3 – 10 %. V rámci jednotek intenzivní péče se pohybuje výskyt NN mezi 23-45 % Na oddělení chronické péče je nevyhnutelný a je zde prakticky stoprocentní. Základním prvkem v práci s NN je jejich předcházení. Edukace zdravotníků v tomto směru je kontinuální a je považována za běžnou náplň pracovního procesu ve zdravotnictví. Podle Workman (2007, s. 48) jsou to právě sestry, které jsou zodpovědné za dodržování preventivních opatření týkajících se NN. Z výsledků výzkumu, který prezentuje - 24 -
Kapounová (2007, s. 91 – 92), vyplývají alarmující zjištění. V našich zdravotnických zařízeních až 0,7% sester nepoužívá ochranné pomůcky při práci. Z pohledu vzniku NN jsou nejvíc zranitelné sestry s praxí 21 – 30 let, což může být dáno menší ostražitostí a větší rutinou při práci. Do bodu obsah a charakter práce jsme se rozhodli zařadit i prestiž povolání zdravotní sestry. Stále se hovoří o nízké prestiži práce zdravotních sester. Podle průzkumu, který byl uveřejněn v časopise Sestra (2005, s. 22 – 23), ani samotné sestry nevnímají svou práci jako prestižní. Nejvíce hodnotí diplomovaného zdravotnického záchranáře, všeobecná sestra je v 17 stupňové tabulce na 9. místě. Přesto lze konstatovat, že z pohledu ocenění významnosti povolání zdravotní sestry u veřejnosti došlo k výraznému posunu. Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu A.V. v.v.i. provedlo v r. 2008 výzkum, který zjišťoval, jakou prestiž mají vybraná povolání u české veřejnosti. Z něj jasně vyplývá, že zdravotní sestry jsou ceněny vysoko – zatímco do roku 2008 se v tabulkách neobjevovaly, nyní se umístily na 4. místě, hned za lékaři, vysokoškolskými pedagogy a vědci. Můžeme tedy s potěšením konstatovat, že na tomto poli bylo uděláno hodně práce. V minulosti se stále apelovalo na to, že hlavní podíl na získání vyššího statutu mají především samotné sestry. Je patrné, že koncepce vzdělávání, která byla nastavena, a víceméně kritizována, je spíše správná. Ke zvyšujícímu se sebevědomí sester přispělo jejich kontinuální vzdělávání, v němž se klade důraz na propojení psychologických aspektů s ošetřovatelskou prací. Sestry si začínají věřit, k jednotlivým vzdělávacím akcím přistupují vážně. Selektivně si dokážou vybrat seminář či školení, jež je zajímají, a poznatky z nich se pak snaží převést do praxe.
Mzdové ohodnocení Vtípil ( 2005, s. 38) uvádí, že odměna za práci má stěžejní stimulační funkci, i když odměnou nemusejí být vždy jen peníze. Plat jako instrumentální hodnota slouží k uspokojování potřeb, je znamením prestiže a statusu. Zdravotnictví se řídí ve věci odměňování zaměstnanců buď zákonem o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (§ 123 zákoníku práce a nařízení vlády č. 564/2006 Sb.), nebo zákonem o mzdě (§ 113 zákoníku práce a příslušného nařízení vlády ze dne 6. prosince 2006). Na tomto místě je důležité připomenout, že těmito zákony jsou povinni se řídit zaměstnavatelé ve státních
- 25 -
zařízeních. Na právní subjekty, jako jsou akciové společnosti nebo jiná soukromá zařízením, se zákon o platu nevztahuje. V Česku pracuje 90 000 sester, z nich 37 000 v nemocnicích. Podle České asociace sester jich asi 6000 chybí. Průměrný plat sestry v nemocnicích je asi 24 000 korun, ve fakultních nemocnicích 27 000 korun, v soukromých zařízeních 21 000 korun. Nesmíme zapomínat, že v těchto částkách jsou zahrnuty příplatky za práci v noci, o svátcích a víkendech. Přesto je i z těchto čísel patrný markantní rozdíl v ohodnocení sester ve státním sektoru a sester
pracujících v akciových
společnostech. Podle různých průzkumů uvádějí sestry nespokojenost se svým ohodnocením, přesto je však pro ně spokojenost se vztahy na pracovišti důležitější než spokojenost s platem.
Pracovní vztahy Atmosféra pracovní skupiny a pracovní vztahy jsou jednoznačně dány spolupracovníky. Odvíjí se od nich spokojenost s prací, která je hlavním prediktorem úspěšnosti v práci. Ve zdravotnictví se setkávají pracovníci s různým sociálním statusem. Jejich vzájemná kooperace a spolupráce je samozřejmou podmínkou kvalitní péče o nemocné. V průzkumech jsou velmi často uváděna závažná negativa, která sestry vnímají. Časopis Sestra (2007, s.14) uveřejnil výsledky studie zaměřené na zjišťování atmosféry na pracovištích všeobecných sester a na pracovní vztahy. Z výsledků vyplývá, že s pracovní atmosférou je většina sester spokojená. Atmosféra souvisí také s charakterem pracoviště (záleží na velikosti kolektivu, rozdíly jsou také mezi ambulantními a lůžkovými odděleními). Co se týká pracovních vztahů, klíčovými jsou vztahy mezi středně zdravotnickým personálem a lékaři. Hlavní problémy pramení z nervozity a napětí, které jsou výsledkem pracovního přetížení. Dalším významným negativním jevem je pověřování sester úkoly, které jdou nad rámec jejich kompetencí (resp. jsou v náplni práce lékařů). Lékaři si tak často ulehčují práci i s vědomím rizika poškození pacienta. Podobné problémy byly zjištěny i ve vztahu ostatních nadřízených (vrchní či staniční sestry) k všeobecným sestrám. Nejčastěji všeobecné sestry uváděly, že jejich přímé nadřízené je pověřují pracemi, které jsou nad rámec jejich kvalifikace, což významně narušuje organizaci práce i chod celého oddělení.
- 26 -
Podmínky práce Pracovní podmínky mají vliv na pracovní tempo i výkonnost. Řadíme k nim např. osvětlení, rozmístění pokojů, barevnou úpravu zdravotnického zařízení, klimatizaci. V dnešní době již je většina těchto aspektů na přijatelné úrovni. Zejména barevnost jednotlivých zařízení je vyřešena velmi příjemně a její volba se stala běžným standardem. Z tohoto pohledu by problémem mohlo být zavedení klimatizace. V novějších zařízeních již samozřejmě je a teplota je zde udržována na optimální úrovni. Ve starších zařízeních dosahují někdy teploty vzduchu vyšších hodnot, čímž se snižuje vlhkost prostředí a zvyšuje únava personálu. V dokumentech ministerstva zdravotnictví z roku 2009 se uvádí, že z pohledu zlepšování pracovních podmínek zdravotních sester bude ministerstvo reagovat na jejich časté stížnosti. V nich se objevuje rovněž nedostatek v oblasti nabídky služeb péče o děti. Ministerstvo se zavázalo znovelizovat vyhlášku o hygienických požadavcích na školky, čímž umožní jejich snazší zřízení. Tento projekt nebyl bohužel dotažen do konce a snaha ministerstva zůstala otevřenou otázkou.Vzhledem k celospolečenské atmosféře se domníváme, že je i otázkou, která není v současnosti relevantní.
- 27 -
3 Profese zdravotní sestry 3.1 Charakteristika práce zdravotní sestry České sestry se řídí Etickým kodexem Mezinárodní rady sester (ICN), který byl přijat a zároveň vstoupil v platnost v březnu 2003 (Kutnohorská, 2007, s.). Základní povinností zdravotní sestry je pečovat o zdraví, předcházet nemocem, navracet zdraví. a zmírňovat utrpení. Potřeba péče je všeobecná. Základní součástí péče je respektování lidských práv – právo na život, na důstojnost a právo na zacházení s úctou. Ošetřovatelská péče je poskytována bez ohledu na rasu, věk, vyznání i kulturní zvyklosti. Bez ohledu na pohlaví, národnost, přesvědčení nebo společenské postavení. Sestry poskytují zdravotnické služby jednotlivcům, rodinám a komunitám a spolupracují s nimi. Koordinují svoje služby se službami jiných oborů. Při poskytování ošetřovatelské péče sestra spoluvytváří bezpečné prostředí, v němž jsou respektována lidská práva. Je zodpovědná za poskytnutí dostatečných informací tak, aby jednotlivé osoby mohly dát souhlas s péčí a související léčbou. Sestra dodržuje
povinnost
mlčenlivosti,
chrání
důvěrné
informace
pacienta,
je
spoluzodpovědná za zachování přirozeného prostředí a jeho ochranu před zničením, znečištěním nebo znehodnocením. Sestra je povinna udržovat svou kvalifikaci na potřebné úrovni celoživotním vzděláváním tak, aby úroveň poskytované péče byla na co nejvyšší úrovni. Náplň práce zdravotní sestry je dána závaznými opatřeními ministerstva zdravotnictví. Zde jsou přesně vymezeny kompetence i způsobilost k různým úkonům. Vycházejí jednak z charakteru oddělení, jednak z aktuálního stavu oddělení. Základním rysem práce zdravotní sestry je komplexní péče o nemocné, která zahrnuje celou řadu úkonů – počínaje přímou péčí o nemocného, přes zajišťování hygienicko– epidemiologicky nezávadného prostředí, až po práci administrativní. Zdravotní sestra je podřízena nejen lékaři, ale i hlavní, vrchní či staniční sestře. Kromě stereotypních rutinních úkolů (měření tlaku krevního, odběry, infúze atd.) vykonává úkony, které vycházejí z akutního stavu pacienta (resuscitace, asistence při výkonech, zajištění vyšetření atd.). Obsahem její práce je především provádění odborných úkonů, velkou část práce však tvoří administrativa (v rámci plnění standardů, pro které jsou různé tiskopisy). Pomocné práce (péče o hygienu, práce s prádlem, krmení) je dnes zajišťována pomocným personálem, takže sestra není těmito úkoly zatěžována.
- 28 -
Nicméně má povinnost kontroly, případně pomoci při vykonávání těchto ošetřovatelských prací. Sestra je povinna pečovat o své zdraví tak, aby nebyla narušena její schopnost poskytovat péči jiným. Je povinna dodržovat pravidla slušného chování, podílí se na vytváření profesionální image a prestižního postavení zdravotních sester ve společnosti.
3.2 Osobnost zdravotní sestry Při identifikaci osobnosti zdravotní sestry vycházíme z obecných principů psychologie osobnosti. Jsou zde však některá specifika, která z povolání zdravotníků, resp. zdravotních sester, vyplývají. Cílovým objektem zdravotníků je nemocný člověk, tedy člověk v nouzi. Jak uvádí Zacharová (2007, s. 62), je povolání zdravotní sestry náročné jak z hlediska odborného vzdělávání, tak z hlediska samotného profesionálního přístupu. Především proto, že se s naprostou samozřejmostí očekává, že zdravotní sestra zvládne složitou přístrojovou techniku, unese fyzickou zátěž vycházející z profese, komunikuje správným směrem s pacientem, nadřízenými i spolupracovníky a dokáže se vypořádat s různými osobními problémy a starostmi. Komplex těchto požadavků signalizuje nezbytné osobnostní předpoklady, kterými by zdravotní sestra měla disponovat. Zacharová (2007, s. 63), shrnuje tyto požadavky do několika bodů: ℘ tvořivý přístup, který napomáhá vnímání a realizaci nových podnětů ℘ dostatečná kritika i sebekritika ℘ určitá dávka empatie, která dovolí porozumění problémům pacientů ℘ rozhodnost, pohotovost, sebevědomí (nezaměňovat s arogancí, netrpělivostí a hněvem) ℘ smysl pro humor (smát se s pacientem, ne pacientovi) ℘ smysl pro povinnost, trpělivost, sebeovládání Časopis Dermatologie v praxi (2008, s. 249 – 250) uvádí, že pro povolání zdravotní sestry je její osobnostní charakteristika rozhodující. Z pohledu organizačních schopností, jejího ladění, profesionality, pracovitosti i komunikačních dovedností.
- 29 -
Uvádí se zde klasifikace osobnosti sester dle Hárdiho, který je rozděluje do šesti kategorií: ℘ rutinní typ – sestra pracuje přesně, je přísná, chybí ji lidský pohled ℘ herecký typ – sestra vystupuje důležitě, její projevy jsou emocionálně přehnané ℘ nervózní typ – je unavená, v časovém napětí, cítí se podhodnocena, má sklon k návykovým látkám ℘ mužský typ – rozhodná, energická, sebevědomá a důsledná sestra, bývá také despotická, agresivní ℘ mateřský typ – ochotná, hodná sestra, ne vždy dodržuje správné postupy ℘ specialistka – může mít pocit nadřazenosti díky své odbornosti Nelze jednoznačně říct, který typ je nejideálnější. Určitým vodítkem je kombinace nejlepších vlastností různých variant, protože sestra by měla být empatická, citlivá a rozhodná. Zároveň však profesionální, zachovávající si odstup, sebevědomá a vyrovnaná. Povolání zdravotní sestry patří k tzv. pomáhajícím profesím (široký soubor povolání, která mají vztah k práci s lidmi a jsou více službou a posláním než rutinní práci). Haškovcová ve své recenzi na knihu Schmidbauera Psychická úskalí pomáhajících profesí zdůrazňuje, že lidé, pracující v pomáhajících profesích, mají velmi dobré znalosti o člověku v nouzi. Díky svému odbornému vzdělání a speciálním dovednostem dokáží člověku pomoci. Dotýká se nepřímo problému, který je ve svém důsledku završen jako syndrom pomáhajících. Pomoc, která je člověku v nouzi nabídnuta, je mnohem více pomocí instrumentální, bez osobní angažovanosti, empatie či porozumění. Pojem „syndrom pomáhajících“ vytvořil Schmidbauer, který uvádí, že tento syndrom má bezprostřední vliv na práci
v pomáhajících profesích a může být
příčinou syndromu vyhoření. Zmíněný autor vnímá syndrom pomáhajících jako specifickou narcistickou poruchu. Haškovcová prezentuje názor, že pomoc druhým lidem má reciproční charakter. Z pomoci, která je poskytována, plynou také pomáhajícímu zisky. Ty uspokojují především psychické a sociální potřeby, neboť hra, která je s pacientem hrána, slouží především k tomu, aby si pomáhající opakovaně dokazoval, že jej někdo potřebuje.
- 30 -
Podobně hovoří Vymětal (2003, s. 83), který zmiňuje tzv. syndrom pomahačů. Jedná se o zvláštní skupinu obětavých a nezištných lidí, u kterých došlo ke specifickému formování osobnosti. Typická je pro ně nenápadná dominance a svazující péče, nutící okolí k naprosté pasivitě. Příčina tohoto chování je přisuzována přísnější výchově v dětství, která byla zaměřena na výkon a ctižádost. Syndrom pomáhajících není samozřejmě vlastní většině zdravotních sester, které toto povolání vykonávají. Zmiňujeme se zde o tomto zjištění především proto, že nás tento úhel pohledu zaujal. Zacharová (2007, s. 63) uvádí, že vnímání osobnosti zdravotníka má svůj historický kontext, jenž se odráží i v současném sociálním prostředí a filozofickém systému, který společnost uznává. Dochází k přehodnocování postavení zdravotních sester, které jsou pojímány jako partneři lékařů. Mají jednoznačný vliv na úzdravu pacienta. Proto by povolání zdravotní sestry měly vykonávat jen sociálně zralé osobnosti s vysokou dávkou humánních a etických kvalit. Dosažení takového stupně profesionality je možné jen sebevýchovou, osobnostní zralostí a dlouhodobými zkušenostmi (Zacharová, 2007, s. 71). V časopise Sestra (2008, s.15) byl uveřejněn výsledek výzkumu, jež se zaměřil na osobnostní rozvoj jako nedílnou součást profesního růstu. Sestrám byla položena otázka, které tři vlastnosti by měly mít sestry ošetřující jejich nejbližší. Z odpovědí vyplynulo, že jednoznačně je preferována vlídnost, empatie, porozumění, ochota, trpělivost a vyrovnanost. Je tedy zřejmé, že sestry samotné si uvědomují nutnost lidského přístupu k pacientům a jejich aktivní vztah k supervizi, k nácviku protistresových opatření i ve vzdělávání v psychoterapii obecně by tudíž neměl být problémem.
3.3 Náročnost práce zdravotní sestry Práce ve zdravotnictví bývá hned po hornictví považována za druhou nejrizikovější. Podle exkluzivního internetového průzkumu, který provedla v červenci 2010 společnost SANEP, hodnotí práci zdravotních sester jako nepostradatelnou 96,9 % respondentů. Kromě toho se zdravotnictví potýká s celou řadou problémů, které jsme již zmínili výše. Nároky kladené na sestry jsou velké. Požaduje se výborná odborná připravenost, dobrá technická i fyzická zdatnost, vysoká psychická odolnost.
- 31 -
Zdravotní sestry pracují v tzv. nepřetržitém provozu. To znamená, že jejich práce je koncipována nejčastěji ve dvanáctihodinových pracovních směnách ve dne i v noci (někde ještě přetrvává model osmihodinových směn, ale je to již méně obvyklé). Pracují tedy o sobotách , nedělích a o svátcích. Povaha jejich práce se liší jednak podle charakteru oddělení, jednak podle zvyklostí. Můžeme hovořit o obecných a individuálních nárocích vyplývajících z práce zdravotních sester. K obecným patří spánkový deficit, fyzická zátěž, sociální a fyzikální podmínky práce, společenská prestiž povolání, nároky na psychické procesy apod. Ve své práci se sestry setkávají velmi často s infekčními chorobami i materiálem (hlavním problémem při přenosu infekčních nemocí je jejich inkubační doba – nemoc je v běhu, ale laboratorně je průkazná až po delší době). Při dodržování hygienicko–epidemiologických zásad se sestry střetávají se stále agresivnějšími chemickými látkami (agresivita dezinfekčních prostředků je dána především velkou rezistencí bakterií, ale také rozvíjejícím se chemickým průmyslem). Podle údajů o nemocech z povolání Ústavu zdravotnických informací a statistiky vyplývá, že v počtu nemocí z povolání zdravotnictví jednoznačně vede. Zaostává za nimi i těžební a stavebnický průmysl. Individuální nároky jsou dány specifiky práce. Pro naše potřeby zde zmíníme rozdíly, které vnímáme v práci sester na lůžkových odděleních (užíváme termín chronická medicína – CHM – naší cílovou skupinou jsou sestry pracující v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech pro seniory) a sester na specializovaných pracovištích tzv. akutní medicíny – AM – (výzkumným vzorkem jsou sestry ARO, JIP a záchranné služby). V chronické medicíně, resp. na lůžkových odděleních jsou povaha a tempo práce odlišné. Jsou založeny velmi často na rutinních úkonech (měření tlaku krevního, aplikace injekcí a infúzí, převazy, ošetřovatelská péče), které se kombinují s činností podléhající aktuálnímu chodu oddělení (vyšetření, neplánované úkony, příjmy, propouštění pacientů). Hlavní těžiště práce je v ošetřovatelství. Zdravotní sestry zde nejvíce zatěžují dolní končetiny, protože nejčastěji při práci chodí či stojí. Manipulace s méně pohyblivými a těžkými pacienty je rovněž zdrojem mnoha zdravotních problémů, zejména pohybového aparátu jako celku. Podle internetového zdroje bylo na Mezinárodním sympoziu v Paříži v roce 1991 prezentováno, že ošetřující personál stráví vestoje 60 – 80% pracovní doby. Přibližně 10 % pracovní
- 32 -
doby jsou sestry ohnuté a 16 – 24 % pracují v nepřirozené poloze. Během pracovní doby ujdou sestry na svém oddělení 4 – 7 km. Kvalita práce se více odvíjí od organizace práce a vzájemné spolupráce. Největší nároky jsou kladeny na sestry především v dopoledních hodinách, relativně menší pracovní náročnost je v nočních směnách. Vždy to však souvisí s mnoha dalšími faktory, které nemusejí být předvídatelné. V akutní medicíně je u sester kladen důraz na rychlé a přesné rozhodování, na vysokou odbornou zdatnost, která vede k rozpoznání a zásahu při akutních stavech. Jak je uvedeno v předmluvě knihy Adamse (1999, s. 9), od sestry se vyžaduje, aby posuzovala, předvídala a správně reagovala na stav pacienta během pár minut. Vytíženost sester po celou dvanáctihodinovou službu není rovnoměrné, často se hovoří o problému nárazovosti v práci. Z tohoto důvodu nelze určit časové období, kdy je tempo práce největší. Doba, kterou sestra stráví s pacientem, je výrazně menší než u sester na běžných lůžkových odděleních nemocnic. Čas strávený s nemocným je však intenzivnější co do komunikace a „terénních“ zvláštností. Jejich práce je vystavena velkému emocionálnímu tlaku, především proto, že se odehrává velmi často pod „dozorem“ veřejnosti. Sestra je více odkázaná na své vlastní kompetence a profesionalitu.
- 33 -
4 Specifické
poznatky
k činitelům
pracovní
spokojenosti a BM u zdravotních sester 4.1 Specifika akutní medicíny Přesnější název zdravotnického oboru je medicína akutních a kritických stavů. Respektuje se zde aktuální stav a jeho závažnost. Zabývá se perspektivou a prognózou onemocnění (zohledňuje možné komplikace, morbiditu i mortalitu). K akutní medicíně (někdy se můžeme setkat s názvem emergentní medicína) řadíme práci na odděleních urgentní medicíny a intenzivní péče. Tato oddělení řeší akutní, náhle vzniklé nebo náhle zhoršené stavy jakýchkoli onemocnění, která akutně ohrožují život a zdraví pacienta. V našem případě se budeme zabývat specifiky práce u zdravotních sester na záchranné službě, odděleních ARO a JIP. Všechna tato odvětví zdravotnictví primárně ošetřují nemocného v přímém ohrožení života. Prioritou jejich práce je obnovení a stabilizace základních životních funkcí. Velmi často je tato práce spojena s výkony zachraňujícími život, které podpoří a přechodně nahradí základní životní funkce a umožní přežití (to znamená vysoce profesionální práce s přístrojovou technikou – jejich obsluha, regulace, nastavení, vyhodnocování parametrů atp.).
Specifika záchranných služeb ZS je určena k ošetřování osob v terénu, primárně k ošetřování osob ve stavu přímého ohrožení života. Druhou indikační skupinu představují nemocní a zranění s potenciálním ohrožením životních funkcí. Tedy ti, u nichž by bez včasného a kvalifikovaného zásahu došlo k významnému zhoršení stavu, prodloužení léčby či následné invaliditě. Další skupinou jsou osoby postižené náhlou intenzivní bolestí nebo jinou formou utrpení. V těchto případech se již nejedná o ohrožení života, ale humánní přístup k ošetřování trpících. Mohou to být i chronici trpící záchvatovými onemocněními (např. astmatem). Poslední indikovanou skupinou jsou osoby, které svým jednáním ohrožují nebo mohou ohrožovat sebe či své okolí. Z toho vyplývá, že se převážně jedná o psychicky nemocné, případně jedince, jejichž jednání je ovlivněno požitím alkoholu nebo drog. - 34 -
V uvedeném souhrnu nejsou uvedeny výjezdy k osobám s drobnými úrazy a běžnými onemocněními. Podle materiálů k těmto účelům výjezdové skupiny nejsou vůbec určeny. Praxe je však jiná. Ve skutečnosti ke zneužívání zejména v malých obcích jednoznačně dochází. Na vině je legislativa, která sankce za zneužívání vůbec nereflektuje. Vinu nesou také samotní volající, kteří dispečerku záměrně nebo z laické nevědomosti mylně informují o aktuálním stavu postiženého. Rozhodujícím je totiž obsah výzvy. Dispečerka nemá prakticky žádnou možnost sdělení si ověřit. Navíc společnost tíhne k alibismu, což ve zdravotnictví je patrné obzvlášť. Na druhou stranu platí, že mnohem lepší je situaci přeceňovat než podceňovat. Pracovníci záchranných služeb jsou vystaveni mnoha zátěžovým faktorům, které mohou přispět jak ke vzniku syndromu vyhoření, tak i posttraumatické stresové poruchy či psychosomatických onemocnění. Výkon práce je během směny nebo pohotovosti nepředvídatelný a často je kumulován do nočních hodin. Vysoké nároky jsou kladeny na kvalitu práce, na schopnost rychlého, správného rozhodování, a to při časovém a emocionálním tlaku, který se vztahuje zejména na odpovědnost. Při mnoha zásazích je potřebná praktická znalost komunikace s lidmi, nejen s pacienty, ale i s příbuznými či svědky zásahu. Práce záchranářů se velmi často odehrává na veřejnosti, ve větších městech mnohdy za přítomnosti médií. Během praxe se pracovníci setkávají se smrtí mladých lidí, nebo dokonce dětí, i se smrtí vlastního kolegy. Ošetřují zraněné při dopravních nehodách včetně nehod hromadných. Během výkonu práce jsou vystaveni riziku vlastního ohrožení, ať už se jedná o samotný výjezd a ohrožení nehodou sanitního vozu, či reakcí ze strany postižených a okolí. Všechny tyto situace vyžadují profesionální zásah, který by měl být oproštěn od emocí. Na druhé straně by si však měl záchranář zachovat základní pocity účasti a empatie. Tyto dva ambivalentní přístupy s sebou nesou velké riziko neadekvátního zpracování pocitů a mohou vést ke vzniku pozdějších poruch (depersonalizace, dehumanizace, vznik syndromu vyhoření atd.). Úměrně s mírou stresu vzniká možnost profesní chyby, která při této práci může mít závažné důsledky. V práci Šeblové (2005, s. 27 – 29) jsou vyjmenovány hlavní stresogenní faktory tak, jak je uvedli samotní zdravotníci. Ve výzkumu jako největší příčina stresu uvedena kardiopulmonální resuscitace mladých lidí, dětí, jejich úmrtí, dále hromadné dopravní nehody a dopravní nehody s větším počtem postižených, pracovní přetížení, práce v noci a nepravidelnost režimu, vztahy na pracovišti, bezmocnost a chování okolí vůči záchranářům. V první desítce rizikových faktorů je zastoupena - 35 -
také vysoká zodpovědnost, nárazovost práce, časová tíseň a nutnost rychlého rozhodování. Všechna tato jmenovaná fakta mají vypovídající hodnotu. Jednoznačně z nich vyplývá ohrožení pracovníků ZS syndromem vyhoření. Práce na tomto poli je tedy víc než důležitá, zejména z hlediska prevence a dalšího vzdělávání. Nutno podotknout, že na poli prevence BM se na záchranných službách – resp. na ZS Moravskoslezského kraje – přece jen začíná nějaký projekt rozbíhat. Díky osvícenectví několika nadšenců a pochopení ze strany vedoucích pracovníků se rozjíždí nyní psychologická pomoc dovnitř organizacím, ale také krizová intervence sekundárním obětem v terénu. Právě MS kraj poskytuje psychologickou pomoc v takové šíři jako jediný v rámci republiky.
