Farní Občasník Časopis farního společenství v Otrokovicích a Pohořelicích
Číslo 3, ročník XVII.
Neděle 14. 5. 2006
Kresba: J. Kropáč
Zdrávas, hvězdo mořská Zdrávas, hvězdo mořská, Matko Boží štědrá, ustavičná Panno, šťastná nebes bráno. Přijímajíc AVE ze rtů Gabriele, vrať nám pokoj pravý, měníc úděl Evy. Rozvaž pouta vinným, slepé vyveď ze tmy, odvrať od nás vše zlé, vypros všechno dobré. Vypros, Matko naše milost od Ježíše, neboť on nám z nebe byl dán skrze tebe. Panno nejvýš svatá, mírná, vlídná, tichá, veď nás cestou ctností, ať jsme tiší, čistí. Uč nás, Panno čistá, následovat Krista, u něho ať s tebou, najdem radost věčnou. Ave maris stella, hymnus od neznámého autora z přelomu 8. a 9. století
Poděkování maminkám O druhé květnové neděli, kdy slavíme „Svátek matek“, přicházíme k maminkám, ale i k manželkám a babičkám s poděkováním, že přijaly krásný úděl mateřství a dopřály zrození dětem, v jejichž očích a úsměvu se odráží krása Božího stvoření a veliký pocit štěstí k té, která jim darovala život. Milé maminky, všechny si zasloužíte úctu a ocenění a také přání, aby z vašich dětí vyrostly osobnosti nejen s krásou fyzickou, ale i duchovní –
aby obojí tvořilo harmonii založenou na křesťanských zásadách po vzoru životního stylu Mariina. Jako poděkování přijměte, prosím, následující „Modlitbu za manželku“.
Modlitba za manželku Děkuji Ti, Bože, Děkuji Ti za tento večer, za ticho, za to, že máme domov, že nemusíme dnes nikam jít, že nemusíme pospíchat. Děkuji Ti, že jsi tu s námi, že vím, že si s Tebou mohu povídat. Sedím u stolu a nic nedělám, jen tak sedím a koukám. Koukám na svou ženu, právě kojí naše dítě. Nyní zvedla hlavu, usmívá se a podává mi ruku. Bože, děkuji Ti za ni, za to, že je na světě, že je má. Děkuji Ti za její dětství, které ji nutilo hledat odpověď po smyslu věcí. A pak Ti děkuji za její křest, za naše setkání, za požehnání k sňatku, za první důvěrnou chvíli, za všechnu naši lásku. Děkuji Ti za její tělo, za její duši, za to, že si rozumíme. Děkuji Ti za zázrak, který se od věků znovu a znovu opakuje, za život, který vznikl, za růst a první pláč našeho dítěte. Bože, děkuji Ti za naše křehké štěstí, za to, co je, a co by nemuselo být. I jiní se měli rádi - a přestali se mít. Bože, prosím, nedopusť, aby se i nám něco podobného stalo. Dej, abychom byli moudří, abychom více milovali, než toužili být milováni, abychom více dávali, než toužili brát, abychom si vážili svobody druhého, respektovali jeho vůli, abychom byli vynalézaví ve vytváření jednoty srdcí a myslí, abychom si uměli vzájemně pomáhat, snímat únavu, dodávat odvahu. Bože, dej, abychom se milovali bez pokrytectví, abychom měli v ošklivosti zlo, Inuli k dobru, abychom více než osobní prospěch hledali prospěch druhého. Bože, dej, aby naše láska byla pokorná a laskavá, aby byla trpělivá, kdyby nebylo vše tak, jak bychom si přáli, aby byla ohleduplná v nemoci, v starostech, ve špatné náladě. Bože, dej, abychom byli k sobě navzájem dobrotiví a milosrdní, abychom si uměli odpouštět i největší chyby a hříchy, abychom uměli vždy znovu začínat, abychom uměli čekat a doufat. Dítě už spí. Má žena přichází, usmívá se a podává mi ruku.
Bože, dej, abych ji nikdy nezklamal, abych ji vždy chránil, byl její oporou, její silou. Pomáhej nám, Bože. Přebývej u nás. Buď v každém z nás. A mnohokrát, mnohokrát Ti děkuji. Za ni, za naše první dítě, za všechno. Maria, Matko krásného milování, Tvé přímluvě nás všechny svěřuji. A Tebe Josefe, patrone rodin, také prosím o pomoc a přímluvu. Amen.
