… byli jedné mysli …
… m li všechno spole né… Sk 4,32-35
Farní zpravodaj Tábora a okolí ro ník VI
5
advent 2005
Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratibo ské Hory, Chotoviny, Hlasivo, Hoštice, Borotín, St ezimí
Mou duši sužuje žíze , kterou je o ekávání a touha po tvé p ítomnosti. A srdce bez ustání touží po tom, aby spo inulo v tob , Kriste. Bratr Roger Schutz
VŠECHNO MÁ SV J AS Vážené tená ky, vážení tená i Farního zpravodaje. Už pár let sleduji jeden z jev dnešní „postmoderní“ doby, který bych si dovolil nazvat zmatení základních duchovních pojm . Jeden z p íklad , na kterém toto zmatení mohu ilustrovat, nám n kdy nabízí
pojem as. Obratnou, p edevším mediální kampaní se (a nejen u nás) nejr zn jším obchodním et zc m poda ilo p esv d it velikou masu lidí, že už vlastn za al as Vánoc a kdo nevejde do pohádkového váno n -obchodního království, ony svátky mu ute ou na Sibi ... K této „masírova ce“ se pak p ipojí m sta se svými váno ními ozdobami v ulicích na po átku prosince a nakonec i oživování váno ních tradic v nejr zn jších podobách jen o n co pozd ji… Vážené tená ky a vážení tená i, kte í jste se prokousali mým lánkem až sem, chci Vám (jakož i sám sob ) p ipomenout pravdu, kterou jist známe, ale ne vždy nás zaujme: váno ní as ješt nep išel, je tu teprve ADVENT. Nenechme si tedy vnutit p edváno ní, v tšinou nákupní hore ku, zp sobenou tím, že myslíme dop edu na to, co se blíží jako váno ní no ní m ra. Zkusme si hezky prožít své te , svou skute nou p ítomnost adventní, která m že být i asem ztišení, rozjímání, zpytování sv domí. Možná se tak na „váno ní budoucnost“ p ipravíme daleko lépe, než si myslíme. A nákupy? Protože jsme si práv popsaným postojem zachránili nervy, m žeme si – aniž jsme zapomn li na advent – tak uspo ádat sv j osobní asový rozvrh, že nám v klidu a s vlastním úsudkem neovlivn ným reklamou zbude as i na n … Hezký advent Vám p eje P. Jan Kuník P. S. Kdo chcete, m žete si jako podklad k rozjímání p e íst i následující úryvek z Bible, který m už n kolikrát oslovil, by takto, bez výkladu p edložený je trochu kontroverzní… Je z knihy Kazatel, ze za átku 3. kapitoly: „Všechno má ur enou chvíli a veškeré d ní pod nebem sv j as : Je as rození as sázet je as zabíjet as bo it je as plakat as truchlit je as kameny rozhazovat as objímat je as hledat as opatrovat je as roztrhávat as ml et je as milovat
i i i i i i i i i i i i i
as umírání, as trhat; as lé it, as budovat; as smát se, as poskakovat; as kameny sbírat, as objímání zanechat; as ztrácet, as odhazovat; as sešívat, as mluvit; as nenávid t,
as boje
i as pokoje…“
SVATÁ ADELAIDA 16. prosince Narodila se roku 931, zem ela 16. 12. 999. Adelaida byla dcera krále Rudolfa Burgundského. V 16 ti letech byla provdána za Lotara Italského. Starala se o chudé a pot ebné. Po t ech letech Lotar zem el. Jeho nástupce odebral vdov Adelaid íši i korunu a když se zdráhala vzít si za muže jeho syna, uvrhl ji do žalá e. Adelaid se poda ilo uprchnout. Na pomoc ji p išel Ota I., za kterého se Adelaida v r. 951 provdala. V roce 962 byli Ota i Adelaida korunováni v ím papežem Janem XI. za císa e a císa ovnu. Po Otov smrti vzniklo nap tí mezi Adelaidou a jejím synem Otou II. a jeho manželkou. Adelaida se uchýlila do ústraní, založila etné kláštery a podporovala církev. Poslední roky svého života strávila v klášte e v Selzu, kde také zem ela. Svato e ena byla roku 1097 papežem Urbanem II. J. Nol
RORÁTY Pro nás k es any je advent období p ípravy na p íchod Krista – Spasitele, p ípravy, která se skládá z r zných takzvaných duchovních cvi ení, ke kterým pat í zvlášt modlitba, p st a almužna. Adventní p st má starou tradici a kon í vlastn št drove erní ve e í. Proto k ní tradi n bývala ryba, erný houbový kuba, sladká omá ka, váno ka, jablkový závin – tedy samá jídla postní. Už z 15. století máme zachované po ekadlo: „Advent jest. Nemáme masa jiesti, budem calty kupovati.“ Pražská synoda z roku 1366 p ikazuje tento p st a doporu uje k jídlu ryby nebo sýr a ovoce. Jiným takovým duchovním cvi ením byla i astá návšt va bohoslužeb. A my v naší vlasti máme takovou zvláštnost, kterou jiné národy nemají, totiž krásné zp vy v mate štin , ur ené pro první ranní bohoslužby. Po celý advent se odedávna totiž ob tuje první ranní mše k poct Panny Marie. Podle prvního slova latinského vstupního zp vu „Rorate coeli desuper“, esky „Rosu dejte nebesa sh ry“, se jí íká roráty. Tato ranní mše byla velmi oblíbená a p ekrásné zp vy, které ji provázely, se nám zachovaly jako drahocenné d dictví. V dob Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic zpíval p i této ranní bohoslužb p vecký sbor kn ží latinské chorály. V 15. století byly mezi tyto chorální melodie vkládány latinské písn , kterým se íkalo kantileny. Doklad takových písní máme v rukopise Vyšehradském z poloviny 15. století. O sto let pozd ji se pak latinský zp v p ekládal do eštiny a melodie se zjednodušovala. Další vývoj probíhal tak, že jako se d íve do latinského chorálu vkládaly písn latinské, do eského se vkládaly písn eské. A to jsou pak roráty, jak je známe dnes, ili „veselí a radostní zp vové adventní o vt lení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista v p e istý život Panny Marie“. Náp vy t chto zp v jsou melodie jiných duchovních písní s texty upravenými pro tuto p íležitost, nebo i náp vy písních sv tských, které dostaly jiný text. Tak nap íklad na melodii písn „ iží ku, ptá ku zeleného pe í“ se zpíval v pond lních rorátech text „Ó Duše p esvatý“ apod.
