farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově

farnosti sv. Anežky České na Spořilově

2015 říjen

noviny

ročník XVII

Milí přátelé z naší farnosti! Zvláštní okamžik, kdy Ježíš pozve Petra po neúspěšném lidském snažení, aby zajel na hlubinu, po čemž následuje zázračný rybolov, radost ze setkání s Pánem, s bratry i radost z vylovených ryb. Kdosi říkal, že Bůh se nám zdá být někdy Bohem paradoxů. Jeden náš bratr, který studoval filozofii, podotkl, že ale v opravdové hloubce se zdánlivé paradoxy spojují. Možná je to tak i s námi, máme hodně starostí, rozdílných názorů a to jistě není špatně, ale nebojme se je prověřit či utišit v Boží hlubině, kde se Bůh ukazuje a ve své zázračné geometrii zjevuje také svá řešení a protnutí. K tomu nám může v měsíci říjnu pomoct modlitba růžence. I takoví velikáni jako Matka Tereza, otec Pio z Pietrelciny nebo Jan Pavel II. nosívali růženec skoro po celý den v rukou. Prosím vás, kdo můžete, využijte tuto meditativní modlitbu jak soukromě, tak před každou říjnovou mší svatou v našem kostele! Spolu s některými z vás se snažíme zorganizovat v naší farnosti účinnou pomoc některým uprchlíkům, a to především přes Nadační fond Generace 21 – pomoc iráckým křesťanům, kteří prožívají náročné podmínky v táborech na Blízkém východě a nemají ani dost peněz na zaplacení převozu do Evropy. Chceme jistě pomoci i jinak, více informací najdete uvnitř novin od koordinátora Jirky Mataje. Všem zapojeným do této pomoci děkuji. Děkujeme také za celou farnost Jirkovi Čížkovi mladšímu i staršímu, Jakubovi Myslilovi, Františkovi Kudrnovi za pomoc s rekonstrukcí kuchyňky v zázemí kostela a srdečně vás zveme na „kolaudaci“ a posezení 4. října po mši pro rodiny s dětmi. Také se už předem těšíme na setkání farnosti při příležitosti svátku sv. Anežky i výročí 80 let posvěcení našeho kostela, a to 6. listopadu po večerní mši svaté, liturgicky budeme slavit při mších 8. listopadu. Všem ze srdce žehnám + Jakub Kresba Václav Sokol

farní noviny říjen 2015

Zpráva o šestém setkání pastorační rady Pastorační rada se ve čtvrtek 1. října na svém posledním jednání před novými volbami sešla ve složení Jakub Sadílek OFM, Regalát Beneš OFM, Klára Kudrnová, Pavol Dobiáš, Tomáš Holas, Klára Konvalinová, František Kudrna, Marie Myslilová, Vilma Petrusová, Michaela Tučková a Markéta Štromerová. Při počáteční modlitbě si všichni připomněli Pavla Popelku, zesnulého člena pastorační rady. Hostem byl otec Miroslav Fiala OPraem, který ve svém úvodním slově připomněl slova papeže Františka, který v USA promluvil o rodinách a o respektu, který je důležitý pro každého z nás. A zdůraznil, že respekt k Božímu slovu a také jeden k druhému není jen součástí rodinného života, ale je podstatný pro „malou“ církev, tedy pro každou farnost. Na počátku se rada věnovala plánům aktivit v naší farnosti na následující měsíce. Připravovaných akcí je opravdu mnoho, o všech budou farníci informováni v ohláškách, ve farních novinách a na internetových stránkách. Rada pak hodnotila svou práci v průběhu ročního období svého působení. Byly provedeny stavební úpravy a investice, například kompletní rekonstrukce kuchyňky a místnosti, kde bývala farní knihovna, úprava předsíně kostela, zabezpečení u vchodů do suterénu zvýšením mříží. Byly vyrobeny nové police na letáky a nástěnky v předsíni kostela, provedena revize a doplnění světelného zázemí divadelního sálu. Byl zakoupen nový key board a klopový mikrofon, který se používá při dětských nedělních bohoslužbách. Byla nově uspořádána farní knihovna a nastaven výpůjční řád. Zmíněny byly i další aktivity farnosti, například farní víkend v Hájku, farní duchovní obnovy a kulturní akce, práce s dětmi ve skautských oddílech. Kladně hodnocen byl průběh setkání Taizé, Noci kostelů a Dnů víry. Pochvalu si vysloužili i ministranti. O situaci ohledně vlastnictví fary informoval JUDr. Tomáš Holas, který za farnost vede jednání s magistrátem. Další setkání pastorační rady již v pozměněném složení se uskuteční během listopadu bude se podrobněji zabývat průběhem Vánoc a plánovanými akcemi na počátku nového roku. Kontakt: [email protected]

farní noviny říjen 2015 Moje De Profundis (Z hlubin)

David M. Turoldo, z knihy Drama je Bůh O tobě jsem psal nesmyslně a donekonečna, a neřekl jsem nic: nic, co by bylo hodné toho, co jsi, nic z toho, co si lze o Tobě představit. A je třeba hned dodat, že každý obraz je zrada. Skutečné drama člověka jsi Ty. A Ty drama sobě samému, neboť i Ty žiješ vášeň, kterou nedokážeš uspokojit.

strana 3

Pokoj je mlčenlivý výkřik, neviditelná stezka mezi trnitým křovím nenávisti. Pokoj je nehmatatelné pohlazení naděje v očích dětí, které vždy hledí k zítřku. Pokoj je sen, který chce být splněn, objetí duše duší, je to let k neznámým zemím ovládaným jen láskou.

