festival tvůrčí fotografie

festival tvůrčí fotografie festivalové noviny

brno 16.–18. března

pátek 16. 3. kino Art / 19.00–22.30 h / od 19.00 h hlavní festivalové fotoprojekce za účasti vybraných autorů sobota 17. 3.– neděle 18. 3. Moravská galerie / fotografická dílna se zaměřením na subjektivní dokument s tématem Osobní prostor / sraz v sobotu v 10.00 h před Uměleckoprůmyslovým muzeem / konec v neděli v 17.00 h

praha 30. března

pátek 30. 3. kino Aero / 19.00–22.30 h / od 19.00 h hlavní festivalové fotoprojekce za účasti vybraných autorů

české budějovice 12.–14. dubna

čtvrtek 12. 4. centrum města / 20.00–23.00 h / fotoprojekce pod širým nebem na vybrané exteriéry v centru města, místo srazu sledujte na www.fotojatka.cz pátek 13. 4. kino Kotva / 19.00–22.30 h / od 19.00 h hlavní festivalové fotoprojekce za účasti vybraných autorů / o přestávce vernisáž výstavy Daniela Šperla v předsálí kina / po projekcích Fotochillout, hraje DJ Ustalovač sobota 14. 4. Horká vana / 10.00–16.30 h / workshop Impulzzz / nechte se inspirovat a poměřte svůj um ve focení na zadaná témata v omezeném prostoru a čase Horká vana / 17.00–19.00 h / Krajina vs. krajina / přednáška s projekcí / různé přístupy k fotografování krajiny v podání Jana Pohribného a Tomáše Pospěcha Dům u Beránka / 20.00–? h / fotoprojekce toho nejlepšího z minulých ročníků s opékáním extra vypečeného fotojatečního čuníka

vítejte na festivalu — 3 erwin olaf *nl — 5 jiří stach *cz — 8 nikos economopoulos *gr — 9 lynne cohen *can — 12 grzegorz klatka *pl — 13 lina németh *cz — 16 reiner riedler *a — 17 maciej dakowicz *uk — 20 kristoffer axén *swe — 22 daniel šperl *cz — 23 geoffrey h. short *nz — 26 nils jorgensen *gb — 27 iren stehli *ch — 30 salim issa, štěpánka stein *cz — 31 exteriérové projekce — 34 fotografické dílny — 35 přednáška — 36 pohled přes rameno — 37 kontakt — 38

Vítejte na festivalu, který vidí jinak!

Již šestým rokem se jihočesko-mezinárodní festival tvůrčí a dokumentární fotografie snaží propašovat na plátna kin kvalitní fotografie, doprovázené hudbou, prokládané debatou se živými autory a doplněné nevtíravým moderátorským trapnem a záměrně otřesnými powerpointovými prezentacemi. Je malý zázrak, že za dobu své existence vyrostl z lokální akce, pořádané trojicí biolog – sazeč knih – učitel informatiky v uznávaný festival s mezinárodní účastí, a to navzdory tomu, že je stále pořádán stejnými osobami. Za pět dosud proběhlých ročníků představil publiku po celých Čechách i za jeho hranicemi více než šedesátku kvalitních fotografů z nejrůznějších oblastí tvůrčí fotografie – a ani letos se nevyhýbá žádnému fotografickému žánru, ať už jde o dokument, módu, humor, portrét, krajinu, aranžovanou, imaginativní či konceptuální fotografii. Rozmanitost a originalita jsou základními kritérii při výběru fotografií, na autorově národnosti či stylu nezáleží. Přestože promítání obrázků na plátno namísto jejich vystavení v tiché galerii není nijak nový nápad (dokonce je starší než fotografie sama), Fotojatka jsou asi jediným světovým festivalem, který na něm stojí a padá. Tím, že publiku představuje širokou škálu autorských přístupů k tomuto médiu – od klasické černobílé fotografie po počítačově upravované či dokonce generované obrazy – se navíc snaží ukázat neuvěřitelný rozsah výrazových prostředků, jimiž tenhle stosedmdesát let starý statický obrázek disponuje, ba co víc – v nichž je jinými médii nezastupitelný. Fotojatka promítají prezentace, které vznikly exkluzivně pro ně ve spolupráci s fotografy samotnými. Vedle světově proslulých jmen typu Antonín Kratochvíl nebo Michael Ackerman se na festivalu objevují mladí kvalitní