Specifika ARO a JIP Specifika dalších dvou medicínských oborů vyplývají ze samotného názvu – anesteziologicko resuscitační a intenzivní péče. Jedná se o multidisciplinární lékařské obory, zabývající se selháním jedné či více životních funkcí, nebo onemocněním, u nichž selhání hrozí. V rámci své péče tedy zahrnují velké spektrum pacientů – od pooperační péče po rozsáhlých operačních výkonech, přes srdeční a dechové potíže, otravy a bezvědomí, až po těžká polytraumata spojená s haváriemi a úrazy. Péče o takto postižené pacienty vyžaduje intenzivní monitorovací činnost, farmakologický či mechanický zásah pro podporu nebo náhradu životních funkcí a v neposlední řadě pak spolupráci s řadou dalších odborných profesí (odtud multidisciplinární obor) tak, aby komplexnost péče zajišťovala co nejúčinnější průběh léčby. Je tedy zřejmé, že nároky na celý ošetřovatelský tým jsou nadměrné. Akutní stavy vyžadují mnohem častěji rychlá rozhodnutí, která mohou ovlivnit celý další průběh léčby. Pacienti na těchto odděleních bývají hospitalizováni déle, jejich prognóza bývá velmi nejistá. Dochází zde k těsnějším vztahům s příbuznými, a tudíž k větší pravděpodobnosti konfliktů. Vyšší úmrtnost (až jedna třetina hospitalizovaných), vyplývající z infaustních stavů, s sebou nese řadu negativních emocí, často hostilní a agresivní chování ze strany příbuzných. Zvýšené nároky na personál jsou kladeny rovněž z epidemiologicko – hygienického hlediska. Vzniká zde poměrně velké ohrožení při práci s biologickým materiálem, největší riziko spatřujeme v nemocech způsobených krevním převodem (hepatitidy typu A, B, HIV atd.). Nebezpečí vzniká rovněž při ošetřování pacienta - 36 -
v latentní fázi inkubačního onemocnění. Za rizikový faktor lze považovat působení dezinfekčních a inhalačních prostředků, které způsobují celou řadu kožních a alergických projevů. V odborné veřejnosti se hovoří o tzv. polluci ovzduší pracoviště, infekci, vlivu chemikálií, dezinfekci a radiaci. Polluce je jev doprovázený větší koncentrací látek, které jsou schopny poškodit zdraví. Těmito látkami jsou myšleny hlavně inhalační anestetika. Jak uvádí Drábková (1981, s. 513) ta mají prokazatelně jednoznačný vliv na hodnoty krevního obrazu (snížení počtu bílých krvinek, chudokrevnost), u žen je vyšší infertilita (neplodnost, zvýšená potratovost) a významně vyšší počet vrozených odchylek. Největšími infekčními riziky jsou krevní převody a práce s biologickým materiálem vůbec. Chemické a dezinfekční látky vedou ke zvýšené náchylnosti k alergiím, případně astmatickým projevům. Specifikem platícím pro obě jednotky intenzivní péče je finanční zátěž, kterou oddělení pro chod nemocnice způsobují.
Investiční i provozní náklady mohou
dosahovat 10 – 25 % všech nemocničních nákladů. Tato částka se samozřejmě odvíjí od možností nemocnic, demografického složení i technologických možností. Lůžko intenzivní medicíny je v průměru až třikrát dražší než standardní lůžko, jeden den péče na intenzivním lůžku stojí od 5 do 100 tisíc korun, jeden anesteziologický přístroj stojí okolo 1,5 miliónu, plně vybavené lůžko intenzivní péče kolem 2 miliónů korun.
4.2 Specifika chronické medicíny Zmiňujeme-li se o chronické medicíně, pak máme na mysli především práci na odděleních následné péče, resp. v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN), a práci v domovech pro seniory (DS). Matoušek (2005, s. 177) píše o tzv. rezidenčních službách – do této skupiny patří sice i jiný druh péče (domácí prostředí, hospicová péče, pečovatelská služba atp.), naše práce se ovšem zaměřuje na výše zmíněná zařízení – LDN a DS. Dřívější přístup k seniorům byl omezen na tzv. domovy důchodců, které byly výhradním způsobem řešení snížené soběstačnosti nebo úplné nesoběstačnosti seniorů. Navíc péči financoval stát, a to zcela bez ohledu na kvalitu (Malíková, 2010, s. 29). Příbuzní tak velmi jednoduše řešili problém s umístěním jedince (mnohdy i úplně soběstačného). Další alternativou byly LDN, které mnohdy nevyhovovaly potřebám těžce strádajícího seniora – mnohalůžkové pokoje, vzdálené a společné - 37 -
sociální zařízení, nemožnost pokračování v zaběhlých způsobech chování. Také zde přicházely dotace ze státního rozpočtu, takže možnost volby pro seniora byla nulová; o úroveň těchto zařízení se nikdo nezajímal. K výraznější změně došlo od roku 2006, kdy vstoupil v platnost zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách. Vyplývají z něj dva hlavní cíle: 1. transformace sociálních služeb a její deinstitucionalizace 2. integrace osob s tělesným postižením do společnosti Důležitým bodem je přechod sociálních služeb z výhradní pozice státu na úroveň krajů, obcí, různých občanských sdružení nebo jednotlivců. Cílovou skupinou zdravotníků jsou geriatričtí pacienti se všemi specifiky, která k jejich věkové skupině patří. Kalvach uvádí (2008, s. 39), že v ČR žije 27 000 osob nad 90 let a do roku 2050 se jejich počet zvýší o jeden řád, tj. na 230 000. Abychom se mohli zmiňovat o geriatrických pacientech, je velmi důležitá definice stáří, což se může zdát na první pohled jednoduché. Ovšem náhled na stáří je individuální napříč různými státy i kulturami. Má subjektivní charakter, a proto je přesné určení hranice stáří obtížné. O raném stáří se hovoří podle WHO od 60 let, sénium neboli vlastní stáří se váže k věku 75 let, nad 90 let pak zmiňujeme dlouhověkost. Naproti tomu Weber ( SANQUIS, 2010, s.71) rozděluje stáří následovně: 1. 65 – 74 let: mladí senioři, orientačně zde převažuje problematika penzionování, volného času, aktivit, seberealizace. 2. 75 – 84 let: staří senioři, na řadu přichází problematika adaptace, tolerance zátěže, specifického stonání, osamělosti. Ve věku nad 75 roků, kdy začíná stáří v užším slova smyslu, dochází k rozvoji významnějších změn spojovaných s fyziologickým stárnutím. 3. 85 a více let: velmi staří senioři („oldest old“) – tato skupina bývá vyčleňována jako samostatná kategorie pro vysoký počet výskytu křehkých seniorů a vysoké riziko vzniku náhlé závislosti. Nejzávažnějším problémem, ale i specifikem v práci se seniory, je tzv. institucionální péče. Je-li nutné zařazení seniora do ústavního zařízení, musí se senior vyrovnávat se ztrátou soukromí, adaptovat se na nový režim, seznamovat se s novými lidmi a podřizovat se jim. Špatenková (2009, s. 47) se zmiňuje o tzv „translokačním šoku“, tedy šoku z přemístění. Jak dále autorka uvádí, dalším problémem ústavní
- 38 -
péče je „ponorková nemoc“. Vzniká jako důsledek stereotypu, stejného prostředí se stále stejnými lidmi a může vyústit až k vyobcování některého člena z kolektivu. K výrazným
zvláštnostem
chronické
medicíny
patří
také
propojení
zdravotnictví se sociální sférou. Zde je na místě zdůraznit, že toto propojení by bylo velmi dobré, pokud by byla přesně nastavena kritéria a standardy. Dnes je tomu přesně naopak – v zařízeních pracují zdravotní sestry spadající pod resort zdravotnictví, zřizovatelem je však ministerstvo práce a sociálních věcí. Výsledným efektem je mnohdy chaos v kompetencích a následkem tohoto prodlužování termínů vyřízení různých žádostí seniorů a jejich rodinných příslušníků. V současnosti je kladen velký důraz na dodržování práv klientů. Malíková (2007, s. 53) se domnívá, že dochází k paradoxním extrémům, kdy u mnoha klientů a příbuzných vzniká nerovnováha mezi právy a povinnostmi. Dochází tak často k nepřijatelným situacím, kdy se klienti či jejich příbuzní neomaleným a arogantním způsobem dožadují svých práv. Na chod zařízení (ale především na pomáhající personál) má tento způsob jednání silně devalvující charakter. Z pohledu práce zdravotních sester spatřujeme zvláštnosti především v zaměření a vzdělávání. Hlavní pracovní náplní zdravotní sestry v těchto zařízeních je ošetřovatelská péče. Dnes již existuje vysokoškolský studijní obor Ošetřovatelství, který by měl dát teoretický základ pro práci sester mimo jiné i v zařízeních, jež nesou statut chronické medicíny. Na organizačně – teoretická východiska navazují praktické zkušenosti. Přirozenou součástí stáří je řada involučních změn. Ty jsou spojeny se změnami v oblasti
fyziologické,
psychické
a
sociální.
Dochází
ke
zpomalení
psychomotorického tempa i senzomotorických funkcí, k funkčním a strukturálním změnám především v oblasti vnitřních orgánů (např. slábnutí smyslového vnímání, zpomalení jaterních a ledvinných funkcí ) a mozku (např. zhoršování regulačních procesů, paměti, hlavně novopaměti). Ubývá sociálních kontaktů, které může senior navazovat, ubývá pocitů jistoty. Všechna tato fakta by sestra měla znát, především proto, aby dokázala vytvořit seniorům podmínky pro důstojný a aktivní život, aby uměla akceptovat, uznávat a empaticky vnímat pravdivost jejich pocitů. Specifika léčeben dlouhodobě nemocných ( dále jen LDN) LDN jsou zařízení tzv. následné péče. Cílem práce v těchto zařízeních je péče o pacienty s dlouhodobým onemocněním, často nevyléčitelným. Vzhledem k tomu, že těchto chorob přibývá s věkem člověka, tvoří základnu pacientů lidé staršího - 39 -
věku, kde navíc přistupují choroby specifické pro tento věk, hovoříme o polymorbiditě. LDN se tak zároveň stala i lůžkovou základnou nově se rodícího medicínského oboru – geriatrie, která se zabývá starým člověkem v celém komplexu, tj. z hlediska tělesného, duševního a sociálního. Patří do skupiny tzv. sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče a tvoří tak důležitou spojku mezi ukončenou péči zdravotníků a zahájením poskytování sociální péče (Malíková, 2010, s. 33). Těžištěm práce je tedy problematika
geriatrických pacientů. Týká se
doléčování, stabilizace zdravotního stavu, rehabilitace, dietologická péče a především odborného ošetřovatelství. Na odděleních následné péče je zcela nezbytná komplementární spolupráce s ostatními medicínskými i nemedicínskými obory. Velmi často jsou zde hospitalizovaní pacienti se sníženou schopností pohybu či pacienti zcela imobilní. Proto je zde také více než na jiných odděleních kladen důraz na kvalitu a množství rehabilitačních pomůcek. Součástí práce v LDN jsou rovněž otázky týkající se resocializace a psychosociální péče. Vzhledem k nedostatečně vyřešenému
systému
následné
péče
je
součástí
práce
také
paliativní
a
gerontopsychiatrická péče. Podle závěrečné zprávy ombudsmana z kontroly návštěv v LDN z r. 2006 vyplývá, že lůžka následné péče jsou často zřizována ze starých a již zcela nevyhovujících oddělení. Pokoje bývají předimenzovány, léčebny trpí nedostatkem ošetřujícího personálu i finanční podpory. Z tohoto je zřejmé, že naplnění cíle péče v LDN, kterým je komplexnost léčby, může být velmi problematické. Do zařízení oddělení následné péče jsou pacienti zařazováni na základě doporučení praktického nebo odborného lékaře příslušného zařízení (případně ze sociálního zařízení) na základě zhoršení stavu. LDN jsou buď součástí nemocnic, popř. jejich samostatným (odloučeným) oddělením, nebo jsou samostatným subjektem. Zřizovatelem léčeben, nebo nemocnic, jejichž jsou součástí, jsou jak veřejnoprávní korporace (stát, kraj, obec), tak soukromé subjekty. Jak již bylo několikrát zmíněno, z pohledu sester je péče směřována k ošetřovatelsko – rehabilitačně – zdravotním problémům klientů. Důraz je na vzdělávání sester vychází právě ze zvláštností geriatrických pacientů. Z pohledu sester je práce v LDN ve srovnání s jinými odděleními spíše rutinní, stereotypní. O to větší psychické - 40 -
nároky musí sestra zvládat. Měla by znát komunikační bariéry, které mohou ve vzájemných interakcích se seniory nastat. Měla by být seznámena s geriatrickými syndromy starých lidí a umět se k nim fundovaně postavit. Měla by mít na paměti psychické i zdravotní problémy seniorů. To vše při respektování důstojnosti, identity a akceptaci seniora jako plnohodnotného člena společnosti.
Specifika Domovů pro seniory (dále jen DS) Hlavním východiskem pro umístění v DS je věk (podmínkou je přiznání starobního důchodu) a zdravotní stav klienta. Jsou zde poskytovány zdravotní i sociální služby osobám, které se v důsledku výše zmíněných faktorů ocitly v nepříznivé sociální situaci a nejsou schopny ji překonat ve vlastním prostředí ani za pomocí jiných typů sociální výpomoci nebo rodiny. Podmínky přijetí do DS upravuje § 49 zákona č. 108/2006 Sb. DS poskytuje tzv. rezidenční služby – tj. dlouhodobý pobyt s ubytováním. Zajišťuje stravování, ošetřovatelsko–hygienickou péči, edukační a aktivizační aktivity, poradenství a zdravotní dohled. Dochází zde k těsnému propojení zdravotní a sociální problematiky. Všeobecná sestra v DS spadá svými činnostmi a obsahem práce pod Ministerstvo zdravotnictví, zřizovateli jsou kraje, které jsou vázány zákony Ministerstva práce a sociálních věcí – respektive hlavním zákonem č.108/2006 Sb., ze dne 14. března 2006 o sociálních službách, platným od 1. ledna 2007. Všeobecná sestra vykonává činnosti bez odborného dohledu (vyhláška č. 424 Sb., §3, odst. 1) v souladu s diagnózou stanovenou lékařem. Poskytuje (zajišťuje) základní a specializovanou ošetřovatelskou péči prostřednictvím ošetřovatelského procesu. To znamená, že hlavní náplní její práce je poskytování stejné ošetřovatelské péče (orientačně hodnotí fyziologické funkce pacientů, stav pacientů, zajišťuje a provádí vyšetření biologického materiálu získaného neinvazivní cestou, ošetřuje stomie, centrální a periferní žilní vstupy), jako poskytuje sestra ve zdravotnickém zařízení. Probíhá však v kombinaci s úkony spadajícími do sociální sféry. Provádí nácvik sebeobsluhy s cílem zvyšovat soběstačnost, edukuje pacienty, rodiny, případně jiné osoby v ošetřovatelských postupech a připravuje pro ně informační materiály. Orientačně hodnotí sociální situaci pacienta, identifikuje potřebnost spolupráce sociálního nebo zdravotně-sociálního pracovníka a zprostředkovává pomoc v otázkách sociálních a sociálně-právních. Provádí psychickou podporu umírajících a - 41 -
jejich blízkých, po stanovení smrti lékařem zajišťuje péči o tělo zemřelého a činnosti spojené s úmrtím pacienta. Propojenost zdravotních a sociálních služeb je hlavním specifikem DS. Je však současně zdrojem mnoha problémů. Nedostatek financí v obou resortech má za následek podhodnocení práce zdravotních sester. Některé zdravotní pojišťovny (zejména VZP) se brání proplácení činností zdravotních sester sociálním službám. Vzniká finanční deficit, který jsou nuceny sociální služby dorovnávat z vlastních zdrojů. V konečném důsledku to znamenalo, že docházelo k tendencím zbavovat se všeobecných sester, které byly pro DS „drahé“. Naštěstí se tento trend zastavil již v zárodku. Byla prokázána neefektivnost takového rozhodnutí s přímým dopadem na klienty. V chronické medicíně a v DS zvláště je kladen důraz na cílenou a efektivní komunikaci s pacientem. Sestra by měla být důkladně obeznámena se způsoby jednání s různými pacienty. Geriatričtí pacienti mohou být zvýšeně úzkostní, agresivní nebo depresivní. Jak uvádí Kristová (2004, s. 142): „Každý pacient vás chtíc nechtíc zve do tajných komnat svého bytí. Podstatou přístupu k pacientovi je starost o člověka. Někdy má sestra v rukou lidský život, ale vždycky jeho důstojnost.“ Lze tedy konstatovat, že základem práce u chronicky nemocných je vzájemná interakce mezi personálem a klientem. V zařízeních jako jsou DS, které se stávají doživotním útočištěm seniorů, je kladen důraz právě na správný způsob komunikace. Protože jen komunikací plnou porozumění a pochopení lze pomáhat seniorům k nalézání a zvyšování pocitu jistoty a znovunabytí vlastní hodnoty.
- 42 -
5 Syndrom vyhoření, pojetí, přístupy a zdroje vyhoření zdravotních sester 5.1 Pojetí a definice syndromu vyhoření V 70. letech minulého století byl H. Freudenbergerem v časopise „Journal of Social Issues“ poprvé zmíněn termín „burn out“, tedy syndrom vyhoření. Od té doby se střídavě zvyšuje nebo snižuje zájem o tuto problematiku. Současné období lze charakterizovat jako období opětovného intenzivnějšího zájmu. Kebza (2008, s. 352) hovoří o etapě relativní renesance, kterou dává do souvislosti se složitými transformačními změnami ve státech východní a střední Evropy. Syndrom vyhoření, dále BM (burn measure) – burn out, je definován jako stav vyčerpání, který je prožíván po stránce fyzické, citové i mentální. Jak uvádí Hawkins a Sholet (2004, s. 33) stav vyhoření je obdobou „poválečných depresí“ – dle pojmenování britské armády. Američané hovoří o „únavě z boje“. Slovní spojení „to burn“ – silně hořící oheň – bylo základem pro české ekvivalenty – vyprahlost, vyhaslost, vypálení atd. V průběhu let se nejvíce „zabydlel“ právě syndrom vyhoření, který výše zmíněnou anglickou verzi vystihuje nejlépe. Ta se stala metaforou pro vysokou motivaci, zapálenost a angažovanost, které postupně přecházejí u „vyhořelého“ do stavu „dohořívajícího ohníčku“. Síla tepla a energie postupně slábne a zmírňuje se, až vyhoří a vyhasne („burned – out“). Ve vyhaslém ohništi, kde již není žádná hmota, která by podněcovala oheň, již nemá co hořet – již není žádná síla, motivace, aktivita ani radost. Janovský (2003, s. 158) zmiňuje, že tento stav vyčerpání (pro zdůraznění závažnosti jevu je nutno připomenout, že se jedná o vyčerpání fyzické, citové i duševní) je důsledkem dlouhodobé zátěže = stresu s dlouhodobým nasazením pro jiné lidi. Maslach a Jackson (in Křivohlavý, 1998, s. 50) hovoří o tom, že: „.. burnout je syndromem emocionálního vyčerpání, depersonalizace a sníženého osobního výkonu. Dochází k němu tam, kde lidé pracují s lidmi, tj. tam, kde se lidé věnují potřebným lidem.“ Podobně odbornou definici přinášejí Pines a Aronson (in Křivohlavý, 1998, s. 49): „Burnout je formálně definován a subjektivně prožíván jako stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobým zabýváním se situacemi, které jsou emocionálně těžké,náročné“.
- 43 -
Definic a pojetí BM je opravdu mnoho. Starší pohled na problematiku sice připouští, že se může jednat také o aktuální medicínský problém, avšak jako o onemocnění zdaleka nehovoří. Nové poznatky zcela jednoznačně uvádějí, že SV je skutečnou diagnózou, která je podle MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí) zařazena ve skupině Problémy spojené s obtížemi v uspořádání života. Koho se tedy problém BM týká? Obecně lze říci, že prakticky všech – jak výstižně pojmenovává Křivohlavý (1998, s. 79) – je problémem pro člověka, jenž dlouho neúspěšně „bojuje s drakem.“ Schmidbauer (2000, s. 28) vyjadřuje své přesvědčení, že se BM týká hlavně tzv. „pomáhajících profesí“ (hovoří o „syndromu pomáhajících“), který v jeho pojetí znamená specifickou narcistickou poruchu. Ta se podle něj váže k raným traumatům odmítnutého dítěte. V důsledku potom dochází k velké touze po vděčnosti a oddanosti těch, kterým je pomáháno. V průběhu let a získávání nových poznatků došlo i z hlediska možného výskytu BM k posunu. Preference „pomáhajících profesí“ (zdravotnictví, pedagogika, sociální sféra) zůstala, avšak především s nástupem transformací ve východním a středním bloku Evropy se BM „uplatňuje“ u podnikatelů, svobodných povolání, dokonce u studentů a v rodinných svazcích.
