FEDERALNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981 IV. volební období

FEDERALNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ

SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981

IV. volební období

6

Z á s a d y

zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti /schválené vládou Československé socialistické republiky dne 18. března 1981/

Z á s a d y

z á k o n a ,

kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti

I

V z n i k

a

z m ě n y s l u ž e b n í h o s l u ž e b n í k á z e ň

1. V z n i k služebního poměru

p o m ě r u

/§ 4 odst. 3/

Zásada:

Doplnit úpravu vzniku služebního poměru takto: Nemůže-li příslušník nastoupit službu v den, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru, proto, že na tento den připadl nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo svátek, považuje se podmínka nástupu služby ve stanovený den za splněnou, nastoupí-li příslušník službu v nejblíže následující den služby. Dosavadní stav; Podle § 4 odst. 3 vzniká služební poměr dnem, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru jako den nástupu služby, nastoupí-li ji uchazeč v tento den.

- 2-

Odůvodnění: K přijetí uchazeče do služebního poměru dochází zpravidla k prvnímu dni kalendářního měsíce. Jestliže na tento den připadne svátek nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu, kterým je pro většinu pracovišt sobota a neděle, je problém v tom, jak zajistit, aby uchazeč mohl v určený den nastoupit do služby. Stanovit v rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru jiný než první den v měsíci by nebylo výhodné např. pro počítání zkušební doby, doby výsluhy let v hodnosti a pro některé nároky podmíněné délkou trvání služebního poměru. Navrhované doplnění § 4 odst. 3, které je v zájmu jak Sboru národní bezpečnosti, tak uchazečů o přijetí do služebního poměru, dosavadní problém odstraní. Nastoupí-li tedy příslušník službu v nejblíže následující den služby /tj. v nejblíže následující pracovní den/ po nepřetržitém odpočinku v týdnu nebo po svátku, bude se za den vzniku služebního poměru považovat první den v měsíci stanovený v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru jako den nástupu služby.

2. Zkušební doba

6 odst. l/

Zásada; Zvýšit horní hranici zkušební doby 2 - 3 měsíců na 24 měsíce. Dosavadní stav: Podle § 6 odst. l se příslušníku při přijetí do služebního poměru určí zkušební doba, která činí podle druhu služby a kvalifikace příslušníka nejméně tři měsíce a nejvýše 18 mě-

- 3-

síců. Zásady pro určení délky zkušební doby stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky; v těchto zásadách může též stanovit, kdy lze výjimečně zkušební dobu prominout. Odůvodnění:

Dosavadní zákonná úprava zkušební doby vyhovuje s výjimkou případu, kdy příslušníci se základním vzděláním jsou po přijetí do služebního poměru vysláni ke studiu na praporčické školy pro nematuranty. Studium na praporčické škole pro nematuranty trvá 18 měsíců, tj. stejně jako zákonem stanovená horní hranice zkušební doby. V tomto případě tedy příslušník nejdříve skončí zkušební dobu a poté studium na praporčické škole. To vede někdy k řadě problémů, které lze vyřešit navrhovanou změnou horní hranice zkušební doby.

3. Služební stejnokroj

/§ 7/

Zásada: Doplnit ustanovení o služebním stejnokroji takto: Za podmínek stanovených ministrem vnitra Československé socialistické republiky mohou při slavnostních příležitostech nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením ti, kteří byli ze služebního poměru uvolněni podle § 99 nebo propuštěni z důvodů uvedených v § 1OO odst. l písm. b/ nebo c/ a jsou poživateli invalidního nebo starobního důchodu ze sociálního zabezpečení příslušníků. O tom, kdo je oprávněn nosit takový služební stejnokroj, rozhodují v oborech své působnosti ministři vnitra. Osoby oprávněné nosit tento služební stejnokroj nemají práva ani povinnosti příslušníků.

- 4-

Dosavadní stav; Možnost nosit služební stejnokroj při uvedených příležitostech po skončení služebního poměru zákon dosud neupravuje. Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že na rozdíl od československé lidové armády nemá Sbor národní bezpečnosti zálohy, nemají příslušníci po skončení služebního poměru žádný právní vztah k bezpečnostnímu aparátu. Přitom však řada z nich, zejména ti, kteří jsou ze služebního poměru uvolňováni nebo propouštěni po dlouholeté službě v důsledku vzniku nároku na starobní nebo invalidní důchod, si plně zachovávají svůj vztah k povolání příslušníka. Navrhovanou úpravou bude ministrům vnitra československé socialistické republiky, české socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky umožněno povolit propuštěným nebo uvolněným příslušníkům, kteří se zvlášť zasloužili o budování socialistického bezpečnostního aparátu, nošení služebního stejnokroje s označením hodnosti dosažené ve služebním poměru příslušníka, a to při určitých slavnostních příležitostech. V prováděcím předpise vydaném ministrem vnitra československé socialistické republiky budou přesně stanoveny případy, ve kterých mohou tyto osoby, jimž bylo povoleno nosit služební stejnokroj, tohoto oprávnění využívat /např. při příležitosti státního svátku a významných dnů československé socialistické republiky. Dne Sboru národní bezpečnosti, vojenských přehlídek, slavností, při významných rodinných událostech/, povinnosti spojené s oprávněním nosit služební stejnokroj /zejména povinnost dodržovat příslušná ustanovení "Stejnokrojového předpisu Sboru národní bezpečnosti"/ a podmínky, za kterých lze toto oprávnění zrušit. Navrhovaná úprava vyžaduje doplnění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 12/1979 Sb., o prokazování příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti a oprávnění k plnění jeho úko-

- 5lů neboť podle § l odst. l písm. a/ této vyhlášky prokazují příslušníci příslušnost ke Sboru národní bezpečnosti mimo jiné stejnokrojem příslušníka. Protože jde o osoby, které již nejsou příslušníky Sboru národní bezpečnosti, je nutno citovanou vyhlášku doplnit v tom smyslu, že stejnokroj těchto osob, opatřený odlišujícím označením, není průkazem příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti. Veřejnosti tak bude známo, že nejde o příslušníky Sboru národní bezpečnosti, kteří by jinak byli povinni zakročit mimo službu v případech stanovených nařízením ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 15/ 1974, vydaným k provedení § 16 odst. 3 a 4 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti.

4. Podmínky pro jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do hodnosti podporučíka

/§ 11 písm. b/ /

Zásada: Změnit podmínku dvou let, po kterou musí být úspěšně vykonávána funkce, pro niž je stanovena důstojnická hodnost, stanovením nejvyšší hranice tří let výkonu funkce konkrétní délku určovat diferencovaně v rozsahu odpovídajícím druhu služby a kvalifikaci příslušníka podle zásad stanovených ministrem vnitra Československé socialistické republiky. Stanovit další podmínku - splnění kvalifikačních předpokladů pro hodnost podporučíka; kvalifikační předpoklady stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Dosavadní stav: Podle § 11 písm. b/ má příslušník v praporčické hodnosti nárok na jmenování do hodnosti podporučíka, jestliže po dobu dvou let úspěšně vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost, a dosáhl úplného středního vzdělání.

- 6-

Odůvodnění: Zkušenosti z uplatňování § 11 písm. b/ potvrzují, že stanovený požadavek úplného středního vzdělání pro jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do hodnosti podporučíka je naprosto správný a plně odůvodněný. Současně se však ukazuje, že dosud stanovené podmínky pro jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do hodnosti podporučíka vzhledem k zvyšujícím se nárokům již dostatečně nevyjadřují význam důstojnické hodnosti a plně neumožňují regulovat složení důstojnického sboru, Při doplňování důstojnického sboru je třeba důsledně posuzovat celkové předpoklady příslušníka v praporčické hodnosti stát se důstojníkem, zejména z hlediska jeho politického profilu, dosaženého stupně odborného a všeobecného vzdělání, praktických zkušeností z výkonu služby, morálních vlastností a osobních schopností. Proto se navrhuje doplnit dosavadní dvě podmínky další podmínkou - splnění kvalifikačních předpokladů pro hodnost podporučíka. Jako kvalifikační předpoklad bude v prováděcím předpise stanoveno především úspěšné absolvování důstojnické Školy nebo vykonání důstojnické zkoušky. Navrhovaná změna dosavadní podmínky, kterou je požadavek úspěšné vykonávat po dobu dvou let funkci, pro niž je stanovena důstojnická hodnost, je rovněž odůvodněna dosavadními zkušenostmi. Vyplývá z nich, že na jedné straně je pro některé případy doba dvou let krátká a na druhé straně takto striktně stanovená podmínka působí problémy v případech, kdy důstojnickou školu absolvuje příslušník, který předtím vykonával funkci, pro niž je stanovena praporčická hodnost. Proto se navrhuje stanovit dobu až tří let výkonu funkce. V prováděcím předpise budou stanoveny zásady, podle nichž bude doba, po kterou musí příslušník úspěšně vykonávat funkci, určena diferencovaně v rozsahu odpovídajícím druhu služby a kvalifikaci příslušníka.

- 7-

5. Služební hodnocení

/§ 15 odst. 3/

Zásada; Tříletý termín pro provádění služebního hodnocení prodloužit na pět let. Dosavadní stav; Podle § 15 odst. 3 služební hodnocení provádějí náčelníci a velitelé v průběhu zkušební doby a před jejím skončením, v ostatních případech nejméně jednou za tři roky. Odůvodnění: Navrhovanou změnou § 15 odst. 3 se realizuje jeden z úkolů vyplývajících z usnesení předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 2. prosince 1977, kterým byly schváleny změny v dalším postupu při provádění komplexního hodnocení. Tato úprava mimo jiné předpokládá provádět služební hodnocení jednou za pět let.

6. Odměny

/§ 26 odst. l/

Zásada: Rozšířit druhy odměn o další odměnu - mimořádné jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do důstojnické hodnosti. Udělení této odměny vázat na podmínku, že příslušník vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost.

