festival tvůrčí fotografie festivalová brožura
IQ test
Chceme být festivalem pro inteligentní diváky. Návod: Každý autor má své specifické číslo od 1–12. Některé z růžových stran mají také své číslo od 1–12. Všechny barevné strany jsou taktéž očíslovány od 1–12. Vaším úkolem je se v tom vyznat. Hodně štěstí!
— 04 matt stuart *gb — 06 donald weber *ca — 11 akos czigany *hu — 03 cecylia malik *pl — 07 sergej maximišin *ru — 08
jan langer *cz
— 02 tomasz tomaszewski *pl — 05 alexander gronsky *lv — 10 nick veasey *gb — 12 jiří turek *cz — 09 jiří hanke *cz — 01
johann ryno de wet *za
05
tomasz tomaszewski *pl
12 nick veasey *gb
johann ryno de wet *za
05
11
donald weber *ca
alexander gronsky *lv
10
Vítejte na festivalu, který vás dezorientuje
Když se něco koná posedmé, zpravidla vás uvaděč neopomene informovat o tom, že sedmička je číslo magické, symbolické a kdovíco ještě, že Bůh stvořil svět za sedm dní, že za sedmero řekami a sedmero horami sedmero krkavců uklovalo sedm statečných, že ne náhodou je obsah lahve od vína právě sedm decilitrů, že každý máme na ruce sedm prstů apod. Toho vás ušetříme a jen vás prostě a srdečně přivítáme na festivalu, který se každé jaro snaží do kin nalákat jednak přední autory domácí a světové tvůrčí a dokumentární fotografie, jednak co nejvíc inteligentních diváků, kteří se na to budou koukat a případně o tom i přemýšlet. Existuje pověra, která říká, že fotografie krade fotografovaným lidem duši. Myslíme si, že je to částečně pravda – s tím rozdílem, že podle nás fotografie duši tak úplně nekrade, jen má úžasnou schopnost uchovat její část. Snímky autorů, které máme letos čest prezentovat, totiž duši rozhodně mají. Za léta, která mají Fotojatka za sebou, si už lidé zvykli, že nejde o výstavu a že je to možná jediný fotofestival na světě, který fotografii nevystavuje, ale výhradně promítá. Zvykli si na to už i autoři a autorky; od roku 2007 jsme měli možnost setkat se s téměř osmdesátkou skvělých umělců, díky nimž – a zejména díky neutuchajícímu zájmu vás, diváků – má festival u fotografiemilovné veřejnosti lepší
08
sergej maximišin *ru
brno 29. 3. kino art
pátek — 19.00–22.30 h — hlavní festivalové fotoprojekce za účasti vybraných autorů
praha 5. 4. kino aero
1
Já myslím, že je to vidět dobře. Grafik.
pátek — 19.00–22.30 h — hlavní festivalové fotoprojekce za účasti vybraných autorů
české budějovice 25. 4.– 27. 4.
í ne b
e
d ru h
é ne b
e
t řet í
ne be
a t d.
sedmé nebe
p rvn
a lepší jméno (no, lepší jméno – pořád se jmenuje „Fotojatka“). Je zázrak, že se tak děje i přesto, jak se rok co rok usilovně snažíme samozvaným kurátorstvím, amatérským uváděním, nečitelnými fonty a všudypřítomnou růžovou pokoušet trpělivost všech zúčastněných. (Napříště náš grafik plánuje natisknout program průhledným lakem na růžový šmirglpapír, protože to ještě nikdo nikdy neudělal; máme rok na to, abychom mu to rozmluvili.1 ) Samozřejmě, že všechny tyhle věci směřují k jedinému: k tomu, abyste je ignorovali a místo toho se soustředili na promítané fotografie a jejich tvůrce. Letošní tucet fotografů patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy na festivalu prezentovali (což ostatně tvrdíme každý rok). Snažili jsme se vybírat autory originální, zajímavé a s rozdílnými přístupy s fotografickému médiu, autory, kteří nějakým způsobem vybočují z řady, aniž by přitom byli nesrozumitelní. V Brně a v Praze proběhnou fotoprojekce v kinech, v Českých Budějovicích, domovském městě Fotojatek, vás čekají také venkovní promítání pod městským nebem, tvůrčí workshopy pro všechny kreativně nevybité, autorské přednášky (letos opět za účasti zahraničních hostů) a opékací afterparty v klubu Slavie. Chtěli bychom věřit, že se díky sedmým Fotojatkům přiblížíte k jakémusi fotografickému sedmému nebi. Možná to ale vidíme až příliš růžově – možná si totiž hned na začátku nad tímhle textem úplně zkazíte oči…
