FESTIVALOVÉ NOVINY JID 20 – 05
Festivalová jízda bez nehody
sobotník - rozlučník 5.3.
6 Poslední otázka pro Ivanu Fexovou, ředitelku Regionálního studentského divadelního festivalu. Přemýšlíte už nad JID 20-06? „Momentálně se nejvíc těším na večerní autorské čtení, kde už nebudu mít takovou zodpovědnost. Samozřejmě o příštím ročníku začínám pomalu uvažovat. Byla by možnost rozšířit festival i do neděle, pokud se přihlásí více souborů.“ Festivalové noviny JID 20 – 05 sobotník rozlučník 5.3. Redakční team: editoři – Jiří Marek, Petr Sedlák, redaktoři – Martina Holubová, Petra Chomová, Martin Sita, Bára Žáčková, Renata Neprašová, Tomáš Čada, fotoreportér – Vojta Kolář. Kontakt: www.gymnazium.ji.cz, www.jid.site.cz Počet výtisků: asi 60
Skrze pohyb, skrze hlas, skrze nás, hlásá motto letošního festivalu JID 20-05, který se nám pomalu chýlí ke konci. Po zhlédnutí deseti, z celkového počtu dvanácti soutěžních představení, mohu konstatovat, že ani ten letošní nevybočil z řady, neboť obsahoval milá překvapení, precizní práci, vtip, invenci… A že se ne vždy zadařilo? Z toho není třeba smutnět, vždyť jako amatéři bychom se měli divadlem hlavně bavit. Soubory dokázaly diváky rozesmát, donutily je přemýšlet o sobě samých, životě, světě a především o lásce, neboť právě láska, v různých podobách, byla právě nejčastějším motivem. Festival rovněž obsahoval rozmanitý doprovodný program, ve kterém především vynikla obě profesionální představení divadelních sdružení Disk a Vosto5, tato seskupení nám předvedla, kterak se takové profesionální divadlo dělá. Za zmínku stojí ovšem i koncert skupiny Ta Jana z Velké Ohrady, jenž se uskutečnil v rockovém klubu Maňána a posluchače, kteří rádi šanson, určitě potěšil. Nesmím zapomenout pochválit porotu, dokáže pochválit a v případě výtek je natolik ohleduplná, že si nikdo nepřipadá ukřivděně. Navíc s pomocí jejích rad jistě mnoho z nás svá představení ještě vylepší. Proto velká poklona porotě. S organizací to dle mého názoru nedopadlo nikterak zle, opomineme-li velice kuriózní přerušení představení Jak se dělají peníze a problémy se čtvrteční znělkou, dá se říci, že vše proběhlo hladce. Nikdo nejsme dokonalí. A atmosféra? Nepotkal jsem nikoho, kdo by si stěžoval. Za výrazné pomoci paní Holíkové, vedoucí Divadla Na Kopečku, a věčně usměvavé paní Musilové, jež v místní kavárničce šíří velice milou náladu, se dozajista všichni bavili a nikomu nevadilo, že venku mrzne až praští. Závěrem snad jen přání do příštího roku: „S hlavou otevřenou pravou nohou vpřed.“ - toč -
Příliš učesaný Shakespeare
Divácké hlasování
Na základě předběžných informací z festivalového katalogu většina lidí předpokládala, že představení Lukáše Kobrleho bude velmi volnou variací na slavnou Shakespearovu hru. Přibyly sice další nové prvky : nová úloha otce Lorenza, který vypráví svému žákovi Miguelovi příběh o Romeovi a Julii, postava Olivie, která se v závěru zamiluje do Miguela a také více humorných scén než v původní verzi, ale scénář se moc nezměnil. Některé diváky, zejména porotu, to velmi zklamalo. Příběh byl opravdu klasický: Romeo potká Julii z nepřátelského rodu a zamiluje se do ní dřív, než zjistí, že je Kapuletova dcera. Jako správný Montek by ji měl nenávidět, ale tajně se vezmou. Aby mohli být spolu, vypije Julie výtažek z bylin, který ji na den uspí. Když ji Romeo najde, otráví se a Julie se po procitnutí zabije. V Kobrleho obdobě této hry diváky zaujala především postava koktavého Parida, hrdého Tybalta a Juliina otce Kapuleta. Jinak herci měli vcelku dobové kostýmy, scéna byla také velice dobře sestavená. Profesionálně vymyšlené bylo střídání kulis, které se vždy provádělo za staženou oponou, zatímco herci, především Lorenzo, hráli před ní. Jednou se jim ale jejich práce s oponou vymstila ve chvíli, kdy představitelka Julie ještě nebyla připravena. Z pohledu diváka, zasvěceného do děje, studenou Julii přepadl posmrtný tik. Divákům bylo okamžitě jasné, že nebyl součástí scénáře, vcelku je ale pobavil.
