filmové listy 05 38. Letní filmová škola Uherské Hradiště Středa 25. 7. 2012
Kamera nejsou housle … s. 4 Pravda je lež ... s. 6 Červená je dobrá ... s. 7
Mezi dvěma světy Sportovní hala, 23.59 Na dnešní titulce padá z nebe muž a stejně začíná i nejmagičtější film Vimukthiho Jayasundary. Pokud vás to překvapuje, z údivu nevyjdete až do konce projekce. Jsou filmy dobré, špatné, normální... a pak něco Mezi dvěma světy. Příběh nemá smysl popisovat: je to hypnotická cesta bez jízdního řádu. Ve filmu není jediný moment, kdy byste mohli odhadnout, co se bude v dalším záběru dít. Stejně jako se naše duše v průběhu staletí převtělují (i když v Bibli tyto pasáže při korekturách asi vypadly), putuje i tajemný hlavní hrdina prostorem a časem. Pláž, televizní revoluce v centru města, Mickey Mouse, venkov, historická bitva, legenda zakletá do kmene stromu. A co teprve ta taneční sekvence na konci... Logiku odložte u vchodu do sálu. Když jsem se režisérovi po pondělním rozhovoru vyznal z obdivu k tomuto filmu, byl nadšen: cení si ho prý také nejvíce. Zatímco ostatní díla točil víceméně připravený, Mezi dvěma světy vznikalo celé jakoby v nevědomí. Mám poměrně zmlsaný cinefilní jazýček, ale tento snímek mě dostal na kolena. Asi jsem byl v minulém životě někde poblíž Srí Lanky. A vy? –oubi–
Pijeme Colu V redakci mi chtěli udělat radost a takhle to dopadlo. K mým včerejším narozeninám mi drazí kolegové objednali megakoncert Michala Davida. Super! Vy víte, co mám rád! Přímo na fotbalovém stadionu hned vedle Sportovní haly, abych to měl z redakce coby platinovým cédéčkem dohodil (a zbytek céčkama vyskládal). Jenže ouha... ve Sportovní hale jel zrovna Doktor Živago. A ten Colu moc nepije. Megahity mého mládí tak otrávily diváky, kteří si chtěli užít poslední třetinu Leanova opusu. Proto Doktora Živaga opakujeme dnes – v Espace Dorleans ve 21.00. Tím pádem nepromítneme původně plánovaná Čtyři slunce od Bohdana Slámy. Tříhodinový Živago vytlačil z Espace i následnou projekci Zapadákova, který ale uvedeme zítra v Redutě 1 hned v 8.30 ráno (namísto zrušené projekce Nepolapitelného Jana). To jsou šachy, co? A protože dnes je den změn, tak tady je další: s íránským režisérem Abbásem Kiarostamím si můžete promluvit, jak jste chtěli – jen o trochu později a jinde, než bylo plánováno. Nebude to ve 22.20 v hlavním sále Klubu kultury (po projekci jeho filmu Kde je dům mého přítele?), ale 22.50 v blízkém salonku č. 2 v téže budově. Tak. Co bychom ještě mohli změnit... no, dnes to stačilo. Teď už musíte změnit jen sami sebe: přestat se válet na tom trávníku před Hvězdou a jít do kina. –oubi–
2
Stane se dnes
Stalo se včera
· 11.30
· Ráno
· 13.30
· Dopoledne
· 15.30
· Během dne
V Redutě 2 si poslechněte přednášku Heydrichiáda – od historika, publicisty a ředitele odboru muzeí Vojenského historického ústavu plk. Michala Buriana. Jak to bylo za Reinharda Heydricha?
A v Redutě 2 můžete rovnou zůstat – jen tak se totiž dozvíte Tajemství velkého vypravěče. O filmech i životě Davida Leana bude přednášet umělecká ředitelka festivalu Iva Hejlíčková.
Režisér Vimukthi Jayasundara je tu s námi poslední den a rozloučí se stylově: Lekcí filmu. Od půl čtvrté v Redutě 2. Vaše poslední oficiální příležitost se srílanského tvůrce na něco zeptat.
· 21.30
Horňácká cimbálová muzika Kubíci z Velké nad Veličkou – v Divadelním stanu za kinem Hvězda. Po skončení živé produkce neodcházejte; večírek tam pokračuje s DJ Růžovým Partnerem.
· 23.00
Když se vám po Kubících v Divadelním stanu nebude chtít rozloučit s živou hudbou, plynule a volným krokem přejděte ke konkurenci. Harmonikář Honza Koláček ve Stanu café V lese.
Hned v šest ráno nám volala Policie ČR. Opatrně sondovala, zda už bude končit hudba ve Stanu café V lese a jestli by se mohl ten nahatý mladík, co tam poskakuje, trochu obléci. No... nemohl.
Dopoledne se na 38. Letní filmové škole 2012 nic zvláštního nepřihodilo. Nic, o čem bychom věděli. Všichni byli oblečení a hudba byla tak akorát, nic moc hlasitého.