čtvrtek 25. 4. — venkovní projekce — 20.00–23.00 h — projekce pod širým nebem na exteriéry — místo srazu sleduj na www.fotojatka.cz pátek 26. 4. — kino kotva — 19.00–22.30 h — hlavní festivalové fotoprojekce — za účasti vybraných autorů sobota 27. 4. — café klub slavie 10.00 h — workshop impulzzz — poměř svůj um ve focení na zadaná témata v omezeném prostoru a čase — sraz v café klubu 17.00 h — přednáškový blok s fotoprojekcí v prostorách klubu 20.30 h — venkovní promítání toho nejlepšího z minulých ročníků před klubem na venkovní scéně 23.00 h — afterparty v café klubu — hraje dj morf
sergej maximišin *ru *1964 — www.maximishin.com
Jeden z nejlepších ruských fotoreportérů, několikanásobný vítěz World Press Photo a mnoha ruských i zahraničních fotografických cen.Dětství strávil na Krymu, v roce 1982 se odstěhoval do Leningradu (dnes Petrohradu), mezi lety 1985 a 1987 sloužil jako fotograf v sovětské posádce na Kubě. V roce 1991 dokončil bakalářské studium fyziky na Leningradském polytechnickém institutu a pracoval ve výzkumné laboratoři Ermitáže. V roce 1998 vystudoval fotožurnalismus na univerzitě v Petrohradě a v letech 1999–2003 pracoval jako fotograf pro deník Izvestija. Od roku 2003 pracuje pro německou agenturu Focus. Publikoval v denících a časopisech jako The Times, Time, Newsweek, Parool, Liberation, Washington Post, The Wall Street Jornal, Stern, Business Week, Focus, Der Profile, Corriere della Sera,Izvestia, Ogoňok, Itogi a dalších. Série Poslední impérium (The Last Empire) je výběrem toho nejlepšího z autorovy tvorby a zavede nás do všech končin bývalého Sovětského svazu, aby nám nabídla upřímný pohled na jeho rozmanitost, problémy i radosti.
08
donald weber *ca
*1973 — www.donaldweber.com Série Interrogations (Výslechy) je výsledkem šestiletého pobytu autora v zemích bývalého Sovětského svazu. Neviditelným subjektem jeho fotografií je Moc. Snaží se ukazovat nám naše hranice v chápání Moci. Je toho mnoho, co o Moci nevíme. Nevíme, zda je Moc všude stejná, zda je její projev v jednom místě a čase smysluplný, měřitelný a zda podléhá týmž zákonům jako na místě jiném. Víme, že je nebezpečná a opojná a že se rozrůstá v závislosti na své neviditelnosti. Nikdo na těch snímcích není nevinný – ani vyšetřovatelé, ani vyšetřovaní – neboť se všichni vydali za hranice běžné zkušenosti. Jejich osudy coby subjektů a objektů Moci jim dávají zvláštní stigma, které si s sebou odnesou do hrobu. Série byla oceněna první cenou na World Press Photo 2012 v kategorii Portrét – série.
11
cecylia malik *pl
jiří hanke *cz
*1975 — www.cecyliamalik.pl
*1944
Známý český dokumentarista, kladenský rodák a patriot, od roku 1977 také galerista Malé galerie České spořitelny v Kladně. Veřejnosti je známý zejména díky svému časosběrnému cyklu Pohledy z okna mého bytu. Kromě něj vytvořil i řadu portrétních, dokumentárních a konceptuálních sérií – např. Otisky generace, Podnikatelé, TV Image, Ozvěny či Periferie. Na Fotojatkách uvede výběr z černobílých snímků Kladna a jeho obyvatel, které tvoří autorův subjektivní portrét tohoto města 70. a 80. let.
