představujeme
D3A
D3A představujeme
Fiala Prouza Zima
Inzerce 900006488
Se třetím společníkem ateliéru D3A Stanislavem Fialou jsme se sešli až po rozhovoru s jeho kolegy Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou (Projekt 4/2009). Tito tři autoři fungují na volnější bázi spolupráce a s architektem Fialou jsme hovořili právě o „jeho“ projektech. 1
připravila: Mariana Pančíková obrazová dokumentace: Filip Šlapal, JIL archiv, Ondřej Šaník, Jiří Němeček a Stanislav Fiala
6
květen/2009
květen/2009
7
představujeme
D3A představujeme
D3A
3
2
Se svým „domovským“ ateliérem jste spolupracoval na projektu obytného komplexu Hanspaulka a navrhl jste dvě z tamních luxusních vil. Vaše dva domy jsou sice stejné, od ostatních se ale liší tvarově i materiálově… Původně to byl jeden dům šitý na míru pro konkrétního majitele, který je mým dlouholetým klientem. Fasáda (sklo a hliník) měla reprezentovat i obor, v němž klient působí. V průběhu projektu se můj návrh líbil i dalšímu zájemci o dům v této lokalitě, proto jsou dva stejné domy vedle sebe. Můj přítel ale od spolupráce s velkým developerem projektu odstoupil a dům nakonec vlastní jiní lidé. Čekám teď, až domy porostou zelení, pro kterou je připraven obal z nerezové sítě, a pohledově se propojí s divokou strání. V interiéru je hodně použit pohledový beton, a až ten kontrast hrubých
8
květen/2009
a vycizelovaných povrchů a ozeleněné fasády splyne ve společný celek, pak je teprve možné domy hodnotit. Dřív ne. Momentálně pracujeme i na projektu interiéru jednoho z domů, s tím druhým zacházejí noví majitelé po svém. To, že jsou domy dva, je z mého hlediska kompromis. Lepší by byla trojice...
čejná uzavřená krychle, ale směrem k údolí a parádním výhledům na Prahu je panoramaticky otevřený. Pouští si dovnitř sluníčko od východu po západ. Navíc má tento tvar hodně jednoduché konstrukční parametry. Dvě nosné stěny dům stabilizují a zároveň jsou u nich soustředěny všechny vertikální rozvody a všechny pevné funkční prvky. Dům stabilizuje ještě kruhové betonové jádro se skleněným schodištěm, které pouští vertikálně světlo do nitra domu. Zbytek půdorysu už je úplně přestavitelný na jakoukoli funkci. Bonusem nám byla možnost vyladit požadovanou zastavěnou plochu přesně na metr, což se ukázalo u developerského projektu jako velká výhoda – ale spíš úsměvná. S Atelierem 8000 jsme si také stanovili urbanistický úzus „nekoukat doleva“, aby si domy vzájemně nerušily soukromí. To nám náš půdorysný tvar také dobře umožnil.
Byla jsem v domě ještě v průběhu stavby a velmi mě zaujala sprcha uvnitř hlavního kruhového schodiště. Jak jste k tomuto řešení došel? Uprostřed točitého schodiště jsme samozřejmě mohli nechat normální otevřené zrcadlo. Vložili jsme tam ale druhý tubus, který jako komín odvádí vlhkost z celého spodního „lázeňského“ patra. No a takový vysoký úzký prostor s horním světlíkem přímo vybízí k nějakému charakteristickému využití. Udělali jsme z něj relaxační sprchu. Voda padá z šestimetrové výšky a vytváří atmosféru ledového vodopádu, anebo třeba příjemného tropického deště. Věnujete se hodně navrhování „fajnových“ vil, z posledních prací mě nesmírně zaujala vila na jednom z ostrovů souostroví Turks a Caicos, jak jste se k tak exkluzivní zakázce dostal? 4
1 Nemec Residence Silver Sands, Turks & Caicos Islands, pohled z pláže, autor: Stanislav Fiala, spoluautor: Daniela Polubědovová, realizace 2007
Trojice – z nějakého hlubšího, třeba symbolického důvodu? To ne, vůbec ne. Ale tři domy by už vytvořily typ zvláštního mikrosvěta, to myslím ale hodně pocitově.