3

fotografové i mezinárodně oceňovaní umělci, kteří dosud nebyli českému divákovi příliš známí. Letos pozvání přijali např. vynikající řecký dokumentarista a člen agentury Magnum Nikos Economopoulos, proslulý nizozemský reklamní fotograf Erwin Olaf nebo český surrealista Jiří Stach – i když zmínit jen tyhle tři je vůči ostatním, stejně zajímavým autorům, trochu nefér. Kromě promítání v kinech, které tvoří hlavní část festivalu, vyjdou Fotojatka čas od času mezi lid a promítají kvalitní díla světových autorů na zdi budov nebo na plátna pod širým nebem. Venkovních projekcí, občas doplňovaných pouliční divadelní show, se již pravidelně účastní stovky diváků, mnozí z nich ochotní mrznout před rozzářenými fasádami domů i do pozdních nočních hodin. Zejména v případě, kdy kužel světla z projektoru protíná dým a vůně grilovaného prasátka (letos opět v Budějovicích!). Aby Fotojatka donutila své diváky zvednout se z pohodlných sedaček kin a přemýšlet nad vlastní tvorbou, pořádají vedle projekcí i tvůrčí dílny, zaměřené na rozvoj fotografické kreativity a vizuálního myšlení. Letos se na workshopy mohou těšit diváci v Brně a v Českých Budějovicích; v nich navíc proběhne i přednáška dvou českých fotografických špiček, Jana Pohribného a Tomáše Pospěcha, na téma krajina ve fotografii. Festival Fotojatka je putovní a každé jaro se koná v Brně, Praze a ve svých rodných Českých Budějovicích. Po ukončení hlavní části festivalu se pak v podobě Ozvěn Fotojatek rozjede po vlastech českých i za jejich hranice, aby projekcemi kvalitních snímků uspokojil další lačné zájemce o tvůrčí fotografii. Doufáme, že i letos vám bude hostina, kterou jsme pro vás přichystali, chutnat a věříme, že vás nejenže nepřesytí, ale snad vás i přiměje dívat se na svět zase trochu jinýma očima – a to nejen skrz hledáček fotoaparátu.

4

erwin olaf *nl

Erwin Olaf (*1959, Hilversum, Nizozemsko) patří k nejoriginálnějším tvůrcům v současné portrétní a komerční fotografii. Svým stylizovaným, ironickým, neotřelým a často kontroverzním způsobem vizuálního vyjádření proslul jako umělec, jehož dílo si navzdory komerčnímu úspěchu (pracoval pro klienty jako Audi, Elle, Microsoft, Diesel, Nokia, Lavazza, Animal Protection Society) zachovává originalitu, imaginaci a humor. Fotografií se zabývá více než 25 let, během nichž se stal z pozorovatele skutečnosti jejím tvůrcem – před objektivem a za pomoci grafických úprav nabízí divákům vlastní verzi reality. Mimo fotografii (té komerční prý věnuje jedenáct měsíců v roce, jeden měsíc pak vlastním věcem) natáčí Erwin Olaf také videa, hudební videoklipy a reklamní spoty. Ve své volné tvorbě (a nejen v ní) operuje Olaf s tím, co není vidět, s tím, co zůstává takříkajíc „za oponou“ – s emocemi, které se snažíme skrývat, s našimi nevyřčenými strachy a touhami. Prostředkem jsou mu nezřídka vysoce stylizované, inscenované výjevy z prostředí „lepší společnosti“, mnohdy v kulisách bližší či vzdálenější minulosti, scény fantaskní či pohádkové a komponované tak pečlivě a do takových detailů, že by nad nimi člověk mohl žasnout celé hodiny. Přitom mu však nemůže uniknout sdělení, které je pro Olafovu práci vždy zásadní. Svým přístupem (zejména v posledních letech) připomíná Erwin Olaf svého amerického kolegu Gregory Crewdsona. Na Fotojatkách budou mít diváci možnost zhlédnout cykly Grief, Hope a Fall (2004–2008), které byly v Česku prezentovány na výstavě „Choreografie citů“ v pražské galerii Langhans v roce 2009. Ti, kteří měli možnost zmiňovanou výstavu navštívit, budou moci srovnat vyznění fotografií v galerii a na plátně kina.

