Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Květen 2016 (59)
Slavnost seslání Ducha svatého O Slavnosti seslání Ducha svatého si připomínáme, ţe v den ţidovských svátků, v den Letnic, který ţidé i křesťané slaví 50 dní po Velikonocích, tak právě v ten den byli učedníci Jeţíšovi naplněni Duchen svatým. V této chvíli se pro dějiny narodí církev, „tělo Kristovo“. Toto viditelné představení církve se dělo ve znamení vichru, ohně, a především ve znamení zázraku řeči, kterým bylo naznačeno, ţe Kristovo evangelium bude hlásáno všem národům. Díky daru Ducha svatého se z bázlivých učedníků stávají stateční hlasatelé Kristovy pravdy, kteří statečně a srozumitelně předávají víru. Díky daru Ducha svatého apoštolové byli schopní pochopit a uskutečnit poslání, které jim Jeţíš svěřil v den svého vzkříšení, kdy jim doslova řekl: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás… Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Kristovi učedníci, to však plně pochopili aţ po té veliké letniční události, a aţ po Letnicích začali naplňovat poslání, které jim Jeţíš svěřil. O Letnicích začali statečně a srozumitelně šířit víru v Krista, po Letnicích se snaţili přivádět lidi k důvěrně blízkému vztahu k Bohu a prostřednictvím Boţí milosti uzdravovali lidské duše ze zátěţí hříchů. Zkrátka díky jejich působení mohli být lidé vnitřně obnoveni a vnitřně uzdraveni skrze Boţí milost. A tak je tomu aţ do dnes. V této chvíli si však poloţme otázku: Jak to vlastně vypadá s Duchem svatým a s Letnicemi dnes? Potřebujeme v dnešní době nějakou Boţí milost? Nejsou jiné věci pro nás potřebnější? Vţdyť to, co skutečně potřebujeme je bydlení, dům a peníze, dobré jídlo, pohodlí a klid, úspěch, uznání, jistota a bezpečí. Nějaký Duch svatý je nám aţ příliš vzdálený, je neviditelný, nelze na něj nějak ukázat. Přesto všechno můţeme říci, ţe Duch svatý je neviditelný jako láska, a na lásku také nelze ukázat, ale přesto všechno, tam kde v lidském ţivotě je přítomna láska, tak tam je lidský ţivot od základu zcela jiný, radostnější, pokojnější a vnitřně bohatý. Ţivot bez lásky, je snad jako ţivot bez nějaké vnitřní náplně, řekněme jako ţivot bez duše. Zkusme si to přiblíţit na jedné staré pohádce „O dvou chudých čertech“. V této pohádce vystupují dva chudí čerti, ale protoţe byli aţ příliš dobromyslní, proto nemohli postoupit dál. Z toho důvodu jeden z nich dostal nápad, ţe kdyţ je chudý a nic nemá, ţe by mohl prodat svou duši, aby alespoň něco měl. Jak ho to napadlo, tak to i uskutečnil. K jeho zklamání byla duše přijata za nízkou cenu a navíc byla uloţena na bezvýznamném místě. Ovšem od toho okamţiku, kdy pozbyl svoji duši, přestala pro něj existovat jakákoliv ohleduplnost, lidskost. Od okamţiku kdy zaprodal svoji duši, jednal bez skrupulí, hnal se jen za svým ziskem, prospěchem a úspěchem. Jeho kariéra rostla. Najednou byl bohatý, mocný, … ale nakonec si uvědomil, ţe je bez duše, ţe zdánlivě nic neztratil, ale tím, ţe ztratil duši, ţe ztratil všechno, neboť za fasádou úspěšnosti se stal jeho ţivot prázdným. Tolik z pohádky „O dvou chudých čertech“. V této pohádce je velice moudře řečeno, ţe kdyţ člověk odhodí svoji duši, tak pak ztrácí něco podstatného, něco bytostně lidského. A podobně je tomu s Boţí milostí. Kdyţ se lidé uzavřou před Bohem, kdyţ se uzavřou před Boţími dary, které nám Bůh nabízí prostřednictvím apoštolů a prostřednictvím sluţby církve, která ji vykonává v důsledku přímého Kristova pověření: „Jako Otec, poslal mě, tak i já posílám vás… Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny …“ Tak pak, po určité době zjistíme, ţe lidé přestávají umět ţit. Coţ se dnes konkrétně projevuje velikou krizí rodinného ţivota a jinými krizovými jevy, které v ţivotě lidí nebezpečně narůstají. (Například se jedná o narůstající sklon k destrukci: rozbitý kříţ v Rozsedlích, poničená kašna na zámeckém nádvoří v Horaţďovicích…) Proto i my, lidé této doby potřebujeme, abychom byli vnitřně pozvednuti a vnitřně obnoveni Boţí milostí a to je smysl Letnic, který se týká nás všech. (P. Petr Koutský)
Modlitba sv. Jana Pavla II. k měsíci zasvěcenému Panně Marii.