Roráty jsou zachovány bu ve zvláštních rorátních knihách, nebo jako sou ást tzv. graduál , které obsahují mešní zp vy pro celý rok. Nejstarší a nejd ležit jší rukopisy jsou nap . z roku 1572 „Písn a chvály Božské“ pana Kantora Starýho, m št nína v Novém M st Pražském, pak rorátní kniha kostela sv. Ducha v Hradci Králové z roku 1585, psaná Janem Kantorem za m stského primasa Martina Ceypa z Peclinowce a císa ského rychtá e Ji íka Balbína v Worli né a další. V r zných krajích byly i zp vy r zn upravovány, takže roráty nap . královéhradecké se liší od rakovnických i táborských. Zp v rorát byl ale rozší en po celých echách. V Hradci Králové, jak píše František Švenda, „zvonili po celý advent p ed sedmou hodinou na ve er celou tvrt hodiny zvoncem na rathausu, což na pokoj zvon ní nazývali, by m š anstvo asn utichnouc, k ranní pobožnosti tím schopn jší a ochotn jší bylo.“ Jinde zvával zvon lidi do kostela už o tvrté hodin ráno. Proto jsou roráty nerozlu n spjaty se známými dlouhými, tenkými a umn stá enými sví kami – sloupky, kterými si lidé svítili na cestu i v kostele dosud tmavém. I já jsem jako dít na roráty chodíval a moc jsme se sourozenci prosili rodi e, aby nás ur it vzbudili, protože to m lo i pro nás d ti úžasnou poezii. Tenkrát jsme zpívali ješt staré, neupravené texty, které byly leckdy naivní, ale p ece jasné a p sobivé. N které z nich mi utkv ly v pam ti, jako t eba: „Co Eva ztratila skrz jabka jedení, Panna navrátila skrze narození.“ Nebo: „Od eknouce se vší zlosti, obžerství, sv tských žádostí, živ bu spravedliv , šlechetn , st ízliv , v nad ji božské.“ Je velkou zásluhou Dobroslava Orla, že všech sedm cykl za adil do svého eského kancionálu z roku 1921, odkud se i dnes mohou erpat, i když n které písn upravil, aby byly naší dob p ístupn jší. Sám napsal o rorátech: „Roráty pat í jako istý vroucí výraz mariánské úcty našich p edk po stránce hudební k nejkrásn jším výtvor m duchovní písn v bec.“ A proto – nenechte si ujít ani poslední z adventních ned lí, abyste slyšeli ono staré a v n krásné: „Ejhle, Hospodin p ijde, a všichni svatí jeho s ním, a bude v den onen sv tlo velké, aleluja.“ (Text mons. Karla Fo ta, který p ednesl ve vysílání Svobodné Evropy v prosinci 1981).