01
365 stromů
„365 stromů za 365 dní. Od 25. září 2009 až do 25. září 2010 jsem každý den vyšplhala na jiný strom. Považovala jsem svůj projekt za performance ve veřejném prostoru. Byl to jakýsi deník se záznamy o uplývajícím čase a změnách ročních období. Fotografie, které vznikly během projektu, chápu jako obrazy, jejichž jsem vždy dílkem. Každý den jsem dlouho hledala správný strom s patřičným pozadím a kontextem jeho okolí. Dalším krokem bylo pečlivě vybrat oblečení, které si vezmu na sebe – tak, aby dokázalo zdůraznit celkovou barevnost. Když šplhám na stromy, zakouším skutečnost všemi smysly, ovšem výsledný obrázek se často stává neskutečným. Za důležité považuji i své vnímání volné přírody, kterou intenzivně prožívám. Přestože žiju ve městě, s každým šplháním o těch pár metrů výš se dostávám do jiného světa. Inspirací k projektu se mi stala má oblíbená knížka Itala Calvina „Baron na stromě”, plná humoru a smyslových popisů přírody. Cosimo, dvanáctiletý baron, se po hádce s otcem vyšplhá na strom a rozhodne se, že už nikdy nesleze – a své rozhodnutí dodrží. Vzbouří se a je ve svém vzdoru velmi důsledný. I já chápu svůj projekt tak trochu jako rebelství.“ Cecylia Malik
12
jan langer *cz
04
*1978
Od roku 2001 spolupracoval s časopisem Muzikus, ČTK a obrazovou agenturou Isifa, krátce působil v brněnském Deníku Rovnost, v letech 2009–2012 pracoval pro Aktuálně.cz. Absolvoval ITF v Opavě, těžištěm jeho prací je sociální dokument, jemuž se věnoval i během dobrovolnických projektů v zahraničí i v Čechách.
Století
„Česká populace stárne. Za padesát let počet stoletých v Česku přesáhne 14 tisíc. V současnosti jich v zemi žije přes 700. Většina z těch, které jsem oslovil, se shoduje v tom, že s rostoucím věkem stárneme rychleji, až nakonec život uplyne v okamžiku. Čas se tedy smrskává stejně jako tváře starých lidí. Zajímalo mě, co se na člověku za tak dlouhou dobu – a přesto v tak krátkém zlomku času – změní a co v něm zůstane. Zajímalo mě také, jak moc tíží samota stáří a jaké vzpomínky zůstanou ve stoleté mysli. Soubor komparativních fotografií archivních portrétů z rodinného alba a současných portrétů v aktuálním čase zkoumá podobu i rozdíly nejen ve vnějším vzhledu, ale spíše ve fyziognomii. Charakter osobností se jistě životem proměňuje, ale její individuální podstata jakoby zůstávala zakořeněna hluboko v propasti času.“
tomasz tomaszewski *pl
05
*1953 — www.tomasztomaszewski.com Vystudoval Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Specializuje se na novinářskou fotografii, jeho snímky byly publikovány ve světových časopisech jako Stern, Paris Mach, New York Times, Time a dalších. Je autorem řady knih, např. Remnants, The Last Jews of Poland (Pozůstatky: Poslední polští Židé), Gypsies, The Last Ones (Poslední Cikáni), In Search of America (Hledání Ameriky), A Stone‘s Throw (Hod kamenem) a je spoluautorem fotografického doprovodu více než tuctu publikací. Měl řadu samostatných výstav v USA, Kanadě, Izraeli, Japonsku, Madagaskaru, Holandsku, Německu, Francii, Itálii, Indonésii a Polsku. Jeho práce byla oceněna řadou polských i mezinárodních fotografických cen. Více než dvacet let přispívá do časopisu National Geographic, v němž publikoval 18 fotografických esejů. Vyučuje fotografii v Polsku, USA, Německu a Itálii. Na Fotojatka přiveze sérii černobílých fotografií Hod kamenem, která dokumentuje život na polském venkově „co by kamenem dohodil“ od velkých městských aglomerací, a výběr z několika dokumentárních sérií z Polska.
akos czigany *hu *1972 — www.spavia.com
Během pěti let, které uběhly od jeho první výstavy v roce 2007, vystavoval Akos Czigany v mnoha zemích Evropy. Mimo jiných ocenění obdržel v Paříži cenu Luciena a Rodolfa Hervé (2010) a v Praze byl roku 2011 v soutěži Frame011 oceněn Zvláštní cenou Leica Gallery Praha. Ve své práci se pohybuje po společném teritoriu abstraktní, konceptuální a dokumentační fotografie. V posledních letech se jeho díla zabývají velkými tématy světla, vzniku, prázdnoty a struktury. Je reprezentován galeriemi Nopx (Turín, Itálie), Galerie Braubachfive (Frankfurt am Main, Německo) a Nessim Gallery (Budapest, Maďarsko). Žije a pracuje v Budapešti.