Maria, pomáhej nám v boji se zlem. Matko, svěřujeme všechno, co přináší pozemský pokrok, a prosíme tě, aby tento pokrok nebyl jednostranný, nýbrž aby vytvářel předpoklady pro plný duchovní rozvoj jednotlivců, rodin, společností a národů. Odevzdáváme ti chudé, trpící, nemocné a postižené, stárnoucí, bez domova a umírající. Prosím tě, usmiřuj ty, kteří setrvávají ve hříchu, uzdravuj ty, kteří snášejí bolesti, a pozvedej na duchu ty, kteří ztratili naději a radost. Ukaž těm, kteří se potýkají s pochybnostmi, světlo Ježíše, tvého syna. Ať v době, kdy se neustále vyostřuje zápas dobra a zla, zápas knížete temnoty a otce lži s evangelijní láskou, světlo, tvého Neposkvrněného početí ukazuje všem cestu k milosti a ke spáse. Amen. NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ
Modleme se za ty, kteří zůstávají mimo Církev, aby se vrátili k jednotě s Církví Nejmilosrdnější Jeţíši, který jsi dobrota sama a neodmítáš světlo těm, kteří tě o to pokorně prosí: vezmi do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce duše těch, kteří zůstávají mimo Církev, a přitáhni je svým světlem k jednotě s Církví, aby spolu s námi velebili hojnost tvého milosrdenství na věky. Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na duše těch, kteří zůstávají mimo Kristův ovčinec: nehleď na jejich slabost, ale na lásku a hořké utrpení svého Syna, před nímţ On tak vroucně tě prosil, aby všichni byli jedno (Jan 17, 21) - učiň, aby se co nejrychleji vrátili k tvé jednotě a spolu s námi oslavovali tvé milosrdenství na věky. Amen.
Boží milosrdenství je bez hranic. Pamatuj, Pane, na všechny. Ať tvé nekonečné milosrdenství zahrne všechny spravedlivé, kteří s tebou žili v pokoji a stanuli před tvou tváří jako stateční svědkové víry. Jedině ty, Otče všech, jsi poznal poctivost a dobrotu jejich srdce, jejich utrpení a věrnost jejich víře až do krajnosti. Zachovej ve věčné paměti je i všechny spravedlivé. Zahrň svým nekonečným milosrdenstvím i všechny jejich pronásledovatele. (Modlitba sv. Jana Pavla II.) --------------------------------------------------------------------------------------------------------Milosrdenství - Jde o projevy křesťanské lásky k bliţnímu, jimiţ křesťan naplňuje Jeţíšovo učení »Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec« (Lk 6,36). Milosrdenství se dělí na tělesné a duchovní. K prvním patří: sytit hladové, napojit ţíznící, obléci nahé, dát nocleh pocestným, navštěvovat nemocné, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé. K duchovním patří: poučovat neznalé, poradit nerozhodným, utěšovat zarmoucené, napomínat hříšníky, odpouštět uráţky, snášet trpělivě obtíţné osoby, modlit se k Bohu za ţivé i zemřelé.
