FESTIVAL KRISTA – LONDÝN – KVĚTEN 2013 Steve Nation Vkročení do skupinové mysli na Světový den Invokace
Vítejte na tomto setkání, kdy budeme pracovat na toku energie při úplňku Blíženců: třetím ze tří hlavních duchovních festivalů, známého různě jako Festival Krista, Festival Dobré vůle, Festival Lidstva a jako Světový den Invokace. Na začátku se pojďme soustředit na vnější ticho a vnitřní vyrovnanost. Stejně jako by každý z nás procházel skrze dveře, můžeme obrazně vstoupit do skupinové mysli, která je zaměřená a koncentrovaná na dobro celku. Skupinová mysl je větší než součet jejích částí. Má jiné uspořádání než soubor všech individuálních myslí těch, kteří se nyní propojují v meditaci. Představte si vkročení do širokého pole mysli charakterizované nesobeckou, ušlechtilou, bohatou láskou celku – skupinové mysli, která miluje vše, co je, oceňuje vše, co je, stará se o evoluční rozvinutí všeho, co je. To je skupinová mysl, která vyjadřuje a stojí v auře mysli, která je v Kristovi. Je jak citlivá k potřebám lidstva, jako je to viděné ve světle duše, tak citlivá k vyšším otiskům. Právě teď v diferencovaném světě hodinek a hodin jsme necelých jedenáct hodin od momentu úplňku. Ale z perspektivy skupinové mysli je přesnější myslet si, že se účastníme rytmického toku energií – kde mysl a srdce lidstva je blízce propojena s Větší Myslí, která stojí mimo čas a prostor. A nyní se pojďme zastavit – obrazně vstupujíce do tohoto pole skupinové milující mysli; obrazně kráčejíce za myšlenkové formy duality, které dělají to, že světy duše a inkarnované osobnosti vypadají jako oddělené a rozdělené – a obrazně se nacházejíc na periférii ašrámu. Za chvíli zazníme dohromady Velkou Invokaci, tentokrát používaje její adaptovanou verzi jako symbolu, že stojíme s lidstvem jako celkem, když zazníme toto slovo síly. Jako trénovaní esoterici, s původem v učení, je správné a vhodné, že hlavně používáme původní verzi Velké Invokace, plně chápajíce, že slovo ‘lidé’ (men – v angličtině můžou znamenat lidé nebo muži) se vztahuje ke všem lidským bytostem – a to je verze, kterou použijeme na závěr meditace. Ale jako symbol našeho stání v solidaritě s lidstvem jako celkem je také správné, že respektujeme nový jazyk objevující se ze světa lidského myšlení a dělání jako odpovědi k vycházejícímu femininnímu principu. Volíce si změnit frázi ‘mysli lidí’ na ‘lidské mysli’ a tak podobně, je tak jednoduchá věc, ale potvrzuje, že zatímco dualita mužského a ženského nezbytně a správně zůstává základní 1
částí toho, co znamená být lidský, dominantní duch maskulinní energie se ohýbá a stává se jemnějším v odpovědi na vycházející femininní energii srdce – skrze historii, skrze substance našich životů si nové spojení tvoří místo. Změna z ‘Krista’ na ‘Přicházejícího’ potvrzuje, že Jediný, který je očekáván, známý mnohým jako Kristus, není Kristus konkrétního náboženství, ale Kristus univerzální, anonymní Kristus očekávaný pod různými jmény různými kulturami a náboženstvími. Dnes je slaven Světový den Invokce. Takže jak budeme znít Velkou Invokaci všichni dohromady, v její adaptované verzi, můžeme si představit naše volání k bodu Světla v Mysli Boží, bodu Lásky v Srdci Božím a centru, kde je Vůle boží známa, které jsou spojené voláním bezpočtu dalších po celém světě: Nechť z bodu světla v Mysli Boží Proudí světlo v mysl lidí. Kéž Světlo sestoupí na Zem. Nechť z bodu Lásky v Srdci Božím Proudí láska v srdce lidí. Kéž se Přicházející vrátí na Zem. Ze středu, v němž je Vůle Boží známa Kéž účel malé lidské vůle vede – Ten účel, který Mistři znají a jemuž slouží. Ze středu, jejž lidské plémě zveme, Nechť Plán Lásky a Světla vzejde A zapečetí bránu, za níž sídlí zlo. Kéž Světlo, Láska a Síla obnoví tento Plán na Zemi. Existuje příběh, mýtus, pokud chcete, rituálních událostí, o kterých se říká, že se konají každý rok v průběhu úplňku Blíženců někde v tajné skryté oblasti Centrální Asie. Kristus, žijící zářící Kristus, stojí se shromážděním Bytí Světla – spíše než bytosti z jiných planet je toto shromáždění tvořené Společenstvím Svatých a Moudrých Jediných, kteří jsou ctěni všemi vírami a duchovními tradicemi Praotců (Ancestors), Rishi a Arhat. Dohromady, jak říká příběh, Svatí stojí, vrcholně soustředěni – pohlceni v Práci, která leží za transformací lidstva a Obnovení Mystérií. Aura myšlení a bytí Krista a Společenství Svatých a Rishi je nasycena esencí požehnání, které přinesl Buddha v průběhu Wesak Festivalu minulý měsíc. Pro nás, v našem lidstvu, je toto požehnání potencí, která je téměř mimo naše chápání. Ale jeden způsob, jak si to můžeme představit, je, přemýšlet, jak požehnání, když je uvolněno, ovlivní lidské myšlení. 2
