FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ DOBRÁ PRAXE PREVENCE ŠIKANY NA ŠKOLÁCH GOOD PRACTICE OF BULLYING PREVENTION AT SCHOOLS

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra:

Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky

Studijní program:

Speciální pedagogika

Studijní obor:

Speciální pedagogika pro vychovatele

DOBRÁ PRAXE PREVENCE ŠIKANY NA ŠKOLÁCH GOOD PRACTICE OF BULLYING PREVENTION AT SCHOOLS Bakalářská práce: 12-FP-KSS-1023

Autor:

Podpis:

Kamila Opltová (Rosáková)

Vedoucí práce:

PhDr. Kateřina Thelenová

Konzultant: Počet: stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

59

0

0

7

23

1

V Liberci dne: 20. dubna 2013

Čestné prohlášení Název práce: Dobrá praxe prevence šikany na školách

Jméno a příjmení autora: Kamila Opltová

Osobní číslo: P10000052 Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne 20. dubna 2013:

………………………………………. Kamila Opltová

Poděkování Děkuji všem, kteří mi v průběhu bakalářského studia na Technické univerzitě v Liberci předávali své znalosti a zkušenosti. Obzvláště ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Kateřině Thelenové, která mě díky velmi zajímavým přednáškám o problematice sociální patologie inspirovala k napsání této bakalářské práce. Děkuji za cenné rady, konzultace, odborný přístup, velkou podporu a pomoc. Ráda bych také poděkovala svým blízkým za jejich trpělivost a podporu.

V Liberci dne 20. dubna 2013:

……………………………………….

Název práce: Dobrá praxe prevence šikany na školách Jméno a příjmení autora: Kamila Opltová Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2012/2013 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Kateřina Thelenová

Anotace: Bakalářská práce se zabývala problematikou dobré praxe prevence šikany na školách. Cílem bylo monitorovat příklady dobré praxe prevence šikany na základních školách ve vybraném regionu. Bakalářská práce byla rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se s pomocí odborné literatury zabývala základními pojmy šikana a prevence, různými způsoby prevence šikany a preventivními programy. Cílem praktické části bylo na základě analýzy minimálních preventivních programů a ankety určené školním metodikům prevence, formulovat příklady dobré praxe prevence šikany na základních školách. Průzkum prokázal, že mezi příklady dobré praxe prevence šikany patří besedy, přednášky organizované odporníky; osvěta o problematice šikany; cílená prevence po dobu celé školní docházky, intenzivní práce s třídním kolektivem, vyhledávání rizikových jedinců. Za stěžejní opatření lze považovat nutnost vytvoření spolupracujícího týmu odborníků, pedagogů, vychovatelů, žáků, rodičů, vedení školy a využití všech vhodných metod, prostředků a forem práce vedoucích k eliminaci vzniku šikany na základních školách.

Klíčová slova: šikana, prevence, preventivní program, školní metodik prevence, preventivní opatření, základní škola, třída, jednotlivec, spolupráce

Title of the bachelor thesis: Good Practice of Bullying Prevention at Schools Author: Kamila Opltová Academic year of the bachelor thesisi submission: 2012/2013 Supervisor: PhDr. Kateřina Thelenová

Summary: This bachelor thesis dealt with the issue of a good practice of the bullying prevention at schools in the selected region. The aim was to monitor the good practice of the bullying prevention at primary schools in the region of Šluknov. The thesis was divided into theoretical and practical parts. The theoretical part with the help of literatute dealt with the basic concepts of the bullying and prevention programmes. The aim of the practical part was based on an analysis of the preventive programmes and surveys for school prevention methodologists to formulate examples of the good practice of the bullying prevention at primary schools. The survey showed that among the examples of the good practice of the bullying prevention include discussions, lectures organized by professionals, public awareness about the issue of the bullying, the targeted prevention for the entire school, the intensive work with the class team, the searching for the high-risk individuals. For the key measures may be need for a cooperating team of professionals, teachers, educators, students, parents, school managment and use of all the appropriate methods, means and forms of the work leading to the elimination of the formation and the development of the bullying at primary schools.

Key words: bullying, prevention, preventive programmes, school bullying prevention methodologist, preventive measures, primary school, class, student, teacher, co-operation

7

Obsah Úvod............................................................................................................................................9 1 Teoretická část.......................................................................................................................11 1.1 Šikana............................................................................................................................11 1.2 Způsoby prevence šikany..............................................................................................13 1.2.1 Prevence na úrovni školy.......................................................................................15 1.2.2 Prevence v rámci školní třídy................................................................................20 1.2.3 Prevence zaměřená na žáka jako na jednotlivce....................................................22 1.3 Preventivní programy....................................................................................................26 1.3.1 Náplň práce školního metodika prevence..............................................................27 2 Praktická část........................................................................................................................29 2.1 Prostředí průzkumu.......................................................................................................29 2.2 Popis souboru respondentů průzkumu..........................................................................33 2.3 Cíl a předmět průzkumu................................................................................................35 2.4 Metody...........................................................................................................................35 2.5 Předpoklady...................................................................................................................36 2.6 Prezentace a interpretace dat.........................................................................................36 2.6.1 Společné rysy preventivních programů.................................................................37 2.6.2 Odlišnosti, zajímavé nápady v preventivních programech....................................42 2.6.3 Náměty a doporučení školních metodiků prevence...............................................43 2.7 Ověření platnosti předpokladů......................................................................................46 3 Dobrá praxe prevence šikany na základních školách............................................................48 Závěr.........................................................................................................................................52 Návrh opatření...........................................................................................................................54 Seznam použité literatury..........................................................................................................56 Seznam příloh...........................................................................................................................58 Příloha A – Formulář s anketní otázkou....................................................................................59

8

Úvod Tématem předložené bakalářské práce je prevence šikany na základních školách. Šikana je problém, se kterým se potýká celá řada škol. Je proto nevyhnutelné se touto problematikou zabývat. Každá škola by měla mít vytvořen ucelený systém preventivních opatření, který v sobě zahrnuje nejen předcházení agresivitě a rizikovému chování, ale i jednotné postupy při jejím řešení a léčení. Cílem bakalářské práce je monitorovat příklady dobré praxe prevence šikany na základních školách ve vybraném regionu. Vzhledem k možnostem a dostupnosti škol byl zvolen Šluknovský výběžek, který je součástí Ústeckého regionu. Šluknovský výběžek tvoří 18 obcí a nachází se zde celkem 22 základních škol. Předmětem práce je prozkoumat příklady dobré praxe prevence šikany na základních školách ve vybraném regionu, shrnout společné rysy jednotlivých preventivních programů na základních školách v regionu. Dále zjistit možnosti, které mají školy v rámci prevence šikany, jakým způsobem prevenci realizují. Na základě získaných informací navrhnout opatření, která vyplynou z příkladů dobré praxe prevence šikany na základních školách. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se autorka za pomoci odborné literatury zabývá základními pojmy šikana a prevence, základními způsoby prevence. Zaměřuje se na prevenci z hlediska základní školy jako celku, kolektivu třídy a jednotlivce. Teoretická část obsahuje také specifikaci prostředí základních škol, nastínění fenoménu školního klimatu, klimatu v rámci školní třídy. Neoddělitelnou součástí je také pochopení rolí žáka a učitele, jejich vzájemné interakce. Dále je zde vymezeno, z jakých zákonů a doporučení vycházejí školy při tvorbě a plnění preventivních programů, co by mělo být obsahem preventivních programů a jaká je náplň práce školních metodiků prevence. Teoretická část postupně přechází k charakteristice konkrétního regionu, který autorka zvolila pro svůj průzkum. Jedná se o šluknovský region. Nechybí zde charakteristika regionu, základní údaje o obyvatelstvu z hlediska věku, pohlaví, zaměstnanosti. Autorka také nastínila aktuální problémy, se kterými se šluknovský region potýká. V praktické části se autorka zaměřuje na preventivní programy základních škol v rámci šluknovského regionu. Jedná se o školy, které mají 1. i 2. stupeň. Výzkum se týká celkem třinácti škol. Autorka na základě analýzy minimálních preventivních programů vyhledává 9

společné body jednotlivých programů a také odlišné náměty a nápady dobrých preventivních strategií, které lze uplatnit v běžné praxi na základních školách. Zároveň prostřednictvím ankety osloví školní metodiky prevence a požádá o jejich názory a náměty, které oni považují za osvědčené, za dobré. V závěru budou na základě sběru těchto informací formulována opatření, jakási ideální doporučení, která lze použít na většině základních škol a která lze označit za příklady dobré praxe v oblasti prevence šikany.

