farnosti sv. Anežky České na Spořilově
2015 leden
noviny
ročník XVII
Milí přátelé spolufarníci! Přejeme a vyprošujeme vám s Regalátem na přímluvu Panny Marie a naší patronky sv. Anežky, zakoušení Boží i lidské blízkosti, mnoho naděje v srdci, důvěry a lásky a také mnoho dobrých rozhodnutí a vytrvalosti v dobrém v roce 2015. Děkujeme ještě jednou za veškerou pomoc při oslavách Anežky, začínajících farních radách, setkání Taizé (více na zadní straně) a všech službách v naší farnosti a děkujeme za vaši trpělivost s námi. Buďme k sobě lidsky blízko, zvláště si všímejme těch okolo, kdo to zvláště potřebují, a nesme se v srdci před Pánem v modlitbě!
foto www.farnost-sporilov.cz
žehná + bratr Jakub
2. strana
farní noviny leden 2015
Aby svět uvěřil Pane, požehnej své děti, které ti touží jen sloužit, a to službou těm, které jsi jim svěřil. Vylej na nás svého Ducha, abychom ho mohli v hojnosti přelévat. Uchovej nás jednotné v naší různosti: ne jednotné tak, že bychom zadusili různost, a ne tak různé, že bychom zadusili jednotu. Učiň v nás zázrak tvé jednoty: ty, Jeden v podstatě, a přece trojí v osobním vztahování. Daruj nám svou plodnost Otce, své darování Syna, své vylévání Ducha, aby svět uvěřil, že ty jsi nás poslal, a aby nám bylo dáno milovat tento svět, obnovovat ho s tebou, nést ho těsně u sebe jako matka nosí k sobě přitisknuté své dítě. Ať tě milujeme a učiníme se prázdnými pro tebe, abychom se tebou naplnili. Požehnej tuto již požehnanou zemi a dej, ať jsme pro ni požehnáním. Dej nám to požehnání, které v ní zanechali na svých cestách patriarchové, apoštolové, Maria a všichni naši otcové ve víře. 29. 4. 2001, Andrea Santoro, misionář v turecké Anatolii, zabitý 5. 2. 2006 Sním o církvi, jež je otevřenou Svatou bránou, jež přijímá všechny, plná soucitu a pochopení pro bolesti a utrpení lidstva, zaujatá tím, aby je povzbudila. Sním o církvi, jež je Slovem, jež ukazuje knihu evangelia do čtyř světových stran, v činu hlásání, podřízenosti Božímu slovu, jako příslib věčné Smlouvy. Sním o církvi, která je Chlebem, Eucharistií, jež se nechá jíst všemi, aby svět měl život a měl ho v hojnosti. Sním o církvi, jež je vášnivě zaujatá jednotou, kterou chtěl Kristus. Sním o církvi, jež je na cestě, Božím lidem; jež za papežem, který nese kříž, vstupuje do Božího chrámu a s modlitbou a zpěvem jde vstříc Vzkříšenému Kristu, jediné naději, vstříc Marii a všem svatým. Sním o církvi, jež nese ve svém srdci oheň Ducha Svatého, a kde je Duch, tam je svoboda, tam je upřímný dialog se světem a zvláště s mladými, s chudými a vytěsňovanými; a tam je rozpoznávání znamení naší doby. Sním o církvi, jež je svědkyní naděje a lásky, konkrétními skutky, jako když vidíme papeže, jak všechny obejme..., v milosti Ježíše Krista, v lásce Otce a ve společenství Ducha, prožívaném v modlitbě a pokoře. Kardinál Francesco Saverio Van Thuan Připravil bratr Regalát
farní noviny leden 2015
strana 3
Žijeme v dobré farnosti, která by takovou nebyla bez dobrých kněží. Za to, že se v naší farnosti cítíme tak přijímáni a obohacováni, podobně jako to zakusili a také oceňovali i naši Taizé-hosté, vděčíme našim kněžím, bratrům Jakubovi a Regalátovi. Jejich hlubokému duchovnímu napojení na Krista a zároveň jejich lidské starostlivosti, péči i humoru. Vyprošujme jim nadále Boží pomoc a požehnání v jejich osobních životech i v jejich povolání. vděční farníci Na počátku roku je vhodné bilancovat starý i rozmýšlet o tom novém. Požádali jsme naše bratry, aby se s námi o své prožitky a očekávání podělili. Co vás potěšilo, zasáhlo jako událost v minulém roce? Jakub: Kdybych měl jmenovat, jaké akce mne nejvíce potěšily minulý rok, byl by to dlouhý seznam. Musím říct, že mne jako kněze v naší farnosti nejvíce těší radost, hezké vztahy a spolupráce, kterou s jednotlivými farníky zažívám osobně i při různých farních aktivitách. Zatím jsem se víceméně nesetkal s nějakými výraznějšími spory, které by byly motivovány vlastními zájmy. Takže těší mne tato radostná atmosféra, mnohá skrytá pomoc a služba mnohých z vás, modlitební podpora, bez které to nejde, a také otevření naší farnosti pro hledající jednotlivce i instituce okolo nás. Regalát: Potěšujících věcí a událostí bylo loni ve farnosti hodně. Těžko vybrat jednu. Jsem rád, že ve výborném duchu proběhl ten náročný řetězec akcí v listopadu a prosinci. Mám velkou radost z toho, že se obtíže příprav většinou rozloží na celou řadu farníků. Že je zde mnoho lidí, kteří jsou ochotní přiložit ruku k dílu a přijmout také odpovědnost za nějaký úsek. To je moc potěšující. Jinak mě taky těší, že se – jak se zdá – stabilizovala finanční situace farnosti, takže jsme na běžný provoz soběstační. Před dvěma roky to tak nevypadalo.
