Fenomén kávy a kaváren v českém umění

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury

Fenomén kávy a kaváren v českém umění Bakalářská práce

Autor:

Natálie Barcalová

Studijní program:

B7310 Filologie

Studijní obor:

Jazyková a literární kultura

Vedoucí práce:

prof. PhDr. Vladimír Křivánek, CSc.

Hradec Králové

2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně (pod vedením vedoucího práce prof. PhDr. Vladimíra Křivánka, CSc.) a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. . V Hradci Králové dne 23. 4. 2015

Natálie Barcalová v. r.

Děkuji prof. PhDr. Vladimíru Křivánkovi, CSc. za vřelý přístup, zodpovědné vedení bakalářské práce a poskytnutí opravdu cenných rad při jejím vypracovávání. Taktéž děkuji všem spolutvůrcům a spoluúčastníkům při tvorbě knihy O kávě ke kávě, bez nichž by tato bakalářská práce pozbývala svých základů.

Bibliografický záznam BARCALOVÁ, Natálie. Fenomén kávy a kaváren v českém umění. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 72 s. Bakalářská práce. Anotace Výsledkem bakalářské práce bude realizace sbírky básní věnujících se fenoménu kávy a kaváren v české poezii od 19. století dodnes, která následně bude prezentována v hradeckých kavárnách. V teoretické části bude rozebrána literární historie (a historie vůbec) tohoto fenoménu v českém prostředí (káva jako společník při tvorbě, kavárny jako prostředí sloužící k uměleckému výrazu, sociálním interakcím, prezentaci apod.), vybrané básně, jejich autoři, koncepce sbírky, výtvarné zpracování a mediální uchopení celého projektu. Klíčová slova káva, poezie kavárenská, poezie česká od 19. století dodnes, vydání knihy, O kávě ke kávě

Bibliographic record BARCALOVÁ, Natálie. The Phenomenon of Coffee and Cafés in Bohemian Art. Hradec Králové: Pedagogical Faculty, University of Hradec Králové, 2015. 72 pp. Bachelor Degree Thesis. Annotation The goal of the bachelor thesis is realisation of a poetry anthology devoted to the phenomenon of coffee and cafes in Czech poetry since the 19th century to present. The resulting anthology shell be presented to public in Hradec Králové cafes. Theoretical section deals with literary history (and history in general) of this phenomenon in Czech environment (coffee as a companion during the act of creation, cafes as ambience serving artistic expression, social interactions, presentation and the like), selected poems, their authors, notion of the anthology, artistic implementation and media conception of the entire project.

Keywords coffee, cafe poetry, Czech poetry since the 19th century to present, edition of a book, Of coffee to coffee

OBSAH 1

ÚVOD ............................................................................................................................ 1

2

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 3 2.1

2.2

FENOMÉN KAVÁREN ......................................................................................................... 3 2.1.1.1

Národní kavárna .............................................................................................................. 3

2.1.1.2

Kavárna Slavie ................................................................................................................ 4

2.1.1.3

Louvre ............................................................................................................................. 4

2.1.1.4

Shrnutí ............................................................................................................................ 5

ROZBOR SBÍRKY O KÁVĚ KE KÁVĚ ................................................................................... 5

2.2.1

Kompoziční výstavba sbírky ................................................................................... 5

2.2.2

Rozbor básní........................................................................................................... 8

2.3

2.2.2.1

František Hrubín – A kolem magického kavárenského stolku… .................................... 8

2.2.2.2

Kateřina Rudčenková – Sedí v kavárnách… ................................................................. 10

2.2.2.3

Ivan Wernisch – *** ..................................................................................................... 11

2.2.2.4

Ivan Blatný – Malá mírová slavnost ............................................................................. 13

2.2.2.5

Konstantin Biebl – S lodí, jež dováží čaj a kávu ........................................................... 15

2.2.2.6

Jan Skácel – Dcery písně .............................................................................................. 16

2.2.2.7

Vladimír Holan – Zmrtvýchvstání ................................................................................ 18

2.2.2.8

Richard Weiner – Na příští radost ................................................................................. 20

2.2.2.9

Karel Plíhal – Jaro......................................................................................................... 22

2.2.2.10

Ivan Wernisch – V kafemlejnku ................................................................................. 24

2.2.2.11

Václav Hrabě – Vojenská suita 2 ................................................................................ 25

2.2.2.12

Vladimír Křivánek – 13 .............................................................................................. 27

2.2.2.13

Milada Součková – Daguerrotyp s vyhlídkou na jezero Michigan ............................. 29

2.2.2.14

Jaroslav Seifert – Kavárna Slavie ............................................................................... 32

2.2.2.15

Jan Zábrana – 69 ......................................................................................................... 34

2.2.2.16

Jiří Žáček – V kavárně ................................................................................................ 35

2.2.2.17

Jaroslav Seifert – Osud ............................................................................................... 36

2.2.2.18

Vítězslav nezval – Edison (V.) ................................................................................... 38

SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI ........................................................................................... 40 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................... 41

3

3.2

3.1.1.1

Motivace a vznik nápadu .............................................................................................. 41

3.1.1.2

Kniha jako trvalá hodnota ............................................................................................. 41

REALIZACE PROJEKTU............................................................................................. 44

3.2.1

Kontakt se současnými autory .............................................................................. 44

3.2.2

Kavárny ................................................................................................................ 45

3.2.2.1

Café Na kole ................................................................................................................. 45

3.2.2.2

Kavárna Muzeum .......................................................................................................... 46

3.2.2.3

Central Bar .................................................................................................................... 46

3.2.2.4

Cona Coffee .................................................................................................................. 47

3.2.3

Koncept ................................................................................................................ 47

3.2.4

Ilustrace................................................................................................................ 48

3.2.4.1

Komentáře ilustrátorky k jednotlivým kresbám ............................................................ 49

3.2.5

Tisk ....................................................................................................................... 49

3.2.6

Finální úpravy ...................................................................................................... 51

3.2.7

Propagace a ohlasy .............................................................................................. 52

3.2.8

Financování.......................................................................................................... 53

3.2.9

Ohlasy .................................................................................................................. 54

3.3

SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI ............................................................................................ 55

4

ZÁVĚR ........................................................................................................................ 56

5

ZDROJE ...................................................................................................................... 57 5.1

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................................... 57

5.2

SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ .............................................................. 58

5.3

SEZNAM LITERATURY SOUVISEJÍCÍ S TÉMATEM .............................................................. 59 PŘÍLOHY .................................................................................................................... 61

6 6.1

KNIHA S ILUSTRACEMI A OBALEM .................................................................................. 61

6.2

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ...................................................................................................... 69

6.2.1

Fotografie z procesu výroby knihy ....................................................................... 69

6.2.2

Fotografie podoby prodeje knihy ......................................................................... 70

6.2.3

Plakát – křest knihy .............................................................................................. 70

6.2.4

Fotografie ze křtu knihy ....................................................................................... 71

6.3

TISKOVÁ ZPRÁVA ........................................................................................................... 72

1 ÚVOD Prvotní myšlenkou na realizaci projektu libovolného výběru nebyla sbírka poezie o kávě, ale autorská kniha povídek. Vybrala jsem si tedy nakladatelství a poslala jim ukázku své tvorby. Tam jsem však narazila, dočkala jsem se své první kritiky bez skrupulí. Tato dnes již pochopitelná a vlastně i úsměvná příhoda má tedy na svědomí to, že jsem začala přemýšlet, o čem jiném psát, aby to mělo smysl, aby to bylo přínosné nejen pro mne, ale i pro ostatní. Přemýšlení nemělo dlouhého trvání. Vlastně to bylo docela jednoduché. Spojila jsem totiž dohromady skutečnosti, které mne baví, a to kávu a poezii. Začala jsem na internetu i v knihovnách hledat, zda existuje soubor básní věnovaných kávě. Nic takového v českém prostředí k nalezení není, dala jsem se tedy do stavby základů svého nápadu. Ten k sobě přibíral další a další myšlenky, až vznikl projekt tzv. knihy k právě jednomu šálku kávy, který ve formě útlého sešitu protkaného šicím strojem a ozdobeného vyzrálými ilustracemi putoval do hradeckých kaváren. Mou cestu ke všem nezbytným bodům popisuji právě v této bakalářské práci s názvem Fenomén kávy a kaváren v české poezii. Tento projekt má několik rozměrů. Fenomén kaváren je totiž v českém prostření poměrně silně vybudovanou tradicí, především mezi umělci, a tedy i básníky všech generací. Je však zajímavé, že právě o kavárnách a kávě jako takové mnoho zmínek v jejich tvorbě není. O tom vypovídá i pár čísel z mých soukromých statistik – do finálního výběru se dostalo 43 básní z celkem 94 přečtených sbírek a souborů. Byly to v souhrnu všechny, které obsahovaly v jakémkoliv kontextu právě mnou zaměřenou tematiku. Z oněch 43 básní jsem pak pečlivě vybrala 19, které utvořily sbírku s názvem O kávě ke kávě. Při výběru hrála roli především kompozice sbírky, která má hned několik rovin, jak popisuji v kapitole Kompoziční výstavba sbírky. Dále jsem se pak snažila o rozmanitost pohledu na kávu a kavárny jako takové, každá z básní tedy uchopuje tuto tematiku čistě po svém. V první části bakalářské práce se věnuji rozboru sbírky jako celku i jednotlivých básní. Ke každé ze sbírek, ve kterých se básně objevují, pak doplňuji krátký nástin zařazení do kontextu autorovy tvorby. Básně jsem rozebírala především v rovině 1

sémantické a motivické, snažila jsem se zaměřit právě na uchopení v nich obsažené tematiky. Poezie má bezpočet interpretací a její rozbor je čistě subjektivní, a tedy i analýza textů sbírky O kávě ke kávě má povětšinou osobní, neobjektivní charakter. V druhé části se pak již věnuji projektu jako takovému. Popisuji zde kompletní cestu od vzniku a motivace přes koncept, ilustrace, tisk, propagaci až po realizaci projektu, jeho financování a jeho sociálně-kulturní intervenci. Tuto bakalářskou práci jsem v zásadě neuchopila jako práci vědeckou, ale spíše jako práci psanou formou eseje, pojednání. Mým cílem bylo sepsání takové práce, jež by dávala smysl a byla by spíše autorským dílem, které přímo vystihuje autorův postoj a vhled do dané problematiky. Domnívám se, že poezie si právě takovou formu nejen zasluhuje, ale přímo žádá. Praktická část obsahující popis projektu vydání knihy pak není opřena téměř o žádnou zdrojovou literaturu. Tento projekt byl zároveň i určitým experimentem, zkušeností prožitou na „vlastní kůži. O to lépe se mi pak celý proces popisoval a věřím, že právě o to lépe z celé práce bude cítit tento silný příspěvek vlastní invence a zkušeností při vypracovávání získaných.

2

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1

FENOMÉN KAVÁREN

Najít a vybrat básně vhodné k sestavení sbírky s tematikou kávy nebylo tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Fenomén kaváren (především pak pražských) je přitom již od počátku 20. století nedílnou součástí uměleckého, intenzivněji pak literárního dění, jak zmiňuje např. Karel Honzík ve své knize Ze života avantgardy: „Dnešnímu čtenáři by se ve vědách toho druhu muselo vysvětlit, že to nebyla pouze luxusní zařízení pro darmošlapy, ale že to byly i studovny, čítárny novin a knih, klubovny, jednací prostory, místa dostaveníček. Tato útočiště měla osobitý charakter, podle toho, který účel u nich převažoval, nebo podle druhu návštěvníků. Byly kavárny filmařů (Rokoko), kavárny obchodních agentů a senzálů (Imperiál), kavárny polosvěta (Šťěrba-Lindt), kavárny studentů, redaktorů a penzistů (Akademická, Tůmovka, atd.). Ale Nárkav (Národní kavárna) a Slávie byly těmi hlavními kavárnami umění té doby.“1 Kavárny se staly prostředím k nezávislému setkávání spisovatelů, kde se navzájem inspirovaly nejen generace, ale i odlišné žánry. V kavárnách vznikaly nejrůznější kultovní spolky, manifesty i spisovatelská prohlášení, jak se můžeme dočíst i v knize Kam se v Praze chodilo za múzami autorek Yvetty Dörflové a Věry Dykové2. Vybírám zde jen pár (pro literární svět zásadních) kaváren:

2.1.1.1 NÁRODNÍ KAVÁRNA Národní kavárna se nacházela v budově Topičova nakladatelství na Ferdinandově třídě (později Národní). Byla založena na přelomu devatenáctého a dvacátého století a jejím zakladatelem byl Zdeněk Kolman, který ji vedl až do roku 1938. Tato kavárna se do dějin české literatury zapsala především jako místo vzniku spolku Devětsil, levicově orientovaného sdružení české kulturní avantgardy. Obdobím 1 HONZÍK, Karel. Ze života avantgardy: zážitky architektovy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1963, 170. 2 DÖRFLOVÁ, Yvetta a Věra DYKOVÁ. Kam se v Praze chodilo za múzami: literární salony, kavárny, hospody a stolní společnosti. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009.

3

největší slávy Národní kavárny bylo období mezi roky 1923–1928. Tehdy se zde bylo možné setkat prakticky s každým, kdo v české kultuře něco znamenal. V letech 1933– 1935 prošla nejen kavárna, ale celý dům rozsáhlou rekonstrukcí. Během tohoto období si například Vítězslav Nezval, František Halas a František Hrubín museli najít jiné kavárenské útočiště. Stala se jím kavárna Slavie.

2.1.1.2 KAVÁRNA SLAVIE Historie Slavie byla od počátku existence Národního divadla spjatá s českým divadelním životem. Plánovaly se zde divadelní sezóny a smlouvala angažmá. Z literárních osobností, které Slavii navštěvovaly, je třeba připomenout Karla Čapka, Vítězslava Nezvala a vůbec celou skupinu Devětsil, která se ve Slavii usadila během rekonstrukce Národní kavárny. Zvláštní pozornost věnoval této kavárně Jaroslav Seifert: „Sedávali jsme tam u okna vedoucího na nábřeží a popíjeli absint. […] Nad řekou pod stromy podél železného zábradlí bývalo korzo.“3 Kavárnu si však oblíbil například i německy píšící básník Rainer Maria Rilke.

2.1.1.3 LOUVRE V knize Kam se v Praze chodilo za múzami o kavárně Louvre její autorka uvádí: „Od počátku své existence patřila mezi špičku pražského kavárenství, současně však patřila do centra kulturního dění.“4 Kromě obvyklých hostů z řad literátů, jmenovitě například Franz Kafka nebo Max Brod, se tato kavárna může pochlubit také tím, že ji v době svého pražského působení navštěvoval i Albert Einstein. Webové stránky současné kavárny uvádějí také, že „…v kavárně Louvre na Národní třídě sedával s Georgem Pickem a s Vladimírem Heinrichem, pozdějším profesorem astronomie na české universitě.“5 V roce 1925 se v této kavárně konalo ustavující valné shromáždění Československého centra PEN klubu. Jeho prvním předsedou se stal Karel Čapek.

3 SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Editor Marie Jirásková. Praha: Československý spisovatel, 1993, 37 s. 4 SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Editor Marie Jirásková. Praha: Československý spisovatel, 1993, 220 s. 5 Krátký výlet do předválečného Louvru, [online]. Café Louvre [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.cafelouvre.cz/Historie/.

4

2.1.1.4 SHRNUTÍ I přesto však v básnických sbírkách kavárenských návštěvníků najdeme pramálo zmínek o kavárnách či kávě jako takové. Jedno z rozřešení můžeme najít např. v knize Všecky krásy světa Jaroslava Seiferta: „Jenom na kávu do kaváren ovšem nikdo nechodil. Bývala pověstně mizerná. Ty dvě koruny za ni, to bývalo v zimě vstupné do tepla a v létě do hustého kouře. Ale přátelské prostředí za to vždy stálo.“6 Nepsali tedy literáti o kávě, protože by ji neměli rádi, či snad neměli potřebu psát o něčem tak samozřejmém, jako je tento fenomén? A co když pouze nechtěli být příliš předvídatelní? O tom všem se můžeme jen domnívat. Jisté však je, že kavárny hrály a stále hrají silnou socializační roli v kulturní a umělecké tvorbě, jak můžeme ostatně sledovat i dnes při návštěvě snad jakékoliv pražské kavárny. Každá kavárna má své básníky a umělce, každá skrývá příběhy i vzpomínky. Kniha O kávě ke kávě se snaží být podpěrnou holí tohoto kontinua kavárenské kultury.

2.2

ROZBOR SBÍRKY O KÁVĚ KE KÁVĚ

2.2.1 KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA SBÍRKY František Všetička ve své knize Stavba básně popisuje kompoziční výstavbu následovně: „Kompoziční výstavba (tj. kompozice v širším slova smyslu) je uspořádání uměleckého literárního díla a jeho jednotlivých složek, zejména složek obsahových a formových. Podmínkou tohoto uspořádání je vzájemná spojitost všech složek, které dohromady tvoří určitou uměleckou jednotu, a vzájemný vztah částí a celku. Kompoziční výstavba je přitom určena ideových záměrem autora a jeho vztahem ke skutečnosti.“7 Po prohledání celkem 94 sbírek od 29 autorů jsem našla pouhých 43 básní se zmínkou o kávě či kavárně. Je možné, že jsem nehledala na správných místech, v tomto

6 SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Editor Marie Jirásková. Praha: Československý spisovatel, 1993, 177 s.