10

1

Teoretická část

1.1 Šikana Šikanování je jev, který se vyskytuje v naší společnosti velmi často. Můžeme se s ním setkat na různých místech, v rodině, v zaměstnání, na dětských prázdninových táborech, v léčebnách dlouhodobě nemocných, v rámci manželského či partnerského soužití atd. Z právního hlediska lze tento pojem vymezit jako úmyslné jednání, které je namířené proti jinému subjektu a které útočí na jeho lidskou důstojnost (Kolář 2011, s. 286). K nejvíce diskutované oblasti patří šikana ve školách. Spousta z nás si šikanu spojuje většinou pouze se školním prostředím a s obdobím dospívání. Často si neuvědomujeme, že dokonce již v mateřské škole není její výskyt ojedinělý a je známá i celá řada případů, kdy byli šikanováni dospělí lidé na pracovišti a dokonce také senioři v rodinách či institucích. Zcela jistě nelze říci, že se jedná pouze o záležitost dnešní moderní doby. Násilí mezi dětmi ve školách, psychické a fyzické ubližování se ve společnosti vyskytovalo vždy. Vzhledem k nárůstu zájmu o agresivitu v posledních letech je však třeba se tímto problémem intenzivně zabývat a působit na jednotlivce, kolektivy a společnost jako celek. Slovo šikana je skloňováno ve všech pádech, dospělí lidé i děti ho používají pro označení různých situací. Často se jedná o označení něčeho, co šikanou není. Je třeba si tedy tento termín ujasnit. Zaměříme se na šikanu na základních školách. Velice prostě lze šikanu označit jako psychické či fyzické ubližování druhým, které bývá opakované. Jedná se o braní věcí, svačin, ponižování, posmívání se, bezdůvodné nadávání, vydíraní, placení za něco, co člověk nechce, tahání za oděv, zamykání na WC či jiných místech, omezování osobní svobody, vyloučení z kolektivu třídy, poškozování věcí a třeba také nucení k obnažování, vysvlékání oděvu atd. (Maléř in Neckař 2010, s. 8). Na šikanu lze také pohlížet ze tří úhlů pohledu. Šikanu lze charakterizovat jako nemoc, nemocné chování, dále jako závislost a v neposlední řadě jako poruchu vztahů ve skupině (Kolář 2001, s. 27). Pro šikanu jako nemoc je typická vysoká míra agresivity a manipulace. Může se jednat o fyzické napadání, slovní výhrůžky a zastrašování i za pomoci zbraní, různé krádeže, ničení osobních věcí, násilné příkazy (lezení po čtyřech, ponižující cedule na zádech, služby agresorům atd.). Velmi zraňující může být také úmyslná izolace, vytěsnění z kolektivu, pomluvy, 11

úmyslné zesměšňování či ztrapňování před celou třídou. Většina takovýchto činů se děje mimo kolektiv třídy, někde „stranou“ od většiny a od pedagoga. Je proto celkem problém šikanu odhalit (Kolář 2001, s. 27-31). Šikanování lze zařadit zároveň mezi závislosti (Kolář 2001, s. 33). V tomto případě se jedná o to, že sám agresor má strach, a aby tento strach skryl a nedal najevo slabou stránku svého „já“, vyvolá strach v druhé osobě. Agresor cítí moc a sílu, cítí se nadřazený a to mu dává možnost svůj strach potlačit. Je to pro něj droga, jako zklidňující, tlumící prostředek. Může také dojít k tomu, že tím, že se brutalita ze strany agresora zvyšuje, prolomí se křehká obrana vůči fyzické a duševní bolesti na straně oběti. Kolář v souvislosti s tímto uvádí, že to v oběti rozpoutá sebezničující síly, které jdou na ruku mučiteli. Následkem může být až extrémní forma závislosti – identifikace s agresorem: oběť považuje agresora za kamaráda a obdivuje ho (Kolář 2001, s. 33). Možná se tak snaží ulehčit utrpení, které mu agresor činí, snaží se udělat situaci snesitelnější. Při vyšetřování šikany proto platí velmi důležité pravidlo, že nikdy nesmíme hovořit zároveň s obětí i s agresorem. Na první pohled se může jevit jejich vztah jako kamarádský a mohlo by to poté ovlivnit výsledky celého šetření. Třetí stranu trojúhelníku uzavírá pohled na šikanu z hlediska porušení vztahů ve skupině. Šikana bývá záležitostí celé třídy, nikoli jen agresora a oběti. Vždy ovlivní nejen jednotlivce, ale i skupinu jako celek (Kolář 2001, s. 35). Proto je třeba pracovat jak s jednotlivci, tak s celou třídou. Je vždy důležité pochopit vztahy v celé skupině. Existují různá stadia poruch vztahů od mírných forem typu pošťuchování a legrácek zaměřených vůči slabšímu, něčím se odlišujícímu členovi, až po nejtěžší stupeň, který lze přirovnat k válečným stavům, totalitě a otrokářství. V literatuře se lze také setkat s pojmem mobbing. Slovo mobbing je odvozeno z anglického podstatného jména „the mob“ (v překladu dav, masy, lůza, chátra) a ze slovesa „to mob“ (sesypat se na koho, obklopit koho, zaútočit) (anglicko-český česko-anglický velký slovník 2007, s. 393). Mobbing lze charakterizovat jako opakované systematické vystavování osoby (žáka, učitele) po delší časové období (několik měsíců) přímému či nepřímému negativnímu chování jedné nebo více osob majících převahu (Herzog 2009, s. 23). Tento pojem se používá zejména v souvislosti s pracovním prostředím, se šikanou mezi kolegy, spolupracovníky. V prostředí školy se tedy toto označení týká spíše učitelů a vedoucích pracovníků, nebude tedy předmětem této bakalářské práce.

12

O šikaně koluje také celá řada mýtů, například si spousta lidí myslí, že šikanují pouze chlapci. Není tomu tak. Dívky volí zejména psychickou šikanu, kterou je obtížnější rozeznat. Není to situace ojedinělá (Kolář 2001, s. 49). Příklad z praxe: Jako příklad lze uvést žákyně 8. ročníku základní školy, které šikanovaly svou spolužačku. Neustále ji ponižovaly, pomlouvaly, vytěsňovaly ji z kolektivu, schovávaly jí věci a nadávaly jí. Došlo dokonce k situaci, kdy jedna z děvčat (mimochodem premiantka třídy) donesla do školy čaj a vydávala tento čaj za psí moč. Tento čaj nalila oběti do pití a celá skupina děvčat se bavila, když se děvče napilo. Dívka se svěřila se svým trápením, za spolupráce třídního učitele, školního metodika prevence, vedení školy a rodičů došlo k prošetření celé situace. Dívky si nejprve vůbec neuvědomovaly, že dělají něco špatného. Byla to přeci jen „sranda“. Tento případ poukazuje také na to, že šikanovat mohou zcela inteligentní jedinci. Další mylná představa je také to, že si oběť může pomoci sama. Zejména v pokročilém stádiu šikany to je téměř nemožné. Spousta rodičů si ani nepřipustí, že by se něco takového mohlo stát jejich dítěti. Zejména tatínkové říkají svým synům, že se musí „pochlapit“, nenechat si nic líbit, postavit se k situaci čelem. Nechápou, že dítě problém nemůže zvládnout samo. Okolnosti tohoto tvrzení budou specifikovány v dalším textu.

1.2 Způsoby prevence šikany V Pedagogickém slovníku je pojem prevence vymezen jako soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům (Průcha et al. 1995, s. 167). Pojem tedy zahrnuje opatření, která směřují k předcházení nežádoucím aktivitám a způsobům chování, a ochranu před nežádoucími jevy. Chceme docílit toho, aby si jedinci vytvořili takové návyky a hodnoty, přijali je za své, ztotožnili se s nimi a vytvořili si vnitřní obranný mechanismus, který je bude chránit proti negativním jevům (Hájek 2007, s. 59). Prevence se týká různých oblastí, např. prevence kriminality, prevence vzniku závislosti, prevence vzniku nějaké nemoci atd. Ve školním prostředí se prevence šikany zaměřuje na ochranu dětí před fyzickým i psychickým násilím ze strany spolužáků, snaží se předcházet tomu, aby k takovému chování došlo, zahrnuje také správný postup při řešení šikany, zajištění ochrany oběti. Zaměřuje se také na práci s jedinci, kteří by se mohli stát obětí či agresorem, na jejich vytypování v kolektivu.