Nejen mladým maminkám Měsíc květem je spojen nejen s májovými pobožnostmi k Panně Marii, ale také se svátkem matek. Pro křesťany je mateřské poslání spojeno i s tím, jak od nejútlejšího věku uvádět děti do společenství církve. Určitě nejedna maminka zvažuje, zda má nebo nemá význam se s takovým křesťánkem účastnit bohoslužeb. Pro všechny, které toto téma zajímá, uvádím část článku jedné mámy z časopisu „Život víry“ s názvem „Dej, co máš“. Jít s dětmi v neděli na shromáždění věřících je fyzicky i psychicky náročná práce. Teď už se mi to tolik nestává, protože děti mi už trochu povyrostly, ale když ještě byly malé, dost mě to trápilo. Snažila jsem se vždycky v neděli sbalit všechny důležité propriety, nějakou tu hračku a velkou zásobu trpělivosti a odhodlání. Včas vstát - to raději dřív, protože vždycky se něco neočekávaného semele, a s předstihem vyrazit. Většinu času člověk stejně stráví někde na chodbě, snaží se zabavit děti, aby se nenudily anebo příliš neřádily. Z kázání jsem v podstatě neslyšela nic, občas jsem s někým mohla prohodit pár slov. Samozřejmě, že nás takhle po chodbě vláčelo nebo honilo svá robátka víc matek. Jasně, že nejvíc jsme si tedy povídaly mezi sebou. Ale protože jsme všechny byly ve stejné situaci, těžko jsme si mohly říci něco nového, povzbudivého, obohacujícího nebo inspirujícího k zamyšlení. Zase jen ty plenky, slevy, zoubky, stoličky, první obraty, krůčky a slovíčka našich dětí. Když se sejdeme jako maminky v soukromém prostředí nebo venku na pískovišti, je to pohodlnější. Nemusíme děťátka držet tak zkrátka, nečekáme, že půjde o něco víc než o popovídání nebo kratičkou modlitbu, a nejsme pak zklamané, že vlastně nevíme, proč jsme se na to shromáždění tak hnaly. Nebylo by lepší zůstat doma? Jednou jsem se o svých myšlenkách zmínila jedné starší ženě ve sboru. Vyprávěla jsem jí, jak jsme ráno vždycky nervózní, abychom přišli včas, někdy se pohádáme s mužem, pak ten neplodný čas během shromáždění a cesta domů, potom nestíhám s obědem, má to vůbec cenu? Nebylo by lepší být prostě v klidu s dětmi doma, občas se vystřídat s mužem a počkat, až mimina povyrostou? Ta dobrá žena se úplně zhrozila. "To přece nemyslíš vážně? Copak si neuvědomuješ, jak moc to
pro nás znamená, že tady můžeme pravidelně vídat vás, krásné maminky s těmi vašimi rozkošnými dětmi? Jak nás to motivuje k modlitbám za vás? My starší ženy potřebujeme pozorovat vaši svěžest, vaši moudrost a radostnost. Jste pro nás povzbuzením, že to, co my jsme nezvládly, to, v čem jsme třeba zklamaly při výchově dětí a v rodině vůbec, to vy mladší dokážete." Žasla jsem nad jejím rozohněním. Ale ještě to nebylo všechno. "Taky máte zodpovědnost. Jste totiž jako mladé matky vzorem pro svobodné dívky. Na vás dost záleží, jestli zatouží mít rodinu. Jinde kolem sebe moc povzbuzujících příkladů neuvidí." Zamyslela se a pak docela tichým hlasem řekla: "Někdy si můžeš myslet, že nic nemáš. Ale dej, co máš. Pro někoho to může znamenat víc, než bys myslela." Ty poslední věty mě docela šokovaly. Nemyslela jsem si, že jen má přítomnost může mít pro někoho nějaký význam. Jak řekla ta starší dáma: Dej, co máš. Pro někoho to může být víc, než bys myslela. vybral otec Josef
Modlitební společenství v duchu charismatické obnovy Již více než pět let se v naší farnosti scházíme k modlitbám s touhou prožívat a upevňovat živý vztah k Pánu Ježíši. Vznik společenství byl inspirován duchem charismatické obnovy. Nejdůležitějším úkolem charismatické obnovy na jejím počátku byla snaha vydávat svědectví o Boží lásce. Spiritualitou našeho společenství je především modlitba a otevřenost k charismatickým darům Ducha svatého působením Boží milosti. Jsme si vědomi toho, že v následování Ježíše Krista a v povolání k účasti ve víře má každý věřící své charisma, darované Duchem (srovnej 1 Kor 12, 13-31. 1 Petr 4,10 n). Náplň setkávání tvoří zpěvy, modlitby díků, chval, modlitby prosebné, přímluvné, modlitba růžence, četba Písma svatého a rozjímání nad Božím slovem, četba úryvku z duchovní knihy s tichým zamyšlením, diskuze nad různými tématy, osobní svědectví, plánování společných akcí. Přímluvnou modlitbou sloužíme každému, kdo o ni požádá. Vzájemné vztahy upevňujeme mimo pravidelná setkávání např. při společných návštěvách, oslavách narozenin, výletech. Vytváříme prostor pro sdílení radostí, bolestí, povzbuzení, porozumění, podporu, svědectví prožívané víry. Osobní formaci uskutečňujeme účastí na duchovních cvičeních, konferencích, kurzech duchovní obnovy, přednáškách, poutích, rozšiřováním teologického vzdělání. Usilujeme o to, abychom svou víru dosvědčovali konkrétními skutky. Proto se snažíme spolupracovat s farní radou, zapojujeme se aktivněji do