Přijela ruská delegace k filmu Atomový Ivan: režisér Vasilij Barchatov, herec Grigorij Dobrygin a výkonná producentka Viktoria Gromiková.
· Odpoledne
Ne všechno se podaří, šumy v komunikaci jsou někdy větší než malé, pak trocha špatného plánování, nedorozumění... no, prostě Abbás Kiarostamí na rozhovor s námi moc náladu neměl.
· Večer
Náladu nám ale spravil Pavel Tomešek, vedoucí kina Mír v Krnově. Z projekce němého filmu O patro výš, který živě doprovodila skupina Květy, byl přímo nadšený, celý zářil a moc děkuje. To potěší.
Potmě
LFŠ je tu pro všechny
V pátek a sobotu za námi do Hradiště přijede Kavárna Potmě, unikátní projekt, ve kterém obsluhu neuvidíte, jak je rok dlouhý.
Láska je láska. Dvě dívky na levé fotografii se dívají opodál... jak si kluci vpravo rozumí.
Kávu uvaří a ke stolku vás dovedou nevidomí číšníci – protože sami neuvidíte vůbec nic. Kavárnu Potmě přiveze Světluška, projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu.
27.–28. července Studentské náměstí Vedle Espace Dorleans
Foto: Marek Malůšek
Když se v sále rozsvítí... Někteří z vás si stěžovali, že se v sálech rozsvítí ještě před závěrečnými titulky. Speciálně (ale nejen) v Klubu kultury je to jen a jen kvůli bezpečnosti: pokud se zvedne větší počet diváků, musíme rozsvítit minimálně nouzové osvětlení po obvodu sálu nad výstupovými cestami. Jinak byste se v té tmě prostě přizabili o konstrukci elevace. Filmové listy. Číslo páté. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři) a Anna Vondřichová (korektury). Na recyklovaný papír tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.000 ks. Použitá barva: PANTONE Orange 021. Pište, chvalte či spílejte na:
[email protected].
NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA! 9.00 PŘÍBĚH FILMU: ODYSEA Espace Dorleans V dalších dvou dílech patnáctihodinové filmové jízdy uvidíte bouřící emoce melodramatu i šťávu, kterou kinematografii vstříkla do žil nová vlna. Vztek Jamese Deana i sluneční brýle Jeana-Luca Godarda. Proč je tím pravým rebelem bez příčiny egypťan Youssef Chahine? Jděte a dívejte se.
23.30
11.00
MEZI ZDMI Smetanovy sady
JAK JSEM DOPADL TOHLE LÉTO Hvězda
Překvapivá Zlatá palma z roku 2008. François Bégaudeau učil na škole, napsal o tom knihu, režisér Laurent Cantet ji vzal, zfilmoval... a do role kantora obsadil skutečného učitele i jeho žáky z pařížského předměstí. Film uzavřený mezi (čtyřmi) zdmi, ale selanku nečekejte.
Mrazivý thriller, nebo existenciální sonda do hlubin široké ruské duše? Jedno je jisté. Ze sibiřských plání na vás chlad dýchne až do zadní řady. Za pomoci kongeniální kamery stírá režisér Popogrebskij rozdíl mezi žánrovou podívanou a dokumentaristickou kontemplací. Ledově krásné.
KDE PIVO MÉ?
BUFFALO BAR
Včera jsme zaváhali. Recenzi na dobré pivo v Hradišti tak musíte napsat vy: na
[email protected]. My tady potíme krev v redakci a vy jenom ochutnáváte vzorky – tak se podělte! Kde mají nejlepší pivko? Nejlepší víno? Nejlepší rum? Kde se pije nejlíp? Proč? Za kolik? A před čím raději varovat?
nemajiwebovky.cz Hned vedle Hvězdy Rychle, levně, dobře. Přijdete, vyberete si z obrázků, usměvavá slečna zkasíruje, nachystá tácek, chleba a hořčici/kečup/ křen (o okurek si nezapomeňte říct). Chlapík v zástěře vezme kleště, vytáhne z grilu a můžete jíst. Přes den doporučujeme uzené kuřecí stehno, večer (kdy už stehno není) bodne i voňavá klobáska. Za 40 ká máte pořešeno.
20.30
15.00
MOST PŘES ŘEKU KWAI Hvězda
DŮM Espace Dorleans
Nejpřístupnější epos z Leanovy svaté výpravné trojice. Pokud je vám Lawrence příliš dlouhý (216 minut) a Živago moc dějinotvorný, dejte si koncentrovaných 161 minut ze zajateckého tábora ve válečné Barmě. Dílo, které miluje můj táta – a za pár let ho pustím i svému synovi. Filmové dědictví.
Jsem tvůj otec, postavím ti dům, svůj sen, hned vedle nás. Budeš v něm bydlet, a ten sen prožiješ. Zpověď pětatřicetileté slovenské režisérky Zuzany Liové. Komorní, přesto naléhavý rodinný příběh o vypjaté kolizi dvou zcela odlišných generací. Film s nejlepším plakátem za posledních x let.
