FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981
III. volební období
Vládni
návrh,
kterým se podle článku 19 odst. 5 b) a odst. 6 b) ústavy Mezinárodni organizace práce předkládají Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky texty úmluv a doporučení přijatých na 65. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1979 se stanoviskem vlády Československé socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení: • Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se stanoviskem vlády Československé socialistické republiky k úmluvám a doporučením přijatým na 65. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1979: a) neratifikovat úmluvy č.. 152 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech a č. 153 o pracovní době a dobách odpočinku v silniční dopravě; b) nepřijímat opatření k provedení doporučení č. 160 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech a č. 161 o pracovní době a dobách odpočinku v silniční dopravě.
Stanovisko vlády Československé socialistické republiky k úmluvám a doporučením přijatým na 65. zasedáni Mezinárodní konference práce. Podle článku 19 odst. 5 b) a odst. 6 b) ústavy Mezinárodní organisace práce a usnesení vlády Československé socialistické republiky ze dne 6. února 1963 č. 116 ke zprávě o stavu plnění členských povinností Československé socialistické republiky na úseku normotvorné činnosti Mezinárodní organisace práce předkládá se Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky stanovisko vlády Československé socialistické republiky: a) k úmluvě č. 152 a doporučení č. 160 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech a b) k úmluvě č. 153 a doporučení č. 161 o pracovní době a dobách odpočinku v silniční dopravě, přijatým na 65. zasedání Mezinárodní konference práce, které se konalo v Ženevě v červnu 1079. I. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v přístavech A. Stručná charakteristika 1. Úmluva č. 152 Úmluva se vztahuje na "práce v přístavech", pod něž zahrnuje veškeré práce nebo jejich část při nakládání nebo vykládání lodí a všechny další práce s tím souvisící. Se zřetelem k tomu definici takové právě stanoví vnitrostátní právo nebo praxe jednotlivých členských států Mezinárodní organisace práce. Pod výraz "loď" spadají všechny druhy plavidel s výjimkou válečných lodí. Úmluva ukládá, aby stát, který jo jí vázán, učinil technická opatření potřebná pro zajištění bezpečnosti a zdraví při přístavních pracích, pokud jde o pracoviště, přístupové cesty, instruováni pra-
- 2-
covníků o bezpečnosti při práci, jejich vybavení ochrannými pomůckami, prostředky pro první pomoc, vhodné postupy v případě stavu nouze aj. Praktické provádění těchto požadavků má být zabezpečeno technickými normami nebo praktickými směrnicemi schválenými příslušným orgánem či jinými vhodnými metodami. Úmluva, dále uvádí, kdo odpovídá za provádění zmíněných opatřeni (zaměstnavatel, vlastník, mistr aj. ) a jaké povinnosti mají pracovníci z hlediska bezpečnosti při práci. Při provádění úmluvy má příslušný orgán spolupracovat s organisacemi pracovníků a zaměstnavatelů. Úmluva se konečně velmi podrobně zabývá technickými opatřeními, jež je třeba zabezpečit při nakládacích, vykládacích a jiných pracích v přístavech, tak aby se při nich trvale zajistila bezpečnost a ochrana zdraví. Od těchto požadavků se lze odchýlit, jestliže se příslušný orgán ujistil, že přes odchylky ochrana pracovníků není menší, než jaká vyplývá z úplného prováděni úmluvy. O takových odchylkách a jejich důvodech je třeba vyrozuměl Mezinárodní úřad práce. Stát má vymezit případy, které představují ohrožení z povoláni, a kdy a za jakých podmínek je třeba provádět lékařské prohlídky pracovníků. V přístavech, kde je zaměstnán větši počet pracovníků, mají být ustaveny výbory pro bezpečnost a zdraví, složené ze zástupců pracovníků a zaměstnavatelů. Každý pracovník zaměstnaný v přístavu musí být poučen o ohroženích, která jsou spojena s jeho prací. Jen způsobilé osoby starší 18 let mohou řídit zdvihací zařízení a jiné přístroje pro zacházeni s břemeny. Úrazy a nemoci z povoláni je třeba hlásit příslušnému orgánu, a popřípadě je přešetrit. Má být zajištěn dostatečný počet sanitárních zařízení a umýváren ve všech částech přístavu. Stát má z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v přístavech: stanovit povinnosti osob a organisací, které se zabývají takovými pracemi, a pověřit inspekční službu kontrolou, jak se uložená opatření provádějí. Porušení takových povinnosti má být postihováno sankcemi.
- 3-
Úmluva reviduje úmluvy Mezinárodní organisace práče č. 28 o ochraně přístavních dělníků proti úrazům z r. 1929 a č. 32 o ochraně přístavních dělníků proti úrazům (revidovanou) z r. 1932, které nebyly Československou socialistickou republikou ratifikovány. 2. Doporučení č. 160 Doporučení přejímá, ustanovení úmluvy č. 152, pokud jde o její působnost a definice pojmů v ní uvedené. Poukazuje na to, že by členské státy Mezinárodní organisace práce Při provádění zmíněné úmluvy měly přihlížet k různým mezinárodním normám, které se. týkají otázek, jež úmluva upravuje. Dále uvádí řadu dalších technických opatření, jež by měla být dodržována kromě, těch, která stanoví úmluv B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí 1. Úmluva Československá socialistická republika je vnitrozemský, stát, který nemá vlastní národní přístavy. Malý počet československých námořních lodí používá cizozemských přístavů, kde nakládání, a vykládání provádějí tamní, nikoli tedy českoslovenští přístavní dělníci. Jen v mimořádných případech vykonává takové práce posádka lodi. Československé námořní lodi jsou stavěny zahraničními firmami podle předpisů a pod dozorem zahraničních registračních organisací, které kontrolují, zda lodi vyhovují požadavkům bezpečné plavby na moři. Československá strana stěží může prakticky ovlivnit tyto předpisy. Za tohoto stavu jsou ustanovení úmluvy a doporučení málo praktická pro provádění na československých námořních lodích v zahraničních přístavech. Naproti tomu by je však bylo možno aplikovat na práce prováděné v československých vnitrozemských přístavech (s výjimkou ustanovení, která se vztahují na úkoly a opatření, jež se v těchto vnitrozemských přístavech nevyskytují). Otázky bezpečnosti a zdraví při práci v přístavech upravují tyto předpisy: - zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, (úplné znění č. 55/1075 Sb. ), zejména § 132 a násl., 167. 170, 171, 270a a 272;
-4-
- nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce (§ 35 a násl. ); - zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, (§ 4 odst. 3); - zákon č. 174/1988 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce (s výjimkami vyplývajícími z ustanovení § 3 odst. 3 b); - zákon č. 26/1964 Sb,, o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 126/1974 Sb.; - vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 137/1974 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění vyhlášky č. 94/1976 Sb.; - vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 155/1973 Sb., kterou se vydává Rád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách; - vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 22/1976 Sb., o zajištění bezpečnosti práce u stabilních zásobníků na sypké hmoty; - vyhláška Slovenského úřadu bezpečnosti práce č. 23/1976 Sb., o zajištění bezpečnosti práce u stabilních zásobníků na sypké hmoty; - základní směrnice federálního ministerstva dopravy M 16 (ze dne 14. července 1976 čj. 17 541/76-09) o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na dálnicích a v letecké a vodní dopravě; - směrnice federálního ministerstva dopravy VD 16 (ze dne 13. prosince 1976 čj. 25 814/76-19) o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve vodní dopravě; - bezpečnostní předpisy pro československé námořní lodě vydané v r. 1963 Československou námořní plavbou; - směrnice federálního ministerstva dopravy M 28/1 pro bezpečnou manipulaci a přepravu kontejnerů ISO řady I; - výnos ministerstva dopravy čj. 6644/1968-21 ze dne 17. dubna 1968 o zakázaných pracích ženám a mladistvým. Kromě toho mnohé požadavky úmluvy jsou upraveny československými technickými normami, zejména těmi, jež jsou uvedeny na straně 34 a 35 Směrnic federálního ministerstva dopravy VD 16, a dalšími předpisy (např. vládním nařízením 5. 56/1967 Sb., o jedech a jiných
- 5-
látkách škodlivých zdraví, vyhláškou 5. 57/1967 Sb., kterou se provádí vládní nařízení o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví, aj. ). Ze srovnání příslušných československých právních norem s ustanoveními úmluvy vyplývá, že některé z požadavků v nich uvedených, zvláště v části III o technických opatřeních, nejsou promítnuty do Československého- práva a praxe, a to zejména proto, že poměrně malý rozsah československé vodní dopravy nevyžadoval podrobnou úpravu všech otázek zmíněných v úmluvě. Jde např. o články 20 odst. 3 (větrání pomocí oběhu čerstvého vzduchu) a 31 odst. 2 (prostředky pro zajištění bezpečnosti pracovníků, kteří, upevňují nebo uvolňují přepravníky). Je třeba poukázat i na článek 37, který vyžaduje ustanovení výborů pro bezpečnost a zdraví složených nejen z představitelů pracovníků, ale i zaměstnavatelů. V ČSSR jako v socialistickém státě, kde zaměstnavatelé ve smyslů úmluvy neexistují, je takové ustanovení nepraktické; to však nevylučuje, že kontrolní orgány Mezinárodní organisace práce by vyžadovaly na Československu, pokud by úmluvu ratifikovalo, aby takovou úpravu převzalo do svého právního řádu. Doporučení, jak uvedeno, stanoví ještě další požadavky (včetně technických opatření), které přesahují rámec úmluvy. Československo právo, popř. praxe některým z nich nevyhovuje, např. bodům 8 odst. 2 (ochranné sítě), 10 odst. 2 (ohrazení jícnů na mezipalubí do dostatečné výše),. 11 (zajištění několika možností úniku z nákladového prostoru), 20 a), (opatřeni umožňující řidiči opustit kabinu zdvíhacího zařízení) aj. C. Stanovisko Československý právní řád i praxe v některých směrech nevyhovují požadavkům úmluvy a doporučení. Mimo jiné, ani základní pojem "práce v přístavech" není náležitě vymezen. Vzhledem k tomu nelze úmluvu ratifikovat. Vláda však doporučila, aby Český úřad bezpečnosti práce a Slovenský úřad bezpečnosti práce při přípravě nových předpisů o zajištění bezpečnosti práce ve vnit-
- 6-
rozeniské plavbo přihlédly k ustanoveníreúmluvy č. 152 a doporučení Č. 160, pokud jsou pro Československou socialistickou republiku přijatelná.. II. Pracovaní doba a doby odpočinku v silniční dopravě A. Stručná charakteristika 1. Úmluva č. 153.