VŠETIČKA, František. Stavba básně. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994, 11 s. 7

5

případě hrál však velkou roli ve výběru autorů především můj subjektivní pohled a vkus. Při zasazení do kompozice nakonec nejlépe zafungovalo 19 básní od 16autorů. Základním kompozičním principem celé sbírky je princip motivický. Spojujícím a vlastně určujícím motivem je káva popř. kavárna a její atmosféra. Tento motiv se objevuje v každé básni. Ty byly vybrány právě pro své odlišné pojetí tohoto základního motivu. Často je káva nostalgickým nositelem vzpomínky (Ivan Wernisch - ***, Václav Hrabě – Vojenská suita 2), v jiných textech se pojí s kavárnou a událostmi zde odehranými (Jaroslav Seifert – Kavárna Slavie, Jaroslav Seifert – Osud, Vítězslav Nezval - Edison), káva je používána jako doplnění atmosféry představ a snů (František Hrubín – A kolem magického kavárenského stolku…, Konstantin Biebl – S lodí, jež dováží čaj a kávu, Vladimír Holan – Zmrtvýchvstání, Richard Weiner – Na příští radost) či jako součást obrazu přítomnosti, kterou básník popisuje (Ivan Blatný – Malá mírová slavnost, Karel Plíhal – Jaro, Ivan Wernisch – V kafemlejnku). Sbírka tvoří tzv. architektonickou dyádu, tedy mnou (autorem) neoznačených, avšak kompozičně fungujících celků: 1) První část je tvořena 6básněmi (F. Hrubín – A kolem magického kavárenského stolku…, Kateřina Rudčenková – Sedí v kavárnách, Ivan Wernisch – dvě básně z knihy Růžovejch květů sladká vůně, Ivan Blatný – Malá mírová slavnost, Konstantin Biebl – S lodí, jež dováží čaj a kávu). Tyto básně obsahují převážně obecné vhledy do tematiky kávy, uchopení tohoto fenoménu autory různých generací a stylů. Spojujícím obrazem básní je časoprostorová singularita daného prchavého až instantního okamžiku. Básně v sobě zahrnují vnímání času ve formě vln a zakřivení do smyčky, jediným neměnným bodem v tomto plynutí se pak jeví právě káva, kavárenský okamžik. Můžeme je označit za jakýsi úvod k části druhé, jehož účelem v běžném uživatelském čtení je navodit atmosféru hlavních motivů. 2) Druhá část obsahuje zbylých 13 básní. Její kompoziční plán je založen především na chronologii, konkrétně na gradačním uspořádání básní podle vývoje denních dob. Dcery Písně J. Skácela zachycují moment přelomu noci a následného rána, Zmrtvýchvstání V. Holana přináší obraz vstávání stejně jako Na příští radost R. Weinera, Jaro K. Plíhala navozuje atmosféru jarní, 6

probouzení přírody, v následné básni V kafemlejnku I. Wenische je pak již motiv cyklického času, ubíhajících hodin, báseň V. Hraběte vzpomíná na růžové ráno a báseň 13 od V. Křivánka popisuje chvíli s espressem, známou rychlou a silnou ranní kávou, kdesi v u pařížského hřbitova. Do odpoledních hodin pak čtenáře přenese báseň M. Součkové Daguerrotyp v pokoji s vyhlídkou na jezero Michigan. Poté již přichází motiv podvečerních a večerních kaváren v básních J. Seiferta Kavárna Slavie, J. Zábrany básně ze sbírky Utkvělé černé ikony, J. Žáčka V kavárně a opět J. Seiferta Osud, kde se objevuje silný motiv vzpomínání. Tento motiv je pak završen poslední básní V. Nezvala ze sbírky Edison, která končí slovy „[…]naše životy jsou jako noc a den / na shledanou hvězdy práci ústa žen / na shledanou smrti pod kvetoucím hlohem / na shledanou sbohem na shledanou / sbohem / na shledanou dobrou noc a dobrý den / dobrou noc / sladký sen //“8 . První a poslední báseň pak tvoří rámec celé sbírky. Byl zde tedy uplatněn tzv. rámcový princip, kdy nás úvodní báseň zve do jakéhosi kavárenského kolotoče, kolotoče rozličných vzpomínek, atmosfér i chutí kávy. Poslední básní se zdánlivě tento kolotoč loučí, zastavuje, usedává, zároveň však zve k návratu. Vstupní část díla obsahuje i výraznou první, úvodní větu (zvýrazněnou majuskulami), tzv. incipit. Ten ve své Stavbě básně popisuje Všetička takto:„…dává klíč nebo alespoň částečný klíč k následujícímu dění. Je to věta, jež nepřímým způsobem (někdy také ovšem velice přímým a konkrétním) naznačuje obsah, smysl nebo ladění celého díla.“9. Finální část, tedy poslední báseň pak kontrastně obsahuje výrazný finální explicit (zvýrazněný tentokrát miniskulami), který dle Všetičky „…tvoří závěrečný verš, jenž v druhém plánu výslovně zdůrazňuje, že jde také o závěr díla.“10

NEZVAL, Vítězslav. Edison. 8. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1969, 33 s. VŠETIČKA, František. Stavba básně. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994, 30 s. 10 Tamtéž 8 9

7

2.2.2 ROZBOR BÁSNÍ 2.2.2.1 FRANTIŠEK HRUBÍN – A KOLEM MAGICKÉHO KAVÁRENSKÉHO STOLKU… 2.2.2.1.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY FRANTIŠEK HRUBÍN (*1910 - †1971) „Subjektem díla F. Hrubína je především současný člověk v napětí mezi touhou po niterné rovnováze a determinovaností dějinami i běžnou životní praxí; takové evokaci člověka napomáhá dynamizací tvaru, docilovanou prolínáním různých tematických, časových a žánrových rovin.“11 Knihou Lásky (1967), ze které úryvek pochází, vzpomíná František Hrubín na své múzy, inspirace a okolnosti tvorby. Jeho tvorbu lze rozdělit do několika rovin. Ve 30. letech byla jeho básnická tvorba celá prostoupena převážně milostnou, meditativní a přírodní kantilénou, skrze kterou hledal autor životní jistoty a vnitřní řád běhu času (Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Země po polednách, Včelí plást, Země sudička). V druhé linii se pak objevují především motivy druhé světové války (Mávnutí křídel, Jobova noc, Chléb s ocelí, Hirošima). V 50. a 60. letech jeho poezie získává bilanční, příběhový a vzpomínkový charakter. Objevuje se zde silný motiv napětí mezi myšlenkou a obrazem, hrany mezi životem a smrtí, celá jeho tvorba je pak povznesena obrazem křídel. Setkáme se s ním jak uvnitř básní, v jejich názvu, tak i v názvu celé sbírky (Proměna, Až do konce lásky, Romance pro křídlovku).

2.2.2.1.2

ROZBOR BÁSNĚ

A KOLEM MAGICKÉHO KAVÁRENSKÉHO STOLKU SE BUDE OTÁČET SVĚT, svět s řekou, odlévající tvar dívčích ňader, neuchopitelnějších než ty vlny, s dusným koutem krámů, v nichž se vyjeveným očím nabízejí nemravné pohlednice, s horečkou rozsvícených ulic a s plísní pod oblouky Hlávkova mostu, odkud se večer ozývá vábivý šepot nevěstek Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, Svazek 2 H-L. Vyd. 1. Editor Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, 328 s. 11

8

a z každého šelestu je slyšet ropuší pohyb, se školou, kterou nenávidíš, s domovem, v němž je všechno na svém místě, takže se ti zdá, žes tu jen proto, abys to rozmetal – a začneš v bezradném a zoufalém srdci rodičů, kolem magického stolku se bude svět otáčet rychleji a rychleji a toho víru se budou snášet na mramorovou desku nové a nové lístky krásně popsané verši a František Halas bude číst a číst… (Průchod hvězdy, Lásky) První „báseň“ (spíše tedy lyrický úryvek) této sbírky má otevírat svět, do něhož čtenář vstupuje společně s otevřením knihy. Uvádí nás hned do poetiky, jež je příznačná pro celou sbírku a která je laděna „hrubínovským“ základním způsobem nazírání skutečnosti: je jím vědomí souvislosti minulého a budoucího. V knize Jak číst poezii se V. Karafíková zamýšlí „Mohlo by se říci, že se v Hrubínově díle mnohé opakuje: problematika, určité zážitky, scenérie, motivy, obrazy. Není to ovšem opakování ve smyslu přejímání něčeho už jednou nalezeného a vysloveného, ale výraz kontinuity, plynoucí ze zrcadlení jednoho souvislého osudu. Toto opakování – nebo lépe návraty – také nikdy nepociťujeme v Hrubínových básních jako něco už poznaného, ale jako větší zdůvěrnění a umocňování básníkových prožitků. Nejde totiž nikdy o prosté opakování, ale o proces, v němž se vyvíjí a proměňuje básníkův vztah k určitému životnímu jevu, k určité zkušenosti.“12 Motiv opakování v této básni explicitně nalezneme prostřednictvím obrazů pohybu – kolem stolku se otáčí svět, vlny se neustále opakují, plynou. Svět kolem stolku je tedy v daném okamžiku vnímán jako pluralita. Další motivy opakování, tentokrát ve smyslu neměnného stereotypu, možná i určité životní jistoty, nalezneme v následujících obrazech: krámy stále nabízejí ty samé pohlednice, i přes nenávist stále musí oslovovaný subjekt docházet do školy a domov je jednou stálou neměnnou. Tato opakování se však ve vývoji básně stávají spíše iteracemi, zintenzivňují se natolik, až (stejně jako na kolotoči, hlavním motivu) odstředivou silou odlétají a ve středu zůstává kavárenský stolek – kotva, singularita, tentokrát však pokrytý novými lístky s verši. Poezie jako taková (v této básni konkrétně poezie Františka Halase) se pak dostává

12 BRABEC, Jíří. ČERVENKA, Miroslav. GRYGAR, Vladimír. KARFÍKOVÁ, Věra. OPELÍK, Jiří. PEŠAT, Zdeněk. Jak číst poezii 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1963, 170 s.

9

do role východiska. I proto je tedy tato báseň míněna jako vstup, úvod ke čtení následující sbírky.

2.2.2.2 KATEŘINA RUDČENKOVÁ – SEDÍ V KAVÁRNÁCH… 2.2.2.2.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY KATEŘINA RUDČENKOVÁ (* 1976) Spisovatelka, básnířka, dramatička a publicistka Kateřina Rudčenková debutovala jako básnířka sbírkou Ludwig (1999). Kromě dalších básnických sbírek (Není nutné, abyste mě navštěvoval, Popel a slast) vydala v roce 2004 knihu povídek Noci, noci a věnovala se i tvorbě dramatické (Frau in Blau, Niekur, Čas třešňového dýmu, Zpacifikovaná). V její tvorbě se často odráží střípky z jejích četných cestovatelských prožitků. Za svou čtvrtou básnickou sbírku Chůze po dunách (ve které se nachází právě báseň Sedí v kavárnách) získala v roce 2014 cenu Magnesia Litera za poezii. V této sbírce (jak již název napovídá) je hlavním motivem pohyb chůze, určitého posunu (ať už ve vnější či vnitřní krajině), je zde silně cítit i tematika její cesty do Pobaltí, která jí byla při psaní knihy inspirací.

2.2.2.2.2

ROZBOR BÁSNĚ

Sedí v kavárnách vyfukují kouř kolmo nad sebe mají se hezky. Jsou svým vlastním zdáním tím, co je jim dovoleno světem. Mají se hezky. Skrývají chybějící orgány a údy a vlasy pod šaty a čepicemi, úsměvy a urputností. Možná jsou omýváni spolu s použitým nádobím, plavou na hladině se zbytky pivní pěny, mizí s čímsi klesajícím k zemi na dlaždice. Hezky se každopádně mají. Jsou pohledem toužících vůči vytouženým, již se jako obvykle jen mihli. (Chůze po dunách) 10

Chůzí po dunách Kateřiny Rudčenkové pokračuje pozvolný, avšak stále plynulý pohyb sbírky. I zde se setkáváme s pohybem vln, motivem opakování. „Také při konstruování světa básně hraje u Rudčenkové důležitou roli pohyb, tentokrát soustředěný – směřující nejprve odstředivě, od sebe k světu, a poté dostředivě, zpátky k sobě.“ 13 Třikrát (na konci první strofy, na začátku třetí a na začátku páté strofy) se nám v obměnách opakuje tvrzení „mají se hezky“, což ho naopak může velmi silně zpochybnit, avšak je patrné, že v daný okamžik je to instantní pravdou. Báseň je obrazem zastaveného okamžiku v kavárně, okamžiku v životě mladých lidí, před kterými jsou ještě poznání života, jež je zatím nedostihly. Dochází zde tedy k situaci jako v básni první, tedy k plynutí světa okolo okamžiku, kavárenského stolkusingularitě, který je právě v tu chvíli kotvou v čase a událostech kolem probíhajících.

2.2.2.3 IVAN WERNISCH – *** 2.2.2.3.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY IVAN WERNISCH (*1942) Ivan Wernisch vydal na třicet knih vlastních textů, z nichž bylo posléze uspořádáno také několik výborů. V době, kdy svou tvorbu nemohl publikovat, překládal zahraniční autory. Podstatná je také jeho ediční a nakladatelská činnost, při níž se podílel např. na vydání děl Lva Blatného, Miroslava Salavy či Josefa Holého. Uspořádal texty zapomenutých či opomíjených autorů. V neposlední řadě je důležitá i jeho divadelní a rozhlasová činnost. Jeho sbírka Růžovejch květů sladká vůně patří do jeho tvorby nejmladší (2002). Dá se zařadit do nezařaditelných děl (jako dále např. Doupě latinářů, Pekařova noční nůše, Proslýchá se, Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún aj.), kterými mystifikátor Wernisch hájí svůj prostor tvůrčí svobody a nezávislosti. Tyto různorodé

KITTLOVÁ, Marie. Rudčenková Kateřina, Chůze po dunách [online]. iLiteratura.cz, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/32735/rudcenkova-katerina-chuze-podunach 13

11

sbírky jsou slepencem poetických anekdot, sémantických hříček, drobných prozaických absurdit, deníkových záznamů a filozofických reflexí 14

2.2.2.3.2

ROZBOR BÁSNĚ

*** Vzpomeň si na kávu, kterou jsme pili jednoho rána u Bastily. Já vzpomínám, vidím a cítím v tom chladném ránu, ale tebe, tebe už si nepamatuji. Nevím, jak jsi vypadala. Vím jen, žes byla krásná. A milovala jsi Vítězslava Nezvala. *** A: Víš, co nesnáším? A: Když mícháš kafe nožem. A: Kafe se míchá lžičkou. A: Nečum tak pitomě! A: Seš husnej! A: Nejrači bych tě zabila! A: Nech toho! A: Kafe se míchá lžičkou! A: Doprdele! A: Lžičkou! A: Kafe se míchá lžičkou! (Růžovejch květů sladká vůně) Ve Wernischových drobných prózách uvedených ve sbírce Růžovejch květů sladká vůně – Virtuos na prdel nalezneme opět motivy kávy, tentokrát však v naprosto explicitním vyjádření. První úryvek je vzpomínkou, kterou otevírá právě šálek kávy („vzpomeň si na kávu“), dokonce je tento vyvolaný kávový vjem silnější než vzpomínky na dívku samotnou, kterou autor v básni oslovuje. Na konci pak zmiňuje Vítězslava Nezvala, jednoho z nejvýraznějších představitelů tzv. avantgardní kavárenské generace. Druhý text je psaný formou dialogu, jedná se však o ryzí monolog, kdy odpověďmi druhého lyrického subjektu je ticho a mlčení. Jsme svědky situace, kdy jeden z lyrických subjektů poruší stereotyp a zvyklost lyrického subjektu druhého. Ten pak zřejmě na tuto (právě probíhající) skutečnost reaguje. Za tímto krátkým textem si můžeme představit okamžik krize dlouholetého vztahu, kdy si jeden druhému vytýkají maličkosti (jako je např. míchání kávy lžičkou). Celek má zřetelně ironický smysl

14 VOJTKOVÁ, Milena. Ivan Wernisch In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2010 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1165

12

a ukazuje, že mezi láskou a nenávistí je jen slabá hranice. Zajímavá je na básni právě umanutost a gradovaná či postupná zesilovanost pocitu znechucení druhým, v tomto případě ženy mužem, který poruší etiketu stolničení.