17.00 WEST SIDE STORY Hvězda Známe to všichni – Romeo, Julie a New York. Legendární zpracování broadwayského muzikálu Leonarda Bernsteina o osudové lásce během války gangů. 11 Oscarů, nezapomenutelné songy a nádherné holky v barevných sukních. Naprostá klasika, navíc v nově zrestaurované verzi.
3
VIMUKTHI JAYASUNDARA že přes dvacet let tam panoval válečný stav, do války jsem se prakticky narodil. Opuštěnou zemi jsem natáčel v roce 2004, kdy došlo k provizornímu příměří mezi vládou a rebely, ve stavu, kdy nebyl ani mír, ani válka. Ale když měl film premiéru o rok později, vypukla nejžhavější fáze války, trvající až do roku 2009. Vzhledem k tomu, že jsem byl mladý neznámý filmař, nikdo nevěděl, co ode mě čekat. Nestavěl jsem se ani na jednu stranu, proto bylo obtížné si mě zařadit – to byl asi důvod, proč jsem se všem jevil jako nebezpečný. Ani jeden z táborů mě nevzal mezi sebe, nebyl jsem ani proti válce, ani pro válku. Vždy jsem všem tvrdil, že jsem umělec a otázka „pro či proti“ není tak jednoduchá. Vskutku kafkovská situace.
4
Tušil jsem to již před rozhovorem, ale naživo se to potvrdilo: asijští režiséři prostě neumějí být nepříjemní. Po loňském nejskromnějším držiteli Zlaté palmy (Apichatpong Weerasethakul) se i srílanský režisér Vimukthi Jayasundara ukázal v Hradišti jako civilní host bez jakýchkoli manýr. Na rozhovor do VIP salónku přišel o pět minut dříve, trpělivě odpovídal na otázky a odpovídal by zřejmě i další hodinu, kdybych jich měl nachystaných více. Nechci se rouhat, ale ten buddhismus je asi vstřícnější životní filosofie než příručka katechismu. V Jayasundarově přítomnosti jsem cítil zvláštní klid a mír – kdo ví, co byl režisér v minulých životech.
Když jste mladý filmový režisér na Srí Lance, tak nemáte absolutně nic. Srí Lanka se geograficky nachází blízko Indie a vliv Bollywoodu (a ostatně i Hollywoodu) je velký – jak ve sledovanosti, tak v tržbách. Zároveň musím říct, že umělecká filmová tvorba na Srí Lance je pro nás velmi důležitá, jedná se o jakýsi boj proti gigantu Hollywoodu. Národní kinematografie na Srí Lance se vlastně rovná uměleckému (arthouse) filmu. Ze strany srílanské vlády proběhly pokusy podporovat v zemi národní film, ale tržby nebyly velké, peníze z projektů se nevracely, takže se to vždy zhroutilo, dokonce se měl zastavovat i majetek... Ale nyní v éře digitalizace jsou tu zase jiné možnosti. Kvalita sice není taková, ovšem můžete natočit film třeba za tisíc dolarů.
Obligátní otázka na úvod: byl jste už někdy v České republice, co o naší zemi víte a jaké znáte české režiséry?
Jakým způsobem vznikají Vaše filmy: zaujme Vás napřed konkrétní obraz, kolem kterého vystavíte příběh, nebo máte na začátku obecnější téma a až na to nabalujete konkrétní scény?
Jsem tu poprvé, ale trochu znám českou kulturu nebo lépe řečeno dění v tehdejším Československu, protože jsem se zajímal o politickou situaci. Souvisí to se situací na Srí Lance, v 80. letech byla naše země také velkým spojencem Sovětského svazu, byli jsme součástí toho dění, krmili nás propagandou. Zvláštní je, když slyším o České republice, tak – ani sám nevím proč – musím myslet na letadla, letectví, železářský průmysl... A čeští režiséři? Odjakživa mám špatnou pamět na jména, ale znám Amadea od Formana. Ze spisovatelů Kundera, i když je pravděpodobně klišé to říkat... a Kafka tuším pocházel odtud. Kdybych byl mladý režisér na Srí Lance a chtěl natočit umělecký film – jakou mám šanci? Existuje tam něco jako státní filmový fond? Koprodukuje tamní televize nějaké projekty?