Úmluva se vztahuje na námezdní řidiče motorových vozidel, kteří jako své zaměstnání provádějí vnitrostátní nebo mezinárodní silniční dopravu zboží nebo osob, ať už jsou zaměstnáni v dopravních podnicích na účet třetích osob nebo v podnicích, které, přepravují zboží nebo osoby na vlastni účet. Úmluva se zásadně vztahuje též na vlastníky motorových voziriol, kteří jako zaměstnání provozuji dopravu, a na členy jejich rodiny, kteří nejsou výdělečné činní, pokud pracují jako řidiči. Z provádění úmluvy mohou být za určitých podmínek vyloučena vozidla městské dopravy, dopravní vozidlazemědělskýcha lesních podniků, vozidla pro dopravu nemocných a protipožární služby, vozidla armády a policie, taxi, aj. Pro řidiče takových vozidel má příslušný orgán stanovit vhodné doby řízení a odpočinku (či. 2). Tento orgán má rovněž věci, které jsou předmětem úmluvy, dříve než o nich rozhodne, projednat s organizacemi pracovníků a zaměstnavatelů. Pracovní dobou se rozumí čas strávený námezdním řidičem jednak řízením vozidla nebo jinou práci během jízdy vozidla, jednak pomocnými pracemi, které se týkají vozidla, cestujících nebo nákladu v něm. Doby čekání a pohotovosti, které řidič stráví ve vozidle nebo na pracovišti, aniž volně disponuje svým čásem, mohou být považovány za část pracovní doby.
- 7-
Řidič nemá zásadně řídit déle než čtyři hodiny bez přestávky, tuto dobu lze výjimečně překročit o jednu hodinu. Celková doba řízení včetně přesčasů nemá přesáhnout devět hodin denně a 48 hodin týdně. Lze ji vypočítávat průměrem za určitý počet dni nebo týdnů. Při řízení za zvlášť obtížných podmínek musí být doba řízení zkrocena. Řidič má právo na přestávku po nepřetržité pětihodinové pracovní době, jak je výše vymezena. Délku a rozdělení přestávky určí vnitrostátní orgán. Řidičův denní odpočinek musí trvat nejméně 10 za sebou jdoucích hodin během 24 hodin počítaných od začátku pracovního dne. Může být vypočítáván průměrem za stanovenou dobu; může být snížen až na osm hodin, nejvýše však dvakrát v týdnu. Z těchto ustanovení mohou být povoleny výjimky pro vozidla s osádkou o dvou řidičích nebo pro ta, která užívají trajektu nebo vlaku. Příslušný úřad může rovněž povolit dočasné výjimky, pokud jde o prodloužení doby řízení a nepřetržité pracovní doby, jakož i zkrácení doby denního odpočinku v případě nehody nebo poruchy, vyšší moci nebo je-li toho naléhavě a výjimečně třeba k zajištění chodu služeb veřejně prospěšných. Pro řidiče musí být zavoděny kontrolní knížky a způsob zaznamenávání hodin odpracovaných v rámci povolených výjimek. Zaměstnavatel je povinen vést záznamy o době práce a odpočinku každého řidiče a dát je k disposici kontrolním orgánům. Musí být zavedena inspekce, která provádí kontroly, jak se dodržují výše zmíněné předpisy, a sankce pro případ jejich porušení. 2. Doporučení č. 161 Na rozdíl od úmluvy 5. 153 doporučení se nevztahuje jen na řidiče, ale vůbec na námezdní pracovníky v podnicích zabývajících se dopravou, tedy i pomocníky řidiče, závozníky a jiné osoby, které jedou ve vozidle pro silniční dopravu a jsou zaměstnány pracemi týkajícími se vozidla, cestujících nebo nákladu v něm. Jinak doporučení zásadně přejímá ustanovení úmluvy č. 153, stanovíc však některé vyšší standardy. Tak např. do "pracovní doby" by se měla za-
- 8-
počítávat i doba odborného výcviku, pracovní doba by neměla přosáhnout 40 hodin týdne a mohla by být vypočítávána průměrem nejvýše za čtyři týdny. Normální pracovní doba by neměla činit více než osm hodin denně a při nerovnoměrném rozvržení na různé dny týdne deset hodin, popř. za určitých předpokladů dvanáct hodin denně. Délka souvislého odpočinku v týdnu by měla být 24 po sobě jdoucích hodin, jimž předchází a po nichž následuje odpočinek mezi dvěma pracovními dny. Odpočinek v týdnu by měl pokud možno připadat na neděli. Při dálkové přepravě by mělo být umožněno spojovat odpočinek v týdnu za dva po sobě jdoucí týdny. B. Porovnání s vnitrostátními předpisy 1. Úmluva Otázky týkající se pracovní doby a doby odpočinku v silniční dopravě upravují v československém právu zejména tyto předpisy: - zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (úplné znění č. 55/1975 Sb. ), především § 83, 85 odst. 3, 87 odst. 3, 89, 90 odst. 3, 95, 96 odst. 3, 97 a § 270a; - S 11 a S 12 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce;
- zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství (§ 6); - vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 88/1980 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních vozidel (§ 3); - vyhláška Slovenského úřadu bezpečnosti práce č. 71/1980 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních vozidel (§ 3); - Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR), (uveřejněná v příloze vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 108/1976 Sb. ); - vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 109/1976 Sb., o některých opatřeních k provádění Evropské dohody o práci osádek
- 9-
vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR); - vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozů na silnicích (zejména § 3 a násl. ); - směrnice č. 10/1977 Věst. dopravy, o pracovní době jízdních pracovníků silničních motorových vozidel; - výnos ministerstva vnitra ČSR ze dne 24. listopadu 1975 čj. SD/ /33-1003/75 o určování pracovní doby jízdních pracovníků silniční a městské dopravy, ve znění pozdějších předpisů; (úplné znění č. 36/1978 Dopravního a silničního zpravodaje ministerstva vnitra ČSR); - úprava ministerstva vnitra SSR ze dne 29. března 1976 čj. SD-349/ /76-3 o určování pracovní doby některých pracovníka silniční a městské dopravy ve znění pozdějších předpisů; - výnos ministerstva obchodu ČSR ze dne 30. června 1076 o určování pracovní doby pracovníků silniční motorové dopravy v organisacích státního obchodu, č. 12/1976 Věst. MO ČSR, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení zákoníku práce je přenecháno příslušným ústředním orgánům upravit rozvržení pracovní doby, délku nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami a práci přesčas v dopravě, jakož i otázky spojené & pracovní pohotovostí (§ 85 odst. 3, § 90 odst. 3, § 95 a § 96 odst. 3 zákoníku práce). Vzhledem k tomu je určování pracovní doby jízdních pracovníků silniční, a popř. městské motorově dopravy roztříštěno do řady předpisů, z nichž výše jsou uvedeny jen některé. Při tom je třeba mít na zřeteli, že úprava v nich provedená není jednotná a že některé ústřední orgány svou úpravu dosud neregistrovaly ve Sbírce zákonů. Tím je ztíženo posouzení, nakolik československý právní řád vyhovuje ustanovením úmluvy. Níže uvedené srovnání přihlíží k úpravě provedené ministerstvy vnitra ČSR, popř. SSR, která je nejobsáhlejší a nejpodrobnější, a byla též doporučeným vzorem pro ostatní ústřední orgány. Tyto předpisy většinou vyhovují požadavkům úmluvy č. 153 a v některých případech je dokonce převyšují (např. pokud jde o častost bezpečnostních přestávek čl. 5 odst. 1 úmluvy a § 12 výnosu
- 10 -
MV ČSR aj. ). Naproti tomu však, byť ojediněle, avšak v některých závažných otázkách nejsou v souladu s ustanoveními úmluvy. Podle článku 8 odst. 1 a 2 úmluvy řidičův odpočinekmezidvěma pracovními dny (směnami) má trvat nejméně deset za sebou jdoucích hodin v průběhu 24 hodin počítaných od začátku pracovního dne. Takový odpočinek může být vypočítáván průměrem za období stanovené vnitrostátním orgánem, v žádném případě však nesmí činit méně než osm hodin a na osm hodin smí být snížen nejvýše dvakrát týdně. Ustanovení § 90 odst. 3 zákoníku práce a prováděcí ustanovení § 8 odst. 1 a 2 výnosu ministerstva vnitra ČSR, popř. SSR o určování pracovní doby jízdních pracovníků silniční a městské dopravy však umožňují v některých případech zkrátit odpočinek na osm hodin a dvakrát týdně i na pouhých šest hodin. Výjimku, podle čl. 9 odst. 1 c) úmluvy - zajištění chodu služeb ve veřejném zájmu - z ustanovení článku 8 odst. 1 a 2 nelze uplatnit, neboť úprava podle § 8 odst. 1 a 2 výnosu ministerstva vnitra má trvalý a nikoli výjimečný charakter, jak požaduje úmluva. Podle československých předpisů kontrolní knížky pro jednotlivce (čl. 10 odst. 1 úmluvy) jsou zaváděny jen pro řidiče v mezinárodní silniční dopravě, nikoli též pro řidiče ve vnitrostátní silniční dopravě. Podle článku 6 odst. 1 a 2 úmluvy celková maximální doba řízení včetně přesčasů nesmí přesáhnout 48 hodin týdně při výpočtu průměrem za určené období. Naproti tomu s přihlédnutím k ustanovením § 83 odst. 1, § 85 odst. 3, § 96 odst. 3 a § 97 odst. 2 a 3 a popř. i odst. 4 zákoníku práce může pracovní doba řidičů (včetně přesčasů) překročit 48 hodin týdně. Vzhledem k tomu, že žádný československý právní předpis nestanoví maximální délku "řízení", není československé právo v souladu ani s čl. 6 úmluvy. 2.
Doporučení
Československý právní řád nevyhovuje některým ustanovením doporučení, která stanoví vyšší standardy nežli úmluva č. 153, např. bodům: 7 (čtyřicetihodinová pracovní doba); 9 (výpočet průměrné pracovní doby nejvýše za čtyři týdny); 10 (normální průměrná pra-
- 11 covní doba nejvýše osm hodin denně); 11 (1) (maximální pracovní doba deset hodin denně); 15 (doba řízení včetně přesčasů nejvýše devět hodin za don a 48 hodin za týden); 16 (výpočet průměrné doby řízení nejvýše za čtyři týdny); 18 (odpočinek mezi dvěma pracovními dny osob zaměstnaných v silniční dopravě alespoň 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin počítaných od začátku pracovního dne); 19 (odpočinek mezi dvěma pracovními dny nikdy kratší než osm hodin); 23 (odpočinek v týdnu nejméně 24 po sobě jdoucí hodiny, jimž předchází a po nichž následuje stanovený odpočinek mezi dvěma pracovními dny) aj. C. Stanovisko l. Úmluva Ustanovení československého práva v některých případech neodpovídají plně požadavkům úmluvy. Tento nesoulad by bylo možno omezit tím, že by Československo podle článku 2 úmluvy vyloučilo z prováděni jejích ustanovení všechna motorová silniční vozidla v něm zmíněná. I když tedy za daného stavu nelze doporučit ratifikaci úmluvy, je třeba na druhé straně zvážit, zda by vnitrostátní předpisy neměly být časem uvedeny do souladu s úmluvou, aby tak byla umožněna její pozdější ratifikace. Za tím účelem by bylo třeba změnit ustanovení § 90 odst. 3 zákoníku práce a v prováděcích předpisech o pracovní době jízdních pracovníků silniční dopravy stanovit v souladu s úmluvou č. 153 maximální dobu řízení (včetně přesčasů) a minimální dobu nepřetržitého odpočinku; předpisem federálního ministerstva dopravy by bylo třeba řešit otázku zavedení kontrolních knížek pro námezdní řidiče motorových vozidel, a to ve vztahu k jiným modernějším způsobům kontroly, např. k tachografům. Převzetí norem práce a odpočinku stanovených v úmluvě č. 153 do československého práva, jakož i zavedení osobních kontrolních knížek by mohlo přispět k omezení současného vysokého počtu přesčasových hodin v silniční dopravě a tím i k lepšímu zajištění bezpečnosti silničného provozu. Za současného stavu počtu pracovníků v automobilové dopravě se však takové omezení nejeví v nejbližších letech uskutečnitelným a lze o něm uvažovat až během osmé pětiletky.