5.2 Fáze BM BM není osamoceným izolovaným jevem. Jedná se o plíživý proces, který je tvořen celým souborem příznaků. Dynamicky postupuje od počátku přes určitý průběh, až do výsledného stavu. Existuje několik přístupů ke stanovení různého počtu fází vzniku a utváření BM. Vycházejí do určité míry z rozdílného pojetí. Na BM lze totiž pohlížet jako na stav vznikající jako důsledek souhry několika okolností. Jak už bylo zmíněno, lze jej však také vnímat jako permanentní proces. Obecně se autoři shodují na úvodní fázi, pro kterou je charakteristické zapálení pro věc. To postupně směřuje k realistickému prozření. Druhá fáze je provázena prvním zklamáním, frustrací a určitým negativismem. V následující fázi dochází k prohloubení apatie a hostility vůči všemu, co se týká profese. Proces je ukončen totálním vyčerpáním, úplným vyhořením, cynismem, depersonalizací. Velmi často používaným členěním je členění Maslachové, která řadí BM do 4 fází: 1. ideály, nadšení, přetěžování 2. emocionální a fyzické vyčerpání - 44 -
3. dehumanizace druhých lidí jako obrana před vyhořením 4. terminální stadium - stavění se proti všem a všemu s celkovým vyhořením všech zdrojů energie
H. Selye považuje BM za finální část určitého procesu, který nazval GAS (General Adaptation Syndrom). Ten je vnímán jako soubor příznaků vyrovnávání se s problémy: I. fáze – působení stresoru II. fáze – zvýšená rezistence – obranyschopnost organismu III. fáze – vyčerpání rezerv a obranných možností
V koncepci R. Schwaba (in Kebza, 2005, s. 14) je BM výsledkem vztahu situačních podmínek a jedince: 1. nerovnováha mezi požadavky práce a schopnostmi jedince těmto požadavkům vyhovět 2. krátká emocionální odpověď na disbalanci – úzkost, tenze, únava, vyčerpání 3. změny v postojích a chování – neosobní jednání chápáno jako defenzivní, psychologický únik ze situace
Kombinaci procesu a fází psychického vyhořívání se zabýval A. Laengle, který provedl velmi důkladnou analýzu, v níž jednotlivé fáze popsal velmi jasně a podrobně. (in Křivohlavý, 1998, s. 65): První fáze – nadšení s určitým cílem. Pracovní činnost je prostředkem k dosažení tohoto cíle, dominuje odůvodněná smysluplnost. Druhá fáze – prostředky se stávají cílem, v popředí je užitková hodnota, dochází k odcizení, které je předzvěstí existencionálního vakua. Původní cíle jsou nahrazovány náhradními cíli, které však člověka neuspokojují. Pohasíná nadšení, zažehnutý oheň začíná doutnat. Třetí fáze – Laengle hovoří o „životě v popeli“. Dochází ke ztrátě úcty k jiným lidem, k sobě samému, život přestává mít smysl, člověk se propadá do existencionálního vakua. Ztrácí cit k jiným i k sobě. Jeden z nejčlenitějších modelů rozdělení fází BM uveřejnil John W. James, který uvedl 12 stádií. - 45 -
S fázemi BM velmi úzce souvisí příznaky, které již byly nastíněny. V práci Bánovčinové (2010, s. 6) jsou rozděleny příznaky na vnější a vnitřní. K vnějším řadí: * vzrůstající aktivitu, ale zaostávající produktivitu práce * podrážděnost a fyzickou únavu – člověk je podrážděn z věcí, které mu dříve nevadily * neochotu riskovat – lidé utíkají před problémy, ztrácejí soutěživého ducha Jako vnitřní symptomy uvádí: * ztrátu odvahy – může dojít i k stavu rezignace na život * ztrátu osobní identity a sebeúcty – lidé jsou zmatení, nevědí, kdo jsou a kam patří * ztrátu objektivity – lidé podléhají stále se měnícím citům, jsou nestálí, náladoví * emocionální vyčerpanost – přejí si od všeho utéct, být sami * negativní postoje – původní pozitivní myšlení se mění na vnímání života jen v černých barvách, negativní myšlenky vyhořelé osoby drží při životě
5.3 Teoretické zázemí BM V uplynulých letech probíhal výzkum BM v několika oblastech (zkoumání probíhalo z pohledu psychologie osobnosti, psychologie zdraví, psychologie práce a organizace, výzkum zátěže a stresu). Během těchto let se profiloval a soustředil zájem z hlediska teoretických zdrojů na dvě hlavní linie: 1. filozoficko–psychologický pohled, zejména s využitím teoretických zdrojů existencionální psychologie. 2. psychologicko–medicínský pohled, zejména za využití dlouhodobých výzkumů stresu a jeho důsledků. Existencionalismus se stal základním psychologickým směrem, který se zabýval vztahem mezi nemocí a zdravím z psychologického hlediska. Stal se nosným myšlenkovým zdrojem, který se opíral o koncepci krize osamění. Jak se zmiňuje Kebza (2003, s. 4): „…člověk je zde reflektován a percipován jako zcela osamělé a z kořenů vytržené individuum, usilující momentálně o uhájení holé existence.“ Základními aspekty z hlediska existencionalistů jsou otázky spojené s prožitky – prožívání odpovědnosti, pocity beznaděje, ale hlavně pocit úzkosti. Úzkost je zásadním iniciátorem prožívání reality, uvědomění si sama sebe, zejména ve smyslu - 46 -
individuální existence a sní spojené lidské svobody. Ta je nutným předpokladem nezávislosti člověka a jeho oproštění se od svazující minulosti. V psychologicko – medicínském pohledu je za základní rozměr považován stres, kdy dochází k disbalanci mezi nároky a schopností jedince vyrovnat se s nimi. Stresem, jako hlavní příčinou BM, se budeme v této práci zabývat podrobněji dále. Maslach a Leiter (1997, s. 17) vnímají BM jako erozi hodnot, důstojnosti a lidské duše vůbec. Hovoří o postupném šíření nemoci, která vrhá lidi do sestupné spirály, ze které je velmi obtížné dostat se ven.
5.4 Zdroje BM u zdravotních sester Syndromu vyhoření u sester se věnuje slovenská autorka Kovářová a kol. (2003). Ve svém výzkumu, kterého se zúčastnilo 32 850 sester z deseti zemí Evropské unie, zjistila závažnou skutečnost. Vysokým stupněm vyhoření trpí každá čtvrtá sestra (25,2%). Procento vysoce vyhořelých sester se skoro zdvojnásobuje, jestliže jsou velmi nespokojené s možností poskytovat takovou péči, jakou opravdu pacient potřebuje. Jinými slovy, jestliže sestry nejsou spokojené s psychologickou podporou na pracovišti.
5.4.1 Stres jako hlavní příčina BM Dnes je už zcela jednoznačně potvrzeno, že BM je projevem dlouhodobě působícího stresu. Stres je zcela přirozenou a prospěšnou součástí každodenního života. Potter (1997, s. 39) spatřuje příčinu vzniku BM ve zběsile přetechnizované době, která je hlavním stresovým faktorem a tedy významnou determinantou syndromu vyhoření. Stres je ovšem naprosto nezbytný pro přežití, v pozitivním slova smyslu dynamizuje organismus, tj. mobilizuje ho a stimuluje, je jeho hybnou silou. To je ideální stav, kdy hovoříme o tzv. eustresu. Pro naše potřeby se však budeme zabývat tou formou zátěže, která má na organismus negativní a škodlivý vliv. Dlouhodobé působení stresu vede k jeho chronickému působení, vyvolává negativní emocionální zážitky, vzniká tzv. distres. Je potřeba zdůraznit, že hovoříme o dlouhodobém, chronickém stresu. Akutní stres k BM nevede. Z hlediska BM platí, že do dlouhodobého stresu se může dostat každý, do stavu vyhoření však jen ten, u koho se navíc kombinuje s vysokým zaujetím pro práci
- 47 -
a vysokou výkonovou motivací. To znamená, že oběťmi vyhoření jsou především lidé s nadměrným očekáváním, s nereálnými ideály. Stres je jev, který je dlouhodobě sledován a zkoumán. Nové poznatky nám dokreslují ucelenější obraz tohoto pojmu. Paradoxně však s přibývajícími zkušenostmi dochází k významové roztříštěnosti a nejasnosti. Existuje celá řada definic. Honzák v časopise Sestra (2008, s. 27) pohlíží na stres z medicínského hlediska a vnímá jej jako: „.. automatickou reakci organismu na ohrožující podněty, probíhající na ose hypotalamu s- hypofýza - nadledvinky“. Několik dalších definicí stresu uvádí Hartl, Hartlová (2004, s. 568), např. psychologické pojetí, které říká, že stres je: „…nadměrná zátěž neúnikového druhu, která vede k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození“. Naproti tomu Nakonečný (1998, s. 40) chápe stres jako silnou frustraci, kdy dochází k nemožnosti dosáhnout cíle z důvodů nepřekonatelných překážek. Jak je patrno, stres lze sledovat z různých úhlů pohledu a stanovisek. Proto se budeme držet obecné definice, která říká, že stres je reakce organismu na zátěž z okolí, resp. reakcí na nerovnováhu mezi zatěžujícími faktory (stresory) a schopností těžkou situaci řešit (tzv. salutory). Za tvůrce teorie stresu jsou považováni W. B. Canon, H. Selye a R. S. Lazarus. První z nich vypracoval kromě jiného koncepci poplachové reakce organismu. Selye navázal svým studiem stresu a popsal obecný adaptační syndrom – tedy biologickou odezvu organizmu na trvající tlak. Lazarus se zabýval především obecnou teorií stresu a přinesl cenné poznatky v oblasti kognitivního hodnocení, kdy zdůrazňuje subjektivní vnímaní stresu. Ucelenější pohled je pak koncipován v novější teorii, která se opírá o tzv. alostázu (udržení stability prostřednictvím změny), resp. alostatickou zátěž. Jde o základní proces, v jehož průběhu se organismy aktivně přizpůsobují jak předvídatelným, tak nahodilým událostem. Na základě všech těchto vědomostí byly stanoveny 3 fáze stresu: 1. Poplachová reakce – účelem je připravit a aktivovat organizmus na útěk (zrychlený dech, zvýšení TK a tepové frekvence, napínání svalů atp.) 2. Rezistence – vyrovnávání se s přetrvávajícím stresem (sklíčenost, emoční reakce) 3. Vyčerpání – regulační chaos, končící nevratným poškozením nebo smrtí - 48 -
V souvislosti se stresem a jeho vztahem k BM uvádí Honzák (Sestra, 2008, s. 27) dva pojmy, které jsou podle něj hlavními příčinami vzniku stresu: grandiozita a diskontace. Grandiozitu chápe jako nadměrné očekávání jedince. Důsledkem je budování nepřesného sebehodnocení a sebeobrazu ve smyslu – sám sobě ježek kadeřav. Diskontace je pak odpovědí na vlastní selhání jedince, způsobené touhou po dokonalosti. Dochází k „odhalení“ skutečného sebeobrazu a k zavržení sebe sama. Proti stresu (hovoříme o chronickém stresu) není jedinec bezmocný. Lazarus vytvořil koncept „coping“ – je to řada postupů vedoucích ke zvládání zátěže. Tyto strategie rovněž prošly určitým vývojem. V současnosti se stejnou měrou zaměřují jak na faktory situační, tak na faktory osobnostní. To znamená, že ve vyrovnávání se situací hraje roli nejenom samotná situace, ale také osobnostní rysy.
5.4.2 Osobnostní faktory BM BM je dnes považován za přechodný jev, který je možné odblokováním stresorů dostat pod kontrolu. Na druhou stranu však po „znovuzavedení“ původních situačních podmínek následuje také rychlý návrat k BM. Ten sice škodlivě působí na psychosomatickou strukturu, ale stále častěji se řešení hledá na úrovni osobnosti. Způsob, jakým se lidé stavějí k životním událostem, tedy i ke stresu, je různý, nejvíce závisí na osobnostních předpokladech. C. G. Jung kromě jiného, rozlišil dva typy lidí ve vztahu emocí a myšlení: A) Lidé emocionálního typu - emoce převládají nad myšlením. Vyznačují se vysokou dávkou citlivosti, zejména k potřebám druhých, vykazují vysokou míru sociální interakce a schopnosti sociální podpory B) Lidé myšlenkového typu – myšlení převládá nad emocemi. Jsou schopni výborného logického myšlení, analýzy a syntézy. Mají však sníženou úroveň empatie i sociální inteligence. Také Friedman a Roseman se zabývali lidským chováním. Vymezili rovněž dva typy chování: Typ chování A – rychle, energicky jednající lidé, se soutěživým až hostilním chováním. Pilní v práci, netrpěliví v jednání s jinými lidmi. Vždy si kladli vysoké cíle, k nimž tvrdě a nesmlouvavě směřovali. Baštecká (2001, s. 259) k tomu dodává, že jsou to jedinci se silným hlasem a se sklonem ke koronárním onemocněním.
- 49 -
Typ chování B – jejich výkonnost byla také vysoká, uznávali však jiné priority. Uměli relaxovat, měli bohaté zájmy, práce pro ně nebyla jediným cílem. Velmi zajímavé je Rotterovo pojetí osobnosti. Definoval lidi s tzv. vnitřním (internal) a vnějším (external) místem kontroly (locus off control). Jeho podstatou je přesvědčení jedince o možnosti ovlivnění svých činů. Lidé s vnitřním místem kontroly předpokládají, že zpětné posílení je závislé na člověku samém, dosažené výsledky tedy přisuzují sami sobě, cítí za ně odpovědnost. Tito jedinci jsou obecně pečlivější, obezřetnější, samostatní v uvažování. Mají však nižší sociální soucítění s lidmi v nouzi. Vnější místo kontroly znamená tendenci jedinců přisuzovat výsledky náhodě, štěstí, osudu. V souvislosti s uvedenými fakty lze pak stanovit rizikové, resp. protektivní faktory, které ukazatele BM ovlivňují. K rizikovým faktorům řadíme chování typu „A“, zaměřené na soutěživost a hostilitu. Dále jimi jsou nadměrně vysoká výkonová motivace, původně velký entuziasmus, vysoká senzitivita, nízká asertivita, negativní ladění. Významnými faktory podněcující SV jsou externí locus off control, stabilně prožívaný hněv, agrese, neschopnost relaxace, pocity beznaděje a bezmoci. Klíčovými faktory, které ovlivňují odolnost člověka vůči stresu, jsou osobnostní faktory a sociální opora, vnímaná jako soubor zpětnovazebních sociálních vztahů člověka (vazby, které člověk vysílá okolí, ale také od okolí přijímá). Protektivní, BM tlumící faktory, jsou chování typu „B“, dostatečná asertivita, resilience ve smyslu hardiness (taková koncepce odolnosti, která se soustředí na rozvíjení osobnostních předpokladů, zvyšující odolnost vůči nemoci), interní místo kontroly, sociální opora (nejefektivnější je opora ze strany spolupracovníků), osobní pohoda (well–being), dispoziční optimismus. Patří zde také povědomí o vlastních schopnostech, sebedůvěra, umění relaxovat, pracovní autonomie, umění správné organizace práce. Jako neutrální faktory BM jsou vnímány inteligence, věk, vzdělání, délka praxe i doba, po kterou je člověk na stávající pozici. Nejednotný je názor na výskyt BM podle pohlaví. Dřívější výzkumy prezentovaly výskyt BM především u žen, současnější výzkumy poukazují na výskyt BM také u mužů. Zajímavý úhel pohledu na BM předkládá Šramka (2005, s. 221). Příčinu vyhoření spatřuje v příliš materialistickém přístupu. Zdůrazňuje aspekt duchovního rozměru, hovoří o zdravém duchovním postoji. Dle něj je pro prevenci BM nevyhnutelná teologická výchova, - 50 -
protože duchovní pohled dává možnost nalézat pozitivní smysl života i ve zdánlivě bezvýchodných situacích. Shrneme–li poznatky o výskytu BM, pak můžeme obecně konstatovat, že základním predisponujícím faktorem je osobnostní hledisko. Více náchylní k vyhasnutí jsou lidé, u kterých se setkáváme s větší mírou empatie, elánu, nadšení, obětavosti, a také lidé zvýšeně úzkostní a perfekcionisté s vyšší citlivostí. Diferenciální diagnostika a opatření proti vzniku BM. BM se svými projevy, příznaky a důsledky může zaměňovat s jinými poruchami či onemocněními. Kupka (2008) ve své přednášce rozlišuje: 1. Endogenní deprese x BM – společným projevem jsou depresivní stavy. U endogenních depresí jsou tzv. ranní pesima, u BM má depresivní ladění kolísavou hodnotu, obvykle se zvyšuje spíše k večeru. Smutek a ztráta energie u endogenních depresí jsou projevy ovlivňující většinu činností – ztráta energie u BM se obvykle vztahuje ke konkrétnímu povolání. Časté buzení během spánku se objevuje u endogenních depresí, kdežto u BM nastávají poruchy spánku při usínání. Bezpečným diferenciálním znakem diagnózy je reakce na dovolenou. Zatímco u BM dochází během několika dnů k výraznému zlepšení, u endogenních depresí nemají dny klidu na stav psychiky žádný vliv. Lidé trpící vyhořením většinou obviňují ze svého stavu okolí, lidé s endogenními depresemi mají sklony k sebeobviňování. 2. Alexithymie x BM – oba stavy trpí poruchami emocionálního prožívání ve smyslu citové a sociální oploštělosti, chybějící spontánnosti a neschopnosti imaginárního myšlení. Zásadním rozdílem je však schopnost verbálního vyjádření emocí. Alexithymik vůbec nedokáže své emoce vyjádřit a pojmenovat. Vyhaslý člověk má poruchy emocionálního myšlení také, ale své pocity dokáže vyjádřit velmi expresívně. 3. Únavový syndrom x BM – klinický obraz obou stavů je velmi podobný. Pomoci nám ve správné diagnostice může přítomnost pseudohalucinací, které se u BM nevyskytují. 4. Neurastenie x BM – rozlišujícím faktorem je výskyt závratí u neurastenie, u BM se s nimi nesetkáváme.
Je velmi důležité správně rozpoznat BM a odlišit jej od výše popsaných diagnóz. Především proto, aby mohla být nastavena správná léčba. Léčba se zaměřuje - 51 -
na tělesnou a psycho–sociální oblast. Z pohledu tělesných projevů BM se léčba orientuje na odstranění průvodních negativních jevů (poruchy spánku, bolesti hlavy apod.). Krokem první volby v psycho–sociální intervenci je psychoterapie. Jestliže BM vznikne, musíme proti němu bojovat. Je však možné mu i předcházet (Křivohlavý, Pečenková 2004, s. 28). Základní preventivní opatření by mělo směřovat k vlastní osobě. Úkolem zdravotní sestry je sice péče o nemocné, ale v zájmu kvality této péče je jejím prvořadým úkolem péče o sebe. Křivohlavý (2004, s. 9) se zmiňuje o různých oblastech, které jsou ve starostlivosti zahrnuty. Uvádí zájem o vlastní tělesný a duševní život, péči o vzhled, o stravování, o tělesné i duševní zdraví apod. Vágnerová (2008, s. 85) naproti tomu zmiňuje dva druhy copingových strategií – zaměřené přímo na řešení problému a zaměřené na obranu vlastních pocitů. Jak uvádí Bánovčinová (2004, s. 7) prevence z pohledu vzniku BM se zaměřuje na dvě oblasti, na oblast prostředí a na oblast jednotlivce. Prostředí může člověk ovlivnit např. zlepšováním pracovních podmínek – dostatek materiálních zdrojů, úpravou organizace práce aj. V oblasti jednotlivce je základním předpokladem najít smysl života, klást si hodnotné a reálné cíle. Bánovčinová se dále zmiňuje o zaměření se na sebereflexi – poznání sebe sama, schopnost korigovat svá přání, reflektovat vlastní myšlenky, přání a zkušenosti. Velmi důležitými preventivními kroky jsou také: •
podpora evalvace – vyjadřování úcty a pochvaly jiným lidem, celkové chování k ostatním lidem
•
podpora sociální péče – dávat a přijímat oporu od okolí, vytváření dobrých interpersonálních vztahů
•
nepotlačovat emoce – neprojevování emocí vede k citové zploštělosti, neschopnosti spontaneity a vzniku citové prázdnoty
•
schopnost relaxovat, znát efektivní copingové strategie
• supervize, komunikace, osobní růst Trvalý zájem o rovnováhu mezi stresory (zatěžující momenty, zásahy, situace) a salutory (to, co nám dodává životní sílu a zdraví) má zásadní vliv na prevenci vyhoření. Křivohlavý (2004, s. 28) říká:
- 52 -
„…O stresory a stresy se starat nemusíme, ty nám dodává sám život. O to, co nám dodává trvalou radost ze života, je však třeba usilovat. To nepřichází tak zcela samozřejmě.“
- 53 -
Výzkumná část 6 Metodologický rámec 6.1 Cíle, hypotézy Základními pojmy této diplomové práce jsou syndrom vyhoření a spokojenost s vlastní prací. Teoretická základna je spojena s dalšími prvky, které mohou s oběma zaštiťujícími pojmy souviset nebo je dokonce přímo ovlivňovat. Dotkli jsme se zejména motivace i s ní souvisejících činitelů (spokojenost s prací obecně, spokojenost s vlastní prací) a dalších formujících složek (vztahy na pracovišti, adaptace na práci, sociálně-organizační aspekty práce aj.). Syndrom vyhoření je dnes jedním z ústředních témat pomáhajících profesí. Poznatky směřují buď do filozoficko
psychologických úvah, nebo se formulují
v psychologicko – medicínské terminologii. Vyvolávajícím faktorem je působení dlouhodobého stresu, přičemž stres je za běžných okolností přirozenou a prospěšnou součástí života. Jedinec se do stavu „vyhoření“ dostává především v kombinaci s vysokým zaujetím pro práci, vysokou výkonovou motivací i osobnostními faktory. Cílem práce byla komparace míry vyhoření u zdravotních sester tzv. akutní medicíny (ARO, JIP, ZS) se sestrami tzv. chronické medicíny (DS a LDN). Pokusili jsme se zmapovat i další aspekty. Především souvislost se spokojeností s vlastní prací a syndromem vyhoření obou souborů, spokojeností s vlastní prací a vybranými koreláty vzhledem ke kontextu práce, ale také vybranými koreláty syndromu vyhoření a postoji vztahujícími se ke kontextu práce.
Pracovní hypotézy v rámci souborů AM a CHM
H 1 – Soubor akutní medicíny bude vykazovat statisticky významně menší míru BM než soubor chronické medicíny H 2 – Soubor akutní medicíny bude vykazovat statisticky významně větší pracovní spokojenost s vlastní prací než soubor chronické medicíny.
- 54 -
6.2 Aplikovaná metodika 6.2.1 Psychologické metody Při práci byly použity 2 dotazníky. První z nich je sebediagnostický nástroj BM, který je nazván svými autory (Ayala Pines a Elliot Aronson, překlad Křivohlavý, 1998) Míra vyhoření BM (The Burnout Measure). Skládá se ze škály 21 tvrzení, která jsou hodnocena na sedmibodové stupnici (viz příloha). Nejprve vypočítáme položku A tak, že sečteme hodnoty u otázek 1, 2, 4, 5, 7, 8 – 18 a 21, součtem hodnot u otázek 3,6,19 a 20 získáme položku B. Od hodnoty 32 odečteme položku B a výsledkem je položka C (C=32–B). Součtem A a C dostaneme položku D (D=A+C). Výsledná hodnota psychického vyhoření je celkové skóre BQ, jež získáme podílem položky D s číslem 21 (BQ=D/21). Za předpokladu upřímného vyplnění dotazníku je interpretace výsledků následující: BM = 2 a méně – dobrý výsledek z hlediska psychologie zdraví BM = 2 – 3 – uspokojivý výsledek BM = 3 – 4 – potencionální ohrožení BM = 4 – 5 – přítomnost syndromu BM je prokázána BM = více než 5 – havarijní signál s nutností terapeutické pomoci
V pořadí
druhý
byl
předložen
dotazník
spokojenosti
zdravotních
sesterDSZS, jehož autory jsou Vtípil Z., Karásková M. (1995) Je rozdělen do jednotlivých částí A – J, které mají svoji symboliku (viz příloha). Oddíl A je označen CPSF a vyjadřuje celkovou pracovní spokojenost a fluktuační tendence. Skládá se ze tří otázek a při nejmenší míře spokojenosti by dosáhl respondent u každé jednotlivé otázky po jednom bodu. Nejméně spokojené zkoumané osoby by tedy dosáhly tří bodů. Maximální spokojenost je dosažitelná při 5 bodech v každé jednotlivé odpovědi, nejvíce spokojení by získali 15 bodů. Oddíl B má symboliku FC. Zaměřuje se na negativní postoje k fyzikálním činitelům a jejich působení. Byl rozdělen na 2 podčásti, v první z nich byly obvykle působící faktory a míra jejich výskytu (minimální=1, maximální=5), v druhé potom působení těchto faktorů (vadí nebo nevadí). V hodnocení se sčítaly pouze odpovědi „vadí“.
- 55 -
Oddíl C je uveden pod zkratkou VZ a odpovědi vyjadřují míru spokojenosti s mezilidskými vztahy na pracovišti a se vztahem v interakci nadřízený – podřízený. Při maximální spokojenosti bylo možné v 5 otázkách dosáhnout maxima 20 bodů. Část D má označení RJSB a je vyjádřením o spokojenosti s vlastní prací. Obsahuje 18 výroků o práci. Každý výrok byl ohodnocen škálou od 1 do 5 a dotazované osoby měly zaškrtnout tu hodnotu, která nejlépe vystihuje jejich názor (1 – silně nesouhlasím, 5 – silně souhlasím). Maximální počet dosažitelných bodů byl 90 a byl známkou silné nespokojenosti s vlastní prací. Písmenem E se označuje část ZS, která zjišťovala aktuální zdravotní stav. Bylo 5 možností (1 – určité potíže v somatické oblasti, 5 – výborný). Pod označením F jsou symbolikou OST zaznamenány organizační, společenské, časové aj. okolnosti práce. Část zahrnovala 23 výroků a zkoumané osoby měly na pětistupňové škále vyjádřit úroveň negativního ovlivnění (1 – maximálně negativní, 5 – minimálně negativní). Oddíl G se zkratkou OD PO byl zaměřen na postoje k odměňování, ke kvalifikaci a kariérním postupům. Také zde měla dotazovaná osoba hodnotit na pětistupňové stupnici, maximální spokojenost byla vyjádřena pěti body, maximální nespokojenost jedním bodem. Nejvyšší možný počet bodů 75 byl známkou maximální spokojenosti. Osmá část s písmenem H byla označena PP a vyjadřovala postoje k péči o pacienty. V patnácti otázkách se hodnotilo stejně jako u předešlého oddílu. Předposlední oddíl I měl symboliku APO. V jeho rámci měly dotazované osoby odpovídat na baterii tří otázek, vztahujících se k adaptaci na práci a očekávání. Nejvyšší počet bodů (12) mohl dosáhnout ten, kdo se snadno adaptoval na práci a jeho očekávání se splnila maximálně při porovnání z doby studia se současnými názory a také při nástupu do zaměstnání. Závěrečný oddíl J je označen SD. Zahrnuje statusová data – věk, pracovní zařazení, název oddělení, rodinný stav (RS), počet dětí (PD) a senioritu. Ta byla rozdělena na Sen I (odpracovaná léta) a Sen II (celková odpracovaná léta ve zdravotnickém zařízení).