Po každém představení měli diváci možnost rozhodnout o nejúspěšnější hře. Pravidla diváckého hlasování byla jednoduchá: u vchodu ze sálu stáli dva pořadatelé – jeden nabízel hlasovací knoflíky, druhý držel krabici se třemi otvory. Podle zaujetí diváci volili jeden z otvorů označených bodovými hodnotami 10 – 5 – 0 a hlasovali. Nejvyšší počet bodů znamená okouzlení hrou, nula signalizuje propadák. Výsledky průběžně zpracovával a až do konce soutěžní přehlídky hlídal, aby neprosákly mezi širší veřejnost Radim Mihalik.
Další ohlasy diváků: nejlepší byl Paris, příště musí hrát Romea byla to docela zábava myslím, že Mercuccio hrál dobře, ale Julie se mi moc nelíbila, bylo jí málo rozumět Názory poroty: − nebylo v tom srdce − zklamal nás scénář − důchodci by byli ti praví ořechoví herci, ten starej herec by si nenechal ujít šanci mluvit svým srdíčkem, jejich výkon byl na jejich věk příliš akademický − místy nebylo přes hudbu slyšet slova
0
5
10
průměr
Hobit (Gymnázium Jihlava) – Medvídek Pú
17
48
34
5,86
Obludárium (ZUŠ Nové Město na Moravě) – Kam nechodí vrána, tam… aneb Hra na Aničku
14
16
2
3,12
Ambrózia (Hradec Králové) – Hotovo. Konec!
12
32
27
6,05
Momentálně odvážní (Jihlava) – Jak se dělají peníze?
0
6
67
9,59
Chandra (ZUŠ Nové Město na Moravě) – Nikdo není daleko
10
13
12
5,28
Radar (ZUŠ Nové Město na Moravě) – Koně
2
3
43
9,27
Spoušť (Gymnázium Jihlava) – Paragraf 230
3
16
39
8,10
Ambrózia (Hradec Králové) – Romeo a Julie
5
27
23
6,64
Domino (DDM Pelhřimov) – Říše snů
14
18
12
4,77
Volná asociace (Přibyslav) – Rozruch v Andenách
2
15
35
8,17
Absolutním vítězem se stává soubor
Momentálně Odvážní Jak se dělají peníze
Fotoreportáž z festivalu
Spojuje nás ironie a nadsázka – říká představitel Kapuleta Vojtěch Skořepa Představitel Kapuleta Vojtěch Skořepa chvíli po představení nám vyprávěl o spolku vysokoškolských divadelníků z Hradce Králové. S Shakespearovou klasikou dnes vystupovali po čtvrté, premiéru měli v HK, kde také příští týden budou mít další reprízu. Přiznal, že pro některé členy Ambrozie je nejlepším dopingem RUM. „Trocha alkoholu dodá herci na jistotě,“ říká Vojta. Jaké máte dojmy z dnešního vystoupení? No, bylo to dost podprůměrné, určitě to umíme líp. Jsme zvyklí hrát půlku a půlku, teď byla pauza posunutá více ke konci, to se na tom výkonu také odrazilo. Jak dlouho jste hru Romeo a Julie nacvičovali? Někteří rok, někteří tři měsíce… napište čtyři, ať to nezní blbě. Nebáli jste se nacvičovat takovou klasiku? Lidi to znají a mohlo je to odradit. No, vzhledem k pojetí… nebáli jsme se, že to lidi odradí. Co je charakteristické pro váš soubor? Všechny nás spojuje ironie a nadsázka. - rnep, hom -
Julia rozmlouvá s chůvou
Romeo se radí s otcem Lorencem
Meditace o lásce
Hlavně hlava
Sám název divadelní inscenace „Říše snů“ prozrazuje romantickou atmosféru, která se odehrává na jevištní scéně. Hra inspirována počátkem bytí,smrtí a tím co se ukrývá v duchovní dimenzi mezi krajními body života. Láska bývá skrytým rozměrem uvnitř lidských duší, přináší oběť, bolest a zoufalé sobectví neztratit milované, přesto je tento slovy nevyjádřitelný jev opiem sentimentálního ducha, které může trvat jen krátké okamžiky, ale i věčnost. A právě člověk je tím, kdo se tomuto nekonečnému světu touží přiblížit. V představení se objevili typické romantické prvky jako je úmrtí Fritze a hrdinské nasazení jednotlivých postav, jež jsou schopny bojovat s vervou za své vytčené hodnoty a cíle. Vzhledem k filozofickému námětu se stává pro diváka mnohem náročnější pochopit, co chtěli tvůrci divákům předat.
