Filmová hudba Michaela Nymana se zaměřením na film Jane Campion The Piano

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Marcela Čechová

Bakalářská diplomová práce

Filmová hudba Michaela Nymana se zaměřením na film Jane Campion The Piano

Vedoucí práce: PhDr. Martin Flašar, Ph.D.

2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně, za použití veškerých uvedených pramenů a literatury.

..………………………………………… Marcela Čechová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce panu PhDr. Martinu Flašarovi, Ph.D., za jeho cenné odborné připomínky při psaní mé bakalářské práce a také všem ostatním, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli nebo mě podpořili.

1. Obsah 1.

Obsah .............................................................................................................................. 4

2.

Úvod ................................................................................................................................ 5

3.

Michael Nyman .............................................................................................................. 6 3.1.

Dětství...................................................................................................................... 6

3.2.

Studia ...................................................................................................................... 7

3.3.

Dílo ........................................................................................................................ 10

4.

Filmová hudba Michaela Nymana.............................................................................. 13 4.1.

Začátky tvorby soundtracků ............................................................................... 13

4.2.

Osmdesátá léta ..................................................................................................... 14

4.3.

Devadesátá léta ..................................................................................................... 16

4.4.

Druhé tisíciletí ...................................................................................................... 18

4.5.

Ocenění za filmovou hudbu ................................................................................. 20

5.

The Piano – obecné informace .................................................................................... 22 5.1.

Obsazení a děj ...................................................................................................... 22

5.2.

Spolupráce Michaela Nymana a Jane Campion ............................................... 25

5.3.

Ocenění filmu The Piano ..................................................................................... 27

6.

Analýza využití auditivní složky filmu The Piano ..................................................... 29 6.1.

Analýza audiovizuálního díla podle Michaela Chiona ..................................... 29

6.2.

Členění auditivní složky podle Milana Kuny..................................................... 30

6.3.

Hudba v jednotlivých scénách a její funkce ...................................................... 31

6.4.

Inspirace skotskými motivy a jejich opakování ................................................ 38

6.4.1.

Gloomy Winter's Noo Awa.......................................................................... 38

6.4.2.

The Flowers of the Forest ............................................................................ 40

6.4.3.

Bonnie Jean................................................................................................... 41

7.

Závěr ............................................................................................................................. 44

8.

Resumé .......................................................................................................................... 46

9.

Summary ....................................................................................................................... 47

10.

Seznam vyobrazení .................................................................................................. 48

11.

Literatura a zdroje ................................................................................................... 49

2. Úvod Filmová hudba již v dnešní době k filmu neodmyslitelně patří. Dává dílu naprosto jiný rozměr a pomáhá divákovi se mnohem více do děje vcítit a navodit tu správnou atmosféru. Ve své práci jsem se zaměřila na filmovou hudbu Michaela Nymana, konkrétněji na film The Piano, který vznikl ve spolupráci s režisérkou Jane Campion. Konkrétně v tomto filmu má hudba významnější úlohu než je běžné, protože slouží hlavní hrdince jako výrazový prostředek. Moje práce bude rozdělena do čtyř větších celků, kde v první části bude popsán začátek Nymanovy kariéry, jak se vůbec k hudbě dostal a co ho pomáhalo utvářet. Na tuto kapitolu bude navazovat kapitola, která se bude věnovat čistě tvorbě jeho soundtracků s výjimkou filmu The Piano, kterému se v obecnějším slova smyslu bude věnovat třetí kapitola. V poslední kapitole bude rozebrána konkrétní analýza auditivní složky tohoto filmu. A to z pohledu funkčního i návaznosti na vizuální složku. Také bude rozebrána motivace původními skotskými písněmi a jejich užití v jednotlivých skladbách soundtracku tohoto filmu. Pro konkrétní analýzu tohoto díla jsem si vybrala teoretické dílo Michaela Chiona s názvem Audio-Vision: sound on screen. Analyzuje audiovizuální dílo spíše z pohledu synchronizace auditivní a vizuální složky, proto jsem si k analýze také připojila knihu Milana Kuny Zvuk a hudba ve filmu: k analýze zvukové dramaturgie filmu. Ta se zase konkrétně věnuje dělení zvuků, které jsou během filmu užívány. Týká se to nejen filmové hudby, ale také různých ruchů, řeci a dokonce i ticha. Myslím si, že tyto dvě díla jsou pro moji analýzu dostačující především proto, že obě nahlíží na problematiku filmové hudby z jiného úhlu, a proto bude analýza komplexnější. Díky těmto teoretickým spisům bych chtěla vytvořit analýzu, která zdokumentuje užití jednotlivých skladeb této filmové hudby a její synchronizaci. A to jak s vizuální stránkou filmu, tak i s ostatními druhy zvuků a popsat jejich funkci v tomto filmu. Dále bych ráda popsala užití motivů tři skotských písní Bonnie Jean, The Flowers of the Forest a Gloomy Winters Noo Awa. Tyto melodie Michael Nyman použil při komponování hudby k filmu The Piano a z melodie Winters Noo Awa vychází dokonce ústřední píseň soundtracku. 5

3. Michael Nyman 3.1. Dětství Michael Laurence Nyman se narodil 23. března 1944 ve Stratfordu ve východní části Londýna. Je to slavný skladatel, pianista, libretista, performer, dirigent, kapelník, muzikolog a v současné době se také věnuje tvorbě vizuálního umění, konkrétně fotografií a filmů. Jeho rodiče nebyli hudebně vzdělaní a ani svého syna k hudbě nijak zvlášť nevedli. Pracovali jako dělníci v kožešinovém průmyslu. Hudba, se kterou se Michael Nyman v dětství dostal do styku, byla pouze hudba z rádia nebo z televize. Během jeho raného dětství jeho hudební talent nebyl objeven, natož nějakým způsobem rozvíjen. Sám Nyman vtipkoval, že jako malý žák na základní škole Yardley Lane, kterou navštěvoval, nemohl vstoupit do žákovského sboru, protože byl označen za „bručouna“ bez hudebního sluchu. Velký zlom přišel kolem osmého roku jeho života, kdy přešel na Sir George Monoux gymnázium ve Walthamstow, kde si jej všiml školní učitel hudby Leslie Winters, který Nymanovi poskytl desetiletou intenzivní hudební průpravu a měl velký vliv na jeho hudební rozvoj. Mladý Nyman měl nevýhodu toho, že doma neměl možnost přístupu k jakýmkoliv hudebním nástrojům, a proto chodil hrát ke svému učiteli domů, na jeho piano. Tím se svým způsobem dostal z dělnické třídy do kontaktu se vzdělanějšími lidmi, což začalo silně ovlivňovat i jeho akcent. Díky jeho učiteli vzkvétaly Nymanovy hudební schopnosti, a také jej naučil psát elegantním kurzívním rukopisem, což mu také pravděpodobně pomohlo k tomu, že si ve čtrnácti letech našel práci hudebního opisovače na částečný úvazek.1 Účinkoval ve školním sboru, kde zpívali církevní písně a Nyman jej od svých deseti do šestnácti let doprovázel na klavír. Jeho první živé vystoupení bylo právě v rámci tohoto sboru.2 V době, kdy se učil hudbu od Winterse také začal poprvé navštěvovat živé koncerty a opery. To jej do budoucna samozřejmě velmi ovlivnilo. Jmenujeme například operu Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta, která se stala důležitým zdrojem pro Nymanovo přepracování a vznik jeho skladby In Re Don Giovanni z roku 1977. 1

AP SIÔN, Pwyll. The music of Michael Nyman: texts, contexts and intertexts. Aldershot: Ashgate, 2007, s. 15-16. ISBN 978-1-85928-210-6. 2 HRBEK, David. Michael Nyman: Je to jenom hudba. In: iDnes.cz [online]. 2010 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://davidhrbek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=119708

6

Začal však skládat již mnohem dříve, o první skladby se pokoušel již ve třinácti letech, ale většinou skončily nedokončeny. Nyman vzpomíná, že se mu doma povalovaly spousty začátků skladeb, nějaké prostřední části ale žádné konce. Wintersova výuka a průprava mladého Nymana připravila tak, že v září 1961 byl jako sedmnáctiletý student přijat na londýnskou konzervatoř Royal Academy of Music. Přestože se věnoval komponování, ještě než na akademii vůbec nastoupil, kompozice se nestala jeho hlavním oborem. Se stejným zájmem a entusiasmem se věnoval nejen skladbě, ale také hudební historii, hře na piano a cembalo. Velkým vzorem se mu stal na akademii jeho učitel Alan Bush3, o kterém Nyman říká, že ho velmi ctil a že měl velký vliv na jeho život. Právě on ovlivnil, že se Michael Nyman nadchl pro muzikologii a velmi důležitým prvkem pro jeho skladbu se stala inspirace barokní hudbou. Ve svých kompozicích využívá formálních prostředků, struktury i prvky 17. a 18. století.

3.2. Studia

Během studentských let, mezi lety 1962 – 1964, Michael Nyman komponoval a jeho díla byla většinou předvedena na školních představeních. Během těchto let nezůstala jeho práce bez povšimnutí, ale byl sledován různými vysokými školami, které mu v červenci roku 1964 udělily ocenění Howard Carr Memorial Prize za kompozici. V první polovině šedesátých let Nyman zkomponoval například tyto skladby:  Introduction and Allegro Concertato pro dechové kvarteto  Divertimento pro flétnu, hoboj a klarinet – tyto skladby byly představeny na Royal Academy 31. ledna a 13. června 1963  Canzona pro sólovou flétnu – Premiéra na koncertě Anne Macnaghten v listopadu 1964 Nacházíme se v Anglii, kde bylo velmi konzervativní prostředí, a proto se v době Nymanova studia na škole nevyučovaly nové kompoziční techniky, jako byl například serialismus. Proto se Nyman rozhodl, že si pojede rozšířit obzory do Wiltshire na letní školu ve Waldour Castle. Bylo to v roce 1964. Poté, co byl uveden 3

Britský skladatel a pianista žijící v období od 1900 do 1995

7

do technik serialismu, si nebyl jist, jak má tyto metody přijmout a využít, nebyl schopen skládat seriální kompozice, což způsobilo jeho tvůrčí krizi a skladatelskou odmlku. „Nymans's experiences at Waldour Castle were instructive in many ways. He found the concept of serial composition exciting but could not bring himself to write using these methods. Nyman has commented retrospectively that he had not been ‘strong enough … to resist [serialism] and … still use tonal chord sequences’ (Nyman, 2000), but this seems a rather harsh self-criticism. The pressure to conform with – and adapt to – a post-war serial ideology was difficult to resist, and any composer deviating from the norm would risk having their work branded as regressive or ‘backward’.―4 V té době bylo pro Nymana těžké komponovat, protože bez využití nových postupů by byl považovaný za zaostalého a odchylujícího se od normy. Po pár marných pokusech skládání se začal věnovat muzikologickému výzkumu a další tři roky (od roku 1964 do 1967) strávil výzkumem barokní hudby v Londýně na King's College. Zde se učil od Thursona Darta, který byl na škole hlavním odborníkem na barokní hudbu. Na škole začal učit v roce 1964, takže ve stejném roce, kdy na ni Nyman nastoupil. Byl to britský muzikolog, skladatel a pianista. Žil v období mezi léty 1921 a 1971.5 Během studií se zdokonalily Nymanovy redakční, kritické i analytické dovednosti. Věnoval se zkoumání anglické hudby 17. století. V roce 1965 odjel do východní Evropy, konkrétně do Rumunska sbírat lidové písně. V Rumunsku trávil čas akademického roku 1965/1966. Byl zde na stipendijním programu. Tuto cestu mu navrhl jeho učitel Thurson Dart, který doufal, že vliv rumunské hudby Nymana dovede zpátky ke komponování vlastní tvorby. Nyman vzpomíná, jak se dozvěděl o cestě do Rumunska: „I told him that I had never been out of England for any lenght of time, so he though it would be a good idea if I studied abroad. Where? The British Council offered scholarships to East Europe and he knew that the Romanian quota was not filled. Why not Romania then? What could I study there that was relevant to the 4

AP SIÔN, op. cit., s. 22. Thurson Dart. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Thurston_Dart 5