- 56 -
6.2.2 Statistické metody analýzy dat Vypočítané hodnoty z dotazníků byly dále zpracovány dle Pearsonova korelačního
koeficientu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Korelace#Vr s kritickými
hodnotami „r“ u vybraných hladin významnosti.
Kritické hodnoty korelačního koeficientu u tzv. akutní medicíny – AM – (ARO, JIP, ZS):
N=24 P=0,01 (1% hladina významnosti)…r=0,5268 P=0,05 (5% hladina významnosti)…r=0,4145
N=26 P=0,01 (1 % hladina významnosti)…r=0,4793 P=0,05 (5 % hladina významnosti)…r=0,3746
N=76 P=0,01 (1 % hladina významnosti)…r=0,2735 P=0,05 (5 % hladina významnosti)…r=0,2099
Kritické hodnoty korelačního koeficientu u tzv. chronické medicíny – CHM – (DS, LDN): N= 1 P=0,01 (1% hladina významnosti)…r=0,4426 P=0,05 (5% hladina významnosti)…r=0,3444
N=35 P=0,01 (1% hladina významnosti)…r=0,4182 P=0,05 (5% hladina významnosti)…r=0,3246
N=66 P=0,01 (1% hladina významnosti)…r=0,3132 P=0,05 (5% hladina významnosti)…r=0,2495
- 57 -
Ke komparaci souborů AM vers. CHM jsme dále použili studentovy t – testy. Podle hodnoty F u dvouvýběrového F – testu pro rozptyl byly použity t – testy s rovností, resp. nerovností rozptylů. Výpočty jsme prováděli v programu excel.
6.3 Zkoumané soubory Zkoumány byly dva soubory. První soubor tvořili respondenti z ARO, JIP a ZS, kteří tvoří tzv. akutní medicínu (AM). Druhý soubor tzv. chronické medicíny (CHM) byl zastoupen zdravotními sestrami z domovů seniorů (DS) a léčeben dlouhodobě nemocných (LDN). Jejich práce je koncipována odlišným způsobem. Akutní medicína řeší akutní stavy, ponejvíce stavy ohrožující život. Péče o pacienta vyžaduje specializační vzdělání a často probíhá v součinnosti s náročnější přístrojovou technikou. Chronická péče je tzv. navazující nebo následná péče. Cílovou skupinou pacientů bývají převážně staří a chronicky nemocní a hlavní pečovatelský potenciál se soustředí na ošetřovatelství. Celkový počet respondentů u souboru AM byl 76. Dotazníkového šetření se zúčastnily zdravotní sestry ve věkovém rozpětí 22 let až 57 let, s průměrným věkem 35 let. CHM byla zastoupena 66 respondenty ve věku 22 let až 60 let. Věkový průměr činil 43 let. Součástí zjišťovaných statusových dat byla také seniorita (Sen I), (Sen II). Znamenala počet odpracovaných let na současném pracovišti (Sen I) a celková odpracovaná léta ve zdravotnictví vůbec (Sen II). U souboru AM byla Sen I v rozsahu 1 – 36 let, průměr činil 7,8 let. Sen II se pohybovala od 1 roku do 40 let, s průměrnou dobou 11 let. Sen I u CHM byla 1 – 25 let, průměrná odpracovaná doba 8,3 let. Průměrná doba Sen II činila 13 let. T – testy neprokázaly statistickou významnost u Sen I ani u Sen II. Průměrný počet dětí u respondentů AM je 1,1 dítě, u CHM 1,8 dětí. V rámci souborů byly zjišťovány také rodinný stav (RS) a zdravotní stav (ZS). U respondentů souboru AM bylo nejvíce vdaných – z celkového počtu 76 dotázaných osob to bylo 55,3%, což je 42 osob. Svobodných sester zde pracovalo 23, to je 30,3%, zbylých 11 osob (14,5%) bylo rozvedených. V souboru CHM převažovaly rovněž vdané osoby (44 osob=66,6%), svobodných a rozvedených bylo téměř shodné
- 58 -
množství – proti 15,1% svobodných bylo 16,6% rozvedených respondentů. V rámci obou souborů byla jedna vdova. Co se týká zdravotního stavu, ten byl uveden převážně jako dobrý. Z pohledu AM udalo dobrý ZS 49 dotázaných, což činilo 64,5%, určité potíže (somatické nebo psychické) přiznalo 13 lidí, tedy 17,1%. V rámci souboru CHM byl zjištěn dobrý zdravotní stav dokonce u 80,3% sester, potíže mělo 9 osob (13,6%). Pro přehlednost jsou data uvedena v tabulce:
AM CHM
ø věk
ø Sen I
ø Sen II
ø PD
35 let 43 let
7,8 let 8,3 let
11 let 13 let
1,1 let 1,8 let
vdané AM CHM
Rodinný stav svobodné
Zdravotní stav potíže dobrý AM CHM
rozvedené
42 (55,3%) 23 (30,3%) 11 (14,5%) 44 (66,6%) 10 (15,1%) 11 (16,6%)
výborný
13 (17,1%) 49 (64,5%) 14 (18,4%) 9 (13,6%) 53 (80,3%) 4 (6,1%)
6.4 Organizace a průběh šetření Celkový počet respondentů u prvního souboru (AM) byl 76. Z toho dotazník vyplnilo 26 zdravotních sester na ARO (Nový Jičín, Opava), 26 z JIP (Opava, Odry, Bílovec) a 24 osob ze ZS (Vítkov, Odry, Fulnek). Celkem bylo rozdáno 130 dotazníků, vrátilo se 80 vyplněných dotazníků, z toho však 4 dotazníky nebyly vyplněny úplně a byly tudíž vyřazeny. Návratnost tedy činila 58 %. V druhém souboru se dotazování zúčastnilo 66 zdravotních sester. Z Domovů seniorů (Nový Jičín, Odry, Opava, Vítkov, Budišov nad Budišovkou) bylo zpracováno 31 dotazníků, z léčeben dlouhodobě nemocných (Odry, Klokočov, Vítkov) 35 dotazníků. Zde bylo rozesláno rovněž 130 dotazníků. Vrátilo se jich 72,
- 59 -
ale u 4 nebyla vyplněna statusová data a 2 dotazníky byly vyplněny jen částečně. Celkový počet zpracovávaných dotazníků byl 66, což bylo 51%. Oslovování pracovníků jednotlivých pracovišť probíhalo oficiální cestou, prostřednictvím přímých nadřízených nebo osobní návštěvou. Na některých pracovištích se projevila zpočátku nedůvěra. Byla však zdůrazněna dobrovolnost při vyplňování dotazníků, ale i zachování naprosté anonymity a důvěrnosti. Následná spolupráce pak byla na většině oslovených pracovišť dobrá. Oddělení, která žádala zpětnou
vazbu,
byla
s výsledky šetření
nadřízených.
- 60 -
seznámena prostřednictvím
svých
7 Výsledky práce 7.1 Základní výstupy DSZS 7.1.1 CPSF – Celková pracovní spokojenost a fluktuační tendence Tato část dotazníku byla sycena baterií tří otázek, které se vztahovaly ke spokojenosti na současném pracovišti, k setrvání ve stávajícím kolektivu a k úmyslu setrvat u práce natrvalo. T – testy neprokázaly v této oblasti statisticky významné hodnoty. ℘ Soubor AM U souboru převládala podle našich zjištění spokojenost. Celkově spokojených bylo 64,4% zdravotních sester. Nejvíc spokojených sester pracovalo na ZS (90%), kde bylo také nejméně nespokojených (4,18%). Na ARO byly sestry spokojené ve 46%, ze 42% zaujaly neutrální postoj, nebyly spokojené, ani nespokojené. Velmi nespokojených a nespokojených bylo 11,5%. Na JIP byla zjištěna většinou spokojenost (53,8%), neutrální postoj zaujalo 64,6% dotázaných. Nespokojených bylo stejně jako na ARO, tj. 11,5%. V souvislosti s odpověďmi týkajícími se setrvání ve stávajícím kolektivu jsou výsledky následující: Z celkového pohledu by 82,9% dotázaných v kolektivu chtělo pracovat nadále. Mezi jednotlivými soubory je rozdíl jen u osob pracujících na ZS. Na ARO by chtělo zůstat 76,9% sester, na JIP 80%, na ZS 91,5% respondentů. Poslední z otázek pracovní spokojenosti a fluktuace zjišťovala úmysl zůstat u práce ve zdravotnictví natrvalo. Celkově by zůstalo 36,8% dotázaných , dalších 15,8% by zůstalo, ale chtělo by si zvýšit kvalifikaci. Nejméně často by odchod volily sestry na ZS (62,5%), nejčastěji by odešly sestry na ARO – 38,4%.
- 61 -
Tabulky četností
Absolutní četnost Relativní četnost
7 9,20%
vysoká
nízká
Celkově
střední
Spokojenost s prací celkově
20 26,30%
49 64,50%
ne
Celkově Absolutní četnost Relativní četnost
8 10,50%
ano
nevím
Setrvání v kolektivu
5 6,60%
63 82,90%
Absolutní četnost Relativní četnost
16 21,10%
16 21,10%
chci
chci s podmínka mi
nevím
Celkově
nechci
Setrvání v zaměstnání
16 21,10%
28 36,80%
℘ Soubor CHM Také v tomto souboru byla zjištěna většinově spokojenost. Celkové procentuální vyjádření spokojenosti činilo 54,5%. V DS byly sestry spokojené v 58%. Spokojenost v LDN udávalo 51% dotázaných. Velmi nespokojeny zde sestry nebyly, ale nespokojených v DS bylo 10% z dotázaných, v LDN 2,8%. Z celkového pohledu tohoto souboru vyplývá, že ve stávajícím kolektivu by zůstalo 75,6% respondentů. Sestry v DS by v 87% zůstaly na stávajícím pracovišti. Na LDN se počet sester, které by zůstat chtěly, pohybuje na úrovni 65,5%. Poslední sada otázek v oddíle pracovní spokojenosti a fluktuace nevyznívá tak jednoznačně. Celkově by ve zdravotnictví chtělo zůstat pracovat 47% osob, zvýšit kvalifikaci by si chtělo 10,6% sester. Častěji by odchod ze zdravotnictví volily sestry
- 62 -
na LDN – 17,1% – oproti 9,7% sester z DS. Z celkového počtu dotázaných sester v DS by chtělo zůstat pracovat ve zdravotnictví 64,5% respondentů, sestry v LDN se souhlasně vyjádřily v 31,4%.
Tabulky četností
Absolutní četnost Relativní četnost
4 6,10%
vysoká
nízká
Celkově
střední
Spokojenost s prací CPSF
26 39,60%
36 54,50%
ne
Celkově Absolutní četnost Relativní četnost
9 13,60%
ano
nevím
Setrvání v kolektivu
7 10,60%
50 75,60%
Absolutní četnost Relativní četnost
9 13,60%
10 15,20%
- 63 -
16 24,20%
chci
chci s podmínka mi
nevím
Celkově
nechci
Setrvání v zaměstnání
31 47,00%
AM (akutní medicína) CHM (chronická medicína)
ano
nevím
ne
vysoká
nízká
celkově
střední
Celkový stav CPSF (Celková Prac. Spokojenost a Fluk. tendence) u obou souborů Spokojenost s prací celkově Setrvání v kolektivu
9,20% 26,30% 64,50% 10,50%
6,60%
82,90%
6,10% 39,60% 54,50% 13,60%
10,60%
75,60%
AM (akutní medicína) CHM (chronická medicína)
chci s podmín kami
nevím
celkově
nechci
Setrvání v zaměstnání
21,10%
21,10%
21,10%
13,60%
15,20%
24,20%
T – testy nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi soubory.
7.1.2 VZ- mezilidské vztahy V rámci symboliky mezilidských vztahů odpovídali respondenti na pět otázek – při maximální spokojenosti mohlo být dosaženo nejvýše 20 bodů. První dvě otázky se vztahovaly ke spokojenosti se stávajícím kolektivem, resp. s narušenými vztahy. Další otázka řešila názor na rivalitu mezi jednotlivými odděleními. Poslední dvě otázky se zabývaly vztahem bezprostředně nadřízené k sestrám. ℘ Soubor AM Většina z dotázaných sester vyjádřila převážně spokojenost se vztahy mezi lidmi na svém pracovišti – celkově bylo 76,3% dotázaných spokojených. Nespokojenost z celkového souboru uvedlo 7,9% sester. Největší spokojenost panovala u ZS (87,5%), nespokojenost vyjádřily dvě osoby, což je 8,33%. Na JIP se výsledky šetření pohybovaly v podobných dimenzích. Spokojených s VZ bylo 80,7%, nespokojenost udala jedna osoba (3,8%). Na oddělení ARO převažovala také spokojenost s mezilidskými vztahy. V rámci souboru AM však byla nejnižší – vyjádřeno procenty 61,5% spokojených dotazovaných. Značné kolektivní cítění pociťovaly sestry ve většině – celkově v 71,1%. Pro narušené kolektivní cítění se vyjádřilo celkově 28,9% osob. V rámci souboru byly
- 64 -
nejvíce s kolektivem spokojeny sestry na ZS, kdy se devatenáct (79,1%) z dotazovaných respondentů vyjádřilo kladně. Většinovou spokojenost s kolektivním cítěním vyjadřovaly i sestry z JIP (76,8%). Nejméně pevný kolektiv vnímaly sestry z ARO (57,6%), které zároveň nejvíce považovaly kolektivní cítění za narušené – 26,9% dotázaných. Na ZS vnímaly narušené kolektivní cítění dvě osoby (8,3%), na JIP osoby tři, což představovalo 11,5% dotázaných. Spokojenost s chováním bezprostřední nadřízené vůči podřízeným byla celkově vyjádřena v 77,6% odpovědí. Nejlépe hodnocena byla nadřízená na JIP, kde spokojenost udalo 24 sester (92,3%). Na ZS svou nadřízenou kladně hodnotilo 17 dotázaných – 70,8%, na ARO 69,2%, což bylo 18 respondentů.
Tabulky četností
Absolutní četnost Relativní četnost
spokojená
Celkově
nevím
nespokoje ná
Spokojenost s mezilidskými vztahy
6 7,90%
12 15,80%
Celkově Absolutní četnost Relativní četnost
pozitivní kolektivní vztah
negativní kolektivní vztah
Kolektivní vztahy
22 28,90%
54 71,10%
Absolutní četnost Relativní četnost
17 22,40%
zajímají ji podřízení
Celkově
zajímá ji práce
Vztah nadřízené k podřízeným
59 77,60%
- 65 -
58 76,30%
℘ Soubor CHM Dle našich zjištění byla zaznamenána u respondentů CHM rovněž spokojenost s mezilidskými vztahy. Celkově bylo spokojeno 51 dotázaných, tedy 77,2%. Nespokojených byly pouze 3% – z pohledu celého souboru to byly dvě osoby. V DS nebyla vyjádřena nespokojenost vůbec, naopak spokojenost s VZ udalo 90,3% osob. Spokojenost na LDN byla zjištěna v 65,5%, tedy u 23 sester. Nespokojeno bylo 5,7% dotázaných, což v řeči čísel znamená dva respondenty. Z celkového pohledu tohoto souboru odpovědělo 69,6% osob na otázku narušených pracovních vztahů tak, že vnímá kolektivní cítění pozitivně. Kolektivní vztahy jako značně narušeny nebo s malým kolektivním cítěním vnímalo naopak 20 osob. V rámci souboru se pozitivně o kolektivním cítění vyjádřily sestry v DS v 75,5%. To znamená, že 24 osob vnímalo značné kolektivní cítění. Čtyři osoby (12,9%) z celkového množství odpovídajících v DS udávaly kolektivní cítění jako značně narušené. V LDN bylo 22 osob s kolektivním cítěním spokojeno, což, vyjádřeno procenty, činí 62,8% dotázaných. Narušení kolektivního cítění pozorovalo 14,3% osob. Z celkového pohledu souboru bylo s bezprostředně nadřízenou spokojeno 92,3% sester. Podobně jako u dotazovaných v AM, ani zde nebyla zaznamenána žádná odpověď, že nadřízená je velmi odměřená. Z pohledu souboru se kladně o své nadřízené v DS vyjádřily všechny dotázané, v LDN udávalo 14,2% sester, že více než podřízení zajímají nadřízenou výsledky práce.
Tabulky četností
Absolutní četnost Relativní četnost
2 3,00%
spokojená
nevím
Celkově
nespokoje ná
Spokojenost s mezilidskými vztahy
13 19,70%
- 66 -
51 77,20%
Celkově Absolutní četnost Relativní četnost
pozitivní kolektivní vztah
negativní kolektivní vztah
Kolektivní vztahy
20 30,30%
46 69,70%
Celkově Absolutní četnost Relativní četnost
zajímají ji podřízení
zajímá ji práce
Vztah nadřízené k podřízeným
5 7,60%
61 92,30%
Celkově VZ (mezilidské vztahy) u obou souborů
AM (akutní medicína) CHM (chronická medicína)
Spokojenost s kolektními vztahy pozitivní
negativní
spokojeno st
nevím
celkově
nespokoje no
Spokojenost s mezilidskými vztahy
7,90%
15,80%
76,30%
28,90%
71,10%
3,00%
19,70%
77,20%
30,30%
69,70%
AM (akutní medicína) CHM (chronická medicína)
zajímají ji podřízení
celkově
zajímá ji práce
Vztah nadřízené k podřízeným
22,40%
77,60%
7,60%
92,60%
V této části dotazníku jsme t – testy nezjistili statisticky významnou hodnotu.
- 67 -
7.1.3 APO – adaptace na práci, očekávání Cílem šetření v oddílu APO bylo zjišťování, jak se shodují představy zdravotních sester o povolání z dob studia s jejich naplněním v současnosti. Dále jsme se zaměřili na adaptaci na současném oddělení a úroveň splněných očekávání při nástupu do stávajícího zdravotnického zařízení. ℘ Soubor AM V prvním oddíle otázek odpovídali respondenti na to, zda se shodují jejich představy o povolání zdravotní sestry z doby studia se současnými názory. V rámci celého souboru odpovědělo 50% dotázaných, že skutečnost je horší než si představovali. Shoda představ se současností panovala u 28 sester, což činilo 36,8%. Odpověď „lepší než jsem si představovala“ volilo 13,2% dotázaných (10 osob). Z pohledu jednotlivých oddělení byly výsledky trochu odlišné. Na oddělení ARO bylo výrazně více sester (19 osob=73%), u kterých byla skutečnost horší než představy. Shodu představ s realitou uvedly 4 dotázané, což znamenalo 15,4%. Lepší skutečnost než představy potvrdilo 11,5% sester. Na JIP korespondovalo množství osob, které měly větší ideály než v realitě, s množstvím v celkovém souboru. Zde také 50% sester (13 dotázaných) uvedlo, že skutečnost je horší než si představovaly. Shodné představy mělo 38,5% osob, odpověď „lepší než představy“ se objevila u tří osob, tedy u 11,5%. Jen u ZS bylo nejvíce shody představ a skutečnosti – 14 respondentů (58,3%). Horší realitu než představy uvedlo 25% dotázaných. Lepší skutečnost než byly představy udalo 16,7% dotázaných. V otázce adaptace na nynějším oddělení bylo zjištěno, že v celém souboru si sestry zvykly bez větších těžkostí
nebo velmi lehce (79%=60 osob). Odpověď
„doposud jsem si nezvykla“ volilo 7,9% z dotázaných, což je 6 respondentů. Problémy s adaptací v kolektivu mělo 10 sester (13,2%). S přizpůsobením nemělo potíže 69,2% dotázaných na ARO. Ze zjišťování vyplynulo, že tři osoby (11,5%) si dosud na oddělení nezvykly, 19,2% dotázaných připustilo v otázce adaptace problémy. Sestry na JIP se v 73,7% (19 osob) adaptovaly bez velkých těžkostí. Stejně jako na ARO si 11,5% sester doposud nezvyklo. Určité problémy měli 4 respondenti, což znamenalo 15,4%.
- 68 -
Nejsnáze se adaptovaly sestry ze ZS – z celkového počtu si velmi dobře zvyklo 96%, jen jedna osoba (4%) udala problémy s adaptací. Poslední otázka APO zjišťovala, v jaké míře se splnila očekávání, s nimiž sestry do zdravotnického zařízení nastupovaly. Z pohledu celého souboru se splnilo vše nebo více 56,5% sester. Nic se nesplnilo jedné osobě (1,3%) , část očekávání se splnilo 42,1% osobám, což znamená 32 dotázaných. Splněná očekávání uvedlo na ARO 30,8% respondentů. Nejvíc osob udalo splnění jen části toho, co očekávaly (17 dotázaných=65,4%), nesplnění ničeho bylo uvedeno v jednom případě (3,8%). Na oddělení JIP se splnila očekávání z 57,7%=15 osob. Jen část splněných očekávání bylo zjištěno u 11 dotázaných, to činilo 42,3%. Sestry ZS byly nejspokojenější se splněním svých očekávání – 81,3% uvedlo splnění všeho nebo víc než očekávaly. Jen čtyřem osobám (16,7%) se splnila jen část jejich očekávání.
Tabulky četností
Absolutní četnost Relativní četnost
38 50,00%
lepší
horší
Celkově
shodné
Shodnost představ z doby studia se současností
28 36,80%
10 13,20%
Absolutní četnost Relativní četnost
6 7,90%
10 13,20%
- 69 -
lehce
s problémy
Celkově
nezvykla jsem si
Adaptace na nynějším oddělení
60 78,90%
Absolutní četnost Relativní četnost
1 1,30%
32 42,10%
splnilo se vše nebo víc
splnila se část
Celkově
nesplnilo se nic
Splněná očekávání při nástupu do zdravotnického zařízení
43 56,50%
℘ Soubor CHM V první otázce oddílu APO bylo zjištěno, že celkově v souboru CHM byly shody s představami o povolání zdravotní sestry horší u 54,5% dotázaných, tj. 36 osob. Shodu představ se současností udávalo 37,9% sester, lepší skutečnost než byly představy udalo 5 osob (7,6%). V rámci jednotlivých oddělení korespondovaly odpovědi sester v DS s celkovým stavem. Většina – 54,7% dotázaných – udávala horší skutečnost než představy. Shoda představ se skutečností panovala u 13 dotázaných (42%), poněkud zklamána byla jedna osoba (3,2%). Podobně dopadlo zjišťování na LDN. Také zde se rozcházely představy se skutečností u 19 osob, což činilo 54,2%. Shodné představy udávalo 34,2% dotázaných. Zklamání bylo zjištěno u 11,4% osob , tedy u 4 dotázaných v LDN. Co se týká adaptace sester na nynějším oddělení, pak z celkového pohledu v rámci celého souboru CHM, byla bez problémů u 51 sester (77,2%). Přizpůsobení s určitými problémy připustilo 16,6% osob, dosud si nezvyklo 6,1% dotázaných. V DS se dobře adaptovalo na práci 87,1% sester, což je 27 sester. Jen čtyři sestry (12,9%) měly určité problémy. Na oddělení LDN se uspokojivě přizpůsobily sestry v 68,5% z dotázaných, problémy mělo 20% osob. Doposud si nezvykly 11,4% , tedy čtyři sestry. V poslední sérií otázek APO jsme zjišťovali splnění očekávání při nástupu do stávajícího zdravotnického zařízení. Z hlediska celého souboru se splnilo očekávání nebo víc než sestry očekávaly u 52,9% respondentů. Část se splnila 29 osobám a to je 43,9%, nic se nesplnilo 3% sestrám. Velmi obdobně dopadla zjištění na konkrétních odděleních. Očekávání se splnila u souboru DS v 51,5%, část splněných očekávání uvedlo 14 osob (45,2%), jedné osobě se nesplnilo nic.
- 70 -
V LDN bylo u 54,2% dotázaných zjištěno splnění očekávání, u 15 osob (42,8%) se část očekávání nesplnilo, téměř žádné očekávání se nesplnilo jedné sestře (2,8%).