13

Prevence šikany se dělí na tři základní oblasti: na prevenci primární, sekundární a terciární (Hájek 2007, s. 58). Primární prevence se zaměřuje na celou populaci. Ve školním prostředí máme na mysli práci s celou skupinou, s celou školní třídou, i když se v ní šikana ještě vůbec nevyskytla. Zaměřuje se na snížení agresivity, na pěstování pozitivních vztahů ve skupině, na tolerantní přístup k ostatním, respektování pravidel. Zahrnuje také nácvik různých modelových situací. Je důležité, aby se žáci uměli vžít do pocitů oběti, aby věděli jak se zachovat, pokud by jim nebo jejich spolužákovi někdo ubližoval. Je důležité osvojit si strategie jak se bránit a také znát následky rizikového chování. Primární prevence prostupuje celou výukou, témata se zařazují do různých předmětů a je směrována i do oblasti volného času, mimo vyučování v rámci školní družiny, zájmových útvarů. Ideální je, když se prevence stane každodenní součástí života ve škole. Pouhé zákazy a příkazy nejsou zárukou dobré prevence. V rámci primární prevence se snažíme snížit rizikové faktory, které by mohly vést k šikaně. Musíme být pozorní. Konkrétním příkladem může být příchod nového žáka do třídy. Může se stát, že se stane obětí šikany, že ho kolektiv vytěsní, nepřijme ho mezi sebe. Může dojít i ke slovnímu napadání, omezování osobní svobody, braní a ničení věcí. Na nás učitelích je, abychom této situaci preventivně věnovali zvýšenou pozornost, dokázali dovést kolektiv cíleným působením k tomu, aby žáka přijal, a zabránili tak vzniku šikanování. Příklad z praxe: Učitel ve své praxi musí předvídat, musí přemýšlet o následcích, číst mezi řádky. Do 6. třídy přišel chlapec, který nezvládl opravné zkoušky a musel tudíž opakovat ročník. Byl na svůj věk velmi drobný, výškou odpovídal tak žákům 2. třídy základní školy. Třídní učitelka se zaměřila na to, aby žákovi ve třídě bylo dobře, aby se mu nikdo neposmíval kvůli jeho výšce, zapojovala ho do spolupráce s ostatními. Nechtěla ponechat nic náhodě a chtěla předejít nepříjemným situacím. Vše se zdálo být v pořádku. Postupně však začalo vycházet najevo, že onen žák má tendenci ve třídě vládnout. Opakovaně docházelo ke slovnímu napadání spolužáků i z jiných tříd. Dokonce začal žáka z vedlejší třídy rasisticky napadat. Ve třídě byl králem legrácek, vždy si vytipoval nějakou osobu a té schovával věci a znepříjemňoval život. Děti se s tímto svěřily třídní učitelce a ta ihned začala situaci řešit. Spojila se s výchovnou poradkyní, s matkou a poté i s odborníkem v pedagogicko-psychologické poradně. Společně všichni pracují na tom, aby se situace neopakovala, chlapec dochází do po14

radny ke konzultacím. Je velmi zvláštní, jak se někdy „karta obrátí“ a jak mohou být některé situace nevyzpytatelné. Sekundární prevence se zaměřuje na skupiny, kde již k nějaké formě šikany došlo. Často do této fáze vstupuje odborník, který provede průzkum vztahů ve skupině, zjistí, kdo je agresor, oběť, případně „nohshled“. Po zmapování kolektivu následují různé aktivity naplánované „na míru“ této skupině. Může se jednat o aktivity různého druhu, společné adaptační pobyty, hry. Pracuje se s jednotlivci i skupinou jako celkem. Důležité je včas odhalit problém a také v co nejkratší době začít s nápravou, zabránit tomu, aby se rizikové chování dále šířilo. Terciární prevence již není v kompetenci základní školy, ale je v kompetenci policie, kurátorů, psychiatrů a dalších odborníků. Vždy se týká jen jednotlivce, nikoliv celé skupiny. Jedná se o velmi závažné druhy šikany, kdy se nepředpokládá, že by mohlo dojít k nápravě pouze prací s danou skupinou. Jedná se o případy, které naplňují skutkovou podstatu trestných činů, např. těžké ublížení na zdraví, týrání, sexuální zneužívaní atd. Pokud hovoříme o prevenci, je třeba si uvědomit, že nezahrnuje pouze to, jak šikaně předcházet, ale také postupy jak ji řešit, jak ochránit žáky před neadekvátním chováním ze strany druhých. Prevence by měla probíhat ve třech základních rovinách. První je rovina školy jako celku. Druhá je oblast jednotlivých třídních kolektivů a třetí rovina se zaměřuje na jedince samotného. Podívejme se na následující oblasti podrobněji.

1.2.1

Prevence na úrovni školy

Nejprve se zaměříme na charakteristiku základní školy a blíže se také podíváme na problematiku školního klimatu. Podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění novely č. 472/2011 Sb. tvoří školy a školská vzdělávací zařízení ucelenou vzdělávací soustavu. Základní škola je jedním z typů škol. Zahrnuje 9 ročníků. Dělí se na 1. stupeň (1. až 5. ročník) a 2. stupeň (6. až 9. ročník). Každá škola si vytváří svůj školní vzdělávací program, na základě kterého se uskutečňuje vzdělávání žáků. Při tvorbě školního vzdělávacího programu vychází z rámcového vzdělávacího programu, který vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Rámcový vzdělávací program vymezuje povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání; jsou závazné pro tvorbu školních vzdě-

15

lávacích programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic a učebních textů (zákon č. 561/2004 Sb. §3 odst. 2). Dále se základní školy řídí zákonem o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb. .Tento zákon vymezuje např. předpoklady a požadavky pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, rozsah přímé pedagogické činnosti, další vzdělávání pedagogických pracovníků atd. (Valenta 2005, s. 221-222). Zároveň jsou pro základní školy závazná nařízení vlády a vyhlášky týkající se základního vzdělávání. Vedení školy sleduje novelizace všech těchto předpisů (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 2012). Zřizovatele základních škol lze rozdělit do čtyř skupin. Zřizovatelem může být obec, kraj, církev, základní školy mohou být také soukromé. Ministerstvo školství rozděluje finanční prostředky jednotlivým krajům a ty je poté rozdělí a přesunou přímo na jednotlivé školy. Z těchto peněz školy financují mzdy a ostatní neinvestiční výdaje (učebnice, pomůcky, další vzdělávání pedagogických pracovníků, zákonné pojištění, cestovné, náhrady nemoci atd.). Pokud je zřizovatelem obec, také se podílí na financování, jedná se o provozní náklady (energie, opravy, údržba). Školy také získávají finance na základě různých projektů, do kterých vstupují, jako příklad lze uvést EU peníze školám (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 2012). V dnešní době bojují školy doslova „o každou korunu“. Projekty přináší do školy různé finanční částky, které přispějí na vybavení materiálního prostředí, pomohou vylepšit prostředí ve škole o různé pomůcky a zařízení, které pomohou zkvalitnit výuku, ulehčit i zpříjemnit společně strávený čas ve škole všem zúčastněným. Prostředky mohou být vynaloženy také na různé akce, kvalitní přednášky a exkurze např. v rámci primární prevence sociálně patologických jevů, včetně šikany. Škola sice vymezuje na realizaci primární prevence prostředky z rozpočtu školy, to často ale nestačí. V takové situaci jsou školy vděčné za příspěvky ze strany rodičů a sponzorů. Prostředí a zázemí školy má zcela jistě vliv na školní klima a školní klima zase na oblast prevence - zejména ve vztahu k její efektivitě. Problematikou školního klimatu se zabývá celá řada odborníků. Grecmanová vymezuje školní klima jako specifický projev školního prostředí (s ekologickou, společenskou, kulturní a sociální dimenzí), který vnímají, prožívají, popisují a hodnotí jeho účastníci (Grecmanová 2003, s. 18). Účastníky máme na mysli žáky, učitele, rodiče i veřejnost. 16

Součástí klimatu školy je mimo jiné také sociální klima školy. Označujeme tímto termínem to, že všichni žáci, učitelé a ostatní účastníci nějakým způsobem vnímají, hodnotí, prožívají a také reagují na to, co se v jejich okolí, prostředí děje a to jak v minulosti, přítomnosti, tak s ohledem na budoucí vývoj a dění (Grecmanová 2003, s. 18). Sociální klima je vždy dlouhodobějšího charakteru, není to momentální nálada, momentální situace, atmosféra. Jedná se o trvalejší sociálně-psychologické charakteristiky sociálního prostředí, které jsou pro toto prostředí typické (Hadj-Moussová 2001, s. 41). Školní klima nevzniká samo o sobě, ale vytváří se. Jde o dlouhodobý jev, musí se posuzovat komplexně, ne jen jako pouhý souhrn částí. Představuje totiž veškeré klima školy. Jeho součástí jsou např.: klima učitelského sboru, jednotlivá klimata tříd a vyučování, organizační, komunikační a sociální klima (Grecmanová 2004) Jednotlivé školy se svým klimatem odlišují. Existují však určité rysy, které mají společné. Rozlišujeme různé typy školního klimatu. Je to např. funkčně orientovaný klimatický typ, distanční klimatický typ a osobnostně orientovaný klimatický typ (Grecmanová 2004). Pro funkčně orientovaný klimatický typ jsou typické špatné vztahy mezi pedagogy a žáky, nedůvěra, nemožnost se zapojit do dění, do diskuse, orientace na výkon, autoritativní přístup, nízká tolerance, nízká soudržnost, vysoká míra soutěživosti, negativní postoj rodičů. Vztahy mezi učiteli jsou zde ale dobré. (Grecmanová 2004). Nízká tolerance, podat výkon za každou cenu, konkurenční boj mohou být podnětem ke vzniku šikany. Autoritativní způsob není zárukou dobré prevence, nevede ke zvnitřnění pravidel. Distanční klimatický typ se vyznačuje malou podporou žáků ze strany učitele, nedobrými vzájemnými vztahy, nízkou podporou aktivity, nemožností podílet se na plánování aktivit, nízkou motivací, minimálním tlakem na disciplínu, nechuť učit se, negativními vztahy mezi učiteli, vedením školy, stresem, negativním postojem a hodnocením ze strany rodičů (Grecmanová 2004). Není zde prostor k vymezení a zvnitřnění pravidel vzhledem k minimálnímu tlaku na disciplínu a nízké motivaci, chybí i vzor dobrých vztahů mezi učiteli. Osobnostně orientovaný klimatický typ lze charakterizovat jako velmi pozitivní, je zde typická pomoc, podpora, respektování individuálních potřeb, nízká míra stresu, dobré vztahy