Stručná kronika křesťanství 11.VIII.1464 – Mikuláš Kusánský , filozof, teolog a přírodovědec, biskup brixenský zemřel v Tody. Základem jeho myšlení je teze „o jednotě protikladů v Bohu.“ Roku 1464 - PAVEL II. byl zvolen 211 papežem (pontifikát 16.VIII 1464 – 26.VII.1471) Papežství se opět vrátilo k absolutní monarchii římského pontifika. Pavel II. se zavázal pokračovat v bojích s Turky, zreformovat církev a konečně i svolat v nejbližší době všeobecný koncil. Papežství se za jeho pontifikátu vojensky střetávalo nejen s protivníky na mezinárodním poli (Čechy, Turecká říše, ale i Francie), ale i na poli "vnitropolitickém", tj. v samotné Itálii, kde se jeho politickými konkurenty stali již tradiční protipapežské státy, jako jsou Benátky, Neapolské království, či Florencie Lorenza I. Medicejského. V řešení otázek české reformace byl Pavel II. zpočátku mírnější a vstřícnější než jeho předchůdce. 16.X.1467 – Mikuláš z Flüeli opustil jako poutník svou rodinu a žil v ústraní jako poustevník. 19.X.1469 - Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský spojili svým sňatkem také svá království. Roku 1471 – SIXTUS IV. Byl zvolen 212 papežem (pontifikát 9.VIII.1471 – 12.VIII 1484) Jeho jméno je především spojováno se stavbou Sixtinské kaple, která nese jeho jméno, se zavedením inkvizice ve Španělsku a také s tzv. spiknutím Pazziů v r. 1478, kdy se snažil svrhnout vládu Lorenza I. Medicejského a tím podlomit moc rodu Medici ve Florencii. Jeden z prvních úkolů, které se jako papež snažil vyřešit, bylo zastavení turecké expanze. Paradoxně největší ránu papežské autoritě uštědřil papež Sixtus IV. ve svém vztahu k inkvizici, konkrétně k nově (či přesněji opětovně nově) ustanovené inkvizici ve Španělsku. Tímto rozhodnutím r. 1483 faktický vznikla funkce generálního inkvizitora, tj. centrálního inkvizitora pro celé území státu) zpečetil tento papež osudy tisíců nevinných obětí španělské inkvizice. Mezi nejdůležitější stavby, které se v Římě dochovaly z doby pontifikátu papeže Sixta IV., patří především Sixtinská kaple a most, který nese jeho jméno ("Sixtův most", it. "Ponte Sisto"). Roku 1484 – INOCENC VIII. byl zvolen 213 papežem (pontifikát 29.VIII.1484 – 25.VII 1492) Jako papež byl Inocenc VIII. velmi slabý, nestálý a závislý na mínění druhých. Podporoval široce inkvizici a ve své nechvalně proslulé bule Summis desiderantes affectibus (1484) podpořil čarodějnické procesy, které pořádali v Německu Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, Kniha - Kladivo na čarodějnice je prvním církevním dokumentem, v nímž je s čarodějnictvím nakládáno nikoli jako s pověrou, ale se skutečností. Bula měla dalekosáhlý vliv na prudký rozmach čarodějnických procesů, který vrcholil v následujícím století. Byl také tím, kdo v roce 1487 jmenoval Tomáse de Torquemadu velkým inkvizitorem Španělska. Roku 1492 – ALEXANDR VI. – byl zvolen 214 papežem (pontifikát 11.VIII.1492 – 18.VIII.1503) Alexadr VI. – vlastním jménem Rodrigo Borgia Patří k nejkontroverznějším církevním představitelům v dějinách, a to nejen z pohledu katolických věřících. (k tomuto papeži se ještě vrátíme v následujícím čísle FZ). 31.III.1492 – Po dobití Granady byli židé ve Španělsku donuceni buď opustit zemi, nebo se nechat pokřtít.
ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM
Svatý FILIP Patron: kloboučníků a kramářů Atributy: had, kříţ, obrazy bůţků Svátek slaví: 3. května Postavení: apoštol Apoštol Filip se narodil v Betsaidě u Genezaretského jezera podobně jako apoštolové Petr a Ondřej. Oţenil se a měl dcery. Povolán byl mezi prvními apoštoly (viz Jan 1,43n). Jan o něm píše: "Ježíš se rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: Následuj mě! - Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."(Jan 43-45) . S nadšením přijal Jeţíšovo pozvání k následování. Po seslání Ducha svatého kázal v Malé Asii a ţivot skončil ukamenováním na kříţi v Hieropoli.
Svatý JAKUB MENŠÍ (Alfeův) Patron: koţeluhů, cukrářů a valchářů Atributy: valcířská tyč, nebo kyj a kamení Svátek slaví: 3. května (spolu s svatým Filipem) Postavení: apoštol Jakub ml., syn Alfeův (Kleofášův) a příbuzný Pána Jeţíše, je představitelem ţivota z milosti, muţe modlitby a askeze. Stal se prvním jeruzalémským biskupem. Byl shozen z cimbuří a kamenován s modlitbou na rtech. Ţivotem i ve svém listě nás učí, ţe víra bez skutků je mrtvá. "Následuj mě!." Tak zve Jeţíš i kaţdého z nás. A jen na nás záleţí, zda se "perly jeho přátelství" chopíme. Uvěříme jako Jakub, ţe "perla," za kterou musíme dát všechno, nás nakonec uvede ve strhující nekonečné štěstí?
Svatý FLORIÁN Patron: hasičů, hrnčířů, kovářů, kominíků, sládků, bednářů zedníků, horníků; vzýván je jako ochránce proti suchu, ohni, povodním a neúrodě Atributy: škopek, vědro, voda, brnění, korouhev, praporec na kopí, oheň Svátek slaví: 4. května Postavení: mučedník Dle některých údajů se narodil v Cetii změněné ve Zeiselmauer (poději na St.Pőllten) u dnešní Vídně. Tenkrát ve III. stol. šlo o území Norika připojené k Římské říši. Tam také začínala jeho působnost. Florián se stal významným důstojníkem římské armády a prý i správcem provincie. Jeho sídlo bylo v jejím hlavním městě v Lauriacum (coţ je dnešní Enns v Rakousku). V Římě tehdy vládl Dioklecián, známý a krutý pronásledovatel křesťanů, k nimţ Florián patřil. Do Lorch mělo být nebo uţ bylo uvězněno asi 40 křesťanů. Florián je chtěl zachránit a skončil u soudu, kde neohroţeně vyznal svou víru. Císařský náměstek Akvilín (Aquilinus) ho odsoudil k smrti. Tomu prý řekl: "Slouţíce u vojska klaněl jsem se Bohu skrytě. Poslechnu ve věcech vojenských, ale jako křesťan se nedám nikým přinutit, abych zapřel Krista a klaněl se mrtvým modlám." Podle legendy byl utopen. S LÁSKOU HASÍ I OHEŇ ZLOBY
Řády a kongregace Alţbětinky - Řád svaté Alţběty (OSE-Sorores hospitalariae S. Elisabethae) Základem tohoto řádu se stalo uskupení několika terciářek svatého Františka z Assisi, které ţily dle následujících bodů: Láskou ke Kristu v tajemstvích jeho vtělení, smrti a zmrtvýchvstání Připodobněním se Kristu chudému a ukřiţovanému ţivotem v chudobě, pokoře, prostotě a radostné naději na věčný ţivot Úctou ke Kristu přítomnému v Eucharistiích Setkáváním se s Kristem v opuštěných a malomocných dnešní doby Dnešní řád se řídí řeholí svatého Augustina a má vlastní statuta. Heslo sester zní následovně: „Naši povinností je činit druhé radostnými.