Mám pocit, že točím pořád dokola tytéž filmy. Mám pořád stejný vkus, ten se nemění, a pokud byste mi teď dali do ruky kameru, tak asi natočím velice podobný snímek. Mám prostě svůj styl. Kdyby mi někdo dal možnost točit pět šest let, tak jednoduše půjdu a natočím film, který bude mít třeba 300 hodin (smích). Pokračování jednoho a téhož filmu. Po dokončení celovečerního debutu Opuštěná země Vám prý v rodné zemi vyhrožovali fyzickou likvidací. Co se přesně stalo? Je to jedna z mnoha věcí, která se tehdy udála. Srí Lanka je malý ostrov, a když se něco stane v jedné části země, má to vliv na celou zemi. Nezapomínejme,
Občanská válka na Srí Lance skončila teprve před třemi lety. Je na ostrově cítit výrazné vydechnutí, nebo konflikt stále pokračuje, jen navenek není vidět? Těžko říci. Po uzavření míru samozřejmě nastala velká úleva. Ale co se týče interpretací, proč válka vznikla, tam shoda nepanuje. Kořeny separatistické války leží v období před třiceti lety a ty důvody tu stále existují. Nyní zaznívají hlasy, že je nemožné mít separatistický stát ve státě, jiní zase říkají, že se politicko–ekonomická situace už dávno změnila. Ale je v tom i něco pozitivního. Během posledních tří let totiž došlo k obrovskému uvolnění v tom smyslu, že je konečně možné o situaci mluvit. Nejvíce mě zajímají jednotlivé příběhy rehabilitovaných rebelů, konkrétní story, které se udály mezi válečnými stranami, ne mezi politiky. Situace je otevřená a můžeme se na ni podívat z různých stran, proč se lidé zachovali, jak se zachovali. Pro mě jako filmaře je toto nejdůležitější. O válečném stavu nyní na Srí Lance vzniká i spousta literatury. Za Opuštěnou zemi jste v Cannes v roce 2005 dostal Zlatou kameru. Kolik jste po tomto úspěchu dostal nabídek od zahraničních producentů? Nabídky přicházely, ale vznikl předpoklad, že bych měl snad natáčet něco ve stylu Bollywoodu či Hollywoodu... To bylo samozřejmě obrovské nedorozumění, protože stojím na opačném břehu. Často jsem se bavil s lidmi, kteří na mě měli jiný názor a bylo těžké jim to vysvětlit. Ale vlna zájmu zhruba po roce sama odešla. U některých scén z Vašich snímků jsem si nemohl nevzpomenout na argentinského minimalistu Lisandra Alonsa. Znáte jeho filmy? Potkali jste se někdy osobně?
ROZHOVOR Viděl jsem, myslím, jeden nebo dva jeho filmy a setkali jsme se asi dvakrát. Chápu, proč se mě na to ptáte, a těší mě to. Lisandro je skvělý filmař, ale tyto asociace jsou vždy trochu zvláštní a překvapující. Nemyslím, že by tam byla vyložená souvislost. Lidé často spojují mé snímky s jinými autory, v Asii nejčastěji s Apichatpongem Weerasethakulem. Když jsem byl v Soluni, tak srovnávali mou tvorbu zase s Theem Angelopoulosem. Další věcí, která mě na atmosféře Vašich filmů zaujala, je velká důvěra v magické cítění. Je to něco hluboce zakořeněného, co na Srí Lance podporuje v dětech i škola? Ptám se proto, že pro děti v ČR končí období pohádek v šesti letech, a škola je pak vede k výhradně rozumovému vysvětlování věcí. Ano, je to velký rozdíl, možná i proto, že jste byli satelitem Sovětského svazu (smích). Na Srí Lance máme kulturu prosáklou mytologií a ústně tradovanými příběhy, jsme silně ovlivněni i učením
Ano a ne. Opravdu mám rád Malickovu práci, třeba Tenkou červenou linii. Film Strom života má také velmi osobní téma, které ke mně promlouvá, především to spirituální hledání. Magie je určitě společným prvkem mezi Stromem života a mými filmy. Já sám jako filmař ale nedávám divákům hotové odpovědi, mám rád, když si jednotlivé věci propojí sami, Malick naopak takovou hotovou odpověď dává. I když možná to na mě přijde také s věkem (smích). Na letošním ročníku LFŠ má retrospektivu mimo jiné David Lean. Hitem v programu je restaurovaná verze slavného Lawrence z Arábie. Viděl jste Lawrence? Inspirovaly Vás v něčem Leanovy výpravné eposy? Když jsem snil o tom, že se stanu filmařem, David Lean byl mezi těmi, kteří mě inspirovali, a toužil jsem vytvářet podobně velká díla. Když ale došlo na věc, situace byla samozřejmě jiná, nebylo to úplně možné. Ale David Lean patří k mým malým filmovým závislostem, určitě mě ve vlastní
tvorbě inspiroval. Pro Srílančana je také důležitý film Most přes řeku Kwai, protože se u nás točil. Když potkáte některé starší techniky od filmu, tak se jich ptáte: „Tak co, taky jsi dělal pro Leana?” I dnes, když s nimi mluvíte, tak používají některé technické termíny z oné doby. Říká se, že kdo chce v umění originálně porušovat pravidla, musí je nejprve dokonale zvládnout. Souhlasíte s tím? Ne. Pravidla podle mě ani nepotřebujete znát. Chtěl jsem se například stát houslistou, nicméně jsem zjistil, že mi to s těmi pravidly moc nejde. Ale kamera nejsou housle. Pomocí kamery můžete otevírat neznámé krajiny, vnímáte a nasáváte okolní svět, jde skutečně hlavně o to, mít oči otevřené. Není to o zvládnutí pravidel, je to pro mě spíš niterná záležitost. Film je všude. Vimukthiho Jayasundary se ptal Otto Bohuš. Z angličtiny pro jistotu překládala Tereza Chocholová.