8

[seventeenth-century] bawdy songs I was then editing? It doesn't matter – what about folk music?―6 Nyman samozřejmě ze začátku protestoval, že o folklórní rumunské hudbě nic neví a Darth mu na to odpověděl, že to je právě důvod, proč by tam měl jet a tuto hudbu studovat. Pro Nymana to byl první dlouhodobý pobyt mimo Londýn a sám později řekl: „from a personal point of view it was the best year of my life … I fell in love with the environment, the villages, the music …―7. Nyman putoval po Rumunsku a nahrával si zde různá hudební vystoupení, ať už zpěváky, hudebníky nebo houslisty a další hudební projevy například vesnických lidí. Sbíral zde lidové písně a melodie, z nichž některé se staly materiálem pro komponování jeho skladby String Quartet No. 3, kterou Nyman složil o pětadvacet let později (1989). Po návratu z Rumunska se opět vrátil ke svým starým zvykům a zaměřením. Tedy opět se ponořil do zkoumání britské hudby 17. století. Stále neměl dodělanou svoji disertační práci a neměl zaměstnání, tedy ani peníze. A proto vzal několik krátkodobých zaměstnání u hudebních vydavatelů. V červenci 1968 dostal nabídku, aby napsal článek pro The Spectator, což odstartovalo jeho přibližně desetiletou éru, kdy velmi často publikoval. Dále také psal pro The Listener, The New Stateman, Music and Musicians, Tempo a další. Rok 1968 byl pro Michaela Nymana zlomový, protože v říjnu tohoto roku vyšel v The Spectator článek, kde Nyman poprvé užil termín „minimalismus“, ve spojitosti s hudbou.8Tento termín již byl dříve párkrát užit, ale vždy ve spojitosti s jinými druhy umění. Mezi léty 1968 – 1978 napsal Nyman přes sto krátkých článků na různá hudební témata. Většina z nich byly kritické texty o soudobých skladatelích a jejich nových dílech. Díky těmto článkům Nyman dospěl až k napsání knihy Experimental Music: Cage and Beyond, která byla vydána v roce 1974. Sám o sobě říká, ve svých článcích chtěl spíše ukazovat a uvádět autory a jejich skladby do kulturního kontextu, než se věnovat kritice jako takové. 9

6

AP SIÔN, op. cit., s. 23-24. AP SIÔN, op. cit., s. 24. 8 AP SIÔN, op. cit., s. 38. 9 HRBEK, op. cit. 7

9

3.3. Dílo Od roku 1976 se začal Nyman opět pomalu věnovat komponování vlastních děl, ale pokračoval dál i ve psaní článků. Čím více však komponoval, tím méně publikoval. Jeho kritické texty ale byly důležité i pro něj samotného, protože se jejich pomocí seznamoval s různými druhy hudby, kterou slyšel, rozebíral a hodnotil a tím i ovlivňoval vlastní hudební rozvoj a tvorbu. Po ukončení jeho skladatelské odmlky začal opět tvořit a mezi léty 1976 – 1982 vznikla například tato nová díla:  1976 – The Otherwise Very Beautiful Blue Danube Waltz, Il Campiello, 1st Waltz in D, 2nd Waltz in F  1977 – In Re Don Giovanni, A Walk Through H  1978 – Vertical Features Remake  1979 – Bird List Song, The Masterwork/Award-Winning Fishknife  1980 – The Falls, A Handsom, Smooth, Smart, Clear Stroke, A Neat Slice of Time, Birdwork, Melody Lists in 3 & 8, Plotting for the Shopkeeper  1981 – Act of God, Five Orchestra Pieces Opus Tree, M-Work, Bird Anthem, Real Slow Drag  1982 – The Draughtsman's Contract V sedmdesátých letech minulého století se Nyman rozhodl zkombinovat některé principy experimentální hudby a minimalismu ve své vlastní tvorbě a tento druh nazval jako „Decay music“.10 Jako první tohoto druhu zkomponoval skladbu Bell Set No. 1, která měla premiéru v roce 1973 a následovala skladba s názvem 1-100 z roku 1975. Tyto dvě skladby byly společně vydány na debutovém albu Michaela Nymana v roce 1976 s názvem Decay Music.11 Skladba 1-100 byla užita ve stejnojmenném filmu Petera Greenawaye, avšak ve zkrácené verzi, protože původní verze této skladby má více než dvacet sedm minut, ale Greenawayův film má minuty pouze čtyři.

10

Nejedná se o Nymanův původní termín. Označení Decay Music užil již před ním Cornelius Cardrew při komentování skladby Johna Whita Cello and Tuba Machine, ve které „machine music“ reprezentuje proces rozpadu (decay process). 11 AP SIÔN, op. cit., s. 40.

10

Poměrně významným dílem Michaela Nymana ze sedmdesátých let je skladba In Re Don Giovanni, která je inspirována árií Madamina, il calogo è questo z opery Wolganga Amade Mozarta Don Giovanni. Michael Nyman často „recykluje“ hudbu, a to nejen hudbu jiných skladatelů, ale také vlastní tvorbu. „Many of Nyman's works take existing material by other composers, or previous works by Nyman himself, to create something new. One example of this is Memorial, used in the film The Cook, The Thief, His Wife and Her Lover (1989), but linked to previous projects.―12 Nyman má zájem i o hudbu rozdílných kultur, kterou také často využívá jako inspiraci pro vlastní tvorbu. Výše jsem zmiňovala skladbu String Quartet No. 3, která byla inspirována rumunskou lidovou hudbou sesbíranou během jeho pobytu v Rumunsku, ale to zdaleka není jediná skladba využívající motivy pocházející z jiných kultur. „Nyman has also been keen to explore other cultures and their musical heritage for inspiration and potential collaborations. Nyman's second String Quartet (1988) uses rhythmic templates from the South Indian Bharata Natyam dance tradition, to create a work which links East and West, and was originally intended for solo dance performance. The programme ends with another exploration of another culture, in The Upside-Down Violin (1992).―13 Během sedmdesátých a osmdesátých let se Nyman dočkal mnoha významných spoluprací, které měly velice dobrý dopad na rozvoj jeho kariéry. Z lidí, se kterými Nyman během těchto dvou desetiletí spolupracoval, rozhodně stojí za zmínku Steve Reich, se kterým se společně vydali na turné po Velké Británii. Samozřejmě velmi důležitým zlomem v jeho kariéře byl začátek spolupráce s režisérem Peterem Greenawayem, který nastal v roce 1967. Tomuto tématu se ale budu věnovat až v následující kapitole, zaměřené na filmovou hudbu Michaela Nymana. V roce 1976 dostal nabídku od ředitele londýnského Národního divadla, aby upravil několik benátských písní z 18. století pro hru Il Campiello, z toho důvodu založil vlastní

12

Nyman the Music Archaeologist. In: BBC Radio [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/programmes/b01kkmhv 13 Tamtéž.

11

soubor The Campiello Band, který se stal základem pro dnešní Michael Nyman Band, a který je již více než 30 let pod taktovkou Michaela Nymana.14 Během svého života Nyman skládal i opery. V roce 1986 napsal svoji první operu s názvem The Man Who Mistook His Wife for a Hat. Následovala Noises, Sounds & Sweet Airs (1991), která původně vznikala jako operní balet La Princesse de Milan. V roce 2000 vznikla opera Facing Goya. Následovaly opery Man and Boy: Dada (2003) a Love Counts (2005). Během let samozřejmě nevznikaly pouze opery, ale mnoho dalších skladeb. Během osmdesátých a devadesátých let vznikly například jeho čtyři smyčcové kvartety. Samozřejmě také koncertní skladby a pár komorních děl. Od nástupu nového milénia se Nyman nevěnuje jen hudební činnosti, ale rozšířil své působení také na vizuální směr. Pořizovat fotografie začal v roce 2003 a v roce 2008 mu vyšla kniha fotografií s názvem Sublime. V roce 2010 Nyman také představil svůj první celovečerní film s názvem NYman wih a Movie Camera, který je rekonstrukcí kultovního snímku Man with a Movie Camera, jehož autorem je Dziga Vertov. K jeho dalším filmům patří například krátký film Cine-Opera nebo film Whitnesses. Velmi významnou kapitolou v Nymanově kariéře je tvorba filmové hudby, a té se bude věnovat následující kapitola.

14

Michael Nyman Band. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Nyman_Band

12

4. Filmová hudba Michaela Nymana Velice významnou část kariéry Michaela Nymana tvoří jeho díla, která byla přiřazena k různým filmovým počinům. Během své kariéry doposud zkomponoval soundtracky přibližně ke stovce audiovizuálních děl, mezi nimiž nejsou jen známé celovečerní filmy, ale také experimentální a krátkometrážní filmy nebo dokonce počítačová hra Enemy Zero.

4.1. Začátky tvorby soundtracků

Výborným zdrojem ke zmapování jeho tvorby pro filmová plátna jsou jeho vlastní oficiální webové stránky, kde má Nyman seznam filmů, chronologicky seřazený a vždy napsaného režiséra, se kterým na daném filmu spolupracoval. Z této stránky jsem informace čerpala.15 Konkrétní informace o jednotlivých filmech jsem zjišťovala na filmové databázi IMDb.16 K jeho prvním dílům, které byly použity jako hudba k filmu, byla hudba pro krátkometrážní pětatřicetiminutový černobílý film Petera Greenawaye s názven 5 Postcards from Capital Cities. V následujících sedmdesátých letech napsal dalších šest soundtracků. První byl ke komedii Roberta Younga Keep It Up Downstairs, která měla premiéru 23. července 1976 v Londýně. V tom samém roce měly premiéru také další dva filmy, ke kterým Nyman napsal hudbu, oba filmy byly od Petera Greenawaye a byly to filmy Vertical Features Remake a Google by Numbers, obě dvě díla byla krátkometrážní. V následujícím roce, tedy v roce 1977 vznikl soundtrack k filmu Tom Phillips, který režíroval Dawid Rowan. Tvorbu filmové hudby v sedmdesátých letech Nyman zakončil hudbou k dalším dvěma filmům Petera Greenawaye a to k filmům 1-100 a A Walk through H: The Reincarnation of an Ornithologist. Oba dva tyto filmy jsou krátkého formátu a 1-100 má dokonce jen čtyři minuty.

15

Soundtracks. Michael Nyman [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.michaelnyman.com/music/soundtracks 16 IMDb [online]. 1990 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://m.imdb.com/

13

4.2. Osmdesátá léta

V následujících osmdesátých letech se Nymanova produkce filmové hudby razantně zvýšila. Během tohoto desetiletí napsal hudbu k celkem sedmadvaceti filmům, z toho čtrnáct filmů bylo v režii Petera Greenawaye. Hned první Nymanův soundtrack v osmdesátých letech, konkrétně v toce 1980, byl soundtrack pro Greenawayovu celovečerní prvotinu s názvem The Falls. Michael Nyman se s Peterem Greenawayem poprvé potkali v roce 1961, když byl Nyman ještě studentem Royal Academy of Music. Peter Greenaway byl velmi blízkým přítelem nejlepšího přítele Nymanovy sestry.17 Celkově ke spolupráci s Peterem Greenawayem se Nyman vyjadřuje v rozhovoru s Honzou Dědkem pro REFLEX z roku 2011. „Dnes už nikdo ani neví, kolik jsme společně udělali filmů, podle někoho patnáct, jiný říká dokonce dvacet. I kdyby však byly jen dva nebo tři, vzpomínal bych na spolupráci s Peterem celý život. Žádný jiný režisér mi neposkytl tolik tvůrčí svobody jako on. Zatímco všichni ostatní režiséři mě neustále usměrňovali, aby si nakonec ze spousty mé hudby vybrali jen několik krátkých témat takovým způsobem, jako by se přehrabovali na smetišti, která použili k podkresu dialogu, Peter s mou hudbou opravdu pracoval, nezřídka moje hudba v jeho filmech působila na diváky mocněji než jeho obrazy. Pro Petera byla hudba vždy velice důležitá, často ji používal velice hlasitě, někdy dokonce vyprávěla příběh namísto slov. Jemu také vděčím za to, že se mé skladby staly u určitého publika velice populární, čímž vykročily ze dveří operních domů a koncertních sálů. I proto je dodnes má hudba velmi žádána. To mě nakonec přivedlo k rozhodnutí založit si vlastní vydavatelskou značku MN Record, na níž znovu vycházejí mé nahrávky k Peterovým filmům. Vždyť to byla má nejlepší a nejplodnější hudební léta! Prvně jsem měl pocit, že se s někým vzájemně doplňuji, že společně vytváříme jakési konceptuální umění.―18 Spolupráce Michaela Nymana a Petera Greenawaye skončila v roce 1991 jejich posledním společným filmem The Prospero's Books. 17