Duchovní text

2. strana

O Tobě jsem zpíval: Ty stále tvořící, a my umírající… A ještě: Nebo Tě jen hledat, ale nejmenovat Tě, volat Tě jen tak gesty…

Pokoj nelze vysvětlit. Musíme ho vynalézt, nový a neotřesitelný, v této duze úsvitů bez konce.

A ještě: Mocná přítomnost, jež oslepuje jako tříštící se paprsky slunce v poledne na slaných skaliskách Mrtvého moře…

Když pokoj, tak jako dnes, je pouze touhou a nenávist potřísňuje srdce černou, já věřím v budoucnost, v níž se rozzáří hvězda a zastaví se nad námi, a znovu nalezený pokoj přinese svět života.

A ještě: Ty stále uvnitř své božské samoty, Ty, odsouzený k tomu jen být, to je Tvé drama, ó tajemná Lásko. Exinanivit… (Zmařil sám sebe… Fil 2,7) A zmařil On nás. Ano, je potřeba Tě zničit, Bože, abychom uvěřili, jaký jsi. A když dosáhneme plné Nicoty, konečně budeme jedno, ó Božství.

Pokoj je cejch srdce, čas ráje na zemi, láska, krásný cit mezi lidmi, městy a státy.

Připravil bratr Regalát

farní noviny září 2015

KOLEM NÁS

FARNÍCI

4. strana

ROZHOVOR S KATEŘINOU A VLADIMÍREM KOTALOVÝMI

I když se manželé Katka (K) a Vláďa (V) Kotalovi odstěhovali ze Spořilova, zůstali našemu farnímu společenství a kostelu sv. Anežky nadále věrní. Komunikaci při vytváření rozhovoru měli zpestřenou devítihodinovým časovým posunem, jelikož Vláďa je momentálně na služební cestě v San Francisku (františkány prý tam zatím nepotkal) a Katka psala: Je zvláštní, že vstávám a Vláďa jde spát a přeji mu dobré ráno, když jdu z práce. I z našeho rozhovoru je cítit, že tito dva si rozumí i na dálku. Jak dlouho jste součástí našeho farního společenství, proč chodíte právě na Spořilov, co vás tady oslovuje? K: Na Spořilov jsme se přistěhovali, když jsem začala studovat v Praze Umprumku. Nejprve jsme však na mši chodili více k Panně Marii Sněžné než k Anežce. Jenom občas se nám podařilo vstát na tehdy brzkou ranní nedělní mši. V: Pak jsme se přestěhovali daleko od Spořilovské spojky, kterou jsme tehdy měli před oknem, abychom zjistili, že kromě malé kaple je pro nás nejlépe dostupný zase kostel na Spořilově. A jsme tu rádi, cítíme tu opravdové společenství,

děkujeme za různá přátelství a za přijetí. Velmi nás oslovuje františkánství, skromnost, veselost a upřímnost bratrů. Účastníte se pravidelněji nějakých farních aktivit? K: Některé pražské farnosti mají tu nevýhodu, že se v nich schází mnoho lidí dost nepravidelně, a když jsem se dříve chtěla setkávat s katolíky, neměla jsem se svou trochu uzavřenou povahou moc příležitostí, jak se mi aspoň zdálo. Na Spořilově se to ale změnilo. V: Setkávání manželů nás obohacují vzájemným sdílením a inspirací ostatními. Moc se nám líbí pobyty a brigády v Hájku – společná práce, klid, který to místo vyzařuje, a možnost sblížit se s těmi, které bychom na mši třeba minuli. I participace na setkání Taizé byla pro nás silným a taky zábavným zážitkem. Jakoby najednou všechno šlo, včetně možnosti potkat nové přátele ze Slovinska, kteří u nás tehdy bydleli. Mohli byste se nám představit? K: Jsem z Karlových Varů, Vláďa z Vysočiny, a tak žijeme vlastně na půli cesty mezi nimi. Studovala jsem v různých městech, až jsem se dostala do Prahy. Vystudovala jsem filozofii, estetiku a pak dějiny umění a architektury a pracuji jako šéfredaktorka časopisu o architektuře. Nevyrůstali jsme v křesťanských rodinách, ale i tak si nás Bůh našel a my souhlasili. Pamatuji si chvíli, kdy jsem odhodila kritizující hrdost a pokorně v kostele poklekla. A od té doby se začaly dít věci! Měla jsem obrovské štěstí, když jsem potkala skvělého pátera Josefa Mixu, který mne připravoval na křest. Na období obrácení vzpomínám jako na období zamilovanosti, kdy je všechno barevnější a vše dává najednou nový, skutečný smysl.

