SKUPINOVÁ PODOBIZNA
FERDINANDA HR. HROZNATY Z KOKOŘOVA A JEHO RODINY Petr Brandl 1705
RESTAURÁTORSKÁ ZPRÁVA Šárka a Petr Bergerovi akad. malíři a restaurátoři 2008
ÚVOD Rozměrné plátno, které se spolu se svým protějškem objevilo při restitucích v roce 1991 jako „barokní obraz od neznámého malíře“, bylo na základě obsáhlé expertizy PhDr. Jaromírem Neumannem připsáno Petru Brandlovi a vročeno do období jeho pobytu ve Žluticích kolem roku 1705 1 , přičemž za autora souvisejícího obrazu, zobrazujícího zbytek rodiny byl označen Filip Kristian Bentum. Obraz byl v roce 1996 zběžně prozkoumán na AVU v Praze, kde pod vedením prof. Karla Strettiho bylo provedeno několik sond, převážně v místech inkarnátů 2 , tedy v nejdůležitějších partiích obrazu. Rozsondovaný obraz byl poté natočen na přepravní válec, a tak zůstal až do roku 2008, kdy proběhlo jeho restaurování. Během odstraňování přemaleb se v této době podařilo objevit signaturu v levé dolní
Petrus Brandl pinx
části výjevu „ .“, která definitivně potvrdila autorství tohoto mimořádného díla. Po sérii dotazů na nejrůznějších místech se podařilo vypátrat osud obou obrazů po polovině minulého století, kdy se nacházely (již bez napínacího rámu) nejprve na zámku v Lysicích., odkud byly později z dosud nezjištěných důvodů převezeny k restaurování do zámku Milotice u Kyjova 3 . To zde provedl Richard Polák, malíř z Brna, o čemž svědčí dochovaná restaurátorská zpráva ze dne 28.11.1966, uložená v archivu v Brně 4 . Bohužel je nutné konstatovat, že této opravě, jenž ve své době znamenala bezesporu stabilizaci volně položených pláten, je nutno zároveň přičíst i zásadní degradaci díla, způsobenou patrně špatně vyhodnoceným sondážním průzkumem, a na to navazujícím příliš rasantním čištěním. Restaurátorské práce byly provedeny natolik zběžně, že byla přehlédnuta i signatura, která tak pravděpodobně byla čištěním částečně poničena, obdobně jako četné lazury po celé ploše obrazu. Před opravou nebyl proveden ani průzkum rentgenologický, následkem čehož se pak restaurátor při „pátrání“ na mnoha místech dostával pod originální barevnou vrstvu.
1
EXPERTIZA „ Petr Brandl, Skupinová podobizna Ferdinanda hr. Hroznaty z Kokořova a jeho rodiny- tří dcer a tří synů“ „Filip Kristian Bentum, Podobizna Hroznatovy ženy Adléty roz. baronky z Printzenau se šesti syny“ (1998) 2 Posudek Karla Strettiho, zmiňovaný a částečně (?) citovaný v Expertize Jaromíra Neumanna 3 Restaurátorská zpráva I. etapy č.1966/21. Z archivu 4 Restaurátorská zpráva Richarda Poláka tvoří přílohu č.1 této dokumentace
2
STAV PŘED OPRAVOU Obraz byl k restaurování předán natočený na přepravním válci. Pro stanovení postupu restaurátorských prací jej tedy bylo nutno nejprve rozbalit, prohlédnout a zdokumentovat jak z lícové strany, tak i z rubu.
Stav obrazu po rozvinutí
Po rozvinutí bylo možno konstatovat, že rozměrné plátno je stabilizované, barevná vrstva ani tmely, viditelné jak v sondách, tak i reliéfně se projevující pod evidentními přemalbami, neopadávají ani nepraskají. Plátno je velmi hrubé a překvapivě má keprovou vazbu, která pro české země není typická. Na mnoha místech prosvítá červený bolusový podklad, který vyrovnává nepravidelnosti ve vazbě plátna. Obrazem procházejí dva vertikální švy.