Skies (Hommage à Hiroshi Sugimoto)
2010–2012 Ve Skies (Oblohách) směřuje autorův fotoaparát divákovo oko ze dvorů obytných domů k čistě bílé obloze. Prázdnota se tu setkává s časem a se světlem. Cyklus naslouchá vertikálnímu dialogu mezi dvěma lidskými domovy, zemí a nebem, a je poctou sérii Theatres (1975–2001) Hiroshi Sugimota. „V duchu konstruktivismu a Bauhausu, ve stopách Rodčenka, Moholy-Nagyho, Kepese, Kertesze a dokonce Luciena Hervého, propůjčuje autor fotografii její prvotní význam, tedy ‚kresbu světlem‘, s přístupem stejně konceptuálním jako dokumentárním, s kompozicemi s vyčištěnými liniemi, v majestátní černé a bílé. Výsledkem jsou obrazy, v nichž se snoubí klid a drama, zastavený čas, světlo a prostor.“ (Gilles de Bure, kritik umění)
03
jiří turek *cz
*1965 — www.jiriturek.com cityLab
Projekt cityLAB budou pražští návštěvníci Fotojatek možná znát z jara 2011, kdy byla více než dvoustovka snímků Jiřího Turka k vidění na venkovních panelech v pražských ulicích i v kamenných galeriích. Náš festival nyní představí výběr z toho rozsáhlého projektu – tentokrát s hudebním doprovodem a i pro nepražské. Emocemi nabité fotografie z ulic nejen evropských měst s nezaměnitelným rukopisem známého portrétního, reklamního a reportážního fotografa vznikaly v Amsterdamu, Barceloně, Benátkách, Berlíně, Bruselu, Florencii, Hamburgu, Istanbulu, Krakově, Lisabonu, Londýně, New Yorku, Oslu, Paříži, Praze, Římě a Stockholmu.
09
matt stuart *gb
johann ryno de wet *za
*1974 — www.mattstuart.com
*1982 — www.rynodewet.com
Narozen v roce 1974, vyrůstal v zeleném předměstí Harrow v severozápadním Londýně. Přiznává se k méně než povedené školní kariéře, ovšem již ve věku 11 let byl povolán k tomu, aby zahrál sólo na trubku před královnou matkou. O reakci Její Výsosti neexistují žádné zprávy. O maličko později, v roce 1986, Matt po zhlédnutí filmu „Návrat do budoucnosti“ objevil skateboarding. Ten zaměstnal každý jeho okamžik, kdy zrovna nespal, až do roku 1994, kdy při skoku na half-pipu pohlédl dolů a zjistil, že děvčata začala být mnohem zajímavější než dříve. Také se zapletl do krátkého, nepříliš podařeného vztahu s kung fu. Mattův tatínek, jemuž bylo zcela jasné, že z jeho syna nikdy nevyroste nový Bruce Lee, ho přivedl k fotografii a zapůjčil mu knihy Roberta Franka a Henri Cartier-Bressona. Od té doby se stala fotografie Mattovou prvořadou vášní, přestože ho pořád celkem zajímají i skateboardy a dívky. (Kung fu naštěstí ne.)
06
Underland
Nestává se často, aby se fotograf snažil ztvárnit podvědomý strach, který sdílíme my všichni: strach z konce, ze smrti, strach z katastrofy. Johann Ryno de Wet s pomocí počítačové manipulace dokázal vytvořit obrazy světa, který (zatím…) není skutečný, ale naší realitě se až zlověstně podobá. Temná zákoutí, pohledy do apokalyptické krajiny, místa, v nichž lze lidskou přítomnost – či absenci – jen tušit, z náznaků, ze světel, těžce prosvítajících všudypřítomným prachem… Z obrazů, které vedle sebe kladou podivný klid s hrozivým neklidem, čiší strach. Žádné leknutí, spíš předtuchy, které v nás dřímou stejně jako nedefinovatelná hmota, skrytá pod špinavou pokrývkou na jedné z Ryno de Wetových fotografií…
02
nick veasey *gb
*1962 — www.nickveasey.com Už více než deset let je tenhle samouk ojedinělým úkazem světové fotografie. Snad si vzal k srdci heslo, že každá dobrá fotografie ukazuje víc než jen povrch, a rozhodl se mu dát doslovnou podobu: Nick Veasey totiž fotí rentgenem, jehož smrtonosné paprsky pronikají pod slupku běžných, každodenních věcí a odkrývají jejich skrytou křehkou poezii. Ať už jde o vnitřnosti mořského korálu nebo obřího Boeingu, Veaseyho tvorba má schopnost fascinovat diváka tím, že před něj staví svět, který se mu až doposud zdál být důvěrně známým, aby ukázal jeho skrytou tvář. Autor byl za své technicky precizní práce, které fascinují jak milovníky umění, tak vědce, oceněnen řadou cen, včetně International Photographer of the Year 2008.