farní noviny září 2015

V: Vyrostl jsem ponořený do knih a u počítače. Jsem od dětství puntičkář. Od první třídy základky až do konce gymplu jsem se učil hrát na housle, abych zjistil, že nemám hudební talent. Do Prahy jsem přišel na vysokou, vystudoval jsem informatiku na Matfyzu. Pracuju jako programátor operačního systému a jako koníček učím na fakultě externě programování. Moje cesta k víře byla docela dlouhá a pozvolná. Až do setkání s Katkou jsem měl představu o věřících jako o „náboženských pomatencích a pomýlencích”, ale ani potom to nebylo jen tak. Cesta od akceptace existence Boha k radostnému vyznávání nebyla jednoduchá. Spoustu mší jsem proseděl přemýšleje o svých věcech. Velkou zásluhu na mém obrácení měly zejména kázání bratrů Dominika, Filipa a Matouše u Panny Marie Sněžné. Zvlášť si vybavuju jedno místo z Dominikova kázání, jak vyprávěl o paralele mezi nedokonanou obětí Izáka a dokonanou Kristovou. Intenzita toho, jakým způsobem to podal, byla veliká. Kde jste se potkali a jak dlouho žijete v manželství? K: Jakožto dva filmoví fanoušci jsme se před asi 14 lety potkali na filmovém festivalu v Karlových Varech. Stačilo pár „náhodných” setkání v davu a pozvání na pivo. Jako nadšená čerstvá katolička jsem měla trochu obavy ze vztahu se zatím latentním katolíkem, ale přečetla jsem si v Bibli, že „nevěřící muž je posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem“. Navíc mně to taky trvalo, než jsem uvěřila. No a teď spíš posvěcuje on mne! V: Věřím, že naše setkání nebylo náhoda. Manželé jsme devět let. Před časem se nás Jirka s Andreou ptali, co je dobré dělat pro to, aby manželství vzkvétalo. Vy-

strana 5

bavilo se mi, jak nám otec Mixa při přípravě na svátost manželství kladl na srdce, že manželé mají být jeden druhým neustále fascinovaní (v tom dobrém slova smyslu). Čeho si jeden na druhém vážíte? K: Vážím si toho, že je Vláďa stále milující, mohu mu stoprocentně věřit a spolehnout se na něho, zvláště v těžkých situacích. A jsem ráda, že všechno můžeme spolu sdílet a probrat, což je nejlepší způsob, jak neustále upevňovat vztah. V: Na Katce si vážím toho, jak jí záleží na druhých, její skromnosti. Oceňuju, jak dokáže brát mnoho věcí s vtipem. A má výborné nápady. Co vás baví? K: Naplňuje mne trávit čas s lidmi, které mám ráda. Třeba ukázat jim místa, kam by se jinak nepodívali. Například když jsme šli na výlet s babičkou na Andělskou horu nebo do baziliky v opuštěné vesnici Skoky. Nebo s mamkou lodí k moři. Baví mě ale také zpívat a hrát na klavír. Před rokem jsem si splnila sen z dětství a začala se učit hrát na klavír. Z takové hezké obrázkové učebnice. Když jsem byla malá, měli jsme málo peněz a místa, tak jsem si musela vystačit s flétnou.

6. strana

V: Mám rád výlety do přírody (hlavně do hor a na opuštěná místa), rád fotografuju a čtu (třeba knihy od Umberta Eca nebo C. S. Lewise, ale třeba i kvalitní sci-fi). Baví mě lezení po umělých stěnách i v přírodě. Lezení mě přitahuje, protože je velmi různorodé, je možné pořád se zlepšovat, poznat při tom svoje nedostatky a taky z nějakého důvodu přitahuje lidi, se kterými je mi příjemné být. Na druhou stranu jsem už poznal, že je to aktivita celkem riziková, v květnu jsem si zlomil patu pádem ze skály a rozcházím to ještě dnes. Zatím se mi pro lezení moc nedaří nadchnout Katku, ale to třeba přijde. Už několik let chodíme spolu na kurz italštiny, protože rádi jezdíme do Itálie a líbí se nám mentalita Italů. Vaše profese i zájmy jsou odlišné, protiklady se přitahují? K: Nemyslím si, že bychom byli protiklady, spíš se takto vzájemně obohacujeme. Ona matematika, filozofie, logika a umění mají k sobě hodně blízko, pohyb a hudba ostatně taky.



strana 7

Jak se vám daří žít společně ve víře – máte zkušenosti se společnou modlitbou, manželskými duchovními cvičeními? V: Snažíme se každé ráno společně se modlit jednoduchou modlitbu, vždy se stejnou strukturou – poděkování, odevzdání se Bohu, prosby, Otčenáš, Zdrávas, Sláva. Ne vždy nám to vyjde, chce to více disciplíny. Cítím, že to má velký smysl, jako by se díky společné modlitbě celý den proměnil. Rádi bychom se zúčastnili manželských duchovních cvičení, když k tomu bude příležitost. Jak se stavíte k problému uprchlíků, víte o farní iniciativě pomoci? K: Určitě je třeba prokazovat milosrdenství těm, kteří potřebují pomoc. Jak ale tento velký problém vyřešit globálně, nemám tušení. Jsme rádi, že se ve farnosti zrodila iniciativa, která chce pomoc uprchlíkům koordinovat, a děkujeme za to. V: Myslím, že lidská bída potřebuje milosrdenství v konkrétní podobě, je to příležitost, jak „ukázat skutky”. Každý může něčím přispět. Připravila Michaela Tučková

Na přímluvu Panny Marie Bechyňské Za ranního ruchu spořilovských trhů se zcela zaplnil poutní autobus směrem k bývalému františkánskému klášteru v Bechyni. Nálada byla uvolněná a otec Regalát nás cestou vybavil pečlivě připravenými historickými a duchovními informacemi o cíli naší cesty. Pěší část pouti do Bechyně vedla z Hodonic tzv. Židovou strouhou. Tento romantický divoký kaňon téměř umělecky nasvícený dopoledním sluncem rozproudil nejen naše duchovno a náš obdiv k originalitě a nápaditosti Božího stvoření, ale prověřil i naše fyzické síly a týmového ducha. Meandrující potok mezi skalami a lesním porostem pro nás totiž připravil četné přechody vody po kamenech nejisté stability, což naši skupinu výrazně stmelilo. Vzájemně jsme si pomáhali dostat se na druhý břeh potoka, případně sejít či naopak vyšplhat na prudkou stráň. Obdivovala jsem někdy až akrobatické výkony poutníků všech generací i našich bratrů Regaláta, Jakuba a Martina v hábitech. Otec Regalát přiznal, že od františkánského putování touto trasou před několika lety na náročnost terénu poněkud pozapomněl.