2–4 Rodinné domy Hanspaulka, Praha, autor: Stanislav Fiala, spolupráce: Daniela Polubědovová, Milan Bulva, Lukáš Pinkava,
A jak jste došel k neobvyklému čtvrtkruhovému půdorysu? Na to měly asi nejvíc vliv podmínky pozemku. Dům se může tvářit směrem k ulici jako oby-
realizace 2009 2 Pohled z balkonu 3 Pohled ze zahrady 4 Pohled z ulice květen/2009
9
představujeme
D3A představujeme
D3A
8 5
6
Ano, vila v Karibiku byla velmi speciální práce, dokonce je uvedená i v novém světovém atlasu architektury od Phaidonu, v karibské sekci, což je pro nás velká radost. Pro majitele vily jsem realizoval dříve už několik domů, exkluzivní vztah s tímto klientem je potvrzený i dlouhým přátelstvím, a to je živná půda pro každý projekt. Dům se nachází přímo na pláži, což je neobvyklé i na tamní poměry, regulace jinak nedovoluje stavět tak blízko moře. Naše výhoda ale byla, že
na pozemku se nacházela původní stavba, byla to vlastně rekonstrukce. Nechali jsme kamenné přízemí ze 70. let, ten dům nebyl špatný, ale hodně zchátralý.
5–9 Nemec Residence Silver Sands, Turks & Caicos Islands, realizace 2007 5 Obytná terasa
Vila se nachází opravdu na pláži a v oblasti, kde řádí hurikány, zohlednil jste tuto skutečnost v návrhu? Jistě, je to povinnost. Konstrukci musel navrhnout místní statik podle místních pravidel. Na ostrově
6 Večer na pláži 7 Vstupní paluba 8 Koupelna 9 Pohled z moře (následující strana)
7
10
květen/2009
květen/2009
11
představujeme
D3A představujeme
D3A Přestože jste na pláži, je místním zvykem budovat si bazény. Tenhle úkol jsme splnili vybudováním dřevěné paluby navazující na písečnou pláž, do které jsme bazén zapustili. Když v něm plavete, máte pocit, že je voda bazénu spojená s oceánem. Přefiltrovaná voda se vrací zpět do bazénu vodopádem tekoucím po kamenné zdi a osvěžuje vzduch v prosluněném závětří terasy. Je ve vile klimatizace? Nebo jak jste se vypořádal s tropickým počasím? Dům je celý obložený dřevěným pláštěm s provětranou mezerou ochlazující zdi. Okna jsou krytá pohyblivými dřevěnými (někde skleněnými) žaluziemi v líci fasády, takže s fasádou téměř splývají.
9
už mnoho let velký hurikán nebyl, až nedávno, a dům to přežil. Na podlahy v přízemí jsme dali břidlici, voda přízemím projde a odejde. Ale hurikány jsou vždy ohlášené, nepřicházejí nečekaně a dům je možné včas opustit. V době hurikánů, mimo sezonu, se tam stejně moc nejezdí. Obecně tam ale ve vztahu k hurikánům panuje jakýsi „ostrovní“ režim. Připadalo mi, že z nich nejsou tak vystrašení jako my. Bylo zjevné, že v Karibiku jsou lidé na rozmary divoké přírody víc zvyklí než zhýčkaní Evropané. Někdo utíká, jiný ne. 10
12
Můžete, prosím, vilu v Karibiku popsat? Dům má dva dvoupodlažní bloky spojené vyhlídkovou terasou, která je volným komunikačním uzlem, kde se lidé potkávají a kochají výhledem. Tady se opravdu cítíte být v domě a na pláži zároveň. Tato komunikační věž má tři patra a z toho posledního už není vidět nic než oceán. V patře je velký společný prostor s kuchyní a ložnice rodiny. V přízemí jsou ložnice hostů, každá s vlastní koupelnou a vlastním vchodem a výstupem na plážovou terasu.
10–12 Gymnasium Jižní Město, facelift, Praha, autoři: Stanislav Fiala, Dáda Němeček, realizace 2008 10 Pobytové chodby, výjimečně prázdné 11 Hlavní vstup je „pod kontrolou“ 12 Jedno ze školních „náměstí“
Takže v domě nejsou žádná zasklená okna, jako je zvykem u nás? Ne, všude jsou žaluzie a za nimi sítě proti hmyzu. Je to starý způsob používaný v této oblasti. Vyhovuje tamnímu klimatu. Nechtěl jsem, aby dům byl jako místní moderní kondominia, zavřené sterilní „paláce“, uvnitř „béžová elegance“, kterou bohatí lidé mají tak rádi. V takových domech snad ani nepoznáte, že jste v Karibiku. Vzorek názorů na náš přístup jsem získal od trvalých i občasných „ostrovanů“, například na slavnostním otevírání. Hledali něco, co by mohli domu vytknout, ale nakonec strašně chválili. A nevypadalo to na zdvořilostní chválu.