Interview: Michael Nyman. Red Bull Music Academy Daily [online]. 2015 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://daily.redbullmusicacademy.com/2016/01/michael-nyman-interview 18 Zhudebněný rozhovor. Honza Dědek [online]. 2011 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.honzadedek.cz/clanky/zhudebneny-rozhovor

14

V následujících tabulkách je přehled filmů, ke kterým Michael Nyman napsal soundtracky. Hlavním zdrojem k seznamu filmů jsou oficiální webové stránky Michaela Nymana, ale i přesto to není kompletní seznam všech filmů, na kterých spolupracoval, ale tabulky obsahují převážnou většinu těchto děl a to nejen ty nejznámější, ale i ty méně známé. Nymanovy soundtracky z osmdesátých let Rok vzniku 1980 1981 1982 1983 1984

1985

1986

1987 1988

1989

Název

Režie

Žánr

The Falls Act of God Terence Conran The Draughtsman's Contract Brimstone and Treacle Frozen Music Nelly's Version The Coastline The Cold Room

Peter Greenaway Peter Greenaway Peter Greenaway Peter Greenaway

Sci-fi Dokumentární Dokumentární Drama / komedie / mysteriózní

Richard Loncraine Michael Eaton Maurice Hatton Peter Greenaway James Dearden

1:27 1:38 0:27 1:35

Fairly Secret Army

Roy Ward Baker & Robert Young Peter Greenaway Peter Greenaway

Drama / thriller Historický Drama Dokumentární Drama / mysteriózní / romantický Komediální Hudební Drama / komedie

0:25 1:55

Paul Richards Peter Greenaway

Video art projekt Dokumentární

0:09 0:26

Maggie Jailler Fernand Léger Sara Jolly

Experimentální Experimentální Dokumentární

0:05 0:19 -

Geoffrey Sax Jean-Pierre Mocky Christopher Rawlence Peter Greenaway Peter Greenaway

Drama / historický Komedie Hudební / drama

1:03 1:28 1:25

Drama / komedie Rozbor díla Drowning by Numbers Historický / drama Drama / krimi

1:58 0:26

Drama / krimi / thriller Dokumentární

1:21 -

Dokumentární

0:05

Making a Splash A Zed and Two Noughts The Kiss Inside Rooms: 26 Bathrooms, London & Oxfordshire L'Ange frénétique Ballet Mechanique I'll Stake My Cremona to a Jew's Trump The Disputation Le Miracul The Man Who Mistook His Wife for a Hat Drowning by Numbers Fear of Drowning Death in the Seine The Cook, The Thief, His Wife &Her Lover Monsieur Hire Out of the Ruins Hubert Bals Handshake

Peter Greenaway Peter Greenaway Patrice Leconte Agnieszka Piotrowska Peter Greenaway

Tabulka A. Nymanovy soundtracky z osmdesátých let

15

Délka h:m 3:15 0:25 0:25 1:48

0:30

0:44 2:04

Jak je na této tabulce vidět, Nyman se během osmdesátých let věnoval nejen tvorbě pro Petera Greenawaye, ale také pro mnoho dalších umělců. Některé soundtracky také nesou různé zvláštnosti. Například Balett Mechanique je film, který měl premiéru již 24. září roku 1924, kdy byl představen v němé verzi. Později byla k filmu přidána hudba skladatele George Antheila a až v roce 1986 měl film premiéru s novou hudbou od Michaela Nymana.19 Další zajímavostí je, že sountrack I'll Stake My Cremona to a Jew's Trumps, který se objevil v krátkém dokumentu režisérky Sary Jolly, je úryvek z Nymanovy nedokončené opery Tristam Shady.20 Na motivy jeho dokončené opery The Man Who Mistook His Wife for a Hat vznikl stejnojmenný hudební film Christophera Rawlence, který byl také autorem libreta k této opeře. V tomto filmu si mimo jiné zahráli také členové The Michael Nyman Band.

4.3. Devadesátá léta Nymanovy soundtracky z devadesátých let Rok vzniku 1990

1991 1992

Název

Režie

Žánr

Les Enfants Volants (The Flying Children) Le Mari de la Coiffeuse (The Hairdresser's Husband) Men of Steel

Guillaume Nicloux

Drama

Patrice Leconte

Komedie / drama / romantický

1:22

Agnieszka Piotrowska Peter Greenaway Jeremy Newson

Dokumentární

0:50

Drama / fantastický Tv opera / hudbení

2:04 0:30

Volker Schlöndorff

Dokumentární / hudební

0:55

Dokumentární

0:25 -

Drama / hudební/ romantický TV show Komediální / drama/

2:01

Prospero's Books Not Mozart: Letters, Riddles and Writs The Michael Nyman Songbook The Final Score The Fall of Icarus

1993

The Piano

Matthew Whiteman Jacques Bourton & Thomas De Norre Jane Campion

1994

Riori no tetsuin A La Folie (Six Days,

Diane Kurys

19

Délka h:m 1:25

1:38

Ballet Mécanique. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ballet_M%C3%A9canique 20 Tristram Shandy (opera). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Tristram_Shandy_(opera)

16

1995

1996

1997 1998 1999

Six Nights) Mesmer Carrington Anne to nikki (The Diary of Anne Frank) Der Unhold (The Ogre) Enemy Zero

Roger Sppotiswoode Christopher Hampton Akinora Nagaoka Volker Schlöndorff Kenji Eno Andrew Niccol

Gattaca Titch Ravenous Wonderland The End of the Affair How to Make Dhyrak: A Dramatic Work for Three Players and Camera, Truncated with Only Two Players Nabbie no koi (Nabbie's Love)

Antonia Bird Michael Winterbottom Neil Jordan Scott Andrew Hutchins

Yuji Nakae

mysteriózní Drama / biografický Drama / biografický

1:47 2:01

Drama / animovaný / biografický Drama

1:42

Dobrodružná / drama / hororová Drama / sci-fi / thriller Rodinný / animovaný Fantastický / horor / thriller Drama

-

Drama / romantický Drama / komediální

1:42 0:30

Drama

1:32

1:58

1:46 1:41 1:48

Tabulka B. Nymanovy soundtracky z devadesátých let

Devadesátá léta byla pro tvorbu Nymanovy filmové hudby zlomová. Během této dekády totiž vytvořil soundtracky, které jej dostaly do podvědomí široké veřejnosti. Z těchto pro Nymana významných filmů to zajisté byly Prosperovy knihy (Prospero's Books). Na tomto filmu pracoval opět s Peterem Greenawayem a je to jeden z nejslavnějších filmů z jejich spolupráce. Také to je jejich poslední společné dílo. V roce 1991 spolu Nyman a Greenaway vytvořili toto jejich poslední společné dílo a od té doby již žádnou jinou spolupráci nenavázali. Z dalších významných filmů této dekády rozhodně stojí za zmínku film Jane Campion The Piano, kterému se budu blíže věnovat v následujících kapitolách a potom také například filmy Gattaca nebo Ravenous, které jsou jedny z nejznámějších. V tomto období také vznikl soundtrack k počítačové hře Enemy Zero, konkrétně v roce 1996. Tvůrcem této počítačové hry je japonský hudebník a tvůrce video her Kenji Eno, který v jednom z rozhovorů popisuje, jak vznikla jeho spolupráce s Nymanem. „First of all, I like Michael Nyman a lot, and I like his soundtracks, so I was thinking that it would be awesome if I could get him to do the music. I thought, "That would be impossible, but it'd be great if that happened." I don't think that the game's 17

aesthetic and his music seem to mesh at first, but actually, I think that juxtaposition makes it a perfect match. So that's why I wanted to get him really bad. And then, there was a big earthquake in Kobe, Japan in 1995, and Michael Nyman was donating pianos to schools in the city. When this earthquake happened, he said that he wanted to check out how the pianos that he donated were doing, so he came to Japan. When I found out that he was in Japan, I invited him back to my hotel room and tried to convince him, for six hours, to come work with me. So, at the end, Michael was like, "OK, I'll do it, I'll do it. Just let me go back to my room." So he went back exhausted after being convinced for six hours. We didn't work out terms or conditions; he just said that he would do it. And that's the way I convinced him.“21 Za zmínku také rozhodně stojí snímek Volkera Schlöndorfa The Michael Nyman Songbook, který je zajímavý tím, že zachycuje společné vystoupení Michaela Nymana a Ute Lemper, což je současná německá šansoniérka. Koncert probíhá v Hamburku a zpěvačka interpretuje jeho skladby, které pro ni vytvořil zhudebněním básní Paula Celana, Artura Rimbauda nebo i Williama Shakespeara. Na výběru básní pracovali společně a poté je Nyman pro Ute Lamberovou zhudebnil. Nyman sám během koncertu diriguje svoji kapelu Michael Nyman Band.22

4.4. Druhé tisíciletí Nymanovy soundtracky od roku 2000 Rok vzniku 2000

2001

Název

Režie

Žánr

The Claim (Kingdome Come) Act Without Words I That Sinking Feeling Purely Belter Nuremberg La Stanza del figlio (The Son's Room) Haute fidélité

Michael Winterbottom

Drama / romantický / western Komediální

Karel Reisz Rebecca Johnson Mark Herman Yves Simoneau Nanni Moretti Brice Cauvin

21

Komediální / Drama Drama / historický Drama

Délka h:m 2:00 0:16 0:14 1:39 3:00 1:39 0:38

Kenji Eno Breaks Silence. In: 1up.com [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: (http://www.1up.com/features/kenji-eno-breaks-silence?pager.offset=6) 22 The Michael Nyman Songbook. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Michael_Nyman_Songbook

18

2002

2003

2005

2007 2008 2009

2010 2011 2012

2014

Subterrain 24 heures de la vie d'une femme Luminal The Man with a Movie Camera The Actors Nathalie… On the Trail of John Hunt Morgan Charged: The Life of Nikola Tesla 9 Songs

Rupert Wyatt Laurent Bouhnik

Drama / hudební Drama

0:47 1:47

Andrea Vecchiato Dziga Vertov

Drama / sci-fi / thriller Dokumentární

1:29 1:08

Connor McPherson Anne Fontaine Scott Andrew Hutchins Ken Russel

Komediální / krimi Drama Dokumentární / válečný

1:31 1:46 -

Detroit: Ruin of a City The Libertine A Cock and Bull Story Never Forever Jestem Therese Raquin Charon The Eleventh Year A Six Part of the World Erasing David Man on Wire

George Steinmetz & Michael Chanan Laurence Dunmore Michael Winterbottom Gina Kim Dorota Kedzierzawska Charlie Stratton Chiara Ambrosio Dziga Vertov Dziga Vertov David Bond James Marsch

Dokumentární / historický / biografický / romantický Drama / hudební / romantický Dokumentární Drama Drama / komediální Romantický / drama Drama

1:54 1:34 1:44 1:33 0:12 0:52 1:05 0:59 1:34

The Trip 2 Graves The Mexican Suitcase

Michael Winterbottom Yvonne McDevitt Trisha Ziff

Elefante Blanco On Languard Point Everyday Fanny, Alexander & jag Irina Eighteam

Pablo Trapero Robert Pacitti Michael Winterbottom Stig Björkman Michael Johnston Juan Rodriguez-Brisco

Animovaný Dokumentární Dokumentární Dokumentární Dokumentární / biografický / krimi Drama / komedie Drama Drama / dokumentární / historický Drama Dokumentární Drama Dokumentární Komediální Dokumentární