života naší farnosti (např. účastí při Tříkrálové sbírce, výukou náboženství, lektorskou službou, členstvím v chrámovém sboru atp.). Naší snahou je šířit radostnou zvěst na místech svého působení (v prostředí rodinném, pracovním, mezi přáteli) a být živým svědectvím víry, naděje a lásky. Duch Boží rodiny do našeho nitra proniká ve chvílích, kdy se našeho setkání účastní i otec Josef, otec Robert nebo jáhen Martin. Naskýtá se tak příležitost nejen ke vzájemnému poznávání, přátelskému povídání, ale i dotazování nad nejasnými teologickými tématy. Naše spolčo je otevřené pro všechny, a to bez ohledu na pohlaví, věk, stav, farnost, zdravotní stav, příslušnost k národnosti či rase. Scházíme se pravidelně každý druhý čtvrtek v budově otrokovické fary v klubovně č. 2 (v přízemí nové části fary od bočního vchodu do kostela). Začátek je v 18.00 a ukončení přibližně ve 21.00 hod. Je povzbuzující, že naše farnost nabízí příležitost k mnoha aktivitám a možnostem setkávání. Přesto i tak, někdo může mít pocit, že se z různých důvodů nemá kam začlenit. Pokud se tedy někdo cítí sám a touží po prohloubení vztahu s Pánem, rád by navázal nové vztahy a byl srdečně přijat, pak neváhejte a přijďte mezi nás. Společně strávený čas může být také vhodnou inspirací pro váš duchovní život. Těšíme se! J - nf -
Modlitba v „Roce diecéze“ Před 4. nedělí postní dostaly naše farnosti Otrokovice a Pohořelice dopis s pohlednicemi od dětí z farnosti Hroznová Lhota. Tyto děti si mezi sebe rozdělily jednotlivé farnosti a každý týden se během Roku diecéze za některou modlí. Dále si chtějí udělat výstavu pohlednic a fotografií farností Olomoucké arcidiecéze a proto přivítají, když jim pošleme pohlednici ze své farnosti. Kdo by tak chtěl učinit, může pohled či fotku poslat na adresu: ŘK farnost, Hroznová Lhota 73, 696 63. Zde je text napsaný dětmi:
Střípky z konviktu Olomouc, 25. dubna 2006 Sestry a bratři v Kristu, před asi půl rokem jste si mohli přečíst na stránkách Občasníku pozdrav z Teologického konviktu a jsem rád, že vás mohu na tom samém místě pozdravit znovu. Naše jednoletá formace v konviktu se pomalu chýlí ke konci a dá-li Bůh, čeká nás od září pět let v semináři. Za uplynulého půl roku se u nás událo hodně věcí. V lednu jsme prožili pětidenní exercicie v Kroměříži u Milosrdných sester sv. kříže a menší polovina konviktu v Rokoli (okr. Náchod) u sester Schönstattského hnutí. Já jsem byl v Kroměříži. Naším exercitátorem byl salesián P. Vaculík a musím říci, že to pro mne byl velký krok kupředu. Ale ještě před exerciciemi jsme absolvovali dvoutýdenní praxe v různých pečovatelských a ošetřovatelských zařízeních na území celé naší republiky (hospice na Sv. Kopečku, v Rajhradě, kněžský domov na Moravci, nemocnice v Praze pod Petřínem atd.). Já jsem ještě se dvěma spolubratry prožil praxi v dětském hospici v Malejovicích (okr. Kutná Hora), jejímž zřizovatelem je Nadační fond Klíček. Účelem praxí bylo naučit se prakticky sloužit druhým lidem. V únoru nás opustili dva bratři, jeden z diecéze Brno a jeden z olomoucké arcidiecéze. Cítili, že jejich místo a životní cesta je jinde. Teď bych rád podotknul, že je velmi smutné, když se na konvikťáky nebo bohoslovce, kteří odešli ze semináře, ukazuje prstem a říká: Tamten zradil Pána Boha! To se mnohde opravdu děje a není to zrovna křesťanské! Nyní je nás v konviktu 30, z naší diecéze 8. Již před nějakým časem jsme rozběhli intenzivní přípravy na misie, které uskutečníme na konci května v okolí Zábřehu na Moravě. Nebudou to misie v pravém slova smyslu. Spíše půjde o to připravit program na určitém místě např. pro děti, mládež, rozhovory se studenty ve školách o náboženství… prostě trochu oživit ten „zajetý“ život v pár venkovských farnostech. Pobyt v konviktu končíme v polovině června, kdy se rozloučíme s bratry z Čech, kteří od září začnou v semináři v Praze, a rozjedeme se do svých domovů. O prázdninách nás ještě čekají asi 2 – 3 týdenní brigády v semináři, na ministrantských pobytech a jiných místech. Poslední zpráva, o kterou se s vámi chci podělit, je, že naše rodina (a tedy i já) již nebydlí v Otrokovicích, ale přestěhovali jsme se jinam. Takže se asi budeme vídat zase o něco méně než dosud, ale moje „doma“ zůstává mezi vámi v Otrokovicích, vždyť jsem vám za mnoho vděčný. Jménem všech v konviktu vám děkuji za vaše modlitby. Pán Bůh zaplať. S pozdravem Štěpán