5

http://www.erwinolaf.com

jiří stach *cz

Přestože Jiří Stach (*1944) fotografii vystudoval (na střední grafické škole a následně na FAMU) a zabývá se jí celý život, zůstávala jeho volná tvorba publiku zcela neznámá až do roku 2006, kdy výstava v Aventinské Mansardě představila jeho díla z posledních třiceti let. Téhož roku mu vyšla výpravná kniha Natura Magica a Jiří Stach byl (vedle dr. Anny Fárové) vyhlášen Osobností české fotografie za rok 2006. Při pohledu na fotografie, které Jiří Stach pečlivě připravuje ve svém studiu a často je vizuálně dotváří záhadnými poznámkami, se člověk neubrání dojmu, že se autor narodil do nesprávné doby. Fotografická zátiší dávají zobrazovaným předmětům nové významy nebo je po vzoru Arcimbolda skládají do nových forem, dokonalá technika obrazů prozrazuje lásku k fotografickému řemeslu tak, jak se dělalo v předminulém století, používané propriety zase občas připomenou Reného Magritta či další surrealisty – nebo, máme-li zůstat v Čechách, Jana Švankmajera – a snad i spolupráci fotografa Phillipe Halsmana se Salvadorem Dalím. Navzdory zmiňovaným jménům je těžké zasadit tvorbu Jiřího Stacha do celosvětového kontextu – podobně jako Michal Macků je solitérem, jehož imaginativní černobílé fotografie jsou jedinečné.

8

nikos economopoulos *gr

„Na Balkáně se, spíše častěji než zřídka, události odvíjejí na základě emocí nebo idealizované minulosti, nikoli na argumentaci západoevropského typu. Život v téhle výbušné zóně se odehrává podle neobvyklého rytmu, který se dotýká iracionálna. Přechod z důvěrnosti k nenávisti, z míru k válce, z oslavy k vyvražďování se může odehrát během nezachytitelného okamžiku. Symboly přítomnosti jsou tu rozeseté v krajině ruin a zhroucených památníků. Promlouvají o zklamaných nadějích a ztrátě víry. Je to svět, který je současně ryzí a nebezpečný, horká půda znepřátelených identit.“ – Nikos Economopoulos Řecký dokumentarista Nikos Economopoulos (1953) je od roku 1990 členem agentury Magnum. V roce 1988 začal pracovat na dlouhodobém fotoprojektu v Řecku a Turecku, o dva roky později rozšířil svůj zájem na Albánii, Bulharsko, Rumunsko a někdejší Jugoslávii. Ve svých snímcích zkoumal teritoriální, etnické a náboženské napětí v oblasti, stejně jako přetrvávající sílu tradičních sociálních a náboženských rituálů. Za své dílo získal roku 1992 Mother Jones Award. Ve svých sociálně zaměřených fotografiích se zabýval chudobou a vyloučením v Evropě s důrazem na romskou komunitu v Řecku, dokumentoval hnědouhelné horníky a řeckou muslimskou menšinu, lidi z rozděleného Kypru, ilegální přistěhovalce na řecko-albánských hranicích i mladé obyvatele Tokia, na přelomu tisíciletí zdokumentoval masovou emigraci etnických Albánců z Kosova. V posledních letech extenzivně cestoval po Asii a Africe, fotografoval a vedl sérii fotografických workshopů, nazvaných „On The Road“.

http://www.magnumphotos.com

9

lynne cohen *can Americko-kanadská fotografka (*1944) už od počátku 70. let vytváří velkoformátové snímky prázdných interiérů – učeben, úřadů, lázní, laboratoří, vojenských cvičišť. Fotografie jsou pořizovány deskovým přístrojem, který vykresluje zobrazované interiéry do nejmenších detailů. Prostým zobrazením (mnohdy vizuálně působivých, jindy bizarních) kombinací objektů, izolovaných od lidí, nechává autorka promluvit nepřítomné tvůrce a uživatele prostorů často víc, než by to svedl jejich portrét. S trochou nadsázky by se dalo říct, že spíš než o statické snímky architektury se v případě Lynne Cohen jedná o neobvyklý sociální dokument.

http://www.lynne-cohen.com

12

grzegorz klatka *pl By the Way

„Z genetického hlediska Češi vpodstatě neexistují, jde o křížence všech etnik, která kdy putovala Evropou.“ (Jiří X. Doležal) Tímto citátem uvozuje v Čechách vystudovaný polský fotograf svou sérii snímků lidí za předními skly automobilů, pořízených metodou skryté kamery a nazvanou „By the way“. Cyklus vznikl v Praze v letech 2007 a 2008.