Michael Winterbottom

1:11 1:39

1:52 1:45 1:30 1:47 1:23 1:46 1:40 0:18 1:10

Tabulka C. Nymanovy soundtracky po roce 2000

Na této tabulce a také tabulkách před tím, je vidět, že Nyman s většinou režisérů vytvořil jeden společný projekt, ale žádnou delší spolupráci nenavázali. Najde se však pár výjimek. Vidíme, že opětovná spolupráce byla samozřejmě s Peterem Greenawayem, s kterým vytvořili ke dvacítce společných filmů. Dále také vícekrát spolupracoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let s Agnieszkou Piotrowskou. Společne vytvořili dva filmy Out of the Ruins z roku 1989 a o rok později Men of Steel. V těch samých letech také vytvořil dva společné filmy s Patricií Leconte. V roce 1989 to byl Monsieur Hire a následoval jej Le Mari de la Coiffeuse (The Hairdresser's Husband). V devadesátých létech vytvořil dva filmy s hudbou 19

Michaela Nymana režisér Volker Schlöndorf a byly to filmy The Michael Nyman Songbook z roku 1992 a z roku 1996 Der Unhold (The Ogre). Nejvíce filmů, hned po Peteru Greenawayovi, však vytvořil Nyman společně s Michaelem Winterbottomem a bylo to celkem šest filmů: Wonderland (1999), The Claim (Kingdome Come) (2000), 9 Songs (2005), A Cock and Bull Story (2005), The Trip (2010) a Everyday (2012). V období po roce 2000 se Nyman také začal věnovat dílům Dziga Vertova. Byl to ruský režisér především experimentálních filmů, který tvořil v první polovině dvacátého století. Michael Nyman si vzal jeho tři asi nejznámější němé filmy a to The Man with a Movie Camera (1929), The Eleventh Year (1928) a A Six Parth of the World (1926) a utvořil k nim hudbu. Nejprve v roce 2002 vytvořil hudbu k The Man with a Movie Camera a v roce 2009 pro zbývající dva. Hudba k The Man with a Movie Camera je další ukázkou Nymanovy oblíbené recyklace vlastní hudby, vznikla totiž přestříháním hudební kompozice, kterou Nyman napsal k výše zmiňované hře Enemy Zero.23

4.5. Ocenění za filmovou hudbu

Za svoji filmovou hudbu byl také Michael Nyman mnohokrát nominován na nejrůznější ceny a často také svoji nominaci proměnil. (V následujícím přehledu budou nominace a ocenění mimo film The Piano, které budou uvedeny níže.) Pro seznam nevýznamnějších ocenění jsem opět použila filmovou databázi IMDb24 a také Česko­Slovenskou filmovou databázi.25 Z asi nejznámějších a nejvíce prestižních cen bych jmenovala například Zlaté Glóby, na kterých byl Michael Nyman nominován za nejlepší hudbu a to v roce 1998 za film Gattaca a později také v roce 2000 za The End of the Affair. S tímto filmem a ve stejném roce byl také nominován na cenu BAFTA (British Academy of Film and Television Arts), konkrétně cenu Anthonyho Asquitha za filmovou hudbu.

23

Zhudebněný rozhovor, op. cit. IMDb [online]. 1990 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://m.imdb.com/ 25 Csfd.cz: Česko­slovenská filmová databáze [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/ 24

20

Další nominace si také vysloužil u Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films, samozřejmě za nejlepší filmovou hudbu, a to v roce 1998 za Gattacu a později v roce 2000 za hudbu k filmu Ravenous, kde na hudbě spolupracoval s Damonem Albarnem. Tento jejich společný snímek byl také ve stejném roce nominován na Satellite Awards. Za Gattacu byl také nominován 1998 na Chicago Film Critics Association Awards a v roce 1997 s ní vyhrál cenu za nejlepší soundtrack na Catalonian International Film Festival. Nominaci v kategorii za nejlepší hudbu také získal se snímkem Monsieu Hire v roce 1990 na César Awards ve Francii. Také za snímek Jestem získal dvě nominace, Polish Film Awards v roce 2005 a rok před tím na Polish Fim Festival, zde také cenu za nejlepší hudbu vyhrál. V roce 2009 vyhrál Capri Music Award. Ocenění také dostal za The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover v roce 1989 na Catalonian International Film Festival. Je bez pochyby, že filmová hudba Michaela Nymana proslavila a uvedla jej do povědomí širšího publika, než ostatní druhy jeho tvorby. Sám v rozhovoru s Martinem Polákem pro Opus Musicum z června 2009 říká, že jeho nejvýznamnější tvorbou je jeho filmová hudba. Ačkoliv by rád vystupoval třeba se svojí operní tvorbou nebo se svými smyčcovými skladbami, říká, že jako interpret na to nemá a hlavně publikum od něj čeká jeho filmové skladby, které jsou pro veřejnost nejznámější.26 Jeho nejslavnějším soundtrackem je soundtrack k filmu Jane Campion The Piano, kterému se budu věnovat v následující kapitole.

26

POLÁK, Martin. Michael Nyman: Michael Nyman: Filmová hudba už mě moc nezajímá. Opus musicum : hudební revue. 2009, 2009, 6, s. 36-37.

21

5. The Piano – obecné informace

Film The Piano je hudebně romantické drama, které vzniklo v australskonovozélandsko-francouzské koprodukci. Premiéra tohoto filmu proběhla 15. května 1993 v Cannes a v České Republice byla premiéra 11. února 1993. O režii a scénář se postarala australská režisérka a scénáristka, původem z Nového Zélandu, Jane Campion. Ta se narodila 30. dubna 1954 ve Wellingtonu na Novém Zélandu. Pomocného režiséra jí dělal její tehdejší manžel Colin Englert. Režisérka je známá pro svoje výrazné feministické názory a tuto tématiku také vkládá do svých filmů. Často využívá tématiku žen, které se staví proti zaběhnutým stereotypům a klasickým ženským životním rolím, a také postavení žen ve společnosti. Tomuto zaměření se nevyhnula ani ve snímku The Piano, kde je hlavní hrdinka Ada v klasické roli ženy devatenáctého století. Měla by být poslušnou oddanou manželkou, která potlačuje vlastní názory a touhy, ale Ada McGrath je pravým opakem. I přes to, že je němá dokáže velice důrazně projevovat své názory a vydobývat si svoje cíle.27

5.1. Obsazení a děj Hlavní postavy tohoto filmu a jejich představitelé:28 Hlavní postavy: Holly Hunter – Ada McGrath, němá hlavní hrdinka, pianistka Anna Paquin – Flora McGrath, dcera Ady Harvey Keitel – George Baines, pomocník Alistaira Stewarta, Adin milenec Sam Neil – Alistair Stewart, Adin nový (domluvený) manžel

27

Jane Campion. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jane_Campion 28 The Piano. Imdb [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.imdb.com/title/tt0107822/?ref_=nv_sr_1

22

Vedlejší role: Kerry Walker – teta Morag Genevieve Lemon – Nessie Tungia Baker – Hira Ian Mune – reverend Cliff Curtis – Mana Děj filmu Děj se odehrává v roce 1870 na Novém Zélandu. Na ostrov připlouvá svobodná matka Ada McGrath se svojí dcerou Florou. Připlouvají sem ze Skotska, protože Adě její otec domluvil sňatek s novozélandským obchodníkem Alistairem Stewartem. Připlouvají tedy za novým manželem a otcem se všemi svými věcmi, mezi nimiž je i Adino piano, které má pro ni velký význam. Od doby, kdy své piano dostala, tedy od jejich šesti let, totiž přestala mluvit a přes hru na piano ventiluje své nálady a pocity. Používá jej jako prostředek ke komunikaci se světem. Ada se svojí dcerou musí strávit noc na pláži, kde byly i s věcmi vysazeny, než si pro ně přijde Stewart se skupinou místních domorodců a svým pomocníkem Georgem Bainesem, jenž mu zprostředkovává komunikaci s Maory. Díky nepřízni počasí a náročné cestě, kterou musí pokořit, aby se dostali do Stewartova domu, berou akorát základní věci a zbytek věcí včetně piana zůstává na pláži. To se Adě samozřejmě nelíbí a snaží se o to, aby se piano dostalo co nejdříve k ní. Pro jejího nového manžela to však není důležité a přeprava piana se stále oddaluje, o to více se prohlubuje propast mezi Adou a jejím novým manželem. Ada se na konec rozhodne jít za Georgem Bainesem, aby ji a její dceru dovedl na pláž k jejímu pianu. Baines je tam vezme a je absolutně unesen Adinou hrou. Později se domluví se Stewartem, že od něj piano koupí za nějaké pozemky, s čímž Stewart souhlasí. Adu si však prodejem jejího piana znepřátelil ještě více. Baines Adě povolí chodit hrát na klavír k němu do domu s tím, že se na ni bude dívat. Postupem času se však jeho nároky začnou zvyšovat. Nabídne jí obchod, kde Ada získá za každou jednu lekci na piano jednu klávesu ze svého klavíru s tím, že on 23

si s ní bude moct během jejího hraní dělat, co chce. Ada nakonec souhlasí, ale vyjedná si, že se to bude vztahovat pouze na černé klávesy. Postupem času se jeho požadavky zvyšují od pozorování k dotekům a obnažování se a kompenzuje to nabídkou většího počtu kláves. Ada jen neochotně spolupracuje. Později mu dojde, že Ada jen dělá, co musí a že k němu nechová žádné city a tento jejich obchod ukončí a piano ji nechá. Ada však zjistí, že ji Baines při jejím hraní chybí a že k němu přeci jen něco cítí, vrací se za ním a dají průchod svým citům. O její nevěře se však dozví její manžel a zavře ji doma, zatluče okna a začne si ji hlídat, aby se s Bainesem již nemohla stýkat. Postupem času se Ada snaží být ke svému muži milejší a alespoň trochu se snaží projevovat mu náklonost, aby ukončil její vězení, a slíbí mu, že se s Bainesem již neuvidí. On jí nakonec uvěří a její vězení zruší. Ada vyšle svoji dceru Floru s balíčkem za Bainesem. Balíček obsahuje klavírní klávesu s jejím vyznáním lásky Bainesovi, ale Floře se to nelíbí a místo Bainesovi donese balíček Stewartovi, který když jej rozbalí a uvidí klávesu s nápisem „Dear George you have my heart Ada McGrath“, strašlivě se rozzuří, v amoku přiběhne domů, chytne Adu, odtáhne ji ven a usekne jí ukazováček na ruce. Ten potom po Floře pošle Bainesovi se vzkazem, že pokud ji ještě někdy uvidí, neskončí to u useknutého ukazováčku, ale bude dále pokračovat a sekat jí prst po prstu. Tu noc, když mluví k Adě a snaží se ospravedlnit svůj čin. Zdá se mu, že slyší ve své hlavě Adin hlas, který jej žádá, aby nechal ji a její dceru odejít, vydá se za Bainesem a ptá se ho, jestli před ním Ada někdy promluvila, on jej ujišťuje, že ne. Později se rozhodne, že nechá Adu a její dceru po Adině uzdravení s Bainesem odejít. Odplouvají ze stejné pláže, na kterou sem připluli na malé lodi, kam se sotva naskládají se svými věcmi a samozřejmě s pianem. Během plavby Ada řekne Bainesovi, ať hodí její piano do moře. Baines nemůže uvěřit, ale po jejím naléhání to nakonec udělá. Ada úmyslně strčí nohu do lana, kterým bylo piano k lodi připevněno a nechá se se svým pianem strhnout pod hladinu. Během toho jak klesá se svým pianem ke dnu, změní názor a podaří se jí lano z nohy stáhnout a dostat se zpět na hladinu. V závěru filmu Ada popisuje svůj nový život s Bainesem a Florou v Nelsonu, městě na Novém Zélandu, kde si pořídili nový dům a ona začala učit hru na klavír. Baines 24

jí vyrobil nový kovový prst, aby mohla znovu hrát a také se začala znovu učit mluvit. Na úplném konci filmu je záběr na piano na dně moře a Ada se nad ním vznáší. Komentuje to tak, že s touhle představou často usíná, uspává ji to naprosté ticho a celé to zakončí úvodními verši básně Silence britského básníka Thomase Hooda, který žil v první polovině devatenáctého století. „There is a silence where hath been no sound, There is a silence where no sound may be, In the cold grave—under the deep deep sea,“29 V tomto snímku je velmi výrazná symbolika a také je poměrně složité určit hlavního hrdinu. Může jím být jak Ada a stejně tak i její piano. Celkově je ve filmu hodně výrazné spojení života hlavní hrdinky a jejího piana. Piano jí ovlivní život hned v první chvíli, protože jakmile se začne, v jejich šesti letech, věnovat hře na klavír, přestane mluvit a komunikovat s okolním světem klasickým způsobem a začne se vyjadřovat pouze prostřednictvím hry na piano. Dalším příkladem, jak hudební nástroj ovlivňuje její život je například její vztah s manželem Alistairem Stewartem, který vezme za své z velké části kvůli manželovu nezájmu a lhostejnosti k Adině pianu. Poté, co jí její manžel usekne prst, čímž je jí znemožněno se věnovat hře na piano, zavře se do sebe ještě více a vyústí to až do scény, kdy nařídí hodit piano přes palubu na dno moře a pokusí se skončit svůj život spolu s ním. Ve chvíli, kdy si tento čin však rozmyslí a rozhodne se si život zachránit, nastává velký zlom. Jakmile se zbaví svého piana, začne se snažit žít naprosto jiným způsobem. Dá se do společného šťastného života s Georgem Bainesem a svojí dcerou Florou, začne vyučovat hru na klavír a začne se opět učit mluvit. Poté, co se zbaví piana, začne mít poprvé aktivní snahu začít opravdu žít svůj život. Je to poprvé, co je opravdu šťastná.

