Fallout 3 - pravdivý příběh Originální povídka Fallout 3 - pravdivý příběh
Procitl v útrobách vaultu Uan Ziro Uan, poslední z rodu Wandererů, předurĊen k nejtěžšímu questu, opustiť tu dieru a rozveseliť opustenú dcéru
(tak praví kronika potomků Sarah Connorové)
Vór, vór nevr Ċendž
Mohutná vrata vaultu se v půlce zavírání sekla a on poprvé vkroĊil do kamenného moře Wejstlandu. Kam jeho nenavyklý zrak dohlédl, všude panoval Ċilý ruch všemožných bestií, zabalený do modrého filtru, až si připadal jako v Bůk of Eli.
Slunce bylo ostré, jenže on, aĊ si zrak brýlemi nechránil, neoslepl. Zlé jazyky tvrdí, že za to může jeho proměna v kyborga. To jsou ale výmysly. Prostě mu jen k ruce přirostl pipboj, takže spolu teď tvoří jedno tělo a jednu duši. Věděl například, že Ċím více si vypiluje svou vnímavost, tím větší dosah bude mít pipbojovský lokátor nepřátel a to ho těšilo.
Taktéž věděl, že svým božským zrakem na sebe může shlížet seshora a mít tak vůĊi protivníkům navrch. To ho těšilo také.
No a stalo se, že potkal žebráka.
"Vodu", prosil žebrák, ale on žádnou neměl a tak mu ji nedal. Žebrákovi však pravil: "Zvykej si starĊe, tohle je pustina. Zapomenutý kraj, ve kterém nikdy neprší a z projevů poĊasí tady uvidíš jen zvířený prach."
A pak potkal obchodníka, z jehož kdysi poĊetné karavany zbyla nákladní brahmína a výstavní Jasmína.
"Tvá pověst tě předchází, uprchlíku. Vím, že máš zátky."
"Jak to můžeš vědět, potulný handlíři?"
"Každý je má. Válí se jich kolem spousta. Stejně jako i zboží, které prodávám."
"Jak víš, jestli ty povalující se věci sbírám?"
"Kouknu a vidím. Tvé nadité kalhoty o něĊem svědĊí. Schválně, co nosíš po kapsách?"
"Když tě to zajímá... v levé přední mám všechny zbraně. Pistole, pušky, ale i tlouštíka a plamenomet." "V pravé přední nosím munici. Náboje, rakety, ale i granáty nebo nášlapné miny." "V levé zadní schovávám několikeré obleĊení. Slamáky, bejzbolky, ale i kompletní těžkooděnecké kombinézy. A protože pravou zadní mám rozpáranou, musím do té levé nacpat i všechno ostatní. Dávám si sem jídlo, pití, uzdravovací preparáty, různé harampádí, i ty zátky."
"A máš nějaké?"
"Mám."
"Tak vidíš. Koupíš ode mě zboží?"
"PůjĊ mi Jasmínu."
"Není na prodej."
"Však říkám, půjĊ."
"Copak je to nějaká věc? Ona je Ċlověk, stejně jako ty nebo já. Na to se musíš zeptat jí."
"Jasmíno, chceš mě?"
"PokraĊuj cizinĊe."
"Mám to rozvést?"
"PokraĊuj cizinĊe."
"Uprchlíku, tvá námaha je zbyteĊná. Ona ti nic jiného neřekne. A s tebou nepůjde."
"Aha, tak nic. Mějte se fajn."
"Ty taky, uprchlíku. A pozdravuj doma."
"Vyřídím. Totiž... já vlastně..." (Něco si pro sebe mumlá, rozeznat lze jen slovo "domov".)
"Co říkáš?"
"Ne, nic. Ahoj."
"Báj uprchlíku. Na na na na, na na na na, hey hey hey, goodbye."
No a pak přišel k Moiře.
"Ahoj Moiro."
"Ahoj ZaklínaĊi."
"To si mě s někým pleteš. Já jsem poslední z rodu Wandererů. Moje máma měla ráda slogan 'jsem alfa a omega, zaĊátek a konec' a můj táta ještě žije."
"ChlapĊe, vidím pustinu zamořenou radioaktivitou a v něm hrdinu, jehož sláva hvězd se dotýká."
"To mluvíš o mně?"
"Ne chlapĊe, to mluvím o Stalkerovi. Pamatuj, neopouštěj svou zamořenou parcelu a budeš nejlepší. Ale okolí Černobylu se vyhýbej. Tam je pánem On. Proti němu nemáš šanci!"