Po celé tři dny festivalu zdobila divadelní sál výstava papírových masek. Na dvě desítky prací studentů Gymnázia Jihlava bylo tvořeno v hodinách výtvarné výchovy několik měsíců. Téma masky bylo zvoleno vzhledem k tomu,že hlava se stala novým symbolem festivalu. Výstava byla pod výtvarným dohledem paní profesorky Dagmar Šmídové. Divácké ohlasy byly ve většině případů obdivné, oceňovali nápady studentů. Keramické hlavy, které vytvořili pacienti psychiatrické léčebny, získaly jednotlivé soubory jako upomínku na letošní festival.
Hodnocení poroty + kvalitní režijní práce, jejíž prvky zde byly výrazné + náročné téma i divadelní tvar, který zvládl své nároky + vynikající kostýmy na míru ušité rolím
− knižní a harlekýnský nádech v romantice, někdy příliš sentimentální − na hereckých výkonech by se mělo více zapracovat, porotcům se
−
nezdálo, že by herci své role stoprocentně procítili (např. Elizabeth by měla být více emancipovanější, tak jako v dílech spisovatele E.M.Remarqua ) oddělování scén se zdálo později stereotypní, to zavinilo především časté opakování stejného divadelního prvku
Sněhurka a trpaslíci Pod režií Dany Holíkové byla uvedena na divadelní plac inscenace „Bylo nás sedm aneb Sněhurka a trpaslíci“. Hru nastudoval divadelní soubor pacientů PL Jihlava „Studánka“. Mnohým divákům v sále se rozzářily oči radostí při pohledu na naprosto bezprostřední projevy amatérských herců a také své nadšení dali hlasitě najevo.Dříve hrál soubor za hudebního podkladu z CD, tentokrát na klavír doprovázel Jiří Jakeš, a tak se obecenstvo dočkalo výrazného oživení. „Královna Táňa vždy přinese jablko Sněhurce, přestože ta ho má již připravené“, prozradila zajímavost scénáristka a režisérka Dana.
Bizarní kousek Volná asociace ustála Přibyslavský soubor Volná asociace dokázal Vianovu absurdní hru vystupňovat a rozhodně přenesl kus své hravosti i mezi publikum. A to nejen závěrečným vhozením banánů mezi diváky. Pětačtyřicetiminutové představení mělo spád. Divák mohl být sice dezorientovaný spletitými vztahy mezi postavami, nakonec i jejich jména byla složitější (za všechny např. major Jacques Svinibrod Loostalo), ale jak uvedl vypravěč „jde o hlavně hru“. Navíc mělo obecenstvo záchytný bod v podobě ztraceného paznehtu. A že na cestě za jeho nalezením padají mrtví jako zralé hrušky? Však herci upozornili i na klímovskou linii. Z hereckých výkonů upoutal vypravěč (Dominik Linka), i když s postupujícím časem ustupoval do pozadí. Roli majora dokonale zvládl Jiří Přibyl. Volná asociace představila přímo tok hříček, byť bizarních. I když herci volili místy vulgární slova, jejich ztvárnění pudového chování bylo přesvědčivé. Soubor se mohl opřít o živou kapelu v zádech.