POUTNÍ MÍSTO MARIA LORETO VE STARÉM HROZNATOV
Tentokrát, alespo v duchu, navštívíme Loretu ve Starém Hroznatov u Chebu. V echách je n kolik Loret. První eská Loreta vznikla ve druhé polovin 16. století v Horšovském Týn . Dnes je ve velmi špatném stavu. K nejvýznamn jším pat í Loreta v Praze na Hrad anech. Poutní místo Maria Loreto se nachází v blízkosti Jesenické p ehrady, asi p t kilometr od Chebu. Je nejznám jší Loretou v západních echách. Vybudovali ji chebští Jezuité v letech 1664 – 1689 s p isp ním mecenášky hrab nky Heissensteinové. Ta pocházela z rodu blahoslaveného Hroznaty, který byl podle tradice umu en na zdejším hrad . Svatou chýši na kopci nad vsí obklopil ambit s rohovými kaplemi, zvonicí v pr elí a s kostelem Sv. Ducha. K poutnímu areálu vedla velká k ížová cesta s 29. zastaveními od podhradí kolem vsi k Loret . V kaplích ztvárnily d ev né sochy p íb h o utrpení a smrti Ježíše Krista. Na dokon ování objekt se podílel známý barokní architekt Kryštof Dienzenhofer. Rann barokní prostory vyzdobili místní
um lci. Nová svatyn se stala oblíbeným poutním místem, které p itahovalo poutníky z ech i Bavorska. Pozd ji se stal kostel Sv. Ducha farním pro okolí vesnice. Po roce 1945 a vysídlení obyvatel n mecké národnosti se místo ocitlo za železnou oponou a areál Lorety zpustl. Poslední mše svatá se v kostele Sv. Ducha sloužila v roce 1951. V roce 1952 vyho ela velká v ž Lorety, velká ást vnit ního za ízení byla rozkradena a zni ena. Poda ilo se zachránit milostnou sochu Panny Marie a 24 soch ze zastavení k ížové cesty. Loreta sice nebyla zbo ena tak jako n které svatyn v okolí, ale záhy se propadla klenba ambitu a krov loretánské kaple a zkáza pod p íkrovem rozbujelé vegetace pokra ovala. Hned po pádu komunismu se za alo s její záchranou. Iniciátorem byl místní rodák ing. Anton Hart, podnikatel z Waldsassenu, který založil v N mecku spolek pro obnovu a podporu Lorety a získal první prost edky na zahájení opravy. Anton Hart se narodil v ervnu 1914 ve Starém Hroznatov , Maria Loreto d v rn znal. Tady navšt voval základní školu, tady navšt voval s rodi i každou ned li mši svatou. Byl zde pok t n, p istoupil k prvnímu sv. p ijímání, bi mování. Za války musel pan Hart rodné místo opustit a narukovat do Wehrmachtu. Jeho rodina totiž vlastnila cihelnu ve Starém Hroznatov . Sv j zážitek popisuje: „V zim za boj u Kurska jsem ležel s omrzlinami na pokraji sil ve sn hu a myslel jsem, že umírám. Najednou se mi p ed o ima vybavila cesta od našeho domu k Maria Loreto a já si ekl, že jestli tohle p ežiji, budu se Pann Marii revanšovat.“ Po návratu z války však v zá í 1946 musel s celou rodinou odejít a v n meckém Waldsassenu postavil na nohy zkrachovanou cihelnu. Pan ing. Anton Hart zem el v roce 2004 po svých devadesátých narozeninách, v roce po odsloužení první mše svaté v kompletn znovu opravené Loret . Bohoslužby se zde sloužily pro eské i n mecké v ící od roku 1993, ale b hem této doby se zde stále budovalo a opravovalo. Od dubna do prosince je poutní místo p ístupné a slouží se zde esko-n mecké bohoslužby. Duchovní správa je vykonávána z Chebu. A koliv se to zdálo neuv itelné, zni ená Loreta op t žije a navšt vuje ji mnoho turist a poutník z celé Evropy. Jan Barto
CHLÉB – OB TNÍ DAR P inášením ob tních dar vyjad ujeme nejen ochotu dát Bohu to nejcenn jší, co máme, ale také prosbu, aby prom nil svojí láskou celý sv t, který tyto dary p edstavují. Víme, že Ježíš vzal p i poslední ve e i nekvašený chléb a potom i kalich s vínem a svými slovy je prom nil ve své t lo a krev. Apoštol m p ikázal, aby to konali na jeho památku. Tím jim dal pravomoc, aby jej živého zp ítom ovali po celém sv t , kam až dojdou a ve všech dobách, i v té naší. Chce být stále s námi proto, abychom nebloudili, ale šli správným sm rem, vydrželi rozdávat lásku druhým. Chleba, který se p ipravuje ke mši svaté, je n ím posvátným. Slouží k prom ování. Je proto d ležité, abychom si dob e uv domili, co pro nás znamená a um li si ho víc vážit. Pokud se jedná o tento chleba, íká se mu „hostie“. Latinsky toto slovo znamená „ob “. Myslí se tím p vodn ob ti Starého zákona, které byly p inášené