V mnoha případech se nám stalo, že jsme se na záběry dívali, ale Godard nikde. Tak jsme si alespoň prohlédli, co má pan učitel doma za nový nábytek. buddhismu. Jak víte, Buddha zakládal své učení na vyprávění příběhů, které mají vždy dvě roviny. To, co se děje v přítomném okamžiku, a to, co se událo v minulosti. Mě právě nejvíce zajímají ty osobní přístupy k příběhu, jeho ústní podání. Během studií ve Francii jste absolvoval kurz mimo jiné i u Jeana-Luca Godarda. Co vás naučil? Do školy jsem tam sice přišel kvůli němu, ale on tam často nebyl. Měl trochu bizarní nápad, že se nedostavil do školy, byl u sebe doma, kde instaloval kamery, a své lekce nám takto přenášel. V mnoha případech se nám ovšem stalo, že jsme se na záběry dívali, ale Godard nikde. Tak jsme si alespoň prohlédli, co má pan učitel doma za nový nábytek. Viděl jste držitele Zlaté palmy za rok 2011, Malickův opus Strom života? Líbil se Vám?
Vimukthi Jayasundara (*1977) Když mu bylo šest, začala v jeho zemi válka. A skončila až před třemi lety. To už se musí někde projevit – třeba ve filmech. Jayasundara o občanské válce na Srí Lance natočil půlhodinový dokument Země ticha (2001) a především svůj celovečerní debut Opuštěná země (2005). Málokdo zachytil ve filmu melancholickou grotesknost války, která zároveň je a není: toto lavírování přineslo režisérovi Zlatou kameru i mnoho nepřátel. Obrovský úspěch na canneském festivalu nezlákal Jayasundaru do bollywoodských ani hollywoodských produkcí a po čtyřech letech natočil svůj masterpiece Mezi dvěma světy (2009). Film ještě tajemnější a s ještě více rozvolněnou strukturou. V soutěži benátského festivalu ale tento klenot jaksi zapadl. Do Cannes se Jayasundara minulý rok vrátil se snímkem Houby (2011), který vytvořil v sousední Indii. Uvedení v proslulé sekci Director‘s Fortnight (kde „začínali” tvůrci jako Herzog, Scorsese, Jarmusch, Haneke, bratři Dardennové, Coppola či Fassbinder) dává tušit, mezi jakou společnost letos pětatřicetiletý režisér zhruba patří. –oubi–
5
F jako Pravda Pravda je lež je pravda je lež je to pravda je to lež jako věž „Fotografie je pravda. Film je pravda čtyřiadvacetkrát za vteřinu.“ Ve slavném bonmotu Jeana-Luca Godarda se odráží dvojlomná povaha filmového média. Je film pravdivější než fotka? Může být více pravd? Bonmoty nemají logiku, bonmoty musejí být elegantní. Ale aby byl obrázek kompletní, je každopádně třeba připojit další výrok slavného francouzského filmaře: „Každý střih je lež.“ Sekce F jako Pravda má potíže s abecedou, a vy budete mít zase potíže s realitou. Je film pravda, nebo lež čtyřiadvacetkrát za vteřinu? Když se na diváky vyřítil poprvé z plátna vlak bratří Lumièrů, mnozí byli tak vyděšení, že prchali ze sedaček. První útok média „pravdivého čtyřiadvacetkrát za vteřinu“. Jenže moderní filmová historie dokazuje, že tato historka je jen mýtus. V pásmu krátkých snímků od filmařských pionýrů se o síle filmových obrazů můžete přesvědčit sami. Běžně se uvádí, že Lumièrové započali s realistickou tradicí kinematografie, George Méliès byl naopak prvním filmovým mágem, vypravěčem a snílkem. V Hradišti však uvidíte, že se věnoval i svérázné formě dokumentaristiky. V době, kdy toto slovo vlastně neexistovalo.
Muž, který rozséval děs do srdcí diváků, vyděsí v tomto filmu i sám sebe.