„CÍRKEV = CHARITA“ Minulý týden ve čtvrtek 27.4. se v Olomouci konalo první setkání ředitelů charit spolu s kněžími a jáhny působícími ve farnostech, kde Charita provozuje svoji činnost. Toto setkání mělo vysokou úroveň (bylo věnováno encyklice papeže Benedikta XVI. „Bůh je Láska“) a proto bych se chtěl s vámi podělit o několik myšlenek, které mě zaujaly. První část setkání byla teoretická. Já jsem si zde více mohl uvědomit, že církev (křesťan) a Charita patří neoddělitelně k sobě: „Charita není firma vedle kostela, ale firma v kostele.“ Církev je komunita lásky, která se má projevovat navenek. A to třemi způsoby: 1) hlásáním radostné zvěsti i za cenu obtíží (tj. martirie), 2) přinášením obětí Bohu (tj. liturgie), 3) službou druhým (tj. diakonie neboli charita). Úkolem každého křesťana je, aby tyto tři prvky nějakým způsobem uskutečňoval ve svém životě! Protože každý člověk má díky křtu důstojnost, která je také trojí: 1) důstojnost kněze – tomu odpovídá přinášení obětí Bohu; 2) proroka – tomu odpovídá hlásání radostné zvěsti; 3) krále – tomu odpovídá služba druhým (neboť Ježíš řekl: „Kdo chce být mezi vámi prvním (králem), ať je služebníkem všech!“). Tato činnost církve (tedy křesťana) je výstižně popsána Biblí: „Všichni, kteří přijali víru, prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, dělili se o jídlo s radostí, chválili Boha a byli všemu lidu milí.“ (Sk 2,44nn; 4,32nn.) Ve druhé části setkání se mluvilo o dobrovolné pomoci Charitě (konkrétní projev služby lásky druhému) a tak jsem si také uvědomil, jak prospěšní mohou být na tomto poli lidé nejrůznějších schopností. Dobrovolnická služba Charity = modlitba, dar, práce (tj. např. doprovázení a návštěvy starších lidí, věnovat jim čas, naslouchat jim a nést s nimi jejich těžkosti; příprava bohoslužby pro starší lidi; nachystání starších k účasti na bohoslužbě; připravit děti, aby o Vánocích nebo Velikonocích navštívili nemocné; organizace kulturních akcí; tříkrálová sbírka; péče o vozidla; pomoc v účetnictví; tvorba webových stránek; pomoc při úklidech charitních zařízení; pomoc při roznášení jídla…). Nakonec bych chtěl všechny povzbudit, abychom společně hledali způsoby, jak by šlo projevovat svou víru navenek, jaké ovoce by mohla nést naše víra, abychom nebyli jen křesťany, kterým by stačilo odsedět si „kostel“, vždyť „víra se musí projevovat skutky lásky“ (viz Jak 2,17). Charita je pro naši farnost požehnáním, buďme za ni vděčni. Charita potřebuje naši pomoc; jednou budeme i my rádi za její pomoc! Jáhen Martin
Ad: Poznávejme kandidáty svatosti našeho kraje (FOM 1/06)
A. C. Stojan Před několika lety jsem jel na Velehrad a při té příležitosti jsem dostal za úkol, abych se tam pomodlil u hrobu arcibiskupa Stojana. Tehdy jsem ještě nevěděl, kdo to je, ani kde je pochován. Po úspěšném pátrání jsem brzy zjistil, že jeho tělo je uloženo do mramorové tumby v Královské kapli, kde celé dny hoří svíce a lidé se sem přicházejí neustále modlit. Arcibiskup Stojan je vzácnou a příkladnou osobností. Z jeho životopisu mě zaujaly především tyto tři vlastnosti: jeho upřímná zbožnost, bezmezná láska ke Kristu, kterou projevoval navenek tím, že neodmítl pomoc snad žádnému člověku, který ho o něco poprosil a vytrvalost v práci až do vyčerpání. Jeho život byl naprosto výjimečný, o čemž svědčí mimo jiné i to, že ode dne jeho pohřbu až do dnes přicházejí k jeho hrobu zástupy lidí, aby se zde pomodlili. A. C. Stojan pomáhá lidem i po své smrti. Když jsem v uplynulých letech byl v semináři a studoval v Olomouci teologii, hledal jsem někoho, kdo by mi pomohl, jak setrvat ve svém rozhodnutí na cestě ke kněžství, tak ve studiu. Tohoto pomocníka jsem nalezl právě v arcibiskupu Stojanovi. Nejen příklad jeho života, ale věřím, že i jeho přímluva mi na mé cestě velmi pomohla. Sílu jeho přímluvy jsem si uvědomoval zvláště ke konci svého studia na teologické fakultě, když jsem pracoval na své diplomové práci. Zdálo se mi, jako by Bůh vedl každý můj krok. Výsledek nakonec dopadl, díky Bohu, nad mé očekávání velmi dobře. Za jeho pomoc jsem mu na Velehradě také poděkoval. Jáhen Martin
Z historie farnosti - pohořelští snoubenci v letech 1784 - 1850 Jestliže dnes považujeme pohořelský kostel za dominantu obce, byl již od svého dohotovení v roce 1739 vnímán jako nejdůležitější budova. V životě lidí tradiční společnosti hrála otázka víry tak důležitou roli, že tomu ani nemohlo být jinak. Lidé v kostele pravidelně přijímali svátosti, které je