Bohu, p edevším za h íchy lidí. Je proto správné mít úctu nejen k živému Kristu ve svátosti oltá ní, ale je t eba správn zacházet i s hostiemi, které se ke mši svaté teprve p ipravují. ekn me si však nejprve n co o tom, kdy a jak v bec chléb vznikal. Už z d jin nejstarších národ , nap íklad starých Egyp an , se dozvídáme, že základní potravinou prostých lidí byl chleba z je mene nebo prosa, spolu s cibulí a esnekem. Když uvážíme, že jen z tohoto jídla mohli erpat sílu ke stavb úžasných pyramid, musíme uznat, že to byl skute ný výkon. Podobn tomu bylo na území dalších národ . T eba pozd ji v ímské íši. ímané se nau ili hodn v cí od ek , mezi jiným i pe ení chleba. K výrob mouky sloužily nejprve hmoždí e, pozd ji ru ní mlýnky, pak i velké ( asto vodní) mlýny. V dob této íše vzniklo nám velmi známé volání: „Chléb a hry!“ César totiž zbavoval prosté lidi jejich práv. Aby zabránil nepokoj m, rozdával lidem chleba a dop ával jim hojnou návšt vu her v cirku. Moc dob e v d l, že lidé, když se najedí a dostanou zábavu, jsou neškodní, tupí a ned lají mu problémy. Ti lidé, kte í mají o chleba bídu a musí si na n j t žce vyd lat, si ho potom daleko víc váží, než ti, kte í se nemusí o nic starat a namáhat. U nás se pekl chleba také odedávna. Když peka p ibývalo, sdružovali se do cech a na kvalitu chleba se p ísn u všech peka dohlíželo. Mohlo se proto íkat „dobrý jako chleba“. P ed pe ením chleba se první bochník požehnal t emi k ížky, a aby se pak poznal, ud laly se do n ho t i dolí ky a íkalo se: Pán B h nejprve, chleba potom. Važte si chleba, je Božím darem, íkávalo se. Také dnes by m l každý z nás tato slova poslouchat. To by si m li všichni, kdo jím pohrdají, uv domit. Byly doby neúrody, kdy se pekl „hladný“ chleba. To se do žitné mouky p idával mletý hrách, kuku ice, ale i stromová k ra. Takový „chleba“ v bec nechutnal, ale jedl se. Nebylo totiž jiného. Za války podat kousek chleba v z m nebo zajatc m znamenalo trest smrti. P esto se dochovaly r žence, které se v zni koncentra ního tábora ud lali z provázk a užmoulaných chlebových kuli ek... Pro ? Protože hlado-vý a vy erpaný v ze si od ekl n kolik vzácných kousk chleba, které by mu mohly t eba zachránit život, aby si z nich ud lal r ženec k modlitb a záchran duší. Petr Svoboda (P íšt si n co povíme o chleb , jak o n m slyšíme v Písmu svatém a o výrob hostií).
ZASTAV SE NA CHVÍLI Zastav se na chvíli. Sundej rukavice, set es z vlas sníh a seber odvahu. No tak! Sáhni na kliku. P ece nez staneš stát venku, op i se do dve í. Otev i je a vejdi. Vstup do posvátného ticha chrámu. Jsi tu sám, nad tebou stoletá klenba, krása v k . Op i svoji t žkou a unavenou hlavu o kamenný sloup, zav i o i a nemysli v bec na nic. Vnímej jenom chrám. A až otev eš o i, ticho chrámu ti prozradí tajemství, které
skrývá. Nech se vést tichem. Tv j pohled zabloudí k oltá i, uvidíš k íž. Ve tvých o ích se zalesknou slzy, protože On i za tebe zem el. Nechej své srdce plakat. Vždy s každou slzou odchází kousek smutku. Pak set i slzy, usm j se a vezmi za kliku. Te už m žeš jít. Zav i dve e a nechej za sebou ten tichý staletý chrám. Nechej ho ml et, protože jedin tak m že lidem n co íct. Jenom v jeho svatém tichu mohou spat it k íž a pochopit, že i za n um el. Ale žije! Dagmar Schaedlbauerová
ROZHOVOR S NOVÝM JÁHNEM JENDOU TURKEM S Jendou jsem se sešla koncem íjna u nás doma na Horkách. P ijal mé pozvání a p i aji se nám p kn povídalo. Milý Jeníku, co bys ekl o svém d tství? Mám bezvadné rodi e, dva bratry Lá u a Tomáše a vyr stal jsem ve v ící rodin v panelákovém dom v Prachaticích. Maminka byla v invalidním d chodu a tatínek pracoval jako bezpe nostní technik v továrn na výrobu vzduchotechniky. ím jsi cht l být? V p ti letech jsem pronášel, že budu fará em. A tvé záliby? Dob e jsem se u il a b hal venku. Ze zví at byli doma králíci, rybi ky, ovce, slepice i ko ka a pes. Jak jsi vnímal mši svatou? Vždy zbožn . Odmali ka jsem ministrovali všichni t i brat i. Ve t íd jsme byli také t i (já a dvoj ata). Ale ve t íd se to tajilo. Co koní ky? Na ZŠ kroužek minikár v rámci Svazarmu, elektrotechnický kroužek, Country tance, loutkové i hrané divadlo a chrámový sbor. Co se d lo po ZŠ? Cht l jsem d lat um leckého ková e a vyu il jsem se peka em. Bratr p išel s tím, že mohu být peka em a já: „Pro ne?“ Lá a je totiž cukrá em. A co dál? Díky výbornému vysv d ení na u ilišti ve Volyni (26km) jsem p ešel na nástavbu Podnikání v oboru. V té dob už mi bylo ale jasné, že chci být kn zem. Následovalo ro ní studium konviktu v Litom icích a poté p tiletý seminá v Praze – Dejvicích. Vyhovoval mi klášterní ád, byl jsem tam rád, vzpomínám na hodiny Tv s panem profesorem Karlem Kozlem nebo na duchovního otce – v dce Karla Herbsta. Po druhém ro níku jsem absolvoval základní vojenskou službu jako svobodník. Seminá je p ípravou ke kn žství. M ls o sob pochybnosti v povolání? Bylo to spíše utvrzování v tom povolání.