Detail dolního rohu s pruhem vloženého plátna a nesoudržnou mezivložkou, tvořenou lepicí páskou (!) 3
U pravého dolního okraje je téměř do poloviny rozměru viditelný doplněk pruhem nového plátna, částečně dnes oddělený. Obraz byl v roce 1966 nažehlen na nové plátno pomocí voskovo‐pryskyřičné směsi. Tato rentoiláž je dosud funkční, ač lep sám je poněkud křehký (patrně vyšším podílem pryskyřice). Při zmíněném zásahu došlo k mírnému sežehlení nejvyšších past. Povrch obrazu je pokryt matnou vrstvou starého laku (částečně rozloženého), natolik silnou, že kompozice v tmavších partiích není čitelná. Při podrobnějším pohledu lze vysledovat hrubé plošné přemalby malířského charakteru, zasahující pravděpodobně většinu výjevu. V sondách, které byly provedeny na AVU v devadesátých letech, se objevuje poničená malba s vytmelenými starými přehyby a sklady plátěné podložky (Ferdinand Hroznata), či poškozená předchozím rasantním čištěním (Maria, Josef ...). Největší destrukce, které lze přičíst předcházející velké opravě z roku 1966, se nacházejí v okolí hlavy Joany, kde je vidět hrubé promytí až do spodních vrstev.
Sonda do přemalby, provedená na AVU, odhaluje míru staršího promytí originálu 4
STABILIZACE PLÁTNA I když byla rentoiláž ještě dostatečně funkční, bylo rozhodnuto dublované plátno sejmout a obraz nažehlit na nový lep. Důvodem byly jak mírné nerovnosti plátna (způsobené dlouhodobým svinutím) a křehkost starého lepu, tak i nutnost prozkoumání stavu rubu plátěné podložky (trhliny, nastavený pruh plátna dole i možnost výskytu případného staršího nápisu).
Postup snímání dublovaného plátna. Šipky označují papírové mezivložky, chránící chybějící plátno a vložený nový pruh Obraz byl tedy derentoilován a rub očištěn. Sejmuty byly lokální mezivložky, které mezi plátny prakticky nedržely (nebyly plně prosyceny voskovo‐pryskyřičným lepem). Poté byla na namáhaná místa vložena papírová mezivrstva, stabilizující okolí trhlin a doplněného pruhu plátna, a obraz byl nažehlen za pomocí voskovo‐pryskyřičné směsi. Po rentoiláži bylo plátno napnuto na nový vypínací, profilovaný rám s dvojitým křížem o dostatečné síle a velikosti 5 .
Odstraňování ochranného přelepu. V protisvětle jsou patrné sondy, provedené na AVU 5
Pro silně poškozenou, plošně přemalovanou malbu po obvodu plátna bylo nutné formát obrazu určit podle rubu originálního plátna‐ zkoumány byly tedy girlandy vytaženého plátna, částečně viditelné původní okraje i množství otvorů po hřebících. Tak byly stanoveny rozměry obrazu na 261x304cm.
5
Stav po nažehlení na nové plátno a napnutí
RENTGENOLOGICKÝ PRŮZKUM Po stabilizaci byl obraz zkoumán nedestruktivními prostředky. Především byl proveden průzkum rentgenologický‐ prohlídka v UV osvětlení měla vzhledem ke známé historii díla pouze informativní charakter a nepřinesla žádné překvapivé poznatky. Kromě sond je celý obraz pokryt prakticky neprůhlednou silně zářící zelenožlutou vrstvou starého laku, pod kterou nejsou tušené přemalby nijak viditelné. V sondách se objevila odhalená značně poničená barevná vrstva. Bylo tedy vytipováno 6 nejdůležitějších míst (portréty všech zobrazených postav), které byly zrentgenovány. Obecně lze říci, že na všech snímcích se výrazně projevuje otisk keprové vazby hrubého, nepravidelně tkaného plátna, do vrstvy podkladu. Kromě Joa(ny) se neobjevují výrazné autorské změny, vše je velkoryse rozvrženo do celého formátu již od počátku bez dlouhého hledání‐ možná proto působí rozměrná kompozice tak ohromujícím dojmem. 6
RTG snímek + snímek v bočním světle Ferdinand Hrozanta: Snímek zachycuje sebevědomou malbu bez většího autorského hledání. Je patrné, že malíř portrétovaného dobře znal, zřejmě práci předcházely studie, či jiné portréty.
RTG snímek + snímek v rozptýleném světle Maria (viz poznámka na str. 8): Snímek RTG ukazuje na značně poničenou malbu, což koresponduje s nálezem v sondě: 7
v ní jsou patrné dvě originální barevné vrstvy o různé atomové hmotnosti (spodní je méně hmotná, je v ní patrně méně olovnaté běloby), což se projevuje na menší intenzitě zobrazení na rentgenogramu. Světlá stopa vpravo svědčí o tom, že k malbě sytě červeného květu byla použita rumělka. Žluté šipky ukazují hranice sondy (AVU, 1996) do plošných přemaleb, pocházejících z poslední opravy v roce 1966.