— 8 —

Dosavadní stav: Odměnami podle § 26 odst. l, které lze příslušníku udělit za záslužný čin nebo příkladné plnění služebních povinností, jsou: písemná pochvala, peněžitý nebo jiný dar, udělení čestného odznaku, mimořádné povýšení do vyšší hodnosti. Odůvodnění; Zákon v souladu s předchozí právní úpravou přísně rozlišuje mezi jmenováním do hodnosti a povýšením do hodnosti. Jmenováním rozumí první udělení hodnosti, bez ohledu na její stupen, při přijetí příslušníka do služebního poměru a první udolaní hodnosti při jeho přechodu do vyšší skupiny hodností. Povýšením naproti tomu rozumí další udělení hodnosti /vyšší hodnosti/ v téže skupině hodností. Jde o tyto skupiny hodností: praporčické, důstojnické, generálské. Dosavadní úprava tedy neumožňuje udělit odměnu - mimořádné jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do důstojnické hodnosti. Důvodem pro navrhované rozšíření odměn je zejména skutečnost, že ve Sboru národní bezpečnosti vykonávají službu věkově starší příslušníci v praporčických hodnostech, kteří se intenzívně podíleli na výstavbě bezpečnostního aparátu a svou dlouholetou příkladnou politickou a služební činností prokázali oddanost a věrnost Sboru národní bezpečnosti. Tito příslušníci však nemohou dosáhnout důstojnické hodnosti stanovené pro funkci, kterou vykonávají, protože nesplňují podmínku dosažení úplného středního vzdělání a pro svůj věk nemají už předpoklad pro studium. Zavedením navrhovaného druhu odměny bude možno v individuálních a zvlášť, odůvodněných případech ocenit jejich dlouholeté příkladné plnění služebních povinností a záslužnou politickou činnost a odměnit je mimořádným jmenováním do důstojnické hodnosti. Zpravidla půjde o jmenování do první důstojnické hodnosti, t. j. do hodnosti podporučíka.

- 9Krčmě toho se v praxi vyskytují případy, že příslušník v praporčické hodnosti vykoná, mnohdy i s nasazením vlastního života, mimořádně záslužný čin /např. dopadne zvlášť nebezpečného pachatele apod. /; udělení odměny - mimořádné povýšení do vyšší hodnosti /praporčické/ by v daném případě nebylo úměrné záslužnému činu, který příslušník vykonal, popřípadě by mu tato odměna nemohla být vůbec udělena, jestliže již nejvyšší praporčické hodnosti dosáhl. Možnost udělení navrhované odměny bude vázána na podmínku, že příslušník vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost. Navrhovaná odměna bude udělována příslušníkům výhradně ministry vnitra.

II P é č e

o

p ř í s l u š n í k y

7. Zvyšování kvalifikace příslušníků /§ 61/

a/

Zásada:

Rozšířit možnost uzavírání dohod, jimiž se Sbor národní bezpečnosti zavazuje umožnit příslušníku získání nebo zvýšení kvalifikace a příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia po určitou dobu ve služebním poměru nebo uhradit Sboru

- 10 -

národní bezpečnosti náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace nebo jejich část, o případy, kdy se příslušníku umožňuje získání nebo zvýšení kvalifikace studiem při výkonu služby. Dosavadní stav: Podle § 61 odst. l lze uzavřít dohodu jen v případě, kdy se příslušníku umožňuje získání nebo zvýšení kvalifikace v denním studiu. Odůvodnění;

Ze zkušeností z uplatňování § 61 vyplývá, že s ohledem na značný rozsah poskytovaného studijního volna i na zvyšující se počet příslušníků studujících při výkonu služby by bylo žádoucí uzavírat dohody též v případě studia při výkonu služby /k 31. prosinci 1979 z celkového počtu studujících příslušníku studovalo téměř 66, 7 % příslušníků při výkonu služby/. Proto se navrhuje rozšířit možnost uzavírání dohod i na tyto případy.

b/ Zásada:

Změnit podmínku, že příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru alespoň po trojnásobek doby • strávené studiem, na závazek setrvat ve služebním poměru po určitou dobu. Zásady pro určení doby závazku stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky.

- 11 Dosavadní stav; Podle § 61 odst. l se příslušník dohodou zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru alespoň po trojnásobek doby strávené studiem nebo uhradit náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace nebo jejich část. Odůvodnění: Zkušenosti ukazují, že se zřetelem k různým formám studia i stupňům poskytovaného vzdělání by bylo účelné, aby v zákoně nebyla stanovena ani minimální doba závazku příslušníka setrvat po skončení studia ve služebním poměru. Zásady pro určení doby závazku budou stanoveny v prováděcím předpise, a to diferencovaně podle formy studia, stupně poskytovaného vzdělání apod. Celková doba, po kterou se příslušník zaváže setrvat ve služebním poměru po skončení studia, bude obsažena v dohodě uzavírané podle § 61 odst. 2. Tímto způsobem bude také pružněji reagováno na potřeby Sboru národní bezpečnosti.

c/ Zásada; Umožnit, aby se Sbor národní bezpečnosti mohl s příslušníkem také dohodnout, že příslušník mu uhradí i náklady, které do skončení služebního poměru vynaložil k získání nebo zvýšení jeho kvalifikace, jestliže příslušník požádá o uvolnění ze služebního poměru podle § 99 nebo jestliže jeho služební poměr skončí odnětím nebo ztrátou hodnosti anebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 100 odst. l písm. d/, e/ a f/ před získáním předpokládané kvalifikace nebo před jejím zvýšením. Dosavadní stav; Tuto možnost zákon dosud neupravuje.

- 12 -

Odůvodnění: Za dosavadní úpravy vznikají problémy v tom, že závazek příslušníka setrvat ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace se nevztahuje na případy, kdy příslušník požádá o uvolnění ze služebního poměru, popřípadě sám zaviní, že jeho služební poměr skončí před ukončením studia. Tím dochází ke zmaření cíle uzavřené dohody, neboť služební poměr příslušníka v uvedeních případech skončí dříve, než ukončí studium, takže žádný závazek vzhledem k obsahu dohody mu nevzniká. V prováděcím předpise bude na základě zmocnění uvedeného v § 61 odst. 5 stanoveno, že v případě skončení služebního poměru příslušníka uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných důvodů podle § 99 odst. 2 nebo propuštěním podle § 100 odst. l písm. d/ z důvodu, že příslušník byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující z odborných důvodů, lze náhradu nákladů zcela nebo zčásti prominout. Obdobně to bude stanoveno i pro další případy, kdy by aplikace zásady č. 7 c/ byla příliš tvrdá /např. v případě propuštění podle § 100 odst. l písm. f/, byl-li příslušník pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, pokud ovšem nepůjde o trestný čin, jehož povaze by uvedený postup neodpovídal/. d/ Zásada: Upravit ustanovení § 61 odst. 2 písm. c/takto: "nejvyšší celková částka, do které lze na příslušníku požadovat náhradu nákladů, jestliže nesplní svůj závazek". Dosavadní stav; V § 61 odst. 2 písm. c/ se stanoví, že v dohodě musí být uvedena výše náhrady nákladů, které bude příslušník povinen uhradit, jestliže nesplní svůj závazek. Odůvodnění: Účelem úpravy je zpřesnit dosavadní formulaci ustanovení § 61 odst. 2 písm. c/. Přitom bylo přihlédnuto k obdobnému ustanovení zákoníku práce /§ 143 odst. 2 písm. c//.

- 13 -

8. Preventivní rehabilitace /§ 63/ Zásada;

Změnit ustanovení § 63 takto: Příslušníkům může být k upevnění jejich fyzické zdatnosti, tělesného a duševního zdraví poskytnuta preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce. Příslušníkům s oslabeným zdravotním stavem může být na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace poskytnuta formou lázeňského léčení spojeného s částí dovolené. Požadavky pro poskytování preventivní rehabilitace a způsob jejího provádění stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky,

Dosavadní stav. Podle § 63 odst. l se preventivní rehabilitace v trvání 14 dnů v kalendářním roce poskytuje a/ výkonným letcům, palubnímu obsluhujícímu personálu a pyrotechnikým, starším 40 let, b/ všem příslušníkům starším 45 let, c/ ostatním příslušníkům, stanoví-li to příslušná lékařská komise. V § 63 odst. 2 a 3 se pak stanoví, kdy se příslušníku preventivní rehabilitace neposkytne, popřípadě kdy mu nemusí být poskytnuta, a v kterých případech příslušník ztrácí nárok na preventivní rehabilitaci. Prováděcímu předpisu se ponechává pouze stanovení způsobu provádění preventivní rehabilitace, jejího vztahu k lázeňské péči a dalších podrobností /§ 63 odst. 4/. Odůvodnění: Navrhovanou změnou § 63 se realizuje usnesení Rady obrany státu ze dne 22. dubna 1976 přijaté k návrhu zásad zákonných úprav průběhu vojenské služby důstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil československé socialistické republiky, jímž bylo ministru vnitra Československé socialistické republiky uloženo, aby při novelizaci zákona byl upraven § 63 tak, že preventivní rehabilitace bude udělována i ve Sboru národní bezpečnosti ve smyslu zásady č. 4 výše citovaných zásad zákonných úprav.

- 14 -

Dochází tedy k zásadní změně v tom, že na rozdíl od dosavadní úpravy, podle níž mají příslušníci při splnění stanovených podmínek nárok na preventivní rehabilitaci, navrhovaná úprava stanoví, že příslušníkům může být k upevnění jejich fyzické zdatnosti, tělesného a duševního zdraví poskytnuta preventivní rehabilitace.

III

O d p o v ě d n o s t při

s l u ž e b n í c h z

za

ú r a z e c h

š k o d u a

n e m o c e c h

p o v o l á n í

9. Náhrada za ztrátu na služebním příjmu a na důchodu

/§ 88 a

§ 89 odst. 2/ Zásada: Je-li příslušníku, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, vyměřen důchod a tento důchod je v důsledku poklesu služebního příjmu /výdělku/ příslušníka /občana, který byl příslušníkem/ po úrazu /nemoci z povolání/ nižší, je Sbor národní bezpečnosti povinen poskytnout příslušníku /občanu, který byl příslušníkem/ jako náhradu škody i tento rozdíl ve

- 15 -

výši důchodu. Výše náhrady škody se rovná v tomto případě rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke snížení jeho služebního příjmu /výdělku/ následkem poškození zdraví služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Dosavadní stav: Příslušníku, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, se poskytuje po skončení neschopnosti k službě jen náhrada za ztrátu na služebním příjmu /§ 89 odst. 2/.