Co po seminá i? Jeden rok jsem pracoval jako sanitá (ošet ovatel) na LDN v Praze- epích, v sou asnosti Odd lení následné pé e. Byla to Boží v le. Máš p íb h? Nechal jsem tam snad polovinu srdce. Potkalo m takové množství lásky ze strany personálu i pacient , že d kuji za tu zkušenost. Velmi m to obohatilo. A po roce? Pastora ní asistent v . Bud jovicích a ekání na sv cení. A jak ses dostal do Tábora? Poslal m sem pan biskup a moc jsem se sem t šil. Sv cení v katedrále bylo 4.9. a hned 5.9. za ala má služba v Tábo e. Co t tu pohladilo po srdí ku? Okouzlila m tvoje maminka Marie Knotková. Zažil jsem jí pouze dvakrát a zanechalo to ve mn tak silný dojem jakoby se i ve mn rozsvítilo, že máme v nebi n koho blízkého. Máš n co, co t provází životem? 1 Petr 4,8: „P edevším m jte vytrvalou lásku jedni k druhým, protože láska p ikryje množství h ích .“ Kon ím naše milé povídání zcela dojata. Tak mladý lov k s tak krásnou duší. D kuji, Jendo, a t ším se na další setkávání. S radostí zaznamenala Marie Berková
ZAJÍMAVÉ KNIHY Op t se setkáváme v našem pravidelném knižním okénku. Slavomír Biela napsal zajímavou knihu „B h sám sta í“. Knihu vydalo nakladatelství Paulínky v roce 2005. S. Biela se narodil v Polsku v roce 1956. Studoval na varšavském Vysokém u ení technickém, kde získal titul doktora fyziky. Následovalo studium spirituální teologie na Papežské teologické fakult ve Varšav . Od roku 1977 úzce spolupracoval s P. profesorem Tadeuszem Dajczerem, zakladatelem Hnutí nazaretských rodin, p i vytvá ení základ spirituality tohoto celosv tového hnutí. Název knihy B h sám sta í, z eteln prozrazuje spojení autora se spiritualitou sv. Terezie od Ježíše a sv. Jana od K íže. Kniha promlouvá p edevším k v ícím k es an m. Konkretizuje a aktualizuje Ježíšovu výzvu: „Obra te se, zm te své smýšlení a v te evangeliu.“ Mk 1,15. V kontextu knihy toto úst ední téma zaznívá jako jediná cesta k nalezení nových pevných jistot vnit ního pokoje a radosti v Bohu i p i všedním chodu života. Kniha k nám naléhav hovo í práv v dnešní konzumní dob . Monika Elšíková: „Opat chuligán aneb dobré dílo Anastáze Opaska.“ Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vyd í v roce 2005 v edici OSUDY. Kdo z nás by se necht l blíže seznámit s životem a dílem ThDr. Anastáze Jana Nepomuka Vojt cha Opaska, arciopata B evnovského kláštera v Praze? Tento benediktinský mnich, básník, kritik, podle vlastních slov „opat chuligán“, jak se v žertu nazýval, žil v letech 1913 – 1999. Byl p edsedou laického katolického sdružení „Opus bonum“, nositelem ádu T.G. Masaryka a estným ob anem Prahy 6. U p íležitosti milénia B evnovského kláštera byl papežem Janem Pavlem II. jmenován arciopatem.
Monika Elšíková, narozená v roce 1968, spisovatelka a režisérka, se s bezmála osmdesátiletým opatem setkala ve svých dvaadvaceti letech jako bývalá disidentka s evangelickými ko eny. O pár let pozd ji byla pok t na Opaskovým eholním jménem, jako Monika Anastázie. Kniha obsahuje adu zajímavých fotografií ze života tohoto skromného a velkomyslného lov ka. Stanislav Krej í: „Žijeme ve vztazích“. Kniha vyšla v nakladatelství Sypták v Brn , 2004. Autor knihy prožil ást svého života, do 28 let, jako nev ící. ty i roky po svatb uv il v Boha a za al velmi intenzivn hledat. V dob totality nebyla tém žádná vhodná literatura k dispozici, pouze v mí e omezené a t žko se shán la. V 35 letech zatoužil S. Krej í po teologickém vzd lání. ekal dalších p t let, než za al studovat. Ve 46 letech byl vysv cen na stálého jáhna a dodnes p sobí v jedné moravské farnosti. Zárove p ednáší náboženství na církevní st ední škole. Ve svém život musel p ekonat adu t žkých krizí, na základ nichž získal mnoho osobních zkušeností. Jeho kniha je k dispozici každému lov ku, který o ni projeví zájem, p edevším v oblasti vztah a v oblasti hledání Boha v život lov ka. Stanislav letos oslaví 31 let spole ného života se svojí ženou. Manželé vychovali spole n t i d ti. Velmi p knou knihou pro d ti je kniha Old icha Seluckého „Pavel, dobrodruh víry“. Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vyd í, 2004. Kniha vypráví d tem napínavým zp sobem ty nejdramati t jší p íhody, které apoštol Pavel zažil b hem svého na události tak bohatého života. Akademická malí ka Zde ka Kraj ová doplnila knihu opravdu p ekrásnými jemnými ilustracemi. P eji vám š astnou ruku p i výb ru knih. Miloslava Skopcová