posilovaly v každodenní namáhavé práci na polích, prosili tu o dar zdraví, hojnost úrody atd. Kniha oddaných pro léta 1784 – 1863 nás seznamuje se sňatkovými zvyklostmi lidí v době ohraničené reformami Josefa II. po r. 1780 a zrušením poddanství po revoluci r. 1848. Záznamy o vzájemném udělování svátosti manželství prováděli pohořelští faráři František Kegler, Tomáš Jelínek, Martin Vyskočil, Viktorin Návrat a František Hluštík. V tradiční vesnici se více než 80% lidí živilo zemědělstvím. To zdánlivě na výběr snoubence nemá vliv. Pravda však spočívá v tomto případě poněkud jinde, protože právě práce v zemědělství a vše, co s tím souvisí, přímo určovaly, jaký musí onen protějšek být. V letech 1784 -1819 se muži ženili ve věku 24 let. Přibližně od roku 1805 se jejich sňatkový věk zvýšil na 28-30 let. Pohořelské nevěsty se v letech 1784 -1800 vdávaly v rozmezí 20-22 let. Kolem r. 1805 nastal zlom také v jejich případě a v letech následujících vstupovaly do manželství až po 25. roku života. Vstup do manželství byl reálný pro ty, kteří byli pro samostatný život nejen vyzrálí, ale také hmotně zabezpečení, proto pozorujeme ve věku snoubenců tento posun. V praxi šlo o to, kdy otec předal hospodářství synovi a odešel na tzv. výměnek. Vysoká úmrtnost byla důvodem uzavírání druhých a dalších sňatků. Vysvětlení je snadné – v každé zemědělské usedlosti se bez hospodyně žilo špatně a úděl ovdovělých žen byl také nelehký. Tak se stalo, že pod klenbou chrámu sv. Jana si třiadvacetiletý vdovec vzal sedmatřicetiletou vdovu. Dalším příkladem může být 3. sňatek sedmdesátiletého muže se čtyřicetiletou vdovou. Většinou se podruhé ženili vdovci ve věku 40 – 50 let se ženami mezi 30. a 35. rokem. Nesmíme zapomínat, že kriteria výběru snoubenců byla tehdy skutečně jiná, pro nás často nepochopitelná. V období do roku 1800 pocházeli oba snoubenci přímo z Pohořelic, lidé z okolních obcí se vyskytovali zřídka. Později pocházel z naší obce vždy jen jeden ze snoubenců, druhý přicházel z okolních obcí malenovického a napajedelského panství. Obyvatele Napajedel, Spytihněvi, Kvítkovic a Otrokovic uvádí pohořelská matrika pravidelně, stejně jako lidi z Komárova, Oldřichovic, Karlovic, Lhoty a Bohuslavic. Sňatečnost v Pohořelicích výrazně ovlivňovala také přítomnost vrchnosti na zdejším panském sídle. S panstvem přišla do Pohořelic rodina Michlů, Bartůnků a další, vesměs z českých panství hrabat Šternberků. Během 19. století mizí rodiny Blaháčků, Lesných, Ondrášů a Středulinských, příliv nových příjmení však nastal až po r. 1850. Nebylo také pravidlem, aby si synové sedláků brali jen selské dcery, což platí i v případě čtvrtníků a domkářů. Kolem r. 1800 žilo v Pohořelicích jen 7 sedláků; výběr snoubenců by tedy byl problematický. A stěží bychom mohli v té době srovnat sedláka z Pohořelic a například ze Lhoty. Polovina svatebních obřadů se konala v době vánoční – v lednu a v únoru každého roku. Kniha oddaných uvádí i několik svateb v jednom dni. V adventu a
v době postní nebyly uzavírány žádné sňatky. Zbývající počet manželství vznikal rovnoměrně od května do závěru liturgického roku. V Pohořelicích se ženili a vdávali lidé ze všech sociálních skupin, od chudých podruhů a domkářů přes čtvrtníky a sedláky až po panské úředníky a šlechtu. Sňatkové zvyklosti se vyvíjely i po roce 1850; každým rokem vzniklo několik nových manželství. z historických pramenů vybral Zdeněk Mrázek
Ohlasy na farní zábavu Bob Pernička: Jaké jsou mé dojmy a postřehy z letošní farní zábavy? Především to bylo příjemné posezení s přáteli při dobré muzice, u které se dalo "zařádit" ne jen při klasických rytmech polky a valčíku. Když se k tomu přidala tombola a dobré občerstvení pod vedením zkušených výčepních, dává to dohromady velké díky všem těm, kteří si odervali kus svého volného času, aby toto vše připravili. Ludvíkovi: Zábava byla dobrá, výborná, jako už po několikáté. Bavili jsme se, tancovali, pojedli, popili. Jen ta noc byla nějaká krátká: když jde člověk o půl čtvrté spát a v 6:30 stává na ranní, není mu zrovna hej. Vít Křenek a Štěpánka Hubáčková: Líbila se nám půvabná choreografie i herecké výkony Míši Černoškové, Katky a Standy Šibravových v pohádkové kulturní vložce. Díky všem organizátorům. Janíčci: Vynikající skupina Quatro a pěkné taneční výkony všech zúčastněných. Velmi se nám líbila účast duchovních nejen z naší farnosti; zároveň jsme též ocenili i to, že si povídali se všemi lidmi a neuzavřeli se v „koutku“. Pohádka „Něhurka a 6 trapaslíků“ neměla chybu, obzvlášť hlasy trapaslíků podpořená heliem (či čím) byly okouzlující. Závěrečný postřeh: Při závěrečném úklidu muzikanti upřímně obdivovali, jak je zorganizováno uvedení sálu do původního stavu, kolik lidí na tom pracuje. Všem, kteří po druhé hodině ranní pomohli, patří velké poděkování.