farní noviny leden 2015
Je něco, co vás jako kněze v naší farnosti trápí? Jakub: Rád bych měl více času pro osobní setkání s vámi i na návštěvy v rodinách. Takže mne trápí můj nedostatek času, způsobený i ostatními úkoly v řádu, ale rád bych to aspoň trochu zlepšoval. Po dohodě s pastorační radou bych rád aby se postupně otevřel náš kostel i přes den a začalo se pracovat na bezbariérovém přístupu pro vozíčkáře, popř. i pro maminky s kočárky a dříve narozené. Regalát: Dlouhodobě mě trápí situace vzniklá kolem vlastnictví fary. Fara je dosud ve vlastnictví města, což je nyní bohužel danost, nemilé dědictví totality. Po nedávných komunálních volbách snad někdy brzy proběhne jednání s arcibiskupstvím, které ji chce vyměnit za pozemek ve svém vlastnictví. Pokud se to stane, soudím, že bychom se pak měli pokusit vyjednávat s arcibiskupstvím, abychom mu nemuseli splácet celou hodnotu fary, jde o sumu 4,8 milionu Kč. Co vidíte jako priority, za které se máme v novém roce zvláště přimlouvat. Jakub: Rád bych vám svěřil do modlitby zvláště rodiny v naší farnosti, které se v dnešní nelehké době musí potýkat s mnohými těžkostmi, ale i snoubence, kteří se na manželství připravují. Třeba se nám podaří postupně zorganizovat programy – modlitební i přednáškové na toto téma. V tomto roce zasvěcených osob budeme také rádi za modlitbu za nás zasvěcené osoby a kněze i za ty, kteří se na tuto cestu připravují nebo ji hledají. Moc vaši modlitbu potřebujeme! A pak mysleme na mladé lidi v naší farnosti, aby dokázali být velkorysí a udělali pro Pána i pro druhé velké nebo spíše malé věci s velkou láskou a otevřeným srdcem. Z akcí bych vám rád svěřil do modlitby červnové Dny víry v Praze – týden, kdy my křesťané chceme otevřít náruč pro lidi okolo nás. Těším se také na březnovou farní duchovní obnovu „o slavení neděle“ i na červnový farní víkend v Hájku u Prahy 12.–14.6. Regalát: Pro úmysl modlitby kromě právě výše zmíněného tématu vlastnictví fary dlouhodobě vidím jako velmi aktuální prosby za mír a také za to, abychom byli duchovně připraveni na problémy související s možnou imigrací a vůbec nestálostí naší doby. Veřejné debaty právě v těchto dnech ukazují, že jsme velmi nepřipraveni. Jinak tento rok nás v Praze čeká velká událost, týdenní misie navazující na Noc kostelů, nazvané Dny víry. Kéž by se podařilo, aby to byl zároveň takový svátek víry, který přinese něco městu i nám. Připravila Michaela Tučková
farní noviny leden 2015
strana 5
Vzpomínka na Josefa Zlámala
foto: web.b-g.cz (biskupské gymnázimu v Ostravě)
4. strana
„Přijď odpoledne nahoru na náměstí.“ Pater Cyril Kadlec nikdy neřekl: Přijď do kostela. Já jsem ale věděl, že mám zazvonit u dveří do zakristie. To odpoledne byly dveře do zakristie otevřeny. Na chodníku byla složena asi tři kolečka písku. Prošel jsem přes zpěvárnu do zadní místnosti. Otec Cyril ukazoval pánovi, kterého jsem znal podle vidění, jak si představuje úpravu místnosti. Mladý, spíše vyšší muž mně řekl s moravským přízvukem: „Budeš mi míchat maltu.“ Zadní místnost byla spojena s velkým sálem oknem pro malé loutkové divadlo. To se hrálo pro menší počet dětí, spíše pro malé ministranty. Vedle malého bylo v sále pod kostelem i velké loutkové divadlo. Každou druhou neděli hrál soubor JUDr. Augustina Sochra pro děti celého Spořilova. Viděl jsem, jak tehdy pro mne pomyslný zedník pokládá pečlivě cihly do výklenku a omítá plochu. Bylo to strhující, jak nabírá fanku a zednickou lžicí pleská do syrové zdi. Když byla práce hotova, zaslechl jsem patera Cyrila, jak mluví o knězi Aleši Vojtěchovi Zlámalovi, který vyučoval teologii v domečku v Roztokách tajné františkánské bohoslovce. Bylo mi to hned jasné. Onen větší muž byl bratr Aleše, Josef Zlámal. Josef Zlámal se připravoval na studium bohosloví ve františkánském klášteře v Hájku u Prahy. Vyučoval ho tehdy i otec Řehoř Mareček. Jako šestnáctiletý byl společně s bratry františkány na Zelený čtvrtek roku 1950 Státní bezpečností zajat a převezen do kláštera v Hejnicích. Obviněn byl z velezrady, ale nebylo mu nic prokázáno. Po propuštění si zachoval františkánskou spiritualitu, a tak pro svoje postoje k františkánům bez církevního povolení byl stále nebezpečný pro komunistický režim. Mnohokrát jsme se setkávali jako pomocné síly při pokoncilní přestavbě kostela sv. Anežky. V posledních letech jsme se potkávali na schodech pod kostelem. Josef stoupal pomalu s hůlkou. Mezi schody odpočíval. Já jsem ho obvykle předešel, abych mu podržel dveře do kostela. Josef sedával v první lavici, snad proto, aby měl nejblíže k eucharistii. V posledním roce už nemohl dosti dobře chodit. Měl jsem dojem, aniž by to Josef dával najevo, že velmi trpěl. Snášel to s podivuhodnou trpělivostí. Myslím, že to obětoval za farnost. Byl v pečlivé domácí péči manželky Heleny a chodil ho povzbuzovat otec Jakub s eucharistií. Pán povolal Josefa Zlámala během adventní přípravy. Skrze tajemství vtělení Slova, jeho oběti na kříži, se Josefovi otevřela cesta do Božího království pokoje. Pavel Roček
6. strana
farní noviny leden 2015
farní noviny leden 2015
strana 7
Adventní duchovní obnova
Žáci ZŠ Jižní v kostele
naší farnosti, která proběhla ve dnech 12. a 13. prosince pod vedením P. Petra Šlejcha, byla zaměřena na spiritualitu Pražského Jezulátka, proslulé voskové sošky vystavené v karmelitském kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně. P. Šlejch nás vyzval, abychom na cestě k Vánocům odložili hříchy a s vírou se soustředili na Ježíše Krista. Naše víra, řekl, se někdy neobejde bez pochybností a před pochybnostmi není dobré zavírat oči. Znamenají, že bereme Boha vážně. Víra může pochybovat, ale musí zůstat živá. Aby taková byla, připomínáme si Krista, především v modlitbě, ale i Pražské Jezulátko je krásný způsob připomínky. Pražská soška nám představuje chlapce, který je zároveň králem. Sféra v levé ruce znamená, že Bůh je stvořitelem nebe i země, pravá ruka nám žehná, vždyť jsme Boží děti, císařský plášť kolem ramen značí, že Ježíš je skrytý císař (Edita Steinová), jehož království není z tohoto světa, ale skrze lidská srdce do světa vstupuje, a koruna patří Tomu, jemuž je dána všechna moc na nebi i na zemi. Samotná soška pak znázorňuje Ježíše jako jednoho z nás, jako malého chlapce, aby vzbudila důvěru a naději těch, jimž zůstává Ježíš zázraků, Ježíš ukřižovaný a Kristus zmrtvýchvstalý trochu vzdálený. Zajímavá je i historie Pražského Jezulátka. Pojí se k ní jiné kraje a jiné osoby, než jsou ty, které důvěrně známe z našeho františkánského zázemí, a tak jsme díky duchovní obnově dostali možnost zahlédnout jinou část velkého a pestrého dědictví církve – Terezii z Avily, Polyxenu z Lobkovic, Editu Steinovou, Ferdinanda III., Fra Angelica. Zuzana Holasová
V rámci navázání spolupráce mezi spořilovskou základní školou a naší farností se ve středu 10. prosince uskutečnila návštěva žáků 9. tříd, kteří se v hodinách občanské výchovy seznamují s náboženstvími, aby jim přímo v prostorách kostela o křesťanství a své cestě k Bohu povyprávěl bratr Jakub. Paní učitelka i žáci se k dopolednímu zážitku vyjádřili.
