FESTIVALOVÉ SETKÁNÍ RAKA – LONDÝN – ČERVEN 2015 ‘Stavím světelný dům a v něm přebývám’ Simon Marlow Civilizace začíná růží – Gertrude Stein Vážení přátelé, vřele vítám vás všechny, co jste v knihovně Lucis Trust, na meditačním setkání; a také vřele vítám všechny, kdo se s námi ladí přes internet. V dnešní večerní meditaci je naším záměrem využít energie specificky dostupné ve znamení Raka. Ty nyní bohatě přitékají do našeho planetárního života pomáhajíce rozbořit krystalizované a opotřebované staré formy a, co je důležitější, napomáhají inkarnaci a budování nových. Naší klíčovou myšlenkou tohoto období úplňku je: ‘Stavím světelný dům a v něm přebývám.’ Možná jedním z nejpozoruhodnějších rysů minulých 800 let nebo i více je způsob, který v kombinaci ducha objevování, přirozené zvědavosti a tázavé mysli plus technologického rozvoje změnil lidstvo tak hluboce. Stav izolovaných kultur a bariéry, které s tím jdou, byly postupně rozloženy a transformovány, až se dostáváme k našemu modernímu a daleko víc světlem naplněnějšímu vědomí Jediného Lidstva žijícího v Jediném Světě. Ve skutečnosti skrze demonstraci zodpovědnosti a služby se lidská rasa stále více stává živoucím vyjádřením Duše – Jediné Duše, která žije v každém a ve všech. Jedním z důvodů této postupné globalizace vědomí je absorpce hlubin a vzácných vhledů různých náboženských tradic. Neboť jejich vlastním způsobem všechny nesou svědectví přirozeného usilování lidstva o světlo. Učíme se o udivující spolupráci učenců z židovských, muslimských a křesťanských tradic pracujících dohromady v raném středověkém Španělsku sbírajíc, překládajíc a distribuujíc vědecká, filozofická a duchovní pojednání antického Řecka a Říma. Bylo to toto, co přispělo tak moc k tomu, že se evropská renesance stala realitou. Později čteme o entuziasmu misionářských duchovních a teologů, kteří cestovali na Východ a zde objevili bohatost posvátných hinduistických a buddhistických textů. Vidíme, jak tyto objevy – nebo spíše odhalení – oplodnily představivost myslitelů, umělců a spisovatelů na Západě, například transcendentální hnutí v Americe, jehož vedoucím světlem byli Emerson a Thoreau. Pak zde byly velcí duchovní pionýři, kteří přišli, aby viděli, že zjevné rozdílnosti a kontradikce mezi různými světovými duchovními tradicemi jsou hluboké jen jako slupka; pod povrchem jsou tyto různé tradice ve skutečnosti doplňující se a vzájemně se podporující. Jejich iniciativy podporovaly a stále velmi podporují všezahrnující vidění náboženské aspirace v rámci lidstva a prohlubují to, co vyjadřujeme slovem “duchovní”. Překrásná analogie tohoto kulturního křížového oplodňujícího procesu je znázorněná v historii růže – překrásné květiny, která je tak široce používaná na Západě jako symbol lásky a duchovna. Naplňuje podobnou symbolickou funkci jako Lotos ve východních duchovních tradicích. Je to růže, která zobrazuje otevřené srdeční centrum svojí krásou, vůní a vyzařováním a místo narození Krista-dítěte ve svém středu. Jak říká stará vánoční koleda: “není tu růže takové schopnosti jako růže, která odhalila Ježíška”. Na západním konci většiny velkých katedrál Evropy je obrovské okno vyplněné obarveným sklem nejkrásnější modři a červeně. Nazývá se růžové okno a mnohá z nich mají dvanáct listů nebo okvětních lístků vyzařujících ze středového kruhu. To ve skutečnosti zobrazuje konfiguraci energie otevřeného srdečního centra. V některých případech – katedrála Chartres v severní Francii specificky přijde na mysl – je symbolismus dokonce explicitnější. Zde je každý z dvanácti okvětních lístků věnovaný jednomu z dvanácti apoštolů. A ve středovém panelu – drahokamu v lotosu – je portrét Krista. Slouží to jako připomínka, že v průběhu