Odůvodnění: Náhradu za ztrátu na služebním příjmu /výdělku/ nelze považovat za hrubý výdělek pro vyměření starobního nebo později přiznaného invalidního důchodu podle zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení. Proto při vyměření těchto důchodů může vzniknout příslušníku /občanu, který byl příslušníkem/ ztráta spočívající v tom, že jeho důchod byl vyměřen nižší částkou jen proto, že měl v době rozhodné pro vyměření důchodu v důsledku služebního úrazu /nemoci z povolání/ nižší služební příjem /výdělek/ než před tímto poškozením na zdraví. Tuto újmu nelze přímo zahrnout pod žádný z druhů škod uvedených v § 88, ačkoliv jde o důsledek ztráty na služebním příjmu. Aby se odstranily pochybnosti, jak v těchto případech postupovat, navrhuje se výslovně v zákoně tento nárok příslušníkům přiznat. Jde o obdobu úpravy zavedené novelou zákoníku práce - zákonem č. 20 /1975 Sb. /§ 193 odst. l písm. a/, § 195 a//ustanovení § 190 až 203 zákoníku práce se vztahují i na příslušníky ozbrojených sil v činné službě-§ 206 odst. 2/.

- 16 -

1O. Jednorázové mimořádné odškodnění /§ 89 odst. 4 a § 92 odst. 2/

a/ Zásada; Změnit ustanovení § 89 odst. 4 takto: Příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených služebními orgány, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 1O OOO Kčs a nejvýše 45 OOO Kčs. Došlo-li však k takovému úrazu za zvlášť nebezpečných podmínek, náleží mu jednorázové mimořádné odškodnění až do výše 8O OOO Kčs. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 1O OOO Kčs až 45 OOO Kčs náleží za podmínek stanovených v první větě též příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání. Dosavadní stav; Podle dosavadní úpravy náleží příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu /nemoci z povolání/, v případech taxativně uvedených v § 89 odst. 4 jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 1O OOO Kčs až 45 OOO Kčs.

- 17 -

Odůvodnění:

Jednorázové mimořádné odškodnění je specifickou úpravou platnou pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti a vojáky z povolání s tím rozdílem, že pro vojáky z povolání není upraveno zákonem, ale resortními předpisy federálního ministerstva národní obrany a federálního ministerstva vnitra. Zákoník práce obdobné ustanovení •neobsahuje. Socialistické organizace řeší tento problém pojištěním některých profesí svých pracovníků podle vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 17/1978 Sb., o úhradě pojistného z pojistných smluv uzavíraných o pojištění osob socialistickými organizacemi. Toto pojištění umožňuje vyplatit stanovenému okruhu pracovníků v případě pracovního úrazu vedle odškodnění podle zákoníku práce jednorázové odškodnění až do výše 80 000 Kčs. To znamená, že tato úprava je v řadě srovnatelných činností výhodnější než dosavadní úprava platná pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti. Dosavadní úprava rovněž neumožňuje poskytnout příslušníku toto odškodnění při celé řadě činností, kdy lze v socialistických organizacích pracovníky podle cit. vyhlášky pojistit /potápěčské práce, záchranné a havarijní práce při živelních pohromách, požárech, výbuších, práce s rizikem pádu z velkých výšek apod. /, ani poskytnout odškodnění do výše 80 000 Kčs, kdy k úrazu příslušníka dojde za zvlášť nebezpečných podmínek /zákroky proti teroristům nebo zvlášť nebezpečným zločincům, pyrotechnické práce při likvidaci výbušnin, včetně válečných apod. /. Federální ministerstvo národní obrany již obdobnou úpravu jednorázového mimořádného odškodnění vojáků z povolání ve svém resortním předpise provedlo.

- 18 -

Vzhledem k uvedeným skutečnostem je třeba změnit a doplnit i ustanovení § 89 odst. 4. Taxativní výčet případů /činností/, ve kterých se jednorázové mimořádné odškodnění poskytne, přímo v zákoně není však s přihlédnutím ke specifickým podmínkám činnosti Sboru národní bezpečnosti vhodný ani účelný. Proto se v souvislosti s navrhovanou změnou ustanovení § 89 odst. 4 navrhuje rozšířit v tomto směru zmocnění ministra vnitra československé socialistické republiky dané mu v § 92 odst. 2.

b/ Zásada: Rozšířit zmocnění ministra vnitra Československé socialistické republiky v § 92 odst. 2 o stanovení jiných obdobně nebezpečných a zvlášť nebezpečných podmínek. Dosavadní stav: Se zřetelem k obsahu dosavadní úpravy § 89 odst. 4 je ministr vnitra Československé socialistické republiky zmocněn v § 92 odst. 2 jen ke stanovení výše jednorázového mimořádného odškodnění, postupu služebních orgánů při projednávání a určování náhrady škody a dalších podrobností. Odůvodnění: Několikaletá praxe s prováděním ustanovení § 89 odst. 4 potvrdila a vydání vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 17/1978 Sb. tento stav ještě zvýraznilo, že taxativně vymezený okruh činností pro účely jednorázového mimořádného odškodnění nevyhovuje.

- 19 -

časté doplňování zákona není však žádoucí. Proto je účelné, aby podrobný okruh činností pro účely jednorázového mimořádného odškodnění byl, tak jako je tomu v působnosti federálního ministerstva národní obrany, upraven resortním předpisem. Dosavadní ustanovení § 92 odst. 2 však ministru vnitra Československé socialistické republiky takové opatření neumožňuje.

11. Náhrada věcné škody při smrtelném úrazu /§ 9O/

Zásada; Jestliže příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je Sbor národní bezpečnosti povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout též náhradu věcné škody. Náhrada věcné škody náleží dědicům příslušníka. Dosavadní stav; Podle § 9O je Sbor národní bezpečnosti povinen v případě, kdy příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, v rozsahu své odpovědnosti poskytnout náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a jednorázové odškodnění pozůstalých. Povinnost nahradit věcnou škodu zákon v tomto případě dosud nestanoví.

- 20 -

Odůvodnění: Náhradu věcné škody vzniklé v souvislosti se služebním úrazem je možno podle dosavadní úpravy poskytnout jen v případě, kdy příslušník služební úraz přežil. Návrhem se zabezpečuje tento nárok dědicům. Jde o obdobu úpravy zavedené novelou zákoníku práce - zákonem č. 20/1975 Sb. /§ 197 odst. l písm. e// § 200 odst. 2/.

12. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých /§ 91 odst. 2/

Zásada: Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých neodpočítávat od dávek důchodového zabezpečení částku odpovídající výši výchovného poskytovaného dříve na děti.

Dosavadní stav; Podle § 91 odst. 2 se při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých odečítá částka, která odpovídá výši výchovného poskytovaného dříve na děti.

- 21 -

Odůvodnění: Zákonem č. 20/1975 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku práce, bylo v § 199 odst. 3 zákoníku práce vypuštěno ustanovení druhé věty, podle něhož se při výpočtu náhrady nákladů na výživu odečítala od dávek důchodového zabezpečení Částka odpovídající výši přídavku na děti, které byly dříve na děti vypláceny. Vzhledem k tomu, že výchovné je příslušníkům poskytováno za stejných podmínek jako jsou poskytovány přídavky na děti /§ 33 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění/, není žádných důvodů pro odlišnou úpravu v posuzování výchovného při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých.

13. Vliv změny poměrů na výši náhrady za ztrátu na služebním příjmu při služebním úrazu /§ 94/ Zásada; Rozšířit § 94 o ustanovení obdobné § 202 odst. 2 zákoníku práce takto: Ministr vnitra československé socialistické republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji úrovně služebního příjmu, upravit v rozsahu schváleném vládou Československé socialistické republiky pro pracovníky v pracovním poměru podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na služebním příjmu náležející příslušníkům po skončení neschopnosti k službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

- 22 -

Dosavadní stav:

Tuto možnost zákon dosud neupravuje. Odůvodnění. Zapracování obdoby ustanovení § 202 odst. 2 zákoníku práce do zákona je odůvodněno obecně platnou úpravou platnou nejen pro pracovníky, ale i jiné osoby uvedené v § 206 zákoníku práce. Podle § 202 odst. 2 zákoníku práce může vláda československé socialistické republiky vzhledem ke změnám/ které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. K takové úpravě již jednou došlo vydáním nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, podlé něhož se náhrada za ztrátu na výdělku v uvedeném případě upravila tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet této náhrady se zvýšil o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na tuto náhradu do 31. prosince 1971. Tato úprava se vzhledem k ustanovení § 138 odst. 2 č. 3 na příslušníky nevztahovala. Účelem navrhovaného opatření je zajistit do budoucna v této oblasti pro příslušníky stejnou úpravu jako pro pracovníky a jiné osoby uvedené v § 206 zákoníku práce. Jestliže tedy k takové úpravě opět dojde v dalším nařízení vlády Československé socialistické republiky, provede obdobnou úpravu ministr vnitra Československé republiky pro příslušníky.

socialistické

- 23 -

IV

S k o n č e n í a

n á r o k y

s l u ž e b n í h o s

ním

p o m ě r u

s o u v i s í c í

14. Lhůty pro rozhodnutí o propuštění

/§ 100 odst. l písm. d/

a odst. 2/ Zásada: Stanovit, že doba, po kterou je příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo tiráž, se v případě rozhodování o propuštění z důvodu uvedeného v § 100 odst. l písm. d/ / jestliže příslušník byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci/ nezapočítává do lhůty dvou měsíců stanovené pro vydání a vyhlášení rozhodnutí o propuštění. Dosavadní stav: Podle § 100 odst. 2 může být o propuštění z důvodu uvedeného v odstavci l písm. d/ /příslušník byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci/ rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy služební orgán důvod propuštění zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl; v těchto lhůtách musí být rozhodnutí příslušníku též oznámeno. Podle § 102 odst. l nesmí však být příslušník propuštěn /vyhlášeno mu rozhodnutí o propuštění/ v ochranné době, to je mimo jiné v době, kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo tiráž, pokud si tuto neschopnost úmyslně nezpůsobil. Pokud rozhodnutí o propuštění podle § 100 odst. l písm. d/ není vydáno a příslušníku oznámeno ve výše uvedených lhůtách, dochází k zániku práva propustit příslušníka /§ 129 odst. 2/.