"Dobrá, budu se držet tvé rady. Pověz mi něco o pustině."
"TeĊe tudy řeka."
"Cože?"
"TeĊe tudy řeka."
"Dobrá. Ale co se tady stalo?"
"Velké nesnáze v Malé Číně."
"Hm?! Nechápu. To je ale jedno. Víš také něco o mně?"
"Uprchlík."
"Co ještě?"
"Útěk do divoĊiny."
"No a dál? Vidíš i mou budoucnost?"
"Americký gangster."
"Ehm, tak jo, to by staĊilo."
"Nastává den jako na poĊátku světa, do prvních tajemství jsou příští vkleta..."
"To nechápu."
"ve Falloutu 3 bylo nalezeno pět tisíc bugů."
"To je mi jedno."
"Tak se neptej."
"Kde ji najdu?"
"Koho?"
"Tu, po které mé srdce touží."
"V chatrĊi pod mostem."
"Pod tím dálniĊním mostem, úplně stejným jako v Evil Bůk?"
"Jo."
"Tak fajn, měj se."
"Ty taky."
"Ahoj."
"Čau."
Vyrazil do kamenného moře. Přeskakoval balvany, přeskakoval balvany až slunce zapadlo. Slunce vyšlo a on pořád běžel. Běžel cestou necestou, zmocnily se jej halucinace, ve kterých bloudil v nachlup stejných dungeonech metra a neustaly, dokud v přídavku nenarazil na podzemku s parketovou podlahou. Náhle prozřel a s úlekem zjistil, že takřka sešel z cesty.
"Uff, ještě chvíli a unesli by mě snad i mimozemšťané. OtĊe, zhřešil jsem. Teď jsem však procitl a vracím se".
Obrátil se pelášil nazpátek.
Utíká a proti němu letí plivající moucha.
Moucha: "Chrrrrr.. chrrr, chr.. chrchflusss!"
Hrdina: "Cha chá, vedle!"
Rozběhl se s napřaženou bejzbolovou pálkou a "buch!" "Tumáš, ty bestie! Buch!" "Buch, buch! aááÁÁ buch!" "Buch buchbuchbuch aááÁÁ..." "aááÁÁ... aááÁÁÁÁááa."
"Jo!"
A pak přišel k chatrĊi pod mostem.
Ten chlápek z vedlejší chatrĊe nebyl doma a tak zaklepal rovnou na holku.
"Ahoj Sier."
"Ahoj. Co chceš?"
"Co ty chceš?"
"Přines mi kostým supermana, přines mi ho a já se ti odměním."
"Tak jo. Měj se."
"Pa."
Náš hrdina běžel cestou necestou, měl svoji Lincolnovku, na hlavě bejzbolku, a v ruce bejzbolku, poslouchal galaksy ňjůs rádiovku, prostě od všeho trochu, a banda ostrých hochů,
pro něj žádná výzva ty chytráku.
Jeho souboje s mutanty vypadaly takto:
Mutant: "Ááágrh, dér jů árrr! Blaf!"
A hrdina: "Ó šit!, aj nýd medika... or medikal! Á ááchh ;) ;) Nau, ha! Vot nau?! Kamón mtfckr, kamón! Ťaf! Cha, cha, chá!, kritikal!"
A mutant: "Prsks, pšsssss."
Náš hrdina šel za svým cílem jako ledoborec, jako letící pancerfaust. Nepřátelé neměli šanci... "tak jako, nikdo neměl šanci, protože on měl plno medkitů a používal quicksave."
Vykácel si cestu tam a zase zpátky až ke své holce.
Ten chlápek ležel zabitý na zemi a tak zaklepal rovnou na ni.
Ona: "Oh, můj supermane, ty můj supermane!"
"Sier, zklamal jsem."
"Ty? Ty že jsi zklamal?! Wtf?! Ne, ty jsi to dokázal!" "Mutanty mlátíš bejzbolovkou, běháš se zaplou rádiovkou..."
"Na tom přece není nic..."
"Nic SUPERMANSKÉHO? Ale jistěže JE!" "Ještě nikdy jsem neviděla někoho takhle se prát, všecku výbavu si dokážeš do kapes cpát, ty prostě jen běžíš a běžíš... Ježíš! Vždyť ty jsi bájeĊnej chlap!" "Nezastavitelný a neunavitelný, nepřemožitelný a nepochopitelný..."
"ty jsi...
jsi můj Anděl, trochu padléj já to vod zaĊátku věděla,
já jsem tvá milá, Sierra Petrovita's trochu přiopilááá aáAÁÁ
jsi má láska, klidně si na to dej napřed Rad-X práska
já jsem tvá kráska, a právě teď nám pod nohama země praská ó jééé!
máme tu Wejstland, krajinu krásnou, záhadnou, vidíš tu planinu, pustou a uvadlou?, máš v sobě staminu, nenech ji propadnout, mám tady něco, co dovedeš popadnout
vór nevr Ċendž, dokaž že umíš milovat, vór nevr Ċendž, generaci je třeba zachovat, vór nevr Ċendž, ale vím, nebudu to nikdy já, to ta va-válka, je žena tvá osudová
da dadadáda, lalalála lalalála lalalála ala tralála, tramtadáda tralalála tralalála" (hvízdání) ...
Průměrná známka: 3,25 Hodnocení: Che:5*, S:3, v:1,5, B:3 Poznámka: Přišlo ve formátu .txt
Recenze od Bodkina: Pravdivý příběh je výplod poblouzněné mysli. Naštěstí (naneštěstí) jsem ji četl po jiných ne až tak vtipných výplodech a dobře jsem si u ní odfrkl. Její škoda spočívá v tom, že mix dobrých šílených nápadů a těch levných až trapných je padesát na padesát. Chtělo by to tvrdě zredukovat tak 1 ku třem pro ty dobré. 3
Recenze od Chekotaye: Bohužel autor zapomněl poslat notový part, takže nemohu posoudit hudební stránku věci... takže, děti, pamatujte: Neberte drogy! Jezte banány. Ne, prostě tohle muselo být parádní zboží. Zpočátku jsem čuměl jak puk, ale pak jsem se začal chlamat, a teď vážně nevím, zda tomu dát pětku nebo jedničku, protože to je samozřejmě naprostá volovina, ale popisuje to Fallout 3, který je taky lautr stejná naprostá volovina! Beru to tak, že to je velmi dobrý vtip, a jako takový to mohu doporučit. Ale v soutěži o nejlepší postapo povídku to nemá co dělat. Takže pětka, ale s hvězdičkou!
Recenze od Smejkiho: To byla řacha! Dlouho jsem se takhle nezasmál, přátelé. Ta věc nemůže vyhrát, ale to
neznamená, že jsem si ji nezamiloval. Místy zoufale tragické, místy geniální svou tragikou. Parodický muzikál na všechny herní koncepty historie, které se slily ve Falloutu 3, jsem skutečně v literární soutěži nečekal. Přečíst, dát někomu jinému cenu a umřít . Po letech ve mně tenhle člověk probudil chuť na jointa. Forma je strašná, ale ani při tlaku ostatních kvalit nemůžu jít přes 30 hvězd z 53. Sorry, bro.
Recenze od Viky: Jo! Skvělá parodie, pro jejíž nápady odpouštím příšernou úpravu textu (2, 3 a víc entrů za sebou jsou smrtelným hříchem sazby! Na odstavce je odsazení, na oddělení replik stačí enter jeden.). Jak už tu zaznělo, muzikálové zpracování z toho přímo čiší. Mně se to líbí a nevím, proč by toto dílo nemohlo být oceněno - nápad dobrý, zpracování skvělé, nejklišovitější repliky zde fungují jako zrcadlo, svět je postapo a humoristická literatura nebyla pravidly vyloučena ze soutěže. Hodnotím za 1/2.
Další názory: JaW: Satirický koktejl se špetkou poezie na téma počítačové hry Fallout 3 a její celkové nelogičnosti. Na několika málo stranách autor vtipně a čtivě shrnuje hlavní negativa hry. Autor zcela evidentně "hodil" své myšlenky na papír tak, jak se mu to právě vylíhlo v hlavě, což je na jednu stranu plus, osobně se mi líbí takový spontánní projev, ale na druhou stranu to povídce taky škodí tím, že je celkově neuspořádaná a chybí jí jakýkoliv děj. Jde v podstatě jen o kritiku Falloutu 3. Pro neznalé této hry, je povídka úplně bezcenná a ztrácí smysl. Proto také tak nízké hodnocení. Každopádně povídka pobaví a to je důležité.