Mikulášská besídka a Šnečci
Možná si mnozí z nás pamatujeme, jaké jsme si chystávali básničky pro Mikuláše, až přijde k nám domů. Snad úplně stejné básničky si připravovaly děti i letos. Mikuláš a tři andělé zavítali i k nám do sálu pod kostelem. Šnečci měli připravený program. Každá družinka předvedla divadlo a Mravenečci pomáhali zapálit adventní věnec. Nakonec jsme uspořádali živý betlém. Nechyběly známé písničky, tanečky a básničky. Není tedy divu, že se Mikulášovi mezi námi líbilo. Všechny děti se radostně tlačily v dlouhém zástupu, aby se s ním mohly pozdravit, zazpívat písničku, recitovat básničku. Mikuláš si s námi na závěr zazpíval písničku. „Miku, Miku, Mikuláš, dárců šampión, rozdávat se měl kuráž, chceme být jak on!“ Přes šedesát šťastných malých šampiónů odcházelo večer domů a za cinkotu andělských zvonečků si písničku pobrukovalo. Naše pravidelné čtvrteční schůzky budeme nyní prožívat se Zimní královnou. Paní zima převzala vládu a my si budeme hrát, zpívat, vyrábět, cestovat, sportovat a společně si užívat zimních radovánek. Pokud by někdo měl zájem o letní tábor nebo květnový minitábor pro děti ve věku 3 – 9 let., prosím přijďte na informační schůzku rodičů 22. 1. v 17 hodin do sálu pod kostelem, www.snecci.cz Adam, Martina, Melounek, Pája, Kája, Klárka, Helča, Julča, Lenka, Bára a Veronika
Jednoho prosincového středečního rána se postupně vypravily obě třídy deváťáků ze ZŠ Jižní do kostela na Roztylském náměstí. Zde nás už čekal bratr Jakub, který měl na celou třičtvrtě hodinu připravený program. Děti se seznámily s historií kostela, se základy křesťanské víry, s vybavením kostela a též, což ocenily nejvíce, s osobními zkušenostmi bratra Jakuba. Sama oceňuji především velmi milé přijetí a osobní přístup, též otevřenost v odpovědích na dotazy. Ačkoli spořilovský kostel znám, dozvěděla jsem se novinky, které mě překvapily. Myslím (a z reakcí žáků to též vyplývá), že to pro nás byla vydařená akce. Doufám, že spolupráce bude pokračovat a děti se znovu do kostela vrátí při výtvarné výchově, příští deváťáci zase v rámci občanské výchovy absolvují podobný program. Velmi bych chtěla poděkovat bratru Jakubovi za vstřícnost i skvělý přístup k dětem, moc si toho vážím. Daniela Kaudersová Vybrané reflexe žáků Návštěva kostela mě zaujala. Hlavně jeho historie. Líbila se mi i výstava, co tam byla a také cesta Ježíše s křížem. +++ Byli jsme v kostele na Spořilově. Přivítal nás farář bratr Jakub. Povídal o křesťanství, pustil nám prezentaci o kostele a říkal při té prezentaci zajímavé věci. Poté jsme si kostel prohlédli. +++ Dříve mě náboženství vůbec nezajímalo. Poté, co jsem dostala prezentaci o buddhismu, mě začalo náboženství zajímat. Návštěva kostela byla zajímavá. Předtím mě zajímal jen buddhismus, ale křesťanství se mi taky zalíbilo. +++ Pan farář hezky povídal o křesťanství, svém životě, a jak se dal k víře. Bylo to jímavé, ale moc mě to nezaujalo. +++ Dozvěděli jsme se hodně zajímavého. Pomohlo mi to více pochopit, proč lidé vyznávají Boha. +++ Moc se mi líbilo, jak otevřeně k nám farář mluvil. Hezky, inteligentně a srozumitelně se vyjadřoval. +++ Nejvíce mě zaujal způsob, jak se bratr Jakub dostal k víře. Začal věřit, když se podíval na film Ježíš a nechal se pokřtít kolem třinácti let. +++ Překvapila mě křížová cesta z plastu. +++ Opravdu mě ohromily varhany. +++ V tomto kostele jsem byla poprvé a byl to dobrý zážitek. Byl to moderní kostel. Povídání o té víře mě velice překvapilo. +++ Pan farář má příjemný hlas a dobrý stisk. +++ Pan farář byl v pohodě chlap. +++ Nikdy bych nečekal, že náš kostel je tak krásný a moderní. Pan farář byl hrozně moc milý. +++ Bylo vidět, že bratr Jakub ví, o čem mluví, jako kněz byl otevřený a milý a docela mluvil jako my, choval se jako my, nebyl jako většina knězů, co neřeknou jedno nespisovné slovo. Byl v pohodě. +++ Ve spořilovském kostele nás přivítal bratr Jakub a nabídl nám čaj. Připravil si prezentaci o křesťanství a o historii kostela. Měl ji dokonce na notebooku. Bylo to zajímavé zpestření vyučování a byl jsem rád, že jsem se zde byl podívat. +++ Farář byl mladý a působil inteligentně. Obzvláště se mi líbilo, že nezpochybňoval velký třesk, ale řekl, že věří, že za ním někdo stojí. +++ V tomto kostele jsem byla pokřtěná jako malá a po těch letech jsem se tam moc ráda podívala. Připravila Michaela Tučková
8. strana
farní noviny leden 2015
farní noviny leden 2015
strana 9
tory odmítnuti. Mezi hostiteli byli ze dvou třetin zastoupeni lidé chodící do kostelů nebo sborů (k naší farnosti se jako hostitelé a organizátoři přidali místní obyvatelé z Československé církve husitské a Českobratrské církve evangelické), zbytek tvořili lidé nevěřící, které myšlenka pohostinnosti, smíření mezi národy a setkání zaujala. Zbylých 87 účastníků, včetně některých kněží, nalezlo střechu nad hlavou na zemi ve třídách na ZŠ Jižní, kterou nám pro účely setkání poskytl za zvýhodněných podmínek vstřícný pan ředitel. Své prostory nabídla také Evangelická akademie, které však nakonec nebylo nutné využít. Abychom umožnili i poutníkům ubytovaným ve škole zažít českou pohostinnost, snažili jsme se hledat ochotné rodiny, které by je k sobě pozvali na novoroční oběd. Mnozí ze stávajících hostitelů přizvali ke svým aktuálním hostům a rodinným návštěvám další hosty, jiní zdatní kuchaři a kuchařky se jali pohostit u sebe doma třeba i devět mladých poutníků naráz. Díky dobré vůli farníků se takto podařilo pohostit dalších 48 mladých lidí ubytovaných na ZŠ Jižní. Zbytek šel na oběd do haly na výstavišti v Letňanech. Setkání probíhalo po všech stránkách naprosto bez komplikací, hostitelské rodiny jsou podle prvních zpětných vazeb velmi nadšené z obohacujícího setkání s mladými cizinci plnými naděje a důvěry. Mladí návštěvníci vyjadřovali rovněž velkou radost a vřelé díky celé naší farnosti a našim pohostinným farníkům, cítí se být posilněni v tom, aby se stali „solí Země“ a moc vám děkují! Naše farnost svou participací na pouti důvěry zcela konkrétně přispěla k formování generace mladých lidí, pro kterou bude usmíření a odbourávání předsudků samozřejmostí. Jiří Mataj