Tabulky četností
Absolutní četnost Relativní četnost
36 54,50%
lepší
horší
Celkově
shodné
Shodnost představ z doby studia se současností
25 37,90%
5 7,60%
Absolutní četnost Relativní četnost
4 6,10%
11 16,60%
lehce
s problémy
Celkově
nezvykla jsem si
Adaptace na nýnější oddělení
51 77,20%
Absolutní četnost Relativní četnost
2 3,00%
29 43,90%
- 71 -
splnilo se vše nebo víc
splnila se část
Celkově
nesplnilo se nic
Splněná očekávání při nástupu do zdravotnického zařízení
35 52,90%
AM (akutní medicína) CHM (chronická medicína)
zvykla
problémy
nezvykla
lepší
horší
celkově
shoda
Celkově APO (Adaptace na Práci, Očekávání) u obou souborů Shoda představ Adaptace na práci
50,00% 36,80% 13,20%
7,90%
13,20%
78,90%
54,50% 37,90%
6,10%
16,60%
77,20%
7,60%
AM (akutní medicína) CHM (chronická medicína)
vše a více
splnilo něco
celkově
nesplnilo
Splněná očekávání
1,30%
42,10%
56,50%
3,00%
43,90%
52,90%
Studentovy t – testy neprokázaly v otázce APO statisticky významnou souvislost
7.2 Výstupy a koreláty BM 7.2.1 BM – syndrom vyhoření Syndrom vyhoření jsme zjišťovali dotazníkem Míra vyhoření BM. Po zpracování vyplněných hodnot jsme získali přehlednou tabulku míry vyhoření u souboru AM i CHM. Prostřednictvím t- testu jsme získali porovnání obou souborů. Tabulky t – testů jsme zařadili do přílohy. ℘ Soubor AM Celkové množství respondentů AM byl 76 osob. Z nich dosáhlo 7 osob na hodnoty v pásmu 2 a méně, což znamenalo dobrý výsledek. Úroveň 2 – 3 (uspokojivý výsledek) byla zaznamenána v 63,2% dotázaných (48 osob). Z pohledu BM bylo v potencionálním ohrožení 15 respondentů, tedy 19,7%. U jedné osoby bylo vyhoření prokázáno, rovněž jedna osoba vyžadovala terapeutickou pomoc. Z pohledu oddělení ARO bylo nejvíc sester (13 sester=50%) v pásmu 2 – 3, tedy stav uspokojivý. Potencionální ohrožení BM jsme zjistili u osmi osob, což je 30,8%. U čtyř sester se vyhoření prokázalo, nutnou terapeutickou pomoc potřebovala jedna osoba.
- 72 -
Na JIP jedna ze sester dosáhla hodnoty BM 2 a méně, stejně tak u jedné sestry jsme BM prokázali. Uspokojivého stavu dosáhlo 19 dotázaných (73,1%). V rozmezí hodnot, vyžadující terapeutický zásah nebyla žádná sestra, stejně jako v souboru ZS. V tomto souboru nebyla rovněž žádná ze sester, u které by se vyhoření prokázalo. Ohrožené byly dvě osoby (8,3%), uspokojivého výsledku dosáhlo 16 respondentů (66,7%). Nejnižší hodnota, tedy dobrý výsledek z hlediska psychologie zdraví, byla zaznamenána u 25% dotázaných , tj. šest osob. V rámci jednotlivých souborů je množství osob dosahujících určitých úrovní BM zachyceno v následující tabulce:
2 a méně 2 – 3 ( uspokojivý ) 3 – 4 (potenc. ohrožení) 4 – 5 ( prokázaný BM) 5 a více ( nutná TP )
Celkově
ARO
JIP
ZS
7 (9,21%) 48 (63,15%) 15 (19,73%) 5 (6,57%) 1 (1,31%)
0 13 (50%) 8 (30,76%) 4 (15,38%) 1 (3,84%)
1 (3,84%) 19 (73,07%) 5 (19,23%) 1 (3,84%) 0
6 (25%) 16 (66,67%) 2 (8,33%) 0 0
℘ Soubor CHM Z celkového množství 66 respondentů dosáhlo 12 osob (18,2%) dobrého výsledku a v tabulce jsou v pásmu 2 a méně. U 43,9% dotázaných , což je 19 sester, jsme zaznamenali uspokojivý výsledek. Potencionálnímu ohrožení bylo vystaveno 16 sester (24,2%). Z pohledu celého souboru CHM bylo devíti sestrám BM prokázáno (13,6%), žádná sestra nevyžadovala terapeutický zásah. Při zkoumání jednotlivých souborů jsme zjistili, že nejvíc sester v DS se pohybovalo mezi hodnotami 2 – 3 (uspokojivý stav). Bylo jich 12, což je 38,7%. Devět sester je potencionálně ohrožených (29%), dobrého výsledku dosáhlo 22,6% – 7 osob. Třem sestrám byl BM prokázán. Podobně tomu bylo na LDN, kde také nejvíc dotazovaných bylo u hodnot uspokojivého stavu – bylo tomu tak v 17 případech – 48,6%. Hodnotu 3 – 4 (potencionální ohrožení) jsme zjistili sedmi sestrám (20%), pět sester (14,3%) mělo dobrý výsledek BM. Prokázaný BM jsme zaznamenali u 17,1% sester (6 osob). Pro přehlednost jsou uvedeny také hodnoty BM chronické medicíny v tabulce, která následuje:
- 73 -
2 a méně 2 – 3 ( uspokojivý ) 3 – 4 (potenc. ohrožení) 4 – 5 ( prokázaný BM) 5 a více ( nutná TP )
Celkově
DS
LDN
12 (18,2%) 29 (43,9%) 16 (24,2%) 9 (13,6%) 0
7 (22,6%) 12 (38,7%) 9 (29%) 3 (9,7%) 0
5 (14,3%) 17 (48,6%) 7 (20%) 6 (17,1%) 0
7.2.2 Koreláty BM (soubor AM i CHM) + t – testy V této části diplomové práce uvedeme korelace BM s ostatními proměnnými. U některých proměnných byla zjištěna statisticky významná korelace na 1%, resp. 5% hladině významnosti, u některých proměnných nebyla zjištěna žádná statistická významnost. Výsledky obou souborů jsou rozšířeny podrobněji o korelace uvnitř z každého souboru, zde jsou zařazeny také východiska z t – testů.
7.2.2.1 Soubor AM Z celkového pohledu na míru vyhoření u souboru AM bylo zjištěno, že největší počet respondentů má uspokojivé výsledky (63,2%) ve vztahu k BM. Potencionálně ohrožených je 19,7% osob, dobrý výsledek byl zjištěn u 9,21% dotázaných. Prokázaný BM mělo 6,57% osob a v 1,31% byla zjištěna nutnost terapeutického zásahu. Na 1% hladině významnosti byla zjištěna statisticky významná souvislost s CPSF (r=-0,5079). Bylo tedy zjištěno, že čím více byly sestry vyhořelé, tím méně byly spokojené s prací celkově. Na 1% hladině významnosti byla rovněž zaznamenána souvislost s mezilidskými vztahy VZ (r=-0,3945). Tato skutečnost ukazuje na to, že s vyšší mírou vyhoření klesá spokojenost s mezilidskými vztahy. Byla rovněž zjištěna statisticky významná souvislost s RJSB (r=-0,5873), která byla na 1% hladině významnosti. Můžeme ji interpretovat tak, že sestry s vyšší mírou vyhoření, udávaly větší míru nespokojenosti s vlastní prací. Na 1% hladině významnosti byla zjištěna korelace v oddíle OST (r=-0,3771). Zde jsou zahrnuty okolnosti, související s prací – společenské, technické, organizační apod. Tyto okolnosti v souvislosti s BM ovlivňovaly respondenty tak, že čím menší spokojenost s okolnostmi práce byla vyjadřována, tím více byli dotazovaní vyhořelí. Signifikantní rozdíl na 1% hladině významnosti byl zaznamenán
- 74 -
u ODPO (r=-0,3426). Zde se sestry vyjadřovaly ke spokojeností s odměňováním, kariérním postupem a možností zvyšování kvalifikace. Čím byly sestry méně vyhořelé, tím větší spokojenost s těmito činiteli udávaly. Souvislost BM s PP (r=0,2256) byla odhalena na 5% hladině významnosti. Méně vyhořelé zdravotní sestry udávaly méně negativních pocitů při vykonávání své práce. Oddíl APO se zabýval adaptací na práci a očekáváními sester. Statisticky byla vyhodnocena souvislost na 1 % hladině významnosti (r=-0,3943). Lépe adaptované sestry vykazovaly nižší index vyhoření – čím více adaptované sestry, tím méně vyhořelé. Statisticky významná korelace byla zjištěna také u zdravotního stavu – a to na 1% hladině významnosti. ZS (r=-0,3037) souvisel s mírou vyhoření tak, že čím více se osoby cítily zdravé, tím menší stupeň vyhoření byl udáván. ℘ Soubory ARO, JIP a ZS U souborů JIP a ZS nebyla prokázána žádná statisticky významná korelace ani na 5% hladině významnosti, ani na 1 % hladině významnosti. V souboru ARO byla zaznamenána statisticky významná souvislost na 5% hladině významnosti s PP (r=0,3987). Čím více byly sestry vyhořelé, tím více negativních faktorů udávaly. Na 1% hladinách
významnosti byly zachyceny
souvislosti s CPSF, VZ, RJSB a OST. CPSF (r=-0,6258) vyjadřuje celkovou pracovní spokojenost a fluktuační tendence. Čím více byly sestry vyhořelé, tím udávaly menší pracovní spokojenost celkově. VZ (r=-0,6707) – sestry s vyšším vyhořením byly méně spokojeny s mezilidskými vztahy. RJSB (r=-0,7070) je symbolika, která vyjadřuje spokojenost s vlastní prací. U osob s vyšším indexem BM (větší vyhoření), byla udávána menší spokojenost s vlastní prací. OST (r=-0,5899) – osoby s větším vyhořením vykazovaly menší míru spokojenosti s organizačními, společenskými nebo technickými podmínkami práce.
7.2.2.2 Soubor CHM Ve vztahu k BM byl zachycen největší počet osob CHM v hodnotách, které znamenaly uspokojivý stav profesního vyhoření. Celkem 29 osob, což činilo 43,9%. - 75 -
Potencionální ohrožení se týkalo 24,2% respondentů, prokázaný syndrom vyhoření byl zjištěn u 13,6% sester. V rozmezí hodnot 2 a méně, které je považováno za dobrý výsledek z hlediska psychologie zdraví, se pohybovalo 18,2% z dotázaných osob. Žádný z respondentů CHM nevyžadoval terapeutický zásah. Ve vztahu korelace BM s ostatními proměnnými jsme zjistili souvislost na 5% hladině významnosti u symboliky ODPO (r=-0,3115). Tato hodnota znamená, že nižší index BM (menší vyhoření) koreluje s větší spokojeností
při odměňování,
kvalifikačním i kariérním růstu. Na 1% hladině významnosti jsme zjistili souvislost se ZS (r=-0,5279). S menší mírou vyhoření stoupá index zdravotního stavu, který je známkou menších, resp. žádných zdravotních potíží. Další zjištěnou korelací na 1% hladině významnosti je souvislost BM s CPSF (r=-0,4235). Více vyhořelé sestry projevovaly menší pracovní spokojenost. Na 1%hladině významnosti koreloval BM s FC (r=0,4080). Méně vyhořelé sestry vyjadřovaly méně negativních postojů k fyzikálním činitelům práce. Dále na 1 %hladině statistické významnosti byla zaznamenána korelace s VZ (r=-0,4863) – méně vyhořelé sestry vykazovaly větší spokojenost s mezilidskými vztahy. Korelát BM s RJSB (r=-0,3464) můžeme vyjádřit tak, že menší vyhoření je spjato s větší spokojeností s vlastní prací a jeho hodnota je na 1% hladině významnosti. Také oddíl OST (r=-0,4306) souvisí na 1% hladině významnosti s vyhořením (sestry více vyhořelé byly méně spokojené s organizačními, technickými a jinými okolnostmi práce). Oddíl PP zjišťoval negativní pocity při práci sester. Jestliže byly sestry více vyhořelé, udávaly více negativních pocitů – na 1% hladině významnosti koreloval BM s PP (r=0,3940). Signifikantní rozdíl s 1% hladinou významnosti byl zachycen u symboliky znamenající adaptaci na práci a očekávání – APO (r=-0,3818) – sestry s větší mírou vyhoření se hůře adaptovaly a jejich očekávání nebyla naplněna. ℘ Soubory DS a LDN U obou souborů byly zachyceny korelace s více proměnnými a to jak na 1% , tak na 5% hladině významnosti. Syndrom vyhoření u souboru DS koreloval s následujícími proměnnými. Na 5% hladině významnosti s FC (r=0,3800), OST (r=-0,4337) a s PP (r=0,3922). Je to známkou toho, že menší vyhoření koreluje s menším vnímáním - 76 -
negativních postojů k fyzikálním podmínkám práce. Čím více byly sestry vyhořelé, tím menší spokojenost v oblasti organizačních a technických podmínkách, zároveň sestry méně vyhořelé udávaly méně nespokojenosti v oblasti péče o pacienty. Na 1% hladině významnosti byla zachycena korelace v ZS (r=-0,5155). Větší zdravotní pohodu udávaly sestry s menšími hodnotami vyhoření. Celkově menší pracovní spokojenost na 1% hladině významnosti vyjadřovaly sestry více vyhořelé – CPSF (r=-0,4964). Statisticky potvrzený vztah na 1% hladině významnosti byl zjištěn také u VZ (r=-0,5117). Větší spokojenost s mezilidskými vztahy byla udávána sestrami méně vyhořelými. U ODPO (r=-0,5495) byla zjištěna rovněž souvislost na 1% hladině významnosti – menší vyhoření korelovalo s větší spokojenosti s odměňováním a kvalifikací a kariérou. Soubor DS signifikantně souvisel na 1 % hladině významnosti s APO (r=-0,5793) – lépe adaptované sestry vykazovaly nižší BM, tedy menší vyhoření. U respondentů z LDN dopadly výsledky obdobně. Korelace BM na hladině 5% významnosti byla prokázána s CPSF (r=0,3652), což znamená, že méně spokojené sestry s prací celkově měly vyšší hodnoty BM, tedy byly více vyhořelé. Také v oddíle RJSB (r=-0,3738) – spokojenost s vlastní prací – se prokázala souvislost na 5% hladině významnosti. Čím byla udávána větší spokojenost s vlastní prací sester, tím bylo zaznamenáno jejich menší vyhoření. Na 1 %hladině významnosti byly zachycena korelace se ZS (r=-0,5602) – čím lepší zdravotní stav (vyšší hodnota v tabulce), tím nižší hodnota BM (menší míra vyhoření). Vnímání negativních vlivů v práci FC (r=0,4713) bylo zachyceno rovněž na 1% hladině významnosti. Můžeme říct, že více vyhořelé sestry zaujímaly více negativních postojů k fyzikálním podmínkám práce. U mezilidských vztahů VZ (r=0,5008) byla korelace na 1% hladině významnosti také prokázána – větší vyhoření vykazovaly sestry, které byly s mezilidskými vztahy spokojeny méně. V symbolice OST (r=-0,4779) byla zaznamenána 1% hladina statistické významnosti, stejně jako v oblasti péče o nemocné – PP (r=0,4398). Mezi soubory byl proveden t – test, kterým nebyla potvrzena statisticky významná hodnota – mezi soubory AM vers. CHM nebyl prokázán signifikantní rozdíl v míře BM.
- 77 -
7.3 Výstupy a koreláty RJSB 7.3.1 RJSB – spokojenost s vlastní prací Symbolika RJSB se zaměřila na zjišťování dotazovaných osob jak jsou spokojeny s vlastní prací. Šetření probíhalo na základě 18 výroků a respondenti měli zvolit ty odpovědi, které nejvíce vystihovaly jejich názor na práci. V rámci této symboliky bylo možno dosáhnout největší spokojenosti v rozmezí hodnot 78 – 90, relativní spokojenost se pohybovala mezi hodnotami 63 – 77. Jako průměrná spokojenost byly odpovědi u číselného rozpětí 48 – 62. Nejméně spokojeni respondenti dosáhli v přepočtu 33 – 47 bodů. ℘ Soubor AM Celkový pohled na soubor AM vykazoval čtyři osoby (5,3%) s maximální spokojeností. Největší počet osob byla zachycen u relativní spokojenosti – 50%. Průměrně spokojených bylo asi 37%, nespokojených bylo šest osob, což činilo 7,9%. Co se týká výsledků uvnitř souboru, na odd. ARO bylo nejvíce osob, které byly spokojeny s vlastní prací v pásmu průměru (57,7%). Maximálně spokojen nebyl nikdo, relativní spokojenost vyjádřilo 23% dotazovaných. Pod hranicí průměru se nacházelo 19% respondentů. Sestry z JIP vykazovaly největší počet v oblasti maximální, resp. relativní spokojenosti – 50%. Na průměrné úrovni se pohybovalo 46,2% osob. Jedna osoba (3,8%) se dostala pod hranicí průměru. Na ZS nebyl nikdo pod průměrnými hodnotami, téměř 87,5% zúčastněných tazatelů bylo spokojeno nadprůměrně. V průměru spokojenosti byly 4,2% osob.
78 – 90 63 – 77 48 – 62 33 – 47 18 – 32
Tabulka RJSB v souboru AM Celkově ARO JIP ZS 5,26% – 4 0 3,84% – 1 12,50% – 3 46,15% – 83,33% – 50% – 38 23,07% – 6 12 36,84% – 57,69% – 46,15% – 20 4,16% – 1 28 15 12 7,89% – 6 19,23% – 5 3,84% – 1 0 0 0 0 0
- 78 -
℘ Soubor CHM Z celkového počtu 66 respondentů bylo nejvíc nadprůměrně spokojených – 56% . Průměrnou spokojenost s vlastní prací udávalo 36,4% sester. Na hranici podprůměru bylo zjištěno 7,6% dotázaných. Soubor DS vykazoval 58% osob relativně spokojených, průměrných hodnot dosáhlo téměř 38% zúčastněných. Nízkou míru spokojenosti vyjádřila jedna osoba, což je 3,2%. Na oddělení LDN bylo nadprůměrně spokojeno bezmála 55% osob. Průměrná hodnota spokojenosti byla zjištěna u 34,2% a ve čtyřech případech (11,4%) byli respondenti pod hranicí průměru.
78 – 90 63 – 77 48 – 62 33 – 47 18 – 32
Celkově
DS
LDN
4,5% – 3 51,5% – 34 36,4% – 24 7,6% – 5 0
0 58% – 18 38,7% – 12 3,2% – 1 0
8,6% – 3 45,7% – 16 34,2% – 12 11,4% – 4 0
7.3.2 Koreláty RJSB (soubor AM i CHM) + t – testy Symbolika RJSB vyjadřuje spokojenost s vlastní prací dotazovaných osob. Podobně jako u zjišťování korelace BM s ostatními proměnnými, také zde byla zaznamenána souvislost jak na 5% hladině významnosti, tak na 1% hladině statistické významnosti. Rovněž zde jsme porovnávali soubory pomocí t – testu.
7.3.2.1 Soubor AM Z pohledu celkového souboru AM byla většinově (asi 55%) zjištěna nadprůměrná spokojenost s vlastní prací. Průměrně spokojených bylo téměř 37% osob. Svou nespokojenost vyjádřilo zhruba 8% dotazovaných. V souboru AM byla zjištěna statistická významnost (na 1% i 5% hladině významnosti) se statusovými daty (věk a počet dětí). Na 5% hladině významnosti korelovala spokojenost s vlastní prací s věkem (r=0,2342) – se zvyšujícím se věkem se zvyšuje spokojenost s vlastní prací. U počtu dětí byla zachycena 1% hladina významnosti (r=0,3440), kdy spokojenější s vlastní prací byly osoby, které uváděly větší počet dětí.
- 79 -
Na 1% hladině významnosti byla zjištěna korelace RJSB s BM (r=-0,5872). Čím větší spokojenost s vlastní prací byla zjištěna, tím menší vyhoření jsme zaznamenali. Větší spokojenost s vlastní prací znamenala také větší spokojenost s prací celkově – tato souvislost s CPSF (r=0,6701) byla na 1% hladině významnosti. Signifikantní rozdíl (1% hladina významnosti) byl zachycen také s VZ (r=0,4169) – větší spokojenost s vlastní prací vyjadřovaly osoby, které byly více spokojeny také s mezilidskými vztahy. Organizačně technické okolnosti práce korelovaly s RJSB na 1% hladině významnosti OST (r=0,3057), kdy vyšší spokojenost s vlastní prací značila vyšší spokojenost s ostatními okolnostmi práce. Další korelace na 1% hladině významnosti byla zachycena v souvislosti s odměňováním a kvalifikačním růstem – ODPO (r=0,2910) – spokojenost s vlastní prací byla známkou spokojenosti s ODPO. Oddíl APO (r=0,4456) vyjadřoval adaptaci sester. Souvislost byla nalezena na 1% hladině významnosti a můžeme usuzovat, že lépe adaptované sestry byly více spokojené s vlastní prací. Souvislost na 1% hladině významnosti byla zaznamenána rovněž se ZS (r=0,2804), kdy osoby s lepším zdravotním stavem byly i více spokojeny s vlastní prací. ℘ Soubory ARO, JIP, ZS Na ZS nebyla zachycena žádná statisticky významná korelace. Na JIP jsme zjistili souvislost na 5% hladině významnosti u proměnné APO (r=0,3982) a 1% hladinu významnosti s CPSF (r=0,5760). Znamená to, že rostoucí spokojenost s vlastní prací souvisí s lepší adaptací , resp. se spokojeností s prací celkově. Na ARO jsme zachytili korelaci na 5% hladině významnosti s PP (r=-0.4147) a ZS (r=0,3499). U první proměnné můžeme usuzovat, že větší spokojenost s prací má vliv na menší vnímání negativních pocitů při péči o pacienty. Čím lepší ZS, tím větší spokojenost s vlastní prací – tak můžeme vysvětlit korelaci se ZS. Na 1% hladině významnosti se nacházela korelace s BM (r=-0,7070) – větší vyhoření svědčí pro menší spokojenost s vlastní prací. Rovněž s CPSF (r=0,6289) byla zachycena statistická souvislost na 1% hladině významnosti – větší spokojenost s vlastní prací je známkou větší spokojenosti s prací celkově. Tato pozitivní korelace platí i pro souvislost na 1% hladině významnosti s VZ (r=0,5866).
- 80 -
7.3.2.2 Soubor CHM Nadprůměrná spokojenost s vlastní prací byla u souboru CHM udávána u 56% dotazovaných osob CHM. Průměrnou spokojenost vyjádřilo asi 36% sester a 8% respondentů se dostalo do pásma podprůměru z pohledu spokojenosti s vlastní prací. Na 5% hladině významnosti byla zachycena korelace s následujícími proměnnými. Se Sen II (r=0,2502), která je vyjádřením celkové délky praxe ve zdravotnictví. Osoby spokojené s vlastní prací, pracovaly celkově ve zdravotnictví déle. Negativní korelace byla zjištěna s PP (r=-0,2520) a FC (r=-0,2947) což můžeme vysvětlit tak, že čím je větší spokojenost s vlastní prací, tím méně nepříjemných pocitů při práci s pacienty a s fyzikálními činiteli. Další korelace budou uváděny na 1% hladině významnosti. Souvislost byla nalezena s BM (r=-0,3464) – čím více byly sestry vyhořelé, tím menší spokojenost s vlastní prací udávaly. Dále jsme zachytili korelaci s CPSF (r=0,6177), VZ (r=0,6426), ODPO (r=0,3802) a APO (r=0,5349). Domníváme se, že lze konstatovat, že zvyšující se spokojenost s vlastní prací zvyšuje i spokojenost v ostatních proměnných
skrytých ve výše uvedených symbolikách. Tedy se
spokojeností s prací celkově, s mezilidskými vztahy, organizačně technickými podmínkami práce i s lepší adaptací na práci. U symboliky OST (r=0,3486) se můžeme domnívat, že s rostoucí spokojeností s vlastní prací, roste také spokojenost s ostatními (organizačně technickými) podmínkami práce. ℘ Soubory DS a LDN V DS jsme zachytili souvislost s PD (r=0,4006) na 5% hladině významnosti – větší počet dětí zvyšuje i spokojenost s vlastní prací. Na 1% hladině významnosti byly zjištěny korelace s CPSF (r=0,576), které mohou znamenat, že větší spokojenost s prací celkově vede k větší spokojenosti s vlastní prací. Podobně u VZ (r=0,5361) a ODPO (r=0,5431). Větší spokojenost s mezilidskými vztahy a odměňováním (příp. kvalifikačním a kariérním růstem) vede ke zvýšené spokojenosti s vlastní prací. U souboru LDN byla zjištěna korelace RJSB téměř se všemi vybranými proměnnými. Na 5% hladině významnosti byly zjištěny negativní korelace – Věk (r=-0,3294), FC (r=-0,4131), PP (r=-0,4027), BM (r=-0,3778) a Sen II (r=-0,4004). Můžeme se tedy domnívat, že uvedené proměnné s rostoucí spokojeností s vlastní prací klesají. To znamená, že větší spokojenost s prací jsme zjistili u osob s nižším věkem, u osob vnímajících méně negativních fyzikálních činitelů práce a méně negativních pocitů
- 81 -
při práci s pacienty. Také osoby s nižší mírou vyhoření udávaly větší spokojenost s prací; sestry pracující ve zdravotnictví delší dobu (Sen II) vnímaly větší spokojenost s vlastní prací. Na 1% hladině významnosti byly zachyceny následující korelace. Ve vztahu k RJSB byla zjištěna souvislost s CPSF (r=0,6776) – čím větší byla spokojenost s vlastní prací, tím byla větší spokojenost s prací celkově. Obdobně tomu bylo také u symboliky mezilidských vztahů VZ (r=0,7652), kdy vzrůstající spokojenost s prací pozitivně korelovala se spokojeností s
mezilidskými vztahy na pracovišti.
