FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERSITY KARLOVY Ústav románských studií Španělština
Vendula Hingarová
VITALITA SOUČASNÉHO NAHUATLU
Vedoucí práce doc. Phdr. František Vrhel
Diplomová práce Praha 2003
Prohlášení „ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.“
2
OBSAH: Předmluva ...........................................................................…….......................... 7
1. část: Ohrožené jazyky ...............……...................…….........…… 9 1.1. Nahuatl jako ohrožený jazyk .......................................……….................. 9 1.2. Situace ohrožených jazyků ...............................................….…............... 11 1.3. Vědecký přístup k ohroženým jazykům ...................................... .......... 13 1.4. Odezva na situaci ohrožených jazyků ..................................................... 14 1.4.1. Argumentace ve prospěch jazykové diverzity ...................................…..... 15 1.4.2. Vymírání jazyků jako důsledek diskriminace – koncept jazykového práva.. 16 1.4.3. Preference pro obor lingvistiky ..................................... ............................... 17
2. část: Vymezení teoretického modelu ke zkoumání vitality jazyka………………………….……………………………. 19 2.1. 2.1.1. 2.1.2. 2.1.3. 2.2.
Teoretické pozadí...................................................................……........ 19 Haugenova ekologie jazyka.....................................…...............…......... 19 Taxonomie strukturálních variabilit entolingvistické vitality...………... 21 Typologie situací pro popsání vitality minoritního jazyka ...................... 26 Analýza extralingvistických variabilit pro popis vitality indiánského jazyka ...........…………………………………..….….…. 27 2.2.1. Demografické údaje ...........................................……..............................28 2.2.2. Sociologické údaje ..........................……………….……………............30 2.2.3. Lingvistika ............................................................……………................31 2.2.4. Psychologická percepce jazyka .............................................…………...32 2.2.5. Historické pozadí .................................................................…….……....32 2.2.6. Politika ................................................. ............................……...............32 2.2.7. Geografické údaje ............………………………………………..……...32 2.2.8. Vzdělávání ..........................………………………………………..…....33 2.2.9. Náboženské praktiky ............……………………………………..…......33 2.2.10. Ekonomické podmínky ......……………….................................……....33 2.2.11. Media ................................…………………..………….………...........34
3. část: Vitalita současného nahuatlu .........................………….... 35 3.1. 3.2. 3.3. 3.3.1. 3.3.2.
Demografické údaje a geografická distribuce mluvčích nahuatlu ... 35 Dialektologie nahuatlu ..............................................………................ 38 Písemnictví v nahuatlu .................................................…………......... 40 Písemné a literární památky vycházející z předkolumbovského období.. 41 Písemnictví v koloniálním období 16.- 18. století.......................…..........43
3.3.2.1. 3.3.2.2.
Historické texty .................................................................…………...........43 Texty náboženského a didaktického charakteru ..............…….....................44 Legislativní a právní dokumenty ......................................…………............44
3.3.2.3. 3.3.3. Současná literatura v nahuatlu ................................……….…................45 3.3.3.1. Lidová slovesnost ............................................…………………….………....45
3.3.3.2. Moderní spisovatelé..........................................………………..………….......45
3.3.4. Analýza písemné produkce v nahuatlu .........................…........................47 3
3.4. 3.5. 3.5.1. 3.5.2. 3.5.3.
Lingvistické materiály (odborné studie) o nahuatlu .......…............... 49 Nahuatl v historické perspektivě........................................…………... 54 Nahuatl v koloniálním období………………………………...………..55 Nezávislost – španělština jako nástroj k vytvoření moderního státu…..62 Vzdělávání jako nástroj integrace Indiánů – 20.století…………………..63
4.část: Nahuatl v regionu La Huasteca ..............…….........…….. 67 4.1 Cíle a metoda .....................................…………………………….……… 67 4.1. Informátoři ........................................................…………………….……...68 4.1.2. Problematika výzkumu ........................ ................................………….…69 4.2. Charakterizace mluvčích nahuatlu .............................……….……… 69 4.2.1. Region La Huasteca ..........................................................………….…..70 4.2.2. Lokalita výzkumu ..................................………………..….....................71 4.2.3. Nahuatl v obci Chapulhuacanito .......................……………....................72 4.2.4. Nahuatl v obci Tepecxitla .........................….......……….........................73 4.2.5. Mezigenerační transmise jazyka ......................…………...…….............74 4.3 Nahuatl v prostoru školy ..............................….……..……………........ 79 4.3.1. Jazykový profil žáků základních škol ................……...………….............80 4.3.2. Profil bilingvních učitelů .................................... …...………...................84 4.3.2.1. Aplikace nahuatlu v prostoru školy ...................….……..….….............85 4.3.2.2. Osobní profil učitelů .......................................….……….......................86 4.4. Nahuatl v migrační komunitě ..................………….………................ 89 4.5. Poznatky z výzkumu .............................………………......................... 90
5. Závěr ........................................................…………............................ 93 6. Přílohy……….................................. ...............…...........................…. 96 6.1.Otázky pro typologii situací menšinového jazyka podle Edwardse. ...…..... 97 6.2.Indiánské jazyky v Latinské Americe Tabulka 1. Počet jazyků v Latinské Americe. ...........…......…………… 98 Tabulka 2. Indiánské jazyky v Lat. Americe podle počtu mluvčích ……99 Tabulka 3. Počet mluvčích indiánských jazyků v Mexiku ….. ……….100 Mapa 1. Rozmístění indiánských jazyků v Mexiku…………………....101 Mapa 2. Hustota mluvčích indiánských jazyků v Mexiku ………….….101 Mapa 3. Mluvčí nahuatlu na území Mexika ……………..…….…...….102 Tabulka 4.Mluvčí nahuatlu starší 5 let v mexických státech…..…….. 102 Mapa 4. Koncentrace mluvčích nahuatlu v 15. století …….…….….…103 Mapa 5. Současná koncentrace mluvčích nahuatlu……….……….…...103 Mapa 6. Dialekty nahuatlu ………………………………... ……….... 104 6.3. Ukázky dokumentů a textů v nahuatlu Kodex Mendoza ……………………………………………….….. 106 Rukopis Romances de los Seňores de Nueva Espaňa …………….….110 Náboženské texty v nahuatlu……………………………….…………..111 Překlad Bible do nahuatlu západní Huastecy……………….……….…112 Učebnice nahuatlu pro žáky základních bilingvních škol………….…..113 4
Učebnice pro dospělé k osvojení gramotnosti v nahuatlu…………..…115 Povídka v nahuatlu se španělským překladem………………………....116 Básně v nahuatlu se španělským překladem………………………..…..117 6.4. Dokumentace výzkumu Mapa 7-10: region La Huasteca – koncentrace indiánské populace, jejich zastoupení v obcích, migrace, chudoba….……………..……119 Mapa 11. lokality výzkumu …………………………………..….…….121 Rodokmeny mapující transmisi nahuatlu v 11 rodinách……..……...…123 Údaje o zkoumaných školách, jména škol, data…………….…………..127 Graf 1.- 4.Dominantní jazyk v rodinné a školní doméně ve 4 školách... 128 I.dotazník pro mluvčí nahuatlu…..………………………...…………...129 II.dotazník pro bilingvní učitele…….……………………..……....……131 III.dotazník k výzkumu jazykového chování mluvčích nahuatlu žijících ve městě Zacatecas…………………………….…… …… 132 Odpovědi respondentů (výběr) …………….…………………….…….134 6.5.Fotografická příloha ……………………………..……….……… ..…138 6.6.Index organizací pro výzkum ohrožených jazyků…………………..….…154 Organizace pro výzkum a podporu indiánských jazyků v Latinské Americe………………………………………………………...155
7. Bibliografie ...............................................................…....……...…... 158 8. Resumé ve španělštině ...................... .......................….............….... 166
5
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. Opatrnému za jeho podporu a pomoc při získání stipendia na Texaskou Universitu. Zvláštní poděkování patří PhD. Noře England, profesorce Texaské University, se kterou jsem tuto práci konzultovala a která mi nabídla čtyřměsíční stáž v Center for Indigenous Languages of Latin America při Texaské Universitě, kde jsem se mohla věnovat přípravě této práce. Děkuji také profesorovi PhD. Johnu Sullivanovi ze Zacatecaské University v Mexiku, který mě zkontaktoval s nativními mluvčími nahuatlu, a dále Delfině Cruz de la Cruz a jejímu manželovi Urbanovi (tlaskamati miyak), kteří mě seznámili se základy současného nahuatlu a pozvali do svých komunit, kde se mi dostalo zázemí k realizaci výzkumu. Jsem vděčná i jejich rodinným příslušníkům a všem dalším informátorům za nezištnou pomoc při získávání dat k výzkumu. Na závěr bych i ráda poděkovala doc. Františku Vrhelovi za cenné rady a ochotu tuto práci vést.
6
Předmluva Diplomová práce nabízí sociolingvistickou analýzu indiánského jazyka nahuatl a popisuje jeho vitalitu ve dvou indiánských komunitách v regionu La Huasteca ve východním Mexiku. Na základě terénního výzkumu mapuje výskyt nahuatlu v geografickém i sociálním prostoru a zkoumá fungování jazyka ve společnosti. Práce argumentuje, že i přes poměrně silnou základnu mluvčích, lze nahuatl pokládat za jazyk ohrožený. Nahuatl je řazen do yuto-aztécké jazykové rodiny. V současnosti je geograficky nejrozšířenějším a nejpočetnějším indiánským jazykem v Mexiku. Čítá kolem jednoho a půl milionu mluvčích. V odborné literatuře se můžeme setkat se třemi různými označeními pro tento jazyk: nahuatl, mexicano a aztéčtina. Předhispánští Aztékové svůj jazyk nazývali nahuatlatolli (tj. jasný, srozumitelný jazyk) nebo mexicatlatolli (tj.jazyk mexický). Zkrácené verze nahuatl a mexicano se používají v Mexiku dodnes. Označení nahuatl je častější a existuje několik forem jeho fonetického přepisu: náhuatl (tradiční přepis ve španělsky psané literatuře), nawatl, nauatl (s touto formou jsem se setkala v regionu La Huasteca). Klasickým nahuatlem je dnes označována varianta nahuatlu ze 16. století používaná ve správním centru aztécké říše v Tenočtitlanu, která byla zdokumentována španělskými misionáři. S označením mexicano (psáno i mejicano) se setkáme v dílech španělských autorů z období kolonie a dodnes někteří nativní mluvčí tak nazývají svůj jazyk. V evropském prostředí byl donedávna běžný název aztéčtina odvozen od nejznámějšího kmene Nahuů Aztéků, o jehož rozšíření se zasloužil v 19. století Alexander Humboldt. V poslední době je nicméně tendence od tohoto názvu upouštět. Tato práce používá název nahuatl. Formálně je práce rozdělena do čtyřech částí. Úvodní část seznamuje s fenoménem ohrožených jazyků jak v případě indiánských jazyků v Latinské Americe tak i jako celosvětového jevu. Druhá část teoreticky vymezí pojem
7
vitality jazyka. Diskutuje dosavadní snahy odborníků o sestavení teoretického modelu pro popsání extralingvistických situací podílející se na vitalitě jazyka a jeho fungovaní ve společnosti. Třetí část na základě teoretického modelu analyzuje extralingvistické situace nahuatlu. Ozřejmí základní demografické údaje o mluvčích nahuatlu, jejich geografické rozmístění a dále představí písemnou tradici v nahuatlu a vědecký zájem o tento jazyk. Tato část také přiblíží, jak se historicky vyvíjel pohled na jazykovou diverzitu a jakým způsobem koloniální správa a později samostatný mexický stát řešil rozmanitou jazykovou situaci v zemi. Čtvrtá nejrozsáhlejší část na základě empirických dat analyzuje jazykové chování mluvčích nahuatlu v okrese Tamazunchale a Chicontepec v regionu La Huasteca. Charakterizuje mluvčí nahuatlu a mapuje jeho používání v různých sociálních sférách. Upozorní na problematiku mezigeneračního přenosu jazyka a bilingvního vzdělávání ve zkoumané komunitě. Cílem této části je vytvořit kompaktní sociolingvistický profil mluvčích nahuatlu a poukázat na komplexní situaci indiánského jazyka v současném Mexiku. Součástí práce je i bohatá obrazová příloha, která vizuální cestou dokumentuje předmětnou problematiku. Doufám, že tato práce přiblíží českému čtenáři současnou situaci indiánského jazyka nahuatlu a bude přínosem pro odbornou diskusi nad problematikou ohrožených jazyků i menšinových jazyků jako takových.
8
1.část: Ohrožené jazyky V této části přestavíme problematiku ohrožených jazyků v kontextu indiánských etnik i jako celosvětový trend. Definujeme pojem ohrožený jazyk a ukážeme, kterých jazyků se tato otázka týká. Ve stručnosti si také přiblížíme, jaké iniciativy se na tomto poli odvíjí a jak na tuto situaci reaguje akademický svět.
1.1.
Nahuatl jako ohrožený jazyk Jedna z mála dochovaných památek po obyvatelích slavné Aztécké říše je
kromě mohutných pyramid a několika malovaných kodexů také jazyk nahuatl. Aztékům se během své expanze v 15. století podařilo rozšířit svůj jazyk do podmaněných oblastí a dát mu ve velké částí Mezoameriky status lingua francy. Odhaduje se, že před příchodem Evropanů byl používán několika miliony mluvčích. Dobytím Aztécké říše a nastolením španělské kolonizace nahuatl dostal písemnou podobu, byly sestaveny jeho první gramatiky a dokonce se stal oficiální církevní linguaou francou. Řada španělských misionářů si nahuatl osvojila, na universitě v hlavním městě byla zřízena katedra nahuatlu a nahuatl byl používán jako komunikační prostředek k evangelizaci i mezi mluvčími jiných indiánských jazyků. Z koloniálního období se zachovala celá řada právních dokumentů v nahuatl, což vypovídá o faktu, že tento jazyk byl používán k legislativním a správním účelům. V současné době je nahuatl po španělštině druhý nejrozšířenější jazyk v Mexiku a hovoří jím přibližně jeden až dva miliony mluvčích. V indiánských komunitách je součástí bilingvní výuky a v nahuatlu je publikována poezie. Řada mexických a dokonce světových univerzit nabízí kurzy tohoto jazyka. Tento výčet oblastí, kde se nahuatl používá, vypovídá však jen o jedné stránce jazyka. Ačkoliv má nahuatl poměrně silnou základnu mluvčích, těší se alespoň částečné podpoře ve školství a statistiky dokonce zaznamenávají mírný nárůst mluvčích, odborné studie ukazují, že nahuatl přestává být aktivně používán v tradičních doménách. Na mladou generaci je přenášen jen v omezené 9
míře a dochází k intenzivnímu jazykovému posunu ke španělštině. Bude-li tento trend pokračovat, může nahuatl během tohoto století přestat existovat jako živý jazyk. Není nemístné tvrdit, že nahuatl lze považovat za jazyk ohrožený. Striktní definice ohroženého jazyka je uváděna jako: „Linguistic variety spoken by relatively few people (perhaps most of them elderly), and /or in relatively few communities (perhaps even in a single, relatively small one) and /or on relatively infrequent occasions.”1 Tato definice se nahuatlu na první pohled netýká, nicméně důkladná sociolingvistická analýza v této práci ukáže, že situace nahuatlu je značně komplikovaná a že i přes relativně příznivé demografické údaje jazyk nemusí mít zaručenou kontinuitu do budoucna. Výše uvedená definice ohroženého jazyka spíše pokrývá pojem vymírající jazyk (dying language, moribund), tedy jazyk, který přestal být předáván mladé generaci, jeho nativní podobu ovládá už jen starší generace a není používán pravidelně ke každodenní komunikaci. Americká lingvistka Leanne Hinton, zkoumající kalifornské indiánské jazyky, vymezuje čtyři kategorie ohroženého jazyka: 2 1. Jazyk, který je používán všemi věkovými skupinami, nicméně je zřejmý pokles počtu dětí, které si jazyk osvojují a též slábne jeho používání v doménách, ve kterých sloužil ke komunikaci. 2. Jazyk, který si mladá generace neosvojuje v přirozeném domácím prostředí. Generace rodičů nebo prarodičů ho může ovládat, avšak není používán ke každodenní komunikaci. 3. Jazyk, kterým už nikdo aktivně nehovoří kromě malého počtu starších lidí.
1
Moore, Robert E. „Endangered“. In Key Terms in Language and Culture. Alexandro Duranti (Ed). Britain: Blackwell Publishers, 2001. 2 Hinton, Leanne. „ Language Revitalization: An Overview“. In Green book of language revitalization in practice ,ed. Leane Hinton, 2001, s. 4.
10
4. Jazyk, který nemá nativní mluvčí a je pouze zaznamenán v písemných dokumentech. Tento jazyk bývá obecně nazýván mrtvým jazykem. Hinton se spíše přiklání k označení spící jazyk. Za ohrožený jazyk můžeme tedy spíše chápat variantu jazyka, která nemá dostatečně zajištěnou transmisi jazyka na mladou generaci, i když stále může sloužit jako komunikační prostředek v omezených doménách v rámci etnické skupiny. Stupeň ohrožení je pak závislý na konkrétním počtu mluvčích a doménách, ve kterých je jazyk používán.
1.2. Situace ohrožených jazyků Nejen nahuatl, ale většina nativních jazyků v Mexiku ale i na celém americkém kontinentě je považována za jazyky ohrožené nebo vymírající.3 Vymírání jazyků se v posledním století stalo celosvětovým problémem. Nejméně optimistické odhady mluví o tom, že pokud současný společenský vývoj bude pokračovat za stejných podmínek jako dnes, tak 90% jazyků na světě zanikne během tohoto století.4 Pro americký kontinent se odhaduje, že jedna třetina jazyků tedy 300 z celkového počtu asi 900 indiánských jazyků – je v současné době na pokraji zániku. Konkrétně pro Střední Ameriku (i s Mexikem) to platí pro 50 ze 300 jazyků (17%), pro Jižní Ameriku 110 ze 400 (27%) a v Severní Americe je ze 230 indiánských jazyků ve stádiu zániku kolem 200 jazyků (90%).5 Ostatním dvou třetinám indiánských jazyků sice nehrozí bezprostřední zánik, nicméně jejich stav lze považovat za alarmující.
3
Cf. Adelaar, Willem F.H. „The Endangered Languages Problem: South America“ In Language Endangerment and language Maintenance, Eds. Brandley, David & Maya Brandley, 2002, s. 45-87; Lastra, Yolanda & B. Garza Cuarón. „Endangered Languages in México“ IN Endangered Languages. Eds. Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius, 1991, s. 93-134; Hill, Jane & Ofelia Zepada. „The condition of Native American Languages in the US“. In Endangered Languages. Eds. Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius, 1991, s.133-155; Krauss, Michael. „The worlds languages in crisis“. Language 68, (1), 1992, 4 –15; Grinevald, Collete. „Language endangerment in South America: a programmatic approach“. IN Endangered languages and community response (Eds.) Grenoble, Lenore & Lindsay Whaley, 1998, s. 124-159; Hinton, Leanne & Ken Hale. Green Book Of Language Revitalization In Practice. San Diego...:Academic Press, 2001 4 Cf. Krauss, Michael. „The worlds languages in crisis“. Language 68, (1), 1992, s. 4 –15. 5 Cf. Ibid, s. 9.
11
Vymírání jazyků není žádné nové zjištění. Během historie jazyky vznikaly, diverzifikovaly a mnohé také zanikaly. Obecně se rozeznávají tři typy jazykového zániku (dle Calvet, Louis-Jean): 6 a) zánik transformací – příkladem jsou románské jazyky, kdy z latiny vznikly regionální varianty, které se staly nezávislými jazyky; b) zánik vymřením mluvčích – nastane tehdy, kdy zemře poslední mluvčí a nezanechá potomky mluvící dotyčným jazykem; zánik je výsledkem vyhynutí celé etnické skupiny; c) zánik nahrazením – nastane, když je dotyčný jazyk vytlačen dominantním jazykem; příkladem jsou současné indiánské jazyky, které jsou vytlačovány bývalými koloniálními jazyky. Dle odborníků současné ubývání jazykové diverzity nemá v historii obdoby. Jak komentuje přední specialista na tuto problematiku Ken Hale: „Language loss in the modern period is of a different character, in its extend and character. It is part of a much larger process of loss of cultural and intellectual diverzity, while politically dominant societies destroy indigenous cultures and languages.“7 Nabízí se otázka, jaké faktory mají vliv na skutečnost, že značné množství jazyků přestává fungovat jako komunikační prostředek v rámci konkrétních etnických skupin a dochází k jejich zániku. Za hlavní důvod bývá považován jazykový posun, kdy v určité jazykové skupině vlivem vnějších i vnitřních okolností přestanou být vhodné podmínky pro fungovaní jazyka. Řečeno Haugenovým slovníkem – ekologie jazyka je narušena a její funkci přebírá jiný jazyk jako komunikační prostředek. Důvodů vedoucích k jazykovému posunu je celá řada – politická a ekonomická destrukce etnika, asimilační vzdělávací politika, migrace, vliv moderních telekomunikační prostředků a řada dalších.
6 7
Calvet, Louis-Jean. Language Wars and linguistic politics. Oxford: Oxford University Press, 1998. Hale, Ken. ”Endangered languages”. Language 68, (1), 1992, s. 2.
12
1.3. Vědecký přístup k ohroženým jazykům
V odborné lingvistické literatuře se lze již řadu let setkat s články věnujícím se studiu tzv. language obsolescence, jak toto odvětví lingvistiky zabývající se studiem jazyků na pokraji zániku nazval specialista na indiánské jazyky Morris Swadesh už v roce 1948.8 Navíc výzkumy v oblasti etnik nativních Američanů jsou od doby Franse Boase tradicí americké antropologie, která žije v představě, že kulturní a jazykové dědictví je v procesu zániku, a proto je ho třeba do budoucna zachránit.9 Tento přístup bývá alibisticky označován jako salvage linguistics a prakticky jde o archivaci poznatků pro vědecké účely. Od 60. let 20. století dostává studium (nejen) malých a zanikajících jazyků novou dimenzi. Formuje se systematický výzkum zabývající se otázkou vlivu sociálního prostředí na jazyk. V této souvislost nelze nezmínit jednoho ze zakladatelů této oblasti bádání Joshua Fishmana, který přispěl k formování studia zabývajících se otázkou migračních a minoritních jazyků a jejich fungováním ve společenském kontextu. Začaly se zkoumat jevy jako jazykový posun (language shift), jazyková vitalita (language vitality), jazyková změna (language change), jazykové uchování (language maintenance) a ztráta jazyka (language loss).10 Teprve od 90. let 20. století se na indiánské a nepočetné jazyky začalo nahlížet jako na ohrožené jazyky. Rétorika převzatá z existující oblasti ohrožených biologických druhů patrně napomohla tomu, že se tato otázka stala předmětem zájmu nejen v omezeném kruhu vědců zabývajících se indiánskými jazyky, ale zaujala i širší okruh lingvistů, vědeckých institucí a taktéž vstoupila do povědomí veřejnosti.11 Na toto téma byla do dnešního dne publikována celá řada odborných studií,12 byly založeny vědecké instituce a konalo se několik 8
Cf. Swadesh, Morris. „Sociologic Notes on Obsolescent Languages”. International Journal of American Linguistics 14, 1948, s. 226-235. 9 Moore, op. cit., s. 60 10 Tyto termíny jsou českému čtenáři blíže vysvětleny v publikaci Jazyk a identita etnických menšin, Leoš Šatava , Praha, Argo, 2001, s. 95-96. 11 Na téma ohrožených jazyků byla napsána řada studií v populárních periodikách jako Times, Spiegel, National Geographic, u nás například v magazínu Koktejl, v Lidových novinách apod. 12 Jedna z prvních publikací věnující se výlučně problematice ohrožených jazyků byla antologie Endangered Languages, Ed. Robert a Eugenius Uhlenbeck, Oxford: Berg Publisher, 1991, ve které se jednotlivé články zaměřují na nejvíce problematické oblasti (rovníková Afrika, Jižní Amerika,
13
konferencí zabývajících se výlučně otázkou ohrožených jazyků.13 V roce 1993 sestavilo UNESCO tzv. Červenou knihu ohrožených jazyků (Red Book on Endangered Languages)14 a do dnešního dně vzniklo i několik aktivních diskusních internetových skupin, které se zabývají touto tématikou.15
1.4. Odezva na situaci ohrožených jazyků Problematika vymírajících a ohrožených jazyků podnítila v akademické obci větší zájem o malé a neznámé jazyky a vyvolala i množství debat, které přesahují tradiční rámec oboru. U řady lingvistů došlo k nemilému zjištění. Jasně se ukázalo, že jazyková diverzita se rapidně zmenšuje, avšak více než polovina současných jazyků není ani dostatečně vědecky zdokumentovaná.16 Michael Krauss, americký lingvista zabývající nativními jazyky na Aljašce, tuto situaci výstižně komentuje: „...linguistics go down in history as the only science that presided obliviously over the disappearance of 90% of the very field to which it is dedicated.“17 Mexiko, USA, Kanada, Austrálie, Indie a státy bývalého SSSR). Dalších různě zaměřené publikace: Lenore Grenobl a Lindsay Whaley (Ed.) Endangered languages and community response, Ed., Cambridge: Cambridge UP, 1998; Fase, Willem, Koen Jaspers adn Sjaak Kroon (Eds). The State of minority languages. International perspectives on survival and decline. European studies on multilingualism. Netherlands: Swets Zietlinger, 1995; Brandley, David & Maya Brandley (Eds.) Language Endangerment and language Maintenance. USA: Routledge, 2002; Ammerlaan, Tom (Eds). Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. Munster/NY, Waxmann, 2001. Dále antologie článků Language Endangerment and language Maintenance, Ed.Davidem a Maya Brandley, . USA: Routledge, 2002, upozorňuje na situaci ohrožených jazyků v Tichomoří, v Austrálii a Jihovýchodní Asii. Monografie Language death (2000) anglického lingvisty Davida Crystala, Cambridge: Cambridge U Press, 2000, představuje problematiku vymírání jazyků širší veřejnosti. 13 Na popud UNESCA byl v roce 1995 při Tokijské universitě založen Mezinárodní Institut pro ohrožené jazyky (International Clearing House for Endangered languages ICHEL), v Britanii vznikla Nadace pro ohrožené jazyky (Foundation for Endangered Languages), ve Spojených státech Fond pro ohrožené jazyků (The Endangered languages Fund) a v Německu například Pracovní skupina pro ohrožené jazyky (Arbeitskreis für bedrohte Sprachen (1997). Zmíněné organizace podporují studium ohrožených jazyků, udělují granty a pořádají osvětové aktivity a konference. Například Foundation for endangered languages organizuje každoročně tématicky zaměřené konference: v roce 1998 s názvem Ohrožené jazyky a jaké je role odborníků , v roce 1999 Ohrožené jazyky a vzdělání, v roce 2000 Ohrožené jazyka a gramotnost. 14 Červená kniha je elektronická databáze zpřístupněná na internetu
nebo na 15 Cf. Endangered-Language-List, Language Documentation Urgency list , Geolist (viz příloha 9 – Index organizací) 16 Cf. Grimes, Barbara (Ed). Etnologue. Dallas, SIL, 1988. Publikace je vydávaná americkou organizací Summer Institute of Linguistics (SIL), která jako jediná organizace registruje jazykovou situaci po celém světě. Uveřejňuje základní demografické a lingvistické údaje a geografické rozšíření jazyků na Zemi. Publikace je přístupná na internetu. 17 Kraus, op. cit., s.10.
14
V této souvislosti bychom poukázali na několik otázek, které vyvstaly v lingvistických kruzích z diskuse týkajících se ohrožených jazyků: 1. argumentace ve prospěch zachování jazykové diverzity; 2. vymírání jazyků jako důsledek jazykové diskriminace – koncept jazykového práva; 3. diskuse ohledně preferencí pro lingvistiku. 1.4.1.
Argumentace ve prospěch jazykové diverzity I když někteří odbornicí hovoří o lingvistické katastrofě, diskuse
obecných argumentů ve prospěch zachování jazykové diverzity ze strany lingvistů však jsou spíše výjimkou. Mezi lingvisty panuje přesvědčení, že tato otázka nepotřebuje dalšího vysvětlení. V této souvislostí se odkazuje na už dávno známé argumenty – jazyk jako neoddělitelná součást etnické identity a jazyk jako jedinečný produkt lidské tvořivosti založený na Safírově a Whorfově tézi. V této souvislosti je jazyk chápán jako pokladnice lidského myšlení a znalosti okolního světa (například amazonské jazyky versus eskymácké a jejich schopnost popsat přírodní prostředí), který tak nabízí jedinečnou percepci reality jednotlivým etnikem. Argumentace ve prospěch jazykové diverzity nicméně přinesla nový rozměr, kdy proces vymírání jazyků je srovnáván s probíhajícím úbytkem přírodní diverzity. Samotné názvosloví (ohrožený jazyk, vymírající jazyk, jazyková smrt apod.) převzaté ze světa biologie jistě není náhodné. Snahou některých badatelů je ukázat, že existuje smysluplná korelace mezi jazykovou (kulturní) a přírodní diverzitou.18 V této spojitosti byla v USA založena vědecká organizace nazvaná Terralingua.19
18
Nettle, Daniel and Suzanne Romaine. Vanishing Voices. The extinction of the Worlds Languages. Oxford: Oxford University Press, 2000 19 Cf.
15
1.4.2. Vymírání jazyků jako důsledek diskriminace – koncept jazykového práva Ubývání jazykové diverzity je diskutováno jako projev určité formy diskriminace. Malé (minoritní) jazykové skupiny jsou kvůli různým pro ně nepříznivým okolnostem (např. politická, ekonomická, kulturní subordinace) nucené opustit svůj dědičný jazyk a adoptovat jazyk silnější dominantní skupiny. V této souvislosti se používá termín linguicide, kdy se přímo hovoří o tzv. násilném zabíjení jazyků.20 Na základě této debaty byla v roce 1996 z iniciativy řady odborníků vypracovaná Universální deklarace jazykových práv (UDJP) ve snaze upozornit na problematiku „jazykové“ diskriminace. UDJP vychází z Deklarace lidských práv, kde všem lidem zaručují základní práva a svobody bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství.21 Tato deklarace přichází s konceptem jazykového práva pro jednotlivce a pro jazykovou skupiny a uvádí, že každý člověk má právo používat svůj rodný jazyk v soukromí i na veřejnosti, používat své vlastní jméno a být uznán členem jazykové komunity. Jazykovým skupinám se mimo jiné přiznává právo být vyučován v dědičném jazyce, mít přístup ke své kultuře a k jazyku v komunikačních prostředcích a také mít možnost používat svůj jazyk v oficiální sféře a těšit se podpoře jazyka od vládních institucí.22 Odborná literatura k tomuto tématu nejen diskutuje pro mnohé kontroverzní legislativní problematiku jazykového práva, ale především na konkrétních případech ukazuje „porušování“ jazykových práv v různých částech světa.23 Kritizují se především asimilační vzdělávací a jazykové politiky, které velkou měrou přispívají k „zabíjení“ minoritních jazyků. 20
Cf. Skutnabb-Kangas, Tove & Robert Phillipson. Linguistic human rights: overcoming linguistic discrimination. Berlin...:Mouton de Gruyter, 1995. 21 Cf. Základní listina základních práv a svobod, 22 Celé znění deklarace viz 23 Pravděpodobně k nejznámější publikaci patří Linguistic human rights: overcoming linguistic discrimination (1995) ed. Skutnabb-Kangas & Phillipson, Berlin...:Mouton de Gruyter, 1995. Publikace nabízí i analýzu asimilačních jazykových politik v Latinské Americe, na Novém Zélandě, v zemích bývalého SSSR i v USA. Další publikace např.: Phillipson, Robert (Ed). Rights to language. Equity, Power and Education. Celebrating the 60th Birthday of Tove Skutnabb-Kangas, London: LEA Publishers, 2000; dále
16
1.4.3. Preference pro obor lingvistiky Konstatování faktu, že lingvistická disciplína ztrácí 90% pole své působnosti, vyvolalo dynamickou debatu v akademickém kruhu o současné podobě lingvistické disciplíny. Lingvistická obec se vyzývá, aby předefinovala své preference bádání a zaměřila se na archivaci a dokumentaci vymírajících jazyků, pokusila čelit ztrátě jazykového „materiálu“ a pomohla tak uchovat jazykové dědictví pro budoucí generace. K tomuto účelu do dnešního dne vznikla celá řada organizací podporujících výzkum a archivaci vymírajících jazyků (viz pozn. č.10). V této souvislosti se upozorňuje i na otázku tzv. „neutrálnosti“ oboru jazykovědy jako takové.24 Upozorňuje se na skutečnost, že se obor věnuje především
studiu
omezené
skupiny
jazyků
(hlavně
indoevropských,
dominantních jazyků) a že některé teorie jsou z převážné části založeny na analýzách především těchto jazyků. Americký lingvista Ken Hale dokazuje nutnost podporovat studium neindoevropských jazyků, které jsou nezbytné pro badatelské účely.25 Lingvisté zabývající se neobvyklými jazyky jsou vybízeni, aby se věnovali i teoretické lingvistice a tím, že nabídnou data k dalšímu zkoumání, přispěli k větší informovanosti v lingvistických kruzích.26 Zájem vědců o ohrožené jazyky se neodvíjí jen v teoretických rovinách, ale také i v rovině praktické. Od 70. let vznikla řada iniciativ snažících se čelit zániku jazykové diverzity ve formě revitalizačních projektů.27 Zatímco Severní
Kibbee, Douglas A.(Ed). Language, Legislation and Linguistic rights. Selected Proceedings of the Language Legislation and Linguistic Rights Conference, (University of Illinois, March 1995) Holland: Amsterdam, 1998; Kontra, Miklos and Robert Phillipson, Tove Skutnabb-Kangas (Eds). Language: A right and a Source. Approaching Linguistic Human Rights. Budapest: Central European University Press, 1999. 24 cf. Newmeyer, Frederick J. The politics of linguistics. Chicago. University of Chicago Press, 1986. Calvet, Louis-Jean. Language Wars and linguistic politics. Oxford: Oxford University Press, 1998. 25 Cf. Ken Hale. „On endangered languages and the importance of linguistic diversity“. In Endangered languages and community response. Grenoble, Lenore and Lindsay Whaley (Eds.). Cambridge: Cambridge UP, 1998, s. 192-216. 26 Cf. Michel Launey. „La valoriación de las lenguas indígenas de América: nuevos hitos para la Linguística.“ In Actas I congreso de lenguas indígenas de Sudamérica. Ed. Luis Miranda. Tomo I. Perú: Universidad Ricardo Palma, 2000, s. 85-95. 27 Zkušenosti z této oblasti lze najít v obsáhlé monografii The Green Book of Language Revitalization ed. Leanne & Ken Hale, San Diego...:Academic Press, 2001, která se zaměřuje na americký kontinent.