Volit či nevolit? Kdybych chtěl být brzy hotový s odpovědí, odkázal bych čtenáře – předpokládám, že věřící katolíky – na pravidelnou četbu Katolického týdeníku, který má trvale vzestupnou úroveň. Každý pozorný čtenář zde může najít odpovědi na současné palčivé otázky, kromě jiného i na otázku v úvodu článku. Upozorňuji také na to, že tyto úvahy nejsou určeny lidem typu: „dejte mi pívo, hamburger a svatý pokoj“. Předem se také omlouvám pravidelným konzumentům bulvárních médií, že je pravděpodobně obsah uvedených názorů neuspokojí. Jelikož vím, že „slova hřmí a příklady táhnou“, zvláště když zde platí ono biblické, že „doma není nikdo prorokem“, dovolím si zde raději citovat, několik názorů známých osobností (některé jsou na www.kdu.cz). V této souvislosti bych připomněl první encykliku současného papeže Deus caritas est z letošního roku, která vychází v těchto dnech v českém překladu, a kde papež zavazuje všechny křesťany k politické a křesťanské uvědomělosti. Dokumenty II.vatikánského koncilu např. Gaudium et spes jsou téměř nabity myšlenkami a výzvami na toto téma. Uvedu dvě formulace z dokumentu II.vatikánského koncilu Radost a naděje: “Kdo je nebo se může stát způsobilým zastávat obtížné a zároveň vznešené umění, jímž je politika, má se k tomu připravit a snažit se je vykonávat bez ohledu na vlastní zájmy a hmotné výhody…“(čl. 75 GS), “Křesťan, který zanedbává své časné, světské povinnosti, zanedbává tím své povinnosti vůči bližnímu, ba vůči samému Bohu a uvádí tak v nebezpečí svou věčnou spásu…!“ (čl. 43 GS). P. Dr. Pavel Forgač – duchovní: Podle statistik se ke křesťanským hodnotám hlásí u nás cca 3.200.000 lidí tj. asi 33% občanů. V zastupitelských orgánech však se pohybuje asi 7-8 % křesťansky smýšlejících poslanců. Jak to, že po 16 letech mimořádné náboženské a politické svobody přetrvává u křesťanů ba přímo roste nechuť, nezájem nebo je dokonce pěstovaná averze vůči politické a mravní odpovědnosti za tento současný svět po pádu bolševických systémů v Evropě? Stalo se téměř dokonce i jakousi módou slovně plivnout si na ty křesťany – občany, kteří tu odpovědnost v rámci svých možností a schopností převzali a v tom nízkém procentuálním zastoupení se snaží alespoň něco málo prosadit. Jak přimět těch více jak 3 miliony křesťanů nebo sympatizantů, aby vůbec přišli k volbám a dali svůj volební hlas politice, která vyznává a staví svou činnost na křesťanských zásadách? Jasná otázka, těžká odpověď. Stagnujeme nebo se měníme k lepšímu? Vymaňme se z apatie našich křesťanů k politické činnosti.