Signifikantní vztah jsme odhalili u OST (r=0,4237) a APO (r=0,6243) –můžeme tedy odvozovat , že přímo úměrně rostla spokojenost s prací a spokojenost s ostatními okolnostmi práce, resp. s lepší adaptací seter na stávajícím pracovištěm. Také zde byl proveden t – test, kterým nebyla zjištěna statisticky významná hodnota. Mezi soubory AM a CHM nebyl potvrzen signifikantní rozdíl ve spokojenosti s vlastní prací (RJSB).
- 82 -
8 K platnosti hypotéz H 1 – Soubor akutní medicíny bude vykazovat statisticky významně menší míru BM než soubor chronické medicíny. V oddíle 7.2.1 jsou uvedeny míry syndromu vyhoření u obou souborů celkově, ale také hodnoty BM uvnitř souborů. V rámci celkového souboru AM bylo zjištěno, že největší počet osob vykazuje uspokojivý výsledek (63,2%). Potencionálně ohrožených bylo asi 20%, prokázané vyhoření jsme zjistili u 6,5% dotázaných, dobrý výsledek z hlediska psychologie zdraví byl zjištěn u 9% dotázaných. U souboru CHM byl zaznamenán největší počet respondentů (44%) také v pásmu uspokojivého výsledku, potencionální ohrožení BM se týkalo 24% osob. Dobrého výsledku (nejmenší míra vyhoření) dosáhlo 18% osob, s prokázaným vyhořením se potýkalo asi 14% sester. V rámci obou souborů byl proveden t – test pro zjištění statisticky významných rozdílů v proměnné BM. Byl zvolen t – test s rovností rozptylů. Mezi soubory
nebyl
zjištěn
statisticky
významný
rozdíl
(t
stat=0,440134;
t
krit=1,977054). Vzhledem k výše udaným skutečnostem nebyla hypotéza přijata. Hypotéza H 1 nebyla přijata. H 2 – Soubor akutní medicíny bude vykazovat statisticky významně větší pracovní spokojenost s vlastní prací než soubor chronické medicíny. Podrobnější rozpracování RJSB můžeme nalézt v oddíle 7.3.1, kde jsou uvedeny výstupy a koreláty souborů celkově. V této části této diplomové práce jsou uvedeny výsledky šetření i v rámci jednotlivých souborů. Z nich vyplývá, že v souboru AM převládá z 55,3% spokojenost s vlastní prací. Průměrná spokojenost je zachycena téměř v 37% a nízká, podprůměrná spokojenost zde byla vyjádřena šesti respondenty (asi 8%). Z hlediska CHM jsme zaznamenali, že spokojenost s vlastní prací byla největší v pásmu nadprůměru. Z počtu 66 respondentů větší polovina (37 osob=56%) byla spokojena nadprůměrně. Průměrných hodnot dosáhlo 36,4% zúčastněných, pod hranicí průměru bylo bez mála 8% osob.
- 83 -
Provedli jsme t – test s rovností výběrů (t stat=-0,11912 a t krit.=1,977054). Na základě takto získaných statistických výpočtů nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi soubory AM a CHM – tvrzení hypotézy není možné přijmout. Hypotéza H 2 nebyla přijata.
- 84 -
9 Diskuze Hlavním východiskem této diplomové práce je motivace a syndrom vyhoření u zdravotních sester, jako dílčí aspekty pracovní spokojenosti, resp. spokojenosti s vlastní prací. Přestože by se mohlo zdát, že téma syndromu vyhoření je značně zprofanované, domníváme se, že poukazování na problémy je jednou z nejúčinnějších metod prevence – ve zdravotnictví pak dvojnásob. Specifičnost zdravotnictví jako oboru spočívá mimo jiné i v tom, že nenechává nikoho bez názoru a zájmu. Důvodem je zřejmě fakt, že nutnou podmínkou pro naplňování životních cílů a jistot je právě zdraví. Lidské tělo i duše jsou nesmírně složité spojité nádoby a zachování soudržnosti je velice obtížné. S tím vším koresponduje i množství problémů a potíží, kterými zdravotnictví jako celek disponuje. I když se zdá, že v současnosti byly hlavní nedostatky a krizová témata alespoň pojmenovány, jejich řešení nebude ani snadné, ani přímočaré – jak nakonec ukazují i události posledního období. Na druhou stranu je důležité podotknout, že nikdy nebylo zdravotnictví tak blízko k reformním změnám jako nyní. Otázkou však zůstává, jakým způsobem budou nastaveny priority a jaká bude ochota k dodržování nastolených principů. Práce se zabývala faktory, které ovlivňují vznik a míru syndromu vyhoření a spokojenost s vlastní prací. Pracovali jsme se dvěma soubory – soubory akutní medicíny a chronické medicíny – ve kterých sestry vyplňovaly dva dotazníky. Prvním z nich byl sebediagnostický nástroj BM, dotazník Míra vyhoření BM (Pines, Aronson), druhým byl Dotazník spokojenosti zdravotních sester (DSZS) autorů Vtípila a Karáskové. Rozdáno bylo celkem 260 dotazníků, po 130 v každém souboru. U AM byla návratnost dotazníků 58% , do šetření jich bylo zakomponováno 76; v souboru CHM se vrátilo 51% dotazníků, do výzkumu jsme zařadili odpovědi 66 respondentů. Co se týká způsobu předložení dokumentů u obou souborů bylo postupováno stejně. To znamená, že oslovování jednotlivých pracovišť probíhalo oficiální cestou, prostřednictvím nadřízených. Vyplněné dotazníky měly zdravotní sestry zalepit do obálek, které jsme zaslali společně s dotazníky. Zdůrazněna byla naprostá dobrovolnost, diskrétnost a zachování anonymity. V případě jednoho vybraného zařízení byly téměř všechny dotazníky vyplněny jen na první straně, ve zbytku vyplněných dotazníků se shodovaly odpovědi týkající se vztahu k přímé nadřízené ve smyslu úplné spokojenosti. Tyto dotazníky nebyly do šetření zahrnuty. Většinou však nebyl problém. Sestry, které se šetření nezúčastnily, otevřeně přiznaly - 85 -
nevoli k vyplňování dotazníků vůbec nebo nezájem o zvolenou tématiku. Některá zařízení žádala zpětnou vazbu, což jim bylo splněno. S výsledky šetření – organizace se zajímaly spíše o úroveň syndromu vyhoření – byly seznámeny. Přestože šetření bylo zaměřeno na zdravotní sestry, mezi soubory byly rozdíly v určitých kritériích, která odpovídala charakteristikám souborů. Vycházeli jsme z určitých předpokladů – např. prestiž práce u AM je větší než u CHM, po sestrách pracujících v oblasti AM se vyžaduje specializační pomaturitní nebo bakalářské studium, v oblasti CHM toto není nutností. Na sestry jsou kladeny odlišné nároky z pohledu koncepce jejich práce. Zatímco v AM je kladen větší důraz na odbornost, technickou zdatnost a rychlé rozhodování, v CHM je základem práce psychologicko – ošetřovatelský proces, který vyžaduje sestru vyspělou především v oblasti gerontopsychologie. Tyto skutečnosti ovlivnily tvorbu hypotéz. V rámci hypotézy H 1 jsme předpokládali, že soubor akutní medicíny bude vykazovat statisticky významně menší míru BM než soubor chronické medicíny. Vycházeli jsme ze srovnání v obsahu práce obou souborů. V konečném důsledku t – testy nepotvrdily statistickou významnost rozdílů v míře BM. Úroveň míry vyhoření sice určité rozdíly mezi soubory vykazovala (patrný je rozdíl na JIP a DS), ale z pohledu komparace souboru AM a CHM nebyly na hranici statistické významnosti. Hypotéza se nepotvrdila a tudíž nebyla přijata. V H 2 jsme předpokládali, že soubor akutní medicíny bude vykazovat statisticky významně větší pracovní spokojenost s vlastní prací než soubor chronické medicíny. Také zde byly určité rozdíly naznačeny, ale nebyly natolik velké, aby je statistické zpracování vyhodnotilo jako statisticky významné. Ani druhá hypotéza se tedy nepotvrdila a hypotéza H 2 nebyla přijata. Pokud se podíváme na výsledky souborů blíže (zejména z pohledu jednotlivých souborů v rámci souboru), můžeme zjistit dílčí rozdíly. Z pohledu BM je určitou zvláštností, že pro sestry v DS byla důležitá délka praxe, resp. doba působení na stávajícím oddělení. Delší praxe znamenala větší míru vyhoření. Na ostatních odděleních tato souvislost zjištěna nebyla. Myslíme si, že příčinou může být nejasné postavení sester v DS, kde se propojují zdravotnické kompetence se sociální sférou (sestry některými kompetencemi spadají pod ministerstvem práce a sociálních věcí, některými pod ministerstvo zdravotnictví). Oblast fyzikálních podmínek práce (FF) ovlivňovala také pouze sestry v CHM, kde oba soubory byly na hranici statistické významnosti. Příčinu spatřujeme v technickém vybavení a ve vybavení ostatními - 86 -
pomůckami. Na oddělení ARO, JIP a ZS jsou kladeny zvýšené nároky zejména po stránce hygienických opatření, která souvisí s šířením nozokomiálních nákaz (NN). Myslíme si , že oddělení AM jsou více kontrolována stran NN, mají tudíž lepší materiální vybavení a méně významně vnímají tuto součást práce. Napříč soubory jsme zaznamenali rozdíly také v množství proměnných, které měly vliv na vznik BM. V souborech AM koreloval BM s více proměnnými pouze na oddělení ARO, u ostatních souborů (JIP a ZS) jsme souvislost nenalezli, třebaže hraniční byla u závislosti se zdravotním stavem na JIP a s postoji k péči o pacienty (PP) u ZS. Naproti tomu v souboru DS a LDN, které jsou zakomponovány v CHM, byly zjištěny souvislosti na hladině statistické významnosti téměř se všemi proměnnými, kromě dat statusových. Spokojenost s vlastní prací je důležitým ukazatelem, který má vliv na celkový postoj člověka k práci i k životu. Naše šetření zjistila, že korelace RJSB s ostatními proměnnými byla u obou souborů na 5% i 1% hladině statistické významnosti. Napříč souborem AM nebyla zaznamenána žádná korelace pouze u souboru záchranné služby, uvnitř souboru CHM jsme jak u DS tak u LDN zjistili souvislosti na hladinách statistické významnosti. Vysvětlení tohoto jevu spatřujeme ve zjištění, že sestry záchranných služeb měly nejmenší míru vyhoření a byly nejvíc spokojeny s vlastní prací. Srovnání souborů AM versus CHM jsme prováděli pomocí Studentova t – testu. Statisticky významná hodnota byla zjištěna pouze v jednom ukazateli a tím byl věk. Sestry pracující v oblasti CHM byly starší než sestry AM, a to na 5% hladině statistické významnosti. Příčinu shodnosti výsledků obou souborů spatřujeme v jejich velikosti. Třebaže celkově byly soubory poměrně velké, vyhodnocení se tříštilo malými soubory uvnitř. Především vlivem neustálé medializace zůstává v povědomí veřejnosti názor, že zdravotní sestry jsou v práci spíše nespokojeny. Pracují pod permanentním stresem, nemají dostatečné finanční ohodnocení, jsou vnímány jako „pomocné“ síly lékařů, jejich práce je často hodnocena jako stagnující a neefektivní. Všechny uvedené faktory mohou být považovány za zdroj nespokojenosti, a tedy i zdroj vyhoření zdravotních sester. Naše šetření zmíněné aspekty nepotvrdila. Byly sice zjištěny statisticky významné hodnoty ve vztahu syndromu vyhoření a spokojenosti s vlastní prací s ostatními proměnnými, avšak sestry v obou souborech i uvnitř - 87 -
souborů byly většinou spokojeny nejen s vlastní prací, ale i s prací celkově. Míra BM také neprokázala významnou hodnotu z pohledu skutečného vyhoření.Většina sester se pohybovala v pásmu uspokojivého výsledku. Je však třeba mít na paměti, že v pásmu potencionálního vyhoření se vyskytovalo 20% osob AM a bezmála 25% sester CHM. Jak již bylo naznačeno v práci dříve, byly provedeny Studentovy t – testy. Komparací obou souborů nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v žádném ukazateli. Jak jsme již zmínili, příčinou mohou být malé vzorky zdravotních sester, jejichž celkový počet byl rozmělněn v rámci jednotlivých souborů. Zájem o téma syndromu vyhoření vycházel ze dvou hlavních důvodů. Jednak je autorka práce zdravotní sestra; její zkušenosti byly spíše shodné s názory veřejnosti, které jsou zmiňovány výše a chtěla si tudíž ověřit správnost názorů. Dalším impulzem bylo, že jsme chtěli zmapovat úroveň syndromu vyhoření a jeho návaznost na další determinanty. Předpoklady o horší úrovni spokojenosti s vlastní prací a větší míře vyhoření u sester v souboru CHM se nepotvrdily. Na druhou stranu je třeba zmínit, že prováděná šetření, probíhalo v době, kdy ještě naplno nepropukla akce „Děkujeme, odcházíme“ spojená s hromadnými odchody lékařů. Lékaři velmi razantním způsobem prezentovali svoji nespokojenost, která rozpoutala velké vášně také na straně zdravotních sester. Myslíme si, že existuje určitá pravděpodobnost, že výsledky dotazníkového průzkumu by se mohly změnit. Nové poznatky, která práce autorce přinesla, se staly jednoznačně přínosem. Práce inspirovala k novým zamyšlením, pomohla poopravit některá mylná přesvědčení. Prohloubila zájem o problematiku syndromu profesního vyhoření, stala se zdrojem hlubšího studia a v neposlední řadě „donutila“ autorku k činnostem, o kterých ani nevěděla, že by dokázala. Práce se stala zdrojem pro zamyšlení a byla přínosem pro další profesní život.
- 88 -
10 Závěr Diplomová práce byla zaměřena na současné problémy života práce zdravotních sester. Zaobírala se motivací a pracovní spokojeností, ověřovala determinanty spokojenosti, resp. nespokojenosti u zdravotních sester, zjišťovala míru burn – out v kontextu specifik středně zdravotnického personálu. V této diplomové práci jsme pracovali se dvěma soubory. Se souborem akutní medicíny, který zahrnoval ARO, JIP a ZS a se souborem CHM , uvnitř kterého jsme se zabývaly soubory DS a LDN. Celkem bylo zpracováno 142 dotazníků. Počet respondentů u souboru AM byl 76. Dotazníkového šetření se zúčastnily zdravotní sestry ve věkovém rozpětí 22 let až 57 let, s průměrným věkem 35 let. CHM byla zastoupena 66 respondenty ve věku 22 let až 60 let. Věkový průměr činil 43 let. U souboru AM byla Sen I s rozpětím 1 – 36 let, průměr činil 7,8 let. Sen II se pohybovala od 1 roku do 40 let, s průměrnou dobou 11 let. Sen I u CHM byla 1 – 25 let a průměrná odpracovaná doba byla 8,3 let. Průměrná doba Sen II činila 13 let. T – testy neprokázaly statistickou významnost u Sen I ani u Sen II. Průměrný počet dětí u respondentů AM je 1,1 dítě, u CHM 1,8 dětí. V rámci souborů byly zjišťovány také rodinný stav (RS) a zdravotní stav (ZS). U respondentů souboru AM bylo nejvíce vdaných. V souboru CHM převažovaly rovněž vdané osoby, svobodných a rozvedených bylo téměř shodné množství. V rámci obou souborů byla jedná vdova. Co se týká zdravotního stavu, ten byl charakterizován převážně jako dobrý. V obou souborech se většina sester cítila po stránce fyzické i duševní přiměřeně. Hlavní proměnné, které jsme sledovali, byly syndrom vyhoření a spokojenost s vlastní prací. Z hlediska burn – out bylo zjištěno, že oba soubory dosáhly nízké míry vyhoření. Většina sester se pohybovala v pásmu 2 – 3, tedy uspokojivý stav. V případě souboru AM to znamenalo, že nižší míra BM měla vliv na větší spokojenost s vlastní prací i s prací celkově. Méně vyhořelé sestry pozitivněji hodnotily mezilidské vztahy, méně negativně vnímaly organizačně – časové okolnosti práce a postoj k pacientům. Lépe se také stavěly k otázkám adaptace na práci a - 89 -
odměňování i kariérnímu postupu. Míra vyhoření měla také pozitivní vztah na zdravotní stav – sestry, které se cítily více zdravé, byly zároveň méně vyhořelé. Z pohledu CHM a burn – out byly zjištěny podobné souvislosti jako u souboru předcházejícího. Vyšší míra vyhoření korespondovala s větším vnímáním negativních postojů k pacientům, společensko – organizačním okolnostem práce i fyzikálním činitelům. Tam, kde bylo zaznamenáno menší vyhoření, udávaly sestry také menší potíže v oblasti spokojenosti s prací, s mezilidskými vztahy a adaptací na práci. Pozitivní výsledky byly zjištěny v oblasti spokojenosti s vlastní prací. Pro oba soubory shodně platilo, že vykazovaly převážně spokojenost buď v pásmu nadprůměru nebo průměru. Větší spokojenost s vlastní prací byla známkou nižší míry vyhoření, ale i větší spokojenosti s prací celkově. Tam, kde byly sestry s prací spokojené, častěji uváděly spokojenost s mezilidskými vztahy. Podobně tomu bylo také u ostatních proměnných. Ostatní okolnosti práce ovlivňovaly spokojenost s vlastní prací tak, že více spokojené sestry měly méně výhrad k organizačněspolečenským činitelům. Rovněž lepší adaptace dotazovaných osob společně se spokojeností s odměňováním přispívaly k větší spokojenosti s vlastní prací. Sestry, které spadaly do souboru AM, vnímaly spokojenost s vlastní prací v závislosti na věku a počtu dětí. Starší sestry byly více spokojené, podobně jako sestry s větším počtem dětí. Celková pracovní spokojenost v sobě zahrnovala spokojenost na současném pracovišti a fluktuační tendence. Podle našich zjištění byla v této části dotazníku udávána většinově spokojenost a snaha setrvat v zaměstnání. V souborech shodně pozitivně souvisela celková pracovní spokojenost se spokojeností s vlastní prací, negativně s BM. Vnímání mezilidských vztahů bylo udáváno obdobným způsobem – větší spokojenost s vlastní prací a nízká míra vyhoření se odrážely v lepším posouzení vztahů na pracovišti. V otázkách fyzikálních činitelů práce, ostatních podmínek a odměn i profesního postupu se výsledky šetření rovněž v rámci souborů shodovaly. Sestry z AM i CHM udávaly tyto souvislosti v návaznosti na ostatní proměnné – to znamená, že vyšší míra vyhoření podporovala negativněji vnímání všech výše uvedených okolností. Napříč soubory výsledky tak jednoznačné nebyly. U souboru AM byla zachycena největší diferenciace mezi sestrami ARO a ostatními dvěma soubory (JIP a ZS) především z pohledu profesního vyhoření. - 90 -
Souvislost s ostatními proměnnými byla na ARO větší. Vyšší míra vyhoření byla spjata s nízkou spokojenosti s prací celkově, ale i s nespokojeností s vlastní prací. Větší vyhoření bylo také zaznamenáno u osob, které nebyly spokojeny s mezilidskými vztahy, přispěly k tomu i organizační, společenské a technické okolnosti práce spolu s vnímáním negativních pocitů v pracovních situacích. Nejmenší míra vyhoření AM byla zaznamenána na ZS, což bylo ve shodě se zjištěním statisticky významných korelací – žádná statisticky významná hodnota zde nebyla zachycena. Na oddělení JIP byly sestry v míře vyhoření nejčastěji v uspokojivém pásmu a ani zde nebyla statisticky významná souvislost s BM prokázána. Sestry v CHM tvoří sestry z DS a LDN. Z pohledu prokázaných souvislostí byly oba soubory ve shodě a výsledky zde byly vyváženější.