- 12 -
2. Doporučení Doporučení v mnoha směrech převyšuje požadavky úmluvy č. 153. Jelikož československé právo, jak výše uvedeno, ani těm plně nevyhovuje, nedoporučuje se zatím činit opatření k plnému provedení doporučení, ale podle možností rovněž budoucně přihlédnout k jeho požadavkům, jež by byly pro Československo přijatelné.
V Praze dne 9. února 1981
Předseda vlády ČSSR: Štrougalv.r.
Úmluva č. 152 Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech
Generální konfrontace Mezinárodní organisace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 6. června 1979 na svém šedesátémpátém z a s e d a n í , majíc na zřeteli u s t a n o v e n í příslušných m e z i n á r o d n í c h úmluv a doporučení a zejména úmluvy o označování váhy (břemena dopravovaná loďmi), 1929, úmluvy o zajištění bezpečnosti strojů, 1953 a úmluvy o pracovním prostředí (znečištění vzduchu, hluk a v i b r a c e ) , 1977, rozhodnuvší přijmout některé návrhy týkající se revise úmluvy o ochraně proti úrazům (přístavní dělníci) (revidované ), 1932 (č. 32), které jsou čtvrtým bodem jednacího p o ř a d u z a s e d á n í , a domnívajíc se, že
t y t o návrhy mají mít formu mezinárodní ú m l u v y ,
přijímá dne 25. června l979 t u t o úmluvu, k t e r á bude označována jako Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, . 1079: Část
I..
Pole působnosti a definice Článek l
Pro účely této úmluvy výraz "práce v přístavech'" se vztahuje na veškeré práce nebo kteroukoli jejich část při nakládání nebo vykládání všech lodí a veškeré práce s tím souvisící; definice takové práce bude stanovena vnitrostátním právem nebo praxí. Při vypracování nebo změně této definice budou slyšeny zúčastněné organisace zaměstnavatelů a pracovníků nebo se na nich budou jinak podílet. Článek 2 1. Každý členský stát může plně nebo částečně povolit výjimky z ustanovení této úmluvy, pokud jde o přístavní práci na místě kde
2
je nepravidelný provoz omezený na malé lodi, nebo jde-li o rybářské lodi nebo jejich někteří; druhy, a to pod podmínkou, že a) budou dodrženy bezpečno pracovní podmínky; b) příslušný úřad po projednání se zúčastněnými organisacemi zaměstnavatelů a pracovníku je názoru, že takové výjimky mohou být s přihlédnutím ke všem okolnostem připuštěny. 2. Od zvláštních požadavků části III této úmluvy lze se odchýlit, jestliže se příslušný úřad po projednání se zúčastněnými organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků ujistil, že odchylky zaručují stojní výhody a že celková ochrana takto zajištěná není menší než ta, jež by vyplývala z úplného provádění ustanovení této úmluvy. 3. Úplne nebo částečné výjimky podle odstavce l tohoto článku a všechny významné odchylky podle odstavce 2 tohoto článku, jakož i jejich odůvodnění, je třeba uvést ve zprávách o provádění úmluvy, předkládaných podle článku 22 ústavy Mezinárodní organisace práce. Článek 3 Pro účely toto úmluvy a) výraz "pracovník" znamená každou osobu zaměstnanou prací v přístavu; b) výraz "příslušná osoba" znamená každou osobu, která má znalosti a zkušenosti Dožadované pro výkon některé nebo několika určitých povinností a jako taková je přijatelná pro příslušný úřad; c) výraz "odpovědná osoba" znamená každou osobu ustanovenou podle povahy případu zaměstnavatelem, velitelem lodi nebo vlastníkem zařízení, která zodpovídá za provádění některé nebo několika určitých povinností a jež má dostatečné znalosti a zkušenosti a potřebnou, autoritu pro řádné vykonávání této povinnosti nebo těchto povinnosti; d) výraz "oprávněná osoba" znamená každou osobu, kterou zaměstnavatel, velitel lodi nebo odpovědná osoba zmocnila, aby provedla jeden nebo několik určitých úkolů, a jež má potřebné odborné znalosti a zkušenosti; o) výraz "zdvíhací zařízení" zahrnuje všechna pevná neho pohyblivá
- 3-
zařízení, užívaná na břehu nebo na lodích k zavěšování, zvedání nebo spouštěni břemen nebo k jejich přemisťování z jednoho místa na druhé v. zavěšeném nebo zvednutém stavu, včetně nábřežních ramp mechanicky ovládaných; f) výraz "vázací prostředky" zahrnuje všechny prostředky, pomocí nichž břemeno může být upevněno na zdvihacím zařízení, jež však nejsou nedílnou součásti zdvihacího zařízení nebo břemena; g) výraz "příchod" zahrnuje rovněž východ; h) výraz "loď" zahrnuje všechny druhy lodí, plavidel, nákladních Člunů, odlehčovacích člunů a vznášedel s výjimkou válečných lodí. Část II. Obecná ustanovení Článek 4 1. Vnitrostátní zákonodárství stanoví, že pokud jde o práci v přístavech, budou učiněna opatření podle části III této úmluvy ohledně a) zajištění a udržování pracovišť a zařízení, jakož i užívání: pracovních metod, které jsou bezpečné a neohrožují zdraví; b) zajištění a udržování bezpečných přístupových cest na všech pracovištích; c) informování, odborné výchovy a dohledu, které jsou nezbytné k zajištění ochrany pracovníků proti ohrožení úrazem nebo poškozeni zdraví, jež vyplývají z jejich zaměstnání nebo se při něm vyskytují; d) vybavení pracovníků osobními ochrannými pomůckami, ochrannými oděvy a všemi záchrannými prostředky, které lze rozumně vyžadovat, Dokud přiměřená ochrana proti ohrožení úrazem nebo poškozením na zdraví nemůže být zajištěna jiným způsobem; *
e) zajištěni a udržování vhodných a dostatečných prostředků pro první pomoc a záchranu; f) vypracování a zavedení vhodných postupů pro zvládnutí každé případné havarijní situace.
-
4-
2. Opatření, která je třeba učinit k provedení této úmluvy, musí zahrnovat a) obecné požadavky pro výstavbu, vybavení a udržování přístavních zařízení a jiných míst, kde se provádějí práce v přístavech; b) předcházení požárům a výbuchům a ochranu proti nim; c) bezpečné přístupové česly k lodím, do nákladových prostorů, na nakládací rampy, ke strojům a ke zdvíhacím zařízením; d) dopravu pracovníků;. c) otevírání a zavírání jícnů, zajištění jícnů nákladových prostorů a práci v nákladových prostorech; f) konstrukci, udržování a užívání zařízení pro zdvihání a pro jiné zacházení s nákladem; g) konstrukci, udržování a užívání ramp; h) výstroj a užívání lodních výložníků; i) zkoušení zdvíhacích zařízení, vázacích prostředků včetně řetězců a lan a vázacích prostředků a jiných zdvíhacích pomůcek, které jsou nedílnou součástí nákladu, jejich přezkušování, prohlídky a. vydávání osvědčení o nich, pokud je toho třeba; j) zacházení s různými "druhy nákladu; k) ukládání a skladování zboží; 1) nebezpečné látky a jiná ohrožení pracovního prostředí; m) osobní ochranné pomůcky a ochranné oděvy; n) sanitární zařízení, umývárny a sociální zařízení; o), lékařský dohled; p) první pomoc a záchranné prostředky; q) organisaci bezpečnosti a ochrany zdraví; r) odbornou výchovu pracovníků; s) hlášení a prošetřování pracovních úrazů a nemocí z povolání. 3. Praktické provádění požadavků podle odstavce l tohoto článku bude zajistěno technickými normami nebo sbírkami praktických směrnic schválených příslušným úřadem nebo jinými vhodnými metodami, odpovídajícími vnitrostátní praxi a podmínkám, nebo se o ně opírat.
• - 5 -
Článek
5
1. Podle vnitrostátního zákonodárství musí příslušné osoby, ať už zaměstnavatelé, vlastníci, mistři či jiné osoby, podle povahy případu, odpovídat za provádění opatření zmíněných v článku 4 odstavci l této úmluvy. 2. Kdykoli dva nebo několik zaměstnavatelů podniká současně činnost na stejném pracovišti, mají spolupracovat při provádění předepsaných opatření, aniž by tím byla dotčena odpovědnost každého zaměstnavatele za zdraví a bezpečnost pracovníků, které zaměstnává. Pro určité případy příslušný úřad stanoví obecné podmínky pro takovou spolupráci. Článek 6 1.
Je třeba přijmout ustanovení, podle nichž pracovníci
a) jsou povinni bezdůvodně nenarušovat provádění bezpečnostních předpisů určených pro jejich vlastní ochranu nebo ochranu jiných osob a správně jich používat; b) musí přiměřené dbát o svou vlastní bezpečnost a o bezpečnost jiných osob, které mohou být postiženy jejich konáním nebo opominutím při práci; c) musí ihned oznámit svému bezprostředně přímo nadřízenému každou situaci, o níž se mohou důvodně domnívat, že může znamenat ohrožení, a kterou sami nemohou napravit, tak aby mohla být učiněna opatření k nápravě. 2. Pracovnici musí být oprávněni účastnit se na všech pracovištích zajišťování bezpečné práce v mezích kontroly, kterou mohou vykonávat, pokud jde o strojní zařízení a pracovní, metody, a vyjadřovat se k přijatým pracovním postupům, jež se týkají bezpečnosti. Pokud to odpovídá vnitrostátním předpisům a praxi, toto právo se bude vykonávat prostřednictvím výborů pro bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, jestliže byly ustaveny podle článku 37 této úmluvy. Článek 7 1.