Nepotřebujeme být příliš dramatičtí – možná ten vliv nebude jasně měřitelný nebo zřetelný; může to být jemňoučký, neviděný účinek. Představte si, že požehnání, když je uvolněno do atmosféry lidského myšlení, má takový rozptylující vliv na závoje iluze, která nás vede, abychom mysleli z pohledu oddělování. Představte si, jak požehnání jako toto může lehce rozptýlit některé z emocionálních závojů, které vedou inkarnované lidstvo do zkušenosti života skrze zkreslené přecitlivosti, strachy a obavy. Představte si toto požehnání Buddhy jako by to byl potentní hojivý lék speciálně vytvořený v odpovědi na lidskou potřebu v tomto čase. Příběh nám říká, že potence uvolněná Buddhou, je držena Kristem, Učitelem Světa, Přicházejícím, po jeden měsíc. A tak si můžeme představit, že v intervalu mezi Býkem a Blíženci, je atmosféra toho určitého region v Centrální Asii, kde se říká, že se tyto události konají, nasycena esencí Buddhova požehnání. A nyní, jeden měsíc poté, co bylo dosaženo požehnání, je tato potence připravena být uvolněna lidské komunitě, celé lidské komunitě, Kristem v momentě úplňku (6:26 zítra ráno). Vlny léčivé energie se budou hnát skrze kolektivní éterická těla etnických skupin, národů, lidstva jako celku. Tyto vlny přinesou jistý element uvolnění od pouta, které drží oddělenost a sobectví nad lidskou myšlenkou. Představte si takové požehnání přinášejíce možnosti pro spolupráci, aby rostla, pro aktivitu v budování pravých vztahů s přírodním světem, pro dobrou vůli, která bude vyjádřena v profesích, politice, umění a vědách. Je řečeno, že v moderních dobách, začínaje v roce 1946, který následoval po skončení druhé světové války, každoroční uvolnění požehnání Buddhy Kristem je doprovázeno třemi pozoruhodnými ceremoniemi, které se konají po tři dny – podle všeho den před úplňkem, v den úplňku a den po úplňku. O každém z těchto dnů příběh říká, že Kristus rozezní základní zvuky toho, co my dnes známe jako Velká Invokace – je nám řečeno, že to nejprve dělá sám, a my si můžeme představit tyto zvuky rezonující skrze sněm Velkých Jediných, shromážděných ve skrytém tajném údolí někde v Centrální Asii. Představte si, na chvíli, kvalitu zaměřeného poslechu Hierarchie – představte si zvuky vstupující do éteru skrze údolí. Poté, co Kristus zazněl Velkou Invokaci, se říká, že shromážděná Hierarchie opakuje mantra. Můžeme si představit rytmický zpěv skupiny rozléhající se údolím. Každý z těchto tří dnů ceremonií, říká se, má specifickou klíčovou myšlenku. Dnes, první den v cyklu, nota Láska v jejím hierarchickém smyslu zní skrze éter. Je to jiné od toho, co myslíme lidskou láskou – je to láska osvobozená od sentimentu, emoce a osobního důrazu … láska, která pracuje jménem celku a ne v zájmu jakékoliv skupiny nebo jednotlivce. Naše duše milují tímto hierarchickým způsobem, výsledkem je, že jsme našim vlastním malým způsobem schopni 3
chápat takovou neomezenou lásku – a opravdu jako meditující skupina máme přirozenou schopnost myslet z této perspektivy – milovat celek, starat se dobro celku lidstva a celku planetárního života. Druhý den v tomto cyklu tří denní ceremonie, v den úplňku, zítra, nota Zmrtvýchvstání se emanuje skrze auru přemýšlející Hierarchie. Zmrtvýchvstání zdůrazňuje živost, žijícího Krista a “život bohatší”. A pak třetí den cyklu, Neděle, je hlavní myšlenkou Kontakt, bližší vztah mezi Kristem a Jeho lidmi, mezi Hierarchií a lidstvem. V den úplňku je, na chvíli, synchonicita mezi časem, který měří hodinky a hodiny a mezi hlubokým časem měřeným koincidencí cyklů, rytmy a toky energie na jemných rovinách. A je to v tento posvátný