5.2. Spolupráce Michaela Nymana a Jane Campion

Michael Nyman a Jane Campion spolu poprvé pracovali právě na filmu The Piano. Jejich spolupráci nastartovala Jane Campion. Oslovila Michaela Nymana s tím, že by chtěla, aby napsal hudbu k jejímu filmu, protože si myslí, že právě on je skladatel, 29

Silence. Poetry Foundation [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.poetryfoundation.org/poems-and-poets/poems/detail/52339

25

který dokáže vzbudit emoce i za použití malého počtu not a na malém prostoru. A také, protože dokáže vytvořit soundtrack, který sám o sobě není jen podkladem pro film, ale dokáže žít i vlastním životem. To dokazuje fakt, že samotného soundtracku k tomuto filmu byly prodány více jak tři miliony kopií. Hned ze začátku dala jasně najevo, že má zájem o úplně jiný druh hudby, než Nyman skládal pro Petera Greenawaye. Nyman po přečtení pár stran scénáře její nabídku přijal.30 Bylo však pro něj trochu složité představit si, co by Ada, jako umělkyně z devatenáctého století ze Skotska mohla asi hrát a také musel pomocí hudby vyjádřit to, co by v ostatních filmech mohla hlavní postava vyjádřit užitím slov. Nechal se tedy inspirovat skotskou lidovou hudbou, kterou zkombinoval se svým minimalistickým přístupem. Také bylo důležité, aby při komponování myslel na hlavní herečku Holly Hunter, aby se jí jeho skladby dobře hrály a finální audiovizuální produkt vypadal důvěryhodně. V rozhovoru pro RBMA Radio říká, že hudba k The Piano byla psaná speciálně pro Holly Hunter, jako pro amatérskou pianistku. Holly Hunter poslala Nymanovy nějakou hudbu, kterou byla schopna zahrát, konkrétně Bacha a Chopina. Tím Nyman zjistil, že bude dobrá v interpretaci pomalých skladeb ale špatná v interpretování Michaela Nymana.31 Nyman komponoval soundtrack po částech. Prvně zkomponoval pouze klavírní části, s čímž začal na podzim 1991. V létě následujícího roku začal pracovat na orchestrálních partech. „After doing the piano pieces, we started on the orchestral soundtrack. Jane was in a hurry so she locked me in a hotel room with a piano and said she wouldn't let me out until I'd finished it. I wrote eight minutes of music and she let me out for some lunch.―32 Tvorba tohoto soundtracku silně ovlivnila Nymanovu kariéru. Sám říká, že hudba k The Piano je to nejdůležitější co kdy vytvořil, protože se díky tomu dostal do podvědomí širšího publika. Na druhou stranu ale existuje mnoho hudby jiného druhu, než hudby filmové, díky které by se rád proslavil, protože hudba k The Piano je na jeho vkus hodně konzervativní. 30

Zhudebněný rozhovor, op. cit. How we made: Michael Nyman and Jane Campion on The Piano. The Guardian [online]. [cit. 201605-01]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/film/2012/jul/30/how-we-made-the-piano 32 Tamtéž. 31

26

„V mé hudbě je hodně rockových, elektronických, minimalistických a lidových prvků, pouze na soundtracku k snímku The Piano nic takového nenajdete. Je to velmi akademická a konvenční hudba, žádné rytmy, žádné nečekané postupy, nic originálního. Mnohokrát za svůj umělecký život jsem si myslel, že se mi podařilo napsat hit, ale nikdy bych nevěřil, že se jím stane zrovna tahle hudba, jež je vlastně variací na muziku osmnáctého a devatenáctého století.―33

5.3. Ocenění filmu The Piano

Tento film také dostal mnohá ocenění. Z těch úplně nejuznávanějších, tedy Oscarů, si vyslouži v roce 1994 osm nominací a tři z nich vyhrál. Oscara dostala Holly Hunter za nejlepší herečku v hlavní roli, Anna Paquin za nejlepší herečku ve vedlejší roli, čímž se stala druhou nejmladší držitelkou Oscara. Poslední zlatou sošku dostala Jane Campion za nejlepší scénář, čímž se stala druhou nominovanou ženou v této kategorii vůbec. Další nominace potom byly za nejlepší film, režii, kameru, kostýmy a střih. Další významná ocenění, která byla za tento film udělena jsou Zlaté glóby. Ten v roce 1994 vyhrála Holly Hunter za nejlepší herečku a také bylo pět dalších nominací za nejlepší film, režii, herečku ve vedlejší roli, scénář a hudbu. Celkem deset nominací si tento film vysloužil v roce 1994 na rozdávání cen BAFTA (British Academy of Film and Television Arts) a tři z nich vyhrál. Holly Hunter získala ocenění za nejlepší herečku v hlavní roli a další ocenění dostal film za kostýmy a výpravu. Další nominace byly v kategoriích za nejlepší: film, režii, scénář, kameru, střih, hudbu a zvuk. Dále již jmenuji jen vítězná ocenění. V roce 1993 získaly na New York Film Critics Circle ocenění jak Holly Hunter za nejlepší herečku, tak Jane Cmpion za nejlepší režii i scénář. V tom samém roce Los Andeles Film Critics Association udělila ocenění Jane Campion jako nejlepšímu režisérovi a za nejlepší scénář, Holly Hunter za nejlepší herečku, Anně Paquin za nejlepší herečku ve vedlejší roli a také Stuartu Dryburgovi za nejlepší kameru. Hudba Michaela Nymana vyhrála druhé místo. V roce 1994 film vyhrál César Awards za nejlepší zahraniční film. Na festivalu 33

Zhudebněný rozhovor, op. cit.

27

v Cannes v roce 1993 vyhrála Holly Hunter ocenění za nejlepší herečku a Jane Campion vyhrála Zlatou palmu, čímž se stala první ženou s tímto oceněním. Soundtrack Michaela Nymana ještě v roce 1993 vyhrál ocenění Australian Film Institute a v roce 1994 Chicago Film Critics Association Awards a Film Critics Circle of Australia Awards.34 Soundtrack k filmu byl nahrán v Arco Studios Munich a nahráli ji členové Munich Philmharmonic Orchestra. Saxofony hráli John Harle, David Roach a Andrew Findon. Klavírní skladby ve filmu si nahrála sama Holly Hunter a Michael Nyman je nahrál na sountrackové album. Album v původní verzi z USA obsahuje devatenáct stop a jeho celkový čas je 56:47. Předělaná britská verze obsahuje potom dvacet stop, protože byla přidána píseň The Heart Ask Pleasure First/The Promise, čímž soundtrack nabyl na čas 60:40. Na soundtracku ale nejsou nahrány dvě skladby, které se ve filmu vyskytují – The Attraction of the Pedaling Ankle a Deep Sleep Playing.35

34

The Piano. Imdb [online]., op.cit. The Piano (soundtrack). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Piano_(soundtrack) 35

28

6. Analýza využití auditivní složky filmu The Piano 6.1. Analýza audiovizuálního díla podle Michaela Chiona

Filmová hudba je druhem funkční hudby, která je tvořena, aby vizuální složce díla dala nový rozměr a pomohla dotvořit celkový dojem. Poskytuje hloubku a vylepšuje imaginární svět a může také dokreslit charakter postav nebo prostředí. Mnohdy divákovi pomáhá, aby se do filmu vcítil a více jej prožíval. Například při napínavých scénách zní tajemná a zlověstná hudba, aby se divák cítil ještě více napjatý. Do auditivní složky filmu nepatří pouze hudba jako taková, ale skládá se i z ostatních zvuků a řeči. Michael Chion ve své knize Audio Vision říká, že při analýze audiovizuálního díla je dobré užít takový postup, kdy se podíváme na audiovizuální dílo jako na celek, potom jen na vizuální část zvlášť a poslechneme si zvukovou stopu zvlášť. Tak budeme lépe vnímat jednotlivé složky a poté i jejich společnou funkci. Chion říká, že je důležité uvědomit si, že se audio složka skládá z mluveného slova, hudby a hluků. Je důležité si uvědomit, kdy je který z těchto zvuků dominantní a také jak spolu dohromady fungují. Zvuky dělí do dvou kategorií: na „lasting noises“ (trvající zvuky), mezi které patří například kapající kohoutek v pozadí a podobně. Druhou skupinou jsou „punctual noises“ (přesné zvuky), které se vztahují ke krátkým, konkrétním momentům jako je úder kladiva nebo kroky. Samozřejmě je také nutné sledovat, jaký vztah k sobě mají vizuální složka se složkou zvukovou. Zvuk a hudba mohou mít různou rychlost. Přesto ale může vzniknout soulad, nebo může být plný detailní zvuk kombinován s rozostřeným obrazem. Důležité je také pozorovat, jak jednotlivé prvky fungují v dějové linii, jestli se navzájem doplňují nebo jsou v rozporu. Například když je záběr na osobu v dálce, ale zvuk zní blízko nebo naopak. Rozlišuje několik druhů synchronizace. Rovnoběžný pohyb, kde je zvuk i obraz jako dvě rovnoběžné čáry, vizuální složka postupuje dále a přirozeně a plynule s ní pokračuje i složka zvuková. Dalším druhem synchronizace je synchronizace vertikální, kde se jedná o velmi krátký a konkrétní moment jako je již zmiňovaný úder kladivem. Posledním druhem je synchronizace horizontální, což je hudba, která například doprovází pohyb nějaké postavy a zní, 29

pokud postava běží, když se zastaví, přestane znít i hudba a opět zazní až s dalším pohybem postavy.36 Chion také říká, že rozdíl mezi hudbou a zvukem je relativní. „[…] the distinction between music and noise is completely relative, and has to do with what we are listening for.―37

6.2. Členění auditivní složky podle Milana Kuny

Dělení auditivní složky díla se také věnuje ve své knize Zvuk a hudba ve filmu Milan Kuna.38Ten dělí zvuky na čtyři základní kategorie. První kategorií je hudba jako taková. Ta se dá dále dělit na hudbu původní filmovou, která byla vytvořena speciálně pro filmový průmysl anebo na archivní hudbu, jež byla vytvořena dříve mimo filmový průmysl Další kategorií auditivní složky audiovizuálního díla je mluvené slovo. To se dá dále také dělit a to na dialog, monolog, vnitřní monolog, výpověď (to jsou například krátké medailonky nebo ankety) a na komentář, což je mluvené slovo, které doplňuje nebo hodnotí zobrazované skutečnosti. Třetí kategorií auditivní složky jsou hluky, ruchy (zvuk). Tato kategorie se také dále rozčleňuje na reálné přirozené hluky a ruchy, které vznikají při akci ve fiktivním světě (patří tam například zvuk chůze, kroků). Další podkategorií jsou hluky reálné, uměle vytvářené, což obsahuje zvuky, které jsou vytvořené pomocí digitálních technologií. Další jsou zvuky stylizované, což jsou nápadněji zpracované reálné zvuky, které se užívají například pro navození většího napětí. Poslední formou zvuku, kterou Milan Kuna uvádí je ticho (neutrální šum). To dále dělí na reálné ticho, které vychází z fikčního světa, pokud se objevuje tiché prostředí. Dále na záměrně rozporné ticho, to které stojí v protikladu k obrazu a na stylizované ticho, které upravuje zvuky, normálně sotva slyšitelné a vyzdvihuje je do popředí.