P R Ů B Ě H A R E F L E X E S E T K Á N Í TA I Z É N A S P O Ř I LO V Ě
foto www.farnost-sporilov (29.12.2014, marjana)
Pouť důvěry na zemi u sv. Anežky v číslech Když byla Praha na sklonku roku 2013 ohlášena jako místo konání příštího velkého Evropského novoročního setkání mládeže, měli mnozí obavy, jak toto setkání v naší „ateistické“ republice dopadne. Povzbuzením přitom mohl být fakt, že se do těchto křesťanských setkání v jiných velkých evropských městech vždy zapojili jako hostitelé a organizátoři právě i „ateisté“ nebo příležitostní návštěvníci kostelů, které setkání zaujalo. Stačilo jen, aby se křesťané nestyděli a oslovili své nevěřící přátele a sousedy. Oba naši františkánští kněží Regalát s Jakubem byli setkání od začátku velmi nakloněni, dělali vše pro to, aby mohla naše farnost pojmout co nejvíce mladých hostů z celého světa, a všemožně podporovali organizační tým. Vzhledem k velikosti naší farnosti a množství farníků jsme předpokládali, že nebude problém najít cca 200 míst v rodinách a u individuálních hostitelů pro skromné přespávání mladých poutníků. Očekávánému číslu jsme se na poslední chvíli nakonec podstatně přiblížili, za což chceme všem ubytovatelům moc poděkovat! Ocenili jsme ale i pomoc materiální v podobě občerstvení a hygienických či drogistických pomůcek, a také pomoc finanční na úhradu nájmu na ZŠ Jižní. Jak tedy setkání nakonec dopadlo v číslech? Do naší farnosti během 27. a 29. prosince celkově dorazilo 260 mladých poutníků, přes 70 jich bylo z Polska, 30 z Itálie, 24 z Ukrajiny, 23 ze Slovinska, 18 z Nizozemí, 16 z Běloruska, 14 z Chorvatska. Mezi další národy zastoupené v menších počtech patřily: Češi, Němci, Litevci, Belgičané, Švédi, Američané, Angličané, Slováci, Japonci, Rusové, Finové, Švýcaři a Irové. Některé skupiny přijely s vlastními kněžími, kteří spolu s našimi františkány sloužili ranní mše, po kterých následovaly ranní modlitby s písněmi z Taizé. Co se týče ubytování: celkem 43 hostitelů a hostitelských rodin nakonec ubytovalo ve svých domácnostech 173 mladých vozíku poutníků. Hledání hostitelů probíhalo do poslední chvíle a naTakto s námi na invalidním putuje konec zahrnulo i vzdálenější paní Uršula Janků. Foto Jiří hostitele Horský. patřící do jiných farností, kteří byli lokálními organizá-
Poté, co jsem se poprvé dozvěděla, že se evropské setkání Taizé uskuteční na přelomu roku 2014 a 2015 v Praze, moc jsem si přála, aby se aktivně zapojila také naše farnost. Přála jsem jí získat osobní zkušenost s touto spiritualitou – s žitou důvěrou v Boha i lidi, s láskou, s radostí skrze společně trávený čas v modlitbě i mimo ni. Když jsem pak ale během října na schůzkách přípravných týmů zjistila, co to všechno bude obnášet, mé nadšení opadlo. Před a během vánočních svátků „klidu a míru“ mé obavy ještě vzrostly, podpořené fyzickou, duševní i duchovní únavou z práce. Navíc se zvýšil tlak s dalšími prosbami o ubytování, neboť bylo poměrně velké množství poutníků, kteří ještě neměli kde bydlet. Když pak Jirka pronesl, že můžeme u nás ve farnosti přivítat klidně 500 účastníků, že to Duch Svatý zařídí, nebyla jsem daleko zoufalství. Je ale pravda, že druhá část věty se mnou otřásla. Uvědomila jsem si, že jsem nějak s pomocí Ducha Svatého vlastně vůbec nepočítala. A od té chvíle se ve mně všechno uklidnilo a já se začala na setkání opravdově těšit. Nějak jsem věděla, že ať to bude jakkoli, bude to dobré. Duch Svatý to totiž zařídí. Zpětně mám pocit, jako bychom opravdu jen připravili Božímu působení místo, zázemí, ale to hlavní – atmosféru, možnost modlit se, zasažení lidských srdcí, naplnění důvěrou, pokojem, radostí, konkrétní láskou – to největší dílo dělal opravdu Bůh. Na programu jsem ocenila exkurze, na které Jirka vyslal některé mezinárodní skupiny – do místního hospice, do azylového domu a do domova pro seniory. Ačkoli jsem tam sama jít nemohla, vím, že byly z obou stran velmi pozitivní ohlasy. Byla jsem také vděčná za možnost jít na večerní modlitby do Letňan a za společné modlitby v týmu na závěr každého dne. Náročnost animace setkání naprosto vyvážila, ba převážila radost, která tak nějak začala sama odněkud vyvěrat, množit se jako zrnka kukuřice měnící se v popkorn! Začali cho-
foto Daniel Čáslavka
10. strana
farní noviny leden 2015