11 12
květen/2009
představujeme
D3A představujeme
D3A
snažím se být stále v interakci. Zajímá mne, jestli mají připomínky uživatelů hlavu a patu.
13
14
Jak probíhala stavba v tak specifických podmínkách? Na ostrově nic není, jen průměrný stavební materiál. Vše se dováží z Miami. Nakonec jsme toho hodně dovezli z Čech včetně klacků na plot.
tivými zelenými nátěry, probleskujícími pod dřevěnou „kůží“ domu. Touhle barvou jsme potěšili nejen sebe, ale taky místní černošské manažery stavby. Nazvali ji pracovně „rasta color“ a aplikovali ji s velkou radostí.
13–16 Rodinný dům Zdiměřice, Praha-západ, autor: Stanislav Fiala, spoluautoři: Daniela Polubědovová, Milan Bulva,
A jaký ten ostrov vlastně je? Je asi sociálně nejmírnější v této oblasti, když mluvím o původních obyvatelích. Není tam žádná chudoba. Pořád platí anglický řád, byla to anglická kolonie. Jeho luxus je hlavně ve smyslu krásy oceánu. Proto na tomto souostroví mají domy bohatí a slavní z celého světa, nad ostrovem nesmí kvůli jejich soukromí ani létat helikoptéry. Místní letiště má ale velkou ranvej, proto není tak nedostupný. Zhoubou ale začínají být velké rekreační resorty. Stavějí se stále další a já mám pocit, že ráj mizí. Čím jste se v tak neobvyklých podmínkách a zvláštním kontextu nechal inspirovat? Snažil jsem se hledat inspiraci hlavně v atmosféře toho přírodního ráje, v nekonečných bílých plážích a tyrkysu dlouhých mělčin. Cítíte k tomu až posvátnou úctu a nechcete to zkazit. Snažil jsem se tuhle přírodní atmosféru nechat vstoupit do domu, nenechat ji jen za okny. Chtěl jsem, aby v sobě dům měl i tu primitivní vrstvu obnažených trosečníků a dýchal tím slaným voňavým vzduchem. Asi to zní trochu nadneseně, ale neumím to říct jinak – obyčejněji. Při návštěvě jsem se snažil taky odkoukat tradiční stavební principy. Příjemnou inspiraci jsem našel mezi černošskými a rastamanskými chudými domečky. Taky v barevnosti. Tu nekonečnou eleganci našeho hnědobéžového materiálového konceptu jsme rozjasnili pěkně sví-
14
květen/2009
Tu vaši hráškově zelenou máte asi hodně rád, všimla jsem si, že ji hodně používáte… Ve výběru barvy nejsem vedený módností, ale jak jste řekla, tu barvu mám rád. Nakonec u ní vždy skončím. Je mi příjemná i proto, že je přírodní. Barva má navodit pocit – dobrý pocit. Není to lehké vyjádřit. Nedávno jsem „rasta“ zelenou použil zase. S kamarádem Dádou Němečkem jsme přetřeli nazeleno Gymnasium Jižní Město, kam chodí moje děti. A známí, jejichž děti tam také chodí, řekli jen: „Co jsme taky od tebe mohli čekat?“
realizace 2008 13 Dům otevřený do zahrady 14 Centrální obytný prostor s průhledem do lázně 15, 16 Schodiště
Myslíte si, že ta konzervativní reakce mládeže má nějaký vztah k jejich výchově? Ne. Oni si s sebou jen nesou obraz prostředí, na které jsou zvyklí doma a všude kolem. To je ten nejběžnější jev, který zažívá architekt při odevzdávání každé další stavby. Práce architekta musí skloubit moc faktorů včetně eventuální odmítavé reakce uživatelů. Zabydlet se v novém prostředí, to pro zaměstnance i studenty, obyvatele těchto nových prostor, znamená vždy stěhování – a stěhování znamená stres. Musí si vše znovu zorganizovat, musí se zaběhnout a zvyknout si. Časem se ale nakonec vždy dočkám pozitivního názoru,