S těmi, kteří si na trasu pěšky netroufli, jsme se šťastně setkali v Bechyni, kde jsme plni dojmů poobědvali. V cíli naší cesty – v bývalém františkánském klášteře Nanebevzetí Panny Marie – na nás věrně vyčkali místí farníci, aby s námi mohli oslavit poutní mši svatou s možností uctívání sošky Panny Marie Bechyňské. Pan farář Petr Plašil nám s velkým zápalem představil pohnutou historii kláštera. Původní stavba minoritského kláštera ze 13. století byla srovnána se zemí husitskými vojsky. Do nově postaveného kláštera z konce 15. století byli pozváni františkáni, avšak během třicetileté války byl interiér kostela zcela vydrancován. A tehdy se udál zázrak Panny Marie Bechyňské, když malá dřevěná pieta zůstala po vhození do ohně nepoškozena. Moderní dějiny kláštera jsou podobné těm v jiných klášterech, v současné době část kláštera slouží jako základní umělecká škola. Uměleckou dominantou je fascinující a u nás nejrozsáhlejší sklípková („diamantová“) klenba, a to jak v chrámovém dvoulodí, tak překvapivě i v zákristii. Tato architektonická novinka díky důležitosti Bechyně na konci 15. století dorazila ze své kolébky v Míšni během pouhých několika málo let. Na cestu domů nás P. Plašil štědře obdaroval upomínkovými záložkami s motivy kláštera a sošky Panny Marie Bechyňské a myslím, že měl z naší návštěvy opravdovou radost. Třešničkou na dortu celé pouti se stala společná chvilka se zmrzlinou a duchovní tečkou byl radostný růženec obětovaný za naši farnost. Díky všem, kdo akci připravili, díky všem, kteří se na pouť vydali, a srdečné pozvání na příště těm, kdo váhají anebo by je vůbec nenapadlo na takovou akci jet. Irena Karlová

8. strana


Pan Čížek – nezapomenutelný sbormistr Při náhodném „listování“ webovými stránkami spořilovské farnosti jsem s trochou nostalgie zavzpomínala na období mého dětství a dospívání, které jsem na Spořilově prožila. I když už tady přes 25 let nebydlím, noviny spořilovské farnosti mě velmi zaujaly. Zvláště pak odkaz věnovaný pateru Řehořovi, ke kterému jsem docházela na výuku náboženství do ZŠ Jižní i na jeho nezapomenutelné dětské mše, jejichž tradici na Spořilově založil. Této významné osobnosti spořilovské farnosti je však dostatečná pozornost věnována ve velmi zdařilých vzpomínkových článcích a na dobových fotografiích. Chtěla jsem však zavzpomínat na jinou významnou osobnost spjatou se spořilovskou farností, a to na pana Jiřího Čížka (1921–1995), který působil v 70. a 80. letech minulého století jako varhaník a především téměř dvě desítky let vedl dívčí pěvecký sbor při kostele tehdy blahoslavené Anežky České. Když mi bylo přibližně 9 let, přivedla mě babička do místnosti pod kostelem. Za harmoniem seděl z mého tehdejšího pohledu starší pán, vyzkoušel mě ze stupnice a měla jsem zazpívat nějakou písničku. Příjemné mi to nebylo, protože moje pěvecké schopnosti byly spíše průměrné. Na rozvrzané židličky mezi ostatní děvčata, slečny a paní jsem si sedala s pramalým nadšením. Zpěv mě bavil někdy více, někdy méně, podle toho, co jsme zrovna nacvičovali. Za nějaký čas jsem k svému překvapení začala vnímat, že se do zpěvu, jak jsme pravidelným pondělním zkouškám říkali, začínám těšit. Čím to bylo? Společenství zpěvaček pod vedením pana Čížka totiž vytvořilo prima partu, kde se kromě nacvičování písní a skladeb, řeši-