17
Amerika má na tomto poli poměrně dlouholeté zkušenosti, v případě Latinské Ameriky se s touto činností můžeme setkat teprve v posledních letech. V případě Mexika můžeme pro ilustraci jmenovat některé z revitalizačních iniciativ. Například ve státě Oaxace byla nedávno založena literární dílna CELIAS (Centro Editorial de Literatura Indígena), kde se mluvčí indiánských jazyků učí používat moderní technologie a produkují první písemné a literární materiály ve svém nativním jazyce.28 Jiný revitalizační projekt v nahua komunitě ve východním Mexiku využívá multimediální techniky i uměleckých aktivit ve snaze podpořit používání nahuatlu u mladé generace.29 Revitalizační projekty nastolují řadu kontroverzních otázek jako například smysluplnost produkce písemných materiálů přes skutečnost, že většina členů nativních komunit není gramotná, přítomnost lingvistů – cizinců, kteří jsou představitelé kultur obviňovaných z potlačení původních etnik, ustanovení ortografických norem nečleny jazykové skupiny a nenativními mluvčími apod. 30 Závěrem můžeme konstatovat, že diskuse týkající se problematiky ohrožených jazyků je velmi komplexní a rozhodně nedává jasnou odpověď. Obecně lze konstatovat, že živá debata otevřela řadu nových perspektiv určených nejen lingvistické obci a přispěla i k zviditelnění problematiky neznámých a společensky „nevýznamných“ jazyků. V kontextu této práce uvedení do problematiky ohrožených jazyků pomohlo představit atmosféru, ve které se v současné době debatuje otázka indiánských jazyků na americkém kontinentě. V další kapitole poukážeme na to, co činí ohrožený jazyk ohroženým. Budeme analyzovat teoretické přístupy popisující vitalitu jazyka a diskutovat extralingvistické situace, které se podílení na uchování nebo ztrátě jazyka.
Leoš Šatava v publikaci Jazyk a identita etnických menšin. Možnosti zachování a revitalizace (2001) mapuje úspěšné případy jazykové revitalizace v Evropě a v dalších zemích světa. 28 Cf. Bernard, Russel H. „Language perservation and publishing“. IN Indigenous Literacies in the Americas. Language Planning from the Bottom up. Ed. Hornberger, Nancy H, 1997, 135-153. 29 Cf .Flores Farlán, José Antonio. Language revitalization, maintenance and development in Mexico: the case of the mexicano (nahuatl) language. Příspěvek přednesený na Světové konferenci o jazykové police,Barcelona, 2002. 30 Cf.Nora England „Doing Mayan linguistics,“ Language 68, 1992.
18
2.část: Vymezení teoretického modelu ke zkoumání vitality jazyka V úvodní části jsme poukázali na existenci současného celosvětového trendu ubývání jazykové diverzity. V této části se zabýváme různými teoretickými přístupy, které hledají obecný rámec, jak popsat vitalitu jazyka na základě jeho společenského kontextu. Vymezíme jednotlivé extralingvistické situace, které ovlivňují vitalitu jazyka a na jejich základě dále vytvoříme kompaktní sociolingvistický profil zkoumaného etnika.
2.1.
Teoretické pozadí V odborné literatuře se setkáme se studiemi, které obecně klasifikují jazyk
na základě jeho sociálních, ekonomických a kulturních souvislostí. Jednotlivé přístupy odborníků posuzují tuto otázku z různých perspektiv. Haugen hovoří o tzv. ekologii jazyka, Giles definuje entolingvistickou vitalitu z perspektivy mezietnických vztahů, Landry vychází při posuzování etnolingvistické vitality z analýzy bilingvního kontextu a Edwards sestavuje typologii situací menšinového jazyka.31 Jednotlivé studie sledují analogický záměr – systematicky klasifikovat extralingvistické situace jazyka, které hrají roli v posuzování vitality jazyka a jeho fungování ve společenském kontextu.
2.1.1. Haugenova ekologie jazyka Einar Haugen jako jeden z prvních lingvistů zkoumal od 50. let 20. století jazyk ve společenském kontextu. Upozorňoval na skutečnost, že studium jazyka z perspektivy jeho postavení a fungování ve společnosti je oblast, která by si 31
Cf. Haugen, Einar. „The ecology of language.“ In The Ecology of Language, Ed. Hymes, D. Stanford.: Stanford University Press, 1972, s. 325-337. Giles, H; R.Y. Bourhis; D.M. Taylor. „Toward a Theory of Language in Ethnic Group Relations.“ In Language, Ethnicity and Intergroup Relations, Ed. Giles, H, London: 1977, s. 307-348. Landry, Rodrigue; Real Allard. „Diglossia, etnolinguistic vitality, and language behavior.“ In International Journal of the sociology of language, 1994. Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward a Typology of Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of Minority languages. Ed. Willem Fase; Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon. Amsterdam: JBPC, 1992, s. 37-54.
19
zasloužila větší pozornost lingvistické obce.32 Zavedl pojem ekologie jazyka (ecology of language), který definuje jako „the study of interactions between any given language and its environment.“ (Haugen, s.325). Pro svůj koncept ekologie jazyka navrhl tzv. typologii ekologické klasifikace, ke které sestavil 10 otázek vypovídající o statusu (postavení) jazyka ve společnosti. Otázky s nastíněnými odpověďmi klade Haugen v těchto souvislostech: 33 1. Jak je možno jazyk klasifikovat ve vztahu k jiným jazykům? – Odpověď poskytne historická a deskriptivní lingvistika. 2. Kdo jsou mluvčí jazyka? – Lingvistická demografie charakterizuje mluvčí v prostoru, ve společenské hierarchii
a sleduje zastoupení jazyka v
náboženství. 3. Jaké jsou domény používání jazyka? – Sociolingvistika zjištuje, zda je jazyk užíván v určitých doménách neomezeně či s omezením. 4. Jaké jiné jazyky používají mluvčí? – Dialingvistika určí stupeň přítomného bilingvismu a míru prolínání jazyků. 5. Jaké interní varianty jazyka existují? – Dialektologie dá odpověď na otázku, zda existují regionální, sociální i kontaktní (contactual) 34 dialekty. 6. Jakou má povahu psaná tradice? – Filologie, které studuje psané texty a jejich vztah k mluvené řeči. 7. Do jaké míry je psaná forma standardizována t.j. unifikována a kodifikována? – Odpověď poskytne deskriptivní lingvistika, tradiční gramatika a lexikografie. 8. Jaké institucionální podpoře se jazyk těší v úředním styku, ve vzdělání a obchodních aktivitách? Jakým způsobem je jazyka regulován a propagován? 9. Jaké jsou postoje mluvčích jazyka k samotnému jazyku z hlediska jeho statusu a intimní sféry? 35 32
Cf. Haugen, Einar. „ The Ecology of Language” In The ecology of language Stanford.: Stanford University Press , 1972. 33 Haugen, cit. op., s. 326-337 34 Contactual dialect je Haugenův termín pro „přízvuk cizinců“, kteří importují do osvojeného jazyka např. zvukový systém, gramatiku a jiné lingvistické jevy z rodného jazyka. 35 V ekologii jazyka analyzuje dvě dimenze jazyka: status a intimní sféra jazyka (intimacy). Statusem rozumí vliv a moc jazykové skupiny. Rozlišuje jazyk (popř.variantu jazyka) s příznivým statusem (případ
20
10. Jaké je postavení jazyka ve srovnání s ostatními jazyky ve světě ?
Souhrnem
řečeno,
Haugenova
analýza
ekologie
jazyka
zahrnuje
charakteristiku sociálních (otázka 2,3), psychologických (otázka 9) a kulturních (otázka 6, 7) situací jazyka a také i dopad prostředí na dotyčný jazyk (otázka 4, 5, 10). Dle Haugena je možno schéma aplikovat na všechny jazyky. Zmíněná typologie nabízí vhodný schématický popis extralingvistických situací pro obecnější kontext jazyka a dala podmět k dalšímu bádání v této oblasti. K jednomu z nejzajímavějším příspěvkům patří definování a popsání etnolingvistické vitality vypracovaná Gilesem, Bourhisem a Taylorem.
2.1.2. Taxonomie strukturálních variabilit entolingvistické vitality Záměrem Gilese, Bourhisae a Taylora (dále jen Giles) je vytvořit teoretický rámec pro pochopení vzájemného vztahu mezi jazyky a mezi jednotlivými etnickými skupinami. Ve studii „Towards a theory of language in ethnic group relation“
36
vypracoval strukturální analýzu tzv. etnolingvistické
vitality, kterou následně diskutuje na bázi dvou teorií – Tajfelsovou teorií mezietnických vztahů a teorií přizpůsobení (accomodation theory). Analýze etnolingvistické vitality věnujeme nyní pozornost.Giles tvrdí, že vztahy mezi entolingvistickými skupinami nefungují ve vzduchoprázdnu; mezietnické vztahy se vyznačují značnou dynamikou, která je ovlivněna řadou strukturálních a situačních variabilit uzpůsobených sociopsychologické atmosféře, ve které se vztahy odvíjejí (Giles, s.308). Systematizuje řadu variabilit podílejících se na vitalitě entolingvistické skupiny, které se tak stávají důležitým podkladem potřebným
k
pochopení
mezietnických
vztahů
mezi
jednotlivými
entolingvistickými skupinami. Vitalitu etnolingvistické skupiny chápe jako něco „which makes a group likely to behave as a distinctive and active collective španělštiny v Mexiku), kdy je jazyk používán v úředním styku a ve školství, dále je to jazyk používaný vzdělanou a ekonomickou elitou; nebo jazyk s nepříznivým statusem (případ indiánských jazyků), který není používán ve výše jmenovaných doménách. Pojem intimní sféra spojuje s hodnotami jako solidarita a přátelství, které jsou spojené s doménou rodiny a života komunity. Haugen argumentuje, že existuje vztah mezi oběmi komponenty - vysoký status koresponduje s nízkou intimní sférou jazyka a naopak jazyk s nízkým statusem odpovídá variantě s vysokou intimitou. 36 Cit. Op, Giles.
21
entity in intergroup situations“ (Giles, s.310). Logicky z toho odvozuje, že čím vyšší vitalitu má etnolingvistická minorita, tím je více pravděpodobné, že přetrvá a bude prosperovat jako kolektivní entita v mezietnickém kontextu. Jeho pojetí vychází z tvrzení, že vitalita etnolingvistické skupiny je závislá na počtu mluvčích a na tom, do jaké míry mluvčí používají svůj jazyk v různých institucích (v rodině, ve vzdělání, v mediích) a jakému statusu se skupina a její jazyk těší. Giles vypracoval taxonomii strukturálních variabilit podílejících se na etnolingvistické vitalitě, kterou definuje třemi variability – status, demografie a institucionální podpora (viz níže Tabulka 1). Variabilita status vypovídá o statusu jazykové skupiny v ekonomické, sociální a v historické perspektivě a také posuzuje, jakou hodnotu přiznává vnější společnost a mluvčími danému jazyku. Variabilita demografie udává číselné údaje o etnické skupině a její distribuci v rámci území. Variabilita institucionální podpora popisuje, do jaké míry se jazyková skupina těší formálnímu a neformálnímu zastoupení v různých institucích, jako například ve státní sféře, náboženství a kultuře. Autor taxonomie argumentuje, že čím příznivější jsou demografické údaje, status a institucionální podpora u určitého etnika, tím výraznější je jeho vitalita a naopak.
Tabulka1. Taxonomie strukturálních variabilit ovlivňující entolingvistickou vitalitu status
↓
demografie
↓
distribuce ekonomický status národní teritorium sociální status koncentrace společensko-historický status podíl status jazyka - v rámci komunity - mimo komunitu
institucionální podpora
číselné údaje absolutní porodnost exogamie imigrace emigrace
formální média školství státní úřady neformální hospodářství náboženství kultura
22
Giles vyhodnocuje vitalitu u třech hlavních variabilit (status, demografie a institucionální podpora) v kategorii nízká, střední a vysoká. (viz Tabulka 2)
Tabulka 2. Předpokládaná vitalita šesti etnolingvistických skupin (tabulka sestavená podle Giles (s. 317) uzpůsobená jazykové situaci v Latinské Americe) Institucionální podpora
celková vitalita
Skupina
Status Demografie
španělsky mluvící většina v zemích v Latinské Ameriky
vysoký
vysoká
vysoká
vysoká
Paraguayští mluvčí guaraní
střední
vysoká
středně nízká
střední
španělsky mluvící v USA (dle Giles)
nízký
střední
středně nízká
středně nízká
mluvčí yucatánská máyštiny
nízký
středně nízká
nízká
nízká
Peruánští mluvčí kečujštiny
nízký
středně nízká
nízká
nízká
menšina
Giles upozorňuje na skutečnost, že diskuse o variabilitách se pohybuje ve více či méně objektivních termínech, proto je třeba také brát zřetel na subjektivní percepci vitality samotnými členy etnické skupiny.
Subjektivní
percepce vitality je podle něj stejně důležitá jako objektivní realita.37 Otázka posuzování etnolingvistické vitality se stala předmětem dalšího studia a diskuse. Zde uvádíme tři relevantních příspěvky: Husbandovu kritiku taxonomie, Landyho analýzu vitality v bilingvním prostředí a dále Russellův sociokulturní přístup k posouzení vitality. Charles Husband a Verity Khan v článku „The viability of etholingvistic vitality: some creative dougts“ uznávají heuristický přínos Gilesovi taxonomie, 37
Cf. Gibbons, John; Ashcroft, Lyn, H. „Multiculturalism and language shift: a subjective vitality questionnaire of Sydney Italians.“ In Journal of Multilingual and Multicultural Developement, Vol. 16, Nr. 4, 1995, s. 281 - 300.
23
nicméně ostře kritizují koncept vitality.38 Tvrdí, že „the dimensions of ´vitality´outlined are ambiguous in their specification, and gross and inexact tools of analysis in their application.“ (Husband, Khan, s.193). Kritizují především strukturu a údajnou nezávislost jednotlivých variabilit, jež jsou podle autorů na sobě více či méně závislé a vzájemně se podmiňují. Dále autoři postrádají dimenzi individua a jeho interakci v rámci mezietnických vztahů a v rámci samotné skupiny. Považují koncept taxonomie založený na kriteriích dominantní společnosti a tvrdí, že taxonomie je zaujatá z pohledu monolingvní a monokulturní společnosti. Upozorňují, že situace variabilit je mnohem složitější a nelze ji simplifikovat do Gilesem udávaných kategorií. Kritici nicméně nenabízejí vhodné alternativní řešení pro další analýzu. Zajímavým příspěvkem k otázce etnolingvistické vitality je studie „Ethnolinguistic Vitality and the Bilingual Development“ Rodrigueho Landry, který zkoumá etnolingvistickou vitalitu v bilingvním prostředí.39 Za hlavní přínos studie lze považovat fakt, že neanalyzuje pouze aspekty příznačné pro etnickou skupiny jako celek, ale přichází s konceptem zahrnutí dimenze individua. Diskutuje extralingvistické situace (tzv. politický, ekonomický, kulturní a demografický kapitál), které ovlivňují jazykové chování jednotlivce a které v konečné fázi vedou k různému druhu a stupni bilingvismu u členů jednotlivých jazykových skupin. Vypracoval model bilingvismu, který je konceptualizován z perspektivy dvou lingvistických komunit sdílejících společné sociální prostředí. Ve svém modelu propojuje dimenzi společnosti a dimenzi individua jako interaktivní a vzájemně se doplňující jevy vedoucí k odlišně vitalitě jednotlivých jazykových skupin. Dalším
příspěvkem
k
diskusi
je
studie
Toward
predicting
ethnolinguvistic vitality: A socioculture approach vypracovaný Sue Harris
38
Husband, Charles; Khan, Verity S. „The viability of ethnolinguistic vitality some creative doubts.“ In Journal of Multilingual and Multicultural Development. Vol. 3, Nr. 3, 1982. 39 Landry, Rodrigue. „Ethnolonguistic Vitality and the Bilingual Development“ In Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. (Eds.)Ammerlaan, Tom. Munster/NY, Waxmann, 2001, s. 169-195.
24
Russellovou.40 Autorka se během výzkumu domorodých jazyků v Malajsii setkala s různými fázemi jazykové ztráty (language loss) a úrovněmi bilingvismu v rámci jedné jazykové skupiny, která žije ve stejném geografickém regionu. Klade si proto otázku, co k tak odlišné vitalitě jazyka vede i přes skutečnost, že jednotlivé
oblasti
jsou
vystaveny
stejnému
vlivu
vnějšího
prostředí.
Argumentuje, že ideologický a sociální systém každé komunity má stěžejní vliv na jazykové chování členů skupiny, které tak odlišně reagují na změny pocházející z vnějšího prostředí. Russell tvrdí, že ideologický a sociální systém se projevuje různým stupněm solidarity a moci a to přispívá k různému potenciálu, který v delší perspektivě vede k odlišné vitalitě jazyka u členů stejné etnolingvistické skupiny. Z výše uvedené diskuse je zřejmé, že koncept Gilesovy etnoligvistické vitality lze aplikovat v různých případech klasifikace jazyků. V případě minoritních jazyků nabízená taxonomie přináší řadu otázek. Například vymezení skupiny pouze na jazykovém principu nepočítá se skutečností, kdy dochází k omezené transmisi jazyka na mladou generaci, což je zvláště relevantní v případě ohrožených jazyků. Tento fakt lze považovat za důležitý faktor v posuzování vitality etnolingvistické skupiny. Navíc u menšinových etnik mnohdy neexistuje institucionální podpora (absence používání jazyka v mediích, vládních institucích, náboženství i hospodářství) a v této souvislosti minoritních jazyků je relevantní otázka, zda vůbec jazyk je používán v písemném projevu, zda je jazyk standardizován nebo zda představitelé etnické menšiny jsou ve svém jazyce gramotní. V kontextu naší práce nás zajímají také souvislosti, proč je vitalita studovaného etnika taková, jaká je, jaké historické, politické i společenské okolnosti napomohly k současné vitalitě etnolingvistické skupiny. Slibnou odpověď na tyto otázky nabízí typologie minoritního jazyka sestavená Edwardsem a z perspektivy ohroženého jazyka revidovaná Grenoblovou a Whalyem.
40
Russel, Harris Sue. „Toward predicting ethnolinguistic vitality. A sociocultural approach.“ In Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. Ed. Ammerlaan, Tom. Munster/NY: Waxmann, 2001, s. 139-154.
25
2.1.3. Typologie situací pro popsání vitality minoritního jazyka Edwards sestavil systematickou multi-disciplinární typologii pro analýzu minoritního jazyka ve společenském kontextu.41 Cílem typologie je vymezit extralingvistické situace, které vypovídají o současného vitalitě minoritního jazyka. Dle Edwardse lze pomocí typologie předvídat i budoucí vývoj jazyka (zda má předpoklady k dalšímu uchování nebo má tendenci k jazykovému posunu), což může posloužit k volbě úspěšného jazykového plánování či revitalizačních programů. Typologie je vymezena dvěma kategoriemi: kategorie A a kategorie B (viz Tabulka 3). Kategorie A pokrývá vnější kontext a vnitřní kontext. Vnější kontext popisuje prostředí, do kterého je jazyková komunita začleněna. Druhá kategorie nabízené typologie vnitřní kontext se skládá ze dvou podkategorií: mluvčí a jazyk. První podkategorie vypovídá o etnické skupině jako takové a druhá o jejím jazykové chování. V této souvislosti se rozlišuje mezi etnickými skupinami hovořícími stejným jazykem a také v případě, kdy se v rámci jedné etnické skupiny hovoří více jazyky (například když dochází k jazykovému posunu). Kategorie B vymezuje 11 variabilit, které mají vliv na vitalitu jazyka. Jedná se: o demografické, sociologické a geografické údaje, lingvistikou stránku jazyka, psychologickou percepci jazyka, ekonomické podmínky, historický vývoj, současnou politickou situaci, používání jazyka ve školství a náboženských praktikách. Kategorie A i B vytvoří 33 polí a ke každému poli jsou vypracovány příslušné otázky (viz příloha, s. 97).
41
Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward a Typology of Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of Minority languages. Ed. Willem Fase;Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon. Amsterdam: JBPC, 1992. 37-54.
26
TABULKA 3: Typologický rámec pro situaci minoritních jazyků dle Edwardse. kategorie A kategorie B demografie sociologie lingvistika psychologie historie politika geografie vzdělanost náboženství ekonomie média
vnitřní kontext
etnická skupina 1 4 7 10 13 16 19 22 25 28 31
jazyk 2 5 8 11 14 17 20 23 26 29 32
vnější kontext
prostředí 3 6 9 12 15 18 21 24 27 30 33
Edwards podotýká, že jedna variabilita nerozhoduje o vitalitě minoritního jazyka a že jde o kombinaci většiny variabilit, které se na jazykové vitalitě konkrétního jazyka podílí v různé míře. Dodává, že některé variability se mění, což ovlivňuje vitalitu daného jazyka. Navrhovaná typologie je proto platná pro konkrétní jazyk jen v omezeném časovém úseku a je nutné ji časem revidovat.
2.2. Analýza extralingvistických variabilit pro popis vitality indiánského jazyka V této části vycházíme z Edwardsovi typologie a popíšeme jednotlivé variability kategorie B (demografie, sociologie, lingvistika atd.), které se podílejí na vitalitě minoritního jazyka. Při popisu budeme vycházet z otázek, které Edwards k tomuto účelu sestavil (viz příloha, s. 97), a také přihlédneme k návrhům výše jmenovaných studií.
27
2.2.1. Demografické údaje Demografické údaje jazykové menšiny jsou obvykle považovány za hlavní a nejdůležitější ukazatele, co se týče vitality a stability jazyka. Obecně platí, že čím větší je počet mluvčích, tím je vyšší vitalita jazyka.
Roli
demografických údajů věnuje důkladnou pozornost Giles ve své taxonomii (viz kapitola 2.1.2.). U variability demografie analyzuje: distribuci mluvčích a číselné údaje. V prvním případě posuzuje, zda jazyková skupina existuje v rámci státního celku − jako majoritní, minoritní čí migrační skupina, a dále jaká je její proporce ve srovnání s jinými etnickými skupinami. U číselné údajů posuzuje celkový počet mluvčích etnolingvistické skupiny, míru porodnosti, proporci uzavřených manželství s členy a nečleny etnické komunity a míru migrace. Migrace je považována za důležitý faktor ohledně posuzování vitality jazyka. Nepříznivé ekonomické podmínky mohou donutit velkou část mladých a aktivních členů komunity opustit své tradiční zázemí a hledat příznivější pracovní i ekonomické možnosti v jiných oblastech. Tato skutečnost často nutí migranty osvojit si jiný jazyk a existuje vysoká pravděpodobnost ztráty původního jazyka. Imigrace do oblasti, kde žije etnolingvistická skupina, může negativně ovlivnit vitalitu. Migranti mají tendenci si spíše osvojit jazyk a kulturu dominantní skupiny než menšiny. Giles udává příklad řeckých imigrantů v bilingvním Montrealu, kteří si osvojují angličtinu a tím tak přispívají k oslabení vitality francouzštiny.42 Dalším podstatným faktorem, který není zahrnut v Gilesově taxonomii, je posouzení věku mluvčích jazyka. V této souvislosti poukážeme na situaci indiánských jazyků v Latinské Americe. V případě indiánských jazyků je posouzení demografických údajů poměrně komplikovanou záležitostí. Obecně panuje neshoda ohledně počtu mluvčích indiánských jazyků, dokonce ani celkový počet indiánských jazyků není jednoduché určit. Záleží na tom, který zdroj používáme; statistiky poskytované vládními institucemi většinou poskytují nižší počet jazyků i jejich 42
Giles, cit. op., s. 315.
28
mluvčích než lingvisté a nezávislé organizace. Značně vysoké počty jazyků udává americká organizace SIL, která do celkového počtu jazyků zahrnuje i varianty jednotlivých jazyků.43 Zatímco nahuatl je například v mexických censech považován za jeden jazyk, SIL udává celkem 28 variant nahuatlu, které uvádí jako samostatné jazyky. (viz příloha, s. 104) Počet indiánských jazyků a jejich mluvčích se značně liší v jednotlivých zemích a oblastech. Můžeme konstatovat, že ve všech zemích Latinské Ameriky (kromě Uruguaje a Karibských ostrovů) se do dnešního dne stále hovoří indiánskými jazyky (viz příloha, s. 98), i když v řadě zemí jde jen o nepatnou část obyvatelstva. Podle odhadů střízlivých zdrojů existuje v Mexiku a Střední Americe přes 100 a v Jižní Americe 400 indiánských jazyků. Nejvíce indiánských jazyků se nachází v Brazílii (170 jazyků), Kolumbii (66 jazyků), Mexiku (56 jazyků) a Venezuele (38 jazyků). Počty mluvčích jednotlivých indiánských jazyků jsou velmi různorodé: od několika milionů mluvčích (kečua, guaraní, nahuatl), po statisíce (yukatéčtina, zapotéčtina, kakčikelština, mamština) až po desítky tisíc a v mnoha případech jen stovky či pouze několik mluvčích. Nejvyšší počet mluvčích indiánských jazyků se registruje v Mexiku (přes 7 milionů),
Peru (přes 4,5 milionu), Guatemale (4 miliony) a Bolivií (3 –5
milionu). Naopak malý počet mluvčích nalezneme ve Francouzské Guayaně (2,6 tisíc), Kostarice (12 tisíc), Guayaně (17 tisíc), Belize (28 tisíc) a Venezuele (80 tisíc). Co se týče zastoupení mluvčích indiánského jazyka v porovnání se španělsky (popř. portugalsky) mluvícím obyvatelstvem, tak nadpoloviční většinu tvoří v Paraguay (95%), Bolivii (50-80%) a Guatemale (55%). Minimální zastoupení mluvčích indiánských jazyků v celkové populaci je v Brazílii (0,1%), Argentině (0,7%), Kostarice a Venezuele (0, 5%), dále ve Francouzské Guayaně, Guayaně, Hondurasu, Chile a Nikaragui (do 5%). (viz příloha, s. 98) 43
SIL (Summer Institute of Linguistics) je nezávislá organizace založená ve Spojených státech jako dceřiná společnost náboženské organizace Wickliffe Bible Translators. Pro kategorizaci jazyků a jejich variant používají vlastní metodu porozumění, na jejichž stanovují, zda je o samostatný jazyk či pouze variantu jazyka. Metoda SIL vychází z jejich primární zájmu zpřístupnit Bibli všem lidem a překládá ji do všech jazyků na světě a také do jejich vzájemně nesrozumitelných variant. Pokud určitá varianta jazyka podle SIL metody není srozumitelná mluvčím jiné varianty, překládají Bibli taktéž do této varianty. Tato varianta je podle SIL uváděna jako samostatný jazyk.
29
V některých zemí nalezneme indiánská etnika hovořící stejným jazykem. Například kečua se používá na území čtyř států: Peru, Bolivie, Ekvádoru (zde se jazyk nazývá kičua) a Columbie (zde inga). Podobným příkladem je jazyk mapuche na hranicích Chile a Argentiny, dále jazyk mam a yucatéčtina na území Mexika a Guatemaly a celá řada amazonských jazyků na hranicích Columbie, Venezuely a Brazílie. I přes velmi rozdílné počty mluvčích indiánských jazyků, všechny jazyky kromě jazyka guaraní jsou považované za ohrožené.44 To znamená, že samotný údaj o celkovém počtu mluvčích indiánského jazyka není v případě určování vitality příliš směrodatný. V tomto případě je třeba analyzovat další výše uvedené dimenze demografických údajů, které jsou specifické pro konkrétní jazykovou skupinu a její kontext. 2.2.2. Sociologické údaje Společenské postavení mluvčích je velmi důležitým faktorem při posuzování
statusu
jazyka.
Touto
otázkou
se
zabývá
celá
řada
sociolingvistických výzkumů, které ukazují, že různé jazyky anebo jejich varianty si nejsou ve společnosti rovné.45 Obecně platí – jaký společenský status je přisuzován etnické skupině, takový status je i přisuzován jejímu jazyku. Prestiží jazyky jako například španělština, portugalština v Latinské Americe jsou institucionálně podporovány, zatímco v opačném případě jazyky bez prestiže (indiánské jazyky) jsou opomíjeny a v horším případě záměrně potlačovány. V mnohajazyčném prostředí jsou mluvčí minoritního jazyka nuceni si osvojit oficiální jazyk. Uvědomují si tak nefunkčnost a nepraktičnost svého jazyka, což se v delší perspektivě může mít vliv na přenos dominantního jazyka na novou generaci na oslabení vitality menšinového jazyka. Prestiž jazyka se může změnit i během krátkého období se změnou politického i ekonomického systému. Například příchod Španělů do Nového 44
Cf. Lenore Grenoble and Lindsay Whaley Endangered (Eds.) Languages and community response. Cambridge: Cambridge UP, 1998; Robins, H. Robert and Eugenius Uhlenbeck (Eds.) Endangered Languages. Oxford: Berg Publisher, 1991 45 Cf. Labov, William. The Social Stratification of English in New York City. Wahshington, 1966; dále – Trudgill, P.J. The Social Differentiation of English in Norwich. Cambridge, Cambridge Uni Press, 1974.
30
světa, znamenal konec prestižních jazyků jako nahuatlu a kečua. Tyto jazyky se dodnes zachovali ale z pohledu společnosti jen jako nevýznamné. 2.2.3. Lingvistika Ve variabilitě lingvistika se sleduje jazyková kompetence a jazykové chování mluvčích minoritního jazyka. Zjišťuje se, do jaké míry mluvčí ovládají dominantní jazyk a také zda si dominantní etnikum osvojuje minoritní jazyk. Studuje typ a stupeň bilingvismu a sociolingvistické jevy jako změna kódu (code switching), míchání kódu (code mixing), lexikální výpůjčky, kalky, jazykový posun (languge shift) apod. Relevantní je i popis oblastních a sociálních variant dotyčného jazyka. V této souvislosti lze také diskutovat přítomnosti jazyka v různých společenských situacích, tzv. jazykových doménách.46 Joshua Fishman rozlišuje pět jazykových domén: rodina, přátelé, škola, zaměstnání a náboženství. Volba jazyka (popř. varianty jazyka) v určité doméně je závislá na situaci, tématu rozhovoru a osobě, se kterou komunikace probíhá (viz Tabulka 4). Volbu kódu ovlivňují sociální faktory, které určují společenskou vzdálenost mluvčích, jejich status, formalitu a funkci komunikace. Tabulka 4. Jazykové domény a situace podílející se na volbě určitého jazyka dle J.Fishmana. 47 Doména
Adresát
Prostředí Téma konversace
Varianta/K ód
Rodina
rodič
kamarád Okruh přátel Náboženství kněz
domov
plánování oslavy
koupaliště sport
....................
kostel
volba nedělní liturgie
....................
škola
řešení matematické úlohy ....................
Škola
učitel
Zaměstnání
zaměstnanec pracoviště žádost o postup
46 47
....................
....................
Fishman J. Language in Sociocultural Change. Stanford Uni Press, California, 1972, s. 244-268 Holmes, Janet Introduction to Sociolinguistics.UK, Pearson EL. 2.vydání, 2001.
31
2.2.4. Psychologická percepce jazyka V této souvislosti se studují jazykové postoje mluvčích vůči svému jazyku (jeho relativní použitelnosti, důležitosti a kráse). Relevantní jsou i postoje majoritní společnosti, která ovlivňuje formování postojů u mluvčích minoritního jazyka. Jazykové postoje obecně vypovídají o tom, jak jedinec vnímá rodný jazyk. Postoje můžou být: pozitivní (jazyku je přisuzována důležitost i estetická hodnota),
negativní
(jazyk
je
asociován
s nepříjemnými
zkušenostmi),
indiferentní (lhostejný vztah k jazyku). Taktéž jsou i relevantní postoje společnosti, zda bilingvismus je ve společnosti akceptován, očekáván nebo ceněn, jak je vnímán minoritní jazyk (např. jako těžko uchovatelný). Postoje vůči jazyku můžou mít vliv na volbu mluvčích, zda používat jazyk v určitém společenském kontextu a také v neposlední řadě na jeho transmisi na další generaci. Dle některých badatelů jsou pozitivní postoje – zvláště v případě ohrožených jazyků – klíčové pro jejich další uchování.48 2.2.5. Historické pozadí V této souvislosti se studuje historie etnické skupiny, vývoj minoritního jazyka a historie oblasti, do které je skupina začleněna. Relevantní je i historická perspektiva percepce minoritních jazyků ve společnosti. 2.2.6. Politika Tato variabilita posuzuje politickou situaci v dotyčném státě a jaká je konkrétní jazyková politika vůči minoritním jazykům. Zjišťuje se, například, zda se menšinový jazyk těší právní podpoře, zda mu je přiznán oficiální status apod. 2.2.7. Geografické údaje Geografická perspektiva přináší údaje týkající se rozmístění mluvčích jazyka v prostoru. Geografické prostředí má vliv na izolovanost či dostupnost jazykové skupiny a na kontakt s okolním světem. Obecně platí, že čím méně jsou 48
Cf. Brandley, David.„Language Attitudes: the key factor in language maintenance“, In LanguageEndangerment and language Maintenance, eds. David Brandley. USA: Routledge, 2002, s. 110.