- 24 -

Odůvodnění: V praxi se vyskytují problémy v případech, kdy příslušník, který má být propuštěn proto, že byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci /§ 1OO odst. l písm. d/ /, po seznámení se schváleným služebním hodnocením onemocní. Rozhodnutí o propuštění nesmí být příslušníku s ohledem na § 1O2 odst. l písm. a/ v době jeho dočasné neschopnosti k službě vyhlášeno, zatímco lhůta dvou měsíců běží ode dne, kdy bylo služební hodnocení schváleno, dál. I krátkodobé onemocnění příslušníka v některých případech způsobí, že lhůta dvou měsíců zatím uplyne, a i když důvod propuštění stále trvá, je nutno rozhodnutí, které bylo již příslušným služebním orgánem podepsáno, zrušit. Vzhledem k nezbytné nutnosti zachovat i nadále ochrannou dobu podle § 102, která je jedním z důležitých prostředků zabezpečení právních a sociálních jistot příslušníků, navrhuje se uvedený problém řešit tak, že při propuštění podle § 10O odst. l písm. d/ se doba dočasné neschopnosti příslušníka k službě nebude počítat do doby dvou měsíců stanovené pro vydání a oznámení rozhodnutí o propuštění.

15. Platové vyrovnání /§ 109 odst. l/ Zásada: Stanovit, že platové vyrovnání náleží při splnění stanovených podmínek pouze v případě, že příslušník nemá nárok na důchod ze sociálního zabezpečení nebo na příspěvek za službu. Podrobnosti o poskytování platového vyrovnání, o způsobu výpočtu jeho výše a výplatě upraví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Ministři vnitra mohou

- 25 -

odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto ustanovení. Dosavadní stav; Podle § 109 odst. l platové vyrovnání náleží příslušníku, který byl uvolněn ze závažných osobních nebo rodinných důvodů nebo propuštěn s výjimkou propuštění, pro odsouzení za úmyslný trestný čin, jestliže jeho služební poměr trval alespoň 10 let a příslušník nepobírá důchod ze sociálního zabezpečení nebo příspěvek za službu. Odůvodnění: V době před schválením zákona č. 100/1970 Sb. se předpokládalo, že v prováděcím předpise bude v rámci podrobností k úpravě příspěvku za službu stanovené zákonem č. 59/1969 Sb., o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání, upravena možnost poskytovat propuštěnému příslušníku, který se připravuje se souhlasem služebního orgánu na budoucí povolání denním studiem, do uplynutí dvou let od skončení služebního poměru namísto příspěvku za službu platové vyrovnání. Proto byla volena dikce "nepobírá důchod nebo příspěvek". Tento záměr však v prováděcím předpise nebyl zakotven ani se * do budoucna s takovou úpravou nepočítá. Aby byla vyloučena jakákoliv pochybnost, zda příslušník má možnost zvolit si výplatu platového vyrovnání namísto příspěvku za službu nebo důchodu ze sociálního zabezpečení, navrhuje se v souladu s úpravou platnou v současné době pro vojáky z povolání nahradit v odstavci l slovo "nepobírá" slovy "nemá nárok". Ze zkušeností z poskytování platového vyrovnání vyplývá, že je potřeba v prováděcím předpise stanovit některé podrobnosti pro poskytování platového vyrovnání, zejména způsob výpočtu jeho výše a výplaty. Na základě navrhovaného zmocnění

- 26 -

bude v prováděcím předpise stanoveno, že se platové vyrovnání neposkytuje po dobu, po kterou organizace poskytne pracovníku neplacené pracovní volno, a dále, že se výše platového vyrovnání určuje zálohově a po uplynutí šesti měsíců se provádí vyúčtování podle dosaženého průměrného čistého měsíčního výdělku. Dále se ustanovení doplňuje v souladu s úpravou platnou pro vojáky z povolání tvrdostní klauzulí. Ustanovení § 109 odst. 2 upravující dobu poskytování platového vyrovnání a jeho výši zůstává nezměněno.

16. Příspěvek za službu /§ 110 až 114/ Úpravu příspěvku za službu doplnit takto: a/ Zásada: Při souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů náleží příspěvek jen jeden, a to vyšší. Dosavadní stav: Při přijetí uvolněného nebo propuštěného příslušníka do služebního poměru vojáka z povolání se příspěvek za službu neposkytne, popřípadě se jeho výplata zastaví /§ 110 odst. 3/. Souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů zákon neupravuje.

- 27 -

Odůvodnění: Podmínky pro poskytování příspěvku za službu a výpočet jeho výše byly do 31. prosince 1978 v podstatě shodné jak pro příslušníky, tak pro vojáky z povolání. Zákonem č. 65/ 1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některými služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, byly pro vojáky z povolání stanoveny odlišné podmínky a jiný způsob výpočtu příspěvku za službu. Protože v praxi dochází k přijímání propuštěných vojáků z povolání do služebního poměru příslušníka a naopak, je potřeba přímo v zákoně upravit souběh nároků na příspěvek za službu tak, aby při propuštění ze služebního poměru příslušníka náležel příspěvek jen jeden, a to vyšší. Způsob uplatnění nároku na příspěvek za službu v těchto případech, jakož i v případech souběhu nároků na příspěvek za službu ve stejné výši bude upraven v rámci podrobností v prováděcím předpise.

b/ Zásada:

Doplnit ustanovení upravující souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na starobní nebo invalidní /částečný invalidní/ důchod o důchod za výsluhu let /částečný důchod za výsluhu let/.

Dosavadní stav: Souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na důchod za výsluhu let /částečný důchod za výsluhu let/ je upraven na základě zmocnění obsaženého v § 172 zákona č. 121/1975 Sb. / o sociálním zabezpečení, v prováděcím předpise.

- 28 Odůvodnění: Zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, byl od 1. ledna 1976 obnoven důchod za výsluhu let i pro některé vojáky z povolání a příslušníky. Aby byla vyloučena možnost pobírat současně obě dávky, bylo zákonem o sociálním zabezpečení zmocněno federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra upravit v souladu se zásadami o souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem na starobní nebo invalidní /částečný invalidní/ důchod souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na důchod za výsluhu let /částečný důchod za výsluhu let/. Při příležitosti novelizace zákona se navrhuje upravit souběh nároků přímo v zákoně, obdobně jako to bylo provedeno při novelizaci zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků z povolání.

c/ Zásada: Po dobu, po kterou se příjemce příspěvku za službu zdržuje v cizině trvale, příspěvek za službu nenáleží. Jestliže se příjemce příspěvku za službu zdržuje v cizině přechodně, příspěvek za službu mu náleží, avšak do ciziny se nevyplácí. Po dobu, po kterou je příjemce příspěvku za službu ve výkonu trestu odnětí svobody nebo je ve vazbě, příspěvek za službu se nevyplácí. Manželu a dětem oprávněného se na žádost vyplácí část příspěvku za službu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny. Osamělému oprávněnému lze výjimečně povolit výplatu části příspěvku za službu k úhradě jeho závazků. Byl-li příjemce příspěvku za službu propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se příspěvek za službu zpětně za celou dobu vazby.

- 29 -

Dosavadní stav;

Tyto problémy zákon dosud neřeší.

Odůvodnění: Ze zkušeností z uplatňování § 110 až 114 vyplývá, že je žádoucí přímo v zákoně upravit výplatu příspěvku za službu v případech/ kdy se příjemce příspěvku za službu zdržuje v cizině, kdy je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, a to v podstatě obdobným způsobem, jakým je v těchto případech upravena výplata důchodu zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení.

d/ Zásada: Organizace jsou povinny na výzvu plátce příspěvku za službu podávat v určené lhůtě hlášení pro účely krácení příspěvku za službu, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku za službu. Plátce příspěvku za službu má právo přezkoumat správnost a úplnost tohoto hlášení. Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, že příspěvek za službu byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Byl-li příspěvek za službu poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, zaviněním příjemce příspěvku za službu i organizace, odpovídají příjemce příspěvku i organizace za vrácení neprávem vyplacených částek společně a nerozdílně. O promlčení a promlčecí době platí ustanovení druhého odstavce zásady č. 19. O povinnosti organizace nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán provádějící výplatu příspěvku za službu; pro řízení se použije obdobně ustanovení upravujících řízení v sociálním zabezpečení příslušníků. +/ +/

§ 116 odst. l, 2 a 6 a § 134 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení,

- 3O -

Dosavadní stav; Povinnosti a odpovědnost organizací zákon dosud neupravuje.

Odůvodnění: Praktické provádění ustanovení § 113 odst. l upravujícího souběh příspěvku za službu s výdělkem ze zaměstnání vyžaduje součinnost organizace, u níž je příjemce příspěvku za službu zaměstnán, s plátcem tohoto příspěvku. Povinnosti organizací a jejich odpovědnost však nejsou v zákoně výslovně stanoveny. Proto se navrhuje doplnit ustanovení o příspěvku za službu o povinnost organizací na výzvu podávat plátci příspěvku hlášení, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku za službu, o právo plátce příspěvku za službu přezkoumat správnost tohoto hlášení a o odpovědnost organizací za škodu vzniklou nesprávným hlášením. Povinnosti organizací a jejich odpovědnost, včetně řízení v této věci, se navrhuje upravit obdobně jako v zákoně č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, neboť vztah plátce příspěvku k organizaci, u níž je příjemce příspěvku zaměstnán, je obdobný vztahu plátce důchodu k organizaci zaměstnávající příjemce důchodu přitom se však upravuje jen nezbytný rozsah povinností a odpovědnosti.

e/ Zásada; Příjemci příspěvku za službu, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin, nebo se dopustil takového jednání, pro které by mu jinak za trvání služebního poměru byla odňata hodnost /§ 13 odst. l písm. a/ /, může být příspěvek za službu odňat. O odnětí příspěvku za službu rozhoduje příslušný ministr vnitra po předchozím projednání ve zvláštní komisi jím zřízené.

- 31 -

Dosavadní stav:

Možnost odnětí příspěvku za službu zákon dosud neupravuje.