neobyčejné historické epizody v Palestině před 2000 lety Kristus se svými dvanácti učedníky založil mocné srdeční centrum v lidské rase, jehož vliv je stále hlavním podmiňujícím faktorem, který podněcuje lidskou kapacitu milovat, sloužit a dělat pokroky. Krásné a povzbuzující tak, jak jsou, a nesou hlubší význam své přítomnosti, jak věřím. Neboť přímým a praktickým způsobem tato překrásná okna filtrují sluneční světlo na záda věřících čelícím východu. Je fantastické si představit, že architekti těchto obrovských chrámů podle božství si vědomě uvědomovali, že toto by stimulovalo srdeční centra shromážděných lidí, že toto by jim mohlo pomoci je pozvednout z jednotvárnosti denní dřiny a formálního života a vytvořilo by to možnost těch překrásných momentů zjevení, kdy vědomí vyskočí k duši a dotkne se božského? Jsem si jist, že to tak muselo být. Růže je vlastně přirozená jak východní tak západní polokouli a byla vždy ceněna pro svoji krásu. Opravdu více než to, neboť růže byly v sedmnáctém století požadovány tak často, že je majestát považoval za zákonné platidlo a růže byly často používané jako barter nebo pro platby. V pozdním osmnáctém století se stala důležitá věc. Podnikaví objevitelé a obchodníci představili čínské kultivované růže západním zahradníkům. Charakteristikou růže dalekého východu je nyní to, že stále kvete, ale obecně jí chybí vůně. Naopak na Západě má přírodní růže tendenci k silné vůni, ale kvete pouze týden nebo dva za rok. To je možná symbolické pro tyto dvě kultury. Východ je pokladnicí lidské moudrosti a duchovního úspěchu, ale země, které umožnily, aby se Východ, jako kultura, objevil, jsou v duchovně statickém stavu. Hluboká duchovnost je stále přítomna, ale není opravdu vyjadřována způsobem navenek. Tedy, abychom udělali rychlé zobecnění, tyto kultury měli v minulosti tendenci k postrádání vůně vyjádření – inovace, objevování, pokroku. Naproti tomu na Západě, opět jako rychlé zobecnění, byla duchovnost často potlačena materiální zaujatostí, a leží schovaná hluboko pod povrchem. Ale dělá příležitostné a spektakulární průlomy. Můžeme nahlédnout na renesanci, kterou jsme již zmiňovali, a na úžasně krásný rozkvět vibrujícího mysticismu ve středověku. Mistr Eckhart, Hildegarda z Bingenu, anonymní autor textu Cloud of Unknowing (Oblak nevědění) a mnoho dalších vytvořilo texty, které jsou stále hlavním zdrojem inspirace lidem, kteří prošlapávají stezku v našem současném světě. Pak je zde období, které nazýváme osvícenství, nebo věk rozumu, kde rozkvět racionální mysli kladlo otázky věrnosti faktů tak zvané na víře založené pravdě. Postavilo lidstvo na stezku zkoumání založené na pochybování a vytvářelo vývoj skrze pokus a prověřitelnou pravdu. Pak jsou zde patrné iniciativy propagující sociální spravedlnost, které se objevily po celé Evropě v 19. století – hnutí k rušení otrokářství a dětské práci, ke stanovení trestní reformy, socialistická a komunistická hnutí a tak dále. To vše jsou hnutí rozpuku, kdy lidské srdce emanuje vůni duše. Obvykle přemýšlíme o srdci a duši ve smyslu oddanosti a lásky. Takže stojí za to povšimnout si, že jedním z názvů Pátého Paprsku, paprsku intelektu a konkrétní mysli, je “Růže Boha”. Samozřejmě by nám to nemělo připadat tak překvapující, neboť vše je předmětem duality ve vyjádření – v tomto případě duality lásky-moudrosti. Na úvod, je pravda, že intelekt je “otrokem reálna”, ale nakonec rozkvete do svého maxima, když naplní svůj evoluční cíl jako tlumočník intuice. To vytváří to, co můžeme nazývat růží intuice, moudrosti; růží vonící pravdou. A co se týká naší práce tady dnes večer, potřebujeme udržet v mysli to, že znamení Raka je především znamením rozvíjející se intuice. Takže se můžeme na několik momentů zastavit a pak zazníme mantru, kterou máte u sebe. Víme, Pane Života a Lásky o potřebě. Dotkni se našich srdcí znova s láskou