32
mluvčí dostupní jiným jazykovým skupinám, tím je větší šance na uchování jejich jazyka. Dostupnost je možno chápat jak v rámci terénu (horské oblasti, ostrov, poloostrov, džungle), v rámci osídlení (město vs. venkov) a v rámci administrativního či politického celku (jazyk na území jednoho nebo více států). Geografická vzdálenost má vliv na vznik oblastních variant jazyka. 2.2.8. Vzdělávání V kategorii vzdělávání se zjišťuje, jakým způsobem funguje vzdělávací systém v zemi a jakou účast na něm mají mluvčích minoritního jazyka. Zjišťuje se také typ podpory menšinového jazyka ve školství a jaká je všeobecně úroveň vzdělání a jakou jsou k němu postoje ze strany mluvčích minoritního jazyka. 2.2.9. Náboženské praktiky V této souvislosti se zjišťuje, zda etnoligvistická skupina sdílí náboženství s dominantní skupinou nebo si zachovává vlastní náboženské praktiky a jaké jsou vazby mezi jazykem a náboženstvím. 2.2.10. Ekonomické podmínky Ekonomická prosperita etnolingvistické skupiny bývá považována za jeden z hlavních faktorů ovlivňující vitalitu jazyka. Kontakt ekonomicky slabšího etnika s ekonomicky silnějším vede k osvojení jazyka ekonomicky silnějšího etnika za účelem získání ekonomických výhod (např. přístup ke kvalitnějšímu vzdělání, možnost lepšího zaměstnání apod.). Mluvčí minoritního jazyka si uvědomují nepraktičnost svého jazyka a nutnost osvojit si ekonomicky dominantní jazyk. Ekonomické priority bývají považovány za jeden z hlavních důvodů, které vedou k jazykovému posunu ve prospěch ekonomicky silnějšího jazyka. Ekonomické stránka hraje také důležitou roli v procesu jazykového plánování – získávání finančních prostředků na produkci jazykových materiálů, realizaci vzdělávacích programům, školení učitelů a v podpoře používání jazyka
33
v periodikách a jiných mediích.
2.2.11. Media Tato kategorie se zabývá, zda entolingvistická skupina a její jazyk je reprezentován v mediích, zda funguje jako nástroj širší komunikace, a jaké je všeobecné povědomí o oblasti.
Na závěr je důležité podotknout, že jednotlivé faktory začleněné do typologie pro popis vitality menšinového jazyka jsou velmi komplexní a u každého etnika se promítají v různé míře a jiným způsobem v závislosti na konkrétní situaci a kontextu. Jejich popis by si zasloužil mnohem podrobnější analýzu, nicméně cílem této části je nastínit obecný rámec, podle kterého lze charakterizovat vitalitu entolingvistické skupiny.
34
3.část: Vitalita současného nahuatlu Tato kapitola se zabývá jednotlivými faktory, které vypovídají o přítomnosti nahuatlu v mexické společnosti jako živého, studovaného a literárního jazyka jakož i jazyka, který je předmětem politických a vzdělávacích diskusí. V první části poskytneme základní geografické a demografické údaje o mluvčích nahuatlu. Představíme problematiku dialektologie nahuatlu a formování písemné tradice a vědecké tradice. Ozřejmíme historický vývoj percepce nahuatlu ve společnosti.
3.1 Demografické údaje a geografická distribuce mluvčích nahuatlu Vedle základních demografických údajů o mluvčích nahuatlu se posuzují další perspektivy jako podíl mluvčích v celkové populaci, procento bilingvních mluvčích, migrace, rozmístění mluvčích v urbanizovaných zónách a průměrný věk mluvčích. Celkový počet mluvčích nelze s přesností určit. Závisí na zdroji, ze kterého čerpáme. Mexický statistický úřad INEGI evidoval v roce 2000 1.448.936 mluvčích nahuatlu starších pěti let.49 Odhady odborníků udávají čísla vyšší – dva až tři miliony mluvčích (dle Instituto Nacional Indigenista a Etnologue). Mluvčí nahuatlu tvoří 24% všech mluvčích indiánských jazyků v Mexiku. Z geografického hlediska je distribuce mluvčích nahuatlu značně nerovnoměrná. Bereme-li v úvahu pouze rozlohu států s nejvyšší koncentrací, pak se mluvčí nacházejí v prostoru větším než 300.000 km2. (viz příloha, s. 102). Geografická vzdálenost jednotlivých oblastí mluvících nahuatlem výrazně ovlivňuje i dialektální variabilitu nahuatlu (viz kap.3.2.). V současné době se mluvčí nacházejí po celém území Mexika. Zastoupení mluvčích v jednotlivých federativních státech se značně liší – od několika set tisíc po několik desítek (viz příloha, s.102). Dle posledního censu se mluvčí nahuatlu koncentrují především ve střední části Mexika ve státech Puebla – 49
Cf. Instituto Nacional de Estadística, Geografía e Informática (INEGI), 2000 na
35
400.000 mluvčích, Veracruz – 314.000, Hidalgo – 205.000, Guerrero – 130.000, San Luis Potosí – 131.000. Nicméně v centru bývalé Aztécké říše, kde se s příchodem Španělů mluvčí koncentrovali, je zastoupení mluvčích nahuatlu nízké: federativní stát México – 40.000 a Districto Federal – 28.000.50 Komunity mluvčích nalezneme v řadě dalších regionů a prakticky ve všech velkých městech. Mimo území Mexika není oficiálně registrována žádná komunita mluvčích nahuatlu, nicméně řada emigrantů mluvících nahuatlem se nachází ve Spojených státech ( Kalifornii, Texasu, New Yorku) 51 a v dalších oblastech. Porovnáme-li celkový počet mluvčích nahuatlu v různých obdobích 20.století, je zřejmé, že se jejich počet zvyšuje. V roce 1970 bylo registrováno 799.000 mluvčích, roku 1990 se počet zvýšil na 1.197.000 a poslední sčítání lidu uvádí 1.448.936 mluvčích. Podíl mluvčích nahuatlu na celkovém počtu obyvatel Mexika se ovšem v průběhu posledního století snižuje. Na počátku 20.století tvořili mluvčí nahuatlu pět procent z celkové populace, o sto let později tvoří už jen jedno procento.52 Podle statistik žijí mluvčí indiánských jazyků především v rurálních oblastech. V roce 1995 žilo přes 60% ze všech mluvčích indiánských jazyků v obcích do 2.500 obyvatel. Tabulka 5 ukazuje zastoupení mluvčích indiánských jazyků podle počtu obyvatel v obcích ve čtyřech státech s největší koncentrací mluvčích nahuatlu. V posledních třiceti letech dochází ke značné migraci obyvatel z venkovských oblastí do měst. Statistika sledující migraci mluvčích nahuatlu ze 50
Dle neoficiálních odhadů žije v hlavním městě několika násobně vyšší počet mluvčích nahuatlu. Odhad z roku 1980 hovoří o 83 tisíc mluvčích IN Ligorred, Francesco. Lenguas indígenas de México y Centroamérica. (De los jeroglíficos al siglo XXI). Madrid: Editorial Mapfre, 1992, s. 14 51 To dokládá existence řada etnicky orientovaných organizací založených mexickými emigranty indiánského původu v USA. Různě zaměřené organizace (od radikálních po značné extrémní) podporují aktivistické činnosti na obrodu předhispánských civilizací, především té aztécké. Pořádají přednášky o aztécké kultuře, historii a náboženství a v několika případech dokonce i kurzy nahuatlu. Vyzývají své příznivce, aby si změnili křesťanská jména na jména aztéckého původu. Více na internetových stránkách jednotlivých organizací: Mexican Eagle Society , Mexican-Movement organization , Nawatl University , Gringono a další organizace jako Aztlan Underground. 52 Rolstad, Kellie. „Language death in Central Mexico: The decline of nahautl and the new bilingual maintenance programs”. In The Bilingual review, La Revista bilingüe. V XXVU, jan-april 2001-2002, nr 1., s. 3-19 (citováno z INEGI)
36
svých komunit do měst není k dispozici, nicméně je známo, že oblasti s velkou koncentrací mluvčích nahuatlu (Puebla, Guerrero, SLP, Veracruz) opustilo v poslední dekádě více než pět milionů obyvatel. Je značně pravděpodobné, že část z nich tvořili i mluvčí nahuatlu. Přesná destinace mluvčích není známa, nicméně současným trendem je přesun do velkých měst. Tabulka 5. Zastoupení mluvčích indiánského jazyka v obcích podle počtu obyvatel (zdroj INEGI, 1995) 100% 80% 60%
obec nad 15.000 obyvatel
40%
obec od 2.500 do14.999 obyvatel
20%
obec od 1- 2499 obyvatel
0% Puebla
Veracruz
Guerrero
San Luis Potosí
Národní průměr
V případě mluvčích nahuatlu je patrné vysoké procento bilingvních mluvčích. Poslední tři dekády došlo ke snížení počtů monolingvních mluvčích ze 227.000 na 179.000. To znamená, že z celkového počtu mluvčích nahuatlu je jich dnes 90% bilingvních. Statistiky dále zaznamenávají “stárnutí” mluvčích indiánských jazyků, tj.úbytek mluvčích mladé generace. Z výše uvedených údajů vyplývá, že demografické údaje a geografická distribuce mluvčích vypovídají o řadě faktorů, které přispívají ke snížené vitalitě nahuatlu. Ačkoliv celkový počet mluvčích je poměrně vysoký, jejich podíl na celkovém počtu obyvatel Mexika je nízký a postupně se snižuje v jejich neprospěch. Tato skutečnost je navíc prohloubena geografickou vzdáleností nahua komunit, koncentrací mluvčích v rurálních oblastech mimo urbanizační centra a v neposlední řadě i značnou migrací do měst z oblastí s velkou koncentrací mluvčích. To vše se ve velké míře podílí na necelistvosti a fragmentárnosti mluvčích nahuatlu, kteří tak netvoří homogenní skupinu v rámci jednoho geografického regionu. Jevy jako vysoký stupeň bilingvismu a stárnutí mluvčích je možno považovat za další ukazatele snižující se vitality nahuatlu.
37
Konkrétní data z výzkumu v regionu La Huasteca, který se vyznačuje silnou koncentrací mluvčích nahuatlu, potvrdí tento naznačený trend snižující se vitality nahuatlu z perspektivy migrace, věku mluvčích a zvyšujícího se počtu bilingvních mluvčích.
3.2. Dialektologie nahuatlu Tato část představuje problematiku dialektologie nahuatlu a diskutuje její vliv v posuzování vitality etnolingvistické skupiny. Účelem této části není lingvisticky
analyzovat
fonologické,
jednotlivých variant nahuatlu, ale spíše
lexikální
a
morfologické
aspekty
poukázat na problematičnost tvorby
standardizovaného jazyka a podporu užívání jazyka jako komunikačního prostředku v meziregionálním rozměru. V současné době lze u nahuatlu jako i u ostatních indiánských jazyků v Mexiku pozorovat opačný vývoj regionálních variant jazyka (dialektů) než jaká je tendence u národních jazyků. V případě státem podporovaných jazyků má areálová variabilita tendenci ubývat ve prospěch standardního jazyka. Na této skutečnosti se podílí celá řada faktorů nepřítomných v případě nahuatlu jako například vliv medií, podpora jednotné standardizované normy jazyka v procesu vzdělávání a úředním styku, stírání komunikačních vzdáleností mezi mluvčími z různých regionů apod. Pro nahuatl je charakteristická bohatá dialektální variabilita (např. divergence přízvuku, lexikálních i gramatických jednotek). Systematický vědecký zájem o dialektologii nahuatlu má počátky v 70. letech 20. století.53 Varianty nahuatlu jsou rozčleněny do tří hlavních oblastí: centrální, východní a západní periferní (viz příloha, s. 104). 53
Jeden z prvních pokusů popsat varianty nahuatlu je dílem dánské lingvistky Uny Canger. „Nahuatl dialectology: A survey and some suggestions.“ IJAL 54, 1, 1982, s.28–72., která kategorizuje varianty nahuatlu do čtyř skupin: západní (státy Michoacán a Guerrero), centrální (Tlaxcalla , nížinná oblast v Pueble), severní (region La Huasteca) a východní (vysočina ve státě Puebla, centrální část státu Veracruzu). Obsáhlou studii s bohatým dokumentačním materiálem nabízí mexické badatelka Yolanda Lastra, Las áreas dialectales del Náhuatl moderno. México: UNAM, 1986. Existuje několik detailních studií konkrétních lokálních variant, například Monzon, Cristina. Registro de la variacion fonológica en el náhuatl moderno. Un estudio de caso. México: CIESA,1990.
38
Historicky se variabilita nahuatlu prohlubuje od příchodu evropských kolonistů a od ustanovení koloniálního řádu v 16.století. Variabilita nahuatlu existovala mnohem dříve, jak dokazují zmínky v řadě koloniálních dokumentů,54 nicméně pádem Aztécké říše došlo k postupnému vytlačení nahuatlu z pozice oficiálního a administrativního jazyka a nahuatl se stal pouze lokálním jazykem v indiánských komunitách. Centrální oblasti bývalé Aztécké říše byly nejvíce vystaveny tlaku jazykové asimilace díky ustanovení Tenochtitlánu správním centrem kolonie, a následnou koncentrací španělsky mluvící společnosti. Nahuatl se uchoval především v oblastech vzdálenějších od bývalého centra aztécké říše a právě geografická vzdálenost se výrazně promítla do variability jazyka. Variabilita nahuatlu je způsobena nejen geografickou izolací mluvčích nahuatlu, ale také posílena absencí používání jazyka k širší komunikaci na institucionální a regionální úrovni. Oblasti s koncentrací mluvčích nahuatlu tvoří osamocené enklávy, kde komunikace v indiánském jazyce probíhá výlučně v omezeném kontextu na lokální úrovni. To má za následek, že každá obec má vlastní formu jazyka, která se liší od formy jazyka sousední obce, což výrazně přispívá k diferenciaci jazyka. Na institucionální úrovni je pro nahuatl charakteristická
absence
komunikace
v
písemné
či
orální
formě
na
meziregionální úrovni. Jak ukazují data získaná z dotazníků pro bilingvní učitele, variabilita není z perspektivy samotných mluvčích nahuatlu považována za problematickou. Učitelé byli dotázáni, zda registrují variabilitu jazyka ve své komunitě a zda mají zkušenosti s varianty nahuatlu z jiných oblastí (viz dotazník I., otázka 2224). Všichni dotazovaní se shodují na tom, že existují různé varianty nahuatlu (uvádějí především rozdíl v intonaci, výslovnosti a existenci odlišných lexikálních výrazů). Variability nahuatlu není považovaná za problematickou právě z důvodu, že nahuatl není aplikován ke komunikaci mimo lokální prostředí ani není používán v písemném projevu samotnými mluvčími. Pouze
54
Cf. Guzmán, Betancourt, Ignacio. “Noticias tempranas acerca de la variación dialectal del náhuatl y de otras lenguas de México”. IN Estudios de Cultura Náhuatl v 23, 1997, 83-116.
39
jeden učitel uvedl, že se setkal s negativní percepcí jeho varianty nahuatlu, a to u svých žáků, kteří se smáli jeho výslovnosti a žádali ho, aby na ně hovořil španělsky. Současná
bohatá
variabilita
nahuatlu
klade
náročný
úkol
před
entolingvisty a pedagogy při produkci didaktických materiálů a podpoře programů gramotnosti pro mluvčích nahuatlu. Variabilita nahuatlu je v jistém smyslu považována za překážku k vytvoření jednotné standardizované normy, která by mohla fungovat pro komunikaci na regionální a administrativní úrovni. K tomu přispívá i fakt, že volba abecedy a ortografické normy indiánských jazyků jsou předmětem dlouholetých sporů, do kterých se promítají zájmy státních vzdělávacích institucí, mluvčích indiánského jazyka a v neposlední řadě i organizace SIL. V případě nahuatlu neexistuje shoda v užívání
jednotné
ortografické normy (např. psaní k místo c, dále ua/wa místo hua, zaznamenání rázu apod.). Školní materiály vydávané SEP jsou publikovány v několika variantách nahuatlu, totéž platí i o Bibli, která je přeložena do 15 variant nahuatlu. V této souvislosti můžeme poukázat na obtížnost osvojení nahuatlu z řad zájemců o tento jazyk. Jak konstatuje přední expert na současný i klasický nahuatl Michel Launey v předmluvě učebnice gramatiky klasického nahuatlu, pro vysoký počet a rozmanitost dialektů není možné sestavit standardní učebnici moderního nahuatlu. Zájemcům doporučuje poněkud obtížnou cestu – osvojit si základy klasického nahuatlu, který je nejblíže kterékoliv variantě nahuatlu.55 Shrneme-li výše diskutované jevy, můžeme konstatovat, že současný nahuatl neexistuje jako jednotná varianta, ale spíše jako seskupení různých lokálních a regionálních variant.
3.3.
Písemnictví v nahuatlu V této části ukážeme, jak se vyvíjela písemná tradice v jazyce nahuatl
v průběhu historie a jakou roli hraje literatura v tomto jazyce dnes. Ve stručnosti popíšeme také badatelské aktivity zabývající se nahuatlem. Cílem této práce není 55
Launey, Michel. Introducción a la lengua y la cultura náhuatl. México, UNAM, 1992.
40
obsáhle popsat písemnictví v nahuatlu a vědecké aktivity na tomto poli, ale spíše poukázat na problematiku písemnictví v menšinovém jazyce a s tím spojené otázky typu kdo vytváří písemné památky, pro koho jsou určeny a za jakým účelem a jaká je jejich recepce. Nejprve představíme písemnou tradici předkolumbovské doby a popíšeme písemné prameny v nahuatlu z koloniálního období. V další části práce představíme několik moderních spisovatelů z řad nativních mluvčích. Písemnictví v nahuatlu diskutujeme na základě tří chronologických okruhů: 1. písemné/literární památky mající původ v předkolumbovském období (piktografické kodexy, kroniky, poezie) – většinou zaznamenané až po příchodu Španělů (1. polovina 16. století) 2. písemnictví v koloniálním období 16.- 18. století (texty historického a náboženského charakteru, legislativní a právní dokumenty) 3. literární tvorba ve 20. století (lidová slovesnost, moderní nahuaská poezie Yancuic tlatolli ) 3.3.1. Písemné a literární památky vycházející z předkolumbovského období Zachovalé písemné památky vztahující se k předkolumbovskému období lze obecně klasifikovat do tří forem (útvarů): piktografické kodexy, poezie a kroniky. Časově je lze vymezit dobou vzniku 15. století až 1. polovina 16. století. Část kodexů a především poezie byla zdokumentována až po příchodu evropských kolonistů. Kodexy jsou barevně malované rukopisy (v nahuatlu nazvané amoxtli) na papíře ze stromové kůry nebo jelenice, které obsahují informace náboženského a historického charakteru. Většina kodexů podlehla zkáze v rukou španělských kolonistů. Do dnešního dne se jich zachovalo jen několik exemplářů. Připočteme-li k tomu i kodexy vzniklé po příchodu Španělů vycházející ze starších předloh, dojdeme k počtu kolem několika desítek. V kodexech se rozeznávají tři typy znaků: piktografický (představa vyjádřena obrázkem), ideografický (idea zobrazena symbolem) a fonetické znaky (piktograf reprezentuje fonetický znak), přičemž první dva znaky zřetelně převažují.
41
Jedním z nejznámějších předhispánských kodexů je Kodex Bourbonicus sestavený v roce 1507 při příležitosti nového 52-letého kalendářního cyklu. Tematicky se zabývá náboženskými a astronomickými jevy a tím nabízí rozsáhlé informace
o
náboženském
myšlení
původních
obyvatel
Mezoameriky.
K dalšímu předhispánskému dokumentu patří i Tira de peregrinación (nazýván také Codex Boturini), kodex malovaný na pruhu papíru z agáve. Listy jsou spojeny červenou linií symbolizující čas. Dokument chronologicky popisuje putovaní osmi kmenů. K dochovaným posthispánským kodexům patří Kodex Mendoza a Kodex Telleriano-Remensis.
Kodex
Mendoza
je
považován
za
jeden
z nejkomplexnějších mezoamerických kodexů. Byl vytvořen kolem roku 1550 na evropském papíře nativními písaři pod dohledem misionářů, kteří přidali poznámky ve španělštině. Zahrnuje tři části: historii aztécké říše (od založení Tenochtitlánu po rok 1520), záznamy tributu z podmaněných oblastí a etnografické líčení života aztécké společnosti. Předpokládá se, že podkladem k úseku o historii a tributu byl starší piktografický kodex. Přesný účel kodexu není známý. Badatelé se domnívají, že byl připraven jako informační materiál o Aztécích pro španělskou korunu. Kodex je dnes uložen ve fondu Oxfordské knihovny. V roce 1992 byla Kalifornskou Universitou vydána jeho faksimile s rozsáhlou interpretací (viz příloha, s. 106). Kodex Telleriano-Remensis je uložen v Národní knihovně ve Francii a jeho původ je odhadován kolem poloviny 16.století. Skládá se ze tří částí: aztécký kalendář, příručka pro věštce k prognostikám a ilustrovaná kronika aztécké historie. Jednotlivé části jsou doplněné poznámkami ve španělštině psanými v různé době třemi osobami. Kritické vydání vyšlo v texaském Austinu v roce 1995. Studium aztéckých kodexů bylo do nedávné doby okrajovou částí studia pramenů týkajících se předhispánské Ameriky. K tomu napomohla i skutečnost, že většina originálů kodexů je umístěna ve sbírkách různých evropských knihoven. Od poloviny 20. století jsou postupně publikovány faksimile a kritická vydání kodexů a tím jsou prameny více zpřístupněné širšímu vědeckému publiku.
42
Rekonstrukcí a interpretací předkolumbovské literatury se začali badatelé zabývat od 50. letech 20. století. Za zakladatele je možno považovat A. M. Garibaye, který se zasloužil o rekompilaci, překlad a i výklad aztéckých básní a dalších literárních památek v nahuatlu dochovaných v několika dokumentech sestavených španělskými duchovními nebo prvními mestici.56 Za rozšíření povědomí o předkolumbovských literárních památkách nejen na území Mexika se zasloužil přední mexický odborník Miguel León-Portilla, který k tomuto tématu vydal řadu monografií a antologií textů přeložených z nahuatlu.57 Aztécké
písemnictví
se
dochovalo
v
transkribovaných
dokumentech
zaznamenaných většinou španělskými duchovními. K důležitým pramenům se řadí Cantares Mexicanos obsahující přes devadesát básní. K dalším patří Sahagúnova Obecná historie věcí Nového Španělska (Historia General de las Cosas de Nueva Espaňa) a rukopis Romances de los Seňores de la Nueva Espana obsahující přes 60 básní, který byl náhodně z neznámému důvodu přiložen ke statistickému dotazníku Relaciones Geográficas (viz příloha, s. 110) a další. K podrobné analýze aztécké poezie odkazujeme k dílům výše uvedených autorů.
3.3.2. Písemnictví v koloniálním období 16.- 18. století 3.3.2.1. Historické texty
Počáteční koloniální období je velmi bohaté na prameny historické i literární hodnoty, které líčí historické události předhispánských civilizací a počátku kolonizace. Část těchto pramenů je produkcí prvních mesticů a samotných členů indiánské společnosti, například historici Fernando Alvarado Tezozomoco, Anton Munon Chimalpahin Quauhtlehuantzin a Fernando de Alba Ixtlilxochitl. Tito autoři psali v nahuatlu nebo ve španělštině o historii svého lidu a vycházeli především z předloh starých kodexů. Jde o autentický pohled členů příslušníků podmaněné strany na historii a pád aztécké společnosti a nastolení koloniálního řádu. K nejznámějším zdrojům v nahuatlu patří
Crónica
Mexicayotl, Codex Chimalpopoca, Historia Tolteca-Chichimeca (?1545), Códice 56 57
Cf. Garigay, Ángel María. Historia de la literatura náhuatl. México, Ed. Porrúa. 2. vydání, 2000. Cf. León-Portilla, Miguel. Literaturas de Mesoamérica. Mexico: SEP, 1984;
43
Cuauhtitlán (1558), Anales históricos de la Nación Mexicana (1528) apod. Písemné prameny se týkaly popisu historie a života před příchodem Evropanů, ale také počátečního období koloniální společnosti. Do této kategorie můžeme zařadit dílo františkánského mnicha Francisca Sahagúna známé pod označením Florentinský Kodex. Sahagún se od svého příjezdu do Mexika v roce 1529 po 60 let věnoval sbírání veškerých informací o způsobu života, myšlení a organizaci společnosti bývalé aztécké říše. Za pomoci svých žáků z Colegio de Tlatelolco shromáždil neuvěřitelné množství materiálů a textů z různých částí středního Mexika pokrývajících rozličná témata jako popisy přírody, ukázky literárních útvarů (hymny, aztécké zpěvy a proslovy, přísloví, mýty). Informace získával ze starších kodexů a používal starší informátory. Informace byly zaznamenány v nahuatlu v latinské abecedě, později sestavil i verzi ve španělštině pod názvem Historia general de las cosas de la nueva Espaňa. Verze v nahuatl byla údajně Sahagúnovi na příkaz Filipa II odňata. Jediná úplná kopie v nahuatlu se dochovala v knihovně ve Florencii (odtud název díla). Někteří žáci ve sbírání pramenů pokračovali. Na základě materiálů Pedra de San Buenaventura z Cuauhtitlanu vznikly Anales de Cuauhtitlan (1558). 3.3.2.2. Texty náboženského a didaktického charakteru
Někteří španělští misionáři skládají náboženské písně a zpěvy v nahuatlu na oslavu křesťanství. Důležitou součástí náboženských textů je tzv. katechetické divadlo s křesťanskou tématikou. Didaktická náboženská literatura v nahuatlu zahrnuje i množství doktrín, katechismů, kázání, překlady části Písma, homiliáře apod.58 3.3.2.3. Legislativní a právní dokumenty
V archívech se dochovala řada legislativních dokumentů z koloniálního období, které jsou psány v nahuatlu. Dokumenty pochází především ze 16. a 17.
58
Detailní rozpracování této tématiky viz A.M.Garibay. Historia de la literatura náhuatl (2000 - 2. vyd.), Mexico, E. Porrúa, str. 620-705.
44
století, ojediněle i ze století 18. Z dochovaných spisů se jedná o obchodní zprávy, protokoly z jednání úřadů, závěti, nařízení, půdní transakce, petice a oficiální stížnosti. Některé spisy byly v nedávné době publikovány.59 Existence legislativních textů dokazuje, že nahuatl byl dlouho používán jako úřední jazyk na administrativně-správní úrovni.
3.3.3. Současná literatura v nahuatlu 3.3.3.1. Lidová slovesnost Ke známé oblasti folklórní tradice patří Milpa Alta jižně od hlavního města.V této hornaté oblasti se koncentruje početná nahua komunita, která je místem živé folklorní tradice. Z této oblasti bylo publikováno množství vyprávění. K jedné z nejznámějších patří sbírka Los cuentos en náhuatl de doňa Luz Jiménez (1979), ve které Luz Jiménez (1895-1965) vypráví tématicky rozlišné povídky.60 Sbírka zahrnuje
kosmologické a etymologické povídky,
nadpřirozené, moralistické a humoristické povídky, dále povídky o vílách a vyprávění o událostech v Milpě Alta (viz ukázka na s. 116). O svém osudu vypráví Doňa Jiménez ve sbírce De Portfirio Díaz a Zapata: memoria náhuatl de Milpa Alta (1968). Do současnosti byla vydána řada dalších antologií nahuaské lidové slovesnosti.61 3.3.3.2. Moderní spisovatelé V 70. letech 20. století se začíná formovat generace nativních mlučích píšící v nahuatlu. Tvoří v různých žánrech – poezie, krátká próza, divadelní 59
Cf. Anderson, Arthur and Frances Berdan and James Lockhart. (Eds) Beyond the Codices. The Nahua view of colonial Mexico. Los Angeles: University of California Press, 1976. Dále Lockhart, James; Frances Berdan; Arthur J. O.Anderson. The Tlaxcala Actas. A compedium of the Records of the Cabildo of Tlaxcala ( 1545-1627). Salt Lake City: U of Utah P, 1986. 12 Horcasitas, Fernando. Los cuentos en náhuatl de doňa Luz Jiménez. México: UNAM, 1979. 61 Cf. Horcasitas, Fernando (Ed.) „La narrativa oral náhuatl (1920- 1975)” IN Estudios de Cultura Náhuatl V. 13, s. 177-209; dále publikace Tejuan tikintenkakiliayaj in teoeyitatajuan. Les oiamos contar a nuestros abuelos. Taller de tradicion oral de la sociedad agropecuaria de cepec. INAH, 1994; Antología del cuento Náhuatl. Trabajos Premidados 1983-1993. Gobierno del Estado de Puebla. SEP, 1994.
45
texty. Jejich tvorba v nahuatlu bývá označována jako Yancuic tlatolli (nové slovo). Stejně je nazvána antologie nahuaské lyriky Yancuic Nahua Tlahtolli.62 Za předchůdce nové generace spisovatelů je možno považovat Pedra Barru y Valenzuelu (1894-1978) – básníka ze státu Veracruz. Publikoval sbírku básní v nahuatlu se španělským překladem
Nahuatxochmilli (Jardín nahoa)
1939, Los nahoas, historia, vida y lengua (1953). V své tvorbě vykazuje velkou sensibilitu pro přírodu rodného kraje. K současným nahua píšícím básníkům je řazen: Fidencio Villanueva, Carlos Lopéz Avila, Jose Flores Arce, Pedro Barra y Valenzuela a Natalio Hernández Hernández. Fidencio Villanueva se narodil v Milpě Alta. Vypracoval učební texty pro výuku nahuatlu a také se podílel na výuce nahuatlu v Milpě Alta. Vydával časopis v nahuatlu Mexicathl Itonalama. V 80. letech 20. století vydal sbírku poezie Azteca cuicame / Cantos aztecas, ve které navazuje na starou aztéckou poezii xochitl in cuicatl. Ve svých zpěvech píše jednoduchým přímým jazykem intimní lyriku a oslavuje přírodu. Carlos Lopéz Avila pochází ze Santa Ana Tlacotenco. Sbírá lidovou slovesnost v nahautlu (např. Tlamachzaniltin ihuan tecuicameh / Cuentos y canciones de mi pueblo). Píše také zpěvy a povídky. Lopez Avila překládá do nahuatlu mexické lidové písně a básně známých latinoamerických autorů, vede kurzy nahuatlu pro mládež. Spolupodílel se na publikaci o historií rodného kraje Historia legendaria de Milpa Alta, Cantos y leyendas de Santa Ana Tlateconco. José Flores Arce je znám pod pseudonymem José Xochimeh. Ve svém díle se inspiruje starou aztéckou poezií. Jeho literární produkce čítá několik básnických sbírek charakteristických poetickou formou, bohatým jazykem a schopností reflexe nad jazykem. Z jeho básnických sbírek: Atzomilco (En donde brota el agua) 1994; Teponazco (En el lugar de teponaztli) 1994. Jeho tvorba zahrnuje také povídky a memoáry z období Mexické revoluce: Yaonechicolpa itecha in Zapata (Réunion de guerra en torno a Zapata) 1994, Ma tihuian itloc in Emiliano Zapata (Vamos con Emiliano Zapata) 1995. 62
Yancuic Nahua Tlahtolli. Nuevos relatos y cantos en nahuatl. México, Diana, 1994.
46
Nejznámějším a nejproduktivnějším v nahuatlu píšícím básníkem je Natalio Hernández Hernández (nar.1947). Pochází ze státu Veracruz, kde také pracoval jako bilingvní učitel. Působil jako poradce pro bilingvní vzdělání a v roce 1993 byl jmenován prezidentem asociace Spisovatelů píšící v indiánském jazyce (Escritores en Lenguas Indígena). Své básně publikoval také pod pseudonymem
José Antonio Xokoyotsin. Vydal několik sbírek intimní a
reflexivní poezie Xochikoskatl (Collar de flores) 1985; Sempoalxochitl (Veinte flores: una sola flor) 1987; Canto nuevo de Anahuac. Yancuic Anahuac Cuicatl. Poesía Nahuatl México, 1994. Píše také krátkou prózu Ijkon Ontlajtoj Aueuetl (Así habló el ahuehuete). Část jeho povídek byla publikována v souboru In Yancuic Nahua Tlahtolli (Nuevos relatos y cantos en náhuatl) spolu s dalšími spisovateli jako Alfredem Ramínesem, Francisco Moralesem a Libradou Silva. Hernandéz se spolupodílel na monografii staré aztécké poezie Flor y Canto de los antiguos Mexicanos 63 a na antologii tvorby v indiánských jazycích Literatura indígena ayer y hoy (1992).64 (viz příloha, s.117) Tvorbu dalších současných povídkářů představuje antologie Narrativa Nahuatl Comtemporánea. Yanciuc Nahuasasanili (1994). V antologii je zastoupena tvorba Marca Natíase Alonse ze státu Guerrero (působí jako badatel v CIESAS), Elisea Aguilara ze státu Puebla, Librada Silvy Galeana (ze Santa Ana Talacontenco) a Romána Guemese Jiméneze ze státu Veracruz (působí jako lingvista na Veracruzské universitě). Jednotlivé povídky se vyznačují značnou variabilitou jazyka v závislosti na tom, z které oblasti tvůrce pochází. S tvorbou nahua píšících spisovatelů se můžeme setkat v dalších publikacích jako např. ve třech číslech odborné ročenky Estudios de la Cultura Nahuatl, jejíž část byla věnována současné tvorbě v nahuatlu.65 Několik antologií bylo přeloženo do angličtiny a francouzštiny.66
63
Silva Librado y Natalio Hernández. Flor y Canto de los antiguos Mexicanos. México, Gob. de Estado de Nayarit, 1990. 64 Cf. Los escritores indígenas actuales I. /poesía, narrativa, teatro/ Ed. Montemayor, Carlos. México: Editorial Tierra Adentro, 65 Cf. Estudios de cultura nahuatl číslo 18, 19 a 20. 66 León Portilla, Miguel and Earl Shorris (Eds). In the Language of Kings. An Anthology of Mesoamerican Literature – Pre-Colombian to the Present. New York: W. W. Norton, 2001;
47
3.3.4. Analýza písemné produkce v nahuatlu Písemnictví v nahuatlu zahrnuje neobyčejně velké množství psaných materiálů a dokumentů pojímající texty charakteru literárního, historického a náboženského.