17

mezi žáky, učiteli, vysoká motivace, radost ze společné práce, pozitivní postoj rodičů a hodnocení ze strany rodičů (Grecmanová 2004). Takovéto klima je i velmi pozitivní z hlediska prevence šikany. Dobrá prevence v sobě také zahrnuje respektování individuálních potřeb, ochotu pomoci, působení dobrého vzoru, motivace, zájem učitele o žáky. Sociální klima školy je velmi rozmanité. Najdeme zde nesčetné množství různých vztahů a interakcí. Vzájemně na sebe působí učitelé a žáci, učitelé a vedení školy, učitelé a vychovatelé i další pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci. Důležité pro příznivé sociální klima ve škole jsou pozitivní vztahy, vzájemná důvěra, respekt, tolerance, otevřená komunikace. Jedním ze stěžejních faktorů, který ovlivňuje sociální klima školy, je sociální systém školy. Je třeba jasně vymezit pravidla soužití ve školním prostředí a také pravomoci jednotlivých pracovníků (Hadj-Moussová 2001, s. 42). Rozhodující roli ve vymezení pravidel zastává vedení školy, které na jednotlivé členy působí, podporuje je v práci, oceňuje. Důležitost jakési harmonie a pohody mezi členy školy spočívá v ovlivňování třídních kolektivů a jednotlivců. Vztahy mezi učiteli navzájem a mezi učiteli a vedením školy, celková atmosféra přímo ovlivní jejich pedagogické působení a atmosféru ve třídách (Hadj-Moussová 2001, s. 42). Může však dojít k tomu, že učitelé mohou přenášet na žáky své negativní emoce, mohou přestat ovládat zvládání napětí způsobené nepříznivým klimatem ve škole a přistoupit k neprofesionálnímu chování až k velmi radikálním, iracionálním způsobům jednání a řešení různých situací ve třídě. Není třeba připomínat, že učitel je pro žáka za každé situace vzorem a neadekvátní řešení situací může přijmout za své, může mu připadat jako samozřejmé. Může se také stát, že učitel, který je pod velkým tlakem ze stresových situací, z napětí a konfliktů na půdě školy, se příliš zaměří na sebe sama a nemá již sílu cokoliv řešit v rámci třídy. Může tedy přehlédnout důležité varovné signály, které by mohly vést k výskytu nežádoucích způsobů chování, např. k šikaně. Žáci mohou využít nezájmu a nepozornosti učitele ve svůj prospěch, může tak vzniknout úrodná půda k nekalému jednání bez obavy z kontroly či trestu. Žáci mohou ztratit důvěru a motivaci chovat se podle pravidel, protože to stejně nikdo neocení a nikdo je nepodpoří.

18

Vedení školy by rozhodně nemělo podcenit zmapování klimatu ve škole, podporu dobrých vztahů mezi všemi zaměstnanci, stmelování kolektivu, aby se předešlo negativním dopadům na jednotlivé třídní kolektivy i jednotlivce. Důležitým momentem v oblasti prevence šikany a jejího řešení na základních školách je spolupráce všech pedagogů, vychovatelů, vedení školy, preventisty. Všichni by měli „táhnout za jeden provaz“. Je důležité vědět, jak se v určité situaci zachovat, co dělat, moci se spolehnout jak na kolegy, tak na vedení školy. Vedení školy by mělo být velkou oporou při řešení problémových situací nejen se žáky, ale i s jejich rodiči. Je třeba vytvořit jednotný postup, jak se v takových situacích zachovat, jak nejlépe jednat. S tímto postupem by měli být seznámeni všichni. Celkový přístup vedení a kolektivu pedagogů může značně ovlivnit vyšetřování šikany a to negativním i pozitivním způsobem. Z vlastní praxe lze poznamenat, že k nejzákladnějším preventivním prostředkům na škole patří určitě dobrá organizace dohledů v prostorách školy mimo vyučovací hodiny. Čím více lidí dohlíží, tím se snižuje šance k šikanování. Je dobré si všímat nejen jednotlivých učeben, ale zejména odlehlejších míst (toalety, knihovna, různá zákoutí, sklepní prostory). Vedení školy může v rámci školního řádu vymezit kromě základních pravidel chování a jednání i základní pravidla pohybu žáků po škole, případně vysloveně zakázat vstup do některých prostor. Příklad z praxe: Velmi diskutabilní je zavedení kamer na chodbách či ve třídách. Na třídních schůzkách se rodiče dotazovali, zda by bylo možné zavést kamerový systém i na základní školu. Někteří rodiče i pedagogové by toto uvítali, někteří byli však zásadně proti z důvodu omezování soukromí a osobní svobody. Vedení školy zareagovalo vysvětlením, že zavedení kamerového systému není na rozhodnutí školy. Je to složitý proces, který je třeba konzultovat s úřadem na ochranu osobních údajů, je třeba jeho souhlas a spousta dalších a dalších kroků, které by škola musela podniknout. Složité je také nakládání se zaznamenaným materiálem. Základní škola proto od zavedení kamerového systému odstoupila. Důležitou součástí prevence na škole by měla být etická výchova. Dětem by měly být vštěpovány základní hodnoty a pravidla platná v celé společnosti. Sám pedagog by měl být pro žáky vzorem a tyto hodnoty nejen předkládat, ale také se podle nich chovat a jimi se řídit. Nemělo by zde platit rčení „káže vodu, pije víno“. Nestačí hodnoty pouze slovně sdělovat, děti si

19

mohou vyzkoušet celou řadu modelových situací, měly by být součástí celého vyučování, nejen jednoho vyučovacího předmětu. Je pravdou, že v dnešní době se školy pyšní tím, kolika soutěží se dítě zúčastnilo, jak je chytré, úspěšné. Málo se mluví o tom, že někdo někomu pomohl, podržel ho, byl ohleduplný. Neměli bychom opomíjet, že pro prevenci šikany je velmi významná myšlenka úcty ke každé bytosti (nebo i ke každému živému tvoru, koneckonců k přírodě vůbec). Se zvládáním šikany úzce souvisí klasická evropská hodnota rytířství – statečné ochrany slabých (Janošová, Říčan 2010, s. 112). Ve škole bychom na toto neměli zapomínat. V praktické části při analýze preventivních programů se podíváme, zda jednotlivé školy do svých programů etickou výchovu zahrnují a v jaké podobě. Práce učitelů a zejména třídních učitelů je v oblasti prevence velmi důležitá. Často má velkou moc žáky ovlivnit a nasměrovat je žádoucím směrem. O pozitivních a negativních stránkách práce se školní třídou, o úskalích, se kterými se ve školní třídě můžeme setkat, pojednává následující kapitola.

1.2.2

Prevence v rámci školní třídy

Přibližme si nejprve školní třídu jako sociální skupinu a objasněme si sociální klima třídy. Školní třída je náhodně vybraná skupina dětí (žáků) přibližně stejného věku, přibližně stejné vývojové a vzdělanostní úrovně. Společným cílem této skupiny je se vzdělávat, získávat různorodé vědomosti a dovednosti. Je to základní prvek školy. Zvláštností třídy je to, že je formálně-neformální. Žáci do ní byli většinou zařazeni vedením školy, uvnitř se ale tvoří i neformální vztahy, skupinky a struktury (Šolc 2011, s. 13). Sociální klima třídy tvoří žáci a učitelé, kteří na sebe vzájemně působí. Jedná se o trvalejší sociální a emocionální ladění žáků ve třídě, způsoby chování, které určují nebo ovlivňují citové a sociální ovzduší třídy (Šolc 2011, s. 23). Sociální klima třídy zahrnuje i spokojenost žáků ve třídě, vztah ke třídě, vztahy mezi žáky, míra napětí a pohody, spory, soutěživost mezi žáky, zvládání zátěže, různě náročných úkolů, přátelství a soudržnost ve třídě (Linková 2003, s. 117). V každé třídě se sejde skupina jedinců, kteří se odlišují. Pochází z různých rodin, mají různé sociální zázemí, různé povahové a osobnostní rysy, různé zkušenosti. Členství ve třídě si žáci nezvolili, byli do ní přiděleni. Vzniká nám zde spletitá pavučina různých vztahů a interakcí. 20