Sbor v létě 1982, pan Čížek třetí zprava. Foto archiv autorky


strana 9

ly i běžné každodenní záležitosti, rozebírala se nepříznivá politická situace, hlavně náboženská nesvoboda, kterou dnešní mládež naštěstí zná jen z vyprávění. Moje těšení se do tohoto společenství plynulo ze sounáležitosti s ostatními členkami sboru, se kterými jsme sdílely některé společné zájmy, názory či problémy a pan Čížek byl jedním ze stmelujících prvků. Především se snažil zdokonalit naše hlasové schopnosti, tříbit náš hudební sluch a hlavně vzbudit v nás děvčatech lásku k hudbě a zpěvu. Často říkal: „Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“ Když jsme neúnavně štěbetaly, místo abychom se věnovaly nacvičování nové písně, měl s námi svatou trpělivost, umírněně nás napomínal, přestože bychom někdy zasloužily spíše důraznější postih. Těžko si nevzpomenout na jeho preludování při slavnostnějších mších nebo přede mší (Beethoven – Symfonie Osudová, Chorální, Bachova preludia a chorální skladby aj.). Přestože jsem tyto skladby slýchávala později ještě mnohokrát v podání amatérů či profesionálů, nikdy se mi jejich provedení nezdálo tak brilantní a strhující jako v podání našeho sbormistra a varhaníka. Na některé skladby, které jsme nacvičovali ve sboru, si ještě po letech vzpomínám. Zaujal mě Svatováclavský chorál, velikonoční skladby, slavnostní písně ke svatodušním svátkům, oslavné písně k blahoslavené (nyní svaté) Anežce atd. Nám děvčatům se zejména líbily vánoční skladby a pásmo koled. Pravidelně 1. ledna jsme jezdili „hostovat“ do chrámu sv. Jiljí na Staré Město. Pamatuji si, že jsme moc nadšené nebyly a já jsem nechápala, proč nám pan Čížek zdůrazňoval, že bychom si měly vážit toho, že můžeme zpívat v překrásném kostele s vynikající akustikou (původně gotický kostel s barokním zaklenutím). Kostel mi tenkrát nepřipadal ani nijak krásný ani významný, prostě normální kostel. Ale dobře si vzpomínám, že nám byla hrozná zima a těšily jsme se, až budeme mít pásmo koled odzpívané a na faře dostaneme teplý čaj a cukroví. Když teď někdy procházím okolo zmíněného chrámu, vzpomenu si na naše novoroční návštěvy a už mi konečně došlo, že zazpívat si v takovéto historické perle v centru Prahy, by byla čest i dnes, natož v dobách hluboké totality. Každoročně pan Čížek pořádal na závěr školního roku víkendový výlet. Pamatuji si na několik takových akcí na chalupě Zikešových v Jizerských horách na Mariánské hoře. Také jsme navštívili chalupu Čížkových v Poříčanech. Bývaly to akce na 2 až 3 dny s výlety do přírody, neustálým dívčím štěbetáním a samozřejmě se zpěvem. To vše pan Čížek řídil a koordinoval a s pomocí starších děvčat se mu podařilo vytvořit neopakovatelnou atmosféru sounáležitosti. Nezapomenutelné byly i vánoční besídky, kdy jsme si každá měly připravit scénku nebo nějaký program a nesměl chybět malý dárek pro každého. Pan Čížek nebyl jen skvělý sbormistr, varhaník, učitel, organizátor, ale snažil se vždy vyslechnout i naše „trable“, jak specificky říkal. Povzbudit nás v nepříznivých životních situacích, byl „duší“ zpěvu a hlavně nám mnohým byl vzorem v názorech a přístupu ke křesťanskému životu. Když začátkem devadesátých let minulého století panu Čížkovi ubývalo sil, převzal roli sbormistra jeho syn Jirka Čížek a pan Čížek působil v roli hudebního poradce a doprovodu. Jelikož letos na podzim uplyne 20 let od chvíle, kdy jsme pana Čížka doprovodili na jeho poslední cestě na hřbitov ve Vršovicích, chtěla jsem tímto krátkým vzpomínkovým článkem připomenout nepochybně významnou osobnost spořilovské farnosti. Je chvályhodné, že se některé členky spořilovského sboru dosud pravidelně scházejí, že spořilovský sbor se rozvíjí a funguje i v současné hektické a komerční době, a že tudíž tradice založená panem Čížkem před mnoha desetiletími má své pokračovatele. Lucie Pertlová, bývalá členka spořilovského pěveckého sboru

10. strana


Příprava na dlouhodobou farní pomoc uprchlíkům – aktuální informace Naše farnost se v srpnu 2015 rozhodla zapojit se do dlouhodobého projektu pomoci uprchlíkům. Ve spolupráci s nadací Gen21 http://www.gen21.cz se podílíme na přesídlení 152 iráckých křesťanů z uprchlického tábora v Iráku do České republiky. Upřednostňujeme tak lidi, kterým v místě jejich domovů hrozí fyzická likvidace a skupinu, která je v oblasti nejvíce zranitelnou menšinou – křesťany. Nadace Gen21 o přesídlení jedná s příslušnými ministerstvy, předpokládaný příchod prvních azylantů do České republiky je momentálně odložen na leden 2016, máme tak víc času pořádně se připravit. Cílem pomoci je zajistit příchozí rodině či rodinám uprchlíků ubytování a přijetí v blízkosti naší farnosti, podle našich reálných možností. Abychom pro uprchlíky vytvořili a udrželi zázemí, jsou zapotřebí finance na stravu, nájem a další životní potřeby. Nepostradatelnou pomocí při začleňování do života v novém prostředí je rovněž dobrovolnické laické nasazení co největšího okruhu lidí. Čím víc dobrovolníků se v naší farnosti najde, tím více bude možné jednotlivé dobrovolnické úkoly rozdělit a přijmout více potřebných uprchlíků. Mezi úkony patří pomoc s nákupy, doprovody na úřady, hlídání dětí, výuka elementární češtiny a další. Více je možné zjistit na letáku na stolku v kostele, který je možné vyplněný vhodit do krabice