dit lidi z farnosti i účastníci setkání s tím, jak je to tady krásné. A já jsem nevycházela z údivu a jsem vděčná. Chtěla bych tímto z celého srdce poděkovat především těm, kdo setkání připravili: Jirkovi za organizaci ubytování (což byl obrovský kus práce), Andrejce za organizaci dobrovolníků a formování mezinárodních skupinek sdílení (to byla neuvěřitelná logistika), Ireně za pomoc se vším, co bylo potřeba, a za kontakt se školou Jižní (taky za pomoc Andrejce a Terce), Terezii za organizaci nácviku zpěvů z Taizé pro modlitby a za neúnavné vytváření skvělého zázemí po celou dobu setkání, Pavle za zařízení ikony kříže a udržování informativní nástěnky v aktuálním stavu a všem dalším dobrovolníkům, jejichž jmenný seznam by byl velmi dlouhý, bez nichž by se organizace setkání neobešla. Díky taky Jakubovi a Regalátovi za duchovní i aktivní podporu! A tak mám opravdu radost, že jsme setkání mohli v naší farnosti společně prožít. Myslím, že nás to víc stmelilo, navíc se podařilo zapojit farníky, kteří se jinak běžně nepodílejí na organizaci jiných akcí, přitom jsou velmi šikovní. Mohli jsme se vzájemně více poznat, a toho si osobně moc vážím. Snad se nám podaří na těchto základech společně dále stavět, třeba prostřednictvím pravidelných společných modliteb v duchu Taizé. Na závěr ještě jedno důležité pozvání: v neděli 11. 1. 2015 od 16 hodin se v sále pod kostelem bude konat setkání hostitelů a dobrovolníků a všech dalších zájemců, kde budeme společně sdílet dojmy a zkušenosti ze setkání a promítneme si i nějaké fotky, příp. videa. Všichni jsou srdečně zváni! Markéta Štromerová Sice toho celý náš přípravný tým během Evropského setkání moc nenaspal, ale vím, že to opravdu stálo za to – atmosféra, která u nás ve farnosti po celou dobu setkání panovala, a nadšené ohlasy spokojených poutníků, nám daly na únavu úplně zapomenout! Osobně jsem zažila tak krásné chvíle společně s naším přípravným týmem, otcem Jakubem a Regalátem, lidmi z naší farnosti a všemi mladými lidmi, co k nám přijeli, že z toho budu ještě dlouho žít. Jedním z mých nejlepších zážitků bylo, že jsem si vyzkoušela být pár dní kostelníkem. Ráno jsem otevírala kostel čtyřem kněžím z řad poutníků, kteří si chtěli odsloužit mši svatou ještě před ranní modlitbou, a ukazovala jsem jim, kde najdou potřebné ingredience pro sloužení mše svaté. Terezie Kudrnová Díky svým prarodičům znám Spořilov od dětství, ale bydlím zde teprve asi dva roky. Před nedávnem jsem si říkala, že už je načase, abych ve farnosti také přiložila ruku k dílu – a naskytla se možnost pomoci při setkání Taizé. Organizační tým mě mile přijal a já
farní noviny leden 2015
s t r a n a 11
jsem měla radost, že mohu využít své schopnosti a dary, ale zároveň jsem si musela pokorně připomenout i své nedostatky a své limity. Během setkání jsem se snažila uvědomovat si, že každý, byť velmi krátký rozhovor nebo pozdrav s účastníky, může být důležitý – jako znamení přijetí a křesťanské sounáležitosti, jako možný impulz do života. Nepřijel sem přeci pouhý anonymní dav lidí, ale stály před námi jedinečné osobnosti, které zde možná i skrze nás potřebovaly prožít důležité momenty svého života. Jsem moc ráda, že skrze náročné denní i noční přípravy, díky společnému cíli, jsem mohla poznat mnoho farníků a začít se tu cítit jako v domovské farnosti. Irena Karlová S Taizé jsme neměli žádnou zkušenost, ale když jsme se dozvěděli o plánovaném setkání a potřebě ubytovat mladé lidi z Evropy, bez promýšlení jsme souhlasili. Původně jsme plánovali ubytovat 4 poutníky, ale při vyplňování dotazníku pro ubytovatele se místo čtyřky objevila najednou šestka, a co je psáno, to je dáno. I když jsme tajně doufali v přidělení nějakého Itala nebo Italky, abychom si procvičili italštinu, přišlo k nám šest Slovinců. Přestože my i hosté jsme měli bohatý program, našli jsme čas na rozhovor o Bohu, víře a životě ve Slovinsku i důvodech odmítání Boha a srovnávali jsme situaci ve Slovinsku (kde se je asi 60% katolíků) a u nás. Oslava konce roku u Anežky byla jednou z nejvíc smysluplných, co jsme zažili, zejména na nás zapůsobila zpívaná modlitba těsně před koncem roku. Zvláště pak povzbudivá slova některých písní: Každý den Pán mi sílu dává, když kráčím s ním, nemusím se bát nebo Staňte se solí země a hledejte poklad víry. Buďte světlem světa, které do tmy svítí, jsou silnými poselstvími do nového roku. Milá byla i setkání na věži kostela už za rachotu ohňostrojů. Při scházení z věže jsme si přečetli na nástěnce kopii dnes už historického nápisu „Ve Spořilově je vskutku krásné bydlení (...) není hřmotu ani kouře“, který byl vtipnou tečkou. Rádi jsme se zúčastnili i Festivalu národů, česká scénka s výjevy z národních dějin byla připravená hezky, snad se publikum bavilo aspoň z poloviny tak jako my. I na italštinu nakonec došlo, když jsme se pak bavili s mladými Italy pod kostelem. S našimi hosty jsme si slíbili, že se uvidíme ve Slovinsku. Vláďa a Katka Kotalovi Nejprve ve stručnosti několik dat: bratr Roger Schutz jako pětadvacetiletý ve francouzské vesničce Taizé založil v roce 1940 komunitu, která se rozrostla. Je to společenství katolíků a evangelíků, má malé fraternity v Asii a v Jižní Americe – mezi nejchudšími. Do Taizé začala jezdit mládež z celého světa, začaly se psát nové dějiny sbližování a smiřování rozdělených církví. Svatý Jan XXIII. pozval bratra Rogera jako pozorovatele na Druhý vatikánský koncil. Ve dnech 1.–3. května 1981 přijel bratr Roger, převor komunity z Taizé, do Prahy. Navštívil několik kostelů a sborů, nikde nesměl promluvit. Osobně jsem se zúčastnila setkání u sv. Ignáce. Večerní mše svatá proběhla v přeplněném kostele v naprostém tichu, bez přivítání, bez zpěvu a bez jediného slova. Bratr Roger byl v civilu, k nerozeznání od druhých lidí. Byli jsme dojati. Byl to výmluvný dokument církve mlčící. Měla jsem štěstí, procházel kolem mě na dosah ruky. Setkali jsme se pohledem. Navždy ve mně utkvěla jeho usměvavá tvář a tichá záře jeho očí. Manžel měl ještě větší „štěstí“, v kostele sv. Jiljí si podal s Rogerem ruku a promluvil s ním francouzsky několik vět.