12
alexander gronsky *lv
*1980 — www.alexandergronsky.com Pastoral — The Edge
Jeho série Pastoral a The Edge (Okraj) se zabývají neobydlenými oblastmi Moskvy – ať už jde o místa pustá, využívaná jako smetiště nebo k rekreaci. Pastoral je esejem o místech, která nejsou ani městem, ani přírodou, místech bez definice. The Edge se zabývá abstraktní i formální rovinou pojmu „hranice“. Jednotlivé obrazy, vyfocené podél okrajů Moskvy, zkoumají hranici obrazu samého v konfrontaci s abstraktní plochou fotografického papíru. Série Pastoral byla oceněna na World Press Photo 2012 třetím místem v kategorii Daily Life – stories.
10
exteriérové projekce čtvrtek 25. 4. — městské exteriéry Českých Budějovic — začátek cca 20.10 h
Foto Ondřej Brynych, www.o-br.cz..
Oblíbenou součástí festivalu je putovní velkoplošné promítání ve městě. V Českých Budějovicích jsme promítali na obří nafukovací plátno přímo na náměstí, v doprovodu pouličního divadla Kvelb jsme pak několikrát rozsvítili zdi v historickém centru, svědkem toho nejlepšího z Fotojatek bylo i hodonínské náměstí. Letošním exteriérovým projekcím v Českých Budějovicích bychom rádi vtiskli zase trochu jiný ráz než v předchozích letech – nechte se překvapit a sledujte web www.fotojatka.cz, kde včas zveřejníme podrobnosti i čas, trasu a místo srazu.
Na přednášky pak volně naváže afterparty s opékáním fotojatečního čuníka a venkovní projekcí, hudbu zajistí DJ Morf.
Jan Pohribný Václav Jirásek
Po Impulzzzu bude pódium českobudějovické kavárny Slavie patřit přednáškám autorů, jejichž tvorba se objevuje na letošních festivalových projekcích. V době přípravy této brožury byla konkrétní jména ještě v jednání, předběžně však účast přislíbili například jeden z nejvýznamějších polských dokumentaristů Tomasz Tomaszewski či maďarský výtvarný fotograf Akos Czigany. Přednášky budou doplněny projekcemi přednášejících autorů. Bar pro žíznící a hladovějící bude otevřen.
Jean Revillard
sobota 27. 4. — café klub Slavie, České Budějovice — 17.00 h
Tomáš Pospěch
přednáškový blok
tvůrčí dílna impulzzz sobota 27. 4. — café klub Slavie, České Budějovice — sraz v 10.00 h, cca do 16.30 h Impulzzz je už tradiční přidruženou akcí Fotojatek – tenhle kreativní workshop (česky tvůrčí dílna) je určen všem, které páteční promítání nabilo nutkáním fotit, a to bez rozdílu věku, pohlaví, barvy pleti a fotografického vybavení. Ideou Impulzzzu je dát účastníkům určitá omezení – časová, prostorová, tematická, formální – a popíchnout je k tomu, aby se s nimi s pomocí fotoaparátu nějak poprali. Dílny se mohou zúčastnit naprostí laici i ostřílení profíci – na fotografickou zručnost si nehrajeme, hlavní je nápad. Jestli tedy chcete porovnat svou kreativitu a originalitu s ostatními, přijďte třeba s celou rodinou, babičky a prastrýce nevyjímaje. Vezměte si s sebou něco, co fotí (pokud možno digitálně) a ideálně také notebook na výběr a úpravy fotek. Sraz je v sobotu v café klubu Slavie v 10 hodin dopoledne. Výsledky z dílny si promítneme kolem čtvrté hodiny odpoledne.
akos czigany *hu
03
matt stuart *gb
jiří hanke *cz
01
06
cecylia malik *pl
jiří turek *cz
09
12
ředitel šéfů všech zeměkoulí Martin Šálek +420 775 954 318 —
[email protected] www.saliphoto.com — www.saliphoto.blogspot.com ředitel šéfů všech nástěnkářů na všech zeměkoulích Milan Krištůfek +420 608 509 168 —
[email protected] www.pintos.cz zeměkoule šéfů všech ředitelů pro všechno Jan Flaška +420 777 637 108 —
[email protected] www.ydiot.com
www.fotojatka.cz
12
jan langer *cz