Písemnictví v nahuatlu prošlo dvěma obdobími „záchrany“
literární produkce: v 16. století španělští duchovní zdokumentovali literární tvorbu z předhispánského období a od 30. let
20. století do současnosti se
v indiánských komunitách zaznamenává lidová slovesnost (legendy, povídky, memoáry). O vlastní produkci literárních památek z pera nativních mluvčí po příchodu Španělů můžeme až na několik nepatrných výjimek hovořit až od 80. let 20. století. Z toho lze vyvodit, že produkce materiálů v nahuatlu má sice tradici mnoha staletí, avšak teprve v poslední době začali nativní mluvčí nahuatlu vytvářet vlastní literární památky. Většina památek vzniklých v koloniálním období byla vytvořena za účelem evangelizace (náboženské texty) nebo dokumentace koloniální reality (historické a literární texty, některé kodexy) z podnětu představitelů španělské společnosti a nesloužily jako výraz sebevyjádření indiánské společnosti. Historické a sebrané literární texty byly spíše určené pro publikum evropského původu. Mexická badatelka Dora Pellicer v této souvislosti poukazuje na problematiku písemnictví v indiánských jazycích: „La escritura, sólo en ciertos momentos de la Colonia estuvo ligada a la expresión de las civilizaciones indias ya que fue empleada esencialmente como instrumento de catequización. En el siglo XIX, a pesar de la enorme presencia nacional e internacional que tuvieron las lenguas de origen prehispánico como objetos de estudio, no se dio oportunidad al desarrollo de escrituras indígenas y, hasta décadas recientes, se han visto limitadas a políticas educativas que las sujetan al espacio escolar. La escritura conservó el código de las lenguas orales pero rompió en la relación que mantenían con la cultura y pensamiento, es decir, con la oralidad.” 67 León Portilla; Birgitta Leander. Anthologie Nahautl. Temoignages litteraires du Mexique indigene. Paris: Unesco (L´Harmattan), 1996. 67 Pellicer, Dora.„Oralidad y escritura de la literatura indígena: una aproximación histórica“ In Situación actual y perspectivas de la literatura en la lengua indígena. Ed. Carlos Montemayor, Mexico: CNCA, s.16.
48
Problematikou písemných památek je i jejich nedostupnost nativním mluvčím. Většina kodexů a dalších památek se dochovala mimo Mexiko v evropských knihovnách. I když současní badatelé poukazují na jedinečnost aztécké poezie a dalších písemných památek v nahuatlu, v samotných nahua komunitách jsou tyto prameny známé jen málo komu. To dokazuje moje zkušenost z výzkumu v indiánské komunitě regionu La Huasteca, kdy na základě rozhovorů a dotazníků s mluvčími nahuatlu (mimo jiné i bilingvními učiteli) jsem se pouze v jednom případě setkala s tím, že duchovní odkaz aztécké civilizace je chápan jako dědictví současných mluvčích nahuatlu. Tomu napovídá, že aztécké památky nejsou většinou chápány jako specifický produkt předchůdců současné etnické skupiny Nahuů, ale spíše jako dědictví mexického národa. Této skutečnosti nasvědčuje i pojetí učebnic nahuatlu určených pro základních bilingvní školy. Ani v jedné čítance (pro 1.- 6. ročník) nefiguruje jediná demonstrace textů z doby předhispánské i koloniální (například ukázka kodexů, úryvek aztécké poezie nebo dalších původních textů v nahuatlu).68 Dále při zjišťování čtenářské zkušenosti bilingvních učitelů se zjistilo, že učitelé znají z písemné tvorby v nahuatlu jen učební texty.69 Na dotaz, jaké znají spisovatele píšící v nahuatlu, jen třetina respondentů uvedla konkrétní jména spisovatelů. Zmíněna byla celkem čtyři jména lokálních entolingvistů a jednoho badatele o předkolumbovské literatuře (viz příloha 6 –výsledky dotazníků). Souhrnem můžeme konstatovat, že písemnictví v nahuatlu je velmi bohaté a má dlouhou tradici, nicméně v indiánských komunitách je dostupné mluvčím jen v omezené míře a není považováno za specifický produkt sebevyjádření současných mluvčích nahuatlu.
3.4. Lingvistické materiály o nahuatlu Nahuatl je považován za jeden z nejlépe zdokumentovaných indiánských jazyků na americkém kontinentě především ve své podobě z koloniálního období. Bohatost dokumentů dala vzniknout i značnému vědeckému zájmu ve 20. 68
Téma předhispánských kultur je zpracováno v učebnicích historie, nicméně tyto učebnice jsou španělsky psané a určené jako učební texty pro žáky z celého Mexika. 69 Dotazníky byli vyplněny 31 bilingvními učiteli, viz dále kap. 4.3.2.
49
století.70 Zájem o nahuatl jako takový můžeme vymezit ze svou perspektiv: chronologicky a z pohledu přístupu badatelů (kdo vytváří materiály a za jakým účelem). Z chronologického hlediska se největší zájem o studium nahuatlu formoval bezesporu od druhé poloviny 16. do 17. století, kdy španělští misionáři vytvořili nevídané množství deskriptivních, gramatických i lexikálních prací. V koloniálním období byly sestaveny přes dvě desítky gramatik nahuatlu, což se ve srovnání s evropskými jazyky vyrovná málokterému z nich. Španělští misionáři přinesli na americký kontinent tradici psaní gramatik, která byla v roce 1492 započata sepsáním první gramatiky kastilštiny Eliotem Antoniem Nebrijou (1444-1522). Tento renesanční učenec ukázal, že i latinské dialekty (v jeho případě kastilština) mají pevnou a pravidelnou gramatickou strukturu a můžou být pro svoji odlišnost považovány za samostatný jazyk.71 Tímto dal nepřímo podnět k dalšímu studiu neklasických jazyků, což se v 16. století promítlo do studia indiánských jazyků. První gramatika nahuatlu byla sepsána už dvacet let po dobytí Aztécké říše v roce 1547 františkánským kněze Andrésem de Olmos. Poté následuje celá řada dalších lingvistických studií z pera španělských duchovních nesoucí název arte de la lengua mexicana.72 K nejznámějším autorům patří Horachio Carochi (gramatika z roku 1645) a Alonso Molina, který kromě gramatiky sestavil jeden z dodnes nejkomplexnějších slovníků o nahuatlu. Od konce 18. století po celé 19. století ubývá celkově zájmu o nativní jazyky. V době po získání nezávislosti se vydávají koloniální gramatiky nahuatlu. Zájem o nahuatl se omezuje na oblast lexikální s cílem vymezení mexické španělštiny. Ve 20. století se postupně formuje systematičtější vědecký zájem o nahuatl. Podstatný podíl lze přičíst americké organizaci Summer Institute of 70
V bibliografické příručce Tepuztlahcuilloli.Impresos en náhuatl. Historia y bibliografía. (1988) Ascension H. León-Portilla, México, IIH, UNAM (2 díly) registruje kolem tří tisíc referencí ohledně publikací v nahuatlu a o tomto jazyce od roku 1546 do 1985 a analyzuje historické pozadí textů. Bibliografie zahrnuje díla povahy lingvistické, antropologické, filosofické a historické. V odborném časopise v Estudios de Cultura Nahuatl je každoročně bibliografie nahuatlu aktualizována. 71 Nebrija, Elio Antonio de. Gramática Castellana. Espaňa: Fundación Antonio de Nebrija, 1992, s.99. 72 Obsáhlou bibliografii s poznámky lze najít Suárez Roca, José Luis. Lingüística misionera española. Oviedo: Pentalfa ediciones, 1992, s. 291 – 301.
50
Linguistic, která se od 30. let věnuje studiu všech indiánských jazyků. Jejich produkce zahrnuje deskriptivní práce různých variant nahuatlu a didaktické materiály pro mluvčí nahuatlu.73 Od druhé poloviny 20. století se v řadách mexických a světových badatelů formuje zájem o klasický nahuatl (např. američtí lingvisté S. Stark, James Lockhart, Frances Karttunen), vznikají též historicko-srovnávací studie (Karen Darin, Terrence Kaufmann, Lyle Campell). Od 70. let
se začíná uplatňovat zájem o současný nahuatl z pohledu
dialektologie (Yolanda Lastra, Una Canger) a sociolingvistiky (Jane Hill, J.A. Flores Farlán). Druhá dimenze, jak posuzovat lingvistický materiál o nahuatlu, je vedle chronologického na základě jeho účelnosti. V této souvislosti rozeznáváme různé primární cíle lingvistických textů, tj. za jakým účelem byly sestaveny, kým a pro koho.
Rozeznáváme
záměry
evangelizační,
archivační
(dokumentace
slovesnosti), vědecké, asimilační a edukační (podpora jazyka pro jeho rozvoj a uchování). Španělští kněží a misionáři v koloniálním období studují původní jazyky s cílem osvojit si je za účelem evangelizace podmaněného obyvatelstva. Vytvořili materiály jako gramatiky, slovníky, konverzační příručky, překlady náboženských textů apod. Touto aktivitou misionáři mimo jiné přispěli k jedinečnému zdokumentování nahuatlu z té doby, která se v druhé polovině 20. století stala objektem značného vědeckého zájmu. Kvantita i kvalita materiálů psaných o nahuatlu z rukou španělských misionářů přesáhla primární cíl produkce materiálů pro potřeby evangelizace, proto bývají misionáři označováni za první lingvisty na americkém kontinentě. Za misionáře moderní doby bývají označováni spolupracovníci současné americké organizace Summer Institute of Linguistics (SIL), která je v Latinské Americe spíše známa pod názvem Instituto Lingüístico de Verano (ILV). Provázanost SIL s náboženskou evangelizační skupinou Wickliffe Bible Translators, jejímž primárním cílem je překlad bible do všech jazyků, přispěla ke
73
Bibliografía del Instituto Lingüístico de Verano en México 1935-1984. México: SIL, 1985.
51
značně kontroverzní historii SIL.74 Počátky SIL se datují do 30. let 20. století, kdy její zakladatel William Cameron Townsend pořádal školení misionářů lingvistů, kteří pak v indiánských komunitách v Mexiku vytvářeli překlady bible do lokálních variant indiánských jazyků.75 Z této překladatelské aktivity vznikala na poli deskriptivní lingvistiky celá řada teoretických a především konkrétních studií o jednotlivých indiánských jazycích.76 Součástí aktivit SIL byla i produkce didaktických materiálů v indiánských jazycích s cílem naučit nativní mluvčí číst a psát. V Mexiku byla dokonce SIL ve 40. letech 20. století
přizvána ke
spolupráci s ministerstvem školství (Secretaría de la Educación Pública - SEP) s cílem vytvořit program na podporu gramotnosti v indiánských jazycích. Náboženský podtext organizace a i její politická angažovanost vyvolala značnou kritiku a v 60. letech byla spolupráce se SEP ukončena. Přesto se SIL zasloužila o překlad Nového Zákona nebo celé bible do většiny variant indiánských jazyků. V případě nahuatlu zhotovila překlad bible do jeho 15 variant a na dalších třech překladech stále ještě pracuje.77 K většině variant nahuatlu byly vypracovány i gramatiky a slovníky. Do dnešního dne funguje SIL jako nezávislá organizace prakticky ve všech zemích Latinské Ameriky (také v Africe, Asii a Indonésii) a zabývá se studiem lokálních jazyků a jejich variant za účelem přetlumočit Písmo všem mluvčím různých jazykům. Další organizace, která se věnuje produkci jazykových materiálů o nahuatlu je mexické ministerstvo školství (SEP). Od 50. let produkuje pro účely vzdělávání indiánského obyvatelstva edukační materiály, jak bývá konstatováno řadou odborníků,
s cílem usnadnit mluvčím indiánských jazyků osvojení
španělštiny a efektivněji tak překlenout přechod z indiánského jazyka na španělštinu. V tomto případě lze produkci jazykových materiálů interpretovat
74
Kritikou praktik SIL se zabývá několik publikací: Is God an American? An anthropological Perspective on the Missionary Work of the SIL. Ed. Hvalkof, Søren a Peter Aaby Dánsko, 1981; dále monografie Fishers or Men or Founders of Empire? The Wickliffe Bible Translators in Latin America, David Stoll.London: Zed Press, 1982. 75 Cf.Hefley, James. Uncle Cam. The story of William Cameron Townsend founder of the Wyckliffe Bible Translators and the Summer Institute of Linguistics. London: Todder and Stoughton, 1974. 76 Cf. Brend, Ruth and Kenneth L. Pike (Eds.). The Summer Institute of Linguistics. Its Work and Contributions. The Hague, Paris: Mounton, 1977. 77 Informace získaná prostřednictvím e-mailového dotazu na vedení SIL v Mexiku (jaro 2003).
52
jako nepřímý nástroj k jazykové asimilaci mluvčích indiánských jazyků do španělsky mluvící společnosti (viz kap.4.3.). V posledních desetiletích došlo k celé řadě aktivit na podporu a rozvoj nahuatlu a podporu gramotnosti v tomto jazyce u starších mluvčích. K tomuto účelu vznikla řada materiálů pro podporu gramotnosti v nativním jazyce. Od 80. let vydává Oddělení pro vzdělání Indiánů (Dirección general de la educación indígena) učební materiály (cvičení a texty pro 1. – 6. třídu) v nahuatlu pro bilingvní základní školy (viz příloha, s. 113). Na základě těchto textů byla například na jaře 2003 zorganizována soutěž Lectura en lengua materna pro žáky bilingvních škol za účelem podpořit používání jazyka ve škole. Snaha o podporu nahuatlu u mladé generace je cílem Revitalizační projekt v nahua komunitě ve státě Guerrero se zaměřuje na podporu používání nahuatlu u mladé generace. V rámci projektu bylo vydáno několik publikací říkanek, básniček pro děti a audio-nahrávek.78 Shrneme-li výše jmenované vědecké aktivity, vyplývá z nich několik fakt. Materiály o nahuatlu jsou produkovány v naprosté většině nenativními mluvčími nahuatlu a v mnoha případech nejsou určeny přímo pro rozvoj nahuatlu v komunitách, ale především k účelu evangelizace, asimilace nebo pro vědecké účely. V případě španělských i moderních amerických misionářů
byla
primárním cílem evangelizace mluvčích nahuatlu (španělští misionáři sestavují slovníky a gramatiky pro budoucí misionáře; SIL se podílí překladu bible a volbou textů s náboženskou tématikou do edukační materiálů). Produkce některých textů v nahuatlu není primárně určena na podporu a rozvoj nahuatlu, ale slouží spíše jako přechodná fáze ke gramotnosti ve španělštině. Teprve v poslední době vznikly iniciativy na podporu a rozvoj nahuatlu v nativních komunitách, zatím jde ovšem o ojedinělé lokálně zaměřené aktivity. Publikace Panorama de los estudios de las lenguas indigenas de México (1994) nabízí bibliografii odborných děl o indiánských jazycích v Mexiku od
78
Cf. Flores Farlán, José Antonio. „Language revitalization, maintenance and development in Mexico: the case of the mexicano (nahuatl) language. World Conference on Language Policies, Barcelona 1622 Apr 2002.
53
počátku kolonie do roku vydání publikace.79 V části věnované nahuatlu je uvedeno téměř 500 odkazů na monografie, studie a odborné články.80 Více jak 80% uváděných textů bylo vypracováno nemexickými, především americkými lingvisty. Jiná bibliografická příručka La lingüística en México 1980-1996 zahrnuje jen mexické badatele, nicméně studie nativních mluvčích tvoří jen nepatrnou část.81 Tato skutečnost zřetelně vypovídá o tom, že studium nahuatlu není doménou nativních mluvčích a od doby kolonizace do současnosti je stále v rukou „cizinců“ (tj. nemexických a nenativních mluvčích). Je třeba uvést, že v posledních deseti letech vznikají snahy o změnu této situace. V devadesátých letech byly na Autonomní univerzitě v Mexiku a na vědeckém pracovišti CIESAS založeny katedry indiánské lingvistiky určené pro nativní mluvčí, jejichž cílem je překlenout absenci nativních mluvčích v akademických kruzích a vyškolit nativní odborníky pro indiánské komunity. Skutečností však zůstává, že nativní odborníci v oblasti studia nahuatlu jsou spíše výjimkou.
3.4.
Nahuatl v historické perspektivě V této části poukážeme na to, jakým způsobem španělská kolonizace
později samostatný mexický stát měl vliv na fungování nahuatlu ve společnosti a přispěly k jeho současné podobě. V koloniálním období a později během 20.století. se nahuatl jako i další indiánské jazyky staly předmětem dlouholetých diskusí ohledně integrace indiánského obyvatelstva do španělsky mluvící společnosti. V koloniálním období se indiánské jazyky diskutovaly v souvislosti s tím, jaký jazyk aplikovat při evangelizaci domorodého obyvatelstva a ve 20. století se hledal nejefektivnější způsob, jak nejlépe zajistit hispanizaci indiánského obyvatelstva – prostřednictvím imersní metody ve španělštině a nebo prostřednictvím indiánských jazyků, které by sloužily jako přechod 79
Cf. Dakin, Karen. “La familia Utoazteca, una visión de lo que hay y de lo que falta hacer”. In Panorama de los estudios de las lenguas indígenas de México. Ed. Leonardo Manrique, et al. Vol. I. (11-136). Quito: Ediciones Abya-Yala, 1994. 80 Leonardo Manrique (Ed). Panorama de los estudios de las lenguas indígenas de México Vol. I. Quito: Ediciones Abya-Yala, 1994, str.79-133. 81 Villanueva, Rebeca Barriga ; Claudia Parodi. La lingüística en México 1980-1996. México, Ucla.1998.
54
k osvojení španělštiny. Teprve v poslední dekádě dvacátého století se indiánské jazyky staly předmětem politické diskuse se zřetelem o uznání práv nativním etnikům na uchování a podporu jejich jazyků.
3.5.1.Nahuatl v koloniálním období Před příchodem Evropanů na americký kontinent byl nahuatl používán jako dorozumívací jazyk mezi příslušníky různých nahuaských kmenů ve středním a východním Mexiku (Aztéků, Tlaxcalů, Chalců, Tepanéců, Tabasků a dalších), byl uplatňován v náboženských praktikách, skládala se v něm poezie, (viz kap. 3.3.1.) a také byl používán v úředním a obchodním styku při spravování podmaněných provincií. Díky expanzi aztéckých kmenů nabyl nahuatl během 16. století prestižní postavení ve velké části mezoamerického regionu a prakticky fungoval jako lingua franca.82 Příchodem španělských kolonizátorů dochází k radikální proměně v organizaci a fungování nativních etnik, které jsou postupně integrovány do koloniální společnosti. Podle teze „la lengua acompañera del imperio,“ jak označil roli španělštiny v roce 1492 tvůrce první gramatiky španělštiny Antonio Nebrija, 83 se španělština se stává jediným oficiálním jazykem kolonie. Jelikož v mezoamerickém regionu existovala značná jazyková diverzita, (přes 147 jazyků)84, aplikace španělštiny nebyla v počátku kolonie lehce realizovatelná. Komunikace mezi Indiány a světskými ( správními a soudními ) orgány byla uskutečněna prostřednictvím tlumočníků. Tlumočníci byli nazýváni nahuatlatos (mluvící nahuatlem) a pocházeli z řad Indiánů nebo mesticů. Hráli velkou roli během 16. a i 17. století, jak dokládá řada královských výnosů, ve kterých se stanovují zásady a pravidla jejich činnosti (například byla vyžadována přísaha o věrnosti a nestrannost tlumočníků, zakazovalo se jim přijímat dary, byl jim stanoven časový harmonogram práce a platové podmínky).85 Taktéž řada dochovaných právních a správních dokumentů v nahuatlu ze 16. –18.století 82
Cf. Darin, Karen. „The Characteristics of a Nahuatl Lingua Franca.“ In Texas Linguistic Forum 18, Ed. Frances Karttunen. Texas: U of Texas, 1981, s. 55-67. 83 Nebrija, Elio Antonio de. Gramática Castellana. Espaňa: Fundación Antonio de Nebrija, 1992, s. 99. 84 Cifuentes, Bárbara. „Language Policy in Mexico“. In IJSL 96, 1992, s. 9 - 17. 85 Cf. Ibid, Documento 33, s. 63-65
55
vypovídá o tom, že tlumočníci sloužili po dlouhou dobu koloniálního řádu, kdy nahuatl byl používán jako úřední jazyk na lokálně administrativní úrovni. (viz právní dokumenty - kap. 3.3.2.3) Jediní ze španělských osadníků, kteří se dostali do přímého kontaktu s indiánských obyvatelstvem, a tím pádem ovládali indiánské jazyky, byli misionáři Jejich cílem bylo evangelizovat domorodé obyvatelstvo a jejich debata ohledně vhodného jazyka k evangelizace byla aktuální po celou dobu kolonie. V počáteční fázi kolonie měli církevní přestavitelé značný vliv na formování jazykové politiky. Diskuse na téma, zda evangelizovat ve španělštině, v indiánských jazycích nebo jen v některém z nich se odvíjela mezi církevními přestaviteli (misionáři a jejich nadřízenými) a mezi španělskou Korunou a místokrálem. Argumenty na podporu indiánských jazyků jako nástroj evangelizace vycházely především ze zkušenosti misionářů, kteří udávaly ideologické tak i praktické důvody. Jako jeden z hlavních argumentů ve prospěch indiánských jazyků se opíral o poselství apoštola Pavla, který nabádal učedníky, aby se učili a kázali v cizích jazycích.86 Jeho radou, jak poukazoval španělský kněz José de Acosta, by se měli řídit i španělští misionáři: “...quien toma oficio de enseñar necesita poseer copia de palabra. Por lo cual no envió Cristo los apóstoles a enseñar las gentes antes de que hablasen lenguas por don del Espíritu Santo; porque la fe, sin la cual nadie puede ser salvo, es por oído, y el oído por la palabra de Dios. Pende, pues, la salud de las gentes de la palabra de Dios, la cual no puede llegar a los oidos humanos si no es por palabra de los hombres y quien no la entiende nunca percibirá la fuerza de la palabra de dios. Por tanto en esto debe sudar antes que en otra cosa el siervo de Cristo si ama la salvación de los demás: aunque es duro y muy molesto el trabajo de aprender lengua extraña, sobre todo si es bárbara, es gloriosa victoria y dulcísimos los frutos e ilustre testimonio de amor de Dios.” 87
86 87
První list Korintským, oddíl 14. Solano, Francisco (Ed.).Documentos sobre política lingüística en Hispanoamérica 1492-1800. Madrid: Consejo Superior de Investigaciones Científicas, 1991, s.88 ( z knihy José Agosta, Procuranda Indorum satute (1588))
56
Další argumenty ve prospěch indiánských jazyků jako nástroje evangelizace byly následující: – bez znalosti jazyka Indiánů nelze vykonávat správně apoštolské poslání a víra tak nemůže být šířena (argument kněze Alonse Molina v předmluvě ke svému slovníku Vocabulario en lengua castellana y mexicana (1571))88 –
kázání v indiánských jazycích má velký úspěch a odezvu u indiánského obyvatelstva „Vemos a los indios que cuando oyen a un predicador que les habla en su lengua nativa le siguen con grandísima atención, y se deleitan grandemente en su elocuencia, y son arrebatados pro el afecto, y con la boca abierta y clavados los ojos están colgados de su palabra.“ Misionáři jsou upozorňováni na negativní postoje vůči těmto jazykům, přesto je zdůrazňována nutnost si je osvojit: „Los hombres dan en no amar esto de la lengua de los naturales, en no cuidarse de ella y pasan a despreciarla; y a tener por deshonra tratar con los indios y hablar de su idioma; pero los amadores de Cristo y aficionados a las almas les debe incitar e inflamar más...“ (argument José de Acosty) 89
– bez znalosti jazyků indiánů nelze vykovávat kněžské povolání (kázat, podávat svaté přijímání, zpovídat, oddávat) – „Muchos clérigos no saben la lengua de los naturales, ni la entiende para poderles predicar y confesar y administrar los santos Sacramentos, de que los dichos naturales no son doctrinados ni enseñados como convenía.“ (královská vyhláška z roku 1565 nakazující biskupovi Nového Španělska, aby posílal k indiánům jen misionáře znalé lokálních jazyků)90 – tlumočníci nemůžou být při překonání jazykové bariéry nápomocní – překládají nepřesně a není na ně spolehnutí – není prakticky realizovatelné, aby si Indiáni osvojili španělštinu – „Porque si unos pocos españoles en tierra extraña no pueden olvidar su 88
Ibid, Documento 38, s. 71-72 Ibid., s. 89 – 98. 90 Ibid,. s. 76. 89
57
lengua y aprender la ajena, siendo de excelentes ingenios y viéndose constreñidos con la necesidad de entenderse, ¿en qué cerebre cabe que gentes innumerables olviden su lengua en su tierra y usen sólo la extraňa, que no la oyen sino raras veces y muy a disgusto? Cuando dentro de sus casas tratan de sus asuntos en su lengua materna, ¿quién los sorprenderá? ¿quién los denunciará? ¿cómo les obligarán a usar el castellano?“91; obdobně na toto téma podotýká i mnich Rodrige de la Cruz v dopise španělskému králi:„ Vuestra Majestad ha mandado que estos indios desprendan la lengua de Castilla. Jamás la sabrán, sino fuere cual o cual mal sabida: porque vemos que un portugués – que casi la lengua de Castilla y de Portugal es toda una – está en Castilla treinta anos y nunca la sabe ¿pues cómo la han de saber éstos que su lengua es tan peregrina a la nuestra y tiene manera de hablar exquisitas?92 Argumenty ve prospěch španělštiny jako jazyka evangelizace, pocházejí z úst především představitelů koloniální správy a vyšších církevních hodnostářů, ale i také samotných misionářů. Nutnost omezit jazykovou diverzitu ve prospěch jednoho jazyka (tedy španělštiny) byla argumentována interpretací babylonského mýtu. Pád babylonské věže byl chápán jako boží trest za hříchy lidstva a existence mnoha jazyky byla pojímána jako překážka k návratu do období předbabylonského ráje.93 Jeden ze španělských misionářů k tomuto podotýká: „ ..nunca se llegó a entera unión, a estable paz, a constante amistad y a perfecta subordinación al soberano, sin la inteligencia común de una misma lengua, porque según la Sagrada Escritura, la separación de las naciones en la torre de babel fue hecha por dios, como castigo a la soberbia.“94 Na podporu evangelizace Indiánů ve španělštině byly udávány tyto důvody:
91
Ibid, s. 94. Ibid, s.45. 93 Zimmermann, Klaus. „Leer nuevamente Babel y promover la pluralidad de las lenguas“ In Política del lenguaje y planificación para los pueblos amerindios. Ensayos de ecología lingüística. Madrid: Iberoamericana; Franfurkt am Main: Vervuert, 1999. 94 Solano, cit.op., Documento 108, s. 243. 92
58
– pouze ve španělštině je možné pochopit evangelium a španělské zvyky (nařízení španělského krále z roku 1550 místokráli, aby se Indiáni učili španělsky): „Como una de las principales cosas que nos deseamos para el bien de esa tierra es la salvación e instrucción y conversión a nuestra Santa Fe Católica de los naturales de ella, y que también tomen nuestra policía y buenas costumbres; y así tratando de los medios que para este fin se podían tener, ha parecido que uno de ellos y el más principal será dar orden como a esas gentes se les enseñase nuestra lengua castellana, porque sabida ésta, con más facilidad podrían ser doctrinados en las cosas de Santo Evangelio y conseguir todo lo demás que los conviene para su manera de vivir.” 95 – není možno hlásat evangelium v barbarské jazycích, protože nejsou schopné vyjádřit biblické poselství, křesťanskou věrouku, ani vyjádřit koncepty – „Habiendo hecho un particular examen sobre si aún en la más perfecta lengua de los indios se puede explicar bien y con propiedad los misterios de nuestra santa fe católica, se ha reconocido que no es posible sin cometer grandes disonancias e imperfecciones.“ (královské nařízení z roku 1686, ve kterém se pověřují světské i církevní úřady, aby učili zájemce z řad Indiánů španělsky a zavedli se v indiánských komunitách školy pro výuku španělštiny)96 – obava, že zachování indiánských jazyků bude mít vliv na udržování barbarských přesvědčeních a náboženstvích – „Y como hubiera sucedido si hubiera procurado con el mismo cuidado que todos los indios supiese la lengua castellana, con lo cual habría mas y mejores ministros para su enseñanza y doctrina, y serán menos o ninguno los errores en que caerían de sus idolatrías y otro vicios y supersticiones antiguas.“ (místokrále Nového Španělska nařizuje misionářům, aby Indiáni byli vyučováni španělštině (1596 ))97
95
Ibid, Documento 26, s. 47. Ibid, Documento 90, s. 192 97 Ibid, Documento 56, s. 111. 96
59
– jen prostřednictvím španělštiny mohou Indiáni poznat Boha a přestoupit na svatou víru ( v dopise dominikánského provinciálu (1550)) – španělští kněží se nenaučí indiánské jazyky dostatečně, aby mohli učit křesťanství a dokonale vysvětlit svatou víru (argument Consejo de Indias, která na španělském králi Filipovi II požaduje, aby se španělština stala jediným jazykem komunikace v kolonii (1596) )98 – znalost španělštiny přispěje k vzájemnému pochopení a přátelství mezi kolonisty a indiány – „Resultará otro provecho que al fin tendrá nuestra lengua buena, elegante la que tienen bárbara y sin policía alguna y entendiéndonos y nosotros a ellos, por la lengua, trabarse a mas conversación y de la conversación amor y amistad; porque natural razón es, por la lengua trabarse amistad“.(v dopise adresovaném králi (1550) úředníkem Auditoria) 99 Argumentace ve prospěch indiánských jazyků či španělštiny měla vliv na rozhodování španělských panovníků ohledně podoby jazykové politiky. V počátku kolonie argumenty misionářů měly velký vliv na tom, že byla uznána nutnost evangelizovat indiánské obyvatelstvo prostřednictvím jejich jazyků. To dokazuje řada královských vyhlášek, ve kterých je biskupům nařízeno aby do misií posílali jen duchovní jazyků znalé a také aby budoucím misionářům poskytli vydělávávání v indiánských jazycích. Nahuatl jako už fungující lingua franca z doby Aztécké expanze v mnoha oblastech Mezoameriky byl navrhován jako jeden z možných řešení k překlenutí jazykové bariéry. Misionář Rodrige de la Cruz
udává na jeho podporu
španělskému králi v roce 1550 tyto důvody: „A mi paréceme que Vuestra Majestad debe mandar que todos deprendan la lengua mexicana, porque deprenda sin ningún trabajo, sino de uso muy muchos de confiesan en ella. Es lengua elegantísima, tanto como cuantas hay en
98 99
Ibid, Documento 26, s. 47. Ibid, Documento 29, s. 53.
60
el mundo; y hay arte hecha y vocabulario; y muchas cosas de la sagrada escritura vueltas en ella, y muchos sermonarios....” 100 V roce 1570 španělský král Filipa II. vydává vyhlášku, ve které stvrzuje roli nahuatlu jako lengua general, který se tak stal oficiálním jazykem pro indiánské obyvatelstvo Nového Španělska. Nahuatl posléze fungoval jako jazyk interkomunikace mezi španělskými misionáři a mezi mluvčími jiných indiánských jazyků. Uvádí se, že misionáři šířili nahuatl do oblastí, ve kterých před příchodem Španělů nebyl užíván a upevnili tak jeho postavení jako lingua franca.101 V této souvislosti vzniká z iniciativy misionářů nevídaná produkce pracích o indiánských jazycích (gramatiky, slovníky, překlady náboženských textů apod.). Největší díl je věnován právě nahuatlu. Na universitě v Mexiku byla dokonce v roce 1580 založena katedra nahuatlu. Právnický dokument Recopilación de las leyes de los Reinos de Indias z roku 1681 shrnuje do té doby vydané vyhlášky a nařízení ohledně používání jazyků v kolonii. Uvádí se mimo jiné, že misionáři nesmí být puštěni do úřadu bez znalosti jazyka toho území, musí být přezkoušeni ze znalosti indiánského jazyka, dále že na universitách mají fungovat katedry „lenguas generales“. Kněžím se také nakazuje, zřídit školy pro indiánské děti, ve kterých se má vyučovat ve španělštině. S postupným upevňováním koloniálního řádu v průběhu 18. století, se zdůrazňuje nutnost učit Indiány španělštině. Vládou Karla III
(1716-1788)
nastává průlom dosavadní jazykové politiky Ta dostává novou perspektivu, kdy přítomnost indiánských jazyků je chápána jako nežádoucí skutečnost, kterou je třeba změnit. Panovník nakazuje, aby kněží používali výlučně španělštinu při vysvětlování náboženských praktik tak i v každodenních situacích, dále aby ve všech koloniálních institucích byla španělština jediným jazykem používaným v komunikaci s indiánským obyvatelstvem. Odůvodnění je udáváno několik: „ [castellano] se debe extender y hacer único y universal en los mismos dominios, 100 101
Ibid, Dokument 25, s. 45. Cf. Darin, Karen. „The Characteristics of a Nahuatl Lingua Franca.“ In Texas Linguistic Forum 18, Ed. Frances Karttunen. Texas: U of Texas, 1981, s. 55-67.
61
por ser el propio de los monarcas y conquistadores, para facilitar la administración y pasto espiritual a los naturales y que éstos puedan ser entendidos de los superiores, tomen amor a la nación conquistadora, destierren la idolatría, se civilicen para el trato y el comercio,...”102 Arcibiskup
královu vyhlášku reaguje dopisem svým podřízeným, ve
kterým poukazuje na skutečnost, že po 250 letech kolonie, se stále ještě církevní úřady neobejdou bez služeb tlumočníků. Argumentuje, že kulturní národy jako Řekové, Římané vždy šířili své jazyky do podmaněných oblastí, tak proč tedy podporovat indiánské jazyky? Navíc tvrdí, že samotní Španělé přispěli k uchování indiánských jazyků, zvláště nahuatlu „Al mexicano, por sí escaso y bárbaro, le hicieron más abundante los castellanos, que le aprendieron inventado varias composiciones de vocablos para adornarle: los indios en su lengua no tenían términos para los santos sacramentos de la Iglesia, ni para los misterios de nuestra fe, y aún hoy no se hallan para su explicación los propios y que den cabal idea. Con todo la doctrina cristiana se ha puesto toda en mexicano por los mismos españoles o mestizos.“103 Toto mimo jiné dokazuje, že na konci 18.století indiánské jazyky byly stále používané. Dle odhadů odborníků těsně po pádu koloniálního systému přes 70% obyvatel hovořilo pouze jedním z indiánských jazyků.104 Je tedy zřejmé, že nařízení ohledně kastilizace indiánského obyvatelstva se ubírala spíše v teoretické rovině a jejich praktická realizace byla velmi omezená.