moment, říká se, kdy ceremoniální zvučení Velké Invokace nejprve Kristem a pak shromážděnými Rishis a Svatými předchází starověký rituál. Přesně v momentě úplňku Kristus, říká se, žehná světu – uvolňujíce požehnání daná dříve Buddhou. Pak opakuje poslední slova Buddhy nebo kázání, které je následováno osmi kázáními Ježíše na hoře. O slovech kázání na hoře zaznamenaných Matoušem v jeho části Kázání na hoře můžeme přemýšlet jako o volném překladu současných slov. DK nám říká, že překlady v Novém Zákoně jsou neadekvátní a zavádějící. Ale přesto, slova, která máme, volají naši pozornost ke kvalitám jednoduchosti a transparentnosti, kterou můžeme najít uvnitř lidské komunity – jednoduchost, kterou sofistikovaná mysl jednoduše nemusí zaznamenat. Kázání mluví o přirozených lidských kvalitách, které mohou být nalezeny ve všech komunitách, když se osobnost nese s mírou pokory k bohatství duše. Připomínají nám zcela zřejmou jednoduchost dobré vůle a jak nesmírně důležitá tato kvalita je v životě jakékoliv komunity. Kázání ukazují směrem k byvší lidský, přirozeně a bez póz, což odráží něco z čistého zvuku duše. Není to set přesvědčení nebo doktrín – vlastně je to opak. Stejně jako Buddha ve svém posledním kázání připomněl jeho učedníkům, aby se pevně drželi pravdy a byli lampou v sobě, Kázání mluví o osobnosti, která přijímá svoji nekompletnost, jak dosahuje ke království nebeskému, které leží uvnitř ní. Kázání nám připomínají, abychom se podívali na lidstvo skrze čerstvé oči osvobozené od očekávání od toho, jak může vypadat produchovnělé lidstvo a jak bude cítit. Požehnaní jsou chudí duchem: neboť jejich je království nebeské. Požehnaní jsou ti, kdo truchlí: neboť budou utěšeni. Požehnaní jsou tišší: neboť zdědí zemi. Požehnaní jsou ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti: neboť budou naplněni. 4
Požehnaní jsou milosrdní: neboť jim bude ukázána milost. Požehnaní jsou čistí v srdci: neboť uvidí Boha. Požehnaní jsou mírotvorci: neboť budou nazýváni dětmi Boha. Požehnaní jsou ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti: neboť jejich je království nebeské. Blíženci jsou znakem duality. Z vyššího pohledu je dualita iluzí. Je to zakořeněný způsob myšlení, že je to zděděná část lidské identity – to je to, co nás vede přemýšlet o duši a o osobnosti jako by to byli zásadně oddělené světy. Je to také to, co nás vede k tomu, že přemýšlíme o jakémkoliv aspektu naší sítě vztahů jako byvší nespojen s duší – například náš vztah s rodinou, naše vztahy s komunitou – nebo způsob, ve kterém žijeme naše ekonomické, politické a kulturní životy. Duše je ponořena ve skupinovém vědomí a absorbována ve vědomí práce Plánu. Jako osobnosti máme tendenci být ponořeni do našich oddělených životů. Klíčová myšlenka Blíženců, kterou budeme používat v naší meditaci - poznávám své druhé já, a jak toto já ubývá, rostu a zářím - nás zve podívat se na dualitu duše a osobnosti skrze oči duše. ‘já’, o kterém se mluví v klíčové myšlence, je já duše, a když meditujeme, jsme zváni myslet z této perspektivy duše – rozpoznávaje, že jak světlo osobnosti ubývá a ztrácí svůj silný smysl oddělenosti od života, tak duše na své vlastní rovině roste a září. Předpokladem energetické potence duality Blíženců také předpokládáme astrologické podmínky a okolnosti, ve kterých je nám souzeno vidět skrze duality a tak zakusit život v jeho celistvosti, jeho syntéze. Je zde jasně mnoho, o čem můžeme uvažovat při našem objevování duality – rozpoznávaje, že jak toto děláme, jak uvažujeme nad tématem, uvažujeme nad fundamentální dynamikou v naší vlastní přirozenosti – uvažujíce nad vztahem mezi duší a osobností – jak v jeho univerzálním smyslu, tak v intimním způsobu, ve kterém se univerzální prezentuje nám – dualita našeho vlastního smyslu já. Velmi často se díváme na velká témata jako dualita v soudících výrazech – dualita je špatná, syntéza je dobra. Tohle je to, co dualita dělá – je to podstata dualistické mysli. Z pohledu duše, vše, co je kolem, je jednoduše Práce a vypracování Plánu. Duše si volí vstoupit do mysli a srdce, které přebývá v oddělenosti. Vozítko duše ve světě je po mnoho životů identifikováno s odděleností, dokonce chápaje duši skrze čočky odděleného já (jako soudce, jako idol, jako vzdálený sen). A tohle všechno je nezbytně v pořádku pro lidskou mysl a srdce, aby nakonec vidělo, že cítění oddělenosti je vlastně závoj, pokřivení toho, co je Reálné. A pak, magickým a 5