POU DO ÍMA Po átkem íjna se uskute nila pou táborských farník do íma. Provázeni modlitbami našich blízkých jsme se pod vedením otce Václava Hese vydali na dlouhou cestu. V Písku se k nám p idal organizátor celé akce otec Roman Dvo ák. Po celou dobu našeho putování nám pak p edával neuv itelné množství informací, stal se nám nejen skv lým pr vodcem, ale i ochráncem, dával nám nejen sv j as a energii, ale i sám sebe! První zastávkou a také prvním velkým zážitkem bylo m sto Assisi, kde se roku 1181 narodil svatý František a za al tady i sv j zbožný život. Krásné bylo, že jsme místa prosycená jeho odkazem navštívili den p ed jeho svátkem. Pak už nás p ivítal ím, životem bující sou asné m sto se svou úžasnou minulostí. B hem šesti p ekrásných deštivých dn jsme navštívili více než t icet k es anských chrám , monumentální staro ímské památky, odvážn jsme cestovali spolu s ímany metrem, poznali jsme i dobrodružnou dopravu po m stských komunikacích. Na každém kroku bylo vid t, že si ím vždy udržel roli u itele civilizace a z stal centrem kultury a duchovního života tím, že se stal srdcem k es anství a sídlem Petrových nástupc . Naše duchovní zážitky se dají slovy jen velice t žko popsat. Ten, kdo ím navštívil, se mnou jist souhlasí. ímské baziliky – bazilika sv. Petra, Santa Croce, Lateránská bazilika, bazilika sv. Pavla za hradbami, kostel sv. Petra v et zech a další – m
ohromily svou nádherou. Dnešní lov k musí žasnout nad tím, co k oslav našeho Pána dokázaly vytvo it lidské ruce p ed mnoha staletími. Sv dectví prvních k es an jsme cítili p i slavení eucharistie v katakombách, vše nás tam napl ovalo nad jí a vd ností. Hluboko v srdci mám uloženy vzpomínky a prožitky z návšt vy a mše svaté v benediktinském klášte e v Subiaco. Nesmazatelnou stopu v nás všech zanechala ú ast na generální audienci u papeže Benedikta XVI. na Svatopetrském nám stí ve Vatikánu. Byli jsme dokonce obdarováni eucharistickou bohoslužbou v prostorách nejv tšího k es anského chrámu, v bazilice sv. Petra. D kuji Bohu, že se tato pou mohla uskute nit a že jsem se jí mohla zú astnit. D kuji za o. Romana a o. Václava, za jejich duchovní vedení, za vše, co nám p edávali v ím a p edávají dál. D kuji našemu Pánu za jeho lásku a za všechny dary, kterými nás zahrnuje. D.M.
PODA ILO SE V pátek 30.9. ráno jsme se sešly na vlakovém nádraží. Základní družina: Zuzka, Annes, Alžb ta, Pája, já a M ra, náhradnice Josefka a Mat j a náš doprovod Mihule a Mary. Jely jsme obhajovat 1. místo na Svojsíkov závodu z roku 2003. Vlak nás dovezl do Prahy a po n kolika dalších p estupech jsme dorazily do Lanškrouna. Tam se nás ujali místní skauti. Dovedli nás do areálu, kde jsme m ly být ubytovány. Po registraci jsme se nast hovaly do p id lené chatky. Když dorazili všichni ú astníci, byl pískán nástup. Družiny se se adily podle kraj od západu na východ. Vzty ila se vlajka, byla zaseknuta sekyra práce a Svojsík v závod 2005 byl oficiáln zahájen. Promluvil k nám mimo jiné i starosta Lanškrouna, který nám vypráv l o m st a jeho historii. Následovala skv lá ve e e a ve erka. Ráno bylo velmi mlhavé. Po rozcvi ce jsme se vrhly na snídani a nástup. Každá družina byla vyfotografována na prezentaci. Podle po adí na startovní listin postupn vybíhaly družiny na tra závodu. Pro vypln ní volného asu byl pro nás p ipraven doprovodný program, t eba uzlování, historie skautingu, relaxace s hudbou nebo lanové centrum. Na nás došlo až po ob d . Sbalily jsme si do batohu povinné vybavení: KPZ, lékárni ku, nože, zápisníky a také povolený doping vodu a okoládu. Na startu jsme zazpívaly písni ku, zkontrolovaly vybavení, byl nám zapsán as startu a vyb hly jsme na tra . Mezi disciplinami nechyb la zdravov da, stavba stan , d jiny skautingu a R, uzlování, ekologie i rozd lávání ohn , kde jsme dostaly špalek d eva a za 12 minut jsme m ly p epálit provázek 50 cm nad zemí. Po ítal se i as na p tikilometrové trati. Všechno bylo do detail promyšleno. Po dob hnutí jsme se nave e ely a rychle jsme se p ipravily na ve erní nástup. Následoval slavnostní ohe , p i kterém se vyhlašovaly výsledky dopro-vodného programu. Naše náhradnice vít zily na celé á e. N které družiny si p ipravily hry nebo scénky. Okolo jedenácté jsme šly spát. Ráno op t snídan a nástup. Sbalily jsme si batohy a naložily je do p ipraveného auta. Slavnostním pr vodem jsme se dostaly na nám stí, kde probíhalo vyhodnocení závodu a p edávání cen a putovních štít vít zným družinám. Op t k nám promluvil
starosta m sta. Za ínalo se od posledních míst. První 4 družiny dívek, mezi kterými jsme byly i my, vystoupily na pódium. Ceny se p edávaly tam. ekalo nás radostné p ekvapení, protože jsme se umístnily op t na 1. míst . Dom jsme si odvážely putovní štít, atlas R, termosky a jiné dárky. U chlapc zvít zila družina z Lanškrouna. Po spušt ní vlajky následovalo spole né fotografování vít zných družin, odjezd dom a pár gratulací od kamarád , rodi a vedoucích pomocí SMS. Všechny jsme z toho m ly dobrý pocit. Št pánka Dejmková – Rychlík, 9. dív í oddíl s rozší enou náboženskou výchovou MOD INKY Poznámka redakce: Svojsík v závod probíhá vždy v lichých letech. Je to vlastn mistrovství republiky ve skautských disciplinách. Mod inky jej vyhrály v letech 2003 a 2005. V mezidobí probíhá obdobný závod pro mladší do 12 let, vl ata a sv tlušky. Také tento závod na celostátní úrovni vyhrály v lo ském roce 2004 sv tlušky z 9. oddílu Mod inky. J.V.