2.2.2.4 IVAN BLATNÝ – MALÁ MÍROVÁ SLAVNOST 2.2.2.4.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY IVAN BLATNÝ (*1919 - †1990) „Lyrický básník, jehož verše naplněné melancholií a steskem z prchajícího času se střídají s krajinnými impresemi a drsně zachycovanou velkoměstskou realitou.“15 Ivan Blatný je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších a také nejtajemnějších českých spisovatelů dvacátého století. V období jeho českého působení mezi jeho blízké přátelé patřili např. Josef Kainar či Jiří Orten, pod svá křídla ho pak vzal Vítězslav Nezval. Když vydal v roce 1940 svou první sbírku Paní Jitřenka, kterou následovala rok poté sbírka Melancholické procházky, mluvilo se o Blatném jako o českém Rimbaudovi. V roce 1942 se stal jedním ze členů uměleckého seskupení Skupina 42 (dalšími členy byl např. i Jiří Kolář či Josef Kainar), jejíž program byl založen především na urbanismu a magickém realismu. Tento „městský ráz“ stihl ještě před odchodem do exilu v roce 1948 autor vtisknout do svých dalších sbírek Tento večer a Hledání přítomného času. Ve Velké Británii autor již zůstal a o pár let později zmizel na více než dvacet let za zdmi psychiatrických klinik. „Mnozí byli přesvědčeni, že už je po smrti, jenže v roce 1979 v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers vyšla jeho nová sbírka Stará bydliště a způsobila v exilu i doma v Československu pozdvižení. Největší z českých lyriků 20. století stále žije a tvoří.“16 V roce 1995 vydalo nakladatelství Atlantis soubor Blatného veršů z let 1933‒1953, kam byly zařazeny jak jeho v té době vydané sbírky (Paní Jitřenka, Melancholické procházky, Tento večer, Hledání přítomného času), jeho knihy určené dětem (Na kopané; Jedna, dvě, tři, čtyři, pět), tak i veškeré Blatného básně vydané časopisecky či nalezené v jeho rukopisech. Mezi nimi se nachází právě i báseň Malá mírová slavnost, kterou jsem zařadila 15 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, Svazek 1 A-G. Vyd. 1. Editor Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, 248 s. 16 NEZBEDA, Ondřej. Pouhá pravda o Ivanu Blatném [online]. Respekt, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/c1-62269480-pouha-pravda-o-ivanu-blatnem

13

do sbírky O kávě ke kávě. Doménou Blatného textů je především evokace vzpomínky z proudu vědomí a smyslová percepce.

2.2.2.4.2

ROZBOR BÁSNĚ

Malá mírová slavnost Blázen v květináči houstne nad balkónem, jemně rozmletá káva voní domem, tisíc ranních zvuků letí k nám, velký hmoždíř tluče hokynářský krám, všecko chvěje se tak prázdninově něžně, je to velká loď a budky špačků stěžně, právě usedl nám lehce na ústech holub skořice pro perník starých střech. (Perník břidlice pro zuby dešťů, slunce chutná velmi dobře po meruňce.) (Básně z rukopisů) „Ivan Blatný klade důraz na imaginaci slov, na efekty vyvolané jejich vzájemnými dotyky, zprostředkovává svět skrze barvy, zvuky a dojmy. Můžeme pozorovat jakési zvláštní lyrické vlnění.“17 V básni Malá mírová slavnost jsme přítomni zastavení v čase, popisu ukotveného okamžiku, singularity v časoprostorovém kontinuu, podobně jako v básni první (F. Hrubín A kolem magického kavárenského stolu bude se otáčet svět) a druhé (K. Rudčenková Sedí v kavárnách). Tato báseň nás postupně propojuje s druhou částí sbírky, jejíž kompoziční výstavba klade důraz především na chronologické uspořádání denních dob. Obraz Blatného básně nás přenáší do letního dopoledne plného smyslově barvitých vjemů („jemně rozemletá káva voní domem“; „tisíc ranních zvuků letí k nám“; „právě usedl nám jemně na ústech“). Lyrický subjekt v područí svých smyslů a imaginace vzlétává ve svých představách a pohybuje se po nekonečné a nepravidelné křivce snění i přílišného vnímání přítomného okamžiku. Exotickými prvky pak navazuje i další báseň S lodí, jež dováží čaj a kávu souboru O kávě ke kávě.

NOVÁK, Radomil. Průniky do poezie Ivana Blatného [online]. ÚČL AV ČR, 2000 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/2000/NKV/21.pdf 17

14

2.2.2.5 KONSTANTIN BIEBL – S LODÍ, JEŽ DOVÁŽÍ ČAJ A KÁVU 2.2.2.5.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY KONSTANTIN BIEBL (*1898 - †1951) „Básník a prozaik; v obou literárních druzích se projevil jako snový, citově zaujatý lyrik sugestivní obraznosti, jež tvořila dominantu ve všech stadiích jeho vývoje.“18 Již začátky tvorby Konstantina Biebla byly silně ovlivněny jak přátelstvím s Jiřím Wolkerem (jeho básnický debut z roku 1924 Věrný hlas), tak i zkušenostmi z balkánské fronty při první světové válce (Zloděj z Bagdádu). Ve své další tvorbě přešel od proletářské poezie k poetismu (Zlatými řetězy; S lodí, jež dováží čaj a kávu; Nový Ikaros). Tyto sbírky jsou inspirované jeho cestami po Tichomoří a jejich hlavním znakem je záliba v exotismu, lyrické hravosti i sociální, protikoloniální motivace. Toto zaměření se pak prolnulo do jeho cestopisné prózy Plancius (1931), pojmenované podle lodi, na níž se básník po Tichomoří plavil. Jeho další sbírky (Nebe, peklo, ráj; Zrcadlo noci) se pak se svým uvolněným veršem, téměř na hranici prózy, kloní k surrealismu. Po druhé světové válce pak vydal Biebl jedinou sbírku Bez obav (1951), v níž se mísí antifašistická poezie, reagující na hrůzy války, s verši protikolonialistickými a idejemi obránce meziválečné avantgardy ze stanoviska přesvědčeného stoupence socialistického vývoje.19

2.2.2.5.2

ROZBOR BÁSNĚ

S lodí, jež dováží čaj a kávu S lodí jež dováží čaj a kávu pojedu jednou na dalekou Jávu Za měsíc loď vypluje z Janova stane u zeleného ostrova

18 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, Svazek 1 A-G. Vyd. 1. Editor Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, 228 s.

PEŠAT, Zdeněk. Konstantin Biebl In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2006 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=13 19

15

Pojedem spolu já a ty vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty Pojedem okolo pyramid loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid S vysokou holí zaprášenými opánky jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci letí za vodou a ve vlnách se vrací (S lodí, jež dováží čaj a kávu) Tento Bieblův text je pravděpodobně nejpopulárnější básní s tématikou kávy v českém prostředí. Zařadila jsem ji tedy do sbírky především jako pojítko pro čtenáře v poezii ne tak zběhlé. Dalším důvodem je pak exotismus. Káva jako nápoj pochází ze zemí nám vzdálených, exotických, exotika je tedy nedílnou součástí celého rituálu i kávy jako takové. Třetím důvodem je motiv cesty. V této básni se lyrický subjekt připravuje na putování a představuje si jeho průběh. Rozhodně pak nelze opomenout vyskytující se motiv moře, oceánu a vln, který báseň S lodí, jež dováží čaj a kávu přináší. Básní prostupuje opět obraz plynutí času jako vln, opakujícího se motivu, který však v tomto případě nepopisuje cyklický čas, ale naopak lineární, vývojový. Nesetkáme se zde tedy s nějakým ukotvujícím okamžikem singularity, ale spíše snění o cestě, o pohybu dál. Také proto jsem báseň zařadila na konec pomyslného prvního oddílu, pomocí ní se vydává čtenář na cestu, naloďuje se. Není již svědkem pouze navození atmosféry, ale především se zde vyplňuje jeho povědomí o původu kávy a nástinu putování za jejím získání, které je nezbytné k uvědomění si obsahu šálku kávy, který běžně pijeme.

2.2.2.6 JAN SKÁCEL – DCERY PÍSNĚ 2.2.2.6.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY JAN SKÁCEL (*1922- †1989) Již prvotina Kolik příležitostí má růže Jana Skácela z roku 1957 nastínila unikátní proud Skácelovy poetiky, který si ihned získal mnoho příznivců i ohlas mezi již zralými autory. „Sbírka předznamenávala mnohé konstanty básníkovy poetiky: výrazovou úspornost a tvarovou sevřenost, objevnou metaforiku, zachycující atmosféru

16

i obecný rozměr jedinečné situace. Projevil se zde rovněž pro Skácela trvale příznačný důraz na morální rozměr bytí, který vyplívá z básníkova venkovanství.“20 Oslavu kulturní tradice i pokračování ve svých motivech pak vtiskl Skácel i do svých sbírek 60. let (Co zbylo z anděla; Hodina mezi psem a vlkem; Smuténka; Metličky). Vynucené básníkovo mlčení v 70. a 80. letech vyvolává ve Skácelově tvorbě především existencionální úzkost, kterou překonává ve svých sbírkách Chyba broskví, Dávné proso, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno obratem k tematice domovského moravského venkova. Ten potom staví do protikladu k povrchnosti, konzumenství a uspěchanosti tehdejšího městského životního utilitarismu.

2.2.2.6.2

ROZBOR BÁSNĚ

Dcery písně Má noc je nejčernější tam, kde ráno začíná a malá ptačí hrůza pod okny se ozve naplno. Pak vstanu a chudobnější o včerejší den jdu do koupelny. Cestou se stydím mezi nábytkem. Zas jsem to jednou jenom já, zloupený tak, že do věčnosti visím na niti. Všechno mi trapně připomíná, že jsem byl včera do písmene kolmý. Na chvilku mne osvobodí voda. Z bílého porcelánu seškrábnu nehtem vlas až příliš tvůj. Zas je to zlé, ba horší. Potom si ale znova vzpomenu a ke kávě už odříkávám verše, pomalu, pracně, aby vydržely: „Na ptačí švehol vstává a všechny dcerky písně se krčí.“ (Smuténka)

SVOBODA, Richard. Jan Skácel In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2006 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=433 20

17

Hlavním motivem básně Dcery písně je bez pochyby tělesný zážitek. Společně s touto básní se dostáváme na přelom dne a noci, do okamžiku rozbřesku, na hranici mezi černou a bílou („…má noc je nejčernější“;„…Z bílého porcelánu seškrábnu nehtem vlas“). Po dobu básně obraz osciluje („na chvilku mne osvobodí“; „…potom si ale znova vzpomenu a ke kávě už odříkávám verše“). I onen tělesný prožitek pak balancuje – „…stydím se mezi nábytkem“; „…trapně mi připomíná“; „…osvobodí mne voda“; „…seškrábnu vlas“; „…vzpomenu“; „…odříkám“. Ve sbírce Smuténka (stejně tak v této vybrané básni) je tato oscilace všudypřítomná. Bílá jako nejsvětlejší barevné chvění je symbolem čistoty, jasnosti, vznešenosti a nevinnosti. Zdůrazňuje existenci světla. Spojení v básni Dcery písně „… Z bílého porcelánu seškrábnu nehtem vlas až příliš tvůj“ poukazuje na běžné pojetí bílé barvy. Ve sbírce však zobrazuje i hlubší vnímání této barvy, které směřuje k specifickému procítění času a umístění individua v tomto časovém úseku („… i tato vteřina, i tato bílá chvíle“) a napovídají o koncentraci věčnosti (v podstatě o neomezeném plynutí času) v krátkém omezeném úseku našeho vnímání času. Tyto jevy jsou v těsném doprovodu obrazů kontrastních („… Má noc je nejčernější tam, kde ráno začíná“; „… Z bílého porcelánu seškrábnu nehtem vlas“; „…ke kávě už odříkávám verše“ [káva = černá, verše = papír = bílá]). Skácelova metaforika je převážně zrakového rázu a naprosto se vymyká básnické konvenci. Mnohé Skácelovy básně bývají založeny na jedné výchozí ozvláštňující metafoře, kterou celek svým průběhem rozvíjí a variuje, aby zintenzivnil a umocnil čtenářův vjem.

2.2.2.7 VLADIMÍR HOLAN – ZMRTVÝCHVSTÁNÍ 2.2.2.7.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY VLADIMÍR HOLAN (*1905 - †1980) „Básník meditativního typu, tvůrce intelektuálně náročné reflexivní lyriky i epiky, vytvářející pomocí osobitých jazykových prostředků a fantaskně konkrétní imaginace obecné podobenství o smyslu lidské existence ve světě.“21

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, Svazek 2 H-J. Vyd. 1. Editor Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, 231 s. 21

18

Holanův literární odkaz představuje jednu z největších a nejsložitějších hodnot české literatury dvacátého století. Není proto možné Holanovo dílo shrnout do krátkého odstavce, který je v této bakalářské práci právě tomuto účelu vyhrazen. Je třeba však říci, že Holanova poezie je především pátráním po odpovědích na otázky lidského bytí, proniknutí do lidského nitra se všemi jeho bolestmi, pocity a tajemstvími. Jeho dílo je velmi obsáhlé, básně jsou často velmi komplikovaného a závažného charakteru. Holanova sbírka Bolest (1965), která obsahuje právě vybranou báseň Zmrtvýchvstání, byla dedikována jeho zesnulým přátelům J. Čapkovi, J. Horovi a F. Halasovi. Smrt je zde zobrazována téměř naturalisticky jako plíživá a pronásledující vyšší vůle. Sbírka vznikala v nejtěžším období Holanova života. Jeho xenofobní sklony byly umocňovány naprostou izolací na pražské Kampě, život ve společnosti pak byl pro něho nemyslitelný. Proto jej chápal jako těžký úděl, který je nucen nést až do konce sám. Tento pocit je přítomen ve většině básní náznakově, jakoby na pozadí, na kterém se poté odehrává Holanova lyrika.

2.2.2.7.2

ROZBOR BÁSNĚ

Zmrtvýchvstání Že po tomto životě zde mělo by nás jednou vzbudit úděsné ječení trub a polnic? Odpusť Bože, ale utěšuju se, že počátek a vzkříšení všech nás nebožtíků bude ohlášen tím, že prostě zakokrhá kohout… To potom zůstaneme ještě chvíli ležet … první, kdo vstane, bude maminka… Uslyšíme ji, jak tichounce rozdělává oheň, jak tichounce staví na plotnu vodu a útulně bere z almárky kávový mlýnek. Budeme zase doma. (Bolest) Velmi výrazným motivem básně Zmrtvýchvstání z jedné z Holanových vrcholných sbírek Bolest je motiv domova, ukotvenosti, základní konstanty bytí. Pocit a obraz domova koncentrovaný především do postavy matky je jakýmsi vysvobozením z bolestného bytí. To je zobrazeno velkými gesty, nepříjemnými zvuky, bezmocně neuchopeným obrovským osudem. Domov Holan popisuje pomocí gest drobných, běžných okamžiků, jemných nuancí. Pokud bych se měla zaměřit na tematiku kávy, je

19

zde vnímána jako součást domova, tedy konstanty, časoprostorové kotvy a jistoty. V kompozičním toku sbírky se touto básní dostáváme do úseku ranního, okamžiku vstávání. Je jakousi sponou mezi Skácelovými Dcerami písně, kdy se pohybujeme ve chvíli rozbřesku, oscilace a Weinerovou básní Na příští radost, která drobně navazuje na pocit procitnutí, okamžik otevření očí a symboliku bezpečí domova a ranních rituálů.

2.2.2.8 RICHARD WEINER – NA PŘÍŠTÍ RADOST 2.2.2.8.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY RICHARD WEINER (*1884- †1937) „Básník a prozaik, autor osobitého díla komplikovaného tvaru, vyslovující v knihách ovlivněných válečným traumatem úzkost a skepsi vůči civilizaci.“22 První veršované i prozaické pokusy pocházejí již z dob Weinerova studia na střední škole. Jeho debutové básnické sbírky Pták (1913) a Usměvavé odříkání (1916) zahrnují především impresionistickou lyriku plnou optimistické důvěry a touhy po životě. Na jeho pozdější tvorbu měly vliv zážitky z první světové války. Úzkost a složitější vnímání světa prostupuje i jeho prozaické knihy Netečný divák, Lítice a Škleb. Ve 20. letech pod vlivem umělecké francouzské surrealistické skupiny Le Grand Jeu vydává zřejmě svou nejkomplikovanější sbírku plnou bezprostředních záznamů duševních pocitů a snových představ Mnoho nocí (1928). Za vrchol Weinerovy tvorby je pak pokládána sbírka Mezopotamie (1930), jejíž prostupujícím motivem je hledání výrazu absolutna. Do Weinerova vrcholného období se řadí i knihy próz Lazebník (1929) a Hra doopravdy (1934). Weinerovo dílo bylo doceněno především na poli jeho následovatelů. Inspiroval tak tvorbu např. Jiřího Ortena či Ivana Blatného.23

2.2.2.8.2

ROZBOR BÁSNĚ

Na příští radost Jednou se vzbudím, a den bude bílý a zpívat z ulice bude, jak jarmarky kdysi jsem slýchal. 22 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, Svazek 4/II. S-Ž. Vyd. 1. Editor Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, 1579 s. 23

Tamtéž, 1580 - 1581 s.