Přijeli jsme prohrát, říkají představitelé Volné asociace Na konec letošního divadelního festivalu vystoupilo DS Volná asociace z Přibyslavi, se svou prvotinou Rozruch v Andenách, podle stejnojmenné knižní předlohy Borise Viana, kterou dnes předvedou před obecenstvem teprve potřetí. Jak dlouho jste jí zkoušeli? „V podstatě půl roku, ale na druhou stranu jsme přes léto nic nedělali, takže toho pravdivého zkoušení vyšlo tak na dva měsíce.“ Fungujete už skoro rok. Čí to byl nápad začít hrát divadlo? „Tak nějak jsme se společně domluvili, že by bylo dobrý, aby v Přibyslavi byl nějaký soubor.“ Vaše hra Rozruch v Ardenách… „Tak to pozor. Naše hra se jmenuje Rozruch v ANDENÁCH. Už jsme se s tím setkali, že naší hře zkazili název. Takže rozruch v Andenách, to si vyprošuju.“ Proč jste zvolili tak syrovou hru? „Ono není tak hrozný, jak se o psalo v katalogu. Ale kolem nás je tolik absurdity, tak proč by o nemohlo být v divadle. Ale rozhodně si to nepředstavujte, že tam budeme pobíhat polonazí.“ Jak se Vám zatím líbí jihlavský festival? „Teď jsme viděli první hru – Romea a Julii, takže nemůžeme ještě úplně objektivně posuzovat.“
Hodnocení poroty + Vianův text jste svým ztvárněním nezkazili + hravost, fantazie + ubránění se přílišným brutálním scénám − některé gagy nebyly dotažené − zlepšit hlasový projev některých herců Ohlasy diváků (za divácké dotazy přibyslavští divadelníci rozdávali bombóny) + dost dobrá byla kapela
Přijedete i napřesrok, a jestli ano, tak s jakou hrou? „No, to nezáleží tak plně na nás. Záleží na tom, jestli nás pozvete. Ale přijeli bychom rádi. Jirka(Jiří Večeřa-pozn. autora) teď píše scénář, znovu podle Viana, Podzim v Pekingu.“ Jak vidíte své šance na vítězství? „Nevidíme, my jsme přijeli zahrát. Přijeli jsme prohrát. Poslední vždycky prohraje a my vystupujeme jako poslední.“ -ms-
Vosto5 neztrácel (-a, -i) při výstupu dech
Jasná zpráva:-)
Divadlo Vosto5 z divize Teatro Piccolo Primitivo zakončilo v nadstavbovém programu páteční program festivalu. Svým svižným, energickým výkonem rozhodně dobili baterky divákům, kteří mohli být po celodenní soutěžní přehlídce znaveni. Kvarteto vystupujících (známé z hudební stanice Óčko) vsadilo v úvodu na cimrmanovskou mystifikaci a při čekání na avizovaný začátek hry vystřihli přednášku o instalování scény k představení Snieźka. Narazili přitom na demografickou situaci v Polsku a v Čechách, čímž vysvětlili i velikost instalovaných státních vlajek. Otázkou na nesrovnalost v uváděné nadmořské výšce Sněžky do hry zapojili i diváky. Redaktorka našeho listu Markéta Hromová zareagovala nejpohotověji, prokázala bohaté zeměpisné znalosti, ovšem její teorie o Terstu a Baltu byla herci dokonale překroucena. Následný výstup na Snieźku byl smrští prolínajících se vtipů, sebeironie a scének proložených polskými písněmi. Autoři citovali ze svého oblíbeného Rozumu do kapsy. Při cestě vlakem do Krkonoš se zamilovaný turista zpovídá z lásky k Agniešce. Agnieška ale doma němieška, a zdá se, že už němieška ani v hrdinově srdci. Pro nešťastnou lásku se rozhodne hrdina trpět jako pes na nejvyšší hoře Čech. Cestou k ní v tandemu se svým kámošem krouží kolem stolu a s pomocí zbylé dvojice, která výstup komentuje, se přibližuje k vrcholu. Po cestě se hrdinové zastaví U dvou Milošů na jednu žlutou, prožijí hrůzyplnou noc a nakonec prozřou na vrcholu hraniční hory. Aktéři ze sebe vydali vše. Během hodinového vystoupení sršeli vtipem. Aby si aspoň na chvilku oddechli, předvedl jeden z herců svou přijímačkovou scénku, během níž si jeho kolegové (na rozdíl od smíchy zmožených divácků) mohli odpočinout. Skupina Vosto5 jela vostošest, možná i vostosedm. -mar-
Prodejci v jihlavských knihkupectvích se dnes ráno nestačili divit. Dav tvořený především účastníky Regionálního studentského divadelního festivalu podnikl frontální útok na jednotlivé prodejny. Texty autorů, které si soubory vybraly k dramatizaci, obecenstvo zaujaly natolik, že dychtí po knižních předlohách. Někteří mimojihlavští účastníci sice trochu v místních ulicích nepatrně bloudili, ale cestu ke knihkupectvím Otava, Byzantion, Kuba a Pařízek nebo O.P. s dopomocí našli. „Takovou frontu před začátkem otevírací doby jsme tu dlouho nezažili,“ uvedla prodavačka z knihkupectví Otava. Zájem nakupujících předčil i poptávku po Harry Potterovi. „Ani o bestseller posledního týdne, knihu expremiéra Miloše Zemana, nebyl takový zájem,“ potvrzuje vedoucí knihkupectví Jitka. Po čem tak lační účastníci festivalu? Zaujala je Machiavelliho Mandragora, Saroyanův text o výrobě peněz, Bachovy filozofující úvahy, nebo touží po Milnově Medvídkovi Pú? „Ale kdepak! Všichni se ptají na Rozum do kapsy,“ sdělili knihkupci.
divize Teatro Piccolo Primitivo