Z táborů v okolí Mosulu, foto Ian Strain


s t r a n a 11

a k dílčím úkolům se tak rovnou přihlásit, nebo na stránkách naší farnosti: http://farnost-sporilov.cz/pomoc-uprchlikum Nabídka vaší pomoci se stává závaznou až potom, co vás kontaktujeme a upřesníme si společně vaše možnosti. Není třeba se tedy obávat, že toho na sebe vezmete víc, než unesete. Ačkoli pomoc uprchlíkům představuje pro farnost závazek minimálně na rok, oceníme jakékoli vaše dílčí dobrovolnické zapojení, které budeme moci začlenit do komplexní farní pomoci. Vaše dotazy můžete směrovat mailem na adresu [email protected] případně se telefonicky ozvat farnímu koordinátorovi J. Matajovi na číslo 723 223 614. Aktuálně je do farní pomoci uprchlíkům zapojeno 28 jednotlivců nebo rodin z naší farnosti. Dohromady na farní „uprchlický“ účet 68349399/0800, var. sym: 22222 přispívají částkou 11 000 Kč měsíčně. 18 z nich je ochotno pomáhat dalšími nepostradatelnými dobrovolnickými úkony (trávení času s uprchlíky, hlídání dětí atd.) Zapojuje se také naše mládež ve spolču mládeže, která mj. pravděpodobně zorganizuje benefiční akci. Pokud cítíte, že máte alespoň trochu volné kapacity pro pomoc uprchlíkům, neváhejte se také zapojit. Za koordinační tým Jiří Mataj Sbírky pro uprchlíky V naší farnosti proběhly dvě sbírky pro detenční zařízení pro cizince v Bělé pod Bezdězem-Jezové. Oblečení se nasbíralo za dva dny plné auto, do Bělé vše odvezla paní Fendrychová z Diakonie. Hodně lidí chce nějak pomoci, organizace, které vyhlašují sbírky, často bývají po pár dnech zavaleny a nestíhají třídit. To se stalo s naší sbírkou hraček a venkovních her pro Organizaci pro pomoc uprchlíkům. Hračky, puzzle, koloběžku, klouzačku a další krásné věci, které jste přinesli, ale převzal farář ČCE Mikuláš Vymětal a odvezl je do Bělé v sobotu 26. 9. Za vše byli moc vděčni. M. Vymětal bude jezdit se skupinou dobrovolníků do Bělé pravidelně, chystá pro děti výlety a hry. Další návštěvu plánují 10.10. a 29.10. by měl proběhnout výlet dětí do Pražské ZOO. Postupně zveřejňují na facebooku zprávu o poslední návštěvě. Domlouvají se s cizinci a zaměstnanci střediska vždy na aktuálních potřebách. Správa uprchlických zařízení uvádí, že k 24. 9. je zde 798 lidí, z toho 150 dětí, 567 mužů, 81 žen. Původní kapacita asi 270 lůžek byla zvýšena přistavením obytných buněk. Magdalena Martinovská

12. strana



strana 13

Ministranti v iQLANDII

Stolní farní kalendář

Tato akce byla navržena jako odměna pro ministranty, jako odměna za ministrování. Ministranti o této akci do poslední chvíle nevěděli vůbec nic. V neděli po mši se nás sešlo celkem 11, vše jsme se dozvěděli a naobědvali se dole pod kostelem. K obědu byla polévka, výborné řízečky s hranolky a bramborovým salátem. Poté jsme nasedli do dvou aut a vyjeli do Liberce do iQLANDIE. Cestou jsme se zastavili u odbočky za Mladou Boleslaví „U Letadla“, kde jsme si dali zmrzlinu a vyrazili znovu na cestu. V iQLANDII bylo plno zajímavých interaktivních exponátů, např. řvací místnost, obří bublifuky, klavír a další atrakce. Výlet jsme zakončili svačinou u aut a poté se vrátili do Prahy, kde jsme dojedli zbytky od oběda a následně jsme si zahráli „na vraha“. Poté jsme se rozloučili a jeli domů. Vítek Čáslavka

Stejně jako loni připravujeme stolní farní kalendář. Zkusíme jej o něco málo zdokonalit a doplnit, o malinko ho udělat vyšší. Bude taky záležet na kalkulaci ceny. Rádi bychom zvýšili i náklad, ten loňský v nákladu 200 ks vyšel tak na fous, nezbyly žádné pro pozdější zájemce nebo jako případný záložní dárek. Uvažujeme tedy o nákladu 300 kusů. bratr Regalát

C y r i l o m e t o d ě j s k ý k a l e n d á ř i o P. M a r e č k o v i

Ministranská návštěva v iQLANDII 13. září v neděli jsme vyrazili na ministrantskou akci. Tato akce nám byla delší dobu utajovaná. Před odjezdem jsme měli pod kostelem v klubovně oběd. Akce byla jako odměna pro ministranty za ministrování. Jeli jsme do Liberce do iQLANDIE. Do Liberce nás jelo jedenáct a jeli jsme dvěma auty. Bylo nás 8 dětí a 3 dospělí. V iQLANDII jsou exponáty, které si sami můžeme vyzkoušet. Najdeme zde exponáty od klavíru po hlukoměr. V iQLANDII byly i různé vodní exponáty. Po dvou hodinách jsme odešli, dali si svačinu a odjeli zpátky do Prahy. Ondřej Čáslavka