6
Ale dočkáte se i mágů. Orson Welles ve své mystifikační eseji F jako falzifikát vystupuje s vizáží i grácií iluzionisty, prodírá se mezi archivními filmovými obrazy a v kapse má falešnou sadu klíčů k interpretaci. Film o povaze fikce a o hodnotě umění je vítězstvím zběsilého střihu nad iluzí reality. A zároveň filmový podvrh, který se vysmívá těm, kteří odlišují padělek od originálu. Nezbývá než Wellesovi uvěřit, že „vše co v tomto filmu uvidíte, se zakládá na přesných faktech“. Nejen Welles čaruje s filmovými archivy. Záběry jiných si hojně půjčují i další kousky z této falzifikační sekce. Werner Herzog ve Wild Blue Yonder používá záběry kosmonautů a přízračných krajin do šibalského vyprávění o ztraceném mimozemšťanovi. Tahá z archivů známé i zcela nepodstatné záběry a požitkářsky
Projekt 100
Filmoví mystifikátoři (i ti druzí) je zasazuje do svého lyrického sci-fi. Rozverný mystifikační hlas vpravdě povedeného mimozemšťana ostře kontrastuje s lyrickou evokací krajin z dálek kosmu. Tady už se neptáme, co je pravda a co ne, mnohem spíše jde o to, co je sranda a co ne. Legraci s hrůzou unikátním způsobem skloubil mediální umělec Johan Grimonprez. A koho jiného si k tomu přizvat než mistra hrůzy s delikátním britským smyslem pro humor. Alfred Hitchcock, archivní i falešný, skutečný i hraný, vystupuje dvacet let po své smrti coby protagonista Zdvojení, další falešné meditace o povaze fikce. S využitím mistrových historek, dvou imitátorů a asociativní montáže se vynořila jízda geniálními filmovými obrazy, televizní popkulturou i paranoiou studené války. Muž, který s potěchou rozséval děs do srdcí amerických diváků, v tomto filmu vyděsí i sám sebe. Nebo svého dvojníka? S britským humorem se s pseudodokumentární formou vypořádává postmoderní poděs Peter Greenaway. Fallové jsou epičtí a minimalističtí zároveň. Sága rodu Fallů jako vyprávění zdrogované kartotéky. Po česku vás naopak obalamutí Vít Klusák s Petrem Zelenkou. Mňága, Visáči a nejlepší český supermarket. Filmy z dob, kdy se u nás věřilo na známku punku. A na závěr Godard. Číslo dvě. Dvě televizní obrazovky na filmovém plátně. Pravda i lež nespočetněkrát za film. –tom–
FIKCE (ČI PRAVDA?) DNES 11.30 – Mezi zdmi / 23.30 – Zapadákov PRAVDA (ČI FIKCE?) ZÍTRA 11.00 – Číslo dvě / 20.30 – Michael PRAVDOFIKCE V PÁTEK... 8.30 – Ztratil se člověk / 11.00 – Fallové / 17.00 – Manipulace s realitou ...A V SOBOTU (výběr) 14.30 – Wild Blue Yonder / 18.00 – F jako falzifikát
– shrnutí a vize
Projekt 100 začínal v roce 1995 v zásadně odlišné situaci od té dnešní – v distribuci neexistovala alternativa artových a klasických filmů a koncept Projektu 100 přinášel zásadní filmy v kombinaci klasických a nových snímků. Tato podoba Projektu 100 se však postupně naplnila; jasným ukazatelem byla poměrně nízká statistika návštěvnosti Projektu 100 v roce 2011. Nová verze Projektu 100 pro rok 2012 vyšla především z proměny distribučních systémů a strategií v posledních letech a změny v technických možnostech
distribuce (drtivý nástup digitálních kopií a postupný konec 35mm kopií). Jejím cílem bylo zachovat dobře zavedenou značku pro uvádění klasických filmů do kin a zároveň pod touto značkou distribuovat klasické filmy průběžně a systémově každý rok. Ve čtyřech blocích (americká klasika, evropská klasika, kultovní filmy 90. let a česká klasika) jsme tak postupně uvedli snímky West Side Story, Bohémský život, Trainspotting a na letošní LFŠ i Sedmikrásky. Rostoucí počty diváků u jednotli-
vých filmů (například více než 3.200 diváků filmu West Side Story oproti průměrné návštěvnosti loňských titulů Projektu 100, která byla zhruba 1.200 diváků na film) naznačují funkčnost nové koncepce. Projekt 100 tak bude se stejným rozvržením pokračovat i v roce 2013 – rozjednány máme výjimečné tituly pro každý blok, ale k nim se vrátíme až na podzim. Tedy v době, kdy budeme o hřejivé bonanze Letní filmové školy pouze snít... Jan Jílek
Odvrácená strana celuloidu
Ruku na srdce, pistolníci
Proč jsou filmy červené?