Odůvodnění: Příspěvek za službu je hmotným zabezpečením propuštěného příslušníka, které kromě náhrady za ztrátu kvalifikace k původnímu povolání a za fyzické a psychické opotřebení dlouholetou službou obsahuje především odměnu za zásluhy při ochraně socialistického společenského řádu. Pokud příslušník svým jednáním prokáže nepřátelský poměr k socialistickému zřízení nebo se dopustí jednání, jež je v příkrém rozporu s morálněpolitickými požadavky kladenými na příslušníka, neguje tyto zásluhy, jeho služební poměr skončí odnětím hodnosti /§ 13, § 98 odst. l písm. c/ / a příspěvek za službu mu nenáleží. Obdobně mu příspěvek za službu nenáleží při propuštění z důvodů uvedených v § 100 odst. l písm. e/ /jestliže porušil služební přísahu, služební povinnost nebo pravomoc veřejného činitele zvlášť hrubým způsobem a jeho ponechání ve služebním poměru by bylo na újmu důležitých zájmů služby/ nebo podle § 100 odst. l písm. f/ /jestliže byl pravomocně odsouzen pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody/ a při skončení služebního poměru v důsledku ztráty hodnosti na základě rozhodnutí soudu. Ve zřetele hodných případech však může být příspěvek za službu přiznán i při skončení služebního poměru z těchto důvodů. Dosavadní ustanovení § 110 až 114 však neumožňují odejmout příspěvek za službu příjemci tohoto příspěvku ani tehdy, když příjemce příspěvku po skončení služebního poměru se úmyslně dopustí závažného trestného činu, pro který je odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo se dopustí takového

-32-

jednání, pro které by mu jinak za trvání služebního poměru byla odňata hodnost /§ 13 odst. l písm. a/ /. Protože v takovýchto případech není odůvodněné poskytovat nadále příspěvek za službu, navrhuje se v zákoně stanovit, aby příslušný ministr vnitra měl možnost odejmout příspěvek za službu po předchozím projednání ve zvláštní komisi. V podstatě jde o analogii s předpisy upravujícími podmínky pro poskytování příspěvku za službu vojákům z povolání /§ 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. ve znění zákona č. 65/1978 Sb, /.

V

Řízení

o

odvolání,

společná a přechodná ustanovení 17. Odvolání /§ 116 odst. 2 a 3/ a/ Zásada: Stanovit odkladný účinek podání odvolání /rozkladu/ proti rozhodnutí o odnětí hodnosti /§ 13/ a proti služebnímu

- 33 -

hodnocení, podle něhož je příslušník hodnocen jako nevyhovující pro výkon služby ve Sboru národní bezpečnosti. Dosavadní stav: Podle § 116 odst. 2 má odkladný účinek pouze podání odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody. Odůvodnění: Podle § 104 skončí služební poměr příslušníka z důvodů odnětí hodnosti nebo ztráty hodnosti na základě rozhodnutí soudu dnem, kdy rozhodnutí o odnětí nebo ztrátě hodnosti nabylo právní moci. Přitom však podle § 116 odst. 2 dnem, kdy příslušníku byla odňata hodnost, je rozhodnutí vykonatelné. Z těchto ustanovení zákona vznikají nejasnosti v otázce, jaké postavení, práva a povinnosti má příslušník od doby, kdy mu byla služebním orgánem odňata hodnost, do doby skončení služebního poměru, tzn. do doby, kdy rozhodnutí nabude právní moci. Navrhovaným doplněním budou tyto problémy odstraněny. Podle § 100 odst. l písm. d/ může být příslušník, propuštěn ze služebního poměru, jestliže byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci. Proti tomuto služebnímu hodnocení má příslušník možnost podat odvolání, avšak podání odvolání nemá odkladný účinek. Služební hodnocení má tedy obdobnou povahu jako vykonatelné rozhodnutí /§ 123 odst. 2/. To vede v praxi k tomu, že se na základě takového služebního hodnocení vydá rozhodnutí o propuštění příslušníka podle § 100 odst. l písm. d/, aniž by bylo vyčkáno výsledku řízení o odvolání proti služebnímu hodnocení. V případech, kdy odvolací orgán odvolání proti služebnímu hodnocení vyhoví, musí pak služební orgán, který rozhodl o propuštění, své rozhodnutí zrušit.

- 34 -

Důvod propuštění by však měl být pravomocně zjištěn již v okamžiku, kdy se o propuštění rozhoduje. Navrhovanou úpravou se docílí toho, že o propuštění příslušníka podle výše citovaného ustanovení bude rozhodováno vždy až poté, kdy služební hodnocení nabude právní moci /§ 123 odst. l/.

b/ Zásada: Změnit úpravu odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu V tom smyslu, že služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může sám odvolání vyhovět.

Dosavadní stav; Podle § 116 odst. 3 může služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání sám vyhovět, nejde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu.

Odůvodnění: Dosavadní praxe ukazuje, že počet odvolání podaných proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu je poměrně malý. Přitom by však v řadě případů bylo možno vyhovět odvolání již na prvním stupni řízení, tedy autoremedurou. Navrhovaná změna přispěje k rychlému a především jednoduchému odstraňování nesprávností rozhodnutí, na něž byl služební orgán odvolatelem upozorněn.

- 35 -

18. Poradní komise /§ 118 odst. 4/ Zásada: Stanovit, že poradní komise mohou zřizovat a předsedu, zástupce a další členy jmenovat též služební orgány zmocněné ministry vnitra. Dosavadní stav;

Podle § 118 odst. 4 je zřizování poradních komisí a jmenování předsedů, zástupců a dalších členů svěřeno výhradně ministrům vnitra. Odůvodnění; Různé organizační změny, k nimž v průběhu doby dochází v útvarech Sboru národní bezpečnosti, jakož i změny ve služebním zařazení příslušníků, kteří jsou členy poradních komisí, vyvolávají nutnost měnit složení poradních komisí. V zájmu zajištění objektivity při posuzování a projednávání odvolání proti rozhodnutí služebních orgánů je třeba provést příslušné změny ve složení poradních komisí bezprostředně po provedení organizačních změn. Podle dosavadní úpravy je však nutno, aby o všech změnách ve složení poradních komisí i na nižších stupních organizačního uspořádání rozhodl přímo příslušný ministr vnitra. Navrhované doplnění § 118 odst. 4 umožní účelnou delegaci uvedeného oprávnění ministrů na příslušné služební orgány a tím i zpružnění a zjednodušení při zřizování poradních komisí a provadění změn v jejich složení.

- 36 -

19. Promlčení a promlčecí doba /§ 129, 131 a 133/ Zásada; Právo na příspěvek za službu se nepromlčuje. Nárok na jednotlivou splátku příspěvku za službu se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti. Byl-li nárok na příspěvek za službu neprávem odepřen, promlčuje se nárok na jednotlivé splátky příspěvku za službu za tři roky. Nárok na vrácení jednotlivých splátek příspěvku za službu poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy plátce tohoto příspěvku zjistil, že příspěvek za službu byl poskytnut neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v deseti letech od jeho výplaty. Promlčecí doby neběží, jsou-li z příspěvku za službu prováděny srážky na úhradu částky vyplacené neprávem.

Dosavadní stav; Promlčecí doba je upravena v § 131 pro všechny peněžité nároky ze služebního poměru na jeden rok. Rovněž vrácení neprávem vyplacených částek může služební orgán na příslušníku požadovat do jednoho roku ode dne, kdy zjistil, že částky byly nesprávně určeny nebo omylem vyplaceny, a nejdéle do tří let od jejich výplaty.

Odůvodnění: Příspěvek za službu je poměrně dlouhodobým hmotným zabezpečením propuštěného příslušníka. Tím se prakticky odlišuje nejen od ostatních peněžitých nároků, ale i od ostatních dávek souvisících se skončením služebního poměru, které jsou

- 37 -

buď krátkodobé, nebo jednorázové. Pokud propuštěný příslušník z neznalosti opomene uplatnit nárok na příspěvek za službu nebo služební orgán nesprávně odepře nárok na příspěvek za službu, promlčuje se nárok na příspěvek podle dosavadní úpravy za jeden rok. Vzhledem k tomu, že příspěvek za službu se svou povahou přibližuje dávkám důchodového zabezpečení a pro jeho výplatu platí některé shodné zásady jako pro výplatu dávek důchodového zabezpečení, navrhuje se, aby promlčecí doby byly upraveny v podstatě shodně jako pro dávky důchodového zabezpečení.

20. Použití ustanovení zákoníku práce /§ 135 odst. l/ Zásada; Rozšířit použití některých ustanovení zákoníku práce na služební poměr příslušníků o ustanovení § 143 odst. 5. Dosavadní stav: Zákon neumožňuje, aby Sbor národní bezpečnosti mohl převzít za uchazeče přijatého do služebního poměru povinnost uhradit předchozí organizaci zcela nebo zčásti náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace /§ 143 odst. 5 zákoníku práce/. Odůvodnění: Sbor národní bezpečnosti má zájem získávat za příslušníky pracovníky s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním. Řadě takových pracovníků umožnily získání tohoto vzdě-

- 38 -

lání civilní organizace, které s nimi uzavřely závazek o úhradě nákladů podle § 143 odst. l zákoníku práce. Přejde-li tento pracovník do jiné organizace v naléhavém zájmu společnosti, může tato organizace převzít za pracovníka povinnost uhradit zcela nebo zčásti náklady spojené se získáním nebo zvýšením jeho kvalifikace /§ 143 odst. 5 zákoníku práce/. Převzetí ustanovení § 143 odst. 5 zákoníku práce je se zřetel ke zkušenostem získaným v posledním období účelné, neboť může usnadnit získávání pracovníků s požadovaným vzděláním do Sboru národní bezpečnosti.

21. Přechodná ustanovení Zásada: Ustanovení zásady č. 16 se vztahují též na příspěvek za službu, na který vznikl nárok před účinností novely zákona; příspěvek za službu lze však odejmout /zásada č. 16 písm. e/ jen pro jednání, kterého se příjemce příspěvku za službu dopustí po účinnosti novely zákona. Odůvodnění: Vzhledem k závažnosti úpravy obsažené v zásadě č. 16 je nezbytné, aby pro nárok na příspěvek za službu a jeho výplatu platila stejná ustanovení bez ohledu na skutečnost, l kdy nárok na příspěvek za službu vznikl.

- 39 -

P o l i t i c k ý a e k o n o m i c k ý r o z b o r k návrhu zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti

Služba ve Sboru národní bezpečnosti klade vysoké nároky na morálně politickou vyspělost, odbornou připravenost a všestrannou duševní a tělesnou způsobilost, příslušníků Sboru národní bezpečnosti /dále jen "příslušníci"/, na jejich oddanost socialismu a i dejín proletářského internacionalismu. Společenskému poslání, postavení a úkolům Sboru národní bezpečnosti v jednotlivých etapách vývoje naší společnosti a z toho vyplývajícím požadavkům na jeho kádrovou strukturu musí odpovídat i právní úprava služebního poměru příslušníků tohoto sboru. Služební poměr příslušníků je upraven zákonem č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti /dále jen "zákon"/.