13

lina németh *cz

Lina Németh (1980), česká fotografka. Žije a pracuje v Praze. Na Fotojatkách představí cyklus fotografií, pořízených na korsické pláži L‘Arinella. Pláž L’Arinella Plage L’Arinella je příměstskou pláží u Bastie na Korsice. Nikdy se ale neobjeví na žádných pohlednicích, v prospektech či katalozích, protože je příliš obyčejná a není na ní nic zvláštního. Tím se stává v korsickém kontextu velmi zajímavou (výjimečnou a pravdivější ve své spjatosti se životem místních). Korsika je prezentována turistům jako romantická, exotická destinace, plná panensky krásných pláží. Avšak fotografie pořízené během dvouměsíčního rezidenčního pobytu v Céntre mediteranéen de la Photographie vznikaly v lednu a únoru, tedy v období mimo turistickou sezónu. Kiosky s občerstvením jsou opuštěné a zarostlé. Nikde nikdo. Šance nerušeně jen tak bloumat a vracet se na tatáž místa. Možnost pozorovat malé proměny v závislosti na čase, době a počasí. Absurdity a souvislosti mají prostor se vyjevit. Obyčejné se stává neskutečným a fantaskním.

http://www.linanemeth.com

16

reiner riedler *a Fake Holidays (Falešné dovolené) „Když jsou naše přání mimo dosah, přebírá náš volný čas a naši dovolenou simulace. Vznikají imaginární světy, často s obrovským technickým úsilím, aby mohly být nabízeny jako sériové zboží. Přestože kvalita těchhle dobrodružství na přání se mnohdy ukazuje jako pochybná, jejich boom přivádí na světlo důležitou věc: touhy a sny, které jsou základem každodenního života lidí.“ (Jens Lindworsky) Reiner Riedler se narodil v Gmundenu, Rakousko. V hledáčku tohoto dokumentaristy jsou zejména lidé a jejich prostředí, svou prací se snaží klást otázky, týkající se našeho hodnotového systému. Coby cestovatele ho zajímají místa na pokraji našich habitatů, místa, kde se projevuje křehká krása lidské existence se svými touhami a propastmi. Jeden z jeho nejnovějších projektů ho zavedl do Keni, kde začal spolupracovat se slavným rakouským režisérem Ulrichem Seidlem. Vystavoval v mnoha galeriích a muzeích i na řadě festivalů po celém světě. Své snímky publikoval kromě časopisů a jiných periodik (např. National Geographic, Stern, The New York Times, Newsweek, Fortune, Le Monde 2, Der Spiegel) také ve čtyřech knihách. Výběr prací z jeho poslední knihy, „Fake Holidays“ (Moser Verlag, Mnichov, 2009) , doplněný o nepublikované fotografie, bude tvořit jeho slideshow na Fotojatkách.

17

http://www.photography.at

maciej dakowicz *uk Cardiff po setmění St. Mary Street je jednou z hlavních ulic centra hlavního města Walesu, Cardiffu – města, jakých jsou ve Velké Británii nebo kdekoli na světě stovky. Dříve či později na téhle ulici končí všichni návštěvníci klubů a hospod, kterých je v jejím okolí nepočítaně. V sobotu v noci je autům uzavřena a stává se hlavním jevištěm nočního života, poháněného alkoholem a emocemi. Vše se tu děje veřejně – od pití, hádek a bojů přes líbání až po pláč a spánek. Supermani tu balí zajíčky z playboye, kdosi si dává šlofíka přímo na chodníku, hladovci dojídají svou porci hranolek a policisté zasahují při další hádce či rvačce. Zdá se, že se nikdo nestará o zítřek – vše, na čem záleží, je tady a teď. Potom zase týden v práci, až do dalšího víkendu. Maciej Dakowicz je polský fotograf a galerista, žijící v Cardiffu ve Walesu (Velká Británie). Narodil se v Bialystoku (Polsko) roku 1976. V roce 2000 vystudoval v Polsku informační technologie, poté žil v Hong Kongu, kde pracoval necelé čtyři roky ve výzkumu a jako programátor. V říjnu 2004 se přestěhoval do Cardiffu, aby tu pracoval ve výzkumu a studoval na PhD z informatiky. V lednu 2009 univerzitu opustil, od té doby pracuje naplno jako fotograf a mezitím dokončuje svůj doktorát. V únoru 2010 otevřel s Joni Karankou v Cardiffu galerii Third Floor Gallery. Jeho snímky, které byly publikovány po celém světě, získaly řadu ocenění. Je členem agentury The Wideangle.