3.5.2. Nezávislost – španělština jako nástroj k vytvoření moderního státu Jazyková situace se změnila během 19.století, kdy došlo k radikálnímu úbytku mluvčích indiánských jazyků. Z původních 70% mluvčích indiánských jazyků tvořící tehdejší mexickou společnost, jich bylo na počátku 20.století evidováno necelých 30%. Tento jev vysvětluje mexická badatelka na jazykovou politiku Garza Cuarón následovně: 102
Solano, cit.op., Documento 111, s 257. Ibid, s. 243 104 Cifuentes, Bárbara. „Language Policy in Mexico“. In IJSL 96, 1992, s. 9 - 17. 103
62
„La independencia y todo el siglo XIX – paradójicamente- propiciaron la imposición absoluta y radical del español para todos los habitantes de México, para los liberales del XIX, ser mejicano implicaba hacer desaparecer las diferenciaciones entre los distintos grupos étnicos. Para resumir, sólo diremos que ni Vicente Guerrero ni Benito Juárez- ellos mismos indios – propiciaron la vida de las minorías lingüísticas dentro de una nación hispanohablante.“ 105 Z ideologického hlediska byla španělština považována jako jediný možný prostředek k dosažení jednotného, moderního a prosperujícího státu. Otázka, zda by se některý z indiánských jazyků mohl stát jedním z národních jazyků, nebyla v toto souvislosti irelevantní. Rychlá jazyková asimilace indiánského obyvatelstva byla podmíněna politickou a ekonomickou emancipací. Jevy jako válečné konflikty, masivní migrace z venkovských lokalit do rozrůstajících se urbanizačních center, zapojení indiánského obyvatelstva do tržní ekonomie, přispěly k většímu vystavení mluvčích indiánských jazyků španělštině, kteří byli nuceni si tento jazyk osvojit jako jediného možného prostředku k začlenění se do mexické společnosti. 106 3.5.3. Vzdělávání jako nástroj integrace Indiánů – 20.století V průběhu 20.století se rozvinula široká debata ohledně podoby vzdělávání pro indiánské obyvatelstvo jako nástroj k osvojení španělštiny a tím i začlenění do moderní mexické společnosti. Od konce 20.let 20. století vznikla řada experimentálních projektů na podporu vzdělanosti u indiánského obyvatelstva. Například cílem programu Casa del Estuadiante Indígena bylo vzdělávat členy indiánských komunit ve speciálních internátech a které měli napomoci k šíření vzdělanosti v indiánských komunitách a tím zajistit pokrok a zlepšení života na venkově. Ve 30.letech byla založena organizace Departamento de Asuntos Indígenas (1936), která byla
105 106
Garza Cuarón, Beatriz (Ed.).Políticas lingüísticas en México. México: UNAM, 1997, s. 8. Cf. Cifuentes, Bárbara. „Language Policy in Mexico“. In IJSL 96, 1992, s. 9 - 17.
63
uřčena k formaci odborníků v otázkách sociálních a jazykových pro potřeby Indiánů. V této době se začíná poprvé diskutovat otázka vzdělávání Indiánů v nativních jazycích a nutnost respektovat zájmy indiánských etnik. Tehdejší prezident Lázaro Cárdenas oslovil americkou organizaci Summer Institute of Linguistics, která měla zkušenosti na poli indiánské lingvistiky a byla přizvána k vytvoření programů na podporu gramotnosti indiánského obyvatelstva. Od 50.let je realizován plán: „národní unifikace prostřednictvím španělštiny“, ve kterém se argumentuje, že jeden z faktorů izolace a subordinace indiánského obyvatelstva je neznalost národního jazyka.107 Proto prioritou se stává nutnost, aby indiánské obyvatelstvo ovládalo španělštinu. V průběhu 20. století se aplikuje program: kastilizace a bilingvního bikulturního vzdělávání. V prvním případě se aplikuje metoda tzv. přímá kastilizace, kdy vyučovací proces probíhá pouze ve španělštině a neuznává možnost používat jiných jazyků. Druhý program vychází z konceptu bilingvního vzdělávání, kdy gramotnost v rodném jazyce Indiánů je považována jako první krok ke kastilizaci. První metoda se dlouho používala s velmi malými výsledky do konce 50.let 20.století, druhá se vyvíjela na poli experimentu v některých indiánských regionech a přinesla částečnou kastilizaci u některých skupin. Od 60. let se bilingvní metoda stala součásti národní vzdělávací politiky pro všechny regiony a v indiánských komunitách prakticky funguje dodnes. Nicméně tata metoda je ostře kritizována zastánci podpory indiánských jazyků, kteří tvrdí, že indiánské jazyky slouží jen jako přechod k osvojení gramotnosti ve španělštině a neslouží k rozvoji a uchování indiánských jazyků. Jak konstatuje lingvista na nahuaskou sociolingvnistiku Flores Farlán: „El programa de Educación Bilingüe Bicultural es el mito más reciente para legitimar la imposición del castellano como lengua nacional. se trata de una ideología disglosica que postula un „bilingüismo mítico ...La lengua indígena reduce su papel a un uso subordinado frente a ala
107
Cf. Nahmad, Salomón S. La educación bilingüe y bicultural para las regiones interculturales de México. In América Indígena. Vol. XLII, No 2, 1982, s. 203-220.
64
enseñanza del castellano como lengua nacional: la lengua indígena se utiliza solo como un medio de instrucción de la lengua meta.”108 V současné době existují v Mexiku dvě hlavní státní instituce, které se zabývají otázkou etnických skupin: Instituto Nacional Indigenista (zahrnuje přes 85 koordinačních center) a ministerstvo školství Secretaría de la Educación Pública a její pobočka DGEI (Dirección General de Educación Indígena). Úkolem DGEI je zajištění realizace bilingvního vzdělávání, co se týče pedagogické činnosti (vyškolení bilingvních pedagogů) lingvistické (školení expertů na indiánskou lingvistiku) a didaktické (produkce bilingvních materiálů pro základní bilingvní školy). Od konce 70. let vznikají iniciativy na rozvoj indiánských komunit jako například
podpora
uměleckých
aktivit,
publikování
literární
produkce
v indiánských jazycích apod. V 90. letech vniklo několik nevládních organizací, které podporují indiánskou literaturu (například Asociación de Escritores en Lenguas Indígenas (1993), Casa del Escritor en Lenguas Índigenas (1996)). Za zlomový rok v přístupu k indiánským jazykům v mexické společnosti je považován rok 1994, kdy je poprvé v historii země ústavně uznáno právo nativních etnik na jejich jazyk a kulturu a stát se zavazuje o jejich uchování a podporu (90. článek mexické ústavy). Nicméně odborníci na současnou jazykovou politiku jasně ukazují, že k plnému uznání jazykových práv indiánského obyvatelstva je třeba akceptovat řadu dalších politických, ekonomických a kulturních skutečností jako například: – reorganizaci geopolitického a administrativního rozdělení země podle rozložení etnických skupin; – vyřešení agrárních konfliktů; – uznání indiánských jazyků na úrovní regionální i státní jako národní jazyky; – posílení bilingvního vzdělání a jeho rozšíření na střední i vysokoškolskou úroveň; 108
Flores Farlán, José Antonio. Cuatreros somos y toindioma hablamos: contactos y conflictos entre el náhuatl y el espaňol en el sur de México. México:CIESAS, 1999, s.44.
65
– formace odborníků z řad etnických menšin a jejich účast se na programech a projektech týkající se etnických menšin; – přírodní zdroje v regionech etnických skupin mají sloužit především k rozvoji lokálních etnických komunit; – podpora regionálních vlád tvořena zástupci etnických skupin.109
Souhrnem můžeme konstatovat, že jazyková politika se v Mexiku do nedávné doby formovala na základě potřeb španělsky mluvící společnosti a později byla spíše odpovědí na společenskou a ekonomickou situací indiánského obyvatelstva. V koloniálním období jazyková diverzita byla chápána jako překážka v procesu evangelizace podmaněného, ale byla řešena tím, že si kněží osvojili indiánské jazyky.
Na úrovní administrativní se řešila jazyková bariéra přítomností
tlumočníků. Od nezávislosti Mexika je jazyková diverzita chápána jako překážka k vytvoření moderního a jednotného státu, kdy kastilizace indiánského obyvatelstva je pojímána jako cesta k pokroku. Od 20.století se klade důraz na vzdělávání indiánských komunit, v první polovině se nepříliš úspěšně aplikovala metoda přímé kastilizace, která je později vystřídána současným bilingvním vzděláváním. V současnosti jsou patrné snahy na předefinování dosavadní jazykové politiky ve prospěch podpory a uchování indiánských jazyků.
109
Nahmad Sittón, S. „Derechos lingüísticos en México“ In IJSL 132 (1998), s. 143-161.
66
4. část: Nahuatl v regionu La Huasteca V této části vyjdeme z dat získaných při výzkumu z jara roku 2003 ve dvou indiánských komunitách v regionu La Huasteca severovýchodním Mexiku. Nejdříve uvedeme cíle výzkumu, popíšeme metodu použitou při výzkumu a nakonec analyzujeme výsledky výzkumu. 4.1. Cíle a metoda Studie mapuje distribuci nahuatlu v geografickém a sociálním prostoru v oblasti La Huasteca. Cílem je popsat vitalitu jazyka v různých společenských doménách a sledovat též jazykový posun v rámci mezigeneračního přenosu jazyka. Ústřední otázka výzkumu je formulována takto: Jaká je vitalita nahuatlu ve zkoumaných komunitách? Odpověď vyplývá ze studia následujících otázek: (1)
V jakém kontextu se používá nahuatl? – charakterizace mluvčích nahuatlu (viz kap. 4.2.);
(2)
Jak se projevuje jazykový posun v mezigeneračním přenosu jazyka a jaké jsou k jazykovému posunu důvody ? (viz kap. 4.2.5.);
(3)
Jakou roli hraje nahuatl v procesu vzdělávání? Používání nahuatlu v prostoru školy a role bilingvních učitelů (viz kap. 4.3.);
(4)
Jak funguje nahuatl mimo nahua komunitu? (viz kap. 4.4.).
Studie je zacílena na čtyři skupiny mluvčích nahuatlu z regionu La Huasteca: –
obyvatele dvou obcí: Chapulhuacanito (okres Tamazunchale, stát San Luis Potosí) a Tepecxitla (okres Chicontepec, stát Veracruz);
–
žáky základních bilingvních škol (okres Tamazunchale a Chicontepec)
–
bilingvní učitele ze základních škol
–
migranty (studenty a pracující) ve městě Zacatecas (stát Zacatecas)
67
K získání dat byla aplikována kombinace tří metod: interview, dotazník a pozorování. Volba metody závisela na okolnostech a konkrétních místech zkoumání. Interview se osvědčilo při získávání dat od žáků základních škol, též i od mluvčích nahuatlu v obcích Chapulhuacanito a Tepecxitla ke zjištění vitality nahuatlu. Dotazníky byly aplikovány při výzkumu jazykového chování učitelů ze základních bilingvních škol v migrační komunitě ve městě Zacatecas. Metoda pozorování byla uplatněna ke zjištění fungování nahuatlu v různých doménách v obcích Chapulhuacanito a Tepecxitla, kde jsem strávila několik týdnů v rodinách mluvčích nahuatlu a účastnila se každodenních aktivit komunity. Jelikož výzkum se uskutečnil v bilingvních komunitách, byla k získání dat používána především španělština (dotazníky, rozhovory s učiteli a s žáky), částečně také nahuatl při interview se žáky základních škol a s některými obyvateli obcí. K získání dat o prezenci nahuatlu v prostoru školy jsem navštívila tři bilingvní základní školy v okrese Tamazunchale a jednu escuela secundaria (odpovídá českému druhému stupni základní školy) v obci Tecomate v okrese Chicontepec. Zúčastnila jsem se výuky v jednotlivých školách a po domluvě s vyučujícím byli všichni žáci individuálně interviewováni. Žáci byli předem učitelem upozorněni, v jaké oblasti budou dotazováni. K získání dat o bilingvních učitelích byly vypracovány dva dotazníky (viz příloha, s. 127-129), ve kterých se zjišťuje jazyková kompetence učitele a aplikace nahuatlu ve školním prostředí. U obyvatel dvou nahua komunit (Chapulhuacanito a Tepecxitla) byla zjišťována transmise nahuatlu v konkrétních rodinách. Vzniklo tak
11
rodokmenů pokrývající 4 generace mluvčích. Informátoři byli požádáni o uvedení jména, věku, místa bydliště, zaměstnání a jazykové kompetence jednotlivých rodinných příslušníků. 4.1.1. Informátoři Společným prvkem všech informátorů je bydliště nebo alespoň původ v bilingvním regionu La Huasteca. Až na několik výjimek jsou všichni bilingvní
68
mluvčí nahuatlu a španělštiny. K výzkumu byla získána data od 273 mluvčích nahuatlu (z toho 211 žáků základních škol, 31 učitelů, 17 mluvčích nahuatlu žijících v Zacatecasu a 15 obyvatel dvou obcí - ti podali informace o čtyřech stovkách dalších rodinných příslušníků). Data byla získána o více jak 650 osobách. Informátoři byli vybíráni jak náhodně, tak cíleně. V prvním případě mi přátelé umožnili kontakt s mluvčími nahuatlu, kteří byli požádáni o poskytnutí dat a posléze vybídnuti k pomoci při získávání dalších informátorů k výzkumu. Tento způsob byl uplatněn při interview s obyvateli zkoumaných obcí a při distribuci dotazníků migrantům žijícím ve městě Zacatecas. V případě základních škol jsem se v místě výzkumu přímo obrátila na ředitele dvou škol a na regionální kancelář DGEI v Tamazunchale, kde mi byly doporučeny další dvě školy. V navštívených školách jsem interviewovala jednotlivé žáky a jejich učitele. Učitelé byli požádáni o vyplnění dotazníků. Dotazníky byly distribuovány k vyplnění také učitelům z jiných škol během lokální soutěže Lectura en lengua indígena. Při této příležitosti byla získána data od dvaceti učitelů (celkem od 31 učitelů) 4.1.2. Problematika výzkumu Jsem si vědoma nedostatků, které mohly vzniknout při výzkumu v prostředí mně neznámém jak kulturně, tak jazykově. To se částečně projevilo například při sestavování dotazníků, v nichž některé otázky nebyly zcela pochopeny respondenty. Vyplňování dotazníků i interwiev byly uskutečněny ve formálním prostoru školy a jistě i tato skutečnost mohla mít vliv na odpovědi respondentů. Také nedokonalá znalost nahuatlu značně omezila komunikaci s mluvčími nahuatlu
4.2. Charakterizace mluvčích nahuatlu V této kapitole zjišťujeme používání jazyka v konkrétních doménách ve dvou různých lokalitách. První je obec Chapulhuacanito čítající kolem tří tisíc obyvatel, a druhá Tepecxitla, obec se třemi stovkami stálých obyvatel.
69
Z jazykového hlediska lze první obec považovat za bilingvní, španělština však začíná převažovat nad nahuatlem nejen přítomností v různých doménách, ale i počtem monolingvních mluvčích. Oproti tomu si Tepecxitla uchovává dominantní pozici nahuatlu, kde část obyvatel jsou monolingvní mluvčí nahuatlu a část bilingvní. Nejdříve obecně charakterizujeme region La Huasteca a obě obce. Poté si názorně ukážeme, v jakém kontextu je nahuatl používán a jak probíhá mezigenerační přenos jazyka ve vybraných rodinách. Na závěr se pokusíme vytyčit důvody rozdílné vitality nahuatlu v jednotlivých obcích.
4.2.1. Region La Huasteca Region La Huasteca leží na území, které spadá do tří různých federativních států: San Luis Potosí, Hidalgo a Veracruz na severovýchodě Mexika (viz mapa). Geograficky se nachází v pohoří Sierra Madre Oriental. Název regionu pochází od kmene Huastéků, kteří původně obývali celý region. V polovině 15. století byli podmaněni Aztéckou říší. V současné době je v regionu přítomno několik nativních etnik: Nahuové, Huastékové, Tenekové, Pamové, Otomíové a Tepehuaové. Podíl mluvčích indiánských jazyků v porovnání se španělsky mluvící společností je v Hidalgu 20%, ve Veracrazu 10% a v SLP 12%. Ze všech mluvčích nativních etnik 12% ovládá pouze indiánský jazyk. Indiánské obyvatelstvo žije především v rurálních oblastech, přes 85% mluvčích indiánského jazyka žije v obcích do 5.000 obyvatel.110 Mluvčích nahuatlu je v regionu přes půl milionu (SLP 130 tisíc, v Hidalgu 200 tisíc a Veracruzu 314 tisíc). 111 La Huasteca patří k ekonomicky slabším regionům Mexika. Z velké části je závislý na zemědělské produkci, obchodu a spotřebním průmyslu. Životní úroveň indiánského obyvatelstva je v porovnání se španělsky mluvící populací
110
INEGI (1995), Situación demográfica, Volumen y composición de la población hablante de lengua indígena IN 111 část mluvčích nahuatlu žije i na ve střední části Veracruzu, která nepatří do regionu La Huasteca.
70
nižší. V regionu je patrná značná migrace do větších měst, a to trvalá nebo dočasná za prací. Indiánské komunity si uchovávají tradiční zemědělský způsob života, kdy se obživa z velké části získává pěstováním kukuřice a zeleniny a chovem domácích zvířat. Základní jednotko společnosti je rodina, kde muž pracuje na rodinné a obecní půdě (milpa) nebo jako námezdní dělník, či se zabývá obchodu. Žena se stará o domácnost, věnuje se výchově dětí a vypomáhá se zemědělskými pracemi. V nahua komunitách fungují silné rodinné svazky, které jsou posíleny systémem compadrazco. 112 V posledních desetiletích dochází k silné proměně místní společnosti. K hlavním změnám lze zařadit: migrace obyvatel za vzděláním a lepšími ekonomickými zdroji do měst, zavedení systému vzdělávání, zlepšení infrastruktury a komunikace (telefon, asfaltování cest, pravidelné spojení do měst). V posledních letech byl zaveden sociální systém dávek pro chudé rodiny s dětmi. 4.2.2. Lokalita výzkumu Okres Tamazunchale čítá necelých 90 tisíc obyvatel a je součástí státu San Luis Potosí (viz mapa). Mluvčí nahuatlu tvoří necelou polovinu obyvatel (40.000, z toho 9.000 monolingvních mluvčích).113 V okrese mají nepatrné zastoupení dvě další etnické skupiny: Huastékové a Pamové. Správním střediskem okresu je město Tamazunchale s osmi tisíci obyvateli. (viz mapa). Jihovýchodně od města se nachází obec Chapulhuacanito se 3.000 obyvateli. Obcí prochází státní silnice z Tamazunchale do Huejutli. Hlavním zdrojem obživy je obhospodařování plantáží pomerančů. Každou středu se tu koná velký trh, na který se sjíždějí obyvatelé z okolních vesnic. V obci jsou čtyři základní školy a jedna základní škola bilingvní. V obci se nachází katolický a evangelický kostel, zdravotní středisko, desítka různě specializovaných obchodů, knihovna a 112
Compadrazco je rituální příbuzenství adoptované z křesťanské tradice. Existuje několik forem kmotrovství k různým příležitostem: křtu, uzavření sňatku, pohřbu a ukončení studia na základní, střední i vysoké školy.
71
kulturní středisko. Historické prameny se zmiňují o obci už v polovině 16. století, kdy měla 100 obyvatel a původně se nazývala Tamsinamul „místo schovaného ptáka“.114 Okres Chicontepec se nachází
severu státu Veracruz a má nejvyšší
koncentraci mluvčích (přes 40 tisíc) z okolních okresů. Ve vzdálenosti 17 kilometrů od okresního města Chicontepec 116
115
se nachází malá obec Tepecxitla.
V obci tvoří 40 stavení a žije v ní ca. 300 obyvatel obhospodařujících malá
políčka a chovajících domácí zvířata. Příbytky jsou jednoduše postavené a většina má zavedenou elektřinu, vlastní rádiový přijímač a televizi. Telefon je k dispozici pouze v jediném místním obchodě. Ve vesnici se nachází základní bilingvní škola s internátem, malá kaple a obecní mlýn na kukuřici. Starší ženy nosí tradiční oděv (quechquemitl), vyšívanou halenku se sukní (viz fotografická příloha, s.138). 4.2.3. Nahuatl v obci Chapulhuacanito V obci žijí monolingvní mluvčí jak nahuatlu, tak i španělštiny, část obyvatel ovládá oba jazyky. Monolingvní mluvčí nahuatlu tvoří jen malou část starších obyvatel. Většina obyvatel starší generace i část střední generace ovládá oba jazyky, u střední generace dominuje španělština, zatímco nejmladší generace má jen pasivní znalost nahuatlu a komunikuje pouze španělsky. Španělština je slyšet výlučně v centru města, v okolí hlavního náměstí, při vyřizování pohledávek v místních obchodech, v kostele při bohoslužbě, ve vzdělávacích zařízeních. Nahuatl je používán ke komunikaci v některých rodinách žijících spíše na okraji obce. V menší míře je ho slyšet na místním trhu, který se koná jednou týdně a kam dochází obyvatelé z okolních obcí. Lokální hlášení informující o komunální práci probíhá ve španělštině a v nahuatlu.
113
García Pacheco, Sixto. Monografia de Tamazunchale. Tamazunchale, 1983, str. 74 Barajas Rubio, Juan. Tamazunchale a través del puente. S.L.P., Instituto de Cultura de SLP, 2000. 115 Název města Chicontepec pochází z nahuatlu a doslova znamená místo u sedmi kopců (chicome >číslo sedm, tepetl > hora, přípona -c > označuje místo) 116 Název Tepecxitla znamená v nahuatlu místo u úpatí hory. Obce se nachází vedle asi 200 metrů vysokého kopce. 114
72
V Chapulhuacanitu je možno poslouchat jednohodinový rozhlasový program v nahuatlu vysílaný v ranních hodinách z Tamazunchale. 4.2.4. Nahuatl v obci Tepecxitla Všichni obyvatelé Tepecxictly jsou nativními mluvčími nahuatlu. Nahuatl slouží jako dorozumívací jazyk mezi rodinnými příslušníky, sousedy a obyvateli okolních vesnic. V Tepecxitle je španělština pravidelně používána v prostoru školy a částečně při nedělní bohoslužbě v místní kapli. V ostatních sférách mezi sebou všechny generace v rámci komunity komunikují v nahuatlu. Míra znalosti španělštiny se liší podle věku obyvatel. Nejstarší obyvatelé ovládají ve španělštině pouze několik slov a frází. Střední generace se ve španělštině dorozumí v běžných situacích, nejmladší generace je plně bilingvní v obou jazycích. Zásadní vliv na osvojení španělštiny u střední a mladší generace mělo zřízení základní bilingvní školy v obci v 70. letech. V současné době je nejmladší generace už od raného věku intenzivně vystavena španělštině ve školním prostředí. V komunikaci s externím prostředím je přítomnost španělštiny zřetelnější než v samotné obci. V nejbližší větší obci Tecomate, kam obyvatelé Tepecxitly pravidelně docházejí vyřizovat své pohledávky, je španělština uplatňována více. V Tecomate se nachází několik obchodů, střední škola, zdravotní středisko a jednou týdně se tam koná velký trh. V těchto sférách převládá španělština jako dorozumívací jazyk. Zřetelným
jevem
v Tepecxitle
je
vysoká
migrace
obyvatel
do
urbanizovaných center mimo region La Huasteca. Dle interview s obyvateli a na základě dat o mezigeneračním přenosu jazyka vyplývá, že až 90% mladé generace opouští obec v mladém věku (od 14 let a výše) a hledá příznivější pracovní i studijní podmínky mimo region. Migrace ve většině případů směřuje do velkých měst na severu Mexika (Matamoros, Zacatecas, Reynosa, Monterrey.). Migranti mají tendenci přenášet spíše jen španělštinu na budoucí generaci (viz příloha, s.123). Migranti se obvykle s rodinou vrací do komunity
73
několikrát za rok za účelem oslavy svátků, a tímto přispívají k silnějšímu vystavení obyvatel Tepecxitly španělštině. Souhrnem můžeme konstatovat, že Tepecxitla si uchovává vysoký stupeň vitality nahuatlu, kdy jazyk slouží ke každodenní komunikaci mezi všemi členy a věkovými kategoriemi v komunitě a je přenášen na mladou generaci (viz následující kapitola), zatímco španělština je používána v prostoru školy a příležitostně mimo komunitu při styku s úřady, u lékaře apod. Vysoká migrace, zlepšení přístupu ke vzdělání v komunitě i mimo komunitu vystavuje obyvatele většímu vlivu španělštiny než dříve.
POUŽÍVÁNÍ NAHUATLU V RŮZNÝCH DOMÉNÁCH PODLE LOKALIT (NA ZÁKLADĚ INTERVIEW A POZOROVÁNÍ): oblast věk prarodiče rodiče sourozenci potomci vrstevník škola soused trh kostel lékař Chapul 56 n n n n n/š Chapul 45 n šp š š š šp/n š š š Chapul 41 n šp/n š š š/n šp/n š š š Chapul 25 n šp š š š šp/n š š š Chapul 14 n/šp šp šp ? š š šp š š š Tepecxitla 70 n n n n n Tepecxitla 45 n n n n n n/š n/š š Tepecxitla 25 n n n/šp š n n n/š n š Tepecxitla 16 n n n ? š n/š n n/š š š Tepecxitla 5 n n n/šp ? š n/š n -
4.2.5. Mezigenerační transmise jazyka S předcházející kapitolou souvisí i studie mezigeneračního přenosu nahuatlu
v
rodinách.
Data
podávají
informace
o
obyvatelích
z obcí
Chapulhuacanito a Tepecxitla a o jejich rodinných příslušnících. V první lokalitě byla data získána v šesti rodinách a ve druhé obci v pěti, které pokrývají celkem čtyři generace rodinných příslušníků ve věku od jednoho roku do 70 let (tj.mluvčí narozeni v roce 2002 až do ca. 1930). Rodokmeny mapují místo bydliště rodinných příslušníků a jejich
jazykovou kompetenci a jazyk
komunikace s potomky (viz příloha, s. 123).
74
Výsledky ukazují, že první generace (60 až 70 let) ovládá pouze nahuatl, druhá generace (40 až 50/60 let) buď setrvává u monolingvního nahuatlu nebo ovládá nahuatl i španělštinu. Třetí generace (15/20 až 35/40 let) se stává bilingvní, v řadě případech je zaznamenána znalost pouze španělštiny. U čtvrté generace (1 rok až 5/10 let) je markantní přechod na španělštinu, jen v několika případech je patrná kompetence v obou jazycích. Základním poznatkem z rodokmenů je skutečnost, že osvojení španělštiny vede k transitivnímu bilingvismu, kdy kompetence v obou jazycích není ve většině případů uchována a během dvou, maximálně tří generací dochází k jazykovému posunu. Jazykový posun je registrován nejen u migrujících rodinných příslušníků, ale také u některých členů žijících v nahua komunitě. Rozsah jazykového posunu se liší ve zkoumaných lokalitách. V případě obyvatel žijících v Chapulhuacanitu (viz příloha rodokmen 1-6) nejstarší generace je monolingvní v nahuatlu, ve druhé generaci došlo evidentně k aktivnímu osvojení španělštiny (díky školní docházce a sezónní práci mimo komunitu). Komunikace mezi členy druhé generace probíhá většinou ve španělštině. V 73% případech se přenáší na potomky výhradně španělština (14 z 19 rodin), v 16 % rodiče komunikují s potomky oběmi jazyky a pouze v 11% případů je zaznamenána komunikace výhradně v nahuatlu. Kompetence v obou jazycích se udrží maximálně ve dvou generacích (registrován pouze jeden případ aktivního bilingvismu v rozmezí tří generací). Z celkového počtu 89 potomků druhé generace oba jazyky ovládá aktivně jen necelá polovina. Nejmladší generace má tendenci k přechodu na španělštinu (10 případů ze 14). V několika rodinách ve druhé generaci v Chapulhuacanitu byl pozorován zajímavý jev - různá jazyková kompetence u sourozenců (rodokmen 1,2,3-4, 6). Čím je sourozenec starší, tím je pravděpodobnější kompetence v obou jazycích, zatímco u mladších sourozenců je kompetence španělštiny dominantní a znalost nahuatlu pouze pasivní. K tomuto jevu dochází ve dvou případech. V prvním případě rodiče mezi sebou a se svým potomky hovoří oběma jazyky, aktivní bilingvismus je registrován pouze u nejstarších potomků, zatímco mladší aktivně ovládají jen španělštinu (rodokmen 6). Ve druhém případě nejstarší sourozenci
75
ovládají oba jazyky, přestože rodiče na ně hovoří ve španělštině. Oba jevy mohou být vysvětlitelné skutečností, že nejstarší děti v rodině bývají více vystaveny komunikaci s dospělými (s rodiči a prarodiči) než sourozenci mladší. Mladší sourozenci naopak komunikují více se sourozenci, kteří k nim hovoří španělsky. GRAF 1. Transmise jazyka u mluvčích nahuatlu
?
-barvy symbolizují dominantní jazyk ( červená → nahuatl, zelená→ španělštinu) - šedé pozadí zvýrazňuje rodinné příslušníky žijící v obci Chapulhuacanito (více k symbolům viz příloha, s. 123)
V Tepecxitle je jazyková situace členů jednotlivých generací odlišná od předchozí lokality a k jazykovému posunu v obci nedochází. Jak ukazují rodokmeny, první i druhá generace hovoří výlučně nahuatlem . Pro příslušníky třetí generace je charakteristický bilingvismus nezávisle na tom, zda v žijí v nahua komunitě nebo mimo ní. Příslušníci žijící v Tepecxitle (popř. v okolí) přenášejí nahuatl na nejmladší generaci. O tom vypovídá i skutečnost, že v Tepecxitle se lze setkat s dětmi předškolního věku, které hovoří jen nahuatlem.117 Děti školního věku se stávají bilingvními mluvčími. V Tepecxitle není registrován ani jediný pouze španělsky mluvící obyvatel.
117
tyto jevy nejsou patrné ve rodokmenech zkoumaných rodin, nicméně v Tepecxitle je tento jev patrný.
76
Jazykový posun je znatelný u všech příslušníků migrujících z obou obcí. Ve sledovaných rodinách v průměru 27 % rodinných příslušníků ze třetí generace a 55% z druhé generace odchází z obcí do měst. Mezi oběma obcemi je markantní rozdíl v migraci rodinných příslušníků. V Chapulhuacanitu ve třetí generaci migrovalo 20% jedinců z nahua komunity a ve druhé generaci 33%. V Tepecxitle je migrace dvojnásobná, ve třetí generaci opustilo nahua komunitu 41% rodinných příslušníků a ve druhé generaci téměř 70%. Migrace má zásadní vliv na změnu jazykového chování migrujících členů. I když ve většině případů jsou migrující členové rodilí mluvčí nahuatlu, na své potomky v naprosté většině přenáší španělštinu. K tomu dochází nezávisle na skutečnosti, zda partner migrujícího člena rodiny je mluvčí nahuatlu. Z dat vyplývá, že z celkového počtu 49 migrujících členů ve 34 případech partner ovládá jen španělštinu a v 15 případech ovládá nahuatl i španělštinu. Jen v pěti případech (30%) je zaznamenáno osvojení obou jazyků u potomků žijících mimo nahua komunitu. Lze konstatovat, že zkoumané rodiny vykazují různý stupeň jazykových kompetencí a míru jazykového posunu. U migrantů z obou obcí je zřetelná tendence k jazykovému posunu, zatímco v případě rodin žijících v nahua komunitě se situace liší podle lokality. V obci Chapulhuacanito je patrný jazykový posun v rámci jazykové komunity, zatímco u obyvatel žijících v Tepecxitle dominuje stále nahuatl při transmisi na další generaci. Důvody k odlišné vitalitě nahuatlu v jednotlivých komunitách jsou podmíněny externími a interními okolnostmi. Externí podmínky jako zavedení systému vzdělávání, migrace obyvatel za prací do měst a zlepšení infrastruktury a komunikací (telefon, zpřístupnění cest, pravidelné spojení do měst) přispěly k většímu vystavení mluvčích nahuatlu španělštině jako jazyku administrativních úřadů, jazyku školství a města. Nahuatl je v obci spojen s tradičním zemědělským životem obyvatel, nicméně vnějším vlivem dochází k proměně lokální společnosti, mění se její postoje ke vzdělání, je vystavena novým doménám komunikace. V neposlední řadě i nízký status jazyka a negativní
77
percepce mluvčích ve španělsky mluvící společnosti (viz kap. 4.3.2) vedou k preferenci španělštiny nejen v každodenní komunikaci, ale i v transmisi tohoto jazyka na novou generaci.
Základních údaje a jazykové chování ve dvou nahua komunitách CHAPULHUACANITO
TEPECXITLA
Vzdálenost od města
13 km (Tamazunchale)
17 km (Chicontepec)
Spojení do města
autobusem (3x za hodinu), dvouproudová asfaltová silnice
počet obyvatel
3.000
obživa
zemědělství, sezónní práce v obci a migrace do větších měst
2x denně autobusem polní cesta 100 zemědělství (chov dobytka)
migrace
dočasná i stálá (33%)
stálá (70%)
škola
4 základní a 1 bilingvní
1 bilingvní
JAZYK v obci
španělština/nahuatl
nahuatl
na trhu
španělština/nahuatl
není, v okolních obcích (n/šp)
styk s úřady
španělština
španělština
španělština
nahuatl
lékař (ve městě)
španělština
španělština
místní léčitel
nahuatl/ španělština
nahuatl
starší generace
nahuatl/ španělština
nahuatl
střední generace
španělština (nahuatl)
nahuatl
mladší generace
španělština
nahuatl
sousedé
španělština/nahuatl
nahuatl
škola
španělština
španělština (nahuatl)
školení ministerstva zdraví
dominantní jazyk :
78
4.3.