I

Základní problémy řešené zákonnou úpravou služebního poměru příslušníků Zákon byl připravován a přijat v době /návrh zásad zákona schválen vládou Československé socialistické republiky dne 17. září 1969, zákon schválen Federálním shromážděním dne 17. listopadu 1970/, kdy na základě vyhodnocení zkušeností, nedostatků a chyb, k nimž došlo v předchozím vývoji ve straně i společnosti, byl pod novým vedením Komunistické strany Československa a v souladu s realizační směrnicí květnového pléna ústředního výboru Komunistické strany Československa a dokumenty na ni navazujícími uskutečněn komplex politických, organizačních a

- 40 kádrových opatření směřujících k posílení funkce socialistického státu ve všech jeho článcích jako orgánu moci dělnické třídy a pracujícího lidu, včetně upevnění celkového systému ochrany socialistické společnosti. Cílem zákona bylo vytvořit právní předpoklady pro řešení naléhavých závažných problémů v kádrové struktuře Sboru národní bezpečnosti a tím vytvořit podmínky pro úspěšný boj s protispolečenskou činností, pro celkové zkvalitnění výkonu bezpečnostní služby. Právní úprava základních otázek služebního poměru příslušníků, platná před nabytím účinnosti zákona, v uvedené době již neodpovídala společenskému významu a podmínkám služby ve Sboru národní bezpečnosti, jeho potřebám a zájmům a neodůvodněně zaostávala ve vztahu k úpravě průběhu služby v bezpečnostních sborech spřátelených socialistických zemí a dokonce i ve vztahu ke srovnatelným profesím státního a hospodářského aparátu. Vážným nedostatkem se přitom jevilo zejména to, že rozsáhlá škála povinností příslušníků nebyla dostatečně vyvážena jejich právy, že nebyly respektovány jejich oprávněné zájmy a potřeby vycházející z objektivních zájmů společnosti. Negativní vliv měla zde i skutečnost, že řada základních otázek služebního poměru, které rozhodující měrou ovlivňovaly služební a životní dráhu a míru právních a sociálních jistot příslušníků, nebyla upravena zákonem, nebo jen velmi rámcově a byla řešena pouze interními předpisy. Mezi nejzávažnější problémy úpravy průběhu služby příslušníků a kádrové struktury Sboru národní bezpečnosti, které měl zákon spolu s dalšími opatřeními politického, organizačního a kádrového charakteru řešit, patřily;

l. Nepříznivé výsledky ve výběru nových příslušníků, nedo tečná

obsazenost

útvarů

Sboru

národní

bezpečnosti

Přes mimořádné úsilí věnované služebními orgány doplňová-

- 41 -

ní Sboru národní bezpečnosti novými kádry nebyly po řadu let plněny úkoly ve výběru. Naopak počet nově přijímaných příslušníků měl od roku 1965 prudce klesající t r e n d . Obsazenost funkcí ve Sboru národní bezpečnosti činila v roce 197O pouze 87 % a byla jednou z nejnižších v celé historii našeho socialistického bezpečnostního aparátu. Zvlášť výrazně se tento problém projevoval ve výkonných útvarech Sboru národní bezpečnosti, zejména na úseku bezprostředního výkonu bezpečnostní služby. Problémy a obtíže při doplňování početních stavů Sboru národní bezpečnosti vedly pak ke snižování náročnosti při výběru uchazečů o službu. Zejména se to projevovalo v úrovni dosaženého vzdělání nově přijímaných příslušníků a dále pak v nedodržování stanovených třídně politických hledisek při doplňování Sboru národní bezpečnosti novými kádry. I když na nepříznivou situaci ve výběru nových příslušníků měla negativní vliv řada vnějších příčin /krizová situace ve straně i ve společnosti, napjatá bilance pracovních sil apod. /, jakož i nedostatky v samotné organizaci výběru, je nesporné, a vývoj v uplynulých devíti letech to plně potvrdil, že hlavní příčiny problémů v doplňování Sboru národní bezpečnosti spočívaly v nevyhovující úpravě služebního poměru a nízké společenské prestiži povolání příslušníka.

2. Nepříznivá věková struktura Sboru národní bezpečnosti, jeho

nežádoucí zestárnutí a faktická nemožnost zásadní regulace tohoto stavu

Neplnění úkolů ve výběru nových příslušníků, k němuž docházelo zejména v letech 1955 až 1963 a v letech 1966 až 1968, a faktická nemožnost zásadním způsobem regulovat

+/ Rok 1965 index 1OO, 1966 index 83, 1967 index 72, 1968 index 64.

- 42 -

doplňování Sboru národní bezpečnosti vedly mimo jiné i k vytvoření velmi nepříznivé struktury bezpečnostního aparátu. Věková skupina příslušníků od 30 do 40 let, která v roce 1960 činila více než 50 % celkového početního stavu Sboru národní bezpečnosti, se k 1. lednu 1970 snížila na pouhých 24, 2 % naproti tomu věková skupina příslušníků od 40 do 50 let se v uvedeném období zvýšila z 23 % na 48 %. Průměrný věk příslušníků se v průběhu let 1960 až 1970 zvýšil ze 35, 2 roku na 38 let, přičemž zvlášť výrazně vzrostl věkový průměr náčelnického sestavu. Nerovnoměrné doplňování Sboru národní bezpečnosti, které bylo důsledkem jeho historického vývoje /přijetí značného počtu nových příslušníků stejných věkových ročníků v roce 1945 při vytváření Sboru národní bezpečnosti a v letech 1949-1950 při jeho očistě od politicky nespolehlivých osob a od kompromitovaných příslušníků byv. bezpečnostních sborů/, pak vedlo k vytvoření tzv. generačního problému, jehož nepříznivé důsledky se měly projevit v období let 1976 až 1980 /proti předchozímu období více než trojnásobný počet příslušníků splní podmínky nároku na starobní důchod/.

3.Vysokávnějšífluktuacepříslušníků,kterávedleznačných ekonomickýchztrátmělainegativnípolitickédůsledky a bránila řešení závažných disproporcí a problémů v kádrové struktuře Sboru národní bezpečnosti Počet příslušníků, u nichž došlo ke skončení služebního poměru, se od roku 1965 rychle zvyšoval+/. Zvlášť výrazně přitom vzrostl počet příslušníků s vyšším než základním vzděláním. Nepříznivým jevem byl dále trvale vysoký počet příslušní+/ Rok 1965 index 100, 1966 index 127, 1967 index 134, 1968 index 151, 1969 index 173, 1970 index 184.

- 43 -

ků, u kterých docházelo ke skončení služebního poměru na vlastní žádost, zejména příslušníků služebně mladších. Tito příslušníci odcházeli do civilního povolání především proto, že služba ve Sboru národní bezpečnosti neuspokojovala jejich oprávněné potřeby a zájmy a nesplňovala jejich očekávání /nízká společenská prestiž, neuspokojivé hmotné zabezpečení, obava ze ztráty původní kvalifikace, tíživá bytová situace, vysoké nároky služby, délka doby služby atď. /. Vedle značných ekonomických škod /náklady na výběrové řízení, vystrojení a vyzbrojení nově přijatého příslušníka, na jeho odbornou bezpečnostní přípravu/, přináší vnější fluktuace i závažné morální a politické škody /zejména pokud jde o vyzrazování forem a metod bezpečnostní práce/. 4. Nedostatečná úroveň kvalifikace příslušníků, zejména jejich

politickéhoaodbornéhovzděláníapožadovánéhostupňe

všeobecného vzdělání Ke dni 31. prosince 1970 splňovalo stanovené kvalifikační předpoklady /řádně i náhradním způsobem/ pouze 42, 3 % celkového počtu příslušníků. Nepříznivá situace v úrovni vzdělání příslušníků byla přitom prohlubována tím, že od roku 1964 výrazně klesal počet studujících příslušníků /ve všech formách denního studia i studia při výkonu služby studovalo v roce 1964 - 25, 7 %, v roce 1965 - 19, 3 %, v roce 1966 - 17, 6 %, v roce 1967 - 16, 5 %, v roce 1968 - 13, 3 %, v roce 1969 10, 8 %, v roce 1970 - 9, 4 % celkového počtu příslušníků/.

5.Zhoršujícisezdravotnístavpříslušníků Nepříznivá věková struktura Sboru národní bezpečnosti, zejména jeho zestárnutí, vedly - spolu s dalšími negativními vlivy - k výraznému zhoršení zdravotního stavu příslušníků. Při podrobném zjištění a zhodnocení zdravotního stavu všech příslušníků, k němuž došlo v roce 1970, byly zjištěny tyto výsledky;

-. 44 -

- zdravotní stav dobrý u 53, 4 % příslušníků, - zdravotní stav vyhovující /lehká vada nebo narušení zdravotního stavu nevyžadující omezení pro výkon služby/ u 31, 4 % příslušníků, - zdravotní stav oslabený /trvalá vada nebo trvale hrubě narušený zdravotní stav vyžadující léčebně preventivní opatření a zpravidla i omezení pro výkon služby /u 13, 8 % příslušníků, - zdravotní stav nemocný /vážné narušení zdravotního stavu zpravidla vyúsťující v neschopnost pro výkon služby/ u 1, 4 % příslušníků. Pro vyřešení výše uvedených základních, jakož i dalších problémů v kádrové struktuře bezpečnostního aparátu vytvořil zákon právní předpoklady především tím, že na rozdíl od předchozí značně roztříštěné a velmi rámcové právní úpravy společné pro Sbor národní bezpečnosti, československou lidovou armádu a vojska ministerstva vnitra komplexně upravil služební poměr příslušníků a všechny s ním souvisící základní otázky tak, aby s ohledem na obtížnost a rizikovost služby a vysoké nároky na třídně politický, morální a odborný profil příslušníků byly respektovány jejich oprávněné zájmy a potřeby vycházející z objektivních zájmů společnosti a v potřebném rozsahu zakotveny jejich právní a sociální jistoty. Zmocňovací ustanovení zákona se týkají pouze těch otázek, v nichž je nutné umožnit pružnější přizpůsobení právní úpravy služebního poměru příslušníků vyvíjejícím se celospolečenským i resortním potřebám. Zákon vychází z toho, že zvláštnosti povolání příslušníka nezbytně vyžadují, aby úprava služebního poměru byla odlišná od úpravy pracovního poměru pracovníků ve státní správě i v hospodářském aparátu. Úpravu pracovního poměru proto zákon převzal jen tam, kde to povaha a požadavky kladené na služební poměr nevylučují. Typickým rysem zákonné úpravy služebního poměru je na straně jedné vztah nadřízenosti a podřízenosti, a to nejen v jeho průběhu, ale i při jeho vzniku a skončení, a na stra-