- 91 -
11 Souhrn Cílem této diplomové práce bylo zmapování míry syndromu vyhoření zdravotních sester. Zdravotnictví je složitý systém, který na svých bedrech nese celou řadu problémů. Od neprůhledného financování v oblasti lékové politiky, přes složitou vázanost na odbornost, až po přídělový systém v oblasti kvality péče. Kumulace těchto problémů se promítá do pracovní spokojenosti, jejíž základní prvek tvoří motivace. Nosným východiskem lidské činnosti je motivace – tedy zjišťování pohnutek k dosahování cílů, zkoumání důvodů a příčin určitého chování. Definice pojmu motivace je však velmi obtížná. Přispívá k tomu především imaginace pojmu, ale také složité propojení motivace s motivy, které jsou vnímány jako komplex pochodů, jimiž můžeme různá chování vysvětlit. Motivace je nedílnou součástí lidské činnosti i osobnosti člověka. Pozitivně motivovaný jedinec je všestrannější, svědomitější, s vyšším pracovním tempem a lepším zvládáním stresu. Z hlediska motivace je podstatným prvkem osobnostní hledisko, o které se opírají ve své knize Bedrnová s Novým. Zmiňují se také o biologické podmíněnosti motivace, která má charakter aktivačního zdroje s korekčním prvkem. Křivohlavý uplatňuje v souvislosti s motivací tzv. morální motivaci, která znamená neustálé hledání motivačních sil. Specifickým druhem lidské motivace je práce, hovoříme o tzv. pracovní motivaci. Je přímo spojená s lidskou činností, resp. s výkonem práce. Pro zachování integrace osobnosti a existence vůbec, je práce pro člověka zcela zásadní. Utváření specifického vztahu k práci je individuální, i když můžeme nalézt společné faktory. V obecné rovině je práce konečným produktem tzv. motivačního profilu, který vychází z některých potřeb člověka. Máme-li stručně shrnout ovlivňující znaky pracovní motivace, musíme zmínit ekonomické hledisko, seberealizaci, nalézání smyslu života, uspokojení. Nesmíme zapomenout na sociální význam práce – každý člověk je součástí nějakého sociálního systému, který je spoluutvářen skupinovými vztahy. Pohled na pracovní motivaci v historickém kontextu naznačuje postupnou profilaci různých pracovních teorií. Prvotní teorie se detailně zabývaly tím nejzákladnějším principem, tedy vztahem člověka k práci. Současné pracovní teorie reflektují aktuální problémy související s prací. Napomáhají při zvyšování pracovní stimulace, uplatňují se v koncepcích zlepšení efektivity práce. K historickým, - 92 -
klasickým teoriím řadíme taylorismus, hnutí „human relations“ (škola lidských vztahů) a humanistické pojetí. Současné teorie jsou integrací kognitivistických modelů s jinými zdroji (emocionálními, iracionálními atd.) a nejlepší uplatnění nacházejí různé modifikace moderních teorií, které však kladou veliké nároky na řídící pracovníky. Souhrn míry a kvality uspokojení vlastních potřeb z pohledu pracovní činnosti je definován jako pracovní spokojenost. Je vnímána rozdílně a může být dána mírou nároků, které člověk na sebe klade. Má tedy subjektivní charakter a dle Provazníka (2002, s. 142) bývá pracovní spokojenost výsledkem souladu nároků na vykonanou práci a individuálními předpoklady jedince. Jedná se o vícerozměrný jev, který má relativní stálost. Od pracovní spokojenosti se odvíjí celkový vztah k práci, který je obecným prvkem a vzniká součinností osobnostních faktorů s motivací a postoji k jednotlivým aspektům práce. Faktory pracovní spokojenosti není tak jednoduché vymezit, protože mají proměnlivý charakter a jejich hierarchie je dána specifiky práce v jednotlivých profesích. Obecně hovoříme o vnějších (finance, pracovní podmínky, způsob vedení aj.) a vnitřních (osobnostních) faktorech. Z hlediska zdravotních sester můžeme jednotlivé determinanty pracovní spokojenosti vnímat rovněž jako subjektivní jev, který se vztahuje k různým aspektům práce. Přestože zdravotnictví je třeba vnímat specificky, a to i v rámci jednotlivých oborů, celková spokojenost s prací má obecný charakter a v literatuře je uváděno, že ovlivnění pracovní spokojenosti se odvíjí od obsahu a charakteru práce, mzdového ohodnocení, pracovních vztahů a podmínek práce. Další část teoretických poznatků se zabývá syndromem vyhoření, resp. specifiky vztahujícími se k činitelům spokojenosti a BM u zdravotních sester. Tato diplomová práce se zaměřuje na zvláštnosti akutní i chronické medicíny celkově i napříč soubory. Péče v akutní medicíně je spojena s výkony zachraňujícími život, cílovou skupinou pro zdravotníky jsou lidé v bezprostředním ohrožení života. Chronická medicína se vztahuje většinou k seniorům a těžiště její práce spočívá v ošetřovatelském přístupu ke klientovi. Na část specifických poznatků o zvláštnostech jednotlivých souborů navazuje důkladnější analýza syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření vzniká plíživým, nenáhodným působením celé řady negativních faktorů, které se postupně profilují do stavu psychického, fyzického i emocionálního vyčerpání. I přes různorodost definic panuje mezi jednotlivými autory shoda o tom, - 93 -
že základním prvkem vedoucím k vyhoření je prvotní nadšení a zápal pro věc. Nenaplněná očekávání a zklamání vedou k frustraci a stresu, který je příčinou emocionálního, psychického i fyzického vyčerpání. Pro BM platí, že jeho vznik je podmíněn kombinací dlouhodobého stresu s vysokým zaujetím pro práci či výkonovou motivací. Akutní stres k vyhoření nevede, je však třeba poznamenat, že kromě výše popsaných příčin jsou nezanedbatelnou složkou osobnostní faktory. V souhrnu to znamená, že při nerovnováze stresorů a salutorů má člověk s nadměrnými, nereálnými očekáváními a osobnostně inklinující k chování typu A k vyhoření blíže než lidé jiného typu. Proti vyhoření je možno bojovat především dobře zvládnutými copingovými strategiemi, které jsou i dobrým základem pro preventivní zásahy z pohledu vzniku BM. K těm dále patří schopnost člověka relaxovat, nepotlačovat emoce, aktivní snaha po osobnostním růstu, dobrá sociální opora, kvalitní supervize atd. Pokračováním práce je výzkumná část, ve které jsou vysvětleny cíle práce, použitá metodika a hypotézy. Základním cílem šetření bylo zmapování současných problémů života a práce zdravotních sester, motivace a spokojenosti s vlastní prací a specifika zdravotních sester ve vztahu k BM. Vlastní šetření se orientovalo na statistické zpracování dvou dotazníků – dotazník Míra vyhoření BM a Dotazník spokojenosti zdravotních sester (DSZS). Pracovali jsme s korelacemi zaměřenými na vztah RJSB a BM k vybraným proměnným u každého souboru zvlášť. Dále jsme porovnávali jednotlivé soubory u vybraných postojů vztahujících se ke kontextu práce. Zformulované hypotézy se týkaly předpokladu o statisticky významně menší míře BM u akutní medicíny, dále domněnky, že soubor CHM bude vykazovat statisticky významně menší pracovní spokojenost s vlastní prací než soubor AM. Zkoumaný soubor se skládal ze 76 respondentů AM a 66 respondentů CHM. V souboru AM jsme pracovali se soubory ARO (26 sester), JIP (26 sester) a ZS (24 sester); CHM sestávala z respondentů z DS (31 sester) a LDN (35 sester). Oba soubory shodně odpovídaly na výše zmíněné dotazníky (Míra vyhoření BM a DSZS). Data z dotazníků byla vyhodnocena a po té statisticky dopracována (Pearsonův korelační koeficient a Studentovy t – testy). Z takto získaných dat jsme zjistili, že z pohledu souborů celkově činil v AM průměrný věk 35 let, oproti 43 letům respondentů CHM. Průměrná odpracovaná doba na nynějším oddělení byla u AM téměř 8 let, u CHM 11 let, celkově ve zdravotnictví pracovaly sestry z AM rovněž 8 let, dotazované z CHM 13 let. - 94 -
Šetření dále ukázalo, že ve vztahu k celkové pracovní spokojenosti a fluktuačním tendencím převažuje u obou souborů spokojenost. Shoda v souborech panovala také ve statisticky významných souvislostech. Negativní korelace byla zjištěna ve vztahu k BM (více spokojené sestry byly méně vyhořelé), pozitivní vztah jsme zachytili k RJSB (větší spokojenost s prací celkově znamenala větší spokojenost s vlastní prací). Podobně tomu bylo rovněž u mezilidských vztahů. Také zde byla výrazná spokojenost v obou souborech. Více než dvě třetiny dotázaných uvedlo vysokou spokojenost. Platilo tedy, že sestry, které byly méně vyhořelé, udávaly větší spokojenost s mezilidskými vztahy a také větší spokojenost s vlastní prací. Na práci se adaptovaly sestry velmi dobře. V obou souborech si nezvyklo nebo zvyklo s problémy jen velmi málo dotazovaných osob, převážná většina si zvykla na stávajícím oddělení dobře. Adaptované sestry byly méně vyhořelé a více spokojené s vlastní prací. Při zjišťování dalších souvislostí mezi syndromem vyhoření a ostatními činiteli práce, jsme zaznamenali, že kromě již uvedených souvislostí korelovaly na hladinách významnosti také oddíly OST (organizačně společenské), ODPO (odměňování a kariérní růst) a PP (postoj k péči o pacienty) v souboru AM. U souboru CHM bylo vyhoření ovlivněno navíc FC (fyzikální činitelé). Korelace spokojenosti s vlastní prací (RJSB) jsou již dříve zmíněny s oddíly BM, VZ a APO. Signifikantní souvislosti byly zjištěny u AM v oddílech se symbolikou CPSF, OST, ODPO, u věku a zdravotního stavu. CHM korelovala kromě BM, VZ a APO, se Sen II, CPSF, FC, OST, ODPO i PP. Je patrné, že dotazované sestry patřící k CHM uváděly více souvislostí, v celkovém hodnocení to však nebylo na hladině statistické významnosti. Mezi soubory nebyly nalezeny staticky významné rozdíly, napříč soubory tak jednoznačné výsledky nebyly. Nejvíc korelací bylo zjištěno u AM na odděleních ARO, nejméně na ZS. U souborů DS a LDN byly výsledky takřka shodné co se týká množství korelací s jednotlivými proměnnými. Hypotézy H 1 a H 2 nebyly přijaty – nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi soubory ani v míře syndromu vyhoření, ani ve spokojeností s vlastní prací. Z této diplomové práce vyplývá, že mezi souborem akutní medicíny a souborem chronické medicíny nebyly nalezeny žádné signifikantní rozdíly. Náš - 95 -
zájem se soustředil především na syndrom vyhoření (BM) a spokojenost s vlastní prací (RJSB). Naše předpoklady o významných rozdílech mezi soubory se nepotvrdily, třebaže rozdíly napříč soubory byly zachyceny.
- 96 -
POUŽITÁ LITERATURA 1. Adams, B. Harold, C.E. (1999). Sestra a akutní stavy od A do Z. Praha: Grada. 2. Armstrong, M. (2002). Řízení lidských zdrojů. Praha: Grada. 3. Bártlová, S. (2007). Pracovní vztahy a kompetence všeobecných sester v České republice. Sestra, roč. 17, č. 3, s.14 – 16. 4. Baštecká, B., & Goldman, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha: Portál. 5. Bedrnová, E., & Nový, I. and kol (2003). Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management Press, 6. Doenges, M.E. (2001). Kapesní průvodce zdravotní sestry. Praha: Grada. 7. Drábková, J.(1981). Základy anestézie. Praha: Avicenum. 8. Evropské peníze v českém zdravotnictví (2008). Komfort, č. 3, s. 4 - 6 9. Hartl,P., & Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník, Praha: Portál. 10. Hawkins, P., & Shohet, R. (2004). Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál. 11. Homola, M. (1992). Motivace lidského jednání. Praha:
Státní
pedagogické nakladatelství. 12. Honzák, R. (2008). Burnout syndrom. Sestra, roč. 18, č. 4, s. 27 – 28. 13. Hruboňová M. (2009). Spokojenost s vlastní prací a syndrom vyhoření. Bakalářská diplomová práce. Olomouc : Filozofická fakulta ; Univerzita Palackého Olomouc. 14. Jankovský, J. ( 2003). Etika pro pomáhající profese, Praha: Triton. 15. Janoušková, H., & Mellanová, A. (2005). Prestiž povolání sestry ve zdravotnictví. Sestra, roč.15, č. 11, s.22 – 23 16. Jičínská,
K.
(2008).
Osobnostní
rozvoj
jako
nedílná
součást
profesionálního růstu sestry. Sestra, roč. 18, č. 3, s.15. 17. Kalwach, Z. (2008). Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada. 18. Kapounová, G. (2007). Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada. 19. Kebza, V., & Šolcová, I. (2003). Syndrom vyhoření. Praha: SZÚ.
- 97 -
20. Kebza, V. (2005).
Psychosociální determinanty zdraví. Praha:
Academia. 21. Kebza,V., &
Šolcová, I. (2008). Syndrom vyhoření – rekapitulace
současného stavu poznání a perspektivy do budoucna. Československá psychologie, roč. 52, č. 4, s.351- 363 22. Kohoutek, R. (1998). Psychologie práce a řízení. Brno: Cerm. 23. Kopřiva, K. (1997). Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál. 24. Kristová,
J.
(2004).
Komunikácia
v ošetrovatelstve.
Martin:
vydavatelstvo Osveta. 25. Křivohlavý, J., & Pečenková, J. (2006). Duševní hygiena zdravotní sestry. Praha: Grada. 26. Křivohlavý, J. (1998). Jak neztratit nadšení. Praha,: Grada. 27. Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál. 28. Kupka M. (2008). Syndrom vyhoření. Olomouc : Přednáška na Univerzitě Palackého. 29. Kutnohorská, J. (2007). Etika v ošetřovatelství. Praha: Grada. 30. Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského jednání. Praha: Academia. 31. Nakonečný, M. (2003).
Encyklopedie obecné psychologie. Praha:
Academia 32. Nakonečný, M.(1998). Psychologie osobnosti. Praha: Academia. 33. Malíková, E. (2010). Péče o seniory v pobytových zařízeních. Praha: Grada. 34. Maslach,CH., & Leiter (1997). The trust about Burnout. San Francisco: Jossey- Bass Publishers. 35. Matoušek, O. a kol. (2005). Sociální práce v praxi. Praha: Portál. 36. Motejl, O. (2006). Zpráva z návštěv léčeben dlouhodobě nemocných 37. Pauknerová,
D.,&
kol.
(2006).
Psychologie
pro
ekonomy
a
manažery.Praha: Grada. 38. Potter, B. (2005). Ovecoming Job Burnout. How to Renew Enthusiasm for Work. California : RONIN Publishing. 39. Provazník,V., & Komárková, R. (2004). Motivace pracovního jednání.Praha: Nakladatelství Oeconomica. 40. Provazník, V.(2002). Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada. - 98 -
41. Reiterová, E. (2004). Statistické metody pro studenty kombinovaného studia psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouc 42. Richards, A., & Edwards, S.(2004). Repetitorium pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 43. Scott, G. (2005). Průvodce náročnými pracovními vztahy. Praha: Portál. 44. Schmidbauer, W.(2000). Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál. 45. Šeblová, J., & Kebza, V. (2005). Zátěž a stres pracovníků záchranné služby s potenciálním vyústěním v burnout syndrom– výsledky první části studie, Urgentní medicína, roč. 8, č.1,s. 27 46. Ševčík, P. & kol. (2003). Intenzivní medicína. Praha: Galén. 47. Špatenková, N. (2009). Gerontopsychologie. Olomouc: studijní texty UP. 48. Stádníková, M.(2010). Nozokomiální nákazy na OCHRIP, Sestra, roč. 20, č. 6, s. 38 49. Štikar, J. & kol.(2003). Psychologie ve světě práce. Praha. Karolinum. 50. Tošnerovi, J. & T.(2002). Burn-out, Syndrom vyhoření. Praha: Hestia. 51. Vágnerová, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. 52. Vtípil,
Z.
(2005).
Sociální
psychologie
práce
(Pracovní
motivace).Olomouc: studijní text pro kombinované studium. 53. Vtípil, Z. (1985). Vybrané kapitoly ze sociální psychologie práce. Olomouc: rektorát UP v Olomouci. 54. Vymětal, J. (2003). Lékařská psychologie. Praha: Portál. 55. Weber, P. (2010). Stárnutí a stáří v 21. století, SANQUIS, roč. 2010, č. 83, s. 71 56. Workman, A., & Benet, C. (2007). Klíčové dovednosti sester. Praha: Grada. 57. Zachová,
V.,
&
Škrochová,
D.
(2008).
Boj
s profesionální
deformací,Dermatologie pro praxi, roč.2, č.5-6, s.249 – 250 58. Zacharová, E. Hermanová, M., & Šrámková, J. (2007). Zdravotnická psychologie. Praha: Grada.
- 99 -
Internetové zdroje: 59. Bánovčinová, A. & Levická, J. (2010).Syndrom vyhorenia a jeho vplyv na rozvoj a využívanie ľudského potenciálu. Zborník príspevkov z medzinárodného seminára:“ Zdravie jako základný předpoklad rozvoje ľudského potenciálu“. Podhájská 21 – 22.1 2010, s. 5- 10. [cit.1.11.2010]. Dostupné na WWW:
60. Haškovcová, H (2000). Rozumějí lidé v pomáhajících profesích sami sobě? [recenze na knihu Schmidbauera W. Psychická úskalí pomáhajících profesí][cit. 5.1.2011]. Dostupné na WWW: 61. Kovářová, M.(2005). Rizikové faktory profesionálneho vyhorenia sestier. Analýza v 10 krajinách EÚ. Životné podmienky a zdravie vedecko-odborná konferencia s medzinárodnou účasťou, Štrbské Pleso, 19. — 21. 9. 2005. s.117 – 120. [cit.5.12.2010]. Dostupné na WWW: 62. SANEP (2010) . Zdravotní sestry – Většina Čechů podporuje požadavky zdravotních sester – exkluzivní průzkum [cit. 8.9.2010] Dostupné na WWW: 63.
Šramka, M. (2005). Syndróm vyhorenia v zdravotníctve - príčiny a důsledky. [on – line]. Zbornik vedecko – odborná konferencia s medzinárodnou účasťou. Komplexná starostlivosť o člověka v hraničných situáciách. Prešov 4 – 5 novembra 2005. [cit.15.12.2010]. Dostupné na WWW:
- 100 -
64. Tabery, P. (2008). Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. [on- line]. Prestiž povolání [cit. 12.10.2010]. Dostupné na WWW: 65. ÚZIS : Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (2010). Nově hlášené nemoci z povolání 2009 [cit. 1.11.2010]. Dostupné na WWW: 66. Wagner, P. (2010). Co je a co není důležité ve zdravotnictví [cit. 8.ledna 2011]. Dostupné na WWW:
- 101 -
PŘÍLOHY
Vysoká škola
Palackého univerzita Olomouc
Fakulta Filozofická
Katedra
Psychologie
Akademický rok 2010/2011
ABSTRAKT Jméno
Bc. Miroslava Hruboňová
Obor
Psychologie, navazující kombinované magisterské studium
Název diplomové práce
Motivace a syndrom vyhoření u zdravotních sester Diplomová práce se vztahuje k současným problémům života a práce středně zdravotnického personálu. Hlavním tématem je motivace a pracovní spokojenost a syndrom vyhoření se specifiky u zdravotních sester. Výzkum probíhal v oblasti akutní medicíny a chronické medicíny. Práce zjišťovala komparaci souborů z pohledu specifických poznatků k vybraným činitelům
Klíčová slova: pracovní spokojenost syndrom vyhoření komparace souborů
Motivation and burn out syndrome of nurses profession A thesis deal with contemporary problems with day to day life and work of middle medical staff. The main aim to this thesis is a motivation and work satisfaction and related burnout syndrome on the specifics of nurses. The research conducted in an area of emergent medicine and chronic medicine. The thesis compared the sets in a view of specific knowledge to the selected factors.
Key words: Job satisfaction Burnout syndrome Compared the sets
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26
Věk 30 28 32 29 24 32 38 36 54 30 36 27 24 26 30 35 45 22 23 26 25 29 30 35 30 26
RS 3 4 3 3 3 3 2 3 3 4 2 3 4 4 3 3 2 4 4 4 4 3 3 4 4 3
PD 2 0 2 1 0 1 1 1 2 0 1 1 0 0 1 1 2 0 0 0 0 1 2 0 0 0
Sen I 1 8 4 1 4 1 1 8 33 6 12 3 1 3 10 10 26 1,5 2 3 3 4 13 10 6 6
ARO - Anestezilogicko Resuscitační Oddělení (N=26) Sen II BM CPSF MV VZ RJSB 12 2,9 11 4 11 49 8 4,6 10 7 11 54 6 3,8 7 11 11 43 5 2,4 9 6 14 69 2 3,7 11 11 10 55 10 3,1 8 8 11 60 1 3,5 9 3 11 49 8 4,8 7 7 11 44 35 4,2 8 11 13 56 6 3,7 6 4 11 45 18 3,2 9 5 15 61 7 4,1 11 8 16 55 3 2,5 12 13 13 63 6 2,5 13 11 17 54 10 2,6 12 8 14 60 13 2,3 8 13 17 58 26 3,2 8 8 13 61 2 2,8 10 13 14 62 3 2,9 10 2 16 65 3 2,8 11 3 19 60 5 3,7 9 8 12 55 9 2,4 13 7 18 72 13 2,2 13 10 14 55 16 3,5 5 10 17 43 11 2,3 12 7 17 69 6 5,7 5 13 6 37
OST 68 72 70 89 68 72 88 62 58 69 73 71 82 80 90 57 74 68 89 78 61 68 93 86 85 50
ODPO 44 34 41 27 30 47 44 33 47 36 34 38 40 51 44 39 45 39 27 41 30 46 45 67 43 35