MUDr. Petr Příhoda, novinář: Nadějí voleb není občan, který se rozhoduje na poslední chvíli, jaký typ zloby v něm převáží, ale ten, kdo nezapomíná na velké problémy doby a jehož rozhodování postupně zraje. Je odolný vůči mediálnímu balastu a nenechá se vyvést z míry a otrávit průběhem volební kampaně. Závěrem si neodpustím uvést jednu osobní zkušenost. Zdravý rozum nám říká, že k volbám se zpravidla nechodí v době nesvobody a naopak slušní lidé se mají angažovat v demokracii, a ne opačně! Náš strach umožnil 40 let vládnutí totalitnímu režimu, naše dnešní lhostejnost zajišťuje politickou moc těm, které u toho pak nechceme. Morální právo nejít k volbám by měli tedy nejspíše ti stateční občané, kteří se odmítli podřídit zvůli totality a k volbám nešli! Je-li v Otrokovicích někdo takový, rád jej osobně poznám a s radostí mu stisknu pravici. Pavel Záleský
Byli jsme v St. Paul´s Cathedral Po Velikonocích jsme vyrazili na zájezd do Londýna. Mimo jiné jsme navštívili také katedrálu sv. Pavla (St. Paul´s Cathedral). Současná stavba nahradila obrovskou gotickou katedrálu, která lehla popelem při Velkém požáru v roce 1666. Dnešní podoba katedrály je výsledkem kompromisního návrhu přijatého v roce 1675. Typickým rysem stavby je kopule, druhá největší na světě. Zdobí ji Thornhillovy fresky, které zachycují život sv. Pavla. Schodiště zavede návštěvníka do tří galerií. První z nich je vnitřní. Jedná se o tzv. Whispering Gallery (šeptací galerie), která vděčí za svůj název svým akustickým vlastnostem. Další v pořadí je venkovní Stone Gallery (kamenná galerie) u základny kopule. Ještě lepší výhled na Londýn ovšem poskytuje Golden Gallery (zlatá galerie) ve výšce 85 metrů, kam musí návštěvník vystoupat po 530 schodech. Věřte, je to hrozné!!! Určitě se při tom zapotíte. Nejbohatší zdobenou částí interiéru je oltářní prostor se zlacenými mozaikami z 90. let 19. století. K dalším zajímavostem patří socha básníka Johna Donna, která jako jediná přežila požár v roce 1666. Katedrála se stala dějištěm mnoha významných událostí. V roce 1965 se zde konal pohřeb Winstona Churchilla a v roce 1981 svatba prince Charlese a lady Diany Spencer. Kdybyste někdy jeli do Londýna, tak tuhle katedrálu si určitě prohlédněte. Stojí to za to!!!!!!!!! Evulka Ludvíková
Paříž 06 Rád bych se s vámi podělil o své zážitky z 5 denního školního výletu. Byli jsme v Paříži. Zde jsme navštívili řadu památek. Mezi nimi byla také nejkrásnější katedrála Paříže a celé Francie: Katedrála NOTRE-DAME. Začala se stavět roku 1163 a z větší části byla roku 1345 dokončena. Katedrála má dvě věže 69 metrů vysoké. Levá věž nese Emanuela - 13 tunový zvon s krásným zvukem. Notre-Dame byl během francouzské revoluce vyrabován a sloužil řadu let jako skladiště. Zde papež Pius korunoval Napoleona Bonaparta na císaře. Před katedrálou se nachází Nulový bod Paříže odkud se měří všechny vzdálenosti od Paříže. Paja
Zprávy z KVČ Projekt víceúčelového hřiště Situace kolem projektu výstavby hřiště pokročil do fáze zpracování projektu. V současné době probíhají jednání o ceně za zpracování projektu a předpokládáme, že do prázdnin bude projekt zpracován. V sobotu 22. 4. se kluci z našeho oddílu podíleli na farní brigádě, díky níž se podařilo vyčistit prostor za kostelem či alespoň roztřídit tam uskladněný materiál. Díky tomu může započít budování nové zdi, kterou je zapotřebí vybudovat před stavbou hřiště. V brzké době chceme vytyčit konkrétní prostor hřiště. Za dobu bezmála 4 měsíců jsme zpracovali přes 10 žádostí o dotaci či dar. Doposud jsme uspěli u dvou firem, které nás podpoří finančními příspěvky v celkové sumě 60 tis. Kč, což představuje zhruba 15 % předpokládaných nákladů. Valná většina zbylých žádostí je ve fázi zpracování nadací či oslovenou firmou. Míníme dále pokračovat ve shánění prostředků, aby se projekt mohl uskutečnit, a proto pokud byste mohli v tomto pomoci, ať už radou či kontaktem na firmu, která by mohla být ochotna náš projekt podpořit, dejte nám o tom vědět. Samozřejmě veškeré dary jsou oficiálním příjmem našeho oddílu (TOM 1419 OTROKOVICE) a tak si jej dotyčná osoba či organizace může odečíst z daňového základu. Věříme, že se nám podaří sehnat nezbytně nutné prostředky na výstavbu hřiště tak, aby mohlo být vybudováno do začátku šk. roku 2007/8. Budeme velmi vděční za každou informaci, která může být užitečná pro získání potřebných finančních prostředků. Zbyněk VACL