CYRILO/METODĚJSKÝ KALENDÁŘ/2016

Byl dlouhé roky fenoménem pražského Spořilova. Františkánský kněz Řehoř Vojtěch Mareček je jednou z osobností, které představuje nový Cyrilometodějský kalendář 2016, který právě vyšel. Vedle životního příběhu P. Marečka, který čerpá z nedávno vydané knihy „Bohu nejprve buď slouženo“, kalendář připomíná další zajímavé osobnosti, jako třeba Alfreda Fuchse, Ludvíka Vaculíka, Josef Mlejnka, Jana Sokola, Pavla Švandu či výtvarnici a básnířku Gertrudu Gruberovou-Goepfertovou, která je v kalendáři obsáhle představena i barevnými reprodukcemi svých děl. A najdeme zde i další zajímavé čtení. Například Jiří Grygar vzpomíná na lidi, kteří ho v životě oslovili. Jiří Zajíc přemítá nad myšlenkami papeže Františka. Dvanáct vybraných osobností se zamýšlí nad fotografiemi Jiřího Všetečky. Zaujme i dosud nepublikované vyznání nedávno zesnulého psychologa Jaro Křivohlavého o tom, jak se mu dařilo zvládat těžkosti života s vírou. Hlavním editorem kalendáře je pak spořilovský farník Jan Paulas, jinak redaktor KT.

Prodej duchovní literatury v našem kostele

Foto Daniel Čáslavka

Letos je to 25 let, co prodávám knížky u sv. Anežky. První knihy po sametové revoluci byly v němčině, původních českých bylo málo. Mezi významné zákazníky, kteří si kupovali knížky, patří Josef Zieleniec, Libuše Šafránková či zákazníci z Holandska, kteří v rámci spolupráce s naší farností přijížděli během 90. let. Zpočátku jsem knihy prodával i v kostele Narození P. Marie v Záběhlicích, v kostele v Hostivaři, v Kunraticích, na Jižním Městě a v kostele sv. Františka v Hrnčířích. K prodeji knih mě přivedl můj bratr, který je prodává v kostele sv. Antonína v Holešovicích. Nejdál do světa jsem posílal časopis Nezbeda, a to na ostrov Mauritius svému vnukovi a jeho rodině a nejblíž jsem prodal Malý kompas víry jedné devadesátileté důchodkyni u nás v paneláku. Velmi rád bych prodal farníkům zbytek knih v našem kostele, a to s 20 procentní slevou. Prodávám o nedělích v čase 8.30 až 11.30. Seznam publikací je vpravo na regálu. Abyste ke mně bezpečně došli, opravil jsem cementovým lepidlem schody kostela a zábradlí pod kostelem. Miroslav Říha, 223 017 550, 732 604 407

14. strana



strana 15

Sobotní biblické hodiny

Ve č e r p o e z i e a h u d b y 9 . ř í j n a

Od října budou pokračovat sobotní biblické hodiny vedené doc. Jozefem Nagyem. V sobotu 10. října v 9.30 začneme nejkrásnější částí Janova evangelia 13.–17. kapitolou, následovat budou Janovy pašije. Vzhledem k letošnímu roku milosrdenství navážeme evangeliem sv. Lukáše. Jsou zváni stávající i noví účastníci. Všichni, kdo chtějí zakusit Boží lásku prostřednictvím Božího slova i láskyplného prostředí kolem pana docenta. Setkávání jsou vždy 2. a 4. sobotu, následující se bude konat 24. října. Klára Kudrnová

Srdečně zveme na večer poezie a hudby s názvem Na hlídce každou noc, který se uskuteční 9.10. v 19 hodin v sále pod kostelem. V překladu bratra Petra Regaláta Beneše, OFM zazní verše D. M. Turolda, recitace Zuzana Holasová, Marie Myslilová a Tomáš Holas, hudební doprovod členové rodiny Pěruškovy.

Zpívání s malými dětmi Stejně jako v minulých letech je třetí neděli v měsíci dětská bohoslužba doprovázena scholou mladých a kytarou. Zároveň je do této mše svaté zapojena i skupinka dětských zpěváčků. Touto cestou bych proto ráda pozvala všechny malé děti ke zpívání a případně i hudebnímu doprovodu jednoduché písničky, kterou se naučíme na zkoušce přede mší. Zkouška bude pravidelně 3. neděli v 10 hodin v sále pod kostelem. Chuť do zpěvu a hudební nástroje s sebou! Od tohoto školního roku zkoušky vede Zuzana Krušinová, [email protected] Ministrantské schůzky Probíhají pravidelně každý druhý pátek v měsíci od 17. hodin. Učíme se praktické záležitosti při ministrantování, aby mše svatá měla hladký průběh se všemi náležitostmi. Podle možností se snažíme odlehčit schůzku nějakou hrou. Nábor ministrantů je otevřen všem. Po odchodu Honzy Tótha do františkánského kláštera v Brně převzali vedení schůzek zkušení ministranti i otcové Jan Petrus, [email protected] spolu s Františkem Kudrnou, [email protected] Pravidelné finanční přispívání na naši farnost Vzhledem k dlouhodobější ekonomické situaci naší farnosti i s výhledem do budoucna, chceme poprosit ty z vás, kteří byste byli ochotni přispívat pravidelně na naši farnost (částka může být i třeba 50 Kč formou měsíční, čtvrtletní či roční), zda byste se domluvili s naší paní účetní - Ludmila Masnerová, [email protected] I když byste nepotřebovali žádné potvrzení, je třeba při poslání částky na účet farnosti 68349399/0800 do zprávy pro příjemce uvést vaši adresu, abychom mohli vykázat, že částka na účtu je darem. Děkujeme za společnou pomoc i společnou starost o naší farnost. bratři Jakub a Regalát