RECEPT NA VÁNOCE Kapr v rosolu 1 1/2 kg ryby s l, 1/2 celeru, 1 menší petržel, 1 mrkev, 10 dkg cibule 10 zrnek pep e, 4 zrnka nového ko ení, kousek bobkového listu, špetka tymiánu, želatina, ocet Postup: Rybu opereme a va íme se zeleninou a ko ením 10-15 minut, necháme vychladnout. Maso podle chuti osolíme a okyselíme. Nalijeme do mísy. Uložíme do chladni ky. Podáváme s chlebem nebo pe ivem. Vanilkové rohlí ky 40 dkg hladké mouky 20 dkg tuku nejlépe másla 8 dkg o íšk – pomletých 8 dkg mou kového cukru 1 celé vejce Postup: Ze surovin zad láme t sto, hodn propracujeme, necháme 1 hodinu odpo inout v chladni ce. Z t sta tvo íme malé rohlí ky, které pe eme na plechu do r žova. Teplé obalujeme v mou kovém cukru s vanilkou. Z rodinného receptá e vybírala Miloslava Skopcová
KRÁTKÉ ZPRÁVY V ned li 23. 10. se konala sbírka na misie, která vynesla: v Tábo e 15.800,- K , v Sezimov Ústí 4.500,- K , v Pohnání 9.200,- K , v Ratibo ských Horách 1.350,- K .
V ned li 30. 10. se konala duši ková sbírka na Charitu, která vynesla: v Tábo e 10.000,- K , v Sezimov Ústí 2.800,- K , v Pohnání 1.000,- K , v Ratibo ských Horách 800,- K . Ze sbírky v ned li 13. 11. byla poslána 1/3 na bible pro Etiopii: v Tábo e 2.000,- K , v Sezimov Ústí 1.000,- K , v Pohnání 900,- K , v Ratibo ských Horách 250,- K . Pán B h zapla za všechny vaše dary. Sbírky v prosinci: 4. prosince na bohoslovce Svátost smí ení, která je z etelným vyjád ením adventního p ipravování se na p íchod Boha mezi nás, lze konat p ed každou mší svatou a kdykoliv jindy podle domluvy s kn zem. Na požádání p ijdou kn ží velmi rádi posloužit svátostmi i nemocným do jejich domov nebo do nemocnice. V sobotu 3. prosince se uskute ní Mikulášská besídka pro d ti v budov gymnázia v Tábo e od 14.00 hod. P edpokládaný konec besídky cca 16.00 hod. Vikariátní katechetické st edisko Tábor ve spolupráci s ímskokatolickou farností Tábor-Klokoty po ádá v sobotu 3. 12. váno ní dílnu. Za átek je v 9 hod. D ti spole n s dosp lými budou pracovat na ozdobách z papíru, vosku a jiných materiál , na ozdobách do oken a váno ních p áních. Po skon ení dílny bude uspo ádán malý trh výrobk a výt žek bude použit pro pot eby farnosti otce Romana Musila OMI v Bai de Henne (Zátoka slepic) na Haiti v Karibiku. Na slavnost Panny Marie po até bez poskvrny prvotního h íchu, ve tvrtek 8.12. bude v Tábo e sloužena mše svatá v 8.00 hod. v d kanském kostele Prom n ní Pán a v 18.00 hod. v kostele Narození Panny Marie na nám stí Mikoláše z Husi.