http://cargocollective.com/maciejdakowicz

20

kristoffer axén *swe Hinterland & At Sea At Night Potemnělé, do sebe obrácené fotografie švédského autora jsou pokusem vyjádřit (slovy autora) „náladu ticha a předtuch, které jsou často doprovázeny mlčenlivými otázkami, jež si v hodině probuzení – vědomě či nevědomě – klademe při výslechu sama sebe…“. Autor využívá tlumené barevnosti (mnohdy zasahující až k hranici černé a bílé) a klade důraz na postavu, vetknutou mezi obrazy krajiny a zátiší, které jsou spíš reflexí vnitřního stavu či pocitu než zrcadlem objektivní skutečnosti. Kristoffer Axén (*1984, Stockholm, Švédsko) studoval fotografii na International Center of Photography v New Yorku v letech 2008–09, jeho práce se objevily na skupinových výstavách v galeriích jako Aperture (New York), Musée de l‘Elysée (Lausanne), The Camera Club (New York), Carla Sozzani (Milan) a Azzedine Alaïa (Paris) a na festivalech v Číně, Dánsku, Francii a Kanadě. Publikoval v časopisech jako The British Journal of Photography, Zoom Magazine, Art Review či italském Vogue.

http://www.kristofferaxen.com

22

daniel šperl *cz

„V sérii Všední slavnosti převládá laskavý pohled na všední život obyčejných lidí v různých částech České republiky. Ne nadarmo autor zařadil na úvod výrok slavného fotografa Roberta Franka: Jedna věc, kterou fotografie musí obsahovat, je lidskost daného okamžiku. V centru Šperlova zájmu stojí obecné lidské hodnoty, projevy radosti i smutku, láska, přátelství, osamělost, stáří, vztahy rodičů a dětí, vztahy lidí ke zvířatům i vztahy „normálních“ lidí k různým společenským minoritám. Autor v těchto fotografiích projevuje velkou empatii, schopnost získat důvěru lidí před objektivem a fotografovat je z pozice téměř nevnímaného pozorovatele i spoluprožívatele. Většina fotografií vznikla ve venkovském prostředí, protože tam se mezilidské vztahy i tradiční hodnoty uchovaly v krystaličtější podobě než v kosmopolitních velkoměstech.“ (z textu prof. Vladimíra Birguse) Daniel Šperl (*1966, Tábor) fotí od mládí, od roku 1982 pravidelně vystavoval s táborskou fotografickou tvůrčí skupinou Ekran. Vystudoval fotografii na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů a na katedře fotografie pražské FAMU. V roce 1996 strávil jeden semestr ve Francouzském městě Toulouse na Akademii výtvarných umění (Ecole des Beaux-Arts) a v následujícím roce pracoval čtvrt roku v Japonsku na pozvání Japonské fotografické asociace. Věnuje se převážně černobílé dokumentární fotografii, publikuje doma i v zahraničí a již několik roků je zastupován Leica Gallery Prague, se kterou úzce spolupracuje. Pracuje jako kameraman a žije v Praze.