20

Promnu si oči, budu vzpomínat, na co se těším - Řeknu: - Mám vstávat, jsem líný a leností hřeším. Potom se usměji, zvážním a budu se dívat. Uvidím nový svůj oblek; bude překrásně ušit, budu s ním rozprávět. – Pojednou počaly bušit drobounké pěstičky na dvéře. Zavolám: - Ano! Sestřička odpoví: - Zdali pak mladý pán vstává? To bude rej! – Matka pohrozí: - Vystydne káva! – Všichni už u stolu budou mě čekati. – Mohu to tušit? řeknu, až vejdu. – A otec: - Nu, neštěstí žádné. Roztočí mě a pak prohlásí: - Dobře mu padne! Bratr, už nastrojen, vykřikne: - Bude to sláva! – Usednu za stůl a povraštím maličko brvy. Donesou kávu, a z bábovky dostanu prvý. Bude tak hezky – a okolo všechno mi zmládne, všichni mě měří, a matka kravatu stočí. Já hledím do šálku, stydím se, nezvedám oči, cítím – Co cítím? – A bože můj, co to mám v krvi, že ve vší radosti sotva se ubráním pláči? Omládl svět? Nebo jsem to já, který je mladší? (Usměvavé odříkání) Oproti předešlé básni se dostáváme do ranních hodin, času příchozího světla a s ním i optimismu. Navazuje na symbol domova jako neměnné konstanty, kolem které se vine pluralita okolního světa. Tento částečně lyricko-epický text zobrazuje dění běžného rána včetně lyrického popisu drobných okolností, které posunují celou situaci k niternější, avšak konkrétnější imaginaci. Již název básně Na příští radost však naznačuje, že se nejedná o stav přítomný, ale o představu času budoucího. Ta se však zakládá na vzpomínkových základech, nostalgii a přání lyrického subjektu o návrat. Opět se tu setkáváme s bílou barvou jako symbolem čistoty, jasnosti, nevinnosti jako například u předešlé básně Jana Skácela. Weiner ve své tvorbě z tohoto období pracuje obecně s realitou velmi okrajově. Mnohem raději se uchyluje do světa snů, představ a vzpomínek, mezi racionalitou a iracionalitou však nestaví přesnou hranici, což je případ i této básně.

21

2.2.2.9 KAREL PLÍHAL – JARO 2.2.2.9.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY KAREL PLÍHAL (*1958) Karel Plíhal se zapsal do povědomí především jako hudebník, zpěvák a kytarista. Jeho písně však vynikají právě svou unikátní poetikou. Autorovou zatím jedinou sbírkou básní je kniha Jako cool v plotě (2006), která obsahuje krátké, většinou čtyřřádkové říkanky humorného charakteru o situacích všedního života. Báseň Jaro nebyla zhudebněna ani publikována v jakékoliv knize. Jedná se pouze o poezii „do šuplíku“, kterou Karel Plíhal publikuje na svých osobních webových stránkách.

2.2.2.9.2

ROZBOR BÁSNĚ

Jaro Sedím v kanceláři a dívám se z okna na jaro Je jaro. Šéf vedle mě dřímá. Dřímá, ale nespí. Šéf nikdy nespí. Odevšad klapou psací stroje. Všechno klape. Jako datlové v lese. V jarním lese. Nejsem v kanceláři, jsem v lese. Na vařiči bublá černá káva. A není to káva, je to potůček. Černý potůček. Je jaro. Všechno klape. Jsem kancelářská krysa. Přemýšlím a obrůstám mechem. Nejsem krysa, jsem pařez. Kancelářský pařez. Šéf taky obrůstá mechem. Kancelářský šéfpařez. Zívá a pod očima má kruhy. Letokruhy. Šéfletokruhy. Je jaro. Všechno klape.

22

Všechno dřímá, ale nespí. Všechno obrůstá mechem. I potůček. Černý potůček. Sedím v kanceláři a dívám se z okna na jaro. Je jaro. Všechno klape. (Básně) Poezie Karla Plíhala je velmi často spojená se zvuky a asociacemi. Vliv poezie a hudby je umocněný jejich vynalézavým a lyrickým hudebním zpracováním. Báseň Jaro nebyla primárně psaná jako písňový text, zvuky tu ale hrají dominantní roli. V této básni se prostřednictvím zvuků lyrický subjekt dostává z kanceláře do jarního lesa. V kontextu sbírky O kávě ke kávě jsem tuto báseň zařadila do tzv. ranní fáze právě pro tematiku jara jako probouzení, lyrický subjekt tu opět však balancuje na hranici imaginace a reality, snu a bdění. Dostáváme se s ním do okamžiku, kdy se za okny kanceláře (symbolu stereotypu, cyklicky plynoucího času) mění příroda, probouzí se jaro (symbol lineárního postupu v rámci cyklicky plynoucího času), které se pomocí zvuků dostává do myšlenek a asociací autora. Ten pak svou kancelář promění v jarní les – vnímá klapot psacích strojů jako datly, černou kávu jako potůček a spícího nadřízeného jako pařez s letokruhy (patrně je na svém místě již po delší dobu – letokruhy mohou symbolizovat právě dlouhodobost, trvalost). K závěru básně Plíhal píše: „Všechno dřímá, ale nespí./ Všechno obrůstá mechem.“ Připravuje nás tím na skutečnost, že popsaný obraz je jen imaginací, bdělým sněním a že i přes atmosféru jarního lesa se stále nacházíme v kanceláři, kde vše „obrůstá mechem“ – tedy nezadržitelně stárne v jedné poloze, nevyvíjí se, zaostává. Na závěr nás už explicitně přenáší opět zpátky do kanceláře a vytváří tak rámcovou kompozici krátkého snu ohraničenou probděním.

23

2.2.2.10 IVAN WERNISCH – V KAFEMLEJNKU 2.2.2.10.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY Viz strana č. 11

2.2.2.10.2

ROZBOR BÁSNĚ

V kafemlejnku Šuplík a v šuplíku vůně na verandě rozespalého domu začpí uhelný kouř na nádraží někde v horách ťuká dálnopis studeně fouká studeně zvoní v boudě hradlaře jenž otáčí klikou kafemlejnku (Ó kdežpak) Kafemlýnková dekonstrukce může být vnímána jako jeden ze základních principů sbírky Ó, kdežpak. Stejně jako v mechanickém použití tohoto nástroje, může tento způsob spočívat v rozemletí zrn (slov) a učinit z nich chaotickou směs, která každému jedinci chutná jinak, utvářet z nich nové a nové obrazy (básně). Kafemlýnek je pak především symbolem rovnoměrného spirálovitého opakování, které zdánlivě nefunguje gradačně, avšak právě pozvolné a pomalé mechanické opakování se může transformovat v iteraci podobně jako v básni A kolem magického kavárenského stolku… F. Hrubína. V básni I. Wernische se však setkáme s motivem kafemlýnku jako symbolem pozvolného opakujícího se procesu. Kafemlýnek semele vše bez ohledu na jakoukoliv další konotaci, může být tedy i symbolem bezmocnosti vztahující se k plynutí času jako takovému. Opět se prostřednictvím této básně dostáváme k motivu

24

vnímání času. Kafemlýnek může být oním činitelem, který mele přítomnost, ono „nyní“ a tvoří z něj změť minulosti, která je však uchopitelná mnohými způsoby. Motivy opakování a časového zacyklení prostupují celou Wernischovu sbírku Ó, kdežpak stejně jako například kontrastní postavení motivů města a vesnice (jak je tomu i v této básni). Můžeme tak vnímat motiv kafemlýnku i tímto směrem – čas se stále pohybuje, události se melou ve stejných interferencích v městě i na vesnici. Imaginace mletí je zintenzivněna rytmickou intencí zde použitou, popisující krouživé a souměrné pohyby. Tato báseň je svým časoprostorovým zařazením opět v tzv. ranní fázi sbírky – obraz nám nabízí zúčastnit se právě přítomného ranního okamžiku prostřednictvím popsaných smyslů lyrického subjektu. Smysly v básni V kafemlejnku hrají naprosto kardinální roli: čich – „…vůně na verandě“, „… začpí uhelný kouř“; sluch – „…v horách ťuká dálnopis“, „…zvoní v boudě hradlaře“; hmat/cit – „…studeně fouká“. Báseň nás tak intenzivně přenáší do Wernischovy ranní poetiky a dává nám nahlédnout do dalšího z kávových rituálů této sbírky.

2.2.2.11 VÁCLAV HRABĚ – VOJENSKÁ SUITA 2 2.2.2.11.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY VÁCLAV HRABĚ (*1940 - †1965) Václav Hrabě za svého života nevydal jedinou básnickou sbírku. Na postupném zveřejňování jeho tvorby měl hlavní podíl recitátor Miroslav Kovářík, který byl zároveň editorem prvního knižního výboru básníka. Výchozím materiálem mu byl především soubor jeho rukopisů patřících synovi J. Miškovskému. Nejen svými básněmi V. Hrabě přispíval mj. do časopisů Tvář a Divoké víno, tam pak byla posmrtně publikována i jeho další poezie. Tyto básně se v letech 1965 – 1967 staly podkladem poetického pásma STOP-TIME litvínovského Docela malého divadla. Roku 1990 byl v nakladatelství Československý spisovatel publikován do té doby nejúplnější soubor básní Václava Hraběte. Editoři Jaromír Pelc, Miroslav Kovářík a Jan Miškovský jej pojmenovali Blues pro bláznivou holku podle básníkem připravené, ale nikdy nevydané sbírky z 60. let. Úskalí posmrtně vydané tvorby V. H. je především v interpunkci, která se v různých pozůstalých útržcích liší. Více než osmdesát básnických čísel a jedna dochovaná povídka Horečka (posmrtně 1994) je pak odrazem generačního vnímání doby, hlavními

25

znaky je autentičnost prožívání skutečností a velká inspirace hudbou (především poetikou blues a jazzu).24

2.2.2.11.2

ROZBOR BÁSNĚ

Bylo to před třemi léty Ráno čisté jako sníh růžového slunce na Vltavě vystřízlivělé deštěm Zatímco jsem kouřil čtyřicátou cigaretu toho rána které začalo o půlnoci (neboť byl srpen a noci krátké jako věčné lásky šestnáctiletých) chlad z ulice podoben mrtvému milenci něžně se dotýkal nahých štíhlých nohou dívky která se česala před střepem zrcadla přibitého do rohu husté fialové oblohy „Noční kavárny“ toho potrhlého zrzavého Holanďana na zdi mého pokoje Bylo to ráno před třemi lety Pili jsme ze skleniček na hořčici kávu ten černý hořký hořký odvar blues … (Vojenská suita 2) Úryvek básně Vojenská suita 2 volně navazuje na předešlé texty, ve kterých hraje jednu z primárních rolí muzikálnost a smyslová percepce. Poetika V. Hraběte, podobně jako u ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Blues prostupuje jeho celou tvorbu a jeho dílo bylo už nejednou převedeno do not. „Právě forma Blues poskytla přímo ideální základnu pro vyslovení empirie lidské svobody a současně hromadnosti.“ 25Verše jsou prosyceny atmosférou noční Prahy šedesátých let, postupně se plnící vznikajícími hudebními, divadelními a uměleckými kluby. Vnímání této atmosféry je posíleno právě mnohostranným prožitkem hudby. Na pozadí obrazu nočního města lyrický subjekt kriticky hodnotí společenské klima a poetizuje nejprostší věci a jevy života.

24 ZELINSKÝ, Martin. Václav Hrabě In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2006 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1027 25 KOŽMÍN, Zdeněk a Jiří TRÁVNÍČEK. Na tvrdém loži z psího vína: česká poezie od 40. let do současnosti. Vyd. 1. Brno: Books, 1998, 194 s.

26

2.2.2.12 VLADIMÍR KŘIVÁNEK – 13 2.2.2.12.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY VLADIMÍR KŘIVÁNEK (*1951) „Jakkoli jsou Křivánkova lyrická rezidua archaizující, romantická, máchovsky nyvá a nostalgická, obrácená spíš do minulosti než do přítomna, jakkoli jejich signálním odstínem je melancholicky zamlžený tón bez okázalých demonstrací ducha i činu, jakkoli je tato poezie víc rozhovorem se samotou duše než s okolním světem, jako by právě takovéto ustrojení v ní probouzelo vedle pokory i mužnou odvahu zpříma pohlédnout do tváře tomu, co v moderním světě pozbylo kouzla chvíle a okamžitou závrať, ale co se k nám přece jen vrací jako echo, jako záblesk svědomí, podbarveného vzpomínkami.“26 Lyrika poezie V. Křivánka se pohybuje na tenké lince mezi tichem a melodií, meditací a hlubokým emocionálním prožitkem, snem a existencionálním vnímáním kosmické všudypřítomnosti. Jeho stěžejním tématem je čas, jak také uvádí ve své knize Generace osamělých běžců Petr Bílek: „…čas, který relativizuje i ony věčné hodnoty a pravdy, čas, který připomíná pomíjivost lidské existence…“27. Poprvé svou tvorbu vynesl na světlo v roce 1968 v pražské poetické vinárně Viola, svou knižní prvotinu, básnickou sbírku Vypouštění holubice, vydal však až v roce 1982. V meditativním rázu, jež prostupuje právě tuto sbírku, pokračoval i v jeho dalších sbírkách Nahé stromy a Kameny písní. Ve sbírce Testamenty (1999) psané výhradně ve „skácelovském“ čtyřverší vrcholí jeho tendence k výrazové úspornosti. V novém tisíciletí jeho tvorba nabírá stále silnější melancholický ráz (Krajina s torzy, Zátiší s loňskými ořechy, Pijáci melancholie). K onomu sevřenému tvaru v podobě čtyřverší se pak navrací v nejnovější knize Adieu Paris (2013), odkud pochází i báseň s pouze číselným označením 13.

26 Profil: Vladimír Křivánek [online]. Portál české literatury, 2008 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.czechlit.cz/autori/krivanek-vladimir/ 27 BÍLEK, Petr, A. Generace osamělých běžců. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1991, 57 s.

27

2.2.2.12.2

ROZBOR BÁSNĚ

13 Na úpatí hřbitova Pére Lachaise pijeme espreso. Hledíme na sebe. Dva věční milenci. V takové chvíli chvil je všechno zázračné! Mrtvý už nezalže. (Adieu Paris) Po delších a hudebně provázaných básních odehrávajících se v časovém horizontu rána se básní Vladimíra Křivánka dostáváme do časoprostorově neukotveného a stručného obrazu. Celá báseň budí punktální dojem – 

jedná se o neuchopitelný bod, okamžik plynoucí ve věčnosti



motiv hřbitova jako konce lidského bytí, tečku za smyslovým vnímáním



obraz pohledu – čtyř spojených bodů očních zorniček



zmínka o espressu, silné, černé, koncentrované a malé kávě

Tato krátká káva působí v této básni jako alegorie k lidskému bytí a jeho, i když velmi intenzivní, stručnosti v poměru běhu času a dějin (dějiny jsou zde zastoupeny motivem hřbitova). Tato letmá chvíle (možná vzpomínka) je postavena do kontrastu k již zmíněné věčnosti, která je zde nejen explicitně jmenována, ale zastoupena i místem (hřbitovem) a monádou sousloví „chvíle chvil“. Toto krátké čtyřverší nás od dějových a výmluvných básní přenáší na krátkou chvíli do jakési eternity vtisklé do jednoho šálku espressa, jednoho okamžiku prostorově vázaném na přesné umístění v Paříži. Na tuto skutečnost pak navazuje báseň Milady Součkové, ve které se již na rozsáhlejším textovém poli setkáváme s popisem okamžiku, kde se pomyslně setkávají „nesmrtelní“ umělci.

28

2.2.2.13 MILADA SOUČKOVÁ – DAGUERROTYP S VYHLÍDKOU NA JEZERO MICHIGAN 2.2.2.13.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY MILADA SOUČKOVÁ (*1899 - †1983) „Prozaička a básnířka, tvůrkyně experimentujících a složitě propracovaných děl s důrazem na vnímání a mikrokosmos obyčejného jedince.“28 Milada Součková svou poetikou přispěla do české literatury netradičními postupy typickými především pro anglosaské prostředí (např. pro Virginii Woolfovou). Její dílo obsahuje jak básnické sbírky, tak prozaické útvary a literárně-teoretická a historická pojednání. Její prozaické debuty První písmena (1934) a Amor a psyché (1937) přinášejí „surrealismem inspirovaný pokus o zápis vnitřní reality individua“29 a naznačují pokusy o rozklad literární formy jako takové. S tímto principem se pak setkáme i v jejích pozdějších románech Odkaz (1940) a Zakladatelé (1940). Až parodické využití tradičních literárních žánrů vrcholí v jejích dílech vydaných ve válečném období Škola povídek (1943) a Bel canto (1944). Za druhé světové války vydala i svou básnickou prvotinu Žlutý soumrak (1942) inspirovanou japonskou poezií. Další básnické sbírky vyšly až v době autorčina exilu ve Spojených státech amerických. Sbírky Gradus ad Parnassum (1957), Pastorální suita (1962) a Alla Romana (1966) rozvíjejí především dvě ústřední témata tvorby M. Součkové – „Téma odkrývání a zpřítomňování individuální paměti v lidské řeči a zkušenosti a téma evropské kulturní tradice jako fresky, v jejichž vrstvách se odhalují nová spojení a souvislosti.“30 Případ poezie (1971), ze kterého pochází níže uvedená báseň, je pak vrcholem těchto principů založených na nepřímých aluzích.