Při provádění ustanovení této úmluvy vnitrostátním zákonodár-
- 6stvím nebo každým jiným vhodným způsobem, odpovídajícím vnitrostátní praxi a podmínkám, příslušný úřad bude slyšet zúčastněné organizace zaměstnavatelů a pracovníků. 2. Je třeba zavést úzkou spolupráci mezi podnikateli a pracovníky nebo jejich zástupci při provádění opatření zmíněných v článku 4 odst. 1 této úmluvy. Část III. Technická opatření Článek 8 Jestliže pracoviště ohrožuje bezpečnost nebo zdraví, je třeba učinit účinná opatření (ohrazení, označení značkami nebo jinými vhodnými prostředky, včetně - pokud je to nutné - zastavení práce) k ochraně pracovníků, a to do doby, kdy se pracoviště opět stane bezpečným. Článek 9 1. Všechna místa, kde se vykonávají přístavní práce, a všechny příchody na tato místa musí být osvětleny vhodným a dostatečným způsobem. 2. Každá překážka, jež by mohla ohrozit pohyb zdvíhacího zařízení, vozidla nebo osoby, pokud nemůže být odstraněna z praktických důvodů, musí být řádně a viditelně označena a popřípadě dostatečně osvětlena. Článek 10 1. Všechny pozemky užívané pro provoz vozidel nebo ukládání výrobků nebo materiálu musí být k tomu účelu upraveny a náležitě udržovány. 2. Při ukládání a překládání výrobků a materiálu je třeba tyto úkony provádět řádně a opatrně s přihlédnutím k povaze výrobků a materiálu a jejich obalů. Článek 11 1.. Průjezdy musí být dostatečně široké, tak aby se mohlo bezpečně tížívat vozidel a zařízení pro manipulaci s nákladem.
4
- 7-
2. Pokud je to nutné a proveditelné, je třeba pro chodce vyhradit zvláštní průchody; takové průchody KUSÍ být dostatečně široké a pokud je to proveditelné, odděleny od průjezdů pro vozidla. Článek 12 Musí být k disposici vhodné a dostatečné protipožární prostředky, aby jich mohlo být užito tam, kde se vykonávají přístavní práce. Článek 13 1. Všechny nebezpečné části strojů musí být účinně chráněny, ledaže by byly umístěny nebo konstruovány tak, že skýtají stejnou bezpečnost, jako by byly učinně chráněny. 2. Je třeba učinit účinná opatření, aby přívod energie do každého stroje mohl být rychle přerušen, pokud je toho třeba. 3. Má-li se provést čištění, údržba nebo oprava stroje, jež by mohly ohrozit některou osobu, stroj musí být zastaven přeď zahájením této práce a musí být učiněna dostatečná opatřeni zaručující, že stroj nelze uvést do chodu před dokončením této práce; odpovědná osoba však může uvést stroj do chodu pro jeho vyzkoušení nebo seřízení, které nelze provést, je-li stroj zastaven. 4.
Toliko oprávněná osoba může
a) odstranit kryt, jestliže to vyžaduje práce, jež má být provedena; b) odstranit ochranná zařízení nebo je zbavit účinnosti z důvodu čištění, seřízení nebo opravy. 5. Jestliže je odstraněn kryt, musí být učiněna přiměřená bezpečnostní opatření a kryt musí být znovu dán na své místo, jakmile je to proveditelné. 6. Jestliže některé ochranné zařízení je odstraněno nebo zbaveno účinnosti, musí být znovu dáno na své místo nebo uvedeno do chodu, jakmile je to proveditelné, a je třeba učinit opatření, aby příslušného mechanismu nemohlo být užíváno nebo nemohl být uveden nečekaně do chodu, dokud ochranné zařízení nebylo znovu dáno na své místo nebo uvedeno do chodu.
- 87. Pro účely tohoto článku výraz "stroj" zahrnuje každé zdvíhací zařízení, mechanické uzávěry nákladových jícnů nebo mechánisační zařízení. Článek 14 Veškerá elektrická zařízení a instalace musí být konstruovány, instalovány, užívány a udržovány tak, aby se předešlo nebezpečí, a musí odpovídat normám schváleným příslušným úřadem. Článek 15 Je-li loď nakládána nebo vykládána u nábřeží nebo z jedno lodi na druhou, musí být zřízeny a udržovány přiměřené a bezpečné přístupové cesty na loď, které jsou náležitě upraveny a udržovány. Článek 16 1. Jestliže pracovníci mají být dopravováni po vodě k lodi nebo. na nějaké místo nebo z nich, je třeba učinit přiměřená opatření, aby bylo zajištěno jejich bezpečné nalodění, doprava a vylodění; musí být stanoveny podmínky, jimž musí vyhovovat plavidla užívaná k tomu účelu. 2. Jestliže pracovníci mají být dopravováni po zemi na pracoviště nebo z něho, dopravní prostředky poskytnuté zaměstnavatelem musí být bezpečné. Článek 17 1. Přístup do nákladového prostoru nebo na nákladovou palubu musí být zajištěn a) pevnými schody nebo, není-li to prakticky proveditelné, pevným žebříkem, výstupky nebo zářezy vhodných rozměrů, přiměřeně silnými a vhodně konstruovanými; b) každým jiným způsobem přijatelným pro příslušný úřad. 2. Pokud je to prakticky proveditelné, příchodové cesty vymezen v tomto článku musí být odděleny od otvoru jícnu. 3. Pracovníci nesmějí užívat ani se na nich nesmí požadovat, aby užívali jiných přístupových cest do nákladového prostoru nebo na
- 9nákladovou palubu než těch, které jsou vymezeny v tomto článku. Článek 18 1. Nesmí se užívat žádného krytu nákladového prostoru nebo palubníku, leč by byl solidní konstrukce, dostatečné silný pro užití, pro něž je určen, a udržován v dobrém stavu. 2. Kryty nákladového prostoru obsluhované pomocí zdvíhacích zařízení musí být vybaveny náležitými a snadno přístupnými záchytkami pro zavěšení smyček nebo jiných zdvíhacích prostředků. 3. Kryty nákladového prostoru a palubníky, pokud nejsou vzájemně zaměnitelné, musí být jasně označeny, aby z nich bylo patrné, ke kterému nákladovému jícnu náleží, jakož i jejich poloha na něm. 4. Toliko oprávněná osoba (pokud je to proveditelné, člen lodní posádky) bude oprávněna otvírat nebo zavírat kryty nákladového prostoru mechanicky ovládané; kryty nákladového prostoru nesmějí být otevírány nebo zavírány, pokud by někdo mohl být zraněn při zacházení s nimi. 5. Ustanovení odstavce 4 tohoto článku se mutatis mutandis vztahují na lodní zařízení mechanicky ovládaná, jako vrata v trupu lodi, rampy, pohyblivé platformy na vozidla a podobné zařízení. Článek 19 1. Musí být učiněna potřebná opatření k zajištění každého otvoru na palubě nebo v mezipalubí, kde pracovníci musí pracovat, jímž by pracovníci nebo vozidla mohli propadnout. 2. Každý nákladový jícen, který není opatřen dostatečné vysokou a dostatečné silnou obrubou, musí být uzavřen nebo ohrazen příslušným zábradlím, jestliže se ho neužívá, kromě krátkých přerušení práce, a odpovědná osoba musí být pověřena dohledem na to, že se tato opatření provádějí. Článek 20 1. Musí být učiněna všechna potřebná opatření k zajištění bezpečnosti pracovníků, kteří se musí zdržovat v nákladovém prostoru nebo na nákladové palubě lodi, jestliže se tam užívá motorových vozidel nebo jestliže se tam pomocí hnacích přístrojů vykonávají nakládací nebo vykládací práce.
- 10 2. Kryty nákladového prostoru a palubníky nesmějí být odstraněny nebo opět umístěny na své místo, pokud probíhají práce v nákládovém prostoru pod jícnem. Dříve než se zahájí nakládání nebo vykládání, kryty nákladového prostoru a palubníky, které nejsou náležité zajištěny, musí být odstraněny. 3. V nákladovém prostoru nebo na nákladové palubě musí být zajištěno dostatečné větrání pomocí oběhu čerstvého vzduchu, aby se předešlo újmě na zdraví způsobené plyny vydávanými motory s vňitřním spalováním nebo jinými zdroji. 4. Je třeba učinit dostatečná opatření, včetně bezpečných únikových cest, pro bezpečnost osob, jestliže se provádí nakládání nebo vykládání volně sypaného zboží v nákladovém prostoru nebo v mezipalubí nebo má-li pracovník pracovat v násypníku na palubě. Článek
2 1 .
1. Všechna zdvíhací zařízení, vázací prostředky a nakládací smyčky nebo zdvíhací pomůcky, které jsou nedílnou součástí břemeno, musí být a) dobře navrženy a zkonstruovány, přiměřeně pevné pro určený účel udržovány v dobrém stavu a, jestliže jde o zdvíhací zařízení, u nichž je to. nutné, správně instalovány; b) správně a bezpečně užívány; nesmí být přetěžovány nad určenou váhu, leč jde-li o předepsané zkoušky pod vedením příslušné osoby. Článek 22 1. Všechna zdvíhací zařízení a vázací prostředky musí být pře-, zkoušeny ve shodě s vnitrostátním zákonodárstvím příslušnou osobou před prvním uvedením do provozu a po každé významné úpravě nebo významné opravě provedené na součásti, která může ovlivnit jejich bezpečnost. 2. Zdvíhací zařízení, která jsou částí příslušenství lodi, mají být znovu přezkoušena alespoň jednou za pět let. 3. Zdvíhací zařízení na břehu mají být znovu přezkoušena v intervalech stanovených příslušným úřadem.
- 11 -
o
4. Na konci každé zkoušky zdvíhacího zařízení nebo vázacího prostředku, která byla provedena ve shodě s ustanoveními, tohoto článku,, zařízení, nebo prostředek musí být důkladně vyzkoušen a ověřen osobou provádějící zkoušku. Článek 23 1. Nehledíc k ustanovením článku 22, všechna zdvíhací zařízení a vázací prostředky musí být pravidelně celkově přezkušovány a ověřovány příslušnou osobou. Taková přezkoušení musí být provedena alespoň jednou za dvanáct měsíců. 2. Pro účely odstavce 4 článku 22 a odstavce 1 tohoto článku důkladným přezkoušením se rozumí podrobná zkouška provedená zrakem příslušnou osobou, doplněná, je-li toho třeba, jinými vhodnými způsoby nebo prostředky umožňujícími dospět k odůvodněnému závěru o bezpečnosti přezkoušeného zdvíhacího zařízení nebo vázacího prostředku. Článek 24 1. Všechny vázací prostředky musí být před použitím pravidelné prohlíženy. Opotřebené nebo poškozené smyčky nesmí být znovu použity. Jde-li o náklad předem opatřený smyčkami, smyčky mají být prohlíženy tak často, pokud je to prakticky proveditelné. 2. Pro účely odstavce l tohoto článku prohlídka znamená přezkoušení zrakem odpovědnou osobou, aby se mohlo posoudit, pokud je to tímto způsobem možné, zda zařízení nebo smyčky lze nadále užívat. Článek 25 1. Podle povahy případu je třeba na zemi nebo na lodi uchovávat řádně ověřené zápisy o zrakem zjištěné bezpečnosti dotyčného zdvíhacího zařízení a vázacích prostředků; ty musí stanovit bezpečné pracovní zatížení a data a výsledky zkoušek, celkových přezkoušení a prohlídek zmíněných v článcích 22, 23 a 24 této úmluvy, při čemž v případě prohlídek zmíněných v odstavci l článku 24 této úmluvy zápisy je třeba vyhotovit jen, jestliže prohlídka zjistila nějakou závadu.