Adventní a váno ní koncerty – v kostele Prom n ní Pán v Tábo e: 11. 12. v 15.00 hod.: benefi ní koncert Leo clubu Tábor 25. 12. od 13.30 do 16.30 hod.: sváte ní preludování ZUŠ Tábor, žáci ze t ídy u . Old icha Jelínka 26. 12. v 16.00 hod.: váno ní varhanní koncert Ladislava Šotka 8. 1. ´06 v 16.00 hod.: Novoro ní koncert Posádkové hudby Tábor
– v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Klokotech: 25. 12. v 15.30 hod.: váno ní skladby a improvizace na opravených varhanách hraje Ladislav Šotek 1. 1. ´06 v 15.30 hod. Nový rok s chrámovým sborem – v kostele Povýšení sv. K íže v Sezimov Ústí: 26. 12. v 16.00 hod.: váno ní koncert sboru Nokturno – v kostele sv. Vojt cha v Ratibo ských Horách: 28. 12. v 15.00 hod.: váno ní koncert – sbor sv. Ji í z Vraného nad Vltavou zazpívá koledy z ech, N mecka a Anglie V ned li 18. prosince v 16:00 vystoupí na Adventním koncertu v kostele sv. Havla ve St ezimí i sbor Exodus a Smy cový soubor ZŠU ze Sedlce – Pr ic. V íme, že Vám návšt va tohoto koncertu zp íjemní prožití záv ru adventu. Všichni milovníci hudby jste srde n zváni! V pond lí 26. 12. 2005 se, dá-li B h, uskute ní d tská mše svatá v kostele svatých Petra a Pavla v Chotovinách za ú asti d tského chrámového sboru „Chorus Domini“ Chotoviny, který zahraje a spolu s ostatními ú astníky bohoslužby zazpívá váno ní koledy. Srde n zveme všechny, zvlášt d ti, jejich rodi e a prarodi e. 1. 1. 2005, 14.30 hodin, bohoslužebná místnost p i kostele sboru C SH v Chotovinách: to je doba a místo tradi ní novoro ní ekumenické bohoslužby, po ádané spole n ímsko-katolickou farností Chotoviny a sborem Církve eskoslovenské husitské Chotoviny. Dary na r zné církevní ú ely (pro farnost, na bohoslovce, na misie, adopce na dálku, …) lze uplatnit ke snížení základu pro výpo et dan ze mzdy (nebo dan z p íjmu). Takto získané prost edky lze pak znovu darovat. Velmi rádi na požádání vystavíme potvrzení o daru církvi.
Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají ímskokatolické farnosti uvedené v hlavi ce. Redakce: Tábor, D kanská 305, tel. 381 253 824 - vede Petr Svoboda. e-mail:
[email protected] Farní zpravodaj na internetu: www.sezusti.webzdarma.cz/zpravodaj
Novomanželka stojí nad sporákem a drží za krk slepici. Po p l hodin se muž zeptá: „Prosím t , co to d láš?“ „No, tady je napsáno: Slepici p l hodiny mírn dusíme...“
Manželé, kte í se asto hádají, si spolu zajdou do restaurace. Sednou si ke stolu. Najednou íšníkovi spadne tác. P i zvuku rozbíjejícího se skla povídá manžel žen : „Slyšíš? Hrají tu naši.“ „Jak se vám, pane Houžvi ko, líbil ten nový kn z?“ „V bec ne, p i kázání dával na n která slova tak silný p ízvuk, že m vždycky vzbudil.“ „Pane Nováku, nevadí vám, když každý den hraji na piáno?“ ptá se Pepí ek souseda. „No, trochu mi to vadí, chlap e.“ „Jé, a nešel byste si st žovat mamince?“ P ijde maminka s malou dcerou do obchodu a rozhlíží se. „Mami,“ povídá ji dcera, „já bych cht la támhle tu velkou pannu, co je op ená o pult, zívá a zavírá o i!“ „Psst, dít , to je prodava ka!“ Dva sourozenci se honili po byt a dostali za to na ezáno od maminky. Tatínek p ijde z práce a ptá se jich: „Kluci, co že jste takoví zaražení?“ „Ale, maminka nám na ezala za nedovolenou rychlost.“ Do ekárny v porodnici vejde sest i ka se dv ma novoroze átky v náru í a ptá se zmateného novope eného otce: „Nevadí vám, že je jich víc?“ „Ale kdepak, sest i ko!“ ekne tatínek a svalí se jako špalek na zem. „ lov e, vzmužte se a vsta te,“ napomíná ho sest i ka, „podržte je a já dojdu pro další!“ Žáci píší slohovou úlohu na téma: Co rád jím. Pepí ek se vyjád il stru n a napsal: „Já jím nejrad ji zmrzlinu!“ Frantík od n ho opisoval a napsal ješt stru n ji: „Já taky.“ Syn p inesl ze školy poznámku: „Váš syn ve škole neustále napovídá spolužák m u tabule!“ „Jak to, že napovídáš?“ ptá se ho tatínek. „To je tvoje vina, tati!“ „Moje vina?“ „No, ty m po ád nabádáš, abych nebyl sobec a byl kolektivní ke svým spolužák m!“ D de ek o sob prohlašoval: „Jsem takový h íšník, že kdybych šel ke zpov di, fará to nep ežije.“ Slyšela to vnu ka a um la odpov d t: „H íchy neodpouští fará ale B h, který je milosrdný. A navíc dob e ví, že fará má u nás málo a musí si je chránit.“ Na záv r slavnostní váno ní bohoslužby kn z promluvil takto: „P eji vám všem radost z p íchodu Spasitele na sv t a t m, které tu zase celý rok neuvidím, p eji i p kné Velikonoce a vyda enou dovolenou.“