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, Svazek 4/II. S-Ž. Vyd. 1. Editor Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, 266 s. 29 PAPOUŠEK, Vladimír. Milada Součková In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2006 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=864 30 SOUČKOVÁ, Milada. Případ poezie: básnické sbírky (1942-1971). V tomto souboru vyd. 1. Editor Richard Štencl, Kristián Suda. Praha: Prostor, 1999, Ediční poznámka na přebalu knihy 28

29

2.2.2.13.2

ROZBOR BÁSNĚ

Daguerrotyp v pokoji s vyhlídkou na jezero Michigan Odpoledne nedělní chladem se stříbří stříbrem desku vyvíjí skel vodní hladiny věcně, neromanticky pod sklem podobizny zhnědly chemicky, neromanticky Cosimy, von Bülow v Praze klávesy zestárlé sloni ebeny etudy mlčí Lisztovy ruce vzdáleny od obručí krinolíny klavír zavřen v pozadí ruce v sloň, v eben sáhly v tu zrádnou modulaci dráždí, okouzlí v hedvábí z ebenu vlasy jiskří v glissandu paměti kdys odpoledne zimní v Praze, v Budapešti Skrjabin, Pasternak okouzleni možností umění mlčí upjatý v modrém límci daguerrotyp stříbřitý v maďarský kroj revoluční Skrjabin, Pasternak okouzleni tou nebeskou modří, virtuos s Jižní Ameriky dnes v Chicagu, odpoledne? von Bülow v Praze ten dotek lichotný glissanda v hedvábí Liszt nedopil šálek kávy. (Případ poezie) Tvorbu Milady Součkové můžeme vnímat jako jakési „tkaní gobelínu“31, ke kterému odkazovala ve svých Školních povídkách. Součková je ve své tvorbě tkalcem soustředícím se na jemné barevné odlišnosti, na motivy prolínající se skrze smysly jednotlivými kulturami, epochami, směry. Z jejích textů je zřejmá určitá ambivalence a pluralita, které symbolizují nerozhodnost jedince v dějinných okamžicích, ale

31

SOUČKOVÁ, M. Škola povídek, 1943. s. 35.

30

i nejednoznačnou interpretaci skutečnosti, která nás obklopuje a množství možných interpretací, nejasné zprávy, které nám umění o životě podává. Klade tedy důraz na subjektivní a jedinečné vidění světa. S básní Daguerrotyp v pokoji s vyhlídkou na jezero Michigan se v kompozičním dělení sbírky dostáváme do odpoledních hodin. Stejně jako básně V. Hraběte a K. Plíhala, má i tento text hudební motivy. Explicitně tu Součková zmiňuje například Ference Liszta (rakousko-uherského klavírního virtuosa a hudebního skladatele) nebo Alexandra Nikolajeviče Skrjabina (ruského klavírního skladatele). Opět se zde setkáváme se silnou smyslovou percepcí daného okamžiku – „…chladem se stříbří“; „…pod sklem podobizny zhnědly“; „…dráždí, okouzlí v hedvábí“ apod… V názvu básně se objevuje i pojem daguerrotyp, který je historicky prvním použitým fotografickým procesem. „Základem daguerrotypie jsou měděné či stříbrné destičky, jejichž povrch je pokryt vrstvou jodidu stříbrného, sloučeniny citlivé na světlo. Po exponování snímku jsou destičky vystaveny působení rtuťových par, které fungují jako vývojka. Takto získaný obraz je nakonec ustálen v roztoku obyčejné kuchyňské soli nebo thiosíranu sodného.“32 Tento princip je tedy hlavním motivem celé básně, nastiňuje tak, že se jedná o zachycení celkového obrazu, prchavého momentu, okamžiku v časové pluralitě a běhu dějin. Káva je zde zmíněna až na úplném závěru básně („Liszt nedopil šálek kávy.“), ale dodává nám k obrazu atmosféru přátelského posezení u kávy, jež musel někdo (v tomto případě F. Liszt) opustit před jejím dopitím. I to můžeme uchopit jako symbol prchavosti, nenávratnosti, lineárně plynoucího času a jedinečnosti a letmosti okamžiku, který je zachycen právě vzniklou fotografií na stříbrné destičce (hladině jezera).

32 HADRAVA, Lukáš. Kořeny fotografování najdeme u daguerrotypie [online]. Česká televize, 2009 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kalendarium/64221-korenyfotografovani-najdeme-u-daguerrotypie/

31

2.2.2.14 JAROSLAV SEIFERT – KAVÁRNA SLAVIE 2.2.2.14.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY JAROSLAV SEIFERT (*1901 - †1986) Jaroslav Seifert je bezesporu jedním z našich největších básníků nejen dvacátého století, ale české literatury vůbec. Jeho tvorba je bohatou plejádou nejrůznějších témat, žánrů i forem. Proletářská poezie počátku 20. let (Město v slzách; Samá láska) a výrazné období poetismu let 20. a 30. (Na vlnách TSF; Slavík zpívá špatně; Jablko z klína aj.) bylo v básníkově tvorbě přetnuto druhou světovou válkou. Ta se pak stala silným tématem jeho sbírek po celá 40. léta. (Zhasněte světla; Kamenný most; Přilba z hlíny aj.). Sbírka Halleyova kometa (1967), v níž se nachází i báseň Kavárna Slavie, spadá do jeho poválečné tvorby 60. let, pro níž je charakteristický především vzpomínkový ráz i reflexe soudobých skutečností. Forma těchto sbírek (Koncert na ostrově; Odlévání zvonů; Morový sloup) se přiklání k prozaizujícímu mluvnímu stylu směřujícímu k volnému verši. 33

2.2.2.14.2

ROZBOR BÁSNĚ

Kavárna Slavie Tajnými dveřmi z nábřeží, které byly z tak průzračného skla, že jsou téměř neviditelné a jejichž závěsy jsou namazány olejem z růží, přicházel někdy Guillaume Apollinaire. Měl ještě z války zafačovanou hlavu. Přisedl k nám a četl brutálně krásné verše, které Karel Teige ihned překládal. Na básníkovu počest pívali jsme absint. Je zelenější než všechno zelené, a když jsme od stolku vyhlédli z oken, pod nábřežím tekla Seina. Ach ano, Seina! 33 PEŠAT, Zdeněk. PIORECKÝ, Karel. Jaroslav Seifert In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2007 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1114

32

Neboť široce rozkročena opodál stála Eiffelka. (Halleyova kometa) „Sedávali jsme tam u okna vedoucího na nábřeží a popíjeli absint. Byla to malá koketérie s Paříží. Nic víc.“ 34 Jaroslav Seifert nás básní Kavárna Slavie přenáší do společnosti básníků a dění v kavárně Slavii, uvnitř jejíchž zdí se utvářely jedny z nejzajímavějších proudů nejen českého básnictví dvacátého století, ale i české kultury a umění jako takového. Již od 20. let se stala centrem setkávání a tvorby české inteligence. Zařazení básně za textem Milady Součkové má tedy především důvod v „setkání se“ s osobnostmi, které autor (lyrický subjekt) považuje za své vzory, přátelé, za lidi, kteří zaujímali pevné místo v jeho životě i tvorbě. Seifertovým velkým idolem byl právě zmíněný Guillaume Apollinaire, francouzský avantgardní básník polského původu. Situace, v níž se v obrazu básně nacházíme, může býti jak vzpomínkou, tak snem či pouhým přeludem (vzhledem ke zmínce o popíjení absintu). V Seifertově knize Všechny krásy světa však několikrát o Apollinairovi píše: „ Pobývalo tam s námi u stolu plno cizích básníků a malířů, které jsme si vždycky přivolali svými nekonečnými debatami i spory. Nejčastěji ovšem Apollinaire s obvazem na hlavě, tak, jak ho nejčastěji kreslil Picasso.“35 Kavárna jako taková je v této básni míněna čistě jako místo setkávání (ať už ve vzpomínkách, snech či realitě), ostrov spojenců a prostor jiného světa. Není dohledatelné, zda v kavárně popíjeli básníci více absint, víno či kávu, zařazení této básně do sbírky O kávě ke kávě má v tomto případě však čistě kulturněhistorický důvod.

34 SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Editor Marie Jirásková. Praha: Československý spisovatel, 1993, 37 s. 35 SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Editor Marie Jirásková. Praha: Československý spisovatel, 1993, 360 s.

33

2.2.2.15 JAN ZÁBRANA – 69 2.2.2.15.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY JAN ZÁBRANA (*1931- †1984) Jan Zábrana začal psát již na gymnáziu a v polovině 50. let měl hotová jádra tří sbírek. Na jejich vydání pod tituly Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Lynč (1968) ale musel počkat více než deset let. Ještě předtím, v roce 1956, vyšla velká část Zábranových básní v samizdatovém sborníku Život je všude. Zábranova poetika v těchto sbírkách měla velmi blízko ke všední každodennosti a poměrně výrazně se v ní projevuje sklon k deníkovosti. Celé jeho básnické dílo potom bylo vydáno posmrtně v souborech Jistota nejhoršího; Zeď vzpomínek a Nápěvy. V 60. letech úzce spolupracoval s Josefem Škvoreckým, se kterým společně vydali tři knihy detektivních příběhů (Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou, Vražda v zastoupení) a jednu knihu určenou dětem (Táňa a dva pistolníci). Zábranovy osobité prózy byly představeny až posmrtně vydaným výborem povídek z 50. let Sedm povídek (1993) a později pak i v roce 2012 soubornou edicí próz nazvanou Povídky.36

2.2.2.15.2

ROZBOR BÁSNĚ

69 Vařili kávu na vltavských březích téměř beztrestní, a proto tak pilní v době, kdy ještě se dalo rajsky rýmovat „zas“ na „čas“. (Utkvělé černé ikony) V úryvku básně s číselným označením 69 je patrný kontrast všednosti konkrétní, popisované události se závažností tématu plynutí času. Postavy Zábranových básní jsou většinou obyčejní lidé s běžnými problémy, radostmi, strachy a pudy, jde často o útržkovitá pozorování nebo záznamy relativně banálních událostí. V básních Jana Zábrany se často vyskytuje motiv vody jako symbol čirosti, který je často postaven do kontrastu se „špínou“ běžného života. Obraz přípravy kávy na vltavském břehu je právě jedním z nich. Není zde zmínka o kavárně, ale o procesu vaření, do mysli se nám

SVOZIL, Bohumil. Jan Zábrana In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1166 36

34

tedy dostává obraz volného prostranství, který nám ve spojitosti s dalším veršem „…téměř beztrestní, a proto tak pilní“ utváří představu jakéhosi dělnického rituálu. Do sbírky jsem tuto báseň zařadila v sousedství básně J. Seiferta Kavárna Slavie právě pro kontrast především v prostorovém a sociálním kontextu. Zatímco Seifert popisuje situaci v kavárně Slavii (která se také nachází na břehu řeky Vltavy), kde se scházeli spisovatelé a umělci oné doby (které můžeme považovat za společnost vyšší, smetánku, inteligenci), Zábrana nabízí na okolnosti diametrálně odlišný pohled. V podstatě však obě básně zachycují tentýž motiv, který prochází téměř celou sbírkou O kávě ke kávě – tedy prchavost a zároveň věčnost daného okamžiku bez možnosti návratu, recidivy.

2.2.2.16 JIŘÍ ŽÁČEK – V KAVÁRNĚ 2.2.2.16.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY JIŘÍ ŽÁČEK (*1945) „Žáčkova poezie je v jeho verších vzývána a obdivována s posedlostí až erotickou, ale bez patosu, spíše s nostalgickou pochybností o jejích skutečných možnostech. Básník vyznává improvizaci a hravost, lehce napodobuje cizí literární styly (přitahuje ho také překlad, či spíše „přebásnění“, jako možnost vstoupit do jiných literárních rolí) a s oblibou si pohrává s rozmanitými lyrickými žánry.“37 Jiří Žáček je v českém prostředí znám především jako autor píšící poezii určenou dětem (Aprílová škola, Dvakrát dvě je někdy pět). Jeho satiricky a humoristicky laděné verše však tuto oblast přesahují a činí ze spisovatele jednoho z nejpopulárnějších literátů dneška. Kapesní básně (2004) je jednou z nejmladších básníkových knih a rozhodně podtrhuje jeho poetickou hravost a jeho cit pro dvoj až několikasmysl.

2.2.2.16.2

ROZBOR BÁSNĚ

V kavárně Zatímco nám v sklenkách taje led, zatímco my oba s klidnou tváří

37 MACURA, Vladimír. PIORECKÝ, Karel. Jiří Žáček In. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2008 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1176

35

hrajeme svůj ping-pong bezvýznamných vět, naše kabáty se na věšáku bezostyšně páří. (Kapesní Básně) Báseň V kavárně jsem zařadila do sbírky po boku Zábranově a Seifertově nejen pro tematiku kavárny a dění kolem ní, ale i pro určité odlehčení celkem závažných témat, která předešlé básně přinášejí. Obraz Žáčkovy básně je prostý – rýmované čtyřverší popisuje obraz schůzky dvou lidí (pravděpodobně opačného pohlaví) v kavárně. Jedná se zřejmě o jednu z prvních, na hlubší témata stručných, schůzek („…hrajeme svůj ping-pong bezvýznamných vět“), kde účelem a hlavním naplněním schůzky není obsah, ale setkání jako takové (lyrickým subjektům pak je lhostejný i nápoj, jež pijí – „…zatímco nám v sklenkách taje led“). Celý obraz je doplněn posledním veršem „…naše kabáty se na věšáku bezostyšně páří“, kabáty tak oproti jejich majitelům „nemají ostych“. Tato formulace je dvojznačná – může nám přinášet informaci o tom, že kabáty zřejmě venku navlhly (deštěm, sněhem) a voda se z nich v teple kavárny odpařuje, zmínka o ostychu nám však spíše naznačuje, že svrchníky jsou do sebe zapleteny jako v aktu soulože (k němuž schůzka jejich majitelů zřejmě také směřuje). Žáčkova báseň nás ve sbírce přenáší do večerní kavárny (kde se odehrávají milostné, ale i umělecké schůzky, rozehrávají se osudy – viz následující báseň). V časovém horizontu sbírky, který je ohraničen denními dobami, se dostáváme do fáze večera, tmy, zdánlivého poklidu a konce.

2.2.2.17 JAROSLAV SEIFERT – OSUD 2.2.2.17.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY Viz strana 32. Po Nezvalově Pantomimě z roku 1924 znamenala sbírka Na vlnách TSF v české poezii druhou sbírku poetistické provenience. Sbírka je pozoruhodná nejen svým obsahem, ale i výtvarným a grafickým řešením. Spolu s Pantomimou představuje zcela nový převratný způsob v prezentaci poezie. Na grafické úpravě sbírky se podílel Karel Teige, který dotvořil sbírku jako členěný, rytmický a celistvý optický systém (jednalo se o první knihu v českém prostředí, která pojala poezii takovýmto způsobem). Sbírka se

36

celá nese ve znamení poetistické lyriky. Seifert jako by se zde snažil obsáhnout prostor moderního světa, jehož podobu poznal hlavně na cestách po Francii a Itálii (společně s Karlem Teigem), později po Švýcarsku. Právě francouzská poezie měla na celou sbírku značný vliv. Jak Seifert píše ve své knize Všecky krásy světa: „Do Prahy pozval poezii Apollinairovu Karel Čapek. Ale uvítal ji už Karel Teige a postaral se, aby se jí u nás líbilo.“38 Apollinairovskou polytematičností je pak protkána celá sbírka již od počáteční básně, která je tomuto francouzskému básnickému idolu věnována.

2.2.2.17.2

ROZBOR BÁSNĚ

Osud Hrávali jsme šach na terasách kaváren černá bílá pole Jako šachovnice noci čtverce polštářů a tmy bílé a černé Musili jsme vzpomínati na Longchamp vzepjatí koňové neuběhli však dále než k Vašim prstům které miluji Vaše nehty barvy předjarního kvítí vzdálenost od úst k ústům Polibek Zítra ráno Co mi však byly platny mé věže a piony Bylo to uprostřed léta na terasách kaváren a byla to hra lásky. (Na vlnách TSF) Noc je opravdu jen zdánlivou dobou poklidu, jak nám nabízí i báseň Osud Jaroslava Seiferta z jedné z jeho průlomových knih Na vlnách TSF. Jak již napovídá název básně, v noční kavárně se hraje o osud podobně jako ve hře v šachy. Stejně jako na bílých a černých polích této hry i život nám připravuje světlé a tmavé chvilky našeho času na Zemi. Na chvilku obraz vzlétne ke vzpomínce na Moulin de Longchamp (část Paříže, kde probíhá slavný závod koní), v té souvislosti se náhle však lyrický subjekt navrací k šachové hře (konkrétně k tahu koněm) a k pojmenování smyslu celé hry – hraje se o lásku. Ta pak smete všechny figurky šachovnice, člověk o ni nemůže hrát hru podle pravidel, jakou šach je.

SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Editor Marie Jirásková. Praha: Československý spisovatel, 1993, 198 s. 38

37

Kavárna je v této básni místem, symbolem okamžiku jedné hry. Osud jako takový je zde postaven jako protihráč právě této letmé chvíli, která je však právě ve své podstatě vnímána osudově. Propojuje se zde tedy pluralita a singularita časoprostorová. Kolem „hry“ uchopení času, vzpomínek i poetiky se odehrává celá sbírka Na vlnách TSF, která nabízí přesah i svou grafickou formou. „Sbírka přináší v pestrém sledu a vynalézavé tiskové úpravě různorodé básně příznačných tematických okruhu poetistických dvacátých let: kavárny, cirkusy, cestování, sport a především lásku jako něžnou a tklivou hru.“39 Zařazení této básně na závěr sbírky má nejen kompoziční odůvodnění, ale zrcadlí se zde i sociálně-manipulativní charakter výběru. Poetismus se totiž snaží o kulturu, v níž může být básníkem každý, a vybízí tak ke svému následování, k „osvojení světa jako světa estetického, světa, který je básní.“40 I soubor básní O kávě ke kávě tedy svým závěrem oslovuje čtenáře a nabízí pohled na svět jako na pestrou estetickou množinu, pro jejíž naplnění stačí pozorně vnímat všemi smysly.

2.2.2.18 VÍTĚZSLAV NEZVAL – EDISON (V.) 2.2.2.18.1 ZAŘAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY VÍTĚZSLAV NEZVAL (*1900- †1958) „Básník, prozaik, dramatik, esejista, liberalista, scénárista, překladatel, umělecky všestranná osobnost, která rozhodným podílem vytvářela profil české poezie v první polovině 20. století. S S K. Teigem tvůrce programu české avantgardy a zároveň umělecký protagonista její poetistické i surrealistické podoby.“41 Obsáhlé Nezvalovo dílo by se dalo zhruba rozvrhnout do tří tvůrčích linií. Ve 20. letech a v první polovině let 30. se jeho tvorba nesla ve znamení hravého poetismu (Pantomima; Hra v kostky; Edison; Snídaně v trávě; Zpáteční lístek aj.). Společně s J. Seifertem a K. Teigem vytvořili silný a ojedinělý proud české poetiky tohoto období. 39 ČERVENKA, Miroslav. Slovník básnických knih: díla české poezie od obrození do r. 1945. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990, 164 s. 40 Tamtéž, 166 s. 41 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, Svazek 3/I. M-O. Vyd. 1. Editor Vladimír Forst. Praha: Academia, 1993, 527 s.

38

V druhé polovině 30. let pak poetismus Nezvalovy tvorby ustoupil novému proudu, surrealismu (Žena v množném čísle; Absolutní hrobař; Praha s prsty deště aj.). Surrealistická poetika v Nezvalově tvorbě znamenala oslabení metaforičnosti a dominanci prozaizace. Nástup nacismu a s ním i druhé světové války násilně přetnul tuto poetickou nit a ovlivnil tak tvorbu většiny českých autorů na několik desetiletí. I Nezvalova poezie v období 40. let nabírá rozměry oslav idylického pojetí socialismu (Velký orloj; Stalin; Zpěv míru; Chrpy a města aj.). Autorova prozaická tvorba je pak nejvíce rozvíjena na rozhraní 20. a 30. let a nese silné prvky poetismu prolínajícím se s již výše zmíněným surrealismem (Kronika z konce tisíciletí; Pan Marat; Jak vejce vejci aj.).

2.2.2.18.2

ROZBOR BÁSNĚ

Už zas trhat ve snách bledé lilie už zas jíti do kavárny Slavie už zas srkat každodenní černou kávu už zas míti stesk a nachýlenou hlavu už zas nespát už zas nemít záruky už zas pálit vše co přijde do ruky už zas slyšet tóny tlumeného pláče už zas mít svůj stín stín hazardního hráče Naše životy jsou jako noc a den na shledanou hvězdy ptáci ústa žen na shledanou smrti pod kvetoucím hlohem na shledanou sbohem na shledanou sbohem na shledanou dobrou noc a dobrý den dobrou noc sladký sen (Edison) V rozsáhlé básni Edison se Nezval zamýšlí nad rozpory světa a hledání cest z úzkostí ze života i smrti. Přemítá nad nocí, prázdnem, tmou i smrtí. Zápasí s těmito motivy svými vášnivými, netypickými slovy, jež vykřikuje jako protest. Pokouší se tak o prodloužení lidského života i o ten vteřinový zlomek času. Úryvek zařazený do sbírky O kávě ke kávě se nachází na úplném závěru sbírky Edison, tedy v páté části, v níž zůstává představa omamného a čarovného účinku poezie, zázračných objevů imaginace, elánu žít, tvořit a nemít nikdy jistoty. Nezval se tu zamýšlí nad životem. Na jedné straně je život a radost, na straně druhé je smrt a smutek. Cítí, že získává odvahu žít, chuť tvořit a začít nový a radostnější život.

39

Tato poslední báseň je jakýmsi finálním explicitem, zdánlivým utichnutím kolotoče (viz rozbor básně F. Hrubína na straně 9). Sbírka O kávě ke kávě (a s ní i V. Nezval) však nedává sbohem, do loučení probleskává přání „…dobrý den“ a „…sladký sen“ jako optimistický příslib dalšího setkání, náznak lineárně plynoucího času, ve kterém jsou přeci možná opětovná setkání (byť třeba jen vzpomínkového rázu).

2.3

SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI

Celá sbírka O kávě ke kávě je koncipována podobně jako jednotlivé básně – jde o okamžik, zachycení singularity časové v průběhu kolem plynoucích okolností. Mezi básněmi nalezneme jak nostalgická témata, tak snění či popisování přítomnosti. To vše dohromady tvoří ucelený soubor navozující atmosféru neuchopitelného času i bohatost smyslové percepce, skrze kterou můžeme vnímat svět. Kniha by mohla být kotvou, středobodem daného okamžiku, kdy ji čtenář čte. Kniha a káva – O kávě ke kávě (kniha k přesně jednomu šálku kávy).

40

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1.1.1 MOTIVACE A VZNIK NÁPADU Původním nápadem na projekt k mé bakalářské práci bylo napsat a vydat svou autorskou knihu povídek. Po zaslání tvorby nakladatelství MAKE*DETAIL a následovném odmítnutí jsem se rozhodla svůj záměr přehodnotit. Ne však docela. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela, jak propojit právě vydání knihy, jejíž existence by byla přínosná nejen pro mou osobu, ale i pro společnost jako takovou (více v kapitole Kniha jako trvalá hodnota) a témata, která jsou mi blízká. Na hradeckém nábřeží pod platany s kávou v ruce mne pak okamžitě napadlo – co takhle připomenout lidem kvalitní českou poezii? A co jim ji připomenout při příjemném posezení u kávy? U hradecké kávy? V hlavě se mi zrodil nápad na oživení kavárenské kultury ve formě souboru básní českých autorů s tematikou kávy. Čirou náhodou v té době začal celonárodní kavárenský boom, který zavítal právě i do Hradce Králové, kde se začaly otevírat opravdu kvalitní kavárny oslavující kavárenskou tradici a kulturu v původním slova smyslu. Do myšlenky vydání sešitu k jednomu šálku kávy jsem začala zasvěcovat lidi kolem kaváren. Jejich reakce mi pak vnukla myšlenku na jakýsi kulturně-sociální experiment. Kniha nebude k dostání nikde jinde než v hradeckých kavárnách a za dobrovolný příspěvek.

3.1.1.2 KNIHA JAKO TRVALÁ HODNOTA „Jako by se kniha vzpírala fixní a přesné definici, snad v důsledku svých proteovských proměn a schopnosti reagovat na každý další vývoj v životě lidské společnosti.“42 Kniha dnešního člověka provází od útlého dětství a provází jej až k jeho posledním dnům, přežívá jak své autory, tak čtenáře, putuje s člověkem od dob vynálezu písma. Kniha je konstantou nejen v dějinách lidstva, ale i v běhu života

HALADA, Jan. Člověk a kniha: úvod do nakladatelské specializace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993, 8 s. 42

41

každého jednotlivce. Význam knih pro společnost je velmi obtížné shrnout do pár odstavců, Jan Halada ve své knize Člověk a kniha se tak pokusil alespoň rozčlenit základní funkce knihy jako veličiny43: 1) kniha je výtvorem lidského ducha a ruky > funkce duchovně-materializační, 2) kniha tvoří a uchovává kulturu > funkce axiologická a estetická, 3) kniha je historickým svědectvím doby > funkce heuristická, 4) kniha je součást procesu humanizace osobnosti > sociálně psychologická funkce, 5) kniha je hlavní nástroj výchovy a vzdělávání > funkce noetická a edukativní, 6) kniha je zboží > funkce ekonomická.

Vydat knihu je tedy závazkem a zároveň výzvou dosáhnout exaktně jejích právoplatných funkcí. Pokud bych do těchto vzorců měla vsadit právě sbírku O kávě ke kávě a odpovědět tak na otázku, zda splňuje tyto parametry, pojmenovala bych výsledek následovně: 1) funkce duchovně-materializační V knize O kávě ke kávě se odráží především subjektivní záliby autora, jak už výběrem tématu, básní jako takových, tak i kompozicí, zněním úvodu a doslovu, od výběru ilustrátora, ilustrací (s tím spojené interpretace) až po konečný tisk, výběr písma i způsobu vydání knihy. 2) funkce axiologická a estetická Výběrem básní a jejich kompozicí je nastíněna atmosféra, jež z knihy jako z celku vychází, Přináší omezený výsek přítomně dostupných básní (viz další bod) a vytváří tak unikátní kulturní komplex kavárenské tematiky v české poezii. Oživuje kavárenskou kulturu, která má v českém prostředí silnou tradici vybudovanou především v období první poloviny dvacátého století. 3) funkce heuristická Jak je již nastíněno v předešlém bodě, výbor básní se přímo vztahuje k časovému bodu

HALADA, Jan. Člověk a kniha: úvod do nakladatelské specializace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993, 122 s. 43

42

svého vzniku. Mapuje tak dnes dostupnou tvorbu, která zahrnuje jak autory již nežijící (Nezval, Seifert, Hrubín aj.), tak autory stále tvořící (Wernisch, Křivánek, Rudčenková). 4) sociálně psychologická funkce, V České republice nyní zažíváme znovuvzkříšení kavárenské kultury. Za posledních pár let bylo otevřeno nepřeberné množství nových kaváren v pravém slova smyslu, kde se dbá na přípravu kvalitní kávy i atmosféru ji obklopující. Právě kniha O kávě ke kávě tento trend nejen podporuje, ale i posiluje. Pro její získání musel zájemce navštívit kavárnu, což pro některé z nich znamenalo navštívit ji poprvé. Soubor pak může do kulturního rozvoje člověku přinést především povědomí o ne tolik známých osobnostech české poezie a obohatit ho o nové obzory s tím spojené. 5) noetická a edukativní Tento bod se prolíná s bodem předešlým, jak jsem již psala, přináší kniha básně autorů, o kterých se běžně na střední škole v českém školství neučí (K. Rudčenková, M. Součková, V. Křivánek aj.). Noeticko-psychologickou funkci pak nabývá kniha především prostřednictvím jejího financování. Cena sešitu totiž nebyla pevně daná, zájemce za ni mohl zaplatit tolik, kolik uznal za vhodné (viz Přílohy – Obrazová příloha – Fotografie podoby prodeje knihy s. 70). V krátkém štítku přímo u krabice s knihou však byla zmínka o dnešní průměrné ceně kvalitní kávy (což činí kolem 40,Kč), tudíž má čtenář zvážit, kolik káv mu právě soubor O kávě ke kávě zpříjemní. Výsledek uvádím v kapitole Financování. 6) funkce ekonomická. Kniha primárně nebyla tvořena za cílem obohacení, i když ji je třeba vnímat jako ekonomickou komoditu. Aby bylo možné vůbec knihu komukoliv prodat, bylo zapotřebí zrealizovat kampaň, zviditelnění, zapsání do povědomí. Za tímto účelem byl vytvořen profil knihy na sociálních sítích, natočena reklama, která se promítala ve zdejším kině a uspořádán křest knihy v jedné z prodejních kaváren (viz kapitoly Propagace a ohlasy a Financování).

Jedním z hlavních důvodů vydání sbírky právě s touto tematikou pak byla především i neexistence podobného projektu. Ondřej Zajac v roce 2011 ve své knize Kafegrafie pojal kávu v poezii naprosto autorsky, já jsem se pak vydala cestou „oslavy“

43

kávové kultury v české poezii, jejíž kořeny jsou zapuštěny hluboko v nohách židlí nejen pražských kaváren (viz kapitola Fenomén kaváren nacházející se v Teoretické části bakalářské práce). Kniha O kávě ke kávě je tedy poctou poetiky započatou Nezvalem a Seifertem při jejich fascinací poetismem a Guillaimem Apollinairem, snaží se navazovat na jejich pojetí hry i přinášet nové obzory k širší veřejnosti. Oprašuje jména Milady Součkové či Ivana Blatného a ukazuje i tváře současné české poezie.

3.2

REALIZACE PROJEKTU

3.2.1 KONTAKT SE SOUČASNÝMI AUTORY Již při výběru básní jsem se zaměřila na co největší jak žánrovou, tak generační pestrost. Jedním z cílů projektu bylo totiž představit čtenářům i zákoutí současné české poezie. Proto bylo nezbytné tyto autory kontaktovat a o projektu s nimi krátce pohovořit. Naštěstí se mi na všechny (Kateřina Rudčenková, Ivan Wernisch, Karel Plíhal, Vladimír Křivánek, Jiří Žáček) podařilo získat osobní kontakt, tím komunikace nabyla rázem méně obtížný charakter. Jako prvního jsem kontaktovala Vladimíra Křivánka, který je zároveň i mým vedoucím bakalářské práce. Sbírkou byl nadšen a sám mi doporučil i svou báseň, která by se mi do knihy nejvíce hodila. V Praze jsem se pak jala vypátrat tajemného Ivana Wernische, o kterém je známo, že často pobývá v antikvariátu U ztichlé kliky. Tam jsem ho však nenašla a majitel mi oznámil, že básník se již delší dobu ukrývá nejen před veřejností, ale i před přáteli. Po dlouhém rozhovoru mi pak onen pán (který nechce být jmenován) podal sluchátko s vytočeným Wernischovým číslem. Krátce jsem s autorem pohovořila o svém projektu a optala se ho, zda mohu jeho básně zařadit do sbírky O kávě ke kávě. Wernisch souhlasil, chvíli jsme si povídali o potřebách společnosti, poté jsme se rozloučili. Zážitkem pro mne byl i telefonát s Kateřinou Rudčenkovou, která se zařazením básně Sedí v kavárnách také souhlasila a domluvili jsme si spolu i setkání na hradeckém divadelním festivale. Jiřího Žáčka jsem pak kontaktovala skrz e-mail a Karla Plíhala přes kontakt z Divadla Drak, kam pravidelně dojíždí. Oběma se koncept O kávě ke kávě zamlouval a se zařazením básní souhlasili.

44

Kontakt s literáty, jejichž básně jsem nejen zařadila do knihy, ale také rozebrala v této bakalářské práci, byl velmi inspirující. Škoda jen, že si nemohu i s Jaroslavem Seifertem sednout do Slávie na kávu či absint a poptat se i jeho na texty do knihy zařazené.

3.2.2 KAVÁRNY V Hradci Králové za posledních pár let vzniklo několik opravdu kvalitních kaváren, které svou atmosférou i přípravou kávy oslavují tento fenomén a kulturu. Vybrala jsem čtyři z nich k realizaci prodeje sbírky O kávě ke kávě. Po oslovení majitelů jsem umístila do jejich prostředí dřevěné krabičky s knihami a plechovkou od kávy, kam lidé mohli vkládat své příspěvky za knihu (viz Přílohy – Obrazová příloha – Fotografie podoby prodeje knihy s. 70). Krabička pak byla doplněna krátkým textem, který ve zkratce popisoval projekt a nastiňoval fungování financování s lehkým upozorněním, že jeden šálek kvalitní kávy stojí přibližně 40,- Kč (jako doporučení k příspěvku). Ze stran kavárníků jsem se setkala s opravdu velkým nadšením, což celému projektu otevřelo vlídnou náruč a dodalo silnou motivaci.