Turistické závody V letošním roce jsme se někdo více, někdo méně připravovali na turistické závody. Po velkých přípravách nakonec vykrystalizovala jen hrstka odvážlivců v čele se Samkem. Po jeho boku byli další borci. A to: Pepa Honzík s Michalem Janíkem, Radar s Oliverem a Rafael. A nesmíme zapomenout na Pitrisa!!!! Letošní sezóna závodů začala již jedním závodem na podzim minulého roku. Z úspěchů: na 3. místě se umístili Radar a Oliver, v ml. dorostu 3. místo Honza Maňák, další závody vynechal, proto nepostoupil. V prvním letošním závodě, který se konal v Březolupech, se na nejvyšším stupínku umístili Pepa s Míšou, i když po doběhu do cíle neustále říkali, že jsou DISK, tedy diskvalifikováni!!!! Ale byla to mýlka. Když se kluci dozvěděli, že vyhráli, tak křičeli na celé kolo, jako když nějaká slečna dostává o velikonocích na zadek. Na stupně vítězů je doplnili i Radar s Oliverem, kteří skončili na krásném třetím místě! Samko v mužích to měl velice těžké, protože právě přestoupil do kateg. mužů a skončil na 8. místě. Na druhý závod konaný na Žlutavách nás jelo o dva lidi více. Přidal se Raf a Pitris. Jestli jste očekávali, že tam půjdeme pěšky nebo na kole, tak se mýlíte, protože jako správní repre (reprezentanti) jsme měli autobus jménem Letuška (poznámka redakce: bus, který loni vozil hokejisty na MS v hokeji). Po klasickém protahování začátku závodů vyrazila do boje první naše hlídka a to Radar s Oliverem. Trať byla dlouhá, a to i na mě. I když moje kategorie důchodců vypsána nebyla. Všichni kluci to zvládli znamenitě, až na Pitruše. Ten se chvílemi procházel po lese, jako kdyby hledal houby. Snahu mu nelze ale upřít. Když budeme chodit běhávat častěji, tak se do toho dostaneme. Pitris však vybojoval rekord, neboť se do cíle dostavil v čase 1h 34minut. Pitris, příště to vyjde na 100%! Výborné, že celý závod zvládnul a nebyl diskvalifikovaný, jako většina účastníků loňského ročníku. Na prvním místě se opět umístila dvojce Pepa-Míša. Na druhém místě ve své kategorii byl Rafael a na klasickém 3. místě Radar s Oliverem! Závody se začínají u nás více a více prosazovat a tak doufám, že při mistrovských závodech to bude jen a jen lepší a navážeme na poslední závody. A dovezeme aspoň jednu placku (aspoň bramborovou). Do mistrovských celorepublikových závodů postoupili Pepa-Míša, Radar-Oliver a Raf. Čekají je tři závody: 6. 5 ve Vítkově, 20. 5. v Předměřicích nad Labem ve Východních Čechách a 27. 5. v Mikulášovicích v Severních Čechách. Tak jim držme palce, ať se jim daří! Velice dobře se umístily i některé holky a tak držme palce i jim, aby se nám společně při Mistrovských závodech České republiky dařilo. Čambe
Farní zprávy Pohořelice - neděle 14. května: pouť ke sv. Janu Nepomuckému, mše sv. v 9.00 a 10.30 hod., svátostné požehnání ve 14.30 hod. - neděle 4. června: 1. svaté přijímání, mše sv. v 9 hod. Otrokovice - neděle 14. května: oslava Svátku matek, začátek při svátostném požehnání v kostele sv. Vojtěcha v 15 hod. - sobota 20. května: koncert Ženského pěveckého sboru v 16.30 hod. v kostele sv. Vojtěcha. - neděle 11. června: 1. svaté přijímání, mše sv. v 10.30 hod. Oldřichovice - neděle 28. května: pouť ke sv. Zdislavě, mše sv. v 10.30 hod., - pondělí 29. května: adorační den - adorace od 12 hod., mše sv. v 18 hod. Komárov - neděle 18. června: pouť ke sv. Antonínu z Padovy, mše sv. v 10.30 hod. Kněžské svěcení a primice jáhna Martina Vévody: Olomouc - sobota 24. června: kněžské svěcení v katedrále sv. Václava v 9.30 hod. Švábenice - neděle 25. června: primiční mše sv. v 15 hod. V našich farnostech bude novokněz sloužit mše svaté: Otrokovice - středa 28. června v 16.30 hod., Kvítkovice – sobota 1. července v 19 hod., neděle 2. července - Oldřichovice v 7.30 hod., Pohořelice v 9 hod., Komárov v 10.30 hod. Termíny táborů – Heřmanice 2006: Stavba - čt 29.6. - so 1.7. Holky - neděle 2. - so 15. 7. Kluci - so 15. - so 29. 7.
FARNÍ OBČASNÍK vychází příležitostně. Zodpovídá římskokatolický farní úřad, kam také můžete posílat své příspěvky, návrhy i kritiku. Určeno pro vnitřní potřebu. Neprodejné! Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení textů. Řídí redakční rada: P. Mgr. Josef Zelinka, farář, RNDr. Alois Orlita, Pavel Ludvík, Pavel Rafaja, Pavel Čech. Adresa redakce: Duchovní služba, nám. 3. května 166, 765 02 Otrokovice, 577 922 337, e-mail:
[email protected], internet: www.otrokovice.farnost.cz