Nahuatl v prostoru školy V této kapitole představíme vzdělávací systém a ukážeme, jak konkrétně
funguje bilingvní vzdělání v nahua komunitách. Na podkladě interview se žáky základních škol mapujeme aplikaci nahuatlu v prostoru školy a během výuky. Diskutuje se role bilingvních učitelů v procesu uchování nahuatlu a jsou analyzovány jejich zkušenosti a jazykové postoje. Cílem je sledovat, jaký vliv má školní prostředí na vitalitu nahuatlu. Jak bylo diskutováno dříve, bilingvní vzdělání se v Mexiku začalo systematicky formovat na celostátní úrovni od konce 70. let. To se projevilo především zřízením bilingvních škol v indiánských komunitách, produkcí učebních textů a v neposlední řadě i přeškolením mluvčích indiánských jazyků na bilingvní učitele. V okresu Tamazunchale v současnosti existuje stovka jednojazyčných základních škol (escuela primaria) a stejné množství bilingvních základních škol (escuela primaria bilingüe). Je zde několik desítek escuelas secundaria, několik středních škol (escuela preparatoria) a jedna Pedagogická Universita.118 Bilingvní základní škola se liší od monoligvní tím, že nahuatl může být aplikován jako jazyk instrukce během vyučovacího procesu a do osnov je navíc zařazen předmět indiánský jazyk (clase de lengua indígena). Předmět nahuatl je stanoven pouze na jednu vyučovací hodinu týdně ve všech ročnících. Má sloužit k rozvoji komunikativních kompetencí žáka, osvojení abecedy a gramotnosti v nahuatl. K předmětu vydává ministerstvo školství učební texty (čítanka a cvičebnice) pro všech šest ročníků základní školy (viz příloha, 113). Na vyšším stupni škol jako escuela secundaria, preparatoria není nahuatl začleněn do vyučovacího procesu a výuka probíhá pouze ve španělštině. Učitelé nemusí tedy nahuatl ovládat. Teprve nedávno na školách universitního typu byly 118
Základní škola (Escuela primaria, Escuela primaria bilingue) v Mexiku má šest ročníků pro děti od 6 let do 12 let a její docházka je povinná. Kromě toho je velmi rozšířený systém prescolar pro předškolní děti ve věku od 3 do 6 let, které bývají umístěné v rámci základních škol. Escuela secundaria odpovídá českému druhému stupni základní školy a je učena pro žáky od 13-16 let. V odlehlých oblastech fungují tzv. escuelas telesecundarias, kde část výuky probíhá pomocí televizních programů. Escuela preparatoria se dá se přirovnat české střední škole gymnasiálního typu, trvá dva až tři roky.
79
založeny specializace pro budoucí bilingvní učitele, kde se indiánský jazyk studuje. Například ve městě Tamazunchale v polovině devadesátých let byla založena La Escuela Normal de Huasteca, jediná škola svého druhu v regionu pro formaci bilingvních učitelů určená pro mluvčí regionálních indiánských jazyků (nahuatl, tennek a pame). Součástí kurikula je dvouletý jazykový seminář nahuatlu. Škola také organizuje jazykové školení pro praktikující bilingvní učitele. Na některých mexických universitách jsou nabízeny kurzy nahuatlu119, nicméně nebývají primárně určené pro nativní mluvčí a nachází se mimo oblast komunit s koncentrací mluvčích nahuatlu.
4.3.1. Jazykový profil žáků základních škol V této části se analyzuje jazykové chování žáků tří vybraných základních bilingvních škol a jedné escuela secundaria. Dvě bilingvní školy v obcích Macachiquico a Coaxocotitla se nacházejí v rurálním prostředí ve vzdálenosti asi 15 km od města Tamazunchale, třetí bilingvní škola se nachází na okraji města Tamazunchale. Escuela secundaria se nachází v malé obci Tecomate vzdálené asi hodinu a půl jízdy od okresního města Chicontepec (viz mapa). U 211 žáků ve věku od 6 do 16 let z několika vybraných ročníků se mapuje jazyková kompetence a jazykové chování. V interview s jednotlivými žáky bylo zjišťováno, jakým jazykem komunikují v rodinném prostředí s matkou, otcem, prarodiči, sourozenci a dále se svými vrstevníky ve škole a s učitelem. (viz příloha, s. 128) Výsledky z interview ukazují, že všichni žáci zkoumaných škol aktivně ovládají španělštinu a většina i nahuatl (viz níže graf 2 ).
119
kurzy nahuatlu nabízí např. UNAM, Univeridad Veracruzana v Xalapě, Tec de Monterrey a další.
80
GRAF 2. Jazyková kompetence žáků ve čtyřech lokalitách v La Huasteca 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40%
100% 90%
100% 100%
100%
97%100%
72%
Macachiquico
Coaxocotitla
Tamazuchale
nahuatl španělština
Tecomate
obce
Údaje se liší podle jednotlivých škol. V případě bilingvní školy v Coaxocotitla všichni dotazovaní žáci rozumí nahuatlu, ve škole v Tecomate 97% žáků, v Macachiquico 90% a v Tamazunchale nejméně žáků - pouze 72%. V komunikaci s matkou používá nahuatl více jak polovina žáků (v Tecomate a Coaxocotitla nad 73%, v ostatních školách o polovinu méně), v komunikaci se sourozenci žáci aplikují nahuatl v průměru o deset procenta méně s matkou. Naopak s prarodiči nahuatlem hovoří nejvíce žáků, dokonce 6 % žáků nabylo kompetenci nahuatlu prostřednictvím komunikace s prarodiči, zatímco se svými rodiči komunikují španělsky. Z toho vyplývá, že je patrná tendence úbytku komunikace v nahuatlu se snižujícím se věkem rodinných příslušníků, jak zaznamenává graf 3.
81
GRAF 3. Používání
nahuatlu dětmi ve věku 6 -16 let
100%
93%
80%
68%
64%
62%
60%
59%
53%
40%
33%
20%
10%
so ur oz en ec
ot ec
m at ka
ro zu m
i
0%
Z výsledků je zřejmé, že bilingvismus není v rodinách registrován jako výrazný jev, pouze 4% žáků uvedlo, že pochází z bilingvních rodin.(viz tabulka). Zatímco vitalita nahuatlu je v rodinách většiny žáků poměrně vysoká, používání nahuatlu v prostoru školy se snižuje v závislosti na věků žáků a na osobě, s kterou probíhá komunikace (učitel nebo spolužák). Opět jako v případě používání nahuatlu v rodinách, jednotlivé lokality škol vykazují značně rozdílné hodnoty.(viz graf 5). Na otázku v jakém jazyce se žák obrací na svého třídního učitele (mimo výuku), ve škole v Coaxocotitla 85% žáků uvedlo španělštinu i nahuatl (z toho dokonce 12% žáků pouze nahuatl). Ve škole v Macachiquicu 38% dětí komunikuje s učitelem v obou jazycích, v Tamazunchale jen 17%, zatímco v případě školy v Tecomate žáci uvedli pouze španělštinu. V případě bilingvních škol mají nestejné hodnoty souvislost s rozdílných stupněm vitality nahuatlu v rodinách žáků (viz 4 grafy), kdy nejvitálnější podmínky pro nahuatl jsou registrovány ve venkovské škole v Coaxocotitle, poté v Macachiquicu a nejméně v příměstské škole v Tamazunchale. Tomu korespondují i údaje ohledně používá nahuatlu s učitelem a spolužáky.
82
Nicméně hodnoty v grafu 5 naznačují výrazný tlak školního prostředí na nahuatl. Zatímco v případě školy v Coaxocotitla komunikuje 81% dětí s matkou nahuatlem, s učitelem jen v 31% případech, ve škole Macachiquico je poměr čtyřnásobný v neprospěch nahuatlu (42% versus 10%). Tato tendence se jeví ještě výraznější ve škole v Tecomate, kde přes značnou vitalitu nahuatlu v rodinné doméně (nad 75%), nahuatl v komunikaci s učitelem není uplatňován vůbec. Toto může být logicky vysvětlitelné faktem, že na typu školy escuela secundaria není žádný předmět vyučován v nahuatlu a tudíž učitelé ani nahuatl nemusí ovládat (v případě této školy pouze jeden učitel hovořil nahuatlem). Při zjišťování, jaký jazyk preferují používat studenti v Tecomate v prostoru školy v interakci se svými spolužáky, uvedlo 86% žáků španělštinu, oba jazyky jen 14%. Při zjišťování, jakým jazykem komunikují se svými vrstevníky v místě bydliště, 54% žáků uvedlo jedině nahuatl, nahuatl i španělštinu 8% žáků a španělštinu 38%. Tento nepoměr v aplikaci nahuatlu mimo školní prostředí a ve školním prostředí v komunikaci s vrstevníky žáků zřetelně vypovídá o tlaku školy na nepoužívání nahuatlu v jejím prostoru. V případě základních bilingvních škol se zjišťovala pouze komunikace mezi spolužáky v prostoru školy. Otázka, jakým jazykem komunikují s vrstevníky ve své komunitě, nebyla uplatňována. Získané údaje se opět liší podle lokality školy. Ve škole v Coaxocotitle
uvedlo 63% žáků nahuatl jako
dorozumívací jazyk se svými spolužáky, oba jazyky uvedlo 22% a španělštinu 25%. S těmito údaji značně kontrastuje situace ve škole v Tamazunchale, kde jen 3% žáků komunikuje mezi sebou nahuatlem, v obou jazycích 14% žáků a výlučně ve španělštině 83% (viz graf 5).
GRAF 5. Používání nahuatlu žáky v prostoru školy 100%
85%
80% 60%
38%
20%
se spolužáky
31%
40%
17% 14%
10%
s učitelem 14% 0%
0% Macachiquico
Coaxocotitla
Tamazunchale
Tecomate
83
Souhrn výsledků z interwiev žáků čtyř škol v bilingvních oblastech ukazuje, že v prostoru školy je nahuatl používán v omezené míře v závislosti na vitalitě jazyka v rodinném prostředí žáků a na typu školy. U žáků základních bilingvních škol je registrována častější komunikace v nahuatlu s učitelem i s vrstevníky než na vyšším stupni školy. Nicméně vitalita nahuatlu je v prostředí bilingvních škol poměrně nízká v porovnání s vitalitou jazyka v rodinné doméně. Na vyšším typu škol je registrován silný tlak na nahuatl; v komunikaci s učitelem není aplikován vůbec a v komunikaci se spolužáky jen minimálně. Předložená data naznačují, že u mladé generace mluvčích nahuatlu je patrná tendence používat nahuatl méně se snižujícím se věkem rodinných příslušníků a mimo rodinné prostředí. Prostor školy neposiluje vitalitu nahuatlu, naopak. Španělština vytlačuje nahuatl z prostoru školy. V této souvislosti by byla relevantní diskuse ohledně účelnosti bilingvních škol v procesu uchování a podpory nahuatlu. Získaná data spíše potvrzují argumenty, že bilingvní školy nepřispívají k podpoře a rozvoji indiánského jazyka, ale spíše slouží jako efektivní most k osvojení španělštiny.
4.3.2. Profil bilingvních učitelů Bilingvní učitelé zaujímají v lokální společnosti přední postavení, a to z ekonomického i společenského hlediska. Pravidelný zdroj příjmu a jistota práce dává učitelům ekonomicky stabilizovanou pozici v lokální společnosti. Učitelé v komunitě jsou jedni z mála představitelů střední vrstvy, kteří nabyli vzdělání a můžou ho ve své komunitě zúročit. V této souvislosti je zajímavé sledovat roli učitelů v procesu bilingvního vzdělávání a aplikování nahuatlu ve školní doméně a nejen v ní. První část této kapitoly představuje, jakým způsobem aplikují bilingvní učitelé nahuatl během vyučování a jaké jsou jejich zkušenosti s výukou nahuatlu. Analyzujeme postoje učitelů ohledně současné podoby nahuatlu a jejich názor na to, jak by bylo možné přispět k větší podpoře nahuatlu. Diskutujeme též percepci
84
nahuatlu z pohledu okolní španělsky mluvící společnosti. V druhé části se zaměříme na osobní profil učitelů. Popíšeme jazykovou kompetenci a jazykovou loajalitu učitelů a představíme, jakou důležitost přikládají znalosti nahuatlu a španělštiny. Data byla získána prostřednictvím dvou dotazníků vyplněných 31 bilingvními učiteli z okresu Tamazunchale.120 V následující analýze vycházíme z odpovědí učitelů. (odpovědí viz příloha, s. 134) 4.3.2.1. Aplikace nahuatlu v prostoru školy Jak už bylo výše zmíněno, na bilingvních školách je nahuatl uplatňován jako jazyk instrukce i jako vyučovací předmět. Na otázku, při které příležitosti a jakým způsobem aplikují bilingvní učitelé nahuatl, odpověděli dotazování různě. Někteří učitelé uvádějí, že nahuatl používají ve všech situacích a předmětech (při diskusi se žáky, vyprávění apod.), jiní během her nebo pouze v předmětu nahuatl. Několik učitelů sdělilo, že používá nahuatl v případě, pokud žáci nerozumí výkladu ve španělštině. Většina dotazovaných uvedla, že v hodině nahuatlu učí žáky číst i psát v nahuatlu, dále pracují se slovní zásobou, učí žáky tvořit věty a diskutují s nimi o různých tématech. Jeden respondent uvedl, že vyučuje žáky gramatiku nahuatlu. Na otázku, jakou mají zkušenost s aplikací nahuatlu v prostoru školy, převažují pozitivní zkušenosti učitelů. Pochvalují si, že v tomto jazyce je možno vést se žáky nezávaznou komunikaci, jeho používání přispívá k větší důvěře mezi žákem a vyučujícím, vede k rozvoji orálních schopností a myšlení žáka a také vede k rychlejšímu osvojení gramotnosti ve španělštině. Jeden respondent uvedl, že je nutné žáky ke studiu nahuatlu motivovat. Šest učitelů se shodlo na skutečnosti, že některé děti se zdráhají komunikovat s učitelem v nahuatlu. Jako důvod uvádějí, že rodiče žákům zakazují nahuatl ve škole používat. Případně rodiče, kteří doma hovoří španělsky, si nepřejí, aby jejich dítě hovořilo
120
První dotazník Cuestionario del uso del náhuatl byl zamýšlen k získání dat mluvčích nahuatlu obecně, avšak z důvodu negramotnosti větší části obyvatel ve zkoumaných komunitách ho nebylo možné aplikovat. Dotazník byl použit v případě migrantů a bilingvních učitelů. Kvůli jeho obecnosti byl vypracován druhý dotazník Cuestionario para el maestro bilingüe destinován pro bilingvní učitele.
85
nahuatlem. V této souvislosti učitelé komentovali percepci nahuatlu španělsky mluvící společností. Na jednu stranu je popisována jako negativní (jazyk bez významu a smyslu, jazyk pro podřadné lidi, zastaralý a bez užitku, nikdo o něj nejeví zájem), na druhé straně existuje mínění, že nahuatl je považován za jazyk důležitý pro komunikaci v lokálním kontextu, za jazyk velmi obtížný a za jazyk, který je třeba podporovat. Všichni respondenti se shodují, že je důležité studovat nahuatl ve škole. Podle nich se tím přispěje k uchování jazyka a kultury a žáci si budou svého jazykového dědictví více vážit. Učitelé uznávají, že žáci by měli ovládat jazyk orálně i písemně a také znát jeho gramatický systém. Jeden respondent je přesvědčen, že znalost nahuatl pomůže žákům k získaní zaměstnání. Učitelé připouštějí, že v poslední době lze pozorovat změnu v jazykovém chování žáků. Udávají, že většina žáků v současné době ovládá oba jazyky a že se nahuatl používá méně. Jako jeden z důvodů udávají fakt, že rodiče nepřenášejí nahuatl na své děti, že někteří dokonce dětem zakazují nahuatl používat a že rodiče se neidentifikují jako Nahuové a jazyku nepřikládají důležitost. Jeden z učitelů však podotýká, že naopak v současné době je možno slyšet nahuatl více zejména ze strany učitelů, kteří jsou k tomu více motivováni. Na podporu nahuatlu v komunitě učitelé uvádějí řadu možností jako organizování jazykových seminářů, zavedení programů v rozhlase, produkci písní a pohádek v tomto jazyce. Učitelé se
shodují, že je třeba používat nahuatl více v každodenní
interakci při různých příležitostech v ústním i písemném styku a také studovat gramatiku nahuatlu. Téměř polovina dotázaných učitelů považuje za nezbytné podporovat mluvčí v tom, aby si uvědomili, že si mají svého jazyka vážit a pochopit nutnost nadále jej uchovávat. 4.3.2.2. Osobní profil učitelů Všichni učitelé uvedli, že během studia na nižším stupni škol nahuatl nestudovali. Pouze dvě třetiny dotázaných uvedlo, že během pedagogických studií absolvovali kurz nahuatlu. Při zjišťování aktivního používání nahuatlu v písemném projevu učitelé uvedli, že píší a čtou v nahuatlu jen v omezené míře.
86
Z psaných materiálů uvádějí učební texty v nahuatlu vydané pro základní školu. Na otázku, zda znají spisovatele píšícího v nahuatlu, polovina učitelů odpověděla pozitivně, nicméně konkrétní jména spisovatelů uvedla jen třetina respondentů. Zmíněna byla čtyři jména lokálních etnolingvistů. Předpokladem bilingvních učitelů je znalost nahuatlu, nicméně ne všichni bilingvní učitelé jsou nativními mluvčími nahuatlu. 30% učitelů si osvojilo nahuatl mimo rodinné zázemí. Graf 7 ukazuje aplikaci nahuatlu v rodině učitele, v místě bydliště a v pracovním prostředí (s žáky, kolegy a rodiči žáků). Je zajímavé, že 50% učitelů pochází z rodin, ve kterých se komunikuje pouze v nahuatlu, ve 20% oběma jazyky, nicméně je registrován pouze jeden případ, kdy učitel komunikuje se svými potomky v nahuatlu, ve 44% se přenášejí oba jazyky, zatímco 52% komunikuje se svými potomky jen ve španělštině.
GRAF 6. Dominantní jazyk u bilingvních učitelů v doméně: rodina, sousedství, škola 4% 100% 80% 60% 40%
30%
52%
41%
63% španělština nahuatl/španělština nahuatl
20% 50%
59% 43%
44%
20% 0%
53%
4% rodiče učitele
potomci
0%
komunita
33%
4% kolegové
rodiče žáků
Z toho vyplývá příklon k bilingvismu a španělštině (viz níže graf 7), což se projevuje i v prostoru školy při komunikaci s kolegy, kdy 53% respondentů komunikuje mezi sebou španělsky, ve 43% oběma jazyky. Dle výpovědí je zřejmé, že učitelé přisuzují značnou důležitost znalosti nahuatlu v osobním životě. Shodují se, že je to zvýhodňuje v efektivnější komunikaci v komunitě i se žáky. Někteří udávají, že se jim tak podařilo získat práci a můžou se podílet na podpoře jazyka. Uznávají také, že pro komunikaci 87
s vnějším prostředím a pro život ve městě je pro ně nezbytná znalost španělštiny. Jednotně souhlasí, že je důležité, aby jejich potomci ovládali nahuatl z důvodu etnické příslušnosti a také z pragmatických důvodů. Příznačná pro většinu bilingvních učitelů je skutečnost, že nežijí v lokalitě bilingvních škol a do zaměstnání dojíždí. GRAF 7. Aplikace nahuatlu u bilingvních učitelů 100% 80%
nahuatl
60%
nahuatl/španě lština
40% 20% 0% rodiče učitele
potomci
komunita
rodiče žáků
žáci
Z výpovědí je zřejmé, že nahuatl není ve vyučovacím procesu roven španělštině. Nahuatl je používán především v nižších ročnících při různých odpočinkových aktivitách a v případě, že žák výkladu nerozumí. Sama jsem se během návštěvy škol setkala s aplikací nahuatlu v komunikaci se slabšími žáky a v případě pokárání žáka. Učitelé si uvědomují nízký status jazyka ve společnosti, což se také projevuje v prostoru školy, kdy někteří žáci nechtějí v nahuatlu komunikovat. Z toho důvodu uvádějí učitelé jako nejdůležitější krok na podporu uchování nahuatlu nutnost přimět mluvčí k tomu, aby si jazyka vážili a neměli vůči němu předsudky. Učitelé se jednohlasně shodují, že je důležité, aby nahuatl byl ve škole studován, byla podporována jeho písemná forma a byl aplikován co nejvíce v každodenní komunikaci. S těmito postoji v jistém smyslu kontrastují údaje týkající se jazykového chování bilingvních učitelů v osobním i profesionálním životě. Učitelé uvádějí, že je nutné nahuatl podporovat, nicméně 52% z nich nekomunikuje se svými potomky v nahuatlu ale pouze ve španělštině, totéž platí i v komunikaci s kolegy v prostoru školy. Dále je zřejmé, že část učitelů prakticky nezná jiné psané materiály v nahuatlu než učební texty. Z toho obecně vyplývá,
88
že žáci se ve škole učí číst a psát v nahuatlu, nicméně v praktickém životě jsou velmi omezené možnosti tyto schopnosti uplatňovat.
4.4. Nahuatl v migrační komunitě Migranti mluvící nahuatlem tvoří komunity po celém Mexiku. Jedna se v nedávné době začala formovat ve městě Zacatecas v severní části Mexika. V posledních deseti letech přišla řada mladých lidí z regionu La Huasteca do města z důvodu ekonomicky dostupného universitního vzdělání a díky existenci několika organizací podporujících studenty z indiánských komunit. Dle odhadů žije ve městě kolem 150 mluvčích nahuatlu.121 Jak bylo poukázáno v kapitole o mezigenerační transmisi jazyka, u migrujících členů komunit je registrován brzký jazykový posun a jen minimální přenos nahuatlu na potomky. V této souvislosti bylo u 17 mluvčích nahuatlu žijících ve městě Zacatecas zjišťováno jejich jazykové chování, aplikace jazyka v cizím prostředí, jejich zkušenosti a jazykové postoje. Věk dotázaných se pohybuje mezi 15 a 38 lety. Informace byly získávány prostřednictvím dotazníku (viz příloha, s. 132). Dvě třetiny dotazovaných tvoří studenti žijící v Zacatecasu několik měsíců až několik let, ostatní žijí ve městě dlouhodobě. Všichni udržují kontakty se svými krajany a s rodinou, kterou pravidelně několikrát do roka navštěvují. Všichni dotazovaní jsou mluvčími nahuatlu, nicméně je u nich patrná odlišná znalost jazyka. Třetina dotázaných si osvojila nahuatl ve své komunitě, dvě třetiny v rodinném prostředí. Na otázku, zda v Zacatecasu používají nahuatlu, polovina uvedla, že příležitostně s krajany. Ostatní se vyjádřili negativně. Většina dotázaných uvedla, že nemají negativní zkušenost s nahuatlem v Zacatecasu. Čtyři dokonce uvedli, že jejich přátelé žádají, aby je jazyku naučili. Tři respondenti uvedli negativní zkušenost (urážku a ponížení, výsměch vrstevníků, nezájem university podpořit zavedení kurzu nahuatlu). Tazatelé se shodují, že ve městě Zacatecas lidé o nahuatlu nic neví. Přesto polovina tazatelů tvrdí, že by rádi své potomky jazyk naučili.
121
Osobní komunikace s PhD. Johnem Sullivanem, profesorem nahuatlu na Zacatecaské Universitě.
89
Postoje respondentů k nahuatlu se zdají být pozitivní (nahuatl chápou jako součást své identity, cítí hrdost na svůj původ, pro jednoho z respondentů je znalost jazyka zdrojem vedlejších příjmů). Všichni dotázaní se shodují na tom, že v posledních letech se nahuatl používá v jejich rodných komunitách méně. Jako důvody uvádějí, že rodiče přestávají učit své děti, ve škole nutí učitelé děti komunikovat pouze ve španělštině, negativní postoje ve společnosti, mluvčí se stydí za svůj původ, migrace, lidé chtějí být moderní. Migrační komunitu v Zacatecasu tvoří mladí lidé – universitní studenti. Jazykově se všichni přizpůsobili španělsky mluvícímu prostředí, nicméně udržují ve městě kontakty se svými krajany. Někteří migranti spolu komunikují v nahuatlu. Dotázaní většinou vykazují pozitivní postoje k nahuatlu , což se projevuje i přáním tento jazyk přenést na budoucí potomky.
4.5. Poznatky z výzkumu V této kapitole se na základě empirického výzkumu diskutovala vitalita nahuatlu ve dvou obcích, v různých společenských doménách a sledoval se přenos nahuatlu v rodinách dále a používání jazyka v prostoru školu a v prostředí migrantů. V první lokalitě výzkumu obci Chapulhuacanitu čítající kolem 3.000 se nahuatl používá jako dorozumívací jazyk jen u starších obyvatel. Obec se nachází v procesu transitivního bilingvismu, kdy starší obyvatelé obce komunikují spíše v nahuatlu, střední generace ovládá oba jazyky – se staršími obyvateli komunikuje v nahuatlu, s mladšími ve španělštině. Nejmladší generace už nahuatl ovládá jen pasivní cestou. Ve formálních doménách je výlučně uplatňována španělština jako jazyk komunikace. Druhá zkoumaná obec Tepecxitla se třemi stovkami stálých obyvatel si nadále uchovává vysoký stupeň vitality nahuatlu. Jazyk slouží ke každodenní komunikaci mezi všemi členy různých věkových kategorií. Španělština je používána v prostoru školy a příležitostně mimo komunitu při styku s úřady a při vyřizování pohledávek ve městě.
90
U 11 rodin z obou se zkoumala transmise jazyka ve čtyřech generacích u jednotlivých rodinných příslušníků. Z výsledků je zřejmý různá jazyková kompetence v nahuatlu i ve španělštině. U rodin z jednotlivých obcích je odlišná míra jazykového posunu. V případě rodin z Chapulhuacanita je patrný jazykový posun ve dvou generacích, zatímco u rodinných příslušníků žijící v Tepecxitle dominuje nahuatl při transmisi na další generaci, tímto se potvrzuje výše uvedené pozorování ohledně používání jazyka v jednotlivých obcích. Nicméně vysoká migrace z obou obcí, zvláště v případě Tepecxitly (70% rodinných příslušníků) přispívá k jazykovému posunu u všech rodinných příslušníků žijící mimo svou původní komunitu. Jen u necelých 10% rodin je evidováno, že rodiče ke svým potomkům komunikují vedle španělštiny i v nahuatlu.. Při zjišťování vitality nahuatlu v rodinách 211 žáků během průzkumu ve čtyřech základních škol vyplývá, že používání nahuatlu se v rodinách snižuje s věkem rodinných příslušníků. Z výsledků je také zřejmé, že bilingvismus není v rodinách registrován jako výrazný jev. Součástí výzkumu byla zjišťována i institucionální podpora nahuatlu. Na základních bilingvních školách je nahuatl uplatňován jako jazyk instrukce a také jako vyučovací předmět. Na vyšších stupních škol (od 12 let žáků) není nahuatl začleněn do vyučovacího procesu. Výsledky z interview ve školách ukazují, že všichni žáci aktivně ovládají španělštinu a většina z nich i nahuatl (nad 70%). Údaje se liší podle lokality jednotlivých škol, kdy nejméně vitality bylo zaznamenáno u žáků navštěvující příměstskou bilingvní školu, zatímco u žáků venkovských škol je vitalita nahuatlu v rodinách většiny žáků poměrně vysoká. V prostoru školy je nahuatlu používán v závislosti na vitalitě jazyka v rodinném prostředí žáků a na typu školy. Výsledky z interwiev žáků čtyř škol v bilingvních oblastech ukazují, že prostor školy neposiluje vitalitu nahuatlu. Nahuatl je používán spíše v nižších ročnících jako jazyk instrukce a je tendence používat nahuatl méně ve vyšších ročnících, kdy si všichni žáci osvojí dostatečnou znalost španělštiny. Průzkum ohledně bilingvních učitelů ukazuje, že znalost nahuatlu ze strany učitelů usnadňuje výuku a učitelé tak mohou tak lépe komunikovat se
91
žáky. Učitelé se shodují, že je důležité studovat nahuatl ve škole, protože to jednak z efektivním výuku a přispěje k uchování jazyka a kultury nahua komunity. Učitelé připouštějí, že v poslední době lze pozorovat změnu v jazykovém chování žáků, kdy žáci většinou ovládají nahuatl i španělštinu, a také že se nahuatl používá méně než v minulých letech. Výzkum v migrační komunitě ve městě Zacatecas ukazuje, že nahuatl je v prostoru města používán jen sporadicky. Všichni studenti se
jazykově
přizpůsobili španělsky mluvícímu prostředí. Studenti udržují pravidelné kontakty se svými rodinami i s krajany ve městě. Dotázaní většinou vykazují pozitivní postoje k nahuatlu, což se projevuje i přáním přenést tento jazyk vedle španělštiny na budoucí generaci. Souhrnem výsledky výzkumu ukazují, že nahuatl je používán v rodinném a v lokálním prostředí. Nahuatl neslouží jako jazyk komunikace v regionálním kontextu ani v písemném projevu. Na základě dat a zkušenosti z výzkumu vyplývá, že nahuatlu není přisuzována důležitá role v lokální společnosti, není předmětem ekonomických výhod (kromě snad bilingvních učitelů) a jeho institucionální podpora se omezuje jen na prostředí školy, jejichž role v uchování a podpoře jazyka je sporná.
92
5. Závěr Cílem
této
práce
bylo
popsat
vitalitu
nahuatlu
z perspektivy
extralingvistických situací a argumentovat, že i přes poměrně silnou základnu mluvčích, bohatou písemnou tradici v nahuatlu a jeho značnou historickou hodnotu lze nahuatl pokládat za jazyk ohrožený. V úvodní části se poukázalo na problematiku ohrožených jazyků, v teoretické části se diskutovalo pojetí etnolingvistické vitality a typologie pro popis minoritního jazyka. Vymezilo se 11 extralingvistických situací, které sloužily jako model k popsání vitality současného nahuatlu. Ve třetí části se diskutovala současná realita mluvčích nahuatlu, problematika písemnictví v nahuatlu, vědecké tradice a též i historická role jazyka v koloniální a později mexické společnosti. Došlo se k těmto závěrům: Celkový počet mluvčích je vysoký (více jak jeden a půl milionu), avšak jejich podíl na celkovém počtu obyvatel Mexika je nízký a v posledních letech se neustále snižuje. Soudržnost etnické skupiny je zkomplikována geografickou areálovou vzdáleností jednotlivých komunit, koncentrací mluvčích v rurálních oblastech a v neposlední řadě i jejich značnou migrací do měst. To vše se ve velké míře podílí na necelistvosti a fragmentárnosti komunit mluvčích nahuatlu, které tak netvoří homogenní skupinu v rámci jednoho geografického regionu. Jevy jako vysoký stupeň bilingvismu a stárnutí mluvčích je možno považovat za další ukazatele snižující se vitality nahuatlu. Současný nahuatl neexistuje jako jednotný jazyk, ale spíše jako seskupení lokálních a regionálních variant. Z historické perspektivy ztratil nahuatl příchodem evropských kolonistů své výsadní postavení jako jeden z neprestižnějších jazyků v Mezoamerice a byl postupně nahrazen španělštinou ve všech formálních doménách společnosti. V současné době je používán jako jazyk komunikace na lokální úrovni v rurálních oblastech několika mexických federativních států. Jazyk není předmětem politického ani etnického zájmu o jeho obrodu. Existuje velké množství písemných dokumentů v nahuatlu, ovšem teprve od 70. let 20. století začíná být písemná tradice formována nativními mluvčími. Odborné materiály o nahuatlu
93
jsou vytvářeny zejména nenativními mluvčími a v mnoha případech nejsou určeny přímo pro rozvoj nahuatlu v daných komunitách, ale spíše k účelu evangelizace, asimilace anebo z čistě vědeckého zájmu. Ve čtvrté části se na základě výzkumu v regionu La Huasteca mapoval výskyt nahuatlu v konkrétním společenském kontextu. Výzkum se zacílil na čtyři skupiny mluvčích nahuatlu: obyvatelé obcí Chapulhuacanito a Tepecxcitla, žáky čtyř základních škol, bilingvní učitele a migranty žijící ve městě Zacatecas. Pomocí interview a dotazníků se zjišťovala vitalita nahuatlu v jednotlivých obcích, v prostoru školy a v migrační komunitě. Na základě výsledků lze konstatovat, že vitalita nahuatlu je ve sledovaných komunitách nízká díky těmto skutečnostem: – mezigenerační přenos nahuatlu je značně omezen; – v komunitách s koncentrací mluvčích nahuatlu je patrný jazykový posun ke španělštině; – osvojení španělštiny mluvčími nahuatlu vede k transitivnímu bilingvismu; – nízký společenský a ekonomický status mluvčích; – negativní percepce jazyka u některých mluvčích i nemluvčích nahuatlu; – omezený přístup mluvčích ke svému jazyku v písemných památkách a literární produkci; – absence komunikace v nahuatlu na regionální úrovni; – nízká institucionální podpora nahuatlu; – vysoká migrace mluvčích do měst. Nízkou vitalitu lze obecně přisuzovat také díky těmto skutečnostem: – nerovnoměrné rozmístění mluvčích v geografickém prostoru a jejich vzájemná izolace; – značná dialektální variabilita jazyka; – omezený přístup mluvčích ke své historii a jazyku v literatuře; –
omezená dostupnost mluvčích k jazyku v geografickém, sociálním a mediálním prostoru;
– absence politické/etnické angažovanosti mluvčích za obrodu nahuatlu.
94
Tato práce se pokusila nabídnout širší perspektivu fungování indiánského jazyka v konkrétním společenském kontextu. Jelikož se jednalo o značně komplexní a široké téma, nebylo možné se jednotlivým otázkám věnovat do patřičné hloubky. Přesto doufám, že tato diplomová práce alespoň přiblížila českému čtenáři současnou situaci indiánského jazyka nahuatlu a problematiku fungování menšinového jazyka v novodobé společnosti. Závěrem bych ráda podotkla, že tato práce popisuje ubývání jazyka, který je součástí mexické reality, ať už v podobě topografických názvů, lexikálních výpůjček ve španělštině nebo písemných dokumentů. Jazyk, který přivedli k rozkvětu slavní Aztékové, odráží jedinečnou percepci a chápání světa předkolumbovské civilizace. Je poněkud zvláštní, že toto živé svědectví je na ústupu a této problematice není věnována dostatečná pozornost. Doufám, že tato práce v omezené míře poukázala na některé aspekty této problematiky a může být přínosem do další diskuse ohledně možného uchování jazyka do budoucna.