- 12 •
2. Je třeba vést rejstřík zdvíhacích zařízení a vázacích prostředků, a to způsobem podepsaným příslušným úřadem, s přihlédnutím ke vzoru doporučenému Mezinárodním úřadem práce. 3. Rejstřík musí obsahovat vydaná osvědčení nebo ta, jež byla uzná na příslušným úřadem, nebo ověřené kopie zmíněných osvědčení, vystavených předepsaným způsoben příslušným úřadem s přihlédnutím ke vzorům doporučeným Mezinárodním úřadem práce, pokud podle povahy případu jde o zkoušku, celkové přezkoušení nebo prohlídku zdvíhacích zařízení a vázacích prostředků. Článek 26 1. Aby se zajistilo vzájemné uznání opatření, jež učinily státy, ktoré ratifikovaly tuto úmluvu, pokud jíle o zkoušku, celkové přezkoušení, prohlídku a vystavení osvědčení týkajících se zdvíhacích zařízení a vázacích prostředků, které jsou součástí příslušenství lodi, jakož i pokud jde o zápisy o nich, a) příslušný úřad každého členského státu, který ratifikoval úmluvu muSÍ určit nebo jinak uznat osoby nebo příslušné vnitrostátní nebo mezinárodní instituce pověřené prováděním zkoušek, celkovým přezkušováním nebo jinou obdobnou činností, a to za podmínek, které zaručují, že určení nebo uznání těchto osob nebo institucí bude trvat jen tak dlouho, pokud budou řádné vykonávat svou funkci; b)
každý členský stát, který ratifikoval úmluvu, musí přijmout nebo uznat osoby nebo instituce určené nebo jinak uznané podle ustanovení pod písm. a) tohoto odstavce nebo musí uzavřít vzájemné dohody o takovém přijetí nebo uznání, a to v obou případech pod podmínkou, že zmíněné osoby nebo instituce řádně vykonávají své funkce.
2. Žádného zdvíhacího zařízení, vázacího prostředku nebo jiného zařízení k zacházení s nákladem se nesmí použít, jestliže a) příslušný úřad, podle povahy případu, na základě osvědčení o zkoušce nebo přezkoušení nebo na základě ověřeného zápisu není přesvědčen, že potřebná zkouška, přezkoušení nebo prohlídka byly provedeny, vo shodě s ustanoveními této úmluvy;
- 13 -
b) podle názoru příslušného úřadu užívání zařízení nebo prostředku neskýtá dostatečnou, záruku bezpečnosti. 3. Odstavec 2 tohoto článku nesmí být prováděn tak, aby se zdržovalo nakládání nebo vykládáni lodi, pokud příslušenství; jehož se při tom užívá, uspokojuje příslušný úřad. Článek 27 1. Na všech zdvíhacích zařízeních (jiných než lodní výložník), která mají jediné maximální pracovní zatížení, a na všech vázacích prostředcích musí být zřetelné označení jejich maximálního pracovního zatížení, provedeno vyražením, nebo, není-li to prakticky proveditelné, jiným vhodným způsobem. 2. Všechna zdvíhací zařízení (jiná než lodní výložníky), která mají několik maximálních pracovních zatížení, musí být vybavena účinnými prostředky, které umožňují osobě je obsluhující stanovit maximální zatížení při každém možném použití. 3. Každý lodní výložník (jiný než výložník jeřábového typu) musí mít zřetelně vyznačenu maximální únosnost pro případ, že je používán: a) s jednoduchou výstrojí; b) se spodní kladkou; c) spřazeně při všech možných polohách kladky. Článek 28 Každá loď musí mít na palubě plány lanoví a všechny ostatní potřebné doklady, aby bylo možno správně ovládat lodní výložníky a jejich příslušenství. Článek 29 Palety a jiné podobné pomůcky určené k tomu, aby v nich byla obsažena nebo převážena břemena, musí být. solidně konstruovány, dostatečně pevně a bez viditelných závad, jež by mohly ovlivnit jejich bezpečné užívání. Článek 30 Břemena nesmějí být ani zvedána ani spouštěna, nejsou-li uvázána do smyčky nebo jinak upevněna na zdvíhací zařízení způsobem,
- 14 -
který zaručuje bezpečnost. Článek 31
:
1. Uspořádaní míst, kam docházejí přepravníky (kontejnery) s nákladem, a organisace práce na těchto místech musí být pojaty ták, aby zajišťovaly, pokud je to prakticky uskutečnitelné, bezpečnost pracovníků. 2. Lodi dopravující přepravníky (kontejnery) musí být opatřeny prostředky zajišťujicími bezpečnost pracovníků, kteří upevňují nebo uvolňují přepravníky (kontejnery). Článek 32 1. Nebezpečný náklad musí být zabalen, označen a opatřen štítkem, musí s ním být manipulováno a být uskladněn a uložen podle mezinárodních pravidel týkajících se dopravy nebezpečného zboží po vodě a zacházení s nebezpečným zbožím v přístavech. 2. S nebezpečnými látkami může být manipulováno a mohou být uskladněny nebo uloženy, jen jestliže byly zabaleny a označeny a opatřeny štítkem podle mezinárodních pravidel pro dopravu takových látek. 3. Jestliže obaly nebo přepravníky (kontejnery) obsahující nebezpečné látky se rozbijí nebo jsou poškozeny tak, že způsobují ohrožení, práce v přístavu s výjimkou těch, které jsou nutné k zažehnání nebezpečí, musí být v ohrožené oblasti přerušeny a pracovníci umístěni na bezpečném místě, dokud nebylo nebezpečí zažehnáno. 4. Musí být učiněna vhodná opatření, tak aby se předešlo tomu, že pracovníci budou vystaveni jedovatým nebo škodlivým látkám nebo činidlům nebo ovzduší zápalnému nebo s nedostatkem kyslíku. 5. Jestliže jsou pracovníci požádáni, aby vstoupili do uzavřených prostorů, v nichž mohou být otravné nebo škodlivé látky nebo kde se může projevit nedostatek kyslíku, musí být učiněna vhodná opatření, aby se předešlo úrazům nebo poškození zdraví. Článek 33 Musí být učiněná vhodná bezpečnostní opatření k ochraně pracovníků proti nebezpečným účinkům přílišného hluku na pracovištích.
- 15 -
Článek 34 1. Jestliže nelze jinak zajistit dostatečnou ochranu proti úrazu nebo ohrožení zdraví, pracovníci musí být vybaveni individuálními ochrannými pomůckami a ochrannými oděvy, které lze rozumně vyžadovat pro výkon jejich práce; pracovníci jsou povinni jich náležitě užívat. 2. Pracovníci jsou povinni pečovat o tyto individuální ochranné pomůcky a o ochranné oděvy. 3. Zaměstnavatel musí. náležitě udržovat individuální ochranné pomůcky a ochranné oděvy. Článek 35 V případě nehody musí být pohotově k disposici dostatečné prostředky, včetně vycvičených osob, pro záchranu každé osoby v nebezpočí, pro poskytnutí první pomoci a vynesení zraněných, pokud je to rozumně a prakticky proveditelné, aniž by se tím ohrozil jejich stav. Článek 36 1. Každý členský stát má stanovit vnitrostátním zákonodárstvím nebo každým jiným vhodným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi a vnitrostátním podmínkám a po projednání se zúčastněnými organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků: a) ohrožení z povolání, u nichž je třeba provést lékařskou prohlídku před nastoupením zaměstnání nebo periodické lékařské prohlídky nebo oba druhy prohlídek; b) s přihlédnutím k povaze a stupni ohrožení a zvláštních okolností maximální interval, ve kterém musí být provedeny periodické prohlídky; c) v případě pracovníků, kteří jsou vystaveni zvlažním ohrožením zdraví z povolání, rozsah zvláštních prohlídek, které se pokládají za potřebné; d) vhodná opatření k zabezpečeni služeb pracovního lékařství pro pracovníky.
- 16 -
2. Lékařské a zvláštní prohlídky prováděné podle odstavce l tohoto Článku nesmí být spojeny s náklady pro pracovníky. 3. Záznamy o lékařských prohlídkách a vyšetřeních MUSÍ zůstat důvěrné. Článek 37 1. Výbory pro bezpečnost a zdraví složené z představitelů zaměstnavatelů a pracovníků mají být ustaveny ve všech přístavech, kde je zaměstnán značný počet pracovníku. Pokud je toho třeba, takové výbory mají být rovněž ustaveny v jiných přístavech. 2. Způsob ustavení, složení a působnost takových výborů musí být stanoveny vnitřostátním zákonodárstvím nebo jiným vhodným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi a vnitrostátním podmínkám po projednání se zúčastněnými organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků a se zřetelem k místním podmínkám. •
Článek 38 1. Žádný pracovník nesmí být zaměstnán prací, v přístavech, aniž byl dostatečně poučen nebo vycvičen, pokud jde o ohrožení, která mohou být spojena s jeho prací, a pokud jde o opatrnost, již je třeba zachovávat. 2. Jen osoby nejméně osmnáctileté a které mají potřebnou způsobilost a zkušenosti nebo osoby zaškolované, nad nimiž se vykonává náležitý dohled, mohou řídit zdvíhací zařízení a jiné přístroje pro zacházení s břemeny. Článek 39 Aby se předešlo úrazům při práci a nemocem z povolání, je třeba učinit opatření, aby tyto úrazy a nemoci byly hlášeny příslušnému úřadu a pokud je toho třeba, prošetřeny. Článek 40 V souladu s vnitrostátním zákonodárstvím nebo s vnitrostátní praxí je třeba zajistit dostatečný počet vhodných a náležitě udržovaných sanitárních zařízení a umýváren ve všech částech přístavu a pokud možno v přiměřené vzdálenosti od pracovišti.
- 17 Část IV. Provádění Článek 41 Každý členský stát, který ratifikuje tutoúmluvu,má a) stanovit povinnosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci osob a organisací zabývajících se prací v přístavech; b) učinit potřebná opatření a zejména stanovit přiměřené sankce, aby se zajistilo provádění ustanovení této úmluvy; c) pověřit vhodnou inspekční službu kontrolou provádění opatření, jež je třeba učinit podle ustanovení této úmluvy nebo ověřovat si, že je zajištěna přiměřená inspekce. Článek 42 1. Vnitrostátní zákonodárství má stanovit lhůty, v nichž se začnou provádět ustanovení, této úmluvy, pokud jde a) o konstrukci a vybavení lodí; h) o konstrukci a vybavení všech zdvíhacích zařízení nebo přístrojů pro manipulaci s břemeny umístěných na břehu; c) o konstrukci všech vázacích prostředků. 2. Lhůty stanovené podle odstavce l tohoto článku nesmí přesáhnout čtyři roky ode dne ratifikace této úmluvy. Část V. Závěrečná ustanovení. Článek 43 Tato úmluva reviduje úmluvu o ochrano přístavních dělníků proti úrazům, 1929, a úmluvu o ochraně přístavních dělníků proti úrazům (revidovanou), 1932. Článek 44 Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány. Článek 45 1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní prganisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
- 18 -
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států. •
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána. Článek 46 1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po prvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána: 2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku. Článek 47 1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organisace sdělí. 2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis poslední ratifikace nutné k tomu, aby úmluva nabyla účinnosti, generální ředitel upozorní členské státy Organisace ha datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti. Článek 48 Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků. Článek 49 Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění
- 10 -
této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revise. Článek 50 1. Přijme-li generální konference novou úmluvou revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak: a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 46, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti; b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci. 2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu. Článek 51 Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Úmluva č. 153 Úmluva o pracovní době a dobách odpočinku v silniční dopravě, 1979
Generální konference Mezinárodní organisace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevý a tam se sešla dne 6. června 1979 na svém 65. zasedání, rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se pracovní doby a dob odpočinku v silniční dopravě, jež jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání, stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu úmluvy, přijímá dne 27. června 1979 tuto úmluvu, která bude označována jako Omluva o pracovní době a dobách odpočinku (silniční doprava), 1979: Článek l 1. Tato úmluva se vztahuje na námezdní řidiče motorových vozidel, kteří jako své zaměstnání provádějí vnitrostátní nebo mezinárodní silniční dopravu zboží nebo osob, ať již tito řidiči jsou zaměstnáni v. dopravních podnicích na účet třetích osob nebo v podnicích, které přepravují zboží nebo osoby na vlastní účet. 2. Tato úmluva, pokud v ní není stanoveno jinak, se dále vztahuje na vlastníky motorových vozidel, kteří jako zaměstnání provozují silniční dopravu, a na členy jejich rodiny, kteří nejsou výdělečně činní, pokud pracují jako řidiči. Článek
2.
1. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může vyloučit z provádění ustanovení této úmluvy nebo některých z nich osoby zaměstnané řízením a) vozidel městské dopravy nebo některých druhů takové dopravy s přihlédnutím k technickým provozním podmínkám jim vlastním a k místním podmínkám;
- 2b) dopravních vozidel zemědělských nebo lesních podniků, pokud se taková doprava provádí traktory nebo jinými vozidly určenými pro místní zemědělské nebo lesní práce a jichž se užívá výlučně k práci v takových podnicích; c) vozidel pro dopravu nemocných a zraněných osob, dopravních vozidel záchranné služby a protipožární služby; d) dopravních vozidel pro účely národní obrany a policejní služby a vozidel pro účely jiných základních veřejných služeb pokud nekonkurují podnikům, jež se zabývají dopravou na účet třetích osob; e) taxi;
f) dopravních vozidel, která vzhledem k druhu užitých vozidel, jejich nosnosti pro dopravu osob nebo zboží, omezenému dojezdu nebo nejvyšší povolené rychlosti, lže považovat za dopravu, která nevyžaduje zvláštní úpravu doby řízení a odpočinku. 2. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi stanoví vhodné normy doby řízeni a odpočinku řidičů vyloučených z provádění ustanoveni této úmluvy nebo některých z nich, podle ustanovení odstavce l tohoto článku. Článek 3 Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi, dříve než rozhodne o některé věci, která je předmětem této úmluvy, projedná ji se zúčastněnými representativními organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků.
Článek 4
1. Pro účely této úmluvy výraz "pracovní doba" znamená čas strávený námezdním řidičem a) řízením nebo jinou prací během jízdy vozidla;
b) pomocnými pracemi, které se týkají vozidla, cestujících nebo nákladu v něm. 2. Doby pouhé přítomnosti, čekání nebo pohotovosti, strávené buď vo vozidle nebo na pracovišti, během nichž řidiči nemohou
- 3-
volně disponovat svým časem, mohou být považovány za část pracovní doby v rozsahu, který v každé zemi bude stanoven, příslušným úřadem nebo orgánem, kolektivními smlouvami nebo každým jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi. Článek 5 1. Žádnému řidiči nesmí být dovoleno řídit nepřetržitě déle než čtyři hodiny bez přestávky. 2. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může s přihlédnutím ke zvláštním vnitrotátním podmínkám povolit překročení doby uvedené v odstavci l tohoto článku, nikoli však více než o jednu hodinu. 3. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi stanoví délku přestávky zmíněno v tomto článku a popřípadě způsob jejího rozdělení. 4. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemimůžeurčitpřípady, kdy se nepoužije ustanovení tohoto článku, protože řidiči mají dostatek přestávek při řízení vzhledem k zastávkám stanoveným jízdním řádem nebo v důsledku přerušované povahy práce.
Článek 6 1. Maximální celková doba řízeni včetně přesčasů nemá přesáhnout ani devět hodin denně ani čtyřicetosm hodin týdně. 2. Úhrn dob řízení zmíněných v odstavci 1 tohoto článku může být vypočítáván průměrem za určitý počet dní nebo týdnů, který stanoví příslušný úřad nebo orgán v každé zemi. 3. Úhrn dob řízení zmíněných v odstavci l tohoto článku má být snížen v případě dopravní činnosti prováděné za zvlášť obtížných podmínek. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi vymezí takové podmínky a stanoví úhrn dob řízeni pro dotčené řidiče. Článek 7 1. Každý námezdní řidič má právo na přestávku po nepřetržité pětihodinové pracovní době, tak jak je vymezena v článku 4. odst. 1 této úmluvy.
- 4-
2. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi stanoví délku přestávky zmíněné výše v odstavci l a popř. její rozdělení. Článek 8 1. Řidičův odpočinek mezí dvěma pracovními dny má trvat nejméně deset za sebou jdoucích hodin v průběhu dvaceti čtyř hodin počítaných od začátku pracovního dne. 2. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny může být vypočítáván průměrem za období, která stanoví příslušný úřad nebo orgán v každé zemi; přitom v žádném případe odpočinek mezi dvěma pracovními dny nesmí činit méně než osm hodin a ani být snížen na osm hodin častěji než dvakrát týdně, 3. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit různou délku odpočinku mezi dvěma pracovními dny podle toho, jde-li o dopravu cestujících nebo zboží nebo zda si řidič vybírá odpočinek v bydlišti nebo mimo ně za podmínky, že bude dbáno ustanovení odstavců l a 2 tohoto článku o minimálním počtu hodin. 4. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit výjimky. z ustanovení odstavců l a 2 tohoto Článku, pokud jde o délku odpočinku mezi dvěma pracovními dny a způsob jeho čerpání pro vozidla s osádkou o dvou řidičích a pro vozidla, která užívají trajektu nebo vlaku. 5. Na řidiči nelze žádat, aby. během svého odpočinky mezi dvěma pracovními dny zůstal ve vozidlo nebo v jeho blízkosti, pokud učinil potřebná opatřeni k zajištění bezpečnosti vozidla a jeho nákladu. (Článek 9 1. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může povolit jako dočasné výjimky, ale jen, pokud je toho třeba pro vykonáni nezbytných prací, prodloužení doby řízení, prodloužení, nepřetržité pracovní, doby a zkrácení doby odpočinku mezi dvěma pracovními dny, jak jsou stanoveny v článcích 5, 6, 7 a 8 této úmluvy: a) v případě nehody, poruchy, nepředvídaného zpoždění, poruchy ve službě nebo přerušeni provozu; b) v případě vyšší moci;
- 5
-
c) v případě, je-li toho naléhavě a výjimečně třeba k zajištění chodu služeb ve veřejném zájmu. 2. Jestliže vnitrostátní nebo místní podmínky, ve kterých se provádí silniční doprava, samy neumožňují přísné zachovávání článků 5, 6, 7 nebo 8 této úmluvy, příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může také povolit prodloužení doby řízeni, prodloužení nepřetržité pracovní doby a zkrácení doby odpočinku mezi dvěma pracovnimi dny, které jsou v těchto článcích stanoveny, a povolit výjimky, pokud jde o provádění článků 5, 6 nebo 8, řidičům zmíněným výše v článku l, odst. 2. V takovém případe dotčený členský stát má v prohlášení připojeném k své ratifikaci popsat vnitrostátní nebo místní podmínky a prodloužení, zkrácení a výjimky povoleno podle tohoto odstavce. Takový členský stát musí ve svých zprávách podle článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce uvést, jaký pokrok byl uskutečněn k důslednějšímu nebo širšímu provádění článků 5, 6, 7 a 8 této úmluvy, a může své prohlášení kdykoli zrušit pozdějším prohlášením. Článek 10 1.
Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi má
stanovit:
a) zavedení kontrolní knížky pro jednotlivce, podmínky pro její vydání, její obsah a způsob, jak ji mají řidiči vést; b) způsob zaznamenáváni hodin odpracovaných podle článku 9 odst. l této úmluvy a okolností, které je odůvodňují. 2.
Každý zaměstnavatel je povinen:
a) vést záznamy způsobem schváleným příslušným úřadem nebo orgáněm v každé zemi, které ukazují dobu práce a odpočinku každého řidiče u něho zaměstnaného; • b) dát tyto záznamy k disposici kontrolním orgánům způsobem stanoveným příslušným úřadem nebo orgánem v každé zeni. 3. Tradiční prostředky kontroly zmíněné v odstavcích l a 2 tohoto Článku budou, ukáže-li se to potřebné pro určité druhy dopravy, pokud možno nahrazeny nebo doplněny použitím moderních způsobů, jako např. tachygrafy, podle pravidel stanovených příslušným úřadem nebo orgánem v každé zemi.
-6-
Článek 11 Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi má stanovit: a) vhodnou soustavu inspekce s kontrolami v podnicích a na cestách; b) přimeřené sankce pro případ porušení požadavků této úmluvy. Článek 12 Ustanovení této úmluvy budou provedena zákony nebo jinými právními předpisy, pokud nebudou provedena prostřednictvím kolektivních smluv, rozhodčími výroky nebo každým jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi. Článek 13 Tato úmluva mění úmluvu o době práce a odpočinku (silniční doprava), 1 9 3 9 . . Článek 14 Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány. Článek 15 1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem. S. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států. 3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána. Článek 16 1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
- 7-
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku. Článek 17 1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a výpovědi, které mu členové organisace sdělí. 2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní člen- ské státy Organisace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti. Článek 18 Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnínu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků. v
Článek 19 Vždy, bude-li to. považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednáni generální konference otázku její úplné nebo částečné revise. Článek 20 1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně, tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak: a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 16, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
- 8-
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci. 2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu. Článek 21 Anglické a francouzské znění této úmluvy má stejnou platnost.
Doporučení č..160 Doporučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech. Generální konference Mezinárodní organisace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 6. června 1979 na svém šedesátémpátém zasedání, rozhodnuvší přijmout některé návrhy, týkající se revise úmluvy o ochraně proti úrazům (přístavní dělníci) (revidované); 1932 (č. 32), které jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodního doporučení, jež doplňuje úmluvu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1979, přijímá dne 25. června 1970 toto doporučení, která bude označováná jako Doporučeni o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1979: I. Pole posobnosti a definice 1. Pro účely tohoto doporučení výraz "práce v přístavech" se vztahuje na veškeré práce nebo jejich kteroukoli část při nakládání nebo vykládání všech lodí a veškeré práce s tím souvisící; definice takové práce by měla být stanovena vnitrostátním právem nebo praxi. Při vypracování nebo změně této definice by měly být slyšeny zúčastněné organisace zaměstnavatelů a pracovníků nebo se na nich jinak podílet. 2.