Žáci spolu tráví denně několik hodin, musí se naučit se respektovat, tolerovat se, najít si zde určitý prostor. Často naráží na problémy, vznikají konfliktní situace. Je svým způsobem přirozené, že mezi sebou soutěží, pokud má soutěživost určité hranice. Najdou se i tací, kteří se nedokáží vcítit do pocitů druhých, nejsou schopni vyjádřit své emoce. Celá třída prochází složitým procesem, žáci se postupně začleňují, učí se spolu komunikovat, navazují vztahy, získávají určité postavení, přijímají určité role. Existuje celá řada faktorů, které třídu ovlivňují, patří mezi ně velikost třídy (počet žáků ve třídě), složení třídy (z hlediska pohlaví, rodinného prostředí, vzdělání rodičů, intelektová úroveň atd.). Záleží také na tom, jak jsou žáci motivováni, jakým způsobem třídní učitel na žáky působí, jak je vede, jaká je ve třídě atmosféra. Každá třída je jiná, existují třídy vyrovnané, s poklidnou atmosférou. Známe však také typy tříd, které jsou nesourodé, nevyhraněné, nemají pozitivní motivaci, nebo třídy, kde dochází k tzv. „skupinkování“, kdy třída nefunguje jako celek, ale utváří se zde malé podskupiny, které drží při sobě. Mohou proti sobě bojovat a může tak vzniknout třecí plocha vedoucí ke konfliktům, k nežádoucím způsobům chování včetně šikany. Úkolem učitele je ovlivňovat vývoj třídy žádoucím způsobem, může usměrnit dění ve třídě, eliminovat nepříznivé klima ve třídě. Důležité je, aby učitel situaci ve třídě znal, aby se orientoval ve vztazích mezi žáky, aby byl pozorný (Šolc 2011, s. 16-17). Negativní vliv na klima třídy mohou mít také časté změny. Máme tím na mysli neustálé změny třídního učitele, střídání učitelů v rámci jednoho předmětu, změny ve složení žáků, spojování tříd v rámci jednoho ročníku z provozních důvodů. Žáci mohou ztratit pocit jistoty a bezpečí, pocit, že trvale někam patří, mohou mít obtíže vyrovnat se s neustálými změnami. Tyto skutečnosti mohou narušit vztahy ve třídě, vztahy učitelů a žáků i vztahy mezi žáky navzájem. Mohou se vytratit základní hodnoty a nastoupit negativní způsoby chování a jednání včetně šikany. Není až tak těžké si takovouto situaci představit v praxi. Není ojedinělé, že některé školy nemají dostatečný počet dětí, a proto jim chybí finanční prostředky, které se školám přidělují také na základě počtu dětí. Musí proto přistoupit ke spojování tříd. Větší obtíže s touto skutečností mají žáci 2. stupně. Společně navštěvovali jednu třídu několik let a najednou jim někdo jejich skupinu naruší, změní. Stabilita třídy může být ohrožena. Nově příchozí žáci nebudou většinovou skupinou přijati, může dojít k jejich vytěsnění, v krajním případě dokonce 21

i k šikaně. Je proto nutné v rámci prevence žáky na změnu připravit, systematicky a ze všech stran s třídami pracovat, dát jim prostor se zapojit do celého procesu, společně nastínit výhody celé změny, najít strategie, jak se poprat s nevýhodami. Je důležité, aby měli pocit spoluúčasti. Každá škola by měla mít svého školního metodika prevence sociálně patologických jevů, který vypracovává minimálně preventivní programy. Zároveň je vhodné spolupracovat s dalšími odborníky. Velmi vhodné je, pokud do třídy dochází např. zaměstnanec poradny (etoped), který provede tzv. sociometrii. Sociometrie mapuje prostřednictvím měření sociálních vztahů situaci uvnitř skupiny. Přináší informace týkající se vztahů obliby, autority, přitažlivosti jedinců, forem a intenzity kontaktů, vzniku spřátelených či nepřátelských skupin uvnitř školní třídy, konfliktů, podmínek adaptace (Šolc 2011, s. 77). Za velmi zajímavou lze považovat metodu zvanou charta třídy. Jedná se o diskusi učitele s žáky. Diskutuje se o vzájemných vztazích učitele a žáků a žáků navzájem. Diskutuje se o tom, jak by takovýto vztah měl vypadat, jak by se dotyční měli chovat. Z celé diskuse vyplynou pravidla, na kterých se všichni dohodnou. Diskuse nespočívá v tom, co se nesmí, ale v tom, jaký je vhodný způsob jednání, jak najít cestu k tomu, aby byli všichni v bezpečí, aby se nikomu neubližovalo. Je dobré tato pravidla sepsat na papír a vyvěsit je ve třídě, aby byla pro všechny kdykoli dostupná (Janošová, Říčan 2010, s. 115). Z vlastní zkušenosti lze poznamenat, že velký význam pro budování školního kolektivu mají i vícedenní pobyty dětí mimo školu. V příjemném prostředí mimo půdu školy se lze vzájemně lépe poznat a je zde větší prostor s kolektivem třídy pracovat. V naší pedagogické praxi nesmíme zapomínat na to, že na třídu bychom neměli pohlížet jen jako na skupinu jedinců, mezi kterými jsou určité vztahy a kteří mají společný cíl, kteří by měli „táhnout za jeden provaz“ v zájmu celé skupiny. Musíme mít na mysli, že tuto skupinu tvoří jednotlivci se svými individuálními potřebami a pocity. Je zcela jistě třeba působit na skupinu jako celek, ale zároveň se věnovat také jednotlivcům. Důležitou roli zde hraje pedagog. Podívejme se nyní blíže na učitele a na žáka jako jednotlivce, na jejich role a vzájemnou interakci.

1.2.3

Prevence zaměřená na žáka jako na jednotlivce

Učitel je základním činitelem výchovy a vzdělávání ve škole. Měl by to být kvalifikovaný profesionál, který zodpovídá za přípravu, průběh, řízení, organizaci a výsledky výchovně22

vzdělávacího procesu. V současné době je kladen zároveň velký důraz na sociální úlohu učitele. Učitel vstupuje do vzájemné interakce se žáky, kolegy, rodiči i širší veřejností (Kratochvíl, et al. 2005, s. 57). Role učitele je opravdu mnohostranná. Jeho úkolem je nejen vzdělávat žáky v příslušném oboru, předmětu, ale zároveň také žáky vychovávat, komunikovat s nimi, být pro ně vzorem, přirozenou autoritou. Má za úkol žákům pomáhat, sledovat je, hodnotit je. Měl by pracovat se třídou jako celkem a zároveň respektovat individuální potřeby každého jedince. Učitelská profese je vysoce náročná na psychiku. Učitel musí splňovat celou řadu očekávání jak ze strany kolegů a vedení, tak ze strany žáků, rodičů i veřejnosti. Učitel je pod neustálým tlakem a kontrolou ze všech stran, selhání a neprofesionalita se neodpouští. Učitel není učitelem pouze „v pracovní době“. Je těžké se odpoutat od svých žáků, zavřít za nimi dveře a nemyslet na ně. Je jen málo učitelů, kteří toto dokážou. Existují různé typy učitelů. Již v minulosti se typologiemi osobnosti učitelů zabývala celá řada odborníků. Příkladem lze uvést typologii amerického psychologa německého původu Kurta Lewina. Lewin rozdělil typy do tří skupin. Je to dominantní, demokratický a liberální typ (Kohoutek 2009). Dominantní typ učitele je ten, který působí jako autorita jen striktním direktivním přístupem, dává najevo svou moc. Žáci plní jeho příkazy z obavy trestu, bojí se. U žáků poukazuje pouze na jejich chyby, na to, co nezvládají. Žáci jsou pod jeho neustálou kontrolou. Nedává prostor pro vlastní interpretaci, žáci musí striktně opakovat učitelovy formulace. Někdy je takovýto přístup určitě třeba, ale v žádném případě by neměl být pravidlem. Takový přístup může vést i ke zvýšené agresi u spolužáků (Kohoutek 2009). Pod vedením učitele mohou žáci dodržovat pravidla, nedojde ale k jejich zvnitřnění. Jakmile pod jeho dohledem nebudou, mohou využít situace. Nadřazenost, moc není dobrá prevence šikany, spíše působí jako špatný vzor chování k druhým. Opakem dominantního typu je typ liberální, který se chce určitým způsobem zalíbit dětem. Dává žákům přílišnou volnost, příliš si je pouští „do své zóny“. Překračuje hranici profesionality. Takový učitel může být oblíbený, ale chybí zde přirozený respekt z autority, není to dobrý vzor pro žáky, vůbec žáky neřídí. Je vnitřně nejistý, bojí se autoritativně zasahovat, není organizační typ, v jeho třídě panuje spíše chaos. Buduje v žácích spíše nejistotu (Kohoutek 2009). 23

