Festival úplňku ve Vahách – Londýn – Září 2015 Volím si cestu, která vede mezi dvěma velkými liniemi síly. C. Aagaard Dobré odpoledne vám všem a vítejte na festivalu Vah; vřelé uvítání také mnoha přátelům a spolupracovníkům, kteří nás poslouchají na internetu přes naše webové stránky. Váhy jsou ve znamení zodiaku symbolizované odvažovacími váhami, neboť Váhy jsou znamením vyvažování, pečlivého zvažování hodnot, a dosahování správné rovnováhy mezi páry opaků. Je to stezka šíře ostří nože, ke které musí učedník nakonec směrovat své kroky, a pokud má být bezpečně prošlapána, vyžaduje rozvoj smyslu hodnot a sílu užívat správně vyvažování, analytickou schopnost mysli. Je to ve Vahách, kde je život duše a forma vyvážena, kde ani jeden nedominuje, oba esotericky tedy „nalaďují jeden druhého“1. Rovnováha je stavem, ve kterém jsou protikladné síly nebo vlivy vyvažovány. Tuto ideu rovnováhy můžeme vidět napříč lidským myšlením; ideu, která se opírá o víru, že život se stále přizpůsobuje směrem k bodu, kde jsou síly v rovnováze. Umělec Mondrian odráží tento stav rovnováhy ve své práci. Jeho lehce rozpoznatelné malby jsou založené na mřížkách vertikálních a horizontálních černých liniích prokládaných třemi základními barvami. Můžeme ho citovat, když říká ‚vertikální a horizontální linie jsou vyjádřením dvou protikladných sil; existují všude a dominují všemu; jejich vzájemná aktivita je podstatou ‚života‘. Rozpoznal jsem, že rovnováha jakéhokoliv jednotlivého aspektu přírody se opírá o ekvivalenci svých protikladů‘2. Ve fyzice je rovnovážná pozice ústřední pozicí pro pochopení fyzikálního prostředí; Newtonovy pohybové zákony předpovídají chování objektů, když jsou všechny existující síly v rovnováze, a jak síly, které nejsou v rovnováze, vytvářejí pohyb. Tuto tendenci k rovnováze lze vidět v přírodě a někteří vědci rozpoznávají teorii přírodní rovnováhy, která předkládá, že ekologické systémy jsou obvykle ve stabilní rovnováze, a říká, že malá změna v nějakém jednotlivém parametru (například velikost populace) bude upravena negativní zpětnou vazbou, která přivede parametr zpět do jeho původního „bodu rovnováhy“ se zbytkem systému. Může být aplikovaná tam, kde populace závisí jedna na druhé, například v systémech predátor/kořist nebo ve vztazích mezi býložravci a jejich zdrojem potravy. Je také někdy aplikovaná na vztah mezi ekosystémy Země, složení atmosféry a světové počasí. Možná jedna z nejzajímavějších teorií založených na této ideji, že život se vždy pohybuje směrem k rovnováze, je známá jako teorie Gaia. Ta předpokládá, že Země a její ekologie reagují jako koordinované systémy, aby udržely rovnováhu přírody. Předkládá úvahu, že organismy působí společně s jejich anorganickým okolím na Zemi, aby formovaly seberegulující komplexní systém, který přispívá k udržení podmínek pro život na planetě. Říká, že živoucí systém automaticky kontroluje globální teplotu, atmosférický obsah, obsah soli v oceánech a další faktory, které umožňují udržet její vlastní obyvatelnost. Jinými slovy, „život udržuje podmínky vhodné pro jeho vlastní přežití“. V tomto ohledu o živoucím systému Země můžeme přemýšlet jako o analogii k fungování jakéhokoliv jednotlivého
organismu, který reguluje tělesnou teplotu, krevní salinitu, atd. takže například i když světelnost slunce – tepelného zdroje Země - stoupla o 30 procent od té doby, co začal život téměř před čtyřmi miliardami let, živoucí systém reagoval jako celek, aby udržel teploty na úrovních vhodných pro život. Teorie Gaia byla rozvinutá v pozdních šedesátých letech 20. století Dr. Jamesem Lovelockem, britským vědcem a vynálezcem. V minulých 15-20 letech bylo mnoho mechanismů, kterými Země reguluje sebe sama, identifikováno. I když existuje mnoho vědců, kteří teorii Gaia kritizují, inspirovala mnoho vedoucích postav minulých 20let včetně Havla (prvního prezidenta České republiky a filozofa), Johna Tooda, vynálezce alternativních technologií, Freemana Dysona, fyzika, Al Gorea - abychom vyjmenovali alespoň některé. Ti a mnoho dalších lidí