RTG snímek + snímek v bočním svět Ioa. (Johanka Františka 6 ?): Na tomto srovnání je nejlépe vidět míru poškození díla neodborným čištěním, a také pravděpodobný důvod, proč k této destrukci došlo. Na rentgenogramu se ve spodních vrstvách objevuje jiná varianta portrétu. Jak je patrné, malíř nejprve zamýšlel dívku 7 zobrazit s hlavu pootočenou směrem ke skupině bratrů. Tento záměr byl zřejmě zcela dokončen, jak o tom svědčí některé detaily (např. lesk v oku). Co bylo příčinou změny až ve finální verzi, se dnes můžeme pouze domnívat 8 . V každém případě patrně mylně zhodnocená pentimenta a prosvítající odlišná malba ze spodních vrstev bylo to, co vedlo restaurátora při předchozím zásahu (1966) k drastickému odstraňování originální malby. Šipky ukazují hranici sondy (AVU, 1996) 6
MARIA a JOANA- v expertize Jaromíra Neumanna jsou tyto dívky označené jako sedící devítiletá Marie a stojící desítiletá Johanka Františka, což však ani v jednom případě neodpovídá zobrazení. Podle jiných pramenů (viz příloha č.2) měl Ferdinand Hroznata tři dcery, a ty se jmenovaly: MARIE ALŽBĚTA, BARBORA TEREZIE FRANTIŠKA a MARIE ANNA. Marie Alžběta se vdala v roce 1707, Marie Anna v roce 1704, kdy jí bylo 17 let (*1687-+1725). Tato dcera byla tedy již v době portrétování vdaná. O dceři ADÉLE (viz nápis na obraze) se nepodařilo nalézt žádný záznam, ani o datu narození BARBORY TEREZIE FRANTIŠKY (jedná se s největší pravděpodobností o tutéž dívku, snad domácky zvanou Adélka). 7 Je však otázkou, zda portrét ve spodních vrstvách patří skutečně „Joaně“, jak by se nabízelo nejlogičtěji. Nelze se totiž ubránit dojmu, že rysy ve spodních vrstvách, alespoň pokud lze z rentgenogramu posuzovat, této dívce nepatří. Hypotézu, že tato hlava vykazuje mužské rysy, poněkud shodné s Fer.Hroznatou, můžeme považovat za velmi odvážnou, nikoliv však za nemožnou, a to v tom případě, že původní záměr autora snad mohlo být usazení sedícího otce mezi děti (obdobně tak, jak matky na obraze Bentumově...) 8 Jaromír Neumann se ve své Expertize všímá přímého očního kontaktu mezi divákem a otcem s dcerami v protikladu se zobrazenými třemi chlapci.
8
RTG snímek + snímek v rozptýleném světleAdel(ka) (viz poznámka na str. 8): Na snímku RTG se výrazně projevuje keprová vazba plátna, resp. její otisk do hmoty podkladu. Výrazně se projevuje i poškození malby, způsobené překlady plátna, a „strhnutí“ malby v okolí krakel při drastickém čištění. I zde se spodní barevná vrstva projevuje jako méně hmotná našedlými plochami (čelo dítěte). Snímek v rozptýleném světle ukazuje malbu již po očištění.
RTG snímek Ign(ác) a Phil(ip) Na snímku je vidět mechanické poškození plátna. Malíř bez zaváhání klade barvu na definitivní místa, modelace barevné pasty je úsporná, avšak promyšlená a suverénní. 9
RTG snímek + snímek v rozptýleném světle: Ios(ef) Ani zde Brandl dlouze nehledal výsledné formy přestože i zde lze vysledovat dvě vrstvy pleťového tónu (které se obdobně jako u dívek na rentgenogramu projevují různě podle atomové hmotnosti, tedy přítomnosti těžkých kovů), obě vrstvy tvoří jeden celek, jde tedy o předem promyšlenou výstavbu obrazu. Šipky ukazují hranici sondy (AVU, 1996)
SONDÁŽNÍ PRŮZKUM
Na průzkum nedestruktivní navázal průzkum sondáží, který byl pojat jako doplňkový, vzhledem k již provedeným sondám na nejdůležitějších partiích obrazu. Na základě průzkumu celé plochy malby lze korigovat poměrně laskavé vyjádření prof. Karla Stretiho o „retuších, přecházejících v přemalbu...se záměrem sjednotit vzhled obrazu“, konstatováním, že prakticky celá plocha obrazu byla hrubě malířsky přemalována a důvodem bylo větší či menší poškození malby drastickým čištěním, a to v podstatě v celém rozsahu kompozice (s výjimkou několika méně poškozených míst, ale i tam bylo identifikováno stržení lazur kolem okrajů krakel). V sondách se po odstranění této vrstvy lokálně objevily i stopy ještě starších nepůvodních zásahů, které bohužel jsou v podstatě stejně rozpustné jako okolní lazury, ty byly proto částečně odstraněny mechanicky, avšak na nejchoulostivějších místech byly ponechány a pojednány retuší. 10