Vedení tohoto typu učitele může rovněž vést ke vzniku šikany. Nedostatečná kontrola, absence vymezených pravidel, nedostatečný včasný zásah do problému, záměrné přehlížení problému jsou úrodnou půdou pro šikanu. Vedení místo učitele převezmou žáci, ale často použitím špatných prostředků, tedy prostřednictvím šikany. Vědí, že jim v podstatě nehrozí postih. Posledním typem je typ demokratický. Dobrá cesta je být přísně spravedlivý. Vědět, kam až může sahat volnost a kde už musí nastoupit ona zmíněná přísnost. Žáci by měli být vedeni k samostatnému rozhodování, ale také by měli umět nést následky svých rozhodnutí. Podporovat žáky k tvořivosti a iniciativě, ale dobře znát míru, do které je to ještě možné. Uvolněnější atmosféra ve třídě podporuje lepší spolupráci a utváření přirozených vazeb a vztahů. Sankce jsou zde uplatňovány, ale v rozumné míře, vyváženě, spravedlivě. K tomu by měl učitel žáky vést a podporovat je, měl by jednat vždy profesionálně, ale zároveň zůstat člověkem (Kohoutek 2009). Tento typ vedení lze z hlediska prevence šikany označit za nejvhodnější. Vědomí odpovědnosti za činy, učit se spolupráci, toleranci, podpora spolupráce, zvnitřnění společně stanovených pravidel, dobrý vzor učitele jsou dobrou cestou k zabránění vzniku šikany. Každý žák ve třídě je osobnost. V jedné třídě se sejde skupina jedinců s různými povahovými vlastnostmi, rysy osobnosti. Žáci pochází z různého rodinného zázemí, z různě podnětného či nepodnětného prostředí. Škola může v určitých momentech doplnit to, čeho se dětem nedostávalo. Máme na mysli výchovu, hodnoty, základní pravidla slušného chování, tolerance, spolupráce ve skupině atd. Žák se v životě učí přijímat celou řadu rolí, po vstupu do školy už není jen členem rodiny, škola mu nabízí rolí hned několik, je žákem, spolužákem, kamarádem, vrstevníkem. Každá role mu přináší určitá pozitiva a zároveň úskalí a požadavky. Na základě zkušenosti se s rolemi vyrovnává a přijímá je. Průvodcem a pomocníkem při plnění jednotlivých rolí by měl být žákovi učitel. Vztah učitele a žáka se netýká pouze předávání vědomostí a učení se. Charakter vztahu mezi učitelem a žákem ovlivní vztahy v celé skupině a naopak vztahy ve skupině ovlivní jednotlivce. Celým hnacím motorem a koordinátorem vztahů je učitel. Učitel svým přístupem k žákovi může ovlivnit situaci v celé třídě.

24

Zajímavý je pohled na to, zda může být učitel příčinou šikany ve třídě. Dle Sýkorové verbální agrese vůči třídě, nebo konkrétně vůči novému žákovi, může být jedním ze spouštěčů (nikoli příčin – příčinou je konstelace vztahů a jejich proměny) šikany (Sýkorová 2006, s. 126). Jak už bylo řečeno, na učitele jsou kladeny velké nároky, zátěž této profese je opravdu velká. Může se stát, že učitel svou roli nezvládne. Neubrání se ventilovat svou nahromaděnou negativní energii většinou slovním napadáním nějakého žáka, napomínáním žáka, kritizováním jeho chování. Tím přenáší agresi a negativní postoje na něj i celou třídu. Dává jasně najevo odmítavý postoj. Učitel kárá chování dítěte, ale dítě takovou kritiku chápe sugestivně jakožto kritiku své osobnosti. To pak vede k uzavření se vůči učiteli a potažmo i třídě, nebo např. k sublimaci agrese na „bezpečnějším objektu“ – tedy slabším spolužákovi – než by byl učitel sám (Sýkorová 2006, s. 126). Tímto může tedy dojít ke spuštění procesu vývoje tolik obávané šikany. Každý třídní učitel by měl svou třídu co nejlépe poznat. Měl by být ostražitý, měl by sledovat a typovat žáky, kteří by mohli mít sklony stát se agresory či obětí šikany nebo kteří již obětí či agresorem někdy v minulosti byli. Každý, kdo pracuje jako učitel, ví, že to není jednoduché. Jak bylo již uvedeno, agresory se mohou stát i jedinci, u kterých by to většina nepředpokládala (vysoce inteligentní děti, premianti). Své žáky by měl učitel sledovat nejen při vyučování, ale i při různých jiných příležitostech a situacích. Je důležité hovořit s celou třídou, ale také s jednotlivci. Některé děti mají potřebu mluvit s učitelem, ale před spolužáky nemají odvahu. Cílem rozhovorů by nemělo být „žalování a donášení“ na spolužáky. Důležité je vytvořit si k žákům pozitivní vztah a dodat jim pocit důvěry. Často se potom osmělí a svěří se, co je trápí, co by chtěli vylepšit a změnit. Učitel by měl postupně mluvit se všemi žáky, ne jen s vybranými jedinci. Takovýto rozhovor nám umožní žáka lépe poznat a hraje důležitou roli v oblasti prevence šikany. Učitel zde hraje velmi důležitou roli. Pokud nemá dostatek přirozené autority, pokud nemá snahu s dětmi komunikovat a komunikaci udržuje pouze v rovině svého vyučovacího předmětu, není to dobré a může to negativně ovlivnit vztahy ve skupině. Také učitel, který vše řeší pouze na bázi sankcí, výhrůžek, využívá své moci a nesnaží se situaci chápat a řešit jiným způsobem, příliš nepřispívá k budování dobrých vztahů v kolektivu, spíše naopak. Jak vyplývá z této kapitoly, prevence v rámci školy není vůbec jednoduchou záležitostí. Je to dané velkým množstvím vztahů a interakcí, ke kterým zde dochází. Na prevenci je proto

25

třeba pohlížet ze všech stran, neměla by být opomíjena žádná oblast. Vedení školy by mělo utvářet dobré podmínky pro své pedagogy, mělo by se zaměřit na pedagogický sbor jako skupinu a zároveň na pedagoga jako jednotlivce. Stejně tak pedagog formuje svou třídu jako tým, pomáhá nastavovat základní pravidla soužití ve skupině a učí žáky tato pravidla respektovat a zároveň neopomíjí věnovat se i jednotlivci, jeho potřebám a problémům. Je jasné, že se často setkáváme s tím, že naše teoretické představy o tom, jak by vše mělo fungovat, se rozchází s realitou. Prevence a práce s třídním kolektivem a budování pozitivního klimatu je dlouhodobá záležitost a je třeba vytrvat. Je proto dobré společně jako tým vytvořit určité preventivní strategie a postupy, které nám umožní obstát v boji proti těm nežádoucím vlivům a projevům, které mohou naše dobré klima narušit. Jednou z cest a dobrých strategií jsou minimální preventivní programy škol, kterými se autorka bude zabývat nejen v následující kapitole, ale také v praktické části této práce.

1.3 Preventivní programy Každá škola má povinnost vytvořit minimální preventivní program. Při jeho tvorbě vychází opět ze školského zákona č. 561/2004 Sb. a dále také z metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (č.j. 21291/2010-28), které vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Z hlediska školského zákona je zde poukazováno mimo jiné na § 29 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., který nám říká, že školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů (Zákon č. 561/2004 Sb., § 29, odst. 1). Každá škola si svůj minimální preventivní program vytváří sama. Celou tvorbu minimálního preventivního programu koriguje školní metodik prevence, podílejí se na něm všichni pedagogové. Je také dobré v případě potřeby spolupracovat s pedagogicko-psychologickou poradnou a jejím metodikem prevence. Ačkoli není povinností školy pedagogicko-psychologické poradně minimální preventivní programy předkládat, některé školy této možnosti přesto využívají. Je to velké pozitivum zejména proto, že je metodik prevence pedagogicko-psychologické poradny může upozornit na chyby v programu, může škole doporučit lepší a vhodnější postupy a cenné rady. Školy se poté nepotýkají s nepříjemnými výtkami při kontrolách České 26

školní inspekce. Toto lze také považovat za aspekt dobré praxe prevence šikany, jak uvidíme dále v praktické části bakalářské práce. Při vytváření preventivního programu by škola měla vycházet ze školního vzdělávacího programu a také z možností, které má. Je třeba si stanovit cíle, které budou smysluplné a zároveň realizovatelné. Cíle je potřeba přizpůsobit podmínkám a možnostem školy. Je třeba brát v potaz lokalitu, ve které se škola nachází, kulturní a sociální možnosti, školní prostředí, personální zabezpečení i specifické potřeby dětí. Program by měl mít dlouhodobý charakter, neměl by obsahovat pouze jednorázové akce. Spíše by se mělo jednat o ucelený a dlouhodobý systém aktivit a metod, které povedou k ovlivnění způsobu chování dětí, ke snížení rizikového chování, k ochraně dětí před rizikovým chováním. Aktivity by neměly být zaměřeny pouze teoreticky, ale měly by směřovat i k praktickým dovednostem, k nácviku modelových situací atd. Konkrétním obsahem preventivních programů a jejich realizací na základních školách se autorka zabývá v praktické části bakalářské práce.