psalo a mluvilo výmluvně o tom, jak nám teorie Gaia může pomoci modelovat lidské aktivity podle živoucích systémů naší planety; koncept nabízí poučení pro konstrukci energických, ekonomických, sociálních a vládních systémů. Pojďme se zastavit na několik momentů a pak řekneme dohromady Mantru sjednocení: Synové člověka jsou jedno a já jsem jedno s nimi Usiluji se milovat, ne nenávidět Usiluji se sloužit a nečekám protislužbu Usiluji se léčit, ne ubližovat. Nechť bolest přinese náležitou odměnu světla a lásky Nechť duše řídí vnější formu a život a všechny události A vynese na světlo lásku, která tvoří základ dění času Nechť přijde vize a vhled Nechť budoucnost se odhalí Nechť se projeví vnitřní jednota a vnější rozpory zmizí Nechť láska převládne. Nechť všichni lidé milují. Rovnováha je také velmi důležitým konceptem v ekonomice a je základem klasické ekonomie, která tvrdí, že trhy nejlépe fungují bez zásahu vlády. Trh je interakcí na poptávku a nabídku věcí a služeb, a pokud je ponechán, aby fungoval svobodně bez intervence vlády, vede k nejefektivnější ceně a alokaci zdrojů. Je to tato víra v rovnováhu ceny, která tvoří základ mechanismu volného trhu, který je usazený v srdci Kapitalismu. Formuje základ pro Teorii firmy, která obsahuje množství ekonomických teorií, jenž vysvětlují a předpokládají podstatu firmy a její vztah k trhu. Rozlišuje mezi krátkým a dlouhým obdobím a určuje, že v krátkém období, když je nabídka limitovaná díky malému počtu firem schopných naplnit poptávku, mohou být účtovány
prémiové ceny. Tyto prémiové ceny vedou ke krátkodobým super ziskům, to jsou zisky, které jsou větší a nad tím, co je považováno za efektivní nebo optimální pro trh. Optimální zisk je minimum potřebné k udržení firmy na jednotlivém trhu. Nicméně existence super zisků přitáhne více firem do průmyslu zvyšujícího nabídku a tedy snižujícího cenu, dokud nejsou super zisky erodovány. Ty firmy, které nejsou efektivní, budou vytlačeny z trhu a v dlouhodobém pohledu se trh posune do své ceny nejefektivnější rovnováhy s optimální alokací zdrojů. Vládní intervence je potřebná pouze k ujištění, že tento mechanismus funguje volně, takže potřebuje být uzákoněnou formou například oproti monopolu. Je to tento mechanismus s rozlišováním mezi krátkou dobou a dlouhou dobou, který dominuje ekonomickému myšlení a je z části důvodem, proč ekonomika a tedy i politika jsou tak krátkodobé ve svém myšlení. Je to systém, který velmi dobře funguje dohromady s individualistickou, materialistickou společností, která převládala pod vlivem Ryb. To je doba, která podporovala jednotlivce (určitě na Západě), kde je úspěch měřen skrze získání moci, peněz a statutu. Člověk se zabývá pouze krátkodobým výhledem, protože věří, že existuje pouze jeden život a že musí zakusit a akumulovat tolik, kolik se mu nabízí v tomto jediném životě. Na konci takového života si bude snad užívat věčné rozkoše spíše než pálení v ohni pekla, jak učí křesťanské i jiná biblická náboženství. Ale jak se přesouváme do věku Vodnáře, jsou zde signifikantní známky posunu v myšlení směrem k dlouhodobému pohledu. Například Hilary Clinton má ve své kampani důležitý vzkaz voličům, že kapitalismus nám selhává. Říká, že firemní Amerika byla unesena Wall Street a že požadavky akcionářů na krátkodobý profit vysávají podnikání do dna a drancují tak fondy potřebné pro dlouhodobé investice. Výsledkem je, že velké společnosti nechávají národ na holičkách. Podobný vzkaz je slyšet v Británii; Andy Haldane, hlavní ekonom Bank of England, nedávno mluvil v pořadu Newsnight o své obavě, že kapitalistický systém možná ztratil svou cestu. Zisky a hotovost, které by měly být reinvestovány společnostmi do lepšího vybavení, do vývoje a tréninku, aby dosáhly ekonomického růstu pro sebe i pro svůj národ, jsou namísto vypláceny podílníkům. V USA společnosti investují zpět nižší podíl jejich zisku v porovnání s jakýmkoliv obdobím od roku 1947. Výsledkem tohoto krátkodobého myšlení je, že díky nízkým investicím nestoupá produktivita, platy stagnují