“ Řádový znak obsahuje modré pole se třemi zlatými korunkami. Řeholní oděv se pak skládá z černého nebo hnědého hábitu, cingula s pěti uzly a černého závoje. Jednotlivé konventy jsou nezávislé, v čele kláštera stojí představená – Mater antistita. Sestry dnes skládají jen jednoduché řádové sliby, postulát trvá zhruba šest měsíců, juniorát pak zpravidla tři roky. Mezi hlavní cíle řádu patří zejména péče o nemocné ve špitálech, které vznikaly při všech konventech. Hlavní patronkou řádu se stala Alţběta Uherská (Durynská), narozená roku 1207 v Bratislavě. Šlo o dceru uherského krále Ondřeje II. a manţelku durynského lanckraběte Ludvíka Durynského. Alţběta za tiché podpory svého manţela pečovala o nemocné v Eisenachu pod hradem Wartburg. Zemřela velmi mladá roku 1231. Na počátku vzniku řádu stála skupina dívek pod vedením Apolonie Rademarchové, která se sdruţila na počátku sedmnáctého století při městském špitálu v Cáchách. V roce 1627 se sdruţení přidruţilo ke konventu františkánů observantů, řád jako takový vznikl roku 1631. U nás vznikl nejstarší konvent roku 1719, kdy hraběnka Karolína Schönkirchenová po návštěvě Vídně, pozvala alţbětinky do Prahy. Pro jejich potřeby zakoupila část pozemků při ulici Na Slupi od servitů. Novou budovu nemocnice, konventu a kostela Panny Marie Sedmibolestné, spolu s nádhernou terasou buduje klasik českého dynamického baroka Kilián Ignác Dienzenhofer mezi lety 1726-1732. Všechny české konventy přeţily josefínskou reformu, činnost byla přerušena aţ v období komunistického reţimu v roce 1953. Po roce 1953 sestry působily například v Broumově, Kadani (tam byl i jeden ze starších konventů), Oseku a Brně. Po zestátnění se v praţském konventu nacházelo státní zdravotnické zařízení. Poté se vrátilo sestrám do uţívání, dnes tu sídlí Nemocnice svaté Alţběty
na Slupi, zaměřená na následnou péči. Ošetřovatelskou činnost tu dnes provádí civilní sestry, sestry řádové pečují o zahradu, návštěvy nemocných a údrţbu objektu. Druhý nejstarší konvent alţbětinek na našem území nalezneme v Brně, kam sestry uvedla v roce 1749 hraběnka Marie Alţběta Waldorfová. Nejprve sídlily v drobném objektu na Pekařské ulici, v letech 1751-53 byl postaven nový areál konventu, nemocnice a kostela v Kamenné ulici. V objektu byl v letech 1998-2001 provozován hospic pro onkologicky nemocné, po dočasném zrušení byl Hospic svaté Alţběty roku 2004 obnoven. Třetí z konventů alţbětinek vzniká zásluhou pátera Pionteka roku 1851 v Jablunkově, od roku 1853 pak probíhá u řeky výstavba konventu s nemocnicí. Protoţe však budovy značně trpí podmáčením, je roku 1926 vybudován nový klášter s kostelem a nemocnicí na návrší. Od 4. 11. 1991 zde alţbětinky provozují penzion pro seniory – Domov svaté Alţběty. Kostel Panny Marie v Praze na Slupi /Omlouváme se, že z důvodu nemoci autora R.Vaňka budou články z historie křesťanského umění a kaplí uveřejněny v následujících číslech zpravodaje/.