1.3.1 Náplň práce školního metodika prevence Funkce školního metodika prevence je vymezena pracovní smlouvou na základě Zákoníku práce č. 262/2006 Sb., týká se konkrétně §33 až §39 (pracovní poměr, pracovní smlouva, vznik pracovního poměru). Dále vychází z nařízení vlády č. 222/2010 Sb. (Katalog prací ve veřejných službách a správě). Součástí pracovní smlouvy je také náplň práce školního metodika prevence. Vymezení náplně práce je v kompetenci ředitele školy. Konkrétní situaci ukazuje příklad uvedený dále v textu Příklad z praxe – náplň práce metodika prevence na základní škole Školní metodik prevence má za úkol řídit tvorbu preventivního programu školy a následně kontrolovat realizaci jednotlivých cílů a bodů obsažených v tomto programu. Zabývá se nejen šikanou a aktivitami v rámci její prevence, ale také dalšími jevy, jako je např. záškoláctví, závislosti, vandalismus, sebepoškozování, sexuální zneužívání a další sociálně patologické jevy. Dále pomáhá svým kolegům pedagogům při práci se třídou a to zejména v oblasti vyhledávání žáků s rizikovým chováním a v oblasti prevence. Je také důležité, aby realizoval za podpory vedení školy další vzdělávání pedagogů v oblasti prevence sociálně patologických jevů. 27

Dalším důležitým úkolem je zaměřit se na žáky z nízkého sociokulturního prostředí, na žáky pocházející z jiné země. Základem v tomto směru je prevence rasismu, přijímání jiných kultur a odlišností, budování tolerance. Školní metodik prevence je také prostředníkem při jednání s orgány a institucemi, odbornými pracovišti zabývajícími se prevencí sociálně patologických jevů. Jedná se konkrétně o orgán sociálně-právní ochrany dětí, Policii ČR, pedagogicko-psychologickou poradnu a další. Je také povinen jednat se zákonnými zástupci žáků. Nezbytnou součástí práce je psaní a ukládání zpráv a záznamů týkajících se různých navrhovaných opatření, pohovorů s rodiči, informací o žácích, obsahu různých činností v rámci prevence. Metodik zároveň sleduje a monitoruje důležité informace, programy, projekty, nové metody a formy práce související s problematikou sociálně patologických jevů, o kterých informuje své kolegy. Sám se také účastní různých seminářů a obohacuje tím své zkušenosti. Praktickou podobou minimálních preventivních programů se bude autorka zabývat v praktické části bakalářské práce. Autorka shromáždila jednotlivé preventivní programy škol v rámci Šluknovského regionu. Zaměřila se na školy, kde se vyučuje na obou stupních a to proto, že je třeba v rámci základní školy žáky v tomto směru ovlivňovat již od 1. ročníku.

28

2

Praktická část

2.1 Prostředí průzkumu Autorka zvolila pro svůj průzkum preventivní programy základních škol, které se nacházejí ve Šluknovském výběžku. Šluknovský výběžek je součástí Ústeckého regionu, leží na hranici se Spolkovou republikou Německo. Rozkládá se v nejsevernější části České republiky, konkrétně v severovýchodní části Ústeckého kraje. Oblast tvoří celkem 18 obcí. Jednotlivé obce včetně počtu obyvatel znázorňuje tabulka č. 1, jedná se o údaje k 31. 12. 2010 (Statistická ročenka Ústeckého kraje 2011). Tabulka č. 1: Počet obyvatel v obcích Šluknovského výběžku k 31. 12. 2010 (Statistická ročenka Ústeckého kraje 2011, online): OBEC

POČET OBYVATEL K 31. 12. 2010

Varnsdorf

15867

Rumburk

11496

Šluknov

5705

Jiříkov

4055

Krásná Lípa

3683

Mikulášovice

2267

Velký Šenov

2002

Dolní Poustevna

2000

Chřibská

1455

Staré Křečany

1297

Dolní Podluží

1207

Vilémov

604

Horní Podluží

783

Rybniště

722

Lipová

629

Jiřetín pod Jedlovou

622

Lobendava

355

Doubice

109

29

Správními obvody obce s rozšířenou působností ve šluknovském regionu jsou města Varnsdorf a Rumburk. Správní obvod obce s rozšířenou působností Varnsdorf Do správního obvodu obce s rozšířenou působností patří celkem 6 obcí, je nejmenším správním obvodem v oblasti Ústeckého kraje. Jeho hustota osídlení je však velká, řadí se na 4. místo (ze 16 obvodů) v rámci Ústeckého kraje. Přibližně 77 % obyvatel tohoto obvodu žije přímo v obci Varnsdorf. Jedná se o průmyslovou oblast s celou řadou prosperujících firem, které se zaměřují na obrábění strojů a textilní výrobu. Město Varnsdorf je významným hospodářským střediskem, je součástí Euroregionu Nisa, který se zaměřuje na spolupráci měst a obcí trojzemí, čili Polska, Německa a České republiky. Jedná se o sdružení obcí v příhraničních oblastech. Celkový počet obyvatel ve správním obvodu Varnsdorf k 31. 12. 2010 je 20 581 (Krajská správa ČSÚ Ústí nad Labem, 2011). Správní obvod obce s rozšířenou působností Rumburk Do správního obvodu obce s rozšířenou působností Rumburk spadá celkem 12 obcí. 7 z těchto obcí má statut města. Sousedí se správním obvodem Varnsdorf. Důležitou úlohu v tomto správním obvodu hraje cestovní ruch, ze tří stran je obvod obklopen hranicemi s Německem. Počet obyvatel obvodu Rumburk 31. 12. 2010 je 34 600 (Krajská správa ČSÚ Ústí nad Labem, 2011). Základní údaje o počtech obyvatelstva ve správních obvodech obce s rozšířenou působností Rumburk a Varnsdorf z hlediska věku a pohlaví znázorňuje tabulka č. 2.

30

Tabulka č. 2: Počet obyvatel ve správních obvodech Rumburk a Varnsdorf k 31. 12. 2010 (Statistická ročenka Ústeckého kraje 2011, online):

Obyvatelstvo

Rumburk

Varnsdorf

počet obyvatel

34600

20656

věk 0-14

5546

3284

věk 15-64

24422

14520

věk 65+

4632

2852

průměrný věk

39,6

40

muži

17247

10076

věk 0-14

2825

1670

věk 15-64

12576

7297

věk 65+

1847

1109

průměrný věk

38,1

38,4

ženy

17352

10580

věk 0-14

2721

1614

věk 15-64

11846

7223

věk 65+

2785

1743

průměrný věk

41,6

41,5

Z uvedené tabulky vyplývá, že průměrný věk obyvatelstva ve šluknovském regionu je 40 let. Průměrný věk mužů a žen je téměř stejný. Většina obyvatel je tedy v produktivním věku. Pokud popřemýšlíme nad spojitostí průměrného věku se šikanou, lze poznamenat, že většina rodičů dětí byla vychovávána v minulém režimu či těsně po revoluci, kdy nebyla šikana (a další sociálně patologické jevy) řešena školách systematicky. Pokud se jejich dítě dostane do situace, že je šikanováno, nemusejí s tímto rodiče mít zkušenosti a nemusí vědět, jak dítěti pomoci, jak se k celé situaci postavit, jak šikanu rozpoznat. Proto je prevence a osvěta v rámci problematiky šikany velmi důležitá i směrem k rodičům a laické veřejnosti. Šluknovský výběžek se potýká s celou řadou problémů. Byl označen za lokalitu, která je extrémně zatížena sociálním vyloučením.

31

Kriminalita, nezaměstnanost a výskyt sociálně patologických jevů jsou zde vysoké. K 31. 12. 2011 byla nezaměstnanost vyčíslena na 14,52 % (Sdružení pro rozvoj Šluknovska 2012). Přehled nezaměstnanosti ve správních obvodech Rumburk a Varnsdorf zobrazuje tabulka č. 3. Tabulka č. 3: Nezaměstanost ve správních obvodech Rumburk a Varnsdorf k 31. 12. 2011 (Statistická ročenka Ústeckého kraje 2011, online) Obyvatelstvo

Rumburk

Počet obyvatel k 31. 12. 2011

Varnsdorf

33646

20503

Míra nezaměstnanosti v %

14,71 %

14,23 %

Počet nezaměstnaných v evidenci déle než 12 měsíců v %

49,20 %

47,70 %

37

14

71,4

114

Volná pracovní místa Počet uchazečů na 1 volné místo

Jak je vidět z tabulky, nezaměstnanost je dosti vysoká. Téměř polovina lidí je zaevidována na úřadech práce déle než 1 rok. Také nezaměstnanost může souviset s problematikou šikany. Děti nezaměstnaných rodičů mohou být ve škole diskriminovány. Rodiče nemají dostatek peněz, nemohou dětem dopřát vše, co by chtěly a potřebovaly. Toto může vést k tomu, že dítě začne ve třídě někoho šikanovat, pod pohrůžkou násilí vyžadovat peníze, jídlo či jiné věci. Nebo může nastat situace, kdy se mohou ony pro svou odlišnost (nemají značkové pěkné věci, vybavení) stát terčem posměchu a ponižování, tedy obětí psychické šikany. Důvodem, proč byl region označen za rizikovou lokalitu, je také nízká vzdělanost lidí a celkově hospodářsky upadající region. Velkým problémem je také migrace sociálně slabších rodin zejména z různých obcí Ústeckého kraje. Špatná situace v regionu se v loňském roce vyhrotila až do té míry, že došlo v několika obcích regionu k protestům občanů proti jedincům, kteří se podílejí na zmíněné kriminalitě a nepokojích a kteří odmítají respektovat základní pravidla soužití mezi spoluobčany. Občané se báli o své bezpečí a bezpečí svých blízkých. Starostové obcí regionu požádali otevřeným dopisem vládu ČR o pomoc. V současné době se tato situace řeší (Sdružení pro rozvoj Šluknovska 2012). I tato situace má souvislost se šikanou. Jsou rodiny, které se soustavně stěhují z jednoho místa na druhé, vedou téměř kočovný život. S tímto se pojí to, že často mění školu. Nově pří-

32

chozí žák do již zaběhnutého kolektivu může být špatně přijímán, zejména pokud se odlišuje, nesnaží se do kolektivu začlenit. Opět se může stát terčem šikany. Dalším problémem je agrese na ulicích, která je ve Šluknovském výběžku poměrně běžná. Rodiče jsou pro své děti vzorem, a když vidí, jakým způsobem se rodiče chovají, jak prosazují své požadavky často ruku v ruce s násilím, krádežemi a majetku, mohou mít tendence takovéto chování praktikovat i ve škole prostřednictvím šikany. Protože nemají doma a v nejbližším okolí pozitivní vzor, dochází často i k represi.