krásným otočením kola plně inkarnované lidské bytí hledá cesty, jak vstoupit svobodně do proudu vstřebání v Práci samé. Po otočení nic není důležité víc než proces bytí služebníkem dobra celku, často malým, jednoduše lidským způsobem. Dualita je závoj, který má být roztržen. Blíženci, jako jedno z ramen Mutačního kříže, zajišťují všechny okolnosti, krize, události, které nás nevyhnutelně vedou za závoj, abychom viděli s jasností, abychom viděli, jako by byl závoj přetržený. Pak, bez ztráty čehokoliv z našeho vnímání sebe, vidíme duši a osobnost jako jeden integrovaný celek. Dualita se zhroutí do syntézy. Neboť aby se smysl syntézy ujal ve světě času a prostoru, musí být dualita transformována. Pojďme se soustředit na lidské druhy jako celek a na volání božství, které neustále stoupá z lidského ducha. Obecně toto volání, tato invokace, je nevědomá. Rozpoznání reality vnitřní sféry dobra, krásy a pravdy, živoucí vitální hlas svědomí, tak odlišný od komplikovanější a nejisté sféry toho, o čem přemýšlíme, jako je naše lidská identita zabudovaná do DNA našeho vědomí. Přirozeně toužíme po schopnosti milovat, zažít krásu, být v klidu se sebou a s ostatními a žít ve světě, kde je mír. To je substance invokace, která neustále stoupá z lidských bytostí. Je to take hluboce zakořeněno ve všech velkých záležitostech čelících nám – jak máme reagovat v souladu s naší nově objevenou vizí celistvosti a jednoty života? Jak máme řídit naše politické a ekonomické životy takovým způsobem, aby byly dostatečné k zvyšující se krizi klimatické změny, rostoucí nerovnosti mezi bohatstvím a chudobou a k napětí vznikajícímu násilným separatistickým hnutím? Musíme usměrňovat naše životy v souladu s naší lepší podstatou – všechno nám říká, že musíme následovat hlas našeho svědomí – ale vypadáme, že postrádáme důležitost vůle a vize, která je potřebná, abychom se tak chovali. A tak voláme, jako lidská rodina, síly v jádru našeho bytí – síly Světla, a Lásky a síly Duchovní Moci – aby sestoupili na Zemi, přišli nám na pomoc – aby nás vedli v našich akcích, rozsvítili světlo v našich zodpovědnostech a naplnili nás energiemi dynamické vůle potřebné lidmi dobré vůle, pokud o nich předpokládáme, že vedou lidské záležitosti. Na Světový den Invokace, dnes, v den, kdy Kristus sám, spolu se shromážděnou Hierarchií, se říká, že znějí Velkou Invokací, je naše práce v meditaci absorbovat nevyslovenou invokaci vycházející ze srdce lidstva, abychom ji přenesli do středu koncentrovaného porozumění. V tichu našich myšlenek, pojďme každý z nás budovat jasné autentické porozumění lidské potřeby Světla, Lásky a Účelu v tomto čase v naší historii. A pak, jak zníme Velkou Invokaci, pojďme poslat tuto invokaci, jako šíp, přímo do Mysli Boha, Srdce Boha a centra, kde je vůle Boží známa. Část krásy a síly Velké Invokace je v tom, že spojuje dohromady prosté volání lidstva (volání od chudých duchem, od tichých, od těch, kdo truchlí) se zacílenějším voláním těch, kteří viděli něco z vize celistvosti a kdo sní o tom, že budou sloužit této vizi (volání od těch, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti) s nesmírně potentním voláním těch, kdo aktivně pracují, 6
aby postavili nové (volání od mírotvorců a od těch, kdo jsou pronásledování pro spravedlnost) – Velká Invokace smíchává všechno z těchto invokativních volání člověka se zaměřeným, koncentrovaným apelem na záležitosti ze světové esoterní komunity (čistí v srdci – praví esoterici). Velká Invokace je jako talisman, který obsahuje a smíchává všechno z těchto různých znění invokace s Invokací, která neustále proudí z Ašrámu. Opravdu funguje jako most mezi světy – všemi s účelem obnovení Plánu na Zemi a návratu do plného zjevení se Krista, Přicházejícího, o kterém se šeptá ve všech náboženských a rituálních tradicích, které vedou lidi světa na jejich cestě skrze historii.
7