Co jsou to ODPUSTKY. Na otázku: Co jsou to odpustky? - v naší dějinami zraněné české společnosti získáme asi nejčastější odpověď: Jó, jejich prodávání kritizoval M. Jan Hus, a proto byl upálen. Máme tedy za to, že patřily někam do středověku a dnes už je tato praxe dávno překonána. A pak se dozvíme, že na začátku listopadu můžeme získat odpustky pro zemřelé. Papež František vyhlásil mimořádný Svatý rok Božího milosrdenství s možností získat plnomocné odpustky…. Jak je to tedy s odpustky v praxi katolické církve dnes? Každý z nás hřeší. A každý hřích zasluhuje trest. Kristus vzal tento trest na sebe a svou obětí na kříži zaplatil za nás to, co dlužíme Boží spravedlnosti. Panna Maria a svatí k tomuto „pokladu“ přispěli svými zásluhami. A církev z tohoto pokladu rozdává z Ježíšova pověření, které jí dal, když řekl Petrovi: Tobě dám klíče od nebeského království. Co svážeš na zemi, bude svázáno v nebi… Ve svátosti smíření je nám odpuštěna vina a prominut věčný trest (který bychom odpykávali v pekle), ale časné tresty zůstávají. Odpustky jsou velkým Božím darem, protože nás osvobozují od časných trestů, které bychom museli po smrti vytrpět v očistci. (Přirovnání pro děti: Jestliže míčem rozbiju sousedovi okno a přijdu za ním s prosbou o odpuštění, on mi to může odpustit, ale tím ještě sklo není spraveno. Je třeba dojít ke sklenáři a zaplatit opravu…) Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda osvobozuje z časného trestu z části nebo úplně. Nikdo nemůže přivlastnit odpustek jinému žijícímu, ale každý věřící může získat odpustky buď pro sebe, nebo je může přivlastnit na způsob přímluvy zemřelým. (Odpustky známe tak zvané: Plnomocné, odpustky umírajícím a pouze duším v očistci. Dále kdo a jak můţeme odpustky získat se dovíme v následujícím čísle). (Sestra Jana z kongregace školských sester de Notre Dame).
Jak jsem se stal ministrantem.
Pokračování z deníčku vzpomínek Jiřího
Do kostelíka Panny Marie Andělské na Hradčanech jsem jezdil často a dokonce i sám ze Starého Města tramvají číslo 1, která jezdila z Vršovic, Prašnou bránou, Celenou, přes Staroměstské náměstí, dále Pařížskou ulicí na Klárov, Chodkovými sady, kolem Hradu, na Pohořelec až na Bílou Horu. Tramvaje jezdili ve vozech zvaných „Ponorka“. V prvním voze byl hned za dveřmi takový pultík, za kterým sedával průvodčí a prodával lístky. Dětský stával 30 haléřů a dospělý 60 haléřů. Rodiče mi dali vždy pouze 60 haléřů na cestu tam a zpět a vždy v desetníkách. Jednou, tuším už to bylo na podzim, protože se brzy stmívalo a mše začínala v 18 hodin večer, nastoupil jsem do tramvaje. Elektrika se rozjela a já si šel koupit jízdenku. Nyní mi mimořádně naši dali celou korunu. Najednou jsem se děsně vylekal, když jsem v kapse korunu nemohl nahmatat, asi jsem ji ztratil. Za pultíkem seděla taková hřmotná paní průvodčí a ta se do mne pustila, že jsem ten tuláckej spratek, který utekl rodičům z domova, potuluje se po ulicích. Krade a jezdí na černo v tramvajích. Bránil jsem se, že to nejsem já, ale tramvajačka stále mlela svou až jsem se rozbrečel a přiznal se, že jedu do kostela na Hradčany ministrovat. Tu se jedné cestující paní mne zželelo a zaplatila za mne 30 halířů. Strašně jsem se tenkrát styděl a ještě jsem v zádech cítil jak mne zlověstně probodávají zlé oči paní průvodčí, která mě stejně nevěřila. Pokračování příště
Pozdrav z nebe
Foto P.Václav Salák
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Hradešicích Kaple se nachází uprostřed návsi mezi stromořadím lip. Byla postavena asi roku 1882 a patří mezi místní lidovou architekturu. P. Václav Salák vás zve na poutní Bohosluţbu 22.května v 11:15 hod. ke cti sv. Jana Nepomuckého.