V pozadí výjevu byla sice zaznamenána snaha o čárkovanou retuš po struktuře vazby plátna, avšak její provedení hutnou kalnou barevnou pastou je hrubé a naprosto nerespektuje zachovaný (byť poničený) originál. Celkově lze říci, že způsob restaurátorského zásahu neodpovídá době 60tých let, kdy byly prof. Bohuslavem Slánským již formulovány základní principy moderního restaurování. O pečlivosti a zodpovědném přístupu restaurátora svědčí bohužel nejen to, že na několika místech byly „retuše‐přemalby“ provedeny na přelepový (ochranný) papír, zapomenutý po retailáži, ale především smutný fakt, že při své práci přehlédl dokonce i signaturu Petra Brandla, která byla objevena až v průběhu současného snímání přemaleb. Jak diskutabilní byly zásahy malířské, tak kvalitně bylo provedeno tmelení defektů křídovým tmelem s příměsí oleje a vložení pruhu plátna vpravo dole. V sondách se objevilo ještě starší tmelení tvrdým okrovo‐růžovým tmelem, které sice originál příliš nerespektovalo, ale vzhledem k jeho nerozpustnosti bylo rozhodnuto jej i nyní ponechat.
Sonda v pozadí ukazuje plošnou malířskou přemalbu s náznakem čárkování, ovšem bez respektu k poškozenému originálu. Na postavě Herkula lze vysledovat fragmenty starší černé přemalby, která znečitelňuje výjev a byla příčinou mylné interpretace statue při posledním restaurování 9 .
9
Postava byla ještě v expertize J. Neumanna označena jako kentaur, protože restaurátor mylně vyšel z obrysů naznačených staršími ponechanými přemalbami. Po jejich maximálním odstranění a po studiu srovnávacího materiálu bylo konstatováno, že se jedná o postavu Herkula, která nezapře Brandlovu znalost díla Adriena de Vries.
11
Sondážní průzkum: Bíle jsou označené zbytky kalné plošné přemalby, kompletně zakrývající krakeláž i strukturu povrchu barevné vrstvy. Pod malířskými úpravami je patrná nepoškozená originální malba, i když na mnoha místech se strženou lazurou. (plášť Ferdinanda Hroznaty)
Pod přemalbou se objevily fragmenty nerozpustné černé barvy, které mohly být částečně odstraněny mechanicky‚ (místo vpravo za Ferdinandem Hroznatou)
12
Okraj obrazu byl na třech stranách značně poničen přehnutím (zmenšením kompozice až o cca 25 cm). Šipka ukazuje sondu (zbytek plošné husté přemalby).
MAKROSNÍMKY Po vyhodnocení sondážního průzkumu byly postupně sejmuty všechny zásahy z roku 1966. Ty byly prováděny olejovými barvami do pryskyřičného laku, takže jejich odstraňování bylo poměrně snadné. V této etapě byla objevena v levé spodní části, vlevo od nohy Ferdinanda Hroznaty, signatura Petra Brandla.
Signatura „Petrus Brandl pinx“ objevená při snímání přemaleb
Makrosnímek Adel(ka)
13
MakrosnímekIoa(na) Snímek ukazuje míru poškození malby opadáním i promytím
14
MakrosnímekMaria Dobře patrné jsou dvě originální vrstvy inkarnátu
15
MakrosnímekIos(ef)
16
Makrosnímekhlava psa. Snímek ukazuje bravuru a lehkost, s jakou autor řeší detaily rozměrné kompozice.
Makrosnímekdetail nohy Ferd. Hroznaty. Na snímku je patrná sedřená malba okolo okrajů krakel jev, který postihuje prakticky celou plochu obrazu. 17
POSTUP DALŠÍHO RESTAUROVÁNÍ Po očištění povrchu obrazu od přemaleb byla provedena revize tmelů. Vzhledem k tomu, že tmely z roku 1966 splňují dosud veškeré nároky, byly ponechány, pouze na několika místech mírně upraveny a doplněny‐ kvůli požadované maximální pružnosti‐ tmely voskovo‐ pryskyřičnými.