Misijní neděle 18. října „Většina z nás přispěje na misie, a to s nejlepším úmyslem. Přesto se stává, že je to pro nás jen jedna z mnoha sbírek. Misijní neděle ale není pouze o sbírce. Misijní neděle nás zve k vnitřnímu pohledu do světa potřebných. Rád bych Vás o Misijní neděli pozval k pohledu na misie očima těch, o kterých mluvíme a kterým chceme pomáhat. Oni sami nejlépe vidí potřeby svého okolí. Oni se skutečně snaží podle evangelia sytit hladové, učit nevzdělané, léčit nemocné, hlásat evangelium až na konec světa. Narážejí však na překážky, které jsou ale s naší pomocí překonatelné. Nedívejme se na ně jako lidé z druhé strany, jen jako nějací sponzoři, ale jako ti, kteří jsou s nimi v Kristu jedna veliká rodina. My jsme pozváni ke společnému dílu jako jejich spolupracovníci na šíření Božího království. Prakticky to znamená podpořit je modlitbou, přispět jim svým darem, ale taky se ve svém okolí snažit o totéž: vydávat svědectví o Kristu.“ Leoš Halbrštát, národní ředitel PMD O misijní neděli se můžeme připojit k sbírce a finančně podpořit ty, kdo víru žijí a hlásají v misiích, a za jejich chudé a potřebné. Po obou mších svatých budou děti vybírat peníze a nabízet misijní kalendáře. Vybrané peníze pošleme na konto Papežského misijního díla. Klára Kudrnová Koncert Evy Henychové 22. října v 19 hodin Známá zpěvačka, skladatelka a kytaristka koncertuje v našem kostele již potřetí. Napsali o Henychové: „...Fenomén Henychová“ má po mém soudu čtyři základní prvky. Jednak její vysloveně nadprůměrný zpěv i hru na kytaru... ...dále jistota, že má co sdělit, že přináší poselství... ...originalita jejího typu... ...čtvrtým prvkem je její úžasná schopnost komunikace s divákem.“ Jiří Brabec, Folk&Country 4/2000

16. strana


STANE V měsíci říjnu, na který připadá 18.10. misijní neděle, po památka P. Marie Růžencové, obou mších svatých budou děti SE bude modlitba růžence i ve všední z farnosti vybírat peníze a nabízet dny půl hodiny před mší svatou. misijní kalendáře. 4.10. svátek sv. Františka, při bohosluž18. 10. v 17 hodin modlitební setkání Taizé bách bude uděleno požehnání služebníkům ve farnosti. Po obou bohoslužbách 22.10. v 19 hodin se koná v našem kostele můžeme společně posedět pod kostelem koncert písničkářky Evy Henychové. nebo kolem něho při kávě a svařáku. 24.10. v 9.30 v učebně pod kostelem 4.10. dětská kytarová mše pod vedením cyklus Biblických hodin R. Koběrského, zkouška v 9.30 v sále pod kostelem 30.10. ministrantská schůzka v 17 hodin 4.10. po mších svatých proběhne volba 1.11. dětská kytarová mše pod vedením členů pastorační rady na dobu dalších R. Koběrského, zkouška v 9.30 v sále tří let. pod kostelem 8.10. v 19 hodin se koná na faře první setkání těch, kteří se chtějí připravovat na 2.11. v pondělí v 18 hodin mše svatá, památka všech věrných zemřelých. svátost biřmování. Současně bude mše i u vozíčkářů 9.10. v 19 hodin večer poezie a hudby v v Petýrkově ulici. sále kostela s názvem Na hlídce každou noc. 5.11. od 17.30 tichá adorace 10.10. od soboty po prázdninách pokračuje cyklus Biblických hodin vedených 6.11. setkání františkánských terciářů prof. Jozefem Nagyem v 9.30 v učebně v 16.30 v místnosti pod presbytářem pod kostelem. Cyklus by měl probíhat až kostela do dubna 2016 každou druhou a čtvrtou sobotu od 9.30 do 10.30. 6.11. při mši svaté si připomeneme 16.10. od 17 hodin se koná ministrantská 80. výročí posvěcení našeho kostela. schůzka, od října nově pod vedením Jana 6.11. v 19 hodin farní oslava svátku sv. Petruse, [email protected], Anežky spojená s připomínkou 80. výročí 606 081 802 a Františka Kudrny, vysvěcení našeho kostela – posvícení. [email protected] Jako host vstoupí P. Benedikt Holota, 18.10. pěvecký sbor mládeže zve každéOFM. ho, kdo by si rád zazpíval o třetí neděli. 8.11. při obou mších svatých oslavíme Zkouška na neděli bude v sobotu 17.10. svátek sv. Anežky. od 17.30 v sále pod kostelem. Generální zkouška proběhne v neděli 18.10. Pravidelný úklid kostela v pátek od 9 hodin.Vilma Petrusová, 732 586 406 v 8 hodin, tentokrát 16.10. a 30.10. 18.10. tradiční zpívání s malými dětmi. Výzva zodpovědným za vedení Zkouška v 10 hodin pod kostelem. Nově jednotlivých aktivit ve farnosti – napište vede Zuzana Krušinová, časy a kontakty na sebe na farní mail [email protected] stránky farnosti http://www.farnost-sporilov.cz/ číslo účtu farnosti 68349399/0800 u České spořitelny Náklad na výtisk: 12 Kč. Číslo vyšlo 4. 10. 2015. Redakce: Michaela Tučková – misatuk @ seznam.cz, Magdalena Martinovská – [email protected]

farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově

Recommend Documents