95
6. PŘÍLOHY 1. Otázky pro typologii situací menšinového jazyka podle Edwardse
2. Indiánské jazyky v Latinské Americe - Tabulka 1: Počet indiánských jazyků v Latinské Americe - Tabulka 2: Indiánské jazyky v Latinské Americe podle počtu mluvčích - Tabulka 3: Počet mluvčích indiánských jazyků v Mexiku - Mapa 1: Geografické rozmístění mluvčích nahuatlu - Mapa 2.Hustota mluvčích indiánských jazyků v Mexiku - Mapa 3. Mluvčí nahuatlu na území Mexika - Tabulka 4: Mluvčí nahuatlu starší 5 let v jednotlivých mexických státech - Mapa 4. Koncentrace mluvčích nahuatlu v 15. století - Mapa 5. Současná koncentrace mluvčích nahuatlu - Mapa 6. Dialekty nahualtu 3. Ukázky textů v nahuatlu - Kodex Mendoza - rukopis Romances de los Seňores de Nueva Espaňa - náboženské texty v nahuatlu - překlad bible do nahuatlu západní Huastecy - učební text pro dospělé k osvojení gramotnosti v nahuatlu - učebnice nahuatlu pro žáky základních bilingvních škol - povídka v nahuatlu se španělským překladem - básně v nahuatlu se španělským překladem 4. Dokumentace výzkumu: - region La Huasteca mapa - mapa lokality výzkumu - rodokmeny mapující transmisi nahuatlu v 11 rodinách - údaje o zkoumaných školách, jména škol, data - I.dotazník pro mluvčí nahuatlu - II.dotazník pro bilingvní učitele - III.dotazník pro migranty ve městě Zacatecas - odpovědi respondentů (výběr odpovědí) 5. Fotografická příloha 6. Index organizací zabývající se ohroženými jazyky Index organizací pro výzkum a podporu indiánských jazyků v Latinské Americe
96
Příloha 1
Otázky pro typologii minoritního jazyka
(dle Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward a Typology of Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of Minority languages. Ed. Willem Fase; Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon. Amsterdam: JBPC, 1992. s.50) 1. Počet a koncentrace mluvčích ? 2. Rozsah jazyka? 3. Městské nebo rurální prostředí? 4. Socioekonomický status mluvčích? 5. Stupen a typ transmise jazyka? 6. Povaha dřívějších/současných revitalizačních snah? 7. Jazyková kapacita mluvčích? 8. Míra standardizace jazyka? 9. Povaha migrace z a do komunity? 10. Jazykové postoje mluvčích? 2. Aspekt vztahu mezi jazykem a identity? 3. Postoje majoritní skupiny k minoritě? 4. Historické formování skupiny? 5. Historie jazyka? 6. Historie oblasti, ve které skupina žije? 7. Práva a uznání mluvčích? 8. Rozměr oficiálního uznání jazyka? 9. Stupeň autonomie nebo zvláštního statusu oblasti? 19/20/21. Geografický kontext jazykové skupiny? 22. Postoje a angažovanost ve vzdělání? 23. Jaká je podpora jazyka ve škole? 24. Státní vzdělání v oblasti? 25. Náboženství mluvčích? 26. Jaké je asociace mezi jazykem a náboženstvím? 27.Důležitost náboženství v oblasti? 28. Ekonomická prosperita mluvčích skupiny? 29. Asociace mezi jazykem a ekonomickým úspěchem/mobilitou? 30. Ekonomická prosperita regionu? 31. Representace skupiny v mediích? 32. Representace jazyka v mediích? 33. Obecné povědomí veřejnosti o regionu?
97
Tabulka 2: Přehled indiánských jazyků v Latinské Americe podle počtu mluvčích
Počet mluvčích Indiánských jazyků
Jazyk (zkratka země) (zkratky: P- Peru, Bo – Bolivie, Br – Brazílie, Mx – Mexiko, Ar – Argentina, Ch – Chile, G – Guatemala, P – Paraguay, Ek – Ekvádor, Ko – Kolumbie, Be –Belize, CR – Kostarika. Sa – El Salvador, Hon – Honduras, Ni- Nikaragua. Pa – Panama, Ve - Venezuela)
> 1.000.000
kečujština (P, Ek, Bo,12‐8 mil), guaraní (Pa‐3 mil), aymara (Bo, Pe, Ch, – 3 mil), nahuatl (Mx – 1,5 mil)
500.0001.000.000
yucateco (Mx), mam (G,Mx), quiche (G), mapuche (Arg, Ch)
zapoteco, totonaca, otomí, mazateco, huasteco, tzoltzil, otomí, tzeltal, 100.000 500.000 mazahua, chinanteco, mixteco, chol, purépecha (Mx) kakchiquel (G), guajiro (Ko,Ve)
10.000100.000
tarahumara, mayo, huichol, amuzco, chatino (Mx), chortí (G), tikuna (Ko, Br), paez (Co), lenca (Sa, Hon), miskito (Ho, Ni), kuna (Pa, Ko), guajibo (Co, Ve) kaingáng (Br), shuar (Ek), aguruna, campa (Pe), mataco, toba (Ar), arawak (Gayana, Co, Ve) ..........apod.
1.000 10.000
pame, chontal, huave (Mx), sumo (Ni), mocoví (Ar), chamí (Ko), carib (Ve, Surinam)........apod.
< 1.000
lacandon, digueňo, seri ( Mx), itzá (Be, G), boruga (CR), pipil, paya (Ho), teribe (Pa), chorote (Ar), basano, curripaco (Ko), waorani (Ek), cacua, movina (Bo), apalai, arára, campa, guaja, júma, suyo (Br), campa, yameo (Pe)...........apod.
pozn. - do počtu 100.000 – 500.000 jsou uvedeny všechny jazyky, v nižších kategoriích je výběr omezen
99
Tabulka: Počet mluvčích indiánských jazyků v Mexiku (INEGI, 2000) Populace starší 5 let mluvící indiánským jazykem děleno podle pohlaví jazyk
celkem
%
muži
%
ženy
%
Náhuatl
1 448 936
24
712 755
11,8
736 181
12,2
Maya
800 291
13,2
410 326
6,8
389 965
6,5
Mixteco
437 873
7,2
208 695
3,5
229 178
3,8
Zapoteco
421 796
7
203 033
3,4
218 763
3,6
Tzotzil
297 561
4,9
148 193
2,5
149 368
2,5
Otomí
291 722
4,8
141 161
2,3
150 561
2,5
Tzeltal
284 826
4,7
142 187
2,4
142 639
2,4
Totonaca
240 034
4
118 419
2
121 615
2
Mazateco
214 477
3,5
104 283
1,7
110 194
1,8
Chol
161 766
2,7
81 384
1,3
80 382
1,3
Huasteco
150 257
2,5
76 421
1,3
73 836
1,2
Mazahua
133 430
2,2
61 585
1
71 845
1,2
Chinanteco
129 871
2,1
63 001
1
66 870
1,1
Purépecha
121 409
2
58 244
1
63 165
1
Mixe
118 924
2
57 189
0,9
61 735
1
Další jazyky
791 374
13,1
398 996
6,6
392 378
6,5
6 044 547
100
2 985 872
49,4
3 058 675
50,6
CELKEM zdroj:
INEGI. XII Censo General de Población y Vivienda, 2000.
100
Mapa 1. Rozmístění indiánských jazyků v Mexiku
Mapa 2. Hustota mluvčích indiánských jazyků v Mexiku
Mapa 3. Mluvčí nahuatlu na území Mexika
101
Tabulka 4: Mluvčí nahuatlu starší 5 let v mexických státech Stát Puebla Veracruz Hidalgo San Luis Potosí Guerrero México Hlavní město ( D.F.) Tlaxcala Morelos Oaxaca Tamaulipas Jalisco Nuevo León Michoacán Sinaloa Baja California Norte
Mluvčí nahuatlu 399.324 314.121 205.079 131.363 130.550 39.823 28.309 24.728 18.974 9.158 5.072 3.580 3.560 2.785 1.129 1.106
Mexický stát Tabasco Durango Colima Querétaro Quintana Roo Guanajuato Nayarit Coahuila Sonora Chiapas Campeche Baja California Sur Cihuahua Zacatecas Aguascalientes Yucatán
Zdroj: Mexický census z roku 1995 (INEGI, 1997)
Mapa 4: Koncentrace mluvčích nahualtu koncem 15.století
102
Mluvčích nahuatlu 719 691 686 655 639 492 478 380 364 355 314 288 265 173 153 127
Mapa 5. Současná koncentrace mluvčích nahuatlu
RODOKMENY MAPUJÍCÍ TRANSMISI NAHUATLU V 11 RODINÁCH
Mapa 6. Dialekty nahualtu Dialekty nahuatlu jsou děleny dle mexické lingvistky Yolandy Lastry do čtyř skupin: západní (státy Michoacán a Guerrero), centrální (Tlaxcalla , nížinná oblast v Pueble), severní 103
(region La Huasteca) a východní (vysočina ve státě Puebla, centrální část státu Veracruzu). Dánská badatelka Una Canger rozlišuje tři skupiny dialektů (viz mapa).
zdroj: Monzón, Cristina. Registro de la variación fonológica en el náhuatl moderno. Un estudio de caso. México: CIESAS,1990, s. 42.
Dialekty nahuatlu Organizace SIL (Summer Institute of Linguistics) rozeznává 28 variant nahualtu.
104
Rukopis Romances de los Seňores de la Nueva Espaňa 108
obsahuje přes 60 aztéckých básní, který byl náhodně přiložen ke statistickému dotazníku Relaciones Geográficas z Texcoca (1577-1582) V současné době je uložen ve sbírce Nettie Lee Benson knihovny při Texaské Universitě. stránka vlevo – část Relaciones Geográficas, stránka vpravo rukopis básní v nahuatlu.
109
Příloha 3
Kodex Mendoza je považován za jeden z nejkomplexnějších mezoamerických kodexů. Byl vytvořen kolem roku 1550 na evropském papíře nativními písaři pod dohledem misionářů, kteří přidali poznámky ve španělštině. Zahrnuje tři části: historii aztécké říše (od založení Tenochtitlánu po rok 1520) (viz vpravo), záznamy tributu z podmaněných oblastí (dole) a etnografické líčení života aztécké společnosti (vpravo). Předpokládá se, že podkladem k úseku o historii a tributu byl starší piktografický kodex. Přesný účel kodexu není známý. Badatelé se domnívají, že byl připraven jako informační materiál o Aztécích pro španělskou korunu. Kodex je dnes uložen ve fondu Oxfordské knihovny.
106
107
Učební text pro dospělé k osvojení gramotnosti v nahuatlu Zdroj: Si puede leer espaňol también puede leer náhuatl. México: ILV, 1985.
113
Náboženské texty v nahuatlu zdroj: Sempoali Camanalistli Tlen Panoque Huejcajya Achtihui Iehualis Jesucristo, Veinte Historias del Antiguo Testamento. México: Biblioteca del Hogar, 2000.
110
Překlad Bible do nahuatlu západní Huastecy. Zdroj: Nopa Yancuic Camanali Catli Toteco Techtlajtolcahuijtoc, Salmos, Proverbios El Nuevo Testamento de Nuestro Seňor Jesuscristo con Salmos y Proverbios. Liga Bíblica, Scripture Press, 2000 (2. vydání).
111
Učebnice nahuatlu pro žáky základních bilingvních škol Vydávané Ministerstvem školství k předmětu indiánského jazyka .
112
113
Povídka v nahuatlu z Alta Milpy zdroj:Horcasitas, Fernando. Los cuentos en náhuatl de doňa Luz Jiménez. México: UNAM, 1979.
115
Básně v nahualtu se španělským překladem autor: Natalio Hernández Hernández (nar.1947) – současný nejznámější básník píšící v nahualtu; ze sbírky :Canto nuevo de Anahuac. Yancuic Anahuac Cuicatl. Poesía Nahuatl México, 1994.
116
117
PŘÍLOHA 4 Region La Huasteca Mapa 7 – 10: - koncentrace indiánského obyvatelstva - zastoupení mluvčí indiánského jazyka v obcích - migrace - chudoba
Mapa 10. Lokalita výzkumu
Region La Huasteca
Zkoumaná migrační komunita Nahuů ve městě Zacatecas
San Luis P t í
1.lokalita výzkumu okres Tamazunchale (San Luis Potosí)
Školy navštívené během výzkumu
Veracruz
2.lokalita výzkumu okres Chichontepec (Veracruz)
OKRES Tamazunchale
Obec Chapulhuacanito
RODOKMENY MAPUJÍCÍ Escuela Primaria TRANSMISI NAHUATLU V 11 RODINÁCH Bilingüe „Emiliano Zapata“ Tamazunchale
Escuela primaria federal y bilingüe „Reforma Agraria“ Mecachiquico
Escuela primaria „Adolfo López Mateos“ Coaxocotitla
RODOKMENY MAPUJÍCÍ TRANSMISI NAHUATLU V 11 RODINÁCH Vysvětlivky k rodokmenům: rodinný
monolingvní
monolingvní mluvčí
bilingvní mluvčí
příslušník pohlaví žije v nahua komunitě nežije v nahua komunitě
-
mluvčí nahuatlu muž žena
španělštiny muž žena nezjištěno
▲
●
▲
●
∆
O
∆
O
2
3a4
■ □
- obdélník naznačuje dorozumívací jazyk mezi manželi (červená barva pro nahuatl, zelená pro španělštinu; - čára vedoucí od rodičů k potomkům naznačuje jazyk, kterým rodiče komunikují ke svým potomkům - není zaznamenáno, ve kterém jazyce probíhá komunikace mezi sourozenci ani mezi generací prarodičů a vnuků popř. pravnuků zaznamenána pouze aktivní znalost jazyka, u řady rodinných příslušníků žijící v nahua komunitě se předpokládá pasivní znalost nahuatlu
Číslo rodokmenu: 1
(nahuatl/španělština) muž žena nezjištěno
?
5
?
?
6
7
?
?
?
?
?
?
?
8
9
10
? ? ?
11
12
?
?
?
Údaje o informántech rodokmenů: číslo rodokmenu 1 2 3 -4 5 6 7 8 9 10 11 12
věk
pohlaví
místo interview
44 41 38 35 25 41 50 29 22 25 22 16 58 25
žena žena muž muž žena žena žena žena žena žena žena žena muž žena
Chapulhuacanito Chapulhuacanito Chapulhuacanito Chapulhuacanito Chapulhuacanito Tepecxitla Zacatecas Tepecxitla Tepecxitla Tepecxitla Tepecxitla Tepecxitla Tepecxitla
Základní údaje o zkoumaných školách název školy
typ školy
lokalita (okres, stát) Macachiquico (Tamazunchale, SLP)
žáků ve škole 103
dotázaní žáci 50
ročník dotázaných žáků 3. 5. 6.
Escuela primaria federal y bilingüe „Reforma Agraria“
základní bilingvní
Escuela primaria „Adolfo López Mateos“
základní bilingvní
Coaxocotitla (Tamazunchale, SLP)
190
73
1. 5. 5.
Escuela Primaria Bilingüe „Emiliano Zapata“
základní bilingvní
Tamazunchale (Tamazunchale, SLP)
50
29
3./4. 5./6.
Tele secundaria „Carlos A. Carillo“
escuela secundaria (2.stupeň ZŠ)
Tecomate (Chicontepec, Veracruz)
280
59
2. 3.
Výsledky výzkumu ze 4 základních škol: Macachiquico nahuatl španělština oba jazyky data z počtu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel 45 26 20 17 17 6 1 50 16 29 29 30 31 44 45 6 1 1 3 13 5 50 48 50 47 50 50 50
Coaxocotitla nahuatl španělština oba jazyky data z poctu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel 73 62 54 52 48 46 9 73 1 13 15 18 11 50 73 9 6 6 7 16 14 73 72 73 73 73 73 73
Tamazunchale nahuatl španělština oba jazyky data z počtu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel 29 8 10 7 3 1 0 8 14 18 17 24 25 25 3 1 1 2 4 4 29 25 29 29 29 29
Tecomate nahuatl španělština oba jazyky data z poctu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel 57 34 45 44 37 0 0 59 15 14 15 22 51 59 57 1 0 0 0 8 0 59 50 59 59 59 59 59
kamarádi 32 22 5 59
Graf 4. Dominantní jazyk u žáků v rodinné a školní doméně ve čtyřech lokalitách
Tamazunchale Tecomate - escuela secundaria 100% 100%
80% 80%
60%
76%
60% 3%
4%
35% 28%
20% 25%
7%
14%
14%
0%
0%
m
at k
a
ot ec so ur oz en ci
a
3%
at k
54%
20%
10%
0%
m
62%
40%
Macachiquico
ot ec so ur oz en ci ka m ar ad i
12%
40%
75%
68%
Coaxocotitla oba jazyky nahuatl
100%
80%
80%
86%
8% 8% 73%
60%
71%
0,10% 2%
2%
40%
6% 26%
40%
20%
36%
34%
10%
12%
0%
so otec ur oz en ci
a
63% 19%
a
0,20%
at k
66%
22%
20%
12%
0%
10%
so ote ur c oz en ci
54%
at k
40%
11%
m
60%
100%
m
Odpovědi na otázky dotazníků pro bilingvní učitele (výběr)
(pozn. v otázkách byl psán název nahuatlu byl dle tradiční normy (náhuatl), v odpovědích učitelé uvádějí formu nauatl, která byla v přepisu zachována)
¿Piensa qué es importante estudiar náhuatl en la escuela?
DOTAZNÍKY K VÝZKUMU JAZYKOVÉHO CHOVÁNÍ MLUVČÍCH NAHUALTU
Dotazník I. Pro mluvčí nahuatlu obecně (použit pro zkoumání jazykového chování u učitelů -El propósito de este cuestionario es conocer como los hablantes del náhuatl usan esta lengua en su vida cotidiana. Las informaciones conseguidas por este cuestionario van a ser usados como una parte de tesis de maestría “La vitalidad del náhuatl” realizada por Vendula Hingarová, estudiante de la Universidad Carolina de Praga (La Republica Checa, Europa).Sus informaciones serán usadas anónimamente y exclusivamente para el dicho proyecto.
Cuestionario del uso del náhuatl 1.Nombre:..................................................................... Edad: ........... Sexo: 2.Nombre del pueblo (municipio): ............................................................................. 3.Ocupación: ................................................................................... 4 ¿Cuántos años ha ido a la escuela?........ ¿Qué escuela/s?........................................ 5.¿Ha vivido siempre en este pueblo? ........................................ ¿Dónde ha vivido y cuánto tiempo?............................................................... 6.¿Habla usted náhuatl? ............................................................................................. 7.¿Dónde aprendió náhuatl?........................................................................................ 8. ¿Cómo habla náhuatl? (Es su lengua materna; lo sabe hablar, lo entiende pero no lo habla) .................................................................................................... 9.¿Qué lengua habla usted con su madre? ........... ¿ Qué lengua habla con su padre?......... 10. ¿Qué lengua habla usted con sus hermanos? ..................¿ Qué lengua habla con sus primos? .................... 11. ¿Qué lengua habla con su esposo/a o novio/a? ......................................... 12. ¿Qué lengua habla (o va a hablar) con sus hijos? ........................................... 13. ¿Qué lengua habla con sus nietos? .......................................... 14. ¿Qué lengua habla (o hablaba) con sus abuelos?................................................. 15. ¿Qué lengua/s se hablan en su comunidad? ......................................................... 16. Especifica: ¿Qué lengua se habla en su pueblo: en la calle....................... en el mercado.........................en la iglesia.............................. ...........en la escuela..................... 17. ¿Qué lengua habla usted: cuando va de compras............................ cuando habla con sus vecinos.......................cuando hablas con sus amigos..............................cuando está en el trabajo ....................cuando hablaba con el maestro................. cuando va al médico......cuando habla con el cura..................... cuando reza ................... 18.¿ Qué lengua refiere hablar si una persona sabe tanto náhuatl como español?...................¿Por qué?.......................... .................................................... 19. ¿Hay programas de radio en náhuatl en su rancho?......... ¿Las escucha?................... 127
20. ¿Estudió usted el náhuatl en la escuela? .............. ¿Cuántos años? ....... 21.¿Piensa qué es importante estudiar náhuatl en la escuela? ¿Por qué?......................... .................................... .................................... ............. ......... 22.Habla náhuatl fuera de su rancho?............. ¿Dónde y con quién?.............................. 23¿Entiende náhuatl de otros municipios? .......................................................... ¿Si oye alguien hablar náhuatl, puede distinguir de qué municipio o región proviene la persona?............................................................................................................. 24. ¿Cómo le suena náhuatl de otros municipios?. ....... ¿Qué diferencias se ha notado?....................... ........................................................................................ 25. ¿Le gusta platicar en náhuatl? .............................................................................. 26.¿Le parece difícil hablar el náhuatl?...................................................................... ¿Le parece que español es difícil de aprender? ........................................................................................................ 27. ¿Es importante para usted saber náhuatl? ..... ¿Por qué? ..................................... 28. ¿Es importante para usted saber español?.......¿Por qué?................................................... ..... ........................ ......................... ............. ... ....... .................... .......................................... 29. ¿Es una ventaja para usted saber náhuatl? ....... ¿Por qué?.................................... .................................... ................................................................................................. 30. ¿Es una ventaja para usted saber español?......... ¿Por qué?.................................. ...................................................................................................................................... 31.¿Piensa que es importante que sus hijos sepan náhuatl? ....... ¿Por qué? ...................................................................................................................................... 32.¿Piensa que es importante promover el uso del náhuatl en su comunidad? . ¿Qué se podría hacer para que la gente hablara más náhuatl?........................................ ................................................................................... ........................................................
33.¿Ha leído un libro, un folleto u otro texto escrito en náhuatl? .. 34.¿Conoce usted un escritor que escribe en náhuatl?...............¿Cuál?................................ 35.¿Escribe usted en náhuatl? (cartas, apuntes.. etc.) ................................................. 36.. ¿Qué piensa que la gente que habla puro español, piensa del náhuatl?............................ ........................................................................................... ........................................... 37.Piensa que la gente que no sabe náhuatl debe aprendérselo en la escuela? Explica su respuesta: .......................................................................................................... ................................................................................................................... 38. Escriba algo en náhuatl (lo que quiere – una o dos frases)................................................. ....... ..... .......... ............... .............................................................................. Gracias por su cooperación.
128
Dotazník II. pro bilingvní učitele Cuestionario para el maestro bilingüe 1. Nombre de la escuela:................................................................................... 2. Nombre de la comunidad dónde usted vive: ......................................................................................... 3. ¿Cuánto tiempo trabaja como maestro bilingüe:.................................................................................... 4.¿Ha tenido talleres lingüísticos de náhuatl cuando estudiaba como maestro?.............................................. 5.¿Cuántos maestros hay en su escuela? ......................................................................................................... 6.¿Saben todos los maestros de la escuela el náhuatl?.................................................................................... 7.¿Qué habla cuando se dirige a sus compañeros? ........................................................................................ 8.¿Qué grado enseña este año? ............¿Cuántos alumnos hay en su salón? .......................................... 9.¿Cuántos alumnos hablan náhuatl? .................¿Cuántos alumnos entienden náhuatl? ................... .......... 10.¿Hablan los alumnos náhuatl entre ellos?.........¿Cuántos de su salón? .............................................. 11.¿Aplica usted náhuatl como lengua de instrucción durante la enseñanza? En cuáles situaciones? ¿Qué tipo de clases?........................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 12.¿Qué actividades aplica durante la clase de lengua indígena?....................................................................................................................................... 13.¿Trabaja usted con el manual de lecturas y ejercicios en náhuatl? ...................................... ¿Qué experiencia tiene con trabajar con náhuatl en la escuela? .................................................................. 14.¿Habla náhuatl a los alumnos fuera de la clase? ................... ¿En qué situación? ........................................................................................................... 15.¿Cuánto ha enseñado el primer grado, cuántos alumnos hablaban sólo náhuatl?........... 16.¿En el primer grado enseña usted a los niños a escribir y leer en náhuatl o en español?.......................... 17. ¿Qué lengua comunica con los padres de los alumnos? ............................................. 18.¿Tiene una experiencia negativa cuando usan el náhuatl en su salón? ¿Cuál?....................... .................................................................................................................... ................................... ....................................................................................................................................................... 19. ¿Piensa que es importante que los niños aprendan escribir y leer en náhuatl? ....¿Porqué?... ....................................................................................................................................................... 20¿Piensa que a los niños les da vergüenza hablar náhuatl? ¿Porqué?.................................... .......................................................................................................................................................
129
21¿Se ha notado cambios durante su labor como docente el que los niños hablen menos en náhuatl?......... ¿Qué piensa que son los razones? ..................................................................................................................
Dotazník II. pro mluvčí nahuatlu žijící ve městě Zacatecas Cuestionario del uso del náhuatl 1.Nombre:.................................... Edad: ................. Sexo: ............. 2.Nombre del pueblo de dónde eres: ................................................. 3.Ocupación: ................................................................................... 4.¿Cuánto tiempo llevas en Zacatecas? ................................................. 5. ¿Cuantas veces al ano vuelves a visitar tu pueblo?............................................ 6.¿Quieres regresar a tu comunidad para vivir allí en el futuro?.............................. 7.¿Qué lenguas hablas?
..............
...............
.................
8.¿Dónde aprendiste las lenguas? (en casa, en la escuela u otro lugar...)............................................................................................................ ............ .......................................................................................................................... 9.¿Cómo juzgas tus conocimientos de estas lenguas? ....................................................... ..................................... ......................... .............................................................................. 10.¿Qué lengua hablas con tu madre? ................................................. 11:¿Qué lengua hablas con tu padre? ................................................. 12.¿Qué lengua hablas con tus hermanos? ................................................. 13. ¿Qué lengua hablas con tus primos? ................................................. 14. ¿Qué lengua hablas con tu novio/a o esposo/a? ......................................... 15. ¿Qué lenguas hablas (vas a hablar)con tus hijos? ........................................... 16. ¿Qué lengua se habla en tu pueblo? ....................................................................... 17. Especifica si es necesario: ¿Qué lengua se habla en tu pueblo: en casa de tus padres....................en la calle.................................... en el mercado........................... en la iglesia......................en la escuela..............otros lugares:.................................... 18. ¿Qué lengua hablas tú en tu pueblo: cuando vas de compras............................ cuando hablas con tus vecinos................ cuando hablas con tus amigos......................cuando hablas con el maestro................. cuando hablas con el cura..................... cuando vas al médico........................ 19. ¿Estudiaste náhuatl en la escuela? ............................... ¿Cuántos años? ....... ¿Qué experiencia tenías?................................................ ¿Piensas qué es importante estudiar náhuatl en la escuela? ¿Por qué?................... ..........................................................................................................
130
20. ¿Has notado un cambio en tu pueblo en los últimos años que se habla más o menos el náhuatl?¿Qué piensas que son las razones? ........................................... ........... ........... ................................................... ................................................. 21. ¿Qué lengua/s hablas aquí en Zacatecas? ...................................................................... 22.Usas nahuatl aquí en Zacatecas? .......................................................................... ¿Con quién? ¿Cuándo?........................................................................ 23.¿Si tu amigo/a o un familiar sabe náhuatl prefieres hablar con él/ella en náhuatl o en español? ¿Porqué?................................................... .................................................... …………………………………………… Saben tus amigos, tus compañeros de la escuela o del trabajo aquí en Zacatecas que hablas náhuatl? Especifica:......................................................................................... .......................... ........................................................................................................ 24. ¿Te gusta platicar en náhuatl? .......................................................................... 25.¿Te parece que náhuatl es una lengua difícil? Más difícil, por ejemplo, que el español?........................................................................................................................ 26.Es importante para ti saber náhuatl? ¿Por qué? ............................................................................................................................. ......... 27. ¿Es importante para ti saber español?¿Por qué?.....................................................,....... ................................................................ ...................................................................... 28. ¿Es una ventaja para ti saber náhuatl y español?........................................................... ...................................................................................................................................... 29. ¿Has tenido experiencias positivas o negativas aquí en Zacatecas cuando hablabas náhuatl? Da
131
ejemplos:....................................................... .............................................................. ............................................... 30. ¿Qué piensas que la gente sabe del náhuatl aquí en Zacatecas?.............. ..................................................................................................... ................................. Gracias por tu cooperación.