NÁŠ HOST
Miroslav Čapek – katecheta ze Střelských Hoštic. Krátký životopis – curriculum vitae Narodil jsem se v roce 1975. Po ZŠ a gymnáziu jsem vystudoval PF JČU obor M-F. V roce 1998-99 jsem byl na vojně v Jihlavě a Strakonicích. Pak jsem nastoupil do ZŠ do Katovic, jako učitel M-F. V roce 2001 jsem začal dálkově studovat TF JČU, obor učitelství náboţenství a etiky, který jsem dokončil v roce 2008. Asi od roku 2006 vyučuji na naší škole také náboţenství a od roku 2009 jsem začal učit náboţenství také v ZŠ ve Střelských Hošticích a ve Volenicích. V roce 2002 jsem se oţenil a v roce 2003 se nám narodila dvojčata a třetí syn se narodil v roce 2006. Prodělal jsem také v roce 2008 váţné onemocnění, které mi otevřelo mnoho nových obzorů a míst. V současnosti stále učím a snaţím se spolu se svými nejbliţšími pomáhat v růstu boţího království. Co pro vás víra v našeho Pána Ježíše Krista znamená ? Čím vás obohacuje ? Víra je pro mě zcela zásadní a prolíná se v mém kaţdodenním ţivotě. Vyzkoušel jsem si, ţe pokud dáte Bohu první místo, o nic vás neochudí, naopak vám mnoho přidá a ukáţe vám netušené obzory a moţnosti. V mládí jsem se obával, zda o něco nepřicházím, ale teď mohu říci, ţe jsem dostal více neţ jsem si mohl zaslouţit, představit, nebo zařídit. Kaţdý máme v ţivotě jinou cestu a je to dobře. Bůh si nás vede. Jen chci všechny povzbudit, aby se nebáli jít s Kristem a zcela se mu otevřeli v modlitbě, osobním i pracovním ţivotě. Jistě to stojí za to a Bůh vás mnohým obdaří. A pokud to budete vyuţívat pro dobro nejen své, ale všech kolem vás, budete cítit Boţí království jiţ tady na zemi. Kdyby jste chtěl dát mladým nebo lidstvu nějakou radu, jaká by to byla ? Nebát se vydat s Bohem na cestu svým ţivotem. Nemáte obavy, kdy se do Evropy vtírá islám, pomocí běženců, že bude ohroženo naše kultura, zejména naše křesťanství ? Z uprchlíků mám trochu obavu, protoţe dochází ke konfrontaci s našimi proklamovanými a skutečnými hodnotami. Pokud budeme stát na skutečně ţitých křesťanských základech (víře, naději a lásce), nemáme se čeho bát a můţeme přijímat lidi v nouzi bez obav i ve velkém počtu a s různou mentalitou i náboţenstvím a můţe nás to dokonce obohatit. Pokud se ale chceme schovávat jen za humanitu, falešnou pomoc a „demokracii“, ale ve svém srdci máme jen sobeckost, lhostejnost a pýchu, pak se máme čeho obávat. Přeji nám všem, abychom se nebáli budoucnosti. Vţdyť, jak říká svatý Pavel, který toho hodně procestoval, zaţil a proţil: „ Je-li Bůh s námi, kdo proti nám.“ (Řím 8,31). Děkuji za rozhovor Veselé příběhy někdy i k zamyšlení Člověk z Turína. Povídá se, ţe kdyţ se jeden člověk z Turína zpovídal Donu Boskovi, dostal od něj otázku: „Jak dlouho jste nebyl u zpovědi ?“ „Naposledy před deseti lety.“ Odpověděl ten člověk. „Nuţe,“ povídá klidně Don Bosko, „dáte mi deset stříbrných!“ „Jakţe ,“ podivil se kajícník, „myslel jsem, ţe rozhřešení je zdarma!“ „Tak vy jste to věděl,“ pokáral ho Don Bosko, „a přesto jste čekal deset let!!!“ Chtěl, aby si ten člověk uvědomil nesmyslnost svého počínání. Copak to není hloupé, být dobrovolně nemocný deset let, přestoţe lék je na dosah ruky?