Pro účely tohoto doporučení
a) výraz "pracovník" znamená každou osobu zaměstnanou prací v přístavu; b) výraz "příslušná osoba" znamená každou osobu, která má znalosti, a zkušenosti požadované pro výkon některé nebo několika určitých povinností a jako taková jo přijatelná pro příslušný úřad: c) výraz "odpovědná osoba" znamená každou osobu ustanovenou podle povahy případu zaměstnavatelem, velitelem, lodi nebo vlastníkem
- 2-
zařízení, která zodpovídá za provádění některé nebo několika určitých povinností a jež má dostatečné znalosti a zkušenosti a potřebnou autoritu pro řádné vykonávání této povinnosti nebo těchto povinností; d) výraz "oprávněná osoba" znamená každou osobu, kterou zaměstnavatel, velitel lodi nebo odpovědná osoba zmocnila, aby provedla jeden nebo několik určitých úkolů, a jež má potřebné odborné znalosti a zkušenosti; c) výraz "zdvíhací zařízení" zahrnuje všechna pevná nebo pohyblivá zařízení, užívaná na břehu nebo na lodích k zavěšování, zvedání nebo spouštění břemen nebo k jejich přemisťování z jednoho mí-' sta na druhé v zavěšeném nebo zvednutém stavu, včetně nábřežních ramp mechanicky ovládaných; f) výraz "vázací prostředky" zahrnuje všechny prostředky, pomocí nichž břemeno může být upevněno na zdvíhacím zařízení, jež však nejsou nedílnou součástí zdvíhacího zařízení nebo břemena; g) výraz "příchod" zahrnuje rovněž východ; h) výraz "loď" zahrnuje všechny druhy lodí, plavidel, nákladních člunů, odlehčovacích člunů a vznášedel s výjimkou válečných lodí. II. Obecná ustanovení 3. Při provádění úmluvy o bezpečnosti a ochrano zdraví při práči v přístavech, 1979, každý členský stát by měl přihlížet: a) k ustanovením příslušných úmluv, pravidel a doporučení, jež byly přijaty pod záštitou Mezivládní poradní organisace pro námořní plavbu, zejména k ustanovením mezinárodní úmluvy o bezpečnosti přepravníků (kontejnerů), 1972, s přihlédnutím k případným pozdějším změnám; b) k příslušným normám, přijatým uznanými mezinárodními organisacenii, jež se zabývají normalisací; c) k ustanovením příslušných úmluv, pravidel a doporučení, které se týkají vnitrozemské plavby, jež byly přijaty pod záštitou mezinárodních organisací.
- 3-
4. Při vypracování opatření podle článku 4 odst. 1 úmluvy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1979 každý členský stát by měl přihlédnout k technickým podnětům uvedeným v posledním vydání Sbírky praktických, směrnic o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, vydáno Mezinárodním úřadem práce, pokud mohou být vhodné a významné se zřetelem k vnitrostátním okolnostem a podmínkám. 5. Při provádění opatření zmíněných v článku 4 odst. 1 úmluvy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1979, každý členský stát by měl přihlížet k ustanovením části III tohoto doporučení, která doplňují ustanovení části III úmluvy. 6. Aby se předcházelo pracovním úrazům a nemocem z povolání, pracovníci by meli být dostatečně vyškolení nebo vycvičeni v bezpečných pracovních postupech, pracovní hygieně a pokud je to potřebné, v poskytování první pomoci a v bezpečném ovládaní manipulačních zařízení. III. Technické opatření. 7. (1) Všechny průjezdy by
měly
být
a) zřetelně označeny, b) pokud je to dobře prakticky proveditelné, udržovány volné bez překážek, které nesouvisí s. vykonávanou prací. (2) Průjezdy užívané pro vozidla by měly být jednosměrné, pokud j e t o dobře prakticky p r o v e d i t e l n é . 8. (1) Přístupové cesty k lodím by měly být všude, kde je to dobře prakticky proveditelné, vedeny mimo dráhu zavěšených břemen. (2) Přístupové cesty na lodi by moly být všude, kde je to potřebné, opatřeny ochrannou sítí upevněnou tak, aby se zabránilo nebezpečí pádu do vody mezi lodí a přístavní hrází. G. Spojovací platformy užívané s rampami lodí vybavených technikou průběžného nakládání (roll-on/roll-off) by měly být konstruovány a užívány tak, aby zaručovaly bezpečnost. 10. (1) Všechny jícny nákladových prostorů na otevřené palubě nezajištěné dostatečně vysokou a pevnou obrubou by měly být přikryty nebo účinně ohrazeny.
- 4 -
(2) Všechny jícny na mezipalubi, pokud jsou otevřeny, musí být účinně ohrazeny, do dostatečné výše. (3) Takové ohrazení může být dočasně odstraněno ha každé straně jícnu, kdo toho muže být zapotřebí pro nakládání nebo vykládání zboží. (4) Jestliže ustanovení odstavců (1) a (2) tohoto bodu nemohou být z technických důvodů prováděna, oprávněná osoba by měla zajišťovat bezpečnost pracovníků. (5) Žádný náklad by neměl být umísťován na uzávěrech jícnu nákladových prostorů ani by po nich nesmělojezditžádné vozidlo, pokud takové desky nejsou dostatečně odolné pro takové použití. . 11. Pokud to rozměry nákladového prostoru vyžadují, mělo by být zajištěno více možností úniku. 12. Osoby obsluhující zdvíhací zařízení by měly před započetím práce ověřovat, zda řádně pracují bezpečnostní opatřeni. 13. (1) Vozidlo a zdvíhací zařízení poháněná benzinem by neměla čerpat pohonné hmoty v nákladovém prostoru lodi. Vozidla a zdvíhací zařízení poháněná jinými pohonnými hmotami by mela být jimi zásobována v podpalubí jen za podmínek, které zaručují, pokud je to prakticky dobře proveditelné, bezpečnost pracovníků na lodi. (2) Pokud je to prakticky dobře proveditelné, mělo by se v podpalubí užívat především motorů, které neznečišťují ovzduší. 14. Pokud je to prakticky dobře proveditelné, pracovníci by neměli být nuceni pracovat v té části podpalubí, kde je v chodu trimovací stroj nebo drapák. 15. Žádná nová součást zdvíhacího zařízení nebo vázacích prostředků by nemělo být vyrobena z pudlovaného železo. 16. Žádné vázací prostředky, by neměly procházet tepelným zpracováním, loď za dohledu příslušné osoby a podle jejích pokynů. 17. Pokud je toho třeba, mělo by se užívat vhodného a dostatečného podkladového materiálu k ochraně smyček na břemenech, která jsou jimi předem opatřena. 18. Pro předem provedené opatření břemen smyčkami by se v žádném
- 5-
případe nemělo užívat smyček, které nebyly schváleny nebo neprošly kontrolou. 19. Na všech zdvíhacích nosnících, zdvíhacích rámech, vakuových a magnetických zdvíhacích pomůckách, které nejsou nedílnou součástí zdvíhacího zařízení, a na všech jiných vázacích prostředcích; které váží přes 100 kg, by měla být zřetelně označena jejich váha. 20. Opotřebované palety a podobné poškozené pomůcky a) by měly být zřetelně označeny nebo opatřeny štítkem, tak aby bylo zřejmé, že jsou opotřebeny;
b) neměly by být užívány, pokud vykazují vady, které by mohly ovlivnit jejich bezpečné užívání; c) neměly by být znovu užívány. 21. Všechna břemena vzájemně zajištěná dráty nebo ocelovými pásy by neměla být zvedána ani spouštěna pomocí háků nebo jiných pomůcek zachycených za dráty nebo pásy, ledaže by dráty a pásy byly dostatečně odolné. 22. Měla by být učiněna všechna vhodná opatření, aby bylo co nejvíce sníženo ohrožení úrazem, pokud úkony rouši být vykonávány na vrchu přepravníků (kontejnerů). 23. (1) S nebezpečnými látkami by se mělo manipulovat a měly by být uskladněny a uloženy za dohledu odpovědné osoby. (2) Pokud musí být s nebezpečnými látkami manipulováno a pokud takové látky se uskladňují nebo ukládají, pracovnici pověření těmito úkony by měli být informováni o zvláštní, opatrnosti, kterou musí zachovávat, zvláště v případech, kdy náklad vytéká nebo náhodně uniká. 24. Členové záchranné služby by míli být způsobilí použít vhodných oživovacích a záchranných metod. 25. Zdvíhací zařízení, by měla být, pokud je to prakticky dobře uskutečnitelné, opatřena prostředky umožňujícími opustit kabinu řidiče v případě nebezpečí. Měla by být učiněna vhodná opatření pro vynesení zraněného nebo nemocného řidiče, aniž by se tím zhoršil jeho stav.
- 6-
. 26. (1) Výsledky lékařských a zvláštních zkoušek zmíněných v článku 36 úmluvy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1979, by měly být sděleny dotyčnému pracovníkovi. (2) Zaměstnavatel by měl být informován o pracovníkově způsobilosti nebo nezpůsobilosti k práci, kterou má vykonávat, jakož i o tom, jak může ohrožovat jiné osoby, pod podmínkou, že podle ustanovení článku 39 úmluvy bude zachována důvěrná povaha těchto informací. (3) Zařízení zmíněná v článku 40 úmluvy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech, 1070, by měla, pokud je to prakticky dobře proveditelné, zahrnovat šatny.
Doporučení č. 161 Doporučení o pracovní době a dobách odpočinku v silniční dopravě, 1979
Generální konference Mezinárodní organisace práce, která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Zenový a tam se sešla dne 6. června 1979 na svém 65. zasedáni, rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se pracovní doby a dob odpočinku v silniční dopravě, jež jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání, stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu doporučení, přijímá dne 27. června 1979 toto doporučení, které bude označováno jako Doporučení o pracovní době a dobách odpočinku (silniční. doprava), 1979. I. Rozsah platnosti 1. Toto doporučení se vztahuje na námezdní pracovníky v podnicích zabývajících se dopravou na účet třetích osob nebo v podnicích provádějících dopravu zboží nebo osob na vlastní účet, kteří jako zaměstnání provozují vnitrostátní nebo mezinárodní silniční dopravu zboží nebo osob motorovými vozidly, zejména jako a) řidiči, b) pomocníci řidiče, závoznici, průvodčí a jiné osoby, které jedou ve vozidle pro silniční dopravu a jsou zaměstnány pracemi týkajícími se vozidla, cestujících nebo nákladu v něm. 2. Části II a VII až IX, jakož i příslušná ustanovení částí X až XI tohoto doporučeni se dále vztahují na vlastníky motorových vozidel, kteří jako zaměstnání provozují silniční dopravu, a na členy jejich rodiny, kteří nejsou výdělečně činní, pokud pracují tak, jak uvedeno v odstavcích a) a b) bodu 1.