36

CHION, Michel a Claudia GORBMAN. Audio-vision: sound on screen. New York: Columbia University Press, 1994, s. 185-213. ISBN 0231078994. 37 CHION, op. cit., s. 206. 38 KUNA, Milan. Zvuk a hudba ve filmu: k analýze zvukové dramaturgie filmu. Praha: Panton, 1969, s. 47.

30

Dalším velmi důležitým pojmem při zkoumání audiovizuálního díla, je diegetičnost a nediegetičnost hudby. Diegetické zvuky, jsou takové, které vychází z daného fikčního světa a mohou je tedy slyšet postavy, které v tom konkrétním fikčním světě existují, například mluvená řeč. Konkrétně ve filmu The Piano je diegetické, když hlavní hrdinka hraje na piano. Na druhou stranu nediegetické zvuky, jsou takové zvuky, které nevychází z fikčního světa. Divák tyto zvuky vnímá, ale na obrazovce nenajde jejich zdroj. Fiktivní postavy by tyto zvuky neslyšely, protože nevychází z jejich světa. Je to hudba, která se používá jako podklad, ale není závislá na vizuální stránce díla.39

6.3. Hudba v jednotlivých scénách a její funkce

Seznam stop na originálním soundtracku k filmu The Piano: 1. To the Edge of Earth 2. Big My Secret 3. Wild and Distant Shore 4. The Heart Ask Pleasure First 5. Here to There 6. The Promise 7. A Bed of Ferns 8. The Fling 9. The Scent of Love 10. Deep into the Forest 11. The Mood that Passes Through You 12. Lost and Found 13. The Embrace 14. Little Impulse 15. The Sacrifice 16. I Clipped Your Wing 17. The Wounded 18. All Imprerfect Things

39

Diegetic Sound. FilmSound.org [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.filmsound.org/terminology/diegetic.htm

31

19. Dreams of a Journey 20. The Heart Ask Pleasure First/The Promise Zároveň s úvodními titulky začíná znít první skladba s názvem To the Edge of The Earth. Doprovází první scénu, kde Ada svým vnitřním hlasem, komentuje svůj předchozí život, a co ji čeká teď – cesta za novým manželem. To je ukázkový příklad Kunova vnitřního monolu.Tato skladba je nediegetická, tedy nevychází z žádné fiktivní akce v ději a slouží pouze jako podklad. Je to skladba, kterou zkomponoval Michael Nyman pro tento film, tedy se jedná o hudbu filmovou, jak tento druh nazývá Milan Kuna. Mimo tuto hudbu je také slyšet mnoho zvuků, v dálce například dialog Flory a Adina otce. Také je zde slyšet, jak díky větru šumí listí na stromech a Adiny kroky v listí. Následuje scéna uvnitř domu, kde Ada stále komentuje svůj život a poprvé ve filmu má kontakt se svým pianem. Začne hrát skladbu Big My Secret, s jejímž nástupem končí předchozí skladba. Je to první z diegetických skladeb, které jsou Adou hrány na klavír. Je to první verze této skladby, pouze v klavírním provedení a během filmu je možné sledovat její různé obměny a užití základního motivu. Následuje jejich příjezd na Nový Zéland, ten je bez hudby Michaelna Nymana, ale rozhodně není skoupý na zvuky. Velmi výrazné jsou zde zvuky oceánu, ať šplouchání při pádlování po moři anebo výrazné dunění vln narážejících na břeh. To vše je podkresleno zvuky, které vydávají rackové. Tyto dlouhodobé zvuky jsou synchronizovány s probíhajícími dialogy. V těchto scénách se tedy mísí reálné hluky a ruchy s dialogy. Během čekání na pláži si Ada najde mezeru v obalu piana a zahraje pár tónů z ústředního motivu této filmové hudby ze skladby The Heart Ask Pleasure First. V tu chvíli ostatní zvuky ustupují do pozadí, dokud nepřijde větší vlna a její hru nepřeruší. Následuje scéna, kdy si jde Stewart s družinou pro svou novou manželku přes hustý les. Zde jsou vystiženy zvuky lesa, ptáků a kroky celé jeho družiny. V popředí těchto zvuků jsou dialogy. Když družina přichází po pláži k místu, kde čeká Ada s Florou, rozezní se další píseň ze soundtracku a to Here to There. Tato píseň je samozřejmě nediegetická a během ní jsou slyšet další zvuky, jako dialogy v maorštině, opět rozbouřené moře a poměrně silný vítr. I zde se jedná o zvuky reálné přirozené. 32

Další Nymanova skladba přichází v momentě, kdy všechny osoby opustí pláž a Ada pozoruje své piano, které na pláži zůstalo, z vrcholu útesu. Je to další nediegetická skladba The Promise, která vychází z ústředního motivu. The Promise je obměnou základní skladby této filmové hudby The Heart Ask Pleasure First. Postupně ztrácí svoji dominantní funkci a začínají se přes ni objevovat stále výraznější zvuky. Od zvuků ptáku až po kroky v hlubokém blátě nebo dialogy maorských domorodců. Zvuky a hudba se prolínají během cesty přes les, až nakonec hudba ustoupí zvukům podtrhujícím momentální děj, tedy opět reálným přirozeným. V následujících scénách je slyšet a občas i vidět silný déšť, který je poté slyšitelný i ve vnitřních scénách, které jsou doplněny o dialogy. Zvuk deště je poměrně častý během celého filmu. Další nediegetická skladba nastupuje, když se Ada dívá z okna do ztracena a myslí na své piano. To se objeví na dalším záběru v pozadí s rozbouřeným mořem, jehož zvuk dělá poměrně výraznou kulisu druhé části skladby The Promise. Ta končí současně s obrazem piana. Mezi touto a další skladbou je stále slyšet zvuk lesa, jak ve vnitřních, tak venkovních scénách, ve kterých je výrazně hlasitější. To vše je doplněno o dialogy, především mezi Bainesem a Florou, která se ho snaží přemluvit, aby je odvedl na pláž. Samozřejmě je zde mnoho dalších zvuků, které vychází z činností právě probíhajících ve fiktivním světě (reálné přirozené zvuky). Při vstupu na pláž se rozeznívá další hudba, je to opět skladba The Heart Ask Pleasure First, která je diegetická, protože Ada sedí u piana a hraje. Zvuk této skladby je kombinován se zvuky moře, racků a Flořiných pokřiků na matku. Hned na tuto skladbu navazuje druhá část písně The Promise, při odchodu z pláže, ta již není diegetická. V následující scéně Flora zpívá a doprovází ji zvuky klepajících prstů na desku stolu, kam si Ada vyryla klaviaturu a „doprovází“ tak zpěv své dcery. Také během dialogu Stewarta a Morag, maorské ženy zpívají jejich píseň nebo při skládání dřeva a dialogu Stewarta a Bainese, o prodeji piana, si Flora prozpěvuje. Celou tuto scénu celkem dominantně podtrhují zvuky z lesa, především ptáků a cvrčků, stejně tak jako při stěhování piana z pláže k Bainesovi.

33

Po nastěhování piana k Bainesovi, si pozve ladiče pian. Na této scéně je vidět příklad Chionových „punctual noises“, když ladič hraje jednotlivé souzvuky. Hned na tuto scénu navazuje nediegetická skladba A Bed of Ferns, během které Ada s Florou sedí v lese v kapradí a přemýšlí nad svým prodaným pianem, v pozadí opět zní les. Neustálé zvuky lesa, deště, nebo moře jsou výborným příkladem Chionovýcn „lasting noises“. Následuje scéna, kdy se Ada přijde za Bainesem domluvit a zkontrolovat si, zda je piano naladěné. Zvuk piana se objeví v pár zahraných tónech. Následuje skladba The Fling. Zní během první lekce u Bainese, který ji pozoruje, jak hraje. Během následného domlouvání na jejich „obchodě“ pro získání piana zpět, je v pozadí patrný zvuk deště. Následuje úryvek ze skladby The Attraction of the Pedalling Ancle, která není nahraná na oficiálním soundtracku, ale během Adiných návštěv u Bainese se několikrát opakuje. Další skladba zní na další hodině u Bainese. Je to opět skladba Big My Secret, která je přerušena rozhovorem s Florou, ale následně hned zase pokračuje. V tu chvíli nejsou slyšet žádné zvuky okolí, jen zvuky, které vytváří Baines v její bezprostřední blízkosti, kroky, šustění oděvu a podobně, tedy reálné přirozené zvuky. Hned, jak začne skladba utichat, opět se objeví zvuky z lesa. U Stewarta doma nebo v okolí jeho příbytku jsou také slyšitelné zvuky domácích zvířat, především slepic. I tyto zvuky jsou reálné přirozené, protože vycházejí z fikční reality. Další skladbou, opět u Bainese doma je již zmíněné opakování skladby The Attraction of the Pedalling Ancle, při které Baines leží na zemi pod pianem a sleduje Adinu nohu, jak šlape na pedál u piana. Je to další skladba, která je pojmenována po filmovém ději, stejně jako A Bed of Ferns. Další skladbou, kterou Ada u Bainese hraje, je opět The Heart Ask Pleasure First, opět diegetické a během jejího hraní opět nejsou slyšet jiné zvuky, než ty, které dělá Baines. Další zvukově výrazná scéna je při divadelním představení, kdy zpívá dětský sbor. Jedná se však jen o několikavteřinový zpěv, tuto píseň si poté Flora ještě několikrát během filmu zpívá nebo brouká. Píseň je zpracováním tradiční skotské balady pro 34

děti s názvem Barbara Allen. Tato skladba není původní Nymanův výtvor a tím pádem by mohla působit dojmem archivní hudby. Já bych ji však nazvala také hudbou filmovou. Není použita jako podklad a není to skladba, která byla již dříve nahraná v té formě v jaké je ve filmu použita. Vychází opět z fikční reality, kde ji dětský sbor zpívá a pro film byla upravena, proto bych řekla, že i tato skladba je hudbou filmovou. V následujících scénách představení hraje „typická“ jednoduchá napínavá hudba tvořena pár akordy a dokreslena zvuky bouřky. Když Baines nechá přestěhovat piano zpátky k Adě, hraje ke stěhování již podruhé skladba Here to There, nediegeticky. Kompletní zvuk dotváří s mluvenou řečí, zvuky lesa a dalšími zvuky, které jsou tvořeny při stěhování piana. Skladba se tiší až do ztracena. Následně si Ada zkouší, jestli není piano opět rozladěné hraním pár souzvuků na klaviaturu. Hned poté si za klavír usedá Flora a hraje Stewartovi jednoduchou píseň. Ada v tu chvíli odchází z domu a zakouká se do lesa, přichází skladba Lost and Found a záběr do hlubokého lesa, kde fouká vítr a šustí listy kapradin, což se samozřejmě odráží i na zvukové stránce. Krátce poté zasedá k pianu a zahraje několik málo taktů z The Attraction of the Peddalink Ankle, což hrávala na lekcích u Bainese a rozběhne se za ním do jeho domu. Tam k ní Baines vede monolog o tom, že je kvůli ní nešťastný a nakonec ji chce vyhodit, ale dopadne to úplně naopak. Jejich milostnou scénu začně krátce podkreslovat část skladby The Embrance, ale rychle utichne. Mezitím je pozoruje její manžel, při dalším záběru na jejich milostný akt začne hrát opět skladba Big My Secret, tentokrát je poprvé nediegeticky ztvárněná. Když další den Ada utíká lesem za Bainesem, narazí tam na svého manžela, který ji začne nahánět a dožadovat se také nějakého projevu lásky. K této scéně hraje druhá část skladby Deep Into the Forest, která má tradiční základní motiv ze skladby The Heart Ask Pleasure First, ale v dynamičtějším provedení. U této skladby utichají zvuky lesa a jsou patrné pouze zvuky, které vytvářejí postavy zápasícího Stewarta a Ady, zvuky reálné přirozené. Další tentokrát diegetickou skladbou je Deep Sleep Playing, kdy Ada v noci sedí u piana a hraje ze spaní, tedy je to další píseň, která je pojmenována podle děje. V pozadí jsou při jemnějších částech slyšet z venku cvrčci a přes hudbu je vedena řeč Flory. I na této části filmu je znatelná výborná synchronizace jednotlivých složek 35