Redakci Filmových listů navštívili dva nešťastní členové štábu. Diváci si prý stěžují na kvalitu projekcí. Na plátně samá červená! Vzali jsme proto na sebe významný úkol – poučit nepoučené žáky Letní filmové školy o fyzické povaze filmu. Jak jistě víte, promítá se z nekonečných metrů plastových pásů namotaných na kotouče. Ačkoli je dnes éra „fyzického“ filmu na ústupu, tento materiál v mnohém předčí výdobytky moderní doby, digitální a digitalizované filmy. Zdraví filmového pásu ale závisí především na způsobu jeho archivace. Nedostatek kyslíku může člověka zabít, filmu může zachránit život. S červenou barvou to je ještě o něco složitější. Velmi zjednodušeně lze říci, že barvu si ve filmu můžeme užít díky třem vrstvám fotografické emulze – červené, zelené a modré. Ostatní odstíny pak vznikají jejich skládáním. Emulze ale po určité době vyprchají, a barvy se proto ztrácejí. Americká firma Kodak vyráběla v 70. letech filmovou surovinu, na níž se nejdéle udržela právě emulze červená. A to už jsme u jádra pudla. Právě absence zelené a modré totiž způsobuje posun barev do červeného spektra a filmy jsou prostě červené, případně do růžova. Nebuďte ale povrchní milovníci filmu, milujte jej se všemi jeho vadami. Červené filmy nejsou nekvalitní; nesou v sobě prostě kus historie. Tento vizuální zážitek vás mohl potkat při projekci Snu o domě a Blaculy, na červenou se můžete těšit i v Černém strašákovi u dveří. Štáb LFŠ vás tímto prosí o shovívavost a zároveň upozorňuje, že v menší míře mohou být červené i další snímky ze 70. let. Konec hlášení. –ona–
„Jdi na západ, mladý muži,“ vábí vás hned u vchodu do Galerie Slováckého muzea. Od včerejška tam probíhá výstava věnovaná klasice Limonádový Joe (1964). Nejde pouze o snímek, pozornost míří i k zásadní osobnosti stojící za vznikem tohoto parodického klenotu, Jiřímu Brdečkovi. Renesanční muž, jehož zájem a tvorba zasahovala jak kresbu, tak filmovou kritiku, scenáristiku a v neposlední řadě režii animovaných kraťasů (ty ostatně uvádíme i v letošním programu). Exhibice nabízí bližší pohled na tuto personu, mnohdy neprávem opomíjeného elegána, za jehož vizáží plachého sympatického intelektuála v obleku s upnutou kravatou se skrýval velký fanoušek Divokého západu a westernu. Výstava působí jako skvěle provedená diplomová práce na téma „Koňská opera a inspirace vedoucí k jejímu vzniku“. Jako bonus berte originální kostýmy přímo z Barrandova, připomínku technického, ve své době příliš nereflektovaného originálního pojetí snímku. Kéž by podobná výstavní péče čekala i Lipského komik(s)omedii Čtyři, vraždy stačí, drahoušku – která jde po výtvarné stránce ještě dál než Colalocou zpitý Joe. –oči– 16.00 – Tereza Brdečková o Jiřím Brdečkovi (Knihovna B. B. Buchlovana)
7
STŘEDA 25. 7. ef MÍSTO 8.30 ef Hvězda Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans
JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Polojasno, oblačno, déšť, vyberte si. 26 °C. A ZÍTRA: Kdo to má vědět?
STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV 52 25
Nadějné vyhlídky | Great Expectations Pan profesor Hannibal | Hannibál tanár úr
TYP | DÉLKA | FORMÁT
ROK
JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST
cv | 118 min. | DCP cv | 91 min. | 35 mm
1946 1956
A | - | ČE M | - | ČE
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
ef Klub kultury Reduta 2
212 Příběh filmu: Odysea - 6. a 7. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 6, 7 86 Blacula WORKSHOP FILM A ŠKOLA - rozbor filmu 2
cv | 94 min. | 35 mm w | 120 | PC
1972
A | - | ČE Č|-|-
9.30 ef Sportovní hala
35
cv | 81 min. | 35 mm
1992
M | A | ČE
11.00 ef Hvězda Reduta 1 11.30 Espace Dorleans ef Klub kultury Reduta 2 12.00 Sportovní hala
115 Jak jsem dopadl tohle léto | Kak ja provel etim letom [R: 27. 7. - 8.30] 205- Krátké filmy Jiřího Brdečky 207
cv | 124 | 35 mm blok | 113 | 35 mm
109 Mezi zdmi | Entre les murs [R: 25. 7. - 23.30] 179 Andělé | Anjeli Heydrichiáda
cv | 128 min. | 35 mm cv | 96 min. | Blu-ray pře | 90 min. | PC
2008 2012
16
Dvacet hodin | Húsz óra
cv | 110 min. | 35 mm
1965
David Lean - Tajemství velkého vypravěče
pře | 60 min. | PC
Černý strašák u dveří | The Spook Who Sat by the Door [R: 28. 7. - 23.59]
cv | 102 min | 35 mm
1973
A | - | ČE
cv | 100 min. | 35 mm sf | 44 min. | DVD cv | 123 min. | 35 mm
2011 1921 1970
Č|-|- | MM | ČE M | Č | OV
Lekce filmu podle Vimukthiho Jayasundary Buď, anebo | Hobson's Choice
cv | 90 min. | PC cv | 107 min. | 35 mm
1953
A|-|A | - | ČE
Tereza Brdečková o Jiřím Brdečkovi (čtení a beseda)
BESEDA
13.30 Reduta 2 14.30 ef Reduta 1 15.00 Espace Dorleans Hvězda Klub kultury 15.30 ef Reduta 2 ef Sportovní hala 16.00 Knih. B. B. Buchlovana 17.00 ef Hvězda Reduta 1 17.30 ef Espace Dorleans ef Klub kultury ef Reduta 2 18.00 ef Sportovní hala 20.00 Divadelní stan Reduta 2 20.30 ef Hvězda Reduta 1 21.00 ef Espace Dorleans ef Klub kultury 21.30 LFŠ Music Stage Mír Masarykovo nám. Smetanovy sady Sportovní hala Stan café V lese Divadelní stan 23.00 ef Reduta 1 Stan café V lese 23.30 Hvězda LFŠ Music Stage Mír Masarykovo nám. ef Smetanovy sady 23.59 ef Klub kultury ef Sportovní hala
Milá Emo, drahá Bětko | Édes Emma, drága Böbe - vázlatok, aktok [R: 26. 7. - 21.00]
90
177 Dům [R: 25. 7. - 23.30] 12 Zmrzlé dítě (hudební doprovod: FruFru) | A megfagyott gyermek 22 Sázka na iluze | Szerelmesfilm [R: 28. 7. - 23.59]