Události ve farnosti v měsíci dubnu.
My se draka nebojíme
pod tímto názvem se konala v klášteře u školských sester de Notre Dame 23.- 24. dubna víkendovka
23. dubna jsme setkali na starobylé Práchni v kostelíku sv. Klimenta na poutní mši svaté.
V druhé polovině dubna podstoupil náš duchovní otec P. Petr Koutský operaci. Nyní Nějaký čas musí být v klidu. Mysleme na něj v modlitbách, ať se nám ve zdraví brzy vrátí.
NABÍDKA AKCÍ NA KVĚTEN
Ve Svatém roce milosrdenství pořádá Diecézní katechetické středisko POUŤ Wieliczka - Krakow - Boží milosrdenství 13.5.- 15.5.2016 Odjezd z Českých Budějovic pátek 13. 5. v 6 h. ráno společným autobusem Spaní včetně snídaně je objednáno v Krakově. Duchovně nás doprovodí P. Mariusz Piwowarczyk OMI. Navštívili bychom Wadowice,centrum Krakova, Wieliczku, Wawel, Lagiewniky. Předběţná cena za ubytování je 480,-/noc a osobu. Celková cena poutě cca 3.000,-/osobu. Obědy a večeře z vlastních zdrojů. Návrat v neděli 15. 5. 2016 večer (cca ve 22.00) Více informací a přihlášení do 30. 4. 2016 na
[email protected], nebo na tel. čísle 380 420 313.
Vikariátní pouť pro děti i dospělé na Svatou Horu SOBOTA 21. KVĚTNA 2016 PRO VIKARIÁT SUŠICE-NEPOMUK Panna Maria Matka milosrdenství a Brána nebeská
PŘI TÉTO POUTI JE MOŢNOST ZÍSKÁNÍ PLNOMOCNÝCH ODPUSTKŮ
PROGRAM: 9.30 - putování z náměstí v Příbrami na Svatou Horu po svatohorských schodech (moţno dojet i autobusem) 10.30 - Svatováclavský dub a příběh Svaté Hory, slavnostní uvítání, vytvoření ţivé brány 11.00 - příleţitost k svaté zpovědi 12.00 - mše svatá v bazilice 13.00 - poutnický oběd z vlastních zásob, krámky 14.00 - interaktivní Svatohorské muzeum se soutěţí pro děti prohlídka ambitů s tvorbou šatů pro Pannu Marii 15.30 - Svatohorský Zdrávas a poţehnání Na Dětskou vikariátní pouť pojedeme z naší farnosti 16.00 - odjezd domů 7.45 - Horaţďovice autobusová zast. „u Hlaváčků“
POŘAD BOHOSLUŢEB v NAŠÍ FARNOSTI
Kaţdý čtvrtek od 17:00 hod. v klášterním kostele „Nanebevzetí Panny Marie“ ADORACE
Muzikál „GEDEÓN“ 7.května přijede do Horaţďovic divadelní skupina spojených farností z Rosic u Brna. V 19:00 hod. v kostele sv. Petra a Pavla se nám představí novým muzikálem „Gedeón“. (jedná se o starozákonní příběh o lidské odvaze) Nenechte si ujít tento nevšední záţitek.
Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected] Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 8 Kč, za kaţdý malý příspěvek předem děkujeme (není to poviné).