zvuků. A to i přes to, že jsou v domě a Ada hraje na piano. Podle dynamiky jejího hraní do zvukové složky zvenčí prostupují reálné přirozené zvuky, které jsou téměř zanedbatelné. Zanedlouho poté se Ada dozvídá, že Baines má v plánu se sbalit a odjet odtud. Když se tohle dozví, sedne k pianu a začne hrát The Mood That Passes Through You, čímž utiší rozhovory, které jsou v tu chvíli v místnosti vedeny a v pozadí jsou opět slyšet cvrčci. Zvuky z lesa se stupňují zároveň se zeslabováním skladby. Nakonec převládne zvuk lesa. Další píseň nastupuje ve chvíli, kdy se Ada rozhodne na klávesu od piana napsat Bainesovi vzkaz. Je to skladba Little Impuls, která přestane hrát, když Ada začne přemlouvat Floru, aby tento vzkaz odnesla. Pokračuje, až Flora běží se vzkazem, který nakonec donese Stewartovi. Je to nediegetická skladba, která není kombinována se zvuky zvenčí. Když Stewart obdrží vzkaz a rozzlobí se, začne hrát ústřední The Heart Ask Pleasure First v kombinaci se zvukem hustého deště, během toho běží a začne útočit na Adu. S blížícím se useknutím prstu se tempo zrychluje. V momentě useknutí se hudba na chvíli odmlčí a během tohoto ticha je slyšet jen hustý déšť a křik Flory. Skladba poté pokračuje ve velmi pomalém tempu a potichu. Zvuk deště v této části není tak zřetelný, ale postupně se začíná zesilovat a hudba zeslabovat až se v dešti úplně ztratí. Další skladbou, která nastupuje společně se záběrem na les je I Clipped Your Wing, která se mísí se zvuky z lesa, s ptáky, žábami a cvrčky. Tento motiv lesa pomalu ustupuje do pozadí, když se záběr přesune dovnitř na Adu a Stewarta, který se ji ospravedlňuje. Během svého monologu i použije slova „…I clipped your wing…“. Mezi touto a následující skladbou, stejně jako mezi ostatními, je motiv venkovních zvuků a reálné přirozené zvuky, které produkují právě vystupující postavy. Další skladba zaznívá, když Ada odchází od Stewarta. Mísí se se zvuky okolí, dialogů, kroků v blátě. Hned na začátku scény na pláži, je slyšet silné šumění moře a pískání racků. Při tlačení lodě z pláže na moře Maorka zpívá maorskou píseň, následovanou další jejich 36

písní, kterou si zpívají na lodi, aby pádlovali do rytmu. Tento jejich zpěv se mísí se zvuky pádel narážející o vodu. V momentě, kdy Adu stáhne piano pod hladinu, začne hrát další nediegetická skladba All Imperfekt Things, která zní po celou dobu co je pod hladinou a ještě chvíli poté. Po jejím vytažení na loď začne opět mluvit její vnitřní hlas, který vysvětluje, že si její vůle vybrala žití a to bylo překvapení pro ni samotnou. V další scéně je záběr na jejich nový život, který Ada stále komentuje svým vnitřním hlasem opětovným užitím vnitřního monologu. Tyto její monology by podle dělení Milana Kuny mohly být užity do dvou podkategorií mluveného slova, jak do vnitřního monologu, tak i do komentářů, protože splňují podmínky obou skupin. Tento její vnitřní hlas jsme mohli slyšet pouze na začátku a na konci filmu, kdy nás uvádí do děje a poté popisuje konec svého životního příběhu. Během tohoto vyprávění konce zní skladba Dreams of Journey, která začíná diegeticky, ale pokračuje jen jako podklad, samozřejmě se mísí se zvuky ptactva a také s Adiným již normálním hlasem, který si trénuje, když se učí znovu mluvit. Film končí v tichu pod hladinou moře s recitací básně o tichu. Zde je užito reálné ticho hlubiny moře, které je úpným kontrastem k celému filmu, během něhož se stále mísí velké množství zvuků. Z tohoto hudebního rozboru děje lze vyčíst, že v tomto snímku je velmi podstatná úloha filmové hudby. Je zde velká část diegetických skladeb, oproti ostatním filmům. Je to tím, že piano je svým způsobem jednou z hlavních postav. Také je zde poměrně malý poměr dialogů, což je způsobeno tím, že hlavní hrdinka je němá a své pocity vyjadřuje pomocí hry na piano. Velmi důležitou roli zde hrají také přírodní prvky, jak ve zvukové složce díla, tak i v obrazové. Je zde velký podíl záběrů, které zabírají divoké prostředí Nového Zélandu, ať jsou to místa na pláži nebo v lesem prorostlé divočině. To vše je také podtrženo zvukovou složkou, protože v celém filmu jsou slyšet zvuky, které vytváří příroda. Ať je to vlnobití způsobené rozbouřeným mořem nebo silný déšť nebo i zvuky vycházející z lesa - nejčastěji ptačí zpěv a kvákání žab. Tyto zvuky Nymanovu hudbu dokonale doplňují a jsou výborně synchronizované. Vůbec nikde by ostatní zvuky, které nejsou obsaženy v Nymanových skladbách, nebyly tak výrazné, aby strhávali pozornost od hudby. Tyto v celém filmu přítomné přírodní zvuky mají zdůraznit divokou přírodu a prostředí Nového Zélandu, na 37

kterém se celý film odehrává. V soundtracku je velmi dominantní původní filmová hudba, zatímco archivní hudba se zde neobjevuje.

6.4. Inspirace skotskými motivy a jejich opakování

Na druhé straně, jsou ale skladby, které nesou motivy typických skotských lidových písní, kterými se Michael Nyman při tvorbě soundtracku k filmu The Piano nechal inspirovat, protože hlavní postava, Ada, pochází ze Skotska, a proto by tedy její skladby měly být ovlivněny skotskou hudbou. Michael Nyman se nechal inspirovat konkrétně třemi skotskými písněmi, kterými jsou Bonnie Jean, Gloomy Winter's Noo Awa a The Flowers of the Forest.40 Tyto skladby jsem našla všechny v elektronické sbírce skotské tradiční hudby Jacka Campina, který tyto písně přepsal z knih pro flétnu (v originále „flutebooks“) z období mezi léty 1720 a 1890.41 6.4.1. Gloomy Winter's Noo Awa

Gloomy Winters Noo Awa je typická skotská píseň která byla publikována pravděpodobně v roce 1808 a napsal ji Robert Tannahil, který žil v letech 1774–1810.42 Motiv této písně Nyman použil do ústřední melodie filmu The Piano, který je v průběhu děje velmi hojně užívaný a je obsažen celkem v šesti skladbách, které jsou soundtrackem k tomuto filmu. Na následujících obrázcích je vidět konkrétní motiv, který Nyman použil do filmu. Na prvním obrázku je melodie původní skladby Gloomy Winter's Noo Awa, který je z již zmiňované elektronické sbírky a na druhém obrázku je výňatek z Nymanových not pro ústřední skladbu filmu The Heart Ask Pleasure First. Do těchto dvou obrázků jsem vyznačila melodické téma, které je těmto dvěma skladbám společné.

40

The Piano (soundtrack). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]., op. cit. Old Scottish Flute Music [online]. 2003 [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/Flute.htm 42 Gloomy Winter's Noo Awa. Sangstories - Stories of Scottish Songs [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://sangstories.webs.com/gloomywintersnooawa.htm 41

38

Obrázek A. Hlavní motiv skotské písně Gloomy Winter's Noo Awa43

Obrázek B. Část skladby Michaela Nymana The Heart Ask Pleasure First44

Toto téma se neobjevuje pouze v ústřední skladbě The Heart Ask Pleasure First, ale také v řadě dalších skladeb, které jsou ve filmu užity. Když to vezmeme chronologicky podle seznamu skladeb v originálním soundtracku k filmu, hned další skladbou, ve které se tento motiv objevuje je skladba Here to There. Tato skladba je poměrně rychlého tempa a je v ní absence piana. Hlavní melodie je hrána na saxofon a je doprovázena dalšími žesťovými nástroji. Díky spojení těchto dvou faktorů není ústřední melodie, motivována původní skotskou písní, tolik zřetelná jako u The Heart Ask Pleasure First. Právě naopak je tomu však u další skladby, která nese název The Promise. Ta je na druhou stranu velmi podobná. Původní skladba The Heart Ask Pleasure First je pouze klavírní skladbou. Zatímco The Promise, jejíž základní melodie je stejná jako u The Heart Ask Pleasure First, je obohacena v první části

43

Gloomy Winter's Noo Awa [online]. In: . [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/03Air/wide/338.gif 44 NYMAN, Michael. The piano: original compositions for solo piano. London: Chester Music, 1993, s. 27. ISBN 07-119-3322-7.

39

o smyčcový podklad a v druhé části, kterou se od ústřední skladby liší, také o dechové nástroje. Další skladbou, která má společné téma je skladba Deep Into the Forest, která začíná svoji vlastní původní melodií, která je čistě klavírní, ale v druhé části této skladby je opět užita ústřední píseň s orchestrálním doprovodem, kde jsou velmi výrazné smyčcové a dechové nástroje. Další obměnou původní klavírní verze je také skladba The Sacrifice, která je stejně jako původní verze pouze klavírní skladbou, liší se v tempu, které je během skladby užito, a je velmi kontrastní. Na začátku skladby je tempo velmi rychlé oproti původní verzi, ale v druhé polovině se velmi výrazně zpomalí. Rozdíl je také v užití dynamiky v těchto dvou skladbách. Posledním kusem, který má s těmito skladbami společný motiv, je finální skladba s názvem Dreams of Journey, která obsahuje dokonce více motivů užívaných v tomto filmu. Motiv z písně The Heart Ask Pleasure First je zde užit v pomalejším tempu a v orchestrálním obsazení. Na tuto část navazuje další část, kterou má společnou se skladbou The Fling, jejíž motiv vychází z další skotské písně s názvem The Flowers of the Forest. 6.4.2. The Flowers of the Forest

The Flowers of the Forest je, stejně jako předchozí Gloomy Winter's Noo Awa, skotskou písní. Autorkou byla Jane Eliot, žijící mezi léty 1727 a 1805.45 Původní melodii této písně je vidět na následujícím obrázku, který je stejně jako ten u předchozí skotské písně z elektronické sbírky Jacka Campina. Na druhém obrázku je opět výřez z klavírních not k Nymanovu soundtracku. Výřez je z první části skladby, která nakonec nebyla ve filmu užita. Použita byla jen její druhá, rychlejší, část. V tomto případě se nechal Nyman původní melodií inspirovat, ale neužil ji v jejím původním tvaru, ale pozměnil si ji.

45

Flowers Of The Forest. Sangstories - Stories of Scottish Songs [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://sangstories.webs.com/flowersoftheforest.htm

40

Obrázek C. Hlavní motiv skotské písně The Flowers of the Forest46

Obrázek D. Část skladby Michaela Nymana The Fling47

V tomto případě je vyznačen postup melodie, kterou se nechal Nyman inspirovat. Tento motiv by užit v již zmiňovaných skladbách The Flink a Dreams of Journey. Skladba The Flink, která je součástí soundtracku, je pouze klavírní skladba v rychlém tempu. Je použita i ve finální skladbě Dreams of Journey, kde však bylo její provedení pozměněno a k čistě klavírní části byla přidána výrazná tempově mnohem pomalejší smyčcová složka, která je opakem svižné klavírní části, ale skladby části jsou dokonale synchronizované a dávají skladbě úplně jiný rozměr. 6.4.3. Bonnie Jean

Poslední skotskou písní, která dala motiv Nymanovým skladbám k tomuto filmu, je píseň s názvem Bonnie Jean, která byla například publikována ve Watt's Musical

46

The Flowers of the Forest [online]. In: . [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/03Air/wide/321.gif 47 NYMAN, Michael, op. cit., s. 16.