- 45 -

ně druhé pevné právní záruky, pokud jde o nároky příslušníků vyplývající ze služebního poměru. Obtížnost a rizikovost služby, možnost ztráty původní kvalifikace a obtížnější uplatnění v občanském povolání po dlouholeté službě ve Sboru národní bezpečnosti je v zákoně kompenzováno některými dalšími nároky /odchodné, platové vvyrovnání, příspěvek za službu/. Příslušníkům, kteří z důvodů stanovených zákonem odcházejí před vznikem nároku na starobní důchod ze služebního poměru, je tak zabezpečena potřebná životní úroveň i po výstupu ze Sboru národní bezpečnosti. Tím jsou uspokojivě řešeny závažné hmotné, morální, psychické a jiné problémy, jimiž je předčasné skončení služebního poměru služebně a věkově starších příslušníků nezbytně doprovázeno. S ohledem na to, že zákon upravuje pouze vzájemné vztahy příslušníků a služebních orgánů vyplývající ze služebního poměru, nevyjadřuje ty služební povinnosti příslušníků a služebních orgánů, které vyplývají z postavení, společenského poslání a úkolů Sboru národní bezpečnosti a jsou proto upraveny jinými právními normami /především zákonem č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti/. II

Výsledky rozboru působení zákona V souvislosti s návrhem změn zákonné úpravy průběhu vojenské služby důstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil Československé socialistické republiky, který byl zpracováván zejména v letech 1976 a 1977, a s ohledem na skutečnost, že od nabytí účinnosti zákona uplynula již delší doba, byl ve federálním ministerstvu vnitra, ministerstvu vnitra České socialistické republiky a ministerstvu vnitra Slovenské socialistické republiky i na všech krajských správách Sboru národní bezpečnosti proveden komplexní rozbor zákonné úpravy služebního poměru příslušníků. Výsledky tohoto rozboru znovu potvrdily, že dosavadní zákonná úprava služebního poměru příslušníků ve svém celku odpovídá potřebám výkonu služby.

- 46 -

Cílů, které vydání zákona sledovalo, tj. posílení právních a sociálních jistot příslušníků a vytvoření právních předpokladů pro postupné řešení věcných problémů kádrové struktury Sboru národní bezpečnosti, bylo za účinné pomoci stranických orgánů a při využití dalších opatření politického, organizačního a kádrového charakteru dosaženo. Dokladem toho jsou zejména tyto skutečnosti; 1. Za účinnosti zákona, tj. v průběhu let 1971 až 1979 byl úspěšně vyřešen jeden ze základních problémů kádrové struktury Sboru národní bezpečnosti, tj. výběr nových příslušníků. V tomto období se ve srovnání s předchozím dlouhodobým průměrem výběr více než zdvojnásobil, takže podíl skupiny příslušníků přijatých v posledních devíti letech tvoří 63, 4 % současných celkových početních stavů bezpečnostního aparátu. Koncem roku 1975 došlo k tomu, že poprvé od roku 1952, kdy byla zavedena systemizace ve Sboru národní bezpečnosti, byly početní stavy bezpečnostního aparátu doplněny na téměř 100 %. Současně s tím byly vytvořeny předpoklady k plynulému řešení generačního problému, jehož důsledky se projevují právě v této pětiletce, kdy z důvodu splnění podmínek nároku na starobní důchod ročně odchází ze služebního poměru trojnásobek počtu příslušníků ve srovnání s rokem 1975 /tento stav plně potvrzují údaje ze čtyř roků této pětiletky/. Celkový význam pro kvalitu kádrové struktury Sboru národní bezpečnosti má dále to, že v uplynulém období, zejména v posledních čtyřech letech, došlo ke zlepšení kvality nově přijímaných příslušníků. Dokladem toho je zejména skutečnost, že došlo ke zvýšení politické organizovanosti u nově přijímaných příslušníků a dále pak k výraznému zvýšení počtu vysokoškoláků /zatímco z celkového počtu nově přijatých příslušníků v roce 1970 mělo pouze 2, 3 % vysokoškolské vzdělání, v roce 1979 se jejich počet zvýšil na 9, 7 %/. 2. Velké počty nových, zpravidla věkově mladších přísluš-

- 47 -

níků přijatých do služebního poměru v letech 1971 až 1979 velmi příznivě ovlivnily věkové složení Sboru národní bezpečnosti /ke dni 31. prosince 1979 činil věkový průměr příslušníků 33, 7 roku/. Důležitá je přitom skutečnost, že bylo dosaženo určité rovnoměrnosti v počtu nově přijatých příslušníků v jednotlivých věkových ročnících/ což je nezbytný předpoklad toho, aby v budoucnosti nedošlo k vytvoření nové věkové deformace v kádrové struktuře bezpečnostního aparátu. 3. Kladných výsledků bylo dosaženo i ve stabilizaci kádrů, i když, pokud jde o vnější fluktuaci, není situace ještě uspokojující. Ačkoliv celkové počty příslušníků, u nichž dochází za účinnosti zákona ke skončení služebního poměru, se v podstatě nemění, je nutno vidět, že jde o pozitivní změny ve skladbě odcházejících příslušníků /zatímco v roce 1970 pouze 25, 1 % celkového počtu příslušníků, u nichž došlo ke skončení služebního poměru, odešlo z důvodu splnění podmínek nároku na starobní důchod, v roce 1979 se jejich počet zvýšil na 44, 3 %; zatímco v roce 1970 mělo 10, 7 % celkového počtu příslušníků, u nichž došlo ke skončení služebního poměru, vysokoškolské vzdělání, v roce 1979 se jejich počet snížil na 9, 1 %/. V úvahu je dále nutno vzít skutečnost, že celkové počty příslušníků, u nichž došlo v uplynulém období ke skončení služebního poměru, byly ovlivněny opatřeními směřujícími k upevnění třídně politického složení Sboru národní bezpečnosti. Více než devítiletá praxe z uplatňování zákona prokázala neopodstatněnost obav z možných nepříznivých důsledků zavedení institutu uvolnění, který na rozdíl od předchozích právních úprav platných pro příslušníky dává příslušníku právní nárok na skončení služebního poměru. Znovu se tak potvrzuje skutečnost, že rozhodujícím činitelem při omezování nezdravé vnější fluktuace nejsou administrativní opatření /např. zákaz skončení služebního poměru na vlastní žádost/, nýbrž zvýšení úrovně politickovýchovné práce s příslušníky a vytvoření potřebných politických, morálních a hmotných stimulů pro jejich setrvání ve služebním poměru.

- 48 -

Získané poznatky z uplatňování zákona dále ukazují, že převážná část odchodů služebně a věkově mladších příslušníků se uskutečňuje ve zkušební době, která tak plní svůj účel /ověření tělesné a duševní způsobilosti příslušníka pro výkon služby/. Provedené rozbory potvrzují, že hlavní příčina fluktuace nově přijímaných příslušníků souvisí s rozporností jejich představ o práci ve Sboru národní bezpečnosti a skutečným charakterem a požadavky služby v tomto sboru /zvláštní služební režim, nepravidelnost služby, noční služby, služby ve dnech pracovního klidu, nutnost dalšího sebevzdělávání a pod. /. Další příčinou jsou pak nevhodné osobní vlastnosti a předpoklady některých nově přijatých příslušníků pro výkon služby. Kladný vliv na omezování nezdravé fluktuace má i ustanovení zákona umožňující Sboru národní bezpečnosti uzavřít dohodu o získání nebo zvýšení kvalifikace, jíž se příslušník zavazuje setrvat po skončení studia po určenou dobu ve služebním poměru. 4. Výrazných úspěchů bylo v uplynulém období, zejména v letech 1973 až 1979, dosaženo na úseku zvyšování úrovně kvalifikace příslušníků. Rozhodující význam mělo přitom vytvoření nové resortní vzdělávací soustavy včetně vybudování Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti, bratrská pomoc sovětského bezpečnostního školství a opatření ke zvýšení počtu vysokoškoláků z řad nově přijímaných příslušníků. V průběhu let 1971 až 1979 se celkový počet příslušníků s vysokoškolským vzděláním zvýšil z 4, 4 % na 8, 6 %, celkový počet příslušníků s úplným středním vzděláním se zvýšil z 35, 6 % na 6O, 8 %. Kvalitativního pokroku bylo dosaženo ve vysokoškolské přípravě příslušníků /první absolventi Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti ukončili studium v roce 1978/. V roce 1975 došlo k tomu, že poprvé v celé historii Sboru národní bezpečnosti byl celkový počet příslušníků s vysokoškolským, úplným středním a středním odborným vzděláním vyšší než

- 49 -

počet příslušníků se základním vzděláním, přičemž počet příslušníků se základním vzděláním se dále snižuje. /Zatímco v roce 1970 mělo základní vzdělání 63, 6 % celkového počtu příslušníků, v roce 1979 se jejich počet snížil na 30, 6 %/. Velmi kladných výsledků bylo přitom dosaženo i na úseku politického a odborného bezpečnostního vzdělání. Praxe z uplatňování zákona potvrdila, že na zvyšování celkové úrovně kvalifikace příslušníků měla vedle opatření politického, materiálního a organizačního charakteru značný vliv skutečnost, že zákonná úprava služebního poměru stanoví jako jednu z podmínek pro jmenování do důstojnické hodnosti dosažení úplného středního vzdělání a pro povýšení do hodnosti podplukovníka a plukovníka dosažení vysokoškolského vzdělání. 5. Přijetí značného počtu věkově mladých příslušníků spolu s provedenými opatřeními v oblasti zdravotní péče /rozšíření sítě ambulantních zařízení, zvýšení lůžkové nemocniční kapacity, zvýšení kapacity v lázeňských zařízeních, zavádění moderní lékařské techniky atd. / a preventivní rehabilitací zavedenou zákonem přispělo ke zlepšení celkové úrovně zdravotního stavu příslušníků. /Např. počet příslušníků se zdravotním stavem dobrý se zvýšil z 53, 4 % na 64 %, naproti tomu počet příslušníků se zdravotním stavem oslabený se snížil ze 13, 8 % na 9, 3 %/.