a ekonomice se nedaří růst. Kapitalismus, jak se některým zdá, ukazuje známky trhlin díky tomuto nezdravému zaměření na krátkodobý výhled. Ekonomický magnát George Soros nedávno řekl, ‚Podporoval jsem dost obecnou teorii, že finanční trhy jsou vnitřně nestabilní. Že máme opravdu falešný obraz, když přemýšlíme o trzích majících tendenci k rovnováze‘3. S takto oddanými kapitalisty jako Soros pochybujícími o systému volného trhu to vypadá, že je zde potřeba zásadního posunu v myšlení. Existuje evidence, že k posunu v myšlení dochází, neboť je zde mnoho nových hlasů k tomuto tématu; jedním z příkladů je Thomas Piketty se svou knihou Capitalism in the Twenty-First Century (Kapitalismus ve dvacátém prvním století), jejíž hlavní téma je okolo ústřední teze, že nerovnost není náhoda, ale spíše rys kapitalismu a může být změněna pouze skrze státní intervenci. Argumentuje, že dokud nebude kapitalismus reformován, demokratický řád bude ohrožován. Kniha Charlese Eisensteina z roku 2011 Sacred Economics (Posvátná ekonomika) se točí okolo tématu, jak současný měnový systém
založený na úroku a půjčování a opouštění od ekonomiky daru, vede k odcizení, soutěžení a tedy k ekonomickému systému založenému na potřebě stálého růstu. Kapitalismus je opravdu pod palbou. Papež František komentoval také problémy kapitalismu v jeho současné Encyklice s podtitulem Péče o náš společný domov 4. V tomto dokumentu se jasně snaží podpořit posun k dlouhodobějšímu myšlení. Píše, „ještě jednou, potřebujeme odmítnout magickou koncepci trhu, který navrhuje, že problémy mohou být vyřešeny jednoduše zvýšením zisku společností nebo jednotlivců. Je realistické doufat, že ti, kdo jsou posedlí maximalizací zisku, se zastaví, aby uvažovali nad poškozením životního prostředí, které nechávají za sebou budoucím generacím? Tam, kde se počítá zisk samotný, nemůže být myšlení o rytmu přírody, jejích fázích rozkladu a regenerace, nebo o komplexitě ekosystémů, které mohou být vážně narušené lidskou intervencí“5. Také píše, „ale střízlivý pohled na náš svět ukazuje, že stupeň lidské intervence, často ve službě podnikových zájmů a konzumerismu, ve skutečnosti dělá naší zemi méně bohatou a krásnou, stále více limitovanou a šedou, i přesto že technologické pokroky a zákaznické zboží stále překypují bez omezení. Vypadáme, že si myslíme, že můžeme nahradit nenahraditelnou a nenavratitelnou krásu něčím, co jsme vytvořili sami“. Říká, že to jsou chudí tohoto světa, kdo trpí nejvíce naším sobeckým sledováním statků. Jsou to chudí, kteří pracují v továrnách vyrábějících zboží za nejnižší ceny, jsou to chudí, kteří jsou vytlačováni z místního zaměstnání velkými výrobci. Jsou to opět chudí, kteří žijí v oblastech, které jsou zničené smogem z průmyslových procesů, a jsou to často nejchudší země, které se potýkají s průmyslovým odpadem, kterého se bohatší země nechtějí zbavit pořádně. Píše, „lidské prostředí a přírodní prostředí se kazí společně; nemůžeme adekvátně bojovat proti znehodnocování životního prostředí, pokud se nebudeme věnovat příčinám vztahujícím se k lidské a sociální degradaci. Ve skutečnosti zhoršení životního prostředí a společnosti ovlivňuje nejzranitelnější lidi na planetě: ‚jak každodenní zkušenost, tak vědecký výzkum ukazuje, že nejzávažnější účinky všech útoků na životní prostředí utrpí nejchudší‘“6. Na Východě s jeho vírou v reinkarnaci byl dlouhodobý výhled vždy důležitý, nicméně Západ s jeho kořeny v křesťanství a biblických náboženstvích je pevně zakořeněn v krátkodobém pohledu. Papež František skrze svoji Encykliku toto přivádí na světlo, hledá, jak ustavit smysl zodpovědnosti v mase lidí, ne jen k těm zle ovlivňovaným z krátkodobého pohledu, jako jsou chudí a znevýhodnění, ale i smysl zodpovědnosti k budoucím generacím. Ve světě dneška jsou mnozí, nová skupina služebníků světa a muži a ženy dobré vůle, kdo už vnímají tuto zodpovědnost a pracují na změně postojů. Papež František rozpoznává tyto lidi a při otevřených projevech jako hlava katolické církve se pokouší dosáhnout na masy lidí, aby mohli podporovat takovou práci. Povzbuzuje nesobeckost v mase lidí, povzbuzuje je v rozpoznání zodpovědnosti k těm generacím budoucnosti, pro které nic nedělají. Již dále není možnost myslet si, že budoucí generace mohou vyřešit problémy, které necháváme za sebou po smrti; naléhá na lidstvo, aby se nesobecky dívalo na dlouhodobý horizont. Tibeťan nám říká, že lidstvo nyní stojí na zkušební stezce7; vzpomeňte si, že lidstvo zahrnuje všechny, kdo jsou v inkarnaci, i mimo ni, od nejvyššího po nejnižší ve vědomí. Tuto stezku