53
2010 R | A | ČE 1964-86 Č | - | -
F|Č|S|A|Č|-|-
Grigorij Dobrygin
Michal Burian
M|Č|Č|-|-
Iva Hejlíčková
Viktor Tauš, Judit Bardos István Szabó Vimukthi Jayasundara
-|-|-
188 West Side Story 66 Oberhausen blok IV.
cv | 152 min. | DCP blok | 78 min. | 35 mm
184 Růžena | Róza 32 Mefisto | Mephisto 212 Příběh filmu: Odysea - 8. a 9. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 8, 9 [R: 26. 7. – 9.00]
cv | 98 min. | 35 mm cv | 144 min. | 35 mm cv | 120 min. | DVD
2011 1981 2011
P, N | A | ČE N|Č|A|Č|-
Wlodzimierz Niderhaus István Szabó
127 Cestovatel | Mossafer
cv | 70 min. | 35 mm
1974
PE | A | ČE
Abbás Kiarostamí
DIVADLO cv | 115 min. | DVD
2011
H|Č|-
1957
Ochotní pro cokoliv: Durch die Lieba WORSKHOP FILM A ŠKOLA - Projekce 3 55
1961 A | Č | 1960-65 N | - | ČE
Most přes řeku Kwai | The Bridge on River Kwai Téma: Heydrich - 1942 (IV.) 160 Opus pro smrtihlava [R: 26. 7. - 23.30]
cv | 161 min. | Blu-ray kf | 35 mm cv | 106 min. | 35 mm
1984
A|Č|Č|-|Č|-|-
57 Doktor Živago | Doctor Zhivago [R: 27. 7. - 17.30] 128 Kde je dům mého přítele? | Khane-ye doust kodjast?
cv | 197 min. | 35 mm cv | 83 min. | 35 mm
1965 1987
A | - | ČE PE | A | ČE
Traband Perfect Days - I ženy mají své dny 208 Řeka [R: 26. 7. - 14.30] 21 Hvězdy na čepicích | Csillagosok, katonák [R: 26. 7. - 21.30] Jiří Dědeček Kubíci - cimbálová muzika z Velké nad Veličkou
KONCERT cv | 108 min. | 35 mm cv | 84 min. | 35 mm cv | 90 min. | 35 mm KONCERT KONCERT
2011 1933 1967
Č|-|Č|-|M|Č|-
45
cv | 95 min. | 35 mm PARTY
2012
M | - | ČE
117 A nebylo lepšího bratra | I ne bylo lučše brata DJs Dr. Balkan & Lenin Krewic (SK) 177 Dům 109 Mezi zdmi | Entre les murs
cv | 90 min. | DCP PARTY cv | 100 min. | 35 mm cv | 128 min. | 35 mm
2011
R | - | ČE
2011 2008
Č|-|F|Č|-
85 Klec pro panenky | The Big Doll House 138 Mezi dvěma světy | Ahasin Wetei
cv | 95 min. | 35 mm cv | 85 min. | 35 mm
1971 2009
A | - | ČE SI | A | ČE
202 Slnko v sieti 108 Zapadákov | Bled Number One
cv | 90 min. | DCP cv | 100 min. | 35 mm
1962 2006
S|A|F, AR | A | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - 8. a 9. epizoda | The Story of Film: An Odyssey - Episode 8, 9 18 Beznadějní | Szegénylegények WORKSHOP FILM A ŠKOLA - rozbor filmu 3
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
cv | 95 min. | 35 mm w | 120 min. | PC
1966
M | - | ČE Č|-|-
121 Lovec | Ochotnik
cv | 124 min. | 35 mm
2011
R | A | ČE
Je to jen vítr | Czak a szél Harmonikář Honza Koláček
Olaf Möller
Abbás Kiarostamí
Olaf Möller
ČTVRTEK 26. 7. 8.30 ef Hvězda ef Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans Klub kultury Reduta 2 9.30 ef Sportovní hala
Bakur Bakuradze
LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | pře – přednáška | w – workshop | lf – lekce filmu | A – anglicky | AR – arabsky | Č – česky | F – francouzsky | H – holandsky | M – maďarsky | N – německy | P – polsky | PE – persky | R – rusky | SI – sinhálsky | S – slovensky | MM – maďarské mezititulky | ČE – české elektronické titulky | OV – overvoice. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].