PP 37 40 49 35 34 49 37 39 49 46 56 45 28 44 44 47 44 45 38 39 55 32 42 45 33 53
APO 6 6 5 7 8 4 5 7 7 6 6 8 5 8 9 7 7 9 10 8 7 6 9 12 9 4
ZS 3 1 1 5 1 4 4 3 5 4 5 1 4 1 4 5 4 4 5 4 4 4 3 4 4 4
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26
Věk 52 37 45 39 44 26 26 36 28 28 33 25 24 54 24 38 57 50 26 26 24 28 26 30 34 24
RS 3 3 3 3 3 4 4 3 3 4 3 4 4 3 4 3 2 3 3 4 2 3 4 3 2 4
PD 2 2 2 1 2 0 0 2 0 0 2 0 0 2 0 2 2 3 0 0 0 2 0 1 1 0
Sen I 15 6 15 18 19 1 2 9 8 5 5 5 1 36 3 5 10 33 3 5 1 6 4 12 10 1
Sen II 32 18 2,5 20 23 7 7 14 10 8 5 5 5 40 4 15 10 33 3 6 4 8 6 13 15 6
JIP - Jednotka Intenzivní Péče (N=26) BM CPSF MV VZ 2,9 11 13 17 2,6 11 12 14 2,5 6 9 16 2,6 11 4 19 2,9 13 12 14 2,1 12 6 11 2,5 9 6 15 2,5 10 6 12 3,5 6 9 15 3,1 10 7 12 2,5 12 8 13 3,2 14 4 13 3,1 14 3 19 2,6 13 14 16 2,7 5 8 8 2,5 14 13 15 2,8 13 2 17 2,9 12 7 16 2,4 13 13 15 2,7 10 1 18 2,1 7 6 18 3,1 9 15 18 1,9 12 9 15 2,4 12 11 15 3,5 9 15 18 4,1 10 7 17
RJSB 62 62 64 66 67 66 61 59 57 59 80 65 65 62 35 63 59 65 73 61 60 62 71 64 64 67
OST 73 73 74 68 56 62 77 62 76 65 67 90 42 88 52 79 84 48 81 104 70 50 82 77 76 99
ODPO 43 43 37 53 49 38 46 39 36 30 61 56 38 56 42 53 53 41 56 37 38 32 37 36 42 39
PP 43 43 39 29 47 40 60 53 46 48 49 50 38 47 36 40 41 42 40 23 47 52 51 45 47 21
APO 7 7 7 8 8 9 7 7 6 4 9 11 10 10 6 10 9 9 10 9 8 5 8 7 10 6
ZS 1 4 3 4 4 3 4 1 1 3 3 4 3 4 3 3 4 3 4 4 3 4 4 5 4 1
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
Věk 43 38 44 35 45 49 25 45 32 34 41 51 54 45 29 44 35 40 38 49 35 35 34 46
RS 3 2 3 3 2 2 4 3 3 3 4 4 2 3 4 3 3 3 3 2 3 3 3 3
PD 2 2 2 2 3 2 0 2 2 3 1 0 3 2 0 2 2 2 1 3 1 2 1 2
Sen I 10 10 10 7 10 10 0,5 5 3,5 15 5 3 8 8 4 10 9 5 9 12 5 1,5 2 12
Sen II 10 10 10 7 10 10 1 25 3,5 15 23 33 32 8 4 10 9 5 9 12 5 1,5 2 12
ZS - Záchranná Služba (N=24) BM CPSF MV VZ 3,4 11 6 15 2,4 14 12 18 3,2 13 3 17 2,8 14 4 19 2,3 13 2 19 2,9 14 8 16 2,3 11 0 12 2,5 9 11 12 2,3 14 9 12 1,8 12 6 16 2,6 14 9 12 1,6 12 5 17 2,9 14 7 14 2,4 13 4 12 2,1 10 4 13 2,4 11 8 12 2,5 14 10 18 2,6 11 10 16 1,7 12 0 12 1,4 15 1 10 2,2 14 11 15 1,9 14 1 17 2,5 15 13 17 2,8 13 15 16
RJSB 82 68 65 65 70 71 69 67 67 75 68 63 70 65 67 67 70 66 60 78 74 79 67 69
OST 73 86 82 87 92 77 87 86 87 75 68 67 67 78 108 85 70 88 115 101 92 85 82 99
ODPO 49 47 45 50 49 62 40 42 49 54 44 52 51 49 40 57 38 49 61 52 53 48 62 48
PP 49 40 43 49 37 26 43 41 50 30 39 24 49 38 42 32 58 45 28 47 40 25 37 33
APO 9 10 8 9 9 12 8 6 7 11 8 8 10 10 10 9 10 10 10 9 9 9 10 8
ZS 3 4 5 5 4 4 3 5 5 3 5 4 5 4 3 4 4 4 5 4 5 5 4 4
DS - Domov Seniorů (N=31) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Věk 36 27 53 51 51 50 49 52 37 50 54 24 53 49 42 56 50 40 37 37 40 37 53 55 49 52 50 38 56 44 45
RS 3 4 3 3 3 2 3 2 3 3 3 3 2 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 1 2 3 3 3 3 3 3
PD 2 0 2 3 2 2 2 3 2 1 1 0 2 2 2 3 3 2 2 2 4 2 3 3 4 3 3 2 2 2 3
Sen I 3 1 16 3 3 15 5 2 15 20 3 4 5 13 10 20 11 9 7 7 6 4 12 13 23 7 3 5 14 23 18
Sen II 6 1 16 9 3 16 5 2 15 29 10 4 5 25 13 20 24 9 7 7 6 4 12 13 23 7 20 5 14 23 18
ZS 1 4 3 4 4 1 1 4 5 4 4 5 4 4 3 3 3 3 4 4 4 4 4 3 1 3 4 3 3 1 1
BM 3,6 2 4,8 2,6 2,8 4,3 2,4 2 1,9 3 2,3 2,8 2,3 1,4 3,2 4,9 3,7 3,5 2,3 2 2,6 2 1,3 2,4 3,7 3,3 2,5 3,6 3,6 2,9 3,2
CPSF 10 5 6 14 14 5 9 14 14 12 14 11 10 15 11 8 14 11 13 14 14 14 14 14 14 12 12 12 14 9 11
FC 11 4 1 4 4 11 7 4 4 13 5 10 0 1 6 1 9 11 2 1 2 2 3 2 12 11 7 3 10 6 9
VZ 17 11 12 16 14 14 14 20 19 15 16 13 16 19 10 13 14 17 17 19 17 18 18 17 19 16 18 13 14 13 15
RJSB 54 58 58 69 65 42 67 69 65 64 60 60 53 69 51 63 62 69 67 70 68 60 67 67 77 62 62 53 64 67 66
OST 86 95 88 88 87 55 61 84 88 81 61 77 89 89 58 82 72 76 110 107 106 106 107 93 70 75 67 87 61 57 86
ODPO 47 49 19 47 47 25 28 53 41 30 46 44 30 67 27 34 52 41 53 63 59 57 58 49 60 48 69 44 41 48 44
PP 47 44 58 44 45 47 42 45 17 54 24 46 50 21 35 23 45 52 30 25 21 27 21 47 30 39 56 40 58 56 41
APO 6 8 7 8 7 7 6 9 8 7 11 8 8 10 7 6 8 7 9 9 9 9 9 8 9 8 7 7 8 7 6
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35
Věk 40 58 45 49 25 51 32 29 28 25 34 26 26 24 44 53 45 40 26 38 35 46 60 55 40 47 35 50 22 59 25 33 55 47 53
RS 2 2 3 3 4 3 4 4 3 4 2 4 3 2 3 3 4 3 4 3 2 3 3 3 3 3 3 3 4 3 4 3 3 2 2
PD 2 3 1 3 0 3 2 0 1 0 1 0 0 1 2 2 0 2 0 2 3 3 2 2 2 3 2 2 0 2 0 3 0 2 2
Sen I 22 25 10 1 4 20 7 10 2 4 2 6 5 2 7 2 2 3 1 5 2 7 2 7 9 8 1 2 3 10 3 10 12 6 20
LDN - Léčebna Dlouhodobě Nemocných (N= 35) Sen II ZS BM CPSF FC VZ 22 4 2,5 13 6 17 35 3 2,3 9 6 16 25 3 2,8 14 15 17 4 4 2,4 14 8 17 4 1 4,4 14 5 14 23 3 3,1 14 11 16 11 4 2,4 12 10 14 10 4 2,4 12 10 14 2 4 2,4 12 5 14 4 3 4,2 12 13 17 2 4 2,5 13 4 17 6 4 3,3 7 15 10 5 4 2,3 12 0 16 3 5 1,6 15 0 17 7 4 2,6 12 15 15 2 3 2,7 13 11 15 10 1 3,2 9 5 11 20 4 4,2 7 14 11 5 4 2,7 13 6 15 7 4 2,5 8 4 16 2 4 2,9 7 12 13 28 3 4,2 5 15 8 39 1 4,2 8 10 12 35 4 1,7 7 6 11 15 3 4,2 9 11 10 28 4 1,7 10 2 15 15 3 3,2 8 7 14 31 3 3,2 6 15 12 3 4 2 12 7 15 38 3 3,4 7 7 13 3 5 2,9 10 10 14 10 3 2,9 13 6 15 12 3 2,3 13 3 17 27 4 4 8 10 10 20 4 2 10 14 12
RJSB 72 73 69 66 84 63 72 68 51 64 82 60 64 82 69 66 60 58 67 69 51 36 54 43 38 71 56 57 68 56 62 61 64 42 51
OST 55 81 82 69 81 62 72 99 78 66 92 63 93 103 72 83 60 53 75 89 58 64 55 75 54 68 69 48 55 38 61 68 66 70 92
ODPO 60 50 56 54 40 39 30 29 40 51 49 36 39 21 58 48 41 45 56 50 50 25 41 32 43 48 47 44 52 51 54 43 45 27 24
PP 49 31 49 52 47 46 41 44 40 40 39 40 41 34 45 45 54 63 32 46 47 53 63 40 54 44 40 49 41 38 42 43 42 48 62
APO 8 7 11 9 10 7 9 9 8 9 9 7 9 11 7 9 5 9 9 8 10 4 6 6 6 8 8 6 7 6 7 10 7 6 7
Věk RS PD Sen I Sen II BM CPSF FC VZ RJSB OST ODPO PP APO ZS
Věk 1,0000 -0,5413 0,7272 0,6498 0,7050 -0,1310 0,2413 0,0248 0,1200 0,2343 0,0471 0,4600 -0,0484 0,2225 0,2383
RS 1,0000 -0,6743 -0,3398 -0,2329 0,0336 -0,1211 -0,0786 -0,1035 -0,1679 -0,0521 -0,2388 -0,1053 -0,0826 -0,1668
PD
1,0000 0,5107 0,4329 -0,2060 0,3469 0,0672 0,1091 0,3441 0,0227 0,3554 0,0754 0,1869 0,1599
Sen I
Sen II
1,0000 0,7326 0,0700 0,0112 0,1935 0,1181 0,0420 -0,1161 0,2099 0,1244 0,1570 0,0880
1,0000 -0,0164 0,0694 0,2234 0,1012 0,0432 -0,2093 0,2198 0,0740 0,0619 0,1153
Korelace pro celý soubor AM BM CPSF FC VZ
1,0000 -0,5079 0,1897 -0,2945 -0,5873 -0,3771 -0,3426 0,2256 -0,3943 -0,3037
Korelace s BM
1,0000 -0,0930 0,3223 0,6702 0,2928 0,4334 -0,2013 0,5261 0,2036
1,0000 -0,0003 -0,1161 -0,2652 0,0117 0,2450 -0,1238 -0,1054
1,0000 0,4169 0,1356 0,1751 -0,1783 0,4122 0,1151
RJSB
OST
ODPO
1,0000 0,3057 0,2911 -0,1604 0,4456 0,2805
1,0000 0,3132 -0,3209 0,3403 0,1777
1,0000 -0,1830 0,5579 0,2069
Korelace s RJSB
5 % hladina významnosti
5 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
PP
1,0000 -0,1728 0,0250
APO
ZS
1,0000 0,1872
1,0000
Věk RS PD Sen I Sen II BM CPSF FC VZ RJSB OST ODPO PP APO ZS
Věk 1,0000 -0,5594 0,6398 0,8291 0,8536 0,1710 -0,3771 -0,0111 -0,0463 -0,1224 -0,1622 0,3624 0,2558 -0,1098 0,2946
RS 1,0000 -0,7032 -0,3466 -0,3716 -0,1083 0,1392 0,0933 0,2614 0,0514 0,0933 0,0220 -0,1799 0,3884 -0,1100
PD
1,0000 0,4860 0,5792 -0,0821 -0,0108 -0,0184 -0,1056 -0,0382 -0,0351 0,1874 0,1328 -0,2238 0,0189
Sen I
Sen II
1,0000 0,9183 0,1702 -0,2250 0,1973 0,0109 -0,0287 -0,1895 0,2645 0,3146 0,1257 0,2315
1,0000 0,0545 -0,2082 0,1351 0,0969 0,0359 -0,1863 0,4052 0,3319 0,0823 0,2895
BM
1,0000 -0,6258 0,0930 -0,6707 -0,7070 -0,5899 -0,2081 0,3987 -0,3265 -0,2761
Korelace s BM
Korelace ARO CPSF FC
1,0000 -0,0783 0,4557 0,6289 0,4382 -0,0209 -0,5355 0,2016 -0,2413
1,0000 -0,1563 -0,1617 -0,3626 0,2207 0,1964 -0,0213 -0,1977
VZ
1,0000 0,5900 0,4078 0,3220 -0,2206 0,5974 0,1932
RJSB
OST
ODPO
1,0000 0,3650 -0,1638 -0,4147 0,1840 0,3500
1,0000 0,2157 -0,4538 0,4605 0,0525
1,0000 0,0326 0,2686 -0,0225
Korelace s RJSB
5 % hladina významnosti
5 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
PP
1,0000 -0,1289 0,0962
APO
ZS
1,0000 0,0389
1,0000
Věk RS PD Sen I Sen II BM CPSF FC VZ RJSB OST ODPO PP APO ZS
Věk 1,0000 -0,5306 0,8175 0,7842 0,7489 -0,0367 0,2479 0,2063 0,2006 0,0502 -0,0158 0,3512 0,0355 0,1730 -0,0069
RS 1,0000 -0,5417 -0,3301 -0,2985 0,0579 0,0683 -0,3458 -0,3806 -0,0919 0,0419 -0,2256 -0,1804 -0,1669 -0,0768
PD
1,0000 0,6596 0,6360 -0,0571 0,2147 0,3784 0,1187 0,1569 -0,2545 0,2558 0,1699 0,0671 0,0000
Sen I
Sen II
1,0000 0,8611 0,0153 0,1792 0,2601 0,1848 0,0480 -0,0907 0,2314 0,0407 0,1683 0,1076
1,0000 0,0562 0,3009 0,3822 0,1718 0,0150 -0,0874 0,2263 0,0716 0,1406 -0,0387
BM
1,0000 -0,1151 0,0392 0,2220 -0,1137 0,0921 -0,1336 -0,2707 -0,1963 -0,3717
Korelace s BM
Korelace JIP CPSF FC
1,0000 -0,0167 0,1234 0,5760 0,0890 0,5118 0,0226 0,6212 0,3229
1,0000 -0,0179 0,0983 -0,0913 0,0505 0,3176 -0,0989 0,0736
VZ
1,0000 0,3465 0,1937 -0,0449 -0,2550 0,2090 0,1178
RJSB
1,0000 0,1828 0,3322 0,0754 0,3982 0,1579
OST
1,0000 0,2350 -0,2886 0,2100 0,0725
ODPO
1,0000 0,0365 0,6419 0,2443
Korelace s RJSB
5 % hladina významnosti
5 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
PP
1,0000 -0,0651 0,1493
APO
ZS
1,0000 0,3344
1,0000
Věk RS PD Sen I Sen II BM CPSF FC VZ RJSB OST ODPO PP APO ZS
Věk 1,0000 -0,4662 0,4359 0,4264 0,6958 0,1655 0,1007 0,0780 -0,0230 0,0098 -0,2917 0,2856 -0,1817 0,0058 0,2356
RS 1,0000 -0,7962 -0,5585 -0,0149 -0,1292 -0,4405 -0,0870 -0,2129 -0,2801 -0,0456 -0,3776 -0,0913 -0,3696 -0,1726
PD
1,0000 0,6766 0,1147 0,1765 0,2927 0,0535 0,1504 0,3899 -0,1436 0,1467 0,2035 0,1777 0,1555
Sen I
Sen II
1,0000 0,1665 0,1153 0,0954 0,0454 0,0989 0,2086 0,0379 0,2207 -0,0064 0,3620 -0,1800
1,0000 -0,0121 -0,1117 0,1200 -0,0841 -0,1381 -0,4813 -0,0223 -0,1159 -0,2118 0,2105
BM
1,0000 -0,0288 0,3681 0,2712 0,0315 -0,3703 -0,1453 0,3831 -0,0267 0,0766
Korelace s BM
Korelace ZS CPSF FC
1,0000 0,1072 0,2772 0,1735 -0,1772 0,3017 0,0937 0,2623 0,3776
1,0000 0,1896 -0,0622 -0,2307 0,0428 0,1246 -0,0536 0,1188
VZ
1,0000 0,0246 -0,2589 0,0247 -0,0606 0,2697 -0,0030
RJSB
OST
ODPO
1,0000 -0,1679 -0,0474 0,1099 0,1252 -0,2845
1,0000 0,0918 -0,1074 -0,0396 0,0236
1,0000 -0,5289 0,4582 0,1068
Korelace s RJSB
5 % hladina významnosti
5 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
PP
1,0000 -0,1819 0,0120
APO
ZS
1,0000 -0,3733
1,0000
Věk RS PD Sen I Sen II ZS BM CPSF FC VZ RJSB OST ODPO PP APO
Věk 1,0000 -0,4560 0,5906 0,4003 0,5836 -0,2837 0,0944 -0,0724 0,0052 0,0213 -0,1848 -0,1534 -0,0351 0,1463 -0,3199
RS 1,0000 -0,5378 -0,3216 -0,2087 0,0269 0,0964 -0,0585 0,1324 -0,2427 0,0573 -0,1210 0,0540 -0,0545 -0,0595
PD
1,0000 0,3328 0,3354 -0,1524 0,0545 0,0591 -0,0262 0,1967 -0,0652 0,0495 0,1657 -0,0816 -0,0840
Sen I
Sen II
1,0000 0,5220 -0,2533 0,1120 0,0328 0,0562 0,0951 0,0961 -0,0260 -0,1122 -0,0499 -0,1751
1,0000 -0,2446 0,2114 -0,3273 0,2466 -0,2479 -0,2503 -0,3783 -0,0966 0,1821 -0,3964
Korelace celého souboru CHM ZS BM CPSF FC
1,0000 -0,5279 0,2279 -0,1986 0,1576 0,0717 0,3176 0,1248 -0,2593 0,3550
Korelace s BM
1,0000 -0,4235 0,4080 -0,4863 -0,3464 -0,4306 -0,3060 0,3940 -0,3818
1,0000 -0,2981 0,7272 0,6177 0,4251 0,4203 -0,3857 0,5957
VZ
1,0000 -0,3680 -0,2947 -0,5194 -0,1104 0,4686 -0,2448
1,0000 0,6426 0,4582 0,5698 -0,4597 0,5515
RJSB
OST
ODPO
1,0000 0,3487 0,3802 -0,2981 0,5350
1,0000 0,0809 -0,4244 0,3868
1,0000 -0,3086 0,3249
Korelace s RJSB
5 % hladina významnosti
5 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
PP
1,0000 -0,3530
APO
1,0000
Věk RS PD Sen I Sen II ZS BM CPSF FC VZ RJSB OST ODPO PP APO
Věk 1,0000 -0,4426 0,4989 0,3205 0,4059 -0,1853 0,2138 0,1465 -0,0368 0,1052 0,1189 -0,2999 -0,1684 0,1463 0,0116
RS 1,0000 -0,4068 -0,2090 -0,0919 0,2070 -0,0543 -0,1644 0,0223 -0,3448 -0,0257 0,0887 0,0617 -0,1207 -0,0949
PD
1,0000 0,2540 0,2347 -0,2771 0,1428 0,3689 -0,0706 0,4314 0,4006 0,1011 0,3181 -0,2112 0,0038
Sen I
Sen II
1,0000 0,8094 -0,4344 0,4148 -0,1315 0,2289 -0,0880 0,1989 -0,2537 -0,2290 0,0080 -0,2149
1,0000 -0,2668 0,2914 0,0255 0,2847 0,0010 0,1653 -0,3576 -0,0146 0,0699 -0,1105
ZS
1,0000 -0,5155 0,4102 -0,4537 0,2150 0,1094 0,4859 0,2610 -0,2865 0,5160
Korelace s BM
Korelace DS BM CPSF
1,0000 -0,4964 0,3801 -0,5117 -0,3420 -0,4337 -0,5495 0,3923 -0,5793
1,0000 -0,1116 0,6397 0,5760 0,2872 0,6253 -0,4068 0,5799
FC
VZ
1,0000 -0,1103 -0,0670 -0,5950 -0,1585 0,4172 -0,3225
1,0000 0,5361 0,4003 0,6427 -0,4000 0,5121
RJSB
OST
ODPO
1,0000 0,2728 0,5431 -0,2520 0,3120
1,0000 0,3953 -0,4366 0,3039
1,0000 -0,3810 0,5472
Korelace s RJSB
5 % hladina významnosti
5 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
PP
1,0000 -0,5231
APO
1,0000
Věk RS PD Sen I Sen II ZS BM CPSF FC VZ RJSB OST ODPO PP APO
Věk 1,0000 -0,4252 0,5810 0,4043 0,7493 -0,3455 0,0277 -0,3247 0,1805 -0,1825 -0,3294 -0,2719 0,0066 0,3647 -0,4917
RS 1,0000 -0,5767 -0,3625 -0,3028 -0,2226 0,2114 0,0764 0,1163 -0,1039 0,1045 -0,1718 0,0892 -0,1083 -0,0427
PD
1,0000 0,3119 0,4886 0,0213 0,0001 -0,2927 0,1940 -0,1372 -0,2986 -0,2158 -0,0145 0,2617 -0,1399
Sen I
Sen II
1,0000 0,4486 0,0018 -0,1910 0,0964 0,0578 0,1472 0,0316 0,0270 -0,0388 0,0065 -0,1614
1,0000 -0,2907 0,1724 -0,5125 0,1869 -0,3595 -0,3887 -0,3739 -0,1380 0,2618 -0,5200
ZS
1,0000 -0,5602 0,0970 -0,0575 0,1993 0,0655 0,2784 -0,0270 -0,3438 0,2546
Korelace s BM
Korelace LDN BM CPSF
1,0000 -0,3652 0,4713 -0,5008 -0,3738 -0,4779 -0,0138 0,4399 -0,2549
1,0000 -0,3563 0,7774 0,6777 0,4705 0,1785 -0,2879 0,6414
FC
VZ
1,0000 -0,4543 -0,4131 -0,3446 -0,0069 0,4628 -0,2222
1,0000 0,7653 0,3838 0,4871 -0,4532 0,6373
RJSB
OST
ODPO
1,0000 0,4238 0,3078 -0,4028 0,6243
1,0000 -0,3508 -0,2787 0,4985
1,0000 -0,1459 0,1737
Korelace s RJSB
5 % hladina významnosti
5 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
1 % hladina významnosti
PP
1,0000 -0,2620
APO
1,0000
Věk
RS
PD
Korelace BM s ostatními proměnnými (celý soubor AM) Sen I Sen II ZS RSJB CPSF FC
VZ
OST
ODPO
PP
APO
ARO (n=26)
0,1709
-0,1083
0,0821
0,1701
0,0545
-0,2760
-0,7070
-0,6257
0,0930
-0,6706
-0,5898
-0,2081
0,3987
-0,3265
JIP (n=26)
-0,0367
0,0579
-0,0570
0,0152
0,0561
-0,3717
-0,1137
-0,1150
0,0392
0,2219
0,0920
-0,1336
-0,2706
-0,1963
ZS (n=24)
0,1655
-0,1291
0,1764
0,1153
-0,0121
0,0766
0,0315
-0,0287
0,3681
0,2711
-0,3702
-0,1453
0,3831
-0,0266
Celkově (N=76)
-0,1309
0,0363
0,2059
0,0700
-0,0163
-0,0307
-0,5872
-0,5079
0,1897
-0,2945
-0,3771
-0,3426
0,2256
-0,3943
N = 24 P = 0,01 (1 % hladina významnosti) r = 0,5268 P = 0,05 (5 % hladina významnosti) r = 0,4145 N=26 P=0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,4792 P=0,05 (5% hladina významnosti) r = 0,4145 N=76 P=0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,2735 P=0,05 (5% hladina významnosti) r = 0,2099
Korelace BM s ostatními proměnnými (celý soubor CHM) Sen I Sen II ZS RSJB CPSF FC
Věk
RS
PD
DS (n=31)
0,2126
-0,0543
0,1427
0,4281
0,3481
-0,5155
-0,3412
-0,4985
LDN (n=35)
0,0243
0,2113
-0,2927
-0,1992
0,1764
-0,5602
-0,3778
Celkově (N=66)
0,0906
0,0964
-0,0545
0,1132
0,2379
-0,5279
-0,3492
N = 31 P = 0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,4426 P = 0,05 (5 % hladina významnosti) r = 0,3444 N = 35 P = 0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,4182 P =0,05 (5 % hladina významnosti) r = 0,3246 N = 66 P = 0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,31325 P = 0,05 (5% hladina významnosti) r = 0,24095
VZ
OST
ODPO
PP
APO
0,3849
-0,5518
-0,4349
-0,5539
0,3863
-0,5989
-0,3731
0,4656
-0,5076
-0,478
-0,0217
0,4398
-0,2593
-0,4291
0,4091
-0,5142
-0,433
-0,3115
0,3916
-0,3943
Korelace RJSB s ostatními proměnnými (soubor AM) Sen I Sen II ZS BM CPSF FC
Věk
RS
PD
ARO (n=26)
-0,1224
0,0514
-0,0382
-0,0287
0,0358
0,3499
-0,7070
0,6289
JIP (n=26)
0,0502
-0,0919
0,1568
0,0479
0,0150
0,1578
-0,1137
ZS (n=24)
0,0098
-0,2801
0,3898
0,2086
-0,1381
-0,2845
Celkově (N=76)
0,2342
-0,1679
0,3441
0,0420
0,0431
0,2804
N = 24 P = 0,01 (1 % hladina významnosti) r = 0,5268 P = 0,05 (5 % hladina významnosti) r = 0,4145 N=26 P=0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,4792 P=0,05 (5% hladina významnosti) r = 0,4145 N=76 P=0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,2735 P=0,05 (5% hladina významnosti) r = 0,2099
VZ
OST
ODPO
PP
APO
-0,1617
0,5899
0,3649
-0,1638
-0,4147
0,1840
0,5760
0,0983
0,3465
0,1828
0,3322
0,0754
0,3982
-0,0315
0,1735
-0,0622
0,0245
-0,1679
-0,0474
0,1098
0,1215
-0,5873
0,6702
-0,1161
0,4169
0,3057
0,2911
-0,1604
0,4456
Korelace RJSB s ostatními proměnnými (soubor CHM) Sen I Sen II ZS BM CPSF FC
Věk
RS
PD
DS (n=31)
0,1189
-0,0256
0,4006
0,1989
0,1653
0,1094
-0,3142
0,5760
LDN (n=35)
-0,3294
0,1045
-0,2985
0,0316
-0,3887
0,0655
-0,3738
Celkově (N=66)
-0,1848
0,0572
-0,0652
0,0960
-0,2502
0,0707
-0,3464
N = 31 P = 0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,4426 P = 0,05 (5 % hladina významnosti) r = 0,3444 N = 35 P = 0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,4182 P = 0,05 (5 % hladina významnosti) r = 0,3246 N = 66 P = 0,01 (1% hladina významnosti) r = 0,3132 P = 0,05 (5% hladina významnosti) r = 0,2410
VZ
OST
ODPO
PP
APO
-0,0670
0,5361
0,2728
0,5431
-0,2520
0,3119
0,6776
-0,4131
0,7653
0,4237
0,3077
-0,4628
-0,2222
0,6177
-0,2947
0,6426
0,3486
0,3802
0,2981
0,5349
STUDENTOVY T- TESTY Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů
Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů
CHM AM Stř. hodnota 2,8818182 2,8236842 Rozptyl 0,7008951 0,5428982 Pozorování 66 76 Společný rozptyl 0,6162539 Hyp. rozdíl st 0 Rozdíl 140 BM není t stat 0,4401338 rozdíl P(T<=t) (1) 0,3302595 t krit (1) 1,6558105 P(T<=t) (2) 0,660519 t krit (2) 1,9770537
CHM AM Stř. hodnota 62,378788 62,565789 Rozptyl 92,423543 82,408947 Pozorování 66 76 Společný rozptyl 87,058581 Hyp. rozdíl st 0 Rozdíl 140 RJSB není t stat -0,119117 rozdíl P(T<=t) (1) 0,4526767 t krit (1) 1,6558105 P(T<=t) (2) 0,9053533 t krit (2) 1,9770537
Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů CHM AM Stř. hodnota 7,1818182 7,7631579 Rozptyl 19,566434 15,463158 Pozorování 66 76 Společný rozptyl 17,36825 Hyp. rozdíl st 0 Rozdíl 140 FC není t stat -0,829061 rozdíl P(T<=t) (1) 0,2042406 t krit (1) 1,6558105 P(T<=t) (2) 0,4084811 t krit (2) 1,9770537
Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů CHM AM Stř. hodnota 11,090909 10,947368 Rozptyl 8,1762238 6,6905263 Pozorování 66 76 Společný rozptyl 7,3803144 Hyp. rozdíl st 0 Rozdíl 140 CPSF není t stat 0,3140307 rozdíl P(T<=t) (1) 0,3769826 t krit (1) 1,6558105 P(T<=t) (2) 0,7539652 t krit (2) 1,9770537
CHM AM Stř. hodnota 76,030303 76,75 Rozptyl 269,87599 198,40333 Pozorování 66 76 Společný rozptyl 231,58707 Hyp. rozdíl st 0 Rozdíl 140 t stat -0,281078 OST není P(T<=t) (1) 0,3895327 rozdíl t krit (1) 1,6558105 P(T<=t) (2) 0,7790654 t krit (2) 1,9770537
STUDENTOVY T- TESTY Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů
Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů
CHM AM Stř. hodnota 44,515152 44,328947 Rozptyl 128,00746 75,663684 Pozorování 66 76 Hyp. rozdíl st 0 Rozdíl 121 ODPO t stat 0,1086874 není rozdíl P(T<=t) (1) 0,4568152 t krit (1) 1,6575443 P(T<=t) (2) 0,9136305 t krit (2) 1,9797637
CHM AM Stř. hodnota 42,636364 41,671053 Rozptyl 111,15804 69,423684 Pozorování 66 76 Hyp. rozdíl st 0 PP není Rozdíl 123 rozdíl t stat 0,5989275 P(T<=t) (1) 0,2751614 t krit (1) 1,6573364 P(T<=t) (2) 0,5503227 t krit (2) 1,9794387
Dvouvýběrový t-test s nerovností rozptylů AM CHM Stř. hodnota 8,0394737 7,8333333 Rozptyl 3,3984211 2,1410256 Pozorování 76 66 Hyp. rozdíl st 0 Rozdíl 139 t stat 0,7421276 APO P(T<=t) (1) 0,2296311 není rozdíl t krit (1) 1,6558899 P(T<=t) (2) 0,4592622 t krit (2) 1,9771777