3.2.2.1 CAFÉ NA KOLE Café Na kole je zbrusu nová kavárna stojící na předělu mezi Malým a Velkým náměstím v Hradci Králové. Její otevření znamenalo pro město opravdovou kávovou revoluci v podobě poznání nových obzorů v přípravě kávy i atmosféry kavárnou pulzující. Její majitel Jakub Fabián (vítěz českého baristického mistrovství Coffee in Good Spirits 2013) má ke kávě téměř až otcovský vztah: „Víme, odkud káva pochází, kdo ji vypěstoval, kdo ji upražil a kolik to všechno dalo práce. Zkrátka respektujeme zrno a snažíme se z něj získat co nejvíc, což by mělo být poznat v šálku.“44 V kavárně může návštěvník ochutnat nejrůznější podtóny i nadtóny kávových chutí v naprosto originálním prostředí, kde se setkává starý nábytek ve formě vyřazených kinových sedaček s moderním designem i podomácku udělaným kartonových barem. Sešit O kávě ke kávě a jeho koncept do tohoto prostředí tedy perfektně zapadá. Právě i proto zde byl

44 GREGOROVÁ, Michaela. Budeme Hradci Králové závidět Café Na kole? [online]. Blog Scuk, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://blog.scuk.cz/post/80049718610/budeme-hradci-kralovezavidet-cafe-na-kole

45

uspořádán této knize křest. Kavárna Café Na kole platí za jedno z nejoblíbenějších míst v Hradci Králové k setkávání kulturně nadšených skupin i jedinců. Lze zde potkat jak divadelnické schůzky, tak filmový štáb, fotografický workshop či komorní koncert. Komorní je tu pak vše, kavárna je opravdu malá podobně jako kniha O kávě ke kávě.

3.2.2.2 KAVÁRNA MUZEUM Kavárna Muzeum byla naprosto jasným bodem prodeje sbírky už od samotného počátku. Tato kavárna se nachází v prostorách Muzea východních Čech v Hradci Králové, které se může pyšnit nejen skvělými výstavami a expozicemi, ale především ojedinělou architekturou Jana Kotěry (1871-1923). Kavárna Muzeum svou atmosférou dokáže návštěvníka dokonale přenést do dob předválečného Československa. Na stránkách kavárny se můžeme dočíst: „Hudební kulisu Vám budou tvořit velikáni swingové éry první poloviny 20. století, jakými byli např. mistr R. A. Dvorský, Jaroslav Ježek se svými kumpány Voskovcem a Werichem, Oldřich Nový, Inka Zemánková, z ciziny pak nesmí chybět Benny Goodman, Tommy Dorsey, Bert Ambrose, Gene Krupa, Count Basie, Chick Webb a mnoho, mnoho dalších…“45 Poezie sbírky O kávě ke kávě se tedy v této kavárně může cítit v útulném bezpečí svého prostředí, kam zajisté patří.

3.2.2.3 CENTRAL BAR Central Bar nebyl pro realizaci projektu vybrán ani tak svou atmosférou nebo důrazem na kávu (i když se řadí mezi jedny z nejlepších v Hradci Králové), ale především pro široké spektrum svých návštěvníků. Už nějaký čas patří Bio Central jako kino i jako kulturní instituce mezi nejsilnější koně královéhradecké kultury. V kavárně permanentně probíhají nejrůznější výstavy nejen hradeckých umělců, v prostorách tzv. dvorany jsou do každoměsíčního programu zařazeny i koncerty především zahraničních kapel, bleší trhy, veganské večeře či autorská čtení. PR Bio Central Ilona Machová pak k tomuto prostoru dodává: „Bio Central je jedno z mála míst v Hradci Králové, které mimo kulturního programu funguje především jako místo pro setkávání lidí, kde se vytvářejí jak osobní, tak i profesní kontakty.“

ZILVAR, Jan. Kavárna [online]. Kavárna Muzeum, 2015 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://kavarna.bylonaspet.cz/index.php 45

46

3.2.2.4 CONA COFFEE Malá kavárna poblíž nádraží poskytuje velmi klidný prostor k posezení u domácích limonád, croissantů či vybrané kávy. Tato kavárna svou lokalitou spadá především do konceptu tzv. cestovních kaváren, kde lidé tráví čas před odjezdem vlaku či autobusu. Právě proto byla vybrána pro umístění „prodeje“ knihy O kávě ke kávě. Cestování jako takové je jedním ze základních témat právě již zmíněného poetismu. Do tohoto podniku také často zavítají i cizinci, kteří tvoří v Hradci Králové celkem početnou skupinu především díky studiu medicíny a farmacie na zdejších univerzitách. To pak umocňuje právě atmosféru dálek a cest jako takových. I sbírka O kávě ke kávě může být vnímána jako takový cestovní průvodce po světě kávy a kávové poezie. Na cesty se jejím prostřednictvím dostáváme především skrze báseň S lodí, jež dováží čaj a kávu K. Biebla, básní ze sbírky Adieu Paris V. Křivánka, Daguerrotyp v pokoji s vyhlídkou na jezero Michigan M. Součkové či poetickým Osudem J. Seiferta.

Hradec Králové se například od Prahy zásadně liší především v sounáležitosti a spolupráci mezi kulturními podniky, kterými výše zmíněné kavárny bezesporu jsou. Jejich majitelé se mezi sebou znají a navzájem se podporují, nefunguje tu žádná rivalita, všichni jsou naopak rádi, že (kávová) kultura v Hradci Králové takto vzkvétá. Ve městě od realizace projektu přibylo ještě několik velmi dobrých kaváren, které posléze projevily o knihu zájem (namátkou Café Na cestě či Nãplavka), kniha však byla během dvou týdnů beznadějně vyprodána. Stejně tak se ozvalo několik pražských a brněnských kaváren, které by rády knihu ve svých prostorách nabízely. O budoucí spolupráci jednáme a plánujeme dotisk ve větším nákladu na podzim 2015. Takto velký zájem mne velmi potěšil a opravdu jsem ho ani v nejmenším nečekala. Je však pravdou, že podobný projekt v českém prostředí nemá obdoby a poptávka a zájem zřejmě visí ve vzduchu.

3.2.3 KONCEPT Poezie často vychází v podobě drobných knih „do kapsy“ především z praktických důvodů přenosnosti a formátové úspornosti. I O kávě ke kávě má být především poezií pro volné chvilky, které mohou přijít kdykoliv – je třeba ji mít tedy 47

stále po ruce. S tiskařem Jakubem Horským (viz kapitola Tisk) a ilustrátorkou Dagmar Pavelcovou (viz kapitola Ilustrace) jsme se tedy rozhodli pro formát notýskový, terminologicky tedy A6 (tzn. 105x148mm) formát. Už i podnázev knihy Kniha k přesně jednomu šálku kávy může tedy naplňovat jak informaci o časovém rozmezí určeném k četbě sbírky, tak i informaci rozměrovou (kniha je ve velikosti podšálku).

3.2.4 ILUSTRACE Po zkompletování celého souboru, který čítá 19 básní od autorů nejrůznějších generací, poetiky i obecného povědomí, jsem si sjednala schůzku (jak jinak než nad šálkem kávy) s hradeckou mladou výtvarnicí a umělkyní Bc. Dagmar Pavelcovou. Dagmar Pavelcová se již od počátků své tvorby věnuje především práci s textiliemi (řádně ukončené studium oboru Uměleckořemeslné textilní disciplíny na Univerzitě v Hradci Králové). Její tvorba se záhy začala prolínat s grafickou tvorbou a kresbami. K tematice svých projektů poznamenává: „Nejčastější téma, kterým se ve své tvorbě zabývám, je překonávání vlastních strachů a stereotypů, které nás často brání před obohacujícím poznáním.“ Když jsem si představovala podobu sbírky O kávě ke kávě, bylo mi inspirací především období raného poetismu, kdy se básníci společně s grafiky a výtvarníky nebáli propojovat různé techniky a zpracování celých knih. Právě proto jsem se rozhodla pojmout knihu tak trochu „textilně“. Ilustrace jsou perokresby se zaměřením na detail a textilní prvek, který je přítomný v každé ilustraci a sbírku básní propojuje jednotícím elementem. Stejně tak šálek kávy, který se zde objevuje v reálném případě, situacích i v surreálných polohách, které odkazují ke konkrétním básním (šálek jako loďka, šálek a kohout). Zvolená červená barva kontrastuje s černou, tento barevný vztah přesto nepůsobí agresivně, subtilnost kreseb odvádí vizuální dojem k pocitům příjemného setkání s teplým šálkem kávy. Průhledný podkladový papír, na kterém jsou kresby vytištěné, celkový dojem ještě umocňuje.

48

3.2.4.1 KOMENTÁŘE ILUSTRÁTORKY K JEDNOTLIVÝM KRESBÁM 

Nápis „O kávě ke kávě“ na přední straně obalu - Písmo je inspirováno reálnou plátnovou vazbou paličkované krajky.



Tác s hrnky na titulní straně - Předobrazem této ilustrace byla první servírovaná káva, kterou jsem s autorkou knihy Natálií Barcalovou pila, když jsme se poprvé nad sbírkou O kávě ke kávě sešly. Jeden z hrnečků pak slouží i jako piktogram celé sbírky a kruhový průřez na přední straně obalu z něj tvoří jakýsi „copyrightový“ symbol doplňující název knihy. Jako podklad jsem použila stylizovanou strojovou krajku, která vychází z reálné dečky.



Loďka – Tato ilustrace se vztahuje jak k básni Konstantina Biebla, tak k celé „ranní“ části sbírky. Ranní káva je také takovým pohonem (jako plachta na lodi) pro celý den lidského života. Červená krajka jako moře opět vychází z reálné paličkované krajky v pásovém provedení.



Kohout – Kohout jako symbol rána, ale i „ptačího šveholu“ z básně Jana Skácela, je zdoben tentokrát smyšlenou krajkou vycházejících z folklorních motivů (opět odkaz na poezii J. Skácela).



Dívka vykukuje – Tato ilustrace se nepojí k žádné konkrétní básni, ale spíše evokuje napětí – okamžik, kdy dívka sáhne po šálku, visí ve vzduchu. Anebo je šálek prázdný a dívka jen pozoruje samotný objekt, vzpomíná?



Tři ruce, jeden hrnek – Centrální námět se třema rukama, které směřují do středu k mírně vychýlenému šálku. Je zde zachycena jakási přetahovaná o poslední šálek kávy.

3.2.5 TISK Ve chvíli, kdy jsem už obcházela hradecké kavárny, jsem tušila, že projekt nabude zcela hradeckého rozměru. V nedávné době vzniklo v Hradci Králové ojedinělé tiskařské a grafické studio Upupæpop tiskaře a grafika MgA. Jakuba Horského a výtvarnice MgA. Evy Hronovské. Oslovila jsem tedy právě J. Horského ke spolupráci na projektu O kávě ke kávě, který ho přímo nadchnul. J. Horský vystudoval obor Papír

49

a kniha na brněnské FAVU a svou práci dělá pečlivě a od srdce. V současné době vlastní tiskárnu vybavenou mimo jiné i technikou polymerových tiskařských matric. „Přes bazary se mi pak postupem času podařilo tiskárnu ještě dovybavit do konečné podoby tak, aby bylo možné technikou knihtisku plně vládnout a samostatně fungovat, a to včetně vyvolávání vlastních polymerových tiskových matric. Rozrostli jsme se také o velký obtahovací lis a dva krásné stolní ruční příklopové lisy,“ zmiňuje J. Horský, v čem je jeho tiskárna opravdovým unikátem. O tvorbě jako takové pak dodává: „Společně se ženou jsme v lednu roku 2014 založili studio UPUPÆPOP, pod jehož hlavičkou dnes v tiskárně vzniká řada papírenských produktů. Tiskneme a vyrábíme bloky, zápisníky, diáře či kalendáře. Vznikly sady pohlednic i textilních výrobků. A v plánu je kupa dalšího! Kromě vlastní produkce čas od času vytiskneme v malém nákladu i různé limitované edice – od ručně vyráběných obalů hudebních nosičů po luxusní, ručně tištěné pivní tácky. A moc nás to baví.“ Nad knihou O kávě ke kávě jsme se společně setkávali již od května 2014, kdy jsem za ním přišla s plným textem 19básní. J. Horský na spolupráci ihned kývl a do konce srpna jsme dali dohromady základní parametry a formát knihy. Ty jsou následující: 

Formát: A6 (105 x 148mm)



Vazba: V1 (složky šité strojovým stehem)



Počet stran: 32



Papír:



Text – 80g Old-Style Biotop



Ilustrace – 90g Pauzovací papír



Obálka: 250g Ofsetový papír barevný



Sazba: písmo Lido



Perforace na obálce: šablonový výsek Výsledek má tedy formu notýsku A6, jehož ilustrované modrošedé desky jsou

z tvrdého papíru a mají na sobě oválný prostřih ve tvaru ilustrace na první straně. Kniha je tištěna na recyklovatelném papíře, který je proložen průhledným pauzovacím papírem, na němž jsou ilustrace Bc. Dagmar Pavelcové. Reálnou podobu knihy přikládám k závěru této bakalářské práce.

50

Podoba této knihy má evokovat starý notýsek, barva písma i ilustrací je černá, tedy v barvě kávy. Červené akcenty pak osvětluji v předešlé kapitole Ilustrace. Finální produkt je opravdu „vypiplaným“ designovým sešitem, na kterém je rozhodně znát veškeré úsilí a procítění do něj vložené jak mnou, tak skrze pero a tuž i ilustrátorkou D. Pavelcovou a raznice studia Upupæpop J. Horského.

3.2.6 FINÁLNÍ ÚPRAVY Mezi finální úpravy zařazuji i Úvod a Poděkování. Jedná se o texty, které mohly vzniknout až k úplnému závěru celého procesu knihy. Tento proces s sebou totiž přinášel nové a nové poznatky a s nimi i lidi, kterým bylo třeba poděkovat. Úvod se pak snaží čtenáře uvést do celkové atmosféry knihy, která však obsahuje i její samotnou cestu. Je velmi obtížné zde interpretovat a rozebírat vlastní text, který je navíc tolik niterný. Mohu tu pouze tedy napsat, že je tam uvedeno přesně a pouze to, co jsem tím vyjádřit chtěla. Jediný okamžik, který bych tu ráda však z obou textů zmínila, je závěrečné poděkování „Agnes za kytičku pomněnek“. Tato věta v sobě nese odkaz na dílo Nesmrtelnost spisovatele Milana Kundery. Tato kniha je pro mě zcela zásadním textem, který pro mne bude stále čerstvým a plným citů, pravd a objevení i po jeho šedesátém přečtení. Nesmrtelnost považuji osobně za největší román, který jsem kdy měla možnost číst, a myšlenky v ní obsažené jsou v každém svém ohybu pro mě naprosto určujícími. Touto větou pak odkazuji na jednu z pasáží, kde si hlavní postava Agnes představuje, že svět jednou dospěje takové podoby, že jím bude toužit procházet pouze s drobným svazkem pomněnek přímo před očima, aby její pohled patřil jen tomuto drobnému kvítku a ne absurditám okolního bytí. Již od začátku bylo jasné, že se bude jednat o produkt autorský a ručně vyráběný (tzv. DIY – „do it yourself“). Již spolupráce s výtvarnicí a tiskařem se nesla zcela v osobním duchu, jedná se tedy o společné dílo tvořené z velké části tzv. „podomácku“ (viz kapitoly Ilustrace a Tisk). Další rozměr „autenticity a autorského projektu“ dodala projektu pak finální šitá vazba. Každý ze 100 výtisků knihy jsme společně s D. Pavelcovou (ilustrátorkou) zkompletovaly, srovnaly a uprostřed sešily na šicím stroji bavlněnou nití prostým stehem (viz Přílohy – Obrazová příloha – Fotografie z procesu výroby knihy s. 69). Barvu jsme zvolily buď červenou (stejnou, jakou mají i části ilustrací – viz výše) či zlatou jako exkluzivní edici. Každý výtisk se tak stal originálem,

51

nad kterým jsme strávily nemálo času se shrbenými zády za světla malé lampičky. Takto sešité notýsky pak dostal do rukou znovu tiskař J. Horský, který seřízl okraje a dal knize finální, přesnou podobu.

3.2.7 PROPAGACE A OHLASY Dnešním hlavním koridorem propagace zacílené na věkovou skupinu 15 – 70 let jsou zaručeně sociální sítě. V České republice nejpoužívanější je pak sociální síť s názvem Facebook, která podle Effectix.com, mediální a marketingové agentury specializující se mimo jiné i na marketing na sociálních sítích, čítala kolem 4,2 mil. uživatelů z České republiky, z toho zhruba dvě třetiny ve věku do 35let.46 Propagační strategii jsem tedy vedla především prostřednictvím informačního kanálu této „modré sítě“. V září 2014 jsem založila profil knihy O kávě ke kávě, kam jsem v denních až dvoudenních intervalech vkládala příspěvky o podobě knihy, procesu její tvorby, o místech, kde ji bude možné sehnat, ukázky básní, které obsahuje i fotografie mapující projekt. Na konci září tato stránka čítala kolem 150 sledujících. Již během srpna a září 2014 jsem natočila krátký trailer sestavený ze záběrů různých způsobů přípravy i pití kávy, ke kterému složil hudbu rumburský hudebník Roman Winter (odkaz zde: https://www.youtube.com/watch?v=x4elB859oyg). Video, vystavené na další sociální síti youtube.com, mělo během prvního týdne 130 zhlédnutí. Prostřednictvím facebookového profilu knihy jsem založila tzv. „událost“ ke křtu sbírky O kávě ke kávě, která se konala 19. října 2014 od 17hodin v Café Na kole (viz kapitola Kavárny). Křtu se zúčastnilo kolem třiceti lidí a nesl se v poklidné atmosféře nedělního kávového dýchánku. Fotografie (viz Přílohy – Obrazová příloha – Fotografie ze křtu knihy s. 71) ze křtu pořídila hradecká fotografka Zuzana Průchová. K další propagaci knihy jsem použila i tiskový materiál, konkrétně plakáty (viz Přílohy – Obrazová příloha – Plakát – křest knihy s. 70), které ohlašovaly přítomnost knihy v kavárnách. Kavárny, v nichž bylo možné sbírku zakoupit, rovněž „sdílely“ O kávě ke kávě na svých facebookových stránkách.