41

Miscellany v roce 172948 a její počáteční melodie, která byla v tomto soundtracku použita je na následujícím obrázku. Pod ní se opět nachází výřez z další Nymanovy skladby Big My Secret v niž byla melodie písně Bonnie Jean užita.

Obrázek E. Ústřední motiv skotské písně Bonnie Jean49

Obrázek F. Část skladby Michaela Nymana Big My Secret50

Na obrázcích je vyznačena společná melodie, kterou tentokrát Nyman příliš nepozměnil.Jsou vidět pouze malé změny v poměru délek not, ale ukryl ji do polohy mezi krajní dvě melodie, kde zaniká a není na rozdíl od Gloomy Winter's Noo Awa tou nejvýraznější melodíí ve skladbě. Stejně jako u předchozích písní se tento motiv opakuje hned v několika skladbách. Nejvíce výrazný je ve zmiňované skladbě Big My Secret, z které je úryvek nahoře, a která je pouze klavírní. Z této skladby potom vychází další skladba, která právě Big My Secret obměňuje, stejně jako například The Promise obměňuje skladbu, ze které vychází, tedy The Heart Ask Pleasure First. Skladba, která je doplněním Big My Secret je skladba s názvem The Scent of Love, jež má první část totožnou s původní skladbou, ale navazuje na ni další část, která je v provedení pouze smyčcových nástrojů. Tento motiv je patrný také ve skladbě The Embrace, která je pomalého tempa a v provedení pouze smyčcových nástrojů. Motiv písně Bonnie Jean je tam velmi nápadný již na začátku skladby.

48

Bonnie Jean. National Library of Scotland [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://digital.nls.uk/special-collections-of-printedmusic/pageturner.cfm?id=91340083&mode=transcription 49 Bonnie Jean [online]. In: . [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/03Air/wide/320.gif 50 NYMAN, Michael, op. cit., s. 6.

42

Dalšími opakujícími se prvky v tomto soundtracku je například to, že skladby I Clipped Your Wing, The Wounded, All Imperfect Things, které ve svých začátečních částech mají vždy své vlastní melodie, všechny tyto skladby postupně přecházejí do motivů, které jsou užity ve skladbě The Sacrifice. Na těchto faktech je dobře vidět, jak je celý soundtrack provázaný a většina skladeb má společné prvky s mnoha dalšími. Některé skladby jsou dokonce základním kamenem pro skladby ostatní konkrétně The Heart Ask Pleasure First nebo Big My Secret a přes to, že jsou mnohokrát užívány, Michael Nyman dokázal vytvořit takové obměny těchto skladeb, že se posluchači neoposlouchají a některých opakujících motivů si ani nevšimne.

43

7. Závěr V této bakalářské práci jsem se věnovala filmové hudbě Michaela Nymana, konkrétně se zaměřením na film The Piano. Michael Nyman je autorem soundtracků k mnoha filmům. V kapitole o jeho filmové hudbě je patrný vývoj jeho tvorby v tomto odvětví. Od druhé poloviny sedmdesátých let, kdy se začal věnovat komponování soundtracků, především ke krátkometrážním a experimentálním filmům se jeho tvorba vyvíjela přes osmdesátá léta. Během těchto let byla nejvýznamější tvorba především k filmům Petera Greenawaye, se kterým Nyman opakovaně spolupracoval. Během devadesátých let se Nyman dostal do širokého podvědomí filmových diváků, díky tomu, že složil filmovu hudbu k oskarovým filmům The Piano a Gattaca. Ve své analýze audiovizuálního díla Jane Campion The piano jsem se přesvědčila o tom, že auditivní i vizuální složka filmu jsou dokonale synchronizovány. To je patrné například na využití přírodních motivů, které jsou znatelné v obou složkách filmu. Ve vizuální části díla jsou časté záběry na rozbouřený oceán a celkově divokou přírodu Nového Zélandu, které jsou podkreslovány výraznými přírodními zvuky, ať už se jedná o zvuky vlnobití, zvuky, které vydávají různí živočichové anebo zvuky hustého deště. To vše klade důraz na divoké prostředí Nového Zélandu, kde celý děj filmu probíhá. Tyto zvuky by se daly pojmenovat podle dvou užitých teorií jako zvuky reálné přirozené, podle teorie Milana Kuny, a jako „lasting noises“, tedy trvající zvuky podle Michaela Chiona. Tato filmová hudba se také vyznačuje tím, že je v ní velký poměr diegetickcý skladeb oproti jiným filmům, což je způsobeno tím, že hlavní hrdinka Ada je němá a vyjadřuje se pomocí hudby. V soudtracku jsou užity skladby pouze Nymanovy tvorby, tedy se jedná, podle dělení Milana Kuny, pouze o hudbu filmovou. Dále v analýze konkrétních skladeb, jsem se věnovala využití hlavních motivů, které Nyman ve svém soundtracku užívá. Zde jsou patrné tři hlavní motivy, které převzal z lidových skotských písní Bonnie Jean, Gloomy Winter's Noo Awa a The Flowers of the Forest. Z motivů těchto písní vždy vychází jedna základní skladba, která je ve filmu často využívána a obměňována. Centrální skladba filmu je The Heart Ask Pleasure First, která vychází z motivu písně Gloomy Winter's Noo Awa. Je 44

v soundtracku využívána nejčastěji a je obsažena v dalších skladbách, které jsou různými způsoby obměňovány, ať už změnou tempa nebo obsazení. Tím samým příkladem je skladba Big My Secret, která vychází z písně Bonnie Jean. Nymanova skladba The Flink vychází z poslední jmenované písně, tedy z The Flowers of the Forest, a její obměny jsou také využity v další skladbě. Z této analýzy lze vidět celková propojenost jednotlivých skladeb zvukové stopy, která tím utváří dojem celistvosti a sounáležitosti soundtracku.

45

8. Resumé Tato Bakalářská práce se věnuje dílu Michaela Nymana a konkrétně se zaměřuje na jeho filmovou hudbu k filmu Jane Campion The Piano. Práce obsahuje základní životní údaje autora a jeho studia. Celkově popisuje cestu k tomu, jak se z obyčejného chlapce bez hudebního vzdělání stal slavný skladatel. Dále je v práci popsána jeho filmová tvorba, které se věnoval od druhé poloviny sedmdesátých let. Jsou zde zachycena jeho nejdůležitější díla a spolupráce s režiséry. Také je zde popsánn vývoj od jeho začátků s experimentálními a krátkometrážními díly až po oskarové filmy. Ve třetí části práce jsou shrnuty obecné informace k filmu The Piano, jeho děj, ocenění obsazení a popis vzniku soundtracku tomuto filmu. Poslední část práce obsahuje analýzu užití zvuků a synchronizace auditivní a vizuální složky díla za užití teorií Michaela Chiona a Milana Kuny. Následuje analýza původních motivů využitých v tomto soundtracku, které pochází ze skotských lidových písní a Michael Nyman jejich melodie užil do svých skladeb. Také jsou zde mapovány obměny skladeb, ve kterých jsou užity motivy zmiňovaných skotských písní.

46

9. Summary This bachelor thesis is focused on the work of Michael Nyman and specifically, it is focused on his film music of Jane Campion's film The Piano. This thesis contains author's life facts, information about his studies and the whole way from a young kid without any musical education to a famous composer. Further in the thesis, there is a description of his work for films, which he started to make in the second half of the 80's. There are captured his most important works and cooperation with directors. Then I described development from its beginnings with experimental and short films until the Oscar movies. In the third part of my thesis there is summarized information about film The Piano especially the plot, awards and description of the formation of soundtrack for this film. The last part contains an analysis of sounds used in the film and synchronization of auditive and visual part of this film with the use of Michael Chion's and Milan Kuna's theories. The following analyse deals with the original themes used in this film, which comes from Scottish folk songs and Michael Nyman used this themes in his compositions. Also I am mapping variations of the compositions in which the themes of mentioned Scottish folk songs are used.

47

10. Seznam vyobrazení Tabulky Tabulka A. Nymanovy soundtracky z osmdesátých let .......................................................... 15 Tabulka B. Nymanovy soundtracky z devadesátých let ......................................................... 17 Tabulka C. Nymanovy soundtracky po roce 2000 .................................................................. 19

Obrázky Obrázek A. Hlavní motiv skotské písně Gloomy Winter's Noo Awa ...................................... 39 Obrázek B. Část skladby Michaela Nymana The Heart Ask Pleasure First ............................. 39 Obrázek C. Hlavní motiv skotské písně The Flowers of the Forest ........................................ 41 Obrázek D. Část skladby Michaela Nymana The Fling ........................................................... 41 Obrázek E. Ústřední motiv skotské písně Bonnie Jean .......................................................... 42 Obrázek F. Část skladby Michaela Nymana Big My Secret .................................................... 42

48

11. Literatura a zdroje Literatura

AP SIÔN, Pwyll. The music of Michael Nyman: texts, contexts and intertexts. Aldershot: Ashgate, 2007. ISBN 978-1-85928-210-6. CHION, Michel a Claudia GORBMAN. Audio-vision: sound on screen. New York: Columbia University Press, 1994, s. 185-213. ISBN 0231078994. KUNA, Milan. Zvuk a hudba ve filmu: k analýze zvukové dramaturgie filmu. Praha: Panton, 1969, s. 47. POLÁK, Martin. Michael Nyman: Michael Nyman: Filmová hudba už mě moc nezajímá. Opus musicum : hudební revue. 2009, 2009, 6, s. 36-37. Ostatní zdroje

NYMAN, Michael. The piano: original compositions for solo piano. London: Chester Music, c1993. ISBN 07-119-3322-7. The Piano [film]. Režie Jane CAMPION. Austrálie/Nový Zéland/Francie, 1993. The Piano CD. Produkce Michael Nyman. 1993. Elektronické zdroje

Ballet Mécanique. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ballet_M%C3%A9canique Bonnie Jean [online]. In: . [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/03Air/wide/320.gif Bonnie Jean. National Library of Scotland [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://digital.nls.uk/special-collections-of-printedmusic/pageturner.cfm?id=91340083&mode=transcription Csfd.cz: Česko­slovenská filmová databáze [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/ Diegetic Sound. FilmSound.org [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.filmsound.org/terminology/diegetic.htm

49

Flowers Of The Forest. Sangstories - Stories of Scottish Songs [online]. [cit. 201605-02]. Dostupné z: http://sangstories.webs.com/flowersoftheforest.htm Gloomy Winter's Noo Awa [online]. In: . [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/03Air/wide/338.gif Gloomy Winter's Noo Awa. Sangstories - Stories of Scottish Songs [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://sangstories.webs.com/gloomywintersnooawa.htm How we made: Michael Nyman and Jane Campion on The Piano. The Guardian [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/film/2012/jul/30/how-we-made-the-piano HRBEK, David. Michael Nyman: Je to jenom hudba. In: iDnes.cz [online]. 2010 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://davidhrbek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=119708 IMDb [online]. 1990 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://m.imdb.com/ Interview: Michael Nyman. Red Bull Music Academy Daily [online]. 2015 [cit. 201605-01]. Dostupné z: http://daily.redbullmusicacademy.com/2016/01/michael-nymaninterview Jane Campion. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jane_Campion Kenji Eno Breaks Silence. In: 1up.com [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: (http://www.1up.com/features/kenji-eno-breaks-silence?pager.offset=6) Michael Nyman Band. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Nyman_Band Nyman the Music Archaeologist. In: BBC Radio [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/programmes/b01kkmhv Old Scottish Flute Music [online]. 2003 [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/Flute.htm Silence. Poetry Foundation [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.poetryfoundation.org/poems-and-poets/poems/detail/52339 Soundtracks. Michael Nyman [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.michaelnyman.com/music/soundtracks The Flowers of the Forest [online]. In: . [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://www.campin.me.uk/Flute/Webrelease/Flute/03Air/wide/321.gif

50

The Michael Nyman Songbook. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Michael_Nyman_Songbook The Piano (soundtrack). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Piano_(soundtrack) The Piano. Imdb [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.imdb.com/title/tt0107822/?ref_=nv_sr_1 Thurson Dart. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Thurston_Dart Tristram Shandy (opera). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Tristram_Shandy_(opera) Zhudebněný rozhovor. Honza Dědek [online]. 2011 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://www.honzadedek.cz/clanky/zhudebneny-rozhovor

51