23

http://www.danielsperl.com

geoffrey h. short *nz Vstříc jiné teorii (velkého třesku) Mystérium smrti a její neodvratnost z ní činí základní téma filozofických úvah i uměleckých počinů. Riskovat smrt znamená jak hrůzu, tak vzrušení, a filozofové osmnáctého století Edmund Burke a Immanuel Kant tvrdili, že cokoli hrůzného je zároveň úchvatné. Cyklus Geoffreye H. Shorta zkoumá riziko, hrůzu, krásu a úžas. Najal specialisty z filmové branže, aby na černých píscích západního pobřeží Nového Zélandu vytvořili „velké třesky“ z mixu fosilních paliv (se všemi jejich geopolitickými souvislostmi) a střelného prachu (s jeho historií válek, spiknutí a nebezpečných zábav) coby nepředpokládatelný, dramatický a mnohovrstevnatý materiál k fotografickému ztvárnění. Absence téměř jakéhokoli viditelného fyzického kontextu zdůrazňuje význam obrazů coby odkazů k jakékoli explozi – velkým třeskem počínaje a teroristickým útokem konče – a umožňuje tak divákovi dosadit je do vlastního kontextu, obalit je vlastním příběhem, vrcholícím těmito izolovanými okamžiky. Geoffrey H. Short žije v Aucklandu (Nový Zéland). V roce 2010 vystudoval bakaláře umění na Aucklandské univerzitě, kde také získal Senior Prize. Jeho práce byla zahrnuta do souhrnné putovní výstavy a knihy „reGeneration² – tomorrow‘s photographers today“, publikované Musée de l‘Elysée, Lausanne (Švýcarsko). Byl nominován na cenu Lacoste Elysée Photography Prize 2010 a v roce 2011 byl finalistou ocenění Photolucida Critical Mass. Je zastupován londýnskou fotografickou galerií Diemar/Noble, jeho práce nabízejí také Galerie Florence http://geoffreyhshort.photoshelter.com

Moll, Paris, Aperture Gallery, New York, {Suite} Gallery a LuxArchive.com.

26

nils jorgensen *gb

Snímky britského autora dánského původu vás překvapí postřehem, s jakým zachycuje vtipné, neobvyklé či bizarní situace z každodenního života nejen na ulici. „V rozhodnutí stát se fotografem ulice mě ovlivnili oba mí rodiče. Moje matka je umělkyně a během dětství jsem měl tedy možnost se seznámit s tím, jaký vnitřní boj znamená kreativní, umělecký život. Běžně jsem vídal, jak pracuje na svých obrazech a mou přetrvávající vzpomínkou na dětství je ta, jak se její malba a můj život proplétají. Můj otec je lékař, ale jako celoživotní nadšený fotograf mě povzbuzoval, když jsem o fotografii projevil zájem. Původně studoval architekturu a jeho výrazný smysl pro kompozici je něco, co jsem po něm, doufám, zdědil. V roce 1976 mi daroval svou starou Leicu IIIg, kterou dosud vlastním. Přestože se tehdy nabízely lacinější, jednodušší a automatičtější aparáty, řekl mi, že ze všeho nejdřív bych se měl naučit zvládnout techniku, což jsem také učinil. V rovnováze s touto jeho moudrou radou byla jeho láska k fotografickým publikacím a časopisům. Zvlášť jsem měl rád jednu z jeho knih – Time Life Photography Year 1973 Edition. Tahle pozoruhodná publikace obsahuje vynikající snímky nejlepších světových autorů, ale byla to portfolia Paula Stranda, Diane Arbusové, Andrého Kertesze, Elliotta Erwitta a Tonyho Ray-Jonese, která mě zaujala víc než všechna ostatní. Ani dnes, když po více než třiceti letech tu drahocennou knihu znovu otevřu, neztratily ony snímky nic ze své schopnosti inspirovat. Všichni výše jmenovaní se zabývali tím, čemu se dnes říká „street photography“, fotografie ulice. Tehdy, ve svých 14 letech, jsem stěží mohl tušit, že zbytek svého života zasvětím tomuhle báječnému umění.“ (Nils Jorgensen)

27

http://www.in-public.com/NilsJorgensen

iren stehli *ch

Švýcarsko-česká autorka (*1953 v Curychu) vystudovala v letech 1972–1974 slavistiku na FF UK, v letech 1974–1979 pak fotografii na FAMU, kde až do roku 1983 pokračovala v postgraduálním studiu. V době svých pražských studií vytvořila řadu fotografických cyklů, které dokumentovaly život běžných lidí v období normalizace. V letech 1983–93 pracovala jako fotograf na volné noze především v Curychu, následně byla až do roku 2001 ředitelkou švýcarské kulturní nadace Pro Helvetia Prague. Od roku 2001 působí jako svobodná fotografka v Curychu a v Praze. Pro Iren Stehli, která přišla na počátku 70. let do socialistického Československa ze Západu, se stala Praha inspirací – pomocí fotografií banálních domácích zátiší, absurdních výloh, portrétů prodavaček v tehdejších obchodech či dokumentárních sérií ze života obyčejných lidí vyjádřila atmosféru doby z pohledu „člověka zvnějšku“ mnohem přesněji, než jak to dokázali českoslovenští autoři, kteří v uvedené době žili bez možnosti srovnat normalizační realitu s okolním světem. Zatímco výtvarně až minimalisticky pojaté snímky z pražských ulic a výloh mohou působit na člověka tiše a melancholicky, série, dokumentující život lidí v pavlačovém domě v Žerotínově ulici, fotografie z rybárny na Václavském náměstí nebo časosběrný cyklus Libuna zaujmou intimitou, přirozeností a nadčasovostí, s níž autorka zachytila momenty v životě obyčejných lidí.