S reakcí na nový objekt se jako architekt setkáváte asi stále, máte nějaký příklad stanoviska okolí k rodinnému domu? Protože zjevení architektury mezi obvyklými „katalogáči“ vždy vyvolá konfrontaci, často až xenofobní… Neřekl bych, že jsou vyloženě xenofobní… Lidé se bojí nových věcí. A někteří se bojí i trochu agresivněji a chtějí to dát najevo a poučit okolí o svém názoru. Když se stavěl rodinný dům ve Zdiměřicích, zastavovali se u něj lidé a předháněli se ve vtipných poznámkách. Jednou se ptali majitele, jestli to bude samoobsluha. On samozřejmě řekl, že ano. Takové názory na dům vznikají, když nemá dílo ještě dokončenou tvář, když není kompletně dodělaný. Až hotový celek se všemi ingrediencemi vyvolá pocity. Často slýchávám dobré komentáře. Zvlášť potěší od dětí a starších lidí. Zřejmě se méně trápí předsudky a umělými problémy. Čím je dům ve Zdiměřicích zvláštní? Vyrostl v typickém satelitu na rozparcelovaném poli, s nulovým kontextem, nebo rozhodně s žádným, který by za něco stál. Ke svému, tehdy neznámému, okolí se musel obrátit zády a nevšímat si ho. Dívá se jen ke strouze potoka, zarostlé pěknými duby. Tímto jižním směrem je do domu vříznutý záliv, kterým vstupuje zahrada až dovnitř. Tenhle pocit znásobuje ještě ostrov zimní zahrady
ze suterénu 15
16
Můžete k této rekonstrukci gymnázia říct něco víc? Nábytek na místo setkávání studentů, které je tam tradičně nazýváno „náměstí“, jsme navrhli z úsporných důvodů ze starých autoduší pošitých odolnou látkou. K sezení poslouží i velké hrubé klády. Stavba gymnázia byla nekvalitní, křivá a scházely peníze na nějaké radikálnější řešení. Barva sem přináší dobrou náladu, zahlazuje estetické nedostatky stavby, a neformální nábytek nenápadně a zvesela slouží. Máte na změny ve škole nějaký feedback? Samozřejmě mám něco od dětí a také z diskusí studentů na internetu. Potěšilo mě, že tomu dali už vlastní názvosloví, a teď už převládly pozitivní pocity. Překvapilo mě ale, jak mohou být tak mladí lidé zpočátku konzervativní, jak nejsou otevření novým věcem a že si těžko zvykají na změny. květen/2009
15
představujeme
D3A představujeme
D3A
17–19 Rodinný dům Vlna, Bělehrad, Srbsko, autor: Stanislav Fiala, spolupráce: Daniela Polubědovová, Milan Bulva, Lukáš Pinkava,
www.d3a.cz
realizace 2009 17 Večerní pohled ze zahrady 18 Chodba v patře ložnic 19 Pohled od jihu 19
17
s proskleným stropem. Tudy taky padá sluníčko hluboko do interiéru a sehrává tu pozitivní roli, kterou má mít v našich životech. Záliv je krytý pergolou porostlou zelení, a vytváří tak venkovní místnost, která se dá i zavřít čtyřmi posuvnými panely z vrbového proutí. Když jimi prochází slunce, plní dům další vrstvou neuvěřitelných obrazů. Nemohli jsme se sejít zároveň s pány Prouzou a Zimou, protože jste byl v Bělehradě. Můžete mi říct, co tam máte rozdělané, pokud to není tajné? V Bělehrade se staví dům „Vlna“ pro mého dlouholetého věrného klienta a přítele. Nachází se v lokalitě, kterou bych nazval bělehradskou Hanspaulkou, a právě se dokončuje. Složitá úzká parcela s kratší jižní stranou. Fasáda ve tvaru vlny tahá sluníčko z jihu dovnitř. V přízemí je velkorysý obytný prostor, v patře ložnice, které mají vstup na společnou terasu. Suterén je zaříznutý do terénu a nachází se v něm částečně zakopané lázně a fitness. Dům na jednu stranu hledí skrze koruny sousedových stromů na město (soused má pozemek „o patro níž“) a na druhé straně je jednou zdí přisátý k domu druhého souseda. V tomto domě představuje i vestavěný nábytek výraznou součást konceptu. Skříně v dlouhé linii probíhají celým domem a ve svých vlnách skrývají úložné prostory a důležitá technická zařízení. Vlna se svými duhovými barvami vybíhá na obou
16
květen/2009