Váhy řídí a kontrolují. Konstelace Vah zastává unikátní místo ve Velkém Kole, neboť je to energie vycházející z této konstelace, která kontroluje „střed pohybu kola“, bod v přechodném prostoru, kde se energie dvanácti znamení zodiaku potkávají a kříží. Váhy tedy kontrolují „moment obrácení kola“8. Člověk v obyčejném postupu okolo zodiaku cestuje ze složitých období často zrozených ve Štíru ke zkušenosti ve Vahách, ve kterých je život prožit v tiché, přemýšlivé reflexi nebo v podmínkách statické neschopnosti reagovat; může to být život vyrovnávání, zvažování toho a onoho, a určování, kterým směrem by se váhy měly přetížit, takže v dalším znamení se budou objevovat určité navržené výsledky. Pak prochází k Panně, kde bude život buď životem osobnosti a materialismu v podstatě nebo bude dokládat pomalu se objevující vibraci duše. Nicméně je to v tomto bodě, ve kterém se kolo obrací pro ty, kdo jsou připraveni a kdo jsou pak vedeni zpět ke Štíru, aby čelili jeho zkouškám a testům na vyšší otáčce spirály. Světový zkušební učedník, lidstvo, se obrací na kole života a nyní se připravuje na stezku pravého učednictví; světový učedník je připravovaný, aby prošel zasvěcením. Individuální zkušenost ve Vahách je zkušeností vyváženého života, ve kterém se děje experiment s jeho následným nahýbáním se Vah do jednoho nebo druhého směru, dokud je touha nebo duchovní aspirace nezatíží dostatečně, aby indikovaly cestu, kterou člověk musí jít. Ve Vahách je také zkušenost, ve které jsou stejná nastavení a experimenty, ale tentokrát je zapojena celá rasa člověka. Tato skupinová zkušenost, vykonávaná na mentální rovině, se stane pouze, když budou všichni lidé polarizovaní mentálně. To ještě není tento případ, „bod krize“ ve Vahách a současná světová situace a potřebné nastavení je předskokanem; současná světová krize se vztahuje k vyrovnávání na astrální rovině a jsou to touhy lidí, které jsou převážně v pozici obsazování rozhodujícího faktoru. Získá touha po krátkodobém zisku a pustošení nižších království kvůli materiálnímu výnosu převahu nebo si lidstvo vybere vyšší hodnoty, nesobeckost, která je obsažená v ochraně planety pro budoucí generace? Říká se, že dnes jsou ti nejlepší z lidí doby – učedníci, aspiranti a inteligence – zkoušeni ve zkušenosti Štíra, zatímco masy jsou na vahách a že váha masové touhy je otočí buď vzhůru směrem k duchovnímu rozhodnutí, nebo dolů k materiálním a sobeckým koncům. 9 Pojďme nyní pracovat dohromady, hledat, jak distribuovat lásku a světlo skrze svět lidí, stimulovat světlo duše, které existuje uvnitř lidstva a přivodit správné rozhodnutí. Klíčová myšlenka pro Váhy: volím si cestu, která vede mezi dvěma velkými liniemi síly.
Odkazy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Esoteric Astrology (Esoterní astrologie), str. 250 Citáty Piet Mondriana (n.d.). získané 12. září, 2015, z http://quotes.yourdictionary.com/slug_equilibrium/quote/85875/ http://www.brainyquote.com/quotes/quotes/g/georgesoro599029.html http://m.vatican.va/content/francescomobile/en/encyclicals/documents/papa-francesco_20150524_enciclica-laudato-si.html http://m.vatican.va/content/francescomobile/en/encyclicals/documents/papa-francesco_20150524_enciclica-laudato-si.html #190 http://m.vatican.va/content/francescomobile/en/encyclicals/documents/papa-francesco_20150524_enciclica-laudato-si.html #48 Esoteric Astrology (Esoterní astrologie), str. 250 Esoteric Astrology (Esoterní astrologie), str. 184 Esoteric Astrology (Esoterní astrologie), str. 233