Abychom i my mohli milovat a dávat. Když byly vzorky růží dalekého východu přineseny na Západ, vynalézaví rostlinní nadšenci začali pracovat na vypěstování nových variant. Jedním z nejintenzivnějších pěstitelů růží tohoto období byla císařovna Josefína, žena Napoleona. Aby povzbudil hobby své ženy, nakázal Napoleon všem svým kapitánům, aby pátrali po nových růžích v zemích, které navštívili, a aby je přinesli domů pro ni. Vskutku navzdory faktu, že s Francií byla ve válce, Británie nejen dovolila růžím určeným pro Josefínu překročit hranice, ale také garantovala volné cestovní povolení jejímu hlavnímu zahradníkovi, aby mohl naplnit své zahradnické povinnosti – to vše v uznání její intenzívní vášně pro růže. Jaký to gentlemanský a zdvořilý způsob vedení války! Mezi mnoha experimenty byly samozřejmě pokusy s křížovým pěstováním východních a západních variant růží v naději, že by mohly vytvořit rostlinu, která by nejen stále kvetla, ale také byla překrásně voňavá. To je naděje, která je dlouho realizovaná. Dokonce i jen stručné pročtení katalogu růží ukáže, jaká bohatost variant je aktuálně k dispozici a mnohé z nich jsou opravdu stále kvetoucí a vonící. Takže možná v tomto jednoduchém a prostém příběhu máme alegorii toho, co se děje uvnitř lidstva – postupné slučování zjevně odlišných ras a kultur Východu a Západu do centra planetární tvořivosti, jehož dosažení je osudem lidstva; stálý a vonící rozkvět duše – světla Pravdy. Tam, kde a když je zaměřeno, světlo nejprve odhaluje temnotu a ošklivost mnoha různých aspektů lidské psyché. To je známá zkušenost všech z nás, kteří se rozhodli vyšlapat Stezku. A jedním z raných zkoušek Stezky je nebýt přemožený ohavností předtím skrytých temnot našich psyché, ale napravit je. Takže lidská rasa má čelit a zabývat se endemickou sobeckostí lidské osobnosti, stále přetrvávající slabostí pro hrubý materialismus, tendencí mezi některými dopřát si nepopsatelné akty sadismu, které byly tak markantně oznamované nedávno ve zprávách. Toto vše udržuje otevřenou cestu do “brány, za níž sídlí zlo” a ohrožuje budoucnost nejen lidstva, ale všeho života na naší planetě. Ale toto je jen jedna strana mince. Druhá strana nám ukazuje transformativní sílu světla, která zvyšuje lidskou vibraci, transformuje lidské vědomí, vynáší duši k povrchu, září jako vibrující altruismus a docela jednoduše vytváří zázraky. Jako Herkules se nakonec naučíme, že musíme pozvednout nepřijatelné do světla, jehož očišťující energie zničí zkaženost ignorance a touhy a uvolní vnitřní život k více vibrujícímu vyjádření. To indikuje další způsob nazírání na to, co se děje v rámci lidstva. Neboť nám bylo řečeno, že lidstvo je nyní světovým učedníkem. Možná bychom měli přesněji říct, světový zkušební učedník. Ve světovém měřítku to, co se děje lidstvu, je zvětšenina toho, co se děje každému praktikantovi, když čelí hororům nenapravené osobnosti. Jsme hnáni k tomu překonávat alibi pštrosí pozice a psychologického úskoku zapření. Jsme přinuceni zjistit, že potlačení nebude fungovat vyjma jako přechodný prostředek a i pak je to velmi riskantní. Musíme uznat, že ‘všechno jako obvykle’ nebo ‘život jako obvykle’ jednoduše již dále není možností. Přicházíme k přijetí toho, že není vše v pořádku s růží lidské duše. Byl básník William Blake prorokem tohoto, naší doby, když napsal?: Ó růže, to ten červ! Ten neviditelný, co vylézá jen za bouře a za tmy, už si tě našel,
a kde spíš ví: a temnou láskou tě skrytě umoří. (báseň v překladu Zdeňka Hrona, pozn. překladatele) Musíme uznat, že toto zobrazuje aspekt pravdy o lidstvu. Války a zabíjení a sobecké tyranie minulých stovek let vyjevují hroznou zkaženost lidské duše. Nedostatek sexuální kontroly – nebo přesněji – nedostatek touhy kontrolovat touhu a neschopnost soustředit tvořivou energii v hrdelním centru a držet ji stále zde, je hlavním celosvětovým problémem. Pozorujeme velmi smutnou realitu vedoucích postav mnoha institucí, které podlehly tomuto jedu, ničíc své vlastní životy a životy mnoha dalších v procesu, a popírajíc do značného rozsahu kapacitu jejich organizací sloužit efektivně. Ve skutečnosti kšeftování se sexem spolu s