stranách ven z domu a tvoří plot a vstupní bránu. Hned za bránou by vás měla chytit za srdce klidná zelená harmonie promixovaných pocitů ze zahrady a postupně poznávaného interiéru. Při práci na všech těchto exkluzivních vilách musíte asi získávat vztah nejen ke klientům, ale i k jednotlivým domům… Já, jako každý architekt, jdu od štace ke štaci a samozřejmě získávám nové zážitky. S většinou klientů se spřátelím. V jejich domech totiž vlastně strávím kousek života. „Žiju v nich“, když jsou ještě na papíře nebo jen v hlavě. A když začínám nový projekt, už se stěhuju jinam a čeká mne poznávání nového místa, přicházejí nové zážitky. Jsem duší nomád. Nikomu nezávidím svázanost s nějakým místem, byť sebekrásnějším. Pracujete často na různých zakázkách pro stejného klienta, existuje nějaká kontinuita mezi těmito objekty? Je to něco jako „seriál“? Když se s klientem už dobře znáte, můžete v atmosféře vzájemné důvěry v projektech mnohem víc improvizovat. Práce se taky hodně zrychluje. Nemusíte se zdržovat zbytečně formálními prezentacemi a přesvědčováním. Můžete se mnohem víc soustředit na čistou kreativitu! (Je taky moc pěkné sledovat, jak klientova „odvaha“ stavbu od stavby roste). Programy staveb jsou vždy rozdílné. Ve hře je konkrétní místo i nové zadání. Ne,
18
určitě to není seriál. Projekty vždy reagují na okolí a různorodé podmínky. Proto i každý dům vypadá jinak, ale princip navrhování je podobný, ne-li stejný. Vyhovět všemu, co stihnete rozpoznat. Konkrétně u rodinných domů je omezený počet přístupů a řešení, musíte pracovat vždy se stejnými vstupy: světlo (denní, ale i noční), orientace v domě a „dýchání prostorem“. Dům navíc musí poskytovat scénu k pozorování a zároveň také intimitu. Chci umožnit každému klientovi dělat si s hotovým domem, co sám chce. Nebojím se, že to zničí koncept domu. Ten se jen tak neztratí. Příklad staršího projektu, kde to funguje, jak jsem si představoval, jsou Nebušice. Dům je jen skořápka, která pojímá různé živelné změny života početné rodiny. Nikde žádný luxus, ale dům tepe intelektuálním lehkým nepořádkem a je tam pořád útulno, kdykoli tam zavítám. Ale občas se někomu stává, že nedokáže svůj dům přirozeně rozvíjet a užívat si ho, byť je obklopen sebevětším luxusem. V takových případech mně vždy dlouho vrtá hlavou, jestli se mi to jen zdá, nebo kde se stala chyba, a jestli jsem ji udělal já. A jestli to vůbec ti lidé cítí, že něco neklape. Parkrát se mi stalo, že jsem mohl v dokončeném domě bydlet pár týdnů. To je ta nejlepší zpětná vazba, kterou může architekt dostat! Určitě své domy rád pozoruji, jak žijí. A mám velkou radost, když je lidé umějí používat a nezaobírají se drobnostmi…
STANISLAV FIALA (*1962 v Mostě) 1980–1985 ČVUT Praha, Fakulta architektury 1985–1986 AVU Praha, Škola architektury, postgraduální studium 1986–1999 D.A. Studio s Martinem Rajnišem, Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou od r. 1990 účast na řadě soutěží a výstav 1996 Továrna a sídlo firmy Sipral, Praha 10, realizace (2000 Cena hl. m. Prahy za architektonické dílo výjimečné kvality realizované v letech 1989–1999) od r. 1999 Studio D3A s Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou 2000 Muzo Centrum, Praha 10, realizace (s Danielou Polubědovovou – Stavba roku 2000, finalista Mies van der Rohe Award 2001), schodiště Step by step (Vynikající výrobek 2000 – cena Design centra ČR) 2000–2003 Scénografie v rámci výstav Designblok 2000, 2002 a Art Interior 2001, 2003 2006 Kancelářské prostory firmy Cetelem, Praha 5, realizace (s Danielou Polubědovovou)
květen/2009
17