- 23. (1) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může vyloučit z provádění ustanoveni tohoto doporučení nebo některých z nich osoby zmíněné v bodech 1 a 2 tohoto doporučení, které jsou zaměstnány a) v městské dopravě nebo v některých druzích takové dopravy s přihlédnutím k technickým provozním podmínkám jim vlastním a k místním podmínkám; b) v dopravě zemědělských nebo lesních podniků, pokud se taková doprava provádí traktory nebo jinými vozidly určenými pro místní zemědělské nebo lesní práce a jichž se užívá výlučně k práci v takových podnicích; c) v dopravě nemocných nebo zraněných, osob, v dopravě záchranné služby a protipožární služby; d) v dopravě pro účely národní obrany a policejní služby a v dopravě pro účely jiných základních veřejných služeb, pokud nekonkurují podnikům, jež se zabývají dopravou na účet třetích osob; e) v dopravě taxi; f) v dopravě, která vzhledem k druhu užitých vozidel, jejich nosnosti pro dopravu osob nebo zboží, omezenému dojezdu nebo nejvyšší povolené rychlosti lze považovat za dopravu, která nevyžaduje zvláštní úpravu doby řízení a odpočinku. 3. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi stanoví vhodné normy doby řízení a odpočinku osob vyloučených z provádění ustanovení této úmluvy nebo některých z nich podle ustanovení odstavce 1 tohoto bodu. II. Porady zaměstnavatelů a pracovníků 4. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi, dříve než rozhodne o některé věci, která je předmětem tohoto doporučeni, projedná ji se zúčastněnými representativními organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků.
- 3-
III. Definice pracovní doby 5. Pro účely tohoto doporučení výraz "pracovní doba" znamená čas strávený osobami uvedenými v bodě 1: a) řízením, nebo jinou prací během jízdy vozidla; b) pomocnými pracemi, které se týkají vozidla, cestujících nebo nákladu v něm. 6. Doby pouho přítomnosti, čekání nebo pohotovosti strávené buď ve vozidle nebo na pracovišti, během nichž pracovnici nemohou volně disponovat svým časem, a doba, kterou strávili při odborném výcviku a zdokonalování, je-li o tom dosaženo dohody mezi, zúčastněnými organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků, mohou být považovány za část pracovní doby v rozsahu, který v každé zemi bude stanoven příslušným úřadem nebo orgánem, kolektivními smlouvami nebo každým jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi. IV. Normální pracovní doba A. Normální týdenní pracovní doba 7. Normální pracovní doba, totiž ta, na niž se nevztahuji vnitrostatni ustanovení o práci přesčas, by neměla přesáhnout čtyřicet hodin týdně. 8. Normální pracovní doba zmíněná v bodě 7 tohoto doporučení může být zavedena postupně a po etapách. 9. (1) V dálkové dopravě a při jiné dopravní činnosti, pro niž norma stanovená v bodě 7 je neproveditelná během týdne, může se tato norma vypočítávat průměrem nejvýše za čtyři týdny. 9. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl určit nejvýše přípustný počet pracovních hodin v jednotlivém týdnu, jestliže norma určená v bodě 7 se vypočítává průměrem podle odstavce (1) tohoto bodu. B. Normální denní pracovní doba 10. Normální pracovní doba, jak je definována v bodě 7 tohoto d
- 4-
poručení, by v průměru neměla přesáhnout osm hodin denně. 11. (1) Pokud normální týdenní pracovní doba je nerovně rozdělena na různé dny týdne, pracovní doba by neměla přesáhnout deset hodin denně. 11. (2) Pokud normální pracovní doba obsahuje značně dlouhé doby pouho přítomnosti, čekáni nebo pohotovosti nebo přerušení práce nebo pokud je třeba umožnit osádce vozidla dojet do příhodného místa pro odpočinek, nejvyšší maz uvedená v odstavci (1) tohoto bodu může být vyšší než deset hodin, ne však více než 12 hodin denně. V. Maximální doba nepřetržité práce 12. (1) Každý námezdní pracovník by měl mít právo na přestávku po pěti hodinách nepřetržité práče, jak je definována v bodě 5 tohoto doporučení. 12. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl stanovit délku přestávky zmíněné v odstavci (1) tohoto bodu a popřípadě jak ji lze dělit. VI. Délka směny v pracovním dnu 13. (1) Příslušný úřad nebo orgán v každé, zemi by měl předepsat pro různá odvětví silniční dopravy maximální počet hodin, které mohou uplynout mezi začátkem a koncem pracovního dne. 13. (2) Směna by neměla být tak dlouhá, aby zkracovala dobu odpočinku mezi dvěma pracovními dny, na niž má pracovník nárok. VII. Doba řízení 14. (1) Žádnému řidiči by nemělo být dovoleno řídit nepřetržitě déle než čtyři hodiny bez přestávky. 14. (2), Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může s přihlédnutím ke zvláštním vnitrostátním podmínkám povolit, aby doba uvedená výše v odstavci (1) byla překročena nejvýše o jednu hodinu.
- 5-
14. (3) Délku přestávky uvedené v tomto bodě a popřípadě její rozdělení by měl určit příslušný úřad nebo orgán v každé zemi. 14. (4) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může vymezit případy, kdy ustanovení tohoto bodu jsou neproveditelná, protože řidiči mají dostatečné přestávky při řízeni vzhledem k zastávkám podle jízdního řádu nebo vzhledem k přerušované povaze práce. 15. Celková maximální doba řízení včetně přesčasových hodin by neměla přesáhnout ani devět hodin za den ani 48 hodin za týden. 16. Celková doba řízení uvedená v bodě 15 tohoto doporučení se muže vypočítávat průměrem za období nejvýše čtyř týdnů. 17. Celková doba řízení uvedená v bodě 15 tohoto doporučeni může být snížena v případě přepravní činnosti vykonávané za zvlášť obtížných podmínek. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může. vymezit tyto činnosti a určit celkovou dobu řízení, která platí pro. dotčeno řidiče. VIII. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny 18. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny osob uvedených v bodech l a 2 tohoto doporučení by měl činit nejméně 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin počítaných od začátku pracovního dno. 19. Odpočinek mezi dvěma pracovními dny může být vypočítáván průměrem za období, jež určí příslušný úřad nebo orgán v každé zemi; v žádném případě *by však nemel být kratší než osm hodin. 20. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit různou délku odpočinku mezi dvěma pracovními dny podle toho, jde-li o dopravu cestujících nebo zboží nebo zda si řidič vybírá odpočinek v bydlišti nebo mimo ně, pod podmínkou, že budou dodržena ustanovení bodů 18 a 19 tohoto doporučení o minimálním počtu hodin. 21. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může stanovit výjimky z ustanovení bodů 18 a 19 tohoto doporučení, pokud jde o délku odpočinku mezi dvěma pracovními dny a způsob jeho čerpání pro vozidla s osádkou o dvou řidičích a pro vozidla, která užívají trajektu nebo vlaku.
- 6-
22. Na posádce by se nemělo žádat, aby během svého odpočinku mezi dvěma pracovními dny zůstala ve vozidle nebo v jeho blízkosti, pokud učinila potřebná opatření k zajištění bezpečnosti vozidla a jeho nákladu. IX. Odpočinek v týdnu 23. Minimální délka odpočinku v týdnu by měla být 24 po sobě
jdoucí hodiny, jimž předchází a po nichž následuje odpočinek mezi dvěma pracovními dny. 21. Odpočinek v týdnu by měl pokud možno připadat na neděli nebo na dny volna podle tradice nebo obyčeje a mělo by být možno jej čerpat během určitého období v bydlišti tolikrát, jak stanoví příslušný úřad nebo orgán v každé zemi. 25. Při dálkové přepravě by mělo být umožněno spojovat odpočinek v týdnu za dva po sobě jdoucí týdny. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může ve vhodných případech dát souhlas ke slučování takového odpočinku za delší období. X. Výjimky a přesčasové hodiny 26. (1) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může povolit jako dočasnou výjimku, ale jen pokud jo toho třeba pro vykonání, nezbytných prací, prodloužení pracovní doby, prodloužení doby řízení a zkrácení doby odpočinku, jak je. stanoveno v předchozích bodech doporučení: o
a) v případě nehody, poruchy, nepředvídaného zpoždění, poruchy ve službě nebo přerušení provozu; b) v případě vyšší moci; c)
v případě, že je toho naléhavě a výjimečně třeba k chodu veřejně prospěšných služeb.
26. (2) Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může rovněž povolit prodloužení pracovní doby, prodloužení doby řízení a zkrácení doby odpočinku, stanovené v předchozích bodech tohoto doporučení,
- 7-
aby se tak posádce umožnilo dojet do vhodného místa, k zastavení nebo do cíle cesty pod podmínkou, že nebude ohrožena bezpečnost silničního provozu. 27. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi může dát souhlas k dočasnému prodloužení normální pracovní doby v případě mimořádného návalu práce. 28. Veškeré hodiny odpracované navíc přes normální pracovní dobu by se měly považovat za přesčasové a jako takové být odměňovány vyšší sazbou nebo jinak nahrazeny způsobem stanoveným vnitrostátním zákonodárstvím, kolektivními smlouvami nebo jinak ve shodě s vnitrostátní praxi. XI. Kontrolní opatření 29. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl stanovit: a) zavedení kontrolní knížky pro jednotlivce, podmínky pro její vydáni, její obsah a způsob, jak ji mají řidiči vést; b) způsob zaznamenávání hodin odpracovaných podle bodu 26 tohoto doporučeni a okolnosti, které je odůvodňují; c) řízení pro udělení souhlasu k odpracování hodin podle bodu 27 tohoto doporučení, jakož i počet hodin, k nimž může být dáno oprávněni podle druhu dopravy, a způsob výpočtu pracovní doby. 30. Každý zaměstnavatel by měl: a) vést záznamy způsobem schváleným příslušným úřadem nebo orgánem v každé zemi, které ukazují dobu práce a dobu odpočinku každé osoby, na niž se vztahuje toto doporučení a kterou zaměstnává; b) dát tyto záznamy k disposici kontrolním orgánům způsobem stanoveným příslušným úřadem nebo orgánem v každé zemi. 31. Tradiční prostředky kontroly uvedené v bodech 29 a 30 tohoto doporučení by měly být, ukáze-li se to potřebné pro Určité druhy dopravy, nahrazeny nebo doplněny použitím moderních způsobů, jako např. tachygrafy, podle pravidel stanovených příslušným úřadem nebo orgánem v každé zemi.
- 8-
32. Příslušný úřad nebo orgán v každé zemi by měl stanovit: a) vhodnou soustavu inspekce s kontrolami v podnicích a na silnicích; b) příslušné sankce pro případ porušení ustanovení, která provádějí toto doporučení. XII. Prostředky a způsoby provádění 33. (J) Ustanovení tohoto doporučení mohou být provedena zákony nebo jinými právními předpisy nebo kolektivními smlouvami, rozhodčími výroky nebo spojením těchto způsobů nebo každým jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a potřebám každého druhu dopravy. 33. (2) Ustanovení tohoto doporučení, která mají přímou souvislost s bezpečností silničního provozu, to jest ta, která se týkají ma ximální délky nepřetržité práce, doby řízení, odpočinku mezi dvěma pracovními dny a kontrolních opatření, by měla být provedena především zákony nebo nařízeními.