Před nalakováním byl povrch malby zkontrolován pod UV osvětlením a lokálně dočištěn Poté byl obraz opatřen pracovní lakovou mezivrstvou a retušován. V první vrstvě byly barevně sjednoceny nejrozsáhlejší světlé tmely hnědočervenou podkladovou barvou, do které pak byla prováděna samotná retuš voskovo‐pryskyřičnými barvami.
Nejprve byly plochy velkých tmelů sjednoceny barvou odpovídající podkladu a poté scelovány retuší, místy až rekonstrukčního charakteru
18
Postup retuší Míra retuší byla zvolena s ohledem na předpokládané umístění‐ větší defekty byly retušovány systémem čárek a zjemňujících teček, drobnější poškození napodobivě. Na některých místech byla nejvíce poškozená malba rekonstruována. Všechny současné zásahy jsou zvoleny tak, aby nezastíraly stupeň poškození originálu, avšak aby výjev působil celistvým dojmem. V zájmu zachování čitelnosti výjevu byly retušovány i nejrušivější promyté krakely.
Srovnání malby v levém horním rohu vlevo postupné odstraňování přemaleb odhaluje plošné překrytí malby (viz sonda), poničené v minulosti zmenšením formátu přehnutím Na přání majitele byla také několika drobnými tečkami scelena i promytá signatura, avšak bez dopisování chybějících znaků. Obraz bude nutné opatřit závěrečnou vrstvou damarového laku přibližně po jednom roce. Ve stejné době bude nutné zkontrolovat i vypnutí plátna. 19
Vzhledem k rozměrům obrazu a možnostem v restaurátorském ateliéru bylo značně obtížné restaurátorské zásahy fotograficky dokumentovat v plném rozsahu, protože nebylo možné zaznamenávat celek ani větší části kompozice. Přesto byl obraz jako celek zdokumentován alespoň v den odvozu.
Petr Brandl: Skupinová podobizna Ferdinanda hr. Hroznaty z Kokořova a části jeho rodiny, 1705 Stav po restaurování – prosinec 2008
20
ZÁVĚR Kvalita malířského projevu, umocněná mimořádným rozměrem obrazu, velkorysá kompozice, i potvrzené autorství nálezem signatury činí z tohoto díla výjimečnou záležitost v kontextu celého českého výtvarného umění. Prof. Jaromír Neumann právem zařadil tento skupinový portrét spolu se Škrétovou podobiznou rodiny řezače drahokamů Miseroniho na samotný vrchol českého barokního malířství. Pohnutou historii obrazu, který (odborníky již dávno považovaný za ztracený) se neočekávaně objevil při restitucích, aby se u nového osvíceného majitele dočkal své rehabilitace, můžeme částečně sledovat ze stop na obraze samém‐ změny formátu (naštěstí bez odstřižení přebytečného plátna), složení do menšího balíku (ale pravděpodobně ne nijak dlouhodobé), opětovné napnutí, opětovné sepnutí a uložení bez jakéhokoliv zabezpečení, a konečně oprava v 60tých letech minulého století, to vše vtisklo obrazu nesmazatelnou stopu. Současné restaurování je povinno tuto stopu respektovat, neboť tato dnes již tvoří nedílnou součást díla. Je proto samozřejmostí, že všechny současné zásahy jsou snadno odstranitelné a plně respektující originál. Za krátkou zmínku na závěr stojí i jeden z nepominutelných rysů tohoto obrazu, a tím je promyšleně použitá metoda „nonfinito“, kdy není všem částím výjevu věnována stejná péče‐ některá místa tak zůstávají pouze naznačena, bez promalování detailů. Neznamená to však nedokončení díla či předčasné přerušení práce, ale vědomé poselství malíře, který nechá oko diváka volně klouzat po výjevu a domýšlet/dotvářet méně podstatné detaily. Brandl tedy klade vedle sebe plochy, dovedené k dokonalosti (např. hlavy portrétovaných, zátiší s květinami či mrtvou zvěří atd), s místy pouze zběžně naznačenými, jako jsou ruce Ferdinanda Hroznaty, šaty Adélky, statue na balustrádě stavby v zahradě (čitelné pouze stopou suchého širokého štětce v ještě tvárné barevné pastě), sumárně pojednaná kašna se sochou Herkula či vegetace v pozadí. Zde všude, i když určitě musíme počítat i se zprůhledněním či poškozením barevné vrstvy, Brandl promyšleně použil tuto metodu (známou již od dob Michalangela), která dodává tomuto dílu rafinovaně strukturovanou mnohovrstevnost. V Písečné dne 17.12.2008 Šárka a Petr Bergerovi akad.mal. 21
TRANSPORT A UMÍSTĚNÍ
22