12. strana
farní noviny leden 2015
foto z archivu rodiny Matějů
Když v roce 1990 proběhlo světové setkání mládeže poprvé v Praze, naše spořilovská farnost se aktivně zapojila do organizace. Ve společnosti ještě nevyhasla porevoluční euforie a církev měla, díky kardinálovi Tomáškovi, velký kredit, nabízeli služby i lidé, kteří se nehlásili k církvi. Ubytovali jsme 700 lidí v rodinách, v kulturním středisku a ve třech spořilovských školách. Letošní setkání jsme s manželem ve farnosti neprožili, hlídali jsme mladší děti v rodině, převážně jeden a půl letou Anežku. Měli jsme radost, když se mladí zúčastňovali ranní modlitby ve farním kostele v Dolních Počernicích, denních workshopů a večerního setkání v Letňanech. A tak jsme jen zvládli pozvat část z 11 ubytovaných hostů na novoroční oběd. Odpoledne jsme s hosty pohovořili, všem se v Praze líbilo. Z workshopů je zvláště zaujal koncert u sv. Ignáce Od baroka do dnes a litovali, že se „neprobojovali“ na zamyšlení Tomáše Halíka Víra a nevíra, před fakultou zůstalo více než 150 lidí. Estonka se zajímala o památky a fotografovala hlavně pražské betlémy, v Estonsku betlémy, mimo katolíků, kterých je hrstka, neznají. Naše děti zase upoutali čtyři běloruští mladíci, kteří jim na silvestra postavili sněhuláka v nadživotní velikosti. Bohužel dlouho nevydržel. Hosté s upřímným děkováním spokojeně odjížděli. Anna Zikešová Setkání s poutníky Taizé bylo pro všechny doma velkou radostí i nadějí. Zaregistrovali jsme, že přestávají fungovat fyzikální zákony. Čím více energie jsme vydali, čím méně jsme spali, tím více odpočatí jsme byli a tím více energie jsme získali. Těšili jsme se na ranní modlitby. Písně z Taizé jsou nám velmi blízké, Bára je s velkým potěšením doprovázela na irskou harfu. Za sebe jsem se smířil s tím, že přijdu na čtyři dny o pracovnu a sebemenší možnost pracovat – naplánovali jsme ji jako zázemí pro tři poutníky – netušil jsem však, že Bára „objednala“ další tři. Takže se do jedné místnosti se zázemím koupelny i malé kuchyňky nakonec vešly 4 dívky (dvě Holanďanky a dvě Slovinky) a o patro výš jsme složili dva Italy. Všichni byli neuvěřitelně milí a komunikativní. Na rychlou snídani jsme si přivstávali – hodina byla skoro nedostačující – jejich večerní návraty pokračovaly mezinárodním „mejdanem“ s reflexemi, který končil většinou po půlnoci. Pokud se ovšem nešlo ještě bobovat ke kostelu sv. Anežky. Na novoroční oběd jsme snesli všechny použitelné židle a k velkému jídelnímu stolu pro osm lidí připojili další – stolovalo nás nakonec 15, protože naše tři děti přivedly ještě dva kamarády. Menu o několika chodech se zvládlo i díky nasazení babičky (její neodolatelné kuře na paprice dostalo všechny). Loučení proběhlo v slzách – s výměnou adres a facebookových kontaktů našich dětí. Zbyněk a Bára Matějů
farní noviny leden 2015
strana 13
Velká radost! Tak by se daly vyjádřit pocity, které nás zaplavily po ukončení setkání Taizé. Velká radost z osobního setkání s mladými polskými manželi, kteří u nás nocovali a se kterými jsme se anglicko-polsko-česky i s Google překladačem dobře domluvili i zasmáli včetně všech našich dětí. Velká radost z novoročního oběda, když se u nás sešlo šest Poláků, Němka a Holanďan, a dobře jsme se spolu měli. Velká radost z objevení síly a hloubky zpívané modlitby, kterou jsem dosud brala jen jako pěknou muziku a ve které jsem i díky setkání v Letňanech objevila jednoduchý způsob bytí s Bohem. Velká radost z workshopu o manželství, kterou jsme s manželem vedli v našem kostele v rámci dopoledních programů. I když to pro nás byla nová zkušenost, shodli jsme se, že jak přednáška, tak příprava na ni nás velmi obohatila. Sečteno a podtrženo: Chtěli jsme obdarovat pohostinstvím i svědectvím, ale nakonec se nejvíce cítíme obdarováni sami. Děkujeme všem za perfektní spolupráci při přípravě a konání této akce. PS: Prý mohou jet do Taizé ve Francii i rodiny s dětmi, hlídání je tam údajně zajištěno. Iva a Petr Ryzovi Jsem moc ráda, že jsem se zapojila do přípravy setkání Taizé: od 5. listopadu ve svém domovském sboru Českobratrské církve evangelické v Braníku a od 29. prosince pak v kostele sv. Anežky, který je jen kousek od mého bydliště. Bylo to dobré rozhodnutí přihlásit se na Spořilov. Moji návštěvníci mohli každý den o půl hodiny déle spát a já jsem měla možnost tak trochu poznat vaše krásné společenství i výbornou spolupráci. Děkuji vám za vaši vstřícnost – cítila jsem se u vás velice dobře. Domů jsem přivedla místo očekávaných čtyř děvčat čtyři chlapy jak hora, kteří komplet zaplnili plochu obýváku. A pak mi byl přiveden ještě pátý. Ten sice už neměl povlečené peřiny, jako ti ostatní, ale jen dva metry čtvereční na lavici v jídelničce a vlastní spacák, ale zdál se být spokojen. Kromě toho u mne spala také vnučka. Když jsem dceři poslala SMS zprávu, že mám doma dva Holanďany, jednoho Itala, jednoho Slovince a jednoho Bělorusa, přišla mi odpověď: „Hlídej dobře Zuzanku!