DOČEKAL, Daniel. Věkové složení českého Facebooku [online]. Effectix.cz, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.effectix.com/cz/blog/305-vekove-slozeni-ceskeho-facebooku 46

52

Po již výše zmíněném křtu jsem rozeslala do nejrůznějších periodik tiskovou zprávu (viz Přílohy – Tisková zpráva s. 72), jejíž plné znění otiskla např. královéhradecká Radnice či hradecká odnož Deníku a článek ke knize na svých sledovaných stránkách zveřejnily i Kávové listy47.

3.2.8 FINANCOVÁNÍ Vydat dnes knihu je mnohem snazší, než tomu bylo kdy dříve především pro četnost nejrůznějších internetových vydavatelství a tiskáren. Kniha se dnes dá vydat za celkem malé peníze, ale i zde platí pravidlo, kde levné rovná se laciné. Z důvodů uvědomění si významu knihy v duchovně-materializačním a kulturně-sociálním měřítku (viz kapitola Kniha jako trvalá hodnota), ale i knihy jako hodnoty osobní, jsem se rozhodla jít strmější cestou vyšší kvality, která v sobě pak nesla i následky cenové. Jak jsem již výše uvedla, pro tisk jsem vybrala studio Upupæpop hradeckého tiskaře a grafika MgA. Jakuba Horského, který chová ke knihám, papíru a tisku jako takovému až posvátné a osobní city. Společně s grafičkou a ilustrátorkou Bc. Dagmar Pavelcovou pak vytvořili opravdu kvalitní, esteticky vyvážený a ve všech směrech dotažený produkt, se kterým jsem byla opravdu spokojena. Cena se tedy samozřejmě odvíjela i od této profesionální spolupráce. Kniha byla vytisknuta v nákladu 100 ks o rozměrech a tiskařských parametrech, které uvádím v kapitole Tisk. Každý výtisk pak v nákupní ceně vyšel přesně na 27,- Kč, 100 výtisků tedy vyšlo za čistý náklad 2700,- Kč včetně DPH. Za práci na tisku a sazbě bylo tiskárně J. Horského vyplaceno symbolických 1000,- Kč, za ilustrace pak Bc. Dagmar Pavelcové opět symbolických 700,- Kč. Na těchto částkách jsme se předem nedomluvili, spolutvůrci mi dali volnou ruku v ohodnocení jejich práce. Celkový náklad na vydání 100 ks knihy činil tedy 4400,- Kč, tedy jeden výtisk na 44,- Kč. Do prodeje jsem vyhradila 90ks sešitů (10ks jsem si vyhradila na dary spolutvůrcům, spolupracovníkům projektu a rodině). Ty jsem pak rozdělila do kaváren v následujícím poměru:

47 PEČIVOVÁ, Lenka. O KÁVĚ KE KÁVĚ – sbírka básní přesně k jedné kávě [online]. Kávové listy, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.kavovelisty.cz/o-kave-ke-kave-sbirka-basni-presne-kjedne-kave/

53



Café Na kole 30ks



Kavárna Muzeum 20ks



Central Bar 20ks



Cona Coffee 20ks Jak jsem již výše zmínila, ke každé krabičce, kde se knihy k prodeji v každé

kavárně nacházely, byla umístěna cedulka s následujícím textem: „O kávě ke kávě je drobným hradeckým projektem, jehož cílem je oživení kávové kultury a zpříjemnění alespoň jednoho šálku kávy (který obyčejně vyjde na 40,- Kč > kolik jich u sbírky vypijete vy?) VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ“(viz Přílohy – Obrazová příloha – Fotografie podoby prodeje s. 70). 6. listopadu 2015 (tedy dva a půl týdne po křtu knihy a jejím dodání do kaváren) byl sešit již na všech místech zcela vyprodán. Tržby z jednotlivých kaváren: 

Café Na kole – 1750,- Kč



Kavárna Muzeum – 1000,- Kč



Central Bar – 950,- Kč



Cona Coffee – 950,- Kč Dohromady jsem tedy za prodané knihy utržila 4650,- Kč, což téměř přesně

pokrylo náklady do výroby knihy vložené. Tento výsledek mne opravdu překvapil, jelikož jsem do poslední chvíle netušila, nakolik budou lidé čestní a nakolik si knihy budou vážit. Pokud bych měla tedy psát v číslech, průměrně každá kniha přišla na cenu cca. 52,- Kč, což je rozhodně více, než jsem původně očekávala. Tento sociálněekonomický experiment tedy vychází naprosto s pozitivními a optimistickými výsledky.

3.2.9 OHLASY Jak již uvádím v předchozí kapitole Financování, reálná čísla mluví naprosto optimisticky, co se zájmu a ohlasu v prodeji jako takovém týče. Za další z pozitivních ohlasů pak považuji nejen již výše zmíněné články v různých periodikách a internetových portálech, ale i zprávy, které mi lidé jako reakci na knihu posílali. Několik z nich pak mělo charakter žádosti o dodání knihy do jejich podniku. Jednalo se o dvě královéhradecké (Café Na cestě, Nãplavka), dvě pražské (Kavárna Čekárna, TriCafé) a jednu brněnskou kavárnu (Kavárna PRAHA). S těmito (a v budoucnu 54

i dalšími) podniky tedy plánuji jednat o dotisku knihy, který by do jejich prostor putoval. Toto druhé vydání však z časových důvodů vychází až na podzim 2015.

3.3

SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI

Celou cestu od nápadu až k doprodeji posledního kusu knihy jsem si poctivě prošla a vypracovala podle svého uvážení. K ruce jsem si nevzala protentokrát knihy, ale vlastní zkušenosti a odvážení, potřebovala jsem si knihu prožít. Celý proces byl o to náročnější, ale zato velmi osobní a prožitý. Knihu jsem tvořila za záměrem vykonání projektu bakalářské práce, i proto jsem zvolila tuto subjektivní metodu – abych čistě a zřetelně mohla dílčí kroky i celek popsat co nejefektivněji. Jedním z cílů této bakalářské práce totiž bylo právě poznání. Poznání procesu vydávání knihy, poznání nových koutů české poezie a koneckonců i poznání sociálně-kulturní sféry, pro níž byla kniha určena.

55

4 ZÁVĚR Když jsem tehdy seděla na oné lavičce a hlavou mi probleskl základní koncept mého projektu, netušila jsem, do jakých rozměrů může dorůst. Prvotní ambice popravdě nebyly velké a měly charakter spíše soukromého projektu. Nejsem však člověkem, který by cokoliv tvořil jen tak napůl a při realizaci jsem si před sebe stavěla nové a nové výzvy. Po absolvování celého procesu (a tím zahrnuji i proces psaní této bakalářské práce) však mohu s klidným svědomím říci, že jsem s výsledky všech dílčích částí (výzev) i celku spokojená. V mém projektu není žádné skutečnosti, kterou bych nyní udělala jinak, lépe. Myslím, že je to nejvíce patrné právě z pozitivních ohlasů, které kniha sklidila. Podařilo se jí vybudovat postavení nejen v kávové či básnické kultuře a jméno, které může již samo putovat dál. Když v ruce držím ten útlý modrý notýsek, uvědomím si nejen váhu své práce na jejím vyhotovení, ale především váhu všech básní, které obsahuje. Kniha náhle ztěžkne. Autoři do svých básní vtiskly své přítomné bytí, své pocity jednoho jedinečného okamžiku, kolem kterého se tehdy točil jejich svět. Tu báseň si museli stokrát pročítat a přeci netušili, že si ji jednou bude kdesi v Hradci Králové někdo číst u hrnku s kávou a že její nitě pak propletou i okamžik toho čtenáře „z budoucnosti“. A to mě právě na celé sbírce O kávě ke kávě bavilo snad nejvíce. To, že jsem tím tkalcem básnických nití, že mohu někomu zpříjemnit šálek kávy připomínkou básní Ivana Blatného a Jaroslava Seiferta a že se třeba v někom rozvinou nové a nové mlžné páry myšlenek a nápadů. Jak píši v jedné z kapitol, kniha je trvalou hodnotou, kterou není radno podceňovat. S jejím přivedením k životu přichází i jistá zodpovědnost. Snad se ani tedy soubor O kávě ke kávě ve světě neztratí a třeba se i stane onou Agnesinou kytičkou pomněnek, která bude trvalou hodnotou, jistým bodem v tak nejisté době, jako je ta dnešní.

56

5 ZDROJE 5.1

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY



BÍLEK, Petr, A. Generace osamělých běžců. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1991, 103 s. Puls ISBN 80-202-0263-3



BRABEC, Jíří. ČERVENKA, Miroslav. GRYGAR, Vladimír. KARFÍKOVÁ, Věra. OPELÍK, Jiří. PEŠAT, Zdeněk. Jak číst poezii 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1963, 254 s.



ČERVENKA, Miroslav. Slovník básnických knih: díla české poezie od obrození do r. 1945. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990, 428 s., ISBN 80-2020217-X



DÖRFLOVÁ, Yvetta a Věra DYKOVÁ. Kam se v Praze chodilo za múzami: literární salony, kavárny, hospody a stolní společnosti. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009, 239 s. ISBN 978-80-7021-961-4.



HALADA, Jan. Člověk a kniha: úvod do nakladatelské specializace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993, 120 s. ISBN 80-7066-767-2



HONZÍK, Karel. Ze života avantgardy: zážitky architektovy. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1963, 240 s.



KOŽMÍN, Zdeněk a Jiří TRÁVNÍČEK. Na tvrdém loži z psího vína: česká poezie od 40. let do současnosti. Vyd. 1. Brno: Books, 1998, 318 s. Zrcadla. ISBN 807242-001-1.



Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Editor Vladimír Forst, Jiří Opelík, Luboš Merhaut. Praha: Academia, 1985-^^^^, ^^^ sv. ISBN 80-2000468-8.



NEZVAL, Vítězslav. Edison. 8. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1969, 56 s.



SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Editor Marie Jirásková. Praha: Československý spisovatel, 1993, 540 s. Vzpomínky a korespondence. ISBN 80202-0369-9.



SOUČKOVÁ, Milada. Případ poezie: básnické sbírky (1942-1971). V tomto souboru vyd. 1. Editor Richard Štencl, Kristián Suda. Praha: Prostor, 1999, 404 s., front. ISBN 80-7260-021-4.



SOUČKOVÁ, Milada. Škola povídek. Praha, 1943.



VŠETIČKA, František. Stavba básně. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994, 158 s. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. ISBN 807067-311-7.

57

5.2

SEZNAM POUŽITÝCH

INTERNETOVÝCH ZDROJŮ 

DOČEKAL, Daniel. Věkové složení českého Facebooku [online]. Effectix.cz, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.effectix.com/cz/blog/305-vekove-slozeniceskeho-facebooku



GREGOROVÁ, Michaela. Budeme Hradci Králové závidět Café Na kole? [online]. Blog Scuk, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://blog.scuk.cz/post/80049718610/budeme-hradci-kralove-zavidet-cafe-na-kole



HADRAVA, Lukáš. Kořeny fotografování najdeme u daguerrotypie [online]. Česká televize, 2009 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kalendarium/64221-koreny-fotografovaninajdeme-u-daguerrotypie/



KITTLOVÁ, Marie. Rudčenková Kateřina, Chůze po dunách [online]. iLiteratura.cz, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/32735/rudcenkova-katerina-chuze-po-dunach



Krátký výlet do předválečného Louvru, [online]. Café Louvre [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.cafelouvre.cz/Historie/.



NEZBEDA, Ondřej. Pouhá pravda o Ivanu Blatném [online]. Respekt, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/c1-62269480-pouha-pravda-o-ivanublatnem



NOVÁK, Radomil. Průniky do poezie Ivana Blatného [online]. ÚČL AV ČR, 2000 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/2000/NKV/21.pdf



PEČIVOVÁ, Lenka. O KÁVĚ KE KÁVĚ – sbírka básní přesně k jedné kávě [online]. Kávové listy, 2014 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.kavovelisty.cz/o-kave-ke-kave-sbirka-basni-presne-k-jedne-kave/



Profil: Vladimír Křivánek [online]. Portál české literatury, 2008 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.czechlit.cz/autori/krivanek-vladimir/



Slovník české literatury po roce 1945 [online]. ÚČL AV ČR, 2015 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz



ZILVAR, Jan. Kavárna [online]. Kavárna Muzeum, 2015 [cit. 8.4.2015]. Dostupné z: http://kavarna.bylonaspet.cz/index.php

58

5.3

SEZNAM LITERATURY SOUVISEJÍCÍ

S TÉMATEM 

BIEBL, Konstantin. S S lodí jež dováží čaj a kávu. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1961, 60 s.



BLATNÝ, Ivan. Verše 1933-1953. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1995, 676 s. ISBN 8071080799.



ČERVENKA, Miroslav. Dějiny českého volného verše. 1. vyd. Brno: Host, 2001, 248 s. Strukturalistická knihovna. ISBN 80-7294-015-5.



ČERVENKA, Miroslav. Kapitoly o českém verši. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006, 283 s. Prameny k dějinám českého myšlení, 5. ISBN 8024612747.



HOLAN, Vladimír. Bolest: verše z let 1949-1955. 1. vyd Praha: Československý spisovatel, 1965. Klub přátel poezie, sv. 28. 165 s.



HRABÁK, Josef. Poetika. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1977. 368 s.



HRABÁK, Josef. Úvod do teorie verše: vysokoškolská příručka. 6. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 239 s.



HRABĚ, Václav. Blues pro bláznivou holku. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990, 257 s. ISBN 80-202-0201-3.



HRUBÍN, František. Lásky. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1967. Klub přátel poezie, sv. 46. 116 s.



HRUBÍN, František. Průchod hvězdy. Vyd. v ETC 1. Ilustrace Petr Melan. Praha: ETC, 1997, 109 s. Báseň pro tebe. ISBN 80-86006-13-1.



KOŽMÍN, Zdeněk. Interpretace básní. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, c1986, 186 s. ISBN 80-210-3714-8



KŘIVÁNEK, Vladimír. Adieu Paris. 1. vyd. Olomouc: Aleš Prstek, 2013, 111 s. ISBN 978-80-904164-9-9.



LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, 1078 s. Česká historie. ISBN 80-7106-308-8.



MUKAŘOVSKÝ, Jan. Básnická sémantika. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995, 172 s. ISBN 80-7066-735-4.



NEZVAL, Vítězslav. Moderní básnické směry. 3. vyd., v ČS 2. Praha: Československý spisovatel, 1969, Klub přátel poezie. 304 s.



REINER, Martin. Básník: román o Ivanu Blatném. 1. vyd. Praha: Torst, 2014, 594 s. ISBN 978-80-7215-472-2.

59



RUDČENKOVÁ, Kateřina. Chůze po dunách. Vyd. 1. Praha: Fra, 2013, 73 s. Česká poezie (Fra). ISBN 978-80-87429-51-8.



SEIFERT, Jaroslav. Halleyova kometa. 1. vyd. Praha: SNDK, 1967, 66 s.



SEIFERT, Jaroslav. Na vlnách TSF: poesie. 5. vyd., (V nakl. Akropolis 3. vyd.). Praha: Akropolis, 2011, 68 s. ISBN 978-80-87481-40-0.



SKÁCEL, Jan. Smuténka. 3. vyd. Praha: Práce, 1990, 61 s. ISBN 8020800336.



STRNADEL, Josef. František Hrubín. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1980, 207 s.



WEINER, Richard. Usměvavé odříkání. 1. vyd. Praha: nákl. vlast.: Srdce [distributor], 1914, 101 s.



WERNISCH, Ivan. Ó kdežpak. 1. vyd. Praha: Práce, 1991, 99 s. Klín. ISBN 80208-0145-6



WERNISCH, Ivan. Růžovejch květů sladká vůně: virtuos na prdel. 1. vyd. Brno: Petrov, 2002, 162 s. ISBN 8072271474.



ZÁBRANA, Jan. Utkvělé černé ikony: verše z let 1954-1962. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1965, 128 s.



ŽÁČEK, Jiří. Kapesní básně. 2. vyd. Praha: Šulc - Švarc, 2006, 105 s. ISBN 807244-187-6.

60

6 PŘÍLOHY 6.1

KNIHA S ILUSTRACEMI A OBALEM

61

62

63

64

65

66

67

68

6.2

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

6.2.1 FOTOGRAFIE Z PROCESU VÝROBY KNIHY

69

6.2.2 FOTOGRAFIE PODOBY PRODEJE KNIHY

6.2.3 PLAKÁT – KŘEST KNIHY

70

6.2.4 FOTOGRAFIE ZE KŘTU KNIHY

71

6.3

TISKOVÁ ZPRÁVA

72