X

X

X

Na řešení všech výše uvedených problémů kádrové struktury bezpečnostního aparátu a dalších problémů ve služebním poměru příslušníků měla vliv /v některých případech i rozhodující/ řada opatření politického, organizačního a kádrového charakteru. Především to byla aplikace a důsledná realizace usnesení nejvyšších stranických orgánů v oblasti práce s kádry, zejména usnesení předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 6. listopadu 1970 o kádrové a personální práci, usnesení ke komplexnímu hodnocení, usnesení ke kádrovým rezervám, spolupráce a pomoc stranických orgánů,

- 50 orgánů a organizací Socialistického svazu mládeže a orgánů Lidových milicí při výběru nových příslušníků, zvýšení prestiže povolání příslušníka, zlepšení nástupních podmínek nově přijímaných příslušníků, zlepšení bytové situace a rekreační péče, zvýšení úrovně politickovýchovné práce včetně zavedení marxisticko-leninské přípravy a zřízení politickovýchovného aparátu Veřejné bezpečnosti, opatření na úseku rozvoje resortního školství a zvyšování kvalifikace příslušníků. Je však nesporné, že zákonná úprava služebního poměru příslušníků vytvořila k tomu nezbytné právní předpoklady.

III Navrhované změny Z rozboru uplatňování zákona i s přihlédnutím k novým zákonným úpravám průběhu vojenské služby důstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil Československé socialistické republiky vyplývá, že v zájmu prohloubení účinnosti jeho působení se považuje za vhodné, popřípadě účelné změnit a doplnit některá jeho ustanovení. Jde o následující změny a doplňky v. těchto oblastech úpravy: 1.

V z n i k a z m ě n y s l u ž e b n í h o p o m ě r u , s l u ž e b n í k á z e ň / § 4 odst. 3, § 6 odst. l, § 7, 5 11 písm. b/, § 15 odst. 3, § 26 odst. l /

- doplnit úpravu vzniku služebního poměru v případě, že příslušník nemůže nastoupit službu ve stanovený den proto, že na tento den připadl nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo svátek /zásada č. l/; - zvýšit horní hranici zkušební doby z 18 měsíců na 24 měsíce pro příslušníky, kteří po přijetí do služebního poměru jsou vysíláni ke studiu na praporčické školy pro nematuranty /zásada č. 2/;

-51 - umožnit na základě rozhodnutí ministrů vnitra nošení služebního stejnokroje těm, kteří byli uvolněni nebo propuštěni z důvodů uvedených v § 100 odst. l písm. b/ a c/ a jsou poživateli invalidního nebo starobního důchodu ze sociálního zabezpečení příslušníků /zásada č. 3/; - rozšířit podmínky pro jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do hodnosti podporučíka o požadavek splnění kvalifikačních předpokladů, které budou stanoveny pro tuto hodnost; podmínku dvou let úspěšného vykonávání funkce změnit stanovením horní hranice tří let /zásada č. 4/; - změnit lhůtu pro provádění služebního hodnocení /zásada č. 5/; - rozšířit druhy odměn o mimořádné jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do důstojnické hodnosti; udělení této odměny vázat na podmínku, že příslušník vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost /zásada č. 6/.

2. P é č e o p ř í s l u š n í k y

/§ 61, § 63/ - rozšířit možnost uzavírání dohod s příslušníky o získání nebo zvýšení kvalifikace studiem při výkonu služby a zpřesnit ustanovení § 61 odst. 2 písm. c/ /zásada č. 7 a/ až d/ /; - změnit ustanovení o preventivní rehabilitaci tak, že příslušníkům může být k upevnění jejich fyzické zdatnosti, tělesného a duševního zdraví poskytnuta preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce /zásada č. 8/;

-523. Odpovědnost za škodu při

služebních

úrazech a nemocech z povolání

/§ 88, § 89 odst. 2 a odst. 4, § 90, § 91 odst. 2, § 92 odst. 2, § 94/ - doplnit ustanovení o náhradě škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání úpravou náhrady za případnou ztrátu na důchodu /zásada č. 9/; - změnit ustanovení o výši jednorázového mimořádného odškodnění /zásada č. 10 a/ /; - rozšířit zmocnění ministra vnitra Československé socialistické republiky v § 92 odst. 2 /zásada č. 10 b/ /; - doplnit ustanovení o náhradě škody při smrtelném úrazu úpravou náhrady věcné škody /zásada č. 11/; - při výpočtu výše náhrady na výživu pozůstalých po příslušníku, který zemřel následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání, ne odpočítávat od dávek důchodového zabezpečení částku odpovídající výši výchovného, které bylo dříve na dítě vypláceno /zásada č. 12/; - doplnit § 94 ustanovením obdobným § 202 odst. 2 zákoníku práce /zásada č. 13/. 4.

Skončení

služebního poměru

a n á r o k y s ním s o u v i s í c í /§ 100 odst. l písm. d/ a odst. 2, § 109 odst. l,

§ 110 až 114/ - dobu dočasné neschopnosti k službě v případě rozhodování o propuštění příslušníka, který byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou méně odpovědnou funkci, nezapočítávat do lhůty dvou měsíců stanovených pro vydání a oznámení rozhodnutí o propuštění /zásada č. 14/;

-53- doplnit ustanovení o platovém vyrovnání zmocněním pro ministra vnitra československé socialistické republiky ke stanovení podrobností o poskytování platového vyrovnání, zejména o způsobu výpočtu jeho výše a způsobu výplaty této dávky/zásada č. 15/: - doplnit ustanovení o příspěvku za službu o úpravu souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů, s nárokem na důchod za výsluhu let /částečným důchodem za výsluhu let/, o úpravu výplaty příspěvku za službu za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině nebo je ve výkonu trestu odnětí svobody anebo ve vazbě a o úpravu povinnosti organizací podávat hlášení pro účely krácení příspěvku za službu a jejich odpovědnosti; umožnit odnětí příspěvku ve stanovených případech /zásada č. 16 a/ až

e//.

5. Ř í z e n í o o d v o l á n í , s p o l e č n á a p ř e c h o d n á ustanovení

/§ 116 odst. 2 a 3, § 118 odst. 4, § 129, § 131, § 133, § 135 odst. l/ - stanovit odkladný účinek podání odvolání proti rozhodnutí o odnětí hodnosti a proti služebnímu hodnocení, podle něhož je příslušník hodnocen jako nevyhovující pro výkon služby ve Sboru národní bezpečnosti /zásada č. 17 a/ /; - umožnit, aby služební orgán mohl sám vyhovět i odvolání proti rozhodnutí, jímž uložil příslušníku kázeňský trest /zásada č. 17 b/ /; - umožnit ministrům vnitra, aby mohli zmocnit služební orgány ke zřizování poradních komisí /zásada č. 18/;

-54- upravit promlčení a promlčecí doby, pokud jde o příspěvek za službu /zásada č. 19/; - umožnit, aby Sbor národní bezpečnosti mohl převzít za uchazeče přijatého do služebního poměru povinnost uhradit předchozí organizaci zcela nebo zčásti náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace /zásada č. 20/; - vztáhnout platnost ustanovení zásady č. 16 též na příspěvek za službu, na který vznikl nárok před účinností novely zákona, s tím, že příspěvek za službu lze odejmout /zásada č. 16 c/ / jen pro jednání, kterého se příjemce příspěvku za službu dopustí po účinnosti novely zákona /zásada č. 21/. Bližší odůvodnění všech navrhovaných změn je uvedeno u jednotlivých zásad. Ekonomické důsledky navrhovaných změn Z hlediska nároku na rozpočtové krytí lze návrh zásad zákona rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří ta navrhovaná opatření, jejichž finanční důsledky nelze v současné době vyčíslit, která ve srovnání s dosavadním stavem a/ v podstatě nevyžadují zvýšené náklady nebo se projeví v příštích letech jako dílčí zvýšené náklady /např. rozšíření druhů odměn o mimořádné jmenování příslušníka v praporčické hodnosti do důstojnické hodnosti, náhrada věcné škody při smrtelném úrazu, náhrada za ztrátu na důchodu v souvislosti se služebním úrazem, rozšíření ustanovení § 135 odst. l zákona o použití ustanovení § 143 odst. 5 zákoníku práce apod. /;

-55náklady na tato opatření nepřekročí dále uvedené předpokládané úspory a budou proto pokryty v rámci schválených rozpočtů resortů ministerstev vnitra; b/

vytvářejí předpoklady pro účelnější vynakládání finančních prostředků, které se projeví v příštích letech jako dílčí úspory /např. zvýšení horní hranice zkušební doby z 18 měsíců na 24 měsíce, rozšíření možnosti uzavírání dohod při zvyšovaní kvalifikace příslušníků, zvýšení jednorázového mimořádného odškodnění při současné úspoře na pojistném v důsledku již zrušených pojistných smluv uzavřených ve smyslu vyhlášky č. 17/1978 Sb., o úhradě pojistného z pojistných smluv uzavíraných o pojištění osob socialistickými organizacemi, navrhovaná úprava výplaty příspěvku za službu a možnosti jeho odnětí ve stanovených případech apod. /. Do druhé skupiny /finanční dopad lze odhadem vyčíslit/

patří předpokládané snížení počtu příslušníků, kteří se budou zúčastňovat preventivní rehabilitace, čímž dojde v resortech ministerstev vnitra k úspoře cca těchto nákladů ročně: federální ministerstvo vnitra

1OO. OOO Kčs

ministerstvo vnitra České socialistické republiky

22O. OOO Kčs

ministerstvo vnitra Slovenské socialistické republiky 11O. C e l k e m ročně

OOOKčs 43O. OOO Kčs

-56-

Z uvedeného vyplývá, že ve smyslu § 18 zákona č. 134/1970 Sb., o pravidlech státního rozpočtu československé federace a o zásadách hospodaření s rozpočtovými prostředky státních rozpočtu federace a republik /rozpočtová pravidla/, si realizace navrhovaných změn nevyžádá v žádném z resortů ministerstev vnitra zvýšení požadavků na státní rozpočet, ani na plán pracovních sil a nebude mít za následek zvýšení rozpočtových výdajů ani snížení rozpočtových příjmů /rozpočtů národních výborů se navržená opatření nedotýkají/. Stejně tak tomu bude i ve Sboru nápravné výchovy České socialistické republiky a Sboru nápravné výchovy Slovenské socialistické republiky.

V Praze dne 29. května

1981

Předseda vlády ČSSR: Štrougal v. r.