“ Mluvilo se u nás anglicko-česko-rusky a moc dobře jsme si všichni rozuměli. Prožili jsme některá společná setkání s písněmi a tichem (dodržet osmiminutové ticho je u nás téměř nepředstavitelné), písně Taizé jsme si zazpívali i doma při snídani, prožili jsme společně přelom roku i novoroční bohoslužby. Bylo báječné patřit do skupiny mladých nadšených lidí. Hoši bez ptaní 2. ledna vše uklidili, svlékli povlečení, peřiny s matracemi odnosili o patro výš a řekli: „Teď už tu máte zase svůj obývák.“ Ital jen litoval, že jsme nestihli uvařit jeho „pastu“, kterou přivezl. Napsal mi alespoň italsky a anglicky podrobný návod, jak se to má udělat. Pak už jsme se jen se slzami v očích rozloučili. Mládí odjelo, dům byl najednou tichý a prázdný. Na chvíli jsem si sedla – a probudila jsem se za dvě hodiny. Uvědomila jsem si, že jsem nějak unavená. Asi mi od doby, kdy jsme kdysi dávno organizovali Taizé 1990, přibyl nějaký ten rok. Ale pocit něčeho krásného, co jsme mohli prožít tenkrát i letos, byl stejný. Díky za to. Růžena Černá Dovoluji si přidat několik vlastních myšlenek a pocitů, třeba pro inspiraci: Ačkoli již (podle kategorizace Taizé) nepatřím do skupiny „mladí“, ale do skupiny „ne tak mladí“, bylo pro mne setkání ohromující osobní zkušeností, a to již od období příprav.
14. strana
farní noviny leden 2015
farní noviny leden 2015
Zjistila jsem, tedy alespoň v období příprav a konání Taizé setkání, že platí zvláštní fyzikální zákon: Energie pro dobrou věc vydaná se ti obratem několikanásobně vrací. Byla jsem během přípravného období i vlastního setkání několikrát opravdu velice unavená, ale nějaký zvláštní vnitřní zdroj vytrvale dobíjel baterky. Hodně jsem se poučila, co ještě mohu vydržet. Tak jako vy všichni, i já jsem stále průběžně vykonávala svou práci. Další zjištění: K úspěšnému završení akce není třeba zcela podrobných informací kdy, jak a co dělat. Musím však být vytrvalá a vše co dělám, musím dělat s láskou. Musím si stále cvičit intuici. Myslím, že míra intuice lidí z Taizé je nesrovnatelná, anebo by se to dalo spíše vyjádřit takto: Musím se stále usilovně cvičit v důvěře ve stálou pomoc Ducha Svatého, v jeho vedení a lásku. Myslím, že to je lepší vyjádření předcházejícího bodu. Předsevzetí: Chci se zbavit sklonu ke stálému hodnocení, posuzování a tvorbě striktních postojů. Chci nechat prostor pro údiv, co všechno může být zahrnuto pod pojem „plnost života“. Vnitřní pocity ze Setkání Taizé (a je jedno, jestli na konci roku nebo ve vesničce Taizé): Usnadňují a posilují komunikaci mezi lidmi; Sbližují lidi; Vytváří přátelská pouta (na místní i mezinárodní úrovni); Pomáhají vytvářet a posilovat skupinky mladých ve farnostech; Nabízejí jednoduchý a velmi srozumitelný způsob komunikace s Bohem. A tím vším cestu k Bohu ukazují. Zuzana Štromerová
V á n o č n í p o h l e d n i c e p r o Ta r t u Za vánoční pohlednice se pro děti v katolické škole v estonském Tartu vybralo 4 442Kč. Ze srdce děkujeme těm, kdo kreslili a vyráběli, těm, kdo přispěli i těm, kdo toto misijní dílo podporují svými modlitbami. Klára Kudrnová Liturgický misálek Pro děti vyšla 2. sada sešitků k nedělní liturgii, tentokrát obsahuje šest sešitků celkem za 18 Kč, prosím odběratele, aby se o ně přihlásili. Klára Kudrnová Máte doma zbytky vlny a baví vás pletení? Můžete se přidat a plést čtverečkovou deku, která poslouží v nemocnicích nebo útulcích v Rumunsku. Vlna by měla být silnější nebo dvojitá, pleťte čtverce o straně 23 cm. Barvy můžete libovolně střídat. Čtverce můžete sháčkovat a vytvořit deku o velikosti 6 x 8 čtverců a celou deku obháčkovat. Přinést můžete upletené samostatné čtverce, celé deky i zbytky vln. Více na http://www.mojeduha.cz/clanky/cislo Sbírá Klára Kudrnová. Novinky na webu farnosti v prosinci Na farní web farnost-sporilov.cz byl do sekce „Audio“ přidán záznam přednášek z duchovní obnovy s P. Petrem Šleichem. Na stránce „Videa“ je ke zhlédnutí 97 minutový dokument z návštěvy kardinála P. Parolina v naší farnosti. Do fotogalerie postupně přidáváme fotografie ze Setkání mládeže Taizé a nové fotografie bratra Regaláta z návštěvy kardinála. Obsah webových stránek můžete pomoci vytvářet i vy – máte-li fotografie či jiné dokumenty ze života farnosti, spojte se prosím s námi, buď osobně (Daniel Čáslavka, František Kudrna) nebo prostřednictvím e-mailu
[email protected] Daniel Čáslavka
A ještě několik reakcí účastníků, další je možné si přečíst na nástěnkách v kostele. Dobrý večer všem! Byl jsem tak šťastný, že je Taizé setkání tentokrát v Praze. Osobně jsem měl dva velké zážitky. První – Taizé, jako vždy v poklidném a s modlitbou. Za druhé – vaše farnost – byl jsem rád, že jsem mohl strávit několik dní mezi vámi. Děkuju za vaše svědectví živé víry! Díky za velmi vřelé přivítání a velkou pohostinnost a krásnou hudbu. Bůh vám žehnej! Šťastný Nový Rok !!! (polský kněz Raphael působící v Irsku)