ilegálním obchodováním s drogami a zbraněmi se řadí k hlavní metle moderního lidstva. Tvoří nejdůležitější příjmové toky mezinárodních zločineckých sítí. Pak je hlavní proud neochabující a nelítostně popadající přehnané bohatství s nezájmem o vliv na světově znevýhodněné. A pokus navěky zachovat iluzi rasové a kulturní nadřazenosti a oddělenosti stále deformuje a mrzačí společnosti po světě. Leč obětující se životy bezpočtu lidí – všech zářících a praktických rozšíření nové skupiny služebníků světa a posílených přesahujícím soucítěním Hierarchie – znamená, že lidstvo je byvší schopno postupně triumfovat nad těmito a dalšími temnotami lidské psyché. Neboť jsou nyní otevřeně odhalovány nám všem. A když je to tento případ, pak konstruktivní myšlenka a správná aktivita nevyhnutelně následují. Například když čteme o šokujících poklescích institučního křesťanství po staletí, může být možná překvapující, že vůbec přežilo. Nicméně se základní pravdy a jednoduchosti musely stále bít v zákulisí, neboť nyní v něm vzkvétá růže lásky. Opravdu jedinec získává pocit, že se děje něco speciálního nejen uvnitř křesťanství, ale v celém světě náboženství. Čím víc se o tom dozvídáme, tím je jasnější, že vítr změny – nebo přesněji, hurikán změny – fučí například skrze chodby Vatikánu. A hlavou je nový Papež, jehož pokoru a otevřenost a oddanost sloužit je překrásné spatřit. Jeho nedávná encyklika o globálním prostředí a rizicích klimatické změny je typickým příkladem. Není to encyklika pro katolíky ve světě, nebo dokonce širší křesťanskou komunitu, je to adresováno celému lidstvu. A lidé naslouchají. Připomíná to jedno z Tibeťanových prohlášení o vpravdě velkých lidských bytostech; o těch, kdo se naučili ašrámskému tichu. “nepoužívají slova a přitom jejich zvuk jde vpřed a když promluví – a oni mluví – lidé naslouchají.” Velmi podporující komentáře Dalajlamy k papežské encyklice o několik dní později na festivalu v Glastonbury nám připomínají, jak úzce různá světová náboženství spolupracují. Nová síla a živost se objevuje v ruinách již krystalické formy. Fénix povstává z popela a láska, která je základem dění doby, se stává ve světě stále viditelnější. To je samozřejmě pravda. Leč je zde další způsob, jak se na to podívat a také v delším časovém rozložení. Rád bych naznačil, že po minulých dva a půl tisíce let můžeme vidět lidstvo, jak se začíná zjevovat z lůna života formy a začíná potácivě vyšlapávat stezku učednictví. Život Buddhy v Indii, život Krista v Palestině jsou dva z nejdůležitějších mnoha takových momentů v životě lidstva, které se podobají zkušenosti jednotlivce, kterého se náhle dotkne realita duše. To je událost, kterou jedinec nikdy nezapomene. Zbarvuje všechno poté, přesměrovává stezku jednotlivce během života do nových vzorců a dimenzí vědomí. Stejně lidstvo nikdy nezapomnělo vliv těchto planetárních momentů nebo krásu těchto životů, které je ztělesňovaly. Pravdivě, po jejich vyjmutí zpoza závoje jsme byli zjevně necháni o samotě našim vlastním ústrojím. Měli jsme za úkol aplikovat učení a rozvinout je do
koherentního těla myšlenky, aby směrovala komunity, národy a nyní celé lidstvo ke způsobu života, který zobrazuje hodnoty duše. Jak dobře víme, bylo zde po cestě mnoho omylů z této stezky spravedlivosti. Ale retrospektivně můžeme vidět, že, i když mohou být ohromné, byly vždy překonány prací oddaných jednotlivců a skupin, a unavené nohy lidstva umožnily vyšlapat lepší směr. Navzdory vnějšímu zdání – nebo možná právě kvůli němu – dohromady vyšlapáváme stezku zkušebního učednictví a stavíme světelný dům pro všechen život na naší planetě. Růže Východu a růže Západu se staly jednou. Růže srdce se odhalila a cesta se otevřela pro nás všechny, abychom společně vyšlapali stezku k vůni duše. To je předzvěstí sjednoceného rozkvětu lidského srdce a duše. A toto procitnutí srdce lidstva je samo o sobě Kristem znovu se objevujícím na zemi.