http://www.irenstehli.com

30

salim issa, štěpánka stein *cz

Štěpánka Stein (*1976) a Salim Issa (*1973) je autorská dvojice fotografů, která se ve své tvorbě věnuje takzvanému subjektivnímu dokumentu, portrétu, módní a reklamní fotografii a fotografii prací českých designerů a architektů. Žijí a pracují v Praze. Setkali se v roce 1995 na pražské VŠUP v ateliéru fotografie, vedeném prof. Pavlem Štechou, od třetího ročníku pak úzce spolupracují. Prostředí VŠUP jim umožnilo dostat se do přímého kontaktu se studenty z oborů designu, architektury a designu užitého umění, s nimiž dodnes spolupracují. Ve svých konceptuálních projektech často spojují různé fotografické disciplíny (dokument, portrét či prvky reklamní a módní fotografie), s oblibou používají ostré zábleskové světlo. K jejich projektům patří „portrét“ pražské čtvrti Karlín, pro stejnojmenný designový festival realizovaná Czechmania, dokumentace sezony 2005/2006 v Národním divadle, Little Hanoi z prostředí pražské vietnamské komunity či řada prací pro nejrůznější zákazníky (nejen) z oboru designu, hudby či módy (Mimolimit, Magion, Designblok, Křehký, Unicredit, Metrostav, Aneta Langerová, Blok, Muset…).

http://www.s2photo.cz

31

exteriérové projekce

čtvrtek 12. 4. centrum města / 20.00–23.00 h (sraz sledujte na www.fotojatka.cz) Nedílnou část festivalu tvoří velkoplošné projekce na městské exteriéry. Po pozitivní zkušenosti s promítáním na českobudějovickou Černou věž v březnu 2008, na velkoplošné nafukovací plátno v září 2009 a s „potulným“ promítáním na fasády v centru Českých Budějovicích v letech 2010 a 2011, při nichž jsme spolupracovali s pouličním divadlem Kvelb, neváháme pokračovat i dále. Na čtvrtek večer 12. 4. od 20.00 h je připraveno venkovní promítání v centru města Českých Budějovic. Jednotlivé lokace budou upřesněny na našich webových stránkách www.fotojatka.cz v sekci České Budějovice. Promítání představí průřez projekcemi z minulých ročníků.

34

fotografické dílny

přednáška

V letošním roce máte možnost organizovaně popadnout fotoaparáty na dvou

krajina versus krajina

ze tří hlavních míst konání festivalu. V Brně a v Českých Budějovicích proběhnou workshopy, v nichž se sice nenaučíte fotit jediným a správným způsobem, zato se vás jejich organizátoři pokusí donutit přemýšlet o tom, na co a proč míříte objektivem. V Budějovicích vám tradiční jednodenní adrenalinová dílna Impulzzz umožní projevit nápaditost a vtip při focení za zadaných podmínek v omezeném čase a prostoru (podmínky se účastníci dovídají vždy až na místě); v Brně bude dílna subjektivního dokumentu na téma „Osobní prostor“ celovíkendová, ale o nic méně adrenalinová. Obě akce nabídnou účastníkům zajímavé srovnání jejich přístupu k danému tématu s prací ostatních. Workshopy jsou bezplatné a otevřené komukoli bez rozdílu národnosti, pohlaví, talentu a fotografické

sobota 14. 4. Horká vana / Č. Budějovice / 17.00–19.00 h Různá pojetí krajiny ve fotografii podle dvou významných českých fotografů.

Jan Pohribný Světově proslulý fotograf a pedagog (*1961), držitel titulu QEP (Qualified European Photographer), známý zejména díky pracem na pomezí fotografie a land-artu, v nichž využívá dlouhých expozic a světelné malby. Krajina viděná, chozená a dotýkaná. Krajina ošklivá i romantická. Krajina jako hřiště i chrám. Krajina jako zbytečný luxus či životní program? Dokáže na to

zkušenosti. K účasti budete potřebovat cokoli, čím se dá fotit (kompakt,

odpovědět soudobá fotografie?

zrcadlovku, mobil či videokameru) a pokud možno i notebook k výběru a úpravě

Tomáš Pospěch

fotografií. Z časových důvodů je vhodnější použít digitální techniku, i když samozřejmě nemůžeme vyloučit, že se někomu může podařit za jediný den vyfotit, vyvolat, nazvětšovat a naskenovat celý film fotografií…

data a místa konání

Přední český teoretik, historik umění, kurátor, pedagog a fotograf (*1974), mj. autor série deskovým aparátem snímaných počítačových krajin Krajinky.jpg nebo širokoúhlého cyklu z prostředí venkovského fotbalu Bezúčelná procházka. Diverze do krajiny: strategie odklánění v současné české a polské fotografii

Brno / sobota–neděle 17.–18. 3. Moravská galerie / fotografická dílna se

Přednáška o přepodstatňování vizuálních kánonů a aktualizaci krajinářství

zaměřením na subjektivní dokument s tématem Osobní prostor / sraz v sobotu

v současném středoevropském umění. Budeme sledovat příklady současné

v 10.00 h před Uměleckoprůmyslovým muzeem / konec v neděli v 17.00 h

kontextuální fotografie, narušování představy krajinářské fotografie, konvencí

České Budějovice / sobota 10.00–16.30 h Horká vana / workshop Impulzzz /

a klišé, které jsou s ní spjaté. Projdeme se od venkovských fotbalových hřišť,

nechte se inspirovat a poměřte svůj um ve focení na zadaná témata v omezeném

zoologické zahrady, přírodopisné fotografie až k Arkadii.

prostoru a čase / sraz v 10.00 v klubu Horká vana Pro bližší informace sledujte www.fotojatka.cz v sekcích konkrétních měst.

35

36

pohled přes rameno za pět předchozích ročníků představil festival práce mj. následujících autorů Václav Jirásek *cz

Tomki Němec *cz

David Boukal *cz

František Dostál *cz

Jean-Marc Caracci *fr

Martin Kollár *sk

Anders Petersen *swe

Pavel Maria Smejkal *sk

František Nárovec *cz

Bára Prášilová *cz

S. Prokudin-Gorskij *ru

Pavel Černý *cz

Vanessa Winship *gb

Jean Revillard *ch

Barbora Krejčová *cz

kontakt šéf všech šéfů šéf Martin Šálek +420 775 954 318 / [email protected] www.saliphoto.com / www.saliphoto.blogspot.com

Bill McCullough *usa

Miro Švolík *sk

Milan David *cz

Gohar Dashti *irn

Bohdan Holomíček *cz

Kamila Musilová *cz

Jan Jedlička *ch

Michal Macků *cz

Tereza Vlčková *cz

Milan Krištůfek (pintos)

Alizare *irn

Michael Ackerman *usa

Petr Willert *cz

+420 608 509 168 / [email protected] www.pintos.cz

Tommaso Ausili *ita

Zoltán Vancsó *hu

Martina Mládková *cz

Věra Stuchelová *cz

Michał Szlaga *pl

Věra Stuchelová *cz

Kitra Cahana *can

Barbora Kuklíková *cz

Radka Doležalová *cz

Rafał Milach *pl

Jan Zatorsky *cz

Jan Mahr *cz

Ilkka Halso *fin

Marcin Stawiarz *pl

Ibra Ibrahimovič *cz

Antonín Kratochvíl *usa

Tomáš Pospěch *cz

Václav Němec *cz František Weyda *cz

Chema Madoz *esp

Elina Brotherus *fi

Mitra Tabrizian *irn

Lenka Pužmanová *cz

Jan Sakař *cz

Michal Novotný *cz

Jan Hodač *cz

Martin Krajíček *cz

Anja Jensen *de

Soňa Goldová *cz

Michal Duda *cz

Evžen Sobek *cz

Jindřich Štreit *cz

Jan Tabery *cz

Christopher Herwig *can

Rafal Milach *pl

37

nástěnkář a funkcionář

údržbář, instalatér a mluvka Jan Flaška +420 777 637 108 / [email protected] www.ydiot.com

www.fotojatka.cz