Povídání a promítání o práci fyzioterapeutky v Indii Terezka Kudrnová se s námi v pátek 23. ledna v 19 hodin v sále pod kostelem podělí o své zkušenosti a zážitky ze svého několikatýdenního pobytu v Indii. Koncem loňských prázdnin se podruhé vypravila do Indie, tentokrát ne v rámci jezuitských misií, ale sama jako fyzioterapeutka, zaštítěná antimalnutričním programem pro podvyživené děti v Indii (slovenský projekt, který funguje již čtyři roky), aby zde rehabilitovala s tělesně postiženými dětmi. O její prospěšné práci svědčí mail, který jí z Indie během loňského prosince přišel:
Nejlepší farnost, jakou jsme kdy viděli! Díky moc! (mladí ze Slovinska) Děkujeme moc za pohostinnost a za krásné modlitby! (mladí z Holandska) Líbilo se nám tu moc, škoda, že jsme se nemohli kvůli práci (v rámci Taizé) zúčastnit celého dopoledního programu. Krásná byla novoroční bohoslužba, bratr Jakub to skvěle animuje, je velmi charismatický, otevřený! (Maja a Bogdan, mladí ze Švédska)
Milá Terezie, posielam Ti foto Chan Basavu, ktorý vďaka Tebe chodí... Klobúk dolu pred Tvojou prácou. Pán Boh to super zariadil, že Ťa sem poslal a vďaka Tebe môžu mať deti fyzio v J. Pannure [vesnice, kde Terezie pracovala]. Ešte pošlem foto iných detí. Pozdravuje Ťa moc Grecilda, sestry a ja vrelo ďakujem za všetkých, ktorým si uľahčila život. Nech sa Ti darí. Lenka, manažér antimalnutričného programu foto bratr Regalát
Díky, jak jste se o nás ve farnosti starali, za pohostinnost, modlitby, organizaci, moc se nám to líbilo! Zvláštní díky otci Jakubovi! (mladí z Ukrajiny)
strana 15
Srdečně zveme všechny, kteří se chtějí dozvědět o životě v jiné kultuře, v jiném sociálním prostředí a o konkrétní možnosti, jak uplatnit prospěšně v praxi své vzdělání, čehož je Terezka jako studentka fyzioterapie dokladem.
16. strana
farní noviny leden 2015
dii, tentokrát z pohledu fyziote11. 1. od 16 hodin v sále pod STANE rapeuta. Po mši svaté v 19 hokostelem se bude konat schůzSE din v sále pod kostelem. ka hostitelů, dobrovolníků a vůbec všech, kdo se jakkoli zapojili i neza24.1. cyklus Biblických hodin vedených pojili do setkání Taizé v naší farnosti. prof. Jozefem Nagyem v 9.30 v učebně Všichni jsou srdečně zváni. náboženství pod kostelem. Vchod z boku 15.1. Zamýšlení nad vírou po večerní bohoslužbě. Téma: Mluvil ústy proroků, vede bratr Regalát. 16.1. ministrantská schůzka v 17 hodin 18.1. zveme na kůr všechny, kteří si chtějí zazpívat o třetí neděli na dětské mši svaté. Zkouška se bude konat v sobotu 17.1. od 17.30 v sále pod kostelem. V neděli je generální zkouška od 9 hodin. Těšíme se na viděnou! Vilma Petrusová: 732 586 406 18.1. zkouška na zpívání malých dětí pod vedením Ivy Ryzové proběhne v neděli od 10 hodin pod kostelem. Iva Ryzová:
[email protected] 18.1. Škola kontemplativní modlitby. Setkání pro přihlášené od 15.30 do 17.30 vede členka terciářů bosých karmelitánů Marie Ventová.
kostela. 25.1. v 10.30 budou při mši svaté přijaty do katechumenátu čtyři dívky. 31.1. Světový den pomoci malomocným, finanční pomocí můžeme přispět na konto LL-LB, účet u Fio banky: 2400259272/2010 1.2. oslavíme při mších svatých slavnost Uvedení Páně do chrámu (Hromnice), svěcení svíček 1.2. dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9 hodin v sále pod kostelem 1.2. od 15.30 do 17.30 probíhá Škola kontemplativní modlitby. 5.2. tichá adorace v 17.30
20.11. dopoledne navštíví kostel sv. Anežky žáci 4. tříd ZŠ Jižní, aby se v rámci předmětu vlastivěda seznámili s historií kostela a jeho architekturou.
6.2. v 16 hodin pravidelné setkání františkánských terciářů, v 19 hodin je plánována v prostorách pod kostelem beseda s Oldřichem Seluckým, českým spisovatelem, scénáristou, malířem a ilustrátorem.
23.1. Přednáška Terezie Kudrnové s promítáním fotek o jejím druhém pobytu v In-
Pravidelný úklid kostela v 8 hodin, tentokrát v pátek 16.1. a 30.1.
Děkujeme všem dobrovolníkům za úklid a vánoční výzdobu kostela, a všem, kteří se podíleli na hudebním doprovodu vánočních svátků. Dále chceme moc poděkovat těm, kdo jakkoli přispěli ke zdárnému průběhu Setkání mládeže Taizé v naší farnosti: organizačnímu týmu – Markétě Štromerové, Jiřímu Matajovi, Terezii Kudrnové, Ireně Karlové, Andree Kornucové, Pavle Tomanové, dále hostitelským rodinám a všem, kdo připravili a přinesli velké množství dobrého jídla či přispěli finanční částkou na ubytování na ZŠ Jižní. Samozřejmě z díků nesmíme vynechat bratry františkány. stránky farnosti http://www.farnost-sporilov.cz/ číslo účtu farnosti 68349399/0800 u České spořitelny Náklad na výtisk: 16 Kč. Číslo vyšlo 11.1. 2015. Redakce: Michaela Tučková – misatuk@ seznam.cz, Magdalena Martinovská –
[email protected]: