Fakulta sociálních věd U niverzity K arlovy In stitu t mezinárodních stu d ií Katedra německých a rakouských stu d ií
Revoluce na pořadu dne. Kritická teorie Frankfurtské školy a její recepce v německém protestním levicovém hnutí šedesátých let dvacátého století, Frakci Rudé armády a německé Straně zelených- diskursivní analýza. D isertační práce
Autor-
M artin V alenta
Obor:
M oderní dějiny
Dokončeno'- 2010
M ÍSTOPŘÍSEŽNÉ PROHLÁŠENÍ: „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval sam ostatně a uvedl všechny použité pram eny.“
V Praze 30. března 2010
Poděkování Srdečně bych chtěl poděkovat všem, bez kterých by tato práce nevznikla^ rodičům, Hance, školiteli práce dr. Miroslavu Kunštátovi, Katedře německých a rakouských studií Institutu mezinárodních studií FSV UK, dr. Michaelu Hauserovi,
DAAD,
Ceskoněmeckému
Hudemannovi (Saarbrücken),
prof.
fondu budoucnosti,
prof.
Rainerovi
Detlefu Brandesovi (Düsseldorf),
prof.
Siegwardovi Lönnendonkerovi (Berlín), frankfurtské univerzitě, pracovníkům archivů: APO-Archiv, A rchiv G rünes G edächtnis a Adorno A rchiv a mnoha dalším, kteří mi byli nápomocni radou a podporou.
Obsah 1. ÚVOD.......................................................................................................................... 1 1.1 Ú v o d d o t é m a t u .............................................................................................................................................. 1 1.2 K e s t a v u d e b a t y v N ě m e c k u : e m o c e a m e d ia l iz a c e n e b o h is t o r iz a c e ? ....................... 7 1.3 M e t o d o l o g ic k é z á z e m í a m e t o d o l o g ic k ý p o s t u p ................................................................... 10 1.4 S t r u k t u r a a s t r u č n ý r o z b o r ..............................................................................................................17 1.5 K r it ik a p r a m e n ů a o d b o r n é l it e r a t u r y .......................................................................................19 1.5.1 P r a m e n y ........................................................................................................................................................ 19 1.5.2 O d b o r n á l it e r a t u r a .............................................................................................................................24 2. P O J M Y K R I T I C K Á T E O R I E A F R A N K F U R T S K Á Š K O L A V E S P O L E Č E N S K Ý C H V Ě D Á C H ........................................................................................................................29 2.1 P o jm y „ k r it ic k á t e o r ie “ a „ F r a n k f u r t s k á š k o l a “ v h u m a n it n íc h v ě d á c h .......... 2 9 2.2 K r it ic k á t e o r ie a F r a n k f u r t s k á š k o l a v e f i l o z o f i i ............................................................ 29 2.3 K r it ic k á t e o r ie a F r a n k f u r t s k á š k o l a v s o c i o l o g i i ........................................................... 33 2.4 K r it ic k á t e o r ie a F r a n k f u r t s k á š k o l a v h is t o r ic k ý c h v ě d á c h ................................... 35 2.5 K r it ic k á t e o r ie a F r a n k f u r t s k á š k o l a v p s y c h o l o g i i ........................................................37 2 .6 K r it ic k á t e o r ie a F r a n k f u r t s k á š k o l a v p o l it o l o g ii , e k o n o m ii a t e o l o g i i ........40 2 .7 K r it ic k á t e o r ie a F r a n k f u r t s k á š k o l a v č a s o p is e G e s c h ic h t e u n d G e s e l l s c h a f t ........................................................................................................................................................ 43 2 .8 S h r n u t í r e c e p c e p o jm ů „ k r it ic k á t e o r ie “ a „ F r a n k f u r t s k á š k o l a “ v e s p o l e č e n s k ý c h v ě d á c h .............................................................................................................................4 6 3. F R A N K F U R T S K Á Š K O L A . K D Ě J I N Á M „ I N S T I T U T U P R O S O C I Á L N Í V Ý Z K U M “ 1 9 2 3 - 1 9 6 9 ........................................................................................................................................... 4 9 3.1 3.2 3.3 3 .4 3.5 3 .6
F r a n k f u r t s k á š k o l a v e 2 0 . l e t e c h : p r v n í d e k á d a ..................................................................4 9 B io g r a f ic k é s o u v is l o s t i ......................................................................................................................... 52 F r a n k f u r t s k á š k o l a v 30. l e t e c h : d r u h á d e k á d a .................................................................. 54 F r a n k f u r t s k á š k o l a v 4 0 . l e t e c h : t ř e t í d e k á d a .....................................................................59 F r a n k f u r t s k á š k o l a v 50. l e t e c h : č t v r t á d e k á d a ................................................................65 F r a n k f u r t s k á š k o l a v 60. l e t e c h : p á t á d e k á d a ......................................................................70
4. R E K O N S T R U K C E K R I T I C K É T E O R I E ............................................................................................76 4.1 P o je m k r it ic k á t e o r ie . A n a l ý z a Z e it s c h r if t f ü r S o z ia l f o r s c h u n g .............................76 4 .2 P o z n á m k y k r e k o n s t r u k c i k r it ic k é t e o r ie ..................................................................................80 4.3 K r it ic k á t e o r ie E r ic h a F r o m m a .........................................................................................................80 4.3.1 R a n é s t u d ie z Z e it s c h r if t f ü r S o z ia l f o r s c h u n g a S t u d ie n ü b e r A u t o r it ä t u n d F a m i l i e ............................................................................................................................................................. 80 4 .3 .2 E s c a p e f r o m F r e e d o m - S t r a c h z e s v o b o d y ........................................................................... 89 4 . 4 E x k u r z 1: W a l t e r B e n ja m in ja k o a v a n t g a r d a k r it ic k é t e o r i e ..............................103 4 .5 .K r it ic k á t e o r ie M a x e H o r k h e im e r a a T h e o d o r a W . A d o r n a ...................................106 4.5.1 H o r k h e im e r o v y e s e je z 30. a 4 0 . l e t ........................................................................................107 4 .5 .2 E x k u r z 2: P o l l o c k ů v p o je m „ s t á t n í k a p it a l is m u s “ ...................................................... 114 4 .5.3 D ia l e k t ik d e r A u f k l ä r u n g - D ia l e k t ik a o s v íc e n s t v í ................................................116 4 .5 .4 A d o r n o a H o r k h e im e r v 60. l e t e c h - K r a f t z u m N ic h t -M it m a c h e n a e in e W e l t o h n e U n t e r s c h l u p f ......................................................................................................................................137
4.6.KRITICKÁ t e o r ie H e r b e r t a M a r c u s e ............................................................................................. 143 4.6.1 E r o s a n d C iv il iz a t io n - E r o s a c i v i l i z a c e ............................................................................ 146 4 .6 .2 O n e D im e n s io n a l M a n - J e d n o r o z m ě r n ý č l o v ě k .............................................................165 4 .6 .3 E s e je z 6 0 . l e t : (R e p r e s s iv e T o l e r a n z , D a s P r o b l e m d e r G e w a l t in d e r O p p o s it io n , S u b v e r t in g F o r c e s - in T r a n s it io n ) ........................................................................... 175 5. R E K O N S T R U K C E N Ě M E C K É H O P R O T E S T N Í H O L E V I C O V É H O H N U T Í L E T 1 9 6 7 -1 9 6 9 .....................................................................................................................................................................183 5.1 K e k o n t e x t ů m š e d e s á t ý c h l e t : p o jm o v á m a p a , č a s o v é v y m e z e n í .............................. 183 5.2 P ř e d p o k l a d y v z n ik u p r o t e s t n íh o h n u t í : r o k y 1 9 5 8 - 1 9 6 6 ............................................. 185 5.2.1 SOZIALISTICHER DEUTSCHER STUDENTENBUND, ODLUKA OD S P D , HNUTÍ PROTI ATOMOVÝM ZBRANÍM.......................................................................................................................................... 185 5 .2 .2 S k u p in a S u b v e r s iv e A k t io n .............................................................................................................187 5.2.3 V y b r a n é v n it r o p o l it ic k é a m e z in á r o d n í k o n t e x t y : n o u z o v é z á k o n y , v e l k á k o a l ic e , V i e t n a m .............................................................................................................................................. 188 5.3 Z r o d p r o t e s t n íh o h n u t í : r o k y 1 9 6 6 -1 9 6 7 ................................................................................ 190 5.3.1 S e t k á n í n a K o c h e l s e e a u n iv e r z i t y ...........................................................................................190 5 .3 .2 E x k u r z 3: l it e r a t u r a , h u d b a a ž iv o t n í s t y l , s c é n y v U S A a F r a n c i i ...................193 5.4 P r o t e s t n í l e v ic o v é h n u t í l e t 1 9 6 7 -1 9 6 9 ..................................................................................... 194 5.4.1 P r v n í f á z e p r o t e s t n íh o h n u t í ( č e r v e n 1967 - b ř e z e n 1 968) I.: s m r t B e n n a O h n e s o r g a 2. č e r v n a 1 9 6 7 ..........................................................................................................................194 5 .4.2 P r v n í f á z e p r o t e s t n íh o h n u t í ( č e r v e n 1967 - b ř e z e n 1968) II.: v z n ik r e v o l u č n íc h k o m u n ........................................................................................................................................196 5.4.3 P r v n í f á z e p r o t e s t n íh o h n u t í ( č e r v e n 1967 - b ř e z e n 1 968 ) III.: k r it ic k é a l t e r n a t iv n í u n iv e r z it y ...............................................................................................................................198 5 .4 .4 P r v n í f á z e p r o t e s t n íh o h n u t í ( č e r v e n 1 9 6 7 - b ř e z e n 1 968 ) IV .: v ý v o j v S D S a n á s t u p „ d u t s c h k is t ů “ .................................................................................................................................... 199 5.4.5 D r u h á f á z e p r o t e s t n íh o h n u t í ( d u b e n a k v ě t e n 1968) I.: a t e n t á t n a D u t s c h k a 2 00 5 .4 .6 D r u h á f á z e p r o t e s t n íh o h n u t í ( d u b e n a k v ě t e n 1968) II.: s c h v á l e n í n o u z o v ý c h z á k o n ů a g e n e r á l n í s t á v k a v e F r a n c i i ....................................................................201 5 .4.7 T ř e t í f á z e p r o t e s t n íh o h n u t í ( k v ě t e n 1968 - l is t o p a d 1969): r o z k l a d a n á s il í 2 02 5.4.8 V y b r a n é k a m p a n ě p r o t e s t n íh o h n u t í I: S p r in g e r -P r e s s e ............................................ 2 0 7 5 .4.9 V y b r a n é k a m p a n ě p r o t e s t n íh o h n u t í II.: v y r o v n á n í s n a c is m e m a n e o n a c is m u s 209 6. K R I T I C K Á T E O R I E A N Ě M E C K É P R O T E S T N Í H N U T Í Š E D E S Á T Ý C H L E T : D IS K U R S IV N Í A N A L Ý Z A 1........................................................................................................................... 212 6.1 K m e t o d o l o g ii k a p it o l y „ k r it ic k á t e o r ie a n ě m e c k é p r o t e s t n í h n u t í ŠEDESÁTÝCH LET“ ................................................................................................................................................ 2 12 6.2 K r it ic k á t e o r ie v S o z ia l is t is c h e r D e u t s c h e r S t u d e n t e n b u n d ................................... 213 6.2.1 K r it ic k á t e o r ie v p e r io d ik u D a s A r g u m e n t ........................................................................ 2 1 4 6 .2 .2 K r it ic k á t e o r ie v p e r io d ik u n e u e k r i t i k ................................................................................ 222 6.2.3 K r it ic k á t e o r ie v z á p a d o b e r l ín s k é m S D S a n a K r it is c h e U n i v e r s i t ä t .......... 2 2 7 6 .2 .4 K r it ic k á t e o r ie u R u d ih o D u t s c h k a ......................................................................................... 2 3 2 6 .2 .5 K r it ic k á t e o r ie u H a n s e -J ů r g e n a K r a h l a ........................................................................... 243 6.3 A u t o ř i k r it ic k é t e o r ie a p r o t e s t n í l e v ic o v é h n u t í : o d a d o r a c e k e s t ř e t u (PŘÍMÉ RECEPCE)...................................................................................................................................................2 5 4 6.3.1 P r o t e s t n í h n u t í a H o r k h e im e r : s t a r ý p á n H o r k h e i m e r ............................................... 255 6 .3 .2 P r o t e s t n í h n u t í a M a r c u s e : p á d p r o r o k a ..............................................................................257
6 .3 .3 P r o t e s t n í h n u t í a A d o r n o : s m r t T e d d y h o ...........................................................................2 5 8 6 .3 .4 P r o t e s t n í h n u t í a H a b e r m a s : „ a k a d e m ic k ý f íz l “ H a b e r m a s ...................................2 60 6.3.5 P r o t e s t n í h n u t í a I n s t it u t f ü r S o z ia l f o r s c h u n g : k o n e c r e c e p c e k r it ic k é t e o r ie ...................................................................................................................................................................... 263 6.4 K r it ic k á t e o r ie a r e v o l u č n í k o m u n y .......................................................................................265 6.4.1 D ie t e r K u n z e l m a n n a S u b v e r s iv e A k t io n : U n v e r b in d l ic h e R ic h t l in ie n a A n s c h l a g (1 9 6 2 -1 9 6 4 ); s e t k á n í n a K o c h e l s e e ...............................................................................2 6 6 6 .4 .2 K r it ic k á t e o r ie a K o m m u n e 1 ....................................................................................................... 2 77 6.4.3 K r it ic k á t e o r ie a K o m m u n e 2 ...................................................................................................... 283 6 .4 .4 K r it ic k á t e o r ie v r o z k l a d n é a p r e - t e r o r is t ic k é f á z i p r o t e s t n íh o h n u t í : b e r l ín s k ý B l u e s a T u p a m a r o s W e s t b e r l in (1 9 6 8 -1 9 7 0 )......................................................... 287 7. K R I T I C K Á T E O R I E A ROTE ARMEE FRAKTION (R A F ): D IS K U R S IV N Í A N A L Ý Z A I I ............................................................................................................................................................291 7.1 R o t e A r m e e F r a k t io n - F r a k c e R u d é a r m á d y (1 9 7 0 - 1 9 9 8 ) ............................................291 7.2 K m e t o d o l o g ii k a p it o l y k r it ic k á t e o r ie a R o t e A r m e e F r a k t io n ............................2 94 7.3 U l r ik e M e in h o f o v á a č a s o p is K o n k r e t ( 1 9 5 9 - 1 9 6 9 )...........................................................295 7.4 R e c e p t iv n í v z t a h R o t e A r m e e F r a k t io n a k r it ic k é t e o r ie v p o č á t e č n í f á z i ( r o k 1 9 7 0 ).........................................................................................................................................................................300 7.5 R e c e p t iv n í v z t a h R o t e A r m e e F r a k t io n a k r it ic k é t e o r ie v p o k r o č il é f á z i (1 9 7 1 - 7 2 )................................................................................................................................................................ 303 7.6 R e c e p t iv n í v z t a h 3. g e n e r a c e R o t e A r m e e F r a k t io n k e k r it ic k é t e o r i i ...............312 8. K R I T I C K Á T E O R I E A DIE GRÜNEN ( S T R A N A Z E L E N Ý C H ) : D IS K U R S IV N Í A N A L Ý Z A I I I ......................................................................................................................................................... 3 1 5 8. 1 K METODOLOGII RECEPTIVNÍHO VZTAHU KRITICKÉ TEORIE A DIE GRÜNEN........................ 315 8 .2 S p o l e č e n s k é a p o l it ic k é k o n t e x t y v z n ik u S t r a n y z e l e n ý c h : n e u e s o z ia l e B e w e g u n g e n (1 9 7 0 - 1 9 7 9 ) ............................................................................................................................ 3 1 6 8.3 R e c e p t iv n í v z t a h k r it ic k é t e o r ie a p o l it ic k é h o u s k u p e n í S o n s t ig e p o l it is c h e V e r e in ig u n g - D ie G r ü n e n ........................................................................................................................ 3 2 4 8 .4 R e c e p t iv n í v z t a h k r it ic k é t e o r ie a S t r a n y z e l e n ý c h n a s je z d e c h v K a r l s r u h e , S a a r b r ü c k e n u a D o r t m u n d u ................................................................................................................... 325 8.4.1 S je z d v K a r l s r u h e : l e d e n 1 9 8 0 .................................................................................................... 325 8 .4 .2 S je z d v S a a r b r ü c k e n u a s p o l k o v ý p r o g r a m D ie G r ü n e n : Bř e z e n 1 9 8 0 ............3 2 7 8.4.3 S je z d v D o r t m u n d u , v o l e b n í p r o g r a m : č e r v e n 1 9 8 0 ......................................................3 3 9 9. Z Á V Ě R A S H R N U T Í ..................................................................................................................................... 3 4 2 9.1 DISKURSIVNÍ A RECEPTIVNÍ ANALÝZA................................................................................................. 3 4 2 9.1.1 D is k u r s k r it ic k é t e o r i e ................................................................................................................... 342 9 .1 .2 DlSKURSY PROTESTNÍHO LEVICOVÉHO HNUTÍ ŠEDESÁTÝCH LET, FRAKCE RUDÉ ARMÁDY a s t r a n y Z e l e n ý c h ......................................................................................................................................... 3 4 6 9.1.3 P r a v id l a d is k u r s iv n í k o m u n ik a c e a z l o m y ..........................................................................351 9 .1 .4 R e c e p t iv n í a n a l ý z a .............................................................................................................................353 9.2 In t e r p r e t a č n í r o v i n y .............................................................................................................................357 9.3 P o k l á d a n é o t á z k y a je jic h z o d p o v ě z e n í ....................................................................................361 10. S E Z N A M P R A M E N Ů A L I T E R A T U R Y ........................................................................................ 3 6 4 11. R E S U M E ............................................................................................................................................................ 3 7 6 12. S E Z N A M Z K R A T E K ..................................................................................................................................3 7 8 13. O B R A Z O V Á P Ř Í L O H A ........................................................................................................................... 3 8 0
1. Úvod 1.1 Úvod do té m a tu „Rok 1968“ se sta l pojm em , ke k teré m u se v ztahuje v odborné i laické veřejnosti celá řa d a kon tex tů a kontoverzí. Svým způsobem je projekčním plátnem , do kteréh o si každý m ůže p ro m ítn o u t své: v íru a iluzi (m arxistické) revoluce, rozvrat trad ičn ích hodnot, vznik občanské společnosti, dem okratizaci dem okracie, transcendenci, pokus o socialism us s lidskou tv áří, atd. K onečná shoda vzhledem k v n itřn í povaze „roku 1968“ jako „bodu dějinného přelom u“ {W endepunkt)1 není ani požadována, an i p ředpokládána. Heslo „rok 1968“ m á odlišné význam y v Č eskoslovensku a na (tehdejším ) Západě. Když lead er pro testn íh o levicového h n u tí v západním N ěm ecku R udi D utschke přijel v b řezn u 1968 n a pozvání M. M achovce do P rah y , se svým publikem si příliš neporozum ěl. Zatím co zdejší nositelé P ražského ja ra usilovali spíše o dem okratizaci a m yšlenkovou p lu ra litu , D utschke a jeho rad ik á ln í generace n a západě požadoval nový (nesovětský) m arxism us.2 P řed m ětem této stu d ie ta k nebude „osm ašedesátý“ v Č eskoslovensku3, ale n a nekom unistickém západě,
konkrétně
v západním
N ěm ecku.
O dlišné prožití tohoto kulturně*
sociálního - a ve výsledku i politického - dějinného zlomu, dodnes před stav u je jeden
z
h m ata te ln ý ch rozdílů v m en talitě „západní“ a „postkom unistické“
společenosti, zejm éna proto, že i přes m nohé excesy „roku 1968“ n a západě v této době
došlo
k vytvoření
k o řen ů
m oderní
občanské
společnosti.4 A nalýza
1 K aktuálnímu zájmu historiografie o „body dějinného přelomu“ o metodologický přístup k nim viz např.: BRANDES, Detlef. KOVÁČ, Dušan, PEŠEK Jiří (edd.), Wendepunkte in den Beziehungen zwischen Deutschen, Tschechen und Slowaken 1848*1989, Essen, Klartext Verlag, 2007. K metodologii zejména potom závěrečný příspěvek: CORNELIßEN, Christoph, Wendepunkte der Geschichtswissenschaft: Zur Historiographie der deutsch-tschechischslowakischen Beziehungen seit 18481 in : tamtéž, str. 307-328. 2 K některým kontextům Dutschkeho návštěvy v Praze viz: KRAUSHAAR, Wolfgang, Das 20. Jahrhundert ist vorüber; in D ie Tageszeitung, 25. 7. 2008 (profilový rozhovor s předním německým historikem o Pražském jaru z pohledu německého protestního hnutí šedesátých let). K protichůdnosti obou „roků 1968“ (českoslovanského-západního) je tamtéž citována vzpomínka Miloše Formana, který v roce 1968 pobýval ve Francii a byl frustrován skutečností, že v Paříži jsou vyvěšovány rudé vlajky, zatímco v Praze strhávány. K československému Prařskému jaru i v mezinárodních kontextech nejnověji viz: PAZOUT, Jaroslav, Mocným navzdory, Prostor, Praha, 2008. 4 Viz např.: KOČKA, Jürgen, Neubestimmung des Verhältnisses von Geist und Politik, in: Frankfurtei- Hefte, 3/2008.
1
(západo)něm eckého rebelského „roku 1968“ ta k poskytne v českých podm ínkách zatím stále pom ěrně neznám ý vhled do zajím avého ú se k u m en ta litn íh o a politického vývoje na západě v době studené války. V ýzkum ným
zám ěrem je mimo jiné odhalení in te le k tu á ln íh o
pozadí
levicových bouří v šedesátých letech. V (západo)něm eckém kontex tu (a nejen v jeho rám ci), je b a d a te l neom ylně veden do m yšlenkového pro sto ru k ritické teorie F ra n k fu rtsk é školy. S tudie je zam ěřen a n a podrobnou an alýzu recepce této dodnes vlivné školy a jejího m yšlení v p ro střed í něm eckého neom arxism u (nové levice), k teré bylo dom inatním elem entem „roku 1968“. Po vzniku Sovětského svazu a po postupném zrození sovětských podob m arxism u — m arxism u-leninism u (trockism u) a později sta lin ism u — se začal rozvíjet v západní Evropě tzv. nedogm atický m arxism us, později nazývaný neom arxism us. V N ěm ecku byli jeho průkopníky G. Lukács, E. Bloch a K. Korsch.
Cílem
nedogm atických
em ancipační m yšlenku
před
m arx istů
devalvací a
bylo
o c h rán it
m ocenským
původní
ohýbáním
M arxovu v nepříliš
rozvinuté civilizaci v R usku. K ritická teorie F ra n k fu rtsk é školy n a ten to typ m yšlení — n a právě vznikající západní m arxism us — k o n tin u á ln ě n a v á za la a rozvinula jej. Intelektuálové spojení s In s titu te m pro sociální v ý zk u m v třicátý ch a
čtyřicátých
letech
system aticky
vypracovali
(v N ěm ecku
i
v em igraci)
neom arxistické koncepty a teorie, k teré se staly teoretickou oporou p ro testního levicového h n u tí šedesátých let na západě.5 U dálosti „roku 1968“ se neodehrály náh le a nečekaně jako D eus ex m achina a ani poté n a rá z a v rychlosti neodezněly. Proto je zde ta k é pojem „rok 1968“ dáv án do uvozovek. N ěm ecký „rok 1968“ s a h a l svým i kořeny m inim álně do konce padsátých let, kdy se začala seskupovat „fronta nalevo od sociální dem kracie“ vlivem m odernizačního procesu SPD po godesberském sjezdu. P rvní ucelené revoluční levicové koncepty — již přím o vycházející z k ritické teorie —
5 Tím jsou myšleny i USA, kde v šedesátých letech existoval velmi silný vliv kritické teorie, zejména Marcuseho, který zůstal po válce v USA a působil na tamních univerzitách. K Marcusovi jako „spojce“ mezi protestním hnutím šedesátých let v USA a v Evropě viz- MARCUSE, Herbert, Das Problem der Gewalt in der Opposition, in: MARCUSE, Herbert, Das Ende der Utopie, Vorträge und Disskusionen in Berlin 1967, Verlag neue Kritik, Frankfurt, 1967.
2
vznikaly v roce 1962.6 A „rok 1968“ an i neskončil v
roce 1968 a v le te c h
následujících. P ro te stn í h n u tí a sku p in y se pouze přeskupily a rozštěpily na m noho často protichůdných form ací: ta nejpočetnější se pokusila in teg ro v at pod B randtovým reform ním heslem M eh r D em o kra tie wagen („odvahu k hlubší dem okratizaci“), početně n e p a trn á m in o rita (reprezentovaná ale nem alou částí elit) se u p sala levicovém u tero rism u nejviditelněji rep rezen to v an ém u RAF, v ětší část se p řesk u p ila do a lte rn a tiv n íc h k u ltu rn ě specifických su b k u ltu r7 a opět nem alý počet učinil nečekaný o b ra t: n am ísto (celospolečenské) em ancipace kom unistické zvolila em ncipaci zcela jinou —tra n sc e n d e n tá ln í —a odebrala se do m editačních c e n te r v Indii či N epálu. Ti, k te ří neodešli na Východ nebo do ilegality terorism u, se v sedm desátých letech — spolu s novými n astu p u jícím i generacem i, k teré „nestihly rok 1968“ — sta li p á te ří vznikajících n e u e soziale B ew egungen („nových sociálních h n u tí“), k te rá občanským aktivism em usilovala o práva a em ancipaci ve sm ylu ekologickém , fem inistickém , pacifistickém , z hlediska práv hom osexuálních m enšin, atd. Zde - často v porodních bolestech vznikala m oderní občanská společnost a „nové občanství“ (n e u e B ů rgerlichkeit).8 N a přelom u sedm desátých a osm desátých let se „nová sociální h n u tí“ a i jiné elem enty „roku 1968“ rein teg ro v aly pod hlavičkou nově založené s tra n y Zelených. Zde se neom arxistický m yšlenkový a společenský proud in stitu č n ě a politicky etabloval a sa tu ro v a l.9 Po prvotním p řiblížení sledovaného d isk u rsu je tře b a vym ezit c e n tráln í problem atiky a otázky
této studie^
J a k ý b y l re ce p tiv n í vzta h n ěm eckéh o
pro testn íh o h n u t í levicového šedesátých let, F rakce R u d é a rm á d y (RAF) a s tr a n y Zelených v době v zn ik u (1980) k e k r itic k é teorii F r a n k fu r ts k é školy? J a k é bylo
6 Viz níže analýza teoretického konceptu skupiny Subversive Aktion a analýza levicového periodika Das Argument. 7 Jednalo se zejména o velkom ěstské a městské subkultury, např. berlínský tzv. Blues nebo známější frankfurtskou S p o n tiS ze n e (viz níže). 8 Přerod významné části radikálů z šedesátých let v pozdější oporu německé moderní občanské společnosti a demokracie s odstupem analyticky zpracoval např.: HOCKENOS, Paul, Joschka Fischer and the Making of the Berlin Republic. An Alternative History of Postwar Germany, Oxford University Press, Oxford-New York, 2008. Esejisticky in: HOCKENOS, Paul, The 1968 Debate in Germany, in: Open Democracy, 2. 5. 2008. K tématu a pojmu neue Bůrgerlichkeit (nebo Citoyen) je vedena široká mediální debata. 9 Jedním z dokladů je zánik radikálně komunistických K G ru p p en („K-skupin“) přímo vzešlých z událostí let 1967-69, které buď se stranou Zelených splynuly jako její radikální křídlo (Fundies), nebo ji nebyly schopny politicky konkurovat a zanikly (viz níže).
3
m e n tá ln í z á z e m í n ě m e c k é n o vé levice ja k o celku a j a k ý d a lší typ m y š le n í m im o kriticko u teorii a v ja k é m íře a v k o n te x te c h b y l recipován? M á m y š le n í k r itic k é teorie i dnes co říci a je stá le a k tu á ln í nebo j e spíše p ře d m ě te m dějin m yšlen í? V ýzkum né tém a a ta k to postavené otázky jsou rela tiv n ě průkopnické v p ro střed í společenských věd. K ritická teorie F ra n k fu rtsk é školy m ěla tu „sm ůlu“, že po p ád u P ražského ja r a byla označena za ideologicky nebezpečnou revizionistickou úchylku a způsob n a k lá d á n í s teoriem i F ra n k fu rtsk é školy byl určován dokonce přím o z M oskvy.10 O kritické teorii se mlčelo sam ozřejm ě i v ND R.11 T ak byly ukončeny pokusy o p řed sta v en í m yšlení F ra n k fu rtsk é školy dom ácím u českém u p u b lik u ,12 ale i m yšlenkový vývoj k československé verzi neom arxistického a kritického m yšlení.13 N orm alizační ticho zavřelo dveře před západním m arxism em a te n se zde sta l tém ě ř neznám ý, dodnes nejčastěji vním aný jako obtížně pochopitelná a v a n tg a rd a a in te le k tu á ln í h a z ard é rstv í, a to i přesto, že v západoevropské societě se h rá l vysokou, jen obtížně zm ěřitelnou společenskou,
k u ltu rn í
a politickou úlohu,
nadto
dodnes vysoce
a k tu á n í.
10 Akademie společenských věd při ÚV KSSS (ed.), Sociální filozofie Frankfurtské školy, nakl. Svoboda, Praha, 1977. 11 To nejlépe dokládal západoněmecký levicový časopis Konkrét, jehož přední redaktorkou byla Ulrike Meinhofová a který byl úzce pojený s ilegální západoněmeckou KPD a do poloviny 60. let financován z východního Německa od SED. K o n k r é t- i přes svoji levicovost - o Frankfurtské škole důsledně mlčel, jako by neexistovala. 12 Od roku 1965 se v CSSR začaly objevovat první překladové práce a úryvky ve skriptech Mileny Tlusté: TLUSTÁ, Milena (ed.), Antologie textů soudobé západní filozofie, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1965 a TLUSTÁ, Milena (ed.). Antologie textů soudobé západní filozofie V., Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1969. Před nástupem normalizace stihl být vydán výbor Marcuseho přednášek a esejů (překladem Lubomíra Sochora): MARCUSE, Herbert, psychoanalýza a politika, nakl. Svoboda, Praha, 1969. Z předních autorů kritické teorie začal být vydáván Erich Fromm, nicméně spíše jeho pozdější díla, která se více věnovala obecně psychologickým problémům, než neomarxistické kritické teorii: viz FROMM, Erich, Umění milovat, Orbis, Praha, 1967: FROMM, Erich, Člověk a psychoanalýza, nakl. Svoboda, Praha, 1967, FROMM, Erich, Lidské srdce, Mladá fronta, Praha, 1969. Osobně Prahu také navštívil Herbert Marcuse při příležitosti hegelovské konference v září 1966. 13 V této souvislosti je třeba v prvé řadě uvést Karla Kosíka, zejména jeho dílo D ialektika konkrétního- KOSÍK, Karel, Dialektika konkrétního. Studie o problematice člověka a světa, Praha, Akademie véd, 1965. Československý intelektuální diskurs 60. let ale kroužil okolo myšlenkového světa kritické teorie v mnohem větší šíři. Dialog mezi (nedogmatickým) marxismem a křesťanstvím, aktuální jak pro 60. léta obecně, tak pro pozdní kritickou teorii, např. Horkheimera, rozvíjel, v přímé osobní spolupráci s Frommem, Milan Machovec a také Vítězslav Gardavský: viz MACHOVEC, Milan, Svatý Augustin, Orbis, Praha, 1967, GARDAVSKÝ, Vítězslav, Bůh není zcela mrtev, Československý spisovatel, Praha, 1967. Dílčí recepce kritické teorie probíhaly v 60. letech také v periodikách Filozofický časopis a Divadlo (zde recepce Adorna). Spíše odmítavě komentoval některá díla kritické teorie Robert Kalivoda. Více k recepci kritické teorie Frankfurtské školy v Československu šedesátých let: SIOSTRZONEK, Pavel, Česká recepce Frankfurtské školy. Ohlédnutí za třicátými, šedesátým i a sedm desátými léty, in: Filozofický časopis, č. 5/2007.
4
N aznačený deficit zdejšího (nejen) in te le k tu á ln íh o d isk u rsu začíná být pozvolna napravován. H lavním
průkopníkem
re-etablování daného té m a tu v českém
p ro střed í je M ichael H au ser, mimo jiné a u to r původní filozofické práce o Adornovi, vůdčím duchu kritické teo rie 14. T ém a je sledováno tak é n a In s titu tu m ezinárodních stu d ií F a k u lty sociálních věd U K .15 V posledních letech vznikla i n ě k te rá další původní i překladová význam ná d íla 16, k te rá naznačují, že n á v ra t ztraceného té m a tu p ráv ě započal. P řed k lád an é
tém a
rozhodně
není
kom pilací
ve
sm yslu
tlum očení
původních něm eckých či jiných debat a odborné produkce. V následujících pasážích
bude
přiblíženo
obtížné
a bolestivé
dom ácí
(myšleno
něm ecké)
n a k lá d á n í s touto nedávnou historií. N ěk teří a k té ři se dnes dožívají podzim u svého života (nejčastěji se jed n á o ročníky 1940-1950) a veřejná d ebata na tém a „roku 1968“ v N ěm ecku rozhodně není uzavřena, ba vrcholí. Odborné zpracování té m a tu se i zde tep rv e rodí. K té m a tů m „roku 1968“, RAF, n e u e soziale B ew egungen či Zelených
sice
existuje
n em alé
m nožství
společenskovědní
litera tu ry , edic a jiných p ram en ů , nicm éně zdaleka ještě nedošlo k opravdové historizaci či sn a d dokonce u zavření tém atu . J a k ukázaly ostré diskuse z let 2007-08 při výročích F rak ce Rudé arm ády (RAF) a roku 1968 (viz níže), emoce a zakalení pohledu vlivem v la stn í subjektivní zkušenosti je stále přítom no v hojné m íře, a to i u odborníků. N a každý pád je té m a „roku 1968“ a nové levice v něm eckém i anglickém jazykovém p ro střed í zpracováno lépe než v jazyce českém . N ěm ecká odborná debata ke zde pokládaným otázkám se nachází ve stá d iu vydávání pram enných
14 HAUSER, Michael, Adorno: moderna a negativita, Filosofia - nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR, Praha, 2005. Dále také HAUSER, Michael, Prolegomena k filosofii současnosti. Filosofického ústavu AV ČR, Praha, 2007. 15 Viz např.: ŠAFAŘÍK, Petr, Die Rolle der Frankfurter Schule bei der Entwicklung der Sozialwissenschaften und der intellektuellen Landschaft der BRD in den Jahren 1948-1968, Fakulta sociálních věd, Praha, 2008. 16 Myšleny jsou zejména nové překlady: ADORNO, Theodor, W., HORKHEIMER, Max, Dialektika osvícenství. Filozofické fragmenty, Oikoymenh, Praha, 2009, ADORNO, Theodor, W., Minima Moralia. Reflexe z porušeného života, Academia, Praha, 2009. Nově překládán je ovšem i Fromm, např.: FROMM, Erich, Obraz člověka u Marxe, nakl. L. Marek, Brno, 2004. O československém roku 1968 také: PAŽOUT, Jaroslav, c. d. K dílčím kontextům tém atu také: MYERS, Tony, Slavoj Zižek, Svoboda servis, Praha, 2008.
5
edic k problem atice v z ta h u F ra n k fu rtsk é školy a A P O 17 (něm ecká z k ra tk a pro „rok 1968“ jako a u serparlam entarische Opposition ■ 'm i m o p ar 1a m e n t n í opozice“). V N ěm ecku existuje několik pracovišť, k teré se výzkum em n a stín ě n é tém a tik y system aticky
zabývají.
Jedná
se
zejm éna
o
H am burger
I n s titu t
fü r
Sozialforschung („H am burský in s titu t pro sociální výzkum “), k terý se spojen s nejznám ějším
b adatelem
k dan ém u
tém a tu ,
s profesorem
W olfgangem
K ra u s h a a re m 18. V B erlíně sídlí A rc h iv A P O u n d soziale B ew egungen19 („Archiv APO a sociální lin u tí“) a p ři Freie U niversitä t a archiv stra n y Zelených —A rc h iv G rünes G edächtnis („Archiv zelené p a m ě ti“) —k terý seskupuje záznam y nejen k Zeleným jako politické stra n ě , ale i ke kořenům a kontextům jejího vzniku. Z jiného hlediska —více teoretického — uchovává pam ěť a vzpom ínání k daném u té m a tu
A dorno
A r c h iv
(„Adornův
arch iv “)
sídlem
ve
F ra n k fu rtu .
Z angloam erického p ro střed í něm ecké „studentské h n u tí“ a jeho dlouhodobé dopady zpracoval (pod m írně zavádějícím
názvem ) P a u l H ockenos.20 K zde
sledovaným té m a tů m F ra n k fu rtsk é školy, „studentského h n u tí“ 60. let, RAF, Zelených, aj. byla publikována celá řa d a m onografických stu d ií a p ram en ů , z nichž n ěk teré se již sta ly s ta n d a rd n í21 (více viz k ritik a p ram e n ů a litera tu ry ).
17 Myšlen je významný Kraushaarův editorský počin: třisvazková edice ke vztahu Frankfurtské školy a „studentského hnutí“. V prvním díle Kraushaar sestavil kroniku k dané tématice, v druhé poskládal vybrané dokumenty kritické teorie a protestního hnutí. Třetí svazek je koncipován jako sborník různých autorů k sledovanému okruhu. Kniha ale na druhou stranu není monografickou autorskou prací k dané tématice, pouze k ní rozšiřuje zázemí a prostor. KRAUSHAAR, Wolfgang, Frankfurter Schule und die Studentenbewegung. Von der Flaschenpost zum Molotowcocktail 1946 bis 1995. Bande 1- 3, Gogner& Bernhard. Hamburg, 1998. 18 Kraushaar se tématu věnuje systematicky a je v Německu vnímán jako hlavní znalec tématu. Často jeho názor zaznívá v médiích. Je propagátorem liberalizačně-emancipační teze, tj. postoje, že protestní levicové hnutí 60. let ve výsledku přispělo —i přes násilné excesy • k emancipaci a modernizaci společnosti. Mimo výše citované edice publikoval k otázce „studentského hnutí“ několik studií a monografií, poslední svstematizující jako: KRAUSHAAR, Wolfgang, Achtundsechzig. Eine Bilanz, Propyläen, Berlin, 2008. 19 Tzv. APO-Archiv je naopak svázán s okruhem autorů standardní monografie k SDS (viz níže). Jeho odborným garantem je spolu-autor zmiňované publikace Siegward Lönnendonker. 20 HOCKENOS, Paul, Joschka Fischer and the M aking o f the Berlin Republic. 21 Standardní monografie k dějinám Frankfurtské školy: WIGGERSHAUS, Rolf. Die Frankfurkter Schule. Geschichte. Teoretische Entwicklung. Politische Bedeutung, Deutscher Taschenbuch Verlag, München, 1988, JAY, Martin, Dialektische Phantasie. Die Geschichte der Frankfurter Schule und des Instituts für Sozial Forschung, Fischer Taschen, Frankfurt am Main, 1976, KELLNER, Douglas, Critical Theory, Marxism and Modernity, Polity Press, Oxford, 1989. Standardní monografie k německému „studentskému hnutí“ mimo citovaných Kraushaara a Hockenose: zejména FICHTER, Tilman, LÖNNENDONKER, Siegward, Kleine Geschichte des SDS, Der Sozialistische Deutsche Bund Studentenbund von Helmut Schmidt bis Rudi Dutschke, Klartext Verlag, Essen, 2007 a i do českého jazyka přeložená: GILCHER-HOLTEYOVÁ, Ingird, Hnutí ’68 na Západě. Studentské bouře v USA a západní Evropě, Vyšehrad, Praha 2004.
6
Zde úzce vym ezené tém a teoretického receptivního v z ta h u kritické teorie F ra n k fu rtsk é školy a výše uvedených a k té rů něm eckého neom arxism u a nové levice však m onograficky dosud zpracováno nebylo ani v Něm ecku. V tom to usiluje p řed k lá d an á stu d ie alespoň m alým dílem p řisp ě t k výzkum u i na poli m ezinárodním . 1.2 Ke stav u debaty v N ěm ecku: emoce a m edializace nebo historizace? Převažující většin a historických a obecně odborných tém a t, pokud nejsou do vědeckých d isk u rsů vn esen a jako zcela nová, m ívají svou odbornou debatu spočívající v soupeřících a doplňujících se in te rp re ta č n ích rám cích, v postojích, konceptech, modelech, dále n a konferencích, v sbornících a edičních počinech. Takový
d isk u rs
m ívá
svou
u stálen o u
podobu,
ale
i
dynam iku.
Recepce
zkoum aných u d álostí a fenom énů živě reag u jí n a m ěnící se společenské a politické tren d y a epochy. J a k je tom u v případě F ra n k fu rts k é školy, něm eckého „studentského h n u tí“, RAF a Zelených? S ta n d a rd n í „výzkum ný provoz“ lze ko n stato v at pouze u dějin F ra n k fu rtsk é školy v její první generaci. K tom uto té m a tu jsou pořádány konference, vycházejí nové in te rp re ta č n í stu d ie 22, atd. První generace F ra n k fu rtsk é školy prošla sta n d a rd n í historizací a s ta la se předm ětem historického (a filozofického, politologického, sociologického, aj.) výzkum u. Č ástečně jin a k je tom u ale u hlavního zde sledovaného tém atu^ receptivního v z ta h u kritické teorie F ra n k fu rts k é školy a něm ecké nové levice (viz výše). O dlišná situace p an u je ve věci historizace p ro testn íh o levicového h n u tí, RAF, a částečně i u Zelených. Něm ecké p ro te stn í h n u tí šedesátých let a jím vyvolaný em ancipační proces, k te rý vyvrcholil etablováním politického proudu Standardní práce k RAF: AUST, Stefan, Der Baader Meinhof Komplex, Goldmann Verlag, München, 1998, nově také například: WINKLER, Willy, Die Geschichte der RAF, Rowohlt, Berlin, 2007. K neue soziale Bewegungen- ROTH, Roland, RUCHT, Dieter, Die sozialen Bewegungen in Deutschland seit 1945, Campus Verlag, Frankfurt am Main, 2008 a k Zeleným zejména: KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., Der lange Weg der Grünen, Verlag C. H. Beck, München 2003 a RASCHKE, Joachim, Die Grünen. Wie sie wurden, was sie sind, Bund Verlag, Köln, 1993. 22 Nejnověji viz např.: WHEATLAND, Thomas, The Frankfurt School in Exile, University of Minnesota Press, Minneapolis, 2009, EITLER, Pascal, "Gott ist tot - Gott ist rot". Max Horkheimer und die Politisierung der Religion um 1968, Frankfurt am Main, Campus Verlag, 2009 a konference: Ideentransfers zwischen Ost und West. Kritische Theorie in der Bundesrepublik Deutschland und jugoslawische Praxis-Philosophie 1963-1974 (Berlin 12/2009) a Hannah Arendt und die Frankfurter Schule (Frankfurt am Main 01/2010).
7
Zelených na p a rla m e n tn í a později i n a v lád n í úrovni, je dodnes p řed m ětem emocemi podbarveného stře tu .
Kdo sledoval něm eckou m ediální „ k ra jin u “
v posledních letech — zejm éna v letech 2007-08 — m ohl být až „u naven“ či „přesycen“ k o n ju n k tu ro u tém atik y RAF, zejm éna v roce 2007 k třic á té m u výročí „něm eckého
podzim u“
1977
a
v souvislosti
s propouštěním
některých
prom inentních vězňů RAF z 70. a 80. let n a svobodu (B rigitte M onhauptová, C h ristian Klar) a s novým otevřením něk terý ch zločinů RAF (např. vražda Siegfrieda Bubacka), ale i s podm ínkam i věznění členů RAF v s tu ttg a rsk é m vězení S ta m m h e im .23 Vrcholem m ediální kon ju n k tu ry RAF byl celosvětově prom ítaný E delův film D er B a a d er-M ein h o f K om plex, ale i on vyvolal p ro testy pozůstalých po obětech činů RAF.24 N ejinak tom u bylo o rok později, v roce 2008, kdy proběhlo čtyřicáté výročí roku 1968 a opět byla ro zpoutána bouřlivá m ediální i odborná diskuse a em otivní rozepře o in te rp re ta c i „roku 1968“. I v současné době pokračuje záplava vzpom ínkových k n ih a biografií a k té rů „roku 1968“ a RAF, k te ří bilancují.25 23 Tématu RAF se stabilně —s mimořádnou konjunkturou v roce 2007 - věnují všechna německá média, pravicová, levicová i bulvární. Vůdčí roli v aktualizaci RAF sehrál D er Spiegel, který uveřejnil dlouhou řadu chronologicky stavěných dlouhých článků o RAF, v jejichž rámci měly být částečně odhaleny „záhady“ o RAF: například kdo z teroristů vystřelil z motocyklu v dubnu 1977 na Siegfrieda Bubacka (v srpnu 2009 byla v této věci zadržena ex-teroristka RAF Verena Becker) a zda byli prominenti RAF —Baader, Ensslinová, Meinhofová, Raspe —ve vězení odposloucháváni. Téma RAF výrazně rezonovalo ve všech médiích a dotklo se i nejvyšších míst: za vysoké mediální pozornost německý prezident Kohler řešil, zda udělit m ilost některým vězňům RAF. Viz např.: Spiegel Serie RAF, in: D er Spiegel, Nr. 37-44/2007. Mimořádná pozornost tém atu panovala ve všech politických médiích. Srovnej např. s „Dossier RAF“: in : Welt am Sonntag, Nr. 7/2007, dále i 9/2007. 24 Jednalo se zejména o pozůstalé po Jürgenu Pontovi. Vdova o Pontovi na protest proti dotaci na film vrátila státní vyznamenání. Obecně se ozývala kritika, že se z teroristů RAF dělají mediální hvězdy in memorian a „hrdinové“. Víz např.: Ponto-W itwe g ib t B undesverdienstkreuz zurück, in: Die Welt, 7.10. 2008. Srovnej např. s: Ponto~Witwe scheitert m it K lage gegen RAF-Film, in: Der Spiegel, Nr. 1/2009. Celkově se v Německu na v letech 2008-09 rozhořel S treit und D ebatte um RAF-Film („kontroverze a debata o filmu o RAF“). 25 Memoárová literatura k „roku 1968“ a RAF je poměrně bohatá. Již dříve vydané, informačně nesmírně cenné, memoáry Dietra Ivunzelmanna a Michaela Baumanna, jsou doplňovány vzpomínáním celé řady dalších „osmašedesátníků“: Gretchen Dutschové, která dala k dispozici Dutschovy deníky, z K om m u n e/R ain era Langhanse a Ulricha Enzensbergera. Dále vyšly nové knihy Baumanna, biografie Meinhofové, kniha Cohn-Bendita, rozhovorová kniha Karl'Heinze Dellwa a mnohé vzpomínky „bezejmenných“ osmašedesátníků. Viz: KUNZELMANN, Dieter, Leisten Sie keinen Widerstand. Bilder aus meinem Leben, Transit, 1998, BAUMANN, Michael, Bommy, Wie alles anfing, Rotbuch Verlag, Berlin, 1975, ENZENSBERGER, Ulrich, Die Jahre der Kommune I, Verlag Kiepenheuer und Witsch, Köln, 2004, LANGHANS, Rainer, Ich bin's. Die ersten 68 Jahre, Blumenbar Verlag, 2008,DUTSCHKE-KLOTZOVÁ, Gretchen (Hrsg.), Rudi Dutschke: Jeder hat sein Leben ganz zu leben. Die Tagebücher 1963_1979, Kiepenheuer und Witsch, Köln, 2003, DUTSCHKE-KLOTZOVÁ, Gretchen, Rudi Dutschke. Wir hatten ein barbarisches, schönes Leben. Eine Biographie, Kiepenheuer und Witsch, Köln, 1996,
Něm ecký v z ta h k p ro te stn ím u h n u tí šedesátých le t a RAF není možné posuzovat jako uzavřenou debatu, ale jako emocemi podbarvenou diskusi i rozepři. A ktéři událostí stá le žijí a a k té ry (či dílčím i aktéry) byli dokonce i odborníci, k teří by dnes m ěli d e b a tu historizovat (např. W olfgang K ra u sh aa r, Götz Aly, J ü rg e n Kočka, aj.). N ě k te ří ta k činí více, jiné m éně a obecně platí, že čas na p ře su n sledovaných u d á lo stí do histo rie a s ní spojeného odstu p u n en astal: tém a je stále příliš živé.26 V N ěm ecku trad ičn ě soupeřila dvě in te rp re ta č n í p a rad ig m ata v hodnocení p ro testn íh o h n u tí: l) konzervativní obraz, k terý „roku 1968“ vyčítal nebezpečné
(pro*sovětské
či pro-čínské)
levičáctví a rozbití
tradičních hodnot a společnosti (rodina, úcta k a u to ritá m , tra d ič n í pracovní a společenské ctnosti a norm y). T ento postoj byl hluboce zakotven ve voličské klientele a m édiích spjatých s CDU a CSU. Tento proud se m im o m nohonásobný a dram atický nesouhlas a odpor pokusil i in te le k tu á ln ě rozbít ideové zázem í neom arxism u: kritickou teorii F ra n k fu rtsk é školy. V úzké vazbě n a bádenskou CDU sepsal počátkem 70. let G ü n te r R ohrm oser obžalobu k ritické teorie27; 2) m odernizační obraz, který, zdá se, dnes převládá, a dlouhodobě označuje p ro testn í h n u tí za „dem okratizaci dem okracie“, které i p řes zavrženíhodné excesy (levicový terorism us), podpořilo em ancipační a m odernizační procesy a učinilo ze západního N ěm ecka otevřenou občanskou společnost. V souvislosti s vypjatou veřejnou debatou let 2007-08 p řišel h isto rik Götz Aly s tře tím in te rp re ta č n ím p a ra d ig m a te m 1 „ stu d en tsk é h n u tí“ k o n tin u á ln ě navázalo na tra d ici nacistického to ta litarism u ,
v
odm ítání
p a rla m e n ta rism u ,
n ásiln ém
akcionalism u
a
v neschopnosti vyrovnat se s v lastn í m inulostí.28 Aly postavil p a ra lelu G oebbles-
DITFURTHOVÁ, Jutta, Ulrike Meinhof. Die Biografie, Ullstein, Berlin, 207, COHN-BENDIT, Daniel, 1968. Die Revolte, Fischer Verlag, Frankfurt a. M., 2007, DELLWO, Karl-Heinz, Das Projektil sind wir, Nautilus, Hamburg, 2007, BAUMANN, Michalel, Bommy, MEYER, Till (Hrsg.), Radikales Amerika, Rotbuch, Berlin, 2007, HANNOVER, Irmela, SCHN1BBEN, I Can t Get No. Ein paar 68er treffen sich wieder und rechnen ab, Kiepenheuer und Witsch, Köln, 2007, SPIES, Miriam, Acid, Mao und I Ging. Erinnerungen eines Haschrebells, Gonzo Verlag, 2008. 26 V Německu tim kontinuálně pokračuje emotivní a kontroverzní hodnocení protestního hnutí a terorismu RAF, jak se projevilo již například v letech 2003-05 v souvislosti s berlínskou výstavou o RAF. Viz např.'- DANKOVÁ, Šárka. RAF - Frakce Rudé armády, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2006, str. 144-150. 27 ROHRMOSER, Günter, Das Elend der kritischen Theorie. Theodor W. Adorno, Herbert Marcuse, Jürgen Habermas, Rombach Verlag, Freiburg im Breisgau, 1970. 28 ALY, Götz, Unser kampf. 1968 - ein irritierter Blick zurück, Fischer Verlag, Frankfurt a. M., 2008. Esejisticky hlavní teze v: ALY, Götz, Machtübernahme, Die Väter der 68er, in: Frankfurter Rundschau, 30. 1. 2008.
9
D utschke a za jediný rozdíl m ezi nacistickou revolucí a „rokem 1968“ označil m íru
ú sp ě šn o sti: nacisté
moc uchopili, p ro te stn í
h n u tí n aopak m ocensky
„pohořelo“. P ro ti knize a jí doplňujícím esejům Alyho se rozpoutala reakce zastán ců m odernizačně-em ancipační teze (K rau sh a a r, Kočka, Hockenos, aj.)29. Alyho závěry byly v
dnešním sta v u debaty označeny m nohým i oborovými
au to rita m i za „nesm yslné“, „ahistorické“ a dokonce „perverzní“.30 Em ocem i nab itá d eb ata o Alyho knize jen potvrdila, že té m a ta p ro testního levicového h n u tí, n e u e soziale B ew egungen a RAF v N ěm ecku zatím ještě nem ohou být s ta n d a rd n ě historizována. Tyto debaty n aopak jen prohloubily otázky: J a k ovlivnila
„generace
šedesátých
let,
roku
RAF,
1968“ — iniciátor
ak tiv ism u
p ro testního
sedm desátých
let,
levicového
občanské
h n u tí
společnosti,
ekologism u a později s tra n y Zelených - něm eckou společnost a politiku? J a k se ta to generace vyrovnala s dosažením nejvyšších exekutivních funkcí v podobě spolkové vlády SPD -Zelení v letech 1998-2005 a čeho dosáhla? Jin ý m d isk u rsem zůstává, jak vním á a hodnotí ta to generace revolucionářů s p lak áty M arxe, Mao Ce T unga a Che G uevary dom a kdesi vzadu ve sk řín i sebe sam a. (N utno dodat, že často hořce a s pocitem zklam ání).31
1.3 M etodologické zázem í a m etodologický postup
29 Srovnej např. s velmi zajímavým rozhovorem k danému tématu s Jürgenem Kočkou, předním německým historikem: KOČKA, Jürgen, Neubestimmung des Verhältnisses von Geist und Politik, in: Frankfurter Hefte, 3/2008. Kocka Alyho teze stroze odmítl jako: w(...) m it 1933 h at 1968 im Grunde nichts zu tu n .", in : tamtéž, str. 22. Podobně se k Alyho tezím postavil také Paul Hockenos, který zdůraznil, že protestní hnutí vedlo nejen k levicovému terorismu, který byl minoritním „odpadovým“ úkazem (viz Böllovo heslo „ še stp ro to še sti miliónům'), ale hlavně k širokému hnutí občanského aktivismu a k společnosti, která Německo naopak demokratizovala a modernizovala. Viz HOCKENOS, Paul, The 1968 D ebate in Germany. Proti Alyho tezím, ještě před samotným vydáním knihy, byla napsána velká řada polemických článků, které jeho paralelu odmítají a Alymu předkládají obvinění z promyšleného marketinkového tahu. Viz např. reakce emeritních profesorů politologie berlínského O tto S u h r In stitu t a autora monografie k neue soziale Bewegungen Rotha: GROTTIAN, Peter. NARR. Wolf-Dieter, ROTH, Roland: Erwiderung auf Götz Aly. Keinerlei Ähnichkeit; in: Frankfurter Rundschau, 9. 2. 2008. 30 Toto hodnocení lze nalézt ve výše odkazovaném eseji Grottiana, Narra a Rottha, kde je zmínka o „Der perverse Erkenntnisgewinn A lys (...)“, což je samozřejmě na akademické úrovni silné odsouzení. Viz GROTTIAN, Peter, NARR, Wolf-Dieter, ROTH, Roland: Erwiderung auf Götz Aly. Keinerlei Ähnichkeit; in: F rankfurter Rundschau, 9. 2. 2008. Dále se k Alymu vysoce kriticky vyjádřil Kraushaar: „Seine Thesen sin d im Kern unzutreffend“, in: KRAUSHAAR, Wolfgang, Das 20. Jahrhundert ist vorüber; in: D ie Tageszeitung, 25. 7. 2008. 31 Viz reportáže die tageszeitun go bývalých „osmašedesátnících“ a členech Kom m une I- Die Übriggebliebenen nebo M eine Schüler finden es irre, dass ich H ippie war, in: die tageszeitung, 12. 10. 2009 a 14. 4. 2008.
10
E insteinova obecná teorie relativ ity , poprvé publikována v roce 1915, nejenže rozbila systém tra d ičn í new tonovské fyziky, ale ta k é naznačila, n a p řík la d s Freudovým psychoanalytickým T ra u m d e u tu n g („Výklad sn ů “! 1901) a později s jungiánským konceptem kolektivního nevědom ím a archetypů, že k artezián sk o baconovský a později racionalistický pozitivistický obraz světa a poznání n en í ta k sam ozřejm ý a pravdivý, ja k se soudilo ve „věku p áry a rozum u“.32 Nová poznání o sta v u světa a člověka se prom ítly tak é do vědních m etodologií.33 T aké zde — n a rozdíl od o b jek tiv istickyverifikačních pojetí pozitivism u — se od poloviny 20. století prosadil tzv. n e _axiom atický in te rp re ta tiv n í relativ ism u s, jin a k řečeno: metodologický plu ralism u s. Co to zn am en á pro psaní h u m an itn ě-v ěd n í odborné práce?
M etodologie
nebude
odvozena
„objektivně“
z
dobově
p latného
metodologického vědeckého obrazu (který dnes ani neexistuje), ale subjektivně, nikoliv však ve sm yslu au to rsk é svévole, ale subjektivně zvolenou vhodnou metodologií
či
kom binací
několika
m etodologií,
k teré
nejvíce
vyhovují
zpracovávaném u tém a tu , pokládaným otázkám a stanoveným cílům studie. S takovou m etodologií a u to r nese „kůži n a t r h “ a m usí b ýt schopen její účinné obhajoby. Se skutečností m etodologického p lu ra lism u se nakonec neochotně sm ířil i pozitivism us, který se ve svých neo a p o s t podobách sám přiblížil svém u opaku: su b jek tiv ism u .34 Ne náhodou veřejně znám ý neopozit.ivista K arl R. Popper znejistil předpoklad pozitivistické „objektivity“ teorií falzifikovatelnosti a výroky typu „věda je h á d á n í“a poznání je
„ n a v ž d y z k u s m é “? 5
Pokud se přesunem e o úroveň níže, z roviny obecné vědní m etodologie, k metodologii k o n k rétn í disciplíny — zde m oderní histo rie — n aleznem e m noho paralel, neboť historie jako vědní obor nem ohla ignorovat obecný vývoj vědy a
32 V oblasti metodologie věd je v této souvislosti možné zm ínit dílo Gastona Bachelarda, například jeho pojednání Le N ouvel esprit scientifique (Nový duch vědy; 1934). 33 K vývoji metodologie věd viz napí\; OCHRANA, František, Metodologie vědy. Úvod do problému, Karolinum, Praha, 2009. 34 Viz např. FEYERABEND, Karl. Paul, Rozprava proti metodě, Aurora, Praha, 2001 (poprvé publikováno jako A gainst M ethod 1975). Dobře je to ovšem viditelné již na díle Ludwiga Wittgensteina. Zatímco v Tractatus logico-philosophicus (1922) W ittgenstein požadoval zcela exaktní, objektivní a pozitivní jazyk (viz Vídeňský kruh), ve svém pozdním díle Philosophische Untersuchungen (Filozofická zkoumání; 1953, psáno v letech 1936-46) již intuitivní přejímal dekonstrukci a jazyk označil za dětskou hru, která je navíc hrána špatně a podle pochybných pravidel. K dějinám a vývoji pozitivismu viz např.; OCHRANA, Metodologie vědy, str. 66 92. 35 Viz: POPPER, Karl, R., Logika vědeckého bádání, Oikoymenh, Praha. 1997 (poprvé publikováno jako Logik d er Forschung, 1934).
11
poznání. Ani historické disciplíny dnes nevytváří „historické objektivní p rav d y “ v rankovském stylu „W ie es eigentlich g ew esen?“ („Jak to skutečně bylo?“) a rezignovaly na m on u m en táln í náro d n í (a nacionální) „velká vypravování“. Zde není prostor a vhodné m ísto k převyprávění, ja k sociální dějiny, francouzská škola A n n a le s a antropologií ovlivněná každodennost rozbily histo rism u s a pozitivism us v dějepisectví. N utno však říci, že ten to proces byl úzce spojen s n á stu p e m stru k tu ra listic k é h o m yšlení36, z kteréh o m etodologicky vychází i ta to práce (viz níže), a s lingvisticko-filozofickým odhalením autonom ie jazyka a řeči. Při analýze práce h isto rik a s textem , je n aráženo n a trojnásobné subjektivní lomení, k teré vylučuje „objektivitu“: l) záznam : událost zaznam enávající svědek ji vním á svou subjektivitou, neobjektivně, a v m aterializované podobě (jazyková výpověď - text) se subjektivní odcizení prohlubuje, vzniká autonom ie tex tu ; 2) práce h isto rik a se záznam em : sam otný histo rik se dostává do k o n ta k tu s již in terp retací, nikoliv objektivitou a se záznam em dále n a k lá d á s nevyhladitelnou subjektivitou, jeho výsledný tex t vycházející z práce se záznam y je další jazykovou autonom ií; 3) č ten ář: do rukou se m u dostává již dvojnásobně subjektivně opracovaná in te rp re ta c e a s historickým tex tem dále n a k lá d á i on subjektivně podle svých preferencí a pre-konceptů.37 H istorie jako obor — v lastn ě s jistým zpožděním — v 70. a 80. letech zareagovala na epistem ologickou zm ěnu (a na a ta k ze stra n y lingvistiky, stru k tu ra listic k é filozofie a lite rá rn í vědy), což vedlo k „lingvistickém u o b ra tu “: poznání, že definitivní a objektivní histo rická pravda neexistuje. H istorie jako obor byla na čas u valena do krize své iden tity , ze k te ré vyšla posílena: obohacena o nové metodologické postupy, rozšířena o nové oblasti a té m a ta zkoum ání,
38 Myšlenkovým předchůdcem strukturalismu byl Ferdinannd Saussure a jeho dílo Course de linguistique générale (Kurz obecné lingvistiky, 1916), částečně i pražský strukturalistcký kroužek Jacobsona a Mukařovského. Později Strukturalismus přejímal Claude Lévi-Strauss: La pensée sauvage (Myšlení přírodních národů; 1955). Definitivně se strukturalistické myšlení zformovalo v 60. a 70. letech a s různými akcenty a přístupy je rozvíjeli Roland Barthes např. v E lém ents de sémiologie (Základy sémiologie; 1967), Michel Serres, H erm ès I, la communication (Hermès I. Teorie komunikace; 1969), Gilles, D eleuze: L'Anti-Œ dipe (Anti-Oidipus; 1972), Lacan JeanFrancois Lyotard: Economie libidinale (Libidální ekonomie; 1974) nebo Jacques Derrida: D e la gram m atologie (Gramatologie; 1967) zde dále výrazně zastoupený Michel Foucault v : L es M ots et les Choses (Slova a věci; 1966) a L Archéologie du savoir (Archeologie vědění; 1969). 37 Poukázání na autonomii jazyka a textu patří k obecně sdíleným myšlenkám strukturalismu. V přímém kontextu s historií jako oborem bylo rozvedeno např. v: FOUCAULT, Michel, Archeologie vědění, Herrmann&synové, Praha, 2002, str. 119-201 (kapitola Výpověď a archiv).
12
zbavena leckdy až šovinistického eu ro-cen trism u a n acionalism u38 a lépe schopna a p řip rav en a k interd iscip lin árn ím výzkum ným p o stu p ů m .39 Ja k o p řík lad za všechny m ohou být uvedena díla G inzburgova40 nebo F oucaultův p rů n ik na pole historie.41 Celkově se an i historie nevyhnula (a vyhnout nem ohla) c e n tráln í epistem ologií d ru h é poloviny 20. a 21. století: in te rp re ta tiv n í otevřenosti, k te rá ale ani zde n eznam enala subjektivní n ihilism us. Zejm éna na p říkladech výzkum u nacism u, holocaustu a to ta lit 20. sto letí histo rie doložila své m ísto v odborných disciplínách a obhájila se proti výtce z vytv ářen í „literárn ích fikcí“42. N ebýt historie, m ohla by dnes být společnost a veřejnost zavalena konju n k tu ro u svévolných vykladačů to ta lit 20. století, popíračů holocaustu, atd. V zhledem k tom u, že historickém u vědění a poznávání jsou jen výjim ečně otevřeny
dveře
husserlovského
fenom enologického
W esenschau
(„zření
podstaty“), poskytujícím u in tu itiv n í vhled (vědecké s a to n ),43 m usí se b a d a te l rozhodnout pro přízem nější výzkum ně-m etodologický postup, k terý poskytne doložitelný a obhajitelný výklad své tém a tik y a otázek, k teré jsou pokládány. V případě této stu d ie — a tím je postoupeno k poslední metodologické rovině, k metodologii zvolené pro tu to práci —byla v y b rán a cesta kom p arativ n í d iskursivní analýzy, teoreticky in spirované filozofickým stru k tu ra lism e m a foucaultovským pojetím d isk u rsu .44 Než bude přistoupeno k p o d sta tn é m u —vysvětlení a obhájení zvolené
m etodologie
— je
tře b a
k rátc e
přib lížit
struktxíralism us
(post-
stru k tu ra lism u s) a jeho metodologii. Co je S tru k tu ralism u s? Pokud by bylo 38 Významným příspěvkem k rozbití euro-centrismu, přesvědčení, že euro-americká civilizace je nadřazená zbylým, byly antropologické výzkumy Claude Leviho.Strausse. Viz STRAUSS, Claude, Lévi, M yšlen í přírodních národů dále např.: STRAUSS, Claude, Lévi, Smutné tropy, Odeon, Praha, 1966 (z it. originálu Tristes Tropiques>'1955). 39 K přehledu o vývoji historie a její metodologie jako oboru lze doporučit- IGGERS, Georg, G., Dějepisectví ve 20. století: Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě, Nakladatelství Lidové noviny, 2002 nebo CORNELIBEN, Christoph (Hg.), Geschichtswissenschaften. Eine Einführung, Fischer Verlag, 2000. Srovnej také s : KŘEN. Jan, Dvě století střední Evropy, Agro, Praha, 2005. 40 Viz např. bestsellerové historické pojednání: GINZBURG, Carlo, Sýr a červi, Argo, Praha, 2000 (z it. originálu II formaggio e i vermi, 1976). 41 FOUCAULT, Michel, Dějiny šílenství v době osvícenství. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1993 (z fr. originálu L 'historie de la folie a lage classique; 1964) a Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení, Praha, Dauphin, 2000 (z fr. originálu S urveiller e t pu nir: 1975). 42 Historiografie se vyrovnávala zejména s díly Hydena White (zejména s M etahistory, 1973) nebo Rolanda Barthese. 43 Pojem vědecké satori pochází od Michaela Polanyi. 44 FOUCAULT, Michel, Archeologie vědění- tato kniha je chápána jako výchozí metodologická inspirace: FOUCAULT, Michel, Slova a věci, Computer Press, Brno, 2007 nebo FOUCAULT, Michel, Myšlení vnějšku, Herrmann&synové, 2003 (výbor esejů a rozhovorů).
13
doslova akceptováno derridovské pojetí „autonom ie jaz y k a “, m ohla by být u p la tn ě n a n ám itka, že s tru k tu ra lis m u s je tím , ja k jsou čteny a in terp reto v án y texty, k teré se za stru k tu ra listic k é považují. T ak jednoduché to ale není. Zaprvé zvolení
s tru k tu ra listic k é
m etodologie
pro
k o n k rétn í
výzkum ný
zám ěr
neznam ená, že zde je p řijím án s tru k tu ra lis tic k ý výklad světa jako celek. T ak tom u není. A ni D errida zřejm ě nebyl n a d šen z toho, že z kom unikace s — často pouze přetlum očeným i — s tru k tu ra listic k ý m i texty dnes vzniká řa d a mytologií. N ap řík lad pojem d e k o n stru k ce bývá často ve v z ta h u k s tru k tu ra lis m u nepřesně vním án
jako
rozbití
nepojm enované
trad o v an é
jednoty
s tru k tu ra lis m u s — od slova „ s tru k tu ra “ či od slova
a
řád u ,
přičem ž
arché45 jako
princip
(archeologie) —neusiluje o nic jiného, než o odhalení a stanovení stru k tu ry , řád u a pravidel na pozadí věcí a jev ů .46 D ekonstrukce byla m ín ěn a jako rozklad subjektivního Boha“41 a
fenom enologického
osvícenské
předpokladem
zdánlivé
a
absolutizace ab solutní
ex iste n cia listick y h u m a n istic k é h o rozum u,
autonom ie
k teré
si
su b jek tu
„J á -
neuvědom ovaly, jsou
předem
že
dané
stru k tu ry a vzory: jazykové, společenské (epistém e), psychologické (nevědomí, archetypy)
a
další.
P ak
se
jeví
spojování
vulgárně
označovaného
(p o st)stru k tu ralism u jako tzv. p o stm o d e rn y s chaosem a nihilistickým zm atkem jako omyl. N akonec ani D erridova s in g u lá rn í diference nevybízela k chaosu, pouze nově in te rp re to v a la lingvistické objevy48 o n a su b jek tu autonom ních s tru k tu rá c h jazyka a řeči a o odlišném (diferentním ) p řís tu p u každého su bjektu k tex tu a jazyku. V
této
fázi
je
možné
n a v rá tit
se
k odůvodnění,
proč
aplikovat
foucaultovskou d iskursivní m etodu n a tu to studii. V situaci, kdy ve vědě obecně zavládl in te rp re ta tiv n í p lu ra lism u s a relativ ism u s a kdy n ě k te ří s tru k tu ra lis té a 45 Výstižný pojem arché („princip“) ve vztahu k strukturalismu pochází od Jana Patočka, který jako první recenzoval českému publiku Foucaultova Slova a věci v roce 1966. Viz PATOČKA, Jan, Recenze Foucaultových Slov a věcí, in: S větová literatura (1966), in ; FOUCAULT, Michel, Slova a věci, 2007, str. 298-309 (doslov). 46 Blíže k strukturalistické filozofii viz např.: LYOTARD. Jean-Francois, O postmodernismu. Posmoderno vysvětlované dětem. Postmoderní situace, Filosofický ústav AV CR, Praha 1993 (z fr. originálu Le postm oderne expliqué aux enfants, 1986) nebo DESCOMBES, Vincent, Stejné a jiné. Čtyřicetpět let francouzské filosofie (1933-1978), OIKOYMENH, Praha, 1995 (z fr. originálu Le mcme e t l 'autre, 1979) nebo PETŘÍČEK, Miroslav, Úvod do (současné) filosofie, Herrmann a synové, Praha, 1992. 47 Viz např. DESCOMBES, Vincent, c. d., str. 21-78. 48 Výsostnou autoritou strukturalismu byl citovaný Saussure.
14
lite rá rn í vědci (B arthes, W hyte) označili h isto rii za lite rá rn í fikci (existuje jen jazyk a tex t a autonom ní s tru k tu ry , dále bylo poukazováno na civilizace bez evropsky pojím aných dějim n a p řík lad na Indii), F o u cau lt dějepisectví m ožná nevědom ky pom ohl a m etodologickou aplikací s tru k tu ra lis m u v ko rp u su h istorie naznačil její nové m ožnosti. F oucault —nejprve v knize D ě jin y š íle n s tv í a později ve V ěznit a tre s ta t a teoreticky v Slovech a věcech a A rcheologii v ě d ě n í— vyvinul postup diskursivního odhalování s tr u k tu r z pozadí určujících dějinné vztahy a události. Foucaultovský d isk u rs je technikou rek o n stru k c e .49 O dborný postup s vytyčeným i pravidly, jak od h alit s tru k tu ry v pozadí zkoum aného jevu a jak odhalit vztahy
a prav id la
m ezi uzlovým i body — signifikanty,
kódy,
re
prezentacem i či zn ak y 50 —v dané stru k tu ře , ja k vyhodnocovat jednotlivé záznam y a p řiřazo v at je do rele v an tn ích kontextů a ja k určovat vztahy a p rav id la m ezi sousedícím i a souvztažným i s tru k tu ra m i. P rávě odhalování kontextů, v z ta h ů a pravidel kom unikace ve zkoum ané s tru k tu ře a m ezi příbuzným i s tru k tu ra m i je vním áno jako p ram en p o zn án í: pram en historického vědění. F oucaultův d isk u rs je svou povahou pozitivní nen o rm ativ n í m etodologický postup. Pozitivní, nikoliv pozitivistický. N a rozdíl od pozitivism u odm ítá n a d řa z e n o st rozum ového poznání a předpoklad objektivní m ožnosti su bjektu (rozum u) poznat jsoucno. Dále, ja k je rozvedeno níže, nevním á historický dokum ent sám o sobě jako p ram e n poznání, ale pouze jako jed n o tk u své stru k tu ry , k te rá získává výpovědní hodnotu až v kontextu jiných sousedních s tr u k tu r a fenom énů. J a k vzniká disk u rsiv n í analýza?51 N ejprve je stanoveno tém a, dále je zařazeno do předm ětného d isk u rsu (struktury), v rám ci tohoto d isk u rsu jsou odhaleny jeho uzlové body (re prezentace, signifikanta) a odhalovány jejich vzájem né vztahy a pravidla kom unikace. T akto definovaná s tr u k tu ra je sta v ě n a do v ztah u k sousedícím stru k tu rá m , identicky stanoveným . Jejich porovnáváním a zkoum áním vzniká poznání a pochopenr historické vědění. T echnika d isk u rsiv n í analýzy sděluje, že historicita dokum entu (pram ene) vzniká až s odhalením jeho kontextů, konotací,
49 Zejména citované pojednání Archeologie vědění je jasně strukturovaným rozvedením strukturální diskursivní analýzy jako historické metodologické techniky. 50 Strukturalisté se předbíhali ve vymýšlení příhodných pojmů pru uzlový bod struktury: pojem signifikantně nejvíce lacanovský, pojem re prezen tace deleuzovský, kód má původ zejména u Léviho Strausse, zn a k u Saussura. Viz DESCOMBES, Vincent, Stejn é a jiné. 51 Viz FOUCAULT, Michel, Archeologie vědění a FOUCAULT, Michel, Slova a věci.
15
korelací a v z ta h ů
a um ístěn ím
jeho
dom ácí s tru k tu ry
v síti
sousedících
diskursivních s tru k tu r. Zároveň je každé zkoum ání pouze výsekem a nepřesnou rekonstrukcí: nikdy se nedozvím e, jak é po d statn é pram eny, dokum enty a záznam y nepřekročily p rá h p o z itiv ity (nebyly m aterializovány do podoby zápisu, knihy atd.) a zůstaly nadobro ztraceny v „oceánu m lčení“.52 P opsaná m etodologická tec h n ik a diskursivní analýzy (pojem d isk u rs je v celé stu d ii vním án jako tém a definované jednou či několika příbuzným i stru k tu ra m i)
se
u k á z ala
vhodná
k zvoleném u
tém atu .
Bylo by nelogické
analyzovat kritickou teorii F ra n k fu rtsk é školy pomocí n a p řík lad pozitivistické metodologie, když se k ritick á teorie jako typ m yšlení vym ezovala právě proti pozitivism u a H orkheim erův pojem „kritická teo rie“ m á svůj původ ve vym ezení a překročení k a rte ziá n sk é tra d ič n í (pozitivistické) teorie poznání.53 Ani by nebylo ad ekvátní zkoum at kritickou teorii fenom enologicky, když se sam a opírala o m aterialism u s a neom arxism us. N aopak se m yšlení F ra n k fu rtsk é školy stalo jedním z výchozích p ra m e n ů sam otného s tru k tu ra lis m u a i F oucault opakovaně přiznával ovlivnění F ra n k fu rtsk o u školou.54 Slovy s tru k tu ra lis m u by bylo m ožné říci, že k ritická teorie a s tru k tu ra lis m u s jsou příbuzné s tru k tu ry a diskursy. Proto jsou kom patibilní i z hlediska m etodologických p řístu p ů a technik. Tím ale vhodnost metodologické aplikace d isk u rsiv n í analýzy nekončí. T ato stu d ie je koncipována jako receptivní studie. Slovo recepce a recipovat znam en á „přijetí“ a “v n ím at“ a „přejím at“. J e d n á se tedy o form u v z ta h u a hledání prav id el pro tak to vym ezené vztahy. N ení tedy lepší m etodologie než s tru k tu ra lis m u s a d iskurs k určování a odhalování kom unikace, ohlasů, ovlivňování a pravidel tohoto dvoustranného i vícestranného provozu. P okud by m ěla být aplikace d isk u rsiv n í analýzy v této stu d ii vysvětlena konkrétně, bude se zde je d n a t o odhalení a rekonstrukci jedné c e n tráln í s tru k tu ry —k ritické teorie F ra n k fu rtsk é školy —a tří k ní se vztahujících s tru k tu r (z nichž se n ěk teré dále větví do p o d stru k tu r): protestního levicového h n u tí 52 Tamtéž. 53 HORKHEIMER, Max, Traditionelle und kritische Theorie, in: Zeitschrift fiir Sozialforschung, Jahrgang VII/1937. 54 Viz FOUCAULT, Michel, Co je to Osvícenství?, in: FOUCAULT, Michel, M yšlen í vnějšku, str. 240. Foucault zde staví m yšlení Frankfurtské školy do jedné řady s Hegelem, Nietzschem a Weberem, které měly společně podněcovat strukturální myšlení. Dialektika osvícenství někdy dokonce bývá považována za první pre-strukturalistický text.
16
šedesátých let, RAF a stra n y Zelených v době vzniku (1980). Jim společnou nads tr u k tu r u definují synonym ní pojmy neo m a rxim u s a nová levice. V zájem ný receptivní v ztah výše vym ezených d isk u rsů bude odhalován jako v z ta h vzájem ně vztažených s tr u k tu r
a p o d stru k tu r,
budou odhalovány jejich uzlové body
(signifikanta, re-prezentace), prav id la a zlomy vzájem né kom unikaci, jejich přibližování
a
oddalování
i
o dm ítání
a
p rav id la
těchto
dostředivých
a
odstředivých pohybů. Touto m etodologickou technikou vznikne pochopení a vědění o sledované
tém atice,
n ap ln ěn í výzkum ného
úkolu
a zodpovězení
položených otázek. V
rám ci
historických
věd
se
ta to
stu d ie
dějepisectví po lingvistickém obratu, k in te le k tu á ln ím
dále dějinám
h lásí
k m oderním u
(In te lle c tu a l
H istory)55 a částečně k dějinám m e n ta lit.56 Svým způsobem m á blízko i ke Koselleckovým
B egriffsgeschichte („dějiny pojm ů“) ve sm yslu neideologické
pozitivní (ne však pozitivistické) definice historických pojm ů.57
1.4 S tru k tu ra a stru čn ý rozbor S tudie je členěna do úvodu, sedm i kapitol a závěru. V první kapitole jsou definovány klíčové pojmy: „kritická teorie“ (je p o d sta tn é její ohraničení na p rvní generaci bez typologicky jiného a dosud neuzavřeného m yšlení H aberm ase, nem luvě o post-haberm asovské tře tí generaci), „ F ra n k fu rtsk á škola“ a „I n s titu t fiir Sozialforschungí‘ („In stitu t pro sociální výzkum “; in stitu č n í zák lad n a k ritické teorie) a vym ezeny jejich rozdíly a způsob n a k lá d á n í s těm ito pojmy. D ále je kritick á teorie p řed sta v en a jako in te rd isc ip lin á rn í h u m a n itn í disciplína. V d ru h é kapitole jsou p řed stav en y dějiny F ra n k fu rtsk é školy (osob a instituce) v kon tex tu tehdejší doby, k te rá
význam ným
způsobem
určila povahu kritické teorie.
55 Intelektuální dějiny reagují na poznatky poststrukturalistického myšlení. Sledují dějin}' myšlení a myšlenek, mají blízko ke kulturním dějinám a dějinám m entalit. Za jejich představitele bývají někdy považováni i historikové školy Annaes (Bloch, Braudel) a zmiňovaný Ginzuburg. 56 Také dějin}' m entalit v opoře o tradici Luciena Febvra a školy Annales hledají kolektivní strukturální zázemí zkoumané epochy. Viz např.: KŘEN, Jan, D vě století, str. 41-51. Srovnej s: KESSEL, Martina, Mentalitätsgeschichte; in'- CORNELIßEN, Christoph (Hg.), Geschichtswissenschaften, str. 235-243. 57 Klíčovým dílem tohoto metodologického postupu je dlouhá léta sestavovaný slovník: BRUNNER, Otto, CONZE, Werner, KOSELLECK, Reinhard (Hg.), Geschichtliche Grundbegriffe. Historisches Lexikon zur politisch-sozialen Sprache in Deutschland, Klett-Cotta, Stuttgart, 19721997.
17
N ásledující k ap ito la v y tv áří podkladový p ilíř práce. N a zvolených a u to rech a pram enech — předběžně m ůže být uveden M arcuse, Adorno, H orkheim er a From m (exkurzivně B enjam in a Pollock) a Z e itsc h rift fü r Sozialforschung („Časopis pro sociální výzkum “), S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie („Studie o au to ritě a rodině“; 1936), E scape from Freedom („Strach ze svobody“; 1940), D ia lektik der A u fk lä r u n g („D ialektika osvícenství; 1947), Eros a n d C ivilization („Eros a civilizace“; 1955), One D im en sio n a l M an („Jednorozm ěrný člověk“; 1965) či pozdní M arcuseho eseje (např. R ep ressive Toleranz a D as Problem der G ew alt in der Opposition, „R epresivní to leran ce“ a „Problém n ásilí v opozici“; 1965 a 1967) —je rek o n stru o v án o m yšlení kritické teorie, vytvořena jeho základní k o stra a stanoveny sig n ifik a n tn í a re-prezentující m otivy tohoto m yšlení. V této kapitole je zkonstruován ú s tře d n í d isk u rs, vůči k teré m u budou stavěny d isk u rsy kritickou teorii recipující: p ro te stn í levicové h n u tí, RAF a Zelení. Č tv rtá k ap ito la je kapitolou kon tex tu áln í. Č ten áře zavádí do členité problem atiky něm eckého protestního h n u tí šedesátých let. V jejím rám ci je rozveden jeho vznik, vývoj a rozpad.
Zároveň jsou
zde
provedeny
definice
pojmů:
„studentské
h n u tí“,
„protestní levicové h n u tí“, „rok 1968“, „nová levice“, a A uß erp a rla m en ta risch e Opposition („m im opoarlam entární opozice“; APO). K apitola p átá, še stá a sedm á tvoří výzkum né jád ro práce. Zde je provedena analý za a odhalen receptivní v z ta h ke kritické teorii. Z těchto tří d isk u rsů —p ro testn íh o levicového h n u tí šedesátých let, RAF a Zelených (v roce vzniku) —se ukázalo pro testn íh o levicové h n u tí jako analyticky nejsložitější jednotka. Po dlouhou dobu se formovalo (nejpozději od počátku šedesátých let) dále se m nohonásobně v n itřn ě štěpilo, a to i v době svého největšího rozkvětu, aby se v letech 1969-70 rozpadlo n a m noho vzájem ně nesouvisejících i protikladných částic. A nalyticky byl zvolen následný postup: nejprve bude d isk u rsiv n ě (v odhalování receptivního v ztah u ke kritické teorii) rek o n stru o v án společný fundus p ro testn íh o h n u tí (periodikum D as A rg u m en t, uskupení S u b versive A k tio n , léta 1962-65, jm é n a K unzelm ann, D utschke), později budou stejným způsobem sledovány dvě c e n trá ln í větve pro testn íh o h n u tí a
jejich
v n itřn í
vývoj:
zaprvé
So zia listisch er
D eutscher
S tu d e n te n b u n d
(„Socialistický svaz něm eckých s tu d e n tů “; SDS): v n itřn í vývoj v linii: n e u e k r itik (periodikum SDS) —D utschke —K ra h l a za d ru h é revoluční kom uny: v n itřn í vývoj
18
v linii: K o m m u n e I („Kom una 1“) — K o m m u n e 2 („Komuna 2“) -
B lu es a
T upam aros W estberlin („ Tupam aros záp ad n í B erlín“! první tero ristick é u sk u p en í vzniklé z p ro testn íh o h n u tí). Zároveň bude u k á z á n v z ta h (a vývoj tohoto vztahu) p rotestního
h n u tí k teh d y
v N ěm ecku
působícím
tvůrcům
a
n astu p u jícím
dědicům kritické teo rie : M arcusovi, Adornovi, H orkheim erovi a H aberm asovi. A nalyticky sn ad n ější situace n a s ta la p ři vym ezení receptivního v z ta h u RAF ke kritické teorii. RAF n a rozdíl od p ro testn íh o h n u tí sebe sam u ideologicky definovala a produkovala pom ěrně jasn é ideové m anifesty. Poslední kapitola sledující receptivní v ztah stra n y Zelených ke k ritické teorii bude om ezena rokem vzniku této stran y , rokem 1980. U Zelených n a s ta la specifická situace. Zaprvé se zde po deseti letech reintegrovalo p ro te stn í levicové h n u tí šedesátých let, ale zadruhé se ekologické tém a pokoušela uchopit i n ě k te rá politická usk u p en í napravo od CDU. V p říp ad ě Zelených budou - po k o n tex tu áln ím přiblížení okolností vzniku - analyzovány v receptivním v ztah u ke kritické teorii jednotlivé zakladatelské dokončena
program y a sjezdy Zelených
aplikace
m etodologického
z let
1979-80. V závěru
s tru k tu ra lis m u
a
zopakováno,
bude jak é
s tru k tu rá ln í sítě a pojmové a rc h ite k tu ry byly rek onstruovány a v jakém vzájem ném pom ěru, a následně bude provedena an alý za v ztah ů a prav id el m ezi zkoum aným i s tru k tu ra m i a p o d stru k tu ra m i. Dále budou zodpovězeny úvodem pokládané otázky. Závěr bude tak é doplněn in te rp re ta c e m i a k o m en tá ři k dílčím asp ek tů m zkoum aného tém a tu . 1.5 K ritik a p ram e n ů a odborné lite ra tu ry 1.5.1 P ram en y P ře d k lá d a n á stu d ie je založena na práci s prim árn ím i pram eny. Ty vytvářejí základ a osu konstruovaných d isk u rsů . Pokud se b a d a te l rozhodl postupovat podle pravidel s tru k tu ra lis m u , m usí si — spolu se s tru k tu ra lis ty — pokládat otázky: Co je historický pram en? Co je dokum ent a co záznam a co výpověď? Co je archiv? Do jak é m íry lze p ram e n ů m důvěřovat? V této stu d ii je specifické (byť nikoliv výjim ečné), že se tu význam ným p ram en em stá v á m yšlení. M aterializované m yšlení ve sm yslu system aticky zazn am en áv an é úv ah y o civilizaci a jejích m ožnostech, jak tom u činila i kritick á teorie. Kdy se m yšlení
19
stáv á předm ětem dějin? Často. Vždyť jen obtížně lze stan o v it epochální vliv n ap řík lad křesťanského m yšlení n a středověkou a i pozdější evropskou a evro~ am erickou civilizaci. T aké „století rozum u
a p á ry “ se zrodilo z m yšlení:
z osvícenského m yšlení. Ne jin a k tom u bylo s to ta lita m i 20. století: s nacism em v m yšlenkové opoře v n acionalism u a sociálním darw in ism u devatenáctého století a s kom unism em v opoře v m arxism u. M yšlení — potažm o jazyk a slovo - se ta k stá v á jedním z výchozích p ra m e n ů dějin. N akonec i v E vangeliu sv. J a n a stojí, že; „Na p o čá tku bylo slo vo “. Z hm otněné slovo a m yšlení se m ění v záznam , záznam v dokum ent a dokum ent v historický pram en. Proces toho rození je jistě provázen několikanásobným subjektivním lom ením , p řesto se nejedná o „ lite rá rn í fikci“. Pokud
zhm otněné
zazn am en an é
m yšlení
vzniká
system aticky,
podle
opakovaných a definovatelných p ravidel a ve svém dějinném kon tex tu - celkově ve své u n ik átn í s tru k tu ře - pak je spíše než „fikcí“ „výpovědí“: výpovědí a záznam em a k té rů o své době a epoše, o postojích a p řed stav ách . Práce s výpověďmi p ak um ožňuje historickou rek o n stru k ci a in te rp re ta c i a je p ram enem historického poznání. Z rep re z en ta tiv n íc h p ram e n ů k ritické teorie F ra n k fu rtsk é školy je tře b a na úvod uvést Z e itsc h rift fů r Sozialforschung (dále ZFS).58 Zde se v letech 1932-41 rodila kritick á teorie, zde byly publikovány původní studie a eseje, k teré kritickou teorii p řed z n a m e n á v a ly 59 a ustanovovaly60. V ýznam ZFS pro kritickou
58 Zeitschrift für Sozialforschung vycházel nejprve v Německu, později v emigraci. Jeho vydavatelem byl In stitu t für Sozialforschung, později osobně Max Horkheimer. ZFS publikoval původní odborné eseje a recenze z celé škály společenských věd. Od roku 1939 do roku 1941 vycházel v anglicko-jazyčné podobě jako S tudies in Philosophy an d Social Science ((„Filozofické a společenskovědné studie“). 59 Chronologicky viz: FROMM, Erich, Über Methode und Aufgabe einer analytischen Sozialpsychologie; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 1/1932, FROMM, Erich, Die psychoanalytische Charakterologie und ihre Bedeutung für die Sozialpsychologie; in: tamtéž, MARCUSE. Herbert, Der Kampf gegen den Liberalismus in den totalitären Staatsauffasung; in: tamtéž, Jahrgang 111/1934, HORKHEIMER, Max, Zum Problem der Wahrheit; in: tamtéž, Jahrgang IV/1935, BENJAMIN, Walter, Das Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit; in: tamtéž, Jahrgang V/1936; ADORNO, Theodor, W. (pod pseudonymem Hektor Rottweiler), Über Jazz; in: tamtéž, FROMM, Erich, Zum Gefühl der Ohnmacht; in: tamtéž, Jahrgang VI/1937, HORKHEIMER, Max a MARCUSE, Herbert, Philosophie und kritische Theorie; in: tamtéž, NEUMANN, Franz, Der Funktionswandel des Gesetzes im Recht der bürgerlichen Gesellschaft; in: tamtéž, HORKHEIMER, Max, Die Juden und Europa; in: tamtéž (již jako Studies in Philosophy and Social Science), Volume VIII/1939, ADORNO. Theodor, W., On Popular Music; in: tamtéž (jako Studies in Philosophy and Social Science), Volume IX/1940-41, MARCUSE, Herbert, Some Social Implications of Modem Technology; in: tamtéž, POLLOCK, Friedrich, State Capitalism; in : tamtéž.
20
teorii
nelze
přecenit:
zde
se
nach ází
kořeny
kritických
teorií
A dorna,
H orkheim era, M arcuse a F rom m a pozdějších velkých pojednání jako D ia le k tik der A u fk lä r u n g (A dorno-H orkheim er). One D im en sio n a l M an (M arcuse), E scape from Freedom (From m ) a dalších.
K ritická teorii a ZFS byly význam ně
poznam enány svou dobou: n á stu p e m nacism u a jeho gradací. ZFS začal být vydáván v L ipsku, později v p rvní em igraci v P a říž i a ještě později v New Yorku. K prvním u období kritick é teorie sp ad á ta k é dílo S tu d ie n über A u to r itä t und F a m ilié!1 („Studie o a u to ritě a rodině“), k te ré před zn am en aly „ a n tř a u to r ita tiv n í“ vzpouru a v jejichž rám ci kry stalizo v ala „ in te le k tu áln í osa“ p rvní fáze kritické teorie v obsazení F rom m -H orkheim er-M arcuse. T ato fáze byla dovršena první monografickou verzí kritické teorie, From m ovým E scape from Freedom ,62 k terý shrnoval m yšlení kritické teorie k roku 1940. Poté se těžiště k ritické teorie přesunulo
k Adornovi
a
H orkheim erovi
a jejich
význam né
D ia le k tik
der
A u fk lä ru n g 63 (dále DA), k te rá spolu-iniciovala revizi evropského m yšlení od pozitivism u i z druhé stra n y subjektivistické fenomenologie. DA ale ještě nešlo o „zbourání“ osvícenského racionalism u, ale n aopak o „dokonání“ osvícenství. Ne nadarm o J ü rg e n H ab erm as — dědic k ritické teorie — i po o b ratu od A dorna označoval jeho m yšlení a m yšlení DA za „zadní voj osvícenství“.64 Po Adornovi a H orkheim erovi p řišla řa d a v 50. a 60. letech n a M arcuse, k terý novým explicitně freudo-m arxistickým
způsobem
system atizoval
kriticko-teoretické
m yšlení
zejm éna v Eros a n d C ivilization65 a později bestesellerově v One D im ensional M an.m Zároveň se M arcusovo m yšlení stalo výchozím zdrojem pokusu p rom ěnit kritickou teorii v (revoluční) společenskou praxi. Byl to M arcuse, kdo „razil“
60 Za ustanovující text kritické teorii je považována studie: HORKHEIMER, Max, Traditionelle und kritische Theorie; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang VI/1937. 61 Institut für Sozialforschung (Hrsg.), Studien über Autorität und Familie, Libraire Félox Alcan, Paris, 1936. 62 FROMM, Erich, Escape from Freedom, Rinehart&Comapany, New York-Toronto, 1941. 63 ADORNO, Theodor, W., HORKHEIMER, Max, Dialektik der Aufklärung, Suhrkamp, Frankfurt a. M., 1984 (první vydání Amsterdam, 1947). 64 Např. viz HABERMAS. Jürgen, Moderna - nedokončený projekt. in : Gál, Egon, Marcelli, Miroslav (ed.), Za zrkadlom moderny, nakl. Archa, Bratislava, 1991, s. 308. 65 MARCUSE, Herbert, Eros and Civilization, Beacon, Boston, 1956. V německém vydání (poprvé vyšlo o rok později než anglický originál pod názvem Ei-os und Kultur) je používán překlad: Triebstruktur und Gesellschaft. Ein philosophischer Beitrag zu Sigmund Freud, Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1979. 66 MARCUSE, Herbert, One Dimensional Man. Studies in the Ideology of Advanced Industrial Society, Routledge & Kegan Paul, London, 1964.
21
pojem „nová levice“67 a kdo oslovoval nejen stu d en ty , ale ta k é význam né části evro-am erické in te le k tu á ln í obce a obecně levicově orientovanou veřejnost, k te rá odm ítala sovětské ohýbání m arx ism u i „k apitalistický“ reform ism us sociálních dem okracií. P ram enným
výchozím
bodem
v recepci
k ritické
teorie
v pro testn ím
levicovém h n u tí let bylo periodikum D as A r g u m e n t („A rgum ent“)6'# přím o a sm luvně svázané s SD S69 a jed n a z jeho teoretických platforem . Vliv profesorem H augem vydávaného D as A r g u m e n t (dále ARG) na přenos a p řek lad kritické teorie do p ro testního h n u tí lze označit za c e n trá ln í a určující. N a s trá n k á c h ARG — koncepčně vědomě pojatého jako ZFS — byla k ritick á teorie v letech 1962-67 rek o n stru o v án a system aticky a dokonce dvojmo, po tém atech a po jm énech (včetně B enjam ina a Pollocka) a nadto sledovala i spíše doplňující produkci kritické teorie (Lów enthal, N eum ann, W ittvogel, aj.) a opět velm i system aticky i n astupující druhou
generaci kritick é teorie
(H aberm as,
N egt, F riedeburg,
Schm idt). ARG ale nebyl jedinou platform ou kom plexní recepce a k ritické teorie v p ro střed í n astu p u jící generace šedesátých let. P a rale ln ě s ARG byla k ritick á teorii zásadním způsobem recipována v p ro střed í S u b v e rsiv e A k tio n (dále SA), ze kterého pocházeli oba „vůdcové“ něm eckého protestního h n u tí: D utschke a K unzelm ann. SA vydala v letech 1962-65 několik velm i zásad n ích m alotirážních tisk ů — U nverbindliche R ichlinien I. a II.70 („N ezávazné sm ěrnice“) — a několik
67 Zejména v známých esejích a přednáškách jako R epressive Toleranz (1965) a D as Problem der Gewalt in der Opposition (1967); in: MARCUSE, Herbert, Aufsätze und Vorlesungen 1948-1969. Versuch über die Befreiung, Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1984 a MARCUSE, Herbert, Das Ende der Utopie, Vorträge und Disskusionen in Berlin 1967, Verlag neue Kritik, Frankfurt, 1980. 68 Periodikum Das A rgum ent vzniklo v roce 1959 a jeho vydavatelem je od počátku až dodnes Wolfgang F. Haug. Zejména v šedesátých letech se ARG stal centrální teoretickou základnou německé nové levice. Viz např. HAUG, Wolfgang, Fritz (Hrsg.), Argument Reprint 1-17, Argument-Verlag, Berlin, 1974. 69 Haug byl členem SDS. Vznikla písemná smlouva mezi jím jako zástupcem ARG a s ním svázaného Argu m ent-Klub a SDS o úzkém svázání ARG s SDS (více viz kapitola 6.2.1). 70 Unverbindliche Richlinien I. a II. byly základním teoretickým pramenem S ubversive Aktion, plně formovaným myšlením kritické teorie. Z prostředí SA později vznikly revoluční komuny Kommune 1 i Kommune 2. Členem SA byli také Rudí Dutschke a Bernd Rabehl: pozdější významné osobnosti protestního hnutí a SDS. Unverbindliche Richlinien I. a II byly publikovány v edici: BÖCKELMANN, Frank, NAGEL, Herbert, Subversive Aktion. Der Sinn der Organisation ist ihr Scheitern, Verlag Neue Kritik, Frankfurt, 1976 (více viz kapitola 6.4.1).
22
čísel časopisu A nscA ag'C jJder“).71 Později (od roku 1965) pronikala k ritic k á teorie i do oficiálního „stran ick éh o “ periodika SDS n e u e k r i t i k do té doby spíše trad ičn ě m arxistického. A ještě později (po rozpuku p ro testn íh o h n u tí v letech 1967‘69) se její recepce projevovaly
dennodenně: v písem ných
a rétorických
projevech
p řed ák ů SD S,72 v hojných m anifestech a oběžnících (tzv. F lugblätter, dále FB ),73 v tiskovinách revolučních kom un K o m m u n e F 4 a K o m m u n e 2 75, v písem nostech a sylabech
stu d e n ty
u n iv erzita“),
vedené
v nelegálních
a lte rn a tiv n í tiscích
K ritisch e
základních
U niversität
teoretických
(„kritická k n ih
(tzv.
R aubdrücke)76 a již je n ohlasově dokonce i v pam fletech prvních levicových p re _ teroristických77 a tero ristick ý ch 78 uskupení. P řehlednější p ra m e n n á situace p an u je u RAF, k te rá pravidelně vydávala ideová a ideologická p rohlášení a m an ifesty 79, ve kterých se - ú sty U lriky M einhofové —věnovala i teoretickým záležitostem a tedy i receptivním u v ztah u ke kritické teorii a neom arxism u. Z hlediska M einhofové (spolu s M ahlerem vůdčí ideoložky RAF) je zajím avé n a h lé d n o u t do ideového p ro sto ru krajně levicového
71 Časopis A n schlagbyl mimo jiné první publikační tribunou Dutschka. I zde pokračovaly systematické recepce kritické teorie. Jednotlivá čísla A nschlag jsou k dispozici rovněž v citované edici: BÖCKELMANN, Frank, NAGEL, Herbert, Subversive Aktion. 72 Komplexní výbor z Dutschových a Krahlových projevů a textů viz: DUTSCHKE, RUDÍ, Geschichte ist machbar. Texte über das herrschende Falsche und die Radikalität des Friedens, Verlag Klaus Wagenbach, Berlin, 1980 a KRAHL, Hans-Jürgen, Konstitution und Klassenkampf, Verlag Neue Kritik, Frankfurt, 1971. 73 F lugblätter byly amatérské tiskové zprávy, někdy v podobě manifestu či satiry. Více k v šedesátých letech velmi rozšířené kultuře F lugblätter viz: FAULSTICH, Werner, Die Kultur der sechziger Jahre, Wilhelm Fink Verlag, München, 2003. 74 Také Kommune /vyu žívala FB ke komunikaci s okolím. Poměrně netypické je, že pro poznání německého protestního hnutí poměrně velmi významné FB z dílny Kom m une I zatím nebyly edičně vydány a jsou k dispozici pouze v archivech. Viz Freie U niversität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand Kom mune I. Pouze některé FB jsou k dispozici in: LANGHANS, Rainer, TEUFEL, Fritz, Klau mich, Edition Voltaire, 1968. 75 Ke Kommune 2v'\z- KOMMUNE 2 (Hrsg.), Versuch der Revolutionierung des bürgerlichen Individuums, Oberbaumverlag, Berlin 1969. 76 Raubdrucke byly ilegální tisky, pomocí kterých aktivisté protestního hnutí šířili podstatné, jinak nedostupné, teoretické i beletristické texty. Z prostředí kritické teorie byli takto tištěni všichni její aktéři: Horkheimer, Adorno, Fromm, Marcuse, Habermas, aj. 77 Tím je myšleno berlínské subkulturní uskupení Blues (více viz kapitola 6.4.4). Původní dokumenty k Blues otištěny také v: BAUMMAN, Michael, Bommy, Wie alles anfing. 78 Myšlena je skupina Tupamaros Westberlin. Více viz: tam též (kapitola 5.4.4. a dokumentačně též Baumann). 79 Primární prameny k RAF edičně in: SCHEIDEROVÁ, Christiane (Hg.), Ausgewählte Dokumente der Zeitgeschichte: Bundesrepublik Deutschland - Rote Armee Fraktion, Verlagsgesellschaft Politische Berichte, Köln, 1988 a HOFFMANN, Martin (Hg.), Rote Armee Fraktion. Texte und M aterialien zur Geschichte der RAF, ID Verlag, Berlin, 1997.
23
periodika
K onkrét?0, jehož
byla
po
celá
še d esá tá
léta
p řed n í
i vedoucí
redaktorkou. Podobná p ra m e n n á
situace existuje u s tra n y Zelených. Zelení jako
politická s tra n a (instituce) ze své p o dstaty byli nuceni produkovat a disponovat písem ným i
i
rétorickým i
teoretickým i
pram eny:
p rogram y81,
odborným i
skupinam i, projevy a tiskovinam i distribuovaným i n a sjezdech82, atd., ze kterých lze odhalovat jejich n a k lá d á n í s kritickou teorií. 1.5.2 O dborná lite ra tu ra J e n m álo k terá výzkum ná stu d ie
m ůže vzniknout bez zázem í dosud
publikované odborné lite ra tu ry a bez znalosti vědního d isk u rsu a a k tu á ln ě platného sta v u b á d á n í a in te rp re ta č n íh o stá d ia k dan ém u tém a tu . Tém a F ra n k fu rtsk é školy jako in stitu c e —m yšleno v její první generaci —je obecně m onograficky svým způsobem uzavřené a b á d á n í se zabývá dílčím i otázkam i a novými in te rp re ta c e m i83. P rv n í průkopnickou m onografickou stu d ii k F ra n k fu rtsk é škole n a p sal M a rtin J a y .84 Mimo přiblížení in stitu c e a osobností J a y usiloval o rek o n stru k c i m yšlení k ritické teorie, což je ale i úkolem zde p řed k lád an é studie, k terý ale nem ůže být n a p ln ě n s oporou v se k u n d á rn í Jayově in terp retaci. P ři zkoum ání stejné m aterie nebyl J a y ta k podrobný jako a u to r ú stře d n í m onografické publikace k té m a tu , Rolf W iggershaus.85 W iggershaus provedl rozsáhlý archivní výzkum (nejen) v N ěm ecku a USA a vytvořil prozatím nepřekonané dějiny F ra n k fu rtsk é školy od počátků ve 20. letech 20. sto letí až do roku 19691 i on se věnoval především první generaci F ra n k fu rtsk é školy. Za tře tí
80 K onkret vycházel od roku 1955 a byl levicovým žurnálem ilegální KPD podporovaný z východního Německa. Později se (po ztrátě finanční podpory z východu) bulvarizoval. Vice viz kapitola 7.3. 81 Politické a volební programy strany Zelených nejsou edičně jednotně pohromadě. Jsou však volně dostupné na internetu v péči berlínského A rch iv Grünes Gedächtnis (více viz kapitoly 8.3 a 8. 4). 82 Veškeré dění k ustanovujícímu sjezdu v Karlsruhe (1980) včetně přepisu zvukového záznamu viz: SCHROEREN Michael (Hrsg.), Die Grünen. 10 bewegte Jahre, Ueberreuter Verlag, Wien, 1990. Naopak k ideově podstatnějšímu sjezdu v Saarbrückenu pramenné edice chybí a je třeba využít archivní prameny, in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1 (viz kapitola 8.4.2). 83 Viz např.: WHEATLAND, Thomas, The Frankfurt School in Exile, EITLER, Pascal, "Gott is t tot - G ott is t roť. 84 JAY, Martin, Dialektische Phantasie. Die Geschichte der Frankfurter Schule und des Instituts für Sozial Forschung, Fischer Taschen, Frankfurt am Main, 1976. 85 WIGGERSHAUS, Rolf, Die Frankfurkter Schule. Geschichte. Teoretische Entwicklung. Politische Bedeutung, Deutscher Taschenbuch Verlag, München, 1988.
24
hlavní
m onografií
lze
označit
K ellnerovu
Critical
Theory,
M arxistu
and
Modernity%6 („K ritická teorie, m arxism us a m o d ern ita“), u k te ré ovšem p latí podobná om ezení jako u J a y e ; d ů raz n a rek o n stru k ci m yšlení kritické teorie, jehož (Kellnerova) in te rp re ta c e zde nem ůže být u p latn ě n a. Ze zcela jiného pohledu se té m a tu věnuje kolektivní m onografie D ie in te lle k tu e lle G ründung der B undesrepublik.
E ine
W irkungsgeschichte
der
F ra n k fu rte r
S ch u le
(„Intelektuální založení Spolkové republiky. K vlivu F ra n k fu rtsk é školy“).x7 Za problém této publikace lze považovat, že v znikala v o k ru h u H orkheim erova a siste n ta H arald a T enbrucka, což nepřispělo k dostatečném u odstupu a u to rů od m aterie.
Jed n ím
z
cílů
autorského
kolektivu
byla
i obhajoba
poněkud
problem atické teze o „um ělosti“ pojm u k ritick á teorie. Ta — pohledem této publikace — sam a o sobě neexistovala a m ěla být jen volným neuzavřeným m yšlenkovým sm ěrem . K odifikována m ěla být „um ěle“ v letech 1967-69 pod tlakem protestního h n u tí, k teré kritickou teorii kanonizovalo pro své politické účely a tím její tvůrce donutilo k vym ezení pojm u.88 S touto tezí je možné polem izovat. Také proto,
že k ritic k á teorie byla H orkheim erem
pom ěrně
explicitně ustan o v en a a zform ulována v eseji Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie (1937)89 a Adorno —další z duchovních otců —se držel pojm u k ritic k á teorie až do sm rti.90 Také M arcuse ve svých k n ih ách vědomě navazoval a rozvíjel m yšlení ZFS, S tu d ie n über A u to r iä t u n d F am ilie a zejm éna D ia lek tik der A u fk lä ru n g .91 N ehledě
na
to,
že pojem
„kritická
teo rie“ je
dnes
pevně
etablován
ve
společenských vědách (viz kapitola 2). Na d ruhou s tra n u a u to ři provedli velm i cenné
původní
analýzy
k m noha
kontex tů m
existence
I n s titu t
fü r
Sozialforschung po roce 1950. Na této knize je tře b a dále ocenit, že si jako jed in á 86 KELLNER, Douglas, Critical Theory, Marxism and Modernity, Polity Press, Oxford, 1989. «" ALBRECHT, Clemens, BEHRMANN, Günter, C., BOCK, Michael, HOMANN, Harald, TENBRUCK, Friedrich, H., Die intellektuelle Gründung der Bundesrepublik. Eine Wirkungsgeschichte der Frankfurter Schule, Campus Verlag, Frankfurt-New York, 2000,. 88 Tamtéž, str. 25-30. 89 HORKH EIMER, Max, Traditionelle und kritische Theorie. 90 Viz např. Adornův rozhovor pro Süddeutsche Z eitung z roku 1969 (rok Adornovy smrti), ve kterém pokládal pojem „kritická teorie“ za etablovaný a identifikoval se s ním, jako s typem myšlení, který spolurozvíjel. Viz ADORNO, Theodor, W., Kritische Theorie und Protestbewegung - rozhovor se Süddeutsche Zeitung 1969, in: ADORNO, Theodor, W., Gesammelte Schriften, Bd 20.1. Surkamp, 1986, str. 338-401. 91 Známá je Marcusova korespondence s Horkheimerem v době psaní Eros an d Civilization a jeho fascinace D ialektik der Aufklärung, kterou plánoval teoreticky rozvést, což také v Eros and civilization učinil. Viz např. WIGGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 553-560.
25
vším á nejednotnosti pojm ů „ F ra n k fu rtsk á šk o la“ a „kritická teorie“ a pokouší se o jejich (byť spornou) redefinici. K problem atice kritick é teorie a F ra n k fu rtsk é školy dále existuje řa d a dalších m éně závažných m onografií, úvodů a p říru č ek .92 V českých podm ínkách, se m yšlením a kontexty kritické teorie, ja k bylo výše uvedeno, system aticky zabývá M ichael H a u se r.93 O proti „uzavřeném u“ odborném u zpracování p rv n í generace F ra n k fu rtsk é školy, čekají všechna d alší tem atizovaná pole - p ro te stn í h n u tí, RAF a s tra n a Zelených —na své nové historiky a dokončení procesu historizace. P rozatím jsou tato té m a ta předm ětem ja k odborných studií, ta k leckdy vyhrocené m ediální a veřejné diskuse. To ovšem neznam ená, že n a těchto polích nebyly publikovány výrazné a zajím avé m onografie, studie, sborníky a edice. K oblasti něm eckého p rotestního h n u tí a d ru h é poloviny šedesátých let je tře b a znovu jm enovat knihy K ra u s h a a ra 94 a jeho m on u m en táln í kroniku, edici a sborník zároveň k této tém atice.95 K valitní příspěvek k dějinám SDS nabízí již citovaná publikace dvojice F ichter-L onnendoner96 (ale i ta je podprahově zab arv en a osobním aktérstv ím obou a u to rů vA PO ). Cenný pohled nezúčastněného p řed stav u je m onografie o generaci m ladšího bad atele P a u la H ockenose.97 Za sta n d a rd n í práci je považována ko m p arativ n í stu d ie G ilcher—H olteyové98, k te rá ale n a rá ž í na nesnadný úkol kom parace am erického, francouzského a něm eckého p ro testn íh o hnutí, zde navíc na pro ten to úkol ne zcela postačujících sto p a d e sá ti stra n á ch . Velmi užitečnou prací je edice k u sk u p en í S u b v e rsiv e A k tio n " , i ta je ale p sá n a jeho bývalým i členy. J a k bylo výše rozvedeno, k té m a tu se v ztahuje celá řa d a často velm i poučné m em oárové lite ra tu ry . T aké něm ecké p ro te stn í h n u tí m á své
92 Viz např.: TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, Einführung in die kritische Theorie, Wissenschaftliche Buchgesellschaft Darmstadt, 1994. WASCHKUHN, Arno, Kritische Theorie. Politikbegriffe und Grundprinzipien der Frankfurter Schule, R. Oldenburg Verlag, München/Wien, 2000. 93 HAUSER, Michael, Adorno■'moderna a negativita, HAUSER, Michael, Prolegomena k filosofii současnosti. 94 KRAUSHAAR, Wolfgang, Achtundsechzig, Autor dále k tém atu publikoval např.: KRAUSHAAR, Wolfgang, 1968 als Mythos, Chiffre und Zäsur, Hamburger Ed., Hamburg, 2000. 95 KRAUSHAAR, Wolfgang, Frankfurter Schule und die Studentenbewegung. 9e FICHTER, Tilman, LÖNNENDONKER, Siegward, c. d. 97 HOCKENOS, Paul, c. d. 98 G1LCHER HOLTEYOVÁ, Ingird, c. d. 99 BÖCKELMANN, Frank, NAGEL, Herbert, c. d..
26
příručky, přehledy a úvody100 a leckdy podnětné doplňující práce sledující jeho dílčí diskursy (např. k u ltu ra šedesátých let).101 Také d isk u rs RAF čeká na svoji historizaci a zde to p latí v porovnání s pro testn ím h n u tím šedesátých let dvojnásob. RAF nakonec ukončila svoji činnost relativ n ě nedávno: v roce 1998. A ještě počátkem devadesátých let provedla dokonané vraždy a ničivé a ta k y na veřejné budovy.102 Členové a ak tiv n í podporovatelé RAF dodnes — m nohdy neodhaleni — žijí. RAF logicky byla ta k é objektem m im ořádného zájm u zpravodajských služeb a archiválie k RAF zatím nebyly zpřístupněny. S ta n d a rd n í m onografií — psanou ovšem ž u rn a listo u a bez poznám kového a p a rá tu —je nedávno zfilm ovaná stále znovu v ydávaná k n ih a D er B aader M e in h o f K om plex.103 Nově vyšla ta k é
k n ih a
W ilhho W in k lera.104
V odborném zacházení s RAF bývají často využívané kom entované edice k dokum entům RA F: Scheiderové105 a H offm ana.106 V případě Hoffmanovy edice je tře b a b rá t na zřetel, že se jed n á o edici n a k la d a te lstv í ID 'Verlag, k te ré mělo a m á blízko k RAF a k rajn í levici obecně a vyloučeno nen í an i jeho přím é spojení s n ěkterým i členy RAF. Zde kom entované pram eny k RAF ta k často pocházejí od „insiderů“, což jed n a k nabízí zajím avé inform ace a kontexty k té m a tu , jed n ak ale opět neguje — zde výrazně — potřebný au to rsk ý odstup. Nové poznatky k spolu z a k la d a te le RAF M einhofové p řin e sla nedávno publikovaná biografie J u tty D itfu rth o v é107, ale ani D itfurthová — jako bývalé p řed n í členka Zelených rad ik áln ích
F u ndies
— není
vzorovým
g a ra n tem
b ad atelsk é
nezávislosti.
V českém p ro střed í se pro sad ila svou knihou o RAF Š á rk a D aňková.108 V
něm eckém jazykovém p ro střed í existuje pom ěrně b o h atá se k u n d á rn í
lite ra tu ra ke vzniku stra n y Zelených, ta k é proto, že Zelení — n a rozdíl od protestního levicového h n u tí a RAF —jsou dodnes úspěšně existujícím politickým 1011 BAUSS, Gerhard, Die Studentenbewegung der sechziger Jahre in der Bundesrepublik und Westberlin. Handbuch, Pahl-Rugenstein Verlag, Köln, 1977. Srovnej s: RENNER, Jens, 1968, Europäischer Verlagsanstalt, Hamburg, 2001. 101 Viz např.: FAULSTICH. Werner, c. d. 102 Například vraždu šéfa 7'reuhandanstaJtDetleía Karstena Rohweddera a vypálení nově postaveného vězení ve W eiterstadtu (více viz kapitola 7.1). 103 AUST, Stefan, c. d. 104 WINKLER, Willy, c. d. 105 SCHEIDEROVÁ, Christiane (Hg.), c. d. 106 HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d.. DITFURTHOVÁ, Jutta, c. d. 10« DAŇKOVÁ, Šárka, c. d.
27
fenom énem a p řita h u jí ta k i zvýšenou pozornost sociologů a politologů. Nejnověji problem atiku Zelených m onograficky sleduje publikace dvojice K le in -F a lte r,109 velm i kom plexní je i R aschokova m onografie dřívějšího d a ta .110 M nohé zajím avé pohledy a kontexty nabízí d isertace F ra n ze D o rm an n a .111 Ediční m ate riá ly a úplný p řepis zak lad atelsk éh o sjezdu Zelených v K a rlsru h e sestavil M ichael Schroeren.112 K dalším
sta n d a rd n ím
studiím
k Zeleným
p a tří
ta k é
knihy
Schm idtové113 a M unterova publikace114 o evropském k o n tex tu stra n y Zelených.
Iü<'>KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., Der lange Weg der Grünen, Verlag C. H. Beck, München 2003. 1111RASCHKE, Joachim, Die Grünen. Wie sie wurden, was sie sind, Bund Verlag, Köln, 1993. 111 DORMANN, Franz, Die Grünen. Representationspartei der Neuen Linken, Rheinische Friedrich-Wilhelms-Univesität zu Bonn, Bonn, 1992. 112 SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d. 113 SCHMIDT, Giselher, Die Grünen: Portrait einer alternativen Partei, Sinus-Verlag, Krefeld, 1986. 114 MÜNTER, Michael, Grüne Alternativen für Europa? Die Europapolitik der Grünen bis 1990, Berlin, Logos Verlag, 2001.
28
2.
Pojmy
kritická
teorie
a
F rankfurtská
škola
ve
společenských vědách 2.1 Pojmy „kritická teorie“ a „ F ra n k fu rtsk á škola“ v h u m a n itn íc h vědách H ledána je odpověď na otázku, jakým způsobem z a sá h la k ritic k á teorie F ra n k fu rtsk é školy p ro testn í levicové h n u tí šedesátých let a fenom ény jako R ote A rm e e F raktion (RAF) a něm eckou S tra n u zelených. Co je k ritic k á teorie? Co byla F ra n k fu rts k á škola? Jso u tyto pojmy identické? Lze je zam ěňovat? Ja k é m yšlenky a jaký typ uvažování je za nim i u k ry t? Byla k ritic k á teorie jednotnou školou, nebo jednotící pojítko neexistuje? H ledání odpovědí na tyto pokládané otázky bude předm ětem následující kapitoly. Pokud se p tám e na obsah obou pojm ů, nabízi se práce s encyklopediem i, slovníky a lexikam i relev an tn ích disciplín. Tím to způsobem bude provedena analýza pojm ů „kritická teo rie“ a „ F ra n kfu rtská š k o la “. V zhledem k povaze nastoleného
té m a tu
přihlédnem e
k
recepcím
v následujících
disciplínách:
filozofii, sociologii, historiografii, psychologii, politologii, ekonom ii a teologii. Každý z nich in te rp re tu je zkoum ané pojmy svou v lastn í optikou. Pomocí této m etody budou rek o n stru k ci
získány obou
zajím avé
pojm ů
v jejich
diferen tn í
náhledy,
nejobecnější
k te ré
rovině.
napom ohou
Zároveň
v
nebude
přistoupeno k práci s kom pendii a úvody do uvedených oborů, neboť by se jednalo o redundanci: aplikaci stejného ty p u pram ene. K ritická teorie a F ra n k fu rts k á škola bývají nejčastěji označovány jako sociologie a filozofie, nejobecněji řečeno teorie vycházející z m arx ism u 115 a revidující ten to (tradiční) m arxism us v tzv. neom arxism us či západní m arxism us. 2.2 K ritická teorie a F ra n k fu rtsk á škola ve filozofii M onum entální šestisvazkový H andbuch der G eschichte der F hilosophie116 („Příručka
k
dějinám
filozofie“)
recipuje
p řed m ětn é
pojmy
následujícím
způsobem . Filozofie 20. století je rozčleněna n a osm proudů. T ře tí z nich je 115 K výchozímu bodu marxistické struktury myšlení kritické teorie z mnoha Marxových děl základní: MARX, Karel, Marx, ENGELS, Bedřich, Manifest komunistické strany, Svoboda, Praha, 1950. ne TOTOK, Wilhelm (Hg.), Handbuch der Geschichte der Philosophie (VI Bd.), Klostermann, Frankfurt am Main, 1990.
29
označen jako „F ra n k fu r ts k á škola - k ritic k á teorie“. O značení je v sk u tk u trefné, neboť vhodně naznačuje spojitost, nicm éně neidentičnost, obou pojm ů. Takový p řístu p není sam ozřejm ostí. T ato p říru č k a rozlišuje tyto základní proudy filozofie 20. století-' (l) analytickou filozofii, (2) existencionální filozofii, (3) F ra n k fu rtsk o u školu - kritickou teorii, (4) m arxistickodeninskou filozofii, (5) neotom ism us, (6) fenomenologii, (7) p rag m a tism u s a (8) S tru k tu ralism u s. V zhledem k tom u, že kritická teorie je svébytnou neom arxistickou variací a A dornova díla jsou považována za iniciaci p o ststru k tu ra lism u , a dále že první generace kritické teorie stá la nikoliv zcela vzdálena od existencionalism u, v ztahuje se ta k či onak ke čtyřem ze zde osm i uváděných filozofických proudů. T ato p říru č k a uvádí čtyřicet m onografických prací o kritické teorii a F ra n k fu rtsk é škole v m noha jazycích. O dkazuje na sborníky, srovnávací studie, bibliografie, apod. a celkově dokládá pevné ukotvení k ritick é teorie F ra n k fu rtsk é školy ve filozofii. H andw örterbuch P hilosophie117 („Příruční slovník filozofie“) zná pouze heslo „kritická teorie“. Heslo „ F ra n k fu rtsk á škola“ neuvádí. K ritickou teorii vym ezuje jako typ m yšlení, k te ré prezentovali zejm éna M ax H orkheim er, Theodor W. Adorno a H e rb e rt M arcu se: „Philosophische
D en k ric h tu n g ;
als
deren
B eg rü n d er
und
H a u p tv e rtre te r
H orkheim er, A dorno u n d M arcuse zu n e n n e n sind. “118 Slovník zm iňuje J ü rg e n a H ab erm ase jako re p re z e n ta n ta 2. generace, k terý začlenil F ra n k fu rtsk o u školu do postm oderních d isk u rsů . Ja k o spolutvůrci kritické teorie jsou jm enováni Erich From m , F riedrich Pollock, W alter B enjam in a Leo Löw enthal.
Je
zm íněn
význam
m ate řsk é
in stitu ce
- I n s titu t fü r
Sozialforschu n g („In stitu tu sociálního výzkum u“; dále jen IFS). H lavní duchovní zdroje kritické teorie m ají být m arxism us, psychoanalýza a něm ecký idealism us. Jm enovitě M arx, F reud, Hegel a Lukács. J e akcentován in te rd isc ip lin á rn í c h a ra k te r
k ritické
teorie.
Za
ustanovující
program ový
spis
byl
označen
H orkheim erův esej Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie („Tradiční a kritick á teorie“! publikována 1937). Za hlavní m yšlenky kritick é teorie (dále jen K T ) 117 REHFUS, Wulf, D. (Hg.), Handwörterbuch Philosophie, Vandenhoeck-Ruprecht, Göttingen, 2003. 118 Tamtéž, str. 432-433.
30
au to ři slovníku považují polem iku s osvícenstvím , pohledem KT „ztroskotaným projektem “: „Ihre (die Aufklärung) V ern ü n ftig keit e rw e ist sich in le tz te r K o n seq u en z als irrational. “119 K ritická teorie stanovuje, že trad ičn í k ritik a založená na rozum u nem á být výchozím bodem zkoum ání a poznání, k teré se chce označovat za pravdivé. Je poukázáno
na
skepticism us k ritické
teorie, jejíž
(někteří)
tv ů rci nevěřili
v m ožnost nápravy. A utorům neunikl vliv k ritické teorie n a p ro te stn í levicové h n u tí 60. let. Č tyřsvazková
Europäische
E n zyklo p ä d ie
zu
P hilosophie
und
W issenschaften120 („Evropská encyklopedie filozofie a věd“) považuje pojmy „kritická teorie“ a „ F ran k fu rtsk á škola“ za synonym a. Heslo „kritická teo rie“ odkazuje na heslo „ F ran k fu rtsk á škola“. A utoři obecně považují k ritickou teorii za vlivnou filozofickou školu: „Ihre (kritische Theorie) E in ß ü sse a u f Philosophie, Soziologie, Pädagogik, K unst-, M u sik-
u n d L itera tu rw issen sch a ften
sow ie a u f politische P rogram m atiken
fortsch rittlisch er O rganisationen s in d erheblich. “121 Jso u zde podány stru č n é dějiny IFS s akcentem n a neom arxistický c h a ra k te r F ra n k fu rtsk é školy (dále FŠ) s kořeny sahajícím i do 20. let 20. století. Za jádro kritické teorie je považován nedogm atický m arx ism u s odpoutaný od stran ick éh o do k trin ářstv í. Za klíčové období konec 30. let (také zde je odkaz n a esej Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie). Za hlavní m yšlenku KT a u to ři označují k ritik u racionálního poznání. Jsou zm íněny em pirické výzkum y IFS, zejm éna výzkum a u to ritá řsk é h o c h a ra k te ru jako m e n tá ln í p o d staty nacism u, p ři kterém byly pod vedením E richa From m a aplikovány psychoanalytické m etody. Ke konci 30. let m á kritickou teorii definovat obecná k ritik a prům yslové k ap italistick é společnosti:
119 Tamtéž, str. 434. 120 SANDKÜHLER, Hans, Jörg (Hg.), Europäische Enzyklopädie zu Philosophie und Wissemschaften (IV Bd.), Felix Meiner Verlag, Hamburg, 1990. 121 Tamtéž, str. 110.
31
„Der G esch ich tsverla u f s e it dem E nde d er frühbürgerlichen Epoche m u ß te , so m e in te n Sie, dem nach a ls K u ltu rv e rfa ll in te rp re tie rt w erd en .“122 J e připom enuto angažm á IFS ve Spojených stá te ch v p rů b ěh u d ru h é světové války a okolnosti n á v ra tu
H o rk h eim era a A dorna do Spolkové republiky
Německo. N eopom enut n e z ů sta l ani zajím avý m om ent - přerod do té doby neznám é kritick é teorie v polovině 60. let v p o p u lárn í filozofii se značným vlivem n a p ro testn í levicové h n u tí a politiku. V této souvislosti je zm íněn H ab erm as a jeho m yšlení, z
kritické teorie sice vycházející, nicm éně po své v lastn í ose
sm ěřující novým i cestam i. Za hlavního a k té ra k ritické teorie v souvislosti se protestním levicovým h n u tím a politizací kritické teorie je označen H erb ert M arcuse. K ritická teorie se m ěla s tá t tzv. neom arxism em .
A utoři tohoto
slovníku, k terý kritickou teorii - F ra n k fu rtsk o u školu pojednává velm i důkladně, považují za e le m en tá rn í tex ty kritick é teo rie : E. From m , A u to r itä t u n d F am ilie („Autorita a ro d in a“), M. H orkheim er, T raditionelle u n d k ritisc h e Theorie, M. H orkheim er, T. Adorno, D ia lek tik der A u fk lä r u n g („D ialektika osvícenství“), H. M arcuse, O n e-D im ensionalM an (Jednorozm ěrný člověk). Anglický
slovník
B iographical
D ictionary
of
T w en tieth -C e n tu ry
P hilosophers123 („Biografický slovník filozofů 20. sto le tí“) uvádí T heodora W. A dorna, který je označen za vůdčího m yslitele FS a za kritického teo re tik a a sociálního filozofa, k terý spojil m arxism us s nem arxistickým m yšlením , filozofii se sociologií, m uzikologií a potažm o s kulturologií.
Vysoce je zde hodnocena
D ia lek tik der A u fk lä r u n g („D ialektika osvícenství“) — jako „one o f th e central books o f th e 20th C entury“ („jedna z klíčových k n ih dvacátého sto letí“). O proti Adornovi je H o rk h eim er vn ím án zejm éna jako organizátor. Do kategorie „kritický teo retik “ a „sociální filozof“ sp ad á ta k é M arcuse, u kteréh o je poukázáno na propojení m arxism u, psychoanalýzy a fenom enologie. Zm íněny jsou práce One D im ensional M an
a Eros a n d Civilizationa („Eros a civilizace“) a jeho vliv na
politický sm ěr N e w L e ň (nová levice, n e u e L in k e).
122 Tamtéž, str. 111. 12:1 BROWN, Stuard, COLLINSON, Diané, WILKINSON, Robert (Ed.), Biographical Dictionary of Twentieth-Century Philosophers, Routledge, London-New York, 1996.
32
Co vyplývá z analýzy filozofických slovníků a encyklopedií? Filozofie je kritickou teorií oslovována. KT označuje buď za sam o statn ý proud filozofie 20. století s hlavním i p řed sta v iteli A dornem a M arcusem , nebo za nad d iscip lin árn í m yšlení
vycházející
z (neo)m arxism u
a
psychoanalýzy.
Za
jednotící
byť
zjednodušené heslo obecně popisující kritickou teorii by mohl být použit pojem „nedogm atický n eo m arx ism u s“. 2.3 K ritická teorie a F ra n k fu rts k á škola v sociologii Jak
s oběm a
pojmy
zajím avou sk u tečn o st -
pracuje
sociologie?
R eceptivní
analýza
u k ázala
k ritick á teorie vstoupila (nejen) do sociologické vědy
teprve ve d ru h é polovině 60. let na základě její teh d ejší společenské rezonance. M onum entální
sociologické
slovníky
z 50. le t
(editované
nestory
něm ecké
sociologie A. V ierk an d tem a W. Ziegenfussem ) H andw örterbuch der Soziologie™ („Příruční slovník
sociologie“) a
H andbuch
der Soziologie125 („Sociologická
příru čk a)“ ani jeden z pojm ů nezm iňují nebo je stroze začleňují do něm ecké předválečné a poválečné sociologie.126 Novější slovníky a encyklopedie analyzují oba pojmy již pečlivě. SoziologieL e x ik o n 127 („Lexikon sociologie“) rozlišuje „kritickou teorii“ a „F ran k fu rtsk o u školu“ do dvou sam o statn ý ch hesel. Pojem k ritic k á teorie je obsáhle rozveden, více než m arxism us. Pojem „kritická teo rie“ podle a u to rů vzniká v roce 1937 s H orkheim erovým esejem K ritische u n d traditionelle Theorie. A utoři stru čn ě podávají dějiny IFS a upozorňují na roli Z e itsc h rift fü r Sozialforschung („Časopis
124 VIERKANDT, Alfred (Hg.), Handwörterbuch der Soziologie, Ferdinand Enke Verlag, Stuttgart, 1959. 125 ZIEGENFUSS, Werner (Hg.), Handbuch der Soziologie, Ferdinand Enke Verlag, Stuttgart, 1956. 126 Vzhledem ke konzervativnímu charakteru 50. let v Německu, zde může mít vliv nejen relativní neznámost, kritické teorie do druhé poloviny 60. let. ale i skutečnost, že ve výmarském Německu neměla marxistická levice přístup na univerzity. Protože některá komponenta nejen výmarského, ale i vilémovského a nacistického Německa zůstala v padesátých letech jen málo pozměněna, nabízí se i hypotéza, že „ignorace“ kritické teorie v 50. letech může mít částečně i tyto kontexty. Ke konzervatizmu 50. let v SRN viz např.: GLASER. Hermann, Deutsche Kultur 1945-2000, Carl Hanser Verlag, München, 1997, JASPERS, Karl, Wohin treibt die Bundesrepublik? Tatsachen. Gefahren. Chancen., CO Verlag, München, 1966 nebo HERBERT, Ulrich, Liberalisierung als Lernprozeß. Die Bundesrepublik in der deutschen Geschichte - eine Skizze, In : Herbert, U. (Hrsg.), Wandlungsprozesse in W estdeutschland. Belastung, Integration, Liberalisierung 19451980, 2002. 127 REINHOLD, Gerd (Hg.), Soziologie-Lexikon, R. Oldenbourg Verlag, München-Wien, 1997.
33
pro
sociální výzkum “; dále
m arxism us“. U pozorňují,
ta k é
že
ZFS).
vkladem
KT
E richa
označují F rom m a
za
„psychologizující
došlo
k obohacení
m arxism u o psychoanalýzu. From m ův odchod z IFS v roce 1939 je in te rp re to v á n jako m ilník ve vývoji KT. A utoři tvrdí, že zatím co výzkum ům 30. let dom inovala —pod vedením F rom m a - té m a ta a u to rity a a u to ritá řsk é h o c h a ra k te ru , 40. letům již (také pod vlivem politických událostí) té m a ta an tise m itism u a k ritik y k ap italism u , k te rá byla rozvedna v D ia le k tik der A ufklärung. A utoři zm iňují M arcuse a jeho stu d ie O ne D im en sio n a l M an a Eros a n d Civilisation. Za pokračovatele kritické teorie, k terý ji ale vedl novým sm ěrem , je vním án H aberm as. N a závěr je rozveden společensko-politický vliv KT. Pod heslem „ F ran k fu rtsk á škola“ n alézám e výčet pracovníků IFS a ideové kořeny, z kterých vycházeli:
historický m ate ria lism u s,
m arxism us, psychoanalýza a něm ecká
idealistická filozofie (zejm éna Hegel) a W eber. Jednotícím pojítkem FS m á být k ritik a in d u striá ln íh o kap italism u . L exikon z u r Soziologie128 (Sociologický lexikon) rozlišuje pojmy „kritická teorie“ a „ F ran k fu rtsk á škola“ a jsou uvedeny jako dvě sa m o sta tn á hesla. Pojem „kritická teorie“ je opět n a d p rů m ě rn ě obsáhlý, k ritick á teorie je v n ím án a jako „m arxistické variace“. KT je začleněna do kon tex tu něm ecké sociologie. Zajím avé je poukázání na odklon H o rk h eim era a A dorna od m arxism u po 2. světové válce. Heslo „ F ran k fu rtsk á škola“ označuje společenské bad atele sd ru žen é v IFS pod vedením H orkheim era. IFS m á být být in te rd isc ip lin á rn í pracoviště s tiskovým orgánem
ZFS.
Za
hlavní
p řed sta v itele
F ra n k fu rtsk é
školy jsou
chápáni
H orkheim er, Adorno, From m a, M arcuse, Pollock a L öw enthal. Za p řed stav itele poválečného IFS - mimo H orkheim era a A dorna — H aberm as a O sk ar N egt jako d ru h á generace KT. V
anglickojazyčné Encyclopedia o f Sociology129 („Encyklopedie sociologie“) je
heslo „kritická teorie“ vním áno synonym ně k „ F ran k fu rtsk é škole“. KT je vykládána
jako
nedogm atický
m arxism us
s
hlavním i
p řed sta v iteli
128 FUCHS-HEINRiTZ, Werner (Hg.), Lexikon zur Soziologie, Westdeutscher Verlag, Opladen,
1994. 12!> BORGATTA, Edgar, F., (Ed.), Encyclopedia of Sociology (IV Ba.), Macmillian Publishing Company, New York, 1992.
34
H orkheim erem ,
A dornem ,
From m em ,
M arcusem
a
L öw enthalem .
Nový
m arxism us KT je popsán takto: „By stre ssin g the im portance a n d se m ia u to n o m y o f culture, consciousness a n d activism , th e y developed an innovative, h u m a n istic a n d open-ended version o f M a rxist th eo ry th a t avoided the d eterm in ism a n d d a s s reductionism o f m u ch o f m a rx ist theory. 30 J e akcentována m ezidisciplinarita IFS a KT a za nejvýznam nější přínos KT označena D ia lektik der A u fklä ru n g . A utoři poukazují, že KT ovlivnila p ro testn í levicové h n u tí a politiku. J e jm enován M arcuse a vliv jeho díla na N e w L e ň . Z dalších p ram e n ů k ritické teorie je vyzdvižen From m ův E scape form Freedom . KT m á být v USA význam ně recipována, což je dáno sk utečností, že IFS zde sídlil v době em igrace ve 30. a 40. letech a M arcuse a From m v USA z ů sta li n a trv a lo a oba zde veřejně působili. Pokračovatelem KT m á být H aberm as. Poslední sociologickou encyklopedií, kterou se zde budem e zabývat, je původně francouzský p restiž n í D ictionnaire C ritique de la Sociologie131 („Kritický slovník sociologie“).
J e zajím avé, že zatím co v něm ecké a am erické sociologii
nalezla k ritic k á teorie potažm o F ra n k fu rts k á škola pevné m ísto, ten to velm i sta n d a rd n í slovník francouzské sociologie, o obou pojm ech mlčí. N ení zde jm enován ani Adorno, an i H orkheim er, ani M arcuse, ani From m , ani D ia le k tik der A u fklärung, ani One D im en sio n a l M an. Ja k é závěry vyplývají z analýz sociologických slovníků a encyklopedií? V něm ecké a am erické sociologii oba pojmy zdom ácněly podobně jako ve filozofii. K ritická teorie je zde v n ím án a jako etablovaný proud něm ecké sociologie a nedogm atického
m arxism u
se
specifickým
vztahem
k psychoanalýze
a
s přesahem do USA. 2.4 K ritická teorie a F ra n k fu rts k á škola v historických vědách J a k á je situace v historických vědách? Tiskový orgán IFS Z e itsch rift fü r Sozialforschung p řin á še l v každém čísle mimo sociologických, filozofických a
130 Tamtéž, str. 384. 131 BOUDON, Raymond (Hg.), Soziologische Stichworte (z fr. originálu Dictionnaire Critique de la Sociologie), Westdeutscher Verlag, Opladen, 1982.
35
psychologických recenzí ta k é recenze historických knih. IFS historické vědy recipoval. Obecně řečeno, historiografie sleduje oba pojmy pouze okrajově. N ení divu, ani jeden není její přím ou součástí. Pohled do respektovaného něm eckého historického
slovníku
-
osm isvazkového
G eschichtliche
Grundbegriffe.
H istorisches L exiko n z u r politisch-sozialen Sprache in D e u ts c h la n d 132 („Základní historiografické
pojmy.
H istorický
lexikon
něm eckého
politicko-sociálního
jazyka“) — ukazuje, že je recipován jen pojem „kritická teorie“, stra n o u je ponechán pojem „ F ra n k fu rtsk á škola“. Ale i k ritic k á teorie m á pouze „podheslo“ v rám ci pojm u „m arxism us“. KT je organizačně přím o sjednocena s m arxism em , i když je konstatováno: „Das Program m u n d die A n a ly se n d er F ra n k fu r te r S ch u le unterschieden sich von A n fa n g
an
in
w esentlichen
P u n k te n
von
traditionellen
Form en
des
M arxism us. “I33 A utorům neuniká, že KT ovlivnila doba jejího vzniku v druhé polovině 30. let, kdy procházel na jedné s tra n ě SSSR prom ěnou ke stalin ism u - definitivně zdeform ovaném u m arx ism u (hesla „výstavba socialism u v jedné zem i“, „kult osobnosti“) - a na d ru h é stra n ě padaly evropské dem okracie a up ad aly v fašism us a nacism us. Tato zkušenost m á být jedním ze zdrojů skepticism u KT. A utoři konstatují, že v lastn í k ritické teorie vyvinuli Adorno, M arcuse a From m . Pojem „kritická teo rie“ se dále objevuje u několika dalších hesel. N ap řík lad u hesel F ortschritt („Pokrok“), kde je KT spojena se skeptickým pohledem na pokrok a s jeho souvislosti s odcizením , K r itik („K ritika“), Ideologie („Ideologie“), Ö ffentlichkeit („V eřejnost“), Soziologie („Sociologie“), Terror, Terrorism us („Teror, tero rism u s“) a Utopie („Utopie“). J a k se jeví pojmy KT a FS jiným historickým slovníkům a lexikám ? L exikon der deutschen G eschichte 134(„Lexikon něm eckých dějin“) naopak zná jen
132 BRUNNER, Otto, CONZE, Werner, KOSELLECK, Reinhard (Hg.), Geschichtliche Grundbegriffe. Historisches Lexikon zur politisch-sozialen Sprache in Deutschland, Klett-Cotta, Stuttgart, 1997, VIII Bd. im Tamtéž, Bd. III, str. 970.
36
heslo „ F ran k fu rtsk á škola“, ale ne „kritická teorie“. FŠ považuje za „m arxisticky orientovanou sociologii“, kritickou teorii za sa m o statn é m yšlení vycházející z m arxism u. A utoři zd ů razň u jí vliv FS n a p ro testn í levicové h n u tí šedesátých let a v tomto kontex tu jm enují M arcuse a H aberm ase. K F ra n k fu rtsk é škole volně p řiřa zu jí neom arxistické in te le k tu á ly E rn s ta Blocha a György Lukácse. K lasická
historiografická
encyklopedie
W örterbuch
der
G eschichte135
(„H istoriografický slovník“) pojmy „kritická teo rie“ a „ F ra n k fu rtsk á
škola“
neuvádí, stejně jako D as F ischer L exikon G eschichte 136 („Fischerův dějepisný lexikon“), k te rý A dorna a H orkheim era zm iňuje pouze v rám ci hesla „osvícenství“ a jeho kritici. Pokud m ám e sh rn o u t recepce obou zkoum aných pojm ů v historiografii, docházím e k závěru, že historiografie si s kritickou teorií a F ra n k fu rtsk o u školou ta k trochu neví rady. V ním á ji na okraji svého zájm u, v rám ci svých m noha kontextuálních polí. Pokud je k ritická teorie nějak klasifikována, p ak jako autonom ní form a
m arxism u,
k terá
revidovala n ě k te rá
z jeho
p arad ig m at.
N a d sta n d a rtn ě si vším á historických a společenských kon tex tů jejího vzniku, k teré její konečný tv a r v m nohém ovlivnily. Později ale uvidím e, že n ěk teré historické časopisy (např. G eschichte u n d Gesellschaft), k teré se zam ěřují na společenskovědnou m ezidisciplinaritu, recipují oba pojmy m nohem více. 2.5 K ritická teorie a F ra n k fu rts k á škola v psychologii J a k n a k lá d á s pojmy KT a FS psychologie? V ýznam pojm ů se odvíjí od význam u S igm unda F re u d a a psychoanalýzy v KT, k te rá vytváří
- v první
generaci KT, ne u H ab erm ase - po m arxism u její d ruhý e le m en tá rn í ideový kořen. V
encyklopedii Die B rockhaus Psychologie137 („Psychologie“- encyklopedie
nak lad atelsk éh o dom u B rockhaus“) nalézám e pod heslem „ F ran k fu rtsk á škola“ proud něm ecké sociologie, k terý vytvořil „kritickou teo rii“ spočívající ve spojení m arxism u a psychoanalýzy. Popularizační formou se m ěl o její rozšíření nejvíce 134 BEHNEN, Michael (Hg.), Lexikon der deutschen Geschichte. Ereignisse, Institutionen, Personen in geteilten Deutschland. Von 1945 bis 1990, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Stuttgart, 2002. 135 BARTEL, Horst (Hg.), Wörterbuch der Geschichte, Pohl-Rugenstein Verlag, Köln, 1984. 136 DÜLMEN, Richard, von. Das Fischer Lexikon Geschichte, Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main, 2003. 137 HOGEN, Hildegard, Die Brockhaus Psychologie, F. A. Brockhaus, Mannheim Leipzig, 2001.
37
zasloužit E rich From m . A utoři uznávají, že v 70. letech získala k ritic k á teorie široký ohlas v psychologii a dokonce se pod jejím vlivem zform ovala kritick á psychologie.138 Dále zm iňují vliv KT n a p ro te stn í h n u tí konce 60. let. H ab erm as je
vním án
jako
p ře d sta v ite l
d ru h é
generace
KT
— KT
ochuzené
o
psychoanalytický segm ent. E nzyklopädie der Psychologie139 („Encyklopedie psychologie“) si vším á výzkum u a u to rity a au to rita tiv n íh o c h a ra k te ru v 30. letech, n esprávně je však spojuje
se
jm énem
A dornovým .140 S a m o sta tn á
h esla
„kritická
teo rie“ a
„ F ran k fu rtsk á škola“ zde nejsou. P atn áctisv azk o v á encyklopedie D ie Psychologie des 20. J a h rh u n d e rts 141 („Psychologie 20. sto letí“) ani jeden z pojm ů neuvádí. KT a její a u to ři jsou nicm éně recipováni u jiných hesel. Zm íněn je M arcuse a jeho v a ria n ta sloučení m arxism u
a
a u to rita tiv n ím
psychoanalýzy. c h a ra k te ru ,
I
které
zde
jsou
analyzovány
nalezly vyjád řen í v
výzkum y
IFS
práci S tu d ie n
o
über
A u to ritä t u n d F am ilie („Studie o a u to ritě a rodině“, publikována 1936). V této souvislosti je — zde sp ráv n ě — jm enován From m . A utoři poukazují na sociální psychologii — psychologicko-sociologický proud, k te rý n a IFS počátkem 30. let vyvinul Erich From m . V souvislosti s vývojem pedagogiky je připom enuto, že koncem 60. a v 70. letech získala k ritick á teorie takový společenský vliv, že vznikly sa m o statn é proudy „kritická pedagogika“ a „kritická
psychologie“.
K ritická pedagogika existuje dodnes.
138 Podle toho slovníku je „kritická psychologie“ proud psychologie existující v 60.- 90. letech v Německu spojený s Freie U niversität Berlin a se jménem Klause Holzkampa (1927-1995). Kritická psychologie odmítá exaktně-empirický výzkum, kapitalism us označuje za z psychologického hlediska zhoubný. Její vliv upadl v 90. letech 20. století. Viz tamtéž, str. 324. 139 TROMMSDORF, Gisela, Enzyklopädie der Psychologie. Theorien und Methoden der kulturvergleichenden Psychologie, Verlag für Psychologie, Göttigen-Bern-Wien-Toronto-SeatlteOxford-Prag, 2007. 140 Výzkumy IFS v 30. letech vedl Fromm. Adorno v této době nebyl členem IFS, pracoval v Anglii na disertaci o fenomenologii. To platilo i o empirickém a teoretickém výzkumu IFS o autoritě a autoritářství - Studien über A u torität und Familie (vedoucí postavení Fromma). Adorno psal k tématu autoritářství později v rámci výzkumů o americkém antisem itism u a v mnohém se v nich opíral o metody a pojmosloví, které vyvinul v třicátých, letech Fromm. Viz Institut für Sozialforschung (Hrsg.), Studien über Autorität und Familie, Libraire Félox Alcan, Paris, 1936 a FROMM, Erich, The Fear from Freedom, Routledge. London, 1941. Srovnej s: WIGGERSHAUS, Rolf, Die Frankfurkter Schule. Geschichte. Teoretische Entwicklung. Politische Bedeutung, Deutscher Taschenbuch Verlag, München, 1988, str. 124-201. 141 Die Psychologie des 20. Jahrhunderts (XV Bd.), Kinder Verlag, Zürich, 1981.
38
V
psychologii nejlépe sleduje pojmy KT a FŠ heidelbergský pětisvazkový
L exikon der Psychologie142 („Lexikon psychologie“). K ritická teorie m á v lastn í heslo a je synonym ně používána s pojem em F ra n k fu rts k á škola. Je označena za m ezidisciplinární společenskou vědu spojenou se jm ény H orkheim era, A dorna, From m a a M arcuse. Pro psychologii m ají být podnětné em pirické výzkum y IFS o a u to rita tiv n ím
c h a ra k te ru
v 30.
letech
a
pokus
sjednotit
m arx ism u s
a
psychoanalýzu. A utoři encyklopedie poukazují n a vliv KT na p ro te stn í h n u tí 60. let. KT m ěla in sp iro v at kritickou psychologii. K ritické psychologii a společenském u vlivu KT se věnuje ta k é anglická In te rn a tio n a l
E ncyklopedia
of
the
Social
and
B ehavioral
Sciences
143
(„M ezinárodní encyklopedie společenských a behaviorálních věd“), k te rá ale obe pojmy dále neanalyzuje. M enší a stře d n í encyklopedie a slovníky psychologie oba pojmy vůbec nezaznam enaly.
Jedná
se
n ap řík lad
o
P sychologie-Lexikon144
(„Lexikon
psychologie“) z oldenbourgské řady nebo L exiko n der Psychologie145 („Lexikon psychologie“), kde je okrajově zm íněna kritick á psychologie. S h rn u tí recepcí pojm ů KT a FŠ v psychologii dokládá, že se psychologie kritické teorii a F ra n k fu rtsk é škole věnuje výsekově. Zajím ají ji em pirické výzkum y o a u to rita tiv n ím c h a ra k te ru , k teré v 30. letech vedl From m a s n a h a KT skloubit psychoanalýzu s m arxism em . M íru společenského vlivu kritick é teorie na konci 60. let naznačuje skutečnost, že pod vlivem KT vznikly v 60. a 70. letech sam o statn é proudy „kritické psychologie“ a „kritické pedagogiky“. Byla provedena receptivní analýza pojm ů „kritická teo rie“ a „ F ra n k fu rtsk á škola“ ve filozofii, sociologii, historiografii a psychologii. K ritická teorie ale přesahovala tyto společenskovědní disciplíny, a proto bude přiblížen její ohlas i politologii, ekonom ii a teologii.
142 WENNINGER, Gerd (Hg.), Lexikon der Psychologie (V Bd), Akademischer Verlag, Heidelberg, Heidelberg, 2001. 143 SMELSER, Neil, BALTES, Paul (Hg.), International Encyklopedia of the Social and Behavioral Sciences (XXVI Bd), Elsevier, Amsterdam, Paris, nex York, Oxford, Shanonn, Singapore, Tokyo, 2001. 144 TEWES, Uwe, WILDGRUBE, Klaus (Hg.), Psychologie Lexikon, Oldenbourg Verlag, MünchenWien, 1990. 145 STÄDTLER, Thomas, Lexikon der Psychologie, Kroner Verlag, Stuttgart, 2003.
39
2.6 K ritická teorie a F ra n k fu rts k á škola v politologii, ekonom ii a teologii J a k ke KT a FS p řistu p u je politologie? Oba pojmy jsou pozorně recipovány, není divu vzhledem
k jejím u politickém u dopadu.
O ldenburgský
P olitik-
L e x ik o n 146 („Politický lexikon“) rozlišuje pojmy „kritická teo rie “ a „ F ra n k fu rtsk á škola“ a pro oba m á v la stn í hesla. KT označuje za „společensko-vědní teo rii“, vycházející z H egela, M arxe a F reu d a a ta k é zde je vyzdvižena esej Traditionelle un d kritisc h e Theorie. Pojem „ F ran k fu rtsk á škola“ je spojován s
IFS s
m an ažerskou rolí H orkheim era. Pětisvazkový S ta a tslex iko n 147(„Státovědný lexikon“) analyzuje pojem k ritick á teorie
v dlouhém
několikastránkovém
hesle.
KT
synonym ně
spojují
s F ran k fu rsk o u školou. Z nam ená pro ně h u m an itn ě zam ěřenou teorii, k te rá se dostala na pozice skepticism u. Poukazují, že odpůrci KT v ní sp atřo v ali oporu něm eckého tero rism u (RAF) v 70. a 80. letech. J e označena jako „západní m arxism us“. Heslo sa h á ze všech analyzovaných nejhlouběji a ve stru čn o sti rozvádí i dialektické pojetí racionality v KT, k te ré se rozvinulo ke kom plexní kritice
pozitivisticky
A dornova
a
pojatého
M arcusova.
in stru m e n tá ln íh o
Adorno
m ěl
rozum u.
v D ia le k tik
Je
rozlišena
d er A u fk lä r u n g
KT spolu
s H orkheim erem polem izovat s osvícenstvím a k ritiz o v a t in stru m e n tá ln í rozum , M arcuse se naopak
zam ěřil n a otázku
vědotechniky a její souvztažnosti
s lidským i potřebam i, s m írou a m ožnostm i jejich uspokojování či neuspokojování. Je upozorněno i n a další rozdíl mezi A dornem (a H orkheim erem ) a H. M arcusem - prvně jm enovaní po 2. světové válce nerozvíjeli (neo)m arxism us,
M arcuse
naopak v le te c h 1967-1969 organizoval levicové p ro te stn í politické aktivity, a proto měl m nohem větší vliv na N e w Left. Lexikon der P o litik 148(„Politický lexikon“) neuvádí KT a FŠ jako sa m o sta tn á hesla, ale a u to ři o KT referují v rám ci hesla W issenschaftstheorie („vědecká teorie“). KT považují za rek o n stru k c i m arxism u, za boj proti pozitivism u a in stru m e n tá ln ím u rozum u.
14,i HOLTMAN, Everhard (Hg.), Politik-Lexikon, R. Oldenbourg Verlag, München-Wien, 2000. 147 Görres-Gesellschaft (Hg.), Staatslexikon. Recht. Wirtschaft. Gesellschaft (Bd. V), Verlag Herder, Freiburg, Basel, Wien, 1987. 14S DRECHSLER, Hanno, HILLIGEN, Wolfgang, NEUMANN, Franz, Gesellschaft und Staat, Lexikon der Politik, Verlag Franz Vahlen, München 1992.
40
A utoři
H andlexikon
zur
P o litik w isse n sc h a ň 149 („Politologický
p říru č n í
slovník“) řa d í KT pod heslo politické sociologie. KT označují za utopii, k te rá neom arxistickým pohledem kriticky n ah líží osvícenství. Obecně řečeno, politologie sleduje pojmy „kritická teorie“ a „ F ra n k fu rtsk á škola“ pom ěrně podrobně. N ahlíží je z h led isk a neom arxism u a z h lediska kritického v ztah u k pozitivizm u a in stru m e n ta litz a c i rozum u. P řip o m ín á dopad KT na p ro testn í h n u tí a N e w L eň. U n ik á tn í
je
recepce
obou
pojm ů
v ekonom ii.
KT
byla
ovlivněna
m arxism em , k terý byl i ekonom ickou teorií. Proto by bylo m ožné očekávat, že pojmy KT a FS budou v ekonom ii recipovány. Ale až na okrajovou výjim ku tom u ta k není. Oba pojmy a an i odkazy na ně chybí ja k ve dvanáctisvazkovém W irtschaňslexikon Palgrave
150(„Ekonomický
D ictionary
o f Econom ics
lexikon“), ta k 151 („Slovník
ve čtyřdílném ekonom ie
The
N ew
n a k la d a te lstv í
P algrave“). C tyřsvazkový G abler W irtsch a ň slexiko n 152(„Ekonomický lexikon n a k la d a te lstv í G abler“) ud áv á k rá tk é heslo „ F ra n k fu rtsk á škola“, k te rá splývá s KT. A utoři připom ínají s tře t KT s pozitivizm em K arla Poppera, znám ý s tře t v něm ecké
sociologii.
T vůrci
H andbuch
der
W irtsch a ftseth ik
153(„Příručka
ekonomické etiky“) - spíše okrajové ekonom ické p říručky - jako jediní v oboru ekonomie výsekově recipují dílčí m yšlenky KT. Dílo M arcusovo staví do kontex tu potřeb v m oderní konzum ní společnosti a jejich „opravdovosti“ „falešností“. KT je označena jako „neom arxism us“. Shrnující pohled je následující. Ekonom ické vědy KT a FS v po d statě ignorují. E xkurz do světa teologie (a religionistiky) by se m ohl jevit jako již nadbytečný, ale není tom u tak. U kazuje se, že teologie m á v sobě zakódován hlubší vhled do zkoum aných jevů a v z ta h ů než jiné vědní disciplíny. Tato dispozice společně s postavením „mimo hm otný svět“ poskytuje ve v ztah u k
149 GÖRLITZ, Axel, Handlexikon zur Politikwissenschaft, Ehrenwirth, München, 1972. 150 Handelsblatt (Hg.), Wirtschaftslexikon (XII Bd.), Schäfer-Poeschel Verlag, Stuttgart, 2006. 151 EATWELL, John (Ed.), the New Palgrave Dictionary of Economics (IV Bd,, Macmillan Press), London, 1987. 152 AL1SCH, Katrin (Hg.), Gabler Wirtschaftslexikon (IV Bd.). Gabler Verlag, Wiesbaden, 2004. 15:1 KORFF, Wilhelm (Hg.), Handbuch der Wirtschaftsethik (IV Bd.), Gütersloher Verlaghaus, 1999.
41
pojm ům KT a FŠ cenné reflexe. K atolický L exiko n fü r Theologie u n d K irche 154 („Lexikon pro teologii a církev“) to potvrzuje. Lexikon uvádí heslo „kritická teorie“. A utoři KT recipují ze zcela jiného ú h lu pohledu. Z ahrnují ji pod pojem „negativní teologie“, čímž jsou m yšleny m aterialistick é společenskovědní teorie odm ítající existenci Boha a jeho zasahování do běhu světa. O ceňují stálé tá z á n í KT po spravedlnosti v lidské společnosti. KT označují jako „nedogm atický m arx ism u s“. Přibližují pojem „politické teologie“, k terý m ěla KT význam ně ovlivnit. Politická teologie se, stejně jako KT, zabývala osvícenstvím a jeho odkazem pro m oderní svět. O sm isvazkový H andw örterbuch fü r Theologie u n d R eligionsw issenschaft 155(„Příruční slovník teologie a religionistiky“) tak é poskytuje nové recepce KT. Pod heslem KT, synonym ním k FS, je poukázáno na A dornovu negaci,
kdy v
N eg itive D ia lek tik označil pom ěry za nedobré a zároveň nezm ěnitelné, čímž m ěl u p ad n o u t do apatie. Lépe než v jiných slovnících je vysvětleno Adornovo dialektické pojetí rozum u - rozum u osvobozujícího i poutajícího. A utoři sledují „únik“ A dorna do říše hudby a estetiky. Také zde zm íněn vliv KT na politickou teologii. Také
E liadeho
šestnáctisvazková
The
E ncyklopedia
of
Religion
156
(„Encyklopedie náboženství“) recipuje KT a FS v souvislosti s politickou teologií. Tém a je zde nastoleno v souvislosti s II. v atik án sk ý m koncilem (1962-1965). P řední teologové 2. poloviny 20. století Jo h a n n B a p tist M etz157 a J ü rg e n M oltm ann studovali D ia le k tik der A u fk lä r u n g a n ěk teré její pohledy na osvícenství začlenili do politické teologie. Sestisvazkový N e u e s H andbuch Theologischer G rundbegriffe 158 („Nová p říru čk a základních teologických pojm ů“) hesla KT a FŠ neuvádí. 154 KASPER, Walter (Hg.), Lexikon für Theologie und Kirche (XI Bd.), Herder, Freiburg, Basel, Rom, Wien, 1997. 155 BETZ, Hans, D., BROWNING, Don, S., JANOWSK1. Bernd, JÜNGEL, Eberhard (Hg.), Religion in Geschichte und Gegenwart. Handwörterbuch für Theologie und Religionswissenschaft (VIII Bd.), Siebeck, Tübingen, 2001. 156 ELIADE, Mircea (Hg.), The Encyklopedia of Religion (XVI Ba.), Macmillan Publishing Company, New York, 1987. 157 Za hlavní dílo moderní politické teologie bývá označována kniha: METZ, Johann. Baptist., Glaube und Gesellschaft. Studien zu einer praktischen Fundamentaltheologie, Matthias Grünewald Verlag, Mainz, 1977. 158 EICHER, Peter (Hg.), N eues Handbuch Theologischer Grundbegriffe (VI Bd.), Kösel, München, 2005.
42
P ři s h rn u tí recepcí KT a FŠ na poli teologie se ukazuje, že pojmy KT a FŠ dobře zná. KT je považována za nedogm atický m arxism us, k terý se - podobně jako ona sam a — pokusil o vyrovnání s osvícenstvím a racionalism em . Teologie v této souvislosti navíc využila KT —dílo D ia le k tik d er A u fk lä r u n g -, k te ré spoluovlivnilo podobu politické teologii. Teologie si jako jed in á povšim la solidárního rozm ěru KT, neboť jejím konečným tém a te m byla (m arxistická) otázka, zda je možné vytvořit lepší spravedlivou společnost. 2.7 K ritická teorie a F ra n k fu rts k á škola v časopise G eschichte u n d G esellschaft Byla provedena analý za encyklopedií a lexik. V zhledem ke zvláštním u zřeteli na recepce KT a FŠ v historických vědách (práce je p sa n á jako historická studie) bude nyní proveden exkurz — receptivní analý za časopisu něm ecké soudobé
(sociální)
historiografie
Geschichte
und
G esellschaft
(„Dějiny
a
společnost“). Aby tato k ap ito la nebyla nadbytečně p řetíže n a , nebude přistoupeno k rozboru dalších odborných periodik.159 Časopis G eschichte u n d G esellschaft (dále ta k é GG) vychází od roku 1975. S tal
se
předním
periodikem
m oderních
sociálních
dějin
spjatých
s tzv.
Bielefeldskou školou.160 P řispívali a přispívají do něho význam ní něm ečtí historikové jako
H ans-U lrich W ehler, J ü rg e n
Kočka, R ein h ard
Koselleck,
W olfgang J. M om m sen, H einrich A. W inkler, R ein h ard R ürup, později P a u l N olte nebo
H an s-P eter
U llm ann.
GG
se
profilovaly jako
periodikum
otevřené
in terd iscip lin aritě a podporují kooperaci společenských věd. Pro účely této stu d ie budou provedeny reše rše k pojm ům „kritická teorie“ a „ F ra n k fu rtsk á škola“ ve všech ročnících GG. B ude ta k přiblíženo, ja k byly pojmy KT a FS vním ány v něm eckých společenských vědách se zřetelem k m oderní historiografii. Ve
druhém
čísle
GG
(1976)
proběhla
ro zsáh lá
polem ika
Jů rg e n a
H aberm ase s N iklasem L u h m a n em 161 o v ztah u dějin a evoluce. V jejím rám ci byli
159 V úvahu by přicházel politologický časopis Leviathan. 160 Bielefeldská škola je směr německé sociálně směrované historiografie („historische Sozialw issenschaft“), který se rozvinul v 70. letech 20. století na univerzitě v Bielefeldu. Jejími zakladateli byli historici Hans-Ulrich Wehler a Jürgen Kočka. Jejich pojetí historie je otevřeno sociologickým i psychologickým - celkově mezidisciplinárním - badatelským metodám. Byla ovlivněna francouzskou školou Annales. později se otevřela i diskurzivním kulturním dějinám. 161 Niklas Luhmann (1927-1998) byl význačný německý sociolog a filozof, který se - oproti Habermasovi - řadil spíše do konzervativního tábora. Byl žákem Helmuta Schelskeho, který
43
odkazováni Adorno a H ork h h eim er a k ritic k á teorie vůbec.162 V p á té m ročníku (1979) pak bylo nastoleno tém a A n tis e m itis m u s u n d J u d e n tu m („antisem itism us a židovství“), k te ré otevřel M a rtin J a y tex tem o v ztah u F ra n k fu rtsk é školy k židovství (členové IFS byli židovského původu — viz níže)163. Tato o tázka pak byla rozvedena i ve většině zbylých článků. N ásledovala p auza (v letech 19801985), v k teré byl ale sledován J ü rg e n H a b e rm a s.164 Ve dvanáctém čísle GG (ročník 1986) se KT a FS n a v rá tily do k u rzu a staly se p řed m ětem bouřlivé debaty v GG, k te rá byla později recipovaná i v dalších společenských vědách. Polem iku vyvolala E llen K ennedyová eseji Carl S c h m itt u n d die „F ra n k fu rte r S c h u le “. D eu tsch e L ib e ra lism u sk ritik im 20. J a h rh u n d e rt165 („Carl S chm itt a „ F ran k fu rtsk á škola“. N ěm ecká k ritik a lib eralism u ve 20. sto letí“), ve k terém ukázala, že něm ecký konzervativní m yslitel C arl Schm itt, který podporoval národní socialism us, a neom arxistická KT používaly dílčí společné m yšlenkové figury v kritice liberální dem okracie. V tom to ročníku byla analyzována (a oslavována) H aberm asova výše odk ázan á k n ih a Theorie des k o m m u n ik a tiv e n H andels166 („Teorie kom unikačního je d n á n í“, publikována 1981) a v podstatě tom uto ročníku tém a KT a FS dom inovalo. N ásledující třin á ctý ročník (1987) byl stále ve znam ení doznívající polem iky o v z ta h u KT a konzervativního m yšlení
spolu s Arnoldem Gehlenem a zmiňovaným Karlem R. Popperem tvořili jádro intelektuální pravice. 162 LUHMANN, Niklas, Evolution und Geschichte, HABERMAS, Jürgen, Zuum Thema: Geschichte und Evolution, in: Geschichte und Gesellschaft 11/1976, str. 310- 357 a 284-309. 163 JAY, Martin, Frankfurter Schule unci Judentum. Die Antisem itism usanalyse der Kritischen Theorie, in ; Geschichte und Gesellschaft V/1979, str. 439-454. Srovnej s: HELLIGE, Hans, Dieter, Generationskonflikt, Selbsthaß und die Entstehung antikapitalistischer Positionen im Judentum, in: tamtéž, str. 476-518 a s: LOEWENBERG, Peter, Antisemitismus und jüdischer Selbsthaß, in: tamtéž, str. 455-475. 164 J. Habermas vydal na počátku osmdesátých let vrcholné dílo Theorie des kom m unikativen Handels (1981). V této době se zapojoval do celoevropských intelektuálních debat o postmodernismu a o hodnocení evropského osvícenství. Viz HABERMAS, Jürgen, Theorie des kommunikativen Handels, Suhrkamp, Frankfurt am Main, 1981. 165 KENNEDYOVÁ, Ellen, Carl Schmitt und die „Frankfurter Schule“. Deutsche Liberalismuskritik im 20. Jahrhundert, in: Geschichte und Gesellschaft X1I/1986, str. 380-419. Srovnej s: SÖLLNER, Alfons, Jenseits von Carl Schmitt. W issenschaftgeschichtliche Richtigstellungen zur politischen Theorie im Umkreis der „Franfurter Schule“, in: tamtéž, str. 502-529 166 NOLTE, Paul, Soziologische Theorie und Geschichte. Was können Historiker von Jürgen Habrmaß'“Theorie des kommunikativen Handels“ lernen?, in: tamtéž, str. 530-548 a GROH, Dieter, „Spuren der Vernunft in der Geschichte“. Der Weg von Jürgen Habermas zur „Theorie des kommunikativen Handels“ im Schatten Max Webers, in: tamtéž, str. 443-476.
44
C arla S c h m itta .167 Poté následovala odm lka a v osm náctém ročníku GG (1992) bylo v rám ci recipování M axa W ebera dáno jeho dílo do kon tex tu s A dornem a H aberm asem . Nová recepce KT a FS n a s ta la v d ru h é polovině 90. let v rám ci rozsáhlých d eb at o zm ěně p a ra d ig m a tu v metodologii historických věd — o L in g u istic Turn („lingvistický o b rat“, lin g u istisch e Wende). KT byla v n ím án a jako předchůdce p o st-stru k tu ra listic k é h o m yšlení, k te ré ten to m etodologický zlom iniciovalo.168 P rozatím poslední obsáhlejší záznam o KT a FS n a s ta l v le te c h 2006-07, kdy byl sledován odkaz roku 1968 a role in te le k tu á lů ve společnosti.169 Co vyplývá z provedených rešerší? Pojmy „kritická teorie“ a „ F ran k fu rtsk á škola“ byly a jsou v G eschichte u n d G esellschaft pevně ukotveny. GG se ke KT a FS periodicky nav rací po celou dobu své existence v nejrůznějších souvislostech a konotacích. Za zajím avou (a nečekanou) m ůže být považována skutečnost, že i když jednou z nem ěnných dom én GG byl výzkum společenských tříd , KT nebyla v tom to kontextu nikdy zm íněna. Pokud GG sledovaly společenské tříd y nebo m arxism us, byl recipován k M arx, E ngels nebo k W eber, nikdy však kritick á teorie. Co víc, pokud byla řeč o osvícenství, hovořilo se o K antovi nebo opět o Weberovi. O proti analýze encyklopedií a lexik, k teré definovaly KT a FS jako „nedogm atický
m arx ism u s“,
psychoanalýzy,
a
k terý
k terý
se
pokusil
s pomocí těchto
o
ideových
sjednocení kořenů
m arxism u
provedl
a
k ritik u
osvícenství a k a p ita lism u , KT a FS byla v GG v n ím ána jako in te le k tu á ln í společenství, k teré ovlivnilo p ro te stn í levicové h n u tí a k u ltu rn í a politické
167 JAY, Martin, Les extremes ne se touchent pas. Eine Erwiderung auf Ellen Kennedy: Carl Schmitt und die Frankfurter Schule, in: Geschichte und Gesellschaft XIII/1987, str. 542-558 a PREUSS, Ulrich, K, Carl Schmitt und die Frankfurter Schule: Deutsche Liberalismuskritik im 20. Jahrhundert. Anmerkungen zu dem Aufsatz von Ellen Kennedy, in: tamtéž, str. 400-418. 168 BR1ELER, Ulrich, Foucaults Geschichte, in : Geschichte und Gesellschaft, XXIV/1998, str. 248-282. Srovnej s: GILCHER-HOLTEY, Ingrid von, Plädoyer für eine dynamische Mentalitätsgeschichte, in: tamtéž, str. 476-497. 169 MALINOWSKI, Stephan, SEDLMAIER, Alexnader, „1968“ als Katalysator der Konsumgesellschaft, in: Geschichte und Gesellschaft XXXII/2006, str. 238-267. ABROSIMOV, Kirill, Die Genese des Intelektuellen im Prozess der Kommunikation, in: Geschichte und Gesellschaft XXXIII/2007, str. 163-197. Srovnej s ; MÜLLER, Tim, B., Die gelehrten Krieger und Rockefeller-Revolution. Intellektuelle zwischen Geheimdienst, Neuer Linken und dem Entwurf einer neuen Ideengeschichte, in: tamtéž, str. 198-227 a FORNER, Sean, A., Für eine demokratische Erneuerung Deutschlands: Kommunikationsprozesse und Deutungsmuster engagierten Demokraten nach 1945, in: tamtéž, str. 228"257.
45
procesy konce 60. let. Byla recipována v souvislosti s an tisem itism em , k ritik o u liberalism u a historiografickou metodologií - lingvistickým obratem . Pokud provedem e an alýzu klíčových slov a spojení k recepci pojm ů KT a FS
v GG,
dostanem e následnou pojmovou m apu: H ab erm as, antisem itism u s, židovství, k ritik a liberalism u, Adorno, L in g vistic Turn, 1968, „intelektuálové“. Specifikem GG oproti analýze encyklopedií byla v ý razn á recepce J ů rg e n a H aberm ase, což souviselo s jeho veřejným působením v letech vydávání GG. Podle zde zavedené definice KT a FS (viz níže) GG recipovaly více F ra n k fu rtsk o u školu než kritickou teorii, což je vzhledem k historické povaze tohoto periodika logické. 2.8
S h rn u tí
recepce
pojm ů
„kritická
teo rie “
a
„ F ra n k fu rtsk á
škola“
ve společenských vědách Byla dokončena k onstrukce receptivního pole pojm ů „kritická teo rie“ a „F ran k fu rtsk á
škola“
společenskovědních
v encyklopediích
disciplín
a
a
v periodiku
lexikách
G eschichte
relev an tn ích
und
G esellschaft.
Z receptivní analýzy vyplynulo, že pojmy KT a FS jsou často používány synonym ně, což nelze považovat za m etodologicky správné. KT a FS zdom ácněly nejvíce v sociologii a filozofii. D ůkladně jsou recipovány v politologii a teologii. M éně v psychologii a historiografii.
Ekonom ie si jich nevším á.
Lze ta k
k o nstruovat kritickou teorii jako sociologicko-filozofické (či naopak) m yšlení, k teré ovlivnilo společnost a politiku ve 2. polovině 20. století, a proto se prom ítlo do oblasti politologie, historiografie a teologie. O vlivu KT ve společenských vědách od 60. let 20. století svědčí sk u tečn o st, že se pod jejím přím ým a nepřím ým vlivem zform ovaly sa m o statn é vědní disciplíny „kritická psychologie“, „kritická pedagogika“ a „politická teologie“. P ři vytvoření klíčových slov a slovních spojení je získ án a tato pojmová m ap a : Max H orkheim er, Theodor W. Adorno, H erb ert M arcuse, Erich From m , K arl M arx, S igm und Freud, Jo h a n n G. Hegel, něm ecká filozofie 19. století, György
Lukács,
Sozialforschung,
M ax
W eber,
m arxism us,
D ia le k tik
der A u fklä ru n g ,
psychoanalýza,
Z e itsc h rift
nedogm atický
fü r
m arxism us,
osvícenství, k ritik a racionality, k ritik a k a p ita lism u , p ro te stn í h n u tí 60. let, N e w Left, něm ecká sociologie, m ezidisciplinarita.
46
N yní budou upřesněny, definovány a (re)konstruovány leckdy zm atečně a nejednotně
používané
pojm y
„kritická
teorie“ a „ F ra n k fu rtsk á
škola“. Z
uvedených receptivních analýz vyplynulo, že kritick á teorie byla m yšlením , k teré ve svém já d ru kom binovalo nedogm atický m arxism us a psychoanalýzu. Byla kvalitou duchovní a m yšlenkovou — nehm otnou. F ra n k fu rts k á škola byla oproti tom u složka in stitu tiv n í a personální. Z ahrnovala „ In s titu t pro sociální výzkum “ a badatele, k teří zde působili. Byla hm otnou kvalitou. Pokud je m ožné některé z pojm ů používat synonym ně, p ak „ F ran k fu rtsk o u školu“ a „ In stitu t pro sociální výzkum". Mohlo by se zdát, že uvedené rozdělení není nezbytné. N epovažujem e tu to p řípadnou n á m itk u za oprávněnou. Pokud si položíme otázku, kdo byl hlavní postavu KT a kdo klíčovou postavou FS, dostanem e vždy jinou odpověď. O rganizační hlavou F ra n k fu rtsk é školy byl ředitel IFS M ax H orkheim er, k terý jej reprezentoval navenek. H o rk h eim er ale nebyl ele m en tá rn ím tvůrcem KT. Tím byli Adorno, M arcuse a v 30. letech tak é From m . Dalším m ožná p o d statn ějším důvodem proč neslučovat tyto dva pojmy je skutečnost, že po 2. světové válce existovala F ra n k fu rts k á škola a IFS, ale dle m nohých170 ve F ra n k fu rtu se n a IFS již p říliš nepěstovala k ritic k á teorie. In s titu t fü r Sozialforschung se po válce ve F ra n k fu rtu věnoval novým tém a tů m , k te rá ne vždy lze za h rn o u t pod pojm em k ritic k á teorie. Po d ru h é světové válce KT nejvíce rozvíjel H erb ert M arcuse v USA, ale již bez zázem í v IFS. P okud by byla analyzována první generace k ritické teorie po 2. světové válce, nejednalo by se p rim á rn ě o fra n k fu rtsk ý IFS, ale o působení M arcuse v USA.171 S tím tak é souvisely recepce KT na konci 60. let. Zatím co se fra n k fu rtsk ý IFS se v letech 1967-69 od kritick é teorie a pro testn íh o h n u tí, k teré se kritickou teorií nejprve zaštiťovalo, distancoval, M arcuse h lása l KT po Evropě a USA a nebyl členem IFS. Co z toho vyplývá? P o d sta tn á inform ace — p ro testn í h n u tí šedesátých let
silně
170 Viz WIGGERSHAUS, Rolf, Die Frankfurkter Schule. Geschichte. Teoretische Entwicklung. Politische Bedeutung, Deutschet Taschenbuch Verlag, München, 1988, str. 492-500 a ALBRECHT, Clemens, BEHRMANN, Günter, C., BOCK. Michael. HOMANN, Harald, TENBRUCK, Friedrich, H., Die intellektuelle Gründung der Bundesrepublik. Eine Wirkungsgeschichte der Frankfurter Schule, Campus Verlag, Frankfurt-New York, 2000, str. 2530. 171 Ve Frankfurtu kritickou teorii později rozvedla druhá generace Frankfurtské škol}', zejména Habermas, který ale její myšlení odvedl jiným směrem a není předmětem této analýzy (viz níže).
47
recipovalo KT, ale zdrženlivě až odm ítavě se stavělo k IFS, k instituci, k te rá byla označována jako F ra n k fu rts k á škola. Je nadbytečné, dále se dlouze rozepisovat o tom , že synonym ní používání pojm ů KT a FŠ by bylo zavádějící i z hlediska zem ěpisného. Bylo skutečným paradoxem , že KT, v nadsázce řečeno, vznikla všude jin d e jen ne ve F ra n k fu rtu . IFS byl z F ra n k fu rtu v y h n án nacisty ještě p řed vznikem sam otné KT. Ta se u tv ářela v Ženevě, Paříži, New Yorku, Londýně, K alifornii, nikoliv v něm eckém F ra n k fu rtu . A ja k bylo řečeno, když se IFS do F ra n k fu rtu v roce 1950 v rátil, KT v tradiční podobě již příliš nepěstoval. J is tě by bylo m ožné a částečně oprávněné m luvit o „duchu F ra n k fu rtu “, o m entálním , sociálním , in te le k tu á ln ím a jiném zázemí, k teré au to ry v době m ládí a m ladé dospělosti formovalo. N icm éně problém ů a n ep řesn o stí v synonym ním používání pojm ů „kritická teo rie“ a „ F ran k fu rtsk á škola“ je p řesp říliš. Dále bude n a k lá d á n o s pojmy KT a FS odděleně v rám ci výše uvedených definic.
48
3. F rankfurtská škola. K dějinám „Institutu pro sociální výzkum“ 1923-1969 3.1 F ra n k fu rts k á škola ve 20. letech: p rv n í dekáda Co byla F ra n k fu rts k á škola a ja k vznikla? Kdo ji založil? A proč vznikla? Ja k é cíle sledovala? To všechno otázky, k te ré nyní budou sledovány. P říb ěh vzniku a založení In s titiu t fů r Sozialforschung je poutavý a pro rozm ěr KT c h arak teristick ý . IFS byl založen v roce
1923 Felixem
W eilem
- synem
zám ožného obchodníka židovského původu s obilím. V rám ci vzniku IFS je n u té vzít v potaz dobu založení. V roce 1918 skončila první světová válka. Rozpadly se k o n tin e n tá ln í ko n stitu čn í m onarchie. V R usku uchopili moc Leninovi bolševici, vznikl Sovětský svaz. K om unism us a m arxism us znam enaly pro č ást evropské společnosti odpověď na neduhy prům yslové kapitalistick é společnosti. Po celé Evropě se zkonstituovaly m arxistické kom unistické stran y , k teré usilovaly o revoluční M aďarsko)
zm ěnu.
V m noha
m ěstech,
oblastech
a
dokonce
stá te c h
(např.
dočasně vznikly kom unistické republiky rad. K om unism us byl
progresivní společenská n a u k a , k te rá se etablovala nejen v nižších společenských třídách, ale i v části in te le k tu á ln ích (a um ěleckých) elit. Felixů Weilovi bylo v roce 1918 21 let a byl zapálený socialistický in telek tu ál. N a univerzitě v T ubingenu n a p sal práci
W esen unci Wege der
Sozialisierung („Povaha a cesty socializace“) a i proto byl rozčarován z konečného vyznění revolučních let 1918 a 1919. C elní něm ečtí kom unisté K arl L iebknecht a Rosa L uxem burgová byli zabiti, vládnoucí sociální dem okraté z SPD neprovedli ze stá tn ě n í
výrobních
p ro střed k ů
a
v m nohém
navázali
na
konzervativní
vilém ovské Německo. Středopravicové stra n y se zanedlouho znovu podílely na moci, a to navíc společně se SPD v rám ci „V ým arské koalice“ katolického C entra, SPD a DVP . S am otný W eil byl navíc za svou činnost ve prospěch věci socialism u vyloučen z un iv erzity a vykázán z W ů rtten b e rsk a . Weil byl vzhledem ke svým finančním m ožnostem pro pravicové k ru h y nebezpečný. N avázal k o n tak ty s kom unistickou stra n o u
(KPD) a finančně
podporoval vydávání odborné kom unistické a m arxistické lite ra tu ry . Podporoval berlínské n a k la d a te lstv í M a lík Verlag, k te ré vydalo v roce 1923 přelom ovou
49
k nihu
neom arxism u
G eschichte
u n d K la ssen b ew u ß tsein
(„Dějiny a tříd n í
vědom í“) György L ukácse. W eil financoval k ru h elitních m arxistických teoretiků, k terý navštěvoval nejen L ukács, ale tak é
d ruhý g u ru neom arxism u K arl
K orsch172 a m ladý F ried rich Pollock — pozdější km enový člen IFS a celoživotní p říte l H orkheim erův. W eilem iniciovaný k ru h dospěl k závěru, že pro rozvoj m arxism u je tře b a založit na politických s tra n á c h nezávislou in stitu c i pro jeho další teoretické zkoum ání a rozvoj. W eil získal pro m yšlenku vzniku a finančního zabezpečení plánované in stituce - pozdějšího IFS a FS - svého otce, k terý byl ve F ra n k fu rtu ctěnou postavou a m ecenášem (nejen) univerzity. Souhrou pozitivních okolností se Felixů Weilovi podařilo v roce univerzity,
m ěsta
a
1923 dohodnout s p řed sta v iteli fra n k fu rtsk é
m in iste rstv a
školství
vznik
autonom ního
in s titu tu
organizačně svázaného s fra n k fu rtsk o u univerzitou, k terý m ěl v zakládajících listinách n ap sán o : výzkum sociálních otázek a m arx ism u .173 T ato sk utečnost by m ohla z a ra z it znalce něm ecké V ým arské republiky, neboť m arxism us
a
socialism us
nebyl v něm eckých
univ erzitn ích
kruzích
absolutně etablován - nebyl tzv. salonfähig. Socialisticky sm ýšlející u n iv erzitn í profesoři až na výjim ky neexistovali. Levice byla n a u n iv erzitách p o tírá n a (viz vyloučení W eila z univerzity a vykázání ze země). Ve F ra n k fu rtu ale vznikla ojedinělá společenská a politická konstelace. F ra n k fu rt byl jedním z hlavních k u ltu rn íc h cen ter N ěm ecka. Žila zde početná židovská k o m u n ita a rodina W eilů byla její vlivnou součástí.
U niverzitě se v poválečném ro zv ratu nedostávalo
financí. Díky této konstelaci vznikl IFS, jehož vznik byl „vykoupen“ bohatou finanční výpomocí W eila fra n k fu rtsk é univerzitě. W eil postavil pro IFS novou kubistickou budovu, k te rá byla otevřena již v červnu 1924 (in stitu t pracoval od roku 1923). V této době se W eil obklopil m ladým i socialistickým i in telektuály, mezi kterým i již figuroval n a p řík la d M ax H orkheim er. Volba ohledně vedení in stitu tu
padla
na
a u stro so cialistu
židovského
původu
C arla
G rünberga.
172 Karl Korsch (1886-1961) teoreticky ovlivnil nejen KT, ale i německé levicové hnutí konce 60. let. Korschovou hlavní teoretickou prací byl M arxism us und Philosophie („Marxismus a filozofie, publikováno 1923). 17:1 WIGGERSHAUS, Ralf., c. d., str. 19-49. Srovnej s^ TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 1-20, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 30-56, JAY, Martin., c. d„ str. 21-62.
50
G rúnberg se zavázal v ést IFS podle sm ěrnic W eila a jeho kolegů. IFS se s ta l centrem výzkum u m arxism u. V pozadí ovšem s tá l W eilův n enaplněný revoluční a p e tit z let 1918-19. IFS koncipoval jako in te le k tu á ln í centrum , k teré mělo vybudovat teoretickou bázi, o kterou by bylo m ožné opřít hypotetický revoluční p řev rat.
C entrum ,
k teré
mělo
být
v takový
m om ent
schopno
n ab íd n o u t
propracované teze a teorie o fungování socialistické společnosti. Vzorem IFS byl existující M a rx -E n g e ls-In stitu t v M oskvě, kam později jezdili pracovníci IFS n a studijní pobyty.174 G rúnberg IFS orientoval k výzkum u m arxistické teorie a dělnického h n u tí. Vybudoval knihovnu, k te rá m ěla v roce 1927 37 000 svazků a archiv. N a IFS působili F riedrich Pollock (jako a s is te n t G rúnberga) M ax H orkheim er, Leo Lów enthal, K arl A. W ittvogel a H enryk G rossm ann — členové pozdějšího horkheim erovského
k ru h u .
Sozialforschung („Spisy
IFS vydával řa d u
In s titu tu
pro
S ch riften
des I n s titu ts fú r
sociální výzkum “). Č ást
km enových
pracovníků m ěla vazby na kom unistickou s tra n u (KPD). IFS byl v d ru h é polovině 20. let policejně prošetřován, neboť vznikla obava, že opustil výzkum nou nezávislost,
k te rá
vyplývala
ze
zakládajících
listin ,
orientované styky s KPD. V yšetřování dospělo k sam otného
W eila
je
navázáno
na
KPD
a
že
a
navázal
politicky
závěru, že IFS včetně km enoví
pracovníci
jsou
kom unistického sm ýšlení a velká v ětšin a původem Židé. IFS ale nebyl i p řes doložené vazby n a KPD uzav řen a pokračoval ve své činnosti. G rúnberg z IFS vytvořil kom plexní výzkum nou instituci, k te rá jako jed in á v Něm ecku n a u n iv erz itn í půdě studovala m arx ism u s a dělnické h n u tí a disponovala prom očním právem na diplomové práce, k te ré by, ta k to tém aticky orientované, jin d e v N ěm ecku nem ohly vzniknout. V roce 1928 G rú n b erg a postihl infarkt. V roce 1930 byl jm enován jako novým ředitelem IFS jm enován m ladý Max H o rkheim er.175
174 Spolupráci obou institucí se věnuje také publikace Erfolgreiche Kooperation: D as F rankfurter In stitu t für Sozialforschung und das M oskauer M arx-Engels-Institut, Argument-Verl.,Hamburg, 2000 .
175 WIGGERSHAUS, Rolf., c. d., str. 19-49. Srovnej s: TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 1-20, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 30 56, JAY, Martin., c. d„ str. 21-62.
51
3.2 Biografické souvislosti Za hlavní rep re z e n ta n ty kritick é teorie F ra n k fu rtsk é školy jsou považováni Theodor W. Adorno, H e rb e rt M arcuse, E rich From m a M ax H orkheim er. Nyní budou v k rá tk o sti přiblížena jejich zák lad n í životopisná data. Theodor W. Adorno (1903-1969) pocházel z vysoce postavené rodiny částečně židovského původu (přes otce).176 Od d ětstv í projevoval m im ořádné in te le k tu á ln í nad án í, n a u n iv erzitu n astoupil již v sedm nácti letech. Zabýval se filozofií a m uzikologií, později tak é psychologií, sociologií a estetikou. Jeho m yšlení form ovala četba k lasik ů — K an ta a H egela — stále výrazněji ale tak é M arxe a F re u d a a soudobých in te le k tu á lů jako byli n a p řík lad Gyórgy Lukács, E rn st Bloch a M ax W eber. Adorno ovšem nejvíce inklinoval k hudbě: ke kompozici i teo rii.177 Proto v roce 1925 podnikl cestu do Vídně, kde se pokusil prosadit v kruzích okolo sk lad atele A rnolda S chónberga178. Zde se osobně se tk a l i s L ukácsem 179. Z A dorna se nakonec k la v írista a sk lad atel n e sta l a nav ázal na svoji prom oční filozofickou práci o tran scen d en ci u H u sse rla rozvinutím m yšlenek K ierkegaarda. V této době se blízce sp řá te lil s W altrem B enjam inem a seznám il s Bertoldem B rechtem . Po n á s tu p u nacistu k moci em igroval nejprve do Oxfordu a až v roce 1938 do USA, kde byl p řija t do H orkheim erova In s titu tu pro sociální výzkum (k dalším osudům A d o rn a: viz níže).180 Také H erb ert M arcuse (1898-1979) pocházel ze zám ožné rodiny židovského původu, narodil se v B erlíně. Politicky byl angažován v sociální dem okracii, ze k teré ale vystoupil pod vlivem revolučních událostí let 1 9 1 8 1 9 (zakládání revolučních republik rad, v ražd a L uxem burgové a L iebknechta). T aké M arcusovo m yšlení spoluform oval L ukács a dobově a k tu á ln í té m a : n ezv ratn ý n á stu p m oderní prům yslové společnosti a její dopad n a jednotlivce. Po vydání S e in u n d
176 Adornova matka pocházela původem z katolické korsické šlechty. 177 Nejvýraznější Adornovo pojednání k teorii hudby: Die Philosophie der neuen M usik („Filozofie nové hudby“; 1949). 17s Mimo něho byl také ovlivněn kompozicí Albana Berga. 179 Zejména Lukácsova kniha Geschichte und IílassenbewuBtsein („Dějiny a třídní vědomí“: 1923) a Blochův G eist der Utopie („Duch utopie, 1918) výrazně formovaly nedogmatické levicové myšlení dvacátých let. 180 Adornova biografie je dobře provedena in: WIGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 82-113. Dále viz: SCHEIBLE, Hartmut, Theodor W. Adorno, Rowohlt, Reinbek bei Hamburg, 2003 a RITTER, Martin, Adornova minimální dialektika, in: ADORNO, Theodor W., Minima Moralia (předmluva), Academia, Praha, 2009, str. 9-13.
52
Z e it („Bytí a čas“; 1927) odešel za H eideggerem 181 do F re ib u rg u a načas se s ta l jeho asisten tem . N astupující nacism us a M arcuseho zájem (mimo fenomenologii) i o m arxism us vedly k oddálení od H eideggera, k te rý navíc nepodporoval p řijetí M arcuseho h abilitace (o Hegelovi). Díky vlivu E d m u n d a H u sse rla M arcuse zakotvil v roce 1933 v In s titu tu pro sociální výzkum , v té době již ale v em igraci v Ženevě (a později v New Yorku! dále k M arcusovi viz níže v te x tu ).182 Biografie E richa F rom m a p rotagonistů F ra n k fu rtsk é
(1900-1980) se liší od o statn ích
školy tím , že From m
hlavních
pocházel z fra n k fu rtsk éh o
ortodoxního rabínského p rostředí. Toto zázem í do značné m íry ovlivnilo jeho působení. From m studoval od roku 1919 v H eidelbergu filozofii, sociologii a psychologii.
Do
poloviny
20.
let
se
pohyboval
v hluboce
náboženském
chasidském p ro střed í a experim entoval s freudovskou psychoanalýzou. V d ru h é polovině dvacátých let se přiklonil k ateistickém u h u m an ism u a m arxism u, k teré ale u něho i ta k skrývaly m noho z ju d aistick é tradice. From m ovu kritickou teorii by bylo možné s jisto u m írou nadsázky označit jako „sekularizovaný T a lm u d “. V této
době
se
F rom m
seznám il
s W ilhelm em
Reichem ,
otevřel
si
psychoanalytickou praxi a v ytvářel první koncepty freudom arxism u. Dále stá l u zrodu fra n k fu rtsk éh o psychoanalytického in stitu tu , k terý nav ázal úzké v ztah y s IFS (sídlil ve stejné budově). T akto a i p řes letité p řá te lstv í s Leo L ow enthalem se From m seznám il s H orkheim erem , k terý jej povolal roku 1930 jako vedoucího an a ly tik a n a IFS. Po odchodu z IFS (1939) From m
pracoval v USA jako
psychoanalytik a spolupracoval s K aren Horneyovou a H a rry Sullivanem . V roce 1949 odešel do M exika, kde obdržel profesuru a žil až do sedm desátých let. I po válce zů stal angažovaným „socialistickým h u m a n isto u “, odpůrcem jad ern éh o zbrojení a tak é propagátorem (zen)buddhism u, k terý i p rak tik o v al.183 Max H orkheim er (1895-1973) pocházel z prům yslnické ctihodné rodiny židovského původu. Od m ládí se složitě vyrovnával se svým privilegovaným postavením a s k o n tra ste m životních podm ínek dělníků jeho otce. H orkheim era 181 Heidegger byl ročník 1889 a byl tak jen o cca desetiletí starší než hlavní reprezentanti kritické teorie Frankfurtské školy, kteří se narodili v rozmezí let 1895-1903. 18- WIGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 113-121. Srovnej s: URBÁNEK, Eduard, Důsledná cesta Herberta Marcuse, in: MARCUSE, Herbert, Jednorozm ěrný člověk (předmluva), str. 7-23. 183 FUNK, Rainer, Erich Fromm, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1994 (z něm. stejnojmenného originálu, 1994), str. 22-55, 84-118 . Srovnej s: WIGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 6775.
53
form ovala četba S chopenhauera, Zoly, později m arxism u a neom arxism u. Od m ládí
nav ázal
celoživotní
p řá te lstv í
s F reidrichem
Pollockem 184. Společně
studovali filozofii, psychologii a národohospodářství nejprve v M nichově a poté ve F ra n k fu rtu . V M nichově zažili u d álosti revoluční republiky rad, k teré je hluboce zasáhly a ovlivnily. Ve F ra n k fu rtu se již v stu d en tsk ý ch dobách (1924) poznali s Löw enthalem a A dornem . Sebe sa m a považovali za ko m u n isty 185. H orkheim er studoval dva sem estry ta k é u H u sse rla a H eidegera ve F reiburgu. Po n á v ra tu do F ra n k fu rtu získal H orkheim er a siste n tsk é m ísto n a univerzitě a v roce 1930 převzal vedení IF S .186 3.3 F ra n k fu rts k á škola v 30. letech: d ru h á dekáda 30. léta byla pro kritickou teorii, ja k ji dnes znám e, e le m en tá rn í a ustanovující. Také proběhly závažné společensko-politické události a jevy. V roce 1929 vypukla v USA ekonom ická krize, k te rá se rozšířila do Evropy a u v rh la velkou část nižších a střed n ích tříd v n e z am ě stn a n o st a chudobu. Krize o třá sla nepevným V ersaillským systém em , k terý se rozsypal jako dom eček z k a re t. M ladé neukotvené evropské dem okracie padaly jed n a za druhou a n ah razovaly je fašizující a fašistické
a u to rita tiv n í režim y. V tom to zlomovém historickém
okam žiku nebyly levicové stra n y — sociální dem okracie a k om unisté - schopny jednotného postup u a p o stavit h ráz š íře n í fašism u a nacism u. Č ást p ro le ta riá tu — teoretické opory m arx ism u - se p řiklonila k fašism u a nacism u. Dílčí m arxistické teze se v praxi uk ázaly jako n ep latn é. V N ěm ecku byla rozložena dem okratická V ým arská rep u b lik a a k moci nasto u p il H itler. Jm enování M axe H o rk h eim era novým ředitelem IFS (a profesorem sociální filozofie) bylo pom ěrně překvapivé. Ve svém n á stu p n ím projevu se n a v rá til k něm ecké idealistické filozofii -
zejm éna k Hegelovi. P oukázal na n u tn o st
naddisciplinárního postu p u IFS, ve k teré m se m ěla spojit filozofie, sociologie, 184 Pollock se ze všech protagonistů Frankfurtské školy projevoval jako nejzapálenější (revoluční) marxista a komunista. Aktivně se zapojil do mnichovské republiky rad a byl i v této souvislosti vyšetřován. Byl to on, kdo jako první navázal vztahy s Weilern. V roce 1927 odcestoval do SSSR. V IFS poté figuroval zejména jako organizátor a manažer, i když se i on zapojoval do výzkumné práce. Viz: WIGERSHAUS, Rolf, c. d., str, 76-80. 185 Löwenthal psal o Horkheimerovi a Pollockovi v roce 1924 Adornovr „Beide sin d übrigens Kommunisten und wir hatten langwierige und leidenschaftliche Gespräche über m aterialistische Geschichtsauffassung", in: WIGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 60. i»6 v i z: WIGERSHAUS, Rolf, c. d„ str. 55-67.
54
psychologie, národohospodářství a historie. Svá slova dodržel. Z nam enalo to dílčí obrat od G rúnbergova tra d ičn ě pojím aného m arxism u k jeho novém u vym ezení. To odpovídalo dobovému duchu, neboť m arxism us se ocital v k rizi - politicky oslaboval n a úkor fašism u a nacism u. H orkheim er
sestavil
analytický
tým ,
k te ré m u
odborně
dom inoval
psychoanalytik Erich From m (jako jediný získal exkluzivní doživotní smlouvu). N a IFS pracovali již z dob G rü n b erg a F riedrich Pollock a Leo L öw enthal, nyní nastoupil
H erb ert M arcuse
(byl povolán z F reiburgu,
kde byl a sisten te m
H eideggera), o pevný pracovní pom ěr neúspěšně usiloval Theodor W. Adorno, který z ů sta l s H orkheim erem v pravidelném písem ném styku a přisp ív al do ZFS. Z P aříže dopisoval W alter B enjam in. N a IFS působili tak é K. A. W ittvogel, H enryk G rosm ann, F ran z N eu m an n a J u lia n G um perz. P rvním význam ným činem H orkheim era bylo založení Z e itsc h rift fü r Sozialforschung („Časopis pro sociální výzkum “, dále i ZFS), k te rý IFS vydával v le te c h 1932 až 1941. Poslední ročníky byly anglickojazyčné jako S tu d ie s in P hilosophy a n d Social Sciences („Filozofické a společenskovědné stu d ie “). Zde byly
publikovány
odborné
stu d ie
a
analýzy
z oborů
filozofie,
sociologie,
psychologie, ekonom ie a dějin um ění (lite rárn í teorie a m uzikologie — dom éna Adorna) a prezentovány výzkum y IFS. Na s trá n k á c h ZFS v znikala k ritick á teo rie.187 IFS do roku 1934 u n ik al před trium fujícím nacism em . Již v roce 1930 otevřel Weil odloučené pracoviště v Zenevě, kam se IFS v le te c h 1930-1933 přesouval. V lednu 1933 se s ta l něm eckýcm kancléřem Adolf H itler, do b řezn a opustili zemi km enoví členové a e x te rn isté IFS (s výjim kou Adorna). Převládající většin a byla židovského původu a levicově (kom unisticky) sm ýšlející. Taková kom binace v nacistickém N ěm ecku neposkytovala dobré perspektivy. Budova IFS byla zkonfiskována a IFS ocejchován jako in stitu ce židobolševism u. Ale ani ve Š výcarsku IFS dlouho nepobyl, i zde sílil a n tise m itism u s a W eil založil nové pobočky v P aříži a Londýně. V ydávání ZFS bylo p řesu n u to do Paříže, ZFS ale zů stal něm eckojazyčný. A n tisem itské štvaní, k teré hnalo IFS Evropou a do USA, 187 WIGGERSHAUS, Ralf., c. cl., str. 124-146. Srovnej s: TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 21-44, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael.. HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 57-70, JAY, Martin., c. d„ str. 63-113
55
se bezesporu prom ítlo do povahy KT. N akonec an i P a říž se nejevila dostatečně bezpečná
a z iniciativy
H orkheim era
byla
za h áje n a jed n án í
s new yorskou
Kolum bijskou univerzitou. H orkheim erovi se zde podařilo sm luvit model volného propojení IFS s tam n í univerzitou. Díky úspěšným jed n án ím došlo k posílení H orkheim erovy pozice a sta l se nezpochybnitelnou m anagerskou hlavou. Koncem roku
1934 se km enoví pracovníci IFS p ře su n u li do New Yorku. IFS se
přejm enoval n a I n s titu t o f Social Reserach (“In s titu t sociálního výzkum u“).188 A nalytická práce ve 30. letech byla spojena zejm éna se jm énem E richa From m a (From m obdržel n a Columbia U n iv e rsity hostující profesuru a v New Yorku si vedle činnosti v IFS otevřel soukrom ou psychologickou praxi). Pod jeho vedením byly provedeny teoretické pokusy o skloubení m arxism u a Freudovy psychoanalýzy. Vyhotovil koncept sociální psychologie (viz níže). From m se tak é postavil do čela em pirických výzkum ů (v Evropě a USA), k te ré m apovaly m entalitu společenských tříd . Jejich účelem byl výzkum p ro le ta riá tu a stře d n í tříd y (zam ěstnanců). M ěl ověřit p la tn o st e le m en tá rn í M arxovy teze o roli a úloze p ro letariátu. Poté se -
vlivem sílícího nacism u a fašism u - teoretické a em pirické
analýzy obrátily od společenských tříd ke
vzniku to ta lita rism u n a základě
výzkum u a u to rita tiv n íh o c h a ra k te ru a rodiny, kde m ěl m ít kořeny. V ýzkum opět pracoval psychoanalytickou m etodou a stá le byl veden From m em . I v tom to případě IFS prováděl dotazníková š e tře n í o roli a u to rit v rodinách s akcentem na p ro letariát, nižší stře d n í stav a m ládež. Výsledky výzkum ů a analýz ukazovaly, že p ro le ta riá t jako společenská tříd a
měl
disponovat
m alom ěstská tříd a
sro vnatelným i
Tím
znaky
jako
s tře d n í
a p ro le ta riá t se sta l v po d statě stře d n í tříd o u a jako
sam o statn á sk u p in a a se neexistoval).
c h arak tero v ý m i
byla
u n ik á tn í psychologickou stru k tu ro u zanikl (nebo značně
zproblem atizována
M arxova
teze
o
roli
p ro le ta riá tu .189 D ruhým závěrem , opět doloženým em pirickým výzkum em , bylo
i»« WIGGERSHAUS, Ralf., c. cl., str. 152-170. Srovnej s: TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 21-44, ALBRECHT, Clemens.. BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael.. HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 57 70 56, JAY, Martin., c. d., str. 63-112. 189 Fromm na IFS vytvořil systematickou psychologickou typologii inspirovanou psychoanalýzou (více viz níže). Zavedl pomocnou osu mezi submisivním (po autoritě toužícím) a revolucionářským charakterem, kam zasazoval modelové chování jednotlivých společenských tříd. Pro jejich popis
56
konstatování, že a u to rita tiv n í výchova zejm éna v rodinách nižších a stře d n íc h společenských tříd je předpokladem pro vznik a u to rita tiv n íc h a to ta litn íc h režim ů.
From m
tu to
zkoum anou
psychickou
s tr u k tu ru
pojm enoval
jako
a u to ritá řsk ý c h a ra k te r. I zde panovala m en táln í shoda m ezi stře d n í tříd o u a p roletariátem . IFS otálel s publikací výsledků výzkum ů. Jejich č ást byla zveřejněna v obsažném sborníku IFS S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie („Studie o a u to ritě a rodině“), k terý vyšel v roce 1936 a sum arizoval b ád án í z 30. let. S tu d ie n über A u to ritä t u n d F am ilie nesly rukopis From m a, k terý s tá l za nim i m yšlenkově a metodologicky. H orkheim er a M arcuse byli au to ry dalších k a p ito l.190 M arcuee se tím etabloval jako p řední a n a ly tik IF S .191 V
roce 1934 n a sta l nový vývoj ve vztazích H orkheim er a A dorna. Adorno
žil v Oxfordu, kde psal disertaci. V ním al jako nespravedlnost, že nebyl p řija t do IFS. Na km enové bad atele IFS žárlil a podněcoval H ork h eim era k n av ázán í společné úzké spolupráce. T en nacházel n ed o statk y v A dornově c h a ra k te ru , ale přesto došlo k naplnění Adornových n á v rh ů , neboť H orkheim er plánoval nový b adatelský obzor pro sebe i pro IFS. M ěly být opuštěny em pirické výzkum y a akcentována teorie (měl v úm yslu p s á t o dialektice logiky). A dorna považoval za geniálního teoretika, k terý by s ním m ohl n a tom to z ám ěru spolupracovat. O Adornovi n a p sal Pollockovi;
aplikoval Freudovy pojmy o análním, genitálním a orálním charakteru. Z empirických výzkumů vyšlo najevo, že jen minoritní část dělnictva (cca 15%) vykazuje radikálně revoluční (genitální) charakter, který mu připisoval Marx. Fromm naopak u dělnictva rozpoznal tendence k submisivnímu po autoritě toužícímu charakteru, který odpovídal Freudově „anální" charakterologii a býval připisován nižší střední třídě („maloměšťáctvu“). Viz WIGGERSHAUS. R.. c. d., str. 172-177 a 194-197. Srovnej s: FROMM, Erich, Über Methode und Aufgabe einer analytischen Sozialpsychologie, Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 1/1932, Institut für Sozialforschung Frankfurt a. M. (Hrsg.), C. L. Hirschfeld Verlag, Leipzig, str. 28-54, FROMM, Erich, Die psychoanalytische Charakterologie und ihre Bedeutung für die Sozialpsychologie, in: tamtéž str. 253-277 a FROMM, Erich, Zum Gefühl der Ohnmacht, in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang VI/1937, Libraire Felix Alcan, Paris, str. 95-118. 190 Autoři hlavních částí Studien über A u torität und Familie'■M. Horkheimer, Allgemeiner Teil („obecná část“), E. Fromm, Sozialpsychologischer Teil („sociálně-psvchologická část“), H. Marcuse, Ideengeschichtlicher Teil („filozofická část“). Viz: Institut für Sozialforschung (Hrsg.), Studien über Autorität und Familie, Libraire Félox Alcan, Paris, 1936. 191 WIGGERSHAUS, Ralf., c. d., str. 147-164, 171-177. Srovnej s: TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 21-44, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c, d., str. 57-70, JAY, Martin., c. d., str. 113-174.
57
„Trotz einer R e ih e stö re n d e r M om ente, die in se in e r P ersönlichkeit beg rü n d et sind, sch ein t es m ir n o tw e n d ig z u sein, daß ich m it ih m zu sa m m enarbeite. D er is t der einzige M ann (...) der an dem U m sta n d eko m m en der Logik m ita rb eiten k a n n “192 H orkheim er u A dorna ta k é cenil jeho a u ten tick o u zlobu vůči společenskopolitické realitě a vůči k ap italism u , k tero u p o strá d a l u From m a. H orkheim er — tehdy
stále
From m ovým i
plnokrevný
k o m u n ista — nebyl
em pirickým i
výzkum y
a
spokojen,
n ěk teré
z nich
ba byl znepokojen odm ítl
publikovat.
Spolupráce mezi H orkheim erem a A dornem se projevila zaúkolováním A dorna, aby vypracoval n áv rh y k zlepšení m etodologických p o stu p ů v IFS. Adorno dále publikoval v Z F S .193 Od roku 1934 H orkheim er v náznacích kritizoval From m a, jak je p a trn é z korespondence s Pollockem ; „Es is t zw a r g a n z angenehm , sich m it ihm (mit Fromm) zu unterhalten, aber ich habe den E indruck, daß das fü r se h r viele L e u te angenehm i s t “194 V roce 1936 n a sta l postupný odklon H orkheim era od F rom m a a jeho ak cen tu na em pirický a teorietický výzkum a konečný příklon k Adornovi a teorii. A dorna doporučil do projektu kolum bijské u niverzity Priceton Radio R esearch P rojekci („Pricetonský projekt pro výzkum rá d ia “). Pozici v IF S m u nenabídl, ale přesto byl Adorno zapojen do jeho činnosti. Do New Y orku p řip lu l v ú n o ru 1938.195 Koncem 30. let v USA končila „levicová é ra “ iniciovaná Rooseweltovým program em N e w Deal. Vlivem politických událostí v E vropě nastu p o v al nedlouho trvající tre n d an tik o m u n ism u • do v stu p u USA do války v roce 1941. IFS čelil podezření z kom unistické činnosti a byl — stejně jako kdysi ve F ra n k fu rtu policejně prošetřován. Pracovníci IFS byli konfrontování se novým i společensko192 Dopis M. Horkheimera F. Pollockovi z roku 1935. Citováno z: WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 182. 193 Esejem Uher Jazz („O jazzu“) v ročníku 1936 pod pseudonymem Hektor Rottweiler. Tato studie byla základem Adornova konceptu masové kultury, který později tvořil podstatnou část D ialektik der A ufklärung. 194 Dopis M. Horkheimera F. Pollockovi ze 4. 6. 1934. Citováno z- WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 185. 195 WIGGERSHAUS, Rolf., c. d„ str. 178-187, 266-277. Srovnej a- TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 21-44, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 57-70, JAY, Martin., c. d., str. 143-174.
58
politickým i událostm i jevy — posilujícím něm eckým nacism em , rozpoutáním druhé světové války a prohloubenou stalin izací SSSR, k terý navíc u zav řel p a k t s nacisty (sm louva M olotovR ibbentrop). L éta 1938 a 1939 ch arak terizo v al ú tlu m činnosti. H orkheim er odm ítal Fromm ovy n ám ěty k pokračování em pirických výzkum ů, ale ještě neform uloval nové teoretické
sm ěřování. V roce
1939 p ře s ta l vycházet
něm eckojazyčný
Z eitschrift fú r Sozialforschung, byl n a h ra z e n S tu d ie s in P hilosophy a n d Sociál Sciences (dále SPSS). IFS se tak é dostal do finančních potíží. P ravidelně vyplácel až 25 pracovníků (analytici, e x tern isti, pom ocné vědecké síly) M alým i stipendii podporoval n ěk teré exulanty. Po rozpoutání války v letech 1939 a 1940 n a s ta la v IFS celková nejistota, kterou H orkheim er vyřešil tak, že IFS v podobě, ve k teré existoval od roku 1923, rozpustil. S km enovým i zam ěstn an ci rozvázal pracovní pom ěr a přesíd lil do Kalifornie. To ta k é znam enalo rozchod F rom m a a IFS, k te rý byl konečný. From m za 20 000 dolarů v z áří 1939 odstoupil od doživotní sm louvy a s H orkheim erem rozvázali vzájem ný k o n tak t, k terý nebyl obnoven. IFS z ů sta l zachován jen symbolicky jako m alá kan celář v New Yorku, k tero u spravoval Leo L o w enthal.196 3.4 F ra n k fu rtsk á škola v 40. letech: tře tí d ekáda J a k se vyvíjel IFS a rám cově KT? T ato o tázka bude nyní sledována. V v 40. letech IFS nefungoval v podobě z 20. a 30. let. V této době lze spíše m luvit o činnostech H orkhiem era a A dorna a tzv. H o rkh eim erkreis („H orkheim erův k ru h “). Z finančních p ro střed k ů , k teré m ěl IFS k dispozici, byl vyplácen mimo H orkheim era a Pollocka pouze Adorno. Do H o rkh eim erkreis se ale započítávali M arcuse, Low enthal a N eum ann, k te ří se dále titu lo v ali jako členové IFS a všichni byli s H orkheim erem v k o n tak tu . J a k á byla politická konstelace počátku 40. let? V roce 1941 Něm ecko zaútočilo na SSSR a v této souvislosti došlo k vystupňování an tise m itism u až ke genocidě osob židovského původu. Do války vstoupily USA. V álka se osobně dotkla okruhu IFS, když v roce 1940 pod tlak em situace spáchal sebevraždu
1915 WIGGERSHAUS, Ralf., c. d., str. 276-305. Srovnej s: TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 21-44, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 57-70, JAY, Martin., c. d., str. 143 -174.
59
W alter B enjam in, respektovaný dopisovatel ZFS.197 A m erické vládní a vojenské k ru h y nyní poptávaly znalce něm eckých pom ěrů, a nebylo divu, že m nozí z nyní již bývalých b a d a te lů IFS získali pozice v am erických zpravodajských službách. Jak o analytici am erických tajných služeb nyní pracovali M arcuse, N eum ann, L öw enthal, G rossm ann a dokonce i Pollock. H o rkh eim erkreis se ta k fyzicky rozpadl - část se trv a la n a východě a H orkheim er s A dornem (a Pollockem) přesídlili do K alifornie. H orkheim erkreis z ů sta l v písem ném sty k u .198 Ve
40.
letech
H orkh eim erkreis
zaprvé
pracoval
na
D ia le k tik
der
A u fk lä r u n g (dále DA) a později n a analýze am erického a n tise m itism u . J a k vznikala DA? Zejm éna v roce 1942 v jednom z tem ných m om entů dějin - za války a počínajícího holocaustu. Byla p sá n a dvěm i něm eckým i in te le k tu á ly židovského původu, k teří byli před nacism em h n á n i Evropou. Tyto konotace by nem ěly být opom inuty. Také proto H orkheim er odstoupil od zam ýšlené práce o logice a pod in te le k tu á ln ím vedením A dorna byla z ah ájen a in te rp re ta c e evropské civilizace od jejích počátků. Dílo bylo dokončeno počátkem roku 1944. A utoři nepočítali s jejím vydáním , m ěla být neveřejným textem H orkh eim erkreis a IFS. N akonec vyšla jako „Philosophische F ra g m e n te “ („Filozofické fragm enty“) v k v ětn u 1944 v počtu 500 výtisků při příležitosti 50. narozenin Pollocka. Později, zřejm ě pod vlivem m ccarthysm u a štvanic pro ti k o m unistům prošla D ia le k tik der A u fk lä r u n g lingvistickou úpravou. T erm íny, k te ré vycházely z m arxistického pojmosloví, byly zm ěněny. Z pojm u „ K apitalism us“ se sta l pojem „das B e s te h e n d e “ („stávající“), z „K apital“
„ W irtschaftssystem “
(„hospodářský
sy stém “),
z
„M onopol“
„ W irtschafsapparatur“ („hospodářský a p a rá t“), z „ K lassengesellschaft“ („třídní společnost“) („kapitalističtí
„H errschaft“
(„panství“),
vykořisťovatelé“)
„M onopolherren“
(„vlastníci
z
„kapitalistischen
„ In d u strieritte r“
m onopolů“)
(„rytíři
A u s s a u g e rn “ p rů m y slu “),
„ G eneraldirektoren“
z
(„generální
řed itelé“), apod. D v a k rá t použitá věta „Das wäre eine kla ssen lo se G esellsch a ft“ („to by byla beztříd n í společnost“) byla v y p u štěn a a bylo dbáno na to, aby se
197 W. Benjaminovi byla v památce dedikována D ialektik der Aufklärung. 198 WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 307-337. Srovnej s: TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 45-67, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 57-70, JAY, Martin., c. d„ str. 144-177.
60
neobjevovala slova k a p itá l a m onopol.199 DA byla ro zšířen a o k apitolu E le m e te des A n tis e m itis m u s („Elem enty a n tise m itism u “) a v podobě, v jak é vychází i dnes, publikována v A m sterd am u v roce 1947 již jako D ia le k tik der A u fklä ru n g . DA byla n ap ln ěn ím činnosti IFS z 30. let. Dílčí pasáže byly konzultovány s M arcusem , L öw enthalem i Pollockem. Byla prezen to v án a jako p rv n í příspěvek k opus m a g n u m IFS, k te ré mělo obsahovat ekonom ickou a psychologickou část. N avrátil se koncept nad d iscip lin arity z 30. let. K pokračování ale nedošlo, neboť po rozvázání sm luv IFS nem ěl kapacity pro ta k náročný badatelský zám ěr. Na DA navazoval sborník Eclipse o f R eason („Úpadek rozum u“), k terý vydal pod svým jm énem H orkheim er v roce 1946, i když n a něm spolupracovali Adorno a Löw enthal. Jed n alo se o výbor z H orkheim erova přednáškového cyklu pro Columbia U n iversity v roce 1944..200 D ruhou aktivitou, k tero u H o rkh eim erkreis v 40. letech realizoval, byl rozsáhlý výzkum an tise m itism u , k terý trv a l od roku 1943 až do roku 1950. Projekt financoval A m erican Jew ish C om itee („Židovský am erický výbor“, dále AJC). Když H orkheim er v roce 1940 ro zp u stil IFS, společně s Pollockem, Adornem, M arcusem , N eum annem
a L öw enthalem
podali projekt analýzy
an tisem itism u a nacism u na instituce, podporující společenskovědní výzkum (.R ockefeller F oundation, AJC). Rockefellerova nadace navrhované projekty zam ítla,
AJC
váhal.
v H o rkheim erkries k ap italism u s“),
N ejistota
probíhal
k tero u
spor
publikoval
H o rk h e im e rk re is o
tezi
zdržovala,
S ta a tsk a p ita lism u s
v posledním
ročníku
SPSS
navíc („státní
Pollock201.
S publikací nesouhlasil F ra n z L. N eum ann, teze považoval za m álo podložené. H orkheim er trv al na uveřejnění, m yšlenka S ta a tsk a p ita lism u s se o rok dříve
19Í,K některým aspektům změny pojmoslový v DA viz'- REIJEN, Wilhelm, van, BRANSEN, Jan, Das Verschwinden der Klassengeschichte in der „Dialektik der Aufklärung“. Ein Kommentar zu den Textvarianten der Buchausgabe von 1947 gegenüber der Erstöffentlichung von 1944, in: Max Horkheimer. Gesammelte Schiften, Band 5'- „Dialektik der Aufklärung“ und Schriften 1940-1950, str. 453-457. 2m WIGGERSHAUS, R., c. d„ str. 338-363 a 424-453. Srovnej s: TÜRCKE, Christoph. BOLTE, Gerhard, c. d., str. 45 67, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK. Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich.. H., c. d., str. 57 70, JAY, Martin., c. d„ str. 209-261 a 297-327. 201 POLLOCK, Frederick, State Capitalism: Its Possibilities and Limitations, Studies in Philosophy and Social Science, Volume IX/1940-1941, str. 200-225.
61
v náznacích objevila v jeho znám ém eseji D ie Ju d en und E uropa202 („Židé a E vropa“). Spočívala v postoji, že k a p ita lism u s se prom ěnil v m onopolism us a fúzoval
s to ta litá rn ím
státem .
M ěl
vzniknout
s tá tn í
k a p ita lism u s,
k terý
podvazoval svobodu nejen s tra n ekonom iky, ale i s tr a n politiky. N eu m an n oproti tom u publikoval k n ih u B e h e m o th ■ The S tru c tu re a n d Practice o f N a tio n a l Socialism s („Behem oth: S tru k tu ra a p rax e národního socialism u“) - z analytické činnosti IFS ta k té ž vycházející
ve k teré form uloval jiné závěry.
Rok 1941 byl dále zajím avý tím , že From m vydal m onografii E scape from Freedom, v k te ré zobecnil poznatky z výzkum ů n a IFS z 30. le t.203 T ato kn ih a vzbudila v H o rk h e im e rk re is silný ohlas a byla n a ni byla o tištěn a rozsáhlá pochvalná recenze204 v posledním ročníku ZFS 1940-41. 205 V
m ezidobí v roce 1942 schválil A JC pomocí N eum annových k o n ta k tů
projekt analýzy an tisem itism u . Je d n a lo se o teoretický a em pirický výzkum an tisem itism u
a to ta lita rism u
v USA
s nevysloveným
zám ěrem
am erické
židovské obce ověřit, zda je možné, aby v USA n a s ta l vývoj jako v nacistickém Něm ecku. H o rk h e im e rk ries byl explicitně zapojen na dvou m ístech - n a východě s centrem v New Yorku byl provozován teoretický výzkum u to ta lita rism u , k terý vedli L ow enthal a Pollock. N a západě vedl Adorno (v kooperaci s H orkheim erem ) a v kooperaci s psychoanalytiky u n iv erzity B e rk e le y em pirický výzkum , k terý kon tin u áln ě navazoval n a práci IFS v 30. letech s využitím From m em vyvinutých
202 HORKHEIMER, Max, Die Juden und Europa, in: Studies in Philosophy and Social Science, Volume VI1I/1939; zde citováno z: Max Horkheimer. Gesammelte Schiften, Band 4- Schriften 1936-1941, str. 162-216. 20:1 Z tohoto hlediska je možné z pohledu IFS a kritické teorie interpretovat rok 1941 rozličně. Na jednu stranu byl dokončen rozklad starého IFS a zastaveno vydávání ZFS, na druhou stranu byly podniknuty kroky směrem k system atizaci KT: Fromm vydal Escape from Freedom, Marcuse napsal esej Operational Thinking an d Social Domination („Operacionalizace m yšlení a sociální dominance“), ve které se objevovaly myšlenky směřující k Eros and Civilization a One Dimensional Man, a na konci roku začali psát Horkheimer s Adornem D ialektik der Aufklärung. Viz např. WIGGERSHAUS, c. d„ str. 314-335. 204 E. Schachtel - recenzent Frommovy knihy ji jednoznačně začlenil do kontextu IFS: tJn the discussion o f authoritarianism Fromm has broadened his earlier stu dies on the authoritarian charactet („Studien über A u torität und F am ilie“, ed. M ax H orkheim er (...), and h as added new insights, “(str. 493), a práci nakonec zhodnoil slovy: „Fromm has m ade a m ost ou tstan ding and challenging contribution to the social an d in dividual psychology o f modern man “ (str. 495). Viz: Ernest, G. Schachtel, Erich, Fromm, Escape from Freedom, Studies in Philosophy and Social Sciences, Volume IX/1941, str 491-495. 205 WIGERSHAUS, R., c. d., str. 307-337. Srovnej s : TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 45-67, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael.. HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 57-70, JAY, Martin., c. d„ str. 175-209.
62
pojm ů a m etodologie. Zatím co analýzy Pollockovy sku p in y nebyly přelom ové, em pirická práce n a západě p řin e sla cenné poznatky. Adorno ve spolupráci s psychoanalytiky z B erkeley provedl experim en táln í sociologický a psychologický výzkum am erických společenských tříd a vrstev se zam ěřením na odhalení m íry antisem itisem itsk éh o a to ta litn íh o sm ýšlení. A dornova sk u p in a dospěla pomocí dotazníkových š e tře n í k závěru, že sklon k a n tise m itism u je přím o ú m ěrný „au to ritářsk ém u c h a ra k te ru “, ja k jej v 30. letech zavedl From m . Z ápadní sk u p in a dále dospěla k identickém u zjištění jako From m , že psychická s tru k tu ra stře d n í tříd y a dělnictva (p ro letariátu ) se v p odstatě neliší. D alším závěrem bylo zjištění, že am erický (latentní) an tise m itism u s koresponduje s rasistick ý m postojem vůči černochům .
N ositelé
etnocentrism u,
an tise m itism u
a stoupenci politického
to ta litarism u se m ěli ve ve zn atelné m íře p řek rý v a t a jejich pojítkem byl a u to ritá řsk ý c h a ra k te r. Celkově došla Adornova sk u p in a k závěru, že la te n tn í an tisem itism u s a politický to ta lita rism u s je v USA rela tiv n ě rozšířený, a to v podstatě ve všech společenských tříd ách . Adorno psychoanalyticky rozvedl From m ův
pojem
a u to ritá řsk ý
charakter,
k terý
nově
popsal
pojmem
U surpatorkom plex („usurpátorský kom plex“) a zavedl škálu m ěřící stu p e ň au to ritá řsk é h o
sm ýšlení. Závěry byly publikovány jako
The A u th o rita ria n
P ersonality („A utoritářská osobnost“, 19 50)206 jako p rv n í část celkem pětidílného sh rn u tí celého projektu, k terý A JC pod editorskou p atro n ací H orkheim era vydal jako S tu d ie s in Prejudice („Studie o předsudcích“, 1950)207. S tu d ie s in Prejudice získaly postavení resp ek to v an é dodnes citované stu d ie a H o rkh eim erkreis se napevno etabloval v am erických společenských vědách.208 Poslední
poválečnou
fázi
40.
let
c h a rak terizo v al
pozvolný
n á v ra t
H orkheim era, A dorna a Pollocka do F ra n k fu rtu . E le m e n tá rn í událostí byla dílčí zm ěna
m yšlenkového
p a ra d ig m a tu
H orkheim era
a
A dorna.
B adatelé
z H o rkh eim erkreis se sta li v USA ve d ru h é polovině 40. let etablovaným i 20,5 ADORNO, Theodor, W., FRENKEL-BRUNSWIK, Else. LEVINSON, Daniel J„ SANFORD, Nevitt, R., The Authoritarian Personality, Harper and Row, New York, 1950. 207 Studies in Prejudice vyšly jako pět samostatných knih. Dalším i částm i mimo The Authoritarian P ersonality hy\y-D vnam ic o f Prejudice („Dynamika předsudečného sm ýšlení“), A nti-sem itism an d Em otional D isorder („Antisemitismus a emoční poruchy“), Rehearsal for Destruction („Nácvik k destrukci“) a Prophets o f deceit {„Proroci podvodu“). 2°» WIGGERSHAUS, R., c. d„ str. 390-414 a 454-466. Srovnej s= TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 45-67. ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 57-70, JAY, Martin., c. d., str. 261-297.
63
společenským i vědci. H orkheim er a Adorno, oba již občané USA, p a trn ě pod vlivem dobového štvavého an tik o m u n ism u - m ccarthysm u —u pravili pojmosloví DA tak , aby nem ohli být obviněni z kom unistického sm ýšlení (a p říp ad n ě vykázáni z USA). Z dopisů mezi H orkheim erem a M arcusem v letech 1945 a 1946 však lze v y tu šit hlu b ší o b rat sm ýšlení. M arcuse po válce zastáv al tezi, že se svět rozděluje n a dva tábory: kap italistick ý - dle M arcuse neofašistický - a sovětský m arxism us a kom unism us diskreditující. Tvrdil, že IFS by se m ěl v takovém to světě s tá t pevností au ten tick éh o m arxism u. H orkheim er a Adorno ale p ře sta li používat slova „kom unism us“, „socialism us“ a „kap italism u s“ a od explicitního m arxism u se spíše přiklonili k obecně pojím aném u hum anism u. Dodávali, že svět po druhé světové válce není již m ožné popisovat pouze pomocí m arxistických kategorií. Zda bylo za tím to světonázorovým pohybem osobní přesvědčení nebo se jednalo o racionální ta h , jak se uch y tit v poválečných m ccarthism em sevřených USA, popřípadě v USA ovládaném poválečném západním N ěm ecku, není na m ístě spekulovat. Ja k o n eom arxista typu sta ré h o IFS setrv al jen M arcuse. Nicm éně i on pokračoval v rozvíjení a revizi m arxistických tezí, ja k činil IFS ve 20. a 30. letech a Adorno a H orkheim er zejm éna v první verzi D ia le k tik der A ufklärung. Vydal se na cestu, n a jejím ž konci stály Eros a n d C ivilization („Eros a civilizace“) a One D im ensional M an („Jednorozm ěrný člověk“), vliv n a politický sm ěr N e w L e ň a celosvětová sláva. V poválečných letech celkově vyšlo najevo, že H orkheim er n em á zájem o obnovení sta ré h o IFS ani o spolupráci s M arcusem . Od roku 1946 podnikal sondážní cesty do F ra n k fu rtu , kde jed n al o vytvoření nového IFS. H orkheim er se vracel do postnacistického N ěm ecka jako ctěný profesor ani sm ítkem nezašpiněný kolaborací s nacism em , nadto s exkluzivním i k o n tak ty v zemi nového něm eckého pro tek to ra. Dohoda ve F ra n k fu rtu byla sn ad n á. H orkheim er se ujal vedení k a te d ry sociální filozofie a s finanční pomocí am erické okupační moci obnovil IFS. H orkheim er, Adorno a Pollock se s rodinam i v rátili do F ra n k fu rtu . O rok později v roce 1951 byl H orkheim er ve F ra n k fu rtu jm enován rektorem .209
20a WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 424-466. Srovnej s : TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 45-67, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 57-70, JAY, Martin., c. d., str. 327-347.
64
3.5 F ra n k fu rts k á škola v 50. letech: č tv rtá dekáda J a k á byla nová politická konstelace? Něm ecko bylo v bipolárním světě rozděleno, panovaly vážné obavy z rozpoutání tře tí (atomové) války m ezi oběm a bloky.
SRN byla poraženým
s tá te m
s om ezenou su v erenitou
okupovaným
spojenci. N ěm ecká společnost m ěla projít denacifikací, k te rá v praxi selhávala, nebot nastu p u jící stu d e n á válka p o stavila nové p rio rity —o b ran u p ro ti šíře n í moci SSSR. P ersonální k o n tin u ita s nacism em byla v m noha oblastech veřejného života
obrovská,
o
un iv erzitách
to platilo
dvojnásobně.
50.
lé ta
byla
konzervativní, c h arak terizo v ala je dom inace CDU a posílení církevního vlivu. H orkheim er
rozvinul
své
organizační,
tak tic k é
a
rep re z en ta čn í
dovednosti. V sadil na k o n tak ty z USA a vstoupil do jed n á n í s velitelstvím am erické okupační moci v N ěm ecku vysokým kom isařem Jo h n em M cCloyem. IFS se stal pohledem USA pilířem dem okratizace a převýchovy něm ecké společnosti. A m erická vláda uvolnila pro nový IFS nem alou su m u peněz, podruhé bylo možné vybudovat novou budovu IFS ve F ra n k fu rtu . H orkheim er se sta l prom inentem s k o n tak ty do nejvyšších p a te r něm ecké politiky včetně kancléře A d en au era a p rezidenta H eusse. N ebyla to šp a tn á
k a rié ra n a nedávného p řed sta v itele
rad ik áln íh o in te le k tu á ln íh o neom arxism u v konzervativním k ap italistick ém a silně an tikom unistickém N ěm ecku.210 Z odborného h led isk a IFS zahájil sociologické výzkum y a kritick o u teorii v m nohém opustil. M noho se o sta ré m IFS a KT
nevědělo a H orkheim er s
A dornem tradice neoprašovali. Navíc nacisté vyčistili něm ecké knihovny od ZFS a S tu d ie n über A u to r itä t u n d Fam ilie. H orkheim er velm i dovedně pěstoval nový m ediální obraz IFS jako prestižního pracoviště, k teré pedagogickou prací a výzkum y n apom áhá něm ecké společnosti k vyrovnání s nacistickou m inulostí, poválečné obnově a dem okratizaci. Ih n ed po n á v ra tu nav ázal úzké k o n tak ty s vedením levicově katolických F ra n k fu rte r Hefte, k teré m ediálně podporovaly IFS, dále s konzervativním i FAZ i levicovými F ra n k fu rte r R undschau. Výborné kon tak ty
měl i v A m eričany založených N eu e Zeitung. Inicioval založení
stu d en tsk éh o časopisu D iskus. P odsatné m ediální prezentace IFS a recenze svých 2>" ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald.. TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 203 249. Srovnej s: WIGGERSHAUS, R., c. d„ str. 479-500, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97.
65
a Adornových děl nechával p sá t své doktorandy. P řed stav itelé IFS se etablovali v hesenském rád iu . H orkheim er se sta l (a později tak é Adorno) častým hostem pořadu
A bendstudio.
Po
sp u ště n í televizního
vysílání radil
až
do sm rti
televizním u řed iteli C lem entu M üsterovi. N echával provádět m onitoring m édií v N ěm ecku a USA. Ja k o re k to r u niverzity zval n a IFS prom inentní hosty, jejichž návštěvu um ěl m ediálně prodat. Založil ediční řa d u F ra n k fu rte r B eiträge z u r Soziologie („F ran k fu rtsk é příspěvky k sociologii“, FBS) — publikační p latform u IFS —k te rá n ah razo v ala ZFS, k te rý již nevycházel. H orkheim er vytvořil dokonalé pilíře obrazu IFS, v něm eckém p ro střed í výjim ečné, k teré se naplno zhodnotily v 60. letech, ale již v roce 1955 p ři šedesátce H orkheiem ra bylo publikováno mnoho oslavných tex tů . H orkheim erova ta k tik a zah ájen á koncem 40. let v USA zafungovala. Adorno se oproti H orkheim erovi profiloval filozoficky
a
um ělecky.
organizátorovi a rep rezen tan to v i -
N avázal k o n tak ty
s předním i světovým i
in telektuály a um ělci jako n a p řík lad s Igorem S travinským , jehož dílo teoreticky rozebíral v knize
P hilosophie
der n eu en M u sik („Filozofie nové h u d b y “,
publikována 1949). M imo ru tin n í práci v IFS publikoval dvoudílné N oten z u r L ite ra tu r („Poznám ky k lite ra tu ře “, publikovány 1958 a 1961) kom entující dílo F riedricha H ölderlina, G ottfrieda B enna a S am uela B ecketta. Ceněny byly jeho na DA navazující aforism y M inim a M oralia (publikováno 1950). Rozvinul se génius A dorna, k terý zasahoval filozofii, sociologii, estetiku, m uzikologii a lite rá rn í vědy. Pro IFS vedl sem ináře, k te ré byly konzervativním ústu p em k politicky nekonfliktním m yslitelům jako K antovi, Hegelovi nebo H usserlovi. N aopak M arx, L ukács nebo Korsch —dřívější guru - nebyli ak tu áln í. V roce 1956 se Adorno sta l řád n ý m profesorem . T aké jeho stra te g ie - sázka na H orkheim era —slavila úspěchy.211 Obnovený IFS začal výzkum nou činnost v projektu
G ruppenexperim ent
(„Pokusem se sk u p in a m i“) v letech 1950-51.212 Pod odborným vedením A dorna bylo zkoum áno politické sm ýšlení Něm ců po válce. M etodologicky byl sloučen 211 ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 203-249. Srovnej s: WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 479-491, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97. 212 POLLOCK, Friedrich (Hg.), Gruppenexperiment, Europa Verlag-Anstalt, Frankfurt am Main, 1955.
66
individuální a skupinový p řístu p a m etoda přím ých otázek a volných asociací, což navazovalo n a am erické analýzy o a n tise m itism u a to ta lita rism u . Adorno usiloval dovést dotazované osoby k sp o n tán n ím reakcím . Z G rup p en exp erim en t vyplynula data, k te rá se nehodila do stra te g ií IFS. U kázalo se, že většin a ú č a stn ík ů ze všech společenských sk u p in m ěla negativní postoj k dem okracii a okupačním m ocnostem, sdílela an tise m itism u s a ta k é odpor ke kom unism u a SSSR. Nejvíce rozvinutý
an tise m itism u s
a
a n tid em o k ratick é
sm ýšlení
se
vyskytovalo
v sociálních skupinách ak ad em ik ů a sedláctva. A kadem ický an tise m itism u s se blížil 90%. H o rk h eim er publikoval dílčí výsledky až v roce 1955, a přesto nastalo, čeho se obával. G ruppenexperim entv y v o la l veřejnou polem iku a k ritik u zejm éna ze stra n y in te le k tu á ln í pravice. M etodologie výzkum u byla označena za om ylnou a zpochybněny byly i výsledky. H o rk h eim er nikdy více nepovolil podobný em pirický výzkum a zkušenost z G ru p p en exp erim en t se prom ítla do negativního postoje k m ladém u H aberm asovi (viz níže). Po n e z d aru s G rup p en exp erim en t se ob rátila em pirická práce IFS ke kom erčním sociologickým p růzkum ům , jako byl výzkum m ezi zam ěstnanci koncernu
M annesm ann,
k terý
jej
objednal
v návaznosti
na
debaty
o
M itb e stim m u n g sg e se tz („zákon o spolurozhodování“) v roce 1954, k terý posiloval kom petence odborů a zam ěstn an ců ve velkých podnicích. IFS se začal o rientovat na
m oderní „podnikovou
sociologii“. S tinnou
strá n k o u
této
zakázky
byla
skutečnost, že M a n n esm a n n byl bývalým donátorem NSDA P.213 V H orkheim er váhal
p rvní polovině 50. let IFS pociťoval n ed o statek m ladých an aly tik ů . spolupracovat s n a stu p u jíc í generací in te le k tu á lů ,
k teří
tendovali ta k či onak pokračovat v k ritické linii sta ré h o IFS. Jed n alo se o A lexandra M itscherlicha a Ralfa D ahrendorfa, k te ří se oba m ihli IFS, ale nezakotvili zde. Zejm éna M itscherlich mohl být pro IFS velice nadějný, neboť se vyprofiloval talentovaným spojením freudovské psychoanalýzy s aplikací na společenské vědom í a podvědomí, p řesn ě tím , co na sta ré m IFS rozvinul From m . Nicméně M itscherlich pobouřil něm eckou veřejnost knihou o N orim berském trib u n á lu M edizin ohne M en sch lich keit („L ékařství bez lidskosti“, publikováno 213 WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 519-553. Srovnej s : ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 203-249, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 69-97.
67
1948) a pro IFS tak é z tohoto důvodu nepřicházel v ú v a h u .214 M itscherlich se později prosadil,
což
dokládala
skutečnost,
že
s ním
H orkheim er
osobně
spolupracoval na přednáškovém cyklu k 100. výročí F reudova narození (1956), k terý M itscherlich organizoval. Zde se H orkheim er se tk a l s M arcusem , k terý byl mezi pozvanými. H orkheim er s M arcusem , k terý z ů sta l v USA, jed n al o n á v ra tu n a IFS. M arcuse byl svolný, ale věc zkrachovala n a n e so u h lasu A dorna a H orkheim erově akadem ické politice, k terý i etablovaném u M arcusovi nabídl jen spolupráci na dílčích projektech a nikoliv pevný pracovní pom ěr. Vazby m ezi IFS a M arcusem přesto nabyly intenzity, neboť M arcuse dokončoval svoji stěžejní teoretickou práci Eros a n d C ivilization („Eros a civilizace“, publikována 1956), k te rá byla jeho v lastn í verzí KT a variacem i n a DA. H orkheim er zvažoval publikaci něm eckého p ře k la d u v IFS, požadoval ale ú p rav y tex tu . N a tom se s M arcusem nedohodli a v SRN byla stu d ie vydána u K le tt Verlag jako Eros u n d K u ltu r („Eros a k u ltu ra “,
1957),
později v nakl.
S u h r k a m p pod názvem
T rieb stru ktu r und G esellschaft („S tru k tu ra pudových sil a společnost“, 1965). IFS publikoval jen upravený závěr ve sborníku Sociologia v roce 1955.215 Přelom n a sta l až s n á stu p e m J ú rg e n a H ab erm ase n a IFS v roce 1956. H aberm as
se narodil v roce
1929 v D ússeldorfu
H aberm as
studoval
historii,
filozofii,
v středostavovské
psychologii,
lite ra tu ru
a
rodině.
ekonom ii.
Počátkem 50. let publikoval ve FAZ, H a n d elsb la tt a v in te le k tu á ln ích listech jako
F ra n k fu rte r H efte a
poválečné
knihy
M erkur. Z aujal kritickou
E in fü h ru n g
in
die M e ta p h y sik
recenzí H eideggerovy
(„Úvod
do
m etafyziky“,
publikováno 1953), k terou otiskly FAZ. H ab erm as odsoudil freiburského m ága z pokusu o rehabilitaci národního socialism u. Je h o
postoj k Heideggerovi
překvapil, neboť m ladý H ab erm as H eideggera stu d o v al a jeho existencionální filozofie a zejm éna S ein u n d Z e it stály v pozadí H aberm asovy disertace o 214 Mitscherlich se později proslavil knihou napsanou společně s manželkou Margaretou D ie Unfähigkeit zu trauern („Neschopnost k truchlení“, poprvé publikováno 1967), která se vyvolala ohlas v letech 1967.68. Mitscherlichovi použili dodnes užívaný pojem „die B ew ältigung“ („přemožení, zdolání“) ve vztahu Němců k jejich minulosti. Název D ie U nfähigkeit zu trauern vyplynul z Mitscherlichových psychoanalytických pozorování, která dokládala, že Němci odmítali uvěřit, kolik obětí měly válka, nacismus a holocaust. Viz MITSCHERLICH, Alexander a Margareta, Die Unfähigkeit zu trauern, R. Pipper Verlag, München, 1969. 215 ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 203-249. Srovnej s-' WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 501-530 a 553-560, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97.
68
Schellingovi. H ab erm as se dostal n a levicové in te le k tu á ln í pozice až četbou Lukácse a jeho G eschichte u n d K la ssen b ew u ß tsein a Adornovy a H orkheim erovy D ia lek tik
der
A u fklä ru n g ,
se k terou
se
později
kriticky
vyrovnával,
a
system atickou četbou M arcuse. To m u nebránilo, aby dále studoval am erický p rag m atism u s a h e rm e n eu tik u H eideggerova žáka H anse-G eorga G a d a m era .216 Adorno rozpoznal v H aberm asovi génia217 a usiloval o jeho p řije tí n a na IFS. H aberm as nasto u p il na IFS jako A dornův a s is te n t a společně s Ludw igem von Friedeburgem 218 pracovali
na
em pirických
výzkum ech.
V ýsledkem
jejich
výzkum ů byla publikace S tu d e n t u n d P olitik („S tudent a p olitika“, publikována 1961)219, k te rá sledovala sm ýšlení stu d e n tů . H ab erm as pozm ěnil m etodologii výzkum u a došel k závěru, že polovina s tu d e n tů sm ýšlí dem okraticky a polovina a u to ritá řsk ý . A u to ritá řsk á část se opět m ěla re k ru to v a t z akadem ických rodin. H orkheim er
odm ítl
ten to
výzkum ,
jehož
výsledky
mu
připom ínaly
G ruppenexperim ent, zveřejnit (kniha vyšla m im o IFS, viz odkaz výše a tak é později, výzkum y byly prováděny v roce 1957). O značil H aberm asem použitou metodologii za d iletan tsk o u a podrobil jej kritice z levicového rad ik alism u . Na „obhajobu“ H orkheim era lze uvést, že H ab e rm a s udržoval styky s levicovým Sozialistischer
D eu tsch er
S tu d e n te n b u n d
(„Socialistický
svaz
něm eckých
s tu d e n tů “, dále SDS), k terý později seh rál ele m en tá rn í roli v rám ci p ro te stů konce šedesátých let a ak tiv n ě se podílel n a K a m f dem A to m to d („boj proti atom ové sm rti“), na k teré se začínala redefinovat něm ecká levice na u m írn ěn o u (SPD) a rad ik á ln í (SDS) - viz níže. H orkheim er n a p sal Adornovi:
216 Hans-Georg Gadamer (1900-2002) byl významným německým myslitelem 20. století. Řazen bývá do demokraticky konzervativních intelektuálních kruhů. Je znám jako tvůrce filozofické hermeneutiky v díle Wahrheit und M ethode („Pravda a metoda“, publikováno 1960), která rozvíjela heideggerovskou hermeneutiku. 217 Adorno měl neomylný „čich“ na rozpoznání nadaných autorů: byl to on. kdo inicioval spolupráci IFS s Benjaminem - jedním z dnes nejvíce recipovaným m yslitelům z okruhu kritické teorie. Přesně také odhadl organizační vlohy Horkheimera a vysoký intelekt Habermase. 218 Ludwig von Friedeburg (*1924) je považován spolu s Habermasem za představitele druhé generace Frankfurtské školy. Habilitoval na IFS v roce 1960 u Adorna, dlouhá léta byl ředitelem IFS (1975-2001). Friedeburg se rovněž angažoval v politice. Jako člen SPD byl v letech 1969-74 zemským ministrem vzdělávání v Hesensku. Jeho reforma osnov a kroky k zavedení jednotné školy ale rozvířily polemik}' a patřil}' k nejradikálnějším v SRN. 219 HABERMAS, Jürgen, Student und Politik. Luchterhand Verlag, Neuwied. 1961. (V některých citacích bývají uváděni jako autoři i také L. Friedeburg, C. Oehler a F. Weltz).
69
„ W ahrscheinlich h a t er als S c h iftste lle r eine gute, ja gla n zen d e K arriere vor sich, dem I n s titu t w ürde er großen Schaden bringen. “22° Jeho vliv byl očima H o rk h eim era o to zhoubnější, že H ab erm as nalezl tichého spojence v Adornovi, k terý tušil, že budoucnost p a tří H aberm asovi, nikoliv stárnoucím u
H orkheim erovi. Adorno o statn ě
nikdy
úzkostlivě
nedodržoval
konform ní linii IFS bez výhrad. V roce 1951 pobouřil něm eckou společnost citátem : Mach A u sc h w itz ein G edicht zu schreiben, is t barbarisch („Je b a rb a rsk é p sát po O světim i b áseň .“). A nim ozita
H orkheim era
a H aberm ase
v y ústila
odchodem druhého z IFS v roce 1961, poté co H orkheim er dlouhodobě blokoval jeho habilitaci. H orkheim er se sta l v roce 1961 čestným občanem F ra n k fu rtu , koupil dům u Luganského jezera (vedle dom u Pollocka) a stal se ctěným profesorem , k terý n e stá l o n á v ra t ostré k ritik y na p ů d u IFS. N a druhou s tra n u tak é on — zejm éna v šedesátých letech - rozvíjel perp ek tiv u spravedlivějšího světa a p řed sta v u nového světa připouštěl již nejen v rám ci neom arxistických d isk u rsů , ale ta k é v dimenzi ducha a náboženství.221 3.6 F ra n k fu rts k á škola v 60. letech: p á tá dekáda V
60. letech (zejm éna v d ru h é polovině) se n a IFS do jisté m íry n a v rá tila
KT. V roce 1964 se v rá til H aberm as, k terý se v mezidobí proslavil kn ih am i S tru k tu r w a n d e l publikována
der
19 62)222
Ö ffen tlich keit a
S tu d e n t
(„Změna und
s tru k tu ry
Politik.
veřejnosti“, poprvé
H ab erm as
převzal
po
H orkheim erovi vedení IFS a k a te d ru filozofie a sociologie. Zform ovala se d ru h á generace IFS a KT, k te ré in te le k tu á ln ě dom inoval H ab erm as a dále do ní spadali bývalí a siste n ti A dorna a H orkheiem era von F riedeburg, Alfred Schm idt a O sk ar Negt.
Z první
generace
z ů sta l
ak tiv n í
Adorno,
H orkheim er
se
stahoval
z akadem ického a veřejného života. Také politický a společenský vývoj n a h rá v a l obrodě KT. H ospodářská obnova byla dokončena, Něm ecko dosáhlo stabilního hospodářského rů stu a 220 Dopis Horkheimera Adornovi z roku 1958. Citováno z- WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 617. 221 ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 203-249. Srovnej s : WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 597-627, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97. 222 HABERMAS, Jürgen, Strukturwandel der Öffentlichkeit, Luchterhand Verlag, Neuwied, 1962.
70
politickcrekonom ické stab ility . Souběžně se rýsovaly p rvní k o n tury občanské společnosti, což se projevilo v rám ci „S pieg el A ffä r e “ v roce 1962, kdy se část společnosti a m édií p ostavila proti p ra k tik á m m in istra obrany F ran ze Josefa S trau sse (CSU). Došlo ta k é k prvním závažnějším krokům v reflexi nacistické m inulosti. N a G odesberském sjezdu v roce 1959 se sociální dem okracie (SPD) vzdala m arxistických východisek - což H aberm as a Adorno nesli nelibě - a nastoupila n a cestu, jejím ž (prvním ) vrcholem byl vznik velké koalice CDU a SPD v roce 1966. Světové politice dom inovala v álk a ve V ietnam u a pokračující studená v á lk a .223 Počátek 60. let probíhal tak é ve znam ení P o sitivism u sstrie t („boje o pozitivism us“) neboli Adorno-P opper K ontroverse („kontroverze A dorno-Popper“), k te rá do zm ačné m íry vym ezovala linii mezi něm eckou in te le k tu á ln í levicí a pravicí. Na dvou kongresech něm eckých sociologů v B erlíně (1959) a T ůbingenu (1961) se rozpoutala o strá polem ika m ezi sociology o logice a racionalitě v poznání a o m ožnostech zkoum at společenoský celek. Adorno, H ab erm as a H orkheim er stá li proti „konzervativním u tá b o ru “, k terý mimo K arla R. Poppera reprezentovali zejm éna A rnold G ehlen a H elm u t Schelsky. Obě stra n y se napadaly
ze
sklonů
k
to ta lita rism u .
IFS
vinil
konzervativce
z inklinace
k nacism u - G ehlen a Schelsky byli členové NSDAP - a konzervativci IFS z m arxism u a sociálního inženýrství. T ento s tř e t byl m ediálně sledován a vyvolal rozruch. Duo H aberm as-A dorno určovalo dynam iku IFS. Adorno vydal Jargon der E igen tlich keit („Žargon původnosti“; 1964) a v roce 1966 N egative D ia le k tik („Negativní d ia le k tik a “, dále ND), k te rá v znikala od roku 1959. ND je hlavním filozofickým dílem A dorna, v něk terý ch asp ek tech rozvíjela DA. Byla tak é polemikou a vyrovnáním s filozofií Hegela a H eideggera.224 Plodný byl rovněž 221 WIGGERSHAUS, R., c. cl., str. 628-646 a 663-665. Srovnej s- ALBRECHT. Clemens.,
BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H.. c. d., str. 238-246, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69 97. 224 Vztah členů IFS k Heideggerovi - jako výrazenému intelektuálovi - byl ambivalentní. Byť stál Heidegger vždy na opačných, konzervativních, pozicích než IFS, přesto se stal pro autory kritické teorie jednou z identifikačních osob, což bylo dané zejména významem jeho knihy Sein und Z eit („Bytí a čas“), kterou Heidegger vydal v roce 1927, v době, kdy budoucí členové IFS dozrávali a četbě Heideggera se nemohli vyhnout. Marcuse byl přímým Heideggerovým žákem a asistentem ve Freiburgu a z této pozice také přišel na počátku třicátých let do IFS. Horkheimer se s Heideggerem setkal v roce 1920 a o tomto zážitku později napsal.: „Ich weiß heute, daß
71
H aberm as, k teré m u v roce 1968 vyšly E r k e n n tn is u n d In te re sse („Poznání a zájm y“), a Technik u n d W issenschaft ais Ideologie („Technika a věda jako ideologie“). H ab erm as se vyrovnával s
kom ponenty KT - neom arxism em a
psychoanalýzou —a pokračoval na cestě k v lastn í podobě KT. IFS byl v 60. letech zcela etablován ve veřejném prostoru. B ohatě těžil ze system atické práce, k terou odvedl H orkheim er. A nalytici IFS celebritam i
sui
generis,
m ediálně
nejvíce
reflektovaným i
se sta li
něm eckým i
společenským i vědci.225 T uto sk u tečnost lze dokreslit i tím , že když v roce 1965 televize vysílala jeden z prvních p o řad ů o H itle ro v i H itle r u n d das D eutsche Volk („H itler a něm ecký lid“), m im ořádně citlivé tém a, byl to H orkheim er (a M itscherlich), k te ří vedli odbornou debatu, k te rá pořad doprovázela.226 Nyní bude proveden exkurz ukazující n ezadatelnou roli M arcuse při pozvolném znovuobjevení KT v polovině 60. let. V 60. letech se celkové těžiště auten tick é KT p řesu n u lo na s tra n u M arcuse, k te rý z ů sta l v USA, působil ve státn ích službách a n a un iv erzitách (zejm éna B randeis, kde získal profesuru). Ideově se držel KT a neom arxism u. Po Eros a n d Civilization publikoval v roce 1964 přelom ovou stu d ii One D im ensional M an („Jednorozm ěrný člověk“; dále i ODM) a v roce 1965 esej R epressive Toleranz
R epresivní to leran ce“). Oba tyto
texty se staly teoretickou oporou p rotestních levicových h n u tí po celém světě a také jedním z ideových p ram e n ů vznikající nové levice (N e w L eft, n eu e Linké).
Heidegger eine der bedeutendsten Persönlichkeit war. die zu m ir gesprochen haben, “(dopis z 30.11 1921). Adorno se ve 20. a 30. letech zabýval dílem Heideggerova učitele Husserla, o kterém napsal disertaci. O Heideggerově knize H olzwege („Na scestí“) napsal počátkem padesátých let Horkheimerovi, že má blízko ke KT. Nicmémně v N egative D ialektik Adorno odmítl Heideggerovu ontologii. Viz: WIGGERSHUAUS, R„ c. d„ str. 55-60, 113-121, 597-602 a 657-662. Srovnej s: HAUSER, Michael, Adorno: moderna a negativita, Filosofía, Praha, 2005, str. 55-132. 225 Horkheimer a Adorno (a Mitscherlich) „ovládli“ německá rádia a televizi a s vysokým náskokem předstihli „konzervativní tábor“: Gehlen, Golo Mann, Schelsky i filozofy Jasperse a Heideggera. Albrecht a kol. poskytli tato data: Adorno 194 rádiových výstupů (R) a 24 televizních (TV), Horkheimer 119 (R) a 35 (TV), Mitscherlich 111 (R), 37 (TV), G. Mann 82 (R), 45 (TV), Schelsky 14 (R), 4 (TV), Gehlen 31 (R), 4 (TV), Jaspers 41 (R), 15 (TV), Heidegger 46 (R), 16 (TV). Byť k zde prezentovaným datům lze vyslovit určité metodologické námitky (např. byl opomenut Habermas, který by ale mohl tabulkám dominovat a nedostatečně byla vysvětlena metodologie sběru dat), přesto naznačovala vysokou míru společenské recepce okruhu IFS. Viz: ALBRECHT. Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 203-249. 226 ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 203-249. Srovnej s: WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 597-627, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97.
72
M arcuse
dosáhl
(nejviditelněji
na
p roslulosti kalifo rn sk é
mezi
am erickým i
univerzitě
B erkeley),
revoltujícím i k te ří
stu d e n ty
se bouřili pro ti
V ietnam u, am erickém u ra sism u a konvenčním am erickým hodnotám . Také v Něm ecku v n a k la d a te lstv í S u h rk a m p začaly vycházet nonkonform ní levicové knihy, teoretické i um ělecké (vyšel mimo jiné výbor z A dorna nebo z Blocha^ m yslitele, který ovlivňoval k ritickou teorii).227 Zlomovým vydáním byl ale výbor z M arcuse pod názvem K u ltu r u n d G esellschaft („K ultura a společnost“), kde byly publikovány tak é jeho eseje z ZFS z 30. let. O klikou p řes M arcuse a jeho vliv v USA objevovala něm ecká veřejnost neznám ou až utajovanou (ostře kritickou) neom arxistickou tra d ici IFS, ZFS a H orkheim erkreis. M arcuse se s ta l obecně znám ou postavou nejen v USA a západní Evropě, ale i v socialistických stá te c h .228 Jeho dílo vycházelo v desetitisícových n ák lad ech .229 Doba celkově dospívala do bouřlivého konce 60. let. V N ěm ecku v roce 1966 vznikla velká koalice CDU a SPD, k te rá ovládla politický prostor. K ulm inačním
bodem
této
konstelace
byly
N o tsta n d g e se tze
(„zákony
o
výjim ečném s ta v u “ dále NG; více o dobové politice viz k ap ito la 5).230 H aberm as
se
v této
situ aci
zú častn il
kongresu
m arxistického
SDS
D em okratie vor dem N o ts ta n d („Demokracie před stav em nouze“) se k terým udržoval styky od konce 50. let.
O rok později (1966) p o řád al SDS kongres
Vietnam —A n a ly se eines E xa m p les („V ietnam — analý za jednoho p řík la d u “) a hlavní refe rá t zde m ěl M arcuse a k ú častn ík ů m opět p a třil H aberm as a O skar N egt a cirka 2000 stu d e n tů . Kongres se volně prom ěnil v do té doby největší 227 Ernst Bloch byl význačný levicový intelektuál a nedogmatický marxista, který bývá spolu s György Lukácsem řazen do širšího myšlenkového okruhu IFS a KT. Proslavil se prací G eist der Utopie (“Duch utopie“, 1918), která patřila k hlavním identifikačním knihám starého IFS třicátých let. S Blochem spolupracoval i Habermas, když v roce 1964 převzal vedení IFS. Více k Blochovi viz např.: GEOGHEGAN, Vincent, Ernst Bloch. Routledge. London 1996. 228 Zúčastnil se osobně konferencí v jugoslávské Koršule (1964) a hegelovské konference v Praze (1966). 229 ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 306-311. Srovnej s: WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 667-704, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97. 230 Například významný filozof Karel Jaspers sepsal v této době práci Wohin treibt die Bundesrepublik („Kam míří Spolková republika“), ve které zavedl pojem „stranická Oligarchie“ pro popis politické situace v Německu a vyslovil obavu, že Německo je na cestě k autoritativnímu státu či k nové totalitě. Podobné závěry učinil také sociolog R a lf D ahrendorf v práci Gesellschaft und Demokratie in D eutschland („Společnost a demokracie v Německu“). Demokracii v SRN označil pouze za „institucionální“. Viz: Jaspers, Karl, Wohin treibt die Bundesrepublik? Tatsachen. Gefahren. Chancen., CO Verlag, München, 1966. Srovnej s: DAHRENDORF, Ralf, Gesellschaft und Demokratie in Deutschland, Piper Verlag, München, 1965.
73
dem onstraci proti válce ve V ietnam u. S tarý IFS a KT jakoby znovuožíval n a půdě SDS.
T ak
se
okolo
roku
1966
se
v N ěm ecku
začala
form ovat
levicová
in te le k tu á ln í fro n ta volně zahrnující SDS, M arcuse, haberm asovský IFS, N eu e K r itik (periodikum SDS) a F ra n k fu rte r H efte, n a k la d a te lstv í S u h r k a m p a Fischer. S touto frontou sym patizoval ta k é vlivný politicko-společenský tý d en ík D er Spiegel. Sym bolem n á v ra tu IFS ke kritickým kořenům bylo H aberm asovo prohlášení, že je tře b a n á v ra tu k m yšlenkám H orkheim erovy Traditionelle und kritisch e Theorie,231 2. červenec 1967 byl na dem onstraci proti šáhovi P ah láv ím u policií zastřelen stu d e n t Benno O hnesorg. T ato u d álost byla k ataly záto rem vzniku protestního h n u tí. V jeho rám ci kolovalo velké m nožství tex tů KT, zejm éna M arcuse, H orkheim erovy články z ZFS jako Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie, Die Ju d en u n d Europa či D er A u to ritä re r S ta a t („A utoritativní s tá t“), Adorno, H abrm as (např. S tu d e n t u n d P olitik) a další. Došlo i k dílčí recepci From m a, jak lze doložit analýzou nelegálních tisk ů m ezi stu d e n ty (viz pozn. 115). S tu d e n ti sam ozřejm ě
nečetli
pouze
KT,
kolovala
mezi
nim i
celá
m arxistická,
neom arxistická a další lite r a tu r a .232 Širokou recepci KT pro testn ím levicovým hnutím doložila ta k é k n ih a P e te ra M oslera Was wir wollten, was wir w urden („Co jsm e chtěli, jací jsm e byli“, 1977), k te rá byla p sá n a a k térem tehdejších událostí a spoluvytváří něm eckou recepci PH. M osler uvedl seznam knih, k teré měly ovlivňovat P H .233 Jed n alo se o zejm éna o lite ra tu ru neom arxistickou, 231 ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 312-322. Srovnej s : WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 667-704, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97. 232 V této souvislosti je možné odkázat na tabulku počtu nelegálních tisků jednotlivých autorů. Pro PH je signifikantní, že jí dominovali neomarxističtí a psvchoanalytičtí autoři. Na prvním místě se umístil W. Reich s 81 nelegálními tisky, na druhém místě již Horkheimer (39 tisků). Na 6. místě Adorno (24), na 7. Habermas (18) a hned za ním Fromm (17). V první desítce nalezneme Trockého, Lukácse, Korsche a Stalina - marxisty, byť nesrovnatelného ražení a zázemí. V tabulce figurovali všichni kmenoví pracovníci IFS včetně 2. generace (Negt, Schmidt). Tabulka nicméně nemůže sloužit jako nosný pramen pro analýzu toho, co opozice opravdu četla, neboť do nelegálních tisků se promítlo, jak byly které knihy dostupné (viz např. absence Marcuse). Viz: ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 378. 233 Mosler uvedl tyto knihy (chronologicky): Habermas, J., Student und Politik, 1961, Bloch, E., Erbschaft dieser Zeit, 1962., Adorno, T., The Authorian Personality, 1964, Sartre, J.-P., Marxismus und Existentionalism us, 1964, Marcuse, H., Triebstruktur und Gesellschaft, 1965, , Korsch, K., Marxismus und Philosophie, 1966, Marcuse. H., Der Eindimensionale Mensch 1967, Marcuse, H., Das Ende der Utopie 1967, Horkheimer, M., Kritische Theorie, 1968, Horkheimer, M., Adorno, T., Dialektik der Aufklärung, 1968, Lukács, G., Geschichte und Klassenbewußtsein,
74
psychoanalytickou a existencionalistickou a v
čele ale s tá la k ritic k á teorie
(M arcuse, Adorno, H orkheim er, popř. H aberm as). M im o p arlam en tárn í opozice začala v n ím at kritickou teorii a „ F ran k fu rtsk o u školu“ jako svou ideovou a teoretickou zák lad n u .234 T ato situace se ovšem zlom ila vlivem osobního pom ěru a u to rů kritické teoiáe k p ro te stn ím u h n u tí (viz kap ito la 6.3).
1968, Mao Ce Tung, Worte des Vorsitzenden Mao Tse-Tung, 1968, Sartre, J.-P., Kolonialismus und Neokolonialismus, 1968, Camus, A., Der Mensch in der Revolte, 1969, Reich, W., Die Funktion des Orgasmus, 1970, Reich, W., Die sexuelle Revolution, 1970. Viz MOSLER, Peter, Was wir wollten, was wir wurden. Studentenrevolte —zehn Jahre danach, Rowohlt Verlag, Reinbek bei Hamburg, 1977, str. 296-299. 234 ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 327-329, 373-385. Srovnej s: WIGGERSHAUS, R., c. d„ str. 667-704, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97.
75
4. kapitola - rekonstrukce kritické teorie 4.1 Poznám ky k pojm u k ritic k á teorie. A nalýza Z e its c h r iň fů r Sozialforschung Z analýz slovníků, encyklopedií a lexik vyplynulo, že KT je společenským i védam i považována za neom arxism us obohacený o psychoanalýzu, polem iku s tradičním
osvícenstvím
a
k u ltu rn í
k ritik u ,
k te rá
kritizovala
lib eráln í
kapitalistický systém . Na tom to m ístě je tře b a definovat m etodu, ja k bude (re)konstruována „kritická teorie“ či „kritické teo rie“. V prvé řad ě je zde provedena receptivní analýza pouze první generace kritick é teo rie : A dorna, M arcuse, H orkheim era a From m a (popř. Pollocka a B enjam ina). Proč nebude analyzována ta k é d ru h á haberm asovská a tře tí
ho n n eth o v sk á235 generace KT a proč není pojetí obou
jm enovaných a u to rů zakom ponováno do (zúženého) pojm u KT, ja k je zde definován? J e to z důvodu zatím neukončeného m yšlenkového vývoje k ritické teorie zejm éna u H aberm ase. H ab erm as ve své verzi KT rozvinul nový sm ěr kritického m yšlení, které se značně odklonilo od výchozích bodů adornovské a m arcusovské generace: n ap řík lad zdrženlivostí k psychoanalýze nebo odlišnou in terp retací
osvícenství
(H aberm as
ve
výsledku
A dorna
odsoudil
jako
iracionalistu)236. R eceptivní analý za h aberm asovské k ritické teorie by vyžadovala sam ostatnou m onografickou práci. Receptivní analý za d ru h é a tře tí generace KT bude celkově ponechána stran o u , což ale nepopírá, že pojem „kritická teorie“ je někdy ve filozofii a sociologii ch áp án obsáhleji: v kom plexnosti
první, d ru h é a
tře tí generace.237 Pojem k ritick á teorie je zde i pluralizován v „kritické teo rie“. Tím je vyjádřeno faktum , že i když a u to ři z o k ru h u IFS vycházeli ze stejného intelektuálního zázem í, přesto každý z nich vytvořil specifickou podobu kritické teorie (myšleni jsou zejm éna Adorno, H orkheim er, M arcuse a Fromm ). P ram enem , Z eitsch riň
fú r
s jehož pomocí lze sledovat genezi kritick é teorie, byl
Sozialforschung,
vydáván
v letech
1932-41.
Za
stěžejní
2,3 Axel Honneth (*1949) je soudobým ředitelem IFS (od roku 2001) a obecně je považován za vedoucího představitele třetí generace kritické teorie. Žák Habermase. 236 Viz: HABERMAS, Jürgen, Der philosophische Diskurs der Moderne, Suhrkamp, Frankfurt am Main, 1988. 2,7 Metodologický přístup, který KT omezuje na první generaci, není nijak výjimečný, ba naopak a zejména u historických přístupů je běžný. Stejně byty koncipovány elem entární studie k tématu Wiggershause, Jaye i dvojice Türcke-Bolte.
76
m onografické p ram en y jsou pokládány stu d ie před n ích m yslitelů KT: D ia le k tik dr A u fk lä r u n g H o rk h eim era a A dorna, E ros a n d Civilization a One D im ensional M an M arcuse a Escape from Freedom From m a. Tyto budou analyzovány a využity ke ko n stru k ci receptivních analýz. Z e itsc h rift fü r Sozialforschung - pod editorským dohledem H orkheim era byl trib u n o u , vývojovou základnou a lab o ra to ří KT. Byly zde publikovány odborné stu d ie a recenze z oblastí filozofie, sociologie, psychologie, historie, sociální politiky, ekonom ie a k u ltu ry (zejm éna lite ra tu ry a m uzikologie). Jeho n ad d iscip lin arita
odpovídala
vědecké
nadd iscip lin aritě
IFS.
ZFS
udržoval
m ezinárodní o kruh dopisovatelů, k teří publikovali recenze a výjim ečně i odborné studie. ZFS byl v tom to sm ěru do jisté m íry výjim ečným odborným periodikem , které nabízelo velm i solidní přehled o vývoji celého sp e k tra společenských věd. Nyní bude sledováno, ja k á té m a ta a studie dom inovaly jednotlivým ročníkům ZFS a k te ří tvůrci a m yšlenkové školy byli recipováni. V prvním ročníku (1932) byly publikovány n ěk teré velm i p o d statn é analýzy - zejm éna z hlediska prvních pokusů o sloučení neom arxism u a psychoanalýzy. A utorem obou stu d ií Über M ethode u n d A ufgabe einer analytischen Sozialpsychologie („0 m etodě a úkolu analytické sociální psychologie“) a D ie psychoanalytische C harakterologie
und
ih re
B e d e u tu n g
fü r
die
Sozialpsychologie
(„Psychoanalytická C harakterologie a její význam pro sociální psychologii“) byl Erich
From m ,
k terý
zde
zform uloval
koncept
freudom arxistické
„sociální
psychologie“. Později budou obě stu d ie podrobně analyzovány. H orkheim er publikoval první
m yšlenkové předobrazy
KT v esejích
B em erku n g en
über
W issenschaft u n d K rise („Poznám ky k vědě a krizi“) a jeho verzi spojení m arxism u
a
psychoanalýzy
v
G eschichte
und
Psychologie
(„Dějiny
a
psychologie“). KT byla v la te n tn í podobě skoro kom pletní, neboť segm ent neom arxistický a psychoanalytický obohacovaly m uzikologické a literá rn ě v ě d n í studie A dorna a L öw enthala.238 Ročníky 1933 a 1934 recipovaly ekonom ickou
238 FROMM, Erich, Über Methode und Aufgabe einer analytischen Sozialpsychologie, FROMM, Erich, Die psychoanalytische Charakterologie und ihre Bedeutung für die Sozialpsychologie; HORKHEIMER, Max, Bemerkungen über W issenschaft und Krise, IIORKHEIMER, Max, Geschichte und Psychologie, ADORNO, Theodor, Wiesengrund, Zur gesellschaftlichen Lage der Musik, LÖWENTHAL, Leo, Zur geschichtlichen Lage der Literatur; in: Zeitschrift für
77
k rizi239 a poskytly filozofické a n a k u ltu ru orintované analýzy. V ZFS již publikovali M arcuse a B enjam in.240 Obdobné byly roky 1935241 a 1936.242 Z hlediska KT byl zlomem rok 1937 (podobně jako první ročník 1932). Byly otištěny
pram eny,
H orkheim erovu
k te ré
esej
ustanovovaly
Traditionelle
KT.
V prvé
u n d k ritisc h e
řad ě
se
jednalo
Theorie p říp ad n ě
o
stu d ii
Philosophie u n d k ritisc h e Theorie („Filozofie a k ritick á teorie“), k tero u publikoval společně
s M arcusem .
From m
sh rn u l
em pirické
poznatky
stu d ií
předznam enávající E scape from Freedom (viz níže).243 V roce 1938 se au to rsk y prosazoval Adorno - From m již nepublikoval -, což odpovídalo postupným personálním
zm ěnám
v
IFS
(viz
výše).244
Ročníku
1939
dom inovala
H orkheim erova esej D ie Ju d e n u n d Europa („Židé a E vropa“) a eseje A dorna a B enjam ina.245 A zlomové byly ta k é SPSS 1940-41, neboť analýzy H orkheim era a A dorna předvídaly DA, k te rá k o n tin u á ln ě navazovala na m yšlenkový kvas ZFS, a M arcuse studií S o m e Sociál Im plications o fM o d ern Technology („N ěkteré sociální Sozialforschung, Jahrgang 1/1932, Institut für Sozialforschung Frankfurt a. M. (Hrsg.), C. L. Hirschfeld Verlag, Leipzig. 239 Viz např.: POLLOCK, Friedrich. Bemerkungen zur Wirtschftskrise, in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 11/1933, Institut für Sozialforschung Frankfurt a. M. (Hrsg.), Librairie Félix Alcan, Paris. 240 Viz.: MARCUSE, Herbert, Der Kampf gegen den Liberalismus in den totalitären Staatsauffasung, BENJAMIN, Walter, Zum gegenwärtigen gesellschaftlichen Standort des franzözischen Schriftstellers, HORKHE1MER, Max, Zu Bergsons Metaphysik der Zeit, HORKHEIMER, Max, Zum Rationalismusstreit in der gegenwärtigen Philosophie, LÖWENTHAL, Leo, Die Auffasung Dostojewski im Vorkriegsdeutschland; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang III/1934, Institut für Sozialforschung, Librairie Félix Alcan, Paris. 241 Viz např.: HORKHEIMER, Max, Bemerkungen zur philosophischen Antropologie, FROMM, Erich, Die gesellschftliche Grundlagen der m echanistischen Philosophie und die Manufaktur z oblasti sociální filozofie a např. MANDELBAUM, Kurt, Neue Literatur zum Planwirtschaft z oblasti ekonomické. In: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang IV/1935, Institut für Sozialforschung, Librairie Félix Alcan, Paris. 242 ROTTWEILER, Hektor (pseudonym T. ADORNA, autorem byl tedy Adorno), Über Jazz, LÖWENTHAL, Leo, Bemerkungen über Ibsen; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang V/1936, Institut für Sozialforschung, Librairie Félix Alcan, Paris. 243 Viz HORKHEIMER, Max, Traditionelle und kritische Theorie, HORKHEIMER, Max a MARCUSE, Herbert, Philosophie und kritische Theorie; FROMM, Erich, Zum Gefühl der Ohnmacht; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang VI/1937, Institut für Sozialforschung Frankfurt, Librairie Félix Alcan, Paris. 244 Viz ADORNO, Theodor, W., Über den Fetischcharakter in der Musik. Do tohoto rčníku se také prosadil Karl Wittvogel studiemi o Čine, viz WITTVOGEL, K., A., Die Theorie der orientalischen Gesellschaft, WITTVOGEL, K., A., Die sozioökonomische Struktur China; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang VII/1938, Institut für Sozialforschung, Librairie Félix Alcan, Paris. 24r’ HORKHEIMER, Max, Die Juden und Europa, ADORNO, Theodor, W., Fragmente über Wagner, ADORNO, Theodor, W., On Kirkegaard's Doctrine of Love, BENJAMIN, Walter, Über einige Motive bei Baudelaire; in: Studies in Philosophy and Social Science, Volume VIII/1939, Institute of Social Research, New York.
78
dopady m oderní technologie“) n a stín il m yšlenky, k te ré rozvedl v E ros a n d Civilization a ODM.246 A Pollock rozvinul tezi o stá tn ím k a p ita lism u (viz níže).247 S h rn u tí geneze KT v ZFS ukazuje zlomové ročníky 1932, 1937 a 1 9 4 0 41. V roce 1932 vyvinul From m freudom arxistický koncept sociální psychologie. Počátkem následující fáze byly roky 1936 a 1937, kdy byly mimo ZFS vydány S tu d ien über A u to r itä t u n d F am ilie a H o rk h eim er postuloval KT filozofickou eseji
Traditionelle
und
k ritisc h e
Theorie.
Tyto
roky
byly
obratem
od
from m ovského em pirického IFS k více teoreticky zam ěřen ém u adornovském u. D ruhá vývojová fáze KT vrcholila v letech 1940-41. Ve studiích posledního ročníku ZFS (SPSS) nalézám e m yšlenky později rozvedené v DA a ODM. ZFS doložitelně sloužil jako vývojová zák lad n a syntetických stu d ií KT. From m , H orkheim er a Adorno a M arcuse zde zform ulovali teze Escape from Freedom (1941), D ia lek tik der A u fk lä r u n g (1944), E ros a n d C ivilization (1955) a One D im ensional M an (1964).248 Při z am ěřn í pozornosti n a celkovou publikační činnost vyplývá, že H orkheim er publikoval 21 studií, Adorno 8 - zejm éna v ročnících 1938 až 1941 M aruse 7, From m 6 - do roku 1937 -, L öw enthal 6, B enjam in 5 a Pollock 4. I to napovídá o s tru k tu ře IFS potažm o KT. Kdo byl v ZFS recenzován? R. Aron, N. Berdajew, H. B ergson249, A. B ernstein, L. Blum , C. B ru ck h ard t, R. C arnap, F. Deák, J. Dewey, W. D ilthey, E. D ürkheim , S. F reu d , G. F riedm ann, A. G ehlen, N. H a rtm a n n , F. A. H ayek, M. H eidegger, E. H usserl, K. Ja sp e rs, E. Jü n g e r, C. G. Jung, K. K autsky, H. L é v y B ru h l, T. L itt,
B. M alinow ski, L. von M ises,
J.
Piaget, B. R ussell, C. Schm itt, G, B. Shaw , O. Spann, O. Spengler, E. L. Thorndike. Ze sta ršíc h osobností G., W., F. Hegel, J., G. Fichte, O. Crom well, R. D escartes, K. M arx, F. Engels.
246 Toto číslo bylo významné pro recepci KT v PH. Zejména Marcusova studie Some Social Implications o f Modern Technology sehrála roli v objevování KT pro Dutschka - viz kapitola 6.2.4. 247 ADORNO, Theodor, W, On Popular Music, HORKHEIMER, Max, Art and Mass Culture, HORKHEIMER, Max, The End of Reason, MARCUSE, Herbert, Some Social Implications of Modern Technology, POLLOCK, Frederick, State Capitalism; in: Studies in Philosophy and Social Science, Volume IX/1940-41, Institute of Social Research, New York. 248 Viz Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 1932-1938 a Studies in Philosophy and Social Science, Volume 1939-1940-41, Institut für Sozialforschung Frankfurt a. M. (Hrsg.), C. L. Hirschfeld Verlag, Leipzig, Librairie Félix Alcan, Paris.a Institute of Social Research, New York. 249 Bergsonovo jméno bylo v ZSF recipováno doopravdy často, i to dokládá určující vliv Bergsona na intelektuální diskurz 30. let.
79
V filozofie,
intencích psychologie,
H orkheim erova
sociologie,
ekonom ie
n addisciplinárniho a
antropologie,
IFS a
ze
byla
recipována
sta ršíc h
m yšlenkových trad ic něm ecký idealism us, osvícenství a m arx ism u s.250 4.2 Poznám ky k rek o n stru k ci k ritické teorie Ja k ý m způsobem bude rek o n stru o v á n a KT? M etodologickou nesn ází v práci s KT je její prom ěnliovost zaprvé v čase a z ad ru h é u každého z hlavních autorů. Proto byla zvolena m etoda chronologická a individuální. Geneze KT ta k bude sledována v čase u jednoho a u to ra . R ekonstrukce bude chronologicky započata From m em . N ásledovat bude rek o n stru k c e H orkheim erovy a Adornovy KT, k teří vytvořili osu KT a jako poslední bude z rek o n stru o v án a k ritick á teorie M arcuse, neboť byla dotvořena až v 50. a 60. letech. Tím je stanoveno období geneze KT. Vytyčené rozm ezí lze o h ran ičit roky 1932 - poprvé byl vydán ZFS a From m form uloval freudom arxism us - a rokem 1964, kdy byla vydána poslední syntetická práce KT první generace — One D im ensional M an. V a ria n tn ím m ezníkem by mohl být ta k é rok 1969, ú tlu m pro testn íh o h n u tí a sm rt A dorna. E lem entárním
časovým úsekem
KT bylo d esetiletí 1932 - 1942, kdy byl
form ulován její m yšlenkový půdorys a naplňoval se dějinný rám ec zahrnující ekonom ickou krizi, nacism us, stalin ism u s, světovou válk u a holocaust. M yšlení kritické teorie, v rám ci této kapitoly rek o nstruované, bude poté aplikováno k určení recpčního v z ta h u vůči vybraným fenom énům nové levice (protestní h n u tí šedesátých let, RAF, s tra n a Zelených) v kap ito lách šest až osm. 4.3 K ritická teorie E richa F rom m a 4.3.1 R ané stu d ie z Z eitsch rift fü r Sozialforschung a S tu d ie n über A u to r itä t u n d Fam ilie From m ova KT se začala form ovat stu d ií Über M ethode u n d A u fg a b e einer analytischen Sozialpsychologie, publikovanou v ZFS v roce 1932. From m zde přesvědčoval o n u tn ém sjednocení (neo)m arxism u a Freudovy psychoanalýzy. Osvojil si psychoanalytickou tezi, že za lidským vědom ím a chováním stojí 260 Viz Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 1932-1938 a Studies in Philosophy and Social Science, Volume 1939-1940-41, Institut für Sozialforschung Frankfurt a. M. (Hrsg.), C. L. Hirschfeld Verlag, Leipzig, Librairie Félix Alcan, Paris.a Institute of Social Research, New York.
80
nevědomé pudy — personifikované jako Eros a Thanatos. P íija l předpoklad, že lidská psychika se form uje v ran é m dětství a podstatou psychického zdravého jednotlivce je uspokojení pudových potřeb spojené se zdařilou socializací. Na tomto základě From m postavil koncept sociální psychologie jako podpůrné vědy m arxism u a historického m aterialism u . Vycházel z hypotézy, že pokud p latí psychoanalytická východiska pro jednotlivce, jsou aplikovatelná ta k é n a celé společenské tříd y : „ Wenn sie (Psychoanalyse) im Triebleben, im U nbew ußten, den S c h lü sse l zu m Verständnis m enschlichen V erhaltens gefu n d en hat, so m u ß sie auch b erechtigt um im sta n d e sein.
W esentliches
über die H in terg rü n d e gesellschaftlichen
Verhaltens auszusagen. ‘251 Za pojítko Freudovy psychoanalýzy a m arx ism u označoval m aterialistick é (biologické) východisko a přesvědčení, že vědom í není p rim á rn ě form ováno subjektem , ale odjinud — nevědom ím v psychoanalýze a společenským i silam i v m arxism u. Vzhledem k tom u, že F re u d opakoval, že společenský a sociální rozm ěr jsou p o d statn ý m i body jeho učení, From m se dom níval, že koncept sociální psychologie n a F re u d a navazuje, ba jej rozvíjí. Sám zform uloval možnou výtku vůči sociální psychologii - F re u d stanovil, že se psychika rozvíjí v ran ém dětství. Ale jak é ran é d ě tstv í m ěla m ít společnost jako celek? A jednotlivé společenské třídy? Klíčem k tra n sm isi m ěl být rodina. From m rodinu označil za m édium společenské třídy, do k teré je situována. Zcela tedy vycházel z M arxova pojetí společnosti jako společnosti tříd n í. J in a k řečeno, společenská tříd a m ěla význam ně form ovat vědom í rodiny, k te rá k ní tříd n ě spadala, a tím tak é psychiku v této rodině vychovávaného d ítě te : „Die F am ilie is t das M edium , durch das die G esellschaft, bzw. die K lasse die ih r entsprechende, E rw achsenen
fü r
sie
a u fprägt/
spezifische die
F am ilie
S tr u k tu r is t
dem
K in d
und
die psychologische
d a m it A g e n tu r
dem der
Gesellschaft. ‘252 251 FROMM, Erich, Über M ethode und Aufgabe einer analytischen Sozialpsychologie; in : Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 1/1932, str. 31 252 Tamtéž, str. 35.
81
Pro F rom m a byl ten to složitý a odvážný k o n s tru k t postačující jako zá k la d n a k elem en tárn ím u tém a tu , ja k obohacuje psychoanalýza a sociální psychologie m arxism us. Předložil tezi, že M arx a Engels v zau jetí společenským celkem zapom něli zakom ponovat psychologii: „Das B ew u ß tsein der M enschen i s t fü r M a rx n u r zu verstehen a u s ihrem gesellschaftlichen Sein, a u s ih rem irdischen, realen, eben durch den S ta n d der P ro d u k tiv krä fte bedingten Leben. “253 Sociální
psychologie
m ěla
rozšířit
m arxism us
o opom inutý
psychický
a
psychologický segm ent: „Die P sychoanalyse k a n n die G e sa m ta u ffa ssu n g des historischen M a te ria lism u s an einer g a n z b e stim m te n S telle bereichen, näm lich in der um fassenderen K e n n tn is eines der im gesellschftlichen P rozeß w irksam en F aktoren,
der
B esch a ffen h eit des M enschen selbst, se in e r „ N a tu r“.254 Psychoanalýza se pod From m ovým a ru k a m a prom ěnila v pom ocnou n a u k u m arxism u. Pokračoval, že psychoanalýza je hledanou disciplínou, k te rá o d stra n í nedostatky m arxism u: „Der h istorische M ateria lism u s verlangt eine Psychologie, d. h. eine W issenschaft von den seelischen E igenschaften des M enschen. E r s t die P sychoanalyse h a t eine Psychologie geliefrt, die fü r den historischen M a teria lism u s brauchbar ist. “255 Podtrženo
a
sečteno.
From m
odhalil
nebo
se
dom níval,
že
odhalil,
že
psychoanalýza m ůže být obohacujícím prvkem pro historický m ate ria lism u s (m arxism us). Sum arizoval: „Es ergibt sich also a u s der V erw endung der P sychoanalyse in n erh a lb des historischen M a te ria lism u s eine V erfeinerung der M ethode, eine E rw e ite ru n g der K e n n tn is der im gesellschaftlichen P rozeß w irksam en K räfte, eine noch größere S ich e rh e it sow ohl im
V erständnis h isto risch er A b lä u fe als in der
253 Tamtéž, str. 44. 254 Tamtéž, str. 45. 255 Tamtéž, str. 46.
82
Prognose k ü n ftig e n gesellschaftlichen geschehens u n d sp eziell vollkom m ene V erständnis der Ideologien.i<256 „Innerhalb der A u ffa s s u n g des historischen M a te ria lism u s fin d e t die a n a lytisch e Psychologie ein d e u tig ih ren P latz. “25? Pro vývoj From m ovy KT a IFS m ěla vyšší dopad d ru h á studie z ZFS (1932): D ie psych o a n a lytisch e Charakterologie u n d ihre B e d e u tu n g f ü r die Sozialpsychologie.
Tyto
dvě
byly
prezentovány
jako
spojité
nádoby
a
představovaly program ový m an ifest IFS první poloviny 30. let. N ejprve tlum očil Freudovu charakterologii a následovně ji opět aplikoval n a společenské třídy. F reud m ěl podle F rom m a objasnit, že potlačování sexuální energie libida258 vede k neurózám a k poruchám osobnosti. J a k podle něj libido vznikalo? From m tlum očil F reu d a a jeho stu d ii C h a ra kter u n d A n a le ro tik („C harakter a a n á ln í ero tik a“, 1908). P sychoanalýza rozlišovala dvě ra n é fáze - orální a an áln í. O rální fáze vznikala vztahem dítěte a m atky v souvislosti se sáním z prsu. Tuto fázi později n ah razo v ala fáze anální, nicm éně v psychické s tru k tu ře jednotlivce byla v latenci
předchozí
fáze
n a trv a lo
uchována.
Pokud
byl
vývoj
v této
fázi
zproblem atizován (zafixován), projevilo se to později v podobě nad m ěrn é obliby cucání, žvýkání, kouření, ale tře b a i v podobě obtíží s p řijím áním potravy. O rální fázi dom inoval narcism us. Fáze an áln í v znikala až s p rv n í vědom ou sam o statn o u činností dítěte, s vym ěšováním . S ek rem en t byl vn ím án jako první prožitek vlastnictví a chození n a stolici jako p rv n í sp ln ěn á povinnost. T ato fáze m ěla být později p řek o n án a fází genitální, ale opět z ů stáv ala la te n tn ě v nevědom í usazena. A pokud an áln í fáze neproběhla správně, jednotlivec m ěl tendence k pečlivosti až pedantství,
k shrom ažď ování m ajetku,
spořivosti,
a zvýrazněným
vztahem
256 Tamtéž, str. 49-50. 257 Tamtéž, str. 54. 258 Freudovské pojmy procházely u něho amotného vývojem, proto zde jsou opřeny o dnešní standardní interpretace těchto pojmů. Höschl libido popisuje takto: „Hnací silou je pudová energie sexuální povah y —libido. Ve vývoji dítěte m ůžeme sledovat, ja k se stá v a jí zdrojem libidinózních pocitů různé oblasti těla. Právě to vedlo Freuda k e stadiaci lidského vývoje. "Viz HOSCHL, Cyril, LIBIGER, Jan, ŠVESTKA, Jaromír, Psychiatrie, Tigis, Praha, 2002, str. 187-188. Srovnej s: „ V duševním životě člověka se uplatňuje sexuální energie (libido) spojená s puzením k dosahování slasti. Zam ěření libida se vyvíjí od raného d ě ts tv í a prochází následujícím i fá zem i•' orální, anální apo určitém období latence g en itáln í (...) v - NAKONECNY, Milan, Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha, 1997, str. 308.
83
k povinnosti. Dle F re u d a vznikal v a n á ln í fázi sklon k sadism u spojený s touhou po moci, „vlastním p o řád k u “, po „m ít““.
Poslední vývojovou fází byla fáze
genitální, k te rá se odehrávala ve znam ení p ře s u n u libida do gen itáln í oblasti. Byla spojována s pozitivním vztahem k druhým
lidem ,
s budováním
ke světu, s láskou a se sym patiem i
v lastn í vůle.
O proti rigidním u
o rálním u
a
análním u stu p n i disponovala schopností zrán í a vývoje. P otud From m tlum očil Freuda;
jeho
v lastn í
inovace
začaly
v okam žiku,
kdy
se
v souvislosti
s m yšlenkam i výše anayzované stu d ie dom níval, že popsanou charakterologii lze aplikovat n a společenské třídy: „Für diejenigen C harakterzüge, die in n erh a lb ein er b e stim m te n W irtschafts- u n d G e se llsc h a ftsstru k tu r bzw. innerhalb ein er b e stim m te n K lasse am brauchbarsten sind, die ein In d iv id u u m am m eisten in nerhalb d ieser G esellschaft fördern, b e ste h t etw as, was wir als „soziale P rä m ie “ bezeichnen m öchten u n d was bew irkt, daß sich der C harakter der „norm alen “, d.h. in dieser G esellschaft als „ gesund“ gelten d en M enschen im
S in n e der S tr u k tu r dieser G esellschaft
anpaßst. ‘"259 J a k é společenské a dějinné form ace dle F rom m a vykazovaly jakou charakterologii?
From m
rozlišoval
bizarn ě
znějící
pojmy
jako
„genitální
středověk“ a „anální k a p ita lism u s“. S tředověká m e n ta lita m ěla být p rim á rn ě orientovaná na dosažení spásy a štěstí. Z tohoto h led isk a ji bylo m ožné s pomocí psychoanalytické term inologie označit jako „g en itáln í“. Ale v 16. až 19. století — zejm éna pod vlivem p ro te sta n tism u a jeho m orálky260
— došlo k prom ěně
společnosti a člověka, pohledem psychoanalytika k regresi: „Die E ig en a rt des kapitalistisch-bürgerlichen G eisteß lä ß t sich zu n ä c h st am leich testen s n e g a tiv beschreiben, durch das, was er im
Vergleich m it dem
vorkapitalistischen Geist, etw a dem des M ittela lters, n ic h t hat-' L eb en sg lü ck u n d
259 FROMM, Erich, Die psychoanalytische Charakterologie und ihre Bedeutung für die Sozialpsychologie, in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 1/1932, str. 267. Fromm ve svých pojednáních o morálce protestantism u vycházel z Maxe Webera, na kterého odkazoval. 260 Standardním weberovským pramenem k tomuto tématu je proslavené pojednání Die protestantische E tik und der G eist des K apitalism us (1904). V českém překladu in : WEBER, Max, Metodologie, sociologie a politika, Oikoymenh, Praha, 1998, str. 182-242.
84
L eb en sg en u ß is t fü r die bürgerliche P syche n ic h t m e h r selbstverständlich b ejahter Zw eck, dem das H andeln u n d sp eziell das w irtschaftliche d ie n t.11261 Začala dom inovat m en ta lita , k terou psychoanalýza popisovala jako „an áln í“. From m
využil
odkaz
sociologa
M axe
W ebera
(viz
pozn.
152)
a
popsal
p ro te sta n tsk o u (puritánskou) m orálkou L u th e ra a K alvína jako takovou, kde nabývaly na význam u povahové rysy jako vztah k povinnosti, p ed an tstv í, spořivost, shrom ažď ování m ajetku, potlačování sla sti - zejm éna sexuality % apod. M ěla
tak é
sto u p a t
prestiž
bo h atstv í
a
m ajetku
— hodnoty,
k teré
ve
tradicionalistické (středověké) m en ta litě nebyly vyzdvihovány262. V znikala nová „kapitalistické m o rálk a“: „Der b ü rg e rlic h e G eist brin g t h ierein eine entschiedende u n d g a r n ic h t zu übersehende Ä n d e ru n g • das G lück h ö rt auf, selb stverstä n d lich er Z w eck des L ebens zu sein, u n d etw a s anderes n im m t die O berste S telle der W erte ein- die Pflicht. ‘263 Bylo obráceno hodnocení chudoby — k řesťan sk á ctnost se s ta la znam ením lenivosti a From m ovou in te rp re ta c í p ro te s ta n ts tv í paradoxně
n ed o statk em
zbožnosti (chudoba jako tre s t Boží). M ezilidské vztahy byly zasaženy, klesala m íra soucitu. B ližní začali být vním áni nejprve jako konkurence.: „Diese M itleid slo sig keit ersch ein t im B ew u ß tsein
des bürgerlichen G eistes
kein esw eg s als etw a s U nethisches. ‘“ 264 From m s oporou v psychoanalýze popsal k ap italistick o u společnost: „Als die H a u p tch a ra kterzü g e des bürgerlichen G eistes glaubten w ir a n n eh m en zu d ü rfe n •' ein erseits die E in sch rä n k u n g des G enusses als S e lb stzw e c ks (speziell der Sexualität), den R ü c k zu g von der Liebe u n d die E rse tzu n g dieser P ositionen durch die lu stvo lle Rolle des Sparens, S a m m e ln s u n d B e sitze n s als Selbstzw eck, 261 Tamtéž, str. 270. 262 Weber popisoval tradicionalismus a jeho oporu v biblickém „dni učinil zadost" jako hlavní překážku šíření kapitalismu 19. a 20. století. Poukazoval na neúspěch kapitalistických strategií v tradicionalistických regionech, kde se např. zvyšování platů míjelo účinkem: dělníci začali méně pracovat s odkazem na uvedené rčení. Srvnej s: WEBER, Max, c. d., str. 207-215. 263 Tamtéž, str. 270. 264 Tamtéž, str. 273.
85
der P flich terfü llu n g als obersten Wertes, der rationalen „ O rd en tlich keit“ u n d der m itleidlosen B ezieh ungslosigkeit zu m M itm enschen. i<265 N ení
n u tn é
zdůrazňovat,
že
ve
From m ově
pojetí
se
s ta la
(buržoazní)
k a p ita listic k á m oráka a m e n ta lita prototypem psychicky nedospělého an áln íh o ch arak teru : „Vergleichne wir diese C harakterzüge m it den oben dargestellten typischen Zügen des analen w eitgehende
C harakters, so fä llt ohne w eiteres auf, daß h ie r eine
Ü b erein stim m u n g
vorzuliegen
scheint.
W enn
diese
Ü b erein stim m u n g tatsächlich zu triff, so wäre die A n n a h m e gerechtfertigt, daß die fü r den M enschen der bürgerlichen G esellschaft typische libidinöse S tr u k tu r durch eine V erstä rku n g der analen Libidiposition ch a ra kterisiert ist. ><266 Z konstruoval zásad n í teze, k teré se staly určující pro em pirické výzkum y IFS. K vintesencí an a lity k a p ita lism u společnosti m ěl být c h a ra k te r nižších střed n ích m alom ěstských (šosáckých) vrstev. N aopak p ro le ta riá t si m ěl lépe uchovat genitální zralost (spolu s velkoburžoasií). N akonec From m postavil do pro tik lad u m arxism us - jako středověk v m odernější podobě usilující o hodnoty svobody, vzájem nosti a š tě s tí
a jeho „genitální c h a ra k te r“ - a reg resiv n í „anální
k a p ita lism u s“ in te rp re tv a n ý jako antropologický úpadek: „Es se i h ie r n u r a u f den G egensatz hingew iesen zw ischen der E in ste llu n g des M arxism us,
der
die
m enschliche
W ürde
u n d F reih eit
e rst je n s e its
der
w irtschaftenden T ä tig k e it sieht, der fü r je d e n M enschen bedingungsloses re ch t a u f G lück
und
B efried ig u n g
fordert,
der
den
verdinglichen
C harakter
m enschlicher B eziehungen im K a p ita lism u s k ritisiert, u n d den analen Zügen des bürgerlichen Gesites, der diesen M a rx ism u s im S in n e der F orderung einer G leichheit der den einzelnen zu g e te ilten Proportionen typisch m iß v e rste h t.261 Povstaly závažné otázky. J a k doložit hypotézu o (úpadkové) a n a litě středních tříd a kap italism u ? A zejm éna —ja k doložit hypotézu o (zralé) g en italitě
265 Tamtéž, str. 274. 266 Tamtéž, str. 274. 267 Tamtéž, str. 276.
86
pro letariátu ?
From m y variace
na F re u d a
a W ebera vedly k em pirickém u
výzkum u psychických s tr u k tu r společenských vrstev s hlavním cílem ověřit M arxovy teze o p ro le ta riá tu
a stře d n í tříd ě. T akto vznikl p rvní koncept
freudom arxism u a kom ponenta KT ve sloučení obou společenskovědních m odelů. From m , KT a IF S věřili,
že psychoanalýzou obohacený m arxism us bude
význam ným příspěvkem k vybudování socialistické společnosti: „ Wie w ichtig die A n a ly se der spezifischen C harakterzüge des p ro letariats fü r das V erständnis
des Sozialism us,
fü r
die
Ursachen
sein es Erfolges
wie
der
W iderstände gegen se in e V erw irklichung im P roletariat sind, b raucht n ich t beseonders b e to n t zu werden. “26S Analýzy zde in terp reto v an ý ch stu d ií se sta ly základnou From m ovy KT, kterou rozvedl v S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie (1936, dále ta k é SAF)269 Před analýzou SAF je n u tn é u v ést n ěk teré dějinné kontexty. V roce 1932 psal From m ve F ra n k fu rtu a Něm ecko bylo stále dem okracií, v roce 1936 žil v New Yorku a N ěm ecku vládl nacism us. Politickou moc v SSSR s konečnou p latn o stí uchopil S talin a zahájil system atický teror, k terý vyvrcholil v m oskevských procesech
v roce
1936.
O
dosažení
b e z tříd n í
společnosti
a
svobody
v kom unistickém SSSR nem ohla být řeč.270 IFS v SAF publikoval pouze část výsledků em pirických výzkum ů, neboť nevyznívaly pro m arxism us nejlépe. Vycházelo najevo, že p ro le ta riá t se svým c h a ra k te re m a m entalitou podobá m alom ěšťáctvu a vykazuje „anální rysy“. M arxova teze o výlučnosti p ro le ta riá tu byla omylem. P ro le ta riá t m izel a stáv al se (kapitalitickou) stře d n í třídou. M arxism us se ocit v polovině 30. let v systém ové krizi. Politicky byl zdecim ován fašism em a nacism em . M arxistická levice — ko m u n isté a sociální dem okraté -
268 Tamtéž, str. 276. 269 Institut für Sozialforschung (Hrsg.), Studie über Autorität und Familie, Libraire Félox Alcan, Paris, 1936. 270 Kmenoví analytici IFS byli od počátku formováni nedogmatickým marxismem, zejména Lukácsovou a Korschovou interpretací Marxe (s akcentem na jeho hegeliánské kořeny). Dílčí teoretický nesoulad však nezabraňoval úzkým kontaktům IFS se sovětskými badatelskými pracovišti např. moskevským Marx-EngelsTnstitutem, zejména v období Grünbergovy éry. Viz WIGGERSHAUS, Rolfe, d., str. 19-48. Srovnej např. s ; KELLNER, Douglas, Critical Theory, Marxism and Modernity, Polity Press, Oxford, 1989, str. 9-12.
87
nevytvořili účinnou fro n tu p ro ti jeho prosazení. Sovětský k om unism us byl dokladem , že realizace socialism u nebude jednoduchá.271 From m reagoval. O proti roku 1932 v SAF akcentoval výzkum m en ta lity k ap italistick é společnosti jako celku, bez akcentace jedné společenské třídy. Pokládal novou otázku —proč k a p ita lism u s ustoupil to ta lita rism u ? Odpovídal, že (p ro testan tsk á) k a p ita listic k á m orálka a z ní vyplývající výchova form uje a u to ritá řsk é sadom asochistické charaktery, k teré byly jen synonym em pro výše popsaný a n á ln í c h a ra k te r (viz sklon a n á ln í fáze k sadism u). V rodinách mělo m asově
docházet k
výchově,
k tero u
charakterizovalo
potlačování
Ega212,
dom inance otce (nositele společenských hodnot) — obecně Superega a potlačená nejsilnější pudová složka Id. D ůsledkem byly slabé indiv id u ality s potlačenou pudovou složkou (zejm éna sexualitou) a to u h a po vyšší moci. Slabé Ego bylo náchylné k m anipulaci a hypnotizaci. M asochism us
- dobrovolné podřízení se
a u to ritě a vyšší moci - se kom penzačně a sym bioticky m ísil se sa d ism em proti slabším , např. etnickým či náboženským m enšinám : „M uss m a n d a ra u f verzichten, den eigenen W illen gegen den des S tä rk e re n durchzusetzen, so bleibt doch der G enuss das G efühl der M a ch t durch die schrankenlose H errschaft über den Schw ächeren. “~7:s Sadom asochistický c h a ra kte r m ěl být typický pro k a p italistick o u společnost, do které
byl
z a h rn u t
již
i
p ro le tariá t.
Stále
ale
From m
rozlišoval
mezi
271 Viz WIGGERSHAUS, R. c. d., str. 161-164, 171-176. Srovnej s : TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 21-44. 272 Koncept osobnosti Iď Egcr S uper ego procházel u Freuda vývojem. Pro zdejší účely je využíváno dnes standardní zavedení těchto pojmů, jak jsou vyloženy v encyklopediích psychoanalýzy, psychologie a psychiatrie. Český znalec psychoanalýzy Höschl popsal strukturu Id-E goSuperego takto^ „Freudpřich ází s hierarchickým dělením osobnosti na tři vrstvy (subsystém y) —Id, Ego a Superego. Právě nevědom é Id považuje Freud za rezervoár pudových procesů jednajících v souladu s principem slasti. Podle principu rea lity jadná naopak z Id se vyvíjející Ego, k te ré má kontakt s reálným světem a k te ré dokáže n aši žádostivost přizpůsobovat skutečným možnostem. Z Ega se vyvíjí Superego, což je složka vznikající interorizací vnějších požadavků dospělých osob, která zahrnuje náš Ego-ideál i naše svědomí. “Viz HÖSCHL, Cyril, LIBIGER, Jan, ŠVESTKA, Jaromír, Psychiatrie, Tigis, Praha, 2002, str. 188. V podstatě identický popis le možné dohledat u psychologa Milana Nakonečného. Srovnej s^ NAKONECNY. Milan, Encyklopedie obecné psychologie, Academia, Praha, 1997, str. 308-309. 273 FROMM, Erich, Theoretische Entwürfe über Autorität und Familie. Sozialpsychologischer Teil; in: Institut für Sozialforschung (Hrsg.), Studie über Autorität und Familie, Libraire Félox Alcan. Paris. 1936. str. 117.
m alom ěšťáctvem a p ro le tariá te m . Tvrdil, že sadom asochism us se nejčastěji vyskytuje v m alom ěšťáctvu, v p ro le ta riá tu také, ale m éně.274 Posledním zastav en ím n a cestě k E scape from Freedom byla poslední studie pro ZFS z roku 1937 Z um G efühl der O hnm acht.215 From m rozvinul n astín ěn é
teze
nyní
opřené
o psychoterapeutickou
praxi,
kterou
v USA
provozoval. Zopakoval závěry ze SAF o sadom asochostickém ch a ra kteru a doplnil je pozorováním, že je pro te n to c h a ra k te r typický pocit bezmoci a ap atičn o st — nevíra schopnosti zm ěnit sebe sam a v lastn ím i silam i. Kořeny takovéto psychické stru k tu ry opět m ěly s a h a t do m en tality a m orálky p ro te sta n tism u potažm o kapitalism u. Byla zopakována jednu z e le m en tá rn íc h tezí KT, že společnost k ap italism u dosáhla nevídaného m ate riá ln íh o bohatství, ale z a p la tila za to psychologicko-antropologickou regresí: „In der bürgerlichen G esellschaft b e ru h t der W ert des M enschen a u f se in e r ökonom ischen L e istu n g fä h ig keit. (...) M enschen die ökonom isch k e in e P otenz darstellen, s in d le tz te n E n d es auch m enschlich unbeachtlich. “276 4.3.2 Escape from Freedom —S tra c h ze svobody V
Escape from Freedom („Strach ze svobody“, prvně publikováno 1941)277
podal From m první m onografickou podobu KT. Escape from Freedom (dále i EF) zde bude začleněn do kon tex tu KT a IFS. V roce 1941 From m v IFS již nepracoval; byl ta k EF ještě kritickou teorií? Lze přesvědčivě argum entovat, že ano. System aticky byla s h rn u ta té m a ta sledovaná od roku 1932 a rozveden koncept sadom asochistického charakteru, poprvé pojm enovaný v SAF (1936), který ale i zde rozvíjel freudom arxistickou teorii předloženou v ZFS v roce 1932. EF vznikal v letech 1936-1940, tedy z v ětší č ásti v době, kdy byl F rom m vedoucím analytikem IFS. E F byl dokonce původně psán jako příspěvek do publikační řady IFS. Dále IFS se k E F h lásil i p řes rozchod s From m em , ja k je p a trn é z recenze 274 Tamtéž, str. 77-135 275 FROMM, Erich, Zum Gefühl der Ohnmacht, in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang VI/1937, Libraire Felix Alcan, Paris, str. 95-118. 276 Tamtéž, str. 113. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 95-118. 277 FROMM, Erich, Escape from Freedom, Rinehart&Comapany, New York-Toronto, 1941(česky jako Strach ze svobody, Naše vojsko, Praha, 1993). Poznámka k názvu: Escape from Freedom byl název prvního amerického vydání. V Británii kniha vyšla ve stejném roce jako The Fear from Freedom, který se v rámci frommovského bádání také ujal.
89
n a EF v ZFS 1940-41. Je jí a u to r E rn e st Schachtel k n ih u vysoce cenil a byla začleněna do přím ého kontextu výzkum né práce IFS v 30. letech.278 T aké W iggershaus, p řed n í znalec IFS a KT, označuje E F za From m ovu verzi k ritické teorie vycházející z práce IFS v 30. letech .279 Z tohoto hlediska by naopak E scape from Freedom m ohl a m ěl být označován za první ucelenou system atizující podobu kritické teorie, za její u n ik á tn í pram en, m onograficky dokládající ra n é stádium KT. EF byl publikován za války a touto událostí byl —jako celá KT — poznam enán. E F je dělen do sedm i kapitol. V prvních dvou je nastoleno tém a svobody a individuace a vedena polem ika s M arxem a F reudem . D ále je znovu analyzována reform ace a p ro te sta n tism u s V čtvrté kapitole je p řed sta v en jednotlivec po n á stu p u k apitalism u. V páté kapitole u k á z án y m echanism y ú n ik u ze svobody, v šesté proveden rozbor nacism u a v poslední n a s tín ě n a vize sp o n tá n n í existence jako odpověd na s tra c h ze svobody. Úvodem byla položena otázka, ja k je možné, že když se lidský d ru h stal pánem a pomocí vědy a techniky z p ře trh a l po u ta přírody, a jednotlivec se osvobodil od moci církve a šlechty, přesto nebylo dosaženo a u te n tic k é svobody, ba byla pozbývána280, ja k dokládal dom inující nacism u s281: „It is the th esis o f th is book th a t m o d e m m an, fre e d from th e bonds o f preindividualistic society, which sim u lta n e o u sly gave h im se c u rity a n d lim ite d him ,
278 SCHACHTEL, Ernest,, G., Erich, Fromm, Escape from Freedom, Studies in Philosophy and Social Sciences, Volume IX/1941, str 491-495. 279 WIGGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 304-306 a 296. W iggershaus na toto téma mimo jiné n ap sal „Das Buch, an dem Fromm zwischen 1936 und 1940 gerb e ite t hatte, ste llte eine der wenigen Realisierungen des umfangreichen Publikationsprogram m s des In stitu ts dar (...). 'Viz: WIGGERSHAUS, Rolf, c. d„ str. 305. 280 Pro vývoj KT bylo podstatné, že v podstatě stejnou otázku nastolovali v DA Adorno a Horkheimer. Srovnej s^ „ Was wir uns vorgesetzt hatten, war tatsächlich nicht weniger, ale die Erkenntnis, warum die M enschheit, a n sta tt in einen wahrhaft menschlichen Zustand einzutreten, in eine neue A rt von Barbarei versinkt. in'- ADORNO, Theodor, W., HORKHEIMER, Max, Dialektik der Aufklärung, Suhrkamp, Frankfurt a.M., 1984 (první vydání Amsterdam, 1947), str. 11. Fromm tak jako první uvedl osudové téma kritické teorie^ proč lidstvo (jednotlivec) pozitivně neuchopilo společenské a technologické změny osvícenství a průmyslové revoluce a naopak se uvrhlo do víru nových totalitarism ů a ekonomické i politické exploatace. 2811 přes systematickou kritiku stalinism u zprvu nebyl sovětský- komunismus v okruhu IFS analyzován jako ztráta svobody v odpovídajícím rozměru srovnatelném s analýzou nacismu. To nastalo až po válce s Marcusovým pojednáním S oviet M arxism 'A Critical A n alysis (1958).
90
h a s n o t g a in ed freedom in th e po sitive se n se o f th e realization o f h is in d iv id u a l s e lf (...). ‘282 Byla stanovena geneze;
(l) subjekt zbavující se p out přírody a rozklad
feudalism u, (2) subjekt svobodný! (3) subjekt izolovaný! (4) su b jek t navracející se do nesvobody.283 From m se pokusil o genealogii psychické s tru k tu ry společnosti. V ycházel z m entality ran éh o a vrcholného feudalism u, pro k tero u odm ítal označení „doba te m n a “. Středověký člověk sice nebyl individualitou v pravém slova sm yslu, ale stál hluboce ukotven (ale ta k é spoután) silou cyklů ročních období, církevního roku a s ním spojených ritu á lů ,
silou zem ské id entity, sta v u
a rodiny.
Individuální nesvobodu vyvažoval pocit jisto ty - duchovního, sociálního a zem ského zakořenění: „ The social order was conceived as a n a tu ra l order, a n d b e in g a d efin ite p a r t o f i t gave m an a feelin g o f se c u rity a n d o f belonging. (...) A w a ren ess o f one's in d ivid u a l self, o f others, a n d o f th e world as separate entities, h a d n o t y e t fu lly developed.14284 N eindividuální m en ta lita m ěla p ro jít prom ěnou v renesanci, zejm éna v p ro střed í elit. Rostoucí obchod a bo h atstv í dovolilo vytržení z kolektivní identity. Nová m en talita ale nepronikla do střed n ích tříd, které byly v tom to slova sm yslu zasaženy až reformací: „But in sp ite o f the fact th a t th e ideas o f th e R en a issa n ce were n o t w ith o u t influence on the fu rth e r develo p m en t o f European th inking, th e e sse n tia l roots o f m odern capitalism , its economic stru c tu re a n d its spirit, are n o t to be fo u n d in the Italian culture o f th e la te M iddle Ages, b u t in th e economic a n d social situation o f C entral a n d W estern Europe a n d in th e doctrines o f L u th e r a n d Calvin. <285
282 FROMM, Erich, Escape from Freedom, s. viii (Foreword). 283 Tamtéž, s. v iřix (Foreword). 284 Tamtéž, s. 42-43. 285 Tamtéž, str. 49‘50.
91
O přen o historické práce C. Jak o b a B ru c k h a rd ta vykreslil From m evropskou společnost
přelom u
15.
a
16.
století,
dobu
předcházející
reform aci.
Středostavovský jednotlivec byl znejistěn. Rozvíjel se obchod, trh y se ale naopak staly nestabilní, ro stla konkurence a cechovní systém se ocitl v krizi. Rostl význam k a p itá lu . S tře d n í sta v se m ajetkově diferencioval a novým soudcem se stával výkon a schopnost o b stá t v konkurenci. Prom ěnilo se v n ím án í času. Zatímco čas středověku byl nem ěnným plynoucím kontinuem , nyní se čas stá v a l hodnotou v ekonom ickém slova sm yslu: „The m ed ieva l social sy ste m was destroyed a n d with i t th e s ta b ility a n d rela tive se cu rity it h a d offered th e individual. (...) There ceased to be a fix e d place in the economic order which could be considered a natural, an unquestionable one. “286 N áboženské společenského
p řed stav y
pohybu.
p ro te sta n tism u
S pomocí
W ebera
(viz
m ěly výše)
být
reflexí
From m
daného
analyzoval
reform átory L u th e ra a K alvína. L u th e r m ěl rozložit význam svobodné vůle přítom ný
ve
scholastice
sv.
Tom áše
A kvinského
a
sv. A ugistina,
k te rá
individuální vůli p řik lá d ala význam pro dosažení sp á sy : „In them (a w ritings of Thom as A quinas) we fin d a sp irit o f affirm ation o f m a n 's d ig n ity a n d o f th e leg itim a cy o f the expression o f h is whole self. A lo n g w ith such an a ttitu d e we fin d th e notion o f the im ita tio n o f C h r is t, w idespread as ea rly as the tw elfth century, a n d a b e lie f th a t m an could aspire to be lik e God. “287 L u th er m ěl být „sadom asochistický c h a ra k te r“, ja k jej From m popsal v 30. letech: „(...) a n d was co n sta n tly s e e k in g fo r so m e th in g
wich w ould g ive h im in n e r
se cu rity a n d relive h im from th is to rtu e o f uncertainty. H e h a te d others, especially th e „rabble“, h e h a te d him self, h e h a te d life! a n d o u t o f all th is h a tre d cam e a passio n a te a n d d esperate striv in g to be loved. “288 Kázal o nicotnosti individua a jeho nauce dom inovala podřídivost k Bohu a despekt k lidské vůli, což se mělo projevit svévolí ve vztah u ke slam ěné 286 Tamtéž, str. 59. Lit. k odstavci: Tamtéž, s. 40-63. 287 Tamtéž, str. 72-73. 288 Tamtéž, str. 66.
92
epištole.289 L uherův člověk byl zlý a hříšný, jeho vykoupením bylo vzdání se v lastních volních projevů. L u th e r odejm ul jednotlivce církvi, i ta m ěla být tvořena hříšn ík y ,290 a zanechal jej v osam oceném v z ta h u s Bohem: „Thus, while L u th e r fre e d people from the a u th o rity o f th e Church, h e m a d e them su b m it to a m uch m ore tyra n n ica l authority, th a t o f a God who in sis te d on com plete subm ission o f m a n a n d a n n ihilation o f th e in d iv id u a l s e lf as the essen tia l condition to h is salvation.291 Ty sam é aspekty mělo obsahovat i p u ritá n sk é učení J a n a K alvína. V učení o bezvýznam nosti individua zašel nejdále zavedením
m yšlenky predestinace.
Nejvyšší B ůh rozhodl o spáse nebo zatracen í dávno před zrodem . A jednotlivec jen přijím al danost: „For, as it is th e m o st d e v a sta tin g p e stilen ce which ru in s people i f th e y obey them selves, it is th e only ha ven o f salvation n o t to k n o w or to w ant a n y th in g o n e se lf b u t to be g u id ed b y God who w alks before u s “292 Kalvín dovedl p ro te sta n tsk é učení o nicotnosti jednotlivce a svobodné vůle k „dokonalosti“: „No doctrine could express m ore stro n g ly than th is th e w orthlessness o f h u m a n will a n d effort. (...) H e (the m an) is a pow erless tool in G od's h a n d .1,293 Segm enty
kalvinism u
(p u ritan ism u )
a
lu te rá n s tv í
m ěly
být
zárodkem
k apitalistické m entality. Podle K alvína nebylo možné pred estin aci ovlivnit, ale
289 Interpretací a postojů vůči Lutherovi a lutheránství je možné shromáždit mnoho, kladných i záporných. Ve prospěch Frommovy interpretace by mohl hovořit příběh o „Slaměné epištole“, o Epištole svátého Jakuba, kterou Luther svévolně vytrhl z tradovaného seskupení Bible a ve svém překladu Bible ji zařadil až 11a poslední místo za Zjevení svátého Jana právě proto, že je zde akcentována samostatná lidská aktivita a význam skutků jako podmínky vykoupení-’ „Co prospěje, bratři moji, p raví-li se kdo viru m íti a nem á-li sku tků? Zdaliž je j ta víra m ů že spasiti? a.‘Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez sku tků je s t m rtvá?“, viz Epištola sv. Jakuba 2, 14 a 2, 20. 290 Na druhé straně Fromm opominul výzam evangelických sborů, které rozvíjely - oproti hierarchicky postavené římsko-katolické církvi - myšlenku raně-křestanských obcí postavených na principu rovnosti. 291 FROMM, Erich, Escape from Freedom, s. 81. 292 KALVÍN, Jan; in: Johannes Calvini Christianae Religionis, citováno podle: FROMM, Erich, Escape from Freedom, s. 85. 293 Tamtéž, s. 88.
93
skutečnost, zda je jedinec předurčen ke spáse nebo k zatracení, m ěla být rozpoznatelná
na
základě
znam ení v pozem ském
životě. M ezi ně
p a třila
m ravnost, pečlivost a p ln ěn í povinností. Později přibyla do kalvínského k atalogu ctností m yšlenka, že jedním ze znam ení je b o h atstv í a úspěch dosažený již v pozem ském životě: „Success becam e th e sign o f G od's grace! failure, th e sign o f dam nation. “294 O proti středověké m en talitě n a s ta l celkový o b rat ve v z ta h u k bo h atstv í a m ajetku; tehdy se jeho kum ulace považovala za závažný h říc h .295 P ro te stan tism u s byl dle From m a reak cí náboženství na společenskou dynam iku 15. a 16. století. N abídl úlevu od n ejistoty vyvolané zm ěnam i života učením o nicotnosti subjektu, k terý v pozem ském bytí m él nyní jedinou m ožnost: plně se oddat a p o dřídit Bohu. P ro te sta n tsk á m e n ta lita se později m ěla s tá t jedním ze stavebních k am en ů kapitalism u: „(...) com pulsion to work, passion for thrift, th e re a d in e ss to m a k e o n e's life a tool fo r the purposes o f an extra personal power, asceticism , a n d a com pulsive sen se o f d u ty — were character tra its which becam e pro d u ctive forces in capitalistic society (...). '296 „By the doctrines o f P rotestantism , m an was psychologically p rep a red fo r the role he was to p la y under th e m odern in d u stria l s y s te m . <297 From m poté podrobil analýze psychickou s tr u k tu ru m oderního člověka kapitalism u. Dle něho ten to vstoupil na p rá h kapitalistick éh o společenského uspořádání v ekonom ickém a náboženském osam ocení a v izolaci. Jeho původní svět,
systém
loajalit
a
id en tit
systém
vazeb
byl
z p ře trh á n .
Cechovní
korporativism us n a h ra d il trh , cechovní so lid aritu kon k u ren ce.298 Společenství církve izolovaný v z ta h s Bohem nebo a te istick á z tr á ta Boha vůbec. From m sice
294 Tamtéž, str. 92. 295 Tamtéž, str. 63-102. 296 Tamtéž, str. 101-102. Lit. k odstavci: tamtéž, s. 40-102. 297 Tamtéž, str. 103. 29řl Je zajímavé, že Fromm opomíjel trendy, které se snažily o skloubení tradičního společenství a moderních výrovních vztahů jako např. španistický korporativismus a další jemu podobné tendence.
94
ocenil výdobytky vědy a techniky jako n ap řík lad hm otné zabezpečení m as a rozbití sociální sta tik y - nem ožnosti pohybu v společenské h ierarch ii - pokračoval ve výčtu stinných s trá n e k kap italism u . K ap italism u s m ěl zhoubně redefinovat m ezilidské vztahy: „The concrete relationship o f one in d iv id u a l to a n o th er h a s lo st its direct a n d h u m a n character a n d h a s a ssu m e d a sp irit o f m anip u la tio n a n d in stru m e n ta lity . In all social a n d perso n a l relations th e la w s o f the m a r k e t are th e rule. I t is obvious th a t th e rela tio n sh ip betw een com petitors h a s to be based on m u tu a l h u m a n indifference. ‘299 Lidé se sta li zbožím: „Man does n o t on ly se ll com m odities, h e sells h im s e lf a n d fells h im s e lf to he a comm odity. (...) I f there is no use fo r th e qualities a person offers, h e h a s none! ju s t a s an unsalable co m m odity is valueless (...)“300 „In m a n y jo b s o n ly th e y o u n g a n d even inexperienced person who is s till adaptable is w anted/ th a t m eans, those who can s till be m olded w ith o u t d iffic u lty into th e little cogs which are req u ired (...). ‘801 K apitalism us a jeho m etody, m yšlena byla zejm éna reklam a, m ěl n a b ý t povahu hypnózy destruující svobodné m yšlení. Jeh o konečným
důsledkem
byl dle
From m a k ap itál a zisk jako hodnoty sam y pro sebe bez jakéhokoliv pozitivního rozm ěru: „In capitalism
economic activity, success, m a te ria l gains, becom e ends in
them selves. I t becom es m a n 's fa te to co ntribute to th e grow th o f th e economic system , to a m a ss capital, n o t fo r p urposes o f h is own h a p p in ess or salvation, b u t as an en d in itself. ‘S02
299 Tamtéž, 300 Tamtéž, 301 Tamtéž, 302 Tamtéž,
str. str. str. str.
118. 119. 131. 110.
95
Dále se m ěla se prohloubit izolovanost d an á obecnou povahou k a p ita lism u . M ěla se s tá v a t natolik nesnesitelnou, že m oderní člověk hledal cestu, ja k nabyté svobodě a s ní spojeném u osam ocení uniknout: „(...) th e y (people) m u s t tr y to escape from freedom alto g eth er unless th e y can progress from neg a tive to p o sitive freedom . ‘803 From m
rozlišoval
tř i
m echanism y
úniku.
Všechny
m ěly
společný
jm enovatele v podřízení se vyšší moci. P rvní typ byl c h a ra k te ristic k ý pro sadom asochistický c h a ra k te r. Jeho to u h a ovládat, nebo být n aopak podřízen, m ěla
p ram e n it
z nejistoty
a
osam ocení.
M ěla
být
vedena
nevědom ou
a
degenerovanou to u h a po m ezilidském vztahu. Součásti sadom asochistického c h a ra k te ru m ěla být to u h a být součástí vyššího mocného celku - jem u byla za účelem vym anění se z osam ocení obětována in dividuální svoboda: ., The m ea n in g o f h is life a n d the id e n tity o f h is s e lf are d e te rm in e d be th e g rea ter whole in to which the s e lf h a s subm erged. ‘804 Sadom asochistický m echanism us ú n ik u od individuální svobody m ěl být dílčím vysvětlením pro n á stu p fašism u a nacism u: „As a m a tte r o f fact, fo r g rea t p a r ts o f th e low er m iddle class in G erm a n y a n d oth er European countries, th e sado-m asochistic character is typical, a n d (...) i t is this k in d o f character stru c tu re to which N a z i ideology h a d its stro n g est appeal. <905 Sadom asochistický c h a ra k te r — k terý zde byl poprvé vysvětlen i na p řík la d u rom ánů m arkýze de S ad e306 - viz později kapitola J u lie tte oder A u fk lä r u n g u n d M oral v D ia le k tik der A u fk lä r u n g - m ěl silně vyvinutou víru v osud, v absolutní konečnou sílu mimo dosah individua a nedůvěru v schopnost m ěn it sebe sam a vlastním i
303 Tamtéž, 304 Tamtéž, 305 Tamtéž, 306 Tamtéž,
silam i.
H itle r
byl
jm enován
jako
exem plární
ú k az
sado-
str. 134. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 103'135. s. 156. s. 163-164. s. 157.
96
m asochistického
c h a ra k te ru
se
zdůrazněným
d estru k tiv n ím
sadistickým
segm entem (viz níže).307 D ruhým m echanism em ú n ik u byla d e stru k tiv ita , k te rá variovala sadcr m asochistický c h a ra k te r a tak é byla p řízn ačn á pro nacistickou k lie n te lu : „Ihit, it, too, is rooted in th e unbearableness o f in d iv id u a l p ow erlessness a n d isolation. I can escape th e feelin g o f m y own p o w erlessness in com parison with world outside o f m y s e lf b y destroying it. ‘808 ,,(...) the d estru ctiven ess o f th e low er m id d le class h a s been an im p o rta n t factor in the rise o f N a zism which appealed to th ese destru ctive strivin g s a n d used them in the ba ttle again st its enem ies. ‘809 T řetím m echanism em ú niku byl tzv. „autom at konform ity“. Jed n alo se o m echanism us nejvíce rozvinutý v k a p ita listic k é
společnosti, k te rá form álně
zůstávala svobodná. C harakterizovaly jej m im ikry, m im etická reakce, spočívající v
napodobování. S ubjekt se vzdal tíh y svobody tím , že splynul s davem ,
s trendem a převládajícím i názory, apod.: „(...) the in d iv id u a l ceases to be h im s e lf h e adopts e n tire ly th e k in d o f p e rso n a lity offered to h im b y cu ltu ra l p a tte rn si a n d h e therefore becomes exa ctly as all o thers are a n d as th e y expect h im to be. The discrepancy betw een „1“ a n d the world disappears a n d w ith i t th e conscious fe a r o f aloneness a n d pow erlessness. <810 Cílem
byl i zde
ú n ik
od individuální
svobody
k vyšším u
celku.
Vznikl
„autom atizovaný jedinec“ — prototyp „nesvobody“ v jin a k form álně svobodné kapitalistické společnosti.311 From m dále analyzoval důsledky únikových m echanism ů. Zjednodušeně řečeno se dom níval, že n á stu p to ta litn íc h ideologií — zejm éna nacism u - byl reakcí na popsané zm ěny v psychice společnosti. V nacism u shledával potvrzení teze o sadom asochistickém
c h a ra k te ru .
H itle r m ěl uchopit moc jen
díky
převládajícím u sadom asochistickém u c h a ra k te ru v něm eckém lidu, k terý H itler 307 Tamtéž, 308 Tamtéž, 309 Tamtéž, 310 Tamtéž, 3» Tamtéž,
s. s. s. s. s.
136-179. 179. 184. Lit. k odstavci: tamtéž, s. 179-185. 185-186. 185-206.
97
svým rovněž sadom asochistickým c h a ra k te re m p řitahoval. H itle r rozpoznával osam ělost m oderní doby. Proto kladl d ů raz na m asové organizace NSDAP, SS, H J, aj. Sám tuto stra te g ii rozvedl v „Mein K a m p f ‘(„Můj boj“): „The m a ss m e e tin g is necessa ry i f only fo r th e reason th a t in i t th e individual, who in becom ing an a d h e ren t o f a n e w m o v e m e n t feels lo n ely a n d is e a sily se ize d with fear o f being alone, receives for th e fir s t tim e the p ictu re s o f a g rea ter com m unity, so m e th in g th a t h a s a stre n g th e n in g a n d encouraging effect on m o st people. ‘812 V M ein K a m p f bylo možno sledovat H itle rů v sadom asochistický c h a ra k te r na každém kroku. Toužil p o hltit všechny, k te ré považoval za slabé, ale fan atick y se oddával „vyšší moci“: „But th is m asochistic longing is also to be fo u n d in H itle r him self. For h im the superior pow er to which h e su b m its is God, Fate, N ecessity, H istory, N a ture. ‘813 Sjezdy NSDAP byly vědom ou m anipulací cílenou n a v psychice u sazen ý sadom aschism us: „The em otional satisfaction afforded b y th ese sadistic spectacles a n d b y an ideology which ga ve them a fee lin g o f su p e rio rity over th e r e s t o f m a n k in d (...) ‘814 H itler a nacism us byly důsledkem psychických zm ěn společnosti a H itlerů v sadom asochism us byl sado-m asochism em širokých vrstev: „This ideology re su lts from h is p e rso n a lity which, w ith its in fe rio rity feeling, h a tre d again st life, asceticism , a n d e n v y o f those who enjoy life, is th e soil o f sado-m asochistic strivings. ‘815 From m ale n ešetřil an i evropsko-am erickou kap italistick o u společnost. M ěla být nesena p ro testan tsk o -k ap italistick o u m en talito u a ta k té ž se lh á v a t v naplnění auten tick é svobody. K ritizoval její výchovně-vzdělávací systém : 312 HITLER, Adolf, Mein Kampf, str. 715-716, citováno podle: FROMM, Erich, Escape from
Freedom, s. 223. 313 Tamtéž, str. 234-235. 314 Tamtéž, str. 220. 315 Tamtéž, str. 236. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 207-239.
98
„In our culture, how ever, education too ofen r e su lts in th e elim ination o f sp o n ta n eity (...). ‘816 Zhoubný byl tla k kap italistick ý ch hodnot. Ty m ěly v opoře v m asových m édiích podněcovat m en ta litu „au to m atu konform ity“: „ If y o u do n o t sm ile y o u are ju d g e d la ckin g in a „pleasing p e rso n a lity “ - a n d you n e e d to have p lea sin g p e rso n a lity i f y o u w ant to se ll y o u r services, w h e th e r as a waitress, a salesm an, or a physician. “t17 M entalitu m oderní kapitalistick é společnosti popsal jako kom plex potlačených spontánních reakcí. S ubjekt pozbyl přirozenost a sp o n tán n o st. Jeho em oční prožívání se stalo okleštěným : „On the other hand, since em otions cannot be co m p letely killed, th e y m u s t h a ve th eir existence to ta lly ap a rt from th e in te lle c tu a l sid e o f p e rso n a lity >th e r e s u lt is the cheap a n d insincere s e n tim e n ta lity with which m o vies a n d p o p u la r songs fe e d m illions o f em otion-starved custom ers. ‘818 Psychika
m oderního
člověka
se
podle
F rom m a
vyznačovala
plochostí,
nedostatkem soucitnosti a napodobováním dom inujících vzorů chování nam ísto tvořivého budování v lastn í identity: „Because we have fre e d ourselves o f the older o vert fo rm s o f authority, we do n o t see th a t we h a ve become auto m a to n s who live under th e illusion o f b ein g selfw illing individuals. ‘819 „He (the individual) lives in a world to which he h a s lo st g e n u in e rela ted n ess a n d in which everybody a n d e v e ry th in g h a s becom e in stru m e n ta lized , w here h e h a s become a p a r t o f th e m achine th a t h is h a n d s h a ve built. '820 Co s takovým stavem ? From m ovou odpovědí bylo budování sp o n tán n í osobnosti z v lastn í svobodné vůle. Politické a ekonom ické svobody m ěly být 316 Tamtéž, str. 242. 317 Tamtéž., s. 243. 318 Tamtéž, str. 244-245. 319 Tamtéž, str. 253. 320 Tamtéž, str. 253-254. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 240-256.
99
1
využity
k dosažení
indiv id u áln í
integrované
seberealizace.
In teg ro v an á
subjektivní zralost byla vysokou hodnotou sam a o sobě a n em u sela být korunována m axim y k ap italistick é společnosti - úspěchem , ziskem a popularitou. A spektem této sp o n tán n o sti m ěla být obnova m ezilidských vztahu. From m se dom níval, že rozlouskl v ztah svobody a osamocení: „The basic dichotom y th a t is in h e re n t in freedom - th e birth o f in d iv id u a lity a n d the p ain o f aloneness — is dissolved on a h ig er p la n e b y m a n 's spontaneous action. ‘S21 K apitalistický společenský systém m ěl n ab ízet m álo příležitostí ke vzniku takovýchto osobností, neboť zde dosažená svoboda m ěla být patologicky zn eu žita k bezcílném u hrom adění bo h atstv í a podrývána „autom aty konform ity“. From m se n a v rá til k neom arxistickým kořenům svého m yšlení a celkově se vyslovil pro společnost dem okratického socialism u a pro planované hospodářství: „The irrational a n d p la n less character o f society m u s t be replaced b y a p la n n e d econom y (...).<822 Ekonom ika m ěla být uvedena do podřízeného v z ta h u k zájm ům subjektu, k zájm u na jeho celistvém rozvoji k tv ůrčí sp o n tá n n í a integrované osobnosti. From m ův koncept byl konceptem socialistického h u m a n ism u .323 From m se v závěru n a v rá til k tezím z roku 1932 publikovaným v ZFS. Zopakoval pojem sociáni psychologie a poukázal na „anální c h a ra k te r“ střed n ích tříd a připom něl tezi o rodině jako m édiu společenských vrstev působících na raný vývoj dítěte. T ak deklaroval p říslu šn o st k činnosti n a IFS v 30. letech. Zároveň se kriticky vyrovnal s F reudem a psychoanalýzou. Freudovi vytkl sexism us, biologism us a individualism us a n aopak se p řih lá sil se k h u m a n itn í psychologii K aren Horney a H arryho S ullivana. Stejně ta k vedl polem iku s m arxism em . Poukázal n a dom inanci ekonom iky u M arxe, k tero u nepovažoval za správnou. V této souvislosti se k rátce pozastavil u SSSR. Společenské usp o řád án í Sovětského svazu označil za podvod n a m arxism u a socialism u.
321 Tamtéž, str. 261. 322 Tamtéž, str. 272. 323 Tamtéž, str. 256_276.
100
Celkově se From m se - m yšlenkově i pesonálně - v m nohém rozešel s IF S i KT, k te rá tradičně s tá la na neom arxism u a psychoanalýze. M nohé m yšlenkové elem enty z 30. let a z doby působení n a IFS si ale ponechal n a trv a lo .324 S tu d ií EF From m naplnil své pojetí KT přím o svážené s IFS a zároveň ji ale tak é překročil a vydal se novým sm ěrem , k terý již nebude před m ětem této analýzy a k terý obecně není označován pojm em „kritická teorie“. From m ovo dílo a jím vytvořené pojmy po odchodu z IFS a po z p ře trh á n í osobních vazeb s vedoucím i re p re z e n ta n ty IFS zde již nebude dále sledováno, i p řes částečnou m yšlenkovou p říb u zn o st.325 Nyní bude v k rá tk o s ti zopakováno, v čem spočívala From m ova KT a ja k se vyvíjela. From m nejprve
- ve stu d iích ZFS v roce 1932 - sblížil m arxism us a
psychoanalýzu a vytvořil koncept sociální psychologie. Z psychoanalýzy učinil „pomocnou vědu m arx ism u “, s jejíž pomocí bylo m ožné zkoum at psychiku jednotlivých společenských tříd, což mělo p o tv rd it (vyvrátit) fu n d am e n tá ln í M arxovu tezi o sp asitelsk é roli p ro le tariá tu . S tře d n í tříd a byla označena s pomocí psychoanalytické charakterologie jako „an áln í“, oproti tom u p ro le ta riá t jako „genitální“ - rozvinutější a zdravější. Tato hypotéza se v rám ci em pirických výzkum ů IFS, k teré From m vedl, nepotvrdila, což bylo naznačeno v SAF v roce 1936. From m se poté zam ěřil na výzkum k ap italistick é společnosti jako celku, zejm éna na analýzu nacism u. Dospěl k pojm u sadom asochistický charakter, který měl popisovat dom inující m e n ta litu m oderní společnosti. S oporou ve W eberovi se dom níval, že m nohé asp ek ty sado-m asochism u sah ají původem do p ro te sta n tsk é m entality, kdy mělo dojít k psychologickém u o b ratu od ducha středověku, který, byť pevně sp outaný a nesvobodný, přesto byl obrácen k člověku - k jeho duchovním u n a p ln ě n í a spáse. Reform ace, pod tlakem společenské dynam iky 15. a 16. století, m ěla označit jednotlivce za bezm ocného a
324 Fromm se s marxismem a psychoanalýzou vyrovnával celý život, jak dokládají jeho pozdější knihy jako M arx s Concept o f Man („Obraz člověka u Marxe“, 1961), Sigm und Freud's M ission („Poslání Sigmunda Freuda“, 1959), B eyond the Chains o f Illusion-’ m y encounter with M arx and Freud („Za pouty iluze: mé vyrovnání s Marxem a Freudem“, 1962) a Socialist Humanism (“Socialistický humanismus”, 1965). Kriticko-teoretické motivy se objevily v mnohých dalších dílech, například také ve Frommově vrcholném díle To H ave or To Be („Mít nebo být“, 1976). Myšlenkám z To Have or to Be se dostalo explicitní recepce při vzniku německé strany Zelených (viz 7. kapitola). Je tak zřetelné, že Fromm rozvíjel motivy kritické teorie i po odchodu z IFS a přimknutí k humanitní psychologii. Výzkum kritické teorie by obohatila analýza vztahu myšlení pozdního Fromma a kritické teorie po Frommově odchodu z IFS. 325 Tamtéž, str. 144-154.
101
podřídila jej Bohu a v y trh la jej z církevního společenství a sdílení víry. N ěkteré aspekty zejm éna kalv in ism u měly v ést ke vzniku k ap italistick é m entality. Jednotlivec, zbaven význam u v lastn í vůle se m ěl o b rá tit k hodnotám hm otného bohatství, úspěchu a zisku zde na zemi, k teré nad to měly být Božím znam ením vyvolenosti. Psychika m oderního člověka byla u rčen a novým i hodnotam i — pílí, prací, pečlivostí, plněním povinnosti, asketism em , om ezování životních rad o stí a slastí, zejm éna sexuality. Ve společnosti zavlád la konkurence nam ísto cechovní solidarity. Z jednotlivce se stalo zboží svého dru h u . S tal se osam ělý a toužil se tíhy takové svobody zbavit. A to učinil p řim k n u tím k a u to ritá řsk ý m a to ta litn ím ideologiím, k teré odebraly tíh u svobodu a nabídly pocit sounáležitosti a sdílení ideologie, pocit jednoty a kolektivu. Jin ý m typem zbavení se svobody a osam ocení mělo být splynutí s davem , rezignace n a budování v lastn í osobnosti a oddání se převládajícím hodnotám a k u ltu rn ím vzorcům . T ento způsob ú n ik u od svobody m ěl být typický zejm éna pro společnosti rozvinutého kap italism u . P řed m ětem Fromm ovy polem iky a k ritik y byla psychika a m e n ta lita m oderního člověka, jeho odcizení se druhým
lidem , jeho osam ocení, jeho
m aterialism u s.
S pomocí
psychoanalýzy takový c h a ra k te r označil za anální, později za sadom asochistický. Dom níval se, že jedinou m ožnou reakcí a odpovědí n a takovouto m e n ta litu je „svoboda k “, svoboda k sam o statn é, integrované, tvořivé a sp o n tá n n í osobnosti, k te rá se — na vyšším vývojovém stu p n i — opět spojí d ruhým i a se světem . K apitalistický systém nem ěl d áv at do statek m ožností k rozvoji takové osobnosti. From m navrhoval model dem okratického socialism u a řízené ekonomiky, ve k teré by byly postaveny zájm y člověka a jeho individuace n ad zájm y ekonomiky. From m n a č rtl dějinný vývoj, k terý lze p o p sať (l) m en táln ě zdravý, ale neindividualizovaný středověk, (2) reform ace p řinášející m en táln í zvrat, (3) evropský
(am erický)
k a p ita lism u s
jako
důsledek
p ro te sta n tism u ,
(4)
to ta litarism u s jako důsledek izolace individualizovaného subjektu v k ap italism u . Stejně ta k From m ovo pojetí vývoje m en ta lity a psychiky lze v sa d it do pomocného modelu^ (l) středověká m e n ta lita z am ěřen á na spásu, m ezilidská solidarita, (2) p ro te s ta n ts k á m en ta lita bezmoci, člověk vydán napospas Boží vůli, osam ění a izolace, (3) k a p italistick á m e n ta lita z am ěřen á na zisk, úspěch a bohatství, prohloubení osam ění a izolace,
(4) sadom asochistická psychika
102
unikající od svobody, degenerovaný v z ta h k druhým v kategoriích nadvlády či podřízení, nacism us. From m ovo pojetí svobody a společenského vývoje v sobě obsahovalo d iale k tik u : A. Svoboda je hodnota pozitivní, ale pojí se s ní osam ění a izolace jednotlivce. B. Proces individuace od reform ace k 20. století je pozitivní, ale p řin e sl negativa vedoucí až k nacism u. C. N acházel From m syntezi C? Ano. J e to p a trn é z předchozího textu. Syntezí d uality svoboda - o p u štěn í byl svobodný sp o n tán n í integrovaný subjekt, k terý se dobrovolně - z pozice svobody - spojuje s d ruhým i a se světem . S yntezí otázky společensko-politické byl dem okratický socialism us - systém řízené ekonom iky při uchování indiv id u áln í svobody n ad řazující zájm y člověka a individuace nad hodnoty zisku, úspěchu a bohatství, nad zájm y kap italism u . 4. 4 E xkurz i: W alter B enjam in jako a v a n tg a rd a k ritické teorie W alter B enjam in (1892-1940) pocházel z asim ilované židovské rodiny. Byl blízkým přítelem A dorna (sbližoval je i jejich společný učitel K racauer) a především
bohém:
experim entoval
s
om am ným i
látk am i,
absolvoval
wyenkenovskou reform ní školu, fra n k fu rtsk á u n iv erzita odm ítla jeho hab ilitačn í studii
U rsprung des deutschen
Trauerspiels („Původ něm ecké tru c h lo h ry “),
navázal styky s um ěleckou a in te le k tu á ln í avan tg ard o u (B rechtem , Blochem, Kleem, později i s Arendtovou) a profiloval jako nonkonform ní rad ik á ln í m arxista: ve dvacátých letech pobýval tak é delší dobu v M oskvě. B enjam in později působil v P aříži a na Ibize, často s m inim em p ro střed k ů . V třicátý ch letech žil z m alého stipendia, k te ré m u vyplácel I n s titu t fů r Sozialforschung. Mimo své bohém ství byl B enjam in především nadčasový m yslitel a in te le k tu á l, jehož recepce se stále navracejí. T aké v Č esku je a k tu á ln ě nově objevován a p řek lá d án .321’ B enjam in psal především eseje; o ro m an tism u , B audelairovy, film u,
326 Viz publikace: BENJAMIN, Walter, Výbor z díla I., Literárněvědné studie, Oikoymenh, Praha, 2009 nebo BENJAMIN, Walter, Agesilaus Santander, Herrmann a synové, Praha, 1998.
103
um ění, něm ecké lite ra tu ře , lite rá rn í vědě, atd. Jeh o život byl ukončen předčasně. V roce 1940 za nejasných okolností spáchal sebevraždu v Pyrenejích, když se m u nepodařilo vycestovat z n acisty okupované Evropy a hrozilo m u začení. Jak o jediný z o k ru h u IFS se s ta l přím ou obětí nacism u. J e m u byla dedikována Adornova a H orkheim erova D i ale tik der A u fklä ru g . B enjam inovu dílu se později věnovala řad a in te le k tu á lů , m ezi jiným i D errida. V zde n a č rtn u té m exkurzu bude přiblížen
B enjam inův
esej
U m ělecké
dílo
ve
věku
své
technické
reprodukovatelnosti,327 poprvé publikované ve zkrácené verzi v Z e itsch rift fü r Sozialforschung v roce 19 3 6.328 B enjam in v ZFS publikoval v letech 1934-39 celkem pět esejů.329 Text U m ělecké dílo ve v ě ku s v é tech n ické rep ro d u ko va teln o sti byl později předm ětem recepce pro testn íh o levicového h n u tí (srovnej s kapitolam i 5.2.1, 5.4.1 a 5.2.3). B enjam in v jeho rám ci rozvíjel teze a k tu á ln íh o stá d ia kritické teorie (polovina 30. let) a p řed z n a m e n a l i stá d ia nadcházející: n a p řík la d D ia le k tik der A ufklärung. Z pozic m arxism u se zabýval prom ěnou u m ěn í a um ěleckého díla ve věku rozum u a techniky. Zajím avým způsobem se u něho spojovaly požadavky levicově revoluční — „form ulovat revo lu čn í p o ža d a v k y v politice u m ě n í'830 a „proletariat n a léhavě požaduje, a b y b y l vyvla stn ěn film o v ý k a p itá l<931 - s vůdčí tezí: um ění a um ělecké dílo bylo v m oderní době odkouzleno a vytrženo z transcendence, m agie a k u ltu: „Jedinečná hodnota „pravého“ um ěleckého díle je v žd y založena theologicky. ‘832
327 BENJAMIN, Walter, Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti, in: tamtéž, s. 299-326. V německém překladu fr. originálu tato studie jako: D as K u nstw erk im Z eitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit. 32s BENJAMIN, Walter, L'Œuvre d'art à l'époque de sa reproductibilité technique; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang V/1936. 329 Mimo citovaného eseje viz: BENJAMIN, Walter, Zum gegenwärtigen gesellschaftlichen Standort des franzözischen Schriftstellers; in: tamtéž, Jahrgang III/1934, BENJAMIN, Walter, Probleme der Sprachsoziologie, in: tamtéž, Jahrgang IV/1935, BENJAMIN, Walter, Eduard Fuchs, der Sammler und der Historiker, in: tamtéž, Jahrgang VI/1937, BENJAMIN, Walter, Über einige Motive bei Baudelaire (již jako S tudies in Philosophy an d Social Science), Volume VIII/1939. 330 BENJAMIN, Walter, c. d., s. 300. 331 Tamtéž, s. 316. 332 Tamtéž, s. 304.
104
Z um ění - pomocí film u, zvukového záznam u, fotografie - se podle B enjam ina vytrácela originalita. U m ožněním m asové technické reprodukce m u byla o d ň a ta a u ra 333; „Tyto
znaky
lze
sh rn o u t
v p o jm u
reprodukovatelnosti v um ěleckém
a u ry
a
říci,
díle slábne je h o
že
ve
aura.
věku
tech n ické
Tento proces je
sy m p to m a tic k ýi sv ým význam em dalece p ře sa h u je oblast u m ěn íZ834 Benjam in p a raleln ě s A dornem (s jeho ú v a h a m i o m oderní hudbě) prom ýšlel důsledky v stu p u m asové společnosti nejen do sféry politické, ale i um ělecké: „Zam ěření re a lity na m a sy a za m ě ř e n í m a s na rea litu je proces, k te r ý m á nedozírný vliv (...).'835 Ve shodě s From m em rozvíjeným i tezem i o prom ěně su bjektu ve „zboží“ a o „autom atu konform ity“ usuzoval, že se původně tra n sc e n d e n tn í um ělecká tvorba prom ěnila v byznys a v odvětví p rů m y slu zam ěřeného n a m asovou produkci, na „um ění“ k teré se ale svým c h a ra k te re m připodobňuje spíše m oderním u sportu. Spojení ělověk-zboží n a h ra d il spojením člověk-aparatura„Představa, že se nechá reprodukovat aparaturou, je pro dnešního člověka ohrom ně přitažlivá. '836 Z psychoanalytického kořene kritické teorie form uloval m yšlenku (rozvíjenou kritickou
teorií
obecně),
že
zábavní p rů m y sl
a
m asová
m édia
vytvářejí
m anipulace a a ta k u jí nevědom é s tru k tu ry psychiky: „Film prolom il starou héra kleito vsko u pravdu, k te r á říká, že bdící lidé sd ílejí společný svět, kd ežto ti, k te ř í spí, m a jí k a ž d ý svůj. A neprolom il j i a n i ta k znázorněním snového světa, ja ko spíše tím , že stv o řil fig u ry k o le k tiv n íh o snu. ja ko je n a p říkla d M ic k ey M ouše z n á m ý po celé zem ěkouli. ‘837
333 Benjamin se obával možnosti zfilmování osobností Rembrandta, Beethovena, Shakespeara. Považoval to za likvidaci tradice. Viz: tamtéž, s. 303. 334 Tamtéž, s. 302. 335 Tamtéž, s. 304, 336 Tamtéž, s. 314. 337 Tamtéž, s. 320.
105
V předjím ání D ia lek tik d er A u fk lä r u n g a M arcuseho k n ih naznačil obavu ze „sebezničeni osvícenství“ a z obrácení civilizačního pokroku v destrukci: „Lidstvo, j e ž bylo k d y s i u H om éra podívanou olym pských bohů, j í n y n í zů sta lo je n sam o pro sebe. Jeho sebeodcizení dosáhlo onoho stupně, k te r ý m u um ožňuje z a k u s it sv é seb ezn ičen i ja k o e s te tic k ý p o ž ite k p rvn íh o řádu. ‘838 Eseje
B enjam ina
sloužily
k ritické
teorii jako
klasická
av a n tg a rd a :
vyostřené form ulování cen tráln íh o m yšlení, naznačování nových sm ěrů a nové in terp retace stávajícího. B enjam in - ta k jako k ritick á teorie en bloc — obžalovával privatizaci osvícenství a pokroku.
4.5 K ritická teorie M axe H o rk h eim era a T heodora W. A dorna Dříve než bude provedena rek o n stru k c e KT H o rk h eim era a A dorna, je tře b a říci několik slov o jejím kontextu. Form ovala se o něco později než KT From m a. Ten vedl odborné sm ěřování IFS v p rv n í polovině 30. let a nastoloval té m a ta výzkum u.
H orkheim er v této době psal filozofické eseje, k teré ta k či onak
souvisely s m arxism em - o v z ta h u m ate ria lism u a m etafyziky, m ate ria lism u a m orálky, o Bergsonovi, k problém u filozofické pravdy, apod.339 Adorno v IFS nepracoval, pobýval v Oxfordu, dopisoval si s H orkheim erem a nelibě nesl, že nebyl povolán na IFS. P rvní k o n tu ry spolupráce H orkheim era a A dorna a jejich KT tak to začaly vzn ik at až v d ru h é polovině 30. let.340 Za p rvní m ezník n a této cestě lze označit H orkheim erovu ele m en tá rn í esej Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie (1937), kde system aticky vyložil pojem k ritic k á teorie. D alším i kroky byly eseje, články a studie z let 1939-40, z nichž budou rozebrány: D ie Ju d e n unci Europa (1939), A u to ritä rer S ta a t (1940)341 a Pollockův S ta te C apitalism us (1940),
33s Tamtéž, s. 326. 339 Viz: HORKHEIMER, Max, M aterialismus und Metaphysik; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang 11/1933, Institut für Sozialforschung, Librairie Félix Alcan, Paris, HORKHEIMER, Max, Materialismus und Moral; tamtéž, HORKHEIMER, Max, Zu Bergsons Metaphysik der Zeit; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang III/1934, Institut für Sozialforschung, Librairie Félix Alcan, Paris, HORKHEIMER, Max, Zum Problem der Wahrheit; in: Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgang IV/1935, Institut für Sozialforschung, Librairie Félix Alcan, Paris. 340 v i z: WIGGERSHAUS, R., c. d„ str. 202-216. 341 HORKHEIMER, Max, Autoritärer Staat, in: Alfred, Schmidt (Hrsg.), Max Horkheimer. Gesammelte Schiften, Band 5: Schriften 1940-1950, str. 293-319.
106
který m ěl vliv na H orkheim erovo stanovisko k nacism u. Tyto p ram en y lze považovat za m ilníky k h lavním u dílu A dorna a H ork h eim era a KT - k D ia le k tik der A u fklä ru n g (1944). 4.5.1 H orkheim erovy eseje z 30. a 40. let S ed esátistránkovou esej Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie H orkheim er zahájil otázkou, co je teorie? Teorií chápal so u stav u pravdivých vět o vym ezené oblasti jsoucna. Obecným m ěřítkem pravdivosti teorie m ěla b ýt m íra její shody s realitou. Toto m ěla být m etoda m atem atického deduktivního racionálního a logického poznání, k tero u rozpracoval René D escartes. P ro sad ila se v 18. a 19. století v exaktních vědách, ale nejenom v nich — v podobě pozitivism u se šířila i ve vědách hu m an itn ích , k te ré se ale ocitaly v systém ové krizi. Zatím co vědy přírodní, v součinnosti s prům yslovou výrobou, stá ly za vědeckotechickou revolucí 19. století, společenské vědy podobné výsledky vykazovat nem ohly a vyvolávalo to rozpory v nich sam otných. Je d n i p řed sta v itelé se p řik lá n ě li k názoru, že m ohou nabídnout pouze k o nstrukci pravděpodobného, neboť objektem jejich zájm u není hm ota, ale člověk, pozitivism us a p rag m a tism u s se p řik lán ěly k
aplikaci
deduktivní m atem aticko-logické m etody i do věd společenských.342 H orkheim er vysvětloval lidskou společnost z m ocenských vztahů, zejm éna ze v ztah ů v
ekonom ických (produkčních) procesech. Ty ale m ěly procházet
neustálou prom ěnou a nem ělo být m ožné, poznat je m atem atickou m etodou logické dedukce. Pokusy tak to vedené m ěly být om ylem pozitivism u. H orkheim er se vyslovil pro nový systém společenského poznávání - pro kritickou teorii: „Die S e lb ste rk e n n tn is des M enschen in der G egenw art is t jedoch n ic h t die m a th em atische N a tu rw issen sch a ft, die als ew iger Logos erscheint, sondern die vom Interesse an vernünftigen Z u stä n d en durchherrschte k ritisc h e Theorie der bestehenden G esellschaft. “343 K ritická teorie m ěla p řek o n a t m atem atickoJogickou jednosm ěrnost a om ezenost tradiční k a rte ziá n sk é teorie. Poznání mělo být podm íněné, ovlivněné svou dobou, 342 HORKHEIMER, Max, Traditionelle und kritische Theorie, in : SCHMIDT, Alfred, (Hg.), Max Horkheimer. Gesammelte Schiften, Band 4'- Schriften 1936-1941, str. 162-170. Prvně publikováno v Zeitschrift für Sozialforschung ročník VI/1937. 343 Tamtéž, str. 172.
107
vztahy a dalším i skutečnostm i. Celkově bylo podle H o rk h eim era fatá ln í chybou, že vědecko-technické výdobytky zejm éna 19. století, tedy výdobytky k a rte ziá n sk é poznávací teorie, nebyly využity ke vzniku svobodné a spravedlivé společnosti: „Die E x iste n z der G esellschaft h a t en tw e d er a u f u n m itte lb a re r U nterd rü cku n g b e ru h t oder is t eine blinde R e s u lta te w iderstrebender Ki'äfte, jed e n fa lls n ic h t das E rgebnis b ew u ß ter S p o n ta n e itä t der freien In dividuen. “344 Tradiční teorie a z ní odvozená k ap ita listic k á společnost selhaly a nam ísto všeobecného pokroku a rozkvětu uvedly splečnost do sta v u b arb arstv í: „(...) nach einer ungeheueren A u s b r e itu n g der m enschlichen M a ch t über die N a tu r schließlich die w eitere E n tw ic k lu n g h e m m t u n d die M en sc h h e it einer neuen B arberei zutreibt. “345 H orkheim erova k ritick á teorie nebyla negací k a rte ziá n sk é tra d ič n í teorie — naopak navazovala na ni. U znával výdobytky tra d ičn í teorie, ale dom níval se, že rozpoznal její slabiny. Společnost a poznání se m ěly posunout n a vyšší vývojový stupeň. K ritická teorie —zohledňující jednotlivce - m ěla být dovršením osvícenství ■ cesty em ancipace racia od sp o u tan o sti přírodou k svobodě, ke svobodné lidské společnosti. T radiční teorie selh ala. Dovedla společnost nejprve ke sp outání v k apitalistickém výrobním systém u a poté k fašism u a n acism u .346 Tradiční teorie ned áv ala společnosti sm ěr a pozitivní cíl, n e b ra la v potaz spravedlivou dělbu práce a sociální rozm ěr. N ebyla schopna pozdvižené ratio využít
jej
k vybudování
spravedlivé
svobodné
společnosti.
K apitalistick á
společnost byla podle H o rk h eim era v zásadě a n im á ln í společnost p erm an en tn íh o boje a exploatace, m ocenská společnost vládnoucích a ovládaných. Společnost k ap itálu a ne lidských bytostí. Člověk se m ěl s tá t součástí výroby, pouhou m echanickou funkcí.
O proti tom u hlavním znakem k ritické teorie m ěla být
dialektická m etoda poznání. M etoda zohledňující nejen klady, ale ta k é zápory zkoum aných jevů. Rozum a logické poznání nepostačovaly, neboť, táz a l se H orkheim er, kde z ů sta la rozum nost rozum u p ři zrodu ta k „nerozum ného“ a 344 Tamtéž, str. 174. 345 Tamtéž, str. 201. 346 Tamtéž, str. 171-182.
108
„nelidského“ společenského systém u, jakým se m u jevil evropský kap italism u s? K ritická teorie zohledňovala subjekt, lidskou bytost, n a kterou m ěla tra d ičn í teorie
zapom enout.
D ávala
si
za
cíl
p řek o n a t
rozpor
mezi
svobodným
jednotlivcem a nesvobodnou p rac í; „(...) is t das k ritisc h e D e n k e n h e u te durch den Versuch m o tivie rt (...) G egensatz Spontaneität,
zw ischen
der
V e rn ü n ftig k e it
im
In d ivid u u m
u n d der fü r
angelegtten
die
den
Z ielbew ußtheit,
G esellschaft grundlegenden
B eziehungen des A rb eitsp ro zesses a u fzu h e b e n .“347 Zatím ci trad ičn í k a rte z iá n sk á teorie byla výzkum em hm oty, kritick á teorie se nezabývala pouze m ate riá ln ím pokrokem , ale tak é - a především - výzkum em dopadu m odernizované společnosti na jednotlivce a společnosť „W enn
von
V ernunft b e stim m te s H andeln zu m
M enschen gehört, i s t die
gegebene gesellschftliche Praxis, welche das D asein bis in die E in zelh e ite n form t, unm eschlich, u n d diese U n m enschlichkeit w irk t a u f alles zurück, was sich in der G esellschaft vollzieht. “348 H orkheim er se stále tázal, proč se m oderní k a p ita listic k á společnost u zav řela do systém u, k terý m ěla c h a ra k te riz o v a t nelidskost a nerozum ? Hovořil o om ám ení liberálním egoism em a kapitalism em . Zatím co tra d ič n í teorie a k a p ita lism u s znaly ich („já“), k ritick á teorie rozvíjela w ir („my“). Je jí podstatou byl su bjekt ve vztahu k druhým , jednotlivec ve společnosti. KT byla sp jata s psychologií, zejm éna se sociální psychologií, k te rá zkoum ala společenské třídy. M ěla za úkol n a p rav it pochybení k a p ita lis m u 1 „Dieser S tr u k tu r (der b ürgerlichen W irtschaft) w ohnt jedoch eine D y n a m ik ein, k r a ft deren schließlich in einem A usm aß, das an die alten asiatischen D ynastien erinnert, p h a n ta stisc h e M a ch t a u f der einen, m a terielle und in te lle k tu e lle O hm acht a u f der anderen S e ite sich anhäuft. D ie ursprünglichen F ru ch tb a rkeit dieser O rganisation des L ebensprozesses verw andelt sich in U n fruchtbarkeit und H em m ung. Die M enschen erneuern durch ih re eigene A r b e it eine R ealität, die sie
347 Tamtéž, str. 183. 34*>Tamtéž, str. 183-184.
109
in steigendem M a ß v e rsk la vt u n d m it je d e r A r t von E le n d bedroht. D as B ew ußtsein dieses G egensatzes s ta m m t n ic h t a u s der Phantasie, sondern aus Erfahrung. “34i> H orkheim er se jm enovitě odvolával n a M arxe a p ro le tariá t. Společenská krize konce 30. let zašla daleko: „Organisation, die es im m e r elender u n d o hnm ächtiger m acht. A rbeitslosigkeit, W irtschaftkrisen. M ilitarisierung, teroristische R egierungen i...).“350 H orkheim er znalý výzkum ů IFS dodával, že ani p ro le ta riá t v M arxově pojetí již není ručitelem spravedlivé společnosti, neboť m ěl projít n atolik hlubokou a dlouhodobou exploatací, že oslepl a otupěl: „Ebensowenig e x istie rt eine gesellschaftlichen K lasse, an deren Z u s tim m u n g m an sich h a lte n kö n n te . D as B e w u sstse in je d e r Sch ich t verm ag u n te r den gegenw ärtigen V erhältnissen ideologisch b een g t u n d ko rru m p iert z u w erd en .“351 Poukazoval, že takový stav je tak é chybou levicových in te le k tu á ln ích elit, k teré sp roletariátem m álo pracovaly. N ejprve podlehly n ekritickém u optim ism u, poté naopak skepsi a nihilism u: „(...)
fü h r t
ungeheueren
je n e n
In te lle k tu e lle n
M a ch t
verbunden
zum zu
O ptim ism us. W ird d ieser in Perioden gerät
m a n ch er
In te lle k tu e lle
in
beglückenden
sein,
und
in
Gefühl, einen
m it
einer
professionellen
sch w ersten N iederlagen erschüttert, so
Gefahr,
in
ebenso
bodenlosen
sozialen
P essim ism u s u n d in N ih ilism u s zu varfallen, wie sein O p tim ism u s übertrieben war. “352 Ani levicoví in telek tu álo v é již nebyli hybnou silou změny: „Sie haben die B e zie h u n g von R evolution u n d U nabhängigkeit verlernt"353
349 Tamtéž, 350 Tamtéž, 351 Tamtéž, 352 Tamtéž, 353 Tamtéž.
str. str. str. str.
186. 187. 215. 188.
110
K ritická
teorie
usilovala
o svobodnou
společnost
bez tříd .
Společensktví
kritických teorietiků mělo o ni a za ni bojovat. H orkheim er p řita k a l m arxistické term in o lo g ii „Die B egriffe (...) kritisiere n die Gegnwart. D ie M arxschen K ategorien Klasse, A usbeutung, M ehrw ert, Profit,
Verelendung, (...), dessen S in n n ic h t in der
R eproduktion der gegenw ärtigen G esellschaft, sondern in in ih re r V eränderung zu m R ichtigen zu suchen ist. “354 Stoupenci m ěli KT prosazovat na všech politických úrovních: „Das A nschw ellen der Z a h l m e h r oder m in d e r k la re r A nhänger, der E in flu ß einzelner von ihnen a u f R egierungen, die M a ch tste llu n g von P arteien, die der Theorie p o sitiv g eg enüberstehen ... a ll dies g eh ö rt z u den W echselfällen im K a m p f um die höhere S tu fe des m enschlichen Z u sa m m e n le b e n s (...). “355 H orkheim erem zavedená KT byla bojem za zm ěnu společenského uspořádání, které mělo více zohledňovat hodnoty in dividuální svobody a sp ravedlnosti. KT m ěla být sp jata s úsilím o společenskou zm ěnu, ba jí iniciovat. Slovo K a m p f („boj“), m ožná tak é pod vlivem souvislostí konce 30. let, bylo opakováno: „Die (kritische) Theorie dagegen, die z u r Transform ation des gesellschaftlichen Ganzen treibt, h a t zu n ä c h st z u r Folge, daß sich der K a m f verschärft, m it dem sie ve rk n ü p ft ist. "356 „Der Theoretiker, dessen einziges G eschäft darin besteht, eine E n tw ic k lu n g zu beschleunigen, die z u r G esellschaft ohne U nrecht fü h re n soll (...). “357 H orkheim er předem odm ítal m ožnou n ám itk u , že postuluje utopii. M a te riá ln í zabezpečení, které bylo dosaženo díky tra d ičn í teorii, mělo společnost kritické teorie g arantovat. Mělo být jen chybou organizace, chybou nedostatečného rozum u, že společnost ulpívala v bojích tříd n í a iracionální nenávisti. KT se ale ocitala v 354 Tamtéž, 365 Tamtéž, 356 Tamtéž, 357 Tamtéž,
krizi, neboť m onopolní k a p ita lism u s se spojoval s a u to rita tiv n ím str. str. str. str.
191. 193. Lit. K odstavci: tamtéž, str. 182-193. 191. 193.
111
(fašistickým )
státem .
Kom binace
ekonom ické
a
politické
nesvobody
m ěla
ohrožovat KT: „U nter den V erhältnisen des M o n o ka p ita lism u s u n d der O hnm acht der A rb e ite r gegenüber den U nterdrückungsapparaten der auto ritä ren S ta a t is t die W ahrheit zu bew underungsw ürdigen k le in en G ruppen g eflü ch tet, die, u n ter dem Terror dezim iert, w enig Z e it haben, die Theorie z u s c h ä rfe n .“358 Přesto H orkheim er věřil v konečné vítězství: „Die G eschichte lehrt, daß solche se lb st von den opositionellen teilen der G esellschaft k a u m beachtete, verfem te, aber unbeirrbare G ruppen a u f G rund ih rer tieferen E in sic h t im
entscheidenden A u g e n b lic k z u r S p itze
werden
können. “359 Esej zakončil zopakováním m yšlenky, že k ritic k á teorie sm ěřuje k p řek o n án í tříd n í společnosti: „Die k ritisc h e Theorie h a t (...) k e in e spezifische In s ta n z fü r sich als das m it ih r selb st v erkn ü p fte In te re sse an der A u fh e b u n g der K lassenherrschaft. “360 Sum arizace hlavních myšlenek'(1) Byla vedena polem ika s k a rte ziá n sk o u tra d ič n í teorií poznání, k te rá vedla k rozvoji vědy a techniky 19. století a p řin e sla hm otné zabezpečení lidstava. H orkheim er tu to teorii ap riori neodm ítal, naopak u zn áv al její přínosy. (2) Tradiční teorie a k ap italism u s, jehož vznik byl tra d ič n í teorií podnícen, m ěla být nyní překonaná, neboť ab origine n e b ra la v potaz jednotlivce a společnost. Ta m ěla být v k a p ita lism u nelidská, výrobní v ztah y pádem do b a rb a rstv í. Tato k ritik a předvídala novou teorii poznání —kritick ou teorii. (3) Úkolem kritické teorie bylo n a h ra z e n í tra d ič n í teorie a k ap ita lism u a vytvoření spravedlivější společnosti bez tříd. O pět
byl
použit
dialektický
m yšlenkový
postup,
k terý
lze
popsat
v posloupnosti „teze (trad ičn í teorie) — a n tite z e (kritická teorie) - synteze 358 Tamtéž, str. 211. 369 Tamtéž, str. 215. 360 Tamtéž, str. 216. Lit. K odstavci: tamtéž, str. 193-216.
112
(spravedlivější společnost bez tříd )“. H orkheim er rozvíjel m yšlenky m arx ism u ve sm yslu nedogm atického zacházení s M arxem . V
následujícím oddíle budou přiblíženy hlavní m yšlenky esejů D ie Ju d en
un d Europa (1939), A u to ritä rer S ta a t (1940-42) a Pollockův S ta te C apitalism us (1940). H orkheim erova esej D ie Ju d en u n d Europa byla poprvé publikována v S tu d ie s in P hilosophy a n d Social Science (ročník VIII/1939) a p a třila k jednom u z nejvíce
recipovaných
autorových
textů.
H orkheim er
n avázal
na
kritickoteoretický pohled z Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie a zam ěřil se na tehdejší prom ěny kapitalism u. G radující an tise m itism u s označil za p růvodní jev přechodu liberálního k a p ita lism u ve fašism us a to ta litá rn í nacism us. V této souvislosti n a p sal později často citovanou větu o tom, že ti, k te ří odm ítají m luvit o stínech kap italism u , m ěli by m lčet tak é o fa šism u : „Wer aber vom K a p ita lism u s n ic h t reden will, sollte auch vom F aschism us sch weigen. Pozdní k a p ita lism u s m ěl být odpovědný za n á stu p fašism u a nacismu^ „Im
S p ä tk a p ita lism u s
verw andeln
sich
die
Völker
zu erst
in
U n terstü tzu n g sem p fä n g er u n d dann in G efolgschaften. “:u;2 L iberalism us a k ap ita lism u s za sebou ponechaly m asovou n ezam ěstnanost, dem oralizované davy, a ta k vytvořily podm ínky pro vznik to ta litarism u : „ Der
L iberalism us
is t
n ic h t
w ieder
einzurichten.
Er
h in te rlä ß t
ein
dem oralisiertes, von den F ührern verratenes Proletariat, in dem die A rbeitslosen eine A r t am orpher K lasse bilden, die geradezu nach O rganisierung von oben schreit (,..).“363 N advláda a exploatace, kterou spojoval s k apitalism em , m ěla být logickým předchůdcem politické to ta lity :
161 HORKHEIMER, Max, Die Juden und Europa! in: SCHMIDT, Alfred, (Hg.). Max Horkheimer. Gesammelte Schiften, Band 4- Schriften 1936-1941, str. 308-331. Prvně publikováno v: Philosophy and Social Science ročník VIII/1939. 362 Tamtéž, str. 312. 363 Tamtéž, str. 313.
113
„(...) a nstelle des ze rs p littte r te n K om m andos in den einzelnen F abriken e n ts te h t die totalitäre H errschaft des P a rtik u la rin te re sse s über das g a n ze Volk. “364 4.5.2 E xkurz 2- Pollockův pojem „ stá tn í k a p ita lism u s“ Teze z D ie J u d e n u n d Europa rozvedl F riedrich Pollock eseji S ta te C apitalism us, k te rá byla publikována v SPSS 1940-41. Pollock se dom níval, že politické systém y fašism u a nacism u převzaly m etody k apitalism u: „Social a n d economic d evelopm ents in E urope since th e e n d o f th e fir s t world war are in te rp rete d as tra n sitio n a l processes tra n sfo rm in g p riv a te capitalism into sta te capitalism . The closest approach to th e totalitarian form o f the la tte r h a s been m ade in N a tio n a l Socialist G erm any. “365 Vznikl s tá tn í k a p ita lism u s - kvintesence potlačované svobody ja k v ekonomice (kapitalism us), ta k v oblasti politiky a soukrom ého života (totalitarism us): „ Work becomes com pulsory, wages are fix e d b y g o v e rn m e n t agencies, th e leisure tim e o f the w orker a n d h is fa m ily is organized from above. “366 Takový tren d označil za „novodobý feu d alism u s“ - za celkovou z trá tu lidské svobody. S tá tn í k a p ita lism u s považoval za zlo v ětší než lib eráln í kap italism u s, neboť m íra potlačení lidské svobody zde byla znásobena. Toto mělo ohrožovat evropskou civilizaci jako celek.367 V
eseji
A u to ritä rer
S ta a t368 H orkheim er
n avázal
na
tezi
stá tn íh o
kapitalism u„(...) die vereinigten P roletarier vernichten die le tz te Form d er A u sb eu tu n g , die sta a tska p ita listisch e Sklaverei. “36!>
364 Tamtéž, str. 311. Lit. K odstavci: tamtéž, str. 308-331. 365 POLLOCK, Frederick, State Capitalism; in: Studies in Philosophy and Social Science, Volume IX/1940‘41, Institute of Social Research, New York, str. 200. 366 Tamtéž, str. 221. 387 Lit. k odstavci: tamtéž, str. 200-225. 368 Tato esej byla psána v letech 1940-42, ve stejné době jako DA, a nebyla již publikována v SPSS, které přestaly vycházet v roce 1941. Text byl psán pro interní okruh bývalého IFS. 369 HORKHEIMER, Max, Autoritärer Staat, in: Alfred, Schmidt (Hrsg.). Max Horkheimer. Gesammelte Schiften, Band 5- Schriften 1940-1950, str. 294.
114
A potvrdil sym patie k m yšlenkám m arxism u: „Die A u íh e b e u n g des P riva teig en tu m s an P ro d u ktio n sm itteln , die Ü berw indung der K raft- u n d M a teria lverg eu d u n g des M a rk ts y s te m s durch P la n w irtsch a ft (...) waren rationale F orderungen im Z u g der Zeit. “3T0 Zkonstatoval, že vlivem stá tn íh o k ap italism u , k terý se snoubil a skloubil s a u to ritativ n ím a to ta litn ím státem , vlivem rozdrobeného p ro le tariá tu , k terý m nohdy opustily jeho
politické
elity
a
k te rý
byl
zdecim ovaný
m asovou
nezam ěstnaností, se šance a m ožnosti socialism u na konečné vítězství snížily na m inim um .
R evolucionářům
m ěla z ů s ta t poslední zbraň: slovo a svobodné
m yšlení.371 Sum arizace hlavních H orkheim erových m yšlenek z let 1939-1942: (l) k a p ita lism u s system aticky potlačoval su bjektu a lidskou svobody v přím é nadvládě v la stn ík ů n ad proletariátem J (2) m en ta lita k ap ita lism u byla předstupněm
pro a u to rita tiv n í
a to ta litn í režimy!
kap italism u s ale nezrušily, naopak se s ním ka p italism us,
(4) s tá tn í
k a p ita lism u s
(3) tyto uchopily
moc,
spojily a vznikl tzv. s tá tn í
byl vrcholem
poroby, svoboda byla
potlačena dvojmo - nejen v oblasti pracovních v ztahů, ale i v oblasti politiky a soukrom é sféry; (5) p ro le ta riá t a m arxistické m yšlenky a cíle se ocitly v systém ové
krizi,
značná
část
p ro le ta riá tu
včetně
jeho
elit
kolaborovala
s fašism em a k apitalism em ; (6) společenský vývoj přelom u 30. a 40. let —zejm éna něm ecký nacism us — byl ohrožením celé evropské civilizace, nejenom ideálu svobodné společnosti bez tříd . P ři kom paraci „m ezistavu“ H orkheim erovy KT s From m ovou KT, se ukazuje, že H orkheim er více akcentoval m arxistický segm ent KT, segm ent psychoanalytický a k u ltu rn í k ritik y lze sledovat jen v pozadí jeho m yšlení. To odpovídalo
dělbě
práce
na
IFS.
Role
H o rk h eim era
byla
organizační
a
program otvorná, psychoanalytickou oblast m ěl na sta ro sti From m a později M arcuse, k u ltu rn í k ritik u Adorno, Löw enthal a Benjam in.
370 Tamtéž, str. 299. 371 Lit. k odstavci:Tamtéž, str. 293-319.
115
4.5.3 D ia le k tik der A u fk lä r u n g - D ialek tik a osvícenství K niha D ia le k tik der A u fk lä r u n g je považována za ele m en tá rn í dílo kritick é teorie n a p san é A dornem a H orkheim erem v le te c h 1941-44, tem n ém dějiném období, k teré DA form ovalo.372 V létě roku 1941 napadlo Něm ecko Sovětský svaz a s dobytým východním územ ím získalo velký počet východních Židů. V tom to kontextu byly započaty p říp rav y holocaustu. Oba a u to ři jako e m ig ran ti židovskoněm eckého původu - a celý IFS - jako by svým původem byli p řed u rčen i k tom u, aby zachytili ducha doby se zvýšenou citlivostí. Ja k o From m se analyticky ponořili do dějin (evropské) civilizace. O proti From m em kladeném a k cen tu na reform aci, se zam ěřili na osvícenství. D ia lektik der A u fk lä r u n g se později sta la - spolu s M arcuseho Eros a n d Civilization a One D im ansional M an (viz níže) - c e n tráln í teoretickou oporou neom arxism u a jedním z tex tů , k teré p o d statn ě ovlivňovaly p ro te stn í h n u tí 60. let a později s tra n u Zelených (viz kapitoly 6 a 8). Proto jí zde bilde věnován obsáhlý analytický prostor. DA dále p řed zan em en ala vývoj kritick é teorie a obohacovala ji o nová té m a ta a motivy. M arcuse svými stu d iem i EC a ODM n a ni reagoval. Nelze n ap sat, že DA byla jen dílem A dorna a H orkheim era. Byla koncipována jako kolektivní studie IFS (viz 2.4). V počáteční fázi H orkheim er zvažoval, že do práce zapojí
M arcuse.
K tom u
nedošlo,
přesto
s ním
ale
byly
m nohé
pasáže
konzultovány, stejně jako jiné s L öw enthalem a Pollockem. H o rk h e im e rk re is byl v době p saní DA v pravidelném písem ném styku. T akto H orkheim er popisoval práci na díle: „During th e la st few days I h a ve d evoted every m in u té to those pages on m ythology a n d e n lig h te n m e n t which w ill probablv be concluded th is week. I am affraid i t is th e m o st d ifficult te x t I ever wrote. “373 Mimo to byly využívány eseje B enjam ina (v té době již zem řelého) a z DA lze vystopovat From m ův vliv
- n ap ř. ve w eberovském hodnocení p ro te sta n tism u a
372 Poprvé byla D ialektik der Aufklärung vy dána jako interní publikace IFS v roce 1944 při příležitosti 50. narozenin Pollocka. V této podobě ale již nikdy nebyla znovu vydána - první oficiální vydání z roku 1947 obsahovalo nemalé úpravy pojmosloví (viz níže). 373 Dopis M. Horkheimera H. Marcuse z 19. 12. 1942. Citováno z- WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 359.
116
konceptu
sadom asochistického
A n tise m itism u s
(„E lem enty
charakteru.
Č ásti
an tise m itism u “)
kapitoly
byly
p sány
E le m e n te
des
společně
s
Löw enthalem . H o rk h eim er zam ýšlel zkom ponovat celistvou analýzu evropské civilizace, k te rá by zah rn o v ala i ekonom ickou, psychologickou a příp ad n ě další části a korunovala by nad d iscip lin árn í m etodu IFS. V zhledem k personálním zm ěnám
z roku
1939
se
ale
nedostávalo
kap acit. Adorno
a H orkheim er
přiznávali, že DA by nebyla m yslitelná bez s tu d ií a analýz ZFS. Celkově je DA vysoce hodnocena jako „one o f th e central books o f th e 2 0 th C entury“374 („jedna z klíčových knih dvacátého sto le tí“). Z česky p sa n é lite ra tu ry k DA lze jm enovat poučenou zde odkazovanou stu d ii M ichaela H a u se ra „Adorno-' m oderna a negativita11.375 Již v předm luvě bylo otevřeno hlavní tém a DA: ,, Was wir uns
vorgesetzt h a tten ,
w ar tatsächlich n ic h t weniger, ale die
E rkenntnis, warum die M enschheit, a n s ta tt in einen w ahrhaft m enschlichen Z u sta n d einzutreten, in eine n e u e A r t von B arbarei versinkt. “S76 Za příčinu civilizačního úp ad k u byla označena sebedestrukce osvícenství: „(...) der erste G egenstand, den wir zu u ntersuchen h a tte n •' die S e lb stzerstö ru n g der A ufklärung. Wir hegen k e in e n Zw eifel (...) daß die F reiheit in der G esellschaft vom aulklärenden D enken un a b tren n b a r ist. Jedoch glauben wir (...) daß der B e g riff eben dieses D e n k e n s (...) schon den K eim z u je n e m R ü c k sc h ritt en th a lten , der h e u te überall sich ereignet. N im m t A u fk lä r u n g die R eflexion a u f dieses rückläufige M o m e n t n ic h t in sich a u f so besiegelt sie ih r eigenes Schicksal. “377 Sebezničení nastalo prom ěnou a to talito u osvícenství, k te ré nebylo schopno diskuse se sebou sam otným neboli sebereflexe a prom ěnilo se v m ocenskou form u 374 BROWN, Stuard, COLLINSON, Diané, WILKINSON, Robert (Ed.), Biographical Dictionary of Twentieth-Century Philosophers, Routledge, London-New York, 1996, str. 9. 575 WIGGERSHAUS, R., c. d„ str. 338-364. Srovnej s: HORKHEIMER, Max, ADORNO, Theodor, W., Dialektik der Aufkärung: Philosophische Fragmente, Suhrkamp, Frankfurt am Main, 1984 (první vydání: Amsterdam, 1947), str. 9-19, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 4597, BIALAS, Wolfgang, Gechichtsphilosophie in kritischer Absicht im Übergang zu einer Teleologie der Apokalypse. Die Frankfurter Schule und die Geschichte, Peter Lang Verlag, Frankfurt am Main, 1994, str. 94-128 a HAUSER, Michael, c. d., str. 17 55 a 135-202. 3™HORKHEIMER, M.. ADORNO, T„ W., c. d„ str. 11. 377 Tamtéž, str. 13.
117
in stru m e n tá ln íh o rozum u. O svícenství zapom enulo n a svůj cíl - em ancipaci subjektu a lidstva od přírodních sil. Z osvícenství se s ta la m ytologie - podobna bájím a m ýtům - vykládající jsoucno jen ze sebe sam a a svého dom nělého n áro k u na konečnou pravdu: „W ir glauben,
in
diesen
F ragm enten
insofern
zu
solchen
V erständnis
beizutragen, als wir zeigen, daß die Ursache des R ü ckfa lls von A u fk lä r u n g in M ythologie n ic h t so se h r bei den eigens z u m Z w eck des R ü c k fa lls ersonnen nationalistischen, heidnischen u n d sonstigen m odernen M ythologien z u suchen ist, sondern bei der in F u rch t von der W ahrheit erstarrenden A u fk lä r u n g se lb st.“378 Pokrok se m ěl zm ěnit v úpadek: „U nter der gegebenen V erhältnissen w erden die G lückgüter se lb st z u E lem en ten des Unglück. (...) der F o rtsch ritt schlägt in den R ü c k sch ritt u m .“379 E lem entární je první kap ito la B e g r iff d e r A u fk lä r u n g („Pojem osvícenství“). Adorno a H orkheim er zde pojmově vym ezili svou in te rp re ta c i a hodnocení tradičního osvícenství.: „Aber die vollends a u fg eklä rte E rde s tr a h lt im Zeichen triu m p h a len U nheils. D as Programm d er A u fk lä ru n g war die E n tza u b e ru n g der Welt. “3S0 Tímto až heslovitým
provoláním , k teré
ta k é
naznačovalo dílčí k o n tin u itu
kritického m yšlení (viz původně W eberův pojem
die E ntzauberung), byla
zahájena in terp retace. H lavním poselstvím bylo: osvícenství ovládlo hm otu (přírodu) silou ra tia , osvícenský projekt byl správný, ale osvícenský logos se prom ěnil v in stru m e n tá ln í rozum nárokující si konečnou pravdu. Proto je tře b a „osvítit osvícenství“ - uvolnit jej z m ocenského n áro k u rozum ového poznání a osvícenství um ožnit nový rozvoj díky sebereflexi — vedením dialogu se sebou samým . Jak o p rv n í měl osvícenství v 17. století jako utopickou vizi form ulovat Francis Bacon. V ztah závislosti člověka n a přírodě m ěl být převrácen:
378 Tamtéž, str. 14. 379 Tamtéž, str. 15. 380 Tamtéž, str. 19.
118
„Was die M enschen von der N a tu r lernen wollen, ist, sie anzuw enden, um sie u n d die M enschen
vollends zu
beherschen.
(...) M a ch t
u n d E r k e n n tn is
sin d
synonym . “381 S účelem ovládnout svět se rozvinulo racionální m yšlení, k te ré v 18. a 19. století přineslo poznání o m noha principech přírody. Ty byly využity k jejím u ovládnutí. A plikované poznatky
věd
rozložily původní
(pre)archaický
svět nazývaný
hýlozoistický —od kořene h ý lé 382 - prajednotné b eztv aré látky. Svět, kde m ísta a věci měly u n ik á tn í život naplněny podstatou a duchem . V té době m ěl být svět tvořen z m a n y — oduchovnělé hm oty. V přírodě spočívali lokální božstva a démoni. Svět byl na anim istickém vývojovém s tu p n i: „Die E n tza u b eru n g der W elt is t die A u s r o ttu n g des A n im ism u s. “383 Později v antickém
Řecku
již
vstoupil
do
dějin
logos — system atizující,
klasifikující a organizační elem en t ratia, který u sp o řád al svět do systém u. L a ten tn í osvícenství existovalo podle A dorna a H o rk h eim era již v anim ism u, kdy se šam an prostřednictvím form ulí a ritů pokoušel ve svůj prospěch ovlivnit přírodu a svět kolem sebe - osvícenství bylo dějinám im a n e n tn í - ale až zde, na mytologickém stupni, se m ocenský nárok rozum u projevoval ne jako nevědom ý pud šam ana, ale jako vědomý v stu p rozum u n a scén u 1 „An die S telle der lokalen G eister u n d D äm onen w ar der H im m e l u n d seine H ierarchie getreten, an die S te lle der B esch w ö ru n g sp ra ktiken des Z auberers u n d S ta m m e s das wohl a b g estu fte O pfer (...). “384 Osvícenstvím byla dokončena cesta od nevědom ého archaického spočívání v m ana přes mytologií zrozený system atizující rozum . O svícenství po svém triu m fu spoutalo svět a ovládlo hm otu (přírodu) silou ra tia . Duchové a dém oni byli vyhnáni:
381 Tamtéž, str. 20. 382 Pojem hýlé, zde oživený, zavedl do filozofického m yšlení Aristoteles. Adornovský a Horkheimerovský hýlozoismus hovoří o počátku materiálního světa, o době, kdy hmota a příroda nebyla rozlišená a teprve začínala nabírat mnohost tvarů a podob. 383 Tamtéž, str. 21. 384 Tamtéž, str. 23.
119
„Von
nun
an
soll
die
M aterie
endlich
ohne
Illusion
w altender
oder
inn ew o h n en d er K rä fte, verborgener E igenschaften b eh errsch t werden. Was dem M aß von B erech en b a rkeit u n d N ü tz lic h k e it sich n ic h t fügen will, g ilt der A u lk lä ru n g fü r verdächtig. “3S5 Přírodní celek (hm ota) se sta l m onolitem . Různorodým form ám a seskupením byla odejm uta u n ik á tn o st a duch. Zbyl jen rozum a jeho síla a v tom mělo být osvícenství to ta litn í — v touze po nap ro stém ovládnutí světa principem rozum u. Od nynějška se vše mělo s tá t zm ěřitelným , kategorizovatelným , vysvětlitelným : „Ihr Ideal is t das S y ste m , a u s dem alles u n d je d e s folgt. “386 (Pre)anim istické bytí n a h ra d il logos. C esta dějinam i sílícího ra tia byla zároveň i cestou stále sílícího odcizení světu: Die M enschen bezahlen die V erm ehrung ih re r M a ch t m it der E n tfr e m d u n g von dem, worüber sie die M a ch t ausiiben. D ie A u fk lä r u n g verh ä lt sich z u den D ingen wie der D ik ta to r zu den M enschen. “387 Je ště jed n o u : zatím co (pre)anim istický svět m agie rozpoznával u n ik á tn o st stvořených forem života a existence a rozpoznával a napodoboval jejich „ducha“, osvícenství učinilo z m nohosti jednolitou hm otu určenou
k pozitivistickém u
vědeckém u zkoum ání a pozorování sloužící k uspokojení lidských potřeb. Svět byl definitivně odkouzlen. Pokud su bjekt pomocí rozum u sp o u tal a ovládl přírodu, m ohl ovládnout i lidskou společnost a pomocí ra tia ji v n u k n o u t řá d a organizaci, aby byla zorganizovaná a zm ěřiteln á stejně jako hm ota. Princip totáln íh o rozum u mohl být latencí to ta lity společenské: „Die Horde, deren N a m e n zw eifelsohne in der O rganisation der H itle rju g e n d vorkom m t, is t k e in R ü c k fa ll in die a lte Barbarei, sondern der T rium ph der repressiven E ga litä t (...). “38S
383 Tamtéž, 386 Tamtéž, 387 Tamtéž, 388 Tamtéž,
str. str. str. str.
22. 23. 25. 29.
120
Unifikace se projevila ta k é v prom ěnách jazyka. Původní jazyky se ponořovaly do
p o dstaty věcí a jevů, k te ré se snažily napodobovat. Byly
m luveným i obrazy jako hieroglyfy, osvícenství ale pojalo jazyk jako nástroj em ancipace.
Vyvinulo
pojmové
m yšlení,
k teré
se
stalo
výchozím
bodem
m ocenského in stru m e n tá ln íh o rozum u. Ambice jazy k a poznávat skrze slovo zm izela, ze slova se sta l pojem. Adorno a H orkheim er hledali odpověď n a
otázku, kde
leží kořeny
m ocenského pokusu ra tia (osvícenství) o nadvládu. P říč in u nalezli v hluboce usazeném stra c h u z n e z n ám a : „A u fklä ru n g is t die ra d ik a l gew ordene, m y th isc h e A n g st. “389 V racionalizovaném světě zůstalo uchováno neodcizené bytí je n v u m ě n í1 „Im K u n s tw e r k wird im m e r noch e in m a l die V erdoppelung vollzogen, durch die das D ing als Geistiges, als Ä u ß e r u n g des M ana erschien. “39° Osvícenství je považováno za to ta litn í systém , protože nevede polem iku a není schopno sebereflexe1 „Denn A u fk lä ru n g i s t to ta litä r wie n u r irgentein S y ste m . N ic h t was ih re rom antische Feinde ih r s e it j e
vorgeworfen haben,
an a lytisch e M ethode,
R ückgang a u f E lem ente, Z e rse tzu n g durch R eflexion is t ihre U nw ahrheit, sondern daß fü r sie der P rozeß von vornherein entschieden i s t .“391 Osvícenství mělo form ovat evropské m yšlení. Z
u n iv erzáln í vědy se sta l
pozitivism us - nadvláda m ate m a tik y a logiky ta k é ve společenských vědách. Z rozum u se sta l rozum in stru m e n tá ln í ve službě moci. O svícenství zanedbalo pozitivní cíl - em ancipaci - a stalo se form ou nadvlády. N ástrojem moci se sta l pozitivistický rozum 1 „Die form ale Logik war die große S ch u le der V ereinheitlichung. S ie bot den A u fklä rern das Schem a der B erech en b a rkeit d er Welt. “392
389 Tamtéž, str. 32. 1190 Tamtéž. 391 Tamtéž, str. 41. 392 Tamtéž, str. 23.
121
Kdo opustil logos, dostal se n a pozice nesm yslu a ša rla tá n stv í. O svícenství se vym anilo z m ytologie a znovu v ní upadlo. Vytvořilo uzavřený výklad sv ěta —m ytologii, připom ínající m agický ritu á l, v jehož rám ci je zakázáno
vystoupit
z
k ru h u .
Kdo kružnici
překočil,
čelil tíživé
kletbě.
O svícenství se prom ěnilo v mytologii s u i generis. Adorno a H orkheim er si ve své polem ice vzali n a pomoc ta k é g uru osvícenců Im an u ela K an ta, k terý rozpoznal m an tin ely rozum ového p o znání: „D er Bescheid, den er erteilte, is t ein O rakelspruch. K ein S ein is t in der Welt, das W issenschaft
n ic h t
durchdringen
könnte,
aber
was
von
W issenschaft
durchdrungen werden kann, is t n ic h t das Sein. “393 O svícenství upadlo do tautologie - vyvozovalo pravdivost ze sebe sam ého. Jin ý m asp ek tem vztazích,
což se
dom inance osvícenství bylo odcizení v m ezilidských
mělo projevit
zejm éna
v pracovních
vztazích
liberálního
k a p ita lism u : „M it der Versachlichung des G eistes w urden die B ezieh u n g en d er M enschen selber
verhext.
(...)
Er
sc h ru m p ft
(die
B eziehungen)
zum
K n o te n p u n k t
kon ven tio n eller R ea ktio n en u n d F un ktio n w eisen zu sa m m en , die sachlich von ihm
erw a rtet
werden.
D er
A n im is m u s
h a tte
die
Sache
beseelt,
der
In d u stria lism u s versachlicht die Seelen. “394 Život v in d u striá ln ím
světě,
vzniklém
z osvícenské
tradice,
bvl
určován
ekonomickým principem prům yslové výroby. V tom to rám ci byla potlačena spontánnost subjektu. Chování prošlo norm alizací a z donucení se i ono přiblížilo ideálu racionality: „Durch die u ngezählten A g e n tu re n der M assenproduktion u n d ih re r K u ltu r werden
die g en o rm ten
V erhaltensw eisen
dem
E inzelnen
als
die
allein
natürlichen, anständigen, vernünftigen a u fg ep rä g t.“395
:!9:! Tamtéž, str. 43. :!94 Tamtéž, str. 45. 395 Tamtéž.
122
O svícenství mělo p ře ta v it subjekt ve hm otu, věc a stroj. T aké jednotlivec společenský člověk - se m ěl s tá t -
ta k jako prve hm ota -
zm ěřitelný,
vypočítatelný a organizovatelný. Ze su b jek tu jako S e lb s t zm izely duch a krev a zůstal jen rozum - byl odkouzlem „D er technische Prozeß, z u dem das S u b je k t nach se in e r T ilgung a u s dem B ew ußtsein sich versachlicht hat, i s t fr e i von der V ieldeutigkeit des m y th isc h e n D enkens wie von allen B edeuten überhaupt, w eil V ern u n ft se lb st z u m bloßen H ilfsm itte l der allum fassenden W irtsch a ftsa p p a ra tu r wurde. “396 Em ancipace
- snaha
učinit z člověka p á n a
n ad přírodou
-
se ob rátila
v degeneraci: „Der
Fluch
des
un a u fh a ltsa m en
F o rtsc h ritts
is t
die
u n a u fh a ltsa m e
Regression. “397 Společnost pozbyla velkou část v lastn o stí a schopností a došlo k odcizení světu i sobě navzájem . O svícenství mělo se lh a t ve snaze revidovat stále znovu se obnovující m ocenské vztahy a dělbu společnosti n a vládnoucí a ovládané. Zisk moci nad přírodním celkem a n a d jeho zroji -
faktické vyřešení p rincipu
sebezáchovy (dostatek) - nebyl využit k vytvoření spravedlivějšího společenského řádu. Šance osvícenství byla p ro m ešk án a. Z osvícenství m ěla zbýt sp o u ta n á příroda, z k teré byla v y hnána m ana, odcizený a oloupený su b jek t a neschopnost polemiky a sebereflexe. Pokrok a ratio se sta ly n ástrojem moci - ovládání a potlačování. Z rozum u se stal nerozum , z pokroku ú p adek a b a rb a rstv í. Baconova utopie o ovládnutí sv ěta se nap ln ila. Ale osvícenství se z pozitivního zám ěru prom ěnilo ve velkolepý podvod: „(...) w andelt im D ie n st der G egenw art A u fk lä r u n g sich z u m totalen B e tru g der M assen um. ":m
m Tamtéž, str. 47. 197 Tamtéž, str. 53. 198Tamtéž, str. 60. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 19-60.
123
Bylo by chybou vyvozovat, že Adorno a H orkheim er prokleli osvícenství. Dom nívali se, že „osvěcují osvícenství“, aby bylo schopno polem iky a uvolnilo se z mytologie —n áro k u n a jedinou konečnou p ra v d u 1 „Die dabei an A u fk lä r u n g g e ü b te K r itik soll einen p o sitive n B e g r iff von ih r vorbereiten, der sie a u s ih re r V erstrickung in b lin d er H errschaft löst. “3" K ontinuita m ytologie a osvícenství — dvou vývojových stu p ň ů , k teré se vyznačovaly, i když každý v jiné m íře, vstupem system atizujícího principu logos m ěla být doložitelná na analýze a in te rp re ta c i Hom érovy O dyssey ve zlom ku O dysseus oder M yth o s u n d A u fk lä r u n g („Odysseus aneb m ýtus a osvícenství“)1 schon der M yth o s is t A u fk lä r u n g u n d •' A u fk lä r u n g schlägt in M ythologie zurück. (...) D er erste (Exkurs) verfolgt die D ia le k tik von M y th o s u n d A u fk lä r u n g an der Odyssee, als einem der frü h ste n rep rä sen ta tiven Z eu g n isse bürgerlich abendländlicher Zivilisation. “400 Adorno a H orkheim er in te rp re to v a li cestu O dyssea z Tróje n a Ith a k u jako cestu lidského rozum u z pout anim ism u a m ytologie k triu m fu osvícenství1 „Die Irrfa h rt von Troja nach Ith a k a is t der W eg des le ib h a ft geg en ü b er der N atu rg ew a lt unendlich schw achen u n d im S e lb stb e w u ß tse in e r st sich bildenden S e lb st durch die M ythen. “401 O dysseus byl sym bolem logos. S pomocí rozum u, lstí a podvodů k lam al přírodní síly a podm aňoval je 1 „Odysseus, wie die H elden aller eigentliche R om ane nach ihm , w irft sich weg gleichsam , um sich zu gew innen'’ die E n tfr e m d u n g von der N atur, die er leistet, vollzieht sich in der Preisgabe an die N atur, m it der er in je d e m A b e n te u e r m iß t, und ironisch triu m p h ie rt die U nerbittliche, der e r befiehlt, indem
er als
U nerbittlicher nach H ause k o m m t, als R ic h te r u n d R ä ch er der E rbe der
399 Tamtéž, str. 16. 400 Tamtéž, str. 16. 401 Tamtéž, str. 64.
124
Gewalten, denen er entrann. (...) D er S ieg er d rü c k t aus, daß sein S ie g s te ts einer über die eigene N a tu r ist. “402 Form a liom érovského eposu
m ěla
tak é
nazn ačo v at n á stu p
ra tia .
O proti
tradované mytologii byla ú tv arem racio n ality a logiky. Adorno a H orkheim er odkazovali n a N ietzscheho, k terý m ěl jako oni rozpoznat sk ry tý význam H om éra. J a k byly in terp reto v án y vybrané p říběhy z Odyssey? Rozvedeny budou pasáže týkající se sirén, kyklopa Polyfem a a čarodějnice Kirké. Ú ryvek o Odysseovy byl pro A dorna (au to ra exkurzu) zásadní. O dysseus rozum em obelstil sirény a projel zapovězeným m ístem — to byl sym bol a obraz vytržení ra tia z pout anim ism u. O dysseova posádka ale zároveň m ěla značit pozdější ú tla k pracujících a předzvěst dělby p ráce a pracovních v z ta h ů v kapitalism u. O dysseus symbolizoval moc, byl obrazem vlastn ík a, za kterého pracovali druzí a on sám - bezpečně u p o u tán n a sto žáru - si dopřával o sta tn ím zapovězený poslech: „Die eine (Möglichkeit der Entrinnens) sc h re ib t er den G efährten vor. E r versto p ft ihnen die Ohren m it Wachs, u n d sie m ü sse n nach L eib eskrä ften rudern. (...) D afür h a t die G esellschaft s te ts gesorgt. Frisch u n d k o n ze n trie rt m ü sse n die A rbeitenden nach vorw ärts blizen u n d liegenlassen, was z u r S e ite liegt. (...) D er G efesselte
w ohnt
einem
K onzert
bei,
reglos
la u sc h e n d
wie
sp ä te r
die
K onzertbesucher, u n d sein beg eisteter R u f nach B e fre iu n g verhallt schon als Applaus. “403 „Die Ruderer, die n ich t zu ein a n d er sprechen können, sin d ein er wie der im gleichen T a kte ein g esp a n n t wie der m o d ern e A r b e ite r in d er F a b rik..“404 Pom yslným
vrcholem
lstivosti,
se
k tero u
O dyssus
p řek o n áv al
síly
anim ism u, byl triu m f nad kyklópem Polyfém em . Polyfém symbolizoval p n u tí mezi anim ism em a (antickou) mytologií. O dysseus Polyfém a opil a n a dotaz, jak se jm enuje, m u lstivě sdělil vylhané jm éno N ikdo. Kyklopa oslepil ran o u do oka a se zbylými m uži uprchl. Kyklópův výkřik: „N ikdo m n ě zn ičil n iko liv silou, ale ls ti“ jakoby n a h rá v a l A dornem sledované in te rp re ta c i. Adorno nezm ínil, že 402 Tamtéž, str. 65"66. 40:1 HORKHEIMER, M., ADORNO, T„ W„ c. d„ str. 51. 404 Tamtéž, str. 54.
125
oslepený Polyfém vztekle volal za odplouvajícím i loděm i O dyssea, že se jeho oslepením naplnilo proroctví, k teré m u bylo předpovězeno. Kdo tedy oslepil Polyféma? O dysseus a jeho rozum nebo osud? Logos ve své laten ci jakoby zde v sk u tk u sváděl boj se silam i anim ism u a mytologie. Z astavení u K irke n a ostrově A iai bylo ta k é vykládáno ve sm yslu boje racionálních (osvícenských) a anim istických (nevědom ých) sil. V ženě čarodějnici byl sp atřo v án obraz oslabené ženskosti na ú sv itu nových časů, obraz oslabené ženy, jejíž kouzla p řestá v ala fungovat. Zena byla v n ím á n a jako sym bol přírodních sil, k teré mělo osvícenství brzy s p o u ta t1 „Als R ep rä sen ta n tin der N a tu r is t die Frau in der bürgerlichen G esellschaft zu m R ä tselb ild von U nw iderstehlichkeit (neodolatelnost) u n d O h n m a ch t gew orden. So spiegelt sie der H errschaft die eitle L ü g e wider, die an stelle der V ersöhnung der n a tu r deren Ü berw indung se tzt. “405 H om érův epos se pod ru k a m a A dorna prom ěnil v boj tř í s y s té m ů 1 anim istického (sirény, Polyfém, K irke, aj.)406, m ytologického (do děje zasahující antický p an th eo n Bohů) a rodícího se osvícenství (O dysseus a jeho rozum ). Odysseova cesta skončila vítězně - z vůle řeckých Bohů a za cenu m nohých ú tra p a bloudění. Rozum zvítězil a anim istické síly byly přem oženy. Co se stalo nap řík lad se sirénam i. Zmizely? P a trn ě ano, když byla zlom ena jejich moc. Ale nikoliv náhodou zů stal O dysseus ke konci své cesty izolovaný (jako zajatec nym fy Kalypsó), stejně jako se m oderní člověk osvícenství sta l zajatcem své sam oty.407 Ve d ruhém exkurzu J u lie tte oder A u fk lä r u n g u n d M oral („Ju lietta aneb osvícenství a m orálka“) byly rozvedeny prom ěny etických hodnot v osvícenské a následující době. Jed n alo se o polem iku s K antem a jeho principem racionální etiky, k terý zavedl.408 Byla relativizována a rozporována K antova teze, že e tik u je možné odvozovat z autonom ního r a t i a 1 405 HORKHEIM ER, M., ADORNO, T„ W., c. d„ str. 91. 406 Adorno a Horkheimer zde upozornili na to, že v době vzniku Odyssey byl animismus již oslabený, což měla dokládat skutečnost, že síly s\řmbolizující svět animismu byly vyobcovány do zapomenutých koutů ztracených v dalekém oceánu. Viz HORKHEIMER, M., ADORNO, T., W., c. d., str. 77. 407 Lit. k úryvku o Odyssei: HORKHEIMER, M., ADORNO, T., W., c. d., str. 61-99. 408 Adorno a Horkheimer recipovali významný počet Kantových děl.. Na úvod citovali esej Was is t Aufklärung („Co je osvícenství): „ Unm ündigkeit i s t das Unvermögen, sich seines Verstandes ohne
126
„Sein U nterfangen, dir P flic h t d er g egenseitigen A c h tu n g (...) a u s einem G esetz der V ernunft a b zu leiten (...). “409 V tom to sm yslu byly in te rp re to v á n y rom ány m arkýze de Sade (zejm éna 1’H istoire de Juliette, ou les P rospérités du vice - „ Ju lie tta aneb s la s ti n e ře s ti“, publikováno 1801) a n ě k te rá díla N ietzscheho — jako doklad, kam
lze dovést „etiku“
postavenou na autonom ii rozum u a kategorickém im p e rativ u .410 Na scénu bylo uvedeno tém a sm rti. Byla to právě sm rt, se kterou si nevědělo
osvícenství
rady.
Neboť
bylo
obtížné
zakom ponovat
s m rt
do
vybudovaných, zorganizovaných a schem atizovaných k ategorií rozum u a jeho víry v neom ylnost: „Der F unke, der am p rä g n a n te sten den M angel an sy ste m a tisc h e m D enken, den Verstoß gegen die L o g ik anzeigt, i s t k e in e flü ch tig e W ahrnehm ung , sondern der plötzliche Tod."411 T radicionalistická m rav n o st odvíjející se od křesťanské víry, se osvícenském u rozum u
jevila
jako
nepochopitelná
a
nebezpečná,
protože
rozum ově
neuchopitelná. J u lie tta byla ukázkou, kam by m ohla (a byla) dovedena etika, pokud se soudcem sta l autonom ní rozum . J u lie tta byla označena jako „dcera osvícenství“412. Je jí sexuální sad ism u s byl veden rozum em a radostí: „ Juliette verkörpert (...) w eder u n su blim ierte noch regredierte libido, sondern in te lle k tu e lle F reude an d er Regression (...) die L u st, Z ivilisation m it iheren eigenen Waffen zu schlagen. (...) S ie h a n d h a b t das Organ des rationalen D enken ausgezeichnet. “4I:1
Leitung eines anderen zu bedienen". Viz tamtéž, str. 100. Dále byly odkazovány: K ritik der reinen Vernunft („Kritika čistého rozumu“), M etaphysische Anfangsgründe der Tugendlehre („Metafyzika mravů“) a G rundlegung zu r M etaphysik der S itten („Základy meta fyziky mravů“), K ritik der U rteilskraft („Kritika soudnosti“) a K ritik der praktischen Vernunft („Kritika praktického rozumu“). Viz tamtéž, str. 100-140. 409 Tamtéž, str. 104. 410 Dalším známým polemikem s racionálním pojetím etiky byl také Max Weber. Viz např.: WEBER, Max, Politika jako povolání; in: WEBER, Max, Metodologie, sociologie a politika, str. 243-293. 411 HORKHEIMER, M., ADORNO, T., W., c. d„ str. 102. 412 „Sie operiert (...) wie der m odernste Positivismus (...) als Tochter der kämpfenden A ufklärung (...). “Tamtéž, str. 116. 413 Tamtéž, str. 114.
127
O rgiastické scény byly postaveny do souvztažnosti s K antovým racionálním systém em 1 „Die eigene a rchitektonische S tr u k tu r des k a n tisc h e n S y s te m s k ü n d ig t wie die Turnpyram iden der Sadschen Orgien (...) “414 Osvícenský racionalism us potlačil nevědom ou s trá n k u subjektu, k te rá prošla regresí a projevila se v zdegenerované podobě a zvýšené b estialitě. Pornografický sadism us,
v J u lie ttě
dovedený
k dokonalosti,
byl
sym bolem
potlačené
tabuizované p řiro zen o sti1 „Die
urgeschichtlichen
V erhaltensw eisen
Zivilisation ein Tabu gelegt, h a tte n ,
(von
Juliette),
auf
welche
die
u n te r dem S tig m a der B a stia litä t in
d e stru k tiv e transform iert, ein unterirdisches D asein geführt. ‘415 K řesťanské hodnoty -
sp ása
a vykoupení416 - byly n a h ra z e n
m ěřitelným
racionálním principem úspěchu a zisku. Novou ctností se s ta la nesoucitná a p atie4171 „Zur Tugen wird A p a th ie (als S tä r k e b etra ch tet) n o tw en d ig v o ra u sg e se tzt“, sa g t Kant, indem er, S a d e n ic h t unähnlich, diese „m oralische A p a th ie “ von der F ühllosigkeit im S in n der In d iffe re n z gegen sin n lich e R eize u n te rsc h ie d e t.“*418 Nová m ravnost vyžadovala rezig n aci1 „Die F reiheit von G ew issenbissen is t vor d er form alistischen
V ern u n ft so
essentiell wie die von Liebe oder Haß. “419 Prom ěnu etiky a svědomí měl sp rávně rozpoznat tak é N ietzsche, k terý byl odkazován a vykládán jako reakce (např. dílo Z u r Genealogie der M oral Genealogie m orálky, publikováno 1887)1
414 Tamtéž, str. 107. 415 Tamtéž, str. 114. 416 Juliette se - ve smyslu celého zlomku ne náhodou - vysmívá desateru, „idiotským křesťanům“ a jejich mrtvému Bohu. Srov., tamtéž, str. 116. 417 Na jiném místě byla zmíněna Juliettina „glückliche A p a th ie“(„štastná apatie“). Tamtéž, str. 114. 4lí,HORKHEIMER,M„ ADORNO, T„ W„ c. d„ str. 114. 419 Tamtéž, str. 115.
128
„Die Schw achen u n d M iß ra ten en sollen zu g ru n d e gehen-' e rste r S a tz unsere M enschenliebe. U nd m a n soll ih n en noch dazu helfen. “42° Nová m axim a zněla právo silnějšího: „ (...) um den Schw achen zu un terd rü cken u n d zu berauben, begeht
er (der
Mensch) n u r die n a tü rlich ste Sache d er Welt. “421 Z tohoto m entálního podhoubí „vykvetl“ fašism us a n a c ism u s: „Indem der deutsche F aschism us den K u ltu s der S tä r k e z u r w elthistorischen D oktrin erhob, h a t er ihn zugleich z u r eigenen A b s u r d itä t g efü h rt. “422 Také hodnota lásky zanikla, neboť přip o m ín ala přem oženou m etafýziku: „Die Liebe der Frau w ird abgelöst wie die des M anns. “ T rium foval chlad racionální m rav n o sti a em ancipace od víry: „Moses u n d K a n t haben n ic h t das G efühl verkündigt, ih r k a lte s G esetz k e n n t w eder Liebe noch S c h e ite rh a u fe n “423 ,,(...) als die E rn e u e ru n g von K a n ts U nternehm en, das g ö ttlich e G esetz in A u to n o m ie z u transform ieren (...). “424 K apitola
K u ltu rin d u strie.
prům ysl. O svícenství jako
A u fk lä r u n g
als
M a sse n b e tru g
(„K ulturní
m asový podvod.“) sledovala zábavní prům ysl a
masovou k u ltu ru .425 Jejím leitm otivem byla m yšlenka, že stejně jako k to talitě tendoval osvícenský rozum , ta k é m asová k u ltu ra a zábavní p rů m y sl se staly to talitn í. K u ltu ra šíře n á m asm édii m ěla usilovat o vznik m anipulovatelného
420 NIETZSCHE, Friedrich, Genealogie morálky; citováno z- HORKHEIMER, M., ADORNO. T., W., c. d., str. 117. 421 SADE, de, c. d.; citováno z- HORKHEIMER, M., ADORNO, T„ W„ c. d„ str. 120. 422 HORKHEIMER, M., ADORNO, T„ W„ c. d„ str. 120-121. 42:i Str. 135
424 Tamtéž. 425 Téma dlouhodobě sledoval Adorno. Základy kapitoly K u ltu rin dustrie sahaly k Adornově eseji Uber J a zz („O jazzu“) z ZFS 1936. Myšlenky o masové kultuře rozvedl i v Zur Philosophie der neuen M usik („K filozofii nové hudby“, 1940-41), která se později stala první kapitolou knihy Philosophie der neuen M usik (publikována 1949).
129
subjektu, neidentického člověka, k terý by — veden hypnotizující reklam ou — garantoval sp o tře b u : „K ultur h e u te schlägt alles m it Ä h n lich keit. F ilm , Radio, M agazine m achen ein S y ste m aus. J ed e S p a rte is t e in stim m ig in sich u n d alle zu sa m m en . “426 Jednolitost a m onotónnost m ěla dom inovat ta k é nové a rc h ite k tu ře . Z k u ltu ry a um ění se sta l prům ysl, degenerovala stejně jako etika. N astalo „pustošení estetiky“ a „fabrikace k u ltu ry “. Zábavní p rů m y sl nem ěl v y tv ářet nadčasové um ělecké hodnoty hledající id en titu , ale s ta l se obchodem, jehož cílem byla m axim alizace zisk u : „Ihre Ideologie is t das Gechäft. “í2T Zábavní
prům ysl
vykalkulovaných
měl sch ém atů
produkovat a
m otivů.
jako
kolovrátek
Z tvorby
om ezený
vym izela
počet
sp o n tá n n o st
a
individuálnost: „Die k u rze Intervallfolge, die in einem Schlager als einprägsam sich bew ährte, die vorübergehende B lam age des H elden, die er als good sport zu ertragen weiß, die zuträglichen Prügel, die die G eliebte von der sta rk e n H a n d des m ä n nlichen S ta rs em pfängt, sein e rüde S p rö d h eit gegen die verw öhnte E rbin s in d wie alle E inzelheiten fertig e Cliches, beliebig h ie r u n d dort z u verw enden, u n d allem al völlig definiert durch den Zw eck, der ih n en im Schem a z u fä llt.“428 N ietzsche sp rávně označil zábavní k u ltu ru za b a rb a rstv í.429 Z ábavní p rů m y sl se přes m asm édia šířil po celém sv ětě; „Die ganze W elt w ird durch das F ilter der K u ltu rin d u strie geleitet. “43° Zábavní prům ysl byl prom yšleným systém em , k te rý si nárokoval form ovat m yšlení subjektu. Stvořil v lastn í jazyk - pozitivistický soubor d at
k te rý již
426 Tamtéž, str. 141. 427 Tamtéž, str. 158. 42řl Tamtéž, str. 146. 429 Viz citace Nietzscheho. NIETZSCHE, Friedrich, Unzeitgemäße Betrachtungen („Nečasové úvahy“, vycházely v letech 1873-1876); v: HORKHEIMER, M., ADORNO, T., W., c. d., str. 150. «o HORKHEIMER, M., ADORNO, T., W., c. d„ str. 147.
130
nem ěl s jazkem , k terý skrze nápodobu poznával svět, nic společného. Z k u ltu ry se s ta l jed n o tv árn ý m onolit, určený k výdělku. K tom uto cíli vytvářel id e n titu a společenské vědom í ve svůj prospěch. Vyšší počet nekritických a smyslově otupených k o nzum entů z n am en al vyšší obrat. Zatím co původní um ělecké dílo hledalo identické (unikátní), zábavní p rů m y sl usiloval o opak, o potlačení jedinečného a individuálního. Ti, k te ří se neadaptovali, se ocitli n a chvostu jako desperáti: podezřelí a vinní: „Er i s t ein O utsider, u n d (...) i s t es die sc h w e rste Sch u ld ', O u tsid er z u sein (...) Im Liberalism us g a lt der A r m e fü r faul, h e u te w ird er autom atisch verdächtig.“431 H lavním nepřítelem se s ta l sa m o statn ě m yslící subjekt: „ B ekäm pft w ird der F eind (...) das d e n ken d e Su b jekt. “432 Zábavní prům ysl vytvořil velkolepé sh o w spojené s
představou celoživotní
selanky. N abízel obrazy rad o stn éh o života bez otázek, přem ýšlení a tragiky. S lehkostí produkoval idoly a hrdiny, k te ří - šiti na zakázku - vyhovovali zadaným schém atům : „Die
von
den
Talentjägern
herausgebrachten
F iguren
a u fg espärten s in d
und
Id ea ltyp en
dann des
vom neuen
S tu d io
groß
abhängigen
M ittelstands. “433 M aximou se staly, v uvedeném
pořadí, zisk a zábava.
S o stražito stí bylo
vyhlazeno vše, co pronikalo za jasn ě definované motivy: „Die Liquidation der Tragik b e stä tig t die A b sc h a ffu n g des Ind ivid u u m s. “434 Zábavní
prů m y sl
zm anipulovaných
m ěl a
být
nikdy
hypnotizovaných
nekončící m asách,
b rak k teré
a
cirkus, se
podvod
nevědom ky
na
staly
g aran tem n e p řed stav iteln éh o b o h a tstv í těch, k te ří kolotoč roztáčeli. M ěl být konečným potvrzením dekadence a ú padku. M asová k u ltu ra byla to ta lita logicky navazující n a to ta litu osvícenského logos a to ta litu racionalizované etiky. 431 Tamtéž, 432 Tamtéž, 433 Tamtéž, 434 Tamtéž,
str. str. str. str.
173. 172. 167. 177.
131
Konečným produktem této show byl to su bjekt rezignující n a v lastn í vrozenou identitu, k terý si osvojil kolektivní vzorce nabízené
m asovou k u ltu ro u
a
zábavním prům yslem . Zm izel člověk, zbyla m asa hm oty zbavená vlastního ú sudku, m anipulované a hypnotizované kolečko soustrojí, k teré mohlo být kdykoliv nahrazeno. Subjekt, k terý se posléze ta k hodil nacistickým h ordám a jiným to talitn ím systém ům : „Dar F aschism us aber h o fft darauf, die von der K u ltu rin d u strie trainierten G abenem pfäger in seine reguläre Z w angsgefolgschaft um zuorganisieren. “435 Zatímco v osvícenství a liberálním k a p ita lism u byl autonom ní subjekt pouze odstrkovaným neurotikem , ale byl stále ještě tolerován, byť o d su n u t n a okraj, nebyl m u odejm ut život. Za nacism u, k terý měl být kontinuem to ta litn íc h tendencí
osvícenství
a
k a p ita lism u ,
byli
n e a d ap to v an í
deportováni
do
koncentračních táb o rů a usm rceni v plynových kom orách, jak se o tom v nadsázce mluvilo mezi lidmi: „Keiner
darf
h ungern
und
frieren,'
w er's
doch
tut,
kom m t
in s
K onzen tra tionslager “43
a
vykořeněný
su bjekt
se
s ta l
vhodným
objektem
jeho
zájm ů.
K transform aci su bjketu v neidentický kolektivní ú tv a r m ěly dopomoci m oderní vědy: n a p řík lad psychologie, jejíž poznatky se prom ítly do propracovaných reklam ních m anipulací: ,,{...)das
ganze
nach
den
O rdnungsbegriffen
der
h e ru n terg eko m m en en
Tiefenpsychologie a u fg eteilte Innenleben b ezeu g t den Versuch, der bis in die Triebregungen
hin ein
dem
von
der K u ltu rin d u strie p rä sen tierte n
M odell
435 Tamtéž, str. 185. 436 Tamtéž, str. 172.
132
en tsp rich t (...) p e rso n a lity b e d e u te t ih n en k a u m
m e h r etw a s anderes als
blendend weiße Z ä h n e u n d F reiheit von A ch selsch w eiß u n d E m otionen. D as is t der Trium ph der R ekla m e i...)‘(J37 Racionalizovaný su b jek t se paradoxně - ale v intencích dialektiky osvícenství stal iracionální s tru k tu ro u a produktem sloužícím byznysu. Nebyl si toho ani vědom. S tal se objektem m anipulace a hypnotizace.438 Tendence osvícenské společnosti — jejího rozum u, etiky a k u ltu ry
- se
zhm otnily v m oderním an tisem itism u . S tejně ta k jako Adorno a H orkheim er vykládali vznik fašism u a nacism u z racionalizované osvícenské k ap italistick é společnosti, stejně ta k hodnotili v kapitole DA E lem ete des A ntisem itism us. G renzen
der A ufklärung
(„Elem enty
a n tise m itism u .
H ranice
osvícenství“)
nacistický an tise m itism u s konečného řešen í a plynových komor. Novodobý an tisem itism us
se
vyskytoval
od
d ru h é
poloviny
19.
století,
nacistický
antisem itism u s byl jeho pokračovatelem . V ycházel ze stejných předpokladů, prohloubil ale praxi. N acism us učinil s an tise m itism e m totéž, co s velm ocenským kolonialism em 19. století. Zatím co kolonialism us nacisté prohloubili rasovou teorií,
právem
L eb en sra u m
a n tisem itism us
19.
století
(„životního prohloubili
p ro sto ru “)
a
N orim berským i
rozpoutáním zákony
a
války, později
holocaustem . N acism us a an tise m itism u s nebyly vysvětlovány jako izolované jevy, ale jako ko n tin u u m
tendencí osvícenské a k ap italistick é společnosti.
Holocaust m ěl být dokonáním úpadku: „Die th ese n h a fte
E rö teru n g der „ E lem ente
des A n tis e m itis m u s “ g ilt der
R ü c k ke h r der aufg eklä rten Zivilisation z u r B arbarei in der W irklichkeit. “439 Adornova a H orkheim erova
analýza
a n tise m itism u
byla psychoanalytická,
opírala se o F re u d a a o From m ův koncept sadom asochism u. H lavní m yšlenka zněla - a n tise m itism u s je projektivní chování, p ře su n u tím
a transform ace
vlastních obav a pocitů viny n a Židy:
437 Tamtéž, str. 190-191. 438 Lit. ke kapitole o zábavním průmyslu: Tamtéž, str. 141-191. 439 Tamtéž, str. 17.
133
„Im B ild des Juden, das die Völkischen vor der W elt aufrichten, drücken sie ih r eigenes W esen aus. Ih r G elüste is t ausschließlicher B esitz, A neignung, m a c h t ohne Grenzen, um jed e n Preis. “440 M ěl být vyjádřením n e n á v isti k sobě sam ým , k m oderní době a strach em o in te g ritu vlastního Já. To vše bylo projikováno n a židovskou m enšinu: „(...) sein A n tis e m itis m u s is t Selbsthaß, das schlechte G ew issen (...). “441 Židovské etn ik u m se k projekcím dobře hodilo. Zdálo se, že Židé jako bankéři, finančníci, vědci a podnikatelé stá li v čele pokroku. S trach z něho na sebe vzal podobu n en áv isti vůči Židům . Byli m enšinou, k te rá se nead ap to v ala a neosvojila si kolektivní id en titu m asové společnosti. Odlišovali se oblékáním , vírou a náboženstvím . V mysli a n tise m itů se odlišovali hodnotam i a cíli, ať tom u ta k doopravdy ta k bylo, nebo ne: „Dieser M ech a n ism u s b e d a rf der Juden. Ih re k ü n stlic h gesteig erte S ich tb a rk eit w irkt
a u f den
leg itim en
Sohn
der g en tilen
Zivilisation
gleichsam
als
m agnetisches Feld. “442 Kdyby se obětním i berán k y n e sta li Židé, n a h ra d ila by je jin á nead ap to v an á m inorita
(Romové,
hom osexuálové).
M oderní
an tise m itism u s
- nejen
ten
nacistický - byl idiosynkratický jako pudový stra c h ze všeho odlišného a neznám ého: „Die seelische Energie, die der politische A n tis e m itis m u s enspannt, is t solche rationlisierte Idiosynkrasie. “44S Idiosynkrasie m ěla být projektivním projevem nové m en táln í choroby, k terou Adorno a H orkheim er diagnostikovali. J á ztratilo subjektivitu. V znikla m asová kolektivní
id e n tita
tvo řen á
m en táln ím i
a
m ravním i
m axim y
osvícenské
společnosti 18., 19. a 20. století. Vše, co vybočovalo, ohrožovalo novou identitu:
440 Tamtéž, 441 Tamtéž, 442 Tamtéž, 443 Tamtéž,
str. str. str. str.
192. 200. 210. 209.
134
„Regungen, die vom S u b je k t als dessen eigene n ic h t durchgelassen werden u n d ih m doch eigen sind, werden dem O bjekt zugeschrieben. “44i Osláblo přirozené p rojektivní chování napom áhající sebereflexi. V ina
byla
p řip sán a jiným : „ A n sta tt
in
sich
zu
gehen,
um
das
P rotokoll
der
eigenen
M a ch tg ier
a u fzunehm en, schreibt es die Protokolle der W eisen von Zion den anderen zu. (...) Grenzelos b e le h n t es die A u ß e n w e lt m it dem, was in ih m ist. “445 Idiosynkratický jev byl vyložen psychoanalyticky: „Die psychoanalytische Theorie der p a th isc h e n P rojektion h a t als deren S u b s ta n z die Ü bertragung gesellschaftlich ta b u ie rte r R eg u n g en des S u b je k ts a u f das O bjekt erkannt. U nter dem D ruck des Ü ber-fchs pro jiziert das Ich die vom E s ausgehenden, durch ih re S tä rk e ih m selbsgefährlichen A ggressionsgelüste als böse In te n tio n e n in die A u ß e n w e lt (...). “446 A nalýza získala nečekané kontury. A n tisem itism u s konečného řeše n í nem ěl být jen výplodem nacism u, ale k o n tin u ito u nebo sn ad n u tn o stí evropských dějin. Byl nepřím ým důsledkem to talitn ích tendencí osvícenského rozum u, racio n áln í etiky a masové kolektivní iden tity , k te rá n a ru š ila sub jek tiv itu a schem atizovala bytí: „Als Ich u n d Ü bei-Ich fungieren die G rem ien u n d Stars, u n d die M assen (,..).“447 M iliónům Židů bylo odebráno právo život a později na n a lidskou sm rt. Osvícenství
skončilo
šílenstvím :
přerodem
rozum u
v nerozum
a
pokroku
v úpadek: „Im F ortschritt der In d u strieg esellsch a ft (...) w ird n u n der B e g r iff zuschanden, durch den das G anze sich re ch tfertig te ■ der M ensch als Person, als Träger der Vernunft. Die D ia lek tik der A u fk lä ru n g schlägt o b jek tiv in den W ahnsinn u m .“448
444 Tamtéž, 44r’ Tamtéž, 446 Tamtéž, 447 Tamtéž, 448 Tamtéž,
str. str. str. str. str.
212. 215. 217. 229. 230. Lit. ke kapitole o antisemitismu: Tamtéž, str. 192-234.
135
K ritik a obsažená v DA by m ohla být in te rp re to v á n a jako ú tok na osvícenskou
tradici
z něho
vycházející
společensko-ekonom ické
O svícenství ale bylo v DA hodnoceno vždy dialekticky -
form ace.
jeho původní úm ysl
poznat a ovládnout p řírodní síly, aby se lidstvo stalo pánem a nikoliv otrokem přírody, byl považován za správný, ale prom ěnil se v opak. Rozum se sta l nerozum em , lidskost nelidskostí, pokrok úpadkem . D ru h á teze DA — pohyb vědomí od anim ism u a m ytologie k osvícenství, ta k é nebyl posuzován jako pohyb a priori m ylným sm ěrem , ale jako osudová n u tn o st. Již v latenci an im ism u mělo být osvícenství obsaženo - ta k é anim istický ša m a n toužil ovládat p říro d n í síly. Spíše než že by zde byl oplakáván ztracen ý ráj, k terý podle DA neexistoval, bylo žalováno nepodařené stvoření, osudem u rče n á cesta od nerozum u k rozum u a na novém stu p n i zpět. Adorno a H orkheim er věřili, že byla pomocí vědy a techniky fakticky zodpovězena otázka p řežití (pud sebezáchovy) a že bude možné u sp o řá d a t lidskou společnost spravedlivěji, tak , aby byly vytvořeny podm ínky pro opravdovou em ancipaci a sp o n tán n í seberealizaci. K tom u nedošlo. R atio nebylo využito k vybudování nové společnosti, nýbrž propadlo utkvělé p řed stav ě o své konečné pravdě,
ovládnuté
a
spoutané
příro d n í
síly
využilo
k vytvoření
nových
m ocenských konstelací a k stále se prohlubujícím u odcizení a antropologický regresivním u pohybu. Ja k o by osvícenství narazilo n a svůj strop, a nebylo schopno postoupit dále. Selhalo a obrátilo se v opak: nam ísto em ancipace n a s ta la to talita. D oplatil n a to přírodní celek, subjekt, společnost a civilizace. Zatím co From m se pokusil o form ulaci východiska (syntézy), Adorno a H o rk h eim er z ů sta li na pozicích skepticism u a syntézu nenabídli. Kdyby bylo možné sh rn o u t DA jedinou větou, m ohla by m ít takovou modelovou podobu: l. člověk se osvícenstvím silou rozum u osvobodil od pout přírodních sil, ale 2. sám sebe opětovně sp o u tal ve společenských form acích 19. a 20. století.
136
4.5.4 Adorno a H o rk h eim er v 60. letech - K r a ft z u m N ich t-M itm a ch en a eine W elt ohne U n te rsc h lu p f Těžiště k ritické teorie se v 50. a 60. letech p řesu n u lo za a) k H e rb e rtu M arcusovi do USA a za b) ke d ru h é generaci KT - zejm éna k H aberm asovi.449 KT IFS po roce 1950 v m nohém opustila. Zda Adorno a H orkheim er rozváděli kriticko-teoretické
motivy,
bude
sledováno
v
exkurzu
K ra ft
M itm achen („síla nepodílet se“) a eine W elt ohne U n te rsc h lu p f
zum
N ich t-
(„svět bez
ú k ry tu “). N ejprve
k Adornovi.
Do
tvůrčího
období
spojeného
s D ia le k tik
der
A u fk lä ru n g se řadily publikace k am erickém u an tise m itism u a to ta lita rism u pro AJC The A u th o rita ria n P ersonality (1950)450 a aforism y původem tak é ze 40. let M inim a M oralia. R eflexionen a u s dem beschädigten Leben (1950).451 V 50. letech Adorno tak é pod vlivem nového sm ěřování IFS pozm ěnil svá tém a ta , ale široce rozvinul ta le n t sahající od filozofie, sociologie a m uzikologie po lite rá rn í vědu a estetiku.
Publikoval
stu d ie
jako:
K langfiguren.
M u sika lisch e
S ch riften
I.
(„Zvukové obrazce. H udební spisy I.“, 1959), Q uasi una fantasia. M usika lisch e Schriften //(„ Q u a s i u n a fa n ta sia . H udební spisy II., 1963), N oten z u r L ite r a tu r T I I I („Poznám ky k lite ra tu ře “; 1958, 1961, 1965), E in leitu n g •in die M usiksoziologie („Úvod do sociologie
hudby“, 1962),
D rei S tu d ie n
zu
H egel („Tři studie
k Hegelovi“, 1963), Jargon d er E igentlichkeit. Z u r deutschen Ideologie (1964) Ä sth etisc h e Theorie („E stietická teorie“, 1970, posm rtně, vyšlo ta k é česky), aj. Adornovo hlavní filozofické dílo N eg a tive D ia le k tik (1966, dále ND) svědčilo o vývoji jeho m yšlení. Zatím co Adorno v DA a jako nonkonform ní in te le k tu á l byl jedním z guru nové levice, Adorno v ND byl k ritizován za „buržoazní a b stra k c i“ a 449 Viz studie z 60. let S tu den t und Politik (1961), S trukturw andel der Ö ffentlichkeit (1962), Erkenntnis und In teresse (1968) a Technik und W issenschaft als „Ideologie“(1968). Vrcholným Habermasovým dílem poté byla kniha Theorie des kom m unikativen Handelns. Viz HABERMAS, Jürgen, Theorie des kommunikativen Handelns, Frankfurt am Main, 1981. 450 ADORNO, Theodor, W., FRENKEL-BRUNSWIK, Else, LEV1NSON, Daniel J„ SANFORD, R. Nevitt, The Authoritarian Personality, New York, 1950. Publikováno jako první díl S tudies in Prejudice. 451 Obě tato díla jsou opusy tak či onak vycházejícími z myšlenkového zázemí D ialektik der Aufklärung. Minima Moralia v mnohém na D ialektik der Aufklärung navazovala, není však z prostorových důvodů možné toto dílo dále analyzovat (také pro jejich výraznou zlomkovitost). Ideová spřízněnost s DA je naznačena již úvodem Minima Moralia, kde Adorno píše o tom, že ve společnosti 20. století nelze žít důstojný lidský život, neboť „Das Leben le b t n ich t“. Viz ADORNO, Theodor, W., Minima Moralia. Reflexionen aus dem beschädigten Leben, Frankfurt am Main, 1950.
137
transcendenci
blízkou
heideggerovu
k onzervatism u.
H a n s-Jü rg e n
K rah l —
teoretik SDS —o ND n a p s a l: „Dieser fortsch reiten d e A b stra k tio n sp ro ze ss von der geschichtlichen P raxis h a t Adornos k ritisc h e Theorie in die k a u m legitim ierbaren K o n tem plationsform en der traditionellen Theorie zurückverw andelt. “432 Proto tak é v této studii nebude DA analyzována. Je jí receptivní vliv n a novou levici byl m inim ální až nulový. Filozofický rozbor DA provedl v českém jazyce M. H au ser.453 Zm izela KT z in stru m e n tá ria A dorna?454 Ne, ale nebyla ta k explicitní jako v DA, nikdy ale nezm izela docela. Toto tv rzen í bude doloženo n a rozboru Adornova eseje předneseného v H esenském rozhlase E rzie h u n g nach A u s c h w itz („Výchova po O světim i“, 1966). T ento p ram e n byl zvolen z důvodu, že vhodně rep rezen tu je m yšlení pozdního A dorna.455 J e možné stan o v it hypotézu, že v m om entech, kdy se Adorno navracel k tém a tů m holocaustu a nacism u, jedno kdy, ožívala jeho KT. V E rzie h u n g nach A u sc h w itz (dále EA) ta k tom u bylo. K ladl otázku, jak é důsledky vyvodila pedagogika z tra u m a tic k é skutečnosti, že něm ecká společnost podlehla nacism u, který zplodil O světim a holocaust. Form uloval m axim y, n a kterých m ěla spočívat nová výchova a vzdělávání: „Die Forderung, dass A u s c h w itz n ich t noch e in m a l sei, is t die allererste an Erziehung. (...) Jed e D eb a tte über E rziehungsideale is t n ic h tig u n d gleich g ü ltig diesem einen gegenüber, dass A u sc h w itz n ic h t sich w iederhole.“456 V rozpravě o povaze pedagogiky se Adorno - s odkazovaným i exkurzy ke KT 30. let - v rátil k from m ovském u pojmu sadom asochistického c h a ra kteru ,457 k te rý sám 4'2 KRAHL, Hans-Jürgen, Der politische Widerspruch der kritischen Theorie Adornos, in: Konstitution und Klassenkampf, Verlag Neue Kritik, Frankfurt, 1971, str. 288. 453 HAUSER, Michael, c. d., 2005.
454 To naznačuje autor centrální monografie k Frankfurtské škole Wiggershaus, který zastává názor, že se po roce 1950 na IFS nepěstovala ani kritická teorie, ani výzkum marxismu či neomarxismu, ale v prvé řadě akademické kariéry Horkheimera a Adorna. Viz WIGGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 492-500. 455 ADORNO, Theodor, W., Erziehung nach Auschwitz, předneseno 18. dubna 1966 v Hesenském rozhlase. Publikováno např. v- ADORNO, Theodor, WT., Gesammelte Schriften. Band 10/2, Suhrkamp, Frankfurt am Main, 1977, str. 674-690. 456 Tamtéž, str. 674.
138
později rozvedl jako u zu rp á to rsk ý k o m p le x .458 Výchova a vzdělávání podněcující tu to au to ritá řsk o u m e n ta litu m ěla být zodpovědná za deficit dem okratického sm ýšlení a p ram en nacismu^ „All das h ä n g t m e h r oder w eniger m it der alten auto ritä tsg eb u n d en en S tr u k tu r zusam m en, m it V erhaltensw eisen — ich h ä tte beinahe g e sa g t - des g u te n alten autoritären C harakters. ‘H59 Adorno tak é rozvedl from m ovskou figuru o rodině jako a g e n tu ře společnosti, skrze kterou je v ran ém d ě tstv í absorbována převládající m e n ta lita zahrnující sadom asochistický ch a ra k te r. T radiční
(herbartovská)
výchova
m ěla
napom áhat
k
rozvoji
sadom asochism u — vy tv ářela ohebné osobnosti navyklé za všech okolností respektovat a u to ritu a p ln it povinnost. Něm ecko 60. let mělo stále být plné této m entality a ani pedagogika neprošla potřebnou prom ěnou - z ů stá v a la postherbartovská, v a ria n tn ě post-nacistická. Adorno pro pedagogiku n a v rh l o b rat — výchovu ke K ra ft zu m N ic h tM itm a c h e n („síle nepodílet se“) — k sa m o statn é m u kritickém u m yšlení a schopnosti jít p ro ti zavedeným společenským autoritám ^ „Die ein zig w ahrhafte K ra ft gegen das P rinzip von A u s c h w itz wäre A utonom ie, wenn ich den K antischen A u s d r u c k verw enden darf' die K ra ft z u r Reflexion, z u r Selb stb estim m u n g , z u m N ic h t-M itm a c h e n .“460 „M enschen, die b lin d in K o llek tiv e sich einordnen, m achen sich selber schon zu etw as wie M aterial, löschen sich als se lb stb e stim m te W esen aus. “4(il Jako jeden z dalších N e r v e n p u n k te („elem entárních bodů“) nové pedagogiky uvedl Adorno
osvětovou
p ráci
zejm éna
na
venkově,
k te rá
m ěla
n a ru š it
457 Adorno v textu Frommovo jméno neodkazoval, ale přímo odkazoval na původem jeho pojem sociální psychologie: „Manchmal vermögen Sozialpsychologie und Soziologie Begriffe zu konstruieren, die erst sp ä ter ganz sich bewahrheiten. “ 45* ADORNO, Theodor, W., FRENKELBRUNSWIK, Else, LEVINSON, Daniel J„ SANFORD. R. Nevitt, The Authoritarian Personality, New York, 1950. 459 ADORNO, Theodor, W., Erziehung nach Auschwitz, 1966. 460 Tamtéž, str. 679. 461 Tamtéž, str. 683.
139
sadom asochistické b a rb a rstv í, osvojené za nacism u a stále tradované. Pomoci m ěla veřejná m éd ia : „Ich gehe so weit, die E ntbarbarisierung des L a n d e s fü r eines der w ichtigsten E rziehungsziele z u h a lte n .462“ Adorno používal m nohé m yšlenkové figury KT, zejm éna tezi DA463, že pokrok s sebou p řin esl ú p adek a b a rb a rstv í.464 Zopakoval, že nevědom ý pocit viny z úpadku vedl ke genocidám neadaptovaných společenských m enšin. A dom níval se, že se situace m ůže opakovat: „Morgen k a n n eine andere G ruppe d rankom m en als die Juden, etw a die alten, die ja im D ritte n R eich gerade eben noch verschont wurden, oder die Intellektuellen, oder einfach abw eichende G ruppen. “465 Bylo rozvíjeno pojmosloví KT. N egativně podbarvený pojem K a p ita lism u s byl v DA n a h ra z e n pojm em das B esteh en d e („stávající“) a nyní rozveden jako das herrschende
A llg em ein e406 („vládnoucí
obecno“).
Psychoanalýza
— jeden
z duchovních kořenů KT — byla odkazována od počátku do konce. Pedagogika měla vycházet z psychoanalytických p o znatků o ran ém dětství. Dotčeno bylo i tém a techniky —význam ného d isk u rsu 60. le t467. T echnika absorbovala cit: „Seine Liebe w urde von D ingen, M aschinen als solchen absorbiert. “468 V
závěru EA Adorno nabídl východisko (oproti DA). S tin n é strá n k y
pokroku mohly být řešeny novou výchovou:
462 Tamtéž, str. 680. 463 DA byla přímo odkázána. Viz tamtéž, str. 681. 464 Srovnej s hlavním cílem DA - otázkou pádu do nového barbarství - nastoleným v předmluvě DA-',, Was wir uns vorgesetzt hatten, war tatsächlich nicht weniger, ale die Erkenntnis, warum die M enschheit, a n statt in einen wahrhaft menschlichen Zustand einzutreten, in eine neue A rt von Barbarei versinkt. in: HORKHEIMER, ADORNO, D ialektik der Aufklärung, s. 11. 465 Tamtéž, str. 689. 466 Viz tamtéž, str. 677. 467 V této souvislosti je možné sledovat zajímavý převrat, který se opakoval i u Horkheimera: neomarxista Adorno chválil křesťanskou nauku. Oproti K ä lte („studenosti“) světa techniky nabízela lásku: „Es war einer der großen, m it dem Dogma nicht u nm ittelbar identischen Im puls des Christentums, die alles durchdringende K älte zu tilgen. “. Viz tamtéž str. 688. 468 Tamtéž, str. 686.
140
„Aber dass es M enschen gibt, die (...) ih re eigene K n e c h tsc h a ft verew igen u n d sich se lb st entw ürdigen! (...) dagegen lä s s t sich doch durch E r z ie h u n g u n d A u fk lä r u n g ein W eniges u n te r n e h m e n .“469 A lternativou
K ra ft
zum
N icht-M itm achen
ale
byla
jen
výchova
nových
S chreibtischm örder („vrahů ocl psacího sto lu “). „Ich fürchte, (...) dass Schreibtischm örder nach w a ch sen .“470 EA se později s ta la ustanovujím p ram en em kritické pedagogiky: reform ní pedagogiky nové generace pracující s odkazem A dorna a KT se zvláštním zřetelem
na výše uvedené m yšlenkové náčrty. V eseji EA byly sledovány
k o n tin u áln í a d isk o n tin u áln í pohyby v A dornově KT. Adorno uchovával k ritický pohled
na
civilizaci
v intencích
DA,
zároveň
byl
stříd m ější
v n a k lá d á n í
s neom arxistickým pojmoslovím .471 Volal po reform ě výchovy a vzdělávání. Dále již k H orkheim erovi. Jím vedený IFS se po n á v ra tu do N ěm ecka neprofiloval - ve srovnání s M arcusem v USA - jako cen tru m vždy rozvíjející KT.472 H orkheim er se etabloval v nejvyšších společenských, in te le k tu á ln ích a politických kruzích adenauerovského N ěm ecka. Již byl popsán jeho konflikt s m ladým H aberm asem , k terý projevoval tendence v n ést na IFS svěží v ítr v podobě aktu alizace kritické teorie. H aberm asovy sn ah y nedopadly zdárně, n a přím ý popud H ork h eim era m usel in s titu t dočasně o pustit. Bylo by ale snad možné
říci,
že
adenauerovské
H orkheim er doby,
nicm éně
jako
m an ažer
H orkheim er
a
řed itel
jako
si
osvojil
in te le k tu á l
svá
pom ěry k ritick á
přesvědčení neopustil, pouze je revidoval. Pozornost bude nyní zam ěřen a na esej T h eism u s-A th e ism u s (196 3)473, ve k teré je p atrn o , že nejen Adorno, ale ani H orkheim er
neopustil
v poválečné
době
kritickou
p erspektivu
lepšího
a
spravedlivějšího světa: eine richtigere W irklichkeit („správnější sk u te č n o st“).
469 Tamtéž, str. 690. 470 Tamtéž, str. 690. 471 Adorno se ovšem (neo)marxismu nikdy nevzdal. V pozdní době jej nově analyzoval např. v eseji S pätkapitalism u s oder Industriegesellschaft, publikována např. v: ADORNO, Theodor, W., Aufsätze zur Gesellschaftstheorie und Methodologie, Frankfurt am Main, Suhrkamp, 1970, str. 149‘167, Analýze tohoto textu se také věnoval M. Hauser in : HAUSER, Michael, c. d., str. 92-98. 472 Srovnej s kapitolou 3. Viz např. Wiggershaus, c. d., str. 492-500. 473 HORKHEIMER, Max, Theismus-Atheismus, in : Zur Kritik der instrumentallen Vernunft, Fischer Verlag, Frankfurt am Main, 1967, str. 216-228.
141
Pozoruhodným jevem n a tom to eseji bylo, že H orkheim er rozvinul analogie mezi kritickou teorií a k řesťanstvím . Doplnil, sn a d ta k é pod vlivem ducha adenauerovské éry a dobového dialogu m ezi k řesťanstvím a m arxism em 474, m aterialisticky stav ěn o u KT (kořeny m arx ism u a freudovské psychoanalýzy). Byla srovnávána s duchovní křesťanskou dim enzí: „Am A n fa n g ; als die C hristen se lb st noch die Verfolgten waren, erschien die G ottheit als B ürge der G erechtigkeit. Im J e n se its gab es k e in e U nterd rü cku n g m e h r (...). “475 H orkheim er se ale nezprotivil dialektickém u m yšlení: rozlišoval em ancipační křesťanství S pasitele dávající nad ěji na osvobození a rovnost a m ocenské křesťanství křížových výprav a inkvizice. Z astavoval se u význam u teologie (zejm éna scholastické). V náv azn o sti n a KT (viz From m ) analyzoval reform aci a její
vliv
na
osvícenství,
k a p ita lism u s,
indiv id u alism u s
a
nacionalism us.
V yrovnával se s osvícenským m ate ria lism e m 476 a poukázal n a odlišný význam elem entárních náboženských pojm ů.477 Vyzdvihl snahy řím sk o 'k ato lick é církve o spravedlivou společnost a kritizoval kom unistické režim y.478 Já d re m jeho tex tu bylo varování před jed n o tv árn o u byrokratickou společností, ve k teré budou um lčeny veškeré a lte rn a tiv y a persp ek tiv y lepšího spravedlivějšího světa - eine W elt ohne U n te rsc h lu p f („svět bez ú k ry tu “): „(...)der wilde k o lle ktive M achttrieb, ten d ie rt auch h e u te überall dazu, den G edanken an ein anderes R eich abzulösen u n d d a m it einzuholen (...) 474 V československých podmínkách v stejné době rozvíjeli téma např. Milan Machovec a Vítězslav Gardavský. Viz např. Machovcova práce „Ježíšpro a te is ty “^1972), vzniklá v dílčí spolupráci s Erichem Frommem, nebo „S vatý A u gu stin “ (1967) a Gardavského „Bůh a n evěřící s v ě t“a. „Bůh není zcela m rte v “ (obojí 1967). Téma dále sledoval v kooperaci s Machovcem také Egon Bondy, např. v „Poznámkách k dějinám filozofie“(publikováno v letech 1991-1996, první část „Útěcha z ontologie“x>ub\\V.ován& v roce 1967). 47' HORKHEIMER, Max, Theismus-Atheismus, str. 216. 47li Horkheimer polemizoval s m aterialismem a ateismem 18. století zejména v pojetí Paula H. D. von Holbacha v jeho v tehdejší době známém a teology napadaném díle S ystem e de la N ature („Sytém přírody“, 1770). Odmítl Holbachovu tezi, že by příroda, dle Holbacha jediné existující jsoucno, mohla být garantem morálky a etiky. Viz tamtéž, str. 222-224. 477 Poukázal na genezi vnímání Krista od existující lidské bytosti (rané křesťanství) po metafyzický pojem bytí blížící se novoplatonskému pojetí božského. Dle Horkheimera proces odosobnění Krista začal u Tomáše Akvinského v jeho ippsum esse. Viz tamtéž, str. 223. 478 Marxismus byl hodnocen stejně dialekticky jako křesťanství (a před tím osvícenství). Horkheiemer se zastával Marxe a Engelse a poukázal na to, že jejich myšlenky byly mocensky zneužity. Viz tamtéž, str. 224-225.
142
eine W elt ohne U n te rsc h lu p f.“479 H orkheim er šedesátých let ukazoval, že ja k ateistické, ta k teistické a lte rn a tiv n í em ancipační projekty m ocenskou
form ou.
byly jednou V
dobové
silou
pokroku
společnosti,
a
em ancipace,
ohrožované
podruhé
jed n o tv árn ý m
až
absolutním byrokratism em , m ěla b ýt žádoucí k ažd á a lte rn a tiv a : jedno zda ateistická nebo teistická: „Der G egensatz von A th e is m u s und T h eism u s is t n ic h t m e h r aktuell. “48° „Einm al w ar A th e is m u s Z eugnis in n ere r U nabhängigkeit u n d unbeschrieblichen M uts. (...) U nter to talitärer H errschaft (...)p fle g t eh rlicher T h eism u s sein e S te lle einzunehm en. “481 Společný jm enovatel sp atřo v al v naději na lepší svět a ve vzdoru stávajícím pom ěrům : „Als H o ffn u n g bleibt die A rb e it daran, daß in der anbrechenden W eltperiode der Blöcke verw a lteter M assen noch einige M enschen sich finden, die W iderstand leisten wie die O pfer der Geschichte, zu denen der S tifte r des C h riste n tu m s gehört. “482 4.6 K ritická teorie H e rb e rta M arcuse KT H e rb e rta M arcuse zrá la nejdéle z první generace IFS. M ožná ta k é proto byla kom plexní a zároveň i sro zum itelná a n alezla ve své době m ohutný ohlas. M arcuse se sta l celebritou roku 1968. Rok 1968 byl označován ta k é jako M arcuseFestival. M arcuse — oproti Adornovi a From m ovi - působil v IFS po celá třic á tá léta
a
z ů sta l
km enovým
členem
H o rkh eim erkreis
v letech
čtyřicátých.
Ve třicátých letech bylo m ožné m luvit o M arcusovi jako o tře tím hlavním analytikovi po From m ovi a H orkheim erovi. V zlomové studii IFS S tu d ie n über A u to riä t u n d Fam ilie (1936) dostali pouze tři a u to ři výsadu se p sa t v lastn í teoretickou č ást —H orkheim er, k terý dílo z a štítil obecným teoretickým úvodem ,
47,) Tamtéž, str. 225. 41,0Tamtéž, str. 228. 481 Tamtéž. 482 Tamtéž.
143
From m , k terý sepsal h lav n í psychologickou část a M arcuse zpracoval část filozofickou. M arcuse v ZFS publikoval tyto studie: B e r K a m p f gegen den L ib e ra lism u s in
den
totalitären
S ta a tsa u ffa su n g („Boj
proti
liberalism u
v to ta litá rn íc h
stá te c h “, 1934), Z u m B e g r iff des W esens („K pojm u existence“, 1936), Philosophie u n d k ritisc h e Theorie („Filozofie a k ritick á teorie“, spoluautorem byl M ax H orkheim er, 1937), Über den affirm a tiven C harakter der K u ltu r („O afirm ativ n í povaze k u ltu ry “, 1937), Z u r K r itik des H edonism us („Ke kritice h edonism u“, 1938), A n Introduction to H egels P hilosophy (,Úvod do hegeliánské filozofie“, 1939) a
S o m e Social Im p lica tio n s o f M o d e m Technology („N ěkteré sociální
dopady m oderní technologie, 1940). Celkem publikoval sedm studií, čímž se zařad il za H o rk h eim era a A dorna. Ja k o jediný publikoval společnou esej s H orkheim erem (v ročníku 1937, v jehož rám ci byla k ritick á teorie ustanovena). M arcuse ta k stá l u vzniku a vývoje KT od počátku, ba byl spoluautorem jedné z ustanovujících analýz - Philosophie u n d k ritisc h e Theorie - n a p san é s H orkheim erem . Do roku 1937 se zabýval zejm éna filozofickými tém aty . Po prom ěně IFS v roce 1939 publikoval v roce 1940 v SSPS esej S o m e Social Im plications o f M o d e m teorerických
děl.
Technology, ve k te ré již zaznívaly teze z hlavních
S M arcusem
byly ta k é
konzultovány
dílčí p asáže
DA.
H orkheim er uvažoval o jeho přím ém sp o luautorském zapojení. M arcuse z ů sta l věrný m yšlenkovém u já d ru KT — k u lu rn ě k ritickém u freudom arxism u -
i po válce. H orkheim er a Adorno kom unism us částečně
n a h ra d ili hum anism em a s KT bylo naloženo am bivalentně - ZFS ani DA nebyly v
SRN
po válce
publikovány.
From m
se
v roce
1939 ve
zlém
rozešel
s H orkheim erem a po roce 1939 nikdy neobnovil k o n ta k t s IF S .483 P ra p o r KT nesl M arcuse. 48:1 Horkheimer a Adorno od roku 1950 obnovili (ve velkém stylu a s pomocí americké okupační moci) IFS ve Frankfurtu. S Marcusem vedl Fromm rozsáhlou polemiku o interpretaci Freudovy psychoanalýzy. Jejich debata, odehrávající se na stránkách odborného tisku se nazývá Fromm Marcuse Kontoverse („Kontroverze FromnrMarcuse“). Byla rozpoutána Marcuseho Eros a Civilization, ve které se v obsáhlém závěru vyrovnával s s postfrudiánskými školami, které považoval za „ohýbání“ Freuda, zejména právě s humanistickou psychologií Fromma (a Horneyové) a dále s Jungem. Viz MARCUSE, HERBERT, Triebstruktur und Gesellschaft. Ein philosophischer Beitrag zu Sigmund Freud, Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1979, str. 203-240.
144
M arcuse z ů sta l po válce v Spojených státech . V roce 1946 sondoval u H orkheim era, zda bude obnoven ZFS a IFS a nav ázán o na neom arxistické analýzy. H orkheim er ale
M arcusovy teze o poválečném u sp o řád án í a roli
m arxism u odm ítal. Do nového IFS H orkheim er (a Adorno a Pollock) M arcuse nepozvali. M arcuse n a p sal po válce dvě e le m en tá rn í stu d ie rozvíjející DA, ve kterých byla rozvedena a precizována KT. Jed n alo se o Eros a n d C ivilization (1955) - hlavní teoretické dílo - a One D im en sio n a l M an (1964), k terý m zase získal proslulost. M arcuse se s ta l ideovým vůdcem nové levice a v tom to kon tex tu byly podstatné tak é jeho eseje jako R epresive Toleranz („Represivní to leran ce“, 1966), D as Problem der G ew alt in der O pposition („Problém násilí v opozici“, 1967), D as E nde d er Utopie („Konec utopie“, 1967) nebo S u b v e rtin g Forces —in Transition („Síly ro zv ratu — v přechodovém
s tá d iu “, 1969). Tyto pram eny
v m nohém uzavíraly KT první generace a význam ně spoluvytvářely zázem í pro pokus o její společenské a politické prosazení, k te ré M arcuse spoluorganizoval v letech 1967-1969 a později. V
polovině 60. let se M arcuse sta l jedním z ideových vůdců am erického
h n u tí proti rasism u a válce ve V ietnam u, k te ré se rozšířilo — a spolu s ním i proslulost M arcuse —po celém světě, zejm éna v z á p ad n í Evropě. M arcuse prožil sen (skoro) každého filozofa —jeho stu d ie byly studovány, vycházely ve velkých nákladech, vyvolávaly polem iky a nová levice a stu d e n ts k á h n u tí se pokusily M arcusovy teze p ro sad it do společenské p rax e.484 Nyní bude provedena analýza vybraných p ra m e n ů a rek o n stru o v á n a M arcusova KT. Pozornost bude věnována hlavním teoretickým stu d iím E ros a n d Civilization a One D im ensional M an a dále výše zm íněným esejům . Vědomě byly opom enuty analýzy ze ZFS a SAF, a to z důvodů, že ran o u KT form ovali více Fromm, H orkheim er a Adorno a tyto p ram en y již byly analyzovány. Poslední M arcusův esej v ZFS sice naznačoval podobu jeho KT, ale ta byla lépe rozvedena v obou jm enovaných m onografiích. 4KI Institut für Sozialforschung (Hg.), Zeitschrift für Sozialforschung, Jahrgänge 1932-1939, Leipzig, Paris, Institute of Social Research (Ed.), Studies in Philosophy and Social Science, Volumes 1939 1941, New York, WIGGERSHAUS. R., c. d., str. 147 454, Institut für Sozialforschung (Hg.), Studien über Autorität und Familie, str. 136-228, Paris, 1936. Srovnej s: ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald.. TENBRUCK, Friedrich., H., c. d., str. 12-30, 306-384, TÜRCKE, Christoph. BOLTE, Gerhard, c. d., str. 1-64.
145
4.6.1 Eros a n d C ivilization - Eros a civilizace EC je cen tráln ím M arcusovým dílem a p ram en freudom arxism u. S tudie byla n a p sá n a v přím é návaznosti na DA485 a jako M arcuse s tá l p ři v zn ik án í DA, H orkheim er byl zpravován o p ráci n a EC. K niha m ěla být publikována v IFS, ale v konečené verzi zejm éna Adorno požadoval obsahové změny, na k te ré M arcuse nepřistoupil. EC v angličtině vyšel v roce 1955, v N ěm ecku poté v K le tt-V erlag jako Eros u n d K u ltu r (1956) a později v S u h r k a m p jako T rie b stru k tu r und G esellschaft („S tru k tu ra pudů a společnost“, 1965). V
IFS byl zkrácený a
upravený publikován v sborníku Sociologia (1955). M arcuse se v úvodu odvolal na H orkheim era a IFS a opakoval, že v EC jsou rozvíjen teze DA a IF S 30. let. H orkeheim erovi psal, že p a tří jem u: „Es wäre herrlich, wenn die d eu tsch e A u sg a b e als In stitu ts s c h r ift erschienen würde —sie geh ö rt dem I n s titu t u n d se in e m D irektor. “,8(i EC v 50. letech zapadl, M arcuse se ale etabloval jako přední znalec F re u d a a M arxe.487 EC se sta l výchozím bodem k One D im ensional M an, k terý M arcuse proslavil. C en tráln í teze vycházely z psychoanalýzy. M arcuseho neom arxism us se projevoval jako m yšlenkový tenor, k te rý dílo zpozadí form oval. Odrazovým m ůstkem byl F reu d ů v předpoklad, že k u ltu ra , civilizace a pokrok existují na základě potlačení
Id - rezervoáru pudových procesů jednajících v souladu
s principem sla sti:488 „Sigm und F reuds These, daß K u ltu r u n d Z ivilisation a u f der p e rm a n e n te n U nterjochung
der
m enschlichen
Triebe
beruhten,
is t
unw idersprochen
hingenom m en worden. “489
185 Viz např. WIGGERSHAUS, R„ c. cl., str. 553-560. 48BTamtéž, str. 554. 487 Například byl Marcuse pozván jako přednášející na velkou konferenci o Freudovi při příležitosti 100 let od jeho narození, kterou v Německu v roce 1959 pořádali Alexander Mitscherlich a Horkheimer. Zde měl Marcuse také příležitost setkat se po letech s Horkheimerem a s novou generací Frankfurtské školy (z čehož vznikl jeho pozdější intenzivní kontakt s Habermasem). Viz tamtéž, str. 597-598. 488 Je použit výše odkázaný Hóschlův výklad pojmu Id. 489 MARCUSE, Herbert, c. d„ str. 11.
146
Freudovo Id zahrnovalo personifikace pudových sil Eros (pud života) a Thanatos (pud destrukce a sm rti), k teré se nacházely ve stálém s tře tu a vzájem né opozici. F reud předpokládal, že I d — pohybující se jako pudový proces mimo m orální kategorie dobra a zla a času - je rozhodující stavební složkou subjketivní psychické stru k tru y . /rfbylo nahlíženo jako silnější elem ent než Ego a Superego„Im B e zie h u n g zu m E s bleiben die Vorgänge im Ich seku n d ä re Prozesse. "490 A: „Die F u n d a m en ta le ä lte s te u n d u m fänglichste S c h ic h t i s t das Es, der B ereich des U nbew ußten, der P rim ärtriebe. “m Pudové procesy I d byly považovány za slepé -
projevovaly se an im alistick y
p e rm a n en tn ě bažící po okam žitém uspokojení všech svých potřeb. E ros a Thanatos ta k
byly v konfliktu
s civilizačním
pokrokem .
Kdyby jim
byla
p o skytnuta volnost, civilizaci by rozložily. T akto byla pro F re u d a exsitence civiíizace neoddělitelně sp ja ta se stálo u kontrolou a potlačováním Id„Das G lück m u ß der D isziplin d er A rb e it als V olltagsbeschäftigung untegeordnet werden, der D isziplin der m onogam en F ortpflanzung, dem g elten d en S y s te m von R ech t u n d O rdnung. D ie m eth o d isch e A u fo p reru n g der Libido, ih re s tr ik t erzw ungene
A b le n k u n g
auf
sozial
n u tzb rin g e n d e
T ä tig keiten
und
A u sd ru c ks form en is t K u ltu r. “I92 K ontrola I d byla cenou za civilizační pokrok: „Die freie B efriedigung der Triebansprüche des M enschen is t u nvereinbar m it einer zivilisierten G esellschaft•' T riebverzicht u n d A u fsch u b der B efriedigung sin d die V oraussetzungen des F o rtsc h ritts.“493 O dm ěnu za potlačení Id p ředstavoval sta b iln í civilizační systém , k terý g aran to v al jistější uspokojení potřeb
než na
stu p n i pudové slepoty. Podle
F reudova
490 Tamtéž, str. 34. 491 Tamtéž, str. 33. 492 Tamtéž, str. 11. Marcuseho pojmy das Es a das Ich jsou synonymní s německou terminologií Id a Ego (pojem Superego je v němčině používán jako das Uber lch). Německá terminologie má oporu v některých původních Freudových prací, kde byla používána. Viz napiv FREUD. Sigmund, Das Ich und das Es, Internationaler Psycho-analytischer Verlag, Leipzig, 1923. 49:iMARCUSE, Herbert, c. d., str. 11.
147
pojmosloví odpovídal ten to proces přechodu od L u s tp rin z ip („principu lib id a“^ k R ealitätsprinzip („principu rea lity “A Za h lav n í form u R e a litä tsp rin zip označil L eistu n g sp rin zip („princip výkonu“). N a základě system atického produktivního pracovního výkonu - n a základě dočasného potlačení I d - byl m yslitelný civilizační pokrok. Se vznikem R ea litä tsp rin zip vznikalo E g o —ad ap tib iln í složka rea lity a společenské organizace. V znikl civilizovaný su bjekt oddělený od prim árn ě an im álních pudových procesů Id„Mit der E in fü h ru n g des R ea lita tsp rin zip w ird d er M ensch, der u n te r der H errschft des L u sto rin zip s k a u m m e h r als ein B ü n d el tierischer Triebe gew esen war, zu m organisierten Ich. “494 Do F reudova konceptu vstoupil M arcuse tezí,
že potlačování I d je
form ováno zejm éna vnějším i faktory. Freudovým výchozím bodem byla A n a n k e Cživotní nouze a n e d o sta tek “; v něm čině L eb en sn o t) — realita, že nikdy není d ostatek
zdrojů
pro
všeobecné
uspokojení
potřeb.
M arcuse
oproti
tom u
argum entoval, že vědeckotechnickým pokrokem skončila epocha A n a n k e a pom inul důvod pro potlačování Id. N am ísto A n a n k e n a sta l (v
rozvinutých
státech) dostatek. Potlačování Id nebylo dále n u tn é a ospravedlnitelné. V této souvislosti
zavedl
pojem
nadreprese,495 k terý
odděloval
biologicky
n u tn é
potlačování (represi) Id, k teré respektoval jako osudovou d anost platící i pro společnost vyřešené A n a n k e , od nadbytečného m ocenského útlak u : „Zusätzliche
U nterd rü cku n g •' die durch
gew ordenen
B eschränkungen.
S ie
die soziale
unterschieden
H errschaft n o tw e n d ig
sich
von
d er
(Grund-
U nterdrückung (...) die fü r das F ortbestehen der m enschlichen R a sse in der K u ltu r unerläßlich ist. “496 Osudové biologické potlačení sp atřovali F reu d i M arcuse v povaze stvoření. Člověk nestvořil sebe sam a. Tom u je im a n e n tn í nesvoboda, k te rá se opakuje u každého nového početí:
494 Tamtéž, str 21. 495 V němčině jako „zusätzliche R epression“. 49BTamtéž, str. 38.
148
„Die Psychologie e n th ü llt die M a ch t des U niversellen in den u n d über die Individuen. D iese E r k e n n tn is unterg rä b t eine der s tä r k s te n ideologischen B efestigungen der m odernen K u ltu r —näm lich die V orstellung vom autonom en Individuum . “497 N ad rám ec osudového (a biologického) potlačení podle M arcuse docházelo k potlačení nepotřebném u, k ovládnutí velké části lid stv a
m alou skupinou
disponující mocí. K oncept o d stra n ě n í a vyřešení A n a n k e považoval za objektivní důvod pro p řeru še n í dějinného m ocenského k o n tin u a a předpokladem pro vznik společnosti svobody. Zde započal neom arxistický v stu p
do psychoanalýzy.
Společnosti svobody b rá n il systém nadreprese, k terý zneužil vědeckotechnické výdobytky ke kum ulaci ekonom ické a politické moci vyvolených a znem ožnil vybudování svobodné a spravedlivé společnosti. M arcuseho pojem nadreprese v m nohém p řipom ínal H orkheim erův (a Pollockův) pojem exploataci
ja k
s tá tn í k a p ita lism u s — v jejich podání označoval dvojnou
ze
stra n y
k a p itá lu ,
ta k
s tra n y
politického
to ta lita rism u
(nacistického Něm ecka). N adreprese byla ta k é pojm em dvojného potlačení: a) biologického (nutného) a b) nadbytečného m ocenského, v podobě společenských a státn ích in stitucí. P o d stato u n adreprese byla pro M arcuse odcizené práce v k apitalistickém ekonom ickém sy sté m u ; „Die A rbeitszeit, die den größten Teil der L e b e n sze it des M enschen ausm acht, is t eine leidvolle Zeit, denn e n tfre m d e te A rb e it b e d e u te t das feh len der Befriedigung, die V erneinung des L u stp rin zip s. D ie Libido w ird a u f so zia l n ü tzlic h e L e istu n g e n a b gelenkt {...)“498 Odcizenou práci M arcuse in te rp re to v a l jako práci ve prospěch ekonom ického a politického systém u pro ud ržen í m ocenských pozic vyvolených, k te rá zotročuje I d pracujících
a
zam ezuje
N irw a n a p rin zip
(viz
níže).
O dcizená
práce
v kap italistick ém systém u zab írala v ětší č ást života a volný čas byl stanoven pouze jako nezbytně n u tn á doba k regeneraci, aby pracující m ohl dlouhodobě sloužit potřebám ekonom ické a politické m oci;
497 Tamtéž, str. 55. 49KTamtéž, str. 46.
149
„ W enn der durch sch n ittlich e A rbeitstag, in k lu siv e der Vorbereitung u n d dem Weg von u n d z u r A rbeit, 10 S tu n d e n b eträgt u n d die biologischen B ed ü rfn isse nach S c h la f u n d N a h r u n g w eitere 10 S tu n d e n erfordern, dann bleiebe eine F reizeit von 4 S tu n d e n (,..).499 Cílem otupené
principu
n adreprese k ap italistick é
společenské
soustavy
bylo
m yšlení. T akto M arcuse vním al odcizenou práci a po prosazení
vědeckotechnické revoluce m asovou k u ltu ru a zábavní prům ysl. M arcuse s pomocí in te rp re ta c e F re u d a n a v rh l zjednodušený model, k terý ukazoval přechod od okam žitého uspokojení (L u stsp rin zip
~ princip libida)
k odloženém u uspokojení (R ea litä tsp rin zip a L eistu n g sp rin zip ~ princip rea lity a výkonu), od rad o stn é hry k organizované vynucené odcizené práci, od p řijím án í k produktivitě, od nejisté svobody k sta b ilitě potlačení. Proces přechodu od L u stsp rin zip k R e a litä tsp rin zip byl ta k é přechodem od nevědom í k vědomí. Zatímco v nevědom í vládlo I d a L u stp rin zip , ve vědom í rozum a sym biotická dvojice R ea litä tsp rin zip a L eistungsprinzip. Nebezpečím
pro
civilizaci
byl
reg resiv n í
c h a ra k te r
Id
— jeho
nevykořenitelná to u h a po n á v ra tu k plném u uspokojování všech žádostivostí. Civilizace nikdy nem ěla vyhráno n atrv alo — pudy m usely být
p erm an en tn ě
potlačovány a kontrolovány. V původní nezm ěněné podobě se projevovaly jen v subjektivním nevědom í - ve snech a fantaziích. Civilizace kontrolovala Eros a Thanatos ve dvou rovinách —ontogeneticky a fylogeneticky - na úrovni su b jek tu a na ú ro vni společenského celku. V tom to okam žiku vstupovalo na scénu Superego, k teré F re u d popisoval jako nejm ladší složku subjektivní psychiky - odštěpenou č ást Ega. Superego plnilo fukci sebekontroly a sebepotlačení I d - n a základě výchovy a společenské adaptace v raném d ětství a dospívání, v podobě osvojení norem a konvencí; „Das R ea litä tsp rin zip m a te ria lisiert sich in einem S y ste m von In s titu tio n e n •' u nd das Individuum , das in nerhalb solch eines S y s te m heranw ächst, erlern t die
499 Tamtéž, str. 47.
150
F orderungen des R e a lita tsp rin zip s als F orderungen von G esetz u n d O rdnung a n zu n eh m en u n d ü b e rm itte lt s i eso der folgenden G eneration.“500 Superego stálo
za
vznikem
svědom í
a
postojem ,
že
R e a litä tsp rin zip
a
L e istu n g sp rin zip jsou n u tn é, správné a autom atické. K ontrola společenská se m ěla vyvinout ze
systém u u zu rp áto rsk éh o
p a tria rc h á tu , k terý se v civilizaci prom ěnil v systém represivních in stitu c í jako p ráv n í řád, rodina,
in stituce
stá tu , apod. Podle F re u d a s tá l na počátku
společenské organizace despotický p a tria rc h á t. P ro ti despotickém u otci, k terý si nárokoval veškeré uspokojení libida, povstávali synové, k teří byli p a triarc h o u zneužíváni k p ráci pro něho a km en a k terý m bylo odepíráno uspokojení libida. V okam žik, kdy byl despota svými syny svržen, vznikla b ra trs k á horda, k te rá vytvářela podobný systém despocie, k tero u prak tik o v al p a tria rc h a . B ra trs k á horda byla z a tě ž k án a pocitem viny z otcovraždy, k terý byl trv ale u sazen ve svědomí. Sym bolizoval předobraz pocitu viny lidstva za pokrok, pocitu, k te rý byl podle F reu d a součástí Superega. Ze sy stém u despotického p a tria rc h á tu se vyvinul systém stá tn íc h a společenských in stitu cí, k teré n a h ra d ily potlačující moc despoty a jeho následovníků. M arcuse s pomocí F reu d a tvrdil, že kon tro la I d m á trv a le n eblahé dopady na psychiku. F re u d se dom níval, že předpokladem života je n advláda E ros n ad Thanatos. Civilizace ale spočívala na energii ze sublim ací a m odifikací Eros v (odcizenou) práci pro pokrok (odcizená práce byla v n ím án a jako hlavní podoba potlačení Eros). Síla Eros v nevědomé s tr u k tu ře pudů byla n atolik oslabena, že v nevědom í civilizovaného jednotlivce převládl d e stru k tiv n í Thanatos, k te rý byl sice civilizací ta k té ž kanalizován —n a p řík lad v podobě Superega, k te ré mělo být formou agrese vůči sobě sam ém u nebo v podobě rozkladu hm oty (přírodních sil) k vědeckotechnickém u pokroku - nicm éně tyto kanalizace Thanatos nem ěly dosahovat m íru m odifikací Eros. K analizace Thanatos byly v po d statě nevědom é oproti velm i vědom ě vedeném u potlačení Eros. Sexuální energie libido, k te rá ve své původní podobě zasahovala celý subjekt, byla om ezena a sm ě stn á n a do genitální oblasti za p raktickým účelem rozm nožení ro d u :
500 Tamtéž, str. 22.
151
„Diese O rganisation h a t eine q a n tita tiv e u n d qua lita tive E in sch rä n k u n g der S e x u a litä t z u r Folge: die V ereinigung der P artialtriebe u n d ih re U nterordnung u n ter
die
F o rtp ü a n tzu n g sfu n tio n
verändert
das
eigentliche
Wesen
der
Sexualität-' von einem a u to n o m m en „Princip“, das den g e sa m ten O rganism us beherrscht,
w ird es in
eine
spezialisierte
zeitlich
beschränkte
F u n ktio n
verwandelt, in ein M itte l z u m Zw eck. “501 Libido bylo potlačeno v čase, jako doba odcizené práce, i prostoru - jeho zúžení do oblasti genitálií. O slabený Eros, jehož bylo libido nedílnou součástí, ustupoval síle Thanatos. Nevědom í a s tr u k tu ra I d prošly m u tací a zm ěnou pom ěru sil m ezi Eros a Thanatos. To mělo být sk ry to u příčinou d e stru k tiv ity m oderní civilizace, která pomocí m oderních technologií
- např. štěp en í atom u - ohrozila přežití
lidského d ru h u a bytí n a Zem i: „K onzentrationslager, M a ssenvernichtung,
W eltkriege u n d A tom bom ben sin d
kein „R ückfall in die B a rb a re i“, sondern die h em m u n g slo se A u s w ir k u n g der E rrungschaften der m odernen W issenschaft, T echnik u n d H errschaftsform über M ensch. U nd diese erfolgreichste U nterw erfung u n d V ernichtung des m enschen durch den M enschen g esch ieh t a u f der H öhe der K u ltu r, in einem Z e itp u n k t, wo die m ateriálen u n d in te lle k tu e lle n E rrungschaften der M en sc h h e it die Schaffung einer w irklich freien W elt zu erlauben scheinen. “rM2 Toto poznání považoval M arcuse za tabuizovanou su m arizaci F re u d a : „Die Zivilisation
g e rä t
in
eine
zerstörische
D ia le k tik •' die
dauernden
E inschränkungen des Eros schw ächen schließlich den L eb en strieb u n d setzen dam it eben je n e K rä fte in ve rstä rkte m M aße frei, gegen die sie „ aufgerufen“ worden waren —die K rä fte d e r Zerstörung. ‘S03 J in d e :
501 Tamtéž, str. 42. 502 Tamtéž, str. 12. 503 Tamtéž, str. 43.
152
„Hier (...) trifft F reu d s M etapsychologie a u f die tödliche D ia lek tik der K u ltu r; gerade der F o rtsch ritt der K u ltu r is t es, d er zu m F reiw erden z u n e h m e n d zerstorischer K rä fte fü h r t . 1,504 N adrepresi
a civilizačním u pokroku m ěl být obětován pocit ště stí a
naplnění, k terý F re u d a M arcuse in terp reto v ali jako dokonalé uspokojení I d a pojm enovali jej N irw a n a p rin zip („princip n irv á n y ‘9 '-505 „U nd insofern die volle B ed ü rfn isb efried ig u n g G lück ist, m u ß die F reih eit in der K u ltu r ihrem W esen nach dem G lück e n tg e g e n ste h e n •' im m e r b e d e u te t sie die repressive M o difizierung (die S u b lim ieru n g ) des Glücks. “5,)fí Za
m yšlenkově
podnětnou
lze
považovat
M arcusem
převyprávěnou
F reudovu koncepci o společném prapůvodu sil Eros a T hanatos jako prim árn íh o toku energie bez kvality, z čehož vyplýval v a ria b iln í pom ěr mezi E ros a T hanatos, k terý um ožnila p ře v ra t ve vzájem ném silovém pom ěru ve prospěch T hanatos.507 V
následné kapitole M arcuse zopakoval F reu d a, že civilizace je n esen a „od
a do z“ m odifikacem i a kanalizacem i Id, zejm éna m odifikacem i Eros a libida. Podle F reu d a a M arcuse neexistoval A rb e itstrieb („pud p ráce“), veškerá práce byla odčerpána z energie Id. F re u d proto zavedl term ín Libidoverrat („zrada libida“): „Da die K u ltu r hauptsächlich das W erk des E ros is t, i s t sie vor allem e in m a l ein E n tzu g an Libido ' die K u ltu r m u ß einen großen B e tra g der psychishcen Energie, die sie se lb st verbraucht, der S e x u a litä t en tziehen. ‘snii Civilizace m ěla m ířit k sebedestrukci. Civilizačním pokrokem oslabený Eros podléhal Thanatos, jehož cílem - ke k teré m u slepě a nelítostně spěl - byl n á v ra t
504 Tamtéž, str. 53. 505 Marcuseho a Freudova interpretace m aterialistická pojmu nirvána stála v úplném protikladu oproti původnímu duchovnímu buddhistickému výkladu. 506 Tamtéž, str. 24. 507 Tamtéž, str. 19-70. Kapitoly: D ie verborgene Tendenz in der Psychoanalyse, D er Ursprung der unterdrückten Individuum s (Otogeneze) a D er U rsprung der unterdrückten K ultur (Phylogenese) („Skrytá tendence v psychoanalýze“, „Původ potlačeného jednotlivce (Ontogeneze)“ a „Původ potlačené civilizace (Fj'logeneze)“). 508 Tamtéž, str. 75.
153
do
m rtvého
bodu
anorganické
(ne)existence.
M arcuse
v této
souvislosti
poukazoval n a exploataci přírodních sil.: „E inheiten werden gew altsam
g e tr e n n t u n d ihre B e sta n d te ile g ew a ltsa m n eu
zusam m engefügt. D ie N a tu r w ird buchstäblich „vergew altigt“.509 A: „Dann
werden
sie
(Abkömmliche
des
Todestriebes)
durch
k o n s tr u k tiv e
technologische D estruktion, durch die k o n s tr u k tiv e V ergew altigung der N atur, noch im m e r a u f die A u slö sc h u n g des L e b e n s h inarbeiten. “5W Nebo: „U nd die Tatsache, daß die Z erstö ru n g des L eb en s (des m enschlichen u n d tierischen L ebens) m it dem F o rtsch ritt d er K u ltu r zu g en o m m en h a t (...) diese C harakteristika
der jü n g ste n
In d u strie -K u ltu r h ä tte n
dem nach
trieb h a fte
W urzeln, die die D e s tru k tiv itä t je n s e its a ller R a tio n a litä t verewigen. “511 M arcuse
považoval
za
zlom yslnost,
že
došlo
k depersonalizaci
u zu rpátorství, neboli Freudovým pojmoslovím k depersonalizaci O idipovského kom plexu. Počáteční společenské systém y byly vázány n a jeden su bjekt - na patriarchu: „Vom U rvater über die B rüderhorde z u m S y s te m in stitu tio n a lisie rte r A u to ritä t, wie sie charakteristisch fü r die reife K u ltu r ist, w ird die H errsch a ft z u n e h m e n d unpersönlich, objektiv, u n iversell u n d zugleich zu n e h m e n d rational, w irksam , produktiv. ‘S12 Zatímco
v d evatenáctém
století
byli
„u zu rp áto ři“
personifikovatelní
jako
továrníci, m ajitelé, velk o statk áři, bankéři, re p re z e n ta n ti k o n stituční m onarchie, apod, po druhé světové válce prošla u zurpace procesem depersonalizace a anonym izace. Byla rozm lžena v rep resiv n ích stá tn íc h institucích, personálně nečitelných soustavách akciových společností a dozorčích rad, v m asm édiích, think-tankcích, v m ěnících se p řed stav itelích politických stra n , apod. M arcuse
509 Tamtéž, str. 78. 510 Tamtéž, str. 79. 511 Tamtéž. 512 Tamtéž, str. 80.
154
označoval depersonalizovanou uzurpaci pojmem systém . Pro ten to systém m ěla být c h a ra k te ristic k á vyšší system atizace a p ro d u k tiv ita potlačování. Systém stá l za prom ěnam i Superega. To bývalo vázané n a výchovu, zejm éna n a vliv otce. Systém ale s pomocí m asm édií n a h ra d il rodičovský vliv a dozor a rozvíjel nové hodnoty, norm y a m yšlení. Jeh o vliv a dopad se s ta l význam nějším faktorem pro form ování Superega než rodičovský vliv. Rodiče nebyli schopni ad ap tace na rychle se m ěnící společenské tre n d y a jejich význam upadl. Dopady
měly
být
dalekosáhlé.
Zatím co
Superego
form ované
rodiči
vykazovalo jisto u k o n sta n tn o st a díky své personifikaci v postavě otce se proti něm u bylo možné vym ezit; jin a k řečeno Superego bylo do jisté m íry nem ěnné a poskytovalo jednotlivci m ožnost na jeho základě budovat jeho au ten tick o u osobnost, Superego vytvořené pomocí m asových m édií bylo dynam ické, n e u stá le prom ěnlivé a anonym ní. Tvůrce a budovatele tohoto Superega nešlo obrazně řečeno zabít, nebylo m ožné vidět krev systém u
- oproti reáln é m ožnosti vidět
krev otce —stalo se obtížné vym ezit se vůči systém u, neboť byl všudypřítom ný a stále nab íral nové podoby: „Schon in der Vorschulzeit se tze n die N achtbarschafthorde, Radio u n d F ernsehen das Vorbild fü r die G rundform en gleichen V erhaltens u n d gleicher A u fle h n u n g (...) Die experten der M a ssen m ed ien verm itteln die erforderlichen W erte (...). ‘S13 M arcuse — jako Adorno, H orkheim er a From m - m luvil o soum raku autentického su bjektu se svébytnou identitou: „Die V erantw ortung fü r die O rganisation seinen L eb en s lie g t beim „ S y ste m “, bei der G esa m tsu m m e der In stitu tio n e n ... “5!4 A: „Die In d iv id u a litä t lie g t buchstäblich n u n m e h r im N am en, in der spezifischen V ertretung eines T yps (wie etw a des Vamps, der hausfrau, des „richtigen M a n n e s“, der Erfolgfrau, des tapferen ju n g e n pa a res)....“515 S pomocí Freudových pojm ů popsal tezi tak é jako:
513 Tamtéž, str. 87. 511 Tamtéž, str. 88. 615 Tamtéž, str. 91-92.
155
„Dieser V erkn ö ch eru n g szu sta n d b ee in flu sst auch die Triebe, ihre h e m m u n g en u n d M odifizierungen. Ih re ursprüngliche D y n a m ik w ird s t a t i s c h d i e lebendigen W echselw irkungen zw ischen Ich, Uber-ich u n d E s erstarren zu a utom atischen reaktionen. “r<16 Systém m ěl sledovat dva e le m en tá rn í cíle. Zaprvé vytvářel falešné potřeby sahající za opravdové potřeby uspokojující Id, k teré generovaly nový zisk. Z adruhé svou form otvornou činností ve v z ta h u k Superegu zbavoval subjekt schopnosti k riticky m yslet, což představovalo nejsilnější zb raň proti systém u. S am ostatné k ritické m yšlení pronikalo systém em a odhalovalo jeho om ezení a ú sk a lí; „Die A b w e h r
b e ste h t in d er H au p tsa ch e in der V erstärkung der K ontrolle,
weniger über Triebe als über das B ew ußtsein, das,
wäre es frei, in der
gesteigerten, verbesserten B ed ü rfn isb efried ig u n g das W erk der U n terd rü cku n g entdecken könnte. ‘s/7 M arcuse dospíval k
znepokojivým závěrům . P ozm ěněná s tr u k tu ra I d
m ěla vést k celkové d estrukci, což se mělo projevovat exploatací su b jek tu a hm oty (přírodních sil). Pomocí m asm édií byl vytvořen systém m anipulace a kontroly, k terý
začal
tv aro v a t
Superego.
T rium fující
Thanatos
vedl
civilizaci
do
anorganického sta v u .518 M arcuse F reuda považoval ta k é za filozofa a stavěl jeho m yšlení do kontextu evropské filozofie v linii A ristoteles - H egel — N ietzsche. Poukázal na Freudovu
k ategorii
osudu.
Form otvorné
Id
bylo
subjektu
dáno
osudem .
A kcentace osudu m usela m yslitele z rodu KT p řita h o v at. K ategorie osudu se h rá la elem en tárn í roli ta k é v m yšlení A dorna a H o rk h eim era (viz výše).519 Byla
dokončena
in te rp re ta tiv n í
rek o n stru k ce
části
EC
U n te r
der
H errschaft des R e a litätsp rin z ip („pod vládou p rincipu rea lity “). V d ru h é části Je n se its des R e a litätsp rin z ip („Mimo svět p rincipu rea lity “) se M arcuse pokusil o 516 Tamtéž, str. 517 Tamtéž, str. 518 Tamtéž, str. 519 MARCUSE, mezihra“).
92. 84. 72-94. Kapitola D ialektik der K u ltu r („Dialektika kultury“). HERBERT, c. d., str. 95 1 1 0 . kapitola Philosophisches Zwischenspiel („Filozofická
156
form ulování
a lte rn a tiv n íh o
dějinného p rojektu
proti
m oderním u
evropsko-
am erickém u civilizačním u systém u. M arcuse kladl e le m en tá rn í otázky - ja k osvobodit Eros a T h an ato s z civilizačních pout? J a k vytvořit nepotlačující společenost? Zopakoval tezi — sdílenou s F reudem - že v ztah y m ezi Eros a T h an ato s se odvíjí od exogeních faktorů: „ Wenn dies zu trifft, dann wäre also die repressive Trieborganisation im K a m p f u m s D asein exogenen fa kto re n zu zu sch rieb en - exogenen in dem Sin n , daß sie n ich t der „ N a tu r“ der Triebe m n ew o h n en , sondern sich a u s den spezifischen historischen B egingungen ergenben, u n te r denen die Triebe sich entw ickeln. “52° Uvedl tab u lk u geneze Id. P rvním zlomem měl být okam žik vzniku života z anorganické hm oty a n á sle d n á diferenciace Id n a Eros a Thanatos. D ruhým zlomem a revoluční m odifikací I d byl vznik civilizace a její rozvoj až do stu p n ě vědeckotechnické společnosti. T ře tí zlom m ohl n a s ta t ve 20. století, zejm éna v druhé polovině. Z ákladní M arcusovou m yšlenkou bylo, že R e a litä tsp rin zip pod vedením L e istu n g sp rin zip díky aplikované vědě, technice a m asové odcizené práci vytvořil novou civilizaci, k te rá o d stra n ila A nanke„Gerade der F o rtsch ritt der K u ltu r u n d Z ivilisation u n te r dem L e istu n g p rin zip h a t einen S ta n d der P ro d u k tiv itä t m it sich gebracht, angesichts dessen die A n sp rü ch e der G esellschaft a u f V erausgabung von Triebenergie in e n tfre m d e te r A rb e it um ein beträchliches v erm in d ert werden konnte. Infolgdessen erscheint die fo rtg esetzte u n terd rü cken d e O rganisation der Triebe w eniger durch den „K a m p f um s D asein " erzw ungen als durch ein In te re sse an der V erlängerung dieses K am pfes - ein In te re sse der H errschaft. ‘S21 Byla p řek o n án a A n a n k e a n a s ta l sta v obecného uspokojení Id. Díky pokročilým technologiím m ohla být odcizená práce autom atizována. Proto bylo n adále zbytečné Eros a Thanatos kanalizovat. Obě pudové síly mohly být uvolněny a navráceny do svého původního zřídla. T ak by bylo vyřešeno ohrožení života vzhledem k dom inujícím u
Thanatos. Obrozený Eros by n ačerpal ztracenou
520 Tamtéž, str. 117. 521 Tamtéž, str. 115.
157
energii a dle přirozených zákonů byl znovu zlomil patologickou n ad vládu Thanatosdie Triebe a u s der vom L e istu n g p rin zip geforderten B e sc h rä n k u n g u n d A b le n k u n g lösen. D as w ürde n u n tätsächlich die M ö g lich keit bedeuten, die zu sä tzlich e U n terd rü cku n g allm ählich abzubauen, wobei ein w achsendes G ebiet der D e s tru k tiv itä t von d er g e stä rk te n Libido absorbiert oder n e u tra lisiert werden könnte. “322 M arcuse se vyslovoval pro zrušení a om ezení L eistu n g sp rin zip , pro om ezení dlouhé odcizené práce - autom atizovaná tech n ik a a technologie práci měly převzíť „W ir sahen, daß diese E n tw ic k lu n g (Modifizierungen von Trieben) dem K a m p f u m s Dasein n ich t „ in h ä ren t“, n ic h t von N a tu r a u s zugehörig ist, sondern n u r se in e r unterdrückenden O rganisation, u n d daß die im h e u tig e n E n tw ick lu g ssta d iu m mögliche Ü berw indung des M angels diesen K a m p f im m e r irrationaler läßt. “523 M arcuse dále rozvedl, nyní vůči Freudovi polem icky, pojem
a vizi
uspokojeného Eros. Tlum očil Freudovo poznání, že n ek analizované libido zůstalo uchováno pouze ve snech a fantazijích ; „Es ist die P hantasie, die (...) den A n sp ru ch des G esam tindividuum s, das in E inklang
m it
dem
G enus
und
der
archaischen
V ergangenheit
ist,
aufrechterhält. “524 Ve společnosti R ea litä tsp rin zip se libido a n esp o u tan ý Eros projevovaly pouze v oblasti
um ění,
a
navíc
ne
um ění
každého.
M arcuse
vysoce
hodnotil
su rrealism u s a ato n áln í hudbu: „Die K u n s t überlebt n u r dort, wo sie sich se lb st aufhebt, wo sie ihre S u b s ta n z rettet, indem
sie ih re
traditionelle Form
verleu g n et u n d d a m it a u f die
Versöhnung verzich tet•' wo sie surrealistisch u n d ato n a l wird. “525 522 Tamtéž, str. 116. 523 Tamtéž, str. 122. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 115-122. Kapitola D ie historischen Grenzen des geltenden R ealitätsprinzip („Historické hranice platícího principu reality“). 524 Tamtéž, str. 126.
158
F reud považoval om ezení Eros za jediné m ožné řešení. N á v ra t k Eros v plné síle by podle něho zn am en al pád n a počátek civilizace. M arcuse ale byl jiného názoru. D om níval se, že obrazy naplněného E ros m ohou být obrazy m inulosti, ale i obrazy budoucnosti: „Der W ahrheitsw ert der P h a n ta sie b ezieh t sich n ic h t n u r a u f die Vergangenheit, sondern ebenso a u f die Z u k u n ft•' die Form en der F reih eit u n d des Glücks, die sie aufruft, erheben den A nspruch, historische W irklichkeit zu werden. “52G Neviděl důvod, proč by se civilizace n a svém vrcholu nem ohla na nové úrovni v rá tit ke svém u počátku. V této souvislosti se dovolával i J u n g a .527 I když u něho poukazoval na regresivně archaické m om enty,528p řesto m ěl odhalit tajem stv í fantazie a její význam pro budoucí civilizace: „Die
P h a n ta sie
w ar
es
unvereinbaren A n sp rü ch en
im m er,
die
die
B rücke
schlägt
zw ischen
den
von O bjekt u n d Su b jekt, von E xtroversion und
In tro versio n “. D a m it w ird also deutlich
der gleich zeitig re tro sp e ktive u n d
E rw a rtu n g s-C h a ra kter d er P h a n ta zie beheuptet- sie b lic k t n ic h t n u r z u r ü c k nach einer urtüm lichen goldenen Vergangenheit, sondern auch vorw ärts a u f alle noch unrealisierten aber realisierbaren M öglichkeiten."529 M arcuse se dom níval, že n a d re p re sivn í k u lt p ro duktivity vědom ě blokuje vývoj k vyšším u a svobodnějším u stu p n i společenské existence: „Tüchtigkeit u n d U n terd rü cku n g reichen sich die f f and' die P ro d u k tiv itä t der A rbeit z u steigern, is t das g eh eiligte Id ea l des K ap ita listen (...).530
525 Tamtéž, str. 128. 526 Tamtéž, str. 130. 527 Jungovy výzkumy IFS a KT znaly již z dob ZFS, kde byla Jungova díla recenzována. Byly poměrně jednoznačně zamítány, neboť se pohybovaly mimo rámec materialismu, který byl pro KT (nejen) 30. let typický. 528 Což byl také jeden z hlavních důvodů rozchodu Freuda a Junga. Marcuse pozitivně recipoval jednu z hlavních Freudových výtek vůči Jungovi. Zůstával mnohem více na pozicích Freuda než Junga, kterého si přibral na pomoc jen v kritice dílčích aspektů freudiánství. 529 Tamtéž. První věta je citací z' JUNG, Carl. G., Psychologische Typen, str. 71, in: MARCUSE, Herbert., c. d., str. 130. 530 Tamtéž, str. 136.
159
Nositelé společenského systém u m ěli porozum ět, že aplikovaná vědotechnika a autom atizovaná práce m á potenciál k prom ěně společnosti a jejích hodnot a norem
(Superega).
system atickým i
S ystem aticky
rek lam n ím i
začali
m ediálním i
v y tv ářet
falešné
hypnózam i
a
potřeby
nesené
propracovaným i
m anipulačním i tech n ik am i a rozšiřovat m ýtus, že n a u k a o osvobozeném E ros je iluzivní utopie, což M arcuse negoval: „O rientiert sich die K o n stru k tio n einer repressionsfreien T rieb en tw icklu n g n ich t an der vorhistorischen V ergangenheit, sondern an der historischen G egenw art und einer reifen K u ltu r, dann verliert d er b e g riff d er Utopie an sich seine B edeutung. “531 Jeho a lte rn a tiv n í projekt nem ěl být civilizací zahálky, ale svět svobodné nepotlačující práce: „Die Triebschickale wären natürlich u n te r diesen beiden B edingungen se h r verschieden, aber ein e n tsch ein d en d er F a k to r m ü ß te ih n e n gem ein sa m sein ' die Triebentw icklung wäre nich t-rep resiv,n ich t verdrängend (...).532 V prvé řadě by byla zk rácen a délka odcizené práce: „Da die D auer des A rb e itsta g e s an sich einer der entscheidenden F aktoren fü r die U nterdrückung des L u s tp rin z ip s durch das R e a litä tsp rin zip d arstellt, is t die V erkürzung der A rb e its z e it bis zu einem P u n k t, wo das bloße A rb e itsq u a n tu m die m enschliche E n tw ic k lu n g n ich t m e h r behindert, die erste Vorbedingung der Freiheit. “533 M arcuse se dom níval, že systém falešných potřeb si nejvíce osvojila s tře d n í tříd a, nevědomě prohlubující exploatace su b jek tu i přírodních sil a um ěle udržující civilizaci ve stád iu , k teré mohlo být překonáno. Zm ínil konzervativní setrv ačn o st postojů,
norem
a
hodnot,
k teré
si
stře d n í
tříd a
osvojila
v době
vlády
R ea litä tsp rin zip a L e istu n g sp rin zip v počátečních stá d iíc h prům yslové revoluce. Sosáctví mělo spočívat n a lpění na společenském klidu, plnění povinností,
531 Tamtéž, str. 131. 532 Tamtéž, str. 133. 533 Tamtéž.
160
vzájem né kontrole, akceptaci hierarchického systém u, rozum nosti, apod. M ěl to být právě boj pro ti stře d n ím u sta v u a jeho zk o stn atělém u Superegu, k te ré se dobrovolně nechávalo form ovat a m an ipulovat u zu rp áto rsk ý m systém em . Teprve prom ěna středostavovského Superega m ěla přib lížit zlom v kanalizacích I d a pohyb k nové svobodné civilizaci nesené autom atizovanou prací: „(...) die totale A u to m a tio n wäre h ie r das O p tim u m .“534 Jak o Adorno a H orkheim er se v DA ponořili do řecké mytologie, tak é M arcuse p řed stav il v kapitole O rfeus u n d N a r z is' zw e i U rbilder („Orfeus a N arzis; dva arch ety p y “) novou osvobozenou civilizaci na p řík lad ě antických mýtických hrdinů. O rfeus a N arcis reprezentovali symbol sm yslovosti, estetiky a harm onie jako
archetypy
civilizace
nedom inujícího
r a tia
a
rozvoje
potlačovaných
nevědomých poznávacích sil intuice, im aginace a sp o n tán n í kreativity. O rfeus a N arcis představovali N irw anaprinzip. S pomocí F reu d a M arcuse jejich svět pojmenoval jako oceánský princip spojení ducha a hm oty, Eros a Thanatos, jak napovídal harm onický příběh o pěvci Orfeovi. M arcuse in terp reto v al O rfea v literá rn í trad ici u H oracia, Ovidia, B au d e laira a R ilkeho.535 Pojítko R ea litä tsp rin zip a L u stsp rin zip nalezl v díle Im m an u ela K an ta K ritik der U rteilkra ft („K ritika schopnosti ú su d k u “, publikováno 1790) jako princip estetiky: „Wir fanden, daß in K a n ts Philosophie die ä sth e tisc h e D im ension die zen tra le Position zw ischen „S in n lic h k e it“ u n d „ S ittlic h k e it“ e in n im m t (...). “536 Dále odkazoval Schillerovy B riefe über die ä sth e tisc h e E rzie h u n g des M enschen („Dopisy o estetické výchově lid stv a “, publikováno 1795), k teré byly psány jako polemika s K antem .
534 Tamtéž, str. 137. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 124-137. Kapitola Phantasie und Utopie („Fantazie a utopie“). 535 MARCUSE, H., c . d., str. 139-149. Kapitola Orfeus und N arzis: zw ei Urbilder. 536 Tamtéž, str. 153.
161
S tru k tu ra EC se in sp iro v ala v DA. H lavní teze byly (re)in terp reto v án y s pomocí vybraných
m ýtů
a
filozofického
d isk u rz u
pozdního
osvícenství
a
prerom antism u. Č asto byl odkazován N ietzsche. M arcuse s pomocí K a n ta a S chillera popsal svět prin cip u estetiky, svět překonávající u zu rp áto rsk ý k u lt rozum ového a logického poznání, svět renesance poznávání pocitem, sm ysly a intuicí. M arcusovým i slovy to byl svět orfický, svobodný,
svět
harm onický.
M arcuse
volal
po
nalezení
rovnováhy
mezi
apolinským a dionýským principem , ja k ji form uloval N ietzsche. Požadoval
prom ěnu
nesvobodné
odcizené
p ráce
ve S p ieltrieb
(„pud
h ravosti“), ve sp o n tán n í h ru a svobodnou k rea tiv n í práci, k te rá by odpovídala principu estetiky. J e n svět založený na orfických principech m ohl z a sta v it postupující exploataci přírodních sib „MU
dieser
V eränderung
(Erfahrung) verändert sich
d er
grundlegenden,
fo n n a tiv e n
E rlebnisform
das O bjekt der E rfa h ru n g s e lb s t•' befreit von
g ew altsam er H errschaft u n d A u sn u tzu n g , g efo rm t s ta tt dessen von Spieltrieb, wäre die n a tu r auch ih re r eigenen R o h e it led ig u n d fre i (...). “337 Mělo být posíleno smyslové poznání a oslabeno zbytněné poznání rozum ové. M arcuse nepopíral neom arxistické kořeny. Orfické principy nesm ěly p la tit v distribuční sféře: „Das O ptim um a u f diesem G ebiet m u ß daher in M aßstäben d er R a tio n a litä t gem essen werden u n d n ic h t in m a ß stä b en der F reih eit — es lie g t darin, die P roduktion u n d V erteilung so z u organisieren, daß die g e rin g st m ögliche Z e it dafür aufgew endet wird, allen M itgliedern der G esellschaft alles N otw endige zugänglich zu m achen. V
posledních k ap ito lách bylo rozvedeno, ja k by m ohl vy p ad at život v
civilizaci osvobozeného Eros. Došlo by k rexesualizaci tě la :
537 Tamtéž. 538 Tamtéž, str. 168. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 150-169. Kapitola Die ästhetische Dimension („Sféra estetiky“).
162
„Der Körper, der n ic h t m e h r g a n ztä g ig a ls A rb e its in s tr u m e n t z u r Verfiigeng steh en m üßte, w ürde r e se x u a lisie rt.“539 Uvolněný Eros by rozložil středostavovské m orální hodnoty (p atria rc h á ln í m onogam ní rodinu): „Diese V eränderung im W ert u n d im A u s m a ß der libidiösen B eziehungen würde zu
einer
A u flö su n g
der
zw ischenm enschlichen
In stitu tio n e n
B ezieh u n g en
führen,
organisiert
in
denen
waren,
die
p riv a te n
besonders
der
m onogam en u n d p a triarchalen Fam ilie. “54n Osvobozený Eros m ěl n a p ra v it perverze vyplývající z dom inance T hanatos spoutané
civilizaci L e istlin g s- a
R ea litätsprinzip.
U spokojené
libido
ve
mělo
g aran to v at N irw anaprinzip, ne ale docela, neboť M arcuse opakoval biologická om ezení a to zejm éna sm rti —h robaře libida. M arcuse zavedl pojm em n e rep re siv n í sublim ace libida, k terý předvídal, že osvobozený E ros sp o n tá n n ě kan alizu je do oblastí um ění a věd. Země m ěla být vním ána jako v archaických časech - jako z a h ra d a poskytující život. Prom ěnou mělo projít i pojetí rozum u. Za rozum né by bylo považováno jed n án í v souladu s Eros. A prom ěnou by prošlo i Superego - nezatíženo zákazy a potlačováním by odpovídalo potřebám
uspokojení. Civilizace n esen á E ros m ěla být garancí
šťastnějšího a spravedlivějšího subjektivního i společenského života.541 P ři
su m arizaci
nosných
tezí
M arcuse
v EC
a
vytvoření
pomocných
interp retačn ích m odelů se zdá být e le m en tá rn í z F reu d a odvozená dialek tik a civilizace: A. Civilizace vznikla potlačením I d a jeho kanalizací do společensky užitečné, ale odcizené práce. B. K analizace
a
m odifikace
Id ale
Civilizační pokrok je p rim á rn ě
m ění
přirozenou
s tru k tu ru
n ap ájen kanalizacem i
pudů.
Eros, to vede
k dom inanci d e stru k tiv n íh o Thanatos - civilizace m íří k sebezničení.
T am též, str. 171. 540 Tamtéž, str. 195. 341 Tamtéž, str. 170-202. Kapitoly Die Verwandlung der Sexualität in den Eros (..Proměna sexuality v Eros“) a Eros und Thanatos („Eros a Thanatos“). 539
163
Freud I d považoval za kategorii osudu a syntézu C. nenabízel, ta ale byla jád rem M arcuseho m yšlení: C. V ědeckotechnická společnost n atolik pokročila, že civilizační pokrok je možné p o stavit na z velké části autom atizované
práci a m oderních
technologiích. K analizace I d jsou již nadbytečné. Pudové síly - zejm éna I d m ohou být opětovně osvobozeny. M arcuse oproti Adornovi a H orkheim erovi (stejně jako From m ) form uloval teoretické východisko z krize - C. M yšlenka zazn am en an á jako C je jeho hlavní tezí. Z hlediska civilizačních dopadů je e le m en tá rn í M arcuseho
- znovu
z F reuda odvozený - pohled na Thanatos'A. Thanatos je jednou z hlavních pudových sil Id slabší než Eros, jin a k by život zanikl, cílem Thanatos je n á v ra t do sta v u anorganické (ne)existence. B. Thanatos je společensky tabuizovaný a civilizačně kanalizovaný jen nevědom ě, celkově byl potlačen m éně než Eros. C. Thanatos
převládl
společenosti.
v psychické
s tru k tu ře
m oderního
su b jek tu
a
Exploatace hm oty (přírodních sil) a n ě k te ré technické
vynálezy (např. štěpení atom u) to m ají dokládat. D. D om inanci Thanatos je m ožné z a b rá n it posílením a osvobozením E ros a zm ěnou ekonom icko-politického systém u a om ezením odcizené práce. D alší teze EC lze v sad it do pom ocného schém atu: a) v subjektivní psychické stru k tu ře Id —Ego—Superego je e le m en tá rn í I d — sídlo pudových sil E ros a Thanatosi b) I d je nadbytečně potlačovano n a d re p re sí c) N adreprese je systém zájmů
ekonom ické
a
politické
moci,
k te ré
dom inují
R ea litä tsp rin zip
a
L eistungsprinzip, jejím cílem je z a b rá n it civilizaci nepotlačované svobody; d) ekonomická a politická moc je anonym ní a depersonalizovaná, m anipuluje vědomí a n a h ra d ila rodinu a otce ve form ování Superega,', e) ekonom ická a politická moc používá hypnózy, využívá m asm édia a form uje společenské Superego! f) zájm ům ekonom ické a politické moci napom áhá konzervativní m orálka střed n ích tříd , k teré podléhají m anipulaci! g) pro ně je u rčen systém
164
falešných potřeb a k u lt produktivity, kterým i ekonom ická a politická moc oslepila společnost, h) systém m anipulace vede k zán ik u au ten tick éh o subjektu a identity. H lavní teze d ru h é č á s ti; a) Eros a Thanatos se form ují v historickospolečenských podm ínkách, jejich (re)m odifikace je možná! b) osvobozený Eros přivodí pád p a tria rc h á ln í rodiny, k te rá v y tv áří m orálku střed n ích tříd; d) pojítkem mezi ra tie m a sm yslovostí je estetický princip! e) princip estetik y je g aran tem
orfického
harm onického světa! f) osvobozený Eros prom ění jak
jednotlivce, ta k společnost. 4.6.2 One D im ensional M an - Jednorozm ěrný člověk D ruhou stěžejní stu d ií M arcuse je One D im ensional Man542 (prvně publikováno 1964! v SRN jako D er eindim ensionale M ensch v n a k la d a te lstv í S uhrkam p 1967). K niha se s ta la předním teoretickým p ram en em nové levice a protestních h n u tí šedesátých let a M arcuse proslavila. ODM byl přeložen do češtiny (jako Jednorozm ěrný člověk, 1991). M arcuse se ta k é v ODM odvolával na H orkheim era a A dorna. Stále rozvíjel DA. ODM je členěn do 5 č á s tí: 1. Úvod! 2. Jed n o ro zm ěrn á společnost; 3. Jednorozm ěrné m yšlení; 4. Šance alte rn a tiv ; 5. Závěr. V rám ci následující in te rp re ta c e budou sledovány zejm éna nové teze, k teré M arcuse vyvinul od EC — hlavního teoretického díla. A nalýze ODM bude věnováno m éně prostoru. M arcuse v úvodu konstatoval, že vědeckotechnická in d u striá ln í společenost disponuje
ohrom nou
mocí
aplikované
techniky,
považuje
sebe
sam u
za
progresivní, nicm éně je d e stru k tiv n í a schopna - dispozicí atom ovým i zbraněm i a jiným i pro střed k y m asového ničení a exploatací hm oty (přírodních sil) - zničit lidstvo a zem i: „The union o f grow ing p r o d u c tiv ity a n d grow ing destruction: th e b rin k m a n sh ip o f annihilation: th e su rre n d e r o f thought, hope, a n d fe a r to th e decisions o f the pow ers th a t be: th e p resrva tio n o f m ise ry in th e face o f unprecedented w ealth co n stitu te the m o st im p a rtia l in d ic tm e n t - even i f th e y are n o t th e raison d 'etre
542 MARCUSE, Herbert, One Dim ensional Man. Studies in the Ideology of Advanced Industrial Society, Routledge & Kegan Paul, London, 1964. (Česky jako Jednorozměrný člověk, Naše Vojsko, Praha, 1991).
165
o f th is society b u t o n ly its by-product■ its sw e e p in g racionality, which propels eficiency a n d grow th, is its e lf irrational. ‘543 Ekonom ický a politický systém sm ířil an tag o n istick é síly - stře d n í sta v a pro letariát.
Všeobecně
dosažitelným
d o statk em
a
pomocí
system atické
m anipulace byla elim inována opozice. K ritik a byla paralyzována, nedostávalo se tříd n í základny pro zm ěnu: „However, the ca p ita list develo p m en t h a s a lte re d th e stru c tu re a n d fu n ctio n o f these two classes in such a w ay th a t th e y no longer appear to be a g en ts o f historical transform ation. A n
overriding in te r e st in
th e preservation a n d
im provem ent o f th e in stitu tio n a l s ta tu s quo u n ite s th e fo rm er anta g o n ists (...). ‘544 Přesto m ěl m ít ekonom ický a politický systém to ta litn í tendence: „In th is society, th e pro d u ctive ap p a ra tu s ten d s to become totlitarian to th e e xten d to which it d e te rm in e s n o t only th e socially n eed ed occupations, skills, and a ttitu d es, b u t also in d iv id u a l needs a n d aspirations. ‘f>45 M arcuse plédoval za zm ěnu vědomí: „Perhaps an accident m a y a lte r th e situation, b u t unless th e recognition o f w hat is being done n a d w hat is b ein g p r e v e n te d su b v e rts th e consciousness a n d th e behavior o f m an, n o t even a catastrophe w ill b rin g about th e change. ‘646 Zopakoval tezi z EC, že m oderní technologie a au to m atizo v an á práce by byly schopny uchovat civilizační pokrok a jednotlivec by m ohl být osvobozen od odcizené práce a m anipulace — zdrojů nedom ýšlení dopadu pokroku. Systém kapitalism u, m ate ria lism u a racionalism u označil za dějinný projekt, vůči kterém u m ají být stav ěn y a lte rn a tiv n í projekty. Systém označil za projekt, k terý může, ale tak é n em usí p ře trv a t.547
Tamtéž, 544 Tamtéž, 545 Tamtéž, 546 Tamtéž. 547 Tamtéž,
343
s. xiii (Introduction). s. xii-xiii (Introduction). s. xv (Introduction). s. ix-xvii (Introduction).
166
Iluzivní p lu ra lita
a dem okracie
m ěla
z a s tíra t reáln ý
m an ip u lativ n í
to ta litarism u s, form ování vědom í a nevědom í. S ubjekt p řesu n u l budování id en tity a vztah ke sv ětu na (vnucené) kolektivní vzorce; „Mass production a n d m a ss distribution claim
th e en tire individual, a n d
in d u stria l psychology h a s long since ceased to be confined to th e factory. (...)The re su lt is, n o t a d ju stm e n t b u t „ m im esis“: an im m e d ia te identification o f th e in d ivid u a l with h is society and, through it, with th e so ciety as a whole. ‘548 A: „This im m ediate, autom atic identificiation (which m a y h a v e been characteristic o f p rim itiv e fo rm s o f association) reappears in high in d u stria l civilization. '54fl V tom to porocesu se h rá v a la ele m en tá rn í roli m asm édiíe — televize, rádio a tisk. Skrze
ně
se
m anipulace
uskutečňovala
a
byla
v y tv áře n a
neindividuální
kolektivní iden tita. V znikaly arm ád y m ediálních odborníků — profesionálních tvůrců kolektivních rek lam n ích hypnóz zneužívajících p o zn atk ů
(hlubinné)
psychologie a sociologie. T ak vznikalo um ělé veřejné m ínění — jako výsledek systém ové m anipulace: „For „ to talitarian“ is n o t on ly a terroristic p o litical coordination o f society, b u t also a non-terroristic econom ic-technical coordination which operates through th e m anipulation (...). <55° K ult rů stu životní úrovně a p ro d uktivity racionalizoval a legitim izoval systém : „Under th e conditions o f a risin g sta n d a rd o f living, non-conform ity w ith the system its e lf appears to be socially useless (...). 'T>51 M arcuse znovu dospíval k tezím , že individuální a u te n tic k á id e n tita zanikla, ekonomický a politický systém pomocí m asové m anipulace vytvořil falešnou kolektivní id entitu, k tero u si osvojila rozhodující v ětšina společnosti. T ato falešná
54s Tamtéž, s. 10. Marcuse se odvolával také na Adorna (ideologie jako im anentní součást průmyslové výroby). 549 Tamtéž. 550 Tamtéž, s. 3. 551 Tamtéž, s. 2.
167
kolektivní id en tita je formoví a pro střed k em udržování existence nebezpečného potlačujícího a d estru k tiv n íh o systém u, om ám ením a m anipulací„Thus em erges a p a tte r n o f „one-dim ensional th o u g h t a n d behaviour (...) ‘552 V
kontextu
stu d e n é svých
války,
dosahovala jednoho
ze
vrcholů
konstatoval
vznik
tzv.
m arxistické
sociálnědem okratické
k te rá
v p rv n í
(berlínská
jednorozm ěrného stra n y
polovině
krize,
politického v záp ad n í
šedesátých
k u b á n sk á m yšlení.
Evropě
krize), Původně
se
vzdaly
m arxistického program u a splynuly se sy stém em : „In W est Germany, which h a s o u tlaw ed th e C o m m u n ist P a rty; th e Social Dem ocratic Party, h a v in g officially rejected its M a rx ist program s, is convincingly p roving its respectability. ‘5r>3 D em okraté a rep u b lik án i v USA sestavovali totožné program y, stejně jako politické stra n y v Evropě. K om unisté v sovětském bloku napodobovali záp ad hesly jako d ohnat a p ředehnat, důrazem na technický pokrok, rů s t životní úrovně, byrokratizací s tá tu
a úplnou rezignací n a
a u ten tick o u společnost
svobody. M arcuse se pokoušel in te rp re to v a t kom plikovaný svět poloviny 20. století v pojmech m arxism u, popř. neom arxism u. U siloval o adap taci jeho pojmosloví politickým , společenským a technologickým zm ěnám .554 Stejně
ta k
jako
byla
sh led áv án a
jednorozm ěrnost
v oblastech
m anipulovaného m yšlení a politiky, m ěla se šířit ta k é v u m ěn í a k u ltu ře . Zaniklo vyšší um ění, k teré v 18. a 19. století nahrazovalo tra n sc e n d e n tá ln í duchovní sféru
(„druhý
rozm ěr
a
dim eze“),
k tero u
v Evropě
dříve
monopolizovalo
křesťanství. Um ělecká tran scen d en ce m izela ve prospěch zábavního průmyslu-' „Today's n o vel fea tu re is th e fla tte n tin g o ut o f th e antagonism betw een culture and social re a lity through th e obliteration o f th e oppositional, alien, a n d
552 Tamtéž, s. 12. Lit. k odstavci; tamtéž, str. 1-18. Kapitola The N ew Forms o f Control. 553 Tamtéž, s. 20. 564 Tamtéž, s. 19-55. Kapitola The Closing o f the Political Universe.
168
let
transcendent e le m en ts in th e h ig h er culture b y virtue o f which i t c o n stitu te d another dim ension o f re a lity . if>55 A: „The salon, th e concert, opera, th e a te r are designed to create a n d in vo k e a n o th er dim ension o f reality. T heir atten d a n ce requires festiv e -like p rep a ra tio n / th e y cu t o ff a n d transcend everyd a y experience. N o w th is e sse n tia l gap betw een th e a rts a n d th e order o f th e day, k e p t open in th e in th e a rtistic alienation, is progressively closed b y th e advancing technological society. ‘556 Jednotlivec m oderní doby m ěl z tr a tit cit pro n e m a te riá ln í m yšlení. Díky tom u vyšší um ění ztrácelo schopnost kom unikovat: nebylo m u rozum ěno. A když už jednorozm ěrná civilizace sa h ala k vyšším u um ění, ochuzovala jej o jeho druhý rozm ěr - transcendenci: „Higher culture becom es p a r t o f the m a te ria l culture. In th is trnasform ation, it loses the grea ter p a r t o f its truth. ‘557 A: „The place o f th e work o f a r t in a pre-technological a n d tw o-dim ensional culture is very differen t from th a t in a one-dim ensional civilization (...) ‘558 Také pudové síly Eros, Thanatos a libido se stáv aly jednorozm ěrným i. I sex u alita se kom ercializovala: „Just as th is so ciety ten d s to reduce, a n d even absorb opposition (...) in the realm o f politics a n d h ig h er culture, so it does in th e in stin c tu a l sphere. ‘559 A: „The s e x y office a n d sales girls, th e handsom e, virile ju n io r executive a n d fíoor walker are h ig h ly m a rk e ta b le com m odities, a n d th e possession o f su itable m istresses (...) facilita tes the career o f even th e less exa lted r a n k s in th e b u sin ess com m unity. ‘5B0 555 Tamtéž, 556 Tamtéž, 557 Tamtéž, 558 Tamtéž, 559 Tamtéž, 560 Tamtéž,
s. s. s. s. s. s.
57. 64. 58. 63. 79. 74. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 56-83. Kapitola T h e C o n q u e s t o f t h e U n h a p p y
C o n s c io u s n e s s ' R e p e s s iv e D e s u b lim a tio n .
169
Pojítkem
jednorozm ěrnosti byl jednorozm ěrný jazyk.
T ran scen d en tn í
d ru h á dim enze byla vyhlazena i z něho, připom ínal televizní rek lam u zploštěnou do obecných frází. Jazyková jednorozm ěrnost se opět tý k ala obou politických systém ů: „The ritual-authoritarian language spreads over the contem poray world, through democratic a n d non-dem ocratic, ca p ita list a n d non-cepitalist countries. '561 Jednorozm ěrný jazyk zablokoval a b stra k tn í, negativní a kritick é m yšlení: „The unified, fun ctio n a l language is an irreconcilably anti-critical a n d antidialectical language. In it, operational a n d behavioral ra tio n a lity absorbs the transcendent, negative, oppositional e le m e n ts o f R ea so n .'562 A: „In its im m ediacy a n d directness, it im p ed es conceptual th in kin g ; thus, it im pedes thinking. ‘563 Vznikal m an ip u lativ n í „m an ažersk ý “ jazy k .564 V
kapitole o jednorozm ěrném m yšlení je z n á t vliv H eideggera a ontologie,
což je zajím avý úkaz, neboť m ate ria listick á n eom arxistická KT obecně na opačném pólu m yšlení než m etafyzika H eideggera. M arcuse označoval pravdivé uvažování jako dialektické v rozporných kategoriích p rav d a - n epravda, bytí nebytí, hm ota - duch, Logos - Eros, apod.: „It is the ra tio n a lity o f contradiction, o f th e opposition o f forces, tendencies, elem ents, which co n stitu te s the m o v e m e n t o f th e re a l and, i f com prehended, the concept o f th e real. <665 Dialektické m yšlení ale zanikalo pod tíhou jednorozm ěrného jazyka. Ten byl nesen form ální logikou: „Formal logic in te n d e d u n iversal va lid ity fo r th e law s o f thought. ‘566
561 Tamtéž, s. 102. V pojednání o jazyce se Marcuse opíral o studie Rolanda Barthese, ale i o Gruppen Experim et z dílny poválečného IFS. 562 Tamtéž, s. 97. 563 Tamtéž, s. 95. 5&l Lit. k odstavci: tamtéž, str. 84-120. Kapitola The Closing o f the Universe o f Discourse. 566 Tamtéž, s. 140-141.
170
Dále byla rozvedena teze Thanatos z EC v odsouzení k u ltu rů s tu životní úrovně a poukázáním n a souvislost m ezi stálým zvyšováním životní úroveň a exploatací: „Result: the h ig h er sta n d a rd o f living. A t th e sa m e tim e a n d on the sam e ground, th is rational enterprise produced a p a tte rn o f m in d a n d behavior which ju s tifie d a n d absolved even
th e m o s t d estru ctive a n d oppressive fea tu re s o f th e
enterprise. ‘567 M arcuse předpokládal, že jeho poznatky nebudou b rán y n a zřetel: „The world ten d s to becom e th e s t u f f o f to ta l a dm inistration, which absorbs even the adm inistrators. ‘568 M ěla v zn ik at jednorozm ěrná
filozofie založená n a
pozitivism u
- na
povýšení em pirického racionálního m yšlení. O dlišné m yšlení bylo vním áno jako utopie nebo m ýtus. Ale M arcuse se dom níval (stejně jako Adorno a H orkheim er), že se sam a pozitivistická filozofie dostala
na
pozice mytologie, neboť si
uzurpovala nárok n a konečnou pravdu. P ozitivism us m ěl v y tv ářet rep resiv n í universum : za neexistující označoval vše em piricky nedoložené: „These a ffirm ations o f m o d e sty a n d dependence seem to recapture H u m e 's m ood o f righteous co n te n tm e n t w ith th e lim ita tio n s o f reason which, once recognized and accepted, p ro tect m an from useless m e n ta l a d v e n tu re s (...) 'S69 M arcuse se tázal, ja k pozitivism us bude v y k lád at civilizaci, k te rá byla dovedena (také pod jeho m en táln ím vedením ) k světovým válkám , atom ovým k atastro fám , holocaustu a plynovým kom orám : „This larger co n text o f experience, th is re a l em pirical world, today is s till ta t o f the gas cham bers a n d concentration camps, o f H iroshim a a n d N a g a sa ki (...) B u t
566 Tamtéž, s. 138. Lit. k odstavci: tamtéž, str. 123-143. Kapitola N egative Thinking: The D efeated Logic o f Protest. 567 Tamtéž, s. 146. 568 Tamtéž, s. 169. Prameny k odstavci: tamtéž, s. 144-169. Kapitola From N egative to P ositive Thinking•' Technological R ationality an d the Logic o f Domination. 569 Tamtéž, s. 173.
171
the rea l em pirical world is also th a t in which a ll th ese th in g s are ta ke n for g ra n te d or forgotten or rep ressed or unknow n (...). ‘570 V
poslední části byla rozvinuta otázka a lte rn a tiv n íc h společenských a
politických p rojektů a jejich m ožností. Žádný z platných pro jek tů - p lu ra litn í liberalism us a k ap ita lism u s - nem ěl být v lastn ík em konečné pravdy. E tablované systém y
mohly
(měly)
být
nah razen y .
M arcuse
koncipoval
předpoklady
alternativy: „(a) i t
offers
the prospect o f p re se rv in g a n d im p ro vin g
th e pro d u ctive
a ch ievem en ts o f civilization/ (b) i t defines the esta b lish ed to ta lity in its very structure, basic tendencies, a n d relations/ (c) its realization offers a g rea ter chance fo r th e pacification o f existence, w ithin th e fra m ew o rk o f in stitu tio n s which offer a g re a te r chance fo r th e free developm ent o f h u m a n n e e d s a n d faculties. '571 M arcusem navrhovaná a lte rn a tiv a vycházela z m arxistického m yšlení. H lavním hybatelem
dějinných projektů
mělo být v lastnictví výrobních produkčních
prostředků. Dom níval se, že organizovaná kontrola výrobních produkčních sil je jediným k o n kurentem
etablovaného systém u, k terý bude schopen z a b rá n it
exploataci lidských a přírodních
zdrojů.
Sovětský blok označil za
zrad u
altern ativ y a za chybně aplikovaný m arx ism u s.572 M arcuse odhaloval povahu jím preferovaného a lte rn a tiv n íh o projektu. Rozhodně m ěl u d rže t racio n alitu a m oderní techniku. S ouhasil s původním zám ěrem osvícenství - s ovládnutím přírodních sil: „Civilization produces th e m e a n s fo r fre e in g N a tu re from its own b rutality, its own insufficiency, its own blindness, b y virtue o f th e cognitive a n d tra n sfo rm in g pow er o f Reason. ‘573 N advláda nad přírodním celkem a přírodním i zdroji m ěla být provedena pod společenskou kontolou —nikoliv formou osobního vlastnictví. O vládnuté přírodní 570 Tamtéž, s. 180. Lit. k odstavci: tamtéž, s. 170-199. Kapitola T h e T r iu m p h o f P o s itiv e T h i n k in g ■' O n e -D im e n s io n a l P h ilo so p h y .
571 Tamtéž, s. 220. 572 Lit. k odstavci: tamtéž, s. 203-224. Kapitola T h e H is to r ic a l C o m m it m e n t o f P h ilo s o p h y . 573 Tamtéž, s. 238.
172
síly, m oderní technika a technologie by do značné m íry n a h ra d ily práci. V znikla by nová civilizace: „F urther progress w ould m ean th e break, th e turn o f q u a n tity into quality. I t would open th e p o ssib ility an esse n tia lly n e w h u m a n r e a lity - nam ely, existence in free tim e on th e basis o f fu lfille d vital needs. ‘574 R ozum ná by byla schopnost naplněného života ve volném čase. O vládnutí přírody by pokračovalo, nikoliv ale v dosavadní exploativní podobě: „But outside these sm all, p ro te c ted areas, i t h a s trea ted N a tu re as i t h a s trea ted m an - as an in s tr u m e n t o f d estru ctive productivity. "575 Překážkou vzniku nové civilizace byl existující systém , proto m ěl být nah razen : „It involves a p o litical reversa l. <S76 Sum arizací hlavních m yšlenek ODM je získ án a rozvedená teze EC o triu m fu T hanatos •' A. Systém lib eralism u a k ap ita lism u je založen na kultech rů s tu životní úrovně a produktivity; B. Oba
tyto
k u lty
předpokládají
n u tn o st
rostoucí
exploatace
hm oty
(přírodních sil) a subjektu. M arcuse nenabízel syntézu C. Rozvoj obou k u ltů měl p řed stav o v at ohrožení života na zemi. M arcuse ve shodě s KT rozvinul dialek tik u rozum u: A. Rozum a ovlád n u tí hm oty (přírodních sil) člověkem je n u tn é. P říro d n í síly jsou slepé, a n im á ln í a b arb arsk é. J e n pomocí ra tia a jím ovládnuté přírody bylo dosaženo hm otného zabezpečení.
574 Tamtéž, s. 231. 575 Tamtéž, s. 240. 676 Tamtéž, s. 234. Lit. k odstavci: tamtéž, s. 225-246. Kapitola The Catastrophe o f Liberation.
173
B. Plody racio n ality (výrobní síly) by m ěly být v kolektivním vlastnictví. Společnost m á být rozum ně organizována, aby každý její člen dosáhl všeho potřebného. C. O v ládnutá hm ota (přírodní síly) nesm í být exploatována. Rozum ný člověk s ní žije v souladu. M arcuse a KT se ve své civilizační k ritice nikdy neocitli na konzervativních pozicích a n ti-in d u strialism u s požadavkem n á v ra tu k
feudálním sociálním a
ekonomickým stru k tu rá m . N aopak, KT jako by volala - více rozum u. Ale rozum u reflektujícího
svá
om ezení,
rozum u
nenárokujícího
to ta litn í
postavení
v
p řih rád k ách psychické stru k tu ry . KT volala po dokončení osvícenství, po aplikaci rozum u tak é na společenské a politické u sp o řá d á n í světa a v n a k lá d á n í s ovládnutovi hm otou (přírodním i silam i). M ožná ta k é proto H ab erm as označil KT (konkrétně A dorna) za „zadní voj osvícenství“577. M arcuse nikdy n esp atřo v al nebezpečí v ovládání přírodních sil a v
rozum u, ale v tom , že pokrok je v
soukrom ém vlastnictví a sleduje p a rtik u lá rn í cíle bez ohledu n a celek, k te rý ve výsledku ohrožuje. Pokud v této dialektické rozvaze nabízel sysntézu C, byl to koncept kolektivního v lastnictví produkčních p ro střed k ů a m odel osvobozené společnosti, k terý p řipom ínal b eztřídní společnost, ve k teré by byla lidská odcizená práce tém ě ř n a h ra z e n a au tom atizovanou technikou. D alší nosné teze ODM lze s e řa d it do jednoduchého schém atu: a) systém liberálního k a p ita lism u je dějinný projekt a vůči tom uto pro jek tu m ohou a m ají být stavěny konkurující projekty! b) etablovaný systém je jednorozm ěrný — vytváří nejen jednorozm ěrné m yšlení a chování, ale ta k é jednorozm ěrný jazyk, filosofii a k u ltu ru ; c) proto je tře b a usilovat o zm ěnu společenského vědom í — o obecné uvědom ění a pochopení p o d staty systém u: d) společnost sovětského bloku není autentickým
kom unistickým
společnostm i,
naopak
zneužila
m yšlenky
577 Habermasova stať a jím uvedený pojem pojem je k ověření v překladu: HABERMAS, Jürgen, Moderna - nedokončený projekt, in: Gál, Egon, Marcelli, Miroslav (ed.), Za zrkadlom moderny, nakl. Archa, Bratislava, 1991, str. 308.
174
m arxism u
a k o m unism u578! e) etablovaný
k a p ita listic k ý
systém
je
tře b a
svrhnout. 4.6.3 Eseje z 60. let! (R ep ressive Toleranz, D as P roblem der G ew alt in der Opposition, S u b v e rtin g Forces - in Transition) V
roce 1965 M arcuse zveřejnil esej R epressive Toleranz579, k terý věnoval
stu d e n tů m univ ersity B randeis. S etrv al na pozicích neom arxism u a rozvedl KT společnosti. Politický a ekonom ický systém označil za represivní: „U nter der H errschaft der m onopolistischen M edien — selb er bloße In str u m e n te ökonom ischer u n d politische M a ch t — wird eine M e n ta litä t erzeugt, fü r die R e c h t und Unrecht, W ahr u n d Falsch v o rh erb e stim m t s in d
580
Poukázal na m an ip u lativ n o st systém u a připom ěl am erický rasism u s vůči černochům a neokoloniální výboje v tzv. T řetím světě. O bsáhle a s oporou v teorii liberalism u J. S. M illa analyzoval a in te rp re to v a l pojem „tolerance“. Došel k rad ik áln ím u závěru, že pokud jsou opozice a m enšinové a okrajové skupiny společnosti potlačovány a netolerovány, m ají přirozené právo použít pro ti systém u násilí: „(...) daß ein „ W iderstandsrecht“ e in g e se tzt wird, das bis z u m U m stu rz geht. (...) A b er ich glaube, daß es fü r u n terd rü c k te u n d überw ältigte M in d erh eiten ein „ N aturrecht“a u f W iderstand gibt, a ußergesetzliche M itte l an zu wenden. “5S1 A rgum entoval, že etablovaná moc se k moci d ostala ta k té ž násilím (např. anglická, francouzská revoluce) a etablovaná sam a moc sam a používá násilí v m noha form ách a podobách (policie, a rm á d a, atd.). Revoluční n ásilí potlačované opozice mělo být „přirozenou“ reakcí n a násilí systém u: „Selbst in den fortg esch ritten en Z entren der Z ivilisation h e rrsc h t fa ktisc h G ew alt•' sie w ird a usgeübt durch Polizei, in S tra f- u n d Irren a n sta lten , im K a m p f 57x Marcuseho negativní postoj k sovětskému bloku byl podborně rozveden v knize S oviet M arxism („Sovětský marxismus“). Viz MARCUSE, Herbert, Soviet Marxism. A Critical Analysis, Columbia University Press, New York, 1958. 579 MARCUSE, Herbert, Repressive Toleranz; in: Aufsätze und Vorlesungen 1948-1969. Versuch über die Befreiung, Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1984. 580 Tamtéž, str. 146. 581 Tamtéž, str. 161.
175
gegen rassische M in d e rh e iten ; sie W ird von den Verteidigern der „freien W elt“in die rü ckständigen G egenden getragen. “5ä'A Revoluční násiilí m ělo být podle M arcuseho nositelem civilizačního pokroku
-
argum entoval pokrokem (viz anglická a francouzská revoluce). Jin ý m i slovy zopakoval M arxovu tezi, že k n astolení svobodnější lidské společnosti a civilizace je možný a n u tn ý násilný p ře v ra t.583 Další z vlivných eseji byla p řed n á šk a D as Problem der G ew alt in der Oppositini#-/
(„Problém
n ásilí
v opozici“) -
koncipována
jako
p řed n á šk a
v Západním B erlíně po z a střele n í s tu d e n ta B ena O hnesorga 2. června 1967.555 M arcuse v
B erlíně nem luvil jako neznám ý filozof, ale jako p řed n í ideolog
am erického h n u tí proti rasism u , válce ve V ietnam u a konvencím . Geneze KT byla dovedena až k bodu jejího společenského naplnění. D as Problem d er G ew alt in der Opposition lze považovat v m nohých ohledech za klíčový. M arcuse zde, na podkladě EC a ODM, podal nové levici a protestním u h n u tí návod, ja k se vypořádat se systém em . Bylo by možné nam ítnout, že se jednalo o zoufalé zvolání osam oceného neom arxistického profesora, nevztahující se ke KT jako takové. Nem ělo by ale být opom enuto, že Felix Weil založil IFS jako m arxistický th in k -ta n k ve volném napojení na německé poválečné kom unistické revoluční h n u tí (republiky rad, aj.) a leninský SSSR
(dočasná
spolupráce
s m oskevským
M a rx -E n g e ls-In stitu t
za
vedení
Rjazanova). Také m ladý M axe H orkheim er n a konci 30. let v eseji Traditionelle und kritisc h e Theorie m luvil ve sm yslu M arxových pojm ů o zlom ení tříd n í nadvlády, správnější společnosti a o svázanosti KT s bojem za společenskou
582 Tamtéž, str. 151. 583 Lit. k odstavci: tamtéž, str. 136-166. 58,1 MARCUSE, Herbert, Das Problem der Gewalt in der Opposition, in : MARCUSE, Herbert, Das Ende der Utopie, Vorträge und Disskusionen in Berlin 1967, Verlag neue Kritik, Frankfurt, 1967. V otázce recepce Marcuse a jeho díla v Německu je třeba připomenout, že do roku 1968 byl přeložen prakticky celý Marcuse do němčiny. V roce 1965 vyšlo druhé německé vydání E r o s a n d C iv iliz a tio n jako T r i e b s t r u k t u r u n d G e s e lls c h a ft, v roce 1965 výbory K u l t u r u n d G e s e lls c h a ft I.. II. („Kutura a společnost I., II., S u h r k a m p ), v roce 1966 R e p r e s s i v e T o le r a n z a o rok později D e r e in d im e n z io n a le M e n s c h (obojí S u h r k a m p ) . Esej D a s P r o b le m d e r G e w a lt in d e r O p p o s itio n vyšla v roce 1968 v něklolika publikacích, nejznáměji ve výboru čtyř Marcusových přednášek P s y c h o a n a ly s e u n d P o litik (nakl. E u r o p ä is c h e V e r la g s a n s ta lt ) a ve sborníku přednášek na FU Berlin D a s E n d e d e r U to p ie (nakl. V e r la g N e u e K r i t ik ).
176
transform aci.586 Z tohoto hled isk a je možné k o n stato v at, že M arcusův apel na stu d en ty z roku 1967, k terý se prom ítl v D as Problem d er G ew alt in der Opposition, se jevil jako svým způsobem logické n a p ln ě n í n ěk terý ch asp ek tů kriticko-teoretického m yšlení vzniklých ve 20. a 30. letech n a IFS. M arcuse p ro te stn í h n u tí šedesátých let ozačil za protorevolucionářská, k te rá se m ohla s tá t zárodkem politického p ř e v r a tu : „Sie wissen, daß ich die S tu dentenopoosition h e u te fü r einen entscheidenden F aktor der V eränderung halte, sicher nicht, wie m a n m ir vorgeworfen hat, als eine u n m ittelb a re revolutionäre K raft, aber als einen d er stä r k s te n F aktoren, die vielleicht ein m a l z u einer revolutionären K r e ft werden k a n n .“587 Zdůraznil, že opoziční h n u tí celého sv ěta se m usí sjednotit a organizovat, a to ja k levicová pro testn í h n u tí, ta k osvobozenecká h n u tí T řetího světa. Uvedl, že on osobně se m ůže s tá t pojítkem m ezi p ro te stn ím h n u tím am erickým a německým^ „An der H e rste llu n g solcher B ezieh u n g en m ü sse n wir arbeiten - u n d wenn ich das Them a dieses Vortrages m e iste n s am B eisp iel der USA erörtere, g e sch ie h t das, um die H e rste llu n g solcher B ezieh u n g en vor z u b e rie te n .“588 Něm ecké stu d en ty seznám il s praxí am erického p ro testního h n u tí a rozvedl používané m etody pasivní rezistence jako provokativní „sit-ins“, „go-ins“, „teachins“ či „loveáns“589 a snahy o form ování a lte rn a tiv n íc h univerzit, vyučujících m arxism us, psychoanalýzu nebo dějiny kolonialism u. N a základě své teorie
586 Viz^ „D ie M a r x s c h e n K a te g o r ie n K la s s e , A u s b e u tu n g , M e h r w e r t, P ro fit, V e r e le n d u n g , Z u s a m m e n b r u c h e in e s b e g r ifflic h e n G a n z e s , d e s s e n S i n n n i c h t i n d e r R e p r o d u k tio n d e r g e g e n w ä r tig e n G e s e lls c h a ft, s o n d e r n in i h r e r V e r ä n d e r u n g z u m R ic h tig e n z u s u c h e n i s t . “ a „D ie (kritische) T h e o rie d a g e g e n , d ie z u r T r a n s fo r m a tio n d e s g e s e lls c h a ftlic h e n G a n z e n tr e ib t, h a t z u n ä c h s t z u r F olge, d a ß s ic h d e r K a m f v e r s c h ä r ft, m i t d e m s i e v e r k n ü p f t is t. “. In:
HORKHEIMER, Max, Die Traditionelle und kritische Theorie, in: c. d., str. 191 a 193. 587 Tamtéž, str. 44. 588 MARCUSE, Herbert, Das Problem der Gewalt in der Opposition. 589 Tvto metody provakativně narušovaly např. přednášky neoblíbených profesorů na univerzitách, ale i jiné veřejné společensko-politické akce. V pokročilé podobě blokace a narušení („sit-in“, „go-in“) přecházely v převzetí iniciativy, v umlčení původního řečníka a v iniciaci nové debaty a přednášky na vlastní opoziční téma • např. o válce ve Vietnamu, o opoziční demonstraci, atd. V tomto případě se jednalo o „teach-in“. Provokace „love-in“ spočívala v rušení přednášek tělesnými kontakty posluchačů, v některých případech dokonce došlo ke striptízu (svlékání na přednášce - byť v trochu jiném kontextu - si zažil v jednom ze svých posledních sem estrů i Adorno).
177
opakoval, že ru k u
v ruce
m usí postupovat uvolnění politické
a uvolnění
spoutaného Id. S tu d en ty poučil, že jednotlivá s tu d e n tsk á h n u tí jsou součástí h n u tí nové levice (N e w L e ň , N e u e Linke), k te rá se liší od trad ičn íh o m arxistického h n u tí zejm éna tím , že se neopírá o dělnickou tříd u , k te rá kolaborovala se systém em , ale o potlačované m inority, osvobozenecké h n u tí T řetího světa, neprivilegované vrstvy, o ra d ik á ln í m ládež a stu d e n ty a o in telek tu ály , k te ří m ěli být jejím i hlavním i mluvčími: „Sie b e ste h t a u s In te lle k tu e lle n , a u s G ruppen der B ürgerrechtsbew egung u n d aus der Jugend, besonders a u s radikalen E le m e n te n der J u g e n d (...)Und, was seh r in te re ssa n t i s t •' diese B ew eg u n g h a t als S precher eigentlich
k e in e
traditionellen Politiker, sondern viel eh er solche verdächtigen F iguren wie Dichter, Schriftsteller, In te le k tu e lle .“690 „Die U nterprivilegierten,
die Gettos. In
den
V ereinigten S ta a te n s in d es
besonders die nationalen u n d R a ssen m in o ritä ten , die freilich politisch noch w eitgehend unorganisiert (...) s in d .“391 A: „Aber im globalen R a h m en s in d die U nterprivilegierten (...)
w irklich die
M assenbasis des n ationalen B e freiu n g ska m p fes gegen den N e o k a p ita lism u s ( ) “592
Dále znovu rozvedl té m a ta n ásilí a p ráv a n a použí násilí. Ve shodě s m yšlenkam i z R ep ressive Toleranz opakoval, že etablovaná moc nikdy nebude legalizovat právo na n ásilí pro opoziční síly n am ířen é pro ti ní sam otné, a tak é proto existuje „vyšší právo“ aplikovat nelegální násilí. Toto právo mělo být hlavním nositelem dějinného pokroku. O něj byly opřené všechny revoluce v dějinách: „Die Idee, daß es ein R e c h t gibt, das h ö h er is t als das p o sitiv e Recht, i s t so a lt wie diese Zivilisation selbst. “593 59(1Tamtéž, str. 45. 591 Tamtéž, str. 46. 592 Tamtéž. 59:1Tamtéž, str. 52.
178
A: „Ohne dieses W iderstandsrecht, ohne dieses A u ssp ielen eines höheren R e c h ts gegen das b e steh en d e R ech t stä n d e n
w ir h e u te
noch a u f d er S tu fe der
p rim itiv ste n Barbarei. “594 A: „Recht s te h t gegen R e c h t (...).“393 Dodával, že p ro te stn í h n u tí nesm í podcenit agitaci a propagandu ve společnosti. Přiblížil, že am eričtí stu d e n ti jezdí do jižních s tá tů , kde pom áhají černošském u obyvatelstvu a po řád ají osvětové k am p an ě včetně tzv. „door-belk cam paign“ - přím ého obcházení občanů. Vyzýval k d ebátám se ženam i, k teré měly být k sociálním tém a tů m citlivější než muži. V
já d ru p řed n á šk y stu d en ty nepřím o vyzval, aby se pokusili politický a
ekonomický systém u v rh n o u t do k riz e ; „Ich habe von der m öglichen Krise, von der E v e n tu a litä t einer K rise des S y s te m s gesprochen. D ie K räfte, die zu e in e r solchen K rise beitragen, m ü ß te n ausführlich d isk u tie rt werden. ‘S9ti Tato krize (pojem, k terý m operoval ta k é M arx, podle kterého m ěly být periodické ekonomické krize k ap italism u jedním
z hlavních předpokladů kom unistické
revoluce) m ěla sy stém oslabit a s trh n o u t n a s tra n u opozice další společenské síly, například zradikalizované dělníky: „Für die Vorbereitung, fü r die E v e n tu a litä t ein er solchen K rise k a n n u n d w ird vielleicht auch die A rb e ite rkla sse politisch ra d ik a lisiert werden. “597 V krizi, zm atk u a chaosu rozkládající se systém m ěl již být snadnou kořistí
revolučního opozičního hn u tí. Protorevoluční p ro te stn í h n u tí by se prom ěnilo v síly revoluční. Systém ové krize m ěly b ýt rozpoutány na Západě i na Východě, v k apitalistickém a kom unistickém světě, neboť Sovětský svaz a socialistické státy v jeho sféře vlivu nebyly au ten tick ý m kom unism em , ale jeho znásilněním .
Tamtéž. 595 Tamtéž. 596 Tamtéž, str. 56. 597 Tamtéž. .594
179
Zopakoval, že on i stu d e n tsk é opoziční síly stojí n a antisystém ových pozicích: „Tatsache ist, daß w ir u n s einem S y ste m gegenüber befinden (...). E in solches S y ste m is t n ic h t im m u n . "f)98 S tudenty vyzýval - stejně jako H orkheim er v roce 1937 - k odvaze a k boji proti poraženeckým náladám , neboť je n v boji se systém em m ohl být n a p ln ě n lidský život: „U nd se lb st wenn wir noch k e in e Ä n d e ru n g sehen, m ü sse n wir w eiterm achen m ü ssen wir w iderstehen, w enn wir noch als M enschen leben, arbeiten u n d glücklich sein wollen. Im B ü n d n is m it dem S y ste m k ö n n e n wir das n ic h t mehr. ‘S99 Mělo být osvobozeno vědom í - potlačující rep resiv n í p o d sta ta systém u m ěla být rozpoznána: „Es is t eine Opposition gegen den D ruck, gegen den allgegenw ärtigen D ruck des System s, das durch sein e repressive u n d d e s tr u k tiv e P ro d u k tiv itä t im m e r unm enschlicher alles z u r W are degradiert (...).600 V
době plně propuklého p ro testn íh o h n u tí M arcuse specifikoval své teze a
m yšlenky ve výboru A n E ssa y on L iberation („Esej o osvobození“, 1969).601 Pozornost zde bude věnována eseji S u b v e rtin g Forces — in Transition („Síly rozvratu — v přechodovém s tá d iu “)602, kde byla rozvedena teze o rad ik á ln í inteligenci a společenských m inoritách, k teré dle M arcuse nahrazovaly tra d ičn í p ro le tariá t v pozici hybné síly (revoluční) zm ěny společnosti.
598 Tamtéž, str. 56-57.
599 Tamtéž, str. 58. 600 Tamtéž, str. 47. Lit. k D as Problem der G ewalt in der Opposition'■tamtéž, str. 44-58. 601 MARCUSE, Herbert, An Essay on Liberation, The Penguin Press, London, 1969. V německém jazyce práce vyšla jako Versuch über Befreiung v nakladatelství Suhrkam p taktéž v roce 1969. Rychlý překlad dokládal vysokou recepci Marcuse v dané době (jiným aspektem byla Marcuseho bilingvnost). 602 Tamtéž, str. 49-78.
180
Zavedl pojem n e w w orking class („nová dělnická tříd a “),603 k terý popisoval změnu: dříve revoluční p ro le ta riá t byl nyní in teg ro v án do m ajoritní společnosti (hodnotově a m en táln ě podobný stře d n í třídě). N a d ruhou s tra n u odm ítal názor, že by revoluční p ro le ta riá t zanikl - pouze m ěl u sto u p it do pozadí.604 Jeh o sk ry tý potenciál m ěla uvolnit nová síla —m ilita n tn í inteligence a společenské m inority. „But, in th e advanced m onopoly-capitalistic countries, th is displacem ent o f th e opposition (from th e organized in d u stria l w orking classes to m ilita n t m inorities) is caused b y th e in te rn a l developm ent o f th e so c ie ty.>W3 „In th is sense, the m ilita n t in telligentia h a s in d ee d c u t its e lf from th e m iddle classes a n d th e g h e tto population from th e organized w orking class (...) th eir consciousness a n d th eir goals m a k e them re p re se n ta tive s o f very re a l com m on in terest o f the oppressed. “606 Poukazoval na zm ěnu av an tg ard y - hybné síly revoluce - s potenciálem s tá t se novým subjektem společenské změny: „ (...) slow form ation o f a n e w base, bringing to th e fore th e n e w histoi'ical S u b ject o f change (...)fí0? Ve věci m inorit m ěl M arcuse n a m ysli zejm éna am erickou černošskou m en šin u tehdy aktivizovanou.608 Č ernošská g h etta označil za n ástu p ce dělnických kolonií 19. století.609
6°3 Marcuse v této souvislosti dodával, že i zaniká nejen revoluční role proletariátu, ale také tradiční proletariát jako takový. Dokládal, že v dělnických profesích vlivem nové techniky roste počet specialistů, kteří svým pracovním zařazením již neodpovídají tradiční dělnické manuální práci: „ T h is „ n e w w o r k in g c la s s “{...) c o u ld d is r u p t, r e o r g a n iz e a n d r e d ir e c t th e m o d e a n d r e la tio n s h ip s o f p r o d u c tio n . H o w e v e r, t h e y h a v e n e i t h e r t h e i n t e r e s t n o r th e v it a l n e e d to d o so-' th e y a r e w e ll i n te g r a t e d a n d r e w a r d e d .“ Tamtéž, str. 55. 604 „ I t s r a d ic a liz a tio n w ill d e p e n d on c a ta ly s ts o u ts id e i t s r a n k s . “Viz tamtéž, str. 54. 605 Tamtéž, str. 52. 606 Tamtéž, str. 51-52. 607 Tamtéž, str. 52. 6°8 y jz hnutí za práva americké černošského etnika v 60. letetch a osobnost Martina Luthera Kinga, v roce 1968 zavražděného. 609 Marcusův pojem minorit či „outsiderů“ byl někdy nesprávně interpretován jako (nerealistická) teze o možnosti nepočetných „outsiderů“ změnit systém. Takto se o této tezi implicitně vyjadřovala RAF (např. Horst Mahler). Marcuse ale pojmem „minorita“ nebo „ghetta“ mířil na silnou a vlivnou americkou černošskou komunitu a na masy Třetího světa. Srovnej s : MAHLER, Horst, Uber den bewaffneten Kampf in Westeuropa, in: : HOFFMANN, Martin (Hrsg), Rote Armee Fraktion. Texte und M aterialien zur Geschichte der RAF, ID-Verlag, Berlin, 1997, str. 71.
181
M arcuse popsal zm ěny v produkci v pozdním k ap italism u . N a s ta l přechod z akcentu n a basic n e e d s („základní potřeby“) k obecně dosažitelném u luxusu jako novým basic needs, na čemž spočívala M arcusova teorie „falešných p o třeb “. Zopakoval právo nelegálním i p ro střed k y sv rh n o u t systém p o strádající legitim itu a postupující v rozporu s p rávním a m ravním řád e m .610 Zabýval se analýzou protestních h n u tí611 a konceptem přím ých akcí, k terý podporoval. S h rn u tím hlavních M arcusových tezí z let 1965-1967 je získ án takovýto pomocný m odeh a) existuje právo n a násilí, je vyšším právem než právo existujícího
systém u!
b)
právo
na
nelegální
násilí
bylo
vždy
nositelem
civilizačního pokroku (např. anglická a francouzská revoluce); c) nová levice a protestní h n u tí je la te n tn í revoluční sílou! d) m usí se ale globálně sjednotit s národně-osvobozeneckým bojem v zem ích T řetího světa! e) vzniká nová levice — h nutí potlačovaných m enšin, T řetího světa, rad ik á ln íc h stu d e n tů a in te le k tu á lů ; f) nová levice je jád rem novodobé opozice vůči etablovaném u systém u; g) nová levice nem ůže počítat s podporou p ro le ta riá tu , k terý byl in teg ro v án do systém u; h) revoluční vědomí p ro le ta riá tu nezaniklo, je n do popředí vstoupily nové revoluční síly - m ilita n tn í inteligence a společenské m enšiny, k teré m ohou p ro letariát znovu vyburcovat; i) etablovaný systém se projevoval rasistick y vůči černošské m enšině v USA a p rak tik o v al kolonialism us v rozvojových zemích; j) sjednocené opoziční síly by m ěly vyvolat politickou a ekonom ickou krizi; k) na svoji s tra n u s trh n o u t další skupiny! 1) a realizo v at p ře v ra t (revoluci).
610 Marcuse operoval s pojmem L aw and Order („Právo a pořádek“), pod jehož pláštíkem pláštíkem legálního etablovaného rámce - se měly odehrávat zločiny. Sám etablovaný systém měl být ilegální. Jeho tradiční téma střet etablovaného systém u (legální moc) a opozice (dle něho legitimní moc) vyjádřil pojmem righ t against vight („právo proti právu“). Viz MARCUSE, Herbert, c. d., str. 66-78. 611 Marcuse odmítal pojem „studentské hnutí“. Ozančoval jej za difamační a za úmyslně ignorující skutečnost, že myšlenky a postoje radikálních studentů zastávala a podporovala v té či oné podobě také část intelektuálních elit a liberální střední třídy. Viz tamtéž, str. 59-60.
182
5. kapitola - rekonstrukce německého protestního levicového hnutí let 1967-1969 5.1 Ke kontextům šed esátý ch let: pojmová m apa, časové vym ezení Nyní budou přiblíženy
osy,
základní
u d álosti
a vývojové
tendence
šedesátých let, k teré vyústily ve fenom én — nep říliš šťastně pojm enovávaný stu d e n tské h o h n u tí (k pojm u viz níže). Dále budou rozvedeny kontexty, ve kterých se odehrával receptivní v z ta h kritické teorie a pro testn íh o levicového hnutí. Společenskovědní disciplíny, a to ani v N ěm ecku, bohužel neoplývají jednotou na poli klíčových pojm ů k daném u disk u rsu . To se dotýká i zavedeného pojmu k událostem let 1967-69: s tu d e n ts k é h n u tí. Tento ale pojem není zcela odpovídající. J e jistě skutečností, že to byli stu d e n ti, kdo byl nejviditelnějším i nejpočetnějším
nositelem
revolty
konce
šedesátých
let.
Nebyli
ale
sam i.
V N ěm ecku tu to sk u tečn o st dokládá vhodnější pojem außerparlam entarische Opposition („m im oparlam entární
opozice“, dále i APO
- u s tá le n á zk ratka).
N aznačuje, že báze p ro te stu byla
širší než studující. T ak či onak zah rnovala i
další význam né složky společnosti: č á sti in telek tu áln ích a um ěleckých elit, a to nejen levicových (např. K arl Ja sp e rs, G ü n ter G rass, H einrich Böll, Theodor W. Adorno, J ü rg e n H aberm as, A lexander M itscherlich, Jo sep h Beuys, aj.), části odborů (viz jejich dem onstrace pro ti nouzovým zákonům z května 1968) a část církve,
zejm éna
evangelické
(viz její
účast
v
k u ra to riu m
N o ts ta n d
der
D em okratie). Ale ani vyslovené rebelie s tu d e n tsk é h o h n u t í nebyly pouze aktem studentů. T ak n a p řík la d H o rst M ahler (advokát a člen SDS) působil koncem šedesátých let jako etablovaný advokát a U lrike
M einhofová byla znám ou
etablovanou ž u rn alistk o u časopisu K onkret, Oběm a bylo p řes třicet let. Příčinou stře tu pozdních 60. let byl zejm éna s tře t hodnot a potažm o i s tře t generační, který
ale
nezahrnoval
pouze
produktivním věku. V této stu d ii
stu d en ty , ale
i část
populace
v m ladším
ta k dále nebude používán pojem s tu d e n ts k é
hnutí, k terý v sobě obsahuje zavádějící zúžení, bylo kritizováno i ve své době, např. M arcusem 612, ale pojem p r o te s tn í levicové h n u t í nebo synonym ní k rá tk é
612 Marcuse odmítal pojem studentské hnutí jako pejorativní a účelový (marginalizující). Viz: M A R C U SE , H erbert, A n E s s a y o n L ib e r a tio n , str. 59-60.
183
p ro te stn í h n u tí (pro oba pojmy bude dále u žív án a z k ra tk a PH). Mimo to bude využíván d ru h ý opět synonym ní pojem nová levice, k terý sice n ezah rn u je všechny protestující skupiny (např. církve a odbory), ale na di’uhou s tra n u je v něm obsažena vůdčí m e n tá ln í s tru k tu ra d isk u rsu a v dané době byl v tom to kontex tu etablován.613 Pojm oslovně ta k budou používány celkem tř i sousedící pojmy: p ro te stn í levicové hn u tí, nová levice a m im o p a rla m e n tá rn í opozice (APO). K občas diferen tn ě pojím aném u pojm u nová levice (něm . n eu e L inke, ang. N ew
Left,
dále
NL)
je
zde
p řik lá d á n a
s tru č n á
analýza
tohoto
pojm u
v relevantních encyklopediích. H illm an n ů v sociologický slovník novou levici ch arakterizuje jako neom arxistické h n u tí vym ezující se n a jedné stra n ě proti stranickém u sovětském u kom unism u a n a s tra n ě druhé pro ti západním u společenském u systém u, zejm éna pro ti k a p ita lism u . H illm an n poukázal na vliv NL na ekologická politická h n u tí.614 K onzervativní politologický slovník S crutona si vším á, že m yšlenky NL se vyvíjely v rozhodujících zemí rozličně. Pojila je ale kritik a m ocenských s tr u k tu r a v z ta h ů a tla k na dem okratizaci stá tn íc h in stitucí. Scruton poukázal, že nová levice ovlivnila p ro te stn í h n u tí šedesátých let, německý a italský tero rism u s sedm desátých let a později stra n y Zelených. Pojem nová levice byl vsazen do v ztah u s neom arxism em , který m ěl rozvíjet Lukács, F ra n k fu rtsk á škola a S a rtre .615 R einholdův lexikon sociologie poukázal na skutečnost, že nová levice a n e o m a rx ism u s požadovali revizi m ocenských vztahů, prohloubení em ancipace a dem okratizace a na význam nou teoretickou roli kritické teorie v tom to k o n tex tu .616 P re g n a n tn ě vyjádřil v z ta h nové levice a dění konce šedesátých let historický lexikon: „E ntstanden 1960-64, dien te die N. L. (neue Linke) der auBerparlam entar. Opposition u. a. 1 966-68ais ideolog. B a s is.“617
613 Pojem nová levice systematicky rozvedl opět Marcuse, in: MARCUSE, Herbert. D a s P r o b le m d e r G e w a lt in d e r O p p o sitio n . *'4 Tamtéž, str. 619-620.
615 SCRUTON, Roger, Dictionary of political Thought, Palgrave Macmillan, Basingstoke, 2007, str. 472 a 475. 616 REINHOLD, Gerd (Hg.), Soziologie-Lexikon, Oldenbourg Verlag, München/Wien, 2000, str. 461. 617 BEHNEN, Michael (Hg.), Lexikon der deutschen Geschichte von 1945 bis 1990, Kroner Verlag, Stuttgart, 2002, str. 432.
184
Nová levice spočívala n a k ritice ja k SSSR, ta k liberálního kap italistick éh o systém u. U obou sp a třo v a la potlačení jednotlivce (zejm éna) mocí stá tn íc h institucí. Požadovala revizi m ocenských v z ta h ů a prohloubení em ancipace. Z asáhla p ro testn í h n u tí šedesátých let, později levicový tero rism u s sedm desátých let a politický ekologický proud. Dále je tře b a vytyčit časové rozm ezí pro testn íh o levicového h n u tí. To bývá označováno
kódem
ro k
1968,
jenž
bývá
synonym ně
používán
k výše
disputovaném u pojmu s tu d e n ts k é hnutí. Lze n a m ítn o u t, že am erické p ro testn í h n u tí vzniklo již v polovině šedesátých let v souvislosti s válkou ve V ietnam u a s vygradováním černošského em ancipačního h n u tí. N ěm ecké p ro te stn í h n u tí propuklo v plné
síle v roce
1967. V tom
sam ém
roce se i zform ovalo
a
strukturovalo. Jeh o kořeny ale sah aly až do konce padesátých let k h n u tí K a m p f dem A to m to d a teoreticky bylo konstruováno od roku 1962 (viz D as A r g u m e n t a Subversíve A ktion). V roce 1968 vyvrcholilo, a to zejm éna v m ěsících dubnu a květnu, aby poté oslabovalo v d ru h é polovině 1968 a rozložilo se v roce 1969. Dále bude z uvedených důvodů z hled isk a časového vytyčení používán ten to pojeim p ro te stn í levicové h n u tí šedesátých le t (ve zkratce opět PH). Pokud bude n a některých m ístech používán u stá le n ý (ale nepřesný) pojem ro k 1968, bude psán kurzivou. 5.2 Předpoklady vzniku p ro te stn íh o h n u tí: roky 1958'1966 5.2.1 Sozialisticher D eu tsch er S tu d en te n b u n d , odluka od SPD, h n u tí pro ti atomovým zbraním V
roce 1958 došlo k zásad n ím u a historiky m ožná podceňovaném u s tře tu
na něm ecké levici. Od vzniku SRN v roce 1949 se trv a le opoziční sociální demokracie (SPD) se vydala reform ní cestou, revidovala v z ta h k m arxism u, bezpečnostním u zakotvení SRN (akceptace NATO), sjednocení N ěm ecka a A denauerovu W estbindung („napojení n a Z ápad“). T ato reform ní cesta byla dokonána přijetím G odesberského program u v roce 1959. SPD dále prošla generační obm ěnou (n ástu p generace W illyho B ra n d ta , H elm u ta Schm idta, H erberta
W ehnera).
N aopak
sociálně-dem okratická
s tu d e n tsk á
organizace
Sozialistischer D eutscher S tu d e n te n b u n d („Socialistický něm ecký stu d e n tsk ý
185
svaz“, dále i SDS) G odesberský program odm ítla. SDS se zapojil do p ro te stu a h n u tí proti vyzbrojení B undesw ehru atom ovým i zb ran ěm i - h n u tí K am pf dem Atomtod („boj proti atom ové sm rti“) -, k terý redefinoval něm eckou levicovou scénu.618 In stitu cio n áln í spojení SPD a SDS se stalo n eu d ržiteln é. SDS ohrožoval godesberskou id e n titu SPD, což vedlo k odluce SDS a SPD. V červenci 1960 ukončilo předsednictvo SPD vztahy s SDS: ,,l) Jede F örderung des S D S wird ab sofort eingestellt. 2) D ie B ezieh u n g en der SPD zu m S D S werden abgebrochen. “6I9 O rok později bylo u sn esen í doplněno výnosem o neslučitelnosti dvojího členství v SPD a SDS. N a něm eckých un iv erzitách ta k z ů sta l m arxistický stran ick y neukotvený spolek, nicm éně velm i dobře etablovaný a politicky rad ik á ln í. SDS i po odluce vedl n a vysoké úrovni m arxistickou a neom arxistickou teorii, vydával a spolu-vydával vlivná levicová periodika D as A r g u m e n t a n e u e k r itik (viz k ap ito la 6). Od poloviny 60. let se stá v a l nejsilnějším svazem na něm eckých univerzitách. V univerzitních organizacích SDS se vedly m arxistické pracovní kru h y , byly pořádány sem ináře, na spolkové úrovni kongresy a m ezinárodní konference. K největším spolkovým kongresům p a třily v roce 1965 D em o kra tie vor dem N o tsta n d („Demokracie p řed nouzovým stav em “),
V ietnam — A n a ly se eines
E xam ples („Vietnam —analýza jednoho p řík la d u “) v roce 1966 (hlavním řečníkem byl M arcuse), a dva kongresy v letech 1967-68 (viz níže). SDS začal od roku 1965 po am erickém vzoru p o řád a t dem onstrace p ro ti válce ve V ietnam u a s tá l v pozadí rodících se stu d en tsk ý ch provokací nejen na u niverzitách. SDS celkově vytvářel živé teoretické a organizační zázem í a s ta l se přirozeným m otorem pro testn íh o levicového h n u tí šedesátých let.620
818 V tomto ohledu spolupracoval s SDS mladý Habermas, což ho ale stálo místo v IFS (viz kapitola 3.5). 619 Usnesení předsednictva SPD z 19. 7.1960. Citováno podle: BR1EM, Jürgen, Der SDS. Die Geschichte des bedeutendsten Studentenverbandes der BRD seit 1945, Buchverlag, Frankfurt am Main, 1976, str. 388. 620 pj(]j4'j’ER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 42-75. Srovnej s : HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, BRIEM, Jürgen, Der SDS. Die Geschichte des bedeutendsten Studentenverbandes der BRD seit 1945, Buchverlag, Frankfurt/Main, 1976, str. 309-388, RENNER, Jens, c. d„ str. 10-16, LANGGUTHH, Gerd, c. d„ str. 39-46, KRAUSHAAR, Wolfgang, Achtundsechzig. Eine Bilanz, Propyläen, Berlin, 2008, str. 49-56, MOSLER, Peter, c. d., str. 250294.
186
5.2.2 S k u p in a S u b v e rsiv e A k tio n V sekcí
roce 1958 vznikla um ělecká sk u p in a SPU R, k te rá se sta la něm eckou
S itu a tio n istisch e
In tern a tio n a le
(„Situacionalistické
in te rn ac io n ály “)
s centrem v P aříži, k te rá sdružovala evropské levicové nonkonform ní um ělce, hlásící se k tra d ici dadaism u a k revolučním u levicovém u um ění 20. let. Situacionalisté - pod vedením Guye D eborda621 -
se snažili pomocí „revoluce
všedního dne“ — um ěleckým nonkonform ním životním stylem , happeningem , oblékáním , atd. - vyburcovat m asy z letargie. Do SPUR vstoupil v roce 1960 D ieter K u n zelm m an ; jeden z vůdčích duchů něm eckého PH a jeho „ p a tria rc h a “.622 SPUR byl nicm éně z internacionály vyloučen, K unzelm ann se ale stihl seznám it s m arxism em , a v a n tg a rd n ím neom arxism em , provokativním akcionalism em a kom unitním
způsobem
života.
Po
rozpadu
SPU R
nav ázal
k o n tak ty
s
in telek tu áln ím i k ru h y okolo se m in á řů A dorna a Blocha, kde byla pěstována neom arxistická k ritic k á teorie a ta se sta la výchozím bodem pro K unzelm annovo nové usk u p en í nazvané S u b versive A k tio n (dále i SA). Vzniklo v roce 1962. V SA setkaly dvě klíčové osobnosti něm eckého pro testn íh o h n utí: K unzelm ann a D utschke, k terý byl (spolu s B erndem R abehlem l oba pozdější vysocí funkcionáři SDS) p řija t do SA n a podzim 1963. SA vypracovala neom arxistický revoluční program v m anifestech U nverbindliche R ic h tlin ie n („Nezávazné sm ěrnice“, 196263, viz kapitola
6.4), ve kterých
se spojoval akcionalism us a analytický
neom arxistický sm ěr tvarovaný kritickou teorií. Později (1964) SA uveřejnila první číslo časopisu A n sch la g („Uder“; celkem vyšla tři čísla v letech 1964-65), ve kterém se p řih lá sila k budování revolučních bu n ěk v něm eckých m etropolích,
621 Guy Debord (1931-1994) - teoretický hlavní představitel S i tu a c i o n a li s t i c k é i n te r n a c i o n á ly (SI), která sehrála významnou roli ve francouzském protestním hnutí a květnových událostech 1968. Heslo francouzské revolty P h a n ta s ie a n d e r M a c h t („Fantazie k moci“) pocházela z dílny SI. Debord vedl SI autoritativně, docházelo k častému vylučování a v mnohém navazoval na Bretonovu surrealistickou skupinu. Jeho neomarxistická kniha D ie G e s e lls c h a ň d e s S p e k t a k e l s („Společnost spektáklu“ 1967) ovlivnila německé i francouzské PH. Druhou hlavou SI byl dánský odbojář (antifašista) a revolucionář Asger Jorn. 622 Dieter Kunzelmann (*1939) stál u zrodu německého protestního hnutí a v dvou dekádách aktivně prošel všemi jeho etapami. Jako zakladatel S u b v e r s i v e A k t i o n objevil Rudiho Dutschka, jako zakladatel K o m m u n e I vedl jeden z pilířů PH, později stál i u zrodu německého levicového terorismu ( T u p a m a r o s W e s tb e r lin ), za což byl i odsouzen. V 70. letech se stal členem berlínské K~ G ru p p e (KPD) a spolu s ní vstoupil do rané strany Zelených. V roce 1980 byl delegátem ustavujícího sjezdu Zelených v Karlsruhe. V roce 1983 byl za berlínské A lt e r n a t i v e L i s t e (tehdejší berlínská kandidátka Zelených) zvolen do berlínského Senátu. V 90. letech se navrátil k buřičství a znovu se ocitl ve střetu se zákonem a v ilegalitě. Žije v Berlíně.
187
které se měly s tá t základnou společenské obrody a otřesem letargické konzum ní společnosti. Členové SA se na utajovaných koncilech (několikadenní se tk á n í zejm éna v roce 1964) shodli, že se pokusí o in filtraci SDS, k te rý se jevil jako vhodná in stitu č n í z á k la d n a pro revolty a revoluci. D utschkem u (a Rabehlovi) se podařilo organizačně sjed n o tit berlín sk ý SDS a berlínskou sekci SA. D utschke poté získal pom ěrně rychle v SDS význam né pozice (již koncem roku 1965 se stal členem spolkového předsednictva). K unzelm ann byl naopak v M nichově z SDS vyloučen, v roce 1966 ale přesídlil do B erlína a n a čas se zde s ta l i on vlivnou postavou SDS. SA se rozpadla v roce 1965. Je jí ex-členové se etablovali v SDS a mocně (a organizované) přispěli k jeho postupné prom ěně z m arxisticky
post*
stranického spolku v z á k la d n u neom arxism u a akcionalism u let 1967-69 (viz níže). Celkově v západním B erlíně vzniklo personální a in stitu cio n áln í podhoubí, ze kterého se od roku 1966 začal š ířit pokus o revizi m ocenských v ztahů. V berlínském SDS se sjednotil tra d ičn í m arxism us, neom arxism us (zejm éna KT) a av an tg ard a přím ých subverzních akcí (viz kap ito la 6).623 5.2.3 V ybrané vnitropolitické a m ezinárodní kontexty: nouzové zákony, velká koalice, V ietnam V
první polovině 60. let se začaly prom ěňovat politické a společenské
konstelace v SRN. K onzervativní m odel 50. let spojený s dom inancí CDU (tzv. C D U Stanť) a s kancléřem A denauerem se vyčerpával. Za m ezník v této tendenci bývá považována Sp ieg el A ffä re („aféra týdeníku Spiegel“) v roce 1962, kdy vzbudil širokou společenskou nevoli pokus m in istra obrany F ran ze Josefa S trausse (CSU) o likvidaci redakce časopisu Sp ieg el v souvislosti s publikacem i k bezpečnostní politice SRN. Podobným iniciačním
m om entem bylo zahájení
procesu s osvětim ským i dozorci ve F ra n k fu rtu v roce 1963, který, společně s procesem s E ichm annem v Je ru z a lé m ě v roce 1961, n u til něm eckou společnost k ohlédnutí se do nacistické m inulosti, k čem už do té doby nenalezla dostatečnou 621 BÖCKELMANN, Frank, NAGEL, Herbert, Subversive Aktion. Der Sinn der Organisation ist ihr Scheitern, Verlag Neue Kritik, Frankfurt. 1976, str. 35-69, 155-167 a 262-264 a KUNZELMANN, Dieter, Leisten Sie keinen Widerstand. Bilder aus meinem Leben, Transit, 1998, str. 18-44. FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 97-104 a KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 122-131. Srovnej s: HOCKENOS, Paul, c. d.str. 53-94, BAUSS, Gerhard, c. d., str., 44-51, MOSLER, Peter, c. d., str. 250-294, RENNER, Jens, c. d., str. 22-24, LANGGUTHH, Gerd, c. d., str. 39-46.
188
odvahu. N edílnou so učástí něm eckého politického života 60. let se staly rozpravy k N o tsta n d g esetze („nouzovým zákonům “, dále NG, viz níže). Počátkem 60. let šla CDU do voleb s hesly Sicher is t sich er
(„Jistota je jis to ta “) a K eine
E xp erim en te („Žádné ex p erim enty“). T ato „jisto ta“ ale již zpívala lab u tí p íse ň .624 K dalším u zlom u došlo v roce 1965 dohodou CDU a SPD o nouzových zákonech. Tím se jejich schválení, o k teré do té doby m arně usilovala CDU (chyběla ji ú sta v n í většina),
stalo reálné. NG dávaly vládě ve „výjimečných
situacích“ do ru k o u moc bez ohledu na p a rla m e n t. Č ást společnosti se obávala, že tím
je
ohrožena
něm ecká
dem okracie.
Zdálo
se,
že
konzervativnost
až
a u to rita tiv n o st A denauerovy éry, se p o stupně volně — i s pomocí NG n a ú sta v n í bázi - tran sfo rm u je v a u to rita tiv n í nebo dokonce pre-fašistický stá t. N a poplach před ohrožením dem okracie zatro u b ila č ást (nejen levicové) in te le k tu á ln í obce jako
filozof
K arl
J a s p e rs 625,
spisovatelé
z lite rá rn í
skupiny
G ruppe
47
CS ed m a čtyřicá tn ici') G ü n te r G rass a H einrich Böll, F ra n k fu rts k á škola Theodor
W.
Adorno
a
J ü rg e n
H ab erm as
-,
psychoanalytik
A lexander
M itscherlich, h isto rik K arl D ietrich B rach er a další. M nohé vysokoškolské spolky, ale i odbory a církve organizovaly kongresy a dem onstrace proti nouzovým zákonům již v letech 1965 a 1966. V roce 1966 navíc došlo k vytvoření vládní koalice mezi CDU a SPD. N a půdě p a rla m e n tu ta k fakticky p ře s ta la existovat opozice, k tero u před stav o v ala pouze m arginalizovaná FD P. Něm eckým kancléřem se s ta l K u rt Georg K iessinger (CDU): bývalý člen NSDAP.626 M ěnila se ta k é m ezinárodní konstelace. F u n d a m en tá ln í u d álostí byla zejm éna am erická v álk a ve V ietnam u. U dálosti 60. let a p ro testn í levicová h n u tí konce 60. let nelze pochopit bez zhodnocení vietnam ského kontextu. V roce 1963 624 RENNER, Jens, c. d„ str. 10-16. Srovnej s: HOCKENOS, Paul, c. d„ str. 27-50, MOSLER, Peter, c. d., str. 250-294, FIGHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 42-75, BAUSS, Gerhard, c. d., str., 44-50, FAULSTICH, Werner, Die Kultur der sechziger Jahre, Wilhelm Fink Verlag, München, 2003. 625 Jaspers byl vnímán jako konzervativně-demokratický m yslitel. Jeho nevole k nouzovým zákonům a poměrům v SRN v 60. letech byla natolik silná, že na toto téma napsal spis Wohin treibt die Bundesrepublik. Tatsachen, Gefahren, Chancen (Mnichov, 1966). Když se v roce 1966 stal německým kancléřem bývalý člen NSDAP Kurt Georg Kiesinger (CDU) a nastala politická shoda o nuzových zákonech mezi CDU a SPD, opustil Jaspers Německo a přijal švýcarské občanství. FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward. c. d., str. 104-132. Srovnej s : RENNER. Jens, c. d„ str. 30-32, HOCKENOS, Paul, c. d„ str. 53 94, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 4965, MOSLER, Peter, c. d., str. 250-294, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 44-51, LANGGUTHH, Gerd. c. d„ str. 39 46.
189
zahájila K ennedyho a d m in istra tiv a bojové operace proti severo-vietnam ském u Vietkongu. V roce 1965 naplno propukla válka, k te rá se stala, a to se ukázalo jako stěžejní, první m ediální válkou, k te rá byla sledována televizním i diváky po celém
světě.
(Nejen)
pro
levicové
publikum
se
sta l
V ietnam
symbolem
velm ocenské genocidy a potvrzením předpokládaných deficitů kap italistick éh o světa, k čemuž přispělo plošné bom bardování vesnic s civilním obyvatelstvem a experim enty bojového využití chem ických a biologických zbraní - n a p řík lad napalm u —obojí v přím ém přenosu. Globální publikum sledovalo i C astrovu a Che G uevarovu k ubánskou revoluci, francouzskou válku v A lžíru, osvobozenecký boj v belgickém Kongu, později osvobozenecké boje v Bolívii, V enezuele a m nohé další s tře ty v tzv. T řetím světě (n ein d u striáln í země Afriky, Asie a L a tin sk é Am eriky). V Am erice sílilo černošské h n u tí a boj pro ti ra sism u z a štítě n ý M artin em L uth erem Kingem . H lavní osou, sym bolem a heslem tzv. neokolonialism u ale z ů stá v a l V ietnam . P roti válce ve V ietnam u se dem onstrovalo po celém světě a ta k é v N ěm ecku.627 5.3 Zrod pro testn íh o h n u tí: roky 1966-1967 5.3.1 S etk án í n a K ochelsee a un iv erzity V
červnu roku 1966 se z iniciativy D ietra K unzelm anna sešla v B avorsku
na K ochelsee („u Kochelského je z e ra “) v y b ran á skupina, k te rá debatovala o p ro testn í a revoluční praxi a m ožnosti v N ěm ecku.628 N a tom to setk án í, k te ré navazovalo na koncily S u b versive A ktio n , se znovu potkali K unzelm ann a Rudi D utschke (nyní oba v SDS), ale ta k é km enoví členové budoucí K o m m u n e I („Komuna 1“) F ritz Teufel a R ain er L an g h an s, zak lad atelé K o m m u n e 2, mezi nim i n a p řík lad i budoucí te ro ris ta RAF J a n C arl R aspe. Zde byla analyzována
6"7 FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str.104-132. Srovnej s : RENNER, Jens, c. d., str. 36-40, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 49-65, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 5394, MOSLER, Peter, c. d., str. 250-294, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 44-51, LANGGUTH, Gerd, c. d„ str. 39-46. 628 Jeden z kmenových členů K om m une / Ulrich Enzensberger (bratr spisovatele a vydavatele periodika Kursbuch Hanse Magnuse Enzensbergera) označil setkání na Kochelsee za konspirativní, o kterém se naprostá většina PH dozvěděla až ex-post. Viz ENZENSBERGER, Ulrich, Die Jahre der Kommune I, Verlag Kiepenheuer und Witsch, Köln, 2004, str. 69.
190
M arcusova k n ih a One D im ensional M an a s ta rš í k n ih a F ra n tz e F a n o n a 629 (viz kapitola
6.4.1)
a
otázky,
ja k
kon k rétn ě
a ta k o v a t
tzv.
pozdně-buržoasní
společnost. Zde byla n ap lán o v án a i provokace pro ti rektorovi Freie U niversitä t Berlin (dále i FU) Joachim ovi Lieberovi, realizovaná v listopadu 1966. Rektorovi byl odebrán při se tk á n í se stu d e n ty m ikrofon a au d ito riu bylo přečteno prohlášení F achidioten („Učení idioti“; jednalo se o první teach-in v SRN). A ktivisté - s odznáčky M ao Ce T unga n a klopě - pak rozdávali p rohlášení mezi přítom ným i stu d e n ty .630 N a Kochelsee byly rozvedeny i m ožnosti z ak lád án í revolučních kom un, k te ré byly teoreticky prom ýšleny již v SA. Poučení bylo hledáno u am sterd am sk ý ch Provos631 a am erických h ip p ies632. N a K ochelsee ale došlo i k rozdělení budoucího PH. D utschke nebyl přesvědčen o provokativním av an tg ard ism u kom un, preferoval politickou práci v SD S.633 K unzeim ann, Teufel, L anghans a další naopak položili základ K o m m u n e I a K o m m u n e 2, k te ré se
629 Kniha D ie V e r d a m m te n d ie s e r E r d e („Zatracení tohoto světa“; 1961) Frantze Fanona (19251961) byla elementárním pramenem PH a nové levice - svým významem srovnatelným s KT nebo Che Guevarou. Fannon se zúčastnil osvobozeneckých bojů v Alžíru a v dalších státech Afriky. Jeho kniha byla jednou z iniciací obnoveného zájmu levice o neokolonialismus a dění ve Třetím světě ještě před vznikem vietnamského konfliktu. Předmluvu k ní napsal Jean-Paul Sartre. 630 Přesný název prohlášení zněl V on d ie s e m G e sp r ä c h h a b e n w ir n i c h t z u e r w a r te n („Od této debaty nelze nic očekávat“), vyzýval k radikálnějšímu zastupování studentských zájmů a kritizoval poměry na FU. Touto provokací vstoupili levicoví aktivisté PH - později sdružení v komunách - do mediálního prostoru SRN. Viz např. článek v Der Abend, 28. 11. 1966. Srovnej s: KOMMUNE 2 (Hrsg.), Versuch der Revolutionierung des bürgerlichen Individuums, Oberbaumverlag, Berlin 1969, str. 26-27, LANGHANS, Rainer, TEUFEL, Fritz, Klau mich, Edition Voltaire, 1968, nepagizováno a KUNZELMANN, Dieter, c. d., str. 52-54. 631 P ro v o s byli alternativní holandská subkultura s centrem v Amsterdamu, ovlivněná anarchismem a americkými hippies. P ro v o s satiricky napadali zejména holandskou královskou rodinu, což v roce 1966 vyústilo v celosvětově sledované střety s policií. Později se prosadili do amsterdamské komunální politiky. Podle pamětí Kunzelmanna do Amsterdamu on a Dutschke dojížděli, s P ro v o s navázali vztahy a navzájem se zvali na konference, demonstrace, atd. Viz KUNZELMANN, Dieter, c. d„ str. 47. 632 Protestní hnutí v USA zprostředkovávala německému PH mimo jiné manželka Dutschka Gretchen, která byla původem Američanka. V USA Dutschke navštívil černošské slumy a seznámil se s B la c k P a n th e r P a r ty . Německé PH tak mělo přímé kontakty s holandskou i americkou scénou. Viz ENZENSBERGER, Ulrich, c. d., str. 75-76. 633 Dutschke neměl v této otázce - přesídlit do komuny nebo ne - zcela jasno a váhal. Slovo komuna pocházelo od něho, na Silvestra roku 1967 se zúčastnil i s manželkou Gretchen setkání, které vyústilo v založení K o m m u n e /d ru hý den. Původní představa byla, že všichni účastníci tohoto setkání přestěhují do zakládané KI. Dutschke ale nakonec odmítl a přednesl návrh na založení badatelské vědecké komuny, k čemuž nikdy nedošlo. Také zpráva tajných služeb o vývoji v SDS na počátku roku 1967 nezařazovala Dutschka ani na stranu komunardů, ani na stranu politické větve SDS, ale k nerozhodnutému křídlu. Ještě po založení KI v lednu a únoru 1967 se s Dutschkem stále debatovalo (při návštěvách v KI) o jeho možném vstupu. Viz Ministerium für Staatssicherheit (18. Januar 1967), in: KUNZELMANN, Dieter, c. d.. str. 57; dále, tamtéž, str. 5960. Srovnej s ENZENSBERGER, Ulrich, c. d., str. 76-77.
191
později staly po SDS druhým - více rad ik á ln ím a aktivistickým - pilířem p ro te stu . Na Kochelsee dozrála revolučněTevicová id e n tita č ásti n a stu p u jíc í generace.634 N ěm ecké p ro te stn í h n u tí se šířilo z univerzit.
Něm ecké u niverzity byly
částí stu d e n tů vním ány jako velm i konzervativní, m ěla zde vlád n o u t d ik ta tu ra o rdinářů a n ed ostatečná denacifikace. S tu d e n ti s oblibou odhalovali braune Flecke (“hnědé skvrny,,) v životopisech profesorů, k teré byly často zatíženy spoluprací s nacistickým režim em nebo členstvím v NSDAP či SS. Sym bolem protestu bylo odhalení tra n s p a re n tu v H am burgu, kde stá lo : U nter Talaren, M u f von 1000 Ja h ren („Pod ta lá ry tisíciletá p líseň “), což mělo postihovat zm íněný konzervatism us a spoluúčast na budování „Tisícileté říše “ nacism u. S tu d e n ti požadovali právo volit své zástupce do akadem ického se n átu a do dalších rozhodujících orgánů. Na un iv erzitách se rozm áhaly p ro te stn í m etody p řen esen é z USA - zejm éna z B e rk e le y - jako sit-in, teach-in a g o in . Skupiny s tu d e n tů — často organizované v SDS, ale nejen tam - n a ru šili p ře d n á šk u buď nonkonform ní pasivní ú častí (sit-in) nebo odebráním slova profesorovi a převedením debaty na politické a společenské tém a (teach-in). Tyto provokace se šířily zejm éna od roku 1967 : „Mit den W orten „Ich will m ich dem D ru ck der S tra ß e n ic h t b e u g e n “ versw and der Professor eilig durch seine S eiten tü r.
D ie SD S-G ruppe b e se tzte das
Podium. SDS —nejsilnější univ erzitn í spolek —n a sebe navazoval další u n iv erzitn í spolky jako SHB636, LSD637, H SU 638, ESG639 či RC640, které pak často postupovaly
634 KUNZELMANN, Dieter, c. d„ str. 50-58, KOMMUNE 2 (Hrsg.), c. d„ str. 13-20, ENZENSBERGER, Ulrich, c. d„ str. 69-71. Srovnej s= FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 135 145 a KRAUSHAAR. Wolfgang, c. d., str. 111-131, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, MOSLER, Peter, c. d., str. 250-294. 635 MOSLER, Peter, c. d., str. 43. 636 SHB - S o z ia ld e m o k r a tis c h e r H o c h s c h u lb u n d - nástupce SDS, tj. nově založený univerzitní studentský svaz SPD. I přes nevoli SPD spolupracoval s SDS. K jednotlivým studentským spolkům viz např. BAUSS, Gerhard, c. d., str. 16-32. 637 LSD - L ib e r a l S t u d e n t e n b u n d D e u ts c h la n d s —liberální studentský spolek vázaný na FDP. Viz tamtéž. 638 HSU - H u m a n is ti s c h e S tu d e n t e n u n io n - hum anisticky zaměřený studentský spolek bez přímé vazby na politickou stranu. Zúčastňoval se všech akcí SH. Viz tamtéž. 639 ' ESG - E v a n g e lis c h e S t u d e n t e n - G e m e i n d e - křesťanský evangelický studentský spolek, který se účastnil některých akcí SH. Viz tamtéž.
192
pospolu a staly se osou pro testn íh o h n u tí. V letech pokročilého pro testn íh o levicového
h n u tí
konzervativní
docházelo
b aštou
na
ke
stře tů m
univerzitách,
jm enovaných s RCDS,
spolků
k ru h em
s jedinou
k řesťan sk o
dem okratických s tu d e n tů .641 5.3.2 E xkurz 3: lite ra tu ra , h u d b a a životní styl, scény v USA a F rancii P ro te stn í levicové h n u tí šedesátých let nelze pochopit bez některých nepolitických kontextů. Zejm éna jeho odnož v USA byla ovlivněna lite ra tu ro u a osobnostm i B ea t Generation. K nihy jako On th e R o a d (1951), H ow l a n d oth er P oem s (1956) nebo N a k e d L u n ch (1959) se staly „povinnou“ generační výbavou B ea t G eneration p řed jím ala h n u tí hippies, k teré se v USA stalo osou revolty. Již zde se rodil poněkud odlišný segm ent pro testn íh o h n u tí, k terý se transform oval do neo-spirituálních u sk u p e n í volně nazývaných N e w A ge („nový věk“). N ejednalo se pouze o hippies a beatniky, ale tak é o dobově rozšířené experim enty s halucinogením i
drogam i,
zejm éna
s
objeveným
d ieth yla m id em
k y s e lin y
lysergové (LSD) a dalším i om am ným i lá tk a m i.642 Je d n ím z g uru své doby se stal Tim othy Leary: „Bei vielen H ippies war die p sychedelische E rfa h rin g im K ern religióse. „The D harm a B u m s “ (1956) von J a c k Kerouac, „W ay o f Z e n “ (1957) von A lla n W atts, T im othy L ea ry „L eague fo r S p iritu á l D iscoverv (LSD) (...) h a tte n in ih n en den S in n f ů r „Cosmic A w a ren ess“e rw e c k t“'643 Z angloam erického pro sto ru se šířila revoluce v hudbě. Skupiny jako The Beatles, The R olling Stoneš, The Velvet U nderground The Doors, zpěváci Jim i H endrix, F ra n k Zappa, J a n is Joplin, Bob D ylan a další se stali neodm yslitelnou součástí 640 RC - Republikanischer Club - volný debatní studentský klub úzce svázaný s SDS a SH. Viz tamtéž. 641 BAUSS, Gerhard, c. d., str. 233-268. Srovnej s: WERNECKE, Klaus, Flugblatt und Flugschrift in der Studentenbewegung der sechziger Jahre in: FAULSTICH, Werner, c. d. str. 165-174, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 49-65, HOCKENOS, Paul, c. d„ str. 53-94, RENNER, Jens, c. d., str. 48-51, 54-56, FIGHTER, Tilman a LÓNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 153158. 642 Výzkum LSD a jeho využití v psychiatrii byl rozvíjen na poměrně vysoké úrovni také v CSSR, pod vlivem psychiatra Stanislava Grofa, „českého Learyho“, který zde spolu-zakládal Výzkumný ústav psychiatriký. Grof (*1931) v roce 1967 odešel do USA, kde dlouhou dobu působil v známém Esalenském institutu v Big Sur. Po zákazu využívání LSD v psychiatrii se významně podílel na vyvinutí techniky holotropního dýchání a transpersonální psychologie. M3MOSLER, Peter, c. d., str. 115.
193
nové k u ltu ry 60. let, k te rá s sebou n esla revoluci nejen životního stylu, ale i k u ltu rn íc h a hodnotových vzorců včetně módy a vzhledu.644 V tom to d isk u rsu byl nesm írně vlivný ta k é Je a n -P a u l S a rtre a stra n o u nestál ani Camus^ jin a k řečeno francouzský existencionalism us a S a rtrů v existencionalistický m arxism us. P ro te stn í levicová h n u tí 60. let se pro p létala a sdílela identito-tvorné osobnosti a vlivy. Zvolna se rýsovaly tři určující scényv USA ihippies, hudba), západním N ěm ecku (neom arxism us k ritické teorie, později levicový tero rism u s) a F rancii (existencionalism us), se svébytným , ale přesto v m nohém sdíleným k u ltu rn ím prostorem . 645 5.4 P ro te stn í levicové h n u tí let 1967-1969 Něm ecké p ro te stn í levicové h n u tí bylo konglom erátem událostí let 1967-69. Jeho iniciací byla policejní vražda s tu d e n ta O hnesorga ze dne 2. června 1967 (viz níže). N ásledovala s n a h a rozpoutání revoluční situace (do k v ětn a
1968) a
„kocovina“ z m ocenské porážky (po květnu 1968), k te rá v y ústila v rozklad h n u tí a v násilí (od 1969). 5.4.1 P rv n í fáze p ro te stn íh o h n u tí (červen 1967 - b řezen 1968) I.: s m rt B enna O hnesorga 2. června 1967 V květnu 1967 p o řád a l berlínský SDS dem onstraci pro ti návštěvě perského šáha P ahlavího v západním Berlíně. S áh byl vn ím án jako symbol d ik tá to ra potlačujícího
lid,
nedem okraticky
dosazeného
am erickým i
politicko-
hospodářským i k ru h y (něm ecká levice ale m lčela o perských vztazích se SSSR). 2. června 1967 byl P ah lav í s m anželkou u v ítá n v B erlíně nejvyšším i stá tn ím i činiteli- prezidentem Lúbkem , m in istrem z a h ran ičí B randtem a berlínským starostou A lbertzem . V rám ci policejní operace proti dem onstraci z a střelil krim inalista K arl-H einz K u rra s646 s tu d e n ta O hnesorga. K u rras stříle l zezadu na 644 Vliv Beat Generation na západoněmecké protestní hnutí je obtížně určitelný, nicméně byl výrazný a formotvorný. Například kapitola o SDS - ose německého protestního hnutí - od Petera Moslera, je nazvána: SD S - ein großer B eatnik („SDS - velik ý B eatnik'). Viz MOSLER, Peter, c. d., str. 96-123. M5 RENNER, Jens, c. d., str. 6-67. Srovnej s: HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, MOSLER, Peter, c. d., str. 250-295, FAULST1CH, Werner, c. d. str. 11-31, 291-305, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 9-41. 646 Kurras tehdy byl, jak bylo objeveno v roce 2009, agentem východoněmecké zpravodajské služby Stasi,což vyvovalo novou vlnu mediálního zájmu nejen o jeho osobu (Kurras stále žije j v Berlíně), ale i o roli NDR a S ta si v tehdejších událostech.
194
parkovišti ve vedlejší ulici. M rtvý s tu d e n t se nedopustil tre stn é h o činu, nebyl politicky organizován, projevil pouze názor ú častí n a dem onstraci.647 I p řes zákaz shrom ažď ování pokračovaly ve m ěstě protesty. SDS označil nevoli stá tn íc h orgánů p ro še třit tragickou u d álost za doklad prom ěny SRN v a u to ritá řsk ý
prefašistický
s tá t.648 Po
N ěm ecku
propukaly
nepokoje
a
dem onstrace. V H am burgu došlo k n ásilným stře tů m . Celkem dem onstrovalo na 100 000 osob. B erlínský S enát, s ta ro s ta A lbertz a policejní špičky nejevili zájem na p ro šetřen í události, postavili se za za k rim in a listu a za viníky u d álosti označili
dem o n stran ty .
O sobnosti
veřejného
života
jako
G rass,
Adorno,
H aberm as, M itscherlich a další sep sali petici požadující vy šetřen í u d álo stí 2. června. Na pohřbu O hnesorga v H annoveru se sešlo
15 000 osob. Shodou
okolností rovněž v H annoveru byl zah ájen kongres SDS s vým luvným názvem H ochschule u n d D em okratie - B edingungen u n d O rganisation des W iderstandes („U niverzita a dem okracie —podm ínky a organizace odboje“). Ú častníci kongresu se shodli, že západoněm ecký s tá t není dem okratickým , ale fašizujícím systém em , proti k teré m u je tře b a form ovat odpor. O m ěsíc později B erlín n av štívil n a pozvání SDS na několik dní H e rb e rt M arcuse a pronesl řa d u iniciačních přednášek, na k teré navazovaly veřejné diskuse o (revolučních) m ožnostech nového levicového h n u tí a dalších souvisejících tém a te c h .649 Jeh o projevy vyšly obratem knižně jako D as E n d e der Utopie („Konec uto p ie“) a sta ly se teoretickým vodítkem a b estsellerem p ro testního h n u tí.650 V
červnu
1967 se
spojily
dlouhodobé
vnitropolitické
a
m ezinárodní
tendence. Zrodila se konstelace, za k te ré se č á st m ladší generace, in te le k tu á ln ích 647 BAUSS, Gerhard, c. d., str. 51-56. Srovnej s: RENNER, Jens, c. d., str. 32-35, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 150-152, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, MOSLER, Peter, c. d„ str. 270271. * Tiskové stanovisko předsednictva SDS k událostem 2. června 1967. Citováno podle: RENNER, Jens, c. d., str. 33. První přednáška z 10. 7. 1967 byla nazvána D a s E n d e d e r U to p ie, 11. 7. zazněla klíčová D a s P ro b lem d e r G e w a lt i n d e r O p p o s itio n , následující dva dny byly věnovány pódiové debatě v čele s Marcusem na témata M o r a l u n d P o litik i n d e r Ü b e r flu ß g e s e lls c h a ft (12. 7.) a V ie tn a m - D ie D r itte W e lt u n d d ie O p p o s itio n in d e n M e tr o p o le n (13. 7.). Viz Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand: Landesverband Berlin, 1967, SDS, Dokument: AStA Pressem itteilung z 10. 7. 1967 a pozvánka SDS a AStA z 12. 7. 1967. Srovnej s: FIGHTER, Tilman, LÖNNENDONKER. Siegward, c. d., str. 167-170. BAUSS, Gerhard, c. d., str. 56-62. Srovnej s: RENNER, Jens, c. d., str. 32-35, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str.150-152, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, MOSLER, Peter, c. d., str. 270271,WERNECKE, Klaus, Flugblatt und Flugschrift in der Studentenbewegung der sechziger Jahre, in: FAULSTICH, Werner, c. d., 2003.
195
elit a některých dalších segm entů levicové, lib e ráln í a k řesťanské veřejnosti organizovaně postavily do opozice proti s tá tu a jeho in stitu cím . 5.4.2 P rv n í fáze p ro te stn íh o h n u tí (červen 1967 — březen 1968) II.- vznik revolučních kom un J e ště před 2. červnem došlo k jiné význam né u d álosti v lednu 1967. V B erlíně byla založena revoluční K o m m u n e / (dále KI) a později K o m m u n e 2 (dále K2), jejichž vznik byl p řip ra v en n a K ochelsee (viz k ap ito la 5.3.1). KI usilovala o individuální prom ěnu v kom uně na teoretickém podkladě Reichovy psychoanalýzy a organizovaně provokovala společenské
hodnotové systém y
s cílem rozšířit revoluční levicové m yšlenky a konk rétn ím
činem
p o dnítit
společenskou zm ěnu. KI založil D ieter K unzelm ann, jejím i dalším i km enovým i členy byli F ritz Teufel, R ain er L a n g h a n s,651 U lrich E nzensberger (příbuzný spisovatele a vydavatele periodika K ursbuch H an se M agnuse E nzensbergera). V závěrečné fázi v KI pobývala m odelka U schi O berm eierová. O v stu p u do KI uvažoval R udi D utschke. Počet k o m u n ard ů a a d re sa kom uny se m ěnily.652 Zejména dvojice Teufel- L an g h an s (a později O berm eierová) se stali od ja r a 1967 m ediálním i hvězdam i p ro testn íh o levicového h n u tí. KI s tá la za výše zm íněnou a médii sledovanou provokací proti rektorovi Lieberovi (tzv. L ieb er A k tio ií). Palcové titulky
si
vysloužila
viceprezidenta
ale
H u b e rta
až
tzv.
pudingovým
H um phreye
v dubnu
a te n tá te m
1967.
na
Členové
am erického KI
plánovali
H um phreye p o třísn it balíčky s moukou, vajíčky a pudinkem na p ro te st proti V ietnam u. „A ten tát“ byl odhalen
(zapojena byla i CIA). S p rin g e r P resse
„odhalily“ KI jako kom unistickou tero ristick o u b u ň k u .653 J e d e n á c t k o m u n ard ů bylo vzato do vazby a v m édiích z ů sta li příto m n i až do konce roku 1969 jako Horror K o m m u n a rd isten („hororoví k o m u n ard i“, viz ta k é k ap ito la 5) nebo neurotici. KI se system aticky s ta ra la o rozruch. P sa la provokativní (poplašné) tiskové zprávy, urážela ju stici a stá t, prováděla svérázné happeningy (např. 651 V době vstupu do KI člen předsednictva berlínského SDS. 652 KI nejprve sídlila v prázdném bytě Hanse Magnuse Enzensbergera na FregestraBe 19 v Berlíně Charlottenburgu a zároveň v taktéž prázdných bytech spisovatele Uwe Johnsna. Později po skandálech s Humpheryem - v Kaiser-Friedrich-Strasse 54 (Charlottenburg) a poté v prázdné fabrice na StephanstraCe 60 v Berlíně Moabitu. Nezapůjčené byty a prostory si pronajímala. Nejednalo se o „squatt“. 653 Palcový titulek na první straně B il d Z e i t u n g zněl: B e r lin •' B o m b e n . A u f s c h l a g a u f USV iz e p r á s id e n te n . Viz B ild - Z e itu n g , 6. April, 1967.
196
v rh án í k n ih M ao Ce T uga ze střechy berlínského kostela) a jin é provokace. Většinovou populaci šokovala už svým vzhledem , stylem oblékání a životním stylem . Členové KI byli vyloučeni z SDS - v k v ě tn u 1967, neboť svá sk a n d á ln í tisková pro h lášen í svévolně podepisovali jako SDS -,654 ale i p řesto z ů sta la K o m m u n e / pevnou, žádanou a velm i vlivnou součástí PH, i n adále neform álně svázanou s SDS. Od k v ětn a 1967 bylo pro ti KI vedeno několik p araleln ích soudních procesů, n ap ř. za výzvy k ž h á řstv í v obchodních dom ech nebo za dom nělé házení k am en í po policistech. N a F ritze T eufela byla uv alen a vazba, ve k teré setrv al půl roku. KI se p ak koncentrovala na a ta k y na ju stici a po řád án í happeningů a dem onstrací za jeho p ro p u štěn í. KI se depolitizovala po událostech z ja ra 1968 — a te n tá tu na D utschka, schváleni nouzových zákonů a k rach u generální stávky ve F rancii
k te ré byly vním ány jako po rážk a revoluce.
Provokace a m ystifikace poté byly n a h ra z e n y experim enty s drogam i, rockem a svérázným i praktickým i in terp retacem i F re u d a a R eicha. V této době řady KI rozšířila m odelka U schi O berm aierová, což opět připoutalo pozornost m édií.655 Z prostředí kom un —KI a nově založené W ielandkom m e (viz níže) —se od poloviny roku 1969 v souladu s celkovou tendencí pro testn íh o h n u tí začalo š ířit n ásilí a levicový tero rism u s. Tento tre n d vyvrcholil odjezdem tvrdého já d ra kom un (K unzelm ann, aj.) do výcvikového kem pu palestin sk éh o A I F atah n a podzim 1969. Po jejich n á v ra tu se začal šířit levicový tero rism u s korunovaný vznikem RAF. KI zanikla v listopadu
1969 vlivem
neshod o dalším
sm ěřování656,
policejních razií, pobytů ve vazbě a n adužívání om am ných látek. M ísto KI jako tvrdého já d ra p ro te stu zaujal levicový tero rism u s. Nikoliv náhodou spadal A ndreas B aad er do širšího okruhu K o m m u n e Z657
654 I samotný SDS pobouřil Kunzelmannův „nesoudružský“ výrok o Vietnamu z května 1067: Viz např. WOLFF, Frank, WINDAUS, Eberhard, Studentenbewegung 1967-69, Verlag Roter Stern, Frankfurt am Main, 1977, str. 101-104 nebo MOSLER, Peter, c. d., str. 268. 655 y memoárech Kunzeimanna je zaznamenána návštěva Jimiho Hendrixe v K o m m u n e I, jehož poměr s Obermaierovou přispěl k pozvolnému rozpadu KI. Viz KUNZELMANN, c. d., str. 106. 656 Kunzelmann ale ve svých memoárech do značné míry odmítl tezi, že za rozpadem KI stála Obermeierová: „D o ch G e fä n g n is u n d s p ä t e r d e r g e m e i n s a m e O p iu m -K o n s u m h a b e n z u m „ W a s g e h t m íc h V ie tn a m a n - ic h h a b e O r g a s m u s s c h w ie r ig k e ite n .
tr a u r ig e n E n d e d e r K I s ic h e r lic h m e h r b e ig e tr a g e n a l s d a s w a h r lic h n i c h t u n a t t r a k t i v e K ö r p e r p r o g r a m m von U s c h i.“. Viz KUNZELMANN, Dieter, c. d., str. 112.
KUNZELMANN, Dieter, c. d., str. 59-118, BAUMANN, Bommie, c. d., str. 15-72. Srovnej s : KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 111141. Srovnej s: WOLFF, MOSLER, Peter, c. d., str. 267-
197
KI nebyla jedinou revoluční kom unou vzešlou z Kochelsee. J in í účastníci tohoto se tk á n í založili v lednu 1967 v B erlíně více politickou K o m m u n e 2 (viz kapitola 6.4.3), k te rá rozvíjela m yšlenky revoluční n e a u to rita tiv n í výchovy. Členové K2 s tá li u vzniku a lte rn a tiv n íc h k u ltu rn íc h c e n te r a školek. Po celou dobu PH z ů sta li členy SDS. Později
v roce
1968
vznikla
-
pod
přím ým
vlivem
KI
— tzv.
W ielandkom m une, ve k teré n aopak k v etla k rim in a lita , distribuce drog a volná sexualita. Zde se — v kooperaci s KI — zrodil levicový tero rism u s, k te rý se prom ěnil v usk u p en í Tupam aros W estberlin (viz níže) a později v RAF. 658 5.4.3 P rv n í fáze p ro testn íh o h n u tí (červen 1967 - březen 1968) III.: k ritick é a lte rn a tiv n í u niverzity J a k bylo rozvedeno, PH označovalo sta v něm eckých un iv erzit za zoufalý. Předm ětem k ritik y nebyla je n k o n zervativní a u to rita tiv n o st, ale i potlačování kontroverzních té m a t jako byl m arx ism u s, kolonialism us nebo psychoanalýza. PH požadovalo rozchod s etablovanou společností a jejím i in stitu c e m i a založení paralelních
a lte rn a tiv n íc h
s tru k tu r.
Jed n ím
z h m ata te ln ý ch
projevů
této
tendence bylo svépomocné za k lá d á n í a lte rn a tiv n íc h univerzit. P rv n í u n iv erzita tohoto
typu
vznikla
v západním
B erlíně
jako
K ritisch e
U n iversität
der
Stu d en ten , A rb e ite r u n d Sc h ü le r („K ritická u n iv erzita stu d e n tů , děln ík ů a ž á k ů “, více viz kapitola
6.2.3: dále KU), což mělo naznačovat revoluční sepjetí
inteligence a p ro le tariá tu . KU byla projektem berlínského SDS, n a její organizaci se výrazně podílel D utschke. KU zahájila provoz v zim ním se m e stru 1967 v 33 pracovních
skupinách.
T em aticky
dom inovala
reform a
vysokého
školství,
psychoanalýza, m arxism us, neom arxism us, analýzy kolonialism u a m etody a strategie p rotestních akcí. S am o statn o u skupinou byl A rb e itk re is SpringerTribunal („pracovní k ru h trib u n á l S p rin g er“), k terý rozpracovával kroky proti m ediálním u koncernu Springer. K ritische U niversitä t sloužila jako teoretická základna PH, těžila z letité praxe SDS v p o řád án í p řednášek, sem in á řů a 269, RENNER, Jens, c. d„ str. 58-64, FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Sigward, c. d„ str. 136 146, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 44 51, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53 94. 658 KOMMUNE 2 (Hrsg.), c. d., str. 7-92, BAUMANN, Bommie, c. d., str. 15-72. Srovnej s : HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 111-141. Srovnej s : WOLFF, MOSLER, Peter, c. d„ str. 267-269, RENNER, Jens, c. d„ str. 58-64, FIGHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Sigward, c. d„ str. 136-146, BAUSS, Gerhard, c. d„ str. 44-51.
198
kongresů. I p řes organizační obtíže p ře trv a la dva sem estry do letního se m e stru 1968.659 Projekty
a lte rn a tiv n íc h
un iv erzit vznikly v H am b u rk u
a později ve
F ra n k fu rtu . V zárodečné podobě v H eidelberku, Kielu, M ohuči a M ů n steru . K ritické univerzity později n a h ra d ila praxe obsazování a okupace jednotlivých sem inářů a in stitu tů , výjim ečně i re k to rá tu (viz níže). Form ování alte rn a tiv n íc h univerzit v letech 1967 a 1968 bylo dokladem , že č ást n astupující generace považovala pom ěry n a u n iv erzitách a potažm o ve společnosti za n atolik zlé, že se pokusila o výstavbu paralelních s tru k tu r. To korespondovalo s globálním heslem p ro testních h n u tí: L ea ve the S o ciety („opusťte společnost“) . 660 5.4.4 P rv n í fáze p ro te stn íh o h n u tí (červen 1967 - b řezen 1968) IV.: vývoj v SDS a n á stu p „ d u tsc h k istů “ V
září roku 1967 se konala 22. delegační konference (dále DK) SDS. SDS
fungoval do roku 1965 jako m arxisticky spíše konzervativní spolek. V le te c h 1965-66 se začal, zčásti pod vlivem infiltrace SA, prom ěňovat v zák lad n u nové levice vycházející z neom arxism u, zejm éna z k ritické teorie. T ento vývoj se potvrdil na 22. DK. Ex-S u b v e rsiv e A k tio n Rudi D utschke (viz kapitoly 5.4.4 a 6.2.4) si zde definitivně vydobyl pozici m ediální hvězdy a neform álního vůdce SDS, a tím i něm eckého protestního h n u tí. N a 22. DK uzavřel spojenectví s H ansem -Jürgenem K rahlem . V ýsledkem jejich spojenectví bylo nové vedení SDS, ve kterém dom inovaly stoupenci nové levice a neom arxism u a prosadily se i metody přím ých subverzních akcí pro ti systém u. SDS po 22. DK odstarto v al aktivistickou
kam paň
pro ti
Springer-Presse,
pokračoval v k a m p a n i proti
nouzovým zákonům (obojí viz níže) a rozjel p rojekt K ritische U niversität. V tom to období (podzim
1967 — jaro
1968) se rodil „kult D u tsch k a“, kritizovaný
v sam otném SDS, k te rý dosáhl vrcholu n a kongresu SDS, tzv. In te rn a tio n a l Vietnam K ongress („M ezinárodní v ietnam ský kongres“, ú n o r 1968). Kongres se 65‘' BAUSS, Gerhard, c. d„ str. 223-264. Srovnej s: FICHTER. Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d„ str. 153-157, HOCKENOS, Paul, c. d„ str. 53-94, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 163-174, RENNER, Jens, c. d„ str. 10-15, 48-51. 660 BAUSS, Gerhard, c. d„ str. 265-270. Srovnej s: FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d„ str. 153-157, HOCKENOS, Paul, c. d„ str. 53-94, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 163-174, RENNER, Jens, c. d., str. 48-51.
199
konal pod vlajkou
V ietkongu a Che G uevarovým heslem D ie P flic h t je d e s
R evolutionärs
es,
ist
die
R evolution
zu
m achen
(„Povinností
každého
revolucionáře je d ě la t revoluci“). K ongresu se zú častn ili delegáti z celého světa, zdravice poslali um ělci a in telek tu álo v é jako M arcuse, S a rtre , Bloch, M oravia a m nozí další.
N avazující velká
dem onstrace
(12 000
oblíbeným i p o rtré ty kom unistických revolucionářů
osob)
se konala
pod
Che G uevary, Trockého, Ho
Chi M ina, Rosy Luxem burgové, aj. S k andována byla typická hesla něm ecké revolty: H o-H o-H oH o-C hi-M in a W ir s in d J ü n g e r Maos, u n d wir lieben Chaos („My jsm e m ladí m aoisté, m ilujem e chaos.“). V c e n tru událostí - politicky, ideově i m ediálně —se nacházel D utschke.661 5.4.5 D ru h á fáze p ro testn íh o h n u tí (duben a k v ěten 1968) I.: a te n tá t n a D u tsch k a Přelom ovou
u d álo stí
p ro testn íh o
levicového
h n u tí
v N ěm ecku
byl
bezesporu a te n tá t na D utschka 11. dubna 1968. D utschke byl ideologem i stratégem SDS, k tom u hlavní m ediální osobnost h n u tí. Na kongresu SDS H ochschule u n d D em okratie - B edin g u n g en u n d O rganisation des W iderstandes v H annoveru v červnu 1967 p řed sta v il koncept přím ých subverzních akcí a ra z a n tn ě zde odm ítl koncept H aberm ase (viz kap ito la 6.3.4). Když v ú n o ru 1968 uspořádala b erlín sk á radnice za podpory Springer-P resse dem onstraci proti levicovému h n u tí a za podporu USA (účast 60 000 osob), její hesla zněla také: V olksfeind Nr. V R u d i D u tsc h ke („Zemský škůdce č. 1; R udi D utschke“) a objevila se i: B e i A d o lf wäre das n ic h t p a ssie rt („Za Adolfa by se to n estalo “). N áhodném u
kolem jdoucím u,
vyhrožováno zabitím
kteréh o
dav
považoval
za
D utschka,
bylo
a o vlas u n ik l lynčování. System atickou štvanici na
D utschka pořádaly Springer-Presse, zejm éna b u lv árn í B ild Zeitung. 11. dubna pomocný dělník Jo se f B achm ann se slovy D u dreckiges K o m m u n isten sch w ein („Špinavý kom unistický p ra s e “) stře lil D u tsch k a do hlavy a ram ene. Postižený vyvázl po m noha operacích s trvalým i následky, n a k te ré v roce 1979 zem řel. Něm ecké PH ta k přišlo o svého vůdce, kterého nebylo schopno plně n a h ra d it.662
61,1 FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 172-179. Srovnej s : KUNZELMANN, Dieter, c. d„ str. 78-94, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 49-56, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 92-96, RENNER, Jens, c. d., str. 22-23, 36-39. 662 Jako nový vůdce SDS a protestního hnutí se v průběhu času vyprofiloval člen širšího vedení SDS, prominentní žák Adorna ve Frankfurtu a společně s Dutschkem hlavní ideolog protestního
200
Po a te n tá tu vypukly nepokoje, do kterých se zapojilo n a 50 000 osob.663 P ro te stn í h n u tí ale i zde utrpělo fa tá ln í porážku. Nebylo schopno „ p o tre sta t“ a alespoň krátkodobě
zablokovat
provoz
Springer-Presse,
jejichž
dlouhodobá
štvavá
ž u rn a listik a proti PH a proti D utschkovi byla v n ím á n a jako hlavní viník trag éd ie.664 H n u tí bylo poprvé konfrontováno se skutečností, že v přím ém s tře tn u tí se s tá te m nem á naději na vítězství an i v dílčích bitv ách .665 5.4.6 D ru h á fáze p ro testn íh o h n u tí (duben a k v ěten
1968) II.: schválení
nouzových zákonů a g e n eráln í stá v k a ve F ran cii H lavní bitvou 60. let a roku 1968 byla otázka schválení nouzových zákonů (viz výše). Již v roce 1966 bylo ustaveno k u rato riu m N o ts ta n d der D em okratie (Dem okracie v nouzi“), k teré sjednocovalo společenské sku p in y vystupující proti NG. V květnu 1968 k u ra to riu m zorganizovalo m asové p ro te sty proti schválení NG, které se dostaly na pořad jed n án í Spolkového sněm u. Ovšem proti sousední Francii,
k te rá
byla
v k v ětn u
1968
ochrom ena
g en eráln í
stávkou
a
kde
dem onstrovalo 800 000 lidí proti de Gaullovi a jeho režim u, a kde byla nalezena jednota stu d e n tů , in te le k tu á lů a odborového h n u tí (dělníků), v N ěm ecku se toto nezdařilo. Odborové svazy - DGB a IG M etali - se sice vyslovovaly proti NG, ale v klíčovém m om entě odm ítly společný postup s k u rato riem , k teré m u dom inovali rep re z en ta n ti APO (i SDS).
11. k v ětn a
1968 se ta k
u sk u tečn il p ro te stn í
Stern m a rsch nach B onn („Pochod na B onn“), ale zúčastnilo se jej „jen“ 60 000 osob. Odborové h n u tí pořádalo v lastn í dem onstraci proti NG v D ortm undu. hnutí a SDS Hans-Jürgen Krahl. Krahl byl oproti Dutschkemu intelektuální typ, který postrádal charisma oslovovat - pozitivně či negativně - širší masy. Ani Krahlovi se nevyhnul tragický osud. Zemřel v roce 1970 při autonehodě. Viz např. FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 158-169 a 196-199, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 169-172. 66:1 Po událostech bezprostředně po 11. dubnu 1968 bylo zatčeno: 286 studentů, 185 zaměstnanců, 150 dělníků, 92 žáků a 31 jiných. I to je dokladem, že protesty proti atentátu se nevztahovaly pouze na studenty. Viz RENNER, Jens, c. d., str. 42. 664 V aktuálních německých debatách na téma „rok 1968“ se nově objevila informace, že atentátník Bachmann měl užší kontakty na neonacistickou scénu, než se doposud předpokládalo. Mediální koncern S p r in g e r i dnes po 40 letech toto téma uchopuje a snaží se očistit své jméno vzhledem k atentátu na Dutschka a událostem let 1967-69. Silné mediální rezonance i po 40 letech dokládají, jak výrazný dopad měl „rok 1968“ na německou společnost. Viz např. d ie ta g e s z e itu n g , 6., 8. a 12. 12. 2009, články D u t s c h k e s A t t e t n t ä t e r u n d d ie N a z is , S c h la g t i h n tot, h ä n g t ih n a u f a E in fiir c h e r lic h e s E r w a c h e n : in w w w .taz.de (ověřeno k 1. 4. 2010). w’' KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 153-156. Srovnej s^ KUNZELMANN, Dieter, c. d., str. 95106. BAUMANN, Michael, c. d., str. 45-50, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 98-100. Srovnej s : FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 169 178 RENNER, Jens, c. d., str. 40-41.
201
O dborářské dem onstrace se zúčastnilo 15 000 osob. P ro ti NG ta k v te n den dem onstrovalo celkem n a 75 000 osob. Postup opozice proti NG nebyl dostatečně silný, aby zv rátil p rů b ěh čtení v Spolkovém sněm u. Nouzové zákony byly 30. května 1968 schváleny ú sta v n í většinou a sta ly se dodnes p latn o u součástí něm eckého Z ákladního zákona.666 P ro te stn í h n u tí podruhé v
k rá tk é m čase
narazilo n a neschopnost zm ěnit v krátkodobém horizontu m ocenské vztahy ve společnosti a společnost jako takovou. Zároveň byla poražena g en eráln í stá v k a v sousední F rancii. Tyto nepopiratelné porážky vedly k pozvolném u rozkladu PH , který
n a b ra l
rů zn é
podoby:
od
rezignace
a
integrace,
p řes
v y tv ářen í
su b k u ltu rn ích p rostředí, únik do světa drog, příklon k m ysticism u až po n á s ilí: organizovaný levicový terorism us. 667 5.4.7 T ře tí fáze p ro te stn íh o h n u tí (květen 1968 - listopad 1969): rozklad a n ásilí Tém a násilí a práva sáh n o u t k násilí se stalo p o dstatnou otázkou PH od sam ého počátku. Počáteční form u (ne)násilí lze datovat do let 1966 a 1967. Jednalo se o stra te g ie pasivního odporu p řev zaté z USA —o sit-ins, go-ins a teachins - naru šo v án í a provokace výuky a veřejného pořádku. Ja k o p řík la d m ůže být uveden teach-in proti rektorovi Lieberovi. Form y pasivního odporu se rozšířily v první polovině 1967 a v pokročilé podobě se projevovaly v K o m m u n e 1• při pudingovém
a te n tá tu
a
později
v m nohočetných
provokacích
v
procesu
s Teuflem .668 P rv n í zlom k reáln ém u n ásilí n a s ta l po 2. červnu 1967. K rim in a lista K urras, k terý za střelil O hnesorga, byl zp roštěn viny (ač stříle l zezadu), naopak kom unard Teufel byl za dom nělé h ázení kam en í na policisty vzat do vazby, kde setrval půl roku, aby byl shledán nevinným . P ro te stn í h n u tí narazilo na represivní moc s tá tu , n a kterou reagovalo D utschkovým konceptem přím ých akcí, nevylučujících n ásilí proti věcem. T ento o b rat od p asiv n í rezistence k n ásilí proti věcem byl tak é důvodem roztržky SDS s H aberm asem , k terý označil aktivistický
mi N otstandgesetze byly schváleny ústavní většinou 384:100. Proti NG hlasovala FDP, 53 poslanců SPD (z 202) a 1 poslanec CDU. Viz např. RENNER, Jens, c. d., str. 42. w'7 KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 167-175. BAUSS, Gerhard, c. d., str. 142-166. Srovnej s: FIGHTER. Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 158 168, 178 189, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, RENNER, Jens, c. d., str. 42-43. KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 81-93. Srovnej s: BAUSS, Gerhard, c. d., str. 106-107, FIGHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 135-145, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, RENNER, Jens, c. d., str., 48-53.
202
koncept přím ých akcí za levicový fašism u s (viz kap ito la 6.3.4). K dalším u zlom u na cestě k organizovaném u levicovém u tero rism u došlo po a te n tá tu n a D u tsch k a a po schválení NG. M em oárová svědectví a k té rů (K unzelm ann, B aum ann, E nzensberger) se shodují, že když PH v rám ci nepokojů po a te n tá tu na D u tsch k a nedosáhlo ničeho — nebyl n a ru še n rozvoz Springei~P resse — PH poznalo svou faktickou m ocenskou slabost669 a zároveň byla n a sto u p e n a cesta odplaty! organizovaného terorism u^ „Die w irkliche B e d e u tu n g der O sterereignisse von 1968 lieg t darin, daß in diesen Tagen das E nde der antia u to ritä ren B e w eg u n g eing elä u tet wurde. (...) In je d e m von uns war nach S ch ü ssen a u f R u d i u n d durch den vergeblichen A n s tu r m a u f ein S y ste m , das diese S ch ü sse möglich g e m a c h t hat, etw as zerbrochenX...) Z w ar en tsta n d en die S ta d tg u erille u n d m aoistische P arteigründungen e rst eineinhalb Jahre sp ä te r im H erb st 1969, doch ih re G ebu rtsstu n d e k ü n d ig te sich b ereits O stern 1968 an. “>i70 „ Jetzt waren Terrorproblem e sofort s e h r aktuell. “6?1 G radace násilí po těchto událostech nebyla so u h ra náhod, ale uvědom ělým a teoreticky podloženým obratem (viz n a p ř. výše analyzovaná M arcusova esej Die represive Toleranz). A nebylo náhodou, že se v dubnu 1968 na scéně dějin poprvé objevila jm én a A ndrease B aad era a G u d ru n Ensslinové. Jejich sk u p in a provedla žhářský útok na dva fra n k fu rtsk é obchodní domy. V anonym ní zprávě sd ělili; „Gleich
b re n n t's
bei S ch n eid er
u n d im
K aufhof.
E s is t
ein po litisch er
Racheakt. ,672 Od dubna 1968 tak docházelo k přechodu PH do n ásilné tero ristick é fáze: in telek tu ál D utschke byl paralyzován a n a jeho m ísto n astu p o v al B aader.
669 Zajímavou tezi poskytl Kunzelmann; otec západoněmecké revolty. Nepřímo kritizoval Dutschka, že SDS vedl k mocenskému střetnutí se systémem, které bylo předem ztracené. Kunzelmann se domníval, že kdyby PH a APO zůstalo provokativní alternativní subkulturou, nikdy by nemohlo prohrát a vykonávalo by na majoritní společnost silnější vliv. V mocenském střetnutí —např. o NG, o vvvlastnění Springera, aj. - prohrálo, a proto se rozložilo. Viz. KUNZELMANN, c. d„ str. 95-105. 670KUNZELMANN, Dieter, c. d., str. 99-100. 671 BAUMANN, Bommie, c. d., str. 50. 672 Anonymní tisková zpráva z 2. dubna 1968. Citováno z- AUST, Stefan, Der Baader Meinhof Komplex, Goldmann Verlag, München, 1998, str. 66.
203
Také SDS se oproti K ritisch e U niversität v roce 1967 nyní spolupodílel na okupaci univ erzitn ích sem in ářů , in stitu tů , ba dokonce re k to rá tu . K tom u došlo v květnu
1968
ve
F ra n k fu rtu
v souvislosti
s bojem
proti
schválení
NG.
F ra n k fu rtsk á u n iv erzita byla přejm enována n a K a rl M a rx U niversität. Na berlínské FU byl obsazen japanologický, germ anistický a politologický in s titu t a tyto přejm enovány na Rosa L u x e m b u rg a K a rl L ie b k n e c h t In stitu t. Podobné nepokoje propukaly na m noha m ístech, n a p řík la d v H eidelbergu, Bochum i, Kolíně nad Rýnem , G öttingenu, atd.
N ásilí se vyskytlo i na 23. delegační
konferenci SDS v září a listopadu 1968, k te rá již ani nebyla schopna zvolit nové vedení.673 Na přelom u let 1968-69 SDS tvrdě zaútočil paradoxně n a IFS a zde působící p rotagonisty kritické teorie, zejm éna n a H ab erm ase a A dorna (viz kapitola 6.3.5). Zvýšené n ásilí se projevovalo i n a dem onstracích. Když b erlínské stá tn í z astu p itelstv í v listopadu 1968 zahájilo řízen í p ro ti H o rstu M ahlerovi, k terý zastupoval obžalované a k tiv isty (a sám byl jako člen SDS ú častn ík em protestních akcí), usp o řád al SDS n a jeho podporu velkou dem onstraci před budovou soudu. U dálost je znám a jako Sch la ch t am Tegeler Weg („Bitva na „Tegeler
W eg“).
D e m o n stra n ti
organizovaně
n ap ad li
policisty
dlažebním i
kostkam i a odebrali jim vodní dělo. 130 p říslu šn ík ů bylo zraněno. D em o n stran ty použité násilí — nyní nejen p ro ti věcem, ale i p ro ti lidem připravené,
nikoliv
sp o n tán n í.
Posledním
dokladem
- bylo vědomé a rozkladu
a
cesty
k organizovaném u n ásilí byl vznik kom uny, k te rá úzce kooperovala s KI — W ielandkom m une — n a su b k u ltu rn í
prvky
terorism us.
K hlavním
konci roku
pozdní
KI
a
1968.674 Ve WK se naplno rozvíjely
vzniklo
p ro tag o n istů m
zde
podhoubí
pro
organizovaný
W ielandkom m une p a třili Georg von
Rauch, M ichael „Bommi“ B a u m a n n a T hom as W eisbecker675, k te ří provedli p rvní teroristický
čin p ro testn íh o
h n u tí. V únoru
1969 p ři příležito sti návštěvy
673 SDS se rozkládal na mnoho názorově nesourodých skupin. 23. DK ale ovládly ženy a feminismus. Známý se stal protestní plakát a karikatura proti dominanci mužů v SDS: B e f r e i t d ie s o z ia lis tis c h e n E m i n e n z e n v o n i h r e n b ü r g e r lic h e n S c h w ä n z e n . Proti mužskému vedení SDS létala rajčata. Viz např. FIGHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 202-207. 674 Nájemcem bytu, kde sídlila W ie la n d k o m m u n e , byl pozdější prominentní člen strany Zelených a pozdější spolkový ministr vnitra za SPD Oto Schily. 675 Thomas Weisbecker byl zastřelen policisty v roce 1972. Zbytky levicové alternativní scény v Berlíně udržují jeho památku v rámci alternativního centra Tommy-Weisbecker-Haus v Kreuzbergu.
204
prezidenta Nixona v B erlíně deponovali n a tra s u jeho kolony nálož, k te rá ovšem neexplodovala-676 T ento a k t n ep o strád al jisto u sym boliku: v du b n u 1967 měly letět na am erického viceprezidenta H um phreye pudink, vejce a m ouka. O dva roky později m ěl „letět do vzduchu“ Nixon sám . K ru h n ásilí se uzavřel. Z o kruhu WK a pozdní KI se v polovině roku 1969 zrodila s u b k u ltu ra nazý v an á B lu es neboli Z e n tra lra t
der
um herschw eifenden
H aschrebellen
(„Ú střední výbor
zevlujících hašišových rebelů“, viz kap ito la 6.4.4) spojená s konzum em drog677, rockem, svébytným stylem
oblékání, slangem , klubovou scénou a úplným
rozchodem se s tru k tu ra m i etablované společnosti. Ve F lu g b lä tter („tiskových zprávách“, dále FB) z tohoto p ro střed í se začaly objevovat výzvy k teroristickým atakům : „Schafft auch h ier die B e d in g u n g fü r den revolutionären V olkskrieg (...) Terror! Gute Ziele sind-' A m erika n isch e A m erik a n isc h e Ind u strieerla ssu n g en , B anken, Bullereviere u n d alles was den M enschen zu m S k la v e n m acht. “li78 V jiném F B se konstatovalo, že p ro te stn í h n u tí přešlo do m ilita n tn í fáze: Genossen, die Lage is t ernst, wir befinden uns in einer K am p fp h a se (...).i<679 FB z p ro střed í B lu es nesly sloh, k terý p řev zala RAF: H a b t M u t z u kä m p fe n , h a b t M ut zu siegen680 („Mějte odvahu bojovat, m ějte odvahu v ítě z it“, viz kapitola 6.4.4). B erlínský Blues, naplno rozvinutý od léta 1969, nem ěl pevné organizační struktury, spojoval jej životní styl a v lastn í hodnotový a k u ltu rn í rám ec. Jeho tiskovým orgánem se s ta l podzem ní časopis A g it 883. K oloritem B lu e s byly potyčky s policií a opakované pokusy o bombové útoky (deponace výbušnin). 676 V tuto dobu byla již celá radikální scéna monitorována tajnými službami ze západu i z východu. Bombu aktérům dodal agent západoněmecké tejné služby Peter Urbach, bomba ale nevybuchlá (jejím smyslem mělo být podle aktérů Nixona „vyděsit“ ne zabít). Vliv tajných služeb zejména východních - na terorismus, který se rozvinul z prostředí PH, je aktuálním neuzavřeným tématem. 677 Např. jeden z F D ZH se jmenoval H a s c h is c h . O p iu m . H e ro in . ZH organizovali tzv. s m o k e - in , jiné F B obsahovaly výzvy typu H a v e a J o in t aj. V prostředí W ie la n d k o m m u n e a B lu e s se s drogami také obchodovalo. Viz BAUMANN, Bommie, c. d., str. 58-64. 678 W a n d e lt e u r e n H a s s i n E n e r g ie (F lu g b la t t Z H ) , nedatováno, zřejmě léto 1969: in: BAUMANN, Bommie, c. d., str. 59 ( F B otištěn v plném znění jako příloha knihy). 679 S te in h a g e l a u s d e m ..U n e r g r iin d Iic h e n " ( F 'Iu g b /a tt ZH) . nedatováno, zřejmě léto 1969: in: tamtéž, str. 61 ( /'S otištěn v plném znění jako příloha knihy). 680 E s i s t Z e it z u Z e r s tö r e n ! (Flugblatt ZH), in: tamtéž, str. 58. ( F B otištěn v plném znění jako piíloha knihy).
205
K zcela posledním u zlom u sm ěrem k organizovaném u tero rism u došlo v srp n u 1969. S k u p in a ra d ik á lů z
B lu e s
- K unzeim ann, R auch, aj. -
odjela do
výcvikového kem pu A I Fatah. Zde, ovlivněna p řím ou zk u šen o stí z frontové linie a opravdového válečného stře tu , prošla základním výcvikem . Po n á v ra tu na podzim roku 1969 byla založena první levicová tero ristic k á organizace v Německu^ Tupam aros W estberlin (dále TW). Jejich n á v ra t vyvolal novu dynam iku. B lu e s se rozpadl na legální a ilegální část. Členové TW již disponovali k o n sp iračn ím i byty, padělaným i doklady, zbraněm i, výbušninam i, atd. Brzy po n á v ra tu v listopadu 1969 - vlivem an tiizraelských postojů A I Fatah - zaútočili na dům berlínské židovské obce a vyhlásili budování teroristické organizace: „G leichzeitig
erw eitern
wir
unseren
K a m p f gegen
die
F aschisten
im
dem okratischen M a n te l u n d beginnen eine revolutionäre B e freiu n g sfro n t in den M etropolen aufzubauen. “6S1 Zanedlouho poté, počátkem roku 1970, byla ustan o v en a „ikona“ levicového terorism u R ote A rm e e F ra ktio n ,682 SDS se rozpustil v b řezn u 1970. P ro te stn í hn u tí se orientačně rozložilo na čtyři větve, které působily v 70. —90. letech ; 1) T eroristická u sk u p en í (RAF, B ew egung d er 2. Juni, aj.; viz kap ito la 7). 2) M ystická a sp iritu á ln í větev. M noho bývalých revolucionářů let 1967-69 rezignovalo n a boj za lepší společenské usp o řád án í a odcestovalo nejčastěji do N epálu a Indie, kde vznikala duchovní a cestovatelská cen tra. N ejznám ější vznikla v indické P uně a v K áth m án d ú . Politický boj a vizi společenského osvobození n a h ra d ila m ystická kontem place a eso terism s: „Ein Teil der A P O (...) sch lu g den spirituellen W eg ein, w urde esoterisch. G ing nach Poona (...) u n d verlor dabei m e ist je d e s In te re sse an der profanen Tagespolitik. Duchovně sm ěřující k ru h y ex-PH spolu-vytvářely h n u tí N e w Age,
681 Tamtéž., str. 77. 882 Obě skupím- - Tupamaros Westberlin a RAF - dále působily paralelně a autononě.TW se později - v reakci na zastřelení von Raucha policií na konci roku 1971 - přejmenovali na Bewegung der 2. Juni a takto existovaly až do roku 1980, kde jejich větší část splynula s RAF. 683 ENZENSBERGER, Ulrich, c. d„ str. 358-359.
206
3) a lte rn a tiv n í su b k u ltu ry typu B lu e s v B erlíně (viz výše) nebo liberálnější. S p o n tiS z e n e ve F ra n k fu rtu (k terá se sta la líhní úspěšných zelených politiků jako F ischera a C ohn-B endita).684 4)
Politická
větev,
k te rá
sa h a la
od
dogm atických
m arginálních
kom unistických s tra n označovaných jako K -G ruppen až po občanské iniciativy a em ancipační h n u tí - včetně fem inistického h n u tí a h n u tí za p ráv hom osexuálů a lesb -, k te rá se na přelom u 70. a 80. let let nově integ ro v ala pod vlajkou stra n y Zelených. 5) N ejpočetnější (pátá) sk u p in a ex-APO se integrovala do většinové populace, a to zejm éna pod vlivem politiky nově zvoleného kancléře B ra n d ta (SPD) a jeho hesla M e h r D em o kra tie wagen („Odvahu k hlubší dem okracii“). Mnozí ex-APO dokonce vstoupili do m ládežnické organizace SPD Ju so s s vidinou reformy SPD. In teg račn ím sn ah ám tak é n a h rá v a la sk u tečn o st, že se něm ecká společnost
- tak é díky událostem z let 1967-69 -
prošla dem okratizací a
liberalizací a konzervativní CDU se po 20 letech ocitla v opozici. Tvrdé jád ro exAPO ale B ra n d ta naopak považovalo za k ap italistick éh o im p e ria listu v hávu sociálního dem okrata (viz níže).685 5.4.8 V ybrané k am paně p ro testn íh o h n u tí P S pringer-P resse K am paň pro ti Springer-P resse před stav o v ala k o n sta n tu protestního h n u tí. M ediální m ag n át Axel S pringer byl vlastn ík em části něm eckých médií, jak seriózních, ta k bulvárních, denního tisk u a společenských m agazínů. Od počátku 60. let čelil podezření, že porušuje antim onopolní zákon. Jeh o tiskový dům byl napadán z m an ip u lativ n í žu rn alistik y . Springer-P resse stály na s tra n ě tvrdého německého (státního) an tikom unism u. N avazovaly na k o n tin u itu něm eckého antikom unism u
od
V ým arské
republiky,
p řes
nacism us
až
po
éru
684 Frankfurtská S p o n t i S z e n e se stala líhní budoucích úspěšných politiků strany Zelených. Ze S p o n ti- S z e n e vzešli Joschka Fischer a Daniel-Cohn Bendit, který se po vyhoštění z Francie zdržoval právě ve Frankfurtu. Hlavní tribunou S p o n t i S z e n e , kterou organizoval Bendit, byl subkulturní časopis P ů a s t e r s t r a n d (název vycházející z oblíbeného hesla PH, původem francouzského, U n te r P fl a s t e r S t r a n d - „Pod dlažbou je pláž“). 685 KUNZELMANN, Dieter, c. d., str. 95-130. BAUMANN, Bommie, c. d., str., 45-93, ENZENSBERGER, Ulrich. c. d., 353-382 str. KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 81-93. Srovnej s: HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53 94. BAUSS, Gerhard, c. d., str. 106-107, FIGHTER, Tilman a LÓNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 174-178, 189 191, RENNER, Jens, c. d., str. 40 42, 52-53, 79-81.
207
adenauerovskou. Springer-P resse a zejm éna bu lv árn í B ild -Z eitu n g zahájily od roku 1967 vyhrocenou k a m p a ň pro ti p ro testn ím u h n u tí. 2. červen 1967 glosovaly titu lk y jako „ Studenten d rohen•' w ir schießen z u r ü c k “ („Studenti hrozí: budem e s tříle t“, B ild Z e itu n g , 3. 6. 1967) a „Hier hören der S p a ß u n d der K om prom iss u nd die d em okratische Toleranz a u f.“ („Zde končí legrace a kom prom is a dem okratická to lerance“, tam též).686 SDS reagoval k am p an í E n te ig n e t Springer! („V yvlastnit S pringera!“) a vyzval k bojkotování rozvozu Springer-P resse a k obsazování redakcí S p rin g er Presse. BZ n a druhou s tra n u inicioval p ro te stn í dem onstrace proti SDS a APO, kde se objevovala hesla z re p e rto á ru BZ jako „D utschke - ra u s aus W est B e r lin “ („Dutschke — ven ze Z ápadního B erlín a“) a nostalgická nacistická h esla jako „Politische F einde in s K Z “ („Političtí nep řátelé do k o n c e n trák u “). K am paň proti Springer-P resse vyvrcholila po a te n tá tu n a D utschka v dubnu 1968. N enávist stu d e n tů i APO se ob rátila p ro ti Springer-P resse pod heslem „Bild schoß m i t “ („Bild stříle l ta k é “). V B erlíně p ak byly zapáleny vozy rozvážející Springer-P resse a jen policejní m anévry z ab rán ily rabování berlínské cen trály S p rin g e r Presse. Do kam paně pro ti Springer-P resse se zapojila tak é část znám ých osobností. Již v roce 1967 organizoval G ü n te r G rass a okruh skupiny Die G ruppe 1947 prohlášení „ W ir arbeiten
n ic h t fü r S p rin g er Z e itu n g “ („N epracujem e
pro
Springerovy noviny“), ve kterém vyjádřili obavy z ohrožení něm ecké dem okracie monopolem S p rin g era a typem jeho žu rn alistik y . V souvislosti s a te n tá te m na D utschka
publikovaly
Die Z e it prohlášení „Die E rk lä ru n g der
V ie rze h n “
(„Prohlášení č trn á c ti“, Die Zeit, 19. 4. 1968), ve kterém G rass, Böll, Adorno, M itscherlich, M ann a další podpořili stanovisko, že vinu n a a te n tá tu n a D utschka nesou Springer-Presse. S p rin g er se hájil tvrzením , že útoky na jeho osobu a koncern jsou organizovány východoněm eckým i a sovětským i tajn ý m i službam i a jsou
ohrožením
něm ecké
dem okracie
i
hrozbou
kom unism u
v západním
N ěm ecku.687 Věc S p rin g er se dostala až na půdu Spolkového sněm u. V znikla
6S6 KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 157-162, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 71-81. Srovnej FIGHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 146-157, 167-169, HOCKENOS, Paul, c. d.,str. 53-94, RENNER, Jens, c. d., str. 32-35. 687 Viz Spingerův text Viel Lärm um ein Zeitungshaus („Mnoho povyku pro jeden vydavatelský dům“) prezentovaný v únoru 1967 v Hamburgu. Springerovým argumentům nahrávala skutečnost, že proti Springerovi se často vyjadřoval východoněmecký šéf Walter Ulbricht a SED
208
K om m ision z u r U n tersu ch u n g der P resseko n zen tra tio n („Komise k p ro še tře n í koncentrace tis k u “), k te rá došla v k v ětn u 1968 k závěru, že S pringerův koncern skutečně ohrožuje ústavou g arantovanou svobodu tisk u . S pringer poté prodal nepolitické zábavné m agazíny jako Bravo a K ic k er a politické B ild -Z eitu n g a Die W elt si ponechal.688 5.4.9
V ybrané
kam p an ě
pro testn íh o
h n u tí
II.: vyrovnání
s nacism em
a
neonacism us N ástup
stu d en é
války po skončení d ru h é
světové
války neum ožnil
dokončení spojeneckých denacifikačních a dem okratizačních projektů. SRN byla použita jako h ráz pro ti šíře n í sovětské moci, a to i s využitím části nacistických kádrů. P o tre stá n a byla jen m alá část nejviditelnějších viníků. Zejm éna oblast univerzit, ju stice či zdravotnictví vstoupily do poválečné éry p erso n áln ě a m entálně jen m álo pozm ěněny. N acistická m in u lo st byla p o d statn o u součástí generačního a hodnotového s tře tu 60. le t689 V této souvislosti bylo příznačné, že dva vrcholní p řed stav itelé
s tá tu
-
spolkový
k an cléř
a p rezid en t -
byli
s nacistickým režim em zapleteni. Spolkový k an cléř K u rt Georg K iesinger (CDU) byl členem NSDAP po celou dobu trv á n í nacistického režim u v le te c h 1933-1945. Na jeho obhajobu by bylo možné uvést, že se snažil v rám ci své funkce a z ní vyplývajících
m ožností b rzd it a n tisem itsk o u
politiku.
To ovšem
ra d ik á ln í
studenty nezajím alo. Spíše se zabývali K iesingerovou pozicí n a nacistickém m in isterstv u
zahraničí,
kde
pracoval
v ideologickém
oddělení
(.R un d fu n kp o litisch e A bteilung), k teré fungovalo jako spojka m ezi m in istrem zahraničí R ibentroppem a nacistickým šéfideologem Goebbelsem . N acism em byl v roce 1967 založila komisi na podporu kampaně proti Springerovi. Viz např. Kraushaar, c. d., str. 159 160. 61,8 KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 157-162, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 82-111 Srovnej s: FIGHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 158-169, RENNER, Jens, c. d., str. 40-43. 689 V této souvislosti je třeba zmínit psychoanalytické dílo Alexandra a Margarete Mitseherlichových D ie U n fä h ig k e it z u tr a u e r n . G r u n d la g e n k o ll e k t iv e n V e r h a lte n s („Neschopnost truchlit. Základy kolektivního jednání, prvně publikováno v rocel967) Alexander Mitscherlich patřil k vlivným a známým německým intelektuálům. Je možné považovat jej společně s Adornem, Habermasem, Grassem a Böllern za jednu z hlavních intelektuálních opor APO. V úvodu knihy Mitscherlichovi napsali: nE s w ir d d e r p s y c h o lo g is c h e N a c h w e is v e r s u c h t, w a r u m b is h e u te d ie E p o c h e d e s D r it t e n R e ic h e s (...) n u r u n z u lä n g lic h k r i ti s c h d u r c h d r u n g e n w u rd e . (...) Wir - a ls e in K o l le k ti v — v e r s te h e n u n s in d ie s e m A b s c h n i t t u n s e r e r G e s c h ic h te n ic h t. “. Citováno
z '■MITSCHERLICH, Alexander und Margarete, Die Unfaehigkeit zu trauern: Grundlagen kollektiven Verhaltens, R. Piper Verlag, München, 1967.
209
zatížen ta k é p rezid en t H einrich Lübke (CDU). Nebyl sice členem NSDAP, ale v letech 1939~1945 pracoval pro m in istra zbrojení A lberta S peera a byl zapleten do výstavby nacistických zbrojařských kom plexů, n a kterých pracovali nucené nasazení. V roce 1945 se podílel na koordinaci pracovního n a saz e n í vězňů z koncentračních táborů. Vládnoucí V elká koalice byla m orálně z atížen a ta k é ú častí bavorské ikony F ran ze Josefa S tra u sse (CSU) jako m in istra financí. S tra u ss byl členem nacistického stu d e n tsk éh o spolku (N a tionalsozialistischer D eutscher Studen ten b u n d } a později vykonával funkci vedoucího nacistického úřed n ík a (N ationalsozialistischer F ührungsoffizier). N acistická m in u lo st čelných politiku n eirito v ala jen studenty. N eprotestoval jen G ü n ter G rass (o k teré m se v té době ještě nevědělo, že rovněž zap leten s nacism em ), ale n a p řík la d i další něm ecký nositel Nobelovy ceny za lite ra tu ru H einrich Böll a n e jra d ik á ln ěji pak konzervativně-dem okratický filozof K arl Ja sp e rs, který v roce 1966 na p ro test proti uvedení nacisty K iesingera do k ancléřské pozice em igroval do Š výcarska a přijal švýcarské občanství. J a k bylo uvedeno, p ro testn í h n u tí irito v ala tak é nacistická
m inulost
nem alé
části
univ erzitn ích
profesorů.690 PH
celkově
považovalo SRN šedesátých let za s tá t a společnost, k te rá neprošla dostatečnou denacifikací a k te rá je ohrožena re sta u ra c í nacism u nebo jeho nových forem .691 V
rám ci kam p an ě pro ti nacism u se h rá la význam nou úlohu neonacistická
s tra n a NPD, k te rá od roku 1966 posilovala. NPD v le te c h 1966-1968 p ronikla do sedmi
zem ských
sněm ů.
Zejm éna
zisk
9,8%
v roce
1968
v B ádensku-
W íirttenbersku, rok před spolkovým i volbam i, vyvolával obavu, že NPD pronikne i do Spolkového sněm u a bude vytvořena koalice CDU-CSU a NPD. A ktivisté APO, ale i n ěk teré organizace křesťanské m ládeže se sdružili do usk u p en í D em okratische A k tio n
(„D em okratická
akce“),
aby
n arušovali
předvolební
m ítinky NPD. N ěkolik tý d n ů před spolkovým i volbam i v září 1969 neudržela milice NPD nervy na uzdě a v rám ci ochrany předsedy NPD Adolfa von T h addena 690 Ve vydávaných letácích a brožurách v letech 1967-69 (tzv. Flugblätter) zažívalo konjunkturu slovo „Nazí“. SRN byla označována jako „Nazi-Staat“ a ušetřeny nezůstaly ani mnohé profesní skupiny - zejména soudci, advokáti, učitelé a jiní - jako N a z i- R ic h te r , N a z i- S ta a ts a n w ä lte , N a z i G e stzg e b e r, N a z i- P o liz is te n , N a z i - L e h e r („ n a c istič tí so u d c i, n a c is ti č tí a d v o lá ti, n a c is ti č tí zá k o n o d á rc i, n a c is ti č tí p o lic is té , n a c is ti č tí u č ite lé ') . Viz KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 74.
691 KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 72-75, 175-182. Srovnej S: MITSCHERLICH, Alexander und Margarete, c. d., 1967, BAUSS, Gerhard, c. d., str. 40-41, 223-253, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, FIGHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 153-157, RENNER, Jens, c. d., str. 14-15, 30-31, 48-51.
210
najel jeden z jejích členů autom obilem do d e m o n stra n tů a dva postřelil. NPD pak zů stala, zřejm ě zejm éna na základě tohoto incidentu, těsn ě p řed b ran a m i Spolkového sněm u: získala 4,3%. Tento volební výsledek ovšem zásadně ovlivnil něm eckou politiku n a m noho let. NPD odebrala část h la sů CDU a ta poté těsně nebyla schopna dosáhnout většiny ve Spolkovém sněm u. Tím se otevřela cesta k výrazném u politickém u zlomu: odchodu CDU do opozice a vznik středoTevicové koalice SPI) a liberální FD P s kancléřem W illy B randtem . Koalice na půdorysu SPD -FD P poté vládla v N ěm ecku až do roku 1982.692
m KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 175-182. Srovnej s : BAUSS, Gerhard, c. d., str. 40-41, 223253, RICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d„ str. 196-202, HOCKENOS, Paul, c. d., str. 53-94, RENNER, Jens, c. d., str., 82-87.
211
6. Kapitola - kritická teorie a německé protestní hnutí šedesátých let: diskursivní analýza I. 6.1 K m etodologii kapitoly „kritická teorie a něm ecké p ro te stn í h n u tí šedesátých let“ V
rám ci této kapitoly bude provedena první d isk u rsiv n í receptivní analýza
založená na kom paraci k ritick é teorie a sig n ifik an tn ích p ra m e n ů p ro testn íh o levicového h n u tí let 1967-1969. Identifikace a izolace KT v korpusu pro testn íh o hnutí bude stanovena vždy kon tex tu áln ě, tj. bude vždy u váděna její konstelace v rám ci celé teoretické stru k tu ry : např. v jak é m íře byla recipována ve srovnání s původním „M arxovým m arxism em “, s neom arxistickým i teo retik y mimo IFS (např. S artre, Lukács, Bloch), teoretizujícím i p rak tik y (např. Lenin, Trockij, Stalin, M ao Ce Tung, Che G uevara) a v jak é m íře s psychoanalytickým i m ysliteli (např. F reud a Reich). Za účelem analýzy je tře b a p ro te stn í levicové h n u tí rozložit na jeho prvočinitele a jednotlivé segm enty. Poté bude sam o statn ě zkoum án jejich receptivní vztah ke kritick é teorii. Nosné pilíře PH byly p řed stav en y v m inulé kapitole: SDS, S u b versive A ktio n a z ní vycházející p ro střed í revolučních kom un. Za hlavní teo retik y a in terp rety m arxistického a neom arxistického m yšlení lze považovat D utschka, K rahla a svébytným způsobem i K unzelm anna. Na teoretickém form ování se zásadním způsobem podílela levicová periodika napojená n a SD S; D as A r g u m e n t (,A rg u m en t“) a n e u e k r itik („nová k ritik a “). Z tohoto p ro střed í později vzešel i Kursbuch (vydavatele H. M. E nzensbergera). T radičním levicovým periodikem byl (a je) K onkrét, k terý bude analyzován v 6. kapitole, neboť jeho hlavní publicistkou byla U lrike M einhofová (RAF). D ruhým význam ným pilířem byly revoluční kom uny: K o m m u n e I a K o m m u n e 2. Tím byla přiblížena hlavní receptivní pole: SDS, D as A rg u m e n t, n e u e k ritik , D utschke, K rahl, revoluční komuny. V ytvarovala se klíčová pole pro testn íh o levicového h n u tí: SDS a s ním svázaná periodika a teoretici (receptivní pole jedna) a revoluční kom uny (receptivní pole dva). K nim je tře b a p řiřa d it ještě jedno pole - přím é recepce složitý osobní pom ěr a v z ta h a u to rů kritické teorie k p ro te stn ím u h n u tí.
212
6.2 K ritická teorie v S o zia listisch er D eu tsch er S tu d e n te n b u n d SDS
působil po celé SRN a v západním B erlíně (více viz k ap ito la 5.2).
K teoretickým d ebatám docházelo na několika úrovních: n a nejspodnější v pracovních
kruzích
(tzv.
A rb e itsk re ise
nebo
A rbeitsgruppen), k te ré
byly
zřizovány v každé m ístn í organizaci SDS p ři dané univerzitě, dále p ři ad hoc konaných spolkových sem inářích, na kongresech SDS a c en tráln ě v tiskových orgánech SDS, periodikách D as A r g u m e n t („A rgum ent“, dále ARG) a n eu e k r itik („Nová k ritik a “, dále nk). V letech 1967 a 1968 byly n ěk teré pracovní kruhy transform ovány v a lte rn a tiv n í univerzity. Tím bylo využito letité organizační k n o w h o w SDS (viz kap ito la 5.2.1) - nejznám ěji v západním B erlíně jako K ritische U niversitä t („K ritická u n iv e rz ita “) -, ale i jinde. V SDS dále docházelo k silným přím ým recepcím - k osobním v ztah ů m a vazbám s au to ry KT — M arcusem , Adornem , H orkheim erem , H aberm asem a dalším i.693 Receptivní v ztah SDS a KT bude m etodologicky rek o n stru o v án tak to . Bude provedena: l) analý za tiskových trib u n SDS D as A rg u m e n t a n e u e k ritik , neboť rozpravy
zde
vedené
shrnovaly
teoretický
d iskurs
v rám ci celé
SDS;
2)
kom entovaný přeh led vybraných kongresů SDS, význam ných A rb eitsg ru p p en a zejm éna
analýza
K ritisch e
U nivesität,
k te rá
zobecňovala
sta v
debaty
v
západoberlínském SDS a 3) stru k tu ro v a n á analýza recepcí KT u hlavních teo retik ů SDS D u tsch k a a K rahla. V ARG a nk, k teré oba vycházely po celá 60. léta, nebudou z prostorových důvodů analyzovány k onkrétní stu d ie recipující KT, kterých bylo mnoho, ale jen celkový receptivní trend. V ybrané zásad n í texty budou naopak analyzovány u D u tsch k a a K rah la s cílem zazn am en án í pozic KT v jejich m yšlení. Až n a výjim ky nebudou analyzovány dokum enty spolkového předsednictva SDS, k teré se, ja k vyplývalo ze stanov SDS, jako výkonný orgán zabývalo vedením a řízením SDS, nikoliv rozpracováváním jeho teoretické báze.694
693 Zde jsou m yšleni příslušníci 2. generace KT Oskar Negt (aktivní člen SDS) Ludwig von Friedeburg a Alfred Schmidt. 694 Viz: Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand LV Berlin, 1959-61, SDS, Dokument: Satzung des Sozialistischen Deutschen studentenbundes (SDS).
213
6.2.1 K ritická teorie v periodiku D as A rg u m e n t D as A r g u m e n t v 60. letech system aticky rozvíjel novodevicová tém a ta . Vznikl n a sklonku 50. let v reakci na h n u tí K a m p f dem A to m to d (viz kapitola 5). Jeho vydavatelem byl od počátku až dodnes profesor FU B erlin W olfgang F ritz H aug, člen SDS. V červnu 1965 vznikla sm louva m ezi spolkovým předsednictvem SDS,
ARG
a
A rg u m en t-K lu b ,
k terý
byl
deb atn í
platform ou
svázanou
se západoberlínským SDS. Stálo v ní, že spolkové předsednictvo doporučuje členům
SDS
periodikum
D as A rg u m e n t jako
zásad n í teoretický pram en
odpovídající cílům a zájm ům SDS a že si obě u sk u p en í — A rg u m en t-K lu b
a
západoberlínský SDS - nebudou k onkurovat na berlínských vysokých školách: „P u n k t 4 leg te fest, dass der S D S B u n d esvo rsta n d „ d en SD S-G ruppen das A R G U M E N T als G rundlage fü r ih re theoretische A r b e it“em pfehlen w ürde.“695 Z hlediska recepcí k ritické teorie se sta l ARG doopravdy elem en tárn í platform ou nejen pro SDS, ale pro celou něm eckou novou levici. ARG (viz níže) v letech 1962-65 KT kom plexně a system aticky rek o n stru o v al —po autorech a po tém atech —KT a navíc vědom ě převzal s tru k tu ru Z e itsch rift fü r Sozialforschung esejisticky pojaté stu d ie a recenze z palety společenských věd. W olfgang F. H aug přím o potvrdil n av ázán í n a ZFS: „Anfang 1966 erschien die Z e itsc h rift in n e u e r A ufm achung, größerem Format, einem nach akadem ischen D isziplinen gegliederten R e ze n sio n ste il u n d n e u e r M itherausgeberschaft•' a ll das signalisierte, dass hier, n ic h t eben bescheiden, die N achfolge der alten Z e itsc h rift fü r Sozialforschung a n g etreten werden sollte. “696 H luboký vliv kritické teorie, IFS a ZFS na ARG se projevoval i v úvodních prohlášeních ARG. Zatím co na počátku se ARG označoval jednoduše jako Z eitsch rift fü r P hilosophie u n d Sozialw issenschaften („Časopis pro filozofii a společenské vědy“.' 1959-61), později byla na úvodní strán ce m anifestována základní ideová orientace,
k te rá
nesla přím é stopy KT (viz např. pojetí
osvícenství podle DA):
695 HAUG, Wolfgang, Fritz, Ursprünge des „Argument-Marxismus“; in: Das Argument, Nr. 280/2009, str. 9. 696Tamtéž.
214
„Das A r g u m e n t g e h t
davon
aus,
daß es
die gem ein sa m e A u fg a b e
der
In te lle k u ellen ist, die W ahrheit zu suchen u n d auszusprechen (...) an g esichts des Sch eitern s der A u fklä ru n g , die G ründe dieses S c h e itern s a u fzu k lä r e n “697 V roce 1963 bylo toto program ové pro h lášen í zm ěněno. V m ezidobí (viz níže) provedl ARG system atickou rek o n stru k ci M arcuse (a F reu d a a Reicha) a nové prohlášení bylo již širší ve sm yslu celkové k ritické teorie a psychoanalýzy. ARG i nadále m ěnil svá úvodní prohlášení. D alší zm ěna p řišla o dvě čísla později, te n to k rá t již s obsáhlou citací H orkheim erovy eseje Die Ju d en u n d Europa z ZFS 1939: „Der s tr ik te sta a tlich e B efehl, der bei totalitären W ahlen von allen M auern droht, e n tsp rich t d er m odernen Organisation der W irtschaft g e n a u er als die einerlei
b u n ten
B eleu c h tu n g se ffe k te
in
den
E in k a u fsze n tre n
und
Vergnügungsvierteln der W elt.“698 Id en tita ARG ta k splynula s ZFS a kritickou teoreii. Na počátku v letech 1959-61 ARG recipoval KT okrajově: jen výjim ečně byl obsáhleji
odkázán
Adorno,
H orkheim er
a
Pollock
v
čísle
sledujícím
an tisem itism u s.699 ARG tehdy p řipom ínal ran ý K o n k re t (viz níže). Sledoval dobobě typická té m a ta levice vycházející z K a m p f dem A tom tod, jako byl odpor k atom ovým
zbraním ,
k
zbrojení
obecně,
antikolonialism us
(Alžír),
antisem itism us, nacism us a fašism us (Španělsko, Portugalsko). Bylo zajím avé, že se na přelom u 50. a 60. let vytvořila fro n ta nalevo od post-godesberské SPD, k terá volně zah rn o v ala SDS, K o n k re t (periodikum ilegální KPD finančně podporované z východního N ěm ecka, viz kap ito la 7.3), D as A rg u m en t, akadem iky typu
m arb u rsk éh o
profesora
A bendrotha,
M a rg a ret
von
B rentanovou
a
spisovatele H anse M agnuse E nzensbergera (který tu to levicovou frontu později
697 Das Argument, Nr. 20/Dezember 1961-Januar 1962, úvodní strana. Zejména figura o ztroskotání osvícenství zřetelně vycházela z D i a l e k t i k d e r A u fk lä r u n g . Zásadní ovlivnění DA opět později potvrdil Haug ve výše citovaném článku. Viz HAUG. Wolfgang, Fritz, c. d., str. 6. 698 HORKHEIMER, Max, Die Juden und Europa, in: Das Argument, Nr. 27/November 1963, úvodní strana. 699 viz GOLDSCHMIDT, Dietrich, Zur Soziologie des Antisemitismus, in: Das Argument, Nr. 16/Mai-Juni 1960. Recipována byla díla T h e A u th o r it a r i a n P e r s o n a lity a G r u p p e n e x p e r im e n t z 50. let.
215
obohatil časopisem D as K ursbuch), E richa K ä stn e ra nebo G ü n th e ra A nderse (jeden z km enových p řisp ív ate lů ARG).700 Poválečný IFS v tom to o k ru h u ale nefiguroval. H aberm as, k te rý se zapojoval do h n u tí K a m p f dem A tom tod, m usel (také z tohoto důvodu) na popud H orkheim era IFS opustit. K
o b ratu ARG od výše uvedených té m a t ke KT došlo v roce 1962.
V prvním čísle roku 1962 byl u p rav en úvodní m an ifest ARG ve prospěch KT a D ia lek tik der A u fk lä r u n g (viz výše) a poté začalo system atické rek o n stru o v án í kritické teorie započaté důslednou analýzou M arcuse se zvláštním zřetelem na jeho Eros a n d Civilization. Klíčové stu d ie v ARG vycházely z činnosti IFS v 30. letech a byly explicitně ovlivněny ZFS a dílem S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie.7Ü1 ARG tak é započal system atické sledování 2. generace KT a IFS, což se projevilo zájm em o m ladého H ab erm ase.702 V podzim ním čísle 1962 byl pořízen jediný rozhovor, k terý ARG v letech 1959-69 otiskl, a to s M arcusem n a tém a em ancipace ženy.703 Celé toto číslo (23/1962) sledovalo vý h rad n ě kritickou teorii. M arcuseho Eros a n d C ivilization byl označen za přelom ovou knihu: „Kaum eine V eröffentlichung h a t so großen ein flu ß a u f die K onzeption dieses A rg u m en t-H efts,
wie
das B uch
des a m erikanischen
P hilosophen
H erb ert
M arcuse, „Eros u n d K u ltu r “. 704 Názvy studií jako D er Z w a n g z u r D issoziation von L u s t u n d L e is tu n g („N átlak na
oddělení
sla sti
a
výkonu“) 705 dokládaly,
že
M arcovo
pojmosloví
EC
700 Je zajímavé, že ve zlomovém roce 1959, kdy docházelo k rozchodu SPD a SDS do D a s A r g u m e n t ještě přispíval pozdější kancléř a předseda SPD Willy Brandt. Viz např. BRANDT, Willy, Das Rote Kreuz soll die Atomwaffen ächten; in: Das Argument, Nr. 11, 27. November 1959. 701 Viz např.: METSCHER, Thomas, Zum Strukturwandel von Autorität und Familie: in: Das Argument, Nr. 22, Juli-August 1962. Studie vycházela ze S t u d i e n ü b e r A u t o r i t ä t u n d F a m ilie , dále z Marcuseho E ro s a n d C iv iliz a tio n a z D i a l e k t i k d e r A u fk l ä r u n g . 702 Viz např.: DAMM, Uwe. Die Frau an der Universität, in: tamtéž. Článek v mnohém vycházel a recipoval Habermasovu a Friedeburgovu studii S t u d e n t u n d P o litik (kterou tvrdě napadl Horkheimer). 7°:í FURTH, Herbert, Peter, Emanzipation der Frau in der repressiven Gesellschaft - ein Gespräch mit Herbert Marcuse, in: Das Argument, Nr. 23/Oktober-November 1962. Daný rozhovor nebyl vlivem nepříliš kompetentního redaktora zdařilý, Marcuse nicméně zopakoval své teze o represi a nadrepresi a konstatoval, že byť je ekonomická emancipace ženy pozitivním momentem, k úplné emancipaci nestačí, ta —podle Marcuse —musí zahrnovat celospolečenskou změnu. Dílčí ženská ekonomická emancipace má být jen emancipací do represivní společnosti. Marcuse zde také inzeroval tehdy vznikající knihu O n e D im e n s io n a l M a n , která tak byla v SRN v levicových kruzích představena ještě před prvním anglickojazyčným vydáním (1964). 704 Tamtéž.
216
zakořeňovalo v půdě vznikající něm ecké nové levice (srovnej s recepcem i EC v S u b versive A k tio n , viz níže). K zde popisovaném u číslu ARG byl p řiřa z e n L itera tu rü b ersich t („přehled lite ra tu ry “) k té m a tu em ancipace ženy, kde byla vedle kom pletní psychoanalýzy (Freud, Reich) odkázána zásadní díla KT: M arcuse, A dorna, H o rk h eim era a F rom m a.706 S ystem atická rek o n stru k ce KT a IFS trv a la až do roku 1965, kdy byla hlavní koncentrace listu p řen esen a n a politické u d álosti ve T řetím
světě
(Vietnam , aj.), nicm éně recepce KT — nyní již system aticky zrekonstruované pokračovaly. Po prvotním ak cen tu na M arcuse (1962) byla pozornost zam ěřena na A dorna707 (1963), H o rk h eim era708 (1963), F ro m m a709 (1964) a B enjam ina (1968)710. KT byla odkrývána i po tém atech. ARG vycházel v tem atických číslech, k te rá kopírovala nosné m otivy KT. ARG ta k to — tem aticky — KT nejen 705 DORNER, Klaus, Der Zwang zur Dissoziation von Lust und Leistung, in: tamtéž. EC zde byla samozřejmě na mnoha místech odkazován. 706 Viz tamtéž. Z uvedených děl z okruhu KT a IFS: ADORNO - M in im a M o ra lia a S o zio lo g is c h e E x k u r z e , FROMM - D e r S t a a t a ls E r z ie h e r (text z roku 1930 pro Z e i ts c h r if t f ü r p s y c h o a n a ly tis c h e P ä d a g o g ik ), HORKHEIMER (Hrsg) - S t u d ie n ü b e r A u t o r i t ä t u n d F a m ilie , HORKHEIMER/ADORNO - D i a l e k t ik d e r A u fk l ä r u n g , MARCUSE - E r o s u n d K u ltu r . Z dalších autorů byla uvedenu, jak bylo již uvedeno, kompletní psychoanalytická literatura: FREUD a REICH, ale i C. G. JUNG, jehož dílo ARG taktéž sledoval. 707 Adorna nejvíce sledovalo č. 26/1963, např. ve studii: TOMBERG, Friedrich, Utopie und Negation. Zur Kunsttheorie Th. W. Adornos , in: Das Argument, Nr. 26/Juli 1963. Autor se zde kriticky vyrovnával s Adornem a kompletně jej odkazoval: D i a l e k t i k d e r A u fk l ä r u n g , M in im a M oralia. N o te n z u r L i t e r a t u r II. M e ta p h y s i k d e r E r k e n n tin s th e o r ie . Adornův text byl také v ARG jednou přímo otištěn. O Adornovi se také v ARG rozvinula debata, na základě výše citovaného článku Tomberga, viz: ALTH, Michaela, Erwiderung auf Tombergs Kritik an Adorno, in: Das Argument, Nr. 30/1964. 708 Max Horkheiemer se od Č. 27/1963 (viz výše) ocitl svým esejem pro ZFS D ie J u d e n u n d E u r o p a přímo v identifikačním prohlášení ARG. Dále byl mnohonásobně recipován jako spoluautor DA a SAF, později také poválečného sborníku IFS S o cio lo g ica . Jistá utajovanost předválečného působení IFS v poválečné době, a obtížná dostupnost původního ZFS, vedla zřejmě k opakovaným omylům, kdy např. v číslech ARG 25/63 a 28/64 byl odkazován údajný Horkheimerův esej z ZFS 1936 E g o is m u s u n d F r e ih e its b e w e g u n g . Takovou studii ale Horkheimer v ZFS nikdy nepublikoval. 7°9 Fromm byl „objeven“ zejména jako autor E s c a p e fr o m F r e e d o m a jako autor stěžejní části SAF. Dále byly recenzovány některé jeho nové knihy. „Frommovské“ bylo číslo 29/1964, které otevíralo téma S c h u le u n d E r z ie h u n g . Fromm byl obsáhle odkazován ■EF, SAF, aj • ve studiích: FÜRSTENAU, Peter, Zur Psychoanalyse der Schule als Institution, in: Das Argument, Nr. 29/Mai 1964 a GOTTSCHALCH, Wilfried, Kind und Familie heute: in: tamtéž. Jiná systematická recepce Fromma proběhla v čísle 35/1965: STANDER, Sigrid. Sexual'Analyse einer Familie, in: Das Argument, Nr. 35/Dezember 1965. 710 Walter Benjamin byl objevován zejména otiskováním jeho původních esejů (viz výše hlavní text). Dále byla opakovaně odkazována jeho esej z ZFS 1936 (původně ve francouzštině) D a s K u n s t w e r k i m Z e i ta l t e r s e i n e r te c h n is c h e n R e p r o d u z ie r b a r k e it, později také U r s p r u n g d e s d e u ts c h e n T r a u e r s p ie ls . „Benjaminovské“ bylo číslo 46/1968, kde byl otištěn jeho původní text D ie M o d e m e a dále studie o vydávání Benjaminova díla (což organizoval Adorno): TIEDEMANN, Rolf, Zur Beschlagnahme Walter Benjamins oder wie man mit der Philologie Schlitten fährt, in: Das Argument, Nr. 46/Januar 1968.
217
rekonstruoval, ale i nově rozvíjel a in terp reto v al. K onkrétně se jednalo o té m a ta : E m anzipation der Frau /- ///. („Em ancipace ženy IT II“; č. 22-23/1962 a 24/1963 ), M assenm edien u n d M anipulation P I I („M asm édia a m anipulace P IU “; č. 25 a 27/1963), Problem e der Ä s th e tik P I I („Problémy e stetik y I-II“; č. 26/1963 a 28/1964 ), S ch u le u n d E rzie h u n g P I I („Škola a výchova P I I “; č. 29 a 31/1964 ), F aschism us Theorien P l i l („Teorie fašism u I III“; č. 30/1964 a 32 a 33/1965 ). D ůraz na jednotlivé a u to ry KT ovlivňoval volbu sledovaných té m a t: M arcuse byl recipován přes em ancipaci, Adorno estetik o u a From m v ohledu na výchovu a vzdělávání. KT a IFS pak jako celek p ak p řes otázky m édií a m anipulace nebo teorie fašism u. N adto byly n ěk teré stu d ie z ZFS nebo jiné zajím avé texty a u to rů KT v ARG otiskovány. Jed n alo se zejm éna o znovuobjevování B enjam ina, n a p řík lad přetiskem
jeho
esejů:
E in le itu n g
Jochm annovi“, č. 26/1963 ),
zu
Theorien
C.
G.
Jochm ann
(„Úvod
k C.
G.
des deutschen F aschism us („Teorie
něm eckého fašism u “, č. 30/1964) a D ie M o d e m e („M oderna“, č. 46/1968). Dále byl publikován A dorno: Z u r B e k ä m p fu n g des A n tis e m itis m u s h e u te („K dnešním u boji proti a n tise m itism u “, ě. 29/1964) a M arcuse (mimo rozhovor z roku 1962): Zielen, Form en u n d A u ssic h te n der Stud en ten o p p o sitio n („Cíle, form y a vyhlídky stu d en tsk é
opozice“, č. 45/1967 (jednalo se o zkrácenou verzi M arcusovy
přednášky na FU B erlin v červenci 1967 D as Problem der G ew alt in der Opposition; viz níže). Zájem ARG o KT a předválečný IFS nekončil u dvojné recepce — po autorech a po tém atech
ale průběžně pokračoval objevováním „satelitních
a u to rů “ kritické teorie 30. let: zejm éna F ran ze N eu m an n a a jeho knihy B e h e m o n th 711, dále pak C arla A. W ittfogela712 a okrajově i Leo L öw en th ala713. ARG zazn am en áv al vývoj poválečného IFS, zejm éna nastu p u jící 2. generace IFS: '■’Neumann byl recipován zejména v souvislosti s jeho dílem B e h e m o n t h , opakovaně, nejvíce a systematicky ve studii: GROSSER, Dieter, Die nationalsozialistische Wirtschaft, in: Das Argument, Nr. 32/Januar 1965 (celá tato studie byla postavena na B e h e m o n th ) . V ARG byl Neumann dále obsáhleji recipován např. v č. 28/1964. V č. 47/1968 byla recenzována jeho studie D e m o k r a tis c h e r u n d a u t o r i tä r e r S t a a t s předmluvou Marcuse. 712 Wittfogel byl recipován zejména v podobě dlouhé recenze jeho knihy D ie o r ie n ta lis c h e D e s p o tie vycházející ze studií v ZFS 1938 a 1939. 713 Je zajímavé, že Leo Löwenthal, byť dnes relativně známý představitel kritické teorie, byl v recepcích nové levice spíše přehlížen a stál na samém okraji zájmu. ARG mu věnoval v letech 1959-69 jedinou recepci v podobě recenze výboru jeho esejů v č. 45/1967.
218
system aticky
J ú rg e n a
H a b e rm a se 714
a
velm i
pozorně
i
Ludw iga
von
F ried eb u rg a715, A lfreda S ch m id ta716 a O sk ara N e g ta 717. V
roce 1966 ARG usp o řád al petici proti válce ve V ietnam u. M ezi tra d ičn ím i
stoupenci fronty nalevo od SPD (viz výše) jako H auga, B rentanové nebo E nzensbergera figuroval tak é podpis nové vůdčí osobnosti IFS H a b e rm a se .718 H aberm as se v tom roce ta k é ak tiv n ě zúčastnil kongresu SDS Vietnam —A n a ly se eines E xem p les a vedl zde jeden z odborných p a n e lů (hlavní refe rá t p řed n esl M arcuse; viz níže). Poté vystoupil i na n ásled n ém kongresu SDS v roce 1967 B edingungen
u n d O rganisation des
W iderstandes. Lze ko n stato v at, že po
odchodu H orkheim era z čela IFS a povolání H aberm ase se IFS volně a dočasně — v letech 1966-1967 —začleňoval do fronty nalevo od SPD a nav racel se ke svém u levičáctví 30. let. J a k bylo zm íněno, system atick á recepce KT a IFS jako privilegovaného té m a tu ARG trv a la do konce roku 1965.719 Časově se ta to fáze shodovala s nejsilnější receptivní fází KT v S u b versive A k tio n (viz výše). ARG ale kritickou
714 Habermas a druhá generace kritické teorie byl recipován od samého počátku rekonstruování KT v ARG (rok 1962). Již v čísle 22/1962 byl recenzován S t u d e n t u n d P o li t ik (společně s von Friedeburgem). Viz DAMM, Uwe, Die Frau an der Universität, in: Das Argument, Nr. 22/JuliAugust 1962. Stejně tomu bylo v čísle 25/1963 v recepcích a recenzi S t r u k t u r w a n d e l d e r Ö ffe n tlic h k e it. Poté nastala poměrně dlouhá odmlka až do roku 1966 (viz výše v hlavním textu). Vysloveně „habermasovské“ bylo vydání 42/1967, ve kterém Margherita von Brentanová provedla systematickou recepci Habermase a tzv. P o s itiv is m u s s tr e it. Viz BRENTANOVÁ, Margherita, von, Der Streit um die Theorie der Sozialwissenschaften, in: Das Argument, Nr. 42/1967 . Brentanová odkazovala mimo výše uvedených děl také T h e o rie u n d P ra x is . E r k e n t n i s u n d Interese a některé významnější Habermasovy studie pro K ö l n e r Z e i ts c h r if t f ü r S o z io lo g ie u n d S o z ia lp s y c h o lo g ie , který byl jednou z publikačních platforem poválečného IFS. V letech 1966 a 1967 bylo možné sledovat náznaky zásadnějšího recipování Habermase. které ovšem skončilo studií Brentanové. Jistě se na tom podepsal i střet Habermase se PH: jeho označení aktivismu SDS jako „levicového fašismu“. 715 U Ludwiga von Friedeburga byla pozorně sledována a recenzována jeho tvorba pocházející z IFS. Odkazován ale často nebyl. Recenzovány byly von Friedeburgovy studie S t u d e n t u n d P o litik (spolu s Habermasem) v č. 22/1962, dále D ie U m fr a g e in d e r I n t im s p h ä r e - č. 35/1965 J u g e n d in d e r m o d e r n e n G e s e lls c h a ft — c. 36/1966 - S o z io lo g ie d e s B e t r i e b s k l i m a - č. 40/1966 —a D a s G e s c h ic h ts b ild d e r J u g e n d tamtéž. 716 Alfred Schmidt byl recipován podobně jako Friedeburg. Zejména byla recenzována jeho práce D e r B e g r i f f d e r N a t u r i n d e r L e h r e von M a r x v Č. 25/1963. Tato práce vyvolala zájem i v S u b v e r s i v e A k t i o n (viz výše). D alší recenze byla otištěna v č. 48/1968. 717 Oskar Negt byl více než s ARG spojen s n e u e k r i t i k (viz níže), kde působil jako kmenový autor. V ARG byl recenzován v č. 48/1968 a obsáhleji pak jeho kniha S o z io lo g is c h e P h a n ta s ie u n d e x e m p la r is c h e s L e r n e n v Č. 54/1969. Odkazován nebyl. 718 Viz Das Argument, Nr. 36/Januar 1966. 719 Paralelně s rekonstrukcí KT D a s A r g u m e n t sledoval v letech 1963-65 také vývoj okolo N o ts ta n d g e s e tz e , který většinou komentovali hlavní představitelé SDS v té době, Jürgen Seifert a Reimut Reiche. Viz Das Argument, Nr. 26/1963 a 32/1965.
219
teorii recipoval i nadále, nejm éně do roku 1968. Ale i zde se od roku 1966 s ta la novou d om inantní otázkou kom unistická revoluční praxe a usk u tečn ěn é revoluce. Tom u odpovídaly nové recepce. V létě 1965 bylo otevřeno tém a Problem e der E n tw icklu n g slä n d er I. („Problémy rozvojových zem í I.), k te ré v roce
1966
vystřídalo tém a V ietnam u. Signálem n á stu p u recepce p raktických revolucionářů byl i zvýšený zájem o Reicha, k terý nejen u SA a kom un, ale i v ARG vždy ohlašoval prom ěnu zájm u od teorie k p rak tick é em ancipaci ja k individuální, ta k politicko-společenské.
Symbolické
bylo,
že
Reich
nahrazo v al
recepce
KT
v posledním tem atickém čísle k em ancipaci žen, tedy v tem atice, k terou byla v roce 1962 otevřena dlouhodobá recepce a rek o n stru k ce KT720. O b rat od KT k otázkám revoluční praxe byl dokonán v letech 1966-68, k terým již dom inoval V ietnam a M ao Ce T ung a Che G u e v a ra.721 Tím se otevřel p ro sto r pro recepce m aoism u, k teré v rozličných podobách seh ráv aly klíčovou roli ta k é kom un (zejm éna u K o m m u n e I).
ARG ale i nadále, byť om ezeně, recipoval KT; své
srdeční tém a. V roce 1965 byla o tištěn a obsáhlá recenze One dim en sio n a l M a n 722, v prosincovém
byla
dokončena
rekonstrukce
F rom m a
(viz
výše).
1 ve
vietnam ských číslech byl sledován Marcuse^ zejm éna esejistické výbory nakl. S u h rk a m p zahrnující eseje z ZFS vydané jako K u ltu r u n d G esellschaft I., II. („K ultura
a
společnost
I.,
II.“).723
R ecenzována
byla
ta k é
k n ih a
D ie
G esellschaftslehre des sow jetischen M a rx ism u s („Společenské učení sovětského m arxism u“).724 Stejně byl sledován i A dorno; n ap ř. jeho N oten z u r L ite r a tu r III. („Poznámky k lite ra tu ře III.“)725 a s ta rš í dílo původem z USA The A u th o rith a ria n P ersonality („A utoritářská osobnost“).726 System aticky byl recipován H aberm as.
720 Reichovské a freudovské recepce viz např. HAUG, Wolfgang Fritz, Theorien über Angst, in: Das Argument, Nr. 35/Dezember 1965 a SCHMELDERER, Urschula, Emanzipation der Frauen, in: tamtéž. 721 Viz např. GRIEPENBURG, Rüdiiger, STEINHAUS. Kurt. Zu einigen sozioökonomischen und militärischen Aspekten des Vietnamkonflikts, in: Das Argument, Nr. 36/Januar 1966. Odkazována byly mnohé knihy Mao Ce Tunga, např. D e r K r i e g u n d d ie F r a g e n d e r S t r a t e g i e a Che Guevarův D e r P a r tis a n a n k r ie g . Zajímavé je, že dvojice Mao Ce Tung a Che Guevara vždy byla recipována pospolu: znovu významně např. v č. 42/1967. 722 Viz Das Argument, Nr. 34/Juli 1965. 723 Das Argument, Nr. 36/Januar 1966. 721 Das Argument, Nr. 42/1967. 725 Das Argument, Nr. 37/1966. 726 Das Argument, Nr. 41/Januar 1967. Kniha T h e A u th o r it a r i a n P e r s o n a lity byla vnímána jako jedno z významných Adornových děl (metodologicky a pojmoslovně ale vycházela z činnosti IFS v 30. letech, také z výzkumů Fromma). Tuto knihu ARG recenzoval v č. 32/Januar 1965.
220
Do k u rzu se KT znovu v rá tila až ve vypjaté době po sm rti O hnesorga a na přelom u let 1967-68, kdy byla otištěn a b e rlín sk á p ře d n á šk a M arcuse D as Problém der G ew alt in der O pposition727 a později byl rek o n stru o v á n B enjam in (obojí viz výše). K potlačení kritické teorie docházelo, zřejm ě ta k é pod vlivem s tře tu a u to rů KT s p rotestním h n u tím (viz níže), od roku 1969. Zatím co v letech 1966-68 byly recepce KT om ezeny proto, že hlavní úkol ARG - system aticky rek o n stru o v a t KT - byl splněn a povstala nová té m a ta jako V ietnam a globální levicové nepokoje, od roku 1969 začala být poprvé h led án a n á h ra d a za KT. A utoři I\T již byli recipováni ojediněle. A ltern ativ a za I\T byla nalezena v n á v ra tu k M arxovi (zejm éna
k
m ladém u
M arxovi),
Engelsovi
a
Leninovi728
(a
dokonce
i
ke Stalinovi)729 a dále ve více tradicionalistických socialistech, k te ré do té doby system aticky sledovala n e u e k r itik (viz níže), jako byli P au l M. Schweezy, P a u l A. B a ra n 730 nebo bruselský profesor E rn st M andel. T eoretická a receptivní báze D as A rg u m e n t byla v roce 1969 p ro m ě n ě n a 1kritickou teorii n a h ra d ili M arx, Schweezy a B aran. P ři
porovnání
receptivních
fází
kritick é
teorie
v D as A r g u m e n t a
v S u b versive A k tio n a kom unách lze sledovat shodné m om enty: vrchol recepce a rekonstrukce KT v letech 1962-65, postupné oslabování recepcí I\T (byť v jiné míře) v letech 1966-68731 a ú p adek od roku 1968 a zejm éna od roku 1969, kde se recepce KT v kruzích ARG i kom un blížily nule. ARG v letech
1959-69 nerecipoval pouze
KT a později p ra k tik y
—
psychoanalytické (Reich) nebo kom unistické (Mao Ce Tung, Che G uevara) - a v roce 1969 jen M arxe a tradičncionalistické socialisty (Schweezy, B aran). P ři 727 Spolu s tímto textem byl logicky recipován i výbor všech tří Marcusových přednášek z června 1967 a přepis následné pódiové diskuse. Das Problem der G ew alt in der Opposition byl součástí tohoto výboru, který vycházel jako Das Ende der Utopie. 728 Jejich recepce viz např. TOMBERG, Freidrich, Der Begriff Entfremdung in den „Grundrissen“ von Karl Marx, in: das Argument, Nr. 52/1969. V této studii a v tomto čísle byl odkazován komplexní Marx, méně Engels a Lenin. Silnou recepci Marxe a Lenina obsahovalo také č. 54/1969. 729 Viz Das Argument, Nr. 54/1969. 730 Schweezy a Baran začali být v ARG recipováni s nástupem revolučních praktiků v roce 1966. Jejich recipováni vždy naznačovalo návrat od neomarxismu ks tradičnímu socialismu. Nejvýznamnější recepce Schweezyho a Barana v ARG viz: Das Argument, Nr. 51/Januar 1969, Nr. 52/1969 a Nr. 54/1969. 731 V komunách (zejména Kom m une 1) byla KT v roce 1968 prakticky mrtva, v ARG ale dále recipována. ARG měl v opouštění KT přibližně jednoroční „zpoždění“.
221
chronologicky
řazené
analýze
klíčových
(opakovaně
recipovaných)
jm en
dostávám e tu to pom yslnou jm enou m apu: B e rtra n d R üssel, Lev Trockij, B ertold B recht, A lexander M itscherlich, R alf D ahrendorf, C arl G. Ju n g , E rn st Bloch, György L ukács, S am uel B eckett, Aldous Huxley, O rtega y G asset, A lbert C am us, Je a n -P a u l S a rtre , F ra n z Kafka, E rn st Nolte, H elm ut Schelsky, E rn st J ü n g e r, K arl D ietrich B racher, T alcott P arsons, E rik Erikson, H a n n a h A rendtová, Palm iro Togliatti, F ra n tz Fanon, Nikolaj A. Berdajev, A lexander S. Neil, O ta Sik, Leo Kotier, M aurice M erleau-Ponty, Eugene Ionesko, W olfgang A bendroth, Régis D ebray, Noam Chom sky, Roger G araudy, Ho Či Min. ARG tedy mimo výše rozvedená p rio ritn í té m a ta sledoval a v a n tg a rd n í um ěleckou
scénu,
psychoanalýzu,
pedagogiku,
historii,
sociologii,
filozofii,
ekonomii, politologii a kom unistické a levicové politiky a in te le k tu á ly včetně T řetího světa. Z hlediska receptivní šíře zam ěřené na společenské vědy byl naplněn H augův cíl přib lížit ARG Z e itsc h rift fü r Sozialforschung. M nohá recipovaná jm éna a té m a ta se přím o shodovala, jiné odpovídala typologicky. 6.2.2 K ritická teorie v periodiku n e u e k r itik Typologicky jiné recepce k ritické teorie prováděla n e u e k r itik '■od roku 1960 oficiální periodikum SDS. N k p o zn am en ala skutečnost, že SDS existoval po léta jako odnož SPD a bylo tom u ta k i v prvních letech vydávání n k .132 N k byla více než akadem ický ARG z am ěřen a na stran ick ý socialism us a kom unism us, dějiny socialism u a dělnického h n u tí a na sledování každodenní dom ácí a zah ran ičn í politiky. Byly zde řešeny i organizační záležitosti SDS. To ale neznam ená, že se n k nevěnovala teoretickým d isk u rsů m , naopak se identifikovala jako časopis, který uznává neoddělitelnost teorie a praxe: „Die „neue k r it ik “ w ird das fo rtse tze n (...) theoretische K lä ru n g u n d die B ild u n g pra ktisch -kritisch en B ew u ß tsein s. ‘V3:i
v prvních číslech byl ještě otištěn projev dlouholetého předsedy SDS ve 40. a 50. letech Kurta Schumachera. Viz neue kritik, Nr. 1 a 2/1960. raa Neue kritik, Nr. 1/1960, úvodní list. 732
222
Ve věci recepce KT lze z a zn a m en a t čtyři fáze. D louhou dobu - v letech 1960-65 byla KT recipována je n okrajově. N k b ra la n a vědom í pouze H ab erm ase (a Schm idta)734, k terý s SDS spolupracoval v roce 1959 v rám ci h n u tí K a m p f dem A tom tod, sporadicky byl odkazován A dorno.735 Zcela výjim ečně n k inzerovala dva navazující spolkové sem in áře SDS na tém a M assen m a n ip u la tio n u n d A u fk lä r u n g („M anipulace
m as
a
osvícenství“) a
M assen m a n ip u la tio n
u n d po litisch es
B ew ußtsein („M anipulace m as a politické vědom í“)736, k te ré svým obsahem naznačovaly možný vliv DA. Adorno a H o rk h eim er nicm éně v této souvislosti nebyli odkazováni. N k se až na tu to výjim ku po celé období pohybovala ve světě stranického m arxism u a socialism u konce 19. a počátku 20. století. Z řetelná byla dom inující orientace na M arxe a Engelse, ja k to dokládají nejen početné odkazy a citace, ale tak é n a p řík lad doporučení n k a spolkového předsednictva SDS z prosince 1960 un iv erzitn ím sk u p in ám SDS, aby všechny vypsaly pracovní skupinu E in fü h ru n g in die sozialistische Theorie („Úvod do teorie socialism u“). V n k souběžně vyšel stejnojm enný red ak čn í článek, k terý specifikoval, jací a u to ři by měli podpírat takové E in fü h ru n g jednalo se o M arxe a E ngelse s akcentem na K apitál.131 N k v tom to období (a i později) system aticky rozvíjela celou řad u dalších stranických teo re tik ů L enina a Trockého. Z řad
typu
B ern stein a,
levicových um ělců
K autského, opakovaně
Luxem burgové, B rechta.
Ochota
k neom arxism u v n k končila se jm ény Lukácse, K orsche a Blocha. Ze soudobých socialistických a u to rů byla system aticky sledována tvorba am erických levicových ekonom ů P au la M. Schweezyho (vydavatele socialistického periodika M o n th ly Review), jeho kolegy P a u la A. B a ra n a a polského kom unisty O sk ara Langa. N k byla
úzce
n a v á zá n a
A bendrotha, k terý
na
m arb u rsk éh o
figuroval jako
m arxistického
profesora
spoluvydavatel nk. V přím é
W olfganga vazbě na
A bendrotha ta k byla n k re p re z en ta n te m M arburger Schule („M arburské školy“) 734 V n e u e k r i t i k Nr. 5/1961 byl recenzován S t u d e n t u n d P o litik , v 14/1963 S t r u k t u r w a n d e l d e r Ö ffe n tlic h k e it, později byly sledovány Habermasovy příspěvky v K ö ln e r Z e i t s c h r i f t f ü r S o z io lo g ie u n d S o z ia lp s y c h o lo g ie a v časové shodě s ARG (viz článek Brentanové) P o s itiv is m u s s tr e it. Viz n e u e k r i t i k N r. 21/1964 a 34/1966. Z 2. generace KT bylo také v n k recenzováno dílo Alfreda Schmidta D e r B e g r i f f N a t u r in d e r L e h r e von M a r x , in: n e u e k r i ti k , Nr. 17/1963. Toto Schmidtovo dílo tak rezonovalo ve všech třech teoretických okruzích budoucího S í t v SA, ARG i n k . 735 N e u e k r i ti k , Nr. 16 a 17/1963; N o te n z u r L i t e r a t u r II. 736 N e u e k r i t i k Nr. 3/1960 a 5/1961. Semináře obsahovaly témata jako A u f k l ä r u n g h e u te , T ie fe n p sy c h o lo g ie u n d p o l it i s c h e s B e w u ß ts e in . I n s t r u m e n t e d e r M a s s e n b e e in flu s s u n g , aj. 737 Zur Einführung in die sozialistische Theorie, in: N e u e k r i ti k , Nr. 3/1960.
223
označující právě A ben d ro th a a jeho žáky. O proti kritick é teorii - F ra n k fu rte r Schule - rozvíjel A bendroth více trad ičn í m arxism us a socialism us. Jeho vliv na n k byl silný a s různým i am p litu d a m i trv a l od vzniku n k nejm éně do roku 1967 a i později.738 N k byla v dobově a k tu á ln í otázce revizí m arxism u o p atrn á, ja k dokládá n a p řík lad zpráv a o sta v u SDS ze 17. delegační konference SDS o tištěn á v nk'„ Was aber is t sozialistische
Theorie? I s t sie id en tisch
m it dem
reinen,
unverfälschten M a rx ism u s (...) O der is t sie ein revid ierter M arxism us, u n d wenn, dann welcher/ der B e rn ste in 'sch, K a u tsky'sch e, L en in 'sehe oder der irgendeines M a rx-E xisten zia listen ? “739 N k v této fázi sledovala té m a ta , k te rá sdílela s ARG a K o n k re t (viz výše a níže), jako
kolonialism us
(zejm éna
Alžír),
p ro test
proti
atom ovým
zbraním
(O sterm arsche), nouzové zákony, fašism us Iberského poloostrova, něm ecké univerzity,
nacism us,
a n tise m itism u s,
něm eckou
otázk u
(NDR),
apod.
P rezentovala se i jako součást m ezinárodní levice: sy stem aticky sledovala ideově blízká cizojazyčná periodika, n a p ř. b ritsk ý N e w L e ft Review , Schweezyho M o n th ly R eview a další. V
druhé fázi v letech 1965-66 n e z ů sta la a n i £?£ u š e tře n a frontálních recepcí
kritické teorie a IFS, k teré se nalevo od SPD system aticky rozvíjely na několika platform ách: v D as A rg u m e n t, S u b v e rsiv e A ktio n , v n a k la d a te lstv í S u h rka m p , aj. ARG a
S u h rk a m p v n k
pravidelně
inzerovaly.
E xistovala
zřejm á
v n itřn í
738 Abendroth představoval vskutku zásadní recepci «¿srovnatelnou s elementárním vlivem KT v D a s A r g u m n e t x letech 1962-65. V n k byly otiskovány jeho přednášky, pro n k psal speciální studie, viz např.: n o u e k r i t i k , Nr. 4/1961 (Mai), 5/1961 (Juni), 7/1961 (November), 15/1963, 18/1963, 30/1965, 31/1965, 44/1967, aj. Od čísla 41/1967 působil Abendroth i jako spoluvydavatel n k . Číslo 35/1966 bylo věnováno jeho 60. narozeninám a byla zde uvedena jeho komplexní bibliografie. V /í/cm ěli vliv také mnozí Abendrothovi žáci jako např. Frank Deppe, kterého předsednictvo SDS v roce 1966 vyzvalo, aby sepsal směrnice pro teoretickou práci v SDS (tzv. S c h u J u n g s p r o g r a m m ) . Tyto směrnice byly publikovány v n k , Abendroth v nich byl citován, ale v SDS nakonec nebyly schváleny vlivem sílícího antiautoritativního křídla Dutschka (SA), které se orientovalo více na bakuninovský anarchismus a KT, viz: n e u e k r i ti k , Nr. 38-39/1966. To také znamenalo obrat od zásadní recepce Abendrotha a M a r b u r g e r S c h u le , který vyvrcholil po 21. delegační konferenci SDS, kdy vedení SDS a n k obsadili stoupenci Dutschka. V letech 1967-70 recepce Abendrotha umlkly. 739 LENK, Elisabeth, Die sozialistische Theorie in der Gruppenarbeit des SDS, in: n e u e k r i ti k , Oktober 1962.' speciální číslo k 17. DK SDS.
224
příbuznost těchto tř í okruhů: n e u e k r itik , D as A r g u m e n t a S u h rk a m p .740 Od roku 1965 ta k n a s ta l nový vývoj: n k zakom ponovala m ezi své p řed n í teoretiky H erb erta M arcuse. Recepce KT ale zů stáv aly om ezeny na dvojici M arcuseH aberm as.741 N k nikdy (až na poslední čísla n a přelom u let 1969/70, viz níže) neprovedla sy stem atické recepce kritické teorie jako ARG nebo SA. Zájem o M arcuse v n k vycházel z jeho dvou p řed n ášek , k te ré n k otiskla: n a konferenci n a Korčule v roce 1965742 a na kongresu SDS Vietnam - A n a ly se eines E x a m p le s743 v roce 1966, kam byl M arcuse pozván jako hlav n í host a řečník (viz níže). N k recipovala obě M arcuseho hlavní knihy Eros a n d C ivilization a One D im ensional M an a pojmy a teze, zejm éna L eistu n g sp rin zip .744 Recepce KT v n k ale započaly až v době, kdy KT byla na levicové scéně již z rek o n stru o v án a v ARG a SA
a
naopak byla v těchto kruzích pom alu na ú s tu p u ve prospěch prak tick ý ch kom unistických revolucionářů (Mao Ce Tung, Che G uevara) a p sychoanalytiků (Reich). R eceptivní „opozdilost“ nebo z jiného pohledu sta b ilita byla pro n k velm i typická. Až do svého zán ik u v roce 1970 se n k - i p řes dílčí n á stu p KT a jiných zdrojů (viz níže) - stále znovu vracela k m arx ism u a socialism u 19. a p o čátk u 20. století (viz výše). To se znovu a jasn ě projevilo v nově založeném Verlag N e u e K ritik („N akladatelství nová k ritik a “! 1965), k teré vydávalo tem atické řady A rch iv sozialistischer L ite r a tu r 745 („Archiv socialistické lite ra tu ry “) s au to ry Trockým, B ucharinem a Luxem burgovou, a P roblem e S o zia listisch er P o litik 746 („Problémy socialistické politiky“), k te rá sledovala dějiny dělnického h n u tí, a publikoval zde n a p řík lad m arxisticky spíše tra d ič n í profesor E rn s t M andel. N a 740Kritická teorie se od poloviny 60. let stala natolik zásadním tématem, že ji vydávala i mnohá další nakladatelství jako například L u c h te r h a n d , který německy vydal Marcuseho D ie G e s e lls c h a fts le h r e d e s s o w je tis c h e n M a r x i s m u s a výbor V e r n u n ft u n d R e v o lu tio n , dále také výbor z Leo Löwenthala. Dále je možné poukázat na periodikum A l t e r n a t i v e nebo S z c z e s n y V erlag, které v n k rovněž opakovaně inzerovaly. Nejpozději od roku 1965 nebylo možné se KT na německé teoretické levicové scéně vyhnout. 741 Jen výjimečně byl recipován Horkheimer a málokdy Adorno, a pokud, tak vždy v souvislosti s jejich poválečnými aktivitam i (např. S ociologica). Relativně významněji byl naopak recipován spíše okrajový člen IFS Franz Neumann, jehož knihu B e h e m o n t h odkazoval Abendroth. Viz např.: n e u e k r i ti k , Nr. 31/1965 a 742 MARCUSE, Herbert, Perspektiven des Sozialismus in der industriell entwickleten Gesellschaft, in: n e u e k r i t i k , Nr. 31/1965 a 15/1963. 74:i MARCUSE, Herbert, Vietnam - Anelyse eines Examples, in: n e u e k r i ti k , Nr. 36-37/1966. 744 Marcuse a jeho pojem L e i s t u g s p r i n z ip - v D a s A r g u m e n t a S u b v e r s i v e A k t i o n tak zásadní začal být v n k (pod dohledem Abendrotha) opatrně recipován již dříve, od roku 1964. Viz např. n e u e k r itik , Nr. 25-26/1964. 745 Viz n e u e k r i ti k , Nr. 32/1965 a 36-37/1966. 746 Viz n e u e k r i ti k , Nr. 35/1966 a 40/1967.
225
druhou s tra n u n k pozorně a se sym patiem i sledovala revoltu v USA s centrem v B e rk ele y a p ro testn í h n u tí proti V ietnam u. V le te c h 1965-66 n k p rak tik o v ala dvojnou recepce: ja k KT (M arcuse), ta k spíše trad ičn í m arxism us a socialism us. Ve tře tí fázi ve vypjatých letech 1967-68 (a n k bedlivě sledovala hlavní události od provokací K o m m u n e /, po 2. červen 1967, a te n tá t na D utschka, aj.) se n k stejně jako ARG a revoluční kom uny orientovala na recepce kom unistických revolučních p rak tik ů . T aké v n k
se objevily recepce R eicha.747 P řesto ale n k
v této době jen nově rozvinula hluboce zakořeněný stran ick ý kom unism us a recipovala zejm éna M ao Ce T u n g a 748, Che G u e v a ru 749 a sovětské revolucionáře 20. let L enina750, Trockije751 a S ta lin a 752 a dále jako vždy M arxe, k terý byl zejm éna v le te c h 1968-69 recipován silněji než dříve.753 M imo to n k sledovala reform ní kom unism us v CSSR754 a E rn s ta M andela. Redakční rad a n k odpovídala složení spolkového p řed sed n ictv a SDS (dalším i členy byli A bendroth a bývalý spolkový p řed sed a SDS). N a 21. delegační konferenci
SDS
bylo
zvoleno
a n tia u to rita tiv n í
„D utschkeho“ vedení
SDS.
747 N e u e k r i ti k . Nr. 45/1967. Později byla otištěna recenze hlavního Reichova díla D ie s e x u e lle R e v o lu tio n , in: n e u e k r i ti k , Nr. 48-49/1968. 748 Mao Ce Tung, Čína a kulturní revoluce se dostali do kurzu zejména v roce 1967, tedy v přibližné časové shodě s komunami a D a s A r g u m e n t . V n e u e k r i t i k bylo Číně věnováno č. 49/1967. Dále byla otištěna recenze W o rte d e s V o r s itz e n d e n M ao, in: n e u e k r i t i k , Nr. 41/1967, ve které z pera někdejšího spolkového předsedy SDS Reimuta Reiche zaznělo, že: „ G e n o s se M a o T seT u n g i s t d e r g r ü ß te M a r x i s t - L e n in i s t u n s e r e r Z e it. “. Mao Ce Tung byl významněji recipován i
později (např. č. 44/1967), ale jen v roce 1967. V letech 1968-69 byli recipováni zejména sovětští komunisté 20. let a Marx. 749 Che Guevara zůstal v kurzu od roku 1967 až do zániku n k . Recipován byl jeho P a r tis a n e n k r ie g , in: n e u e kritik, Nr. 38-39/1966. N k otiskla jeho projev B r i e f a n d ie T r ic o n tin e n ta le , in: 42-43/1967. Později byl recipován jeho manifest „ S c h a ffe n w ir z w e i, drei, v ie le V ie tn a m “, in: n e u e k r i ti k , Nr. 54/1969. 760 Lenin byl v n k recipován soustavně, od prvních čísel (např. 5/1961 a 10/1962) až po poslední číslo v roce 1970 (55-56/1970). Vrcholem jeho recepcí byly - stejně jako o Che Guevary - roky 1967-70. Zejména č. 44 a 45/1967 se system aticky věnovala SSSR ve 20. letech a Leninovi. 751 Trockij byl vydáván již v roce 1965 ve V e r la g N e u e K r i t i k v řadě A r c h i v S o z ia lis tis c h e r L ite r a tu r , viz TROTZKI. Leo, Die permanente Revolution. Toto dílo bylo také opakovaně inzerováno v n k , viz např.: n e u e k r i ti k . Nr. 32/1965. Jeho recipováni bylo jinak shodné s Leninovým. Zmínky o Trockým se vyskytovaly již v rané n k (např. č. 18/1963). Do kursu vstoupil -ja k o Lenin - v letech 1967-69, kdy byl recipován opakovaně, viz např.: n e u e k r i ti k . Nr. 45/1967 a 51-52/1969. 752 Stalin byl jako Lenin a Trockij recipován v letech 1967-70. Výrazně se objevoval v „sovětském čísle n k 45/1967 a poté velmi silně v posledním čísle n k 55-56/1970. 753 Marx byl v nelogicky recipován od počátku do konce. Zajímavé je ale výrazné zvýšení jeho recipováni v posledních číslech n k 51-52/1969 a 55-56/1970. V roce 1969 V e r la g N e u e K r i t i k také vydal Marxův Kapitál. 754 N k disponovala dobrým přehledem o ČSSR a vnímala klíčové reformní osobnosti typu Oty Sika nebo Zdeňka Mlynáře (odkazován byl i Radovan Rychta). Viz např.: n e u e k r i t i k , Nr. 48-49 a 50/1968 a 51-52/1969.
226
V redakční rad ě n k ta k zasedl ex~SA R abehl a D utschkův spojenec (a doktorand Adorna) K rahl. Nové vedení SDS a n k bylo teoreticky (RabehPSA) i personálně (Krahl-Adorno) napojeno na kritickou teorii a IFS. T ato zm ěna se ale na podobě n k projevila až s pom ěrně velkým časovým zpožděním v posledních číslech n k v letech 1969-70. Až teh d y —ta k trochu m im o čas a prostor, neboť KT byla v té době v kruzích PH již poh řb en a — byly v n k poprvé provedeny system atické recepce KT, zejm éna H o rk h eim era.755 Ani zde se ale nejednalo o o b rat ke KT. KT zde byla recipována vedle M arxe, Engelse, B ern stein a, K autskeho, L enina a S talin a. N k se v době svého zán ik u nav racela k dvojné recepci (stranický m arx ism u s a socialism us i KT) z let 1965-66. P ři s h rn u tí recepcí KT a IFS v n k vyplývá id e n tita n k a SDS jako socialistického
spolku
teoreticky
zakořeněného
v spíše
tradičním
zejm éna
stranickém m arxism u, k terý se jen om ezeně otevíral revidujícím teoretickým im pulsům . KT byla zakom ponována do receptivního záběru n k až opožděně a v omezené podobě: v roce 1965 s akcentem n a M arcuse a H aberm ase. V letech 1965-66 probíhala dvojitá recepce: trad ičn íh o m arx ism u (viz Verlag N e u e K r itik ) a nových teoretických im p u lsů včetně KT. Od roku 1967 se n k n a v rá tila k M arxovi a k prak tick ý m kom unistickým revolucionářům T řetího světa a k sovětským k o m unistům 20. let. K hlubší recepci KT došlo až na sam ém konci existence n k v letech 1969-70. Také m apa recipovaných a u to rů naznačuje odlišnost n k od ARG a SA: Fidel Castro, E rich Kuby, A lexander M itscherlich, Régis Debray, Ho Či Min, F ra n tz Fanon, Je a n -P a u l S a rtre , H elm ut Schelsky. 6.2.3 K ritická teorie v západoberlínském SDS a n a K ritisch e U niversität Nyní bude n a p řík la d u západoberlínské buňky SDS ověřeno, zda se tam n í recepce kritické teorie typologicky shodovaly s n k. Součástí bude ta k é analýza ohlasu kritické teorie na K ritisch e U niversitä t („Kritické un iv erzitě“; dále KU), kterou západoberlínský SDS provozoval jako a lte rn a tiv u k Freie U niversität. 700 Studie z posledního čísla v roce 1970 přinesla jednu z nejkompletnějších recepcí raného
Horkheimera a jeho esejů v ZFS v celém PH. Recipovány byly všechny jeho zásadní texty z ZFS jako T r a d itio n e lle u n d k r i ti s c h e T h e o rie , D ie J u d e n u n d E u ro p a , M a t e r ia l i s m u s u n d M o r a l a další. Viz CLAUSSEN, Detlef, Zum emanzipativen Gehalt der materialistischen Dialektik in Horkheimers Konzeption der kritischen Theorie, in: n e u e k r i t i k , Nr. 55-56/1970. Horkheimer byl výrazněji recipován také v č. 53/1969.
227
Západoberlínský SDS byl zvolen, neboť fungoval jako m otor SDS a APO. Z jeho lůna vzešly revoluční kom uny a zde proběhla in filtrace S u b versive A k tio n do SDS (D utschke, K um zelm ann, Rabehl). Zde ta k é došlo ke zlomovým událostem PH (Ohnesorg, a te n tá t n a D utschka, aj.). D okum enty západoberlínského SDS doložily receptivní shodu s n k v letech 1960-65. Ani b erlínský SDS nesledoval v této fázi KT (oproti SA a ARG) a byl zam ěřen n a m arxistickou teorii s oporou v M arxovi a v au to rech jako byl Schweezy, B aran, Lange, A bendroth. I zde byla akcentována té m a ta jako neokolonialism us (Alžír), nouzové zákony, V ietnam , nacism us, fašism us, atom a zbrojení, O sternm arsche, něm ecká otázka, rozvojová politika, aj.756 S tejně jako v n k došlo ke zlom u —k zakom ponování KT —v le te c h 196566, ta k é v souvislosti se in filtrací S u b v e rsiv e A k tio n do SDS: D u tsch k a a R abehla. Ti se v berlínském SDS rychle etablovali a již v roce 1966 vedli odborné pracovní skupiny, k te ré KT recipovaly.757 Jin ý m dokladem n á s tu p u KT byl obsáhlý L ite ra tu rliste („seznam
lite ra tu ry “), k terý byl vytvořen pro členy
k u sn ad n ěn í orientace v zásadních té m a te c h .758 Zde byla odkázána v p o d statě kom pletní KT a zakom ponována do dřívějších elem en tárn ích recepcí M arxe, Schweezyho, A bendrotha, L angeho.759 Teoretickou novinkou byla i siln á recepce psychoanalýzy - F re u d a a R eicha -, k te ří zde byli kom plexně odkazováni.760
756 Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand LV, Berlin, 1959-69, SDS, LV, Berlin, 1962-65, SDS, BV IX, Seminare, 1964, SDS. Poznámka: jednotlivé dokumenty ve složkách v APO-Archiv nemají signatury. 757 Viz: Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand FU, SDS, Berlin, 1960-06. Zmínka o Rabehlově a Dutschkově pracovní skupině je v dokumentu berlínského SDS z 29. 4. 1966 o A r b e it s k r e i s e n v LS 1966. AK M a r x is m u s u n d A r b e it e r b e w e g u n g - K r itis c h e T h e o r ie u n d P r a x is vedl Rabehl, AK D ie E n tw i c k l u n g z u r f o r m i e r t e n G e s e lls c h a ft u n d F o r m e n p o l it i s c h e r P r a x is vedl Dutschke. AK berlínského SDS z roku 1966 dokládají teoretický zlom ve smyslu zakomponování KT do dřívějších tradičních marxistických recepcí. Západoberlínský SDS v LS 1966 vypsal celkem šest AK, mimo dva zmíněné se další věnovaly četbě Marxova K a p i tá l u , otázce socialistického hospodářství a univerzitám. 758 L i t a r a t u r l i s t e (LL) byl poměrně profesionálně provedený obsáhlý seznam relevantní literatury pocházející z 2. 2. 1966 (autor SDS Berlin). LL byly tematicky strukturovaně členěny (např. S. Amerika, J. Amerika, Čína, SSSR, Evropa, politické teorie, politické utopie, hospodářství, automatizace, politika a umění, věda a technika, přírodní vědy, aj.) a celkově obsahovaly přes 300 položek. Viz: Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen. Bestand FU, SDS, Berlin, 1960-66, Dokument západoberlínského SDS z 2. 2. 1966. 759 Tamtéž. Z pramenů KT byl odkazován: Marcuseho EC (jako T r i e b s t i u k t u r u n d G e s e lls c h a ft; druhé německé vydání EC v nakl. S u h r k a m p , DA, Adornova T h e A u th o r it a r i a n P e r s o n a lity , Horkheimerov}' přednášky E c lip s e o f R e a s o n , Pollockova práce A u to m a ti o n , i hlavní do té doby publikovaná díla 2. generace KT: Friedeburga a Habermase (např. S o zio lo g ie d e s B e t r i e b s k l i m a
228
Recepce KT v západoberlínském SDS trv a la o necelý rok dále než v nk, do poloviny 1968.
Souviselo to se specifikam i Z ápadního Berlína^ a) p ři berlínské
FU vycházel ARG (viz níže), k te rý byl tv aro v án KT, b) v B erlíně byla v létě 1967 založena K ritisch e U nivesitát, k te rá v znikala i pod vlivem osobních k o n ta k tů s tvůrci KT, zejm éna s M arcusem (který zde v červenci 1967 p řed n esl sérii před n ášek ).761 KU byla realizována v zim ním a letním se m e stru 1967-68, ale konzervovala v sobě receptivní sta v doby svého vzniku^ léta 1967. N icm éně přechod k recepcím praktických kom unistických revolucionářů, od roku 1967 typický pro nk, ARG i kom uny, n a s ta l od poloviny roku 1967 i v B erlíně.762 Jeho předzvěstí byla k ritik a A dorna z července 1967.763 Také západoberlínský SDS v této době přecházel k ak cen tu revolučních p ra k tik ů . Od n k se lišil tím , že se dom inantně
orientoval
na
Spartakovce
Rosu
Luxem burgovou
a
K arla
L iebknechta.764 Ale i zde vystupovaly do popředí h lav n í revoluční ikony - Che G uevara765 a M ao Ce T ung —a i pro SDS typická záliba v sovětském kom unism u
nebo S t r u k t u r w a n d e l d e r Ö ffe n tlic h k e it) . Mimo tradiční marxistické recepce již LL předvídal budoucí vývoj k recepci praktických revolucionářů: doporučováni byli opakovaně Guevara, Lenin, Trockij. 760 Tamtéž. 761 Západoberlínský SDS a AStA FU vydaly několik FB inzerujících a doporučujících Marcuseho přednášky na FU v červenci 1967. Viz např.: tamtéž, Bestand: LV, Berlin, 1967, SDS. Dokument AStA z 10. 7. 1967: rozpis program Marcuseho přednášek na FU nebo obdobný dokument AStASD S z 12. 7. 1967. 762 Viz tamtéž, složky: SDS, Berlin. 1960-66, LV, Berlin, 1965-67, SDS, LV. Berlin, 1967, SDS, LV Berlin, Rundschreiben, 1965. Z mnoha dokumentů lze vyzdvihnout např. oběžník berlínského SDS ze srpna 1967 k novým A r b e itk r e is e . Vedle sebe stály dva AK: M a r x i s m u s u n d K u n s t, který zásadně recipoval KT a v doporučeném seznamu literatury byl Adorno (P rism e n ), Marcuse (EC) a Benjamin (D a s K u n s t w e r k ) a D r it t e W e lt u n d M e tr o p o le n doporučující Guevaru, Mao Ce Tunga a tradicionalistické marxisty Schweezyho a Barana. Viz tamtéž, Bestand: LV Berlin, Rundschreiben, 1965, SDS. Dokument SDS ze 17. 8 . 1967. 76:1 Tamtéž, Bestand: LV, Berlin, 1965-67, SDS, Dokument SDS datován červenec 1967. Jednalo se o identickou kritiku Adorna jako v K il (viz výše). Proti Adornovi SDS vydala speciální FB kritizující jeho chování —nedostatečnou podporu PH - v době června a července 1967, zejména mlčení k případu Teufel. Gró kritiky SDS na Adorna vystihují věty: „ H e rr P ro f. A d o r n o i s t j e d e r z e i t b e re it, d e r G e s e lls c h a ft d e r B u n d e s r e p u b li k e in e n l a t e n t e n H a n g z u r U n m e n s c h lic h k e it zu b e ze u g e n , k o n fr o n ti e r t m i t d e r U n m e n s c h lic h k e it (...) l e h n t e r e s ab, s ic h z u ä u s s e r n . “Viz
tamtéž. 76,1 Luxemburgová a Liebknecht byli nejen opakovaně citováni (hl. Rosa Luxemburgová), ale také často vyobrazováni. Viz např. tamtéž, Bestand: LV, Berlin, 1965-67, SDS. 765 Významně sledovaná byla zejména smrt Che Guevary v říjnu 1967. SDS kondolovala Castrovi a konstatovala, že: “D e r A r t z D r. E r n e s t o C h e G u e v a r a v e r w a n d le te s ic h in e in e m M y th o s .“. Viz tamtéž, Bestand: LV Berlin, 1965-67, SDS a LV, Berlin, 1967, SDS (časopis LOG, kondolence Castrovi).
229
20. let (viz n ap ř. velká konference k VŘSR).766 Tato receptivní re-orientace vytrvala až do konce pro testn íh o h n u tí.767 Recepce k ritické teorie v západoberlínském SDS ta k až na vysvětlitelné výjimky nevybočovaly z uvedených fází v n e u e k r itik . V letech 1960-65 nebyla KT recipována. K jejím u zakom ponování došlo v letech
1965-66. Tato fáze zde
vytrvala déle až do letního sem estru 1968, což bylo dáno specifiky Z ápadního Berlína, zejm éna K ritisch e U niversität. I v B erlíně ale p řestá v ala b ýt KT recipována od poloviny 1968 až do zániku PH (1969/70). I zde n a h ra z e n a praktickým i kom unistickým i revolucionáři, zejm éna Spartakovci, ale i Che G uevarou a M ao Ce Tungem . N yní bude přiblížen hlavní počin západoberlínského
SDS: K ritisch e
U niversität (viz kap ito la 5.4.3). Zde vytrvaly recepce k ritické teorie nejdéle, což bylo dáno setrv ačn o stí výukového plánu, k terý byl se sta v e n v létě 1967: v době relativně stále silné recepce KT a pod vlivem M arcusových p řednášek. P řesto ale lze i na tom to tělese doložit tre n d od ak centu neom arxistických teorií v čele s KT ke kom unistické revoluční p rax i m ezi léty 1967 a 1968. V
zim ním se m e stru 1967 vypsala KU 33 k u rsů . D eset z nich ta k či onak
recipovalo KT.768 D alší sledovaly otázky vzdělání, T řetího světa a rozvojové politiky (např. V ietnam u), psychoanalýzu, m edicínu, ekonom ii, právo, um ění a teologii. Je d en kurz se věnoval m etodám nen ásiln ý ch přím ých subverzivních akcí. Z KT byl jednoznačně
nejvíce recipován M arcuse
a jeho
E ros a n d
CiviJization. Jak o jediné osobnosti byl M arcusovi věnován celý dv o u sem estráln í kurz H erbert M arcuse•' „D er eindim ensionale M e n sc h “ u n d die
Theologie
(„Herbert M arcuse: „Jendorozm ěrný člověk“ a teologie“).769 V tom to k u rzu byl nejprve analyzován One D im en sio n a l M an (ZS) a poté Eros a n d C ivilization (LS): 768 Tamtéž, LV, Berlin, 1967, SDS. Pozvánka na konferenci a diskusi 6 . 11. 1967. Konference měla podnázev E in e k r i ti s c h e W ü r d ig u n g („kritické oceněni“). 767 Viz tamtéž, Bestand: LV, Berlin, 1965 67, SDS, LV. Berlin. 1967, SDS, SDS - Berlin, 19681973, SDS, Gruppen, 1968-69, SDS. ~m Jednalo se o kurzy: A r b e i t s k r e i s S p r in g e r -T r ib u n a l. P o litis c h e S p r a c h e u n d g e s e lls c h a ftlic h fa lsc h e s B e w u ß ts e in . S e x u a l i t ä t u n d H e r r s c h a ft. S e x u a l i t ä t u n d B e w u ß ts e in s in d u s tr ie , H e r r s c h ft s s tr u k t u r d e r S c h u le , K o n k r e te D ia le k tik , V e r s c h ü tte lte A u fk l ä r u n g , H e r b e r t M a r c u s e '• „Der e in d im e n s io n a le M e n s c h “ u n d d ie T h eo lo g ie, S e x u a le r z ie h u n g , P o litis c h e P sy c h o lo g ie . WizFreie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO u n d soziale Bewegungen, brožura K r itis c h e U n iv e r s itä t d e r S tu d e n te n , a r b e i te r & s c h ü l e r (nezařazeno v ž á d n é složce).
;6í*Tamtéž, str. 72. Kurz mimo Marcuse odkazoval i na teologii v souvislosti s tehdy aktuálním dialogem mezi marxismem a křesťanstvím.
230
jednalo se o system atické stu d iu m M arcuse. V jiné p řed n ášce P olitische Sprache u n d gesellschaftlich falsches B ew u ß tsein („Politický jazyk a společensky chybné vědom i“)770 byla s oporou v k ritické teorii - v M arcusově EC, Adornově The A u th o rita ria n P erso n a lity771
a From m ově sociální psychologii — analyzována
m an ip u lativ n o st m édií a pro g ram ů politických stra n . O EC byla opřena i p ře n á šk a S e x u a le rzie h u n g („Sexuální výchova“)772. Sylaby LS 1967 neuváděly doporučenou lite ra tu ru , nabízely pouze anotace. O nepřím ém vlivu KT ale napovídalo, že v seznam u p ře d n á še k byla inzerována k n ih a M arcusových berlínských p řed n ášek D as E nde d er Utopie a kritickou teorií ovlivňovaný ARG. V
letním sem estru 1968 KU nabízela 31 kurzů, 15 bylo nových, zbylé
navazovaly, což byl důvod prodloužené recepce KT v B erlíně. Nové kurzy potvrzovaly tre n d od neom arxistických teorií k revoluční praxi: v nových kurzech byla
akcentována
té m a ta
moci
a
m ocenského
s tř e tu 773 nebo
p rak tick á
a n tia u to rita tiv n í výchova774, což ovšem um ožnilo nový typ recepcí KT (např. From a, viz níže K o m m u n e 2). Sylaby k p řed n á šk á m často odkazovaly Das A rg u m e n t včetně čísel, k te rá rek o n stru o v ala KT (viz výše).775 Dále pokračovalo zaujetí M arcusovým Eros a n d C ivilization, k terý byl uveden jako výchozí p ram e n - spolu s Freudem a Reichem - pro kurzy S e x u a litä t u n d H e rrsch a ft („Sexualita a nad v lád a“) a v přednášce o M arcusovi a teologii. O krajově byl odkazován H aberm as.776 Jin ý m
dokladem
přechodu
do p rak tick é
fáze revoluce
byly
7711 Tamtéž, str. 53-55.
771 Kniha The Authoritarian P ersonality metodologicky a pojmoslovím rozvíjela empirickou práci IFS ve 30. letech, viz kapitola 3. 772 Tamtéž, str. 74. Tématem sexuality se s pomocí psychoanalýzy - Freuda, a Reicha - a také Marcuseho EC zabývalo několik přednášek, např. S exu alität und Herrschaft. S exu alität und Bewußtseinsindustrie, Sexualerziehung. Viz tamtéž, str. 55'56 a 74. 773 Kurzy Probleme der R üstung und Abrüstung, Arbeiterbew egung und Partei, G ew alt und Bewußtseinveränderung, M achtkonzentration und Eigentumsfrage. Viz tamtéž, brožura: Kritische Universität. Som m er 68 (nezařazeno v žádné složce), str. 69-70 a 118-120. 774 Kurzy A ntiautoritäre Erziehung, Möglichkeiten einer dem okratischen Schule. Zur Problem atik kom pensatorischer Erziehung, in : tamtéž, str. 77 a 85-86. 7Kurz Sexualität und H errschaft odkazoval tematická čísla ARG Em anzipation der Frau I. a II. (č. 22 a 23/1962), ve kterých byla započata systematická recepce KT a rozhovor s Marcusem (viz výše). Přednáška Politologiestudium für L ehrer odkazovala tematické číslo ARG Erziehung und Schule III (č. 43/1967) a Kafka-Sem inar odkazoval všechna tematická čísla ARG k teoriím fašismu (č. 30/1964, 32 a 33/1965 a 38/1966). ve kterých rovněž probíhala rekonstrukce KT. Viz tamtéž, str. 83, 97 a 106. 776 Např. S tudent und Politik pro přednášku Politologiestudium für Lehrer. Tamtéž, str. 97.
231
receptivní zdroje v nových p řed n ášk ách , kde již dom inovali Lenin, L uxem burgová nebo D ebray.777 Mimo uvedená jm é n a byl silně recipován A lexander M itscherlich778, opakovaně se vracela jm én a B ertolda B rechta, W olfganga F. H auga, E rn s ta Blocha, W olfganga A bendrotha, Jo h a n n ese Agnoli779, F ran ze Kafky, E rik a E riksona nebo M aurice M erlau-Pontyho. Na rozdíl od S u b v e rsiv e A k tio n a ARG nebyla k ritic k á teorie n a KU i'ecipována kom plexně. P řevládala je d n o stra n n á orientace na M arcuseho, ovšem názvy a podnázvy n ěk terý ch p řed n á še k jako V ersch ü ttete A u fk lä r u n g („otřesené osvícenství“), („konkrétní
K u ltu rin d u strie d iale k tik a “)
nebo
(„kulturní
p rů m y sl“),
A n tia u to ritä re
K o n krete
E rzie h u n g
D ia le k tik
(„a n tia u to rita tiv n í
výchova“) naznačovaly neodkázané inspirace celou šíří KT. T uto hypotézu podporovalo časté odkazování ARG, tem atických čísel, ve kterých byla KT rek o n stru o v án a jako celek. KU do značné m íry potvrzovala tre n d PH , k terý se ubíral od neom arxistické teorie v čele s KT k p rak tick é revoluci. A nalýza K ritische U niversitä t dále potvrdila význam periodika D as A r g u m e n t pro protestní levicové h n u tí.
6.2.4 K ritická teorie u R udiho D utschka D utschke je považován za lead era něm eckého pro testn íh o h n u tí. Od roku 1965 figuroval v politickém vedení SDS. N a 17. delegační konferenci DK SDS 1967 byl hlavním protagonistou o b ratu SDS od stran ick éh o spíše tradičního m arxism u k neom arxism u, tehdy označovaného jako nedogm atický m arxism us. Mimo to se sta l m ediální hvězdou a účastn ík em význam ných in te le k tu á ln ích debat. Jak o jediný z SDS byl zařazen do řady rozhovorů D er Sp ieg el o proto777 Zejména kurzy A rbeiterbew egung und P artei (Lenin, Luxemburgová) a G ew alt und
Bewußtseinsveränderung (Debray). Viz tamtéž, str. 70 a 119. Régis Debray byl francouzský komunista a intelektuál, který se zúčastnil Che Guevarových revolučních bojů v Bolívii, při kterých Guevara zemřel. 778 Jedna z dvousemestrálních přednášek se jmenovala shodně se známým Mitscherlichovým dílem M e d izin o h n e M e n s c h lic h k e it o nacistické medicíně. V LS 1968 (např. v marcusovské přednášce) bylo odkazovány tedy nově vydané hlavní dílo Mitscherlicha D ie U n fä h ig keit zu trauern. Viz tamtéž, in: K r itis c h e U n iversitä t d e r S tu d e n te n , a rb e ite r & schiiler, str. 57 a K ritisch e U niversität. S o m m e r 68, str. 87-88 a 115. 779Agnoli byl politolog a člen SDS o generaci až dvě starší než radikální jádro komun a SDS (ročník 1925). Pohyboval se v kruzích Marburské školy prof. Abendrotha. V SDS byl výjimečný v tom, že měl za sebou nacistickou minulost, se kterou se kriticky vyrovnával.
232
revoluční situ aci a ocitl se ta k po boku M arcuse, S a rtra a Lukácse, k te ří byli redakcí ta k té ž osloveni. R ada těchto rozhovorů vyšla i knižně.780 R ekonstrukci
teoretického
m yšlení
D u tsch k a
lze
provést
s pomocí
publikace G eschichte i s t m achbar („Pišme dějiny“)781, k te rá obsahuje všechny jeho
po d statn é
texty.
Zde
bude
zam ěřen a
pozornost
na
an alýzu
čtyř
signifikantních dokum etů: l) E in e revolutionsreife W irklichkeit fä llt n ic h t vom H im m el
(„Revoluční sk u tečnost n ep ad á z n eb e“! z roku 1964 pro S u b versive
A ktio n publikovaný v časopise Anschlag). 2)
G enehm igte D em onstrationen
m üssen in die Illeg a litä t ü b e rfü h rt werden („Povolené dem onstrace m usí být převedeny do ilegality“; z roku 1965 p saný též pro SA a otištěný v Anschlag). 3) A usgew ählte u n d k o m m e n tie rte B ibliographie des revolutionären S o zia lism u s von K. M arx bis in die G egenw art („V ybraná a kom entovaná bibliografie revolučního socialism u od K. M arxe po so u časn o st“; z roku 1966 psaný pro in te rn í potřeby SDS; bývá uváděn jako jed en z nejvýznam nějších teoretických tex tů protestního h n u tí jako celku).782 4) D as Sich-V erw eigern erfordert GuerillaM en ta litä t
(„Sebezapírání
vyžaduje
guerillovou
m e n ta litu “!
dokum ent
vypracovaný společně s K rahlem před n esen ý na 22. delegační konferenci SDS v říjnu 1967). N a závěr bude k rátc e rozvedena D utschkeho ex-post recepce protestního h n u tí v rám ci korespondence s M arcusem (1969-1979) a v něk terý ch m ediálních vystoupeních v 70. letech. V
dokum entu E ine revolutionsreife W irklich keit fä llt n ic h t vom H im m e l
(1964)783 se tehdy čtyřiadvacetiletý D utschke prezentoval jako relativ n ě sečtělý m arxista
disponující uceleným i m arxistickým i
názory, k teré
sm ěřovaly k
uskutečnění revoluce: „ (...) daß der revolutionäre G edanke, die revolutionäre Theorie, „ n u r“ noch der A usdruck der B ew u ß tw e rd u n g u n d B e w u ß tm a c h u n g der gesellschaftlichen 78° WOLFF, Georg (Hg.), Wir leben in der Weltrevolution. Gespräche mit Sozialisten, List Verlag München mit Genehmigung der Spiegel-Verlag, München, 1971. DUTSCHKE, RUDI, Geschichte ist machbar. Texte über das herrschende Falsche und die Radikalität des Friedens, Verlag Klaus Wagenbach. Berlin. 1980. Kniha vyšla v reakci na Dutschovo úmrtí v roce 1979. nl V encyklopedii roku 1968 nakladatelství Suhrkamp, která obsahuje výběr teoretických textů fundujících německý rok 1 9 6 8 (Adorno, Reich, Horkheimer, Marcuse, Habermas, Bloch, aj.), je tento text také otištěn. Viz Suhrkamp (Hg.), 1968. Eine Encyklopedie, 2004. 710 Tamtéž, str. 20-26.
233
W irklichkeit i s t
Solch eine revolutionsreife W irklichkeit fä llt n a türlich n ic h t
vom H im m el C..)“784 Zde se projevila základní id e n tita D utschkeho - id e n tita revolucionáře. T eoreticky se opíral o M arxe, kteréh o doplňoval odkazy sovětských k o m u n istů (B ucharina a Trockého) a n ěk terý m i neom arxisty (Adornem, H orkheim erem , H aberm asem , Lukácsem ). Vlivem s tá tn í sociální politiky mělo dojít ke zm ěně u p ro letariátu : „In den h o ch en tw ickelten In d u strieg esellsch a ften des W estens erfä h rt sich das p o tentielle P roletariat k a u m noch als O bjekt im a lten S in n e.“185 Úkolem av an tg ard y ale i přesto zůstávalo vyburcovat potenciálně rad ik á ln í m asy pro letářů
a s jejich pomocí u sk u te č n it m arxistickou
em ancipační revoluci.
Z hlediska recepce KT byl D utschke zde střídm ý. Dovolával se F ra n k fu rtsk é školy a odkazoval H aberm ase, k te ré označoval za „k u ltu rn í k ritik y “ a plodné intelektuály, jejichž teorie lze využívat. Zároveň je ale již tehdy kritizoval za nesloulad mezi ra d ik á ln í teorií a přizpůsobivou praxí: „ Wir fragen uns allerdings, wie es m öglich ist, daß bei diesen hervorragenden D enkern die in der gegenw ärtigen bundesrepublikanischen W irklichkeit völlig unverständliche T ren n u n g von D en ken u n d Sein, von Theorie u n d Praxis, w eiterhin durchgehalten w erden ka n n ? !“.786 D utschke se prpjevoval jevil m arxistický revolucionář. K ritickou teorii (zde Adorna, H orkheim era a H aberm ase) vním al jako jed n u z více z m arxism u odvozených teorií, k te ré je vhodné studovat. V dobovém N ěm ecku, společně s Blochem, jedinou. Z hlediska
recepce
KT
teorie
byl přelom ový
dokum ent
G enehm igte
D em onstrationen m ü sse n in die Illeg a litä t ü b erfü h rt werden (196 5)787. D utschke se
v mezidobí
od
n a p sá n í
předchozího
tex tu
seznám il
s
Z e itsc h rift fü r
Sozialforschung. Pracoval zejm éna s posledním číslem ZFS (1940-41). O proti předchozím u dokum entu dospěl k novém u názoru, a to, že je n u tn é p řezk o u m at a 7MTamtéž, str. 21-22. 785 Tamtéž, str. 22.
ni' Tamtéž. 7S7 Tamtéž, str. 27-38.
234
přeform ulovat
původní
m arxistické
kategorie,
neboť
neodpovídají
realitě.
Iniciačním bodem tohoto o b ratu pro něho byla M arcusova esej z ZFS Sonie Social Im plications o f M odern Technology („N ěkteré dopady m oderní technologie“).788 „Es g ilt n u n m it der M arxschen M ethode zu überprüfen, ob die M arxchen K ategorien (...) noch im m e r die bestim m en d en (...)F aktoren (...) sind. “7d9 D utschke se dále zřejm ě seznám il s Pollockovým tex tem
S ta te C apitalism
z tohoto čísla ZFS, 790 neboť rozvinul teorii o zm ěněném m onopolním k ap italism u , který
měl postupovat ru k u
v ruce se s tá tn í
mocí.791 Dále zahájil novou
arg u m en taci o potlačení subjektivní sp ontánnosti, o prom ěně člověka ve stroj a o m an ipulativním c h a ra k te ru kap italism u , k te rá velm i připom ínala From m ův Escape from Freedom (1941), k terý byl v daném čísle ZFS recenzován1 „(...) besser vielleicht als O bjekt-P ersonalität z u bezeichen, die durch p re m a n e n te B eherrschung u n d V ersagung alle in d ivid u elle S p o n ta n e itä t der M aschine, der sie sich u nterw erfen m uss, ü b erträ g t.792 Na jiném m ístě obsáhle citoval z M arcusova S o m e Social Im plications o f M o d em Technology, kde ten to operoval From m ovým pojmem a u to m a t konform ity„Die „M echanism en der K o n fo rm itä t“gehen von d er technologischen z u r sozialen O rdnung über: sie beherrschen die L e itu n g n ic h t n u r in den F abriken u n d Läden, sondern auch in den Büros, Schulen u n d schließlich im Bereich der E rh o lu n g u n d der U nterhaltung. “ 793 Další půl stra n y věnoval citaci M arcusovy teze o neprivilegovaných m inoritách jako o nové potenciálně revoluční síle1
lu MARCUSE, Herbert. Some Social Implications of Modern Technology, in: Zeitschrift für Sozialforschung, Volume IX, 1940/41. lm DUTSCHKE, Rudi, c. d„ str. 28. 71,11 POLLOCK, Friedrich, State Capitalismus, in: Zeitschrift für Sozialforschung, Volume IX, 1940/41. 71,1 DUTSCHKE, Rudi, c. d„ str. 30. 792 DUTSCHKE, Rudi, c. d„ str. 31. 7WMARCUSE, Herbert, Some Social Implications of Modern Technology, citováno z: DUTSCHKE, Rudi, c. d., str. 31-32.
235
„Außerhalb u n d in n erh a lb dieses P lu ra lism u s u n d dieser D em okratie (der sich bildenden „ eindim ensionalen“ G esellschaft, R. D.) leben g a n ze Schichten, die n ich t eingeordnet s in d u n d vielleicht auch n ic h t eingeordnet werden können, näm lich rassische u n d nationale M inderheiten, d auernd A rbeitlose u n d A rm e. Sie stellen die lebendige N egation des S y s te m s dar t..)(H . M arcuse)“794 Spolu s M arcusem horoval pro revoluční raclikalizaci neem ancipovaných m inorit v in d u striá ln ím světě a současně potlačovaných m as v nerozvinutých stá te ch T řetího světa. P řija l M arcusovu tezi, že novou hybnou silou revoluce jsou neem ancipované m inority (oproti p ro le tariá tu , k terý byl revoluční v 19. století). A z M arcuse si osvojil ještě další předpoklad, že technologický pokrok vede k autom atizaci práce: „Die
G rundlage fü r
m einen
Vorschlag is t
in
diesem
D isku ssio n sb eitra g
vorgenom m ene A n a ly se der E n tw ick lu n g ste n d e n zen der hochindustrialisierten Gesellschaft. I s t diese „ B asis“ richtig, so haben wir n u n vom ökonom ischen E ndziel h e r (V ollautom atisierung) unsere S tra te g ie k o n k re t zu e n tw ickeln . 1,795 Na základě tak to redefinovaného (neo)m arxism u - mimo M arcuse čerpal tak é z Blocha a Che G uevary -
začal D utschke diktovat, ja k bude v praxi vypadat
novodobá kom unistická revoluční ta k tik a . N ejprve vysvětlil, čeho se vyvarovat: l) víry v p ro le ta riá t (nikdy jej ale docela nezavrhl); 2) spolupráce s odbory; 3) nabádal dokonce k obezřetnosti vůči SDS (jejímž členem již byl); SDS nejprve vním al
jen
jako
vhodnou
platform u
k navázání
m ezinárodních
k o n ta k tů
s revolučním i silam i: 4) spolupráce s levicovými, ale nerevolučním i uskupením i; 5)
účasti
na
legálních
dem onstracích:
ty
m ěly
být
převedeny
v ilegální
subverzivní akce.796 Poté přednesl, co je naopak tře b a dělat. Revoluční síly měly usilovně pracovat ve prospěch dokončení procesu autom atizace práce, k te rá m ěla p řin á še t
em ancipaci
neprivilegovaným i
od
výrobních
m enšinam i
vztah ů .
v rozvinutých
Dále
m ěly
prům yslových
agitovat zem ích
mezi a
v
nerozvinutých stá te c h T řetího světa. Revoluční proces m ěl být m ezinárodně 794 MARCUSE, Herbert, Some Social Implications of Modern Technology, Zeitschrift für
Sozialforschung Vol. IX ./19401941, citováno z- DUTSCHKE, Rudi, c. d. str. 33. 795 DUTSCHKE, Rudi, c. d. str. 36. 796 Tamtéž, str. 37-38.
236
řízený: revoluční výbuch
v centrech
k a p ita lism u
a
proběhnout v jeden jediný m om ent. P ředpokládal, že v
ve T řetím
světě
m ěl
horizontu deseti až
p a tn á c ti let bude politická situace zralá pro globální levicovou revoluci. Ta m ěla p řin é st svobodu a em ancipaci každého individua. Jednotlivec m ěl být s pomocí autom atizované práce zbaven břím ě biologické podm íněnosti. M ěl se zrodit svět svobodného tvořivého plně em ancipovaného člověka. Technologický pokrok m ěl být využit h u m án n ím způsobem : pro blaho všech.797 D utschkeho neom arxism us byl zřetelně ovlivněn M arcusem a ta k é jeho „finální vize“ připom ínala M arcuseho model orfického sv ěta přek o n an é A n a n k e a zároveň From m ův m odel svobodného spo n tán n íh o a tvořivého su b jek tu ve společnosti
plánovaného
hospodářství.
D utschke
plně
adaptoval
kriticko-
teoretickou revizi M arxe a na základě kritick é teorie provedl revizi revoluční praxe (kterou se pokusil aplikovat o několik let později v rám ci rozvinutého p rotestního levicového h n u tí šedesátých let). D utschke ale n eznal M arcuse a KT kom pletně.
N eznal
p a trn ě
M arcusovo
stěžejní
teoretické
dílo
E ros
and
C ivilization, neboť jej nikde necitoval a opomíjel M arcusův zde rozvedený psychoanalytický pilíř. M arcuse a KT ale neohýbal (srovnej s K rahlem , viz níže). S texty, k teré využíval, n a k lá d a l korektně. Tlum očil M arcusovy m yšlenky a využíval je pro koncept nové revoluční praxe. Chronologicky
další
dokum ent
A u sg e w ä h lte
und
k o m m e n tie rte
Bibliographie des revolutionären S o zia lism u s von K. M a rx bis in die G egenw art (1966)798 vycházel z D utschkova výše n a stín ě n éh o neom arxistického o b ratu a je n u tn é jej číst jako text politický. D utschke jím chtěl oslabit tra d ičn í m arxistické křídlo v SDS. Text byl tak tick y intelig en tn ě postaven. N ejprve doložil dobrou znalost M arxe (citacem i jeho zásadních knih), ale h n ed poté rozvedl tezi o „kom unistickém p lu ra lism u “ (M arx nebyl jediným kom unistickým teo retik em 19. století) a s její pomocí se pokusil sv rh n o u t „kult M arxe“ v SDS. Zkritizoval za sta ra lo st některých M arxových kategorií. V ýchodiskem pro novou levicovou
797 Viz tamtéž. 798 DUTSCHKE, Rudi, Ausgewählte und kommentierte Bibliographie des revolutionären
Sozialismus von K. Marx bis in die Gegenwart, in: Suhrkamp Verlag (Hg.), 1968. Eine Enzyklopädie, 2004, str. 27-49. Pozn.: z důvodu krácení textu v Geschichte is t m achbar (1980) zde byla použita publikace tohoto Dutschkeho textu v encyklopedii Suhrkamp, kde vyšel v původní nekrácené podobě.
237
teorii m ěla být v prvé řad ě kritické teorie. S pomocí neom arxisty z 20. let K arla Korsche tvrdil, že M arxova teze o dvou e ta p á c h revolučního procesu negativně ovlivnila revoluční praxi v Sovětském svazu, Číně a na Kubě. M arx m ěl přecen it p rvní revoluční fázi (dobytí kapitalistick éh o stá tu ) a podcenit d ru h o u revoluční fázi em ancipace ve společnosti: vytvoření svobodné beztříd n í společnosti. Tím mělo dojít k deform acím kom unism u a k „zam rzn u tí“ kom unistických revolucí v první
etapě.
V rcholem
takových
deform ací
byl
stalin ism u s.
Po
tom to
„nabourání“ M arxe dále rozvedl tezi, že kom unistické h n u tí neform uloval jen M arx a Engels, ale tak é B akunin, K ropotkin, P roudhon nebo B lanqui. T ak se v rám ci široce pojaté recepce kom unistického h n u tí odklonil od „M arxova m arx ism u “ a
n aopak
přiklonil
k ru sk é m u
a n arch ism u
a
francouzském u
utopickém u socialism u. Zm ínil s tře t a n a rc h istů a m arx istů v 1. in tern acio n ále (1864-1872), a byť M arxovi u zn al oprávněné o d m ítn u tí a n arch ism u ve své době, p řih lásil se s pomocí m arcusovské figury o p řek o n an é A n a n k e k bakuninovské an arch istick é tradici, k te rá m ěla v nové době nab ý t na význam u.799 Poté upřel pozornost n a neom arxistické teorie. Z neom arxistických in te rp re ta c í dvacátých let 20. století ocenil trio K arla Korsche a jeho M a rx ism u s u n d P hilosophie („M arxism us
a
filozofie“,
1923),
Gyorgi
L ukacse
a
G eschichte
und
K lassenbew uB tsein („Dějiny a tříd n í vědomí, 1923) a teologa P a u la T illicha, u kterého
habilitovala
část
IFS,
a
jeho
Die
sozialistische
E n tsch e id u n g
(„Socialistická volba“, 1933). Tyto označil za tzv. „autentický socialism us“, k terý měl usilovat o n á p ra v u deform ací a „bolševické prag m atizace“ v SSSR. Dále se (pom ěrně
povrchně)
zabýval
in te rp re ta c e m i
M arxe
u
Lenina,
Trockého,
Plechanova, Luxem bourgové a K autského, a in te rp re ta c e m i poválečným i u revolucionářů v T řetím světě: v A lžíru v díle F ran ze F anona Die V erdam m ten dieser Erde (1961) a na Kubě a v Číně u Che G uevary a Mao Ce T unga. Když se D utschkem u podařilo dostatečně rozm ělnit původní m arxistickou teorii, „zavelel“ do útoku. S oporou v k ritické teorii, kterou nyní již odkazoval kom pletně (nikoliv jen M arcuseho eseje a devátý ročník ZFS), ukázal, že s ta ré m arxistické teze neplatí a novým teoretickým východiskem m á být neom arxism us s kritickou teorií v čele: w Tam též, str. 36
238
„(...) D as g ilt auch fü r die theoretischen A n sä tze, die in der von M. H o rk h e im e r herausgegebenen Z e itsc h rift fü r Sozialforschung (1932-1938) (...) als auch fü r die zw a r m it den ökonom ischen A rb eiten k a u m N eu b eg rü n d u n g
einer
revolutionären
verm ittelten,
Theorie
und
P raxis
denn fü r eine u n serer
Z eit
unerläßlichen dam aligen A rb eiten von M. H o rkh eim er u n d H. M arcuse,' die nach dem Zw eiten W eltkrieg von Adorno u n d H o rk h e im e r als den H a u p tv e rtre te rn der „ F rankfurter S c h u le “ des I n s titu ts fü r Sozialforschung veröffentlichten ideologie kritisch en A rb e ite n s in d so bekannt, daß sich eine bibliographische A u fz ä h lu n g u n d K o m m e n tie ru n g erübrigt. ‘mo Díla A dorna a H orkheim era tedy označil za natolik znám á, že považoval za nadbytečné, aby se zabýval jejich odkazováním . Neoperoval nahodile vybraným i díly M arcuse jako dříve, ale s (při opom enutí From m a) kom pletní kritickou teorií s rozpoznáním cen tráln í organizační role H orkheim era a teoretické A dorna. D utschke ale hledal a lte rn a tiv n í teoretické zdroje vůči s ta ré m u M arxovi i mimo kritickou teorii. N acházel je v dnes již m álo znám ých dílech am erické provenience P au la A. B a ra n a a P a u la M. Sweezyho (M onopol C apitalism , „Monopolní k a p ita lism u s“, 1966) nebo u afroam erického ak tiv isty Ja m e se Boggse {The A m erican R evolution, „Am erická revoluce“, 1960). Nejvíce se ale D utschke stále opíral o výše rozvedené a jím recipované teze M arcuse.801 D utschke doopravdy teoreticky oslabil spíše tra d ičn í m arxistické křídlo v SDS, což o rok později vedlo k jeho
porážce. N eom arxism us
a k ritick á
teorie
se v SDS stá v a ly novou
teoretickou základnou pro novou revoluční praxi. Odklon od původního M arxe byl dokonán v roce 1967. Více o tom hovoří dokum ent D as Sich-V erw eigern erfordert G uerilla-M entalität (1967)802. Jed n alo se o společný projev D utschka a K rah la na 22. delegační konferenci SDS v září 1967. A dresátem již nebyla jen úzká skupina teo retiků, ale širší politicky angažované plénum . Projev byl přednesen tří m ěsíce po sm rti O hnesorga, tedy v době již naplno rozpuklého protestního h n u tí. D utschke a K rahl kritizovali
K0UTamtéž, str. 45. 801 Tamtéž, str. 46. 8
239
stávající vedení SDS, k teré nem ělo být schopno p o stav it se do čela sílících p ro te s tů : u n d A n s ä tze fü r po litisch -in itia tive F ü h ru n g waren w eitgehend hilflos. Pokračovali
ekonom icko-společenskou
analýzou.
Skoro
doslova
použili
m yšlenkové figury Pollocka a H orkheim era z ZFS o stá tn ím k apitalism u: „In dem M aße, in dem durch eine Sym b io se sta a tlic h e r u n d in d u strie lle r B ürokratien der S ta a t zu m gesellschaftlichen G esa m tka p ita listen wird, sch ließ t sich die G esellschaft z u r staatlichen G esa m tka sern e zu sa m m e n , exp a n d iert die betriebliche A rb e itste ilu n g ten d en ziell zu ein er gesam tgesellschaftlichen. D er integrale E ta tis m u s is t die Vollendung des M onopolkapitalism us. “804 V této souvislosti stojí za připom enutí, že použitý pojem „integrale E ta tis m u s “ („integrální e ta tis m u s “) byl pojmem H o rk h eim era z esejů konce 30. a počátku 40. let (např. Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie, Ju d e n u n d Europa, A u to ritä re r Staat)„Der integrale E ta tis m u s b e d e u te t k e in e n Riickfall, sondern S te ig e ru n g der K räfte (cles S ta a tsk a p ita lism u s, M V ).“ 505 Jak o by vyslyšeli H orkheim erovo volání z Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie (1937), ve k te ré lkal nad tím , že kom unističtí teoretici, in telektuálové a revolucionáři vyklidili pole před fašism em a kapitalism em . Teze o in teg ráln ím e ta tism u alias stá tn ím k ap ita lism u je vedla k závěrům , že se společnost ocitla v krizi a revolucionáři m usí zah ájit revoluční akce.806 Nem ělo již být možné počítat
s podporou
ochrom eného
p ro le tariá tu ,
k terý
byl
pohlcen
stá tn ím
kapitalism em , bylo tře b a se n a v rá tit k in dividuální revoluční akci, k B akuninovu anarchistickém u kom unism u. A použit zde byl M arcuseho sig n ifik an tn í pojem „jednorozm ěrnost“:
8I” Tamtéž, str. 89. 8
240
„Diese H yp o th esen lassen g ru n d sä tzlich e Folgerungen
fü r
die S tra te g ie
revolutionärer A k tio n e n zu. D urch die globale E in d im en sio n a lisieru n g aller ökonom ischen u n d sozialen D ifferenzen is t die dam als p ra k tisch berechtigte und m arxistisch
richtige
A n a rc h ism u sk ritik ,
die
des
voluntaristischen
S u b je k tiv ism u s, das B a k u n in (...) h e u te ü b erh o lt.“807 S odkazem na M arcuse se m ěl SDS p o stav it do čela revolučních procesů. Požadoval, aby byly guerillového boje T řetíh o světa převedeny i na p ů d u západních m etropolí: „Die „Propaganda der S c h ü s se “ (Che G uevara, M V) in d er „D ritten W elt“ m u ß durch die „Propaganda der T a t“ in den M etropolen vervollständigt werden {...)Der stä d tisch e Guerillero is t der O rganisator Schlechthinniger Irre g u la ritä t als D estru ktio n des S y s te m s d er repressiven In stitu tio n e n . “sos Tento la te n tn ě teroristický koncept „přím ých revolučních akcí“ kom unistické av an tg ard y m ěl vyburcovat „neprivilegované m inority“ a potencionálně pak i p ro le ta riá t (a celou společnost). D utschke a K ra h l opět využili m arcusovskou figuru.809 Dále byla zd ů razn ěn a „die E in d em en sio n a lisieru n g aller B ereiche der G esellschaft“ („jednorozm ěrnost veškerých
společenských
o b lastí“), což byl
opětovně odkaz n a M arcusovo teh d y bestsellerové dílo D er eindim ansionale M ensch. Text byl zakončen prohlášením , že se SDS m usí pro m ěn it v
Guerila-
M en ta litä t („guerillovou m e n ta litu “). V
tom to pom ěrně zásadním d o k um entu ta k byla dokončena teoretická
recepce M arcsuseho, KT a dalších p ra m e n ů neom arxism u (např. Korsch) a m nohé teze - zejm éna M arcuse - byly využity k podpoře revoluční praxe ve vzniklé společenské a politické situ aci let 1967-69. Byly využity M arcusovy teze o autom atizované práci, rad ik áln ích m inoritách, společném revolučním postu p u T řetího světa a in d u striá ln íc h cen ter a o p ráv u opozice n a násilí. Když D utschke a K rahl vyzývali k prom ěně
SDS v guerillu, již zde zaznívala
předzvěst
pozdějšího levicového tero rism u spojovaného s RAF.
K"7 Tamtéž.
1108T am též, str. 94. Tam též.
XÜ9
241
D utschke poté p řed n e sl a n ap sal několik dalších p o d statn ý ch teoretických tex tů
pro testn íh o
h n u tí,
k teré
zde
však
nebudou
dále
analyzovány.
K nejvýznam nějším p a třil dokum ent Die geschichtlichen B edingungen fü r den in ternationalen E m a n zip a tio n sk a m p f („Dějinné podm ínky m ezinárodního boje za em ancipaci“, 1968)810, k terý p řed n esl na V ietnam -K ongress v lednu 1968. T ento tex t se poté sta l součástí sborníku vydaného jako R ebellion der S tu d e n te n oder die n eu e Opposition („S tudentská rebelie nebo nová opozice“, 1968)811. Stejně jako v předchozích dokum entech se D utschke dovolával M arcusových teoretických inovací m arxism u a citoval H o rk h eim era (esej D ie Ju d en u n d Europa z Z e itsc h rift fü r Sozialforschung,
1939).812 D utschkeho recepce k ritické
teorie a jejího postavení v rám ci m arxism u a kom unism u z ů sta la nem ěnná. V dubnu 1968 byl na D utschka sp ách án a te n tá t (viz kapitola 5.4.5). N ení tře b a te x t p řetěžovat jeho recepcem i KT ex-post. P ře sto bude dobré věnovat krátk o u pozornost D utschkeho korespondenci s M arcusem , k te rá trv a la od roku 1967 do sm rti obou v roce 1979 (D utschke nav ázal mimo M arcuse osobní v z ta h i s Blochern). V dopise z 26. prosince
1967 D utschke M arcusovi p řiz n a l jeho
teoretický vliv n a SDS a označil ho za „in telek tu áln íh o a politického učitele“: „ Wie groß Ihre W irkung a ls in te lle k tu e lle r u n d p o litisch er L e h re r war — u n d noch is t -, k o n n te n S ie noch in d er V eranstaltung erleben. ‘®13 V SDS měly být sy stem aticky studovány jeho knihy: „In diesen G ruppen (...) d isku tieren (in SDS, MV) u n te r dem A s p e k t der politischen P raxis die „Represive Toleranz“ u n d Ih re M a n u sk rip te (...). ‘m4 D utschke a M arcuse se označovali za osobní přátele, ty k ali si a teoreticky se ovlivňovali (např. i M arcuse přiznal, že rozvedl D utschkeho heslo o „dlouhém
srn d u t SCHKE, Rudi, Die geschichtlichen Bedingungen für den internationalen Emanzipationskampf, in: Suhrkamp Verlag (Hg.), 1968. Eine Encyklopädie, Frankfurt am Main, 2004, str. 252-262. 811 BERGMANN, Uwe, DUTSCHKE, Rudi, LEFEVRE, Wolfgang, RABEHL, Bernd, Rebellion der Studenten oder die neue Opposition, Rowohlt Taschenbuch Verlag, Reinbek bei Hamburg, 1968. DUTSCHKE, Rudi, Die geschichtlichen Bedingungen für den internationalen Emanzipationskampf, in: Suhrkamp Verlag (Hg.), c. d., str. 257-258. 1,1 ’ DUTSCHKE, Rudi, dopis H. Marcusovi z 26. 12. 1967, in: MARCUSE, Herbert, Nachgelassene Schriften, Bd. 4, zu Klampen Verlag, Hannover, 2004, str. 188. 814 Tamtéž, str. 189.
242
pochodu in stitu c e m i“). V ytvořili (archetypální) dvojici učitele a žáka. V roce 1977 zopakoval D utschke v televizním p o řad u o F ra n k fu rtsk é škole, kterého se účastnil i M arcuse, že KT a především M arcuse byli hlavním i teoretickým i im pulsy něm eckého pro testn íh o levicového h n u tí šedesátých le t: „In Z usam m enhang' d a m it erörteten u n d re fle ktie rten wir die D isku ssio n en die von der F ra n k fu rte r S ch u le g e fü h rt werden, sp e zie ll von H erbert M arcuse, d er in den sechziger J a h ren der einzige b ed eu ten d e p o litische T heoretiker war. ,‘HL5 Závěrem lze zopakovat, že zatím co sta rá levice (kom unistické a sociálně dem okratické stran y ) se pokoušela ta k či onak o realizaci teorií M arxe, novolevicové p ro te stn í h n u tí usilovalo o realizaci neom arxism u, zejm éna k ritické teorie. Byť D utschkeho vyprofiloval
se
jako
recepcím
znalec
celé
dom inoval M arcuse
(a KT jako
šíře
neom arxistických
m arxistických,
celek), a
anarchistických teorií 19. a 20. století: ru sk ý ch a n a rc h istů (B akunin, K ropotkin), utopických socialistů (Proudhon, Blanqui), bolševiků (Lenin, Trockij, B ucharin), neom arxistických
teo re tik ů
20. let 20.
století
(Lukács, Bloch,
Korsch)
a
poválečných kom unistických revolucionářů T řetího světa (Che G uevara, M ao Ce Tung). T eoretická redefinice M arxe z pozic neom arxism u v č e le s KT a dalších levicových konceptů vedla D utschka - au ten tick éh o revolucionáře - k redefinici revoluční praxe, k tero u m ěl vést on a SDS. 6.2.5 K ritická teorie u H a n se -Jů rg e n a K rah la H an se -Jů rg e n K ra h l816 pocházel vesnice Alfeld v Dolním S asku. V roce 1964 vstoupil
do SDS. K rahl p a třil
k vůdčím
teoretikům ,
byl oblíbeným
doktorandem A dorna (se k terým se později ve zlém rozešel). Adorno se o K rahlovi vyjádřil: „In K rahl, da h ausen die W ölfe.“ 817 Znám je obraz D utschka, ja k jde s knihou K rahlových te x tů v podpaždí a citát: „Er war der K lü g ste von uns a lle n .“.818
V roce 1969 sta n u l K rahl před soudem kvůli n a ru še n í p řed á n í
fran k fu rtsk é „Mírové ceny něm eckých k n ih k u p ců “ (tzv. Senghor Prozeß). S tál 1,15 DUTSCHKE, Rudi, přepis televizní debaty, in: Suhrkamp Verlag (Hg.), Gespräche mit Herbert Marcuse, Frankfurt am Main, 1978, str. 133. 816 Hans-Jürgen Krahl 1943-1970. 817 Viz krahl-seiten.de a www.krahlstudien.de (datum návštěvy stránek: l. 4 . 2010). 818 Takto se Dutschke vyjádřil 11a zdokumentovaném setkání při příležitosti pohřbu Herberta Marcuse. Viz www.krahl-seiten.de (datum návštěv 5r stránky: 1 . 4 . 2010).
243
v čele okupace IFS v lednu 1969, za což byl tre s tn ě stíh á n . Z em řel n a následky autonehody v roce 1970. K rah lů v teoretický odkaz zů stá v á živý. Ve v irtu á ln ím prostoru
fungují
tři
kvalitně
provedené
webové
strá n k y
spravující
jeho
m yšlenkové dědictví. Jed n o u z nich je elektronický K rahl-A rchiv.819 Podobně jako u D utschka, existuje i u K rah la sborník teoretických te x tů a projevů s názvem K o n stitu tio n u n d K la s s e n k a m p f (1971). P řib ližn á polovina zde publikovaných tex tů ta k či onak recipuje kritickou teorii. O proti D utschkovu sborníku je zde více stu d ií týkajících se tradičního m arx ism u a leninism u a intenzivnější
zájem
o francouzské
levicové
in te le k tu á ln í
p rostředí,
k teré
D utschke opomíjel. Ve shodě s D utschkem K rahl recipoval p rvní neom arxistické in te le k tu á ly
20.
let
20.
století
Korsche
a
Lukácse.
K o n stitu tio n
und
K la s s e n k a m p f vyšel v n a k la d a te lstv í SDS N eu e K ritik. M ezi editory p a třil tak é O skar Negt, re p re z e n ta n t 2. generace F ra n k fu rtsk é školy.820 M imo K o n stitu tio n und
K la s s e n k a m p f K rahl
publikoval
filozofickou
k n ih u
E rfa h ru n g
des
B e w u ß tse in s (1968), ve k te ré se zabýval teorii poznání u H egela. Z K o n stitu tio n u n d K la s s e n k a m p f zde budou analyzovány dokum enty: l) A ngaben z u r Person (obhajoba
při soudním
přelíčení
v říjn u
1969-' ten to
te x t
se
sta l jedním
z identifikačních tex tů p ro testn íh o h n utí); 2) K ritisch e Theorie u n d P raxis („Kritická teorie a p rax e“; přep is K rahlova vystoupení v H esenském rád iu z prosince 1969), 3) F ü n f Thesen zu „H erbert M arcuse als k ritisc h e r T heoretiker der E m a n zip a tio n “(„Pět tezí k „H erb ertu M arcusovi jako k ritick ém u teoretikovi em ancipace“; podklady pro článek pro K o n k re t z léta roku 1969), 4) Z u H erbert M arcuse („K H erb ertu M arcusovi“; náčrty a ko m en táře K ra h la k
tex tů m
M arcuse z let 1966-1968), 5) D er p o litische W iderspruch der k ritisc h e n Theorie Adornos („Politická rozporuplnost k ritick é teorie A dorna“; te x t z F ra n k fu rte r R undschau v roce 1969 v souvislosti se sm rtí A dorna). A nalýza „guerillového“ dokum entu
Das Sich-V erw eigern
erfordert
G uerilla-M entalität (1967,
22.
delegační konference SDS), jehož byl K rah l spoluautorem , byla již provedena.
819 K životopisu Hanse-Jürgena Krahla viz: KRAHL, Hans-Jürgen, Konstitution und
Klassenkampf, Verlag Neue Kritik, Frankfurt, 1971. Srovnej s: www.krahl-seiten.de, www.krahlarchiv.de, www.krahlstudien.de. Tištěná biografie Krahla neexistuje. 820 Negt byl v inkriminované době (1967-69) asistentem Habermase, toho času ředitele IFS. Obecně patřil mezi hlavní mluvčí „generace 1968“. Od roku 1970 do roku 2002 vedl katedru sociologie v Hannoveru. Odborně se věnoval zejména roli a postavení odborů ve společnosti.
244
N ěkteré z názvů n azn aču jí vyšší m íru kritického pohledu n a KT, než tom u bylo u D utschka, a to zde n en í věnována pozornost tex tu proti H aberm asovi „Das E le n d der kritischen Theorie eines kritischen T h eo retikers“ (.Bicla k ritické teorie jednoho kritického te o re tik a “). D okum ent A ngaben z u r Person je s h rn u tím pozic něm eckého pro testn íh o levicového h n u tí. V úvodu se K rah l vyrovnával se svým venkovským původem , s vržeností do (u ltra)konzervativního p rostředí, k teré se jeho slovy táhlo „od bavorského
lesa
křesťanským
po
dolnosaská
vřesoviště“ a
(pseudo)m ysticism em
nebo
k teré
nacism em
se
nebo
mělo
vyznačovat
obojím.821 Zm ínil
postavu dolnosaského gym nazijního ředitele, který antin acistick ý odboj (např. D ietricha Bonhoeffera) shrnoval slovy „hom osexuální ne-něm ecká perverze“, k te rá m u sloužila jako p řík la d tzv. denacifikace. K žádné nedošlo. S patřoval k ontinuální linii v něm ecké společnosti v posloupnosti: nacism us — vládnoucí vyšší stře d n í tříd a (buržoasie) - CDU (kancléř K u rt Georg K iesinger) - CSU (Franz Jo sef S tra u ss).822 A dodával, že post-godesberská SPD se do této linie zařazuje. N epozm ěněná nacistická m en ta lita m ěla bujet po un iv erzitách .823 K rahl,
spolu
s p ro testn ím
h n u tím ,
vyhlásil
ta k to
vním ané
a
definované
společnosti (třídní) boj.824 Oproti D utschkovi stá l více na pozicích trad ičn íh o m arx ism u s vyšší m írou důvěry k původním M arxovým tezím a k m ožnostem levicových in te le k tu á lů usm ěrňovat a v ést p ro le ta riá t; „(...) u n d das is t auch die Rolle, die w ir im S D S als In te lle k tu e lle in der A ktu a lisie ru n g des K la ssen k a m p fe s zu
übernehm en haben
-, dass w ir im
821 Je zajímavé, že k identickým závěrům došel také Adorno ve známém a níže analyzovaném projevu E r z ie h u n g n a c h A u s c h w i t z (1966), v kterém výslovně uvedl, že německý venkov prošel nulovou denacifikací a mentálně zůstal s dobou nacismu identický. Viz ADORNO, Theodor, W., E r z ie h u n g n a c h A u s c h w itz.
822 Za vůdčího ideologa této konzervativní mentální linie, filozofa spojujícího její mysticistní a nacistický segment, Krahl označil Heideggera, kterého v textu podrobil dosti ostré kritice. 823 Tento postoj by nalezl oporu v empirických výzkumech pozdního poválečného IFS (viz výše). V kontroverzním G r u p p e n e x p e r im e n t (1955) došel IFS v čele s Adornem k závěru, že akademické a sedlácké prostředí vykazuje nejvyšší míru nacistického smýšlení (akademici až 90%). Ke srovnatelnému výsledku došli také mladý Habermas a Friedeburg v rovněž empirickém výzkumu S t u d e n t u n d P o li t ik (1961). Zejména G r u p p e n e x p e r im e n t byl napadán z problematického metodologického postupu (spontánní výpovědi). Na druhou stranu měl IFS zkušenosti s empirickými šetřeními již od počátku 30. let (viz americké S t u d i e s i n P i'e ju d ic e a předchozí S t u d ie n ü b e r A u t o r i t ä t u n d F a m ilie ). 824 KRAHL, Hans-Jürgen, A n g ä b e n z u r P e r so n ,’in- www.krahl-seiten.de (ověřeno k 1. 4. 2010), s. 1-7
245
p ra k tisch e n K a m p f die Theorie e n tfa lten m ü ssen , die fü r das P roletariat (...) die H errschaft h ie r im S p ä tk a p ita lism u s verständlich m a c h tZ625 N ejsilnéji K rahl recipoval M arxe, zejm éna teze o b eztříd n í společnosti jako konečném cíli, a o tříd n ím boji. 0 SDS a p ro testn ím levicovém h n u tí m luvil jako o m a rx istisc h e r L ernprozess („m arxistickém učebním procesu“). Č asto citoval francouzskou in te le k tu á ln í scénu, zejm éna S a rtra a M erleau-Pontyho. Velký důraz kladl n a osvobozenecký an tiim p erialistick ý boj ve T řetím světě. Z jeho postojů k tom uto té m a tu lze odečíst silnou jed n o stran n o st: „So le h rte uns die D ritte W elt einen B e g r iff ko m p ro m isslo ser u n d ra d ika ler Politik, der sich von der seichten, prin zip ien lo sen bürgerlichen R ealpolitik absetzt. Che Guevara, F idel Castro, H o Tschi M in h u n d M ao T se-tu n g s in d R evolutionäre,
die
uns
eine
politische
M oral
ko m p ro m isslo ser
P o litik
v erm ittelten (...).ig26 Dále pracoval s Hegelem , F reudem a Blochern a konstatoval, že Hegel, M arx a F reud jsou učiteli pro testn íh o levicového h n u tí.
Recipoval i m yšlenky velké
francouzské revoluce, k terou mělo p ro te stn í h n u tí dokonat.827 K ritická teorie v K rahlových recepcích zau jím ala jedno ze tř í cen tráln ích vztahových polí: po M arxovi a srovnatelně s existencionalism em (Sartre). K rahl používal m yšlení KT, k teré ale většinoví neodkazoval (jednalo se o řeč v rám ci soudního přelíčení). Přím o citoval M arxe, S a rtra a M arcuse. Z h led isk a KT ale vycházel ze základní m yšenky D ia lek tik der A u fklä ru n g , že osvícenství a vědeckotechnický pokrok přinesly hm otné zabezpečení n a jedné stra n ě , ale způsobily antropologický ú p adek na s tra n ě dru h é. K rah l ten to proces nazýval „bestializací“ společnosti ( Vertierung)'■ „W ährend in den ehem aligen Kolonien, in den ausg eb eu teten L ändern der D ritten W elt die u n terd rü ckten M assen a u f den S ta tu s ein er brutalen A n im a litä t red u ziert werden, haben sicherlich je n e A n a ly tik e r u n d T heoretiker re c h t (...), dass es auch h ie r a u f dem e n tw ic k e ltste n S ta n d des technischen F o rtsch ritts u n d
825 KRAHL, Hans-Jürgen, c. d., str. 9-10. 826 Tamtéž, str. 14. 827 Tamtéž, str. 1-22.
246
a u f dem fo rg esch ritten sten S ta n d der B ed ü rfn isb efried ig u n g (...) so etw a s g ib t wie eine V ertierung des M enschen. ‘628 Nebylo náhodou, že se již v ětu poté K ra h l n am ísto odkázání anonym ních „analytiků a te o re tik ů “ přím o odvolával na F ra n k fu rtsk o u školu a M arcuse: „ (...) wie es T heoretiker der F ra n k fu rte r S ch u le e in m a l g esagt haben, (...) dass im bürgerlichen Ich, so wie M arcuse es a u s fü h rte, im m e r noch die F ä h ig k eit z u r K ritik , z u r E rfahrung, z u r E rin n eru n g u n d zu m B egreifen en th a lte n war, dass aber h e u te im
Zuge des
technischen
F o rtsch ritts
u n d der anarchischen
V erw altung des in d u striellen M a sch in en p a rkes durch wenige K a p ita le ig e n tü m e r die M enschen a u f blosse R eaktion, gleichsam nach dem P aw low schen Reflex, red u ziert werden ‘629 T ruchlení nad degradací člověka mělo být důvodem vzniku protestního h n u tí: „Dieser
Verfall des
bürgerlichen
In d iv id u u m s i s t
eine
der
w esentlichen
B egründungen,aus der die S tu d en te n b e w e g u n g den antia u to ritä ren P rotest entw ickelte. K rahl se dále dovolával k ritick é teorie, jm enovitě M arcuse, v jenom velm i podstatném kon tex tu - v k o n tex tu legitim ity p ro testn íh o h n u tí a jeho p ráv a na rad ik a litu - n a násilí: „Marcuse h a t recht, wenn er sagt, dass se lb st fü r die k a p ita listisc h e G esellschaft, (...) gilt, dass m an n ich t M ensch bleibt, wenn m a n n ic h t diese G esellschaft radikal b e k ä m p f tu n d wir haben eine L egitim ation. “831 K rahl dále bez odkazů používal celé in stru m e n tá riu m k ritické teorie a nelze s přesností určit, zda pocházely z k o n ta k tu K rah la s KT, z jiných zdrojů, nebo byly produktem K rahlovy v lastn í úvahy. Jed n alo se zejm éna o figury: člověk kapitalistické společnosti je podoben zboží (v KT viz From m , E scape from Freedom nebo Adorno a
828 Tamtéž, 829 Tamtéž, 830 Tamtéž, 831 Tamtéž,
str. str. str. str.
H orkheim er D ia le k tik der A ufklärung),
význam
12. 12-13.. 13. 20.
247
neem ancipovaných
m in o rit
pro
revoluční
boj
(viz
M arcuse),
devastace
m ezilidských v z ta h ů v k ap ita lism u (viz From m , E scape from Freedom, Adorno a H orkheim er D ia le k tik der A u fk lä ru n g ), system atické potlačování svobodných tvůrčích sil a fan tazie (viz M arcuse Eros a n d C ivilozation nebo From m , E scape from Freedom ), o d m ítn u tí legitim ity a a u to rity s tá tn íc h in stitu c í včetně justice (viz M arcuse n a p ř. v D as problém der G ew alt in der Opposition) a absence svobodné em ancipované společnosti v době m ate riá ln íh o zabezpečení, kdy by byla m ožná (v KT všichni hlavní teoretici: M arcuse, H orkheim er, Adorno a From m ).832 D okum entu „Angaben z u r P ersorí‘ byla věnována pozornost, neboť se jednalo o jeden z identifikačních p ram e n ů p ro testn íh o levicového h n u tí, v této rovině
porovnatelný
s D utschkeho
„A usgew ählte
und
k o m m e n tie rte
Bibliographie des revolutionären S o zia lism u s von K. M a rx bis in die G eg en w a rt‘. Z hlediska recepce KT u K rah la to ale není dokum ent elem entární: těm i byly texty „ F ü n f Thesen
zu „H erbert M arcuse als k r itis c h e r T heoretiker der
E m a n zip a tio n “ (1969) a „D er politische W iderspruch der kritisch en Theorie Adornos“ (1969). V
„ F ü n f Thesen zu „H erbert M arcuse als k ritisc h e r T h eoretiker der
E m a n zip a tio n “ K rahl
vycházel z One D im en sio n a l M an a některých znám ých
esejů M arcuse. N erecipoval Eros a n d C ivilization. M arcuse ocenil jako zásadního teo retik a západního m arxism u. V ním al jej v širokém k o n tex tu neom arxism u po boku Lukácse, H orkheim era a existencionalism u, k te ří m ěli analyticky zpracovat „zradu“ sociálně-dem okratického reform ism u,
se lh á n í sovětské
ortodoxie
a
redukci em ancipace na technický pokrok a sociální revoluce n a in d u striá ln í. M arcuse byl ale K rahlem hodnocen ta k é velm i kriticky. P rvně se objevil u něho pojem „bída kritick é teorie“. Uvedl, že M arcuse p ro te stn í h n u tí svedl. N abídl mu inovativní m arxistický základ a vizi em ancipace, když ale p ro testn í h n u tí nabylo h m atateln é podoby a získalo i m ožnosti ovlivnit společnost a politiku, M arcuse selhal. N epostavil se do čela, nevytvořil tak tic k é a organizační pokyny, n e sta l se ani novodobým M arxem a an i nevypracoval leninské „Co dělat?“. SDS zanechal v nejistotách a
zm atku, k terý se projevil v „dětských nem ocech“ levičáctví,
v m noha pochybeních a omylech: 832 Tamtéž, str. 122.
248
„(...) sein e A u ffo rd e ru n g z u r grossen W eigerung bleib t abstark, a u sserstande, ein politisches R ea litä tsp rin zip
ta ktisc h e r regeln,
stra teg isch er M a xim en
und
organisatorischer Im p e ra tiv e zu entfalten. (...) te ilt M arcuse das E le n d der kritisch en
Theorie (...) e r is t unfähig,
die K riterien
ein er revolutionären
realpolitik (...) zu form ulieren. ‘e33 V pěti tezích tak é sh rn u l M arcusovu teorii. M arcuse m ěl zkoum at, ja k realizovat kom unistickou revoluci v podm ínkách s tá tu blahobytu (l). Vyloučil, že by Sovětský svaz dosáhl em ancipačního kom unism u: „M arcuse is t der k ritisc h e T heoretiker der E m anzipation. E m a n zip a tio n i s t die b e stim m te N egation des sow jetm arxistisch e n tste llte n B e g r iff vom S o zia lism u s (...). ‘834 Sovětský svaz m ěl n a p ln it jen první a m éně p o d sta tn o u č á st m arxism u: dobyl buržoazní s tá t (kterým , o statn ě Rusko an i nebylo). S elhal v n a p ln ě n í d ru h é fáze: ve vytvoření beztříd n í svobodné společnosti. M ísto toho zatu h l na úrovni zm ěn vlastnických pom ěrů a v budování nového potlačujícího byrokratického systém u. E m ancipovaná společnost ale m ohla vzniknout, a to díky technologickém u pokroku: autom atizovaná práce by n a h ra d ila lidskou práci, individuum by bylo osvobozeno (2). D osažení tohoto stá d ia ale m ěl b rá n it u zu rp áto rsk ý systém k apitalism u, k terý byl ohrožen společností osvobozené au to m atizo v an é prače. V eřejnost m anipuloval a vědomě form oval její jednorozm ěrnost (3). Systém bylo třeb a negovat, bojovat s ním a tv aro v a t a lte rn a tiv n í společenské a politické modely (4). Systém ale m ěl sílu a lte rn a tiv n í projekty pohlcovat. Základem p ro testu ta k mělo být em ancipované revoluční individuum opřené o „outsidery“ v industrializovaném i T řetím světě (5).835 K rahl se k M arcusovi vracel opakovaně. V K o n stitu tio n u n d K la s s e n k a m p f naleznem e další text, k terý rozebíral M arcuse. Jso u to črty Z u H erb ert Marcuse?36 („K H erb ertu M arcusovi“; z let 1966-1968) k vybraným M arcusovým 833 KRAHL, Hans-Jürgen, Fünf Thesen zu „Herbert Marcuse als kritischer Theoretiker der
Emanzipation! in Konstitution und Klassenkampf, str. 301. Tamtéž, str. 299. 835 Tamtéž, str. 298-302. 836 KRAHL, Hans-Jürgen, Zu Herbert Marcuse! in: Konstitution und Klassenkampf, str. 122-136.
249
textům , nejvíce k One D im ensional M an. V zhledem k povaze doku m en tu jednalo se o p riv á tn í črty a kom entáře - se je d n á o te x t nepřehledný až zm atečný — a proto se m u nebude věnována hlubší pozornost. Jeh o cena spočívá v tom, že dokládá em in en tn í zájem protestního levicového h n u tí a jeho réto rů o M arcuse: sn ah u o jeho system atickou
znalost. Z K rahlových č rtů
lze považovat za
pozoruhodné, ja k v jazykové su b k u ltu ře p ro testn íh o h n u tí zdom ácnělo slovo „jednorozm ěrnost“ - „ E in dim en sio n a lisieru n g “.837 Až v d ruhém
dokum entu
význam ně recipujícím
kritickou teorii D er
politische W iderspruch d er kritisch en Theorie A dornos838 v plné síle zazněla její K rahlova negace. N a úvod A dorna omluvil: byl postižen válkou a nacism em .839 Adorno byl podle K rah la teoreticky pokrokový, jako M arcuse, a jeho dílo uchovávalo trad ici západního nesovětského m arxism u. Poté p řešel do útoku. Adorno, v m íře vyšší než M arcuse, m ěl z ra d it své m yšlení. Adorno - ale tak é H orkheim er a celá k ritická teorie —zmlkl v m om entě, kdy dějinná situace dozrála ke společenské zm ěně ve sm yslu jeho v lastn í teorie. P oukázal na rozdíl mezi francouzským i
levicovými
in telek tu ály ,
k te ří
francouzské
p ro te stn í
h n u tí
podpořili i v praxi a in te le k tu á ly něm eckým i, zejm éna teoretiky F ra n k fu rtsk é školy, k teří se ve zlomový m om ent otočili k p ro te stu zády (Adorno), h n u tí nechali na holičkách nebo se postavili přím o na opačnou s tra n u b arik ád y (H orkheim er): „Im
G egensatz
zu m
franzözischen
P roletariat
und
seinen
politischen
In tellektu ellen fehlen in D eutsch la n d eine ungebrochene Tradition g e w a ltsa m er R ésistance (...) “,84() Tato am bivalence vedla ke konfliktu: „D ieser objektive W iderspruch in der Theorie A dornos drängte zu m offenen K o n flikt (...) “841
837 Tamtéž, str. 130-132.
838 KRAHL, Hans-Jürgen, Der politische Widerspruch der kritischen Theorie Adornos; in: Konstitution und Klassenkampf, str. 285-288. 839 Krahl si vypůjčil k popisu Adornovy osobnosti Adornovo vlastní spojení „ b e s c h ä d ig te s L e b e n “ („poškozený život“) z názvu Adornových poválečných aforismů „M in im a M o ra lia . R e fle x io n e n a u s d e m b e s c h ä d ig te n L e b e n “( 1950). ln : tamtéž, str. 285. m) Tamtéž, str. 286. 841 Tamtéž, str. 286.
250
K rahl ale sm ěřoval dále. S oporou ve znalosti H orkheim erovy kritickou teorii ustavující eseje Traditionelle u n d k ritisc h e Theorie (1937) rozvedl, že Adorno doby poválečné opustil kritickou teorii'„Im m er w eiter e n tfe rn te sich A dornos dia lektisch er B e g r iff der N egation von der historischen N o tw e n d ig ke it e in e r objektiven P a rteilich keit des D enkens, die in H orkheim ers sp ezifischer D iffe re n zb e stim m u n g der k ritisc h e n z u r traditionellen Theorie z u m in d e st in der Program m a tik (...) e n th a lte n w ar.“.842 Dodal, že se pozdní Adorno v N eg a tive D ia le k tik (1966) dostal na pozice „buržoazní
a b stra k c e “
a
celkově
již
nebyl
kritickým
teoretikem ,
ale
před stav itelem tra d ičn í teorie. M ěl se ocitnout na pozicích, vůči kterým se KT vymezila^ „Dieser fo rtschreitende A b stra k tio n sp ro ze ss von der geschichtlichen P raxis h a t Adornos k ritisc h e Theorie in die k a u m legitim ierbaren K ontem plationsform en der traditionellen Theorie zu rü ckverw a n d elt, <643 K rahl se nakonec postavil proti k ritické teorii ab origine - od sam ého počátku: „Zwar war e in st fü r H o rk h e im e r die Z u re c h n u n g der Theorie z u r befreienden Praxis des Proletariats p ro g ra m m a tisch / doch die bürgerliche O rganisationsform der K ritischen Theorie brachte schon dam als P rogram m u n d D u rc h fü h ru n g n ic h t z u r D eckung. “844 K rahlova
negativní
recepce
k ritické
teorie
— zejm éna
A dorna
a
H orkheim era845 — byla dokonána textem K ritische Theorie u n d Praxis.846 Tento dokum ent odhalil slab in u K rahlových recepcí: neznalosti KT a z toho vycházející některé nekorektní soudy. K ritickou teorii znovu obvinil ze spätbürgerliche 842 Tamtéž. *43 Tamtéž, str. 288. 844 Tamtéž, str. 287.
845 V této souvislosti je třeba zmínit, že Krahl spojoval pojem „kritická teorie“ zvláště s dvojicí Adorno-Horkheimer, nikoliv s Marcusem. Toho vnímal spíše odděleně a samostatně. I toto však může být dokladem nedostatečné Krahlovy znalosti kritické teorie a IFS, nebot Marcuse v 50. a 60. letech vědomě navazoval na IFS a na D ialektik der Aufklärung. Z analýzy Krahla je zřejmé, že Eros and Civilization, hlavní Marcusovo dílo, neznal. Je otázkou, zda se seznámil s D ialektik der A ufklärung. M<’ KRAHL, Hans-Jürgen, Kritische Theorie und Praxis; in: Konstitution und Klassenkampf, str. 289-297.
251
P e rsp ek tiv e („pozdně-buržoazní perspektivy“). Adorno
a H o rk h eim er nikdy
nem ěli (ani teoreticky) pochopit význam tříd: „Aber der p ra k tisch e K la sse n sta n d p u n k t (...) is t n ic h t theoretisch k o n s titu tiv in die Theorie eingegangen. ‘847 Pokračoval atak em n a 1FS: „Schon die früheren U ntersuchungen des I n s titu ts fü r Sozialforschung k e n n e n w irklich
n u r die bürgerliche F am ilie
u n d den
bürgerlichen
B e g r iff von
In d iv id u a litä t. <848 K rahl ale, zdá se, nem ěl d o statek znalostí o ran é k ritické teorii a 1FS, k te rá system aticky analyzovala právě to, co jí K rahl vyčítal: společenské třídy. From m z pověření H orkheim era
provedl obsáhlý
teoretický
a em pirický p rů zk u m
p ro le ta riá tu a střed n ích tříd za účelem ověření, zda jsou M arxovy teze o p ro le ta riá tu p latné. Závěry, ke k terým IFS dospěl, nedopadly pro věc tradičního m arxism u optim isticky. K rah l ale zřejm ě výsledky těchto p rů zk u m ů a analýz neznal a o práci raného IF S se vyslovoval pom ěrně n erelev an tn ě. Sporně kom entoval tak é postavení freudovské psychoanalýzy v k ritické teorii: „Die P sychoanalyse wurde n ic h t in der Reflexion A dornos u n d H o rkh eim ers a u s ihrem spätbürgerlichen K o n stitu tio n sra h m e n herausgerissen C..)“849 V této souvislosti je nesrozum itelné, co m ěl K ra h l na m ysli, neboť původní zakom ponování
psychoanalýzy
do
k ritické
teorie
ve
From m ových
stu d ií
v Z eitsch rift fü r Sozialforschung z roku 1932 probíhalo p řesn ě naopak: jako účelové posílení m arxism u: psychoanalýza cíleně recipovaná a aplikovaná, psychoanalýza jako „pomocná v ěd a“ m arxistická. V tom to sm yslu n a spojení m arxism u a psychoanalýzy později navázal M arcuse.850 K rah l se dále vyjadřoval o das E len d der kritisch en Theorie („bídě kritické teo rie “). Po in te le k tu á le c h 847 Tamtéž, str. 289. 848 Tamtéž, str. 291. 849 Tamtéž. 850 Zejména a klíčově v Eros an d Civilization, v knize, která je „od a do z“ postavena na úpravě psychoanalýz}^ pro marxistickou revoluční teorii a praxi. V souvislosti Krahlova soudu o psychoanalýze a její roli v kritické teorii je tak dotčeno nejvíce zavádějící a neopodstatněné stanovisko.
252
požadoval organizované osobní zapojení do reáln éh o tříd n íh o boje (jak tom u mělo být v SDS): „Die w issenschaftliche In te llig e n z m u s s ais organisierte in den K la s s e n k a m p f eingehen. ‘851 K rahl zde kritickou teorii, hlavně A dorna a H orkheim era, celkem neznale (a účelově) odsoudil. Z avrhl ji s tím , že se jed n á o jev teoreticky m ožná zajím avý, nicm éně odhalený jako de facto za d n í voj buržoazie (viz H aberm as). Z h lediska tříd n íh o boje se KT pohybovala na hranici nep řátelsk ý ch linií či přím o za ní. Krahovy recepce kritick é teorie byly jin é než Dutschkovy. D utschke v KT nalézal teoretickou oporu, n a jejím ž základě inovoval revoluční praxi. KT si osvojil, K rahl ji naopak odm ítl a odsoudil. N ikdy se evidentně s dvojsečností a u to rů
KT:
na jedné
stra n ě
neom erxistická
nesm ířil
inovativnost
i
rad ik a lita , na s tra n ě d ru h é faktický p rag m a tism u s i oportunism us. Bylo by snad možné říci, že D utschke recipoval kritickou teorii jako revolucionář a b ral si z ní, co potřeboval —potřebnou teorii —a tu v praxi aplikoval. K rahl naopak posuzoval m orální optikou: nesm ířil se s nesouladem teorie a praxe jejích a u to rů . D utschke byl revolucionář a jako takový nepotřeboval ve věci revoluce „vodit za ru k u “. Dom níval se, že s teoretickou
oporou v KT revoluci u sk u tečn í sám
spolu
s protestním h n u tím . K rah l uvažoval jin ak . P ro te stn í h n u tí p a trn ě považoval za nezralé, často poukazoval na dětské nemoci levicového rad ik alism u . N evěřil, že je schopno sam o provést revoluci. Do jeho čela se m ěli organizačně a starteg ick y postavit ti, k te ří je svým i teoriem i rozpoutali a „svedli“: a u to ři kritické teorie. Oni ta k ale podle K ra h la neučinili, s čímž lze polem izovat, neboť H ab erm as o takové angažm á zjevně usiloval (viz níže). Také proto v K rahlových recepcích k ritick á teorie nezaujím á ta k zásad n í pozice jako u D u tschka. K rahl se opíral zejm éna o M arxe, p říp ad n ě i o Lenina. Z palety M arxových následovníků recipoval ty, k te ří dodrželi jed n o tu teorie a p rax e : francouzské
in te le k tu á ly
(S artre,
M erleau-Ponty)
a
kom unistické
revolucionáře T řetíh o sv ěta (Castro, Che G uevara, Ho Či M in, M ao Ce-Tung). Stejně jako D utschke sledoval západní m arx isty 20. let Lukácse a Korsche.
851 Tam též, str. 296.
253
N aopak nechával stra n o u a lte rn a tiv n í levicové koncepty 19. století (utopických socialistů a a n arch istů ). Z ů stáv al až dogm aticky m arxistický. K ra h l se nakonec KT zabýval ne proto, aby si ji osvojil a využil, ale zejm éna proto, aby ji označil pojmem „spátburgerliche P e r s p e k tiv e “ a dehonestoval ji. N a d ru h u s tra n u ji ale nikdy neodm ítl naprosto. Vždy M arcusovi, ale i Adornovi a H orkheim erovi, přiznával teoretickou po d n étn o st a vliv n a p ro te stn í h n u tí, což je dobře viditelné v A ngaben z u r Person.
Z h led isk a recepcí jednotlivých a u to rů zn al bezesporu
nejlépe M arcuse, kterého i p řes k ritik u označoval za „nejvýznam nějšího teo retik a západního m arx ism u “. A dorna a H o rk h eim era recipoval pohledem sn ad až příliš rozostřeným zlobou nad jejich „zradou“. Jejich díla v lastn ě an i neanalyzoval, je otázkou, zda je opravdu dobře znal. Z publikovaných te x tů to n en í dostatečně zřejm é. O pakovaně tem atizoval jen jejich „zradu“ bez rele v an tn í analýzy originálních textů. F rom m a nerecipoval. Zatím co D utschke využíval kritickou teorii v podstatě korektně (byť i on s ní pracoval výsekově), K rah l v odporu a rozporu kritické teorii podsouval n ě k te rá dosti sporná tvrzení a teze. Tvrdil, že kritická teorie od počátku ignorovala pro b lem atik u tříd a tříd n íh o boje (viz výše). Lze ovšem doložit opak. D ále problem aticky in te rp re to v a l roli psychoanalýzy v rám ci KT (viz výše). Problem aticky ta k zacházel s oběm a m yšlenkovým i kořeny kritické teorie: s m arxism em i psychoanalýzou. Specifikem K rahlovy recepce bylo, že odděloval
na
s tra n ě
jedné
M arcuse
a stra n ě
d ru h é
A dorna
a
H orkheim era. Č asto používal pojem k ritick á teorie synonym ně se jm ény A dorna a
H orkheim era.
Taková
in te rp re ta c e
byla
buď
účelová,
nebo
vycházela
z neznalosti v ztah u M arcuse k IFS v 30. letech, ale i v ztah u M arcuse k IFS H orkheim erovi a později H aberm asovi - v době poválečné a k okolnostem vzniku jeho hlavních teoretických děl (např. Bros a n d Civilizatioii). 6.3 A utoři k ritické teorie a p ro te stn í levicové hnutí-' od adorace ke s tře tu (přím é recepce) Nyní bude rozveden jeden z hlavních důvodů, proč došlo v rozm ezí let 1966-68 k o b ratu v recepcích kritické teorie a jejích tvůrců. P rv n í důvod byl zřejmý: 0d roku 1967 p ro te stn í levicové h n u tí sílilo, považovalo se za revoluční sílu a připravovalo se n a m ocenský s tř e t se stá te m a společností. Přecházelo z fáze teoretické do fáze p rak tick é a již nevystačilo je n s teoretickou výzbrojí. Do 254
popředí zájm u ta k vstupovaly síly přin ášející poučení z trium fující revoluce. N a stala k o n ju n k tu ra kom unistických revolucí a revolucionářů: zejm éna Kuby (Che Guevary) a Cínv (Mao Ce T unga) a dalších. V něk terý ch kruzích rezonovala tak é sovětská revoluce: Lenin, Trockij, B u ch arin a později i S talin (od roku 1969 po přechodu do n ásilné fáze). Dále byli recipováni Spartakovci: Luxem burgová a Liebknecht. T ento vývoj m ěl svou logiku, ale neposkytoval odpověď n a m lčení a později i n en áv ist ke k ritické teorii. Zlom ve v z ta h u ke KT byl d án hlavně postojem a u to rů KT - H orkheim era, A dorna, M arcuse a v této době význam ně tak é H aberm ase - k p ro te stn ím u h n u tí. Proto budou - s výjim kou From m a, k terý tehdy působil v M exiku - analyzovány vztahy a k té rů k ritické teorie a protestního hnutí. 6.3.1 P ro te stn í h n u tí a H orkheim er: sta rý p á n H orkheim er M ax H orkheim er se od konce 40. let s m im ořádným úspěchem etabloval v in te le k tu á ln í a společenské elitě SRN, a to i v konzervativních A denauerových dobách (viz kap ito la 3.5). Z IFS „vyprovodil“ m ladého H aberm ase, k terý navázal vztahy s SDS a projevoval sym patie k h n u tí K a m p f dem A tom tod. Již v polovině 60. let se H orkheim er dostal do konfliktu se stu d en ty , souhlasil, aby jeho b u stu pro univerzitu v ytesal bývalý velm i ak tiv n í n acista. A odsoudil stu d en ty , k te ří na to
upozornili.
s protestním
Jed n alo h n u tím
se
n a s ta l
o tzv.
p říp a d
pom ěrně
K nudsen.
rychle,
již
Rozchod
v květnvi
H orkeim era
1967.
N ejprve
neform álně odsoudil a n tia m e rik a n ism u s PH, k terý m ěl im an en tn ě obsahovat la te n tn í a n tise m itism u s (USA ovládá židovská lobby).852 F ra n k fu rtsk ý SDS nejvíce iritoval „Týden něm ecko-am erického p řá te ls tv í“ konaný v k v ětn u 1967 a H orkheim erův uvítací projev tam též. H o rk h eim er zde zopakoval, že USA osvobodily SRN od jh a nacism u a jsou g a ra n tem svobody. Dále podpořil v álk u ve V ietnam u. SDS na to konto n ap sal H orkheim erovi dopis, ve k terém konstatoval, že se dostal na zcela opačné pozice, k teré h lá sa l v 30. letech (odkazována byla např. esej Die J u d e n a n d Europa z ZFS): na pozice im periálního fašism u:
852 HORKHEIMER, Max, Anti-Amerikanismus, Antisem itism us und Demagogie und die Lage der
Jugend heute, in: in: KRAUSHAAR, Wolfgang, Frankfurter Schulle und die Studentenbewegung. Von der Flaschenpost zum Molotowcocktail 1946 bis 1995. Band 2: Dokumente, Gogner und Bernhard, Hamburg, 1998, Dokument Nr. 113, str. 227-228.
255
„Ihre S te llu n g sn a h m e fü r den am erika n isch en
K rieg in
V ietnam
zw in g t
S tu d e n te n h e u te dazu, S ie handgreiflich daran z u erinnern, daß S ie h in te r Ih re eigene A n a ly se
zurückfallen.
Ih re in
die Apologie
des
F a sch ism u s
und
Im p eria lism u s um geschlagene R esignation vor gesellschftlich veränderter P raxis (...)**«
SDS se tázal, zda H orkheim erovo angažm á znam ená, že se KT vyvinula k propagaci im perialism u: „ W eiterhin s te llt sich das Problem , ob es in der E n tw ic k lu n g der k ritisc h e n Theorie eine K o n tin u itä t g ib t bis h in zu Ih re r U n te rstü tzu n g des am erika n isch en Im perialism us. “S54 V závěru dopisu a k tiv isté SDS nabídli H orkheim erovi schůzku a d eb atu nad nastoleným i tém aty. H orkheim er v odpovědi odm ítl, že podporuje v á lk u ve V ietnam u za každou cenu. SDS sdělil, že se velm i plete, pokud považuje asijské despocie za kom unism us. SSSR a kvazikom unistické stá ty vlivu se m ěly podobat fašism u: „(...) die Frage stellen, ob die B e ru fu n g der asiatischen M a ch th a b er a u f die L ehren des K o m m u n ism u s, an den Ideen se in e r B eg rü n d er g em essen, n ic h t z u r m akabren Farce wird. “855 „(...) m ein e F u rch t vor der V erw andschft dessen, was h e u te sich k o m m u n istisc h e nennt, m it faschistischen Terror (...). “856 Ve věci KT sdělil, že vždy sledovala tém a em ancipace, k te rá ale není m ožná v podm ínkách sovětského pseudokom unism u. Boj proti potlačení fašism em a nacism em m ěl být n a h ra z e n bojem pro ti potlačujícím u sovětském u režim u. H orkheim er, k terý byl v roce 1967 sedm desát dva let stá r, se do vypjatých debat 853 Sozialistischer Deutscher Studentenbund, Gruppe Frankfurt - Offener Brief an Max
Horkheimer, 14. Mai 1967; in: tamtéž, Dokument Nr. 116, str. 231. Dopis byl poprvé uveřejněn ve frankfurtském studentském časopise D is k u s i.. 4/1967, ročník 17, který paradoxně pro studenty založil Horkheimer v době svých vysokých univerzitních funkcí děkana a rektora. 8,1 Tamtéž. 855 HORKHEIMER, Max - Brief an den Sozialistischen Deutschen Studentenbund, Gruppe Frankfurt, in: tamtéž, Dokument Nr. 117, str. 231-232. Dopis byl poprvé otištěn taktéž v časopise D iskuse. 4/1967. 856 Tamtéž, str. 232.
256
následných let již m noho nezapojoval a pobýval ve Švýcarsku. PH a jeho n ěk teré aktiv ity ale nezavrhoval, n aopak nacházel pro ně v jednotlivostech sym patie.857 PH H orkheim era dále vním alo jako starého pána, k terý kdysi spoluform oval podnětné m yšlenky, v dobových bojích ale již n erelev an tn íh o .858 6.3.2 P ro te stn í h n u tí a M arcuse: p á d proroka M arcuse p latil za hlavního a u to ra KT v p ro testn ím h n u tí. Jeho EC a ODM se staly základním i teoretickým i pram eny. M arcuse tak é stá l p ři PH nejdéle a nikdy nedošlo k úplné roztržce. O pakovaně p řed n á še l pro SDS v západním B erlíně a jeho vystoupení m ěla iniciační c h a ra k te r (viz n ap ř. p řed n á šk a o právu na násilí D as Problém der G ew alt in der O pposition z červencové přednáškové řady v roce 1967, viz např. kapitola 6.2.3). Výbor z jeho a následných diskusí s předním i ak tiv isty vyšel knižně ještě v roce 1967 jako D as E n d e der Utopie.859 Ta poté kolovala po celém N ěm ecku. M arcuse se s ta l au tentickým guru (nejen) něm eckého p ro testn íh o h n u tí (zásadní postavení m ěl tak é v USA, rad ik á lů m přednášel i v Paříži, Řím ě, Londýně, aj.): „(O M arcusovi) S ta r u n d g e istig e r Vater aller Jugendrevolten in der w estlichen Welt. ‘860 Ale i jeho vliv byl od roku 1967 n ah razo v án revolučním i p rak tik y jako Che G uevarou a Mao Ce T ungem . Když M arcuse v kv ětn u 1968 znovu p řed n ášel na FU 861, nazval svou řeč Geschichte, T ranszendenz u n d sozialer W andel („Dějiny, transcendence a sociální zm ěna“). Tisíce posluchačů bylo ale zklam áno. M arcuse zopakoval jen s ta ré teze o význam u neem ancipovaných m inorit a o n u tn o sti 867 HORKHEIMER, Max, Die Revolte der SDS-Studenten, November 1967, in tamtéž, Dokument
Nr. 160, str. 311. Jednalo se zejména o podporu PH a SDS v tažení proti NG. Horkheimer ale podporoval i studentské provokace (g o -in ) proti nacismem zašpiněnému polyhistorovi Carlovi Schmittovi. 858 O to zajímavější a z hlediska vývojových fází SH zcela nesystematická je obsáhlá recepce Horkheimera v posledním čísle N e u e K r i t i k počátkem roku 1970 v době dokonaného rozkladu SH a již rozpuklé teroristické fáze (viz výše). 859 MARCUSE, Herbert, Das Ende der Utopie, Verlag Maikowski, Berlin, 1967. 860 In: Die Zeit, 2 1 .7 . 1967.
861 Pro slábnutí recepce KT a jejích autorů v PH bylo příznačné, že oproti konferencím SDS v letech 1966 - A n a ly s e e in e s E x a m p le s - a 1967 - B e d in g u n g e n u n d O r g a n is a tio n d e s W id e r s ta n d e s —v roce 1968 na velkém kongresu I n t e r n a ti o n a l V ie tn a m K o n g r e s s byla KT a 1FS zastoupena jen zdravicí Marcuse. Osobně se z hlavních představitelů KT a IFS nezúčastnil nikdo. O I n t e r n a tio n a l V ie tn a m K o n g r e s s viz např.: FICHTER, Tilman, LONNENDONKER, Siegward, c. d., str. 182-186.
257
koordinovaného postu p u v západních m etropolích a ve T řetím světě. P ro te stn í h n u tí se ale již pohybovalo ve neúspěšného
blokování
fázi opravdového s tře tu se státem , ve fázi
Springer-P resse
v době,
kdy
se
blížilo
schválení
nouzových zákonů, a ve F rancii probíhala g en eráln í stá v k a a s tá tn í krize. PH od M arcuse již nepotřebovalo teoretické teze, ale p rak tick ý návod, ja k k o n k rétn ě provést revoluci a zúčtovat s kapitalism em . Takovou ra d u ale M arcuse neposkytl a poskytnout ani nem ohl. Z klam aní radikálové M arcuse vypískali a přednáškový sál opustil předčasně. U padající M arcusova sláva se potvrdila v Římě v červnu 1969 (přednáška za ú časti ikon něm eckého a francouzského PH jako n ap ř. CohnB endita). Ani zde p ře d n á šk u nedokončil a opustil sá l za s tře tu svých příznivců a odpůrců a výkřiků U n tern eh m er-S kla ve („otrok z a m ě stn a v a te lů “) a „Herbert, warum dich CIA b eza h lt? “ („H erberte, proč tě p la tí CIA“)862. M arcuse jako g uru skončil.863 6.3.3 P ro te stn í h n u tí a Adorno: sm rt Teddyho Také Adorno, stejně jako H orkheim er, byl p ro testn ím h n u tím zavržen již n a sam ém počátku, m ožná částečně nespravedlivě. P říčinou byla n ešťastn á Adornova p ře d n á šk a n a FU Z u m K la ssizism u s von G oethes Iphigenie („Ke klasicism u Goethovy Ifigénie“) z června 1967, nedlouho po sm rti O hnesorga. Adorno o den dříve ve F ra n k fu rtu pietn ě p ře ru šil p řed n á šk u a vyzval k m inutě ticha (za O hnesorga), kritizoval s tá tn í v rchnostenství a hon n a d e m o n stra n ty nepřím o přirovnal k pogrom ům na Židy.864 O dm ítl ale požadavek SDS a AStA, aby zm ěnil k lasicistn í tém a berlínské p řed n ášk y a vedl d e b a tu o povaze něm ecké dem okracie. Co hůře, Adorno odm ítl n a p sa t posudek pro vazebně drženého 862 Marcuse sice později v dopisech Adornovi mimo jiné psal. že přednáška a vše okolo bylo rušeno jen několika individui typu Cohn'Bendita a jeho odchod měl ukázat jejich izolovanost, nicméně skutečnost, že Marcuse dvakrát po sobě nemohl dokončit přednášku před plénem, svědčí o tom, že recepce Marcuse v letech 1968-69 již zdaleka nebyly jednoznačné. Viz MARCUSE. Herbert, Brief an Theodor W. Adorno, Juni 1969 a 21. Juli 1969, in: KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., Dokument Nr. 336 a 340, str. 649 a 653. 863 KRAUSHAAR, Wolfgang, Frankfurter Schule und die Studentenbewegung. Von der Flaschenpost zum Molotowcocktail 1946 bis 1995. Band l: Chronik, Gogner und Bernhard, Hamburg, 1998, str. 323 a 438. Srovnej s: FICHTER, Tilman, LÖNNENDONKER, Siegward, c. d„ str. 167-170, 189-197, ALBRECHT, Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael., HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 326-335, 373-380, WIGGERSHAUS, R., c. d., str. 667-704, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d., str. 69-97. 864 ADORNO, Theodor, W., Es ist mir nicht möglich... (projev z 6. června 1967), in: KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., Band 2, Dokumente, Dokument Nr. 123, str. 241. Adornova řeč byla také otištěna ve frankfurtském studentském časopise Diskus, Extrablatt, 8-9. 6. 1967.
258
ko m u n ard a F ritze Teufla a pomoci m u ta k k propuštění. S tu d e n ti in te rp re to v a li celkové Adornovo vystupování jako tak tizo v án í a n a A dorna tv rd ě zaútočili: nejen K o m m u n e 2 (viz výše), ale i západoberlínský SDS, který, stejně jako K2, n a p sal tiskové prohlášení proti Adornovi: „Herr Prof. Adorno is t je d e r z e it b ereit der G esellschaft der B u n d e srep u b lik einen la te n te n
H ang zu r
U n m en sch lich keit zu
bezeugen,
k o n fro n tie rt m it
der
U nm enschlichkeit (...) le h n t er es ab, sich zu äussern. (...) S o llte sich Prof. A dorno weigern, m it uns z u diskutieren, so verlassen wir den Saal. “865 P řesto se Adorno se v kritických okam žicích pro testn íh o h n u tí zastával. Spolu s F riedeburgem
jako
jediní
z an a ly tik ů
IFS
podepsali
D ie
E rk lä ru n g
der
V ierzehn866 („Prohlášení č trn á c ti“) z du b n a 1968, ve kterém byl odsouzen a te n tá t na D utschka a za jeho vin ík a —ve shodně se SDS —obviněn S pringerův koncern a jako štvavá ž u rn a listik a . PH ale neslyšelo na opakované Adornovy n ázn ak y podpory. N aopak, p ři velkém posledním s tře tu p ro testn íh o h n u tí a k ritické teorie a IFS se Adorno s ta l doslovnou obětí. Po opakovaném policejním vyklizení okupovaného IFS v lednu 1969 - policii zavolali Adorno a F ried eb u rg (viz níže) stu d e n ti zablokovali A dornovu výuku v letním sem estru 1969. V dubnu toho roku provedli proti Adornovi tzv. B u sen a ktio n („akce odhalených p rso u “). P ři jeho přednášce obsadili pódium s nápisy: Adorno als In stitu tio n is t to t („Adorno jako in stitu ce je m rtev “) nebo Adorno: slu h a kap italism u . O dhalené stu d e n tk y pak staréh o A dorna obstoupily, obsypaly ho květy a pokusily se ho líbat. Filozof zmizel. Když byly narušovány i jeho další přednášky, zru šil výuku. Adorno vystupoval i jako svědek v procesu s K rahlem ve věci lednové okupace. V srp n u téhož roku zem řel na in fark t. D ebaty o tom, zda k A dornovu ú m rtí přispěly události letního sem estru (Adornovi bylo vyhrožováno i zabitím ), byly vedeny
865 Nedatovaný F lugblatt SDS', in: Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand: LV Berlin, 1965 67, SDS. 866 Die Erklärung der Vierzehn (Adorno, Bahrdt, Böll, Brückner, Friedebur, Jens, Kogon, Mann, Mitscherlich, Müller, Popitz, Pross, Ridder, Zmarzlik): in: KRAUSHAAR, Wolfgang, c, d., Dokument Nr. 194, str. 363.
259
ještě dlouho poté. T ragické v y ústění s tře tu rad ik á lů s A dornem a s IFS bylo dokonáno tragickou sm rtí K ra h la v únoru 1970.867 6.3.4 P ro te stn í h n u tí a H aberm as^ „akadem ický fizl“ H ab e rm a s Velmi vý razn á byla p řím á recepce m ezi PH a H aberm asem , k terý se sta l po faktickém přev zetí IFS po H orkheim erovi v roce 1964 novou vůdčí postavou KT.
H aberm as inklinoval k SDS a levici od konce 50. let, kdy se zapojoval do
h n u tí K a m p f dem A tom tod. Poté, co byl po em eritování H orkheim era v roce 1964 znovu povolán na IFS, krok za krokem včleňoval IFS do fronty nalevo od SPD. Podepsal petici D as A r g u m e n t proti válce ve V ietnam u a v roce 1966 působil jako spoluorganizátor kongresu SDS A n a ly se eines E xam ples, na kterém vystoupil M arcuse. H aberm as zde vedl odborný panel o kontextech války ve V ietnam u. Jin ý panel vedl H a b e rm a sů v a s is te n t a člen SDS O sk ar N egt.868 Lze sledovat, že od roku se IFS se pod vedením H aberm ase stále více přibližoval k V pozici
n astupujícího
líd ra
in te le k tu á ln í
levice
H ab erm as
SD S.869
vystoupil
na
hannoverské konferenci SDS 9. června 1967 B edingungen u n d O rganisation des W iderstandesS7°. Zde ale došlo k fatá ln ím u s tře tu m ezi H aberm asem a SDS. H aberm as analyzoval reá ln é m ožnosti SDS a PH . U znal, že něm ecká společnost čelí hrozbě a u to ritá řsk é h o režim u pod p láštík em dem okracie, který dosahuje až fašizujícího stu p n ě. Zároveň ale (oproti M arcusovi) odm ítl, že by SDS a PH m ěli specifická
p ráv a
vystupovat z platn éh o
spatřoval
v zapojení
se
do
legislativního
m im o p arlam en tárn í
rám ce. opozice,
Jejich
úlohu
v nastolování
867 Viz KRAUSHAAR, Wolfgang, c. cl., Band 1, Chronik, str. 397-418. Srovnej s: FICHTER, Tilman, LÖNNENDONKER, Siegward, c. d„ str. 201 202, ALBRECHT. Clemens., BEHRMANN, Günter., C., BOCK, Michael.. HOMANN, Harald., TENBRUCK, Friedrich., H., c. d„ str. 216, 323328, 448-451, WIGGERSHAUS, R., c. d„ str. 667 704, TÜRCKE, Christoph, BOLTE, Gerhard, c. d„ str. 69 97. 868 Viz dokumenty: Vorläufiges Programm nach dem Stand von 5. 5. 1966 a Vietnam Analyse eines Examples“. Information über den Studentenkongreß am 22. Mai 1966 in der Universität Frankfurt, in : Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand: Vietnam. „Analyse eines Exemples“. 869 y roce 1966 kyj ve spolkovém předsednictvu SDS Dutschke a v SDS celkově posilovala sekce a metody bývalé SA, což se projevilo např. na první radikální demonstraci „přímé akce“ SDS v západním Berlíně v únoru 1966. Viz např.: FICHTER. Tilman. LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 140-143 a 243. 870 HABERMAS, Jürgen, Rede über die politische Rolle der Studentenschaft in der Bundesrepublik. Referat auf dem Kongreß „Bedingungen und Organisation des Widerstandes“ in Hannover 9. Juni 1967, in: KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., Band 2, Dokumente, Dokument Nr. 126, str. 246-249.
260
tabuizovaných té m a t a v spoluúčasti n a obraně něm ecké dem okracie a občanské společnosti. V aroval před předem p ro h ran ý m i pokusy o m ocenský s tř e t se systém em . Zcela odm ítl ra d ik á ln í ak tiv ism u s tzv. přím ých (subverzních) akcí. H aberm as zde n a ra z il. Jeh o analýzu nejprve zav rh l K ra h l871
a H ab erm ase
nakonec „vyprovodil“ D utschke.872 Dobová konstelace m ěla být naopak zra lá k „podm anění a kontrole dějin“ a k revolučním u m ocenském u stře tu . SDS vyzval k za k lá d á n í revolučních c e n trál přím ých akcí a k ignoraci legislativních pravidel. H aberm ase obvinil, že popírá jed n o tu teorie a praxe, pokouší se o potlačení slibné konstelace a podvrací subjektivní zápal: „Professor
H aberm as,
Ih r
begriffloser
O b je k tivism u s
erschlägt
das
zu
em anzipierende S u b jekt. “873 H aberm as odjel, ale později se v rá til se a v yřkl zaklínadlo, že D utschkeho (a SDS) aktivism us přím ých akcí je levicový fa šism u s: „Ich bin der M einung, er h a t eine voluntaristische Ideologie h ie r en tw ickelt, die m an im J a h re 1848 utopischen S o zia lism u s g a n a n n t hat, u n d die er u n ter heutigen U m ständen, je d e n fa lls ich glaube, G ründe z u haben, diese Term inologie vorzuschlagen, lin k e n F aschism us n e n n e n m uß. “S74 Plénum
H aberm ase
odmítlo.
Spojení „levicový fašism u s“ vyhloubilo
mezi
H aberm asem a p ro testn ím h n u tím v čele s SDS nezhojitelnou p rů rv u . H ab erm as od té doby již nikdy nefiguroval n a žádném kongresu SDS (nepodepsal ani E rk lä ru n g der Vierzehn). H aberm as nicm éně sp ráv n ě ch ápal význam PH pro něm eckou dem okracii a společnost. Rok po h a n n o v ersk ém fiask u (kterého litoval) přednesl druhou prorockou analýzu s cílem z v rá tit vývoj PH k násilí. V textu nazvaném D ie Scheinrevolution u n d ih re K in d e i875 („Domnělá revoluce a její
S71 KRAHL, Hans-Jürgen, Diskussionsbeitrag auf dem Kongreß „Bedingungen und Organisation
des Widerstandes“ in Hannover, 9. Juni 1967; in: tamtéž, Dokument Nr. 127, str. 249-250. 872 DUTSCHKE, Rudi, Referat auf dem Kongreß „Bedingungen und Organisation des Widerstandes“ in Hannover 9. Juni 1967; in: tamtéž, Dokument Nr. 129, str. 151-153. 873 Tamtéž, str. 251. 871 HABERMAS, Jürgen, Reaktion auf das Referat Rudi Dutschkes, in: tamtéž, Dokument Nr. 130, str. 254-255. 875 HABERMAS, Jürgen, Die Scheinrevolution und ihre Kinder - Sechs Thesen über Taktik, Ziele und Situationsanalysen der oppositionellen Jugend; in: tamtéž, Dokument Nr. 220, str. 408-413.
261
děti“, červen 1968) p řednesl šest tezí o p ro te stn ím h n u tí. Ocenil, že politizovalo společnost, otevřelo dveře k její dem okratizaci a odhalilo deficity něm ecké dem okracie a její legitim ity. Dokonce pochválil p ro te stn í m etody pasivního odporu, k teré měly dosahovat zajím avých osvětových výsledků: „Eine rote F ahne im richtigen A u g en b lick a u f dem richtigen
Dach k a n n eine
A u fk lä re n d e W irkung haben/*876 Existující konflikt nem ěl být vysvětlován M arxem a tříd n ím bojem, jednalo se o s tře t hodnot. Varoval, že PH vychází z
m ylných tezí: z víry v revoluční či
předrevoluční konstelaci, z víry v p ro le ta riá t v M arxově pojetí a z víry v m ožnost koordinovaného revoluční po stu p u s em ancipačním i h n u tím i T řetího světa. K onstatoval,
že
rad ik á ln í
složky
p ro testn íh o
h n u tí
vedou
celou
m im o p arlam en tárn í opozici do společenské izolace a původním cílům jen škodí. Radikálové nem ěli rozpoznat své m eze a m ožnosti a vydali se cestou předem proh raného m ocenského s tř e tu se systém em , před kterým varoval v H annoveru. Dále
hovořil
o
patologických
k u rzfristig e
n a rziß tisch e
B efriedigungen
(„krátkodobých narcisticlcých uspokojení“) rad ik áln íh o já d ra . Zakončil, že pokud má PH ještě se h rá t sm ysluplnou roli, m usí se n a v rá tit ke koncepční osvětové politické práci. H aberm ase pro m p tn ě atak o v al opět K rahl, rovněž ú č a stn ík kongresu VDS.877 Tvrdil, že H aberm asova k ritik a je ab origine buržoazní a ani nem ůže pochopit levicový revoluční p ro le tářsk ý boj. A rgum entoval M arxem a tezí,
že
s tá t
k ap italism u
bude
buď
dobyt,
nebo
se
tra n sfo rm u je
v s tá t
au to ritářsk ý , což mělo v podobě nouzových zákonů a velké koalice právě probíhat. H aberm ase poučil, že ak tiv ity V ietkongu a knihy Che G uevary m ají zásadní m entalito-tvorný dopad na PH . Připom něl, že o rok dříve H ab erm as v H annoveru m luvil o m etodách přím ých akcí jako o levicovém fašism u, nyní je oslavuje:
Text byl poprvé přečten jako příspěvek na konferenci Verband D eutscher Studentenschaften (VDS) 1. 6 . 1968, poté otištěn ve Frankfurter Rundschau 5. 6 , 1967. 87,i Tamtéž, str. 411. 877 KRAHL, Hans-Jürgen, Antwort auf Jürgen Habermas. Schriftliche Fassung eines Diskussionsbeitrages auf dem Kongreß des VDS; in : tamtéž, Dokument Nr. 221, str. 413-415.
262
„ Vor einem J a h r h a t H a b erm a s als L in k sfa sc h ism us denunziert, was er h e u te als „phantasiereiche E rfin d u n g n e u e r D em o n stra tio n ste c h n ike n “feiert. “87a H aberm ase s pomocí H egela p řirovnal k M inervině sově létající za soum raku. Ve své akadem ické „im potenci“ m ěl klo p ý tat za p ro te stn ím h n u tím a nevhodně vstupovat do jeho jednotlivých fází: „Doch
die P hase
des pro vo ka tiven
P ro tests i s t
vorbei,
die
des a k tiv en
W iderstands h a t begonnen. H aberas k o m m t als H egelscher Philosoph p o st fe stu m. “879 SDS
se
s H aberm asovou
H aberm asovým
a sisten te m
k ritik o u na
vyrovnával
IFS
N egtem
ve
sborníku
D ie L in k e
redigovaném
a n tw o rte t Jürgen
HabermasČ80 („Levice odpovídá Jü rgenovi H aberm asovi“). H aberm asovi se, i přes dem okraticky levicové občanské postoje a p řes s n a h u zapojit IFS do levicové m im oparlam entní
fronty,
opakovaně
nepodařilo
nalézt
m odus
vivendi
s pro testn ím levicovým h n u tím . N a přelom u let 1968-69 —jako celá KT a IFS —byl nadobro zavržen, označen za tm el fašizoidního s tá tu a za „akadem ického fízla“.881 6.3.5 P ro te stn í h n u tí a I n s titu t fü r Sozia lfo rsch u n g konec recepce k ritick é teorie Po ztro sk o tan ém pokusu o m ocenský s tře t se systém em v p rvní polovině roku 1968 a jako projev n astu p u jící násiln é fáze byly od k v ětn a 1968 obsazovány a okupovány u niverzity a jednotlivé in stitu ty a sem ináře. Této praxi neunikl ani IFS, který
vedla
trojice
H aberm as-A dorno-Friedeburg.
R adikální ak tiv isté
v prosinci 1968 obsadili sociologický sem inář, k terý vedli tř i výše jm enovaní (nesídlil ale přím o v budově IFS). O kupující se označili za S p a rta k u s-S e m in a r („Sem inář S p artakovců“) a po vzoru K ritische U niversitä t svépomocí vedli sem ináře a požadovali ra z a n tn í zm ěny v u n iv erzitn ím chodu: zrušení privilegií ordinářů, p a ritu m ezi stu d e n ty a vyučujícím i v rozhodujících orgánech, převod
878 Tamtéž, str. 414. 879 Tamtéž, str. 415.
880 NEGT, Oskar (Hg.) Die Linke antwortet Jürgen Habermas, Europäische Verlaganstalt, Frankfurt am Main, 1968. V tomto sborníku na Habermase reagovali i další špičky SDS, např. bývalí spolkoví předsedové Helmut Schauer a Reimut Reiche, „Dutschkův spolkový předseda“ Frank Wolf, ale i „duchovní otec“ SDS a n k marburský profesor Wolfgang Abendroth. 8SI Viz Flugblatt zur Inhaftierung von Hans-Jürgen Krahl, 4. Februar 1969; in : KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., Band 2, Dokumente, Dokument Nr. 294, str. 559.
263
části financí IF S na stu d e n tsk o u sam osprávu, začlenění stu d e n ty sam o statn ě vedených sem in á řů do řádného stu d ia, aj.882 Vedení IFS se pokusilo vyjít rad ik áln ím stu d e n tů m vstříc a po vzoru berlínského O tto S u h i- I n s titu t n alézt kom prom is.
Vedení
v rozhodujících
IFS
orgánech
nabídlo — a
trip a rtitu
naznačilo
-
ochotu
třetinový
podíl
kofinancovat
stu d e n tů
stu d e n tsk o u
sam osprávu a provést úpravy zkušebního řá d u .883 To bylo odm ítnuto a budova okupována několik dalších dní. Když byla o d m ítn u ta poslední nabídka vedení IFS (zakom ponování stu d en tsk ý ch se m in á řů do regulérního stu d ia )884, navštívil rebelanty navečer neform álně H ab erm as a upozornil je, že věc již n en í v jeho rukách. N ad rán em byl se m in á ř policejně vyklizen a záležitost byla řeše n a v tre stn ě -p rá v n í rovině. P ro te stn í h n u tí reagovalo ata k e m na kritickou teorii. Byla označena jako lin k e s A lib i der bürgerlichen G esellschaft („levicové alibi buržoazní společnosti“)885 a nebezpečný tm el a u to rita tiv n íh o s tá tu . Podle SDS selhala a rezignovala p ři naplňování v lastn ích m yšlenek v praxi: „Die W irkung der kritisch en Theorie d er H aberm äuse, A d o rn iten u n d ih re r A pologeten (...) k a n n n u r als e n tp o litisie ren d beschrieben werden. H ier wird Theorie im
w esentlichen um ih re r se lb st willen betrieben (...) D abei w ird
(...) denjenigen, die versuchen, den
W iderspruch zw ischen den theoretischen
P rinzipien der R evolte u n d deren p ra k tisc h e n R e a lisie ru n g in der p ra k tisch e n A k tio n aufzulösen, S ta lin ism u s u n d F a sch ism u s vorgew orfen.1,886 Konflikt ale zdaleka nekončil. A ktivisté SDS zahájili bojkot a koncem ledna rad ik áln í jádro, p řes 70 osob, znovu atakovalo IFS a te n to k rá t obsadilo přím o budovu IFS a vyhlásilo v ní zák lad n u revoluce. P ři okupaci došlo k potyčce s
882 „Die Universität gehört uns!“ Erklärung der Besetzer des Soziologischen Seminars, 11.
Dezember 19681 in: tamtéž, Dokument Nr. 257, str. 502. K8:i ADORNO, Theordor, W., FRIEDEBURG, Ludwig, von, HABERMAS, Jürgen, Öffentliche Erklärung, 11. Dezember 1968; in: tamtéž, Dokument Nr. 258, str. 502-503. 884 ADORNO, Theordor, W., FRIEDEBURG, Ludwig, von, HABERMAS, Jürgen, MITSCHERLICH. Alexander, Öffentliche Erklärung, 11. Dezember 1968; in-' tamtéž, Dokument Nr. 264, str. 519. 885 Streikomitee Spartakus-Seminar, Flugblatt zur polizeilichen Räumung des besetzten Soziologischen Seminars, 18. Dezember 1968; in: tamtéž, Dokument Nr. 266, str. 520. 880 Sozialistischer Deutscher Studentenbund. Von d e r kritischen Theorie zur Praxis. Kommentar des SDS -B undes V orstands zum Verlauf des „Aktiven Streiks“, 18. Dezember 1968; in: tamtéž, Dokument Nr. 268, str. 521-522.
264
A dornem a F riedeburgem .887 Ti obratem povolali policejní jednotky. IFS byl obklíčen, stu d e n ti vyvedeni a lead er revolty K ra h l — s n adávkou n a A dorna a F riedeburga S ch eiß kritisch e T heoretiker („zasraní k ritič tí teo retici“) - zatčen. IFS a KT byli v reakci na zatčení K ra h la označeni za p ro to fa šism u s: „Das Z u sa m m e n sp ie l der kritisc h e n Ja m m erg esta llten H aberm as & Co. M it der P olizei is t n u r Teil der ko n zertie rten A k tio n von U niadm inistration u n d den B ü ro kra tien
des
autoritären
S ta a te s
zur
Zerschlagen
der
A u serparlam entarischen Opposition. D ie T echnokratische H ochschulreform (...) en tsp rich t den F aschisierungstendenzen des a u toritären S ta a ts, der m it NS~ G esetzen (...) je d e reale Opposition zerschlagen soll. “88S Adorno v letním se m stru 1969 již nep řed n ášel a v s rp n u téhož roku zem řel. O půl roku později zem řel K rahl. R adikalizace osobních v z ta h ů protestního h n u tí a tv ů rc ů k ritické teorie až k form ám fyzického n ásilí odpovídala obecné genezi PH k násilí. V západním B erlíně vznikla počátkem roku 1969 W ielandkom m une, ze k teré zanedlouho vzešel organizovaný tero rism u s. Popsané přím é konfliktní vztahy se staly p rim á rn ím důvodem v y h a sn u tí KT jako receptivního p ram en e od roku 1967. PH nalezlo nové teoretické vzory a „povýšilo“ a lte rn a tiv y ke KT - revoluční p rak tik y jako M ao Ce T unga, Che G uevaru, Ho Či M ina, Tupam aros, B lack P anthers, apod. —na teoretickou a p raktickou bázi. 6.4 K ritická teorie a revoluční kom uny Nyní bude sledován receptivní vztah k ritické teorie a revolučních kom un, k teré se staly vlivnou av a n tg a rd o u PH . N a počátku s tá la S u b v e rsiv e A k tio n (viz kapitola
5.2.2).
V tom to
kon tex tu
budou
analyzovány
písem né
pram eny
K unzelm anna z tiskovin SA U nverbindliche R ich tlin ien I. a II. (1962-63) a A nschlag (1964-65). Dále budou analyzovány dokum enty (F lu g b lä tter, viz níže) 887 Adorno později v rámci univerzitního i policejního vyšetřování popisoval, že jeden z vůdců SDS Krahl je urážel (Adorna a Friedeburga) slovy: „Halten Sie die Klappe. “A „Sie haben hier gar nichts zu sagen. “Dokonce mělo dojít i k potyčce mezi Krahlem a Friedeburgem. Viz ADORNO, Theodor, W., Stellungnahme in der Angelegenheit Krahl!“, in: tamtéž, Dokument Nr. 325, str. 627-628. 888 Flugblatt zur Inhaftierung von Hans-Jürgen Krahl, 4. Februar 1969; in: tamtéž, Dokument Nr. 294, str. 558-559.
265
kom un let 1967-69: K o m m u n e I (KI) a K o m m u n e 2 (K2) a doložena k o n tin u ita PH s počátkem organizovaného tero rism u ve W ielandkom m une a Tupam aros Westberlin, k teré se sta ly předobrazem RAF. 6.4.1 D ieter K u n zelm an n a S u b versive A k tio n '■ U nverbindliche R ich tlin ien a A nschlag (1962-1964); se tk á n í n a K ochelsee P rvní dokum ent S u b versive A ktio n , U nverbindliche R ich tlin ien I (URI; prosinec 1962)889 byl z hlediska recepce KT zásad n í nejen v rovině teoretické, ale i potencionálně p raktické. Byl společným dílem D ietra K unzelm anna, C hristofera Baldeneye
a
Rodolphe
Gasché.
Poslední
dva
jm enovaní,
akadem ičtí
intelektuálové, K u n zelm an n a seznám ili s KT.890 V ten to okam žik lze z a zn a m en a t první recepce KT v kruzích budoucího p ro testn íh o levicového h n u tí891. URI byly, obecně vzato, velice rad ikální, m ísty až neurotickou polem ikou a zavržením panující prům yslové společnosti a etablovaných hodnot. K apitalistický systém měl být postavený na konzum ní a n im á ln o sti a potlačující k v a z řk ře sť a n sk é m ravnosti. Obojí mělo znem ožňovat individuační proces a em ancipaci: společnost Totschweigen („m rtvolného m lčení“). K ritizován byl u rb an ism u s (betonizace jako organisierte L eere — „organizované prázd n o “), proponism us892, k onzum erism us a kategorism us
(viz
níže).
Za
a lte rn a tiv n í
hodnotu
byla
postavena
ú p ln á
em ancipace su bjektu a jeho U r-erw artungen (archetypálních očekávání“). Mělo být dosaženo uvolnění všech potlačených in stin k tiv n íc h (zejm éna sexuálních) sil. Tomu bránily m anipulace vědomí a nevědom í. V ten to okam žik začaly být v URI používány motivy KT, nejprve o dvojsečnosti m odernity velice blízké D ia le k tik der A uklärung-
889 U n v e r b in d lic h e R ic h tlin ie n I. a II. se nacházejí na hranici mezi manifestem a podzemním
(undergroundovým) periodikem. První číslo je cca třicetistránkový strukturovaný intelektuální text, který usiloval o obecnou analýzu společenské situace a formulaci alternativy. 8ao V tomto ohledu byl určující vliv Baldeneye: „ B a ld e n e y , d e r s ic h m i t e in e r th e o lo g is c h e n V e r g a n g e n h e it a u s e i n a n d e r z u s e t z e n h a tte , s t u d i e r te d ie p s y c h o a n a ly tis c h e L i t e r a t u r u n d r e g te sc h o n 1 9 6 2 z u r L e k t ü r e d e r S c h r i ft e n H e r b e r t M a r c u s e s a n (...) u n d p r o p a g ie r te k o m m u n e a r tig e F o rm e n s o lid a r is c h e n Z u s a m m e n l e b e n s .“ Naopak Gasché pocházel z kruhů Situacionalistické
internacionály a platil za znalce tradičního marxismu. Viz BOCKELMANN, Frank, NAGEL, Herbert, Subversive Aktion. Der Sinn der Organisation ist ihr Scheitern, Verlag Neue Kritik, Frankfurt, 1976, str. 69. 891 Zde je zajímavá časová shoda - druhá polovina roku 1962 -, která odpovídá počátkům systematické rekonstrukce KT v periodiku D a s A r g u m e n t (svázaným s SDS, viz výše). 892 Pojem postihující předpokládanou mediální manipulaci.
266
„Am Tor zu F reih eit v e rsin k t die M e n sc h h e it in eine n e u e A r t der B arbarei (,..)893 Předpoklad,
že URI
m yšlenkově čerpaly
opakovaným i odkazy n a M arcuseho
z kritick é
teorie, byla potvrzena
Eros a n d C ivilization a A dornovu a
H orkheim erovu D ia le k tik der A u fk lä r u n g {viz níže).894 R ozvedena byla celá šk ála m otivů KT od prom ěny volného času (viz M arcuse) po devastaci m ezilidských vztah ů (viz From m ). S výjim kou F re u d a zde nebyli odkazováni žádní jiní m yslitelé. URI byly celkovým i variacem i na kritickou teorii. Ve shodě s KT bylo poukazováno na ohýbání společenských věd (psychologie, sociologie) za účelem m anipulací.
O braty
jako
ungelebtes Leben
(„nežitý
život“) napovídaly
o
adornovských inspiracích. K ritizováno bylo znetvořování jazyka a jeho redukce na pojmy (srovnej např. s DA): „Jedes D en ken
ausserhalb
des
un ita ristisch en K a teg o rien system s is t
von
vornherein s u s p e k t (...). “N9ß Jako sig n ifik an tn í pojem URI byl používán a i řád n ě odkázán M arcusův pojem z EC Leistungsprinzip„A ls L e itid ee des gü ltig en K a teg o rien system s h a t z u le tz t H erbert M arcuse das L eistu n g sp rin zip aufgezeigt. ‘®96 A M arcuse a k ritic k á teorie m ěli popsat prom ěnu jednotlivce ve zboží: „Seine (M arcuses) W ahl d eckt die Ideologie dieser G esellschaft auf. S ie ric h te t sich a u s am D en ksch em a d er bürgerlich-kapitalistischen Ökonomie, die dadurch den M enschen der V erdinglichung u nterw irft, d. h. ihn als Ware behandelt, die gekauft, getauscht, v e rk a u ft u n d liq u id ie rt werden k a n n .“897 Stejně jako M arcuse byl odkázán Adorno a IFS (jako „spolupracovníci A dorna“) -'
893 Unverbindliche Richtlinien I; in: tamtéž, str. 75. Srovnej se známou větou z předmluvy DA: „(...) w a r u m d ie M e n s c h h e it, a n s t a t t in e in e n w a h r h a ft m e n s c h lic h e n Z u s t a n d e in z u tr e t e n , in e in e n e u e A r t von B a r b a r e i v e r s i n k t ." {DA., str. 1 1 )
894 Tamtéž, str. 79, 81, 82. 895 Tamtéž, str. 81.
89
267
„Der gigantische Fehlschlag,
d er a u s der A n s tre n g u n g des
19.
u n d 20.
J a h rh u n d erts (...) resu ltierte, offenbart sich m it erschreckender P e n e tra n z in dem A b s tie g der K u ltu r zu m
K u ltu rin d u strie.
U nser b estes a n alytisches
B em ü h en in B e zu g a u f dieses Problem h a t k e in e Chance die Z u sa m m en h ä n g e h in terg rü n d ig er aufzuzeugen, als der um fassende Blick, den Th. W. A dorno und seine M ita rb eite r verm ittlen. “89S Z nalost A dorna byla c h á p án a jako výchozí bod pro další úvahy: „Die K e n n tn is sein er W erke (Adornos) is t unerlässliche V oraussetzung einen g ew ählten S ta n d o rt beh a u p ten zu können. ‘W9 První oddíl URI popisoval společenskou situaci a byl pojm enován A b b rech u n g („oddělení“). D ruhý oddíl form uloval m ožnost a lte rn a tiv y jako P rojekt.900 T aké p rak tick á a lte rn a tiv a byla ovlivněna KT. V URI byla s pomocí M arcusových pojmu
z EC -
L e istu n g sp rin zip
a
L u stp rin zip -
koncipována
m yšlenka
av an tg ard n ích kohort (kom un), k teré měly sloužit jako lab o rato ř nového člověka a společnosti, což Ivunzelm ann a další realizovali v K o m m u n e I a K o m m u n e 2. Rozchod a odchod ze společnosti byl vyjádřen dek o n stru k cí vybraných tradičních katolických přechodových ritu á lu — k řtu , biřm ování, svatby, pom azání, zpovědi, svátého přijím ání, svěcení -, k te ré byly ironizovány jako zvnitřňující formy potlačení. K nim byly postaveny paralely v potlačujících m echanism ech konzum ní společnosti
- konzum jako svaté přijím ání, L e istu n g sp rin zip jako biřm ování,
luxus jako
pom azání
(sestoupení
D ucha
svátého)
- a
nav ržen a
jejich
transform ace a uvolnění v podobě p roudění libidinózních sil. URI byly zakončeny oddílem Eschatologisches Program m („Eschatologický p rogram “), ve k terém byl potvrzen cíl au to rů : dekonstrukce konzum ní kapitalistick é společnosti: „Diese W elt abzubauen, is t eine geschichtliche N o tw e n d ig ke it (...). “901
898 Tamtéž, str. 82. Autoři se s vysokou pravděpodobností vyjadřovali o DA. Vyplývá z kontextu
(myšlenka selhání pokroku 19. a 20 století) a z odkazovaného pojmu K ulturindustrie, který je názvem jedné z kapitol DA. 899 Tamtéž. 900 Stejnou vnitřní koncepci měl —zde citovaný a odkazovaný - Marcusův Eros and Civilization. 901 Tamtéž, str. 89.
268
Měl
vzniknout
p ro sto r
naplněných
U r-erw artungen.
V zřejm é
inspiraci
N ietzschem se člověk m ěl s tá t Bohem. T ra n sc e n d e n tn í B ůh byl zavržen jako projekce. T ato m yšlenka byla vyjádřena v Ich -G o tt-W e ltS c h e m a („já-bůh-světschém a“). V a v a n tg a rd n íc h kohortách (kom unách) se m ěl zrodit nový člověk: H om o A uto kra to r. Idea revolučních kohort byla ovlivněna M arcusovy pojmy z EC: „Der W iderstand der K ohorten gegen das L eistu n g sp rin zip ä u sse rt sich in der K onzeption des utopischen P rinzips, das allen M öchlichkeiten des M enschlichen seinen R a u m schafft. i<902 Kom uny dále m ěly rozložit rodinu jako reprodukční zák lad n u u zu rp á to rsk é společnosti, což byla opět recepce ra n é
KT (viz S tu d ie n über A u to r itä t u n d
Fam ilie (1936) a From m ovy stu d ie v ZFS (1932). Bylo voláno po
totale
U m w älzung („totální zm ěna“). M yšlenky z URI byly rozvedeny v U nverbindliche R ichlinien I I (URU; prosinec 1963) od stejných a u to rů (K unzelm ann, B aldeney, Gasché). Zde lze zd ů razn it tři nové motivy: KT z ů stá v a la h lav n í teoretickou oporou, ale byla zpochybněna schopnost jejích a u to rů odvodit ze sp rávné teorie sp rávnou praxi: „Die Frage erh eb t sich,
ob die F r a n k fu rte r S ch u le
durch
die stä n d ig e
P roklam ierung der A usw eg lo sig keit der besteh en d en S itu a tio n die D ia lek tik dieser E in sich t d u rchschaut h a t u n d ob sie sich n ic h t durch die M a n ie der p e rfekten A n a ly se (...) von der Im p o rta n z e in e r A k tio n fre isp ric h t.“903 Nicméně m ottem U R II byl c itá t z M arcu se904 a KT byla jediným pravidelně odkazovaným p ram enem U R U .905 Dále zde byla rozvedena m etoda revoluční praxe v podobě přím ých akcí pro ti systém u. Byla z d ů razn ěn a neoddělitelnost revoluční teorie a p ra x e :
902 Tamtéž, str. 86 . 90:1 Unverbindliche Richtlinien II; in: BÖCKELMANN, Frank, NAGEL, Herbert, c. d., str. 115. 904 UR II byly uvedeny citátem z Marcuse z jeho méně známého textu Z e u g n is s e (Frankfurt,
1963), který nabádal k přechodu z teoretické kritické fáze k praxi. In: tamtéž, str. 101. 905 Mimo Marcuse byla opět odkazována D i a l e k t ik d e r A u f k l ä r u n g a některé obecně známé pojmy Marcuse a Adorna jako L e is tin g s g e s e ls c h a ft, L u s tp r i n z i p , b e s c h ä d ig te s L e b e n a typické myšlenkové figury KT o dialektice lo g o s , automatizované práci, reklamní manipulaci, fetišizaci
zboží, depersonalizovaném kapitalismu, apod. Viz tamtéž, str. 104-106, 108, 115-116, 120.
269
„Zur subversiven L in k e n d a r f sich n u r zählen, w er an einer n eu en Tradition der R evolte a k tiv sich beteiligt. (...) K r itik m u s s in A k tio n Umschlägen. ‘V06 Jeho
nejzazší
revoluční
po d stato u
byla
su b v erzive
P syche
(„subverzivní
psychika“) toužící po su b versives S ein („subverzivním b y tí“). Revolucionáři disponující rozvinutou kohortě
(komuně)
postavena
a
teoretická
su b versive Psyche se m ěli sd ru žo v at v p a rty z án sk é z ní n a b o u rá v a t etablovanou z á k la d n a
revolučních
společnost.907 T ak
kom un
let
1967 69,
byla ale
i
teroristických usk u p en í ty p u RAF. T řetím novým m otivem (oproti dehonestaci katolických ritu á lů v URI) byla dehonestace s tá tu a jeho korp u su (rodný list, ústava, m atričn í úřad, sociální zákonodárství, zákony, atd .).908 V URU bylo rad ik áln ě postulováno, že kdo n en í schopen n a p ln it kritickou teorii odpovídající praxí, p řestáv á být na stra n ě opozice a stáv á se jen kom ickou výstuží systém u (im plicitně m ířeno p ro ti KT). A utoři se závěrem jasn ě p řiz n a li k m arxistickém u světonázoru^ neexistuje in dividuální osvobození v nespravedlivém světě. N ejprve m usí být zm ěněn společenský celek a svět a až poté je m ožné dosáhnout individuální
em ancipace.
Tím
se
S u b versive
A k tio n
vym ezovala
proti
z konzervativních a religiózních pozic vedené kritice (jm enováni byli n ap ř. J u n g a Eliade).909 Z Homo A utokrator, k te rý se v URI vzpíral B ohu a církvi, se zrodil m arxisticky revoluční H om o S u b versivu s.910 K ritická teorie posloužila Su b versive A k tio n jako exkluzivní pram en teoretického popisu doby a společnosti. K ritická teorie n ad to byla přeložena do 906 Tamtéž, str. 115.
907 y UR1I se v této souvislosti objevovaly aktivistické pojmy jako T a tb e r e its c h a ft („připravenost k činům“) nebo S e lb s td is c ip lin („sebedisciplína“). Metody přímých akcí v sobě obsahovaly to, co v roce 1967 v reakci na Dutschka Habermas označil jako levicový fašism us. Viz tamtéž, str. 119. Srovnej s: HABERMAS, Jürgen, Reaktion auf das Referat Rudi Dutschkes (SDS Kongress B e d in g u n g e n u n d O r g a n is a tio n d e s W id e r s ta n d e s 5 Hannover 9. Juni 1967), in: KRAUSHAAR, Wolfgang, Frankfurter Schulle und die Studentenbewegung. Von der Flaschenpost zum Molotowcocktail 1946 bis 1995. Band 2: Dokumente, Gogner und Bernhard, Hamburg, 1998, Dokument Nr. 130, str. 254_255. 908 Unverbindliche Richtlinien II; in : tamtéž, str. 99-121. 909 V závěru URU byl dán přehled inspirativních teorií kritizujících průmyslový kapitalistický svět. Spadal do nich; 1) Marx, 2) široce pojatá psychoanalýza (Freud, Ferenczi, Reich, Abraham, aj.), 3) kruh E r a n o s (Jung, Eliade, Scholem, aj.), 4) Frankfurtská škola (Adorno, Benjamin, Horkheimer, Marcuse) a 5) umělecká avantgarda (dada, futurismus, surrealismus). Později ale bylo v textu jednoznačně stanoveno, že nadřazené jsou (marxistické) teorie primárně prosazující změnu společenského celku. Bylo tak potvrzeno tvrzení z úvodu URII, že pokud je možné SA teoreticky popsat, snad by opovídal pojem f r e u d o m a r x is m u s . Viz tamtéž, str. 119 a 100. 910 Tamtéž, str. I 19-121.
270
rad ik á ln í revoluční praxe: m etody přím ých subverzních akcí pro ti systém u z revolučních
buňek
(kohort,
kom un).
T vůrci
U nverbindliche
R ichtlinien
současně pochopili, že a u to ři KT nebudou n a revoluční p rax i p raticip o v at911 nasto upili i částečnou cestu em ancipace od k ritické teorie. UR byly orákulem : predikovaly vývoj, revoltu
let
1967-69, zak lád án í kom un a teroristických
uskupení a p ro te stn ím u levicovém u h n u tí poskytovaly teoretickou z á k la d n u : podílely se n a rek o n stru k ci k ritické teorie a jejím prak tick ém „překladu“. A n sch la g
I
(tiskovina
SA;
1964)
byl
jako
celek
uveden
citátem
z H orkheim era.912 K unzelm ann se zde v tex tu B u se n fre i als S y m p to m
der
U nfreiheit („Nahoře bez jako sym ptom nesvobody“) s pomocí M arcuseho pojmu L eistu n g sp rin zip (a s pomocí F re u d a a M arxe) vyjádřil k společenském u tém a tu , zda je p říp u stn é, aby se ženy ukazovaly v určitých situacích „nahoře bez“. Dále využíval m arcusovskou figuru o au to m atizaci a tak é odhalil spíše povrchní znalost M arcuseho a F rom m a913: „Leider
s in d
P sychoanalyse
alle
Versuche,
p r o d u k tiv
zu
den
dialektischen
verbinden
(Vera
M a te ria lism u s
Schm idt,
W ilhelm
m it
der
Reich),
gescheitert. "9U D alší dokum ent D ie B e d e u tu n g der A u to m a tisa tio n fü r eine revolutionäre B ew egung („Význam autom atizace pro revoluční h n u tí“) byl posledním esejem K unzelm anna pro SA publikovaný v A n sc h la g I I (1964). Zároveň byl jeho hlavním teoretickým textem . K om plexně zde opakovaně odkazoval KT, ja k je p a trn é již z názvu: slovo A u to m a tisa tio n se vztahovalo k M arcusově tezi o
1,11 Tento závěr alespoň pro Adorna a Horkheimera - jakoby předurčovalo (apatické) vyznění Dialektik der Aufklärung', cesta od rozumu k nerozumu a od civilizace k barbarství je osudem.
912 Citát zněl: Interesse aller Ausgebeuteten ist heute, wo es stä rk er is t als je. weniger als je zu erkennen. “ SA kopírovala v receptivním vztahu ke KT Das Argument. Když ARG v polovině roku 1962 zahájil rekonstrukci Marcuse, URI je recipovaly taktéž. Když se ARG v roce 1963 zaměřil na Horkheimera, projevilo se to také v recepcích Subversive Aktion. 9l:i Tuto hypotézu lze ověřit pomocí vzpomínek Bernda Rabchla - spolužáka Dutschka - který popsal setkání s Kunzelmannem a jeho vztah k teorii (tuto vzpomínku sám Kunzelmann otiskl ve svých memoárech, tedy se s ní patrně identifikoval): „Gleichgültig schien ihm die L ektüre der Bloch, Lukacs, Korsch, Trotzki, Lenin, Marx, Engels, Feuerbach, Hegel. D ie einzelnen Bücher dieser Autoren h a tte er nach seinen Angaben in Stunden, höchstens in einem Tag, verschlungen und ausgespuckt. (...) D utschke und ich reagierten verärgert. Wir brachten oft Stunden d a m it zu, einzelne Seiten durchzu buchstabieren und uns einzulesen in Logik und Argum entation dieser Theoretiker.“, viz RABEHL, Bernd, c. d., str. 42. 914 Tamtéž, str. 186.
271
autom atizované práci. N ěm ecké levici vytýkal, že je ponořena v n e a k tu á ln íc h debatách a opomíjí, že sam o N ěm ecko m á ra d ik á ln í profesory, jejichž společenská k ritik a vybízí k revoluční praxi. N a m ysli m ěl zejm éna KT a IF S : „Beim
Ja m m ern
über
unsere
nichtrevolutionäre
Epoche
se ite n s
pseudorevolutionärer G ruppen, die m e h r dahin schielen, wo eine vergangene R evolution b ew erkstellig t (...) s ta tt sich in das z u
vertiefen, w as ra d ika le
P rofessorenkritik (...) in unsere H eim sp h ä re g e le iste t h a t (...). <<915 „G em eint s in d die W erke folgender A u to r e n •' Adorno, B en ja m in , H orkheim er, Kracauer016, H erbertM arcuse, H aberm as, G. A n d ers917, Bloch, K otter918. “919 M arcusovo dílo a teze označil za ep o ch áln í: „(...) das epochem achende W erk von H e rb e rt M arcuse 920 „Die
V eränderung
der
g esam tgesellschaftlichen
S tr u k tu r
durch
die
A u to m a tisieru n g is t n u r zu vergleichen der beginnenden In d u stria lisie ru n g im frühen 19. J a h r h u n d e r t.“921 Citoval tak é
H orkheim era (esej M a te ria lism u s u n d M oral z ZSF
1933) a
nastupující druhou generaci KT (H aberm ase a Schm idta). S pomocí M arcusovy autom atizace byly kritizovány odbory a p a rla m e n tá rn í levice (neochota u silovat o autom atizovanou ekonom iku přinášející em ancipaci od práce). N ásledovala obšírná odkazovaná recepce M arcusova pojm u autom atizované p rác e 922 a teze o identitě kapitalistického a socialistického bloku v zam ěření na p ro d u k tiv itu a 915 D ie B e d e u tu n g d e r A u to m a tio n f ü r e in e r e v o lu tio n ä r e B e w e g u n g , in A n s c h la g I I (listopad
1964); in: tamtéž, str. 247. „ 916 Siegfried Kracauer (1889-1966) byl blízkým přítelem a učitelem Adorna zejména v době
výmarského Německa. Spolupracoval také s Waltrem Benjaminem a Ernstem Blochem. 9,7 Günther Anders (1902-1992) - rakouský sociální filozof a spisovatel. Patřil ke kritikům atomového zbrojení a vlivu techniky na „dehumanizační proces“. Anders byl v příbuzenském vztahu s Benjaminem a v letech 1929-37 byl manželem Hannah Ardentové. Patřil ke kritikům války ve Vietnamu. 918 Leo Kofler (1907-1995) - německo-rakouský marxistický filozof židovského původu. Intelektuálně spadal do okruhu nedogmatického marxismu typu KT, Lukácse, Korsche a Blocha. 9,9 Tamtéž. 920 Tamtéž, str. 248. Kunzelmann odkazoval Marcuseho dílo o sovětskému komunismu D ie g e s e lls c h a ftlic h e L e h r e d e s s o w je tis c h e n M a r x i s m u s („Společenská nauka sovětského marxismu“; 1958). 921 Tamtéž, str. 247. 922 Tamtéž.
272
nikoliv n a em ancipaci.923 K unzelm ann p řita k a l ta k é M arcusově tezi o n u tn o sti současné společenské zm ěny v industrializovaných stá te ch a ve T řetím světě.924 Rozsáhlou
recepci
M arcuse
v y stříd ala
recepce
Pollocka,
ovšem
s pomocí
M arcusova pojm u L eistu n g sp rin zip (kom binovaná recepce M arcuseT ’ollock): „Da
alle
m enschlichen
B eziehungen
W arencharakter
a n n eh m en
in
der
H errsch a ft des L eistu n g sp rin zip s, dass sich der M ensch auch „beim W ahlakt n ic h ts anders verh ä lt als bei seinen E ntsch eid u n g en als K onsum ent. (In der Fußnote^ F. Pollock, A utom ation, 1964) .><925 A znovu s odkazem n a Pollocka byl k ap italistick ý a (pseudo)socialistický systém připodobněn k fašismu^ „Durch
die H errschaft eines P rinzips ä h n e lt die h o chkapitalistische
und
pseudosozialistische Ideologie der faschistischen: der K a m p f um den L eb en sra u m rechtfertige je d e V ernichtung p h ysisch en Lebens, der K a m p f um den tödlichen R h y tm u s der In d u str ie die V ernichtung psychischen L e b e n s (In der Fußnote^ F. Pollock, a.a.O.) ‘V26 Dále byl Pollock odkazován v rám ci prom ýšlení teze o autom atizaci, k te rá se dialekticky jevila i jako potenciálně nebezpečná: pokud by byla realizována a u to rita tiv n ím režim em , došlo by k úplné kontrole jednotlivce. O bsáhlé recepce a variace na KT byly zakončeny konstatováním , že se analýzy KT m usí s tá t základnou revoluční praxe: „Der K am pf, den wir beginnen m üssen, h e is s t (...) a u fg ru n d revolutionäre A n a lyse die revolutionäre P raxis zu suchen (...). “92? S um arizace receptivního v ztah u
S u b versive A k tio n a kritické teorie
ukazuje, že se jednalo o recepci p a r excellence a o plné ovlivnění SA kritickoteoretickým i m otivy: v prvé řadě M arcusem , ale ta k é Adornem , H orkheim erem , Pollockem, B enjam inem a nastu p u jící generací KT (Schm idt, H aberm as). V této
923 Tamtéž. 924 Tamtéž, str. 249. 925 Tamtéž. 926 Tamtéž, str. 250. 927 Tamtéž, str. 251.
273
fázi ještě nelze u K unzelm anna a SA dohledat pozdější recepce kom unistických p ra k tik ů T řetího světa (Mao, Che G uevara, apod.) a jen pom álu nedogm atických m arx istů 20. let (zde je n Bloch, Kofler). Recepcím jednoznačně dom inovala KT, k te rá
byla
označena
za
teoretický
podklad
zam ýšlené
revoluční
praxe.
E m ancipace od KT, naznačená v U RII, načas um lkla. Po rozpadu SA v roce 1965 byla energie K unzelm anna, D u tsc h k a a R abehla n a m ířen a do infiltrace a práce v SDS a do sn ah y p ro sad it v SDS neom arxism us
(KT) a
K unzelm ann v červenci
akcionalism us.
V náv azn o sti na
koncily
SA svolal
1966 se tk á n í u K ochelského jezera, kde proběhly
kon k rétn í organizační kroky k rozpoutání revolty a provokací v B erlíně (založení K o m m u n e I a K o m m u n e 2, L ie b erA k tio rí, viz kapitola 5.3). Nyní budou přiblíženy debaty u Kochelského jezera s akcentem na recepce k ritické teorie. K u nzelm ann ve svých m em oárech uvedl, že klíčové teoretické debaty na K ochelsee byly vedeny o M arcusově One D im en sio n a l M an a Fanonovi: „Im M itte lp u n k t der D ebatte sta n d e n in K ochel (...) zw e i Schlüsseltexte-' H erb ert M arcuses gerade erscheinenes Buch „Der eindim ensionale M e n s c h “ u n d F ra n z F anons „Die V erdam m ten dieser E r d e .“928 Z K unzelm annových vzpom ínek ale vyplývá, že n áv rh na založení revolučních kom un měl nyní i d alší vzory než KT: n ap ř. utopické socialisty F o u rie ra a Ovvena a dokonce vým arský B auhaus. P řetrvávající vliv KT i na p rak tick é kroky (zakládání kom un) ale dokládá svědectví z a k la d a te lů K o m m u n e 2 (např. Eike Hem m er), k teří akcentovali M arcuseho tezi o m ilita n tn íc h m inoritách, k te rá m ěla se h rá t určující roli při rozhodování o tom, zda revoluční kom uny založit: „Viele folgerten
m it M arcuse,
daß der antagonistische
W iderspruch
der
ka p ita listisch en G esellschaft in der P ro d uktionssphäre n ic h t m e h r erfahrbar sei, sondern n u r außerhalb u n d gegen ihn. D eshalb kö n n te n n u r h erausfallende R andgruppen den revolutionären K a m p f fü h ren . Die R andgruppen-T heorie
928 KUNZELMANN, Dieter, c. d., str. 47"48.
274
lieferte dam als den isolierten G rüppchen die R a tio n a lisieru n g fü r den M ut, das scheinbar unbew egliche G esellschaftsgebäude anzugreifen (,..).“929 V ýznam M arcusových teorií v debatě o založení revolučních kom un zd ů razn il tak é sp o luzakladatel K o m m u n e I U lrich E n zen sb erg er: „Rabehl erin n ert sic h •' „Die U ntersuchungen von H erbert M arcuse über die psychologischen
D im ensionen
von
B e fre iu n g
waren
G egenstand
der
A u sein a n d ersetzu n g . “i>:<0 N a druhé stra n ě D utschke ve svém re fe rá tu na K ochelském jez e ru KT vůbec nerecipoval. Jm enoval zejm éna P ařížskou kom unu 1871, utopický socialism us ovlivněný B lanquim a republiky rad. R abehl m luvil dokonce o sovětských kom unistech
20.
let
(Lenin,
Trockij).
V diskusích
byl
dále
prezentován
B akum nův a n arch ism u s a opakovaně psychoanalýza (zejm éna Reich). S tále p o d statn ější se ta k é stá v a la recepce revolucionářů T řetího světa, např. Che Guevary: In den D iskussionen tra t besonders s ta r k ein E le m e n t in den V ordergrund•' (...) M an fü h lte sich durch Che G uevara oder F ra n z Fanon aufgerufen, den K a m p f zu beginnen . 1,931 Celková teoretická tendence nastupujícího p ro testn íh o h n u tí v létě 1966 se jevila takto: docházelo k diverzifikaci. K ritická teorie, zejm éna M arcuse - již ne KT jako celek - se ocitala v cen tru jiných recepcí — utopických socialistů a revolucionářů (Fourier, Owen, Blanqui), a n a rc h istů (B akunin), dem okracie rad, praktických revolucionářů T řetího světa (Che G uevara, Fanon), sovětských kom unistů (Lenin, Trockij) a psychoanalýzy (Reich, Freud). Z trácela exkluzivitu z let
1962-65 (viz D as A r g u m e n t a S u b versive A k tio n ), ale stále z ů stá v a la
cen tráln ím receptivním pram enem . Receptivní význam KT p řetrv al tak é v
druhé polovině roku 1966, jak
dokládají K unzelm annovy i E nzensbergeroovy m em oáry ohledně R aubdrücke 929 KOMMUNE 2 (Hrsg.), Versuch der Revolutionierung des bürgerlichen Individuums, Oberbau mverlag, Berlin 1969, str. 19-20. 930 ENZENSBERGER, Ulrich, Die Jahre der Kommune I. Berlin 1967 1969, Verlag Kiepenheuer und Witsch, Köln, 2007, str. 70. 931 KOMMUNE 2 (Hrsg.). c. d„ str. 17.
275
(„nelegálních tis k ů “). KT jako celek - H orkheim er, Adorno, DA a From m - byla ilegálně tiš tě n a : „Es h a n d e lte sich um S chriften von W ilhelm R eich (...) rä teso zia listisch e Texte, die D ia lek tik d er A u fklä ru n g , frü h e H orkheim er-Schriften, usw. “°32 „Hier waren die „ F unktion des O rgasm us“ g e d ru c k t worden, A u fs ä tz e von W ilhelm Reich, von Erich F rom m (...) politische R eflexionen M a x H o rkh eim ers aus den Jahren 1930-1933 . 11933 P ro testn í levicové h n u tí ta k n a ú sv itu svého roznícení doložitelně znalo a studovalo sig n ifik an tn í pram eny KT: One D im en sio n a l M an (viz Kochelské jezero), D ia lek tik d er A u fk lä r u n g a F rom m a (viz ilegální tisky). N aznačený tre n d
se projevil v K unzelm annově te x tu
Z u r G rü n d u n g
revolutionärer K o m m u n e n („K z ak lád án í revolučních kom un“, listopad 1966)934, k terý byl n a p sá n v návaznosti na provokaci proti rektorovi FU Lieberovi (viz 4. kapitola). Ivunzelm ann přesídlil do B erlína a založení revolučních kom un bylo tak řík ajíc
na
sp a d n u tí
(K o m m u n e I byla
založena
1.
1.
1967). M ottem
K unzelm annova tex tu již nebyla KT, ale K arl Korsch (kterého znal zejm éna D utschke) a poprvé m aoism us a M ao Ce Tung: „Manche L e u te glauben, der M a rxism u s se i eine A r t Zauber, m it dem m a n je d e s Übel heilen kann. Ih n e n sollten wir entgegnen, dass ein Dogma w eniger W ert h a t als K u h m ist. M it M ist k a n n m an w enigstens düngen. “935 K unzeim ann burcoval k n u tn o sti revoluční a n arch istick é praxe — k spojení politické
teorie
a indiv id u áln í revoluční prom ěny
-, ke k teré
mělo dojít
v kom unách vykořeněním „buržoazního in dividualizm u“. Pohrdavě se vyjadřoval o čistě teoretických spolcích (kritik a
p a trn ě
m ířen á
na
SDS). V kom uně
prom ěnění jednotlivci - revolucionáři - měli být nositeli společenské zm ěny. K unzelm ann ale na
závěr opakovaně a zcela jasn ě
doložil, že m yšlenka
9:K KUNZELMANN, Dieter, Leisten Sie keinen Widerstand! Bilder aus meinem Leben, str. 50-51. 9:1:5 ENZENSBEREGER, Ulrich, c. d„ str. 75.
934 KUNZELMANN, Dieter, Zur Gründung revolutionärer Kommunen; in BÖCKELMANN, Frank, NAGEL, Herbert, c. d., str. 143-144. 935 MAO Ce Tung (konkrétní pramen neodkázán); in: tamtéž, str. 143.
276
revolučních kom un je teoreticky odvozena z M arcuse. Z důraznil jeho teze o m ilitan tn ích neem ancipovaných m inoritách, p ráv u n a n ásilí a o revoluci: „U nser V erhältnis z u r P raxis u n d z u r d ire k ten A k tio n sollte g e k e n n ze ic h n e t durch
M arcuses
A u ssa g e
„dass
es
fü r
u n terd rü c k te
und
überw ältigte
M inderheiten ein „ N a tu rrech t“ a u f W iderstand gibt, aussergesetzliche M itte l anzuw enden, sobald die g esetzlich en sich als unzulänglich h e r a u sg e ste llt h a b e n .“ (Repressive Toleranz). U nd diejenigen, die dieses W iderstandsrecht, das bis zu m U nsturz geht, pra ktizieren , tu n es „weil sie M enschen sein w ollen“ (ebd.) 1,936 V tom to posledním K unzelm annově stru k tu ro v a n é m teoretickém te x tu do roku 1969937 se potvrdila tendence z K ochelsee a od d ru h é poloviny roku 1966: KT (v prvé řadě M arcuse) stále figurovala jako c e n trá ln í receptivní pram en, a to i pro praktické založení revolučních kom un a pro jejich k o n k rétn í revoluční praxi, ale pozvolna byla stá le výrazněji doplňována a n ah ra z o v á n a recepcem i opravdových revolucionářů T řetího světa m yšlenkovým i
sm ěry
Mao Ce T ungem a Che G uevarou - a dalším i
(Reichova
psychoanalýza,
utopický
socialism us,
anarchism us, nedogm atický m arx ism u s 20. let). 6.4.2 K ritická teorie a K o m m u n e I Před rozvedením receptivního v z ta h u k ritické teorie a revolučních kom un je tře b a přib lížit nový typ recepcí - zejm éna v K o m m u n e I
k terý vycházel
z dom inance revoluční praxe (nikoliv již teorie). V KI nebyly psány teoretické analýzy, jako v S u b versive A ktio n , který m i se zde spíše opovrhovalo: „Im S D S k a n n m an en tw e d er w issenschaftliche A n a lysen a n fertigen oder fru strie rt ru m sitze n . D as w ar m ir zu wenig. t<938 Od podzim u roku
1966 navštěvovala sk u p in a okolo ú č astn ík ů
debaty na
Kochelsee čínské velvyslanectví ve Východním B erlíně. Zde se vedly debaty o k u ltu rn í revoluci, prom ítaly filmy o M ao Ce Tungovi a jeho Rudých gardách a 936 Tamtéž, str. 144. 937 Kommune I ve snaze zdůraznit primát praxe a aktivismu neprodukovala strukturované teoretické texty, ale jen provokativní tisková vyjádření, která komentovala konkrétní přímé akce a společenské dění (viz níže). D alší strukturovanější teoretický text napsal Kunzelmann až v souvislosti s Tupamaros W estberlin v roce 1969 (viz níže). 938 TEUFEL, Fritzi in : TEUFEL, Fritz, LANGHANS, Rainer, c. d., nepagizováno.
277
zd arm a byla d istrib u o v án a m aoistická lite ra tu ra .939 K u nzelm ann rozvedl, čím M ao Ce T ung právě se rodící K o m m u n e /o slo v o v a l „Die R evolte der R oten Garden ric h te te sich, so gla u b ten wir, genauso wie unsere B em ühungen, gegen v e rk ru ste te autoritäre S tru k tu re n , u n d gen a u wie hier, gingen die A k tio n e n von ein er ju n g e n G eneration aus, die die Ü berreste des A lte n überw inden u n d die P erm a n en z der R evolution an ih re S te lle setzen wollte. A gitace čínského velvyslanectví spoluzapříčinila, že sk u p in a z K ochelsee v době od podzim u 1966 citelně obohatila svá teoretická pole o m aoism us.941 Již při prvním n ab o u rán í veřejného p ro sto ru při provokaci Fachidioten (listopad 1966, viz kapitola 5.3.1) mělo „úderné kom ando“ na klopách odznáčky M ao Ce T unga (získané na čínském velvyslanectví) a nazvalo se Rudou gardou. M édia začala v n ím at levicové provokatéry (budoucí KI a K2) jako m aoistické uskupení: „ A u f dem rotem U nterground, golden aufgehoben, lächelte M ao Tse-Tung. D ie „Rote G arde“ (...) s tü r m te m it diesem chinesischen Im p o rt am Ja cken revers das Podium (...).i<342 Teoretické recepce procházely prom ěnou: l) byly ukončeny obsáhlé analýzy typické pro SA, D utschka, K ra h la i řízené debaty typu Kochelsee, 2) započal „receptivní ak tiv ism u s“ (viz např. M ao Ce T ung na klopách) a 3) KT - klíčová pro SA a nakonec ještě i pro se tk á n í na K ochelsee - byla velm i rychle n ah ra z o v á n a 939 Když poté S p r in g e r - P r e s s e obviňovaly KI z toho, že je placena z činy, nebyly tak daleko od pravdy. Velvyslanectvím zdarma zasílaný velký počet exemplářů maoistické literatury a v menším počtu také filmů členové KI prodávali v Západním Berlíně, což vytvářelo nezanedbatelnou část jejich příjmů. Viz KUNZELMANN, Dietrich, c. d., str. 56-57. 940 KUNZELMANN, Dietrich, c. d„ str. 55. 941 Nástup recpece komunistických revolučních praktiků byl ale obecně sdlílený neomarxistickou frontou v SRN. Ve stejné době se začal maoismem a Kubou více zaobírat také hlavní teoretický pramen německé nové levice časopis D a s A r g u m e n t (viz níže). 942 M i t M a o f ü r d ie F r e ie L ie b e ; in : Der Abend, 28. November 1966; in : Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand K o m m u n e I. Tato první výrazná mediální stopa budoucích komun KI a K2 je také otištěna v pramenech těchto uskupení. Srovnej s: KOMMUNE 2 (Hrsg.), c. d., str. 26-27 a TEUFEL, Fritz, LANGHANS, Rainer, c. d., nepagiznováno. Z mediálních ohlasů srovnej s článkem B e r li n e r Z e i t u n g o „ L ib erA k t i o n “ a o přípravách vznikvi KL „D ie I d e e e in e r K o m m u n e w a r g e b o re n . A u c h h i e r s t a n d d e r V o r s itz e n d e M a o P a te. W ie in R o tc h in a w ill d ie „ R o te G a r te W e s t“z u s a m m e n w o h n e n , z u s a m m e n a r b e ite n (...) u n d m i t v e r e in te n K r ä fte n d ie L e h r e M a o s s tu d ie r e n . in: M i t M a o s t u d i e r e n s ie d e n S t e l l e n m a r k t , in: Berliner Zeitung, 3. Dezember 1966, in: TEUFEL, Fritz, LANGHANS,
Rainer, c. d., nepagiznováno.
278
m aoism em a analyticky a teoreticky nepříliš podloženým i recepcem i revolučních p ra k tik ů T řetího světa. T ato tendence se p o tvrdila po založení K o m m u n e I. T a již KT již nijak nerecipovala (viz níže) a p rezentovala se pouze parodiem i, ironií a m ystifikacem i, n a jejichž pozadí stá la fascinace M ao Ce Tungem a jeho R udým i gardam i. H lavním pram enem poznání teoretického zázem í KI jsou F lu g b lä tter (písem ná sdělení (nejen) K o m m u n e / podobná tiskovým prohlášením , dále FB), k teré KI vydávala po celou dobu své existence (od ledna 1967 do listopadu 1969), system aticky v době svého největšího rozkvětu od du b n a do z á ří 1967. T ehdy byly F B i číslovány ( l _26) a navazovaly n a sebe.943 Parodizující, m ystifikační, recesistický i vu lg árn í c h a ra k te r F B z dílny K o m m u n e I lze doložit od prvních čísel. F B 1-5 navazovaly n a provokaci LieberA ktio n z listopadu 1966, sledovaly in te rn í záležitosti FU B erlin a n a p a d aly její vedení.944 Ve F B č. 2 započaly provokace,945 v č. 4 byla zesm ěšňována FU a rek to r Lieber: „N iem and will D ir D einen P osten als R e k to r d er W alt-D isney. U n iversitä t rauben. ‘V4tí FU bylo v nadsázce vyhrožováno, že n a
ni
s pomocí k o n ta k tů
s čínským
velvyslanectvím zaútočí Rudé gardy: „Läuft der B etrieb in dieser B ude dann im m e r noch in versta u b ter Weise weiter, sehen wir uns genötigt, 10.000 (...) R o tg a rd isten einzuschleusen. E in B esuch in der chinesischen B otsch a ft O st-B erlin g e n ü g t (...). “947 P átý F B sklouzával k v u lgarism ům a vyhrožování.948 Pom yslného „vrcholu“ dosáhla KI ve F B č. 6'10, ve kterých
kom entovala
(a oslavovala)
požár
94:! K o m m u n e /dovedně pracovala s médii a se svou popularitou. Nechala si platit za poskytnuté rozhovory, fotografie, aj. a tržně produkovala sebeprezentující materiály, koláže z F lu g b lä tte r , fotografie a výstřižky z novin a časopisů. Jednalo se o tzv. B u n t e K o m m u n e - I l l u s t r i e r te („Pestré ilustrované z komuny“) nebo G e s a m m e lte n W e rk e g e g e n u n s („Sebraná díla proti nám“). Viz Freie
Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand K o m m u n e I. 944 F lu g b la tt N r . 1 „ M u s s s ic h d e r A S t A ä n d e r n ? D a m i t d ie s e U n iv e r s itä t e r tr ä g lic h w ird ? "
(nedatováno), in: tamtéž. 945 F lu g b la tt N r. 2 ( bez názvu, nedatováno), in : tamtéž. 94B F lu g b la tt N r. 4 „N o c h e in e A n t w o r t d e s S D S a n R e k t o r L i e b e r “ (nedatováno), in: tamtéž. 947 Tamtéž.
279
bruselského obchodního dom u z k v ětn a
1967, ve k terém v době probíhající
výstavy am erického zboží přišlo o život několik stovek osob. KI označovala tu to tragédii jako G roßhappening („velký hap p en in g “)949, k terý záp ad n ím u světu přiblížil všední den A m eričany ostřelovaného severovietnam ského H anoje V ietn a m -G efühl („vietnam ský pocit“)950 - a vyzývala k podobným útokům v SRN: „ W enn es irgentw o b re n n t in der nä ch sten Zeit, wenn irgentw o eine K aserne in die L u ft geht, wenn irgentw o in einem Stadion die Tribune e in stü rzt, se id b itte n ich t überrascht. (...) b u rn ,w a re-h a u se-b u rn .‘951 F an tazie o ž h á řstv í nam ířeném p ro ti konzum ní společnosti vyvolávaly ve členech KI nový revoluční zápal-' das völlig n e u e revolutierende G efühl952 („zcela nový revoluční
pocit“).
Veřejně
šířené
písem né
projevy
KI
vedly
k
zahájení
krim inálního vyšetřování. Po dem onstracích p ro ti návštěvě P ahlaviho byla navíc uvalena vazba na m ediálně znám ého člena KI Teufela, v níž strá v il půl roku. Od jeho zatčení až do konce roku 1967 se aktiv ity KI zúžily n a sledování několika p aralelních procesů proti Teufelovi a K o m m u n e i 953 a na p o řád á n í p ro testn ích dem onstrací, happeningů, apod. v této věci.954 F B č. 11 a 12 kom entovaly návštěvu Pahlaviho (D er Schah w ird sich w undern955 - „Sáh se bude divit.“). Ve F B č. 13-26 byla naplno rozvedena nesrozum itelnost, m atoucí zam ěňování jm en (Lůbke za H eusse, P ah lav í za jihovietnam ského p rem iéra Ky), je d n o stra n n á orientace na proces s T eufelem ,956 a n a rc h ism u s957, m ystifikační výběr vhodných
948 F lu g b l a t t N r . 5 „ W e r s o l l u n s n o c h g la u b e n ? “{ n e d a to v á n o ). F B obsahoval věty typu: nA l b e r t z u n d D u e n s i n g s i n d H o m o s ( u n d L ie b e r i s t e if e r s ü c h t ig ) “, in: tamtéž. 949 F lu g b la tt N r. 6 „ N e u e D e m o n s tr a tio n s fo r m e n in B r u s e l e r s t m a l s e r p r o b t “ (24. 5. 1967), in:
tamtéž. 950 F lu g b la tt N r. 7, (24. 5. 1967, bez názvu); in: tamtéž. 951 F lu g b la tt N r . 8 „ W a n n b r e n e n d ie B e r li n e r K a u fh ä u s e r ? “ (24. 5. 1967)»'in: tamtéž. 952 F lu g b la tt N r. 9 ( bez názvu, nedatováno), in: tamtéž.
9'5:i Jednalo se o několik paralelních procesů: 1) proti dvojici Teufel-Langhans za „žhářské“ F B c . 610, 2) proti Teufelovi za domnělé házení kamenů a ručního granátu při demonstraci 2. 6. 1966 a 3) proti Kunzelmannovi, který byl tři týdny ve vazbě za rušení veřejného pořádku. 954 Což v podstatě předjímalo pozdější dění okolo RAF, kdy celá 2. generace RAF měla jediný již zcela neteoretický cíl: propuštění vězněných členů RAF. 9 5 5 F lu g b la tt N r. 1 2 „ W e n n d e r S c h a h n a c h B e r lin k o m m t ! “ (30. 5. 1967).'in: tamtéž. 956 F lu g b la tt N r . 1 6 „ L a s s t d e n T e u fe l fre i, s o n s t i s t e r lo s !“ ( 28. 6. 1967)/in: tamtéž. 9 5 7 F lu g b la tt N r. 21 „ L a s s t n i c h t n u r e in e L u f t b la s e p l a t z e n s o n d e r n T a u s e n d “(6. 6. 1967)-'in: tamtéž.
280
m íst ke žhářským úto k ů m v N ěm ecku958, ra d o st z m ediálního zájm u o KI a celkové vyvolávání zmatku^ „U nd alles w ürde g a n z unsicher werden, m a n w ü sste n ic h t m e h r B escheid', was n u n ric h tig is t u n d w ofür m a n was m achen soll u n d was m a n glauben soll u n d ob es alles einen S in n hat. ‘V59 O btížnou uchopitelnost těchto F B vystihovaly věty typu D er T eufel h a t den P olizisten O hnesorg erschossen960 („Teufel z a střelil policistu O hnesorga“)961. Poslední číslované F B obsahovaly již jen neuroticko-recesivní výkřiky o m učení soudců, řezán í končetin náv štěv n ík ů m soudních přelíčení a opakující se tv rdé vulgarizm y vůči ju stici.962 A nalýzu teoretického zázem í K o m m u n e I a jejích receptivních v z ta h ů lze sh rn o u t konstatováním , že v KI k opravdu seriórním analytickým recepcím nikdy nedocházelo. V KI dom inovala subverzivní praxe. Jed n alo se o uvědom ěle organizované provokace a m ystifikace. Pokud KI pracovala s
teoretickým
zázem ím , jednalo se o M ao Ce T unga, p říp ad n ě o an arch ism u s, Che G uevaru a psychoanalýzu W ilhelm a R eicha.963 M aovy recepce ale zřetelně převládaly. Členové KI se jasn ě
označili za m aoisty v jedné
z m ála stru k tu ro v a n ý c h
m ediálních výpovědí, v dopise, k terý otštěn ém v N e u e W eltschau•' „Auch m W est-Berlin d ü rfte daher der K o m u n ism u s chinesischer Prägung, als dessen V ertreter wir u n s ansehen, im Vormarsch sein. “964
9ds F lu g b la tt N r. 1 7 ..M a c h t e u c h e in e n s c h ö n e n P r o z e s s - r u f t z u r B r a n d s t i f t u n g a u f ! “
(nedatováno); in : tamtéž. 9i)S F lu g b la tt N r . 1 9 „ Z eh n M i n u te n , d ie d ie W e lt e in e s R ic h t e r s e r s c h ü t t e r t e . “ (5. 7. 1967).' in-'
tamtéž. 96° F lu g b la tt N r. 2 5 (bez názvu, 12. 8. 1967)-'in: tamtéž. 961 Matoucím způsobem je zde připomínána tragická událost 2. června 1967, která rozpoutala protestní hnutí, kdy krim inalista Ivurras zastřelil studenta Ohnesorga. Jméno Teufela je zde použito surreálně. Více viz kapitola 5.4.1. 962 F lu g b la tt N r. 2 2 „ Z u h ö re n - I h r M u r m e lg r e is e u n s S c h le i m s c h e i s s e r d e s „ R e c h ts “ (G. 6. 1967) a F lu g b la tt N r . 2 4 „D ie D r itte - G e w a lt- T ä tig e n “ (24. 7. 1967)/in: tamtéž. 963 Reichova tehdy hojně čtená kniha D ie F u n k t i o n d e s O r g a s m u s byla zmíněna samotnou KI v dopise z 15. 12. 1967 zaslaném a otisklém v periodiku N e u e W e ltsc h a u . Na vliv psychoanalýzy Reicha a na typově jiný vliv Che Guevary poukazoval ve svých vzpomínkách také Michael Baumann, který v KI dočasně pobýval a žil. Viz Dokument B u n t e K o m m u n e - I l l u s t r i e r te , in: tamtéž. Srovnej s : BAUMANN, Bommie, c. d., str. 25-44. 964 KI se postavila za čínský komunismus a za státy Třetího světa. SSSR a sovětský komunismus označila za formu kapitalismu a neoburžoazii. Viz dokument H ie r s p r ic h t d ie u n a b h ä n g ig e a u ß e r p a r la m e n ta r is c h e O p p o s itio n , dopis z 15. 12. 1967, otištěn, in: N e u e W e ltsc h a u , in: Bunte
281
Také pod m ediálně znám ou fotografií K o m m u n e I — k o m u n ard i opřeni nazí čelem ke zdi — stá l c itá t z M ao Ce T unga. M aoistické recepce se dále projevily v bizarních podobách jako v shazování k nihy M aových c itá tů tzv. M ao-Bibel („Maova Bible“) z kostela v cen tru B erlína. P arodován byl nakonec i Mao: „E m pfang der R otgardisten durch unseren großen Lehrer, großen F ü h rer
(...)
un d Großen S te u e rm a n n T s c h ia n g K a is c h e k (...), ‘V65 V K unzelm annově d iáři z roku 1967 lze ta k é dohledat p o d trh a n á d a ta návštěv čínského velvyslanectví jako zásadních u d á lo stí v celém roce (např. 14. 1, 17. 3, 21. 3, aj.).966 A ni dem onstrace, ani je d n á n í SDS nebyly tak to označeny. A i E nzensbergerovy
m em oáry
v procesu
Teuflovi
proti
dokládají ovlivnění a
L anghansovi
KI
m aoism em .967 Obžaloba
popisovala
KI
jako
m aoistické
u sk u p en í.968 Celkově sh rn u to , vážné i nevážné recepce M ao Ce T unga a m aoism us seh ráv aly v K o m m u n e 1 určující roli. Jin ý m typem recepcí KI byly R a u b d ru c k e 909, kde stá le figurovala kritick á teorie - např. H orkheim er
které ale představovaly pro KI obchodní a rtik l.970
K vážným recepcím KT v KI nedocházelo. Zm ínky o KT - jm enovitě o M arcusovi - byly uvedeny pouze ve vyšetřovacím spisu p ro ti K I971 a v něk terý ch spíše Kommune-Illustrierte, in: Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand Kom m une I. 965 Pozvánka KI k návštěvě východoberlínského velvyslanectví Číny z 27. 8. 1967. Pod pozvánkou byla koláž: automobil, na kterém stál vůdce Mao Ce Tung a okolo něho seděli nejznámější komunardi z KI jako jeho doprovod. V doprovodném textu ale bylo zaměněno jméno Mao Ce Tunga za jeho úhlavního nepřítele Čankajška. Viz B u n t e K o m m u n e - I llu s tr ie r te , in: tamtéž. 966 KUNZELMANN, Dieter, c. d„ str. 63. 967 M a o s P o litik i s t d ie e in z ig e r e a lis tis c h e F o r m e l f ü r d ie Z u k u n f t d e r W elt.. Z tiskové konference K o m m u n e I po skandálu s US viceprezidentem Humphreyem (duben 1967). Viz ENZENSBERGER, Ulrich, c. d., str, 123. Enzensberger dále citoval soudní zápis o prohledání KI v dubnu 1967. Vyšetřovatelům přišel nápadný velký počet knih Mao Ce Tunga a o čínské kulturní revoluci. Na jiném místě dokládá, že knihy Mao Ce Tunga hyly aktuální i v poslední fázi existence KI, kdy zde pobývala Uschi Obermaierová. Komunardi jí nechávali číst jeho knihy. Také v polovině roku 1969 na akci APO nazvané K n a s t c a m p byly malovány - i okruhem K o m m u n e I~ obrazy Mao Ce Tunga. Viz tamtéž, str. 118 a 362 a KUNZELMANN, Dietrich, c, d., str. 117. 968 LANGHANS, Rainer, TEUFEL, Fritz, c. d., nepagizováno. Celá tato kniha je přepisem a recesivním komentářem k soudnímu spisu proti KI. 969 R a u b d r ü c k e byly ilegální tisky, které byly masově distribuovány v protestním hnutí 1967-69. Pocházely nejen z K o m m u n e I, ale z celého protestního spektra. Nelegálně byly tisknuty a prpdávány klíčové teoretické i beletristické texty, které byly na trhu nedostupné nebo drahé. 970 Viz ENZENSBERGER, Ulrich, c. d„ str. 255. 971 Výjimečná zmínka o krtické teorii ve vztahu ke KI pochází z v}'šetřovacího spisu proti dvojici Teufel-Langhans z 27. listopadu 1967. Zde byl - v rámci popisu a analýzy KI - obsáhle citován výše analyzovaný Ivunzelmannův manifest Z u r G r ü n d u n g r e v o lu tio n ä r e r K o m m u n e n , ve kterém
282
výsm ěšných k o m entářích pravicového tisku, k terý se neorientoval v rychlém sledu rad ik á ln ě levicových tre n d ů a tendencí.972 S am otná KI recipovala kritickou teorii jen optikou dřívějších nyní již n e a k tu á ln íc h teoretických d iskusí z doby Su b versive A k tio n a Kochelsee. Poslední význam ná recepce KT (M arcuse) pocházela z K unzelm annova m anifestu Z u r G ründung revo lutionärer K o m m u n en (viz výše). Od roku p ro testn íh o h n u tí
1968 se K o m m u n e I — vlivem opakovaných porážek
- depolitizovala, reorientovala n a a lte rn a tiv n í životní styl a
experim enty s drogam i (viz kapitoly 5.4.2 a 5.4.7), což vytrvalo až do zániku KI v roce 1969. 6.4.3 K ritická teorie a K o m m u n e 2 Rozdílný byl receptivní v z ta h k ritické teorie a K o m m u n e 2. K2 k o n tin u áln ě navazovala n a S u b versive A k tio n a debaty z doby Kochelsee. Recepce kritické teorie v K2 nabízely zajím avou konfiguraci, ve k teré se p ro m ítal m ěnící se vztah protestního h n u tí ke KT mezi roky 1966 (exkluzivní pozice) a 1969 (ignorace a atak). V případě K2 n a s ta la ojedinělá přítom nost všech těchto v z ta h ů „pod jednou střechou“. O dlišnost K2 od KI ta k é dokládá, že K o m m u n e 2 vydala - ve srozum itelné podobě —sum arizující poznatky a zkušenosti ze svého experim entu v publikaci Versuch der R e v o lu tie ru n g der bürgerlichen In d iv id u u m s („Pokus o revolucionizaci
buržoazní
ind iv id u ality “;
1969)973,
k te rá
je
ta k é
hlavním
pram enem poznání jejího teoretického zázemí. K2 se vním ala jako politická kom una, usilující o realizaci teoretických východisek v revoluční praxi. H lavní před stav itelé K2 — Eike H em m er (vedoucí a k té r provokace proti Lieberovi), Ja n C arl R aspe (budoucí člen RAF) a M arion S tergarová (ex-SA) — se ú častn ili setk án í na K ochelsee i d eb at o založení revolučních kom un v d ru h é polovině roku 1966. Členové K2 s e trv a li n a rozdíl od vyloučené KI v SDS (K2 byla někdy
byl opakovaně na podstatných místech zmíněn vliv Marcuseho na založení Kom m une I. Obžaloba pak považovala KI za ovlivněnou Marcusem, Mao Ce Tungem a Ho Či Minem.Viz LANGHANS, Rainer, TEUFEL, Fritz, c. d., nepagiznováno. 972 Např. D ie Welt (spadající do Springerova koncernu) otiskl v srpnu 19G7 výsm ěsný ironický fejeton o Kom mune I, ve kterém autor opakovaně předkládal členům KI, že se kolektivně a zpaměti učí citáty z Marcuse. Autor zřejmě neznal poměry v KI. Pokud by byl v dané době v KI věnován nějakému autorovi takévý prostor, byl by to dozajista Mao Ce Tung, nikoliv Marcuse. Viz EHRHARDT, Wolfgang, Kommune III, in : Die Welt 5. 8. 1967. in: LANGHANS, Rainer, TEUFEL, Fritz, c. d., nepagiznováno. 973 KOMMUNE 2 (Hrsg.), c. d.
283
označována i jako SD S-K om m uné), i když kritizovali jeho p řepjatou teoretičnost. N a půdě SDS se K2 pokusila o etablování m yšlenky revolučních kom un. Iniciovala dokonce založení pracovní skupiny SDS K om m une-G ruppe („Skupina kom una“), k te rá ale ztro sk o tala.974 V pokus
K2 byly ta k é vychovávány dvě d ě ti.975 I proto se její zájem so u střed il na o rozvrácení
tra d ičn í
rodiny976
- dom nělého
zdroje
buržoazního
individualism u — völlige A u s r o ttu n g der In stitu tio n F am ilie („naprosté vyhlazení in stituce
rodiny“),
terap eu tick é
rozvíjení
techniky
a n tia u to rita tiv n í
(skupinová
terapie),
výchovy,
psychoanalytické
vykořenění
„buržoazního
individualism u“ a na obnovu kolektivism u a přirozených m ezilidských vztah ů . K2 a KI p řesto pojil stejný cíl; na základě osobnostní prom ěny provedené v kom uně vyvolat jako a v a n tg a rd a revoluci v celé společnosti. V zhledem k zájm u K2 o m arxism us, neom arxism us, psychoanalýzu a pedagogiku bylo logické, že se teoreticky opírala o E rich a From m a, o jeho verzi kritick é teorie a o ra n ý IFS z 30. let z doby S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie (1936). D ruhým teoretickým pilířem byla Reichova psychoanalýza1 „(...) m u ß m a n ausgehen von der d u rchschnittlichen sozialen C h a ra k te rstru k tu r des K leinbürgers, wie es F rom m in „ A utorität u n d F a m ilie “ oder Reich in der „ C harakteranalyse“g e m a c h t haben. “977 K2 doslova opisovala From m ovy teze o potlačeném I d a hypertrofovaném Superegu, o sadom asochistickém c h a ra k te ru , likvidaci m ezilidských v ztah ů (jednotlivec jako zboží), a u to m a tu konform ity, absenci psychologie u M arxe, apod. S am ostaně je rozvíjela a zasazovala do nečekaných kon tex tů (např. V ietnam ): „Vietnam k e h r t w ieder in den w achsenden sad itisch en u n d m asochistischen Form en (...). “!,7S 971 SDS - zaměřený zejména teoreticky - nebyl schopen zakomponovat praktické psychoanalytické terapeutické pokusy a metody, o které se usilovalo v rámci Kommune-Gruppe. Viz tamtéž, str. 22.-23. 975 y rámci ultraliberální sexuální výchovy v Kom m une 2 v závěru citované publikace písemně (sic!) zaznamenán a popsán pokus o pohlavní styk dospělého komunarda s jedním z těchto dětí (děvčetem). Není známo, zda byl tento člen K2 trestně stíhán za zde písemně doloženou pedofilii. Viz tamtéž, str. 92-93. 976 K2 oproti KI tolerovala tradiční monogamní vztahy, které byly v KI (s oporou v tamní interpetaci psychoanalýzy) vysmívány. 977 Tamtéž, str. 32.
284
„Die zu n e h m e n d e D u rc h se tzu n g des ka p ita listisch en
W arenprinzips in den
m enschlichen B eziehungen (...) Von den In d ivid u en w ird in der P ro d u ktio n u n d in den bürokratischen In stitu tio n e n s e it langem gefordert, wie A u to m a te n a u f Signale reagieren . 1,979 O pakovaně byla odkazována sociální psychologie: disciplína, kterou F rom m v 1FS založil. K2 požadovala její dopracování: „Eine revolutionäre Sozialpsychologie g ib t es bisher n u r in A n s ä tze n (Reich, Fromm , Reiche). “«*> K2 - podobné jak o S u b versive A k tio n nebo D as A r g u m e n t - odkazovala kom pletní IFS 30. let, jehož výzkum y používali jako teoretické výzbroje p ro ti a ta k ů m z SDS (např. od předsedy R eim u ta R eicha): „In den S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie, die das I n s titu t fü r Sozialforschung 1936 herausgegeben hat, w ird gezeigt, dass (...) die F am ilie im m e r noch die be d e u tsa m ste S o zia lisa tio n sin sta n z des ka p ita listisch en H e rrsch a ftssy ste m s ist, w eil sie durch autoritäre u n d lu stfein d lich e E rzie h u n g den herrschftskonform en, p a ssiven bürgerlichen C h a ra kter form t,"981 Podobně silný vliv jako From m a IFS m ěl tak é W ilhelm Reich. V ýchodiska IFS (From m a)
a
Reicha
se
m ěla
s tá t
teoretickou
základnou
indiv id u áln í
i
celospolečenské revoluce: „Nur der ra d ika le Bruch m it der überkom m enen D re ie c k sstru k tu r der F am ilie ka n n zu k o lle ktive n L ebensform en führen, in denen die In d iv id u en fä h ig werden, n e u e B ed ü rfn isse u n d P h a n ta sie zu entw icklen, deren Z iel die S c h a ffu n g des n euen M enschen in einer revo lu tio n ierten G esellschaft ist..982 Z hlediska receptivního vývoje v p ro testn ím h n u tí bylo podstatné, že i přes to, že K o m m u n e 2 výrazně recipovala KT, p řesto i zde rezonovala
978 Tamtéž, 979 Tamtéž, 980 Tamtéž, 981 Tamtéž, 982 Tamtéž,
str. str. str. str. str.
deziluze z
70. 7. 33. 69-70. 70.
285
vystupování hlavních p ro tag o n istů KT a IFS. K2 se připojila -
byť zcela
protim luvně ke svým v lastn ím teoretickým tezím - k stále sílícím difam ačním útokům pro ti IvT a IF S : „Denn die O hnm acht der kritisc h e n Theorie (Reiche-Zitat) ze ig t sich im m e r w ieder daran, daß sich a u s ih ren A n a ly se n k e in e A n w e isu n g fü r eine P raxis entw ickeln
läßt.
E rst
aus
dem
W echselverhältnis
von
R eflexion
und
verändernder P raxis k a n n die richtige Theorie en tsteh en . N u r wer es wagt, die K r itik an den bestehenden V erhältnissen in eine ra d ika le P raxis u m zusetzen, w ird etw as verändern k ö n n e n “983 B agatelizace význam u n em in u la ani M arcuse, jeho teze o m inoritách byla označena za překonanou. O pravdový odpor vůči IFS a k ritické teorii se projevil poté, co H orkheim er, Adorno a H ab erm as nedostatečně podpořili p ro te stn í h n u tí v roce 1967. Dobře doložené je to n ap ř. ve F lu g b lä tter K2 D er grosse Z am pano der deutschen W issenschaft k o m m t984 („Veliký Zam pano něm ecké vědy přijíždí“; červenec 1967), kde si Iv2 n ezad ala s rad ik a lito u KI a tvrdě zaútočila na A dorna. I zde se potvrdil rostoucí vliv M ao Ce T unga nam ísto kritick é teorie: „Er, der große D urchschauer d ieser G esellschaft w ird a u ftre te n
um sein
D urchschauen feilzu b ieten — w ird druckreife S ä tze a u sko tzen , u n d alle, alle werden ihm lauschen — dem Teddy -, so g la u b t er. (...) Doch da is t er ein bißchen zu sp ä t dran. D enn wir lauschen n u r noch den W orten des großen Vorsitzenden Mao. den Parolen der R evolution. “983 Adornovi byla vyčtena neochota podpořit PH a neschopnost „života v p rav d ě “: ,,(...) da im potent, fü r F r itz T eufel ein G utachten zu schreiben, die sich w eigert zu Vietnam , zu m 2. J u n i n u r ein W ort zu velieren. (...) Was soll uns der a lte A dorno u n d seine Theorie, die u n s anw idert, w eil sie n ic h ts sagt, wie wir diese ScheissU ni am besten a n zü n d en u n d einige A m e rik a h ä u se r d a z u .“986 983 Tamtéž, str. 71 984 Jednalo se o komentář a upozornění na Adornovu přednášku na FU Z u m K l a s s i z is m u s von G o e th e s Ip h ig e n ie konanou 7. 7. 1967. Viz F lu g b l a t t K o m m u n e 2, in: Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand K o m m u n e I. 985 Tamtéž. 986 Tamtéž.
286
Adornovy teorie
a jeho
KT byly označeny
za
vykalkulovaný
snobism us
in te le k tu á la p san ý n a zakázku a za revizionism us987. K2 vyzvala k jeho ignoraci. Na pořadu dne nebyl Adorno a k ritická teorie, nýbrž revoluce^ „U nd wir, was m achen wir m it dem feiste n Teddy? E r soll alleine quatschen vor leerem Saal. S o ll sich zu Tode adorieren (...) A lso A dorno fin d e t n ic h t s ta tt> aber die R evolution. ‘V8S Receptivní
v ztah
Kom m une
2
ke
kritick é
teorii
dobře
postihoval
přechodovou fázi let 1967 a 1968. T eoretický vliv kritick é teorie —v K2 nejvíce From m a a S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie — system aticky rozvíjený od roku 1962 trv a l a stále dosahoval dom inantního postavení - zde společně s Reichovou psychoanalýzou -, ale vliv KT dosáhl zenitu. P ra k tic k á neochota p ro m in en tů KT a IFS plně podpořit p ro te stn í h n u tí v
pokusu o reáln é nap ln ěn í teoretických
východisek KT (v in te rp re ta c i PH) vedla k deziluzi, ú p ad k u zájm u o KT
- začala
být vn ím án a jako revizionism us -, k v ulgárním u n a p a d án í a u to rů
KT a
k n a h ra z e n í teoretické základy. N a m ísto KT n astoupil m aoism us a recepce kom unistických revolucionářů zejm éna zem í T řetího světa typu Che G uevary, Ho Ci M ina, C astra, dále am erických černošských B lack P anthers, u ruguayských Tupamaros, později p alestinkého A IF a ta h , apod. 6.4.4 K ritická teorie v rozkladné a p re-tero ristick é fázi p ro testn íh o h n u tí: b erlínský Blues a Tupam aros W estberlin (1968-1970) P ro te stn í levicové h n u tí se začalo ro zk lád at po a te n tá tu na D u tsch k a a ztroskotání svých hlavních cílů od k v ětn a 1968 (schválení nouzových zákonů, porážka francouzského máje; viz kap ito la 5.4.7). K om uny - KI a v roce 1968 nově založená W ielandkom m une - se depolitizovaly a charak terizo v al je lifestyle podle hesla „sex, drogy, ro c k 'n 'ro ll“ a později vznik levicového terorism u. Je p a trn é , že receptivní vliv kritick é teorie v tom to p ro střed í a v této pozdní době výrazně upadal a pod vlivem veřejného působení a k té rů KT a IFS se m ěnil v odpor (viz níže). Z p ro střed í revolučních kom un — KI a W ielandkom m une
— se v první
987 „Seine Worte mögen ihm im M aul verfaulen - chinesisches Sprichwort über die SowjetRevisioniosten.“ Viz tamtéž, yxx t I am tez.
287
polovině roku 1969 zrodilo su b k u ltu rn i p rostředí, k teré m u dal p a tria rc h a PH K unzelm ann — pod přím ým vlivem M ao Ce T u n g a 989 — jm éno Z e n tra lra t der u m herschw eifenden
H aschrebellen
(„Ú střední
výbor
zevlujících
hašišových
reb elů “, dále ZH); jin a k nazývaný jako Blues. Tato su b k u ltu ra se zabývala zejm éna legalizací konopných drog (pořádání tzv. smoke~in), rockovou hudbu a klubovou scénou, nicm éně původní silně politická id en tita p ro testn íh o h n u tí ji dovedla k p o stupné tran sfo rm aci v levicový te ro rism u s1 v Tupam aros W estberlin (dále TW). T eoretické p ram en y a zázem í ZH a TW zdaleka nedosahovaly analýz S u b versive A k tio n či ještě K o m m u n e 2, nicm éně lze na nich doložit receptivní úpadek kritické teorie ve prospěch výlučných recepcí guerillových kom and zejm éna T řetího světa. O novém vývoji napovídaly již sam otné názvy F lu g b lä tter ZH jako E s i s t Z e it zu Zerstören („Je čas ničit“), Haschisch, Opium, H eroin („Hašiš, opium , h ero in “) nebo W andelt euern H ass in E nergie990 („Prom ěňte hněv v energii“) a ja sn á orientace na ozbrojené guerilly T řetího s v ě ta ; „(...) werden wir kä m p ferisch e S o lid a ritä t m it den revolutionären B ew egungen der d ritten Welt'- Vietcong. E l F atah, Tupam aros usw. ü b e n .“991 V pozadí se ale stále vyskytovaly motivy KT, zejm éna M arcusova teze o m ilita n tn íc h neem ancipovaných m enšinách a T řetím sv ětě.: „Dazu k a m die Im p e ria lism u sth e o rie•' D er K a m p f g e h t n ic h t m e h r hauptsächlich von den M etropolen aus, i s t n ic h t hauptsächlich Sache der A rb e ite rkla sse (...) eine A vantgarde, die sich solidarisch e rklä rt m it der B efreiungsbew egung der D ritten Welt. “" 2 Jin d e se vyskytovaly pojmy blízké kritické teorii jako e n tm e n sc h te S y ste m („odlidštěný systém “) nebo vertierte G esellschaft993 („zvířecí společnost“):
989 Kunzelmann v nadsázce reagoval na text Mao Ce Tunga Ü b e r d ie M e n t a l i t ä t u m h e r s c h w e ife n d e r R e b lle n h a u fe n . Viz BAUMANN, Bommie, c. d., str. 63. Srovnej s : ENZENSBERGER, Ulrich, c. d„ str. 328. 990 Všechny F B jsou v plném znění připojeny k memoárové knize Baumanna. Viz BAUMANN, Bommie, c. d., str. 58-60. 991 F lu g b l a t t ZH „ W a n d e lt e u r e n H a s s in E n e r g ie “ (nedatováno); In: BAUMANN, Bommie, c. d., str. 59. 992 BAUMANN, Bommie, c. d., str. 52-53. Baumann byl přímým aktérem. 993 F lu g b la tt ZH „ W a n d e lt e u r e n H a s s in E n e r g ie “(nedatováno); In: BAUMANN, Bommie, c. d., str. 59.
288
„B ildet revolutionäre Zellen, n e h m t den K a m p f gegen das en tm e n sc h te S y ste m des S p ä tk a p ita lism u s m it der Waffe in der H a n d auf.
4
D ieter K unzeim ann byl iniciátorem o b ratu od volné su b k u ltu ry B lu es ke stru k tu ro v a n é m u tero rism u Tupam aros W estberlin. Od září 1969 pobýval spolu s tvrdým jád rem b erlínské levicově-m ilitantní scény ve výcvikovém kem pu palestinského
h n u tí
AI
Fatah,
odkud
psal
dopisy
publikované
v západoberlínském su b k u ltu rn ím časopise A g it 883. B urcoval v nich k zak lád án í guerill v m etropolích. Odkazoval na Mao Ce Tunga: „In dem M om ent, in dem sich ein Palesinenser, der A l F atah anschliesst, beg in n t eine g a n z persönliche E ntw icklung. (...)
W ir m ü sse n
die G ew alt sich tb a r
m achen. “995 „Das
K riegfüren
durch
den
K rieg
se lb st
erlernen
-
das
is t
unsere
H auptm ethode. “ (V orsitzender M ao)“996 Po n á v ra tu z J o rd á n s k á n a podzim 1969 se ta to m ilita n tn í sk u p in a pod vedením K unzelm anna a Georga von R aucha,997 k tero u údajně p řijal i J á s ir A rafat, zorganizovala do podzem ního u skupení Tupam aros W estberlin. K unzelm ann popsal stav teoretických recepcí západoberlínské scény po n á v ra tu : „(...) s tu d ie rte die zw isch e n ze itig erschienenen R a u b d ru cke über die T a k tik der südam erikanischen Stadtguerillegruppen (...)u n d die B lack-P anther-P arty998, um m ich a u f den S ta n d der einschlägigen B erlin er D isku ssio n zu bringen. “" 9
994 Tamtéž. 99:> KUNZELMANN, Dieter, Brief aus Amman, in: Agit 883, Nr. 42, 27. 11. 1969; in Freie Universität Berlin, Universitätsarchiv FU Berlin, Archiv APO und soziale Bewegungen, Bestand Kommune I. 99li KUNZELMANN, Dieter, Brief aus Amman, Das palästinische Volk wird in seinem bewaffneten Kampf siegen, in: Agit 883, Nr. 55, 3. 4. 1970; in: tamtéž. 99' Georg von Rauch byl jednou z vůdčích osobností W ie la n d k o m m u n e , subkultury B lu e s a T u p a m a r o s W e s tb e r lin . Pocházel z akademické profesorské rodiny. Byl zastřelen v prosinci 1971 při přestřelce s policisty. V návaznosti na tuto událost se kruhy okolo TW a B lu e s přeměnily do anarchistického teroristického uskupení B e w e g u n g 2. J u n i , jehož členem se stal také známý komunard K o m m u n e I Fritz Teufel. B e w e g u n g 2. J u n i se rozpustilo v roce 1980, jeho část splynula s RAF. 998 Recepce a ovlivnění B la c k P a n th e r s dokládá také Baumann, c. d., str. 66. 999 KUNZELMANN, Dieter, Leisten Sie bitte keinen Widerstand! Bilder aus meinem Leben, str. 126.
289
Stejné recepce sledoval A g it 883-' „ S ch w erp u n ktth em en von „883“ waren z u dieser Z e it u.s. leich t verdauliche program m atische T exte n a tio n a ler B efreiungsbew egungen. “u m 0 první a te n tá t se TW pokusili p ři výročí křišťálové noci v listopadu 1969. Do budovy berlínské židovské obce deponovali bom bu, k te rá
ale nevybuchlá.
V prohlášení k tom uto činu nazvaném N ap a lm + Schalom stá lo : „Der K a m p f von A l F atah h a t allen g ezeigt, wie Im perialism us, Z io n ism u s u n d das S y ste m (...) zu b ekä m p fen sind. (...) A u s den vom F aschism us vertriebenen Ju d en
s in d se lb st F aschisten
gew orden
(...)
bereiten
wir den
S ie g
der
p alästinischen R evolution. “1001 D alší F B TW byl n azván podle h esla Che G uevary S c h a fft zwei, drie, viele V ietnam s1002 („Vytvořte dva, tři, hodně V ietn am ů “). N a přelom u let 1969-70 se TW setk ali s novou tero ristick o u skupinou, k te rá se po jejich vzoru zform ovala: s RAF. S plynutí obou sk u p in
se ale nekonalo. RAF se identifikovala jako
leninistická a v a n tg a rd a a TW —pozdější B ew egung 2. J u n i („H nutí 2. červ n a“) — vycházeli z anarchistického v o lu n ta rism u Blues. Od poloviny roku 1968 docházelo v p ro střed í kom un a z nich
později
vzešlých teroristických sk u p in jen k velm i om ezené recepci KT: n a p řík lad M arcusovy
teze
o
roli
o u tsid e rů
a
m ilita n tn íc h
m enšin
a
o
n u tn o sti
koordinovaného revolučního p o stu p u v indu strializo v an ý ch západních centrech a ve T řetím sv ětě.1003 Tyto volně (někdy svévolně) používané figury KT teoreticky podkládaly
teroristickou
činnost
zejm éna
na
jejím
počátku.
D om inující
odkazované recepce se ale zúžily na p rak tik u jící kom unistické revolucionáře zejm éna T řetího světa, a n a rc h ism u s a levicové guerilly: jm enovitě na M ao Ce T unga, Che G uevaru, B ak u n in a, Tupam aros, p alestin sk ý A I Fatah, am erické B lack P anthers, apod. íooo Tamtéž, str. 127. íooi Flugblatt TW ..Schalom + Napalm" (nedatováno); in: BAUMANN, Bommie, c. d., str. 75_77 (otištěno v původním znění jako příloha). 1002 Flugblatt TW-\ in: tamtéž, str. 79-80 (otištěno v původním znění jako příloha). io°3 Srovnej s : KRAUSHAAR, Wolfgang, Frankfurter Schule und Studentenbewegung. Von der Flaschenpost zum Molotowcocktail 1946 bis 1995., Band l: Chronik, Rogner & Bernhard, 1998, Hamburg, str. 323.
290
7. Kapitola - kritická teorie a Rote Arm ee Fraktion (RAF): diskursivní analýza II. 7.1 R ote A rm e e F raktion — F rak ce R udé arm ád y (1970-1998) V
této kapitole bude přiblížen receptivní v z ta h kritick é teorie a RAF.
T ěžiště analýzy se přesouvá do 70. let, a i když zde nebudou tlum očeny dějiny RAF a související k o n tex ty 1004, p řesto bude tře b a sledovaný v z ta h u vést do souvislostí. Budou přiblíženy tři okruhy:
l) k o n tin u ita RAF a pro testn íh o
levicového h n u tí, 2) o rien tačn í p řed sta v en í RAF, 3) v z ta h RAF k sociálně dem okratické vládě W illyho B ran d ta. Fenom én RAF je zde pojím án jako k o n tiu u m p ro testn íh o h n u tí. Levicový terorism us v čele s RAF byl dovršením geneze otázky n ásilí v PH , ja k byla výše přiblížena. Již v roce 1968 se v kruzích revolučních kom un - z W ielandkom m une a K o m m u n e I - form ovaly tero ristick é jednotky; rela tiv n ě dlouhou dobu před vznikem RAF. M yšleno je zejm éna usk u p en í Tupam aros W est Berlin, k te ré bylo vycvičeno palestinským A I Fatah a n a podzim 1969 zaútočilo v B erlíně (viz kapitoly 5.4.7 a 6.4.4).1005 T aké lead ři RAF byli přím o spojeni s přechodem PH do násilné fáze: B aad er a E nsslinová ji zapálením obchodních dom ů ve F ra n k fu rtu na jaře 1968 spoluiniciovali, M einhofová obhajovala koncepci Gegen-G ew alt („násilí proti n ásilí“) v úvodnících K o n k re t (viz níže): n ap ř. v eseji Vom P ro test zu m W iderstand („Od p ro te stu k n ásilí“) nebo G egen-G ew alt (obojí v roce 1968). K ontinuitu zosobňoval i H o rst M ahler (po vzoru TW inicioval vznik RAF, stá l i za násilným Sch lacht am Tegeler Weg v listopadu 1968; viz k ap ito la 5.4.7). M ahler
11,1,4 K dějinám RAF nejpodrobněji: AUST, Stefan, Der Baader Meinhof Komplex, Hoffmann und Campe Verlag, Hamburg, 1998 (12. Auflage). V českém jazyce pak: DAŇKOVÁ, Šárka, RAF Frakce Rudé armády, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2006. 1005 Historik Wolfgang Kraushaar se domnívá, že jedním z organizátorů útoku T u p a m a r o s W e stB e r lin na dům berlínské židovské obce v listopadu 1969 byl také Dieter Kunzelmann (viz S u b v e r s iv e A k t i o n a K o m m u n e í). Nebylo mu to ovšem dokázáno. M entální spřízněnost T u p a m a r o s W e s t-B e r lin a RAF vyplývá již z názvu „ T u p a m a r o s “. Obě teroristické skupiny odvozovaly svou identitu od latinskoamerických levicových guerill. Viz KRAUSHAAR, Wolfgang, Die Bombe im Jüdischen Gemeindehaus. Hamburger Edition, 2005. Srovnej s: AUST, Stefan, Der Baader Meinhof Komplex, Hoffmann und Campe Verlag, Hamburg, 1998 (12. Auflage), str. 17114 a HOFFMANN, Martin (Hg.), Rote Armee Fraktion. Texte und M aterialien zur Geschichte der RAF, ID-Verlag, Berlin, 1997.
291
byl zosobněním spojujícího článku pro testn íh o h n u tí a levicového te ro ris m u .1006 H lavní a k té ři první generace RAF byli součástí p ro testn íh o h n u tí a („pouze“) reagovali n a jeho v n itřn í sm ěřování k aplikovaném u násilí, k te ré se rodilo v časovém rozm ezí m ezi dubnem
1968 (pouliční nepokoje po a te n tá tu
na
D utschka) a listopadem 1969 (první pokus o organizovaný tero ristick ý útok Tupam aros W est Berlin). Obecně lze spíše ko n stato v at, že se ra d ik á ln í část p rotestního
h n u tí
od
roku
1969
tran sfo rm o v ala
v organizovaný
levicový
terorism us. Takových sk u p in vzniklo více, nejen RAF, n a p řík lad an a rc h istic k é B ew egung 2. J u n i („H nutí 2. června“; vzniklé z TW )1007, fem inistická R o te Zora a d a lší.1008 RAF bývá dělena do tří generací. P rv n í - z a k la d a te lsk á
- se u stan o v ila
osvobozením B aad era z vězení v roce 1970. Jejím i hlavním i protagonisty bylo duo B aader-M einhofová
(viz pojmy
B a a d er-M ein h o f G ruppe a
B a a d e i-M e in h o f
Bandě), G u d ru n E nsslinová (p artn erk a B aadera) a advokát H orst M ahler. Tato generace - perem M einhofové - položila teoretickou základnu RAF. I ona byla vycvičena h n u tím A I F atah v Jo rd á n sk u a n a v á za la v ztah y s východoněm eckou tajnou službou Stasi. V roce 1972 provedla sérii a te n tá tů pro ti am erickým cílům v Něm ecku,
koncernu
S p rin g er a justici.
K rátce poté byla v ě tšin a jejích
pro tag o n istů zatčena. D ru h á generace začínala „z bodu n u la “. Jejím leitm otivem bylo osvobození vězněných kolegů nebo zm írn ěn í vazebních podm ínek. V tom to zcela ne-teoretickém konceptu se trv a la až do něm eckého p o d zim u v roce 1977. D ru h á generace se pojí se jm ény B rigitt M ohnhauptové, C h ristian a K lara či P e tera -Jú rg e n a Boocka. Provedla ata k y jako obsazení něm eckého velvyslanectví ve Stockholm u v roce 1975 a sérii a te n tá tů a únosů v roce 1977 nam ířen ý ch pro ti 1006 Mahler byl aktivní člen SDS (již od konce 50. let) a jeden z vůdců protestního hnutí. Jako advokát byl při procesu s Tupamaros Westberlin. Tato skupina mu posloužila jako předobraz RAF. Stal se, lze říci, zakladatelem RAF. Byl to on, kdo přemluvil Baadera s Ensslinovou k návratu do SRN a k výstavbě RAF. Viz např. AUST, Stefan, c. d., str. 80-83, 97-100. 1007 Bewegung 2. Juni se již svým název odvozovalo od protestního hnutí (viz zastřelení Benna Ohnesorga 2.června 1967). Bewegung 2. Juni a RAF uvažovaly o sloučení. Zaznamenány byly „přestupy“ z jedné organizace do druhé. Když Bewegung 2. Juni v roce 1975 uneslo politika CDU Lorenze, požadovala výměnou za něho propuštění mimo jiné i vězňů RAF. Tento (úspěšný) čin — výměna byla opravdu realizována - měl strategický dopad na RAF v okupaci stockholmského velvyslanectví a únosu Schleyera. KRAUSHAAR, Wolfgang, Achtundsechzig, 2008, str. 183-234. Srovnej s: AUST, Stefan, c. d., str. 56-83, HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d.,str. 14-18. Tématem kontinuity se zabývala také Šárka Daňkovál také se závěrem ve prospěch kontinuálního pohledu. Viz DAŇKOVA, Šárka, c. d., str. 13-21.
292
vysoce postaveným osobnostem jako byl Siegfried B uback, J ü rg e n Ponto a H ansM a rtin
Schleyer. T ře tí
generace
RAF,
rep rezen to v an á
n a p ř.
W olfgangem
G ram sem a B irgit Hogefeldovou, se vyznačovala technicky dobře provedeným i, často neobjasněným i útoky (např. vražda A lfreda H e rrh a u s e n a v roce 1989). RAF ukončila činnost v roce 1998. Je jí reflexe stále p o k račují.1009 N yní bude krátce přiblížen v z ta h RAF k středolevicové vládě (SPD-FDP) W illyho B ran d ta. B ra n d t se s ta l kancléřem v roce 1969, ta k é díky p ro testn ím u levicovém u h n u tí a jeho k am p an i proti NPD (viz kap ito la 5.4.9). B ra n d t své kan cléřstv í uvedl slovy M e h r D em o kra tie wagen („troufnout si více dem okracie“) a rozvinul v ztah y se zem ěm i sovětského bloku - zejm éna s NDR - což vyvrcholilo něm ecko-něm eckou dohodou a vstupem obou s tá tů do OSN ( O stpolitik). RAF a rad ik á ln í levice (např. K -G ruppen) čelily skutečnosti, že n em alá část ak tiv istů bývalého
pro testn íh o h n u tí
pojala jisto u
důvěru v B ran d to v u
politiku
a
akceptovala jeho reform ní snahy. M nozí ex-APO dokonce vstoupili do Jusos: m ládežnické organizace SPD. RAF - slovy M einhofové1010 - naopak v B randtovi sp atřo v ala im periálního k a p ita lis tu 1011, u z u rp á to ra a levicového o p o rtunistu. V ním ala jej dokonce za horšího nep řítele než CDU a R ainera B arzela (tehdejší p ředseda CDU). Ve svém sociál-dem okratism u m ěl být B ra n d t m éně čitelný protivník, jako „ch arism atik “ schopný oslovovat potenciální „klientelu“ R A F.1012
i°°9 Silná vlna recepce RAF nastala v roce 2007 při příležitosti 30. výročí „německého podzimu“ 1977 v roce 2007. Např. redakce časopisu S p i e g e l připravila dlouhou osmidílnou sérii článků k dějinám RAF, ze které vyšly najevo některé nové či dosud utajované informace (např. o vazebních podmínkách pro členy RAF v S t a m m h e i m ) . Téma RAF silně rezonovalo do všech médiích; pravicových i levicových. Vrcholem této receptivní vlny byl Edelův film D e r B a a d e iM e i n h o f K o m p le x (2008). Filmové zpracování tématu RAF má ale starší historii. Známý je například film z roku 1978 D e u ts c h la n d i m H e r b s t od režisérů „nového německého filmu“ (např. Fassbinder, Kluge, aj.), ale i další filmová zpracování. Literatura k RAF viz: AUST, Stefan, c. d. Srovnej s: DITFURTH, Jutta, Ulrike Meinhof. Die Biografie, U llstein Taschenbuch, Berlin, 2009, HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d., KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 183-234 a DAŇKOVÁ, Šárka, c. d. 1010 Texty Meinhofové, kde byla rozvedena kritika Brandta: MEINHOF, Ulrike, Die Neue Linke, in: K o n k r e t 2/1962. Text byl také otištěn v: MEINHOF, Ulrike, Die Würde des Menschen ist antastbar. Aufsätze und Polemiken, Verlag Klaus Wagenbach, 1994 (3. vydání), Berlin, str. 25-26 a D a s K o n z e p t S ta d tg u e r illa a D e m V o lk d ie n e n . S t a d tg u e r i l la u n d K la s s e n k a m p f, in: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d., str. 27-48 a 112-144. 1011 RAF argumentovala mimo jiné státní návštěvou Brandta v Íránu (1972), stále vedeného nenáviděným Pahlávím, kde byly podepsány mnohé obchodní dohody. Obecně pak účastí Brandta na předchozí velké koalici v pozici vicekancléře. Viz D e m V o lk d ie n e n . S t a d tg u e r i l la u n d K la s s e n k a m p f, in: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d., 113-114. 1012 K obecné odborné literatuře k dějinám SRN a k základním dějinným kontextům ve vztahu k RAF viz např.: WOLFRUM, Edgar, Zdařilá demokracie, Barrister&Principal, Brno, 2008, str.
293
7.2
K m etodologii kap ito ly k ritic k á teorie a R o te A r m e e F raktion K určení receptivního v ztah u RAF a k ritick é teorie bude použit stejný
m etodologický postup jako v předchozích případech: m etoda ko n tex tu áln í izolace a identifikace
KT v cen tráln ích teoretických pram enech RAF. N ejprve bude
analyzována publicistická činnost M einhofové v periodiku K onkret. Zde bude ověřeno, zda z n ala kritickou teorii již v době žu rn alistick é (ne~teroristické) kariéry.
K tex tů m
v pozdějších
z K o n k re t
textech
psaných
bude pro
p řih lé d n u to RAF
ta k é
zm iňovala
z toho
důvodu,
M einhofová
nespecifikovaných „levicových profesorů“ (lin k e Professoren).
že
význam
Koho m ěla na
mysli? Lze odpověď odvodit ze sta ršíc h tex tů ? Po exkurzu ke K o n k re t
a
in te le k tu á ln ím u z rá n í M einhofové — bezesporu klíčové ideoložky RAF — budou chronologicky analyzovány h lav n í program ové dokum enty RAF. V roce 1970 získala redakce S p ieg el n a h rá v k u rozhovoru s RAF, k te rá poté byla o tištěn a pod názvem N a tü rlich k a n n geschossen werden („Sam ozřejm ě se m ůže s tříle t “/ z 15. 6. 1970). V tém že roce vznikl první m an ifest RAF: P)ie R o te A rm ee aufbauen. E rk lä ru n g z u r B e fre iu n g A n d re a s B aaders vom 5. 6. 1970 ^V ýstavba R udé arm ády. P ro h lášen í k osvobození A ndrease B aad era dne 5. 6. 1970“). Tři následující dokum enty z p era M einhofové, signované ale jako RAF, p řed sta v u jí hlavním i teoretické
p ram en y RAF. J e d n á
se o texty:
l)
D as K o n ze p t
Stadtguerilla („Koncept m ěstské guerilly“, duben 1971; nejznám ější program ové prohlášení RAF); 2) D em Volk dienen. S ta d tg u erilla u n d K la s s e n k a m p f („Sloužit lidu. M ěstská g u erilla a tříd n í boj“; duben 1972^ a 3) Die A k tio n des Schw arzen S e p te m b er in M ünchen. Z u r S tra te g ie des a n tiim p eria listisch en K a m p fes (,Akce Černého září v M nichově. Ke s tra te g ii a n tiim p erialistick éh o boje“/lis to p a d 1 9 7 2 / V rám ci odhalování receptivního v ztah u ke KT nebude opom inuta ani studie H orsta M ahlera p sa n á ve vězení: Über den b ew affneten K a m p f in W esteuropa CO ozbrojeném boji v záp ad n í E vropě“/ kv ěten 1971). N ásledující d ru h á generace RAF rezignovala na tvorbu program ových stanovisek, p řeb írala teorie dřívější. Poslední program ový spis RAF se váže až k 3. generaci RAF a bude m u zde
283-291, 212-227 a 341-348. Srovnej s : WINKLER, Heinrich August: Der lange Weg nach Westen. Deutsche Geschichte 1933-1990 (Bd 2), C. H. Beck Verlag, Bonn, 2002, str. 327-348 a 243-254 a MÜLLER, Hans, Dějiny Německa, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1995, str. 392-396 a 418420.
294
věnována
k rá tk á
pozornost
závěrem :
Guerilla,
W iderstand
und
a n tiim p eria listisch e F ro n t (.G uerilla, odboj a a n tiim p e ria listic k á fro n ta “ - tzv. M ai Papier- květen 1982). 7.3 U lrike M einhofová a časopis K o n k ré t (1959-1969) Lze z publikační činnosti M einhofově v letech 1959-69 rek o n stru o v at, koho m ěla na m ysli, když později m luvila o vlivných „linke P rofessoren'? A recipovala M einhofová v ostře levicovém K o n k ré t kritickou teorii? U lrike M einhofová se narodila v roce 1934 a byla ta k o generaci sta rší než stu d e n stk á báze p ro testního h n u tí. N edospívala v šedesátých letech, ale v konzervativních letech padesátých. Vychovávala ji přítelk y n ě její zem řelé
m atky: profesorka histo rie R en ate
Riem ecková. V roce 1958 vstoupila M einhofová pod vlivem kam p an ě K a m p f dem AtomtocP013 do SDS a o několik m ěsíců později do ilegální KPD. Intelig en tn í, vzdělaná, rétoricky a organizačně ta le n to v a n á M einhofová zau jala soudruhy z ilegální K P D 1014 a ta M einhofové n ab íd la red a k to rsk é m ísto v
periodiku
K onkrét, k terý byl jejím utajeným žurnálem , finančně dotovaným z východního N ěm ecka.1015 M einhofová přijala
a definitivně se odpoutala od vazeb na
evangelické a filozofické k ru h y (dříve se věnovala n a p ř. Buberovi, Jaspersovi, Pestalozzim u) a pohybovala se p ráv n ě vzato v ilegalitě jako členka zakázané KPD,
placená
z východního
N ěm ecka,
pracovně
ukotvená
v
uzavřeném
1013 K a m p f d e m A t o m to d byl jedním z dominantních témat západoněmecké levice „nalevo od SPD“ - ale také části evangelické církve —od konce 50. let. Na podporu pacifistických a antř atomových požadavků byly pořádány od roku 1960 velikonoční pochody - tzv. O s te r m ä r s c h e , které byly jedním z kořenů prvků německé APO. V roce 1961 bylo vytvořeno kuratorium pro organizaci těchto shromáždění (mezi jeho členy byl například spisovatel Erich Kästner, později také Wolfgang Abendroth a Ernst Bloch). Viz DITFURTH, Jutta, Ulrike Meinhof. Die Biografie, Ullstein Taschenbuch, Berlin, 2009, str. 133-144. Srovnej: FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER, Siegward, c. d., str. 42-75. WIGGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 597-627. „D as Z e n t r a l k o m it e e d e r K P D e m p f in g s i e (...) m i t o ffe n e n A r m e n . (...) S i e b e tr a te n d ie h o h e E in g a n g s h a lle , in d e r e in e g r o ß e r o te F a h n e h i n g u n d e in Ö lg e m ä ld e d e s im K Z B u c h e n w a ld e r m o r d e te n E r n s t T h ä lm a n n . In: DITFURTH, Jutta, c. d., str. 133. loiä Krátce k příběhu K o n k r e t. Počátky tohoto dodnes vycházejícího periodika sahají do roku 1946 ke skupině hamburských komunistických studentů K o m m u n is ti s c h e S tu d e n t e n g r u p p e později navázaných na FDJ - F r e ie D e u ts c h e J u g e n d - „Svobodná německá mládež“. Tato skupina
přetrvala i po rozdělení Německa (1949) a stala se ojedinělou komunistickou skupinou západoněmeckých univerzitních studentů. Od roku 1955 začala vydávat - za výrazné finanční pomoci FDJ (a později přímo SED) —časopis K o n k r e t. Vždy byla personálně svázána s legální a později ilegální KPD. Od počátku u tohoto dění stál dlouholetý vydavatel K o n k r e t, pozdější manžel U. Meinhofové Klaus-Rainer Röhl. Viz např. DITFURTH, Jutta, c. d., str. 117-132.
295
společenství ilegální K P D : km enových re d a k to rů K onkrét. Do KPD byla p řija ta pod olejom albou T h álm an n a, předsedy vým arské KPD. S ta la se ko m u n istk o u .1016 M einhofová byla v prvé řad ě ž u rn a listk a, k o m en táto rk a denní v n itřn í a z a h ra n ič n í politiky, nikdy se nestylizovala do role teoreticky (jako např. D utschke a K rahl v SDS). K o n k ré t se profiloval do roku 1964 jako in te le k tu á ln í levicový stu d e n tsk ý
časopis,
kolonialism em ,
k terý
rozvojovými
se
zabýval
zem ěm i,
něm eckou
fašistickým i
akadem ickou
d ik ta tu ra m i
obcí,
(Španělsko,
Portugalsko) a v n itřn í něm eckou politikou. M einhofová zde publikovala úvodníky a články kom entující denní p o litiku na té m a ta ; volby 1961, aféra Spiegel, F ra n z Jo sef S trau ss, B undesw ehr, něm ecká otázka, sovětská nóta, atd. V těchto článcích ani n ázn ak em nerecipovala kritickou teorii, ale an i žádný jiný teoretický koncept.1017 Byla ž u rn a listk a , ne a n a ly tič k a .1018 J a k n a tom byl K o n k r é t jako takový? I když se zajím al o sta v něm ecké vědy a univerzit, nenaleznem e zde články o kritické teorii a IFS a o jejích autorech. P okud K o n k ré t recipoval levicové ikony, m ířil do k ru h ů levicového um ění: p sal o Brechtovi a A ragonovi.1019 Proč K o n k ré t mlčel o kritické teorii a IFS: l) do roku 1964 byl financován z východního B erlína, redakce se sk lád ala z členů ilegální KPD: K o n k ré t byl z m noha hledisek ideologicky svázán a nem ohl otevřeně p s á t o levicových teoriích (i ta k byl sledován zpravodajským i službam i); 2) IFS - H orkheiem er a Adorno zřejm ě
nebyli považováni za a u ten tick o u
kam enem
a
rozpoznáním ,
kdo
stojí
m arxistickou
nalevo,
byl
levici. P ru b ířsk ý m
v le te c h
1958-62
postoj
1016 Viz DITFURTH, Jutta, c. d., str. 71-80. 103-144. Srovnej s: AUST, Stefan, c. d., str. 31-39 a RÖHL, Bettina, So macht Kommunismus Spaß. Ulrike Meinhof, Klaus Rainer Röhl und die Akte Konkret; Hamburg: Europäische Verlagsanstalt, 2006, (jedná se o dceru U. Meinhofové, která na sebe upozornila např. v roce 2003 zveřejněním fotodokumentace násilné m inulosti tehdejšího min. zahraničí Fischera). 1017 Názvy některých úvodníků z K o n k r e t, typických pro Meinhofovou z doby 1959-1964: D ie F r ie d e m a c h t G e s c h ic h te CMír vytváří dějiny“, 19-20/1959, o návštěvě Chruščova v USA), N o ts ta n d ? N o ts ta n d ? (^Nouzový stav? Nouzový stav?“ 18/1960^, S t a t u s q u o M a u e r {S ta tu s quo (berlínské) zdi“ 3/1962), O s te r s p a z ie r g a n g {Velikonoční pochod“ 4/1963; pojednává také o v kruzích ilegální KPD populárním Rapackého plánu), D e u ts c h la n d o h n e K e n n e d y {.Německo bez Kennedyho“; 12/1963A D e r S P D - P a r t e i t a g („Sjezd SPD“; 12/1964). 1018 Na pozice tvůrců teoretického kurzu spíše aspirovali spolupracovníci K o n k re te publicisté Erich Kuby a pozdější vydavatel periodika K u r s b u c h Hans Magnus Enzensberger. Ani ti ale nepsali o kritické teorii a IFS. 1019 y j z ¡-ešerše v jednotlivých číslech periodika K o n k r e t 1959-1969. Zachovalá sbírka časopisu K o n k r e t z dané doby je uložena např. v berlínském A r c h i v G r ü n e s G e d ä c h tn is . Srovnej s: MEINHOF, Ulrike, Die Würde des Menschen ist antastbar. Aufsätze und Polemiken, Verlag Klaus Wagenbach. 1994 (3. vydání), Berlin, str. 7-61, FICHTER, Tilman a LÖNNENDONKER. Siegward, c. d„ str. 42-75. WIGGERSHAUS, Rolf, c. d„ str. 597-627.
296
k znovuvyzbrojení západoněm ecké arm ády, ke K a m p f dem A tom tod. H orkheim er a Adorno mlčeli. A když se m ladý H aberm as pokusil do dění zapojit po boku SDS, byl z IFS odejit a H o rk eh eim er se vyjádřil v tom sym slu, že ohrožuje id en titu IF S .1020 N akonec ani A dornova a H orkheim erova D ia le k tik der A u fk lä ru n g (kterou M einhofová s největší pravděpodobností neznala) nevyznívala revolučně, ale apaticky; 3) M einhofová nem usela o žádné inovace m arxism u stá t, jako členka KPD s
vazbam i na prosovětskou SED m ohla být teoreticky plně
uspokojena sovětským m arx ism en rlen in ism em . Zajím avým dokladem „nulového v z ta h u “ K o n k re t a KT a IFS byly petiční p ro te stn í akce p o řád an é redakcí K o n k re t v roce 1960 a 1961. V roce 1960 se jednalo v čísle 21 (l. 11. 1960) o F a ll R ie m e ck („Případ Riem ecková“). Výše zm íněné adoptivní m atce Meihofové profesorce Riem eckové odebral m in istr školství Severního P o rý n rV e stfálsk a H einrich Schütz právo zkoušet v souvislosti s levicovými postoji prof. Riemeckové (proti znovuvyzbrojení B u n d esw eh ru a nejednoznačný postoj ke členství v NATO). K o n k r e t vinil zem skou vládu z porušení
„Freiheit
von
M ein u n g sb ild u n g “ („svobody
n ázo ru “)
zaručeného
Z ákladním zákonem . R edakci se podařilo se sb íra t podpisy 107 něm eckých profesorů a dalších veřejně znám ých osob za revokaci p říp ad u Riemecková. Jed n alo se o dosti rozsáhlou podpisovou akci v akadem ickém p rostředí. P řesto zde nenaleznem e podpisy hlavních a k té rů KT a IFS: H orkheim era a A dorna (dokonce ani H aberm ase). Z širšího o k ru h u IF S se podepsali jen psychoanalytik A lexander M itscherlich a m arb u rsk ý m arxistický profesor W olfgang A bendroth (ke k teré m u zam ířil z IFS vyhozený H a b e rm a s).1021 Druhou akcí podobného typu byl m anifest „ W ir werden n ich t R u h e g e b e n “ („Nebudeme m lčet“) z čísla 17 z roku 1961 (5. 9. 1961). Jed n alo se o negativní postoj K o n kret a podepsaných osobností k
a k tu á ln ím u té m a tu vyzbrojení
B undesw ehru n u k leá rn ím i zbraněm i. V m an ifestu byl vznesen požadavek na bezjadernou zónu obou něm eckých s tá tů
g aran to v an o u čtyřm i velmocemi.
M anifest podepsali n ě k te ří evangeličtí teologové (např. prof. K arl S toevesandt a
1020 Habermas habilitoval v Marburgu za přispění profesora Abendrotha, Horkheimer jeho habilitaci blokoval. Viz W1GGERSHAUS, Rolf, c. d., str. 617-618. 1021 Konkrét 21/1960 (1. 11. 1960).
297
prof. E rn st Wolf), akadem ici a n ě k te ří levicoví spisovatelé (např. E rich K ästner). Opět ale nebyl signován nikým z IFS a žádným z a u to rů kritické teo rie.1022 P ři přiblížení osudu K o n k re t po 1964 je tře b a u v ést dvě skutečnosti: l) K o n k re t z tra til v roce 1964 finanční podporu z NDR, vydavatel K laus-R ainer Röhl m ěl být vyloučen z KPD a M einhofová z toho důvodu z KPD sam a v y stoupila1023! 2)
zřejm ě
na
základě
z trá ty
finanční jisto ty
se
K o n k re t
dram aticky zbulvarizoval. Od roku 1965 až do dočasného zán ik u v roce 1969 úvodním strá n k á m vždy dom inovala spoře oděná dívka a články zaobírající se sexuálním životem m ladé generace, ex p erim entům s drogam i (LSD) a dalším čten ářsk y zřejm ě přitažlivým té m a tů m .1024 M einhofová si nicm éně v této době definitivně vydobyla pozici obecně respek tované k o m en tá to rk y 1025. N adále se zabývala
něm eckou
a za h ra n ič n í každodenní politikou,
od roku
1967 se
pravidelně vyslovovala k p ro te stn ím u h n u tí, jehož součástí se s ta la .1026 Z této doby tak é pochází n ěk teré její znám é články, k teré spolu-form ovaly id e n titu PH, jako např.: O ffener B r ie f an Farah Diba („O tevřený dopis F a ra h Dibě“; 6/1967) a Vom P ro test zu m W iderstand („Od p ro te stu k odboji“; 5/1968). Ale ani v letech 1964*69 nerecipovala M einhofová až n a jednu v ýjim ku1027 kritickou teorii, což je zvláštní při zohlednění faktu, ja k zásadním způsobem form ovala k ritick á teorie 1022 K o n k r e t 17/1961 (5. 9. 1961). 1023 Důvodem byly články v K o n k r e t podporující liberalizaci československého komunismu. Vedení ilegální KPD požadovalo odchod Röhla z redakce, ten odmítl a K o n k r e t úspěšně vydával dál, ovšem za cenu bulvarizace. Výstup z KPD ale nezpřetrhal vazby Meinhofové na NDR a SED. Jutta Ditfurthová ve své monografii uvedla, že se požadavky Meinhofové (v roce 1967) na pomoc západoněmeckému protestnímu hnutí se dostaly na stůl až šéfovi SED a NDR Waltrovi Ulbrichtovi, který je podpořil. Viz DITFURTH, Jutta, c. d., str. 202 a AUST, Stefan, c. d., str. 54. 1024 pro vývoj K o n k r e t bylo typické číslo 2/1966. Na úvodní stránce byla spoře oblečená dívka a provokativní titulek S e x P a r t y z u v ie rt. E in e n e u e M o r a l? („Sex-párty ve čtyřech. Nová morálka?“). V rohu té samé obálky se nacházela fotka Güntera Crasse a Bertolda Brechta. K o n k r e t se svérázným způsobem pokoušel skloubit dobře prodejná místy až pornografická tém ata s dozvuky původních intelektuálních diskursů. 1025 Její proslulost sahala do roku 1961, kdy vyhrála celoněmecky sledovanou soudní při s Franzem Josefem Straussem (CSU), kterého nepřímo nazvala novým Hitlerem: v W ie w ir u n s e r e E lte r n n a c h H i t l e r fr a g e n , w e r d e n w ir e in e s T a g e s n a c h H e r r n S t r a u ß g e fr a g t w e rd e n . "Jejím advokátem byl pozdější prezident SRN Gustav Heinemann. Viz AUST, Stefan, c. d., str. 52. 1026 Názvy vybraných úvodníků Meinhofové z K o n k r e t, typických pro dobu 1964-1969:£>/e Anerkennung („Uznání“, 3/1965 —o uznání NDR). V ie tn a m u n d D e u t s c h la n d („Vietnam a Německo“: 1/1966), G ro ß e K o a litio n („ V elká koalice“, 12/1966), N a p a lm u n d P u d d in g (Napalm a pudink“ 5/1967 - o „atentátu“ K o m m u n e 1 na H. Humphreye), E n te i g n e t S p r i n g e r („Vyvlastnit Springera“, 9/1967), D e r K a m p f i n d e n M e tr o p o le n („Boj v metropolích“, 3/1968), G e g en ~ G e w a lt („Proti násilí - násilí“, 3/1968). 1027 Citát z Marcuse uváděl text o německém feminismu, který se ale dále KT nevěnoval. Viz MEINHOF, Ulrike. Falsches Bewußtsein; in: ROTZOLL, Christa (Hg.), Emanzipation und Ehe München, 1968, in : MEINHOF, Ulrike, c. cl., str. 117
298
p ro testn í h n u tí (viz D as A rg u m en t, S u b versive A k tio n , SDS, D utschke, K rahl, K om m une 2).1028 Budoucí ideoložka RAF v rám ci publicistické činnoti 1959-69 kritickou teorii nerecipovala. Lze před p o k lád at, že vzhledem k vřelým k o n tak tů m s činiteli SED byla M einhofová p rim á rn ě orientovaná na sovětský m arx ism u sd en in ism u s, k terý se ke KT sta v ě l negativně. Jak o podporovatelka sovětského zřízení nem usela n ach ázet zalíbení v neom arxistické KT k ritizující Sovětský svaz (viz např. M arcuse a jeho práce S o v ie t M arxism - A C ritical A n a ly sis z roku 1958, ale i pozdější texty H orkheim era, n ap ř. T h e ism u s-A th e ism u s z roku 1963).1029 K ritická teorie byla ideology sovětského bloku v n ím ána jako revizionism us, což se naplno projevilo v 70. letech, kdy sovětské „společenské vědy“ vydaly publikaci explicitně nam ířenou proti k ritické teorii, k te rá byla přeložena i do českého jaz y k a .1030 H ypotetická podpora KT by byla ze stra n y SED v n ím á n a jako ideologická úchylka, stejně jako podpora československého reform ism u, kvůli které se dostal do s tře tu s SED šé fra d ak to r K o n k ré t Róhl tviz výše). Pokud M einhofová později m luvila o vlivných „linke P rofessoren“, nezbývá než k o n stato v at, že nelze s p řesn o stí určit, koho m ěla na m ysli. Mohlo se je d n a t o m arxistické in te le k tu á ly z p rostředí M arburger S ch u le („m arburgská škola“) W olfganga A bendrotha, k terý byl zapojen do ak tiv ism u K a m p f dem A to m to d a úzce spolupracoval s SDS. N icm éně rele v an tn í lite ra tu ra naopak vždy zdů razň u je význam KT pro p ro te stn í levicové hnutí, a to i přím o ve v ztah u k M einhofové.1031 S tefan A ust dokonce tvrdil,
že
M einhofová
se
s m arxism em
sezn ám ila
až
p rostřednictvím
neom arxism u (kritické teorie) protestního h n u tí.1032 Toto tv rzen í je silné, neboť im plikuje, že M einhofová vstupovala do KPD bez znalosti m arxism u, což ovšem v
1,128 Viz rešerše v jednotlivých číslech periodika K o n k r e t 1959-1969. Srovnej s: MEINHOF, Ulrike, c. d., str. 62-185, DITFURTH, Jutta, c. d., str. 202-235 a AUST, Stefan, c. d., str. 31-39 a 52-61. 1029 Z hlediska Meinhofové logickou a nutnou podporu Sovětskému svazti (viz členství v ilegální KPD a financování stran SED) sama potvrdila v článku z Konkret 10/1968 o invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR D e r S c h o c k m u ß a u fg e a r b e ite t w e r d e n („Šok musí být zpracován“). Doložila zde, že západní levice byla až do pražské invaze pro-sovětská. Invaze vojsk Varšavské smlouvy byla z tohoto hlediska pro Sověty podobný (také mediální) zlom a šok jako pro Američany Vietnam. 1030 Akademie společenských věd při UV KSSS (ed.). Sociální filozofie Frankfurtské školy, nakl. Svoboda, Praha, 1977. 1031 Viz např. DITFURTH, Jutta, c. d., str. 213 —citace o zásadním vlivu Marcuse a Sartra na SH. 1032 „D e n M a r x i s m u s l e r n t e s i e e ig e n tlic h e r s t a ls N e o - m a r x i s m u s in d e r S tu d e n t e n b e w e g u n g k e n n e n . “. Viz AUST, Stefan, c. d., str. 53.
299
A ustovi opravdu stojí.1033 P ak by bylo možné vyslovit další hypotézu, a to, že se M einhofová teoretickým i koncepty vůbec nezabývala (byla novinářka), a proto je ani nerecipovala.1034 Tuto hypotézu podporuje ta k é fakt, že v její publikační činnosti sice nenaleznem e odkazy na M arcuse, A dorna či H orkheim era, ale an i na M arxe, Engelse, L enina, Lukácse, Korsche, M ao Ce T unga a jiné. O m arxistické teorie m ožná nem ěla e m in en tn í zájem : zajím ala ji více každodenní politika a sociální té m a ta .1035 7.4 R eceptivní v z ta h Rote A rm e e F raktion a kritick é teorie v počáteční fázi (rok 1970) První dokum ent RAF nesl název R ote A rm e e aufbauen. E rk lä ru n g z u r B efreiu n g A n d rea s B aaders vom
5.
6. 1970 a otiskl jej západoberlínský
su b k u ltu rn í časopis A g it 883.W36 RAF se obracela n a p ro le ta riá t v původním sm yslu,
který
dále
precizovala:
dělníci,
m an u á ln ě
pracující,
obyvatelé
velkom ěstských periferií, m nohočlenné rodiny, učňovská m ládež a m ládež jako taková. O bracela se ta k n a M arxovu cílovou skupinu, nikoliv na M arcusovy neem ancipované m ilita n tn í m enšiny. K levicovým in te le k tu á lů m zde m ěla již jen slova pohrdání: „ intellektuelle S c h w ä tze r u n d H o senscheiser“ („intelektuální tlachalové
a
poserové“).
Dále
se
p řih lá sila
se
ke
globálním u
an tiim p erialistick ém u boji:
1033 „ U lr ik e M e i n h o f w a r n i c h t m i t „ k a lte m I n t e l l e k t “in d ie ille g a le K P e ig e tr e te n . J e d e n fa l l s n ic h t n a c h e in e r w is s e n s c h a ftlic h e n A u s e i n a n d e r s e t z u n g m i t d e n W e r k e n von M a r x , E n g e ls , L e n in o d e r L u x e m b u r g . “AUST, Stefan, c. d., str. 53.
1034 Této hypotéze odpovídá i částečná rekonstrukce kulturních zájmů a četby mladé Meínhofové, které přináší biografie Ditfurthové. Je zde uvedeno, že Meinhofová se v gymnaziálních letech zajímala zejména o umění: 0d renesančního po moderní (např. Macke). Reprodukce uměleckých děl si i vystavovala. Dále se její pozornost upírala k francouzskému umění a filmu, velmi si oblíbila zejména Cocteaua (Orfeus). Také se zajímala o moderní literaturu: Dostojevského, Kafku, Hesseho. Příznačné je, že její velmi oblíbený autor byl předválečný a poválečný bohém Klabund. Pokud se zabývala teoretickými texty, spíše sahala k nedogmatickým duchovním, filozofickým a pedagogickým textům (Buber, Jaspers, Pestalozzi), se kterými se tou či onou měrou rozešla po vstupu do KPD. Stejně jako Dutschke zprvu koketovala s evangelickou teologií: § oblibou navštěvovala přednášky Helmuta Gollwitzera (stejně jako Dutschke). Záznam o výraznější četbě politicky laděných teoretických textů včetně marxismu a neomarxismu není. Viz DITFURTH, Jutta, c. d., str. 75-78, 134. 1035 Viz její články z konce 60. let o kriminále, dětských domovech a sociálních podmínkách obecně. 1036 Viz Agit 883 Nr. 62/1970 (5. 6. 1970).
300
„(■■■)das, was h ie r j e t z t losgeht, in Vietnam , P alästina, G uatem ala (...) in K uba u n d China, in Angola u n d N e w York schon losgegangen ist. “1037 D okum ent končil revolučním
zvoláním „Die K la ssen k ä m p fe en tfalten. D as
Proletariat organisieren. “ („Rozviňme tříd n í boje. O rganizujm e p ro le ta riá t.“). O kritické teorii nebylo an i zm ínky, naopak m arcusovské motivy byly im plicitně vysm ívány. Chronologicky d ruhým dokum entem byl te x t otištěn ý v časopise Spiegel jako N atürlich k a n n geschossen w erden,1038. V znikl ze zvukového záznam u rozhovoru
francouzské
novinářky M ichéle
Rayové s RAF
v červnu
1970.
N ah ráv k a nebyla zpochybněna, nicm éně RAF se od ní distan co v ala.1039 M ožná proto, že se jed n á o jediný záznam , v k terém se M einhofová a RAF vyrovnávali s in te le k tu á ln ím neom arxism em . Z počátku se M einhofová vyjádřila o zásadním vlivu „in telek tu áln í levice“ (nelze ovšem doložit, koho m ěla p řesně n a mysli; viz výše) na pro testn í hnutí; „Die in te lle k tu e lle L in k e h a t die A k tio n (B aaders Befreiung, MV) im großen u n d un d ganzen abgelehnt. W ir gehen davon aus, daß die In te lle k tu e lle n n a türlich als Initiatoren von politischen A u se in a n d e rse tzu n g e n g a r n ic h t zu en tb eh ren sind. Es is t ja auch eine Tatsache, daß es die In te lle k tu e lle n gew esen sind, auch in D eutschland u n d in Berlin, die die politischen A u se in a n d e rse tzu n g e n z u dem P u n k t gebracht haben, wo w ir j e t z t sind. <1040 Stanovovala m eze in te le k tu á ln í levice: „W ir sehen aber auch, daß eben diese In te lle k tu e lle n m it ihren theoretischen K onzepten sow eit sind, zu wissen, daß B e w a ffn u n g n o tw e n d ig is t (...) daß sie aber
1037 Viz RAF, Rote Arm ee aufbauen. Erklärung zu r Befreiung A ndreas B aaders vom 5. 6. 1970, in: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d„ str. 26. 1038 Spiegel Nr. 25/1970 (15. 6. 1970). 1039 Z tohoto důvodu také nebyl tento dokument zařazen do jinak kompletního výboru Hoffmanna. I to napovídá skutečnosti, že ID' Verlag mohl být napojen na RAF. Srovnej: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d. 1040 MEINHOF, Ulrike, „Natürlich kann geschossen werden'‘; in : Spiegel Nr. 25/1970 (15. 6. 1970).
301
gleich zeitig L e u te sind, die den n ä ch sten S c h ritt, der j e t z t z u m achen i s t (...) n ic h t m achen w erd en .“1041 M einhofová zde tv rd ila, že „to b yli intelektu á lo vé, i v N ěm ecku a západním Berlíně, k te ř í dovedli p o litic k ý s tř e t do bodu, ve k te r é m se n y n í na ch á zí“.104“ 1 P ři znalosti teoretického zázem í pro testn íh o h n u tí nelze z této form ulace vyloučit kritickou teorii (viz k ap ito la 6). Zároveň z ní nelze vyloučit ani profesora A bendrotha a M arb u rg sk o u školu, existencionalistické m arx isty (S artre) nebo neom arxisty 20. let (Lukács, Bloch, Korsch). M einhofová v p odstatě vědomě či nevědomě rozvíjela D utschkovu recepci kritické teorie. Ten ocenil její teoretickou iniciaci pro testn íh o h n u tí a vyvodil, že je n a n astu p u jících generacích, aby teorii prosadily v praxi. M einhofová šla dále. Podle ní teorie nem ěla být naplňována politicky a aktivism em přím ých akcí, ale revolučně se zbraní v ruce. M einhofová ta k zvláštním
způsobem skloubila D utschkovu recepci s K rahlovou; v jeho
inklinaci k trad ičn ím m arxistickým pojm ům a v rozchodu s KT. N icm éně dále v hovoru byla opět o d m ítn u ta teze o m inoritách a znovu vyzdvižen trad ičn í p ro le tariá ť „...daß die R evolution n ic h t von ih n en (intellektu ellen L in k e n ) g em a ch t werden wird, sondern vom Proletariat. “1(l43 A obrat a rozchod s levicovými in te le k tu á ly byl dokonán^ „W ir s in d also der M einung, die in te lle k tu e lle lin k e K r itik an d er A k tio n ignorieren zu können, w eil wir u n s an g a n z andere G ruppen wenden. “1044 M einhofová zde n a jed n u s tra n u levicovým in te le k tu á lů m (p atrn ě i kritické teorii) p řizn áv ala vliv n a zform ování p ro testn íh o h n u tí, ale odm ítla jejich teoretické koncepty (např. teze o neem ancipovaných m inoritách). S etrv áv ala v tradičním m arxism u a v jeho pojm ech p ro le ta riá tu a revolučního tříd n íh o boje.1045
1041 Tamtéž. 1042 P řeklad MV.
I04:i Tamtéž. 1044 Tamtéž. 1045 Meinhofová používala válečnickou terminologii typu: „Aktionen wo wir siegen und nicht die andere S eit sie g t.“. Lit. k odstavci: Tamtéž. Srovnej s: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d.,str. 20-23, 27, AUST, Stefan, c. d., str. 26-31, DITFURTH, Jutta, c. d., str. 275-293.
302
7.5 R eceptivní v z ta h R o te A rm e e F raktion a kritick é teorie v pokročilé fázi (197172) M anifest
Das K o n ze p t Stadguerilla
(duben
1971) je
považován
za
nejp o d statn ější program aticko-teoretické stanovisko RAF. A utorkou byla U lrike M einhofová, ale signovala jej RAF jako celek. V znikal v době, kdy se m ediálně již znám á RAF chystala se n a p rv n í sé rii a ta k ů . Je d n ím z nejčastěji používaných o b ratů v
tex tu je „revolutionäre In te r v e n tio n “ („revoluční in terv en ce“). To
vypovídá m nohé o id en titě RAF. P asovala se do role „antiim perialistické revoluční a v a n tg a rd y “, do role kom unistů, m aoistů a leninistů, k te ří v praxi - a vyzbrojeni - připravovali p ů d u pro revoluci. C hápala se jako předvoj, k terý měl rad ik áln ím činem pro ti systém u dokázat, že se ve společnosti n achází revoluční potenciál, k terý je n u tn é je n oslovit, vyburcovat a sd ru žit. N adobro pryč byly ale časy, kdy a k tiv isté studovali neom arxism us. T eoretičnost byla pro RAF projev slabosti. J e n
se zb ran í v ruce, p řip ra v e n s tříle t a zabíjet, m ěl opravdový
revolucionář rozbít im perialistický b u ržoazní s tá t. RAF recipovala p rio ritn ě dva kom unistické revolucionáře: M ao Ce T unga a L enina. D okum ent byl p ro tk á n jejich citáty —zejm éna ale M aa - jako již v m ottu celého manifestu'„Zwischen uns u n d dem F ein d einen kla ren T rennungsstrich zie h e n ! (...) schlecht ist, wenn der F eind n ic h t gegen u n s F ront m a c h t. ,<1046 RAF se plně zapouzdřila v m arxisticko-leninských pojm ech revoluce, tříd n íh o boje, av a n tg a rd y a d ik ta tu ry p ro le tariá ty . J e n činy, k teré přibližovaly revoluci, byly správné, vše o sta tn í špatné: „(...) der b ew a ffn ete K a m p f als „die h öchste Form des M a rx ism u s-L e n in ism u s“ (Mao) j e t z t begonnen werden k a n n u n d m uß... “1,)47 Teorie se zúžila do podoby příručky, ja k vést revoluční boj. Č ást m an ifestu se jm enovala P rim a t der P raxis („Prim át p rax e“). RAF se identifikovala jako profesionální revolucionáři, což ale platilo o celém p ro testn ím levicovém h n u tí od SDS — n ap ř. D u tsch k a a K ra h la — po S u b versive A k tio n a revoluční kom uny
1046 MAO, Ce, Tung (prohlášení z 26. května 1939): in: RAF. Das Konzept Stadguerilla, in: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d„ str. 27. 1047 Tamtéž, str. 31.
303
(např. K unzelm anna). RAF ale n a několika m ístech recipovala kritickou teorii. Ale jen jako ozvěnu ukončené fáze - pro testn íh o h n u tí - k terou RAF i přes k ritik u
označovala jako
své
Vorgeschichte („ p ře d d ě jin y “). D v a k rá t
byli
jm enováni hlavní protagonisté k ritické teorie. H ned na počátku byli teoreticky využiti Adorno a H o rk h eim er: „ W er sich die illegale O rganisation von bew a ffn eten
W iderstand nach dem
M u ste r von F reikorps u n d F em e vorstellt, w ill s e lb s t das Pogrom, P sychische M echanism en, die solche P rojektionen produzieren, s in d in H orkheim er/A dornos „A u to ritä rer P e rsö n lic h ke it“ u n d in R eichs „M assenpsychologie des F a sc h ism u s“ im Z u sa m m e n h a n g m it F aschism us a n a lysie rt worden. ‘1048 O dkazován byl i M arcuse v souvislosti s n ěkterým i asp ek ty p ro testního h n utí: „Gewiß (...) war der G laube se lb st das revolutionäre S u b je k t z u sein, so w eit er u n te r B eru fu n g a u f M arcuse verbreitet war, g eg en ü b er der tatsächlichen G estalt der bürgerlichen G esellschaft (...) ig n o ra n t.“1049 RAF chválila m arxism us (neom arxism us), in tern acio n alism u s, ak tiv ism u s a legitim aci násilí PH , což reprezentovalo pilíře, k teré M arcuse propagoval. Pojem „nová levice“ byl používán ve v ztah u k B randtovi, k terý m ěl izolovat č ást levicově smýšlejících od od k ořenů m arx ism u .1050 Celkově vzato byla v tom to p ram en i k ritic k á
teorie recipována jen
vzdáleně. Na d ruhou s tra n u recepce KT byla krom ě revolucionářů jako M ao Ce T unga a L enina jediným dalším receptivním polem, byť slabým . RAF — v ko n tin u áln í linii s K o m m u n e I a zejm éna Tupam aros W estberlin - recipovala jen praktické kom unistické revolucionáře, k te ří u sk u tečn ili revoluci. O pírala se o trad ičn í m arxism us, resp. m arxism us-leninism us. Teoretické inovace k ritické teorie odm ítala jako in te le k tu a lism u s. P ostavila se na pozice „staré levice“, na l"4!' Tamtéž, str. 28. 1049 Tamtéž, str. 34. 105° Mimo Mao Ce Tunga a Lenina se RAF odvolávala, a to i v tomto textu, na brazilského revolucionáře Carlose Marighelu, který napsal příručku o guerillovém boji. V němčině vyšla jako Minihandbuch des Stadtguerilleros („Malá příručka městské guerilly“). To byla „teorie“ dle gusta RAF, neboť v ní byly praktické informace, jak vystavět guerillovou organizaci - jak obstarat peníze, zbraně, auta, kam cílit teroristické ataky atd. V této souvislosti nesouhlasila RAF s konceptem Che Guevarových venkovských guerill a guerill v džungli a naopak podporovala Marighelův koncept velkoměstské guerilly.
304
pozice trad ičn íh o m arxism u, leninism u a m aoism u. Teoretické koncepty nové levice — zejm éna k ritické teorie — nerecipovala a n ě k te ré její teze — jako o roli p ro le ta riá tu —explicitně odm ítala (což lze sledovat již od K o m m u n e Í>.1051 D okum ent D em Volk dienen. Sta d tg u erilla u n d K la s s e n k a m p f pocházel z dubna 1972. M ěsíc po jeho n a p sá n í RAF sp ách ala sérii teroristických útoků (tzv. M ai-O ffensive) a v ětšin a a k té rů včetně M einhofové byla zatčena. M ottem byla opět citace M ao Ce T u n g a .1052 RAF se n a d á le vyrovnávala s „novou levicí“, pojem ale nikde neprecizovala (volně se rozpínal od B ra n d ta až po kritickou teorii). Úvodem RAF prom ýšlela m odus vivendi s in te le k tu á ln í levicí: „Die V erurteilung des K o n zep ts S ta d tg u erilla in n erh a lb eines Teils der L in k e n erfolgt viel zu oberflächlich (...) als daß w ir u n s d a m it ab fin d en kö n n ten , die L ü cke zw ischen ih re r E in sich t u n d u n serer P raxis einfach w uchern zu lassen (
) “ 1053
S tále byla p říto m n a am bivalence zaznívající již od K rahla, m ezi uznáním teoretické p řín o sn o sti nové levice a neschopnosti p rak tick y jednat: „Das is t der W iderspruch in der N eu en L inken, daß ih re ökonom ischen A n a lysen und politischen E in schätzungen gründlicher, ra d ik a le r u n d g e n a u er s in d (...) daß sie aber (...) p h a n ta sie lo s u n d e n g stirn ig i s t in B e zu g a u f das, was sie sich als revolutionäre In terv en tio n sm eth o d e n vorstellen k a n n . “I()54 RAF se stá le pohybovala v recepcích neom arxistické nové levice n a pom ezí D utschka a K ra h la : m ezi přijetím role p ra k tik a dobré teorie (bez zkoum ání konsekventnosti a u to rů teorie! recepce D utschka) a její negací za polovičatost (recepce K rahla). Vždy nakonec s tá la blíže K rahlovi a (jako on) věřila v pro letariát, k terý KT vědomě (a na základě em pirických analýz) odsouvala na druhou kolej. Novou levici, kam v jejím pojetí sp ad ala KT, b rala na vědom í jako příbuzný světanázor, ale táp a la, ja k se vůči ní vym ezit. V te x tu se objevují
1051 Das K onzept Stadtguerilla, in‘ Hoffraann, c. d., str. 27_48. 1052 Citát se vztahuje ke smrti a ochotě zemřít za komunistickou revoluci. Byl reakcí na první úmrtí členů RAF při potyčkách s policií jako zastřelení Petry Schelmové. Již propukly střet se státem a první zemřelí je přítomen na pozadí celého dokumentu. I0:>3 Tamtéž, str. 116. 1054 Tamtéž, str. 115.
305
m yšlenkové figury blízké From m ovi a Pollockovi,1055 přesto lze sledovat linii stále silnějšího odm ítání nové levice (viz níže) a příklonu k trad ičn ím u revolučním u m arxism u. Nová levice byla dokonce nepřím o obviněna ze zodpovědnosti za zrádcovství v kruzích R A F.1056 A RAF se explicitně p řih lá sila ke sta ré m u M arxovi a trad ičn ím u kom unism u^ „Die K o m m u n iste n k ä m p fe n fü r die E rreichung der u n m itte lb a r vorliegenden Z w ecke
und
In te re sse n
gegenw ärtigen
der A rbeiterklasse,
B ew egung
zugleich
aber
die
sie
Z u k u n ft
vertreten der
in
der
B e w e g u n g .“
(K om m unistisches M anifest). D as verstehen wir u n te r dem Volk dienen. 057 D ruhý
v a ria n tn í
receptivní
zdroj
RAF -
mimo
tra d ičn í
kom unism us
-
reprezentovali kom unističtí revolucionáři T řetího světa^ „ Wir m einen, daß die Idee d er Guerilla, die Mao, Fidel, Che, Giap, M erighela e n tw ic k e lt haben, eine g u te Idee is t (...).i1058 RAF
dále
odm ítala
an arch istick o u
nálepku,
k terou
ji
p řiřk la
m édia
a
prezentovala se jako organizovaná rad ik á ln í síla leninského typu (srovnej s B ew eg u n g d e r 2. Juli). D okum ent byl zakončen provoláním S ie g im Volkskrieg. A lle M a ch t dem Volk („Vítězství v lidové válce. V šechnu moc lidu.“).1059 Die A k tio n des Schw arzen S e p te m b e r in M ünchen. Z u r S tra te g ie des a n tiim perialistischen
K a m p fes
(listopad
1972),
ta k
zní
název
posledního
m anifestu RAF psaného M einhofovou, nyní ovšem z vězení.1060 D okum ent byl te n to k rá t uveden citátem z M arxe, k te rý byl m n ohokrát recipován. RAF a M einhofová se vraceli ke svým
nejhlubším kořenům . D řívější im p erialism u s
národních s tá tů měl být podle RAF n a h ra z e n im perialism em nad n áro d n ích koncernů podporovaných vládam i. T ak byla hodnocena tak é vláda B randtova. M einhofová
nově
rozvíjela
m otiv
Pollocka
(a
H orkheim era)
o
stá tn ím
1055 Jedná se o pojetí člověka - pracovní síly v kapitalismu jako formy zboží (z Marxe akcentoval Fromm) a teze o spojení represivní síly státu a kapitálu (viz Pollock). Viz tamtéž, str. 120 a 126. 1056 Viz tamtéž, str. 141. I(l'7 Tamtéž, str. 128. I05* Tamtéž, str. 137. 1059 Dem Volk dienen. Stadtguerilla und Klassenkampfi, in : Hoffmann, c. d., str. 112-144. 1060 Většina členů první generace včetně hlav Baadera, Meinhofové a Ensslinové byli zatčení v červnu 1972.
306
k a p ita lism u .1061 J á d re m te x tu byl ale nevybíravý útok n a km enového člena d ru h é generace k ritické teorie O sk ara N e g ta 1062 v podkapitole O pportunism us (jeden oddíl byl vu lg árn ě n azv án N e g t - das Schw ein - „Negt - svině“). Jed n alo se o jediné
obsažné vyrovnání RAF
s neom arxistickým
teoretikem . M einhofová
polem izovala s Negtovým příspěvkem na konferenci Z um B eisp iel A ngela D avis („K p říp ad u Angely D avisové“) 1063. N egta obvinila z „im periálního o p o rtu n ism u “ a z neschopnosti solidarity vůči m asám T řetího světa. Rozlítil ji jeho o b rat „die M echanik der S o lid a r itä t“(„m echanika so lid arity “). N akonec byl N egt označen za vůdčího
o p o rtu n istu
in te le k tu á ln í
levice
a
s p o h rtv ů rc e
spojenectví
s
im perialistickým systémem^ „N egt
(...)
hat
dort
die
Position
des
O ppo rtu n ism u s
— m it
(...)
aller
M a ssen vera ch tu n g (...) fo rm u lie r t.i<[mA RAF s N egtem vedla boj o m ladou generaci. RAF p řizn áv ala am bici získ at podporu m ladé generace. N egt naopak hovořil o nebezpečí rad ik a lity pro m la d é : ,,(...) stä n d ig im Z u g zw a n g dan A n sc h lu ß an die ra d ik a lste n Positionen n ic h t zu verpassen, gew in n en sie ihre labile, außen g e le ite te Id e n titä t,1065 Taková slova od předního re p re z e n ta n ta in te le k tu á ln í levice byla pro RAF nebezpečná. O hrožovala sílu jejích sy m p a tiz a n tů .1066 N egt byl proto označen za
1061 Viz tamtéž, str. 154-159. 1062 Oskar Negt byl prominentní člen protestního hnutí a patří mezi typické představitele německých „osmašedesátníků“. Promoval v roce 1962 u Adorna na IFS, poté tamtéž působil jako blízký spolupracovník Habermase. Byl členem SDS a podílel se na vydání některých klíčových textů SDS (např. D ie L i n k e a n t w o r t e t J u r g e n H a b e r m a s , viz výše). Později získal profesuru v Hannoveru a spolupracoval se spisovatelem Alexandrem Klugem. Více o Negtovi např. v: Kritische Theorie und politischer Eingriff. Oskar Negt zum 65. Geburtstag, Offizin Verlag (Hg.), Hannover, 1999. 1063 Angela Davisová byla prominentní členkou amerického černošského militantního hnutí B la c k P a n th e r s (dočasně vězněná), později aktivistkou americké Komunistické strany s úzkými vazbami na Sovětský svaz. B la c k P a n th e r s měly velký vliv na německé protestní hnutí i na Meinhofovou osobně. Odvolávala se na něj již v dobách K o n k r é t a občasně v programových textech pro RAF. 1064 Tamtéž, s{r 100 1065 NEGT. Oskar, in : tamtéž, str. 162. 1066 Souzeno pohledem dneška by se mohly zdát takové ambice - oslovit mladou generaci — směšné, ale RAF měla v letech 1970-72 překvapivě silnou podporu či akceptaci v západoněmecké společnosti. Průzkumy veřejného mínění z roku 1971 (agentury Allensbach a Emnid) došly k výsledkům, že 20% ob3^vatel SRN tolerovalo poskytnutí útočiště (přenocování) členovi RAF. Průzkumy byly zaměřeny na celou populaci, lze tak předpokládat, že míra podpory mezi mladou generací byla značná. Viz tamtéž, str. 163.
307
fa š is tu 1067 a s odkazem na L enina, že je tře b a vést boj nejen p ro ti kontrarevoluci, ale ta k é p ro ti levicovým o p o rtu n istů m , byla in te le k tu á ln í levice, a tedy im plicitně i
kritick á
teorie,
začleněna
do
sféry
protivníků
RAF.
V yrovnávání
se
s in te le k tu á ln í levicí zde bylo dokonáno; byla označena za n e p řátelsk ý levicový o p o rtu n ism u s: „Die S p a ltu n g
der L in k e n
in
den
M etropolen
in
einem
revolutionären,
a n tiim p erialistischen F lügel u n d einen opportunistischen h a t e in g e se tzt. “>068 RAF
ta k
ustan o v ila
(konzervativci,
CDU),
pom yslnou reform isté
šk á lu
n e p řá tel
(B randt,
SPD),
v p o slo u p n o sti levicoví
fašisté
o p o rtunisté
(in te le k tu á ln í levice včetně kritické teorie). A stanovila novou dělící linii, buď RAF, nebo levicový oportunism us. O to p aradoxnější se zdá — a potvrzuje to am bivalentní v ztah RAF k in te le k tu á ln í levici (kritické teorii) - že RAF n ad ále používala a rozvíjela m otivy již dříve zform ulované kritickou teorii, m ísty s používáním pojm ů a m yšlenek A dorna a M arcu se: ,,(...)jeder der n ic h t m e h r m itm a c h t•' revolutionäres S u b je k t is t - Genosse. ‘,069 A: „Zu ih re r p h ysisch en A u s b e u tu n g (der M enschen) im B etrieb is t die A u s b e u tu n g ih rer G efühle u n d G edanken, W ünsche u n d U topien dazu g e k o m m e n - z u r D espotie der K a p ita listen im B etrieb die D espotie in allen Lebensbereichen durch M a ssen ko n su m u n d M assenm edien. ‘'107° Jin d e byl opakován požadavek kooperace n árodů T řetího světa a levicových a k tiv istů v západních m etropolích, k terý jako první form uloval M arcu se.1071 V závěru RAF podpořila p alestin sk ý tero ristick ý útok na OH v M nichově (proto se dokum ent jm enoval D ie A k tio n des Schw arzen S e p te m b e r in M ü n ch en ) a
1067 „ E s g e n ü g te , d a ß N e g t o ffe n a u ftr a t, u m z u ze ig e n , d a ß e r m i t d e n F a s c h is te n u n t e r e in e r D e c k e s t e h t (...). “.Tamtéž, str. 165. "’“ Tamtéž, str. 164. 1069 Srovnej s Adorným textem E r z i e h u n g n a c h A u s c h w i t z a s pojmem „ K r a ft z u m N ic h tm i t m a c h e n “(viz kapitola 4.5.4). Tamtéž, str. 166. 1070 Srovnej s DA a ODM. Viz tamtéž, str. 165-166. 1071 Viz tamtéž, str. 167.
308
opětovně se p řih lá sila se k tra d ici revolučního k o m u n ism u : k M arxovi, Leninovi, Mao Ce Tungovi a L uxem burgové.1072 Nyní bude věnována pozornost teoretickém u pojednání H o rsta M ahlera Uber den bew affneten K a m p f in W esteuropa (květen 1971). H o rst M ahler byl někdy podceňovaný z a k la d a te l R A F.1073 M ah ler dlouhodobě aktivně působil v SDS, již od K a m p f dem A to m to d z konce 50. let. Později se etabloval jako advokát, později jako obhájce ra d ik á lů p ro testn íh o h n u tí. Byl to on, kdo v roce 1970 přem luvil B aad era s E nsslinovou, aby se v rá tili do N ěm ecka a zapojili se do výstavby revoluční milice po vzoru Tupam aros W estberlin. M ahler byl záhy po založení RAF zatčen (v říjn u 1970). Ve vězení se snažil profilovat jako ideolog RAF. To ovšem narazilo na nesouhlas so u d ru h ů na svobodě, roli v tom se h rá l tak é sílící k u lt A ndrease B aadera. P řed m ětn ý dok u m en t je nejdelším teoretickým m anifestem RAF. Byl n a p sá n jako reakce n a D as K o n ze p t Stadtguerilla (duben 1971).
RAF
(B aader,
M einhofová,
a ltern ativ n ích program ových spisů
E nsslinová)
se
od
M ah lera
a
jeho
distancovala, přesto byl dokum ent bez
dem enti signován jako K o lle k tiv RAF. Jeho relevance je nasn ad ě. Vypovídá o teoretickém m yšlení faktického zaklad atele RAF a vedle M einhofové jejího druhého předního ideologa. M ahlerův te x t prohluboval a dokončoval teorii Meinhofové. M echanicky vzato, jako a n a ly tik a ta k tik převyšoval její schopnosti. Sestavil dlouhý vojensko-taktický tex t ovlivněný Leninem , M arxem a M a o C e Tungem . T radiční kom unism us, k terý dom inoval již u M einhofové, zde naprosto trium foval. D okum ent začal m ottem - citací z M ao Ce T unga - o p rim á tu válčení: „Die G eschichte le h r t uns, daß richtige po litisch e u n d m ilitärische L in ie n (...) im K a m p f e n tste h en (...). “1074 Pro in te le k tu á ln í levici potažm o kritickou teorii zde nezbývalo m ísto, jen výsm ěch na okraji. Pokud se M einhofová s kritickou teorií (složitě) vyrovnávala, M ahler ji l07~ D ie A k t i o n d e s S c h w a r z e n S e p t e m b e r i n M ü n c h e n . Z u r S t r a t e g i e d e s a n tiim p e r ia lis tis c h e n K a m p fe s , in: Hoffmann, c. d., str. 151-177.
1073 Zakladatel RAF Horst Mahler bývá v literatuře často přehlížen na úkor Baadera a Meinhofové. Také v české monografii k RAF není —oproti Baaderovi, Meinhofové a Ensslinové jeho biografii. Na druhou stranu je to pochopitelné, Mahler byl zatčen již v říjnu 1970 a v roce 1974 byl z RAF vyloučen. Nebyl spjat s celými dějinami RAF. 1074 MAO, Ce, tung, in: Über den bewaffneten Kampf in Westeuropa, in: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d., str. 49.
309
ignoroval. Byl fascinován pojmy revoluce, milice, lid, lidová m asa a tříd n í boj.1075 Projevoval se vý h rad n ě jako ko m u n ista m arx-leninského typu. Jed in o u teorii, k terou akceptoval, byl vojensko-strategický návod ja k provést revoluci: „Die revolutionäre Theorie i s t k e in e akad em isch e B e tra c h tu n g (...) sondern in e rste r L in ie eine A n le itu n g zu m revolutionären H a n d e ln . “1076 Jeho základní recepcí byl Lenin, tak é proto, že m ěl nejlépe rozpoznat a v a n tg a rd n í úlohu kom unistické stran y : prom yšleně p řip rav o v at pozice pro převzetí moci. Na L enina odkazoval nejčastěji a z jeho k n ih - n a p ř. z Was tu n („Co d ě la t“, 1902) a D er P a rtisa n e n k rie g („P artyzánská v á lk a “, 1906) - citoval: „D ie russischen R evolutionären, allen voran L e n in - haben schon 1901 (...) - die N o tw e n d ig ke it dargelegt, den b ew affneten A u fs ta n d sy ste m a tisc h u n d geduldig vorzubereiten (...). S e in e organisatorischen Vorstellungen fa ß te L e n in in der B ro sch ü re„ Was t u n “ (...). “W'J1 Leninské recepce kom binoval s M ao Ce T u n g em : „In der M ethode h a t M ao den Weg gew iesen, den k ü n ftig all revolutionären B ew egungen zu geh en haben. “1078 Z M arxe věřil ve spasitelskou roli dělnického p ro le ta riá tu : „Im Verlaufe dieses P rozesses w ird die In d u striea rb eitsch a ft, die k o n seq u e n teste u n d zu v erlä ssig ste revolutionäre K raft,
die F ü h ru n g übernehm en
u n d die
sozialistische R evolution bis zu m E nde garantieren. ‘1079 Zabýval se i E ngelsem a vykrystalizoval u něho „receptivní k v a d rá t“ Lenin, M arx, Engels, M ao Ce Tung, doplňovaný odkazy n a Rosu Luxem burgovou. Zabýval se revolucí 1848, P ařížskou kom unou 1871, bolševickou revoluci 1917 a dalším i m ilníky kom unistického h n u tí. Jin é m yšlenky než tra d ičn í revoluční 1075 Pro doložení těchto tvrzení stačí provést analýzu klíčových slov z názvů deseti kapitol předmětného dokumentu. Dominují jim pojmy: revoluce, ozbrojený boj, lid, masa, proletariát. Viz MAHLER, Horst, Über den bewaffneten Kampf in Westeuropa, in: HOFFMANN, Martin (Hg.), c. d., str. 49-111. 1076 Tamtéž, str. 49. 11177Tamtéž, str. 61. 1078 Tamtéž, str. 52. lun Tamtéž, str. 72.
310
kom unism us negoval. J e d in k rá t se nepřím o ale zcela jasn ě zm ínil o M arcusově tezi o revoluční úloze m inorit. Odbyl ji jako „žvásty“: „E rst j e t z t is t der W eg fre i fü r die K o n k re tisie ru n g d er revolutionären Theorie, die n ic h ts gem ein h a t m it dem Soziologengew äsch von der A u ssic h tslo sig ke it einer „ M inderheitenrevolte“ usw. ‘1080 Z levicových in te le k tu á lů zm iňoval je n francouzské teoretiky, k te ří stá li při květnových událostech 1968, n ap ř. A ndré G lu ck sm an n a.1081 F rancie roku 1968 M ahlera zajím ala více než Něm ecko, protože zde došlo k m obilizaci lidových m as, k terým i
byl M ahler
fascinován.
Z neúspěchu
francouzského
k v ětn a
1968
vyvozoval, že sebevětší h n u tí lidu nevede k revoluci, pokud není p řip rav en a v záloze kom unistická a rm á d a : budoucí RAF. 1 přesto, že M ahler s tá l na vojensko-kom unistických a n tiin te le k tu á ln íc h pozicích, nevyhnul se receptivním u paradoxu vyskytujícím u se i u M einhofové - n a jed n u s tra n u in te le k tu á ln í levici a kritickou teorii odm ítal, n a d ruhou s tra n u používal spolu s ní identické m yšlenkové figury: n a p řík la d
v
pojednání o zm ěnách
Superega m oderní
společnosti a některých d alších .1082 M ah ler se ale především koncentroval na m yšlenku výstavby kom unistické
stra n y jako arm ád y a m ilice s vojensky
vycvičenými dělníky. Jeho kom unistický m ilita rism u s dokresloval slovník, k terý se hem žil obraty jako K am pfform („bojový styl“). Levicové organizace bez milic označoval za pom atené a škodlivé. D om níval se, že revoluční předvoj n ap ad n e a d estru u je uzlové body s tá tu , s trh n e č ást lidu, milice vyvolají m asové dem onstrace a stávky, k teré vyústí v revoluci. Stejně jako M einhofová poukazoval n a význam ziskání m ladé generace. M ah ler celkově stá l n a levicově (u ltra)konzervativních
101,0 Tamtéž, str. 71. 1081 André Glucksmann (*1937) je francouzský filozof a politolog, který stál v roce 1968 na pozicích militantního maoismu. Později se od marxismu zčásti distancoval (polemika o totalitarismu). V novější době podpořil např. nálety na Kosovo či americkou válku v Iráku. Publikuje mimo jiné v L c M o n d e . 1082 Mahler v podstatě tlumočil Marcusovu tezi z E r o s a n d C iv iliz a tio n a O n e D im e n s io n a l M a n o zaostávání starších generací pod tlakem neustálé modernizace společnosti a tím pádem o úpadku jejich autority a rozkladu jejich role jako tvůrců S u p e r e g a nastupujících generací. Viz tamtéž, str. 93. Srovnej např. s : MARCUSE, Herbert, Eros and Civilization, str. 72-94. V textu ale nalezneme i frommovské motivy o sadism u a masochismu např. ze S t u d ie n ü b e r A u t o r i t ä t (1936). Srovnej s: MAHLER, Horst, Über den bewaffneten Kampf in Westeuropa, in: HOFEMANN, Martin (Hg.), c. d., str. 78.
311
pozicích, k te ré začaly být zaostalé již ve třic átý c h letech 20. století. U pnul se na trad ičn í pojetí p ro le ta riá tu , n a víru v jeho revoluční potenciál a na leninském pojetí revolucionáře a stra n y , k teří organizují a vedou lid. O proti M einhofové in te le k tu á ln í levici a k ritickou teorii ignoroval (a ignoroval tak é n a p ř. Che G uevaru). P rio ritn ě se zabýval otázkou výstavby revolučních m ilicí a a rm á d y .1083 7.6 R eceptivní v z ta h 3. generace R ote A rm e e F raktion ke k ritic k é teorii D ruhá
generace
RAF
teoretická
stan o v isk a
nerozvíjela.
Posledním
obsažnějším program ovým dokum entem RAF, k terý ustan o v il její 3. generaci, byl text Guerilla, W iderstand u n d an tiim p eria listisch e F ront (květen 1982) znám ý ta k é jako M ai-P apier („květnový lis t“). Byl p sán již v jiné době a p říslu šn ík y jiné generace. Zatím co M einhofová a M ahler byli - stejně jako p ro te stn í h n u tí šedesátých let —rela tiv n ě sečtělí m arxisté a neom arxisté, tře tí generace RAF byla teoreticky vyhaslá. V celém dokum entu se nevyskytuje jediné jm éno levicového teoretika, jed in á recepce. S tále se zde vyskytovaly m otivy blízké kritick é teorii, ale v pozadí, jakoby v nevědom í či bezděčně. Zdroje a pram eny zůstávaly nepojm enovány. RAF se vyrovnávala s rokem 1977, k ritizovala své předchůdce za to, že se koncentrovali je n na osvobození vězňů a nerozvíjeli politické cíle. Byla potvrzena sounáležitost s globální a n tH m p e ria listic k o u frontou. Cílem stále bylo dosažení k o m u n ism u : „(...)die Reife z u m K a m p f der ra d ik a l a u f den U m bruch der gesellschaftlichen V erhältnisse z u den k o m m u n istisc h e n Zielen o rien tiert ist. ‘1084 Nová generace používala motivy částečně blízké KT: „In dieser s e it G enerationen niedergew alzten u n d eingeebneten L a n d sc h a ft k o n n te der G edanke an B efreiu n g k a u m m e h r durch die m eterd icken S ch ichten von K orrum pierung,
E n tfrem d u n g ,
D eform ierung
die
H erzen
und
H irne
erreichen. “1085
101.3 Über den bewaffneten K a m p f in Westeuropa, in: Hoffmann, c. d., str. 4 9111. 101.4 Tamtéž, str. 302. 1111,5 Tamtéž, str. 293.
312
Ovšem receptivní síla M arcuseho One D im ensional M an doputovala v čase až sem. 3. generace m luvila, bez odkázání, o dosažení individua rozvíjejícího všechny své d im enze: „(...) die W iederherstellung der vollen D im ension des M enschen. ‘1086 3. generace se koncentrovala n a zachování RAF a n a technicko-strategické otázky.
P otvrdila
RAF jako
součást
západoevropské
levicového tero rism u
(Francie, Itálie). V roce 1998 ukončila RAF svou činnost (v p rohlášení o rozpuštění citovala z Rosy L uxem burgové).1087 P ři s h rn u tí receptivního v z ta h u RAF a kritické teorie se ukazuje, že RAF kritickou teorii recipovala celkově málo, neochotně a se v zrůstající negací. Již M einhofová odvozovala id e n titu od trad ičn íh o kom unism u, byla členkou ilegální KPD, a i když recepce KT v letech 1962-67 dram aticky rostla, v periodiku K o n k re t se o m nehovořilo. Po vzniku RAF se M einhofová s in te le k tu á ln í levicí a kritickou teorii obsáhle vyrovnávala. N a počátku ji (stejně jako D utschke) p řizn ala význam nou teoretickou podnětnost, zároveň ale u p řed n o stn ila trad ičn í m arxistické koncepty, zejm éna v hodnocení p ro le tariá tu . Vždy stá la blíže negativním recepcím IvT K rahla. Později tak é kritickou teorii p řes a ta k na N egta označila za n e p řá telsk ý levicový o p o rtu n ism u s a ve zlém ji opustila. D ruhý ideolog RAF H o rst M ahler k ritickou teorii ignoroval. Z ů stáv al plně sp ja t s tradičním m arxism em , L eninem a M ao Ce T ungem . Když se KT velm i okrajově věnoval, difam oval ji (M arcusovy teze). 3. generace RAF již nerecipovala nikoho. Na druhou s tra n u RAF ve všech generacích používala m otivy a figury, k te ré byly s kritickou teorií spjaté. J e m ožné z a zn a m en a t vývoj v posloupnosti: „recepce v podobě ozvěny p ro te stn íh o h n u tí“ (Meinhofová), „ignorace“ (M ahler), „nevědom á recepce“ (3. generace). RAF kritickou teorii a novou levici celkově znala 1086 Tamtéž, str. 303. 1087 ..D ie R e v o lu tio n s a g t ’ic h w ar, ic h h in . ic h w e r d e se in ". Tento citát byl závěrem prohlášení k „ukončení projektu RAF“ v roce 1998. Také zde se RAF přihlásila ke kontinuitě s rokem 1968 a k myšlenkám boje za osvobození jednotlivce. Dokument z roku 1998 již nebyl součástí odkazovaného sborníku Hoffmanna. K rozpuštění RAF v roce 1998 viz webové stránky B u n d e s z e n tr a le f ü r p o litis c h e B ild u n g . D o s s ie r R A F - www.bpb.de (ověřeno k 1. 4. 2010) nebo www.extremismus.com (ověřeno k 1. 4. 2010). Lit. k odstavci: G u e rilla , W id e r s ta n d u n d a n t iim p e r ia lis tis c h e F ro n t, in: Hoffmann, c. d., str. 291306.
313
(Meinhofová, M ahler), ale nevyhovovala, ba příčila se, jejím u cíli: vyburcovat p ro letářsk é m asy k revoluci. KT přím o ohrožovala id en titu RAF jako m ilitan tn ích revolucionářů, v tom sm yslu, že sdělovala že, tra d ičn í p ro le ta riá t v m arxistickém pojetí zanikl a s ta l se s tře d n í třídou. Pokud by RAF akceptovala tu to tezi, m usela by se zcela re~orientovat. R aději označila KT za o p ortunní (Meinhofová) nebo nesm yslnou (M ahler) a se trv a la u pojmosloví a konceptů tradičního revolučního kom unism u.
314
8. kapitola - kritická teorie a Die Grünen (Strana zelených): diskursivní analýza III. 8. 1 K m etodologii receptivního v z ta h u kritick é teorie a D ie G růnen V
hled án í receptivního v z ta h u k ritické teorie a nové levice byl dosažen
poslední stanovený m ezník: vznik s tra n y Zelených. Existence politické stra n y (jako form ální instituce) vnáší novou situaci do m etodologického postupu KT. V pro testn ím levicovém h n u tí šedesátých let byl analyzován několikavrstevný proud form álních a neform álních u sk u p en í a osobností (S u b versive A ktio n , SDS, D utschke, K rahl, kom uny, aj.), u RAF pak m anifesty a program ová p rohlášení ideologů RAF (zejm éna M einhofová a M ahler). P olitická s tr a n a se naopak prezentuje system atickým
program em , k terý vypovídá jejím
o teoretickém
pozadí, hodnotách a cílech. V zásadě se neodvolává na k o n k rétn í m yslitele a ideové sm ěry, ale n a jejich základě nabízí řešen í reálných společenských problém ů. Z ákladním m etodologickým p řístu p em u politické stra n y bude analýza politických program ů, zde s ohledem na motivy kritick é teorie. V tom to sm yslu budou ta k té ž prozkoum ány ustavující sjezdy Zelených v roce 1980 v K arlsru h e, S aarb ru ck en u a D ortm undu. Bude tak é poukázáno na angažm á některých politických institucí, ale i osobností a sociálních su b k u ltu r, k te ré ta k é pod vlivem kritické teorie spoluform ovali p ro te stn í h n u tí a k te ří tu to tra d ici dále rozvíjeli v 70. letech a svou p řítom ností ve ve stra n ě Zelených potvrzovali p ersonální a in stitu č n í k o n tin u itu m ezi Zeleným i, pro testn ím h n u tím a SDS (tzv. Wir G efiihl — „společná
id e n tita “). M yšleny jsou
osobnosti jako
R udi D utschke,
D ieter
K unzelm ann nebo i D aniel Cohn B endit a in stitu ce typu kom unistických sk u p in K -G ruppen („K -skupiny“) — zejm éna K o m m u n istisch e r B u n d („K om unistický svaz“! KB),
K o m m u n istisch e
P a rtei D eu tsch la n d s
(„K om unistická
s tra n a
N ěm ecka“! KPD), K o m m u n istisch e r B u n d W estdeutschlands („Západoněm ecký kom unistický svaz“; KBW) —, k teré vzešly z SDS a po roce 1980 fakticky splynuly se
Zeleným i.
D alším i
nositeli „ wir
G efiihl“ byla
n ě k te rá
fem inistická
a
pacifistická u sk u p en í a su b k u ltu rn í prostředí. N aznačena bude k o n tin u ita SDS — Zelení.
315
8.2 Společenské a politické kon tex ty v zniku S tra n y zelených: n e u e soziale B ew egungen (1970-1979) V
p říp ad ě stra n y Zelených je žádoucí nová dobová specifikace, neboť bez
znalosti souvislostí - zejm éna 70. let * není možné pochopit vznik této stran y . Zelení vznikli jako reakce n a zrození nového civilizačního té m a tu : ekologické krize, v
kruzích ex-APO považované za dopad in d u striá ln íh o kap italism u .
Ekologické tém a nebylo a k tu á ln í v 60. letech a v společensky h m a ta te ln é podobě neexistovalo. Rozvinulo se až počátkem 70. let. Jedním z význam ných m ezníků byla publikace knihy The L im its o f G row th („Limity r ů s tu “; něm ecky D ie G renzen
des
W achstum s, poprvé vyšlo
19 72),1088 k te rá
dosáhla vysokých
n ák lad ů , ocenění a p řekladů. Zde byla z pozic společenských i ex aktních věd odborně
rozvedena
a
form ulována
teze,
nepřím o
n asto len á
již
F reudem
( Thanatos) a později M arcusem v One D im ensional M an, že totiž prům yslový rů s t a rozvoj a prům yslová společnost m ají ekologické lim ity, k te ré pokud budou překročeny, ohrozí ekologickou a klim atickou rovnováhu p lan ety a u d ržiteln o st života. Z ran iteln o st prům yslové společnosti naznačil i ropný šok roku 1973 a n ásled n á energetická krize a dlouhodobá recese. N ěm ecká vláda pod vedením H elm uta Schm idta začala v reakci n a energetickou krizi s plány n a výstavbou A to m k r a ftw e r k e („atomových e le k trá re n “, dále ta k é AKW). Ekologické potažm o energetické tém a rezonovalo ve společnosti a politicky jej rozvíjely proudy od k rajn í neonacistické pravice, p řes č ást konzervativců až po k rajn í levici K~ Gruppen. V zhledem ke katastrofickým scénářům v příp ad ě nehody atom ového reak to ru , m ožnosti vojenského či teroristického útoku na AKW, vzhledem k nevyřešené otázce uložení vyhořelého paliva, závislosti atom ových e le k trá re n na vyčerpatelných
zásobách u ra n u
a vzhledem
k tendenci s tá tu
u tajo v at
okolnosti stavby a provozu AKW (tzv. A tom staai), považovala č ást společnosti atom ovou energetickou koncepci za příliš rizikovou a nezodpovědnou. Silově vedená vládní atom ová p olitika (program výstavby sítě AKW) a d espekt p arlam en tn ích
s tra n
(včetně opoziční CDU)
k n astu p u jícím u
ekologickém u
té m a tu zapříčinily nové spojení p ro te stn íc h sk u p in (nejen) z let 1967-69, k te ré se 108» Vydavatelem a organizátorem této knihy byl Club ofRome. Na knize se podílel širší autorský kolektiv pod vedením manželů Donelly a Dennise Meadowsových. Kniha byla přeložena do 30 jazyků. V roce 1973 získala frankfurtskou Mírovou cenu německých knihkupců.
316
rozpadly po roce 1970 (viz n a p ř. rozpuštění SDS). Ekologickým a energetickým tém a te m byl znovu-otevřen hodnotový a generační spor, k terý s tá l za událostm i konce
60. let
a k terý
v něm ecké
společnosti setrv áv al.
N eom arxism us
i
kom unism us PH byl v 70. letech přebarven na zeleno. Očim a (nejen) ex-PH bylo objeveno fatá ln í provinění kap italism u , k teré neodhalil a n i Marx^ k a p ita lism u s a nekoordinovaná prům yslová výroba destru o v ala
ekologickou a klim atickou
sta b ilitu Země a ohrožovala u d ržitelnost života.1089 Od poloviny 70. let ta k Něm ecko zažívalo nové vlny nepokojů, které početně převyšovaly p ro testy 60. let. V B ádensku-W urtem bersku m ěla být ve v in ařsk é oblasti K a ise rstu h l nedaleko Schw arzw aldu postavena AKW Wyhl, n a
lú n eb u rsk ý ch vřesovištích úložiště
vyhořelého paliva v G orlebenu, tak té ž v Dolním S ask u AKW G rohnde a další AKW v Brokdorfu, K a lk a ru a na dalších m ístech. Koaliční vláda SPD -FD P schválila v roce 1977 atom ový program , k terý p řed pokládal výstavbu dalších AKW.
Pokročilá
výstavba
zejm éna
v Dolním
S asku
(Grohnde,
Gorleben)
aktivizovala a politizovala občanskou společnost. V le te c h 1977-81 se opakovaly m ísty až statisícové dem onstrace
(např. v Bonnu, H am b u rk u , Brokdorfu,
G orlebenu, H annoveru) a blokády, k teré doprovázely s tře ty s policií.1090 V zniku a politickém u úspěchu Zelených n a h rá v a la i další sk u tečnost spojená s vojenským využitím atom u. Jed n alo se o tzv. N A TO -D oppelbeschluss („dvojí rozhodnutí NATO“) z prosince 1979 o rozm ístění ra k e t střed n íh o doletu na územ í SRN. S ituace posledního ostrého kola stu d en é války (rozm ístění ra k e t střed n íh o doletu, nové závody ve zbrojení, vpád SSSR do A fgánistánu, aj.) vyvolala m asové pacifistické h n u tí. V roce 1981 protestovalo v Bonnu 300 000 osob, p ři návštěvě p rez id en ta R aegana tam té ž (1983) 500 000 osob. N ěm ecká
1089 \'lz napr.: KLEIN. Markus, FALTER, Jürgen W., Der lange Weg der Grünen, Verlag C. H. Beck, München 2003, str. 15-51. Srovnej s: SCHMIDT, Giselher, Die Grünen: Portrait einer alternativen Partei, Sinus-Verlag, Krefeld, 1986, str. 41-55, DORMANN, Franz, Die Grünen. Representationspartei der Neuen Linken, Rheinische Friedrich-W ilhelms-Univesität zu Bonn, Bonn, 1992, str. 104114. KRAUSHAAR, Wolfgang, Achtundsechzig, str. 230-239. 1090 Viz napr.: RASCHKE, Joachim, Die Grünen. Wie sie wurden, was sie sind, Bund Verlag, Köln, 1993, str. 894-899, SCHROEREN Michael (Hrsg.), Die Grünen. 10 bewegte Jahre, Ueberreuter Verlag, Wien, 1990, str. 12-22. Srovnej s: KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W.. c. d„ str. 20-23, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 230 233, SCHMIDT, Giselher, c. d„ str. 52-55.
317
společnost a p o litika přelom u 70. a 80. let n a b ra la novou dynam iku, otevřena byla nová tém a ta . V tom to k o n tex tu je tře b a posuzovat vznik Zelených.1091 Nová té m a ta ekologie a atom ové energie se sta la od d ru h é poloviny 70. let politicky neobsazeným tém a te m a byl o něj sveden tvrdý boj m ezi pravicí a levicí. V roce 1978 se v Dolním S ask u u sta n o v ila konzervativní ekologická s tra n a G rüne L iste U m w eltsch u tz („Zelená k a n d id á tk a ochrany životního p ro střed í“, GLU), k terá oponovala stavbě AKW z pravicových konzervativních pozic. V zem ských volbách sice nepronikla do zem ského sněm u, ale získala 3,9% a z toho vyplývající finanční příspěvek. Z opačných pozic se k oběm a tém a tů m postavila h a m b u rsk á a lte rn a tiv n í
levicová
scéna
a
tam n í
K -skupina
K o m m u n istisch e r
Bund.
V H am burku, kde rovněž probíhaly zem ské volby, sestavila levice z k ru h ů ex-PH pod vlivem K o m m u n istisch e r B u n d k a n d id á tk u nazvanou B u n te L iste -w e h rt euch („B arevná k a n d id á tk a -b raň te se“). P orazila ta m n í odnož konzervativní GLU a získala 3,5%. Zem ské volby v Dolním S ask u a v H am b u rk u sp u stily vlnu zak ládání
konzervativních
a
levicových
ekologických
s tra n
a
volebních
kan d id átek . N a scénu tak é vstoupil dlouholetý poslanec B u n d esta g u z CDU H erb ert G ruhl, k terý se s ta l znám ý konzervativně-ekologickou knihou E in P lanet w ird g e p lü n d e rt („P laneta je p lu n d ro v á n a “! publikováno 19 7 5).1092 G ruhl po s tře tu o atom konzervativně
a AIvW (byl proti) vystoupil z CDU a v roce 1978 založil ekologickou
s tra n u
G rüne A k tio n
Z u k u n ft
(„Zelená
akce
budoucnost“! GAZ). Předpokládal, že in teg ru je GLU, a nacionálně ekologickou s tra n u
A k tio n sg e m e in sc h a ft
U nabhängiger D eu tsch er („Akční společenství
nezávislých N ěm ců“! AUD, založeno 1965), k te rá reprezentovala něm eckou novou pravici s kořeny a k o n tak ty sahajícím i až k neonacistické NPD, k te rá se v 70. letech
přeorientovala
na
ekologicko-spirituální
tém a tik u .
H lavním
p řed stav itelem AUD byl pozdějších spolu p řed sed a Zelených A ugust H au ß leiter. Za AUD kandidoval i znám ý antroposoficky zam ěřený a v a n tg a rd n í um ělec 1091 Viz např.: RASCHKE, Joachim, c. d., str. 898-899. Srovnej s : KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., c. d., str. 22-23, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 234-239, SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 54-55. 1092 Gruhl byl členem Spolkového sněmu za CDU od roku 1969 a členem CDU od roku 1954. Svými ekologickými názory se dostával do stále větší izolace v rámci CDU, definitivně jej odstavil Helmut Kohl. Po vystoupení z CDU působil jako nezařazený poslanec. Díky bohatým politickým zkušenostem a zmíněnému eko-bestselleru dominoval německé ekologické politice do sjezdu v Saarbrůckenu (1980), kde byl prosazen levicový zelený program. Srovnej např. s: SCHMIDT. Giselher, c. d., str. 57.
318
Jo sep h Beuys. N a d ru h é s tra n u v B erlíně vznikla A lte rn a tiv e L is te („A lternativní k a n d id á tk a “) vedená tam n í K -skupinou KPD, za k terou kandidoval v e te rán něm ecké nové levice D ieter K u n zeim an n .1093 V B rém ách ožil R udi D utschke, k terý
podporoval
„brém ský
m odel“
spočívající
v společném
postupu
konzervativního GLU a u m írn ě n é levice (bez K 'G ruppen), k te rý se u k ázal jako úspěšný. P rávě v B rém ách v roce 1979 ekologická k a n d id á tk a poprvé překročila 5% k lauzuli a p ronikla do zem ského sněm u. V H esensku se dožadoval pozicí na ekologické k andidátce z F rancie vykázaný D aniel C ohn-Bendit, světově znám ý vůdce francouzských u d álo stí m áje
1968, v té
době blízký spolupracovník
budoucího něm eckého m in istra z a h ran ičí Joschky F ischera. Současně pokračoval politický boj o ekologické a energetické tém a mezi novou levicí (B u n te /A lte ra n tiv e Liste), konzervativní pravicí (GAZ, GLU) a novou pravicí (AUD).1094 V
tom to
s tře tu
se
nejprve
prosadily
spíše
pravicové
konzervativní
ekologické síly. P ři p říležito sti p rvních voleb do E vropského p a rla m e n tu v roce 1979 bylo založeno u sk u p en í S o n stig e Politische V ereinigung - D ie G rünen1095 („Další politické u sk u p e n í — Zelení“; dále SPV-G) složené z konzervativního G ruhlova GAZ, GLU a AUD. N a p řed n ím m ístě této k an d id á tk y se objevila P e tra Kellyová, dosavadní členka SPD a sp o h rp ře d sed k y n ě zastřešu jící organizace ekologických
iniciativ
B u n d e sv erb a n d
B ürg erin itia tiven
U m w eltsch u tz
(„Spolkový svaz občanských iniciativ pro ochranu životního p ro střed í“! BBU), budoucí přední politická Zelených. SPV 'G ve volbách získalo 3,2% a nem alý finanční
příspěvek
za
hlasy.
N aopak
levicové
ekologické
k a n d id átk y
se
prosazovaly ve m ěstech. V B erlíně získaly A lte rn a tiv e L is te fü r D em okratie u n d
1093 Kunzelmann za KPD kandidoval ještě ve výkonu trestu (za terorismus T u p a m a r o s W e sth e r lin ) v roce 1975 (zatčen byl v roce 1970). Později byl jedním z členů podstatné komise pro přípravu programu Zelených fungující v letech 1979-80. V roce 1983 byl zvolen na zelené kandidátce A lt e r n a t i v e L i s t e do berlínského Senátu. Spolupracoval s levicovým advokátem a dlouhodobým poslancem Spolkového sněmu za berlínské Zelené Hansem-Christianem Strobelem, který obhájil přímý poslanecký mandát v posledních spolkových volbách v roce 2009. Viz např. DORMANN, Franz, c. d., str. 118, SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 43-44, KUNZELMANN, Dietrich, Leisen Sie Bitte keinen Widerstand. 101,4 SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 12-20, RASCHKE, Joachim, c. d., str. 894-896. Srovnej s: KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W.. c. d., str. 37 40, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 230-233, SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 51-55, DORMANN, Franz, c. d., 115-117. 1095 Název S o n s tig e P o litis c h e V e r e i n i g u n g v ycházel z totožného pojmu v legislativní úpravě k volbám do EP, která - na rozdíl od voleb do německého Spolkového sněmu - umožňovala účast v těchto volbách i pro politické útvary, které nem usely mít charakter a právní náležitosti běžné politické strany. Viz SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 18.
319
U m w eltsch u tz („A lternativní k a n d id á tk a pro dem okracii a ochranu životního p ro střed í“) v roce 1979 3,7% a m ístn í m a n d á ty v některých čtvrtích
jako
K reuzberg, Schöneberg a T ierg arten . Ekologická levice se prosazovala i ve m ěstech v S everním
Porýní-V estfálsku, kde v kom unálních volbách m ístně
získala p řes 5%. R elevance ekologické politické stra n y se ukazovala stále zřetelněji. SPV-G z a h ájila po faktickém ú spěchu ve volbách do E P jed n á n í s levicovými m arxistickým i a neom arxistickým i ekology o m ožnosti společného postupu do spolkových voleb v roce 1980. Od z áří 1979 začala pracovat společná komise pro program . Počátkem roku 1980 m ěla být založena nová spolková ekologická s tra n a integrující oba táb o ry .1096 Ú spěch konzervativců dosáhl vrcholu volbam i do EP. N a sjezdu SPV-G v listopadu 1979 v O ffenbachu (kde měl jed en z posledních veřejných projevů D utschke, k te rý po tom to sjezdu vstoupil do SPV-G a byl zvolen jako delegát na ustavující sjezd v K arlsru h e), bylo těsn ě z am ítn u to usnesení o neslučitelnosti členství v SPV-G a jiných politických uskupení. Toto rozhodnutí mělo klíčový dopad a znam enalo faktické otevření SPV-G kom unistickým K G ru p p e n . Od prosince 1979 začal m asový vstup členů K -G ruppen a levicových k a n d id á tů z B u n te /A lte rn a tiv e do SPV-G s cílem z ísk a t co největší počet d eleg átů pro ustanovující sjezd nové s tra n y v lednu 1980. Za několik týdnů vzrostl počet členů SPV-G z 2 500 n a 10 000. Sem sah ají kořeny prom ěny SPV-G - budoucí S tra n y Zelených - ze s tra n y ekologické pravice ve s tra n u ekologického m arx ism u .1097 I přes m asový nábor členů z p ro střed í K -G ruppen disponovala levice na ustavujícím sjezdu Zelených 12. a 13. ledna 1980 v K arlsru h e jen tře tin o u delegátů. T ato tře tin a ale disponovala blokační m enšinou. K ustanovení stra n y bylo tře b a dvoutřetinové většiny. Levice zde od v rátila poslední pokus o zákaz dvojího členství v Zelených a K G ruppen a vytvořila si pozice pro budoucí vývoj. V K arlsru h e ta k byla na půdorysu SPV-G založena nová politická s tra n a Die G rünen („Zelení“), ve k te ré začínala m ít stále silnější slovo rad ik á ln í ekologická levice. Ta —vedená p řed sta v iteli ham b u rsk éh o KB (hlavně Jů rg e n e m R eentsem ) ,0%SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d„ str. 12 20, RASCHKE. Joachim, c. d„ str. 894 896. Srovnej s ; KLEIN. Markus, FALTER. Jürgen W., c. d., str. 37 40, KRAUSHAAR. Wolfgang, c. d., str. 230-233, SCHMIDT, Giselher, c. d„ str. 51-55, DORMANN, Franz, c. d., 115-117. 101,7 KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W.. c. d., str. 40-41, SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 20-21. Srovnej s : RASCHKE, Joachim, c. d., str. 895, DORMANN, Franz, c. d., 115-116,
320
— dovedně tak tick y postupovala a zcela ovládla kom isi pro p říp ra v u p rogram u (členem byl i předseda SPV-G G ruhl). N a sjezdu v S aarb riick en u 21. - 23. března 1980 levice prosadila (m ísty až kom unistický) program , k terý počítal s m ožností z e stá tn ě n í výrobních p ro střed k ů a s výstupem
SRN z NATO. G ruhl složil
k a n d id a tu ru na předsedu. Zelení se sta li neom arxistickou ekologickou stran o u . Z trojice rote G rünen („rudí Zelení“), schw arze G rünen („černí Zelení“) a braune G rünen („hnědí Zelení“) se definitivně prosadili prvně jm enovaní.1098 V
Spolkových volbách v roce 1980 s tra n a neuspěla a získ ala jen 1,5%.1099
N edlouho po volbách Zelené o p ustila
část konzervativních
ekologů v čele
s G ruhlem , k teří založili novou ekologickou s tra n u Ö kologisch-dem okratische P a rtei („Ekologicko-dem okratická s tr a n a “; ODP). Tím byl definitivně uvolněn prostor pro levici v Zelených a rychle vypukly ostré stře ty m ezi a n ti-k ap ita listy , m arxisty a m aoisty z
K G r u p p e n (tzv. F undies) a politickým i p rag m atik y
(Realos).1100 Zelení - již jako zřetelně levicová s tra n a - pronikli do Spolkového sněm u v předčasných volbách v roce 1983 se ziskem 5,6%. Své pozice potvrdili ve volbách v roce 1987 výsledkem 8,3% .1101 Zelení kon tin u áln ě n avázali n a p ro te stn í levicové h n u tí šedesátých let. Z výše jm enovaných 7 sk u p in (viz k ap ito la 5.4.7), na k teré se tehdejší p ro te stn í h n u tí rozštěpilo, více či m éně integrovala 5 z nich:
K Gruppen, fem inistická a
pacifistická uskupení, části a lte rn a tiv n íc h s u b k u ltu r S p o n tiS z e n e a B lu e s a část reintegrující
se
většiny,
k te rá
původně
podporovala
B randtovu
SPD
(nejviditelněji např. P e tra Kellyová, ale i další). Logicky n e n a sta la a n a s ta t nem ohla integrace tero ristick é složky pro testn íh o levicového h n u tí - RAF, B ew egung der 2 Juni, aj. - k teré ovšem sdílely m nohé postoje s K G ru p p e n .
")9S SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 7-11, 21, DORMANN, Franz, c. d., 104114. Srovnej s: KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., c. d., str. 40-41, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 234236, RASCHKE, Joachim, c. d., str. 896. 1099 Tento neúspěch byl nečekaný a je přičítán vyhrocenému střetu Schmidt-Strauß. Viz např. KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., c. d., str. 41. 1100 Tento střet ale nebyl novinkou. Spory mezi více a méně radikálními složkami alternativní post-APO scény byl známý už v 70. letech. Příkladná byla nenávist mezi K Gruppen (zejména KBW) a frankfurtskou spíše liberální S pon tiS zen e. Tiskový orgán KBW požadoval uvalení nucených prací na Cohn-Bendita, tehdy vydavatele Spon ti časopisu Pflasterstein. Viz např. SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 47-50, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 192-193. 11(11 DORMANN, Franz, c. d., 123-129, SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 75-60. Srovnej s : SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 22, KLEIN, Markus, FALTER. Jürgen W.. c. d., str. 41, RASCHKE, Joachim, c. d., str. 897-898.
321
D ram aticky je odlišovaly je n m etody. J e n okrajově došlo k integraci početně silné sp iritu á ln í větve ex-PH, oné skupiny, k te rá po k rac h u let 1967-69 rezignovala na m ožnost politického osvobození (M arx) a přik lo n ila se k osvobození duchovním u (Buddha) a odebrala se do jogínských c e n te r v Indii, nepálském K áth m án d ú a jinde. U Zelených se n aopak prosadil neom arxistický m aterialism u s. S duchovní, ale spíše tradičně křesťanskou tem a tik u , přich ázela jen poražená konzervativní pravice G ru h la a jin ý ch .1102 Zelení navázali n a PH perso n áln ě i in stitu čn ě. Zde se znovu setkalo hybné duo nové levice od let S u b v e rsiv e A k tio n R udi D utschke a D ieter K unzeim ann, ale i vůdčí duch francouzských u d álo stí 1968 D aniel C ohn-B endit.1103 iT-Gruppem - elem en tárn í m ocenský činitel přem ěny Zelených z pravicové v levicovou stra n u —v 70. letech in stitu č n ě přem ostili p rů rv u m ezi SDS a Zeleným i. M aoistické nebo m arx-leninské K G ruppen přím o vznikly z SDS. D okladem k o n tin u ity S D S 'ifGruppen
jsou
K o m m u n istisch er
vedoucí Bund
funkcionáři
jednotlivých
W estdeutschlands1104 byl
posledního spolkového předsednictva
K -skupin.
Jo sch a
Hlavou
Schm ierer,
SDS. Vlivnou berlínskou
člen
m aoistickou
K o m m u n istisch e P a rtei D eutschlands vedl ta k té ž dlouholetý člen spolkového vedeni SDS C h ristian S em ler1105. Členem KPD byl i K unzelm ann. Rovněž
1102 Nejvýraznějším „ekologickým mystikem “ byl Baldur Springmann (1912-2003). V ŠlesvickuHolštýnsku provozoval již od padesátých let ekologické bkrhospodářství, byl členem unit.ářské církve a ve svých knihách spojoval ekologickou čistotu s esoterismem. Springmannovým slabým místem bylo jeho členství v SS a NSDAP. Po neomarxistickém obratu Zelených ze strany vystoupil a s Gruhlem spoluzakládal OVP. 1103 Daniel Cohn-Bendit pochází z německo-francouzské rodiny židovského původu. Narozen byl po emigraci rodičů z Německa v roce 1945 ve Francii, střední školu ale absolvoval po opětovném přestěhování ve Frankfurtu, kde získal německé občanství. Vysokou školu naopak studoval ve Francii (Nanterre), francouzské občanství mu bylo odmítnuto. Proto mohl být po francouzských bouřích roku 1968 jako jeden z jejích iniciátorů vyhoštěn z Francie. Od roku 1969 byl spjat s frankfurtskou alternativní scénou, tzv. S p o n ti- S z e n e . Zde byl mimo jiné vydavatelem časopisu P fla s te r s te in , okolo kterého se seskupilo jádro pozdějších zelených R e a lo s, např. Joschka Fischer. ii°4 K o m m u n is ti s c h e r B u n d W e s td e u ts c h la n d s — KBW - byl nejlépe organizovanou a početnou K G r u p p e s centrem v Heidelbergu. Vykazoval dogmatické až sektářské znaky. Jeho členové museli straně odvádět část platu. KBW vyvíjel i jinou výdělečnou činnost a v průběhu 70. let získal movitý majetek zahrnující domy ve Frankfurtu, Berlíně a Hamburku. Tyto se poté staly centry a zázemím pro vznik Zelených, i přes nevraživost KBW a librální S p o n t i S z e n e . KBW celkově držel ortodoxní maoistickou linii. Jeho představitelé byli například v roce 1977 přijati v Číně. KBW podporoval i Pol Potův režim a Hodžův albánský komunismus. Schmierer KBW rozpustil v roce 1985. V druhé polovině 90. let působil za Fischera na m inisterstvu zahraničí. Viz např. SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 47-50 a KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 190-193. 1105 Christian Semler založil berlínskou KPD v roce 1970 po zam ítnutí návrhu na přetransformování SDS v politickou stranu. KPD tak přímo vzešla z SDS. Byla maoistická a protisovětská, v roce 1977 nyla také přijata v Číně. Pravidelně se účastňovala voleb. KPD
322
h am b u rsk ý K o m m u n istisch e r B u n d 1106 se h lásil k trad ici SDS a PH. V šechny tyto tř i skupiny —jádro K -G ruppen —se po triu m fu levice v Zelených buď rozpustily, nebo rozštěpily a do poloviny 80. let ta k jako ta k zanikly, neboť se staly nadbytečným i
a ve
v ztah u
k Zeleným
red u n d a n tn ím i.
P řím ou
perso n áln í
k o n tin u itu SDS a Zelených lze doložit jm ény D utschke, K unzelm ann, B endit, Sem ler, S chm ierer a m noho dalších, in stitu č n í k o n tin u itu organizacemi^ K~ Gruppen a fem inistické a pacifistické spolky a h n u tí. R adikální fem inistky a jejich sd ružení tvořily od roku 1980 vlivnou sk u p in u v rám ci Zelených. Podílely se na prosazení systém u, k terý ženám g a ra n to v al pevný podíl ve funkcích a m andátech.
R adikální
fem inistky
se
původně
rek ru to v aly
z
frakcí
SDS
A k tio n s r a t z u r B efreiu n g der Frau („Akční výbor pro osvobození ženy“) a W eiberráte („Ženské rad y “). Po rozpadu SDS se přeskupily do fem inistických sk u p in bojujících pro ti §218 (potraty) a obecně za p ráv a a em ancipaci žen.1107 K ontinuitu
s p ro testn ím
h n u tím
dokládala
i
renesance
pacifistického
O sterm arschbew egung; které bylo jeho otcovským h n u tím s kořeny v K a m p f dem A to m to d konce 50. let. Také O sterm arschbew egung zaniklo v roce 1970. K je h o obnovení v nové síle došlo v roce 1979 opět v souvislosti s bojem proti AKW a později pro ti rozhodnutí NATO o rozm ístění atom ových rak et. Počátkem 80. let dokonce nabylo svého historicky největšího rozm achu. Zelení integrovali i části velkom ěstských
levicových
a lte rn a tiv n íc h
su b k u ltu r,
k teré
rovněž
vznikly
podporovala násilí jako metodu politického boje. Byla rozpuštěna v souvislosti s přechodem členstva do Zelených již v roce 1980. Semler se později (v roce 1986) stal poradcem Zelených v Evropském parlamentu. Viz SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 46-47 a KRAUSHAAR. Wolfgang, c. d., str. 190-193. no6 Hamburský marxleninský K o m m u n is ti s c h e r B u n d - KB - se stal nejvlivnější K G r u p p e . Jeho členové - zejména členové tzv. Z G r u p p e - nejvíce ovlivnili program strany Zelených a byli motorem proměny Zelených v neomarxistickou stranu. Jeho představitelé - Thomas Ebermann, Rainer Trampert, Jürgen Reents - se stali hlavními představiteli radikálního křídla F u n d ie s s vysokými funkcemi ve straně a poslaneckém klubu Zelených. KB fúzoval se stranou Zelených v roce 1984. Členem KB byl také bývalý německý spolkový m inistr životního prostředí a současný leader zelené frakce v Spolkovém sněmu Jürgen Trittin. Viz DORMANN, Franz, c. d., 115-122, SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 50, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 190-193. 1107 Feministické hnutí bylo v 70. letech svázáno zejména s bojem za povolení a liberalizaci potratů (§218) pod heslem „ M ein B a u c h g e h ö r t m i r “(„Mé břicho náleží mně“). Fem inistické spolky vytvářely vlastní kluby, školky, obchody, tiskoviny, atd. V boji proti §218 postupovaly společně s K -G r u p p e n a celkově spoluvytvářely alternativní scénu 70. let ( N e u e s o z ia le B e w e g u n g e n ) . K nejznámějším ženským aktivistkám patřila Alice Schwarzerová, společensky známé byly časopis}’ C o u ra g e a. zejména E m m a . Jednou z hlavních představitelek radikálních feministek v Zelených v 80. letech byla Regina Michaliková, která v letech 1987-89 zastávala předsednickou funkci (bj-la jednou ze 3 kopředsedů a předsedkyň Zelených). Viz KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d., str. 226-230 a KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., c, d., str. str. 23.
323
z protestního h n u tí šedesátých let. Jed n alo se zejm éna o fra n k fu rtsk o u SpontiS ze n e a i b erlínský Blues. L iberálnější fra n k fu rts k á S p o n tiS z e n e se později sta la pod dom inancí dua Fischer-C ohn-B endit hybnou silou zelených Realos, k teří se po vítězství ve stran ick ém boji v 90. letech prosadili do vrcholných stá tn íc h funkcí a s tr u k tu r EU. Celkově lze p o sta v it linii SDS, S u b versive A k tio n — Zelení, k terou spojovala nejen jm én a D u tsch k a a K unzelm anna, ale především pokus o re in te rp re ta c i m arx ism u a neom arxism u a o nové pojetí levicového m yšlení, k te ré si osvojilo ekologickou te m a tik u .1108 8.3 R eceptivní v z ta h k ritic k é teorie a politického u sk u p e n í S o nstige politische V ereinigung —D ie G rünen Nyní bude analyzován receptivní v z ta h k ritické teorie a p rogram ů stra n y Zelených od roku 1979. P rogram konzervativního u sk u p en í SPV-G z roku 1979 n ep řin ášel m noho m otivů program u
Zelených.
tradicionalism us
KT. Byl antipodem
SPV-G
spojený
s
aplikoval (katolickým )
na
pozdějšího neom arxistického och ran u
k řesťanstvím .
k rajin y G ruhlův
a
života program
připom ínal konzervativní reform isty konce 19. století, k te ří volali po ochraně k rajinného a duchovního bohatství, tra d ic a hodnot p řed hrozbou in d ustrializace. SPV-G přistu p o v al k ekologii z la te n tn ě a n tH n d u s triá ln íc h pozic, což stálo v p rotikladu k
východiskům KT^ pokrok využít k em ancipaci jednotlivce a
společnosti. V program u SPV-G ale naleznem e k ritik u jed n o stra n n é h o zam ěření na ekonomický rů s t (kult rů stu ), k te rá rezonovala v ekologické lite ra tu ře 70. let (viz Die G renzen des W achstum s nebo E in P la n et w ird geplündertí), ale původem sah ala k M arcusovi a jeho One D im ensional Man„Das sogenannte „w irtschaftliche W a ch stu m “, m it dem m a n b ish er alle P roblem e lösen wollte, s te h t am E nde se in e r M ö g lich keiten .“1109 P rogram stanovoval p rio ritu duchovních (křesťanských) hodnot nad konzum ním i hodnotam i
m aterialism u .
N abádal
k
spořivosti,
vyslovoval
se
k n á v ra tu
k využívání energie lidského těla a ducha p řed n adužíváním m echaniky a strojů. ""8 KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., c. d„ str. 15-36, SCHMIDT, Giselher, c. d„ str. 41-56, KRAUSHAAR, Wolfgang, c. d„ str. 183-239. Srovnej s: DORMANN, Franz, c. d„ 104-129, SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 12 22, RASCHKE, Joachim, c. d., str. 894-899. 1109 Die Grünen. Alternative für Europa. Das Programm der Sonstigen Politischen Vereinigung (SPV) „Die Grünen“, 1979, str. 2; in: boell.de/stiftung/archiv (ověřeno k 1. 4. 2010).
324
Stavěl se pro ti výstavbě AKW jako P a k t m it dem T eufel („smlouva s ďáblem “) a požadoval re-orientaci finanční podpory od atom u k obnovitelným energetickým zdrojům
(voda,
vítr,
slunce,
biom asa,
geoterm ální
zdroje).
V aroval před
porucham i klim atu . K ritizoval koncentraci sídel do velkom ěst a suburbií, k te rá ohrožovala venkovský způsob života, zejm éna tra d ičn í sedláky. Byla n a p a d á n a chem izace z e m ě d ě lstv í plošné hnojení. O proti pozdějším Zeleným vním al SPV-G jako
sam ozřejm ost
p lu ra litn í
zastu p itelsk o u
dem okracii,
sociálně-tržní
ekonom iku a něm eckou tra n sa tla n tic k o u vazbu (NATO). Podporoval integraci m enšin, občanskou společnost, celostní výchovu a vzdělávání a všeobecnou decentralizaci politické správy a moci. M otiv regionalizace procházel program em naskrz. K ritizován byl nespravedlivý obchod se T řetím světem a p řem íra pracovní zátěže.
V této
souvislosti byl použit
m arcusovsky
znějící pojem
L e istu n g sd ru ck („nátlak na výkon“). Bylo poukázáno na ničivou betonizaci krajiny: preference silniční dopravy p řed kolejovou (S tra ß e n b a u v a n d a lism u s — „vandalism us stavby dálnic“). Program SPV-G p řišel se základním i hesly, k teré dlouhodobě provázely s tra n u Zelených: ökologisch - sozial - basisdem okratisch gew a ltfrei („ekologicky —sociálně - přím oti dem okracií - n en ásiln ě“).1110 8. 4 R eceptivní v z ta h k ritick é teorie a S tra n y zelených n a sjezdech v K arlsru h e, S aarb rů ck en u a D ortm undu 8.4.1 Sjezd v K arlsru h e: leden 1980 S tra n a Zelených vznikla na sjezdu 12. a 13. led n a 1980 v K arlsru h e. Byl dokončen proces politizace ekologického a energetického té m a tu a boje proti AKW, který začal v polovině 70. let. H lavní tém a te m K arlsru h e ale nebyly program ové otázky, nýbrž organizační sjednocení ekologické pravice a levice v jednu politickou stra n u . Sjezd byl poznam enán chaotičností, d eb atu opakovaně narušovali m ladiství a děti z norim berské In d ia n en ko m m u n e. M ezi řád n ě zvolené delegáty sjezdu p a třili i K unzelm enn a D utschke, k terý ovšem tragicky zem řel o Vánocích 19791111 n a následky a te n tá tu z du b n a 1968.1112 m ° Program jako celek viz'- Die Grünen. Alternative für Europa. Das Programm der Sonstigen Politischen Vereinigung (SPV) „Die Grünen“, 1979, str. 1-16; in : www.boell.de/stiftung/archiv (ověřeno k 1. 4. 2010). 1111 Rudi Dutschke zemřel 24. prosince 1979.
325
S m rt D utschka a události roku 1968 provázely sjezd v K arlsru h e. Zápis z tohoto sjezdu byl doplněn přílohou, řečí přítele D u tsch k a M ilana H oráčka k D utschkově ú m rtí. H oráček vzpom něl štvanice Springer-P resse v letech 196768 proti APO a D utschkovi a další souvislosti roku 1968. D okládal, že se D utschke zapojil do a lte rn a tiv n íh o společenského dění 70. let, teoreticky rozvíjel m yšlenky socialism u, z ů stá v a l ve sty k u s M arcusem . A ktivně se ú č a stn il boje pro ti AKW : n ap ř. ve W yhlu, Brokdorfu a na velkých dem onstracích v B onnu a H annoveru. Podporoval brém skou zelenou k a n d id á tk u a v prosinci 1979 vstoupil do SPV-G a byl zvolen jako delegát n a sjezd v K a rlsru h e .1113 V zpom ínka na D utschka
a ro k 1968 byla jedinou
neorganizační a
netechnickou součástí sjezdu v K a rlsru h e a rezonovala v p rů b ěh u celého sjezdu. N apříklad delegát H asenclever1114 se dovolával D utschka s použitím m otivů K T : „Nicht die In te re sse n von In d u strie u n d W irtschaft dürfen über den M enschen bestim m en. D er M ensch m u ß über die F orm en von W irtschaft u n d In d u strie nach seinen L eb en sin teressen se lb st b estim m en . (...) Ich schließe m it einem Wort unseres F reundes R u d i D u tsc h ke a u s den le tz te n Wochen- „Zum ersten m a l b iete t sich die Chance, die v e rk ru ste te P a r te ie n s tr u k tu r d er B u n d e srep u b lik von inn en h e r aufzubrechen. “111S
1112 Protokoll des Gründungsparteitags der Bundespartei „Die Grünen“ in Karlsruhe am 12. und 13. Januar 1980; in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B. I. 1, Akte Nr.: Bundesversammlung, u. a. Karlsruhe, Jahr 1980, str. 1-10. Srovnej s: SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 25-131. V této publikaci je otištěn komplexní R e d e p r o to k o ll z e sjezdu v Karlsruhe. 1113 Rede von Milan Horaček zu Rudi Dutschke am 12. Januar 1980: in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B. 1. 1, Akte Nr. 528, Bundesversammlung, u. a. Karlsruhe, Jahr 1980, str. 1-2. Srovnej s : SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 27-28. 1114 Wolf-Dieter Hasenclever (*1945) se podílel na APO 1967-69 jako člen SHB a funkcionář A S tA . Později vstoupil do Brandtovy SPD a z SPD vystoupil na protest proti atomové politice Helmuta Schmidta. Poté vstoupil do pravicově ekologického AUD a později do Zelených. Byl předsedou první zelené frakce v Spolkovém sněmu Bädenska-Württenberska. Jeho cesta z APO do Brandtovy SPD a poté do Zelených byla typická pro umírněnější část APO. Sdílel ji například s Petrou Kellyovou: přední osobností Zelených v 80. letech. Na sjezdu v Karlsruhe stál za přijatým kompromisem ohledně slučitelnosti členství v SPV-G a K -G r u p p e n . 1115 HASENCLEVER, Wolf-Dieter, diskusní příspěvek na sjezdu v Karlsruhe, in: SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 29-30. Srovnej s : HORKHEIMER, Max, T r a d itio n e lle u n d k r i ti s c h e T h e o rie (kapitola 4.5.1), FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F re e d o m (kapitola 4.3.2) nebo MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n (kapitola 4.6.1).
326
D u tsch k a a další a k té ry let 1967-69 zm iňovali i d a lší řečníci.1116 E xplicitní m otivy KT zaznívaly dokonce i z ú st p řed á k ů K -G rupppen, n a p ř. od Jů rg e n a R eentse, k terý se sta l hlavním stra té g e m ekologické levice.1117 I R eents hovořil o využití pokroku pro em ancipaci jednotlivců, ne jen pro vyvolené, identicky s M arcusem kritizoval k u lt rů stu , což bylo leitm otivem diskusních p řísp ěv k ů stejně jako m otiv Thanatos o ohrožení života jako takového.1118 R eents ta k é použil znám ý M arcusův o brat z roku 1967 R e c h t a u f W iderstand („právo použít n á silí“). S vazbou na D u tsch k a - a nepřím o i na M arcuse (viz kap ito la 6.2.4) - a v opakovaném užívání m otivů kritické teorie Zelení potvrzovali dílčí m yšlenkovou k o n tin u itu s p ro testn ím levicovým h n u tím šedesátých let. 8.4.2 Sjezd v S a a rb rů c k e n u a spolkový p rogram D ie G rünen'■b řezen 1980 N a d ruhém sjezdu stra n y Zelených v S a a rb rü c k e n u ve dnech 21.- 23. března
1980
byl
definitivně
dokonán
o brat
od
konzervativní
stra n y
v neom arxistické (m ísty m arxistické) ekologické uskupení. J e paradoxem , že stra n ě , k te rá bývá m inim álně v k o n tex tu 80. let v n ím án a jako levicová, v prvních m ěsících existence —lednu až b řezn u 1980 - p řed sed al k o n zervativní ex-poslanec CDU
G ruhl
a
stále
p latn ém u
program u
(SPV-G)
dom inovaly
rysy
tradicionalistického ekologického konzervatism u. T ento paradox byl ukončen v S aarb rü ck en u , kde byl výraznou většinou schválen neom arxistický program , k terý se trv a l v p latn o sti až do roku 2002.1119 Z hlediska recepce m yšlenkových m otivů a figur k ritické teorie se v novém program u vyskytuje silný otisk KT ve všech jejích verzích (M arcuse, From m , Adorno, H orkheim er, Pollock). J iž v p ream buli se vyskytly m otivy a pojmy odpovídající ele m en tá rn ím
m yšlenkám
D ia lek tik der A u fklä ru n g . Eros a n d
1116 Např. IIARISCH, Wolfgang in : tamtéž, str. 107-108 nebo DINNÉ, Olaf (z brémské skupiny, za kterou byl Dutschke do Karlsruhe delegován), str. 76. 1117 Jürgen Reents (*1949) patřil k nejvýznamnějším zeleným politikům 80. let, původem z hamburského K o m m u n is ti s c h e r B u n d . Mocensko-technokraticky stál za ovládnutím komise pro přípravu programu a patřil k hlavním režisérům saarbrückenského sjezdu, který Zelené posunul výrazně doleva. Patřil k prvním poslancům BT za Zelené a byl typickým představitelem F u n d ie s , ovšem schopným kompromisů. V 90. letech začal spolupracovat s PDS, do které později vstoupil. Dnes je šéfredaktorem levicové tiskoviny N e u e s D e u ts c h la n d . 1118 Opakování myšlenkových figur: B e d r o h u n g e n f ü r d a s L e b e n u n d a lle M e n s c h e n („Ohrožení pro život a všechny lidi“); viz např. diskusní příspěvek Dírka Schneidera (hlavního řečníka kruhů B u n te /A lte r a n tiv é )', in : tamtéž, str. 112. iu9 Víz Die Grünen. Das Bundesprogramm 1980; in: www.boell.de/stiftung/archiv (ověřeno k 1. 4. 2010), str. 1-37.
327
C ivilization, O ne-D im ensionalM an a Escape from Freedom. P rv n í věty p rogram u kritizovaly
destru u jící
k u lt
rů s tu
jako
eine
unendliche
in d u strie lle
P ro d u ktio n ssteig eru n g („nekonečný rů s t prům yslové výroby“)1120 a poukazovaly ve shodě s DA - na prom ěnu zdánlivého pokroku v civilizační úpadek: „Der M ensch droht in m itte n ein er sp ä ten In d u strie u n d K o n sum gesellschaft g e istig u n d seelisch z u verküm m ern. “1121 V p ream buli bylo k onstatováno Z erstö ru n g der L ebens- u n d A rbeitsgrundlagen („zničení životní a pracovní zák lad n y “) a ve shodě s KT — n ap ř. s From em a H orkheim erem - poukazováno na n eg ativní zploštění su b jek tu v in d u striá ln í společnosti k a p ita lism u a om ezení seberealizačních možností: „ Wir h a lte n es fü r einen Irrtu m , daß die je tz ig e V erschw endungsw irtschaft noch das G lück u n d die L eb en serfü llu n g förderet im Gegenteil, die M enschen werden im m e r g e h e tz te r u n d u n freier.“1122 Zelení požadovali vytvoření společenského rám ce, k terý by um ožnil kom plexní rozvoj osobnosti S elb stv erw irk lic h u n g erm öglichen („um ožnění seb enaplnění“). S použitím m arcusovského pojm u jed n o ro zm ěrn o st byl požadován celostní p řís tu p 1 „G egenüber der eindim ensionalen P ro d u ktio n ssteig eru n g sp o litik vertreten wir ein G e sa m tk o n ze p t.“1123 Z celostního p řís tu p u základní
principy
- založeném na k ritice jed n o ro zm ěrn o sti - se odvíjely
form ulované
již
v program u
SPV-G:
ökologisch,
sozial,
basisdem okratisch, g e w a ltfrei (viz výše). V rozboru těchto čtyř výchozích hesel byla opakována teze form ulovaná i M arcusem , že úsilí o stálý hospodářský rů s t je iracionální a ohrožuje p ře trv á n í života a vede k
(sebe)destrukci (jeho teze
Thanatos). N ěk teré form ulace kom binovaly motivy M arcuse a From m a (viz From m ova izolace su b jek tu a M arcuseho pojem Leistungsprinzip)'1120 Srovnej s : MARCUSE, Herbert, One-Dimensional Man (viz kapitola 4.6.2). 1121 Tamtéž, str. 4. Srovnej s: ADORNO, Theodor, W., HORKHEIMER, Max, D i a l e l e k t ik d e r A u f k l ä r u n g (z d e kapitola 4.5.3) nebo FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F r e e d o m (zde kapitola 4.3.2). 1122 Tamtéž. Srovnej např. s : FROMM, Erich, E sc a p e fr o m F re e d o m nebo Z u m G e fü h l d e r O h n m a c h t (zd e kapitoly 4.3.1 a 4.3.2), HORKHEIMER, Max, T r a d itio n e lle u n d k r i ti s c h e T h e o rie (viz 4.5.1). U23 Tamtéž. Srovnej s : MARCUSE, Herbert, O n e -D im e n s io n a l M a n (viz kapitola 4.6.2).
328
„(...)b e d a r f es ein er politischen Bew egung, in der m enschliche S o lid a ritä t und D em okratie
un terein a n d er
K o n k u rrren z
b e stim m te s
und
die A bsage an
L eistu n g s-
und
ein
von lebensfeindlicher
H ierarchiedenken
g ru n d leg en d
sind. “1124 Jin d e se hovořilo o kom erční m anipulaci volného času (viz M arcuse): „(...)die K o m m erzia lisieru n g des N a tu rg e n u sse s u n d d er F reizeit. “1125 Jin ý m otiv odpovídal H orkheim erova a Pollockově tezi o stá tn ím k a p ita lism u : „Sowohl a u s der
W ettbew erbsw irtschaft als auch
aus
der K onzentration
w irtschftlicher M a ch t in sta a ts- u n d p riv a tk a p ita listisch e n M onopolen gehen je m e W achstum szw änge hervor, in derer Folge die völlige V erscheuchung und V erw ü stu n g der m enschlichen L ebensbasis droht.
126
Znovu byla opakována From m ova m yšlenka o celostním harm onickém rozvoji: „(...) freie E n tfa ltu n g je d e s M enschen (...)
ihren
eigenen
W ünschen
und
B edürfnissen fre i von äußerer B edrohung k r e a tiv g e sta lte n können. “1127 Jin é obraty souzněly s H orkheim erem a požadavkem na „zrušení p a n stv í člověka nad člověkem “ a odpovídaly civilizační kritice K T : „(...) in der die U n terd rü cku n g von M enschen durch den M enschen u n d G ew alt von M enschen gegen M enschen aufgehoben ist. “U2S A: „U nsere gesellschaftlichen V erhältnisse produzieren m a sse n h a fte s soziales u n d psychisches Elend.
129
1124 Tamtéž, str. 5. Srovnej
FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F r e e d o m nebo D ie p s y c h o a n a ly tis c h e C h a r a k te r o lo g ie u n d i h r e B e d e u t u n g f ü r d ie S o z ia lp s y c h o lo g ie (viz kapitoly 4.3.2 a 4.3.1) a MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n a O n e D im e n s i o n a l M a n (viz kapitoly 4.6.1 a 4.6.2). >i25 Tamtéž. Srovnej s= ADORNO, Theodor, W., HORKHEIMER, Max, D i a l e l e k t ik d e r A u f k l ä r u n g (viz kapitola 4.5.3) nebo MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n (viz kapitola 4.6.1). 1126 Tamtéž. Srovnej s : POLLOCK, Friedrich, S t a t e C a p ita lis m u s (viz kapitola 4.5.2) a HORKHEIMER, Max, D ie J u d e n u n d E u r o p a a A u to r it ä r e r S t a a t (viz kapitola 4.4.1 a 4.5.2). 1127 Tamtéž. Srovnej s : FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F r e e d o m (viz kapitola 4.3.2). 1128 Tamtéž, str. 6. Srovnej s: HORKHEIMER, Max, T r a d itio n e lle u n d k r i ti s c h e T h e o r ie (viz 4.5.1).
329
P ream bule ta k až překvapivě silně odpovídala m yšlení K T .1130 Ideové m otivy a figury k ritické teorie procházely všem i program ovým i kapitolam i — W irtschaft u n d A rb eitsw elt, A u ß e n - u n d F riedenspolitik, U m w elt u n d N atur, M ensch u n d G esellschaft, P olizeigesetze („H ospodářství a p rác e “, Z ahraniční
a
m írová
p o litik a“, „Životní p ro střed í
a
p říro d a“, „Člověk
a
společnost“, „Policejní zákony“) —často dokonce re d u n d a n tn ě . V kapitole W irtschaft u n d A rb e itsw e lt byla rozvíjena m arcusovská teze o falešných um ělých potřebách: „Die P roduktion r ic h te t sich n ic h t nach den B e d ü rfn issen der M enschen, sondern nach den In te re sse n des G roßkapitals. “1131 N ásledovala kom binace m otivů from m ovských a m arcusovských: „Die M enschen sollen bei der A rb e it u n d in d er F reizeit ih re vielseitigen F ähigkeiten u n d In itia tiv e n fre i e n tfa lte n können. “1132 V obecné shodě s KT bylo požadováno om ezení m an ip u lativ n í reklam y: „Ersatz
der
auf
V erbraucherm anipulation
und
V erbrauchssteigerung
ausgerichteten p riv a tw irtsc h a ftlic h e n W erbung.“1133 V této kapitole se zároveň nejvíce pro m ítl vliv levicově rad ik á ln íc h m arxleninských
a
m aoistických
K-G ruppen.
Objevil
se
požadavek
možného
vyvlastnění a z e stá tn ě n í podniků jako obrany p ro ti sociální a ekologické exploataci
a
z ak lád án í
závodních
rad,
k te ré
by
převzaly
řízení
výroby.
V upravené verzi byla použita figura M arcuse o autom atizaci:
1129 Tamtéž, str. 5. Srovnej např. s : ADORNO, Theodor, W., HORKHEIMER, Max, D i a l e l e k t ik d e r A u f k l ä r u n g (viz kapitola 4.5.3) nebo MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n (viz kapitola 4.6.1) nebo FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F r e e d o m (viz kapitola 4.3.2), 113° Tamtéž. Präambel, str. 4-6. 1131 Tamtéž, str. 6. U Marcuse tato teze na víc místech, srovnej např. s: MARCUSE, Herbert, A n E s s a y on L ib e r a tio n (viz kapitola 4.6.3). 1132 Tamtéž, str. 7. Srovnej s : FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F r e e d o m (viz kapitola 4.3,2) a MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n (viz kapitola 4.6.1). 1133 Tamtéž, str. 7. Srovnej např. s : ADORNO. Theodor, W., HORKHEIMER, Max. D i a l e l e k t ik d e r A u fk l ä r u n g (viz kapitola 4.5.3) a FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F r e e d o m (viz kapitola 4.3.2).
330
„Durch
den
E in s a tz
m o d ern er
A rb e itsp ro d u k tiv itä t erreicht,
Technologien
w ird
h e u te
vielfach
die es bereits j e t z t erm öglichen
eine
würde,
die
wöchentliche A rb e itsze it bei vollem Lohnausgleich erheblich z u verringen.1134 Nové technologie m ěly být zaváděny tehdy, pokud polidští pracovní proces^ „(...) bei der E n tw ic k lu n g von Technologien u n d A rbeitsorganisationen die E igenschaften u n d B ed ü rfn isse der M en sch en zu berü cksich tig en .“1135 Znovu
byla
opakována
m arcusovská
teze
Thanatos
(původně
vycházející
z Freuda) o cestě k sebe~destrukci: „Hier
wird
die
U nm öglichkeit,
den
W achstum sw ahn
fortzu fü h ren ,
am
deutlichsten sichtbar. E in e F o rtse tzu n g des unbegrenzten E n erg iew a ch stu m s sp ren g t alle na tü rlich e G renzen u n d fü h r t z u r S e lb stzerstö ru n g des ökologischen S ystem s. “1136 V program u se objevovaly p asáže varující před porucham i k lim atu . Zelení konsekventně odm ítali výstavbu AKW a požadovali „výstup z já d ra “.1137 K apitola A u ß e n - u n d F riedenspolitik obsahovala další m otivy KT, jiným i form ulacem i opakování teze
T hanatos a požadavek n a zrušení politických
m ocenských v z ta h ů (H orkheim er). Zelení ve variacích na M arcuseho pojednání o 3. světě požadovali všeobecnou rozvojovou pomoc a p řih lá sili se k podpoře, ba i rozněcování tam n íc h osvobozeneckých h n u tí p ro ti im p erialism u .1138 V ariace na tezi o se b e'd e stru k c i T hanatos vinou konzum erism u a k u ltu rů stu byly form ulovány v kapitole U m w elt u n d N atur. K ritizováno bylo ničení venkova vlivem ind u strializace zem ědělství, plošné poškozování půdy a spodních vod chem ickým hnojením , v y m írán í živočišných a rostlinných dru h ů , betonizace krajiny neprom yšleným i silničním i tah y , atd . Zelení se p řih lá sili k n ezasahování do přírodních cyklů s důvěrou v reg en eračn í schopnost biotopů. Požadováno bylo rozšíření chráněných krajinných celků, převod dopravy ze silnic na koleje,
1134 Tamtéž, 1135 Tamtéž, 1136 Tamtéž, 1137 Tamtéž. 1138 Tamtéž.
str. 8. Srovnej s : MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n (viz kapitola 4.6.1). str. 9. str. 10. Srovnej s: MARCUSE, Herbert, O n e -D im e n s io n a l M a n (viz kapitola 4.6.2). Viz kapitola W ir ts c h a ft u n d A r b e its w e lt, str. 6-16. Kapitola A u ß e n - u n d F r ie d e n s p o litik , str. 16-19.
331
om ezení autom obilové dopravy, technologické inovace do m otorů a sy stem atick á podpora aplikovaného výzkum u obnovitelných energetických zdrojů.1139 I
kapitola M ensch u n d G esellschaft recipovala kritickou teorii, nejprve
v podobě upraveného m arcusovského R ech t a u f sozialen W iderstand („právo n a sociální odpor“)1140, k terý ale byl z á sa d n ě 1141 pozm ěněn v p řih lá še n í se k principu nenásilí a k proveditelnosti společenských zm ěn pouze politicky. Vyslovena byla podpora
rozšíření
základních
pravom ocí
dem okratických
OSN.
p ráv
a
K ritizováno vytv ářen í
bylo
dom nělé
dohlížejícího
om ezování
a u to ritá řsk é h o
A to m sta a t („atomový s tá t “).1142 Pojem A to m sa a t m ohl být vním án - ta k é pro identické
používání
slova
„ to ta litá rn í“
-
jako
zm odernizovaná
verze
H orkheim erova pojm u A u to ritä re r S ta a t1143 („autoritativní s tá t“).1144 V
poslední kapitole s názvem Polizeigesetze bylo vznesen požadavek na
práva žen, tém a, k teré m im o jiné rozvíjela ta k é D ia le k tik der A u fk lä r u n g „Seit Ja h rta u sen d en werden F rauen besonders u n te rd rü c k t u n d a u sg e b eu te t (
) “ 1145
Volně rozvíjeny byly teze z S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie o vlivu rodiny na sm ýšlení a
o škodlivosti
a u to ritá řsk é
p a tria rc h á ln í
výchovy.
Z pozdějšího
M arcusova pojmosloví se v názvu jedné z podkapitol objevil pojem Soziale R andgruppen („společenské m enšiny“). Teze o neem ancipovaných rad ik áln ích m inoritách
(jako nový p ro le tariá t)
zde byla rozvedena
do požadavku
na
důslednou ochranu m enším „K onsequentes
E in treten
fü r
die
B elange
der M in d erh eiten
in
unserer
G esellschaft is t ein H auptanliegen der G rü n en .“1146 1139 Tamtéž. Kapitola U m w e lt u n d N a tu r , str. 20-23. 114° Srovnej např. s^ MARCUSE, Herbert, Repressive Toleranz (viz kapitola 4.6.3) 1141 Některé radikálnější levicové skupiny Zelených ovšem reinterpretovaly pojmy nenásilí a R e c h t a u f s o z ia le n W id e r s ta n d v právo na revoluční násilí. Jednalo se především o tzv. ekosocialisty s jádrem v bývalém hamburském K o m m u n is ti s c h e r B u n d (Trampert, Ebermann, aj.), ale i o další stranická křídla. Viz např. DORMANN, Franz, c. d., str. 285-311, SCHMIDT, Giselher, c. d., str. 97-98. 1142 Tento obrat byl použit opakovaně. Viz např. M a r s c h in d e n to ta litä r e n A t o m s t a a t („Cesta k totalitárnímu atomovému státu.“); in : Die Grünen. Das Bundesprogramm 1980, str. 11. 1143 Tamtéž. Srovnej s: HORKHEIMER, Max, A u to r it ä r e r S t a a t (viz kapitola 4.5.1 a 4.5.2). 1144 Kapitola M e n s c h u n d G e s e lls c h a ft, str. 23_26. 1145 Tamtéž, str. 26. Srovnej S: ADORNO. Theodor, W., HORKHEIMER. Max, D i a l e l e k t ik d e r A u f k l ä r u n g (viz kapitola 4.5.3).
332
Zm íněny byly genocidy m in o rit v nacistických koncentračních táborech, k teré v m nohém
souzněly
s poslední
kapitolou
DA
o
antisem itism u .
Z psychoanalytického seg m en tu KT (zde ale spíše vliv Reicha a F reuda) byl připom enut význam sexiiality a nebezpečí její tabuizace: „In unserer G esellschaft g ib t es n ich t n u r eine U nterd rü cku n g u n d T abuisierung von H om osexualität, sondern von S e x u a litä t ü b e rh a u p t.“1147 From m ova KT a SAF (a m yšlenky reform ní pedagogiky) byly recipovány v podkapitole
o
výchově
a
vzdělávání
ke G esam tpersönlichkeit („celistvé
s odkazem
osobnosti“)
a
na
n u tn o st
schöpferische
výchovy
F ähigkeiten
(„kreativním dovednostem “): „Die gegenw ärtige S chul- u n d H ochschulbildung, die den Typ des angepaßten B ürgers u n d Technokraten fördert, m u ß v e rstä rk t um B ereiche e rg ä n zt werden, die fü r die E n tw ic k lu n g d er G esam tpersönlichkeit unerläßlich sind. “ 1148 Zároveň
se
zde
objevovaly
motivy
pozdního A dorna
o n u tn o sti
výchovy
k sa m o statn é m u k ritic k é m u m yšlení (K ra ft z u m N ichtm itm achen)„Sie sollen die F ä h ig k eit b ekom m en (...) eigene In te re sse n z u form ulieren u n d ih n en durch g e m e in sa m e s H andeln N ach d ru ck zu verleihen. “U49 D ovršením kom plexního receptivního v z ta h u tohoto program u a kritick é teorie byla teze o m asové k u ltu ře , p a trn ě přím o inspirovaná (a nepřím o opsaná) z kapitoly K u ltu rin d u strie z D ia lek tik d er A u fk lä ru n g : „Besonders n e g a tiv zu beurteilen is t die E n tw ic k lu n g einer K u ltu rin d u strie ' weil sie die V erbindung zw ischen K u ltu rsch a ffen d en u n d — a u fn eh m en d en
1146 Tamtéž, str. 29. 1147 Tamtéž, str. 30. Srovnej s: ADORNO, Theodor, W.. HORKHEIMER, Max, D i a l e k t ik d e r A u f k l ä r u n g (viz kapitola 4.5.3), MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n (viz kapitola 4.6.1) nebo FROMM, Erich, U b e r M e th o d e u n d A u fg a b e e in e r a n a ly tis c h e n S o z ia lp s y c h o lo g ie a D ie p s y c h o a n a ly tis c h e C h a r a k te r o lo g ie u n d i h r e B e d e u t u n g f ü r d ie S o z ia lp s y c h o lo g ie (viz kapitola 4.3.1). 1148 Tamtéž, str. 31. Srovnej s: S t u d ie n ü b e r A u t o r i t ä t u n d F a m ilie (viz např. kapitola 4.3.1) a FROMM, Erich, E s c a p e fr o m F r e e d o m (viz kapitola 4.3.2). 1149 Tamtéž, str. 32. Srovnej s: ADORNO, Theodor, W., D ie E r z i e h u n g n a c h A u s c h w it z (viz kapitola 4.5.4).
333
a b reißt u n d so den bloßen „ k u ltu r k o n s u m “ e n tw ic k e lt/
(...) w eil sie eine große
Z a h l von M enschen in w eitgehender P a ssiv itä t h ä lt> - u n d w eil sie den S ta r k u lt u n d die K u ltu rv e rm a rk tu n g fördert. “1I50 Z dravotní stav obyvatelstva a n á rů s t civilizačních chorob m ěl být d án povahoví in d u striá ln í společnosti a
znovu odpovídal tezi
Thanatos,
k te rá
procházela jako červená n it celým program em : „Die K räfte, die unsere G esu n d h eit u n d eine ge su n d e U m w elt zerstören, s in d die gleichen, die das gegenw ärtige w irtschaftliche S y ste m a n tre ib e n .“1151 N a závěr byla kritizována - s použitím zřetelných m otivů F rom m a ■ sociální izolace
v in d u striá ln í
a
p o st-in su striá ln í
společnosti
vedoucí
k poruchám
osobnosti: „Die
Z erstö ru n g
sin n e n tle e rte
von
A rbeit,
N a c h b a rsch a ftsko n ta kten , w achsender
leblose
K o n k u rre n zd ru c k
N eubaugebiete, durch
drohende
A rbeitlosigkeit, im m e r höhere L eistu n g sa n fo rd eru n g en in der Schule, a u toritärer E rziehung, im m e r w eniger M öglichkeiten andere M enschen ken n en zu lern en , u n d d a m it w achsende Isolation / a ll dies fü h r t zu einer Z u n a h m e d er psychosozial bedingten K ra n kh eiten . “1152 Spolkový
program
Zelených
přicházel
se
system atickou
recepcí
m yšlenkových m otivů a figur k ritické teorie. Nejvíce zde rezonovala teze Thanatos o sebe-destrukci rozvedené M arcusem v Eros a n d C ivilization a později přepracovaná
v tezi o k u ltu
rů s tu
a konzum u
v O ne-D im ensional M an.
O pakovaně byly používány výchozí m yšlenky DA o prom ěně civilizačního pokroku v
úpadek, M arcuseho pojem L eistu n g sp rin zip a jeho odvozeniny.
N em éně pozornosti si vysloužilo m yšlení From m a, zejm éna o izolaci v m oderní společnosti, o n u tn o sti výchovy k celistvosti a o re-orientaci společenských cílů
1150 Tamtéž. Srovnej s: ADORNO, Theodor, W., HORKHEIMER, Max, D i a l e l e k t ik d e r A u f k l á r u n g (viz kapitola 4.5.3), ale i MARCUSE, Herbert, E r o s a n d C iv iliz a tio n (viz kapitola 4.6.1). 1151 Tamtéž, str. 34. Stále opakovaná základní teze o destruktivitě kultu růstu z myšlení KT nejvíce odpovídá Marcusově O n e D i m e n s i o n a l M a n (viz kapitola 4.6.2). 1152 Tamtéž, str. 36. Srovnej s : FROMM, Erich, Z u m G e ftih l d e r O h n m a c h t a E s c a p e fr o m F r e e d o m (viz kapitoly 4.3.1 a 4.3.2).
334
k jednotlivci a k jeho individuálním u sebe-naplnění, což ale lze označit za sdílený cíl KT vycházející ta k é z H orkheim erovy eseje
Traditionelle u n d k ritisc h e
Theorie. Z m arxistického a neom arxistického zázem í KT byla akcentována kategorie „svobody“ ve sm yslu co největšího pro sto ru pro sebe-rozvíjení subjektu. Ani úzce související kategorie „moci“ a „zrušení moci“ — zde z h lediska zm ěny vlastnické s tru k tu ry výrobních p ro střed k ů - nebyla zapom enuta. Vlivem K G ruppen se v program u objevil požadavek n a m ožnost blíže nerozvedeného znárodnění výrobních p ro střed k ů a zavedení podnikové sam osprávy pomocí závodních rad. M yšlenka dem okracie ra d - ta k p o d sta tn á pro tvůrce KT, k teří v letech 1918-19 v boji za ten to politický systém spolu-form ovali v lastn í id e n titu — rezonovala v celém program u. T aké s tra n a sam o tn á byla v prvních letech své existence
řízena
podle
principů
dem okracie
rad
(im perativní
m an d át,
odvolatelnost, decentralizace rozhodování, p rů m ě rn é p laty nositelů m an d átu , rotační princip, atd.). T ak byly v program u (a stanovách) stra n y Zelených recipovány nejen pom ěrně kom plexní m yšlenkové m otivy KT, ale i prak tick ý politický systém (dem okracie rad), k terý m ěl význam i pro au to ry KT. Oživení KT v kruzích něm ecké nové levice a transform ace teoretických východisek KT v politický program byla doprovázena dalším i souvisejícím i událostm i n a sjezdu v S aarb rú ck en u . Stejně jako byla v K a rlsru h e věnována zvýšená pozornost D utschkem u (a nepřím o ta k i M arcusem u), v S a a rb rú c k e n u se intenzivně vzpom ínalo na From m a, k terý zem řel několik dní před sjezdem .1153 Zatímco teoreticky Zelení využívali motivy celé šíře KT, osobnostně se p řih lá sili pouze k From m ovi. Tato sk u tečnost m ěla své opodstatnění. Zatím co zbylí a k té ři KT — M arcuse, Adorno, H orkheim er — m ěli více či m éně problem atické osobní vztahy s pro testn ím h n u tím (viz 5. kapitola), From m se do tehdejšího dění nezapojoval (působil v M exiku). Fromm ovo dílo dále vyzařovalo m im ořádnou integrační síh ť jako neom arxista a jako psycholog hledající osobnostní seberozvojovou cestu byl p řijím án ja k zelenou levicí, ta k pravicí.1154
Erich Fromm zemřel 18. března 1980. 1154 Viz Protokoll zum Bundesparteitag in Saarbrücken vom 21. bis 23. März 1980; in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1, Akte Nr. 532. Srovnej s: GRUHL, Herbert, Persönliche Erklärung auf dem Partietag der Grünen in Saarbrücken am 23. März 1980; in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1, Akte Nr. 532 a BRÄUNER, Isolde - KV Baden-Baden, Die Zerstörung 115 3
335
P řím é recepce F rom m a m ěly m noho podob. Stejně jako v příp ad ě sjezdu v K a rlsru h e
k zápisu
ze
S aarb rú ck en u
připojena
příloha,
řeč
odstupujícího
předsedy G ruhla, ve k teré byl From m opakovaně zásadně recipován (viz níže). Dále prvním bodem na program u sjezdu v neděli 23. b řezn a bylo přečten í vzpom ínky na From m a. M ezi delegáty byl distrib u o v án te x t připom ínající význam
F rom m a
a jeho
vztah
k Zeleným
(viz
odkazy
v pozn.
a p a rá tu ).
Specifickou přím ou recepci From m a a KT zosobňoval veřejně znám ý člen Zelených a od roku
1982 člen před sed n ictv a R udolf B a h ro 1155 — původně
východoněm ecký m yslitel a sociální ekolog -, k terý em igroval do západního N ěm ecka
v roce
1979.
B ahro
em igroval
i z důvodu publikace
knihy
Die
A ltern a tive. Z u ř K r itik des re a l existierenden S o zia lism u s1156 („A lternativa. Ke kritice existujícího reálného socialism u“! vyšla 1977). Tuto publikaci analyzoval tehdy ještě žijící M arcu se,1157 a označil ji za jeden z nejlepších p řísp ěv k ů k m arxism u své doby: ,,{ .) d e r w ichtigste B e itra g z u r m a rxistisch en Theorie u n d Praxis, d er in den le tzte n J a h rze h n te n erschienen ist. “115s B ahro se ta k s ta l do jisté m íry nepřím ým pokračovatelem k ritické teorie. Po em igraci p sal disertaci u O skara N egta, bývalého člena SDS a p řed stav itele druhé generace k ritické teorie a publikoval po boku F ro m m a1159 (byť posm rtně), u něhož se sbíhaly přím é recepce KT v Zelených.1160
der Illusionen ist die Bedingung aller wirklichen Veränderung (materiál k E. Frommovi); in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1, Akte Nr. 532. 1155 Rudolf Bahro (1935-1997) setrval v straně Zelených do roku 1985, když o rok dříve zde ztratil politickou podporu. Uo té doby byl voleným členem spolkového předsednictva. Bahro propagoval „hlubinnou ekologii“, spojení radikálního ekologického neomarxismu s antHndustrialism em a křesťanskou spiritualitou, což ve zřetelně neomarxistické straně nenalezlo dostatečnou odezvu. Později Bahro rozvíjel v Německu obor sociální ekologie. Katedru tohoto oboru vedl na Humboldtově univerzitě v Berlíně. S jeho odchodem a s odchodem Baldura Springmanna (již v roce 1981) se Zelení nadobro vymezili jako filozoficky m aterialistická neomarxistická strana se spíše odmítavým přístupem k spirituální „hlubinné ekologii“. 1156 BAHRO, Rudolf, Die Alternative. Zur Kritik des real existierenden Sozialismus, Europäische Verlagsanstalt, Köln-Frankfurt am Main, 1977. 1157 Herbert Marcuse zemřel 29. července 1979. 1158 MARCUSE, Herbert, Über Bahro, Protosozialismus und Spätkapitalismus - Versuch einer revolutionstheoretischen Synthese von Bahros Ansatz; in: Kritik Nr. 19, 1978/6, str. 5-27. 1159 BAHRO, Rudolf, FOUDRAINE, Jan, HOLL, Adolf und FROMM, Erich, Radikalität im Heiligenschein. Zur Wiederentdeckung der Spiritualität in der modernen Gesellschaft, Herzschlag, West-Berlin 1984,
336
Z přím ých recepcí F rom m a a sjezdu v S a a rb rü c k e n u je tře b a znovu připom enout oba výše citované d o k u m en ty : řeč G ru h la a m a te riá l o From m ovi distribuovaný delegátům . G ruhl ve svém projevu citoval z oficiální vzpom ínky na From m a, kterou přečetl G erald H áfner, a k te rá zm iňovala poslední From m ovu k n ih u H aben oder S e in 1161 („Mít nebo b ý t“): „In seinem le tz te n B uch „Haben oder S e in “ beschrieb Erich F rom m zw e i grundverschiedene E x isten zm ö g lich keiten des M en sc h e n •' D as S treb en nach im m e r m e h r B esitz,
W ohlstand, K onsum , M a ch t u n d Prestige, das n ie zu
w irklicher Z u frie d e n h e it fü h re n k a n n ,
sondern im m e r n u r zu
N e id
und
M ißtrauen, zu F ein d selig keit u n d z u m ständigen K a m p f um B esitz, noch m e h r B e sitz oder M acht. Irgendw ann stö ß t ein S y ste m , das derart am Haben, am m ateriellen Z uw achs um jed e n Preis o rien tiert ist, a u f seine natu rb ed in g ten Grenzen. In diesem P u n k t ste h e n h e u te die W a ch stu m szw a n g ssystem e in W est u n d Ost. “1162 Dále ale G ruhl použil F rom m a politicky. S jeho pomocí a výslovnou citací obvinil stranickou
levici
zelených,
k te rá
na
neom arxistický program , že se v přím ém
tom to
sjezdu
pro sad ila
levicový
p ro tik lad u k From m ovi pohybuje
v m aterialistickém modli „m ít“, oproti k v a lita tiv n ě vyšším u modu „být“: „U nd die Sein sw eise des S e in s is t h ie r noch n ic h t g e n ü g e n d vertreten in diesem Saal. “¡I63 S odkazem na F rom m a G ruhl - z a k la d a te l SPV- G složil předsednickou funkci a odm ítl kandidovat na p řed sed u Zelených.1164 1160 yí z např.: Viz Protokoll zum Bundesparteitag in Saarbrücken vom 21. bis 23. März 1980; in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B 1, 1, Akte Nr. 532. Srovnej s: GRUHL, Herbert, Persönliche Erklärung auf dem Partietag der Grünen in Saarbrücken am 23. März 1980; in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1, Akte Nr. 532 a BRÄUNER, Isolde - KV Baden-Baden, Die Zerstörung der Illusionen ist die Bedingung aller wirklichen Veränderung (materiál k E. Frommovi); in : Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B 1, 1, Akte Nr. 532 a DORMANN, Franz, c. d., str. 234-349. 1161 FROMM, Erich, To Have or to Be?, The World Perspective Series-Harper&Row, New York, 1976. V německém překladu jako Haben oder Sein, poprvé publikováno v roce 1976 v nakl. Deutsche Verlags-Anstalt. V českém překladu jako M ít nebo být, poprvé vydáno v roce 1992 (v nakl. N aše vojsko). 1162 GRUHL, Herbert, Persönliche Erklärung auf dem Partietag der Grünen in Saarbrücken am 23. März 1980; in : Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1, Akte Nr. 532, str. 1. 1163 Tam též, str. 2.
337
S y stem atičtější recepci p ak poskytl m a te riá l o From m ovi distribuovaný delegátům , k terý byl aktivitou zem ské organizace Zelených v S evernírrrPorýní V estfálsku a souvisel s posledním rozhovorem E richa From m a s n ovináři před svou s m rtí1165, ve k teré m se p řih lásil ke s tra n ě Zelených a vyjádřil podporu pro Gegenm odelle („altern ativ n í m odely“) a a lte n a tiv e L ebensform en („alternativní životní styly“)1166. T aké v tom to dokum entu byly odkazovány základní teze From m a a KT o nevyužitém pokroku prom ěněném v úpadek: „Das „G lück“, dessen Illusion u n d vorgegaukelt wird, h a t F rom m als das Scheinglück beschrieben, wie es u n s R e k la m e u n d M assem edien suggerieren, das G lück von P roduktions- u n d K onsum ptions-Steigerung. “! 167 From m byl p řip o m en u t jako osobnost podporující Zelené: „Erich F rom m h a t im selben In te rv ie w a u f die Frage, ob er in den A k tiv itä te te n der G rünen eigene V orstellungen w iedererkennt, m it Ja g e a n tw o rte t.“1168 A dále — což je z h led isk a recepce KT jako celku po d statn é — byl nepřím o připom enut jeho E scape from Freedom (publikovaný v roce 1941), k terý dovršoval Frommovo působení na IF S ; „Erich From m h a t m it seinen B üchern schon s e it 1940 a ltern a tive M odelle zu m K onsum - u n d V erschleißstaat e n tw ic k e lt!“1169 A utoři dokum entu označili From m ovo m yšlení —a nepřím o tak é m yšlení KT —za tradici, ve k teré Zelení stojí a k terou dále rozvíjejí: „Lest seine Bücher. (...) u n d e r k e n n t die große, die lebendige Tradition, in der wir ste h e n !“1170 1164 Viz tamtéž. Srovnej s: Protokoll zum Bundesparteitag in Saarbrücken vom 21. bis 23. März 1980: in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1, Akte Nr. 532. 1165 Jednalo se o rozhovor pro SWF (Siidwestfunk), později vysílaný v televizi S3 z 10. března 1980. nee Tyto Frommovy pojmy — G e g e n m o d e lle a a l te r n a t i v e L e b e n s fo r m e n - lze považovat za myšlenkově příbuzné pozdnímu Adornovi a Horkheimerovi a jejich pojmům K r a f t z u m N i c h t m itm a c h e n , popř. D ie W e lt o h n e U n t e r s c h l u p f (viz kapitola 3). 1187 BRAUNER, Isolde - KV Baden-Baden, Die Zerstörung der Illusionen ist die Bedingung aller wirklichen Veränderung (materiál k E. Frommovi); in: Archiv Grünes Gedächtnis, Bestand B I, 1, Akte Nr. 532, str. 1. 1168 Tamtéž. 1169 Tamtéž.
338
8.4.3 Sjezd v D ortm undu, volební program ^ červen 1980 Poslední
ze
sjezdů
Zelených
v roce
1980
se
konal
21-22.
června
v D ortm undu. Zde byla po tv rzen a id e n tita stra n y jako levicově ekologické, ja k se prosadila v S aarb rü ck en u a v novém spolkovém program u. V D o rtm undu bylo především schváleno u sn e se n í o ú č a sti Zelených v podzim ních spolkových volbách a byl schválen volební p ro g ra m .1171 Zelení v tom to volebním
program u potvrdili (novo)levicovou id en titu .
Volební program vycházel ze saarb rů ck en sk éh o obecného program u. Jeho název — Ó kologischSozial-B asisdem okratisch-G ew altfrei — poprvé použit v roce 1979 v SPV-G. Ve vztahu ke kritick é teorii tento program analyzovaný sa arb rů ck e n sk ý program . J iž v druhém
navazoval n a výše
odstavci bylo použito
M arcusovo kriticko-teoretické „zaklínadlo“ eindim esional („jednorozm ěrnost“). O proti jed n o stra n n é m u ekonom ickém u rů s tu byl požadován ohled n a jednotlivce, což odpovídalo výchozí tezi KT: „Der bisherigen eindim ensionalen
W achstum spolitik se tze n wir G rünen ein
Program m entgegen, dessen Z iel die W iederherstellung bzw. die E rh a ltu n g des W ohlbefindens der M enschen ist. “u72 Leitm otivem byla k ritik a k u ltu rů s tu (viz výše). Ve shodě s H orkheim erem byla form ulována sn a h a o zru še n í „moci člověka nad člověkem “.1173 S D ia lek tik der A u fk lä ru n g korespondovaly výroky jako p sych isch es u n d p h y sisc h e s E le n d („psychická a fyzická b íd a“) ve v z ta h u k civilizačním u rů stu . From m ovu m yšlení odpovídal
koncept
schöpfersichen
F ähigkeiten
der
M enschen
(„tvůrčích
schopností člověka“) a výchova ke G esam tpersönlichkeit („celistvé osobnosti“). Zazněl požadavek na vzdělávání k sa m o statn é m u ú su d k u (viz Adornovo K ra ft zu m N ich t-m itm a ch en ). M arcusova m im ořádně vlivná teze v 60. letech R e c h t a u f W iderstand byla, stejně jako v sa arb rů ck e n sk é m program u, p řepracována na 1170 Tamtéž. 1171 Viz např. RASCHKE. Joachim, c. d.. str. 890-897. Srovnej s: KLEIN, Markus, FALTER, Jürgen W., c. d„ str. 41-42, SCHMIDT, Giselher, c. d„ str. 57-61, SCHROEREN Michael (Hrsg.), c. d., str. 22. 1172 Die Grünen: Ökologisch, Sozial, Basisdemokratisch, Gewaltfrei. Wahlplatform zur Bundestagswahl 1980; in: www.boell.de/stiftung/archiv (ověřeno k 1. 4. 2010), str. 2. 1173 Přesná formmulace v programu zněla: „(...) in e in e r g e w a ltfr e ie n G e s e lls c h a ft d ie U n te r d r ü c k u n g von M e n s c h e n d u r c h d e n M e s n c h e n u n d d ie G e w a lt v o n M e n s c h e n g e g e n M e s n c h e n a u fz u h e b e n is t. in: tamtéž, str. 3.
339
právo ziv ile r U ngehorsam („občanskou n eposlušnost“) a nenásilný sozialer W iderstand („sociální odboj“). M arcuseho m yšlení se vracelo v požadavcích výroby odpovídající opravdovým potřebám , využití nových technologií ve prospěch důstojné práce nebo v akcentování té m a tu společenských m inorit jako soziale R an dgruppen.1174 V částech a k ap itolách volebního p ro g ram u byly zopakovány základní program ové body Zelených jako výstup z jad e rn é energie, podpora obnovitelných energetických zdrojů, nové financování vědy a výzkum u, zrušení vojenských paktů, odzbrojení, om ezení autom obilové dopravy, rozvoj ochrany krajinných celků, zm ěny v zem ědělství, p řím á dem okracie, decentralizace moci, reform y školství a zdravotnictví, podpora fem inism u, o ch ran a m enšin, atd. (viz výše).1175 V příloze
nazvané
E rk lä ru n g
zur
ökologischen
P o litik
(„Prohlášení
k ekologické politice“) byl k ritizován ja k k a p ita lism u s, ta k reáln ý socialism us s tím , že se Zelení p řih lá sili k „lepším u ko m u n ism u “, k terý m ěl být realizován v ran ě
křesťanských
kom unitách,
P ařížsk é
kom uně,
v P ražském
ja ru
a
některých národně-osvobozeneckých h n u tích 3. světa. Tento postoj odpovídal pozdní KT a H orkheim erově te x tu T h eism u s-A th e ism u s (1963).
Sovětský reálný
socialism us zase zkritizoval M arcuse v knize S o v ie t M arxism (1958). V ybrané teze zopakoval v O ne-D im ensional M an, aniž by še třil k ap italistick ý systém . Cesty k „lepší společnosti“ hledal i Adorno v pozdních esejích jako n a p ř. v E rzieh u n g nach A u s c h w itz (1966).1176 Ve stra n ě program ovým
Zelených v roce vzniku
celkově
docházelo k nepřím ým
—
ale i přím ým recepcím kritické teorie. Zelení se po třenicích
v letech 1979-80 profilovali jako levicová n eom arxistická ekologická stra n a , poté co byli
m ocensky
poraženi
stoupenci
konzervativního
ekologism u.
Zelení
personálně (D utschke, K unzelm ann, B endit, aj.), institu cio n áln ě (K -G ruppen, fem inistické spolky, O sterm arschbew egung) a s u b k u ltu rn ě (Spon ti S z e n e , z části B lues) k o n tin u á ln ě navázaly na SDS a p ro te stn í levicové h n u tí šedesátých let, k teré bylo v počáteční fázi teoreticky vedeno zejm éna kritickou teorií. Tyto recepce byly v nové podobě přeneseny do roku 1980 a do program u Zelených. 1174 Tamtéž, str. 2-14. 1175 Tamtéž, str. 2-14. 1176 Tamtéž, str. 15.
340
S tru k tu rá ln í zm ěnou nové levice byl v stu p ekologické tem atiky. Ne n a d arm o se o raných Zelených psalo, že jsou jako m elouny: navenek zelení, u v n itř rudí. V stup ekologismu nebyl v rozporu s KT, n aopak ji doplňoval a rozvíjel, KT ekologické tém a
předjím ala.
ekonom ického
D obře
viditelné
rů s tu “, k tero u
to bylo n a
filozoficky
rozvedl
základní
m yšlence
M arcuse již
„hranic
v E ros
and
Civilization a One D im ensional M an (viz kapitoly 4.6.1 a 4.6.2). M otivy KT byly system aticky recipovány v
spolkovém p rogram u Zelených a i v program u
volebním. N a ustavujících sjezdech v K a rlsru h e a S aarb rú ck en u docházelo k u n ik átn ím přím ým a nepřím ým recepcím KT. V K arlsru h e byla výjim ečná pozornost věnována p am átce zem řelého D u tschka, k terý byl znám jako lead er PH a p řítel M arcuse. Sjezd v S a a rb rú c k e n u byl zase poznam enán ú m rtím From m a, jehož osobnost a dílo zde rezonovala ještě silněji než v příp ad ě D utschka. S tra n a Zelených se otevřela nové generaci nonkonform ních in te le k tu á lů , jako byl n a p řík lad Bahro, k te ří dílčí aspekty m yšlení KT nově rozvíjeli. Zelení obecně tendovali nikoliv k nekritickém u opakování KT, naopak některé rein terp reto v ali (viz např. M arcuseho R e e h t a u f W iderstand nebo jeho tezi o autom atizaci). Zároveň ale m yšlení KT —p rim á rn ě zam ěřené na využití pokroku pro subjekt a jeho tvořivý potenciál a rozvoj oproti jed n o stra n n é o rien taci n a m a te riá ln í výrobu p ři zachování m arxism em kritizovaných výrobních v z ta h ů — procházelo celým program em , všem i kapitolam i, a nabylo politickou a společenskou relevanci, zejm éna po v stu p u Zelených do Spolkového sněm u v roce 1983, kde se etablovali. Zároveň ani u Zelených nebyly recepce m yšlení KT jednotné. Zejm éna vlivní
členové
m aoistických
a
m arx-leninských
K -G ruppen
inklinovali
k trad ičn ím u m arxism u, popř. k m aoism u a KT m ohli v n ím at ve sm yslu pozdního PH: jako revizionism us vůči M arxovi a M ao ce Tungovi. T ak se navracely dozvuky stře tu , zavržení a negace KT od konce roku 1968 (viz kap ito la 6). Celkově se ale dostalo m yšlení KT ve fenom énu Zelených renesance, zároveň ale i „konkurence“ v n á stu p u ekologické tém atiky, k tero u KT - ta k ja k zde byla definována —a její doba neznala, pouze ji v něk terý ch aspektech před zn am en ala.
341
9. Závěr a sh rn u tí Závěr stu d ie je rozčleněn do tř í okruhů: l) d isk u rsiv n í a receptivní analýza založená na em pirických zjištěních: zde bude zopakována m yšlenková s tru k tu ra k ritické
teorie v jejích hlav n ích
podobách -
T heodora W. A dorna, M axe
H orkheim era, H e rb e rta M arcuseho, E richa F rom m a (popř. W altra B enjam ina a F reidricha Pollocka) — a s tru k tu ry fenom énů, k teré kritickou teorii recipovaly a jsou analytickým před m ětem této stu d ie ; p ro te stn í levicové h n u tí šedesátých let (v
základním
členění
na
S u b versive
A k tio n ,
So zia listisch er
d eutscher
S tu d e n te n b u n d (SDS), revoluční kom uny), F rakce R udé arm ád y a Zelení. Poté budou ozřejm ěna prav id la kom unikace a zlomy mezi uvedeným i stru k tu ra m i. Dále bude provedena receptivní analýza: u k á z án í m yšlenkových m otivů kritické teorie, k teré byly nejvíce recipoványí 2) in te rp re ta tiv n í okruh, k terý nabízí in te rp re ta c e a ko m en táře k tém atu,' 3) zodpovězení úvodem pokládaných otázek. 9.1 D iskursivní a receptivní analý za 9.1.1 D iskurs kritick é teorie P rvní ucelenou podobou kritické teorie podal Erich From m v letech 193240. Vytvořil obraz em ancipovaného sp o n tán n íh o a seberealizujícího se su b jek tu a požadoval
hodnotovou
k ap italism u s
a
nevytvářel
politickou
zm ěnu
společnosti,
podm ínky
k seberealizaci.
neboť
liberální
P ro te sta n tism u s
a
prům yslový kap italistick ý systém podle F rom m a přispěly k negativním u rysu ve vývoji
m entality,
k sadom asochistickém u
charakteru,
k terý
na
potlačení
individuality reagoval příklonem k to talitám : m asochisticky se vzdal osam ělé svobody za iluzi nového sjednocení. K om penzačním m echanism em byl sadism us pro ti slabým a lišícím se (např. pro ti židovském u etniku). From m n a v rh l systém „dem okratického socialism u“ a „plánovitého h ospodářství“, ve kterém měly dom inovat hodnoty em ancipace a individuace. From m ova m yšlenková s tru k tu ra dále
obsahovala:
obohacení
m arxism u
o
psychoanalýzu
(pojem
„sociální
psychologie“), zkoum ání společenských tříd pomocí psychoanalýzy. E m piricky doložil, že p ro le ta riá t se svou m en talito u blíží stře d n í tříd ě a není již revoluční. Tento poznatek byl zlomový vůči tra d ičn ím u m arx ism u a otevřel p ro sto r k
342
neom arxism u
a
h led á n í
nové
revoluční
síly
(později
M arusova
teze
o
neem ancipovaných m enšinách). T radiční rodinu a výchovu vním al jako sem eniště sadom asochistických c h a ra k te rů , blokujících em ancipaci a individuaci. Jedinec v k ap italism u měl b ýt form ou zboží. K onform itu a vzdání se individuality považoval za projev sadom asochistické m en ta lity v n e to ta litn íc h systém ech liberálního k a p ita lism u , k teré m ěly být z pozadí vedeny m anipulacem i m asových m édií a reklam y. S tru k tu ra H orkheim erova m yšlení z doby Z e itsc h rift fü r Sozialforschungi (1932-41) vytvářela m en tá ln í sít: k a rte ziá n sk é a baconovské m yšlení vedlo k osvícenství, pokroku, k „století p áry a ro zu m u “ a nadvládě m atem atického pozitivistického m yšlení. Tato tradice uspěla, ale opom inula subjekt (člověka). „Znovu-objevením “ su b jek tu se H orkheim er vylomil z k a rte ziá n sk é trad ice a založil kritickou
teorii
s c e n trá ln í otázkou: vede
vědeckotechnický
pokrok
k rozvoji, em ancipaci, n ap ln ěn í a harm onii su b jek tu a společnosti? Požadoval zm ěnu společenského systém u: zru šen í moci v la stn ík ů (výrobních prostředků) nad pracujícím i a zam ěstn an ci. Dále n a č rtl vývojovou linii: osvícenství (nadvláda in stru m e n tá ln íh o rozum u) — k a p ita lism u s - fašism us. Celkově položil základy kritické teorie tak é jako civilizační k ritiky. V kooperaci s Pollockem zavedl pojem s tá tn í ka p ita lism u s, k terý spočíval v tezi, že su b jek t byl v epoše fašism u potlačen a oloupen o em ancipaci dvojmo: v ekonomice (pokračování výrobních v z ta h ů kapitalism u) i v politice (to talitn í systém ). Adornova
a
H orkheim erova
D ia le k tik
d er A u fk lä r u n g pokročila
v
rozporování osvícenství. Pohledem A dorna a H orkheim era mělo osvícenství slibovat osvobození su b jek tu a společenského celku vytržením z pout přírody silou rozum u, ale obrátilo se v opak: v zneužití in stru m e n tá ln ě použitého rozum u v nové m ocenské konstelace, v typologicky jiné a m asovější ovládání a rozdělení společnosti na vládnoucí a ovládané. Rozumové poznání bylo dogm atizováno (pozitivism us) a stalo se form ou to ta lita rism u s u i gen eris s v n itřn í vazbou na pozdější to tality politické. In stru m e n taliz o v a n é osvícenství mělo degradovat společenské hodnoty (viz např. sadovský exkurz J u lie tta a teze o m asové k u ltu ře , zde tak é m yšlenkový vliv B enjam ina) a tyto byly udržovány m ediálním i m anipulacem i. R acionalizovaná společnost vytvořila h ráz m ezi insidery, k te ří se
343
adaptovali n a požadavky nové doby, a outsidery, k te ří byli vyloučeni a v extrém ní podobě i obětováni (např. holocaust). Moc, k te rá m ěla být zlom ena, byla posílena a em ancipace, k te rá byla slibována, n e n a sta la . Poroba se n aopak prohloubila a osvícenství se odhalilo jako podvod. P řesto u A dorna a H orkheim era nedošlo k zatracení osvícenství (vyřešilo hm otný nedostatek), ale byl vznesen požadavek n a jeho dokončení („osvítit osvícenství“) v opravdovou em ancipaci společnosti a subjektu nikoliv pouze pro privilegované elity. Konečné vyznění D ia le k tik der A u fk lä ru n g bylo ale skeptické: cesta od nerozum u k rozum u a zase zpět se jevila jako orákulum . V
polovině 60. let vyzval Adorno ke K ra ft z u m N ich t -Mi tm a ch en („síle
nepodílet se“), kritizoval tra d ič n í rodinu a a u to rita tiv n í typ výchovy a požadoval reform u vzdělávání. Poukazoval n a deh u m an izačn í a sp ek t technizace života. N a kritickou teorii 30. a 40. let k o n tin u á ln ě navázal. Také H orkheim er setrv áv al na prioritním požadavku em ancipace, nyní v a ria n tn ě i em ancipace teistické. M arcusovo dílo Eros a n d C ivilization přineslo nové m om enty do k orpusu kritické teorie. S oporou ve F reudovi rozvinul m otiv D ia le k tik der A u fk lä r u n g o „sebezničení osvícenství“ v „sebezničení civilizace“ a hrozbě zániku identického jednotlivce. Podle M arcuse byl vědecko-technický pokrok založen n a kanalizacích nevědomého Id, zejm éna pudové síly Eros, v (odcizenou) práci. Tím v nevědom í převážila tabuizovaná síla Thanatos, sm ěřující k n á v ra tu do anorganického stav u (sm rti). T ak byla n a ru še n a přiro zen á s tr u k tu ra nevědom í (porušení dom inance Eros jako předpokladu života). S y stem atick á exploatace přírodních sil, štěpení atom u a jin á d e stru k tiv n í jed n á n í předpovídaly podle M arcuse sebe-destrukci in d u striá ln í civilizace. M arcuse tak é argum entoval, že pokrok dosáhl již ta k daleko, že je m ožné jej udržovat silou strojové techniky a autom atizované p rác e : odcizenou prací spoutaný Eros by byl osvobozen a reaktivován. Tom u ale zabraňoval
systém
nadreprese'-
zájm y
kap italism u ,
k terý
s
pomocí
m anipulovaných m édií udržoval naučené norm y a hodnoty včetně (nyní již nadbytečné) odcizené práce a p rincipu výkonu. Oporou nadreprese m ěla být m entálně konzervativní stře d n í tříd a , k te rá neprohlédla své zneužívání. N a ni byla zam ěřena vábnička falešných potřeb a k u lt rů s tu a produktivity. M arcuse
344
n a v rh l a lte rn a tiv n í systém založený nikoliv n a principu výkonu, ale n a principu estetiky, reaktivizovaného Eros a uspokojené harm onické a tvořivé seberealizace. K nihou One D im en sio n a l M an M arcuse dokončil la te n tn í „ekologizaci kritické teorie“ tezí: pokud nebude zastav en lib erálně-kapitalistický k u lt rů s tu a p roduktivity založený na exploataci přírodních sil, ocitne se v ohrožení život a p řežití jako takové. M oderní společnost, osvícenská a pozitivistická nad v lád a rozum ového poznání byly označeny za „jednorozm ěrné“ (jazyk, m yšlení, k u ltu ra , hodnoty).
M arcuse
požadoval „kolektivizaci“ pokroku
(společné
vlastn ictv í
výrobních sil) a rozum em řízenou em ancipační společnost. O svícenství ta k mělo být dokončeno „druhým kolem “ aplikace rozum u, než se m ocenský „sam ospád“ osvícenství sta n e fatáln í. Sovětský kom unism us označil za zohavení m arxism u a k ritická teorie se tím definitivně em ancipovala od sovětského kom unism u. V
polovině šedesátých let M arcuse radikalizoval a „globalizoval“ d isk u rs
kritické teorie. Zavedl pojem nová levice, který označoval neom arxistickou levici mimo Sovětský svaz a jeho sa te lity i reform ní západní sociáldem okratism us. Opozici p řiřk l právo
na n ásilí v zájm u lepšího společenského uspořádání.
P ro te stn í skupiny (studenty, etnické m inority, č ásti inteligence) označil za novou hybnou sílu zm ěny v situaci, kdy již nebylo možné považovat p ro le ta riá t za revoluční. Volal po roznícení politické a ekonom ické n estab ility a krize, šířen í m yšlenek revoluce a po zm ěně vědom í (a uvědom ění). Opoziční síly vyspělých m etropolí měly být spojeny s neem ancipovaným i a im periálně exploatovaným i m asam i T řetího světa. M yšlenkovou síť kritické teorie by bylo m ožné zh u stit: civilizační k ritik a, rozpor osvícenství, k ritik a
pozitivism u a to ta lita rism u ,
k ritik a
liberálního
kap italism u , revize m arxism u, neom arxism us, h u m an ism u s, psychoanalýza, k ritik a trad ičn í výchovy a vzdělávání, k u ltu rn í degradace, m ediální m anipulace, požadavek
em ancipace,
neem ancipovaných
seberealizace
a
autom atizace
práce,
teze
m inorit jako nové revoluční síly, hrozba sebedestrukce
civilizace a z tr á ta iden tity , k o n s tru k t a ltern ativ y , systém ová opozice, požadavek zm ěny společenského uspořádání.
345
9.1.2 D isk u rsy p ro testn íh o levicového h n u tí šedesátých let, F rakce R udé arm ád y a stra n y Zelených N yní bude rek o n stru o v á n d isk u rs fenom énů, k teré se ke k ritické teorii vztahovaly a ji recipovaly: p ro testn í levicové h n u tí šedesátých let, RAF a Zelení. P ro te stn í h n u tí bude rozčleněno stejným způsobem a ve stejném pořadí jako v textu: SDS bude dělen na: periodika D as A r g u m e n t a n eu e k r itik , K ritische U niversität a b erlínský SDS, D utschka a K rah la, revoluční kom uny a pretero ristick á fáze na: S u b versive A ktio n , K unzeim anna, K o m m u n e /, K o m m u n e 2, B lu es a T upam aros W estberlin. Současně budou rekonstruovány přím é recepce tv ůrců kritické teorie a I n s titu t fü r Sozialforschung v protestním levicovém h n u tí šedesátých let. Pro D as A r g u m e n t byla k ritic k á teorie a její m yšlení jednoznačně signifikantní v letech 1962-65, KT zde byla kom pletně a ve všech podobách rek o n stru o v án a, in te rp re to v á n a a rozvíjena. Zlomem se u k ázal být rok 1966, kdy do hry vstoupil nový kód: požadavek nejen teorie, ale i revoluční praxe: recipováni nově
byli
p ra k tič tí
individuální
levicoví
em ancipace).
revolucionáři
D iskurs
se
a
pozvolna
psychoanalytici lomil
od
(praktická
k ritické
teorie
k V ietnam u, Che Guevarovi, Mao Ce Tungovi a Reichovi. KT ovšem zů stáv ala pevnou součástí d isk u rsu až do roku 1968. Od roku 1969 p ře sta la být sledována. J in ý receptivní d iskurs se u stanovil v n e u e k ritik . Od roku 1960 do roku 1965 n k nezakom ponovávala kritickou teorii do svého korpusu. Zabývala se tradičním
m arxism em
(M arx,
Engels),
stran ick ý m
reform ním
m arxism em
(K autsky, B ernstein) a a k tu á ln ím i dobovými tém a ty (neokolonialism us, atom ové zbraně, fašism us, aj.) K částečném u zlomu došlo v roce 1965: KT v om ezené podobě
(zejm éna
M arcuse
a
H aberm as)
byla
doplněna
k výše
uvedeným
jednotkám . Již od roku 1967 se ale n k n avracela ke své trad ici a i zde byl otevřen nový kód: nikoliv teoretici, ale p rak tici revoluce: Mao ce Tung, Che G uevara, Lenin, Trockij, S talin, a v nové síle otec-zakladatel M arx. A i zde psychoanalytik Reich. Č ástečně nesystém ově byla KT n av rácen a do d isk u rsu k rátce v letech 1969-70. V n itřn í k o n stru k cí byl shodný d isk u rs v západoberlínském SDS a na K ritische U niversität. Také zde nebyla KT do roku 1965 součástí recepcí. Zlom
346
n a sta l s příchodem ex-S u b versive A k tio n D u tsch k a a R abehla do berlínského SDS. KT poté byla rychle zakom ponována do teoretického vybavení, stejně jako F reud a Reich. Ale i zde tito byli od roku 1967 n ah razo v án i p rak tik y zm ěny a revoluce^ Mao Ce Tungem , Che G uevarou a v B erlíně výrazně S partakovci (Rosou Luxem burgovou a K arlem Liebknechtem ) a i recepcí sovětských k o m u n istů 20. let (Lenin, Trockij). N a K ritische U niversität v roce 1967 KT silně reprezentoval M arcuse a byly zde viditelně (jako názvy přednášek) používány jazykové obraty blízké
kritické
K u ltu rin d iu strie
teorii:
versch ü ttete
(„k u ltu rn í
A u fk lä r u n g
p rů m y sl“)
nebo
(„rozvalené A n tia u to ritä re
osvícenství“), E rzie h u n g
(„an tiau to ritativ n í výchova“); naznačující teoretickou p říto m n o st D ia le k tik der A u fk lä ru n g i S tu d ie n über A u to r itä t u n d Fam ilie. T aké zde se s tr u k tu ra lom ila o rok později zvýrazněním m om entu p rak tick é politické, společenské a indiv id u áln í změny. T aké zde byla odhalena siln á v n itřn í propojenost d isk u rsů Das A r g u m e n t a K ritische U niversität. M yšlení hlavního re p re z e n ta n ta SDS a pro testn íh o h n u tí R udiho D u tsch k a vycházelo z recepcí kom pletní k ritické teorie, nejvýrazněji p a k z M arcuseho. V roce
1965 se D utschke
v rám ci
Su b versive A k tio n
oprostil od m yšlení
tradičního m arxism u a provedl zlom ve svém m yšlení: „M arxův m arx ism u s“ n a h ra d il kritickou teorií a „starého M arxe“ z d isk u rsu do jisté m íry dokonce vyloučil a n a h ra d il kritickou teorií (a an arch ism em i utopickým socialism em ). Tento koncept převedl a prosadil i v rám ci SDS a výrazně p řisp ěl k o b ratu i na jeho půdě. Teoreticky za ním stá la k ritická teorie v kom binaci s teo retik y 20. let (Lukács, Bloch, Korsch), sovětským i kom unisty (Lenin, Trockij, B ucharin) a revolučním i p ra k tik y jako byli M ao Ce T ung a Che G uevara. D utschke provedl význam ný o b rat v kom unikaci d isk u rsů : teoretické recipování kritické teorie transform oval v p rak tick é a politicky-revoluční. D utschke ta k „politizoval a revolucionalizoval kritickou teo rii“. Jednoznačně s ní sdílel ta k é konečný cíl: em ancipovaný su bjekt v em ancipované společnosti. D utschke vlivem a te n tá tu odešel ze scény v procesu vylučování k ritické teorie (v letech 1967-69) a s tím to procesem se n e stih l vyrovnat. Proces vylučování k ritické teorie naopak zachytil H a n s-Jů rg e n K rahl, nástupce D utschka. K rahl se s tru k tu rá ln ě opíral zejm éna o M arxe a L enina,
347
příp ad n ě o S a r tr a a p ra k tik y revoluce M ao Ce T unga, Che G uevaru, C a stra , Ho Ci M ina. Recipoval ty, k te ří dodržovali jed n o tu teorie a praxe. A utory k ritické teorie považoval za oportunisty, k te ří m ožná teoreticky obohatili levicové m yšlení, ale selhali ve snaze o jeho politické a společenské naplnění. Jeh o postoj odpovídal vývoji let 1967-69: procesu vylučování kritick é teorie, k te ré bylo zapříčiněno osobním pom ěrem a u to rů kritické teorie k
levicovým bouřím .
V receptivní odlišnosti D utschke-K rahl se ta k é ozýval jejich odlišný in stitu č n í základ: Krahlovo ukotvení v SDS (s d o m inantním i recepcem i M arxe, L enina a stranického m arxism usu) a Dutschkovo v S u b v e rsiv e A k tio n (recepce kritické teorie, a n arch ism u a psychoanalýzy). M im ořádně silný byl ohlas kritické teorie v S u b v e rsiv e A ktion. V textech U nverbindliche K ichtlinien I. a II. byla kom plexně pojím aná k ritic k á teorie ustan o v en a jako výchozí teoretický p ra m e n pro p rak tick o u revoluční zm ěnu společnosti. Z m yšlenkové s tru k tu ry k ritické teorie byl odvozen úm ysl přím ých podvratných akcí a založení revolučních kom un. L a te n tn ě zde došlo k „terorizaci kritické teorie“ a bezesporu k p řed zn am en án í pozdější D utschkeho „politizace a revolucionizace
KT“. KT
byla
použita
k zám ěru
celkové
a
sy stem atické
dekonstrukce obecně sdílených společenských hodnot a stá tn íh o celku. A nalýza Su b versive A k tio n tak é doložila datování zlom u v recepcích. V roce 1965, kdy se SA rozpadla, nebyla v jejích textech ani zm ínka o praktických revolucionářích jako Che G uevara a M ao Ce Tung. Tato situace se ale zm ěnila již o rok později, v roce 1966, kdy se k ru h ex-SA organizovaně sešel na K ochelském jezeře. Zde byl již započat proces receptivní diverzifikace: KT ztrácela exkluzivní receptivní postavení, stále sice zů stá v a la význam ným pram enem , ale již v kom binaci s prak tik y revoluce Che G uevarou, M aem , Fanonem , psychoanalýzou R eicha a F reu d a a s anarchism em . S tejná konfigurace p la tila i pro K unzelm annův text oznam ující založení reálných revolučních kom un z konce roku 1966. K o m m u n e I (založena v roce 1967) byla dokladem dokonání naznačeného zlomu. O kritick é teorii zde již nebyla ani zm ínka: v d isk u rsu byla plně n a h ra z e n a m aoism em , se k u n d árn ě Reichovou psychoanalýzou založenou na uvolnění sexuálního pudu a anarchism em . Zároveň byly započaty pokusy o revoluční či proto-revoluční činy: recepce již nebyly teoretické (jako do roku 1966),
348
ale nabyly podoby reálných provokací, ú to k ů a m ystifikací. Pokus o opravdovou revoluci doprovázenou revolučním i činy započal a kritick á teorie v tom to d isk u rsu - vyvíjejícím se od teorie k praxi - již nezau jím ala žádné význam né postavení. D iskurs K o m m u n e 2 vzorově ukazoval konfiguraci let 1967-68. KT již nadobro
pozbyla
výsadní
postavení,
d isk u rs
se
otevřel
a
diverzifikoval:
zakom ponováni byli (úspěšní) p rak tici revoluce: m aoism us, Che G uevara a „individuální revolucionizace“ s pomocí Reichovy psychoanalýzy. Poté začala být k ritická teorie dokonce difam ována a n a p a d á n a (H orkheim er v k v ětn u a Adorno v červnu 1967). V K o m m u n e ¿’p a k ve zvláštním usp o řád án í koexistovaly všechny tyto recepce: stá le výrazný teoretický ohlas KT (zejm éna dílo S tu d ie n über A u to ritä t u n d Fam ilie), zároveň ale i ostré n ap ad án í jejích tvůrců, celkové nahrazování
KT
m aoism em
a
ra z a n tn í
vstup
požadavku
nejen
na
celospolečenskou, ale i indiv id u áln í prom ěnu s pomocí Reicha. Zlom pokračoval od počátku roku 1969 v su b k u ltu rn ím p ro střed í B lu es a v teroristickém
usk u p en í
Tupam aros
W estberlin, k teré vzešly z revolučních
kom un. K ritická teorie byla v tom to p ro střed í již zapom ínána a vytěsňována. Ve vulgarizované podobě po ní zů stáv aly jen dílčí neodkazované teze, hlavně M arcusovy: o roh m ilitan tn ích m enšin a o koordinaci revolučního po stu p u s m asam i T řetího světa. Novým i kódy se definitivně s ta li M ao Ce T ung a Che G uevara, B ak u n in a ozbrojené guerilly jako p alestin sk ý A I Fatah, u ru g u a y ští Tupam aros nebo (afro)am eričtí B lack P anthers. Zlomový posun od recepce teorie (zde byla cen tráln ím pram enem k ritická teorie) k požadavku revoluční praxe (novým cen tráln ím p ram en em se sta l m aoism us a později ozbrojené guerilly) se ozýval od let 1965-66 a souvisel s postupnou zm ěnou společenské a politické situace a s pozvolným vznikem „protorevoluční situ ace“ v letech 1967-68. Č ásti veřejnosti začaly požadovat hlubší politické a hodnotové zm ěny. K ritick á teorie a její před stav itelé se m ohli u d ržet v ce n tru tohoto nového vývoje jen tehdy, pokud by se do něho ak tiv n ě zapojili. N eučinili tak , a proto byli jako receptivní p ram e n n a h razen i. Proces n ah razo v án í mohl nab ý t m noho podob, k ritic k á teorie ale byla ve výsledku z d isk u rsu protestního h n u tí přím o vyloučena, a to vlivem osobního postoje tv ů rc ů KT k tom uto
h n u tí
a
k je h o
cílům .
H orkheim er
v kv ětn u
1967
pochválil
349
„im perialistické“ USA a podpořil válk u ve V ietnam u. P ro testn ím h n u tím byl obratem označen za apologeta fašism u a im p erialistu . Adorno v červnu 1967 odm ítl zm ěnit tém a své klasicistn í p řed n á šk y a d ebatovat se stu d e n ty o nové společenské situ a c i a odm ítl n a p sa t dobrozdání pro (neoprávněně) zatčeného kom unarda Teufla. Získal n álep k u „ in te le k tu áln í im potence“ a jeho vztah k p ro testu se s ta l am bivalentní. H ab erm as označil D utschkeho koncept přím ých akcí za „levicový fašism u s“ a p ro testn ím h n u tím byl zcela zavržen. M arcuse se sice načas s ta l dobovým guru, ale od k v ětn a 1968 začala i jeho a u ra p o h asínat. V prosinci 1968 a lednu 1969 bylo okupováno in stitu č n í sídlo kritické te o rie : fran k fu rtsk ý I n s titu t fiir Sozialforschung. Došlo zde k dram atickým střetů m , slovním a n ázn ak y i fyzickým útokům na symboly k ritické teorie (Adorna, H aberm ase) a nakonec k policejním zásahům . Pro p ro te stn í h n u tí se z kritické teorie definitivně s ta l „tm el fašizoidního s tá tu “ a z jejích tv ů rců Scheifikritische Theoretiker („podělaní teo retici“). D iskursy (revolučně-praktického) pro testn íh o h n u tí a (revolučně-teoretické) kritick é teorie se dram atick y oddělily a odloučily. A h origine odlišným d isk u rsem byla form ována U lrike M einhofová a časopis K onkrét, N a rozdíl od k ritické teorie a větší části p ro testn íh o h n u tí (např. D utschke, K o m m u n e /, aj.), k te ré byly k Sovětském u svazu kritické či přím o odm ítajcí, M einhofová byla členkou ilegální KPD a jako red a k to rk a K o n k ré t byla placena z východního N ěm ecka. K ritickou teorii — očim a sovětské m arxistické ortodoxie revizionistickou a o p ortunní — nerecipovala. Dále ji formovalo h n u tí K a m p f dem A to m to d z konce 50. let, ke k teré m u se IFS tehdy reprezentovaný H orkheim erem postavil kriticky. IFS se nezapojil ani do petičních podpisových akcí K onkrét, Pro M einhofovou ta k p a trn ě IFS a jeho p řed stav itelé nebyli od počátku dostatečně rad ik áln í. Dále M einhofová jako nov in ářk a se zájm em o denní politiku a sociální té m a ta výrazněji nerecipovala žádného teo re tik a m arxism u či neom arxism u. Od sam ého počátku stá la
v d isk u rsu
blízkém
sovětském u ortodoxním u m arxism u, i p řes in te le k tu á ln í autonom ii. Celkově v m nohém p řed zn am en ala receptivní situ aci v RAF. Také d ru h ý vůdčí ideolog RAF H o rst M ah ler se pohyboval v m yšlenkových s tru k tu rá c h zcela jiných, než byla k ritic k á teorie. (U ltra)konzervativně věřil v p ro le tariá t a v lidové milice a arm ád u , k teré u něho nabývaly podoby jediné
350
možné reáln é rep rezen tace společenské zm ěny. KT ale již v 30. letech em piricky doložila, že se p ro le ta riá t zásadně přiblížil nerevoluční stře d n í tříd ě. M ah ler p a k diskurs kritické teorie ignoroval a identifikoval se s m yšlenkam i m aoism u a m arxism u-leninism u. T ento pom ěr byl obecně příznačný pro receptivní v z ta h RAF a k ritické teorie. Pouze ve velm i ran ý ch m anifestech RAF p řiz n á v ala KT alespoň dílčí teoretickou podnětnost.
Později začala být KT rozporována,
difam ována a ve výsledku označena přím o za nep řátelsk o u : za o p ortunism us ve službách k ap italism u . Celkem se jednalo o kom unikaci dvou odlišných s tru k tu r: p raktického revolučního m arxism u Mao Ce T unga, L enina a M arxe (vzory RAF) a neom arxism u kritické teorie, k te rá
s tá tn í sovětský a čínský kom unism us
odm ítala jako neem ancipační a k te rá vytvořila nové neom arxistické teze a pojmosloví. Velmi zajím avým diskursem byla s tra n a Zelených (v roce vzniku). Zelení ve svých centrálních textech — politických program ech — kom plexně recipovali kritickou teorii. Zároveň — po D utschkeho „revolucionizaci“ a K unzelm annově „terorizaci“ kritické teorie nalezli účinnější kód kom unikace a n a k lá d á n í s jejím m yšlenkovým dědictvím - politizaci v rám ci systém u - její n a p ln ě n í nikoliv revoluční, ale reform ní cestou. Zelení disponovali tak é k o n tin u á ln ím vztahem k SDS a Su b versive A k tio n - v p ersonální k o n tin u itě v sym bolických osobnostech D utschka a K un zelm an n a - a i ke kritické teorii v postavení E richa F rom m a jako hlavního vzoru. Zelení m yšlení kritické teorie ta k é tvůrčím způsobem rozvíjeli i revidovali: n a p řík la d M arcusovu proto-ekologickou tezi o sebezničení civilizace, otázku práva n a n ásilný odpor, aj.
9.1.3 P rav id la disk u rsiv n í kom unikace a zlomy Po rek a p itu la ci a receptivním vym ezení d isk u rsů bude zam ěřen a pozornost na prav id la jejich vzájem né kom unikace, p rav id la vylučování a (re)integrace. C en tráln í
pravidlo
zde
sledovaných
d isk u rsů
vycházelo
z jim i
sdílené
n a d s tr u k tu r y — neom arxistického a i m arxistického m yšlení — k te rá definovala základní postoje: požadavek em ancipace společenské i individuální, opozice vůči liberálním u k ap italism u , sn a h a ten to systém
sv rh n o u t a n a h ra d it jiným .
Sdíleným neom arxistickým kódem byla i k ritik a Sovětského svazu, neboť naplnil
351
pouze jedno z m axim m arxism u: dobyl (buržoazní) stá t, ale naopak selhal v konečném cíli m arx ism u : ve vzniku em ancipované (beztřídní) společnosti. Z těchto výchozích pravidel vyplývala ta k é p rav id la vylučování: kdo se postavil na
s tra n u
kapitalistického
systém u
problem atičtější v z ta h panoval ke
(nepřítele),
(kritickým )
byl
vyloučen.
podporovatelům
O
něco
sovětského
m arxism u a v m nohém se vyjasnil až po srpnové invazi do Československa. Pravidlo (re)integrace naopak um ožňovalo vstup a n á v ra t, pokud se d isk u rs (i přes předchozí vyloučení) nově u k ázal jako sm ysluplný a potřebný. J a k se ta to prav id la prom ítla do receptivního n a k lá d á n í s kritickou teorií? K ritická teorie figurovala jako c e n tráln í bod neom arxistického d isk u rsu pouze v době, kdy se začal ustanovovat teoreticky (1963-65). U pozadována začala být od chvíle, kdy se teorie lám a la v první pokusy o revoluční praxi. V te n m om ent povstaly nové vzory: p ra k tič tí revolucionáři. Z atím došlo ale jen k p řesk u p en í signifikantů. Zlom a vyloučení n a sta ly tehdy, když k ritic k á teorie v očích p ro testn íh o h n u tí dram atick y překročila p rá h d isk u rsu , zah ájila kom unikaci a různým i form am i podporovala vládnoucí lib eráln ě-k ap italistick ý systém . Když H orkheim er veřejně podpořil USA a V ietnam
a H ab erm as a Adorno za
v yhraněných okolností na pro testu jící ak tiv isty zavolali policii, pak tito —očim a p ro testn íh o h n u tí —opustili sdílený d isk u rs a jeho p ravidla. Provinili se kooperací s „nepřítelem “, p řešli na druhou s tra n u b a rik á d y a byli —svým způsobem logicky —vyloučeni. V rám ci RAF k žádném u d ram atick ém u zlom u v kom unikaci s kritickou teorií nedocházelo, neboť RAF a její teoretické zázem í a trad ice nikdy nem ěla k neom arxistickém u m yšlení blízko a pom ěrně záhy se vůči ní vym ezila z pozic sovětské a čínské s tá tn í kom unistické ortodoxie (a od počátku se ta k pohybovala v jiné stru k tu ře ). V p rů b ěh u jednoho d esetiletí
(1969-79) se nicm éně ukázalo,
že pro
neom arxisty nebyla reáln ě schůdná an i cesta pokusu o revoluční m ocenský s tře t se „systém em “ (p rotestní h n u tí, 1967-68), ani cesta te ro ru (RAF). Je d in o u funkční cestou se ukazovala reform a nikoliv vně, ale v rám ci systém u. Tím se otevřela cesta k procesu d isk u rsiv n í (re)integrace kritické teorie, neboť volba reform ního kódu v sobě obsahovala předpoklad kom unikace s etablovanou společenskou
352
m ajoritou. Tím se d isk u rs neom arxistického p ro te stu sám přelom il a zm ěnil a sám se n áh le ocitl v pozici, kterou za stá v ala v letech 1967-69 k ritick á teorie (a kvůli k teré byla vyloučena). K ritická teorie se ta k opět m ohla n a v rá tit a znovu se s tá t
cen tráln ím
receptivním
pram enem
a
teoretickou
oporou
politického
program u s tra n y Zelených. Z uvedené analýzy vyplývá tak é časové vytyčení receptivních fází vůči kritické te o rii: v letech 1962-65 se sta la cen tráln ím elem entem teoretického vznikání
neom arxistického
d isk u rsu
(D as
D utschke, aj.). V le te c h 1966-68 docházelo k
A rg u m e n t,
S u b versive
A ktion,
diverzifikaci. Novým silným a
progresivním znakem se s ta li reá ln í revolucionáři (Mao Ce Tung, Che G uevara) i revolucionáři dob uplynulých (Lenin, Luxem burgová, Trockij, aj.). O hlas kritické teorie v této fázi slábl. K ritická teorie byla definitivně vyloučena z d isk u rsu pro testn íh o h n u tí od konce roku 1968, neboť jím byla v n ím án a jako součást a u to rita tiv n íh o lib erálně-kapitalistického systém u. Do d isk u rsu se v nové síle n a v rá tila
až
v zcela jiné
fázi
a
době!
s prom ěnou
s tru k tu ry
sam otného
neom arxism u v sedm desátých letech a z ní vyplývajícího vzniku stra n y Zelených (1980), k te rá zvolila reform ní cestu k dosažení svých cílů a nově se otevřela tradici k ritické teorie.
9.1.4 R eceptivní analý za Dále budou přiblíženy základní motivy a m yšlenkové figury —a sém antické a pojmoslovné shody - k teré byly p ro testn ím hn u tím , levicovým terorism em RAF a Zeleným i recipovány (podrobně viz základní text). Das A r g u m e n t system aticky sa h al po k n ih ách Eros a n d C ivilization (M arcuse), D ia le k tik der A u fk lä r u n g (Adorno, H orkheim er) a S tu d ie n über A u to ritä t u n d F am ilie (kolektivní m onografie s určujícím vlivem From m a), což přejím alo zdejší základní ohlasová tém ata: m otiv selh án í osvícenství (Adorno, H orkheim er)1177, a n alý za nacism u, psychoanalýza aplikovaná na společnost, teze autom atizované práce jako osvobození Eros při ud ržen í civilizačního pokroku (M arcuse), m otiv sebezničení civilizace a spojitost k u ltu rů s tu a produkce s 1177 Jména uvedená v závorce u jednotlivých motivů jsou orientační. Naznačují, který z autorů kritické teorie je v rámci marxistické a neomarxistické tradice nejvíce rozvíjel.
353
exploatací příro d n ích sil, pojmy L eistu n g sp rin zip (princip výkonu! M arcuseho pojem) a nadreprese (M arcuse), požadavek nové em ancipované společnosti, k ritik a
pozitivism u,
degenerace
k ritik a
m ediálních
m anipulací,
k u ltu rn í
(Adorno), vyloučení neem acipovaných m enšin
a
až ke
a u to rita tiv n í výchova a vzdělávání (Fromm), sadom asochistická
m orální genocidě,
m en ta lita ,
to ta litarism u s, nerevolučnost p ro le ta riá tu . Dále tak é otázka p ráv a opozice na n ásilí a uvědom ělá veřejnost jako předpoklad em ancipace. N eu e k r itik sledovala zejm éna M arcusova díla E ros a n d C ivilization a One D im ensional M an, tedy motivy výše rozvedené s opětovnou akcen tací pojm u L eistnugprinzip. Dále sledovala figury o m anipulacích společenského vědomí a o m ožnostech řízené společnosti a společenského p ře v ra tu (pozdní M arcuse). Později se v rá tila k H orkheim erovu rozporu k a rte ziá n sk é tra d ičn í teorie poznání. D utschke využíval kom pletní m yšlenkovou a pojmoslovnou „nabídku“ kritické teo rie : přezkoum ání tradičných tezí M arxe, odhalení nerevolučnosti p ro le tariá tu ,
jeho
n a h ra z e n í
neem ancipovaným i
m enšinam i
(M arcuse),
požadavek em ancipované společnosti a sp o n tá n n í tvořivé seberealizace (From m ), figuru
o
člověku-zboží
a
člověku-stroji
v ind u strializo v an ém
k a p ita lism u
(From m ), motiv „autom atu konform ity“ (From m ), vědomé m ediální a rek la m n í m anipulace,
pojem
s tá tn í
k ap ita lism u s
(H orkheim er,
Pollock),
požadavek
autom atizované práce, tezi koordinace revolučního p o stu p u se T řetím světem (M arcuse), pojem E in d im ensionalisierung („jednorozm ěrnost“), právo opozice na násilí (M arcuse). H a n s-Jü rg e n K rahl, i p řes zavržení kritické teorie, využíval význam nou část jejího in s tru m e n tá ria ; selhání osvícenství, z toho vyplývající „bestializace“ společnosti (Adorno, H orkheim er), m anipulované vědomí, člověk v k a p ita lism u jako
zboží,
potlačení
spontánnosti,
devastace
m ezilidských
v ztahů,
víra
v neem ancipované m enšiny, silný ohlas knihy One D im en sio n a l M an, pojem E indim ensionalisierung, požadavek autom atizované práce, vize a lte rn a tiv n íc h společenských
konceptů,
právo
opozice
na
násilí,
k ritik a
SSSR
jako
neem ancipované společnosti. T aké
S u b v e rsiv e
A k tio n
a
D ieter
K uzelm enn
pracovali
s celou
m yšlenkovou šíří k ritické teorie^ vycházeli z D ia le k tik der A u fk lä r u n g a Eros a n d
354
Civilization a pracovali s motivy: prom ěna osvícenství v b a rb a rstv í, k ritik a k u ltu konzum u (M arcuse), k ritik a neem acipované společnosti a kontroly volného času, požadavek uvolnění nevědom ých sil, zejm éna reak tiv izace Eros, opakované používání pojmů L e istu n g sp rin zip a au to m atizo v an á práce, teze o m anipulaci vědomí, m otiv devalvace m ezilidských vztahů, člověk v k a p ita lism u jako zboží, zploštění jazykových p ro střed k ů , k ritik a pozitivism u (H orkheim er), prom ěna um ění v k u ltu rn í prům ysl, pojem L u stprinzip, požadavek rozkladu trad ičn í a u to rita tiv n í rodiny, právo n a revoluci. V
době předcházející založení revolučních kom un (Kochelsee, Lieberaktion)
k ru h ex-S u b versive A k tio n využíval teze One D im en sio n a l M an, ilegálně tisk l D ia le k tik der A u fk lä r u n g a From m a, pracoval s figuram i o význam u rad ikálních m enšin jako
opodstatnění sam otného
založení revolučních
kom un,
tezi o
společném revolučním postu p u se T řetím světem , m otiv p říb u zn o sti k ap italism u a fašism u, pojem s tá tn í k a p ita lism u s, M arcusův výrok, že o revoluci dnes usiluje ten, kdo chce ještě z ů s ta t člověkem, a pojem N a tu rre c h t a u f W iderstand („přirozené právo a odpor“; M arcuseho pojem), spojený s právem n a násilí. K o m m u n e I teoreticky navazovala a vycházela ze S u b versive A ktio n , v době své existence ale k ritickou teorii již nerecipovala. Ja k o p rvní v praxi usilovala o přechod z teoretické fáze k reáln ém u revolučním u pokusu o zm ěnu. K o m m u n e 2 silně recipovala celého F rom m a a p o kusila se v praxi o realizaci některých m otivů jeho kritické teorie: o rozbití tra d ičn í rodiny a výchovy {völlige A u s r o ttu n g der In stitu tio n F am ilie —„úplné vyhlazení in stitu ce rodiny“), o
reaktivizaci
nevědom é
s tru k tu ry :
zejm éna
Eros,
o
zm ěnu
m ezilidské
kom unikace a vztahů, o aplikaci psychoanalýzy do všedního dne. Z ásadně vycházela z kolektivního díla „ In stitu tu pro sociální výzkum “ S tu d ie n über A u to ritä t u n d Fam ilie, používala From m ovy pojmy a te z e ; sadom asochistický charakter, au to m a t konform ity, n ed o statek psychologie u M arxe, prom ěna člověka v k ap italism u ve zboží a stroj, sociální psychologie, aj. Rozporuplně n a k lá d a la s m yšlenkovým dědictvím k ritické teorie RAF, zejm éna proto, že o d m ítala její neom arxism us a h lásila
se k trad ičn ím u
m arxism u. RAF vním ala neom arxism em teoreticky form ované p ro testn í h n u tí jako
své
Vorgeschichte.
Později
KT
označila
za
n ep řátelsk ý
„levicový
355
o p ortunism us“. N epřím o i nevědom ě ale i ona pracovala s m otivy k ritick é teorie^ s pojmem
s tá tn í
k ap italism u s,
s
adornovským
pojm em
N icht-M itm achen,
s term íny M a ssen ko n su m („masový konzum “) a M a ssen m ed ien („masová m édie“: tém a m ediální m anipulace), s požadavkem revoluční kooperace se T řetím světem , aplikací psychoanalýzy p ro le tariá tu
na
zkoum ání společnosti.
O dm ítala
ale
hodnocení
ze stra n y kritick é teorie, k te ré odbyla jako „žvásty“. Později
doputovalo M arcuseho pojmosloví z One D im ensional M an až do roku 1982 k poslední generaci RAF v požadavku n a : die W iederherstellung der vollen D im ension des M enschen („obnova všech dim enzí člověka“). Kom plexně zakom ponovala m otivy a m yšlení kritické teorie do svého teoretického genetického kódu s tra n a Zelených. Novým rysem se stalo její dov ytváření a revize tezí vycházejících z KT. Již první konzervativní zelený program oživil M arcusův pojem L eistu n g sp rin zip ve v a ria n tě L e istu n g sd ru c k , požadavek na celostní výchovu, a zd ů ra z n ě n byl i m otiv kritik y k u ltu rů stu , konzum u
a produkce v n itřn ě přím o spojený s e system atickou
exploatací
přírodních zdrojů a tím i s ohrožením ekologické a klim atické rovnováhy (M arcusův Thanatos, zde pojem S e lb stze rstö ru n g —„sebezničení“). Tento m otiv se sta l leitm otivem všech dalších zelených p rogram ů. N eom arxistický program ze S aarb rů ck en u recipoval celou šíři kritické teorie-' p rom ěnu civilizačního pokroku v úpadek
(DA),
nem ožnost
seberealizace
a
sp o n tán n o sti
v k a p ita listic k é
společnosti, požadavek p rostoru k plné sub jek tiv n í em ancipaci (Lebenserfüllung', Fromm ),
sociální
izolace
a
n a ru še n í
m ezilidských
vztahů,
pojmy
s tá tn í
k ap italism u s a a u to rita tiv n í s tá t (H orkheim er), falešné potřeby (M arcuse), m ediální m anipulace a m anipulace volného času, požadavek kolektivní správy výrobních
p ro střed k ů ,
em ancipace
od
všech
podob
nadvlády,
teze
o
autom atizované práci revidovaná do požadavku n a zkrácení pracovní doby, M arcusova teze koordinace revoluce s T řetím světem revidovaná do podoby podpory tam n ích em ancipačních h n u tí, m arcusovský R e c h t a u f W iderstand revidovaný
do
p ráv a
na
n enásilnou
„občanskou
neposlušnost“,
teze
o
neem ancipovaných m inoritách vním aných nyní nikoliv jako nová opora revoluce, ale jako p řed m ět zájm u a nápomoci k procesu jejich em ancipace, znovu a opakovaně
pojmy
E in d im en sio n a lisieru n g
a
L eistungsprinzip,
požadavek
356
liberalizace
a detabuizace
sexuality
(M arcusho freudovský
Eros), reform a
výchovy a vzdělávání, zam ezení a u to ritá řs tv í ve výchově, podpora odvahy k N icht-M itm achen (Adorno), teze D ia le k tik der A u fk lä r u n g o prom ěně um ění v m asový prů m y sl (pojmy K u ltu rin d u strie - „ k u ltu rn í p rů m y sl“, K u ltu rk o n su m „k u ltu rn í konzum “, K u ltu rv e r m a r k tu n g společnosti
um ožňující
seberealizaci
From m ), dom inance m odu „být“ n a d
a
„ k u ltu ra jako zboží“), požadavek individuaci
(G esam tpersönlichkeit,
m odem „m it“ (From m ), distance od
sovětského kom unism u a požadavek „lepšího kom unism u“ zahrnující ta k é ran é křesťanské kom uny (pozdní H orkheim er).
9.2 In te rp re ta č n í roviny Zde
sledovaný
neom arxistický
a
lib eráln ě-k ap italistick o u
společnost
kritizující d isk u rs význam ným způsobem zm ěnil západní evropskou a am erickou společnost. P rim á rn ě v kontextu sociálním a k u ltu rn ím , se k u n d árn ě (a s časovým zpožděním p a tn á c ti až třic e ti let) pak i v kontextu politickém (např. „invaze“ bývalých
o sm ašed esátn ík ů
do
západoevropské
a
am erické
exekutivy
v devadesátých letech a i na počátku m ilénia). D ané tém a se stalo předm ětem společenskovědního výzkum u a analýz a je možné jej posuzovat v m noha in te rp re ta č n ích
rám cích.1178 V následující pasáži budou
rozvedeny
n ěk teré
p o d statn é kontexty, pohledy a zam yšlení. Úvodem bude proveden n á v ra t na počátek: ke kritické teorii. Bylo m yšlení kritické teorie m oderní nebo již „postm oderní“ a d ek o n stru k tiv n í ve sm yslu p o ststru k tu ra lism u ? Ja k ý byl v z ta h kritické teorie a jejích následovníků k osvícenství? J a k
bylo zm íněno, k ritic k á teorie p ředcházela m yšlení, k teré
dekonstruovalo zaujetí subjektem (a rozum em ) a v některých disk u rsech dokonce tradici evropské osvícenské racionality a vědeckého a technického pokroku. Na druhou s tr a n u vždy s tá la na pozicích m odernity ve faktickém (byť m ožná nezřetelném ) p řita k á n í osvícenství, k teré bylo jen třeb a nově „osvítit“ a dokončit. K ritickou teorii, v ě tšin u p ro testn íh o h n u tí šedesátých let, v zvrácené podobě RAF
1178 V tomto ohledu je aplikován vědom}'- metodologický odklon od strukturální analýzy, která se jako „archeologie“ - interpretacím straní. Foucaultovský Strukturalismus zde ale nikdy nebyl chápán dogmaticky, ale pouze inspirativně jako tématu dobře vyhovující metodologická technika a pomůcka.
357
a Zelené lze celkové považovat za fenom ény m oderní, nikoliv postm oderní, pokud je
jako
k rité riu m
m ezi
„m odernitou“
a
„postm odernitou“
u zn án
v ztah
k osvícenství. Touto úvahou lze volně překročit k d alší in te rp re ta č n í rovině. C en tráln ím pojmem
a
kódem
sledovaných
fenom énů
byl pojem
„em ancipace“. Pojetí
em ancipace ovšem získalo svou silnou v n itřn í dynam iku, k te rá ve výsledku přispěla k rozštěpení pro testn íh o h n u tí šedesátých let a k vyloučení kritické teorie. Na počátku s tá l M arx a požadavek n a em ancipaci celospolečenskou. K ritická teorie rozšířila tento d isk u rs akcentem n a em ancipaci individuální a subjektivní-
tak é
zakom ponováním
psychoanalýzy
a
F reu d a.
T ak
vznikl
freudom arxism us: kom binace em ancipace celospolečenské (M arx) a individuální (nevědomí). S ystem aticky byl ten to koncept rozveden M arcusem v Eros a n d Civilization. Pokud bude ten to teoretický d isk u rs převeden do zhm otněné podoby - k pro testn ím u h n u tí šedesátých let —pom ěrně rychle zde nastalo uvědom ění, že celospolečenská
em ancipace
není
na
p o řad u
dne
a
neexistuje
k ní vůle
rozhodujících (většinových) společenských sil. V te n to m om ent n a sta l zásadní zlom. Od roku 1968 po citelných porážkách pro testn íh o h n u tí (např. a te n tá t na D utschka,
nouzové
zákony,
francouzský
máj
1968)
byl upozaděn p rim á t
(nedosažitelné) em ancipace celospolečenské a do popředí vystoupila su b jektivní em ancipace, k te rá se ohlašovala již od roku 1966 zvýšenou recepci (orgiastické) psychoanalýzy W ilhelm a Reicha. V letech 1968-69 se do té doby jednotný d iskurs orientovaný na em ancipaci společnosti jako celku rozpadl a rozštěpila n a zcela nové od sebe se dram atick y lišící d isk u rsy : v ě tšin a a k té rů p ro testu přechod k požadavku na in d iv id u áln í em ancipaci odm ítla a p řim k la se k brandtovském u sociálně-dem okratickém u reform ism u. Zbylé části se štěpily podle kódů, jak dosáhnout subjektivně individuální em ancipaci. Až v ten to m om ent (v západním Něm ecku) byl otevřen p rostor pro vznik su b k u ltu rn íc h p ro střed í dnes znám ých jako neue soziale B ew egungen („nová sociální h n u tí“). L ám aly se na tom, podle jakých pravidel m ěla být dosažena individuální em ancipace1 nejviditelnější byl a k t násilí jako em ancipační síly,1179 sp o n tá n n í um ělecká tv o rb a ,1180 experim enty 1179 Viz například Andreas Baader nebo v amerických podmínkách Charles Mason a jeho věrní. 1180 V německých podmínkách uměleckou transcendenci na vysoké úrovni reprezentoval Joseph Beuys, jehož svébytné antroposofismem a křesťanskou liturgií ovlivněné plastiky, akce a
358
s halucinogenním i látk a m i zejm éna s LSD (em ancipace silou drog)1181 a tak é přelom ení s tru k tu ry : tra n sc e n d e n tn í m ystika (em ancipace silou ducha). Z tohoto h lediska by bylo m ožné šed esátá léta náboženským slovníkem in te rp re to v a t i jako „otevřenost“, kdy se dočkalo nové k o n ju n k tu ry slovo transcendence a v podobě
zde vznikajícího
h n u tí
ko n tem p lativ n ím u osvobození
N e w A g e byly hledány
různé
cesty
ke
duchovním u. J e n v tom to kon tex tu lze ch áp at
pom ěrně početný provoz zejm éna v p rv n í polovině 70. let, kdy i nejčelnější pro m in en ti své doby (např. The B eatles, aj.) odjížděli do Indie a p rak tik o v ali zde duchovní
cvičení
u
guru
typu
Yogi
či
Osho,
studovali
K rish n am u rtih o ,
B hagavadgítu, atd . Podobně se rozvinul zájem o m ystiku křesťanskou (m istr E ckhart, sv. J a n z Kříže, sv. Terezie z Avily, Jakob Böhme), v m nohých kruzích byl F reud n a h ra z e n Ju n g em a d isk u rs se prudce otočil z neom arxistické levice někdy až v hluboký duchovní konzervatism us. Pokud bude toto tém a zpátky vztaženo k m odernitě a osvícenství, ukazuje se, že m nohé fenom ény vzešlé z p ro testního h n u tí, k teré po letech 1968"69 opustily m yšlenku celospolečenské em ancipace a přiklonily se k em ancipaci, in dividuální la te n tn ě
či vědomě
zastávaly spíše již d ek o n stru k tiv n í vztah k pokroku a osvícenství: považovaly je za p řekážku na cestě ke kontem placi. Práce s lidským vědomím kritickou
teorií
příto m n a
od
a nevědom ím sam ého
byla v d isk u rsu
počátku.
Již
počínajícím
From m ův
pojem
sadom asochistický ch a ra kter analyzoval v tom to c h a ra k te ru p ředpokládané slabé Ego, potlačené I d a hypertrofované a a u to rita m i řízené Superego. Také M arcusův freudom arxism us stá l na analýze pom ěru m ezi pudovým i silam i T hanatos a Eros a m yšlenka osvobození spoutaného Eros (rozváděná tak é Reichem) již byla vykročením
k d isk u rsu
individuální
subjektivní
em ancipace.
Podobným
způsobem lze ale číst i přelom ovou k n ih u D ia lek tik der A u fklä ru n g . Pojem A u fklä ru n g 'o svicen stvi
je
zde
možné
ta k é
in te rp re to v a t
jako
analýzu
instalace, erw eiterter K u n stbegriff („rozšířený pojem umění“: život jako forma umění) a provokativní společenská angažovanost přímo vycházely z „ducha doby“. 1181 Výzkum LSD byl významným tématem šedesátých let. Timothy Leary, svého času profesor a vedoucí vědeckého pracoviště na Harvardu, se domníval, že skrze LSD je možné dosahovat „vyšších stavů vědomí“ dříve dosažitelných jen celoživotní meditační praxí. Výzkum LSD dosahoval vysoké úrovně i v Československu pod vedením Stanislava Grofa. který později po zákazu vědecké práce s LSD vytvářel koncept transpersonální ps3rchologie a dechové techniky nahrazující LSD. Specifickou ikonou duchovní emancipace pomocí přírodních halucionogeních látek se stal také Carlos Castaneda a jeho „mystifikační“ pozvednutí šamanských tradic.
359
společenského Ega, exkurz o Odysseovi jako cesty tohoto Ega dějinam i, sadovský exkurz o J u lie ttě jako prom ěny I d v m oderní společnosti, kapitolu K u ltu r n í p r ů m y s l jako prom ěny Superega tam té ž a k apitolu P rvky a n tise m itism u jako vražedný dopad takových tra n sfo rm ac í lidského vědom í v dějinách. P ak lze číst D ia le k tik der A u ík la r u n g nejen jako variace na M arxe a F reu d a, ale n a p řík lad i na From m a a jeho pojmosloví vyvinuté n a IFS v třicátý ch letech. V
těchto kontextech je dále možné se zam yslet n ad postavením From m a
v k orpusu kritické teorie, kde bývá leckdy podceňován (viz n ap ř. analýza encyklopedií a lexik v kapitole l ) 1182. Byl to ale From m , kdo zavedl pojem sociální psychologie,
k terý
byl
ovšem
jednou
z prvních
průkopnických
forem
freudom arxism u a jedním z prvních pokusů o skloubení m arxism u a freudism u, n a který později nav ázal —byť z jiných pozic —M arcuse. From m dále na základě em pirických š e tře n í doložil, že p ro le ta riá t již není explicitně revoluční a spíše se podobá nerevoluční stře d n í tříd ě. Tím otevřel dveře pro zák lad n í tezi nové levice, kterou dokonal opět M arcuse rozvedením m yšlenky o revolučních m in o ritách jako nové základny společenské zm ěny, pokud p ro le ta riá t „selhal“. Dále From m ův koncet sadom asochistického ch a ra kteru p a trn ě ovlivnil A dorna a H orkheim era, k te ří s From m ovým i pojmy a m etodologií teoreticky a em piricky pracovali (nejen v DA) až do padesátých let. Adorno ta k é From m ovo pojmosloví explicitně využil v díle The A u th o rita ria n P e rso n a lity zavedením s vysokou pravděpodobností z From m a odvozeného pojm u u zu rp á to rsk ý kom plex, k terý se obsahově m noho nelišil od sadom asochistického charakteru. N akonec m ožná nebylo náhodou, že s tra n a Zelených — nejvlivnější rea liz á to r m yšlenek kritické teorie — si z „těla“ kritické teorie nezvolila za svůj vzor ani A dorna, ani H orkheim era, ani M arcuse, ale právě From m a. N a závěr je m ožné položit provokativní otázku. Pokud k ritick á teorie hovořila o „sebezničení osvícenství“, není možné tak é p o stav it otázk u na „sebezničení kritické teo rie“? N edostihl kritickou teorii stejný osud jako v její in te rp re ta c i osvícenství? H orkheim er lkal nad tím , že velké dějinné m yšlenky m ají tendenci obracet se v opak. K řesťanství se podle něho prom ěnilo z hluboce em ancipačního obrazu K rista v církevní in stitu č n í ú tlak , osvícenství se zm ěnilo ii 82 Také viz: FUNK, Rainer, c. d., str. 52.
360
v m ocenský in stru m e n ta liz o v a n ý rozum a v nový neem ancipační p rojekt i podvod, m yšlenka kom unism u se zv rátila v to ta litá rn í byrokratickou represi. A plikovaná kritick á teorie ovšem tak é n a ra z ila n a m nohá rizik a. In dividuální n a p ln ě n í a em ancipace v n ím a n á m a te riá ln ě a pudově1183 se m ohla p rom ěnit (a leckdy su b k u ltu rn ě prom ěnila) v rezignaci n a život a v sebezničení doprovázející plné uvolnění pudových libidinózních sil. N echtěným a nečekaným vedlejším efektem destrukce (au to ritativ n ích ) trad ičn ích hodnot a norem , které iniciovalo p ro te stn í h n u tí šedesátých let, se sta la k o n ju n k tu ra antropologický poněkud pokleslého konzum erism u a neo lib eralism u 1184. Reform ně pojatou aplikovanou kritickou teorii v pojetí Zelených zase n ě k te ří in te rp re tu jí jako pohlcení „systém em “ a rezignaci n a opravdovou em ancipační společenskou zm ěnu. (Tato ú v a h a je zde nicm éně uvád ěn a jako otázka, nikoliv jako odpověď.) 9.3 P okládané otázky a jejich zodpovězení Úvodem byla položena n ásled n á p roblem atika a otázky: Jaký
b y l re c e p tiv n í
vztah
něm eckého p ro testn íh o
h n u tí levicového
šedesátých let, F rakce R u d é a rm á d y (RAF) a s tr a n y Zelených v době v zn ik u (1980) k e k r itic k é teorii F r a n k fu r ts k é školy? J a k é bylo m e n tá ln í z á z e m í n ě m e c k é nové levice ja k o celku a j a k ý d a lší typ m y š le n í m im o k ritic k o u teorii a v ja k é m íře a v k o n textech b y l recipován? M á m y š le n í k r itic k é teorie i dnes co říci a je stále a k tu á ln í nebo je spíše p ře d m ě te m dějin m yšlen í? P rv n í otázka byla rozvedena výše. S tručně zrekapitulováno: k ritic k á teorie byla cen tráln ím pram en em něm eckého neom arxism u — p ro testního levicového h n u tí — v jeho u stavující teoretické fázi v le te c h docházelo
společně
s přechodem
k p rak tick é
1962-65. V le te c h 1966 68
(revoluční)
fázi
k receptivní
diverzifikaci. K ritická teorie p ře sta la být pram enem pro testn íh o h n u tí nejpozději od přelom u let 1968-69, kdy se její tvůrci v očích protestujících přiklonili k n e p řátelsk ém u (kapitalistickém u) táb o ru a odm ítli se p rakticky zapojit do ii83 y tomto ohledu je zajímavý Marcusův pojem N irw anaprinzip z Eros and Civilization, který vnímal stav „nirvány“ z čistě materiálních pozic: jako úplné a dokonalé uspokojení všech pudových potřeb. H84 j\ja nečekaný vztah mezi neoliberálním „vulgárním konzumerismem“ a revoltou šedesátých let poukázala např.: GASCHKE, Susanne, Eine „ganz subjektive“ Šicht, in: Neue G esellschaft Frankfurter Hefte, 3/2008, str. 48.
361
pokusů o společenskou zm ěnu. KT byla n a h ra z e n a jiným i receptivním i zdroji: m aoism em ,
trad ičn ím
m arxism em ,
an arch ism em
a revolučním i guerillam i
T řetího světa (Che G uevara, A I F atah, Tupam aros) nebo guerillam i v m etropolích {Black Pantherš). RAF kritickou teorii nerecipovala, její re p re z e n ta n ti se vním ali jako tra d ičn í revoluční m arxisté, nikoliv neom arxisté. S tra n a Zelených kritickou teorii kom plexním způsobem nově integrovala, zároveň ji politicky vsadila do reform ního (nikoliv revolučního) rám ce a částečně revidovala n ěk teré výchozí teze kritické teorie. Zodpovězení d ru h é otázky z n í: m en tá ln í zázem í něm ecké nové levice bylo v teoretické rovině cen tráln ě tvarováno kritickou teorií, k te rá se ale v tom to d isk u rsu n enacházela osam ocena. S am a byla součástí n a d s tr u k tu r y m arxism u, k te rá byla určujícím „pra-vzorem “ i pro levici novou. Sam a k ritic k á teorie vycházela a ta k é rozvíjela teo retik y nedogm atického m arxism u dvacátých let: Lukácse, Blocha a K orsche, k te ří se receptivně navraceli i v p ro střed í p ro testn íh o hnutí. D iskurs protestního h n u tí dále recipoval'- utopický socialism us (Proudhon, Blanqui),
a n arch ism u s
(B akunin),
psychoanalýzu
(Freud,
Reich),
sovětské
kom unisty 20. let (Lenin, Trockij), Spartakovce (Luxem burgová, Liebknecht), existencialistický m arxism us (S artre) a se stále vzrů stající silou ikony spojené s em ancipačním a revolučním bojem T řetího světa (Mao Ce Tung, Che G uevara, Ho Či Mm, Fanon). Mimo to v p ro střed í SDS koexistovaly d isk u rsy levice sta ré i nové, kdy ta trad ičn í byla rep rezen to v án a mimo zak lad atelsk é dvojice M arxEngels
osobnostm i
jako
A bendroth,
Schweezy,
B aran,
a
i
stranickým i
m arxistickým i reform isty 19. století, jako byli B ern stein nebo K autsky. Do otázky, ta k ja k byla položena, nelze zakom ponovat RAF, k te rá se definovala jako levice s ta rá se vzory v M ao Ce Tungovi, Leninovi a M arxovi. S tra n a Zelených byla kritickou teorií velm i silně zasažena. M imo ní, v m íře stále vzrůstající, zakom ponovala do svého rám ce en v iro m en táln í té m a tik u (im plicitně ale přítom nou již v k ritické teorii), k te rá byla v době vzniku Zelených rep rezen to v án a n a p řík la d stu d ií The L im its o f Growth. Odpovědí n a poslední pokládanou otázku o současné a k tu á ln o sti m yšlení kritické teorie je existence a v zásadě k o n tin u á ln í preferen čn í r ů s t stra n y Zelených, jejíž teoretický genetický kód zde byl ozřejm en. S pomocí k řesťanské
362
term inologie by bylo m ožné kritickou teorii označit jako depositum fid e i s u i generis' jako rezerv o ár m yšlení, k teré je usazeno v dílčích společenských a politických v rstv ách a k te ré je — často v nových a nečekaných konstelacích a spojenectvích
— nově
rozvíjeno
a
rein terp reto v án o .
V kontextu
„nových
spojenectví“ je tře b a p o u k á z at na soudobý tre n d v N ěm ecku, ale i R ak o u sk u ; n a sbližování Zelených (v teoretickém i praktickém slova sm yslu) a konzervativních s tra n (CDU, OVP).1185 To lze in te rp re to v a t i jako potvrzení názorů, k te ré poukazují na jisto u sp řízn ěn o st (novo)levicové a konzervativní k ritik y liberalism u a neoliberalism u a i jako doklad nového „přelom ení d isk u rsu “, k teré se odehrává v posledních letech. T aké dnes zcela a k tu á ln í, stále znovu vedené debaty a disputace o „poruchách k lim a tu “, „ekologické destabilizaci“, „n aru šen í biodiverzity“ a o ohrožení a u d ržiteln o sti života v podm ínkách in d u striá ln í civilizace m ají svůj kořen v otázce, k tero u system aticky začala p o k lád at k ritick á teorie F ra n k fu rtsk é školy^ vede evropská (a am erická) tradice osvícenství, racionality, vědy a techniky k pokroku nebo k civilizační sebe-destrukci?
lísá Na zemské úrovni došlo v letech 2008-09 k vytvoření prvních vlád CDU-Zelení (Hamburg, Sársko - zde i s FDP jako „J a m a ik a - K o a litio n V Rakousku působí v kozervativní OVP křídlo podporující koalici se Zelenými. K té bylo na spolkové úrovni poměrně blízko po volbách v roce 2002 .
363
10. Seznam pram enů a literatu ry Metodologické prameny a literatura: CO RN ELIßEN, C hristoph (Hg.), G eschichtsw issenschaften. Eine E inführung, Fischer Verlag, 2000 DESCOM BES, V incent, Stejné a jiné. Č tyřicetpět let francouzské filosofie (19331978), OIKOYM ENH, P ra h a , 1995 FOUCAULT, M ichel, Archeologie vědění, H errm ann& synové, P ra h a, 2002 FOUCAULT, M ichel, M yšlení vnějšku, H errm ann& synové, 2003 FOUCAULT, M ichel, Slova a věci, C om puter Press, Brno, 2007 IGGERS,
Georg,
G.,
D ějepisectví
ve
20.
sto le tí; Od vědecké
objektivity
k postm oderní výzvě, N a k la d ate lstv í Lidové noviny, 2002 LYOTARD, Jean -F ran co is, O postm odernism u. Posm oderno vysvětlované dětem . Postm oderní situace, Filosofický ú sta v AV ČR, P ra h a 1993 OCHRANA, F ra n tiše k , M etodologie vědy. Úvod do problém u, K arolinum , P ra h a, 2009 PETŘÍČEK , M iroslav, Úvod do (současné) filosofie, H e rrm a n n a synové, P ra h a, 1992 PO PPER, K arl, R., Logika vědeckého bádání, O ikoym enh, P ra h a, 1997
Encyklopedie a dějepisné přehledy: ALISCH, K atrin (Hg.), G abler W irtschaftslexikon (IV Bd.), G abler Verlag, W iesbaden, 2004 BARTEL, H orst (Hg.), W örterbuch der G eschichte, P ohP R ugenstein Verlag, Köln, 1984 BEHNEN, M ichael (Hg.), Lexikon der d eu tsch en G eschichte von 1945 bis 1990, K röner V erlag, S tu ttg a rt, 2002 BEHNEN,
M ichael
In stitu tio n en ,
(Hg.),
P ersonen
in
Lexikon
der
g eteilten
deutschen
D eutschland.
G eschichte. Von
1945
E reignisse, bis
1990,
W issenschaftliche B uchgesellschaft, S tu ttg a rt, 2002
364
BETZ, H ans, D., BROW NING, Don, S., JANOW SKI, B ernd, JÜ N G E L , E b erh ard (Hg.), Religion in G eschichte u n d G egenw art. H an d w örterbuch fü r Theologie und R eligionsw issenschaft (VIII Bd.), Siebeck, T übingen, 2001 BORGATTA, E dgar, F., (Ed.), Encyclopedia of Sociology (IV Ba.), M acm illian P ublishing Com pany, New York, 1992 BOUDON, R aym ond (Hg.), Soziologische Stichw orte, W estd eu tsch er V erlag, O pladen, 1982 BROWN, S tu ard , COLLINSON, D iane, W ILKINSON, R obert (Ed.), B iographical D ictionary of T w en tieth -C en tu ry Philosophers, R outledge, London-New York, 1996 BRUNNER,
Otto,
G eschichtliche
CONZE,
W erner,
G rundbegriffe.
KOSELLECK ,
H istorisches
Lexikon
zur
R ein h ard
(Hg.),
politisch-sozialen
Sprache in D eutschland, K le tt'C o tta , S tu ttg a rt, 1972-1997 Die Psychologie des 20. J a h rh u n d e rts (XV Bd.), K inder V erlag, Zürich, 1981. DRECHSLER, H anno, H ILLIG EN , Wolfgang, NEUM ANN, F ranz, G esellschaft und S ta at, Lexikon der Politik, V erlag F ran z V ahlen, M ünchen 1992 DÜLM EN, R ichard, von, D as F ischer Lexikon G eschichte, F ischer T aschenbuch Verlag, F ra n k fu rt am M ain, 2003 EATWELL, Jo h n (Ed.), The New P algrave D ictionary of Economics (IV Bd,, M acm illan Press), London, 1987 EICHER, P eter (Hg.), N eues H andbuch Theologischer G rundbegriffe (VI Bd.), Kösel, M ünchen, 2005 ELIADE, M ircea (Hg.), The Encyklopedia of Religion (XVI Ba.), M acm illan P ublishing Com pany, New York, 1987 FU CH S-H EIN RITZ,
W erner
(Hg.),
Lexikon
zu r
Soziologie,
W estdeutscher
Verlag, O pladen, 1994 GÖRLITZ, Axel, H andlexikon zur Politikw issenschaft, E h re n w irth , M ünchen, 1972 G örres-G esellschaft (Hg.), S taatslexikon. Recht. W irtschaft. G esellschaft (Bd. V), V erlag H erder, F reiburg, Basel, W ien, 1987 H an d elsb latt
(Hg.),
W irtschaftslexikon
(XII
Bd.),
Schäfer-Poeschel Verlag,
S tu ttg a rt, 2006
365
HOGEN, H ildegard, Die B rockhaus Psychologie, F. A. B rockhaus, M annheim Leipzig, 2001 HOLTMAN, E v e rh ard (Hg.), Politik-Lexikon, R. O ldenbourg V erlag, M ünchenWien, 2000 HÖSCHL, Cyril, LIBIG ER, Ja n , ŠVESTKA, Ja ro m ír, P sychiatrie, Tigis, P ra h a ,
2002 KASPER, W alter (Hg.), Lexikon fü r Theologie u n d K irche (XI Bd.), H erder, Freiburg, Basel, Rom, W ien, 1997 KORFF, W ilhelm (Hg.), H andbuch der W irtsc h a ftse th ik (IV Bd.), G üterslo h er V erlaghaus, 1999 KŘEN, J a n , Dvě sto letí stře d n í Evropy, Agro, P ra h a , 2005 M ÜLLER, H ans, Dějiny N ěm ecka, N a k la d ate lstv í Lidové noviny, P ra h a , 1995 NAKONECNY, M ilan, Encyklopedie obecné psychologie, A cadem ia, P ra h a , 1997 REHFU S, Wulf, D. (Hg.), H andw örterbuch Philosophie, V andenhoeck-R uprecht, G öttingen, 2003 REIN HOLD, G erd (Hg.), Soziologie-Lexikon, O ldenbourg V erlag, M ünchen/W ien, 2000 REINHOLD, G erd (Hg.), Soziologie-Lexikon, R. O ldenbourg Verlag, M ünchenW ien, 1997 SANDKUHLER, H ans, Jö rg (Hg.), E uropäische E nzyklopädie zu Philosophie und W issem schaften (IV Bd.), Felix M einer V erlag, H am burg, 1990 SCRUTON,
Roger,
D ictionary
of political
T hought,
P algrave
M acm illan,
Basingstoke, 2007 SM ELSER, Neil, BALTES, P aul (Hg.), In te rn a tio n a l E ncyklopedia of th e Social and B ehavioral Sciences (XXVI Bd), Elsevier, A m sterdam , P aris, nex York, Oxford, Shanonn, Singapore, Tokyo, 2001 STÄDTLER, Thom as, Lexikon der Psychologie, K röner V erlag, S tu ttg a rt, 2003 TEW ES, Uwe, W ILDGRUBE, K laus (Hg.), Psychologie Lexikon, O ldenbourg Verlag, M ünchen-W ien, 1990 TOTOK, W ilhelm (Hg.), H andbuch der G eschichte der Philosophie (VI Bd.), K losterm ann, F ra n k fu rt am M ain, 1990
366
TROM M SDORF, G isela, E nzyklopädie der Psychologie. T heorien u n d M ethoden der k u ltu rv erg leich en d en Psychologie, V erlag fü r Psychologie, G öttigen-B ern W ien-Toronto-Seatlte-O xford-Prag, 2007 VIERKANDT, A lfred (Hg.), H an d w örterbuch der Soziologie, F e rd in a n d Enke Verlag, S tu ttg a rt, 1959 W ENN IN GER, G erd (Hg.), Lexikon der Psychologie (V Bd), A kadem ischer V erlag, H eidelberg, H eidelberg, 2001 W inkler, H einrich A ugust: D er lange W eg n ach W esten. D eutsche G eschichte 1933-1990, C. H. Beck V erlag, Bonn, 2002 W INKLER, H einrich A ugust: D er lange W eg nach W esten. D eutsche G eschichte 1933-1990 (Bd 2), C. H. Beck Verlag, Bonn, 2002 W OLFRUM, E dgar, Z dařilá dem okracie, B arrister& P rin cip al, Brno, 2008 ZIEG EN FU SS, W erner (Hg.), H andbuch der Soziologie, F e rd in a n d Enke Verlag, S tu ttg a rt, 1956
Prameny archivní: A rc h iv •' F reie U n iv e rsitä t B erlin, U n iv e rsitä tsarc h iv FU B erlin, Archiv APO u n d soziale Bewegungen: B estände: L andesverband B erlin, 1967, SDS; LV Berlin, 1959-611
LV Berlin
1962-65, SDS; BV IX, S em inare, 1964, SDS; FU, SDS, B erlin, 1960-66; LV, Berlin, 1967, SDS; LV B erlin, R undschreiben, 1965; SDS — Berlin, 1968-1973; SDS, G ruppen, 1968-69; V ietnam . „A nalyse eines E xem ples“; K om m une I. K ritische U niversität der Studenten, a rb e ite r & schüler (seznam přednášek! nezařazeno v žádné složce). K ritische U niversität. Som m er 68 (seznam
přednášek; nezařazeno v žádné
složce). A rc h iv ■' Archiv G rünes G edächtnis: B estand B. I. 1
Prameny publikované ^ 367
ADORNO, Theodor, W., FR EN K EL BRUNSW IK, Else, LEVINSON, D aniel J „ SANFORD, N evitt, R., The A u th o rita rian P ersonality,
H a rp e r and Row,
New
York, 1950 ADORNO, Theodor, W., G esam m elte Schriften, Bd 20.1. S urkam p, 1986 ADORNO, Theodor, W., G esam m elte Schriften. B and 10/2, S uhrkam p, F ra n k fu rt am M ain, 1977 ADORNO, Theodor, W.,
HORKHEIM ER, M ax,
D ialektik
der A ufklärung,
S uhrkam p, F ra n k fu rt a. M., 1984 (první vydání A m sterdam , 1947) ADORNO, Theodor, W., M inim a M oralia. R eflexionen au s dem beschädigten Leben, F ra n k fu rt am M ain, 1950 BAHRO, Rudolf, Die A lternative. Zur K ritik des real ex istieren d en Sozialism us, Europäische V e rlag san stalt, K ö ln-F rankfurt am M ain, 1977 BENJAM IN, W alter, Výbor z díla I., L iterárn ěv ěd n é studie, Oikoym enh, P ra h a , 2009 BERGMANN, Uwe, DUTSCHKE, Rudi, LEFEV R E, W olfgang, RABEHL, Bernd, Rebellion der S tu d e n te n oder die neue O pposition, Row ohlt T aschenbuch V erlag, R einbek bei H am burg, 1968 DUTSCHKE, Rudi, G espräche m it H erbert M arcuse, F ra n k fu rt am M ain, 1978 FREUD, Sigm und, D as Ich u n d das Es, In te rn a tio n a le r Psycho-analytischer V erlag, Leipzig, 1923 FROMM, Erich, Escape from Freedom , R inehart& C om apany, New York-Toronto, 1941 FROMM, Erich, Lidské srdce, M ladá fronta, P ra h a , 1969 HABERMAS, Jü rg e n , S tu d e n t und Politik, L u c h terh a n d V erlag, Neuw ied, 1961 HORKHEIM ER, Max, G esam m elte Schiften, B and 4- Schriften
1936-1941,
F ischer V erlag, F ra n k fu rt am M ain, 1988 HORKHEIM ER, M ax, G esam m elte Schiften, B and 5- „D ialektik der A ufk läru n g “ und Schriften 1940-1950, F ischer Verlag, F ra n k fu rt am M ain, 1988 HORKHEIM ER, M ax, Z ur K ritik der in stru m e n ta lle n V ernunft, F ischer V erlag, F ra n k fu rt am M ain, 1967 In stitu t für Sozialforschung (Hrsg.), S tudien ü b er A u to ritä t u n d Fam ilie, L ib raire Félox Alean, P aris, 1936 368
JA SPER S,
K arl,
W ohin tre ib t
die
B undesrepublik?
T atsachen.
G efahren.
Chancen., CO V erlag, M ünchen, 1966 KOM M UNE
2
(Hrsg.),
V ersuch
der
R evolutionierung
des
b ürgerlichen
Individuum s, O berbaum verlag, B erlin 1969 KOSÍK, K arel, D ialek tik a konkrétního. S tudie o problem atice člověka a světa, P ra h a, A kadem ie věd, 1965 LANGHANS, R ainer, T E U FEL, F ritz, K lau m ich, E dition V oltaire, 1968 MARCUSE, H erb ert, D as Ende der U topie, V erlag M aikow ski, Berlin, 1967 DUTSCHKE, RUDI, G eschichte ist m achbar. Texte ü b er das h errsch en d e Falsche und die R a d ik a litä t des F riedens, V erlag K laus W agenbach, B erlin, 1980 KRAHL, H a n s-Jü rg e n , K o n stitu tio n u n d K lassenkam pf, V erlag N eue K ritik, F ra n k fu rt, 1971 MARCUSE, H erb ert, Eros and Civilization, Beacon, Boston, 1956 MARCUSE, H erb ert, One D im ensional M an. S tudies in th e Ideology of A dvanced In d u stria l Society, R outledge & K egan P aul, London, 1964 MARCUSE, H erbert, One D im ensional M an. S tudies in the Ideology of A dvanced In d u stria l Society, R outledge & K egan P aul, London, 1964 MARCUSE, H erb ert, psychoanalýza a politika, nakl. Svoboda, P ra h a , 1969 M ARCUSE, H erbert, R epressive Toleranz; in: A ufsätze und V orlesungen 19481969. V ersuch ü b e r die Befreiung, S u h rk am p V erlag, F ra n k fu rt am M ain, 1984 MARCUSE, H erb ert, Soviet M arxism . A C ritical A nalysis, Colum bia U n iversity P ress, New York, 1958 MARCUSE, HERBERT, T rie b s tru k tu r und G esellschaft. Ein philosophischer B eitrag zu S igm und Freud, S u h rk am p V erlag, F ra n k fu rt am M ain, 1979 MARX, K arl, EN G ELS, Bedřich, M anifest kom unistické stra n y , Svoboda, P ra h a, 1950 M ITSCH ERLICH , A lexander a M a rg a reta , Die U nfähigkeit zu tra u e rn , R. P ipper Verlag, M ünchen, 1969 NEGT, O sk ar (Hg.) Die L inke a n tw o rte t J ü rg e n H aberm as,
E uropäische
V erlag an stalt, F ra n k fu rt am M ain, 1968 NIETZSCHE, F riedrich, Also sprach Z a ra th u stra , A naconda V erlag, Köln, 2005 W EBER, Max, M etodologie, sociologie a politika, O ikoym enh, P ra h a, 1998
369
W OLFF,
Georg
Sozialisten,
(Hg.),
L ist
W ir
V erlag
leben
M ünchen
in
der W eltrevolution.
m it
G enehm igung
G espräche
der
m it
Spiegel-Verlag,
M ünchen, 1971
Memoáry: BAUMANN, M ichael, Bommy, Wie alles anfing, R otbuch V erlag, B erlin, 1975, EN ZENSBERGER, U lrich, Die J a h re der K om m une I, V erlag K iepenheuer und W itsch, Köln, 2004 DUTSCHKE-KLOTZOVÁ, G retchen (Hrsg.), Rudi D u tsc h k e : J e d e r h a t sein Leben ganz zu leben. Die T agebücher 1963-1979, K iepenheuer u n d W itsch, Köln, 2003 DUTSCHKE-KLOTZOVÁ,
G retchen,
Rudi
D utschke.
W ir
h a tte n
ein
b arbarisches, schönes Leben. Eine B iographie, K iepenheuer u n d W itsch, Köln, 1996 KUNZELMANN, D ieter, L eisten Sie keinen W iderstand. B ilder au s m einem Leben, T ra n sit, 1998, LANGHANS, R ainer, Ich b in 's. Die erste n 68 J a h re , B lum enbar V erlag, 2008 M OSLER, P eter, W as w ir w ollten, w as w ir w urden. S tu d en ten rev o lte — zehn J a h re danach, Row ohlt V erlag, R einbek bei H am burg, 1977
Pramenné edice^ BÖCKELMANN, F ran k , NAGEL, H erbert, Subversive A ktion. D er Sinn der O rganisation ist ih r Scheitern, V erlag N eue K ritik, F ra n k fu rt, 1976 HOFFM ANN, M a rtin (Hg.), Rote A rm ee F raktion. Texte und M a terialien zur G eschichte der RAF, ID-Verlag, B erlin, 1997 KRAUSHAAR, W olfgang, F ra n k fu rte r Schule und die S tudentenbew egung. Von der F laschenpost zum M olotowcocktail 1946 bis 1995. B ande 1- 3, Gogner& B ernhard, H am burg, 1998 SCHEIDEROVA, C h ristian e (Hg.), A usgew ählte D okum ente der Zeitgeschichte^ B undesrepublik
D eu tsch lan d
— Rote
A rm ee
F rak tio n ,
V erlagsgesellschaft
Politische B erichte, Köln, 1988
370
SCHRO EREN M ichael (Hrsg.), Die G rünen. 10 bew egte J a h re , U e b e rre u ter Verlag, W ien, 1990 S u h rk am p (Hg.), 1968. Eine Encyklopedie, 2004 TLUSTÁ, M ilena (ed.), Antologie te x tů soudobé západní filozofie V., S tá tn í pedagogické n a k la d a te lstv í, P ra h a, 1969 TLUSTÁ, M ilena
(ed.), Antologie
tex tů
soudobé
záp ad n í filozofie,
S tá tn í
pedagogické n a k la d a te lstv í, P ra h a , 1965
Politické programy: DIE G RÜN EN. A ltern ativ e fü r E uropa. D as P rogram m der Sonstigen P olitischen V ereinigung () „Die G rü n e n “, 1979 DIE GRÜNEN. Das B undesprogram m 1980 D IE GRÜNEN: Ökologisch, Sozial, B asisdem okratisch, G ew altfrei. W ahlplatform zur B undestagsw ahl 1980
Literatura^ ADORNO,
Theodor,
W.,
HO RK HEIM ER,
M ax,
D ialektika
osvícenství.
Filozofické fragm enty, O ikoym enh, P ra h a , 2009 ADORNO, Theodor, W., M inim a M oralia. Reflexe z porušeného života, A cadem ia, P ra h a, 2009 A kadem ie společenských věd při ÚV KSSS (ed.), Sociální filozofie F ra n k fu rtsk é školy, nakl. Svoboda, P ra h a , 1977 ALBRECHT, Clem ens, BEHRM ANN, G ünter, C., BOCK, M ichael, HOMANN, H arald,
TENBRUCK,
Friedrich,
H.,
Die
in tellek tu elle
G rü n d u n g
der
B undesrepublik. Eine W irkungsgeschichte der F ra n k fu rte r Schule, C am pus Verlag, F ra n k fu rt'N e w York, 2000 AUST, Stefan, D er B aad er M einhof Komplex, G oldm ann V erlag, M ünchen, 1998 BAUSS,
G erh ard ,
Die
S tudentenbew egung
der
sechziger
J a h re
in
der
B undesrepublik u n d W estberlin. H andbuch, P ah l-R u g en stein Verlag, Köln, 1977
371
BIALAS, W olfgang, G echichtsphilosophie in k ritisc h e r A bsicht im Ü bergang zu einer Teleologie der Apokalypse. Die F ra n k fu rte r Schule und die G eschichte, P e te r L ang V erlag, F ra n k fu rt am M ain, 1994 BRIEM,
J ü rg e n ,
D er
SDS.
Die
G eschichte
des
b ed eu ten d sten
S tu d en ten v erb an d es der BRD seit 1945, B uchverlag, F ra n k fu rt am M ain, 1976 RENNER, Je n s, 1968, E uropäischer V e rla g sa n sta lt, H am burg, 2001 DANKOVÁ, Š árk a, RAF — F rakce R udé arm ády, N a k la d ate lstv í Lidové noviny, P rah a, 2006 DITFURTHOVÁ, J u tta , U lrike M einhof. Die Biografie, U llstein, B erlin, 2007 FICH TER, T ilm an, LÖ NNEND ONK ER, Siegw ard, K leine G eschichte des SDS, Der Sozialistische D eutsche B und S tu d e n te n b u n d von H elm ut Schm idt bis Rudi D utschke, K lartex t V erlag, Essen, 2007 FUNK, R ainer, E rich From m , N a k la d ate lstv í Lidové noviny, P ra h a , 1994 G ILC H ER H O LTEY O V Á , Ingird, H n u tí ’68 na Západě. S tu d e n tsk é bouře v USA a západní Evropě, V yšehrad, P ra h a 2004 HAUSER, M ichael, A dorno: m oderna a n eg ativ ita, Filosofia — n a k la d a te lstv í Filosofického ú sta v u AV ČR, P ra h a , 2005 HAUSER, M ichael, Prolegom ena k filosofii současnosti, Filosofického ú sta v u AV ČR, P ra h a , 2007 HOCKENOS, Paul, Jo sch k a F ischer a n d th e M aking of the B erlin Republic. An A lternative H istory of P o stw ar G erm any, Oxford U niv ersity P ress, Oxford-New York, 2008 JAY, M artin, D ialektische P h a n ta sie . Die G eschichte der F ra n k fu rte r Schule u n d des In s titu ts für Sozial Forschung, F ischer Taschen, F ra n k fu rt am M ain, 1976 KELLNER, Douglas, C ritical Theory, M arxism a n d M odernity, Polity Press, Oxford, 1989 KLEIN, M arkus, FALTER, Jü rg e n W., D er lange W eg der G rünen, V erlag C. H. Beck, M ünchen 2003 KRAUSHAAR, W olfgang, 1968 als M ythos, Chiffre und Z äsur, H am b u rg er Ed., H am burg, 2000 KRAUSHAAR, W olfgang, A chtundsechzig. Eine B ilanz, Propyläen, Berlin, 2008
372
LANGGUTH, Gerd, Die P rotestbew egung in der B undesrepublik D eutschland 1968-1976, V erlag W issenschaft und Politik, Köln, 1976 M UNTER, M ichael, G rüne A ltern ativ en fü r Europa? Die E uropapolitik der G rü n en bis 1990, B erlin, Logos V erlag, 2001 RASCHKE, Joachim , Die G rünen. Wie sie w urden, w as sie sind, B und Verlag, Köln, 1993 ROHRM OSER, G ünter, D as E lend der k ritischen Theorie. Theodor W. Adorno, H erb ert M arcuse, J ü rg e n H aberm as, Rom bach V erlag, F reiburg im B reisgau, 1970 ROTH, R oland, RUCHT, D ieter, Die sozialen B ew egungen in D eutschland seit 1945, C am pus V erlag, F ra n k fu rt am M ain, 2008 SCHM IDT, G iselher, Die G rünem P o rtra it ein er a lte rn a tiv e n P artei, SinusVerlag, Krefeld, 1986 TÜRCKE, C hristoph, BOLTE, G erh ard , E in fü h ru n g in die k ritisch e Theorie, W issenschaftliche B uchgesellschaft D arm stad t, 1994 W ASCHKUHN, Arno, K ritische Theorie. Politikbegriffe und G ru n dprinzipien der F ra n k fu rte r Schule, R. O ldenburg V erlag, M ünchen/W ien, 2000 W IGGERSHAUS,
Rolf,
Die
F ra n k fu rk te r
Schule.
G eschichte.
T eoretische
Entw icklung. Politische B edeutung, D eutscher T aschenbuch V erlag, M ünchen, 1988 W INKLER, Willy, Die G eschichte der RAF, Rowohlt, B erlin, 2007 W OLFF, F ran k , W INDAUS, E berhard, S tudentenbew egung 1967-69, V erlag Roter S tern , F ra n k fu rt am M ain, 1977
StudieADORNO, Theodor, W. (pod pseudonym em H ektor Rottw eiler), Ü ber Jazz! in: Z eitsch rift fü r Sozialforschung, Ja h rg a n g V/1936 ADORNO, Theodor, W., On P opulär Music! in: S tu d ie s in P hilosophy a n d Social Science, Volum e IX/1940-41 BENJAM IN,
W alter,
D as
K unstw erk
im
Z e ita lte r
sein er
technischen
R eproduzierbarkeit! in: Z e itsc h rift fü r Sozialforschung, J a h rg a n g V/1936
373
FROMM, Erich, Die psychoanalytische C harakterologie u n d ih re B ed eu tu n g für die Sozialpsychologie; in: Z e itsch rift fü r Sozialforschung, Ja h rg a n g 1/1932 FROMM,
Erich,
U ber
M ethode
und
Aufgabe
ein er
analy tisch en
Sozialpsychologie; in: Z e itsch rift fü r Sozialforschung, Ja h rg a n g 1/1932 FROMM, Erich, Zum Gefühl der O hnm acht; in: Z eitsch rift fü r Sozialforschung, J a h rg a n g VI/1937 HO RK HEIM ER, M ax a MARCUSE, H erbert, Philosophie und k ritische Theorie; in: Z eitsch rift fü r Sozialforschung, J a h rg a n g VI/1937 HO RK HEIM ER, Max, Die Ju d e n und Europa! in: S tu d ie s in P hilosophy a n d Social Science, Volum e VIII/1939 HO RK HEIM ER, M ax, T raditionelle u n d
k ritisch e Theorie; in: Z e itsc h rift fü r
Sozialforschung, J a h rg a n g VI/1937 HO RK H EIM ER,
Max,
Zum
Problem
der
W ahrheit;
in:
Z e itsc h rift
fü r
Sozialforschung, J a h rg a n g IV/1935 MARCUSE, H erb ert, D er K am pf gegen den L iberalism us in den to ta litä re n S taatsauffasung! in: Z e itsc h rift fü r Sozialforschung, Ja h rg a n g III/l 934 MARCUSE, H erb ert, Some Social Im plications of M odern Technology; in: S tu d ie s in P hilosophy a n d Social Science, Volume IX/1940-41 NEUM ANN,
F ran z,
D er
F unktio n sw an d el
des
G esetzes
im
R echt
der
bürgerlichen G esellschaft; in: Z e itsch rift fü r Sozialforschung, J a h rg a n g VI/1937 POLLOCK, F riedrich, S ta te C apitalism ! in: S tu d ie s in P hilosophy a n d Social Science, Volum e IX/1940-41 SIOSTRZONEK,
Pavel,
Č eská
recepce
F ra n k fu rtsk é
školy.
O hléd n u tí
za
třicátým i, šedesátým i a sedm desátým i léty, in: Filozofický časopis, č. 5/2007
Sborníky FAULSTICH, W erner, Die K u ltu r der sechziger J a h re , W ilhelm F ink V erlag, M ünchen, 2003
Periodika Agit 883: ročníky 1969-72
374
D as A rgum ent: ročníky 1959-69 Geschichte und G esellschaft: ročníky 1975-2007 K onkret: ročníky 1960-69 neue kritik-' ročníky 1960-70 S tudies in Philosophy an d Social Science: ročníky 1939-41 Z eitschrift fü r Sozialforschung: ročníky 1932-41
Internetové zdroj e^ w w w .krahl-seiten.de (ověřeno k 1. 4. 2010) w w w .krahl-archiv.de (ověřeno k 1. 4. 2010) w w w .krahlstuclien.de (ověřeno k 1. 4. 2010) w w w .boell.de/stiftung/archiv (ověřeno k 1. 4. 2010) www.idverlag.com (ověřeno k 1. 4. 2010) www.bpb.de (ověřeno k 1. 4. 2010)
Denní tisk D ie T ageszeitung D er Speigel F ra n k fu rte r R undschau Die W elt Die B ild-Z eiltung
11. Resume Die R evolution a u f der T agesordnung. Die k ritisc h e Theorie der F ra n k fu rte r Schule u n d ih re R ezeptionen bei der deutschen lin k e n P rotestbew egung der sechziger
J a h re ,
der
R oten
A rm ee
F ra k tio n
und
den
G rünen:
eine
D isk u rsan aly se Die h ie r zu besprechende D issertatio n ssch rift b iete t eine A nalyse der rezeptiven B eziehung der k ritisch en Theorie der F ra n k fu rte r Schule (u. a. Theodor W. Adorno, H e rb e rt M arcuse, Erich From m , M ax H orkheim er) u n d der w estdeutschen neuen Linken. D urch eine diskursive M ethode ein er K om paration der p rim ä re n
Q uellen w ird der A nfang u n d
die E ntw icklung des n ic h t
sow jetischen neom arxistichen D enkens vorgestellt. In gesellschaftlichen und politischen K ontexten ist die R ezeption der k ritisc h e n Theorie der F ra n k fu rte r Schule bei der deutschen linken P rotestbew egung der sechziger J a h re , der Roten Arm ee F ra k tio n und den G rü n en im G rü n d u n g sja h r (1980) erfolgt. Die A nalyse kom m t zum Schluss, dass die k ritische Theorie der F ra n k fu rte r Schule das D enken der linken P rotestbew egung der sechziger J a h re in ih re r T heoriephase (1962-65) z e n tral b eein flu sst h a t. Im K ontext des kom m enden V ersuchs der P rotestbew egung ü b er eine reale R evolution (1967-68) und im K ontext der kom plizierten,
persönlichen
kritisch en Theorie und
B eziehungen
zw ischen
der P rotestbew egung und
den
P ro tag o n isten
der
a u sse rp a rla m e n ta risc h e n
Opposition h a t ihren E influss rasc h red u z iert und h a t sich sogar in eine N egation und A blehnung v erw andelt (1967-69). R evolutionäre P ra k tik e r wie M ao Zedong oder Che G uevara sind alle zu neuen rezeptiven V orbildern geworden. Die Rote A rm ee F ra k tio n h a t die k ritisch e Theorie der F ra n k fu rte r Schule n ich t rezipiert. Sie h a t au s einem tra d itio n ellen revolutionären M arx ism u s geschöpft (Lenin, Mao Zedong). A llerdings ist eine neue R enaissance des kritisch -th eo retisch en D enkens bei den G rü n en (1979-80) erfolgt, wo sie eine erhebliche S pur in den politischen P rogram m en dieser P a rte i h in te rla sse n h a t. Die A nalyse h a t im A llgem einen belegt, dass die k ritische Theorie der F ra n k fu rte r Schule bei der Revision u n d M odernisierung des M arxism us u n d der lin k en D enkm odelle im 20. J a h rh u n d e rt eine w esentliche Rolle gespielt hat: im Sinne der Theorie, sowie im
376
Sinne ein er aus dieser Theorie kom m enden neuen politischen Praxis, die bis h e u te a k tu e ll ist.
R evolution on a Schedule of th e Day. T he C ritical T heory of th e F ra n k fu rt School an d its ' R eceptions in th e G erm an L eftist P ro te st M ovem ent of th e S ixtieth, in th e T erroristic G roup Red A rm y F action a n d in th e G erm an G reen P arty : a D iscursus A nalyses. The S ub m itted Academic D issertatio n Looks for th e A nsw ers for the Q uestions about Receptive R elationship betw een th e C ritical Theory of the F ra n k fu rt School (i. a. Theodor W. Adorno, H e rb e rt M arcuse, Erich From m , M ax H orkheim er) a n d th e W est-G erm an New Left M ovem ent. T hrough th e D iscursus M ethode of th e C om paration of th e P rim a re Sources is Introduced th e B eginning and th e D evelopm ent of th e N on-Soviet N eo-M arxist T hinking. T here are, in the Political a n d Social C ontexts, Followed th e Receptions of th e C ritical Theory in the G erm an L eftist P ro te st M ovem ent of th e S ixtieth, in th e T erroristic G roup Red A rm y Faction (RAF) and in th e G erm an G reen P a rty in th e Y ear of its F oundation (1980). The A nalyse D raw s Conclusions th a t th e C ritical Theory of th e F ra n k fu rt School Significantly C o n stitu ted th e T hinking of th e L eftist P ro te st M ovem ent, F irs t of All in its T heoretical Stage (1962-65). B ecause of th e Real R evolutionary
A ttem p ts
of th e
P ro te st
M ovem ent
an d
B ecause
of th e
C om plicated R elationshp of th e A u thors of th e C ritical Theorie to th e P ro test M ovem ent th e R eceptive Responce S ank Very F a st and it G rad u ally C hanged into th e N egation a n d Rejection of th e C ritical Theory (1967-69). The New Ideals Became th e Em piric R evolutionaries like M ao Ce T ung or Che G uevara. The RAF H ad No D irect Connections to th e N eo-M arxist C ritical Theory: it w as Influenced by the R evolutionary M arxism (Lenin, M ao Ce Tung). B ut a Strong R eneissance of the T hin k in g of th e C ritical Theory of th e F ra n k fu rt School Cam e A gain w ith the E s ta b lis h m e n t of th e G erm an G reen P a rty (1979-80). T h at T hinking W as N otably Incorporated in it's political Program s. The A nalyse G enerally Exposes th a t th e C ritical T heory of th e F ra n k fu rt School Acted an Im p o rta n t P a rt in a Redefinition of th e M arxism a it W as Involved in th e U prise of a New Leftist T hinking, w hich is Still A ctual.
377
12. Seznam zkratek
AKW —A to m k r a ftw e r k (atom ová ele k trá rn a) AL —A lte rn a tiv e L is te (A lternativní k a n d id á tk a) APO —A u serp a rla m en ta risch e Opposition (m im o p arlam en tárn í opozice) ARG —D as A r g u m e n t (A rgum ent; periodikum ) AUD - A k tio n sg e m e in sc h a ft U nabhängiger D eu tsch er (S kupina nezávislých Němců) CDU — C hristlich D e m kra tisch e Union D eutschlands CSU —C hristlich -Soziale Union in B ayern DA —D ia lek tik der A u fk lä ru n g (D ialektika osvícenství, Adorno a H orkheim er) E A —E rzie h u n g nach A u s c h w itz (Výchova po O světim i, Adorno) EC —Eros a n d C ivilization (Eros a civilizace, M arcuse) E F —Escape from Freadom (S trach ze svodoby, From m ) FB —F lugblatt (tiskové sdělení ve form ě letáku) FD P —Freie D em okratische P a rtei (Svobodná dem okratická stra n a ) FS - F ra n k fu rte r Sch u le (F ra n k fu rtsk á škola) FU —Freie U niversitä t (Svobodná un iv erzita Berlín) GAZ - G rüne A k tio n Z u k u n ft (Zelená akce pro budoucnost) G G — G eschichte u n d G esellschaft (Dějiny a společnost; periodikum ) GLU - Griine L iste
U m w e ltsc h u tz (Zelená k a n d id á tk a
ochrany životního
prostředí) IF S —I n s titu t fü r Sozialforschung (In s titu t pro sociální výzkum ) K2 —K o m m u n e 2 (K om una 2) KI —K o m m u n e / (K om una I) KPD —K o m m u n istisch e P a rtei D eutschlands (K om unistická s tra n a N ěm ecka) KT - k ritisc h e Theorie (kritická teorie) KU —K ritische U n iversitä t (K ritická univerzita) n k - neu e k r itik (nová kritika! periodikum ) NL —nová levice
378
NPD -
N atio n a ld em o kra tisch e P a rtei D eu tsch la n d s (N árodně-dem okratická
s tra n a Něm ecka) ODM —One D im ansional M an (Jednorozm ěrný člověk, M arcuse) PH —p ro testn í levicové h n u tí šedesátých let RAF —R ote A rm e e F raktion (Frakce R udé arm ády) SA —S u b versive A k tio n (Subverzivní akce) SAF —S tu d ie n über A u to r itä t u n d F am ilie (Studie o a u to ritě a rodině) SDS — So zia listisch er D eu tsch er S tu d e n te n b u n d (Socialistický něm ecký svaz studentů) SED —S o zialistische E in h e itsp a rte i D eu tsch la n d s (Jed n o tn á socialistická s tra n a Německa) SPD —S o zialdem okratische P a rtei D eutschlands SPSS - S tu d ie s in P hilosophy a n d Social Sciences (Filozofické a společenskovědné studie! periodikum ) SVP-G —S o nstige politische V ereinigung— Die G rünen (Jiné politické uskupení Zelení) T W - Tupam aros W estberlin (T upam aros západní B erlín) URI — U nverbindliche R ich tlin ien (N ezávazné sm ěrnice! tiskovina) ZFS —Z e itsch rift fü r Sozialforschung (Časopis pro sociální výzkum )
379
13.
Obrazová příloha
Seznam vyobrazeni 1) H erb ert M arcuse 2) Erich From m 3) M ax H orkheim er 4) Theodor W. Adorno 5) Budova I n s titu t fúr Sozialforschung (za doby V ým arské republiky) 6) K arl M arx: duchovní otec kritické teorie 7) Sigm und F re u d : duchovní otec k ritické teorie 8) O bálka k M arcuseho knize E ros a n d Civilization (1956) 9) H erb ert M arcuse jako guru revolty šedesátých let 10) P la k á t SDS (1968) 11) Logo kam p an ě E n te ig n e t S p rin g e r ( 1967) 12) Rudi D utschke 13) K ritická u n iv erzita v západním B erlíně (1967 68) 14) Pouliční agitace v roce 1968 15) K oním une I 16) SDS a In te rn a tio n a l V ietnam -K ongres (1968) 17) Duch revoluce v roce 1968 18) M ao Ce Tung: vzor levicové revolty 19) O bálka berlínského su b k u ltu rn íh o časopisu A g it 883 (1970) 20) „Nová sociální h n u tí“: N e w A g e - za M arxe hin d u ism u s 21) „Nová sociální h n u tí“: vznik m ěstských alte rn a tiv n íc h sub k u ltu r 22) M ladá U lrik a M einhofová 23) O bálka časopisu D er S p ie g e lv kontextu RAF (1977) 24) E m blém k am paně proti atom ovým e le k trá rn ám (druhá polovina 70. let) 25) Ekologické h n u tí 70. a 80. let 26) Volební p la k á t stra n y Zelených (1979) 27) Volební p la k á t stra n y Zelených (1983)
380
Obr. 1 - Herbert Marcuse Obr. 2 - Erich Fromm
Obr. 3 - Max Horkheimer Obr. 4 - Theodor W. Adorno
Obr. 5 - Budova Institut für Sozialforschung (za doby Výmarské republiky)
Obr. 6 - Karl Marx: duchovní otec kritické teorie
Obr. 7 - Sigmund Freud: duchovní otec kritické teor
F ¿ M
id
civilisation H ER BER T MARCUSE A P h ilo s o p h ic a l Inquiry in to F re u d
Obr. 8 - Obálka Marcuseho knihy Eros and Civilization (1956)
Obr. 9 - Herbert Marcuse jako guru protestního hnutí
Alle reden vom WetteK
Obr. 10 -P lakát SDS (1968)
f>ir W lilrvrliif * c r tl lř í h f li lu iin Jíw « il¡crn
Obr. 11 - Logo kampaně Enteignet Springer (1967)
Obr. 1 3 - Kritická univerzita v západním Berlíně (1967-68)
Obr. 15 - Kommune I
Obr. 17 - Duch revoluce v roce 1968
Obr. 19 - Obálka berlínského subkulturního časopisu Agit 883 (1970)
Obr. 21: „Nová sociální hnutí": vznik městských alternativních Subkultur
Obr. 22 - Mladá Ulrika Meinhofová
DER SPIEGEL
Obr. 23-Obálka časopisu DerSpiegel v kontextu RAF (1977)
^3^ Obr. 2 4 - Emblém kampaně proti výstavbě atomových elektráren (druhá polovina 70. let)
Obr. 25 - Ekologické hnutí 70. a 80. let
Obr. 26 - Volební plakát strany Zelených (1979)
Obr. 27 - Volební plakát strany Zelených (1983)