Odpovědi respondentů na otázky v dotaznících (výběr) (pozn. v otázkách byl psán název nahuatlu byl dle tradiční normy (náhuatl), v odpovědích učitelé uvádějí formu nauatl, která byla v přepisu zachována)
¿Piensa qué es importante estudiar náhuatl en la escuela? sí, de esta manera se le da realce a nuestra lengua e identidad sí, para valorar la lengua materna al niño sí, para rescatar la lengua indígena dado que se esta perdiendo el uso sí, para fortalecer su cultura y defender uso valores étnicas sí, para que no se pierda la costumbre sí, porque permite mayor conocimiento y la lengua debe conservarse sí, para revalorar y sobre todo dominio lingüístico para adquirir la lengua sí, para que los alumnos se acoplen más con el maestro y con las personas que hablan nauatl sí, porque aun no hemos podido unificar criterios para la escritura sí, para saber escribirlo, para recuperar la herencia que nos dejaron nuestros abuelos sí, para poder experimentar las lenguas en la comunicación sí, para no perder la lengua materna de cada etnia y así poder leer y escribir, es importante haber conocido la gramática y poder darle uso adecuado, así como escrito y oral porque es un idioma y deben conocer la escritura sí, para conocer su gramática uno puede comunicar con todas las personas sí, para poder conseguir algún trabajo sí, debido el que hay más comunicación alumno - profesor y viceversa, y confianza ¿Es una ventaja para usted saber náhuatl? porque permite desarrollar las habilidades lingüísticos principalmente par un mejor diálogo con los alumnos dentro del ámbito educativo forma de mi trabajo de esta manera se puede rescatar nuestra lengua materna y no desvalorarlo para entender mis alumnos, para entender en mis actividades diarias ¿Piensa que es importante que sus hijos sepan náhuatl? ¿Por qué? sí, es importante que nuestros hijos serán bilingüe sí, para poderse comunicar con todo su alrededor sí, que niños tengan mejores oportunidades 132
-
sí, es una ventaja de ser bilingüe ante una sociedad sí, para que cuando salgan alguna parte sepan escuchar y contestar sí, para que no cierren con una sola lengua sí, para rescatar nuestro dialecto nauatl sí, que podrán entender con sus abuelitos así se siga transmitiendo estos valores culturales de generación a generación sí, para que se siga conservando y transmitiendo el uso de la lengua indígena sí, para que se prevalezca la lengua indígena sí, porque es parte de su identidad y de su cultura sí, se pueden relacionar con la gente de las comunidades sí, es parte de la cultura que hay que conservar si, se rescatará nuestra cultura indígena, sin embargo nuestros ya han crecido en otro medio si, para que no se pierda la lengua, ese legado cultural es muy bonito además sabrán dos lenguas para que exista más una estrecha relación
¿Piensa que es importante promover el uso del náhuatl en su comunidad? ¿Qué se podría hacer para que la gente hablara más náhuatl? concienciar a las personas para que valoren su lengua y lo usen concienciar la gente como tanto, y alumnos y hacer reuniones en general, explicar la utilidad y funcionalidad del nauatl; es importante que todos en la región se aprendan nauatl porque la mayoría a del los habitantes son nauas y en ocasiones no hay entendimiento cuando se encuentran dos personas (nauas y mestizos) concienciarlos de su gran importancia en la sociedad concienciar a la comunidad de que es algo muy original y propio concienciar los que es importante rescatar y valorarlo nuestra lengua primeramente concienciarlos la importancia de rescatar y a la vez que existían cursos hacer reuniones con los padres, talleres lingüísticos, se necesita un curso lingüístico para mejorar el sistema bilingüe cultural promover actividades donde se utilice la lengua nauatl varias programas referentes al uso de la lengua indígena, es fascinante cuando ves al niño dominar aun oralmente el nauatl y español ¿Conoce usted un escritor que escribe en náhuatl?¿Cuál? etnolingüistas Luis Modesto Hernández Luis Modesto Dolores Agustín Reyes y Luis Modesto Hernández Joel Hernández Moisés Hernández Hernández León Portilla sí, etnolingüistas ¿Tiene una experiencia negativa cuando usan el náhuatl en su salón? sí, los padres no les hablan a sus hijos en lengua indígena sí, prohíben hablar el nauatl, solo utilizan el español no, al contrario al escuchar que el maestro habla la lengua indígena, ellos se sienten más motivados
133
¿Qué piensa que la gente que habla puro español piensa del náhuatl? que es una lengua que no es de mucha importancia según comentarios de personas de lengua nauatl no los benvician y esta lengua no funciona en zonas urbanizadas les avergüenza el dialecto la mayoría piensa que no es tan importante no tiene valor como otras lenguas se burlan quizás será por su ignorancia lo ignora por lo ladino piensan que se está uno regresando las 500 anos atrás ellos dicen que no lo hablan porque no les sirve la gran mayoría de la gente que habla el español piensa que el nauatl es sólo para gente inferior lo discrimina no todos, algunos que es un dialecto sin ningún valor ante ellos desea comunicarse con la gente indígena para tener comunicación mutua no les interesa aprender que es un dialecto que es muy difícil de hablar, se les hace difícil hablar Piensa que es muy importante para comunicarse así como otros idiomas se debe de rescatar y fomentar algunos lo valoran y la mayoría no le interesa ¿Qué experiencia tiene con trabajar con náhuatl en la escuela? que pueda existir una comunicación libre con los alumnos es el medio de comunicación inicial con los alumnos para la adquisición de conocimiento se desarrolla oralidad y pensamiento del niño se da más la confianza entre alumno y profesor y viceversa aprender los variantes del nauatl de la comunidad un alumno obtuvo un lugar en el concurso de descripción en nauatl nivel zona mayor entendimiento muy buenas experiencias porque se comparte el mismo lenguaje nauatl los niños aprender a leer y escribir rápidamente positiva pocas experiencias favorables por lo complicado para encontrar respuesta a los interrogantes utilizando términos apropiados ¿Se ha notado cambios durante su labor como docente el que los niños hablen menos en náhuatl?......... ¿Qué piensa que son los razones? sí, con el maestro me hablan en español y entre ellos se hablan en nauatl no, al contrario al escuchar que el maestro habla la lengua indígena, ellos se sienten más motivados sí, los padres no les hablan a sus hijos en lengua indígena, prohíben hablar el nauatl, solo utilizan el español sí, pero se han invitado a los padres de familias darle importancia su lengua materna heredado por sus padres de familia que es lo que nos identifica como nauas
134
-
sí, el grado en que van acercando sí, porque existe más acercamiento y más diálogo con los niños no, en esta comunidad todos hablan en nauatl, también han aprendido el español sí, que los niños hablan en español y nauatl sí, la migración de los padres de familia a la ciudad sí, porque sus padres les prohíben o no les hablan en nauatl no, cuando dentro de la familia y escuela no se habla en nauatl, interfieren las sectas religiosas, la emigración delos padres pro trabajo no hay ese caso, la mayoría hablan en nauatl y español sí, porque el maestro debe de enseñar nauatl y español
135
INDEX organizací pro studium ohrožených jazyků (sestaveno dle Linguapax a internetových vyhledávačů)
International Clearing House for Endangered languages (ICHEL) při Tokijské Universitě, databáze materiálu ohledně ohrožených jazyků, spolu s UNESCO pracuje na Červené knize ohrožených jazyků The Endangered languages Fund v USA při Yale Universitě, věnuje se vědeckému studiu ohrožených jazyků a podporuje revitalizační projekty. Arbeitskreis für bedrohte Sprache jakou součást Deutsche Gesellschaft fur Sprachwissenschaft. při Kolínské Universitě v Německu /1997 UNESCO a jeho Word Language report /1997/– cílem je popsat jazykovou diverzitu ve světě a informovat o současné situaci ohrožených jazyků <www.unescoeh.org/unescoeh/english/World%20languages/ languages%20report.html Terralingua – mezinárodní nezisková organizace věnující se uchování jazykové diversity na světě a zkoumá souvislosti mezi biologickou a kulturní diversitou Summer Institute of Linguistics – americká organizace poskytující databázi se základními údaji ohledně všech jazyků na světě Internetové diskusní skupiny na téma ohrožených jazyků: Endangered-Language-List. adresa serveru: <[email protected] zabývá otázkou ohrožených minoritních a indiánských skupin
150
GeoNative – elektronická databáze nativních toponym, shromažduje informace o toponymech v nativních jazycích malých jazyků Language Documentation Urgency list založený při Mnichovské universitě – poskytuje automatický maibox a databáze o ohrožených jazycích. Adresa listu
Organizace pro výzkum a podporu indiánských jazyků v Latinské Americe (sestaveno podle World Directory of Sociolinguistic and Language Planning Organization, 1999 a buletínu SILLAS, 2003) /název organizace (zkratka) /rok založení/- aktivity, sídlo, kontakt
MEXIKO Centro de Investigación y Estudios Superiores en Antropología Social (CIESAS) /1973/, státní organizace závislá na Ministerstvu školství (SEP), zabývá se vědeckým výzkumem indiánských jazyků v Mexiku. 5 center: Mexico DF, Golfo(Xalapa), Yucatán (Mérida), Oaxaca (San Cristóbal), Guadalajara Instituto Nacional Indigenista (INI) /1946/ - státní instituce, základní informace o indiánských jazycích v Mexiku, audio nahrávky Instituto de Asesoría Antropológica para la Región Maya, A.C. (INAREMAC) /1974/ nezávislá vědecká organizace v Chiapasu, pokrytí májské jazyky (Tzotzil) – věnuje se aktivistické činnosti, produkci literatury Secretaría de la Educacion Pública (SEP) a její pobočka Dirección General de Educación Indígena (DGEI) El archivo de los Idiomas Indígenas de Chiapas /2002/ Instituto de lenguas indgenas, UNAM s cílem archivovat, studovat a podporovat indiánské jazyky, Archivo de las lenguas indígenas de México USA Society for the Study of the Indigenous languages of the Americas (SSILLA), vědecká asociace sdružující odborníky v oblasti indiánských jazyků, sídlící v Kalifornii. vydává elektrickou cestou Newsletter – info ohledně vědeckých aktivit v oblasti indiánské jazykovědy < www.ssila.org > Center for Indigenous Languages of Latin America (CILLAS) vědecká instituce na Texaské Universitě v Austině < http://www.utexas.edu/cola/llilas/centers/cilla/index.html> – vědecké aktivity,
151
Spadá pod ní Archive of Indigenous Languages of Latin America (AILLA)dokumentace a archívní činnost indiánských jazyků v Latinské Americe. Zpřístupnění archívu na Project for documentation of Languages of Mesoamerica (PDLMA), University of Alabany projekt veden T. Kaufmannem < http://www.albany.edu/anthro/maldp/ > American Indian Language Development Institut při Arizonské universitě Department of Language, Reading and Culture Summer Institute of Linguistiscs (SIL) /1934/– nevládní organizace působící po celém světě věnující se průzkumům ohledně jazykové situace především minoritních a malých jazyků, terénní výzkumy, příprava didaktických materiálů a překladatelská činnost. (sídlo Dallas, Texas, USA) - pobočky SIL v Latinské Americe: v Paraguaji, ve Střední Americe, v Peru, v Mexiku PERU Academía Mayor de la Lengua Quechua (AMQ) Queswa Simi Hamut´anaKuraq Suntur / 1958/ – nevládní organizace zabývající se jazykovou situací v Peru, sídlo v Cuzcu Academia Peruana de la Lengua Quchua (APLQP) Peru Llaqtaq Qhueswa Simi Hamut´ana Suntur V Puno, /1991/- nevládní organizace, závislá na AMQ GUATEMALA Academía de las Lenguas Mayas de Guatemala (ALMG) /1986/- nezávislá státní vědecká organizace zabývající se jazykovým plánováním a podporou rozvoje máských jazyků v Guatemale. Sídlo ve městě Guatemala. Centro de Documentacion e Investigacion Maya (CEDIM)/1991/- nevládní vědecká organizace, vazby na UNICEF, dokumentace májských jazyků Equipo de Investigacion Linguistica Axlajuuj Keej Maya´Ajtz´iib´ (OKMA)/1990/- nestátní vědecká organizace zabývající se bádáním májských jazyků, produkce didaktických materiálů, podpora gramotnosti v májských jazycích a odborné školení nativních mluvčích. Sídlo - Antigua (Guatemala). Proyecto Linguistico Francisco Marroquín (PLFM) /1971/- nevládní organizace zabývající se jazykovým plánováním májských jazyků a přípravou edukačních materiálů Instituto de Linguística při Universitě Rafael Landívar /1986/- nevládní vědecká instituce podporuje výzkum a jazykové plánování (dokumentace, vzdělání, překlady) májských jazyků KOLUMBIE: Instituto Colombiano de Antropología (ICAN) – vládní vědecká instituce, založena 1941, pokrývá bádání o indiánských jazycích v Kolumbií i v ostatních oblastech Latinské Ameriky, dokumentační a badatelské centrum Centro Colombiano de Estudios en Lenguas Aborígenas (CCELA) při Andské universitě v Bogotě – dokumentace indiánských jazyků v Kolumbii BOLVIE: Instituto de Lengua y Cultura Aymara ILCA, La Paz, Bolivia BRAZÍLIE
152
Museu Paraense Emílio Goeldi de Belén – zabývá se vědeckými aktivitami ohledně amazonských jazyků Grupo Permanente para el estudio de las Lenguas Indígenas e las Áreas Linguisticas de América Latina- UFRJ Museu Nacional Lingusitica Rio de Janeiro GT Línguas Indígenas < www.unb.br/il/lali/troncotupi.htm > při Universidade de Brasília EUROPA: Centre d´Estudes des Langues Indigenes d´Amerique (CELIA), Paříž, vydává časopis Amérindie, Ibero-Americanisches Institut PK – Berlín Research School of Asian, African and Amerindian Studies – Universita v Leidenu, Nizozemí < http://www.leidenuniv.nl/interfac/cnws/ > vydává publikaci Indigenous Languages of Latin America
153
8. Použitá bibliografie Aaby, Peter.„Introducing God in the Devil’s Paradise“. In “Is God an America. An anthropological Perspective on the Missionary Work of the SIL”, Eds. Søren Hvalkof and Peter Aaby. Denmark: IWGIA, 1981, s. 9-17. Adelaar, Willem F.H. „The Endangered Languages Problem: South America“ In Language Endangerment and language Maintenance, Eds. Brandley, David & Maya Brandley, 2002, s. 45-87. Adellaar, Willem F.H. „The Endangered Situation of Native Languages of South America IN Studies in Endangered Languages. Papers from International Symposium on Endangered Languages Ed. Matsumura, Kazutu, 1998, s.1-15. Ammerlaan, Tom (Eds.). Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. Munster/NY, Waxmann, 2001, s. 16-39. Anderson, Arthur; Frances Berdan and James Lockhart (Eds.). Beyond the Codices. The Nahua view of colonial Mexico. Los Angeles: University of California Press, 1976. Antología del cuento Náhuatl. Trabajos Premiados 1983-1993. Gobierno del Estado de Puebla. SEP, 1994. Beltrán, Aguirre. Lenguas vernáculas. Su uso y desuso en la enseñanza: la experiencia de México. México: CIESAS, ediciones de la Casa Chata, 1983. Bernard, Russel H. „Language preservation and publishing“. IN Indigenous Literacies in the Americas. Language Planning from the Bottom up. Ed. Hornberger, Nancy H, 1997, s.135-153. Bibliografía del Instituto Lingüístico de Verano en México 1935-1984. México: SIL, 1985. Bonfil Batalla, Guillermo. México profundo. Una civilización negada. México: CISAS/SEP, 1987. Brandley, David & Maya Brandley (Eds.).Language Endangerment and language Maintenance. USA: Routledge, 2002. Brandley, David.„Language Attitudes: the key factor in language maintenance.” IN Language endangerment, ed. David Brandley, 2002, s.1-10. Brend, Ruth and Kenneth L. Pike (Eds.). The Summer Institute of Linguistics. Its Work and Contributions. The Hague, Paris: Mounton, 1977. 154
Calvet, Louis-Jean. Language Wars and linguistic politics. Oxford: Oxford University Press, 1998. Censo general de 2000. Instituto Nacional De Estadística Geografía E Informática. 20 Sept 2002 Cerón Velásquez, María Enriqueta. Redes sociales y compadrazgo. Indicadores de vitalidad lingüística en una comunidad indígena de Puebla. México: INAH, 1995. Cifuentes, Bárbara y Lucina García. Letras sobre voces. Multilingüismo a través de la historia. México, CIESAS, 1998. Cifuentes, Bárbara. „Ideology, politics and national language in 19th centrury“. In Sociolinguistics, 18, 1989. s. 7-17. Cifuentes, Barbara. „Language policy in Mexico“. In International Journal of the Sociology of Language 96 (1992) 9-17. Coronado Suzán, Gabriela. Porque hablar dos idiomas ... es como saber más.. México. CIESAS, 1999. Corvalán, Graziella. „Consideraciones para las políticas lingüísticas del Paraguay“. In Revista Paraguaya de Sociología.(2000) 37:109, s. 83-137. Coupland, Nikolas; Adam Jaworski. Sociolinguistics. A reader. NY: St. Martin´s Press, 1997. Crystal, David. Language death. Cambridge: Cambridge U Press. 2000. Dakin, Karen. “La familia Utoazteca, una visión de lo que hay y de lo que falta hacer”. In Panorama de los estudios de las lenguas indígenas de México. (Ed.) Leonardo Manrique, et al. Vol. I. (11-136). Quito: Ediciones Abya-Yala, 1994 Darin, Karen. „The Characteristics of a Nahuatl Lingua Franca.“ In Texas Linguistic Forum 18, Ed. Frances Karttunen. Texas: U of Texas, 1981, s. 55-67. Duranti, Alessandro. Key Terms in Language and Culture. UK: Blackwell Publishers, 2001. Duranti, Allessandro. Linguistic antropology. Cambridge, Cambridge U Press, 1997. Eastman, Carol. Language planning. An introduction. San Francisco: Chandler sharp Publishers, 1983. Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward a Typology of Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of Minority languages. Ed. Willem Fase; Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon. Amsterdam: JBPC, 1992, s.37-54. Fase, Willem, Koen Jaspers adn Sjaak Kroon (Eds.). The State of minority languages. International perspectives on survival and decline. European studies on multilingualism. Netherlands: Swets Zietlinger, 1995. Fase, Willem, Koen Jaspers and Sjaak Kroon (Eds.). Maintenance and loss of Minority languages. Amsterdam: JBPC, 1992. Fishcher, Edward (Ed.) Maya cultural Activism in Guatemala. US: Texas U Press, 1999. Fishman, Joshua (Eds.). Can Threatened Languages Be Saved? Reversing Language Shift, Revisited: A 21st Century Perspective. Clevedon...: Multilingual Matters, 2001.
155
Fishman, Joshua. „Domains and relationship between Micro and Macrosociolinguistics“ In Directions in sociolinguistics. The ethnography of communication. John Gumperz and Dell Hymes (Eds.), NY 1972. Fishman, Joshua. Language loyalties in the US. 1966 Flores Farlán, José Antonio. „Language revitalization, maintenance and development in Mexico: the case of the mexicano (nahuatl) language. World Conference on Language Policies, Barcelona 16-22 Apr 2002. In Lingua pax Flores Farlán, José Antonio. „Transferencias náhuatl-español en el Balsas (Guerrero, México). Reflexiones sobre el desplazamiento y la resistencia lingüística en el náhuatl moderno“. In Amerindia, 25, 2000, s. 87-105. Flores Farlán, José Antonio. Cuatreros somos y toindioma hablamos: contactos y conflictos entre el náhuatl y el espaňol en el sur de México. México: CIESAS, 1999. Gal, Suzan. Language shift. Social determinants of Linguistic Change in Bilingual Austria. Britain, AP, 1979. Garibay, Ángel María. Historia de la literatura náhuatl. México, Ed. Porrúa, 2000 (2.vydání) Garza Cuarón, Beatriz (Ed.).Políticas lingüísticas en México. México: UNAM, 1997. Gibbons, John; Ashcroft, Lyn, H. „Multiculturalism and language shift: a subjective vitality questionnaire of Sydney Italians.“ In Journal of Multilingual and Multicultural Development, Vol. 16, Nr. 4, 1995, s. 281 - 300.
Giles, H; R.Y. Bourhis; D.M. Taylor. „Toward a Theory of Language in Ethnic Group Relations.“ In Language, Ethnicity and Intergroup Relations, Ed. Giles, H, London: 1977, s. 307-348. Grenoble, Lenore & Lindsay Whaley (Eds.). Endangered languages and community response. Cambridge: Cambridge UP, 1998. Grenoble, Lenore; Lindsay Whaley. „Toward a typology of language endangerment.“ In Endangered languages and community response.Eds. Grenoble, Lenore. Cambridge: Cambridge UP, 1998, s. 22-55. Grimes, Barbara (Ed.). Etnologue. Dallas, SIL, 1988. Grinevald, Collete. „Language endangerment in South America: a programmatic approach“. IN Endangered languages and community response (Eds.) Grenoble, Lenore & Lindsay Whaley, 1998, s. 124-159. Guzmán, Betancourt, Ignacio. „Noticias tempranas acerca de la variación dialectal del náhuatl y de otras lenguas de México”. In Estudios de Cultura Náhuatl v 23, s. 83-116. Guzmán, Betancourt, Ignacio. Policía y Barbarie de las lenguas indígenas de México, según la opinión de gramáticos e historiadores novo hispanos. In. Estudios de Cultura Náhuatl. v 21, 1995, s. 179-218. Hale, Kenneth. “Endangered languages“. Language 68 (1), 1992, s. 1-3. Hamel, Enrique Rainer. „Indigenous education in Latin América: policies and legal frameworks“ IN Linguistic human rights: overcoming linguistic discrimination, Eds Skutnabb-Kangas & Phillipson, 1995, 271-287. Hamel, Enrique Rainer. „Linguistic Rights for Amerindian people in Latin America“ IN Linguistic human rights: overcoming linguistic discrimination. Eds Skutnabb-Kangas & Phillipson, 1995, s. 289-303. 156
Haugen, Einar. „The ecology of language.“ In The Ecology of Language, Ed. Hymes, D. Stanford.: Stanford University Press, 1972, s. 325-337. Heath, Shirley. Telling tongues. New York: Columbia University, 1972. Hefley, James and Marti. Uncle Cam. The story of William Cameron Townsend founder of the Wickliffe Bible Translators and the Summer Institute of Linguistics. London: Todder and Stoughton, 1974. Hill, Jane & Ofelia Zepada. „The condition of Native American Languages in the US“. In Endangered Languages. Eds. Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius, 1991, s.133-155. Hill, Jane. Speaking mexicano. Arizona, U Press of Arizona, Tucson, 1986. Hinton, Leanne & Ken Hale. Green Book Of Language Revitalization In Practice. San Diego...:Academic Press, 2001 Hinton, Leanne. „Language Revitalization: An Overview. IN Green book of language revitalization in practice (Eds.) Hinton & Hale, s. 3-17 Hinton, Leanne. „Sleeping languages“ IN Green Book Of Language Revitalization In Practice (Eds.) Hinton & Hale, s. 413-419. Holmes, Janet. An introducion to Sociolinguistics. Uk: Longman Group, 2001. Horcasitas, Fernando. Los cuentos en náhuatl de dona Luz Jiménez. México: UNAM, 1979. Hornberger, Nancy H. (Ed.) Indigenous Literacies in the Americas. Language Planning from the Bottom up. Berlin, New York :Mouton de Gruyter, 1997. Husband, Charles; Khan, Verity S. „The viability of ethnolinguistic vitality some creative doubts.“ In Journal of Multilingual and Multicultural Development. Vol. 3, Nr. 3, 1982, s.. Hvalkof, Søren and Peter Aaby (Eds.). Is God an American. An antropological Perspective on the Missionary Work of the SIL.Denmark: IWGIA, 1981. Inin Nopa Yancuic Camanali Catli Toteco Techtlajtocahuilijtoc. El Nuevo Testamento de Nuestro Senor Jesuscristo. En náhuatl de la Huasteca Occidental y en español. México: Liga del Sembrador, A.C. 1986 Instituto Linguistico de Verano (ILV) 2002. SIL International Handbook of Bilingualism and bilingual education. USA, Greenwood press, 1998. Joshua Fishman. „Language and ethnicity“ IN Language, Ethnicity and Intergroup relations vydané H. Giles, London...: Academic press, 1977, s.15-57 Journal of the linguistic society of America. sv. 68, nr. 1, march 1992. Karttunen, Frances E. Between worlds interpreters, guides, and survivors. / New Brunswick, N.J.,1994. Kašpar, Oldřich. Dějiny Mexika. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1999. Ken Hale. „On endangered languages and the importance of linguistic diversity”. In Endangered languages and community response, ed. Grenoble, Leonore; Lindsay Whaley, Cambridge: Cambridge UP, 1998, s. 192-216. Kibbee, Douglas A.(Ed.). Language, Legislation and Linguistic rights. Selected Proceedings of the Language Legislation and Linguistic Rights Conference, University of Illinois, March 1995. Holland: Amsterdam, 1998.
157
Knab, Tim. „Vida y muerte del Náhuatl”. In Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 345-370. Kontra, Miklos and Robert Phillipson, Tove Skutnabb-Kangas (Eds.). Language: A right and a Source. Approaching Linguistic Human Rights. Budapest: Central European University Press, 1999. Krauss, Michael. „The worlds languages in crisis“. Language 68, (1), 1992, 4 -15. Krauss, Michael.„The Scope of the Language Endangerment Crisis and Recent Response to It” In Studies in Endangered Languages, s. 101- 115. Labov, William. The Social Stratification of English in New York City. Washington, CAL, 1966. Landry, Rodrigue. „Ethnolinguistic Vitality and the Bilingual Development“ In Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. Ed. Ammerlaan, Tom. Munster/NY, Waxmann, 2001, s. 169-195. Landry, Rodrigue; Real Allard. „Diglossia, etnolinguistic vitality, and language behaviour.“ In International Journal of the sociology of language, 1994. Lastra, Yolanda & B. Garza Cuarón. „Endangered Languages in México“ IN Endangered Languages. Eds. Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius, 1991, s. 93134. Lastra, Yolanda y Fernando Horcasitas. „El náhuatl en el estado de Tlaxcala“. In Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 275-323. Lastra, Yolanda. El náhuatl de Tetzcoco en la actualidad. México, UNAM, 1980. Lastra, Yolanda. Las áreas dialectales del Náhuatl moderno. México: UNAM, 1986. Lastra, Yolanda; Alejandro de la Mora (Eds.) International Journal of the Sociology of Language. Sociolinguistics in Mexico.. Vol 96, 1992. Lastra, Yolanda; Anita Herzfeld (Eds.) Las causas sociales de la desaparición y del mantenimiento de las lenguas en las naciones de América. Sonora: Universidad de Sonora. 1999. Lastra,Yolanda ;Alejandro de la Mora (Eds.). International Journal of the Sociology of Language. Sociolinguistics in Mexico. V. 96, 1992. Launey, Michel. „La valoración de las lenguas indígenas de América: nuevos hitos para la Linguística“. In Actas I congreso de lenguas indígenas de Sudamérica. Ed. Luis Miranda. tomo I. Perú: Universidad Ricardo Palma, 2000, s. 85-95. Lenore Grenoble and Lindsay Whaley. Endangered languages and community response Cambridge: Cambridge UP, 1998. León Portilla, Miguel and Earl Shorris (Eds.). In the Language of Kings. An Anthology of Mesoamerican Literature – Pre-Colombian to the Present. New York: W. W. Norton, 2001. León- Portilla, Miguel. Aztécká filosofie. Praha, Argo, 2002 León-Portilla, Ascensión. Tepuztlahcuilolli. Impresos en Nahuatl. México: UNAM, 1988. León-Portilla, Miguel. Literaturas de Mesoamérica. México: SEP, 1984.
158
Ligorred, Francesco. Lenguas indígenas de México y Centroamérica. (De los jeroglíficos al siglo XXI). Madrid: Editorial Mapfre, 1992. Lockhart, James; Frances Berdan; Arthur J. O.Anderson. The Tlaxcala Actas. A compedium of the Records of the Cabildo of Tlaxcala ( 1545-1627). Slant Lake City: U of Utah Press, 1986. Ma Tihuicaca. Himnario en Náhuatl de la Huasteca occidental y en Español. Korea: 1988. Manrique Castaňeda, Leonardo (Ed.) Atlas Cultural de México (Volumen Lingüística.). México, SEP, 1988. Mar-Molinere, Clare. The politics of language in the Spanish- Speaking Worl. London, New York: Routledge, 2000. Matsumura, Kazutu (Ed.). Studies in Endangered Languages. Papers from International Symposium on Endangered Languages, Tokyo, Nov 18-20 1995 by International Clearing House for Endangered Languages (ICHEL). Tokyo: Hituzi Sobo, 1998. Mesthrie, Rajend; Swamm Joan. Introducing Sociolinguistics. Britain: Edinburgh U Press, 2000. México en el siglo XX (Panorama estadístico). México: INEGI. 2000. Mithun, Marianne. „The significance of diversity in language endangerment and preservation”. In Endangered languages and community response Lenore, ed. Grenoble; Lindsay Whaley, Cambridge: Cambridge UP, 1998, s.163-191 Modiano, Nancy. “Public Bilingual education in Mexico”. In International Handbook of Bilingualism and bilingual education. Ed Ch. Bratt Poulsen, s. 311-327. Montemayor, Carlos(Ed.) Situación actual y perspectivas de la literatura en la lengua indígena. México: Consejo Nacional para la Cultura y las Artes, 1993. Montemayor, Carlos. Los pueblos indios de México de hoy. México, Planeta Mexicana, 2001. Monzón, Cristina. Registro de la variación fonológica en el náhuatl moderno. Un estudio de caso. México: CIESAS, 1990. Moore, Robert E. „Endangered“. In Key Terms in Language and Culture. Alexandro Duranti (Ed.). UK, Blackwell Publishers, 2001. Mosoni, Esteban Emilio. Responsabilidad del Lingüista frente a los grupos indígenas americanos. In América Indígena. Vol XLII, nr.2.,1982, s. 289-300. Muñoz, Héctor y Pedro Lewin (Eds.). El significado de la diversidad lingüística y cultural. México: UNAM, INAH, 1996. Nahmad, Salomón S. „La educación bilingüe y bicultural para las regiones interculturales de México.“ In América Indígena. vol XLII, No 2, 1982, s. 203-220. Narrativa Nahuatl Comtemporánea. Yanciuc Nahuasasanili. México: Editorial Diana,1994. Natalio Hernandéz. Canto nuevo de Anahuac. Yancuic Anahuac Cuicatl. Poesía Nahautl México, Editorial Diana, 1994. Nebrija, Elio Antonio de. Gramática Castellana. Espaňa: Fundación Antonio de Nebrija, 1992.
159
Nettle, Daniel ; Suzanne Romaine. Vanishing Voices. The extinction of the Worlds Languages. Oxford: Oxford University Press, 2000. Newmeyer, Frederick J. The politics of linguistics. Chicago. University of Chicago press, 1986. Ostler, Nicholas (Ed.). Endangered Languages. What role for the specialist? Proceedings of the second FEL conference (Foundation for endangered languages) at University of Edinburgh, 25-27 September 1998. England: FEL, 2000. Pellicer, Dora. „Oralidad y escritura de la literatura indígena: una aproximación histórica“ In Situación actual y perspectivas de la literatura en la lengua indígena. Ed. Montemayor, Carlos. México: Consejo Nacional para la Cultura y las Artes, 1993, 15-55. Phillipson, Robert (Ed.). Rights to language. Equity, Power and Education. Celebrating the 60th Birthday of Tove Skutnabb-Kangas, London: LEA Publishers, 2000. Portilla, Leon; Birgitta Leander. Anthologie Nahautl. Temoignages litteraires du Mexique indigene. Paris: Unesco (L´Harmattan), 1996. Robins, H. Robert and Eugenius Uhlenbeck (Eds.) Endangered Languages. Oxford: Berg Publisher, 1991 Rolstad, Kellie. „Language death in Central Mexico: The decline of nahautl and the new bilingual maintenance programs”. In The Bilingual review, La Revista bilingüe. V XXVU, jan-april 2001-2002, nr 1., s. 3-19. Russel, Harris Sue. „Toward predicting ethnolinguistic vitality. A sociocultural approach.“ In Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. Ed. Ammerlaan, Tom. Munster/ NY: Waxmann, 2001, s.139-151. Salzman, Zdeněk. Language, Culture and Society. An Introduction to Linguistic Anthropology. USA, Westview Press, 1993. Silva Librado y Natalio Hernández. Flor y Canto de los antiguos Mexicanos. México, Gob. de Estado de Nayarit, 1990. Silver, Shirley; Wick Miller. American Indina Languages. Cultural and social contexts. Tucson: U of Arizona Press, 1997. Skutnabb-Kangas, Tove & Robert Phillipson. Linguistic human rights: overcoming linguistic discrimination. Berlin...:Mouton de Gruyter, 1995. Solano, Francisco (Ed.).Documentos sobre política lingüística en Hispanoamérica 1492-1800. Madrid: Consejo Superior de Investigaciones Científicas, 1991. Stoll, David. Fishers or Men or Founders of Empire? The Wycliffe Bible Translators in Latin America. London: Zed Press, 1982. Suárez Roca, José Luis. Lingüística misionera española. Oviedo: Pentalfa ediciones, 1992. Swadesh, Morris. „Sociologic Notes on Obsolescent Languages”. International Journal of American Linguistics 14, 1948, s. 226-235. Šatava, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin. Možnosti zachování a revitalizace.Praha, Cargo, 2001. Tove Skutnabb-Kangas. Bilingualism or not. The Education of Minorities. England, Multilingual Matters. 1981.
160
Trudgill, P.J. The Social Differentiation of English in Norwich. Cambridge, Cambridge Uni Press, 1974 Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius (Eds.). Endangered Languages. Oxford: Berg Publisher, 1991 Universální deklarace jazykových práv (UDJP). Uny Canger. „Nahuatl dialectology: A survey and some suggestions.“ IJAL 54, 1, 1982, s.28–72. Valiňas Leopoldo. El náhuatl en Jalisco, Colima y Michoacán. El náhuatl en el estado de Tlaxcala. In Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 325-344. Vargas Ramírez, Jesus. Nahuas de la Huasteca Veracruzana. México, INI, 1994. Villanueva, Rebeca Barriga; Claudia Parodi. La lingüística en México 1980-1996. México, UCLA.1998. Vrhel, František. Předkolumbovské literatury: Témata, problémy, dějiny. Brno: Akademické nakladatelství MU, 2003. Vrhel, František. Úvod do studia nativních jazyků Iberoameriky. Praha: SPN, 1976. Wauchope , Robert (Ed.). Handbook of Middle American Indians. V.5 (Linguistics) Part I. US: University of Texas Press, 1972. Wauchope, Robert. Handbook of Middle American Indians. V12(Guide to Ethnohistorical sources) Part I. US: University of Texas Press, 1972. Wurm, A. Atlas of the world's languages in danger of disappearing. Paris, 1996 Wurm, A. Stephen. „Language death and disappearance”. In Endangered Languages. Eds. Robins, H. Robert and Eugenius Uhlenbeck. 1-18. Zimmermann, Klaus. Política del lenguaje y planificación para los pueblos amerindios. Ensayos de ecología lingüística. Madrid: Iberoamericana; Franfurkt am Main: Vervuert,1999.
161
Resumé en español La vitalidad del náhuatl contemporáneo El propósito de este trabajo es analizar la vitalidad del náhuatl contemporáneo. El trabajo consta de tres partes: una introducción, el marco teórico y la parte central que analiza los resultados de una investigación de campo realizada en La Huasteca en dos comunidades nahua parlantes. La primera parte argumenta que el náhuatl se puede considerar como una lengua amenazada a pesar del alto número de sus hablantes (más de un millón y medio). Ofrece una introducción al fenómeno de las lenguas amenazadas, tanto sobre la situación actual de las lenguas indígenas, como sobre el fenómeno a nivel mundial. Define el concepto de una lengua amenazada y describe discusiones que han surgido de este tema como: argumentación a favor de la diversidad lingüística, el concepto del derecho lingüístico, y apelación a la revaloración para la disciplina lingüística. Acerca también las actividades concretas que se realizan en este campo. La secunda parte discute los trabajos teóricos para encontrar un marco teórico en el que describir la vitalidad de una lengua sobre el transfondo de su contexto social. Se discute la contribución de diversos estudios: el concepto de la ecología lingüística de Haugen, la definición de la vitalidad del grupo etnolingüístico a base de las relaciones interétnicas por Giles, y tipología de situaciones de lenguas minoritarias propuesta por Edwards. Se adopta el concepto de la vitalidad del grupo etnolingüístico y se argumenta sobre la tipología de Edwards formada por doce factores que permiten describir una lengua minoritaria. Los factores incluyen: datos demográficos,
162
contexto geográfico, sociología, lingüística, sicología, historia, política, religión, medios de comunicación, educación, y economía. La tercera parte del trabajo aplica la tipología al caso del náhuatl contemporáneo y describe su vitalidad
en diversas situaciones extra lingüísticas.
Primero analiza los factores demográficos y la distribución de los hablantes en el espacio geográfico, la variación dialectal, las letras y textos en náhuatl e investigaciones sobre esta lengua. Además se presenta brevemente la política lingüística hacia el náhuatl a través de la historia. La investigación en la región de la Huasteca (estados San Luis Potosí y Veracruz) examina la vitalidad del nahuatl a través del comportamiento lingüístico de los hablantes del náhuatl en los municipios de Tamazunchale y Chicontepec. Se investiga la vitalidad del nahuatl en cuatro casos. Primero se demuestra la vitalidad del náhuatl en diversos dominios sociales en dos pueblos Chapulhuacanito (municipio Tamazunchale, SLP) y Tepecxcitla (municipio Chicontepec, Veracruz). Además se analiza la transmisión del nahuatl en once familias de los pueblos estudiados y se discuten las causas del desplazamiento del nahuatl. El tercer estudio examina presencia de nahuatl en el espacio escolar. Con los datos de 212 alumnos de cuatro escuelas (tres escuelas bilingües y una escuela secundaria) se investiga la competencia del nahuatl de los alumnos y la aplicación de esta lengua en el espacio familiar y escolar. Los datos de 31 maestros bilingües conseguidos por cuestionarios señalan la aplicación del nahuatl en la enseñanza, su experiencia en aplicar nahuatl en el espacio escolar, más el comportamiento lingüístico de los maestros y sus propuestas en rescatar el nahuatl. El último estudio investiga el uso del nahuatl en una comunidad emigrante en la ciudad de Zacatecas creada por los estudiantes universitarios de origen en la Huasteca. Al fondo de la discusión de los factores extra lingüísticos del nahuatl, la investigación asimismo concluye que la vitalidad del náhuatl contemporáneo se cree baja por las siguientes razones: –
Los hablantes de náhuatl no forman un grupo cohesivo y homogéneo dentro de la sociedad mexicana. Aunque el número de los hablantes de náhuatl es alto, su proporción en la populación total de México es baja y está en
163
contínuo descenso. Los elementos como distancia y fragmentación de las comunidades nahua-parlantes en el espacio geográfico, concentración de los hablantes en las zonas rurales, el alto nivel del bilingüismo y notable migración son unos de los indicadores de la limitada vitalidad. El náhuatl se emplea en varios estados mejicanos pero sólo en contexto local, no funciona como lengua de comunicación en el contexto regional. Falta un soporte institucional efectivo para el desarrollo del nahuatl en las comunidades. Aunque en náhuatl existe una enorme cantidad de documentos incluyendo textos lingüísticos, históricos, y religiosos, los hablantes del náhuatl tienen un acceso limitado a estos documentos –
Además la mayoría de los textos fue elaborada para el propósito de evangelización, asimilación de los hablantes de náhuatl o para los fines científicos, y no para el fin de rescatar y desarrollar la lengua en las comunidades.
La investigación en la región de la Huasteca ha demostrado que la vitalidad en las localidades examinadas es baja por siguientes realidades. la transmisión del náhuatl es bastante limitada en las comunidades con mayor concentración de los hablantes es obvio el cambio del código (language shift) hacia el español la competencia del español en el caso de los hablantes lleva al bilingüismo transitivo el estatus económico y social de los hablantes es bajo se ha observado la percepción negativa del náhuatl en las comunidades nahua parlantes tanto en las comunidades hispanohablantes los hablantes tienen un acceso limitado a su lengua en los documentos escritos falta de comunicación interregional alta migración a las zonas urbanizadas El trabajo ha ofrecido una perspectiva amplia del funcionamiento (como funciona) de una lengua minoritaria en un contexto social concreto.
164
FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA (©Vendula Hingarová)