2.2 Popis souboru respondentů průzkumu Jak již bylo výše uvedeno, cílem bakalářské práce je monitorování příkladů dobré praxe prevence šikany na základních školách ve vybraném regionu. Autorka pro svůj průzkum zvolila školy spadající do šluknovského regionu. Cílovou populaci tedy tvoří základní školy. Z této cílové populace byl vybrán průzkumný vzorek, který tvoří minimální preventivní programy těchto škol. průzkum se zaměřuje na všechny základní školy v rámci šluknovského regionu, které jsou tvořeny 1. i 2. stupněm, na jejich preventivní programy. Přehled škol, které do regionu patří, znázorňuje tabulka č. 4. Tabulka č. 4: Přehled škol s 1. i druhým stupněm ve Šluknovském regionu Základní škola

Preventivní program

Počet žáků

Dolní Podluží

ano

193

Dolní Poustevna

ano

170

Chřibská

ano

162

Jiříkov

ano

310

Krásná Lípa

ano

425

Mikulášovice

ano

162

Rumburk U Nemocnice

ano

439

Rumburk Tyršova

ano

435

Šluknov

ano

478

Varnsdorf Edisonova

ano

432

Varnsdorf Náměstí

ano

328

ano, ale neposkytnut

-

ano

217

Varnsdorf Seifertova Velký Šenov

33

Z celkového počtu 13 škol pouze jedna škola odmítla program poskytnout. Byly shromážděny preventivní programy za rok 2011/2012. Autorka oslovila školní metodiky prevence jednotlivých škol, kteří jí následně poskytli preventivní programy a odpověděli na anketní otázku. Základní údaje týkajících se školních metodiků prevence zobrazuje tabulka č. 5. Jedná se o věk, pohlaví, délku praxe ve školství, délku praxe a vzdělání v oblasti prevence.

Tabulka č. 5: Školní metodikové prevence – základní údaje Metodikové

Věk

Pohlaví

Praxe ve školství Praxe v prevenci

Vzdělání v oblasti prevence

Metodik č. 1

52

žena

33

10

kurzy DVPP

Metodik č. 2

33

muž

9

4

kurz výchovné poradenství

Metodik č. 3

53

žena

32

15

kurzy DVPP

Metodik č. 4

44

muž

5

14

doplňuje si

Metodik č. 5

49

žena

12

10

studium prevence sociálně patologických jevů

Metodik č. 6

59

žena

40

12

kurzy DVPP

Metodik č. 7

43

žena

15

8

kurz výchovné poradenství

Metodik č. 8

44

muž

24

7

bez vzdělání

Metodik č. 9

28

muž

2

1

bez vzdělání

Z uvedené tabulky vyplývá, že průměrný věk oslovených školních metodiků prevence je 45 let. Mezi preventisty je 5 žen a 4 muži. Nejkratší praxi ve školství je 2 roky, nejdelší 40 let. Jsou zde 3 metodikové s praxí na 20 let. V oblasti praxe v prevenci je nejnižší počet 1 rok a nejvyšší 15 let. Je zde 5 metodiků, kteří mají praxi v oblasti prevence 10 let a více. 7 metodiků prevence se v této oblasti vzdělávají v rámci doplňkového vzdělávání pedagogických pracovníků. Jedná se o studium výchovného poradenství, čtyř semestrové studium prevence sociálně patologických jevů, další kurzy a semináře. 2 metodikové nemají žádné vzdělání v oblasti prevence.

34

2.3 Cíl a předmět průzkumu Cílem průzkumu je shromáždění preventivních programů škol s oběma stupni v rámci šluknovského regionu. Na základě rozboru těchto preventivních programů formulovat příklady dobré praxe prevence šikany na základních školách šluknovského regionu, shrnout společné rysy jednotlivých preventivních programů, najít odlišnosti. Dále zjistit, jakým způsobem školy prevenci realizují. Pomocí ankety oslovit školní metodiky prevence a zjistit jejich konkrétní z praxe vyplývající dobré příklady a zkušenosti v oblasti prevence šikany. Na základě získaných informací navrhnout opatření, která vyplynou z příkladů dobré praxe prevence šikany na základních školách a která by mohla být vhodná pro další školy jako inspirace.

2.4 Metody Pro shromáždění potřebných údajů pro průzkum byla použita metoda sekundární analýza dokumentů. Autorka shromáždila minimální preventivní programy základních škol ve Šluknovském výběžku, na kterých se vyučuje na 1. i 2. stupni. V následném rozboru hledala společné rysy preventivních programů, odlišnosti a zajímavé nápady. Dále se zajímala o konkrétní příklady realizace stanovených cílů prevence a osvědčené dobré strategie v oblasti prevence šikany. Další použitou metodou byla anketa. Tato anketa byla realizována po prostudování minimálních preventivních programů jako doplňková technika k získání dalších informací týkajících se prevence šikany. Autorka hledala konkrétní strategie v oblasti prevence šikany, které se školám osvědčily a lze je označit jako dobré pro realizaci prevence šikany v praxi. Školním metodikům prevence proto byla položena jedna zásadní anketní otázka: Co jako školní metodik prevence a jako učitel považujete za příklady dobré praxe v oblasti prevence šikany? Školním metodikům prevence byl zaslán formulář, jehož podoba je obsažena v příloze č. 1.

35

2.5 Předpoklady Autorka pro svůj průzkum stanovila následující předpoklady: 1.

Lze předpokládat, že více než polovina školních metodiků prevence označí za dobrou praxi prevence šikany zavedení pravidelných třídnických hodin.

2.

Lze předpokládat, že většina škol zahrne do svých preventivních programů projekty (besedy přednášky) s odborníky.

3.

Lze předpokládat, že méně než polovina škol uvede ve svém programu jako dobrý způsob prevence šikany nabídku smysluplných aktivit pod dohledem, pedagogů pro žáky v době přestávek (např. v tělocvičně, knihovně, počítačové učebně).

Předpoklady budou ověřovány na základě prostudování minimálních preventivních programů a na základě ankety, které se účastní školní metodikové prevence.

2.6 Prezentace a interpretace dat Z celkového počtu 13 škol poskytlo svůj minimální preventivní program pro účely této bakalářské práce 12 škol. Některé z nich mají svůj program k dispozici na stránkách školy. Jediný, kdo program neposkytl, je jedna ze základních škol ve Varnsdorfu. Svůj postoj odůvodnila paní ředitelka tím, že je to jejich „know how“ a že se nehodlají o své nápady s nikým dělit. Pokud se nějaké škole osvědčily určité strategie v oblasti prevence, je na jejím rozhodnutí, zda je poskytne jiným školám. Prevence by měla překračovat hranice školy. Již v teoretické části práce byla zdůrazňována otevřenost a spolupráce školy s rodiči a veřejností. Jde nám o všechny děti a nejen o děti, které navštěvují naši školu. A jestliže bude mít naše škola dobré strategie, které někam povedou, jsou zajímavé, proč je neposkytnout školám dalším? Stejně tak uvítáme náměty, podněty, aktivity od jiných škol, které obohatí nás, naše žáky, rodiče i ostatní členy společnosti. Některé školy dokonce zahrnují do svých preventivních programů i spolupráci s ostatními školami. Někdy se jedná i o mezinárodní projekty, např. v rámci příhraničí. Jak již bylo zmíněno v kapitole 1.3 Preventivní programy, každá škola má povinnost vypracovat minimální preventivní program. Tuto povinnost splnily všechny vybrané školy šluknovského regionu.

36

Každá škola program vypracovala dle svých možností. Jednotlivé programy se na první pohled liší. Některé jsou poměrně obsáhlé, jiné naopak velmi stručné. Rozsah jednotlivých preventivních programů zobrazuje tabulka č. 6. Tabulka č. 6: Rozsah preventivních programů Číslo programu Počet stran

č. 1

č. 2

č. 3

č. 4

č. 5

č. 6

č. 7

č. 8

3

11

3

8

22

14

19

6

č. 9 č. 10 č. 11 č. 12 4

2

4

8

Je v kompetenci každé školy, jak svůj minimální preventivní program pojme, jak ho sestaví, záleží mimo jiné i na možnostech a podmínkách, které daná škola má. Jak je patrné z tabulky č. 4, autorka jednotlivé programy očíslovala a uvedla počet jejich stran. Nejpočetnější program obsahuje 22 stran, nejméně obsáhlý je program o 2 stranách. Nelze říci, že vyšší počet stran zaručí větší kvalitu a naopak. I stručný program může být velmi výstižný. V nejobsáhlejším dokumentu jsou dopodrobna vypsané aktivity pro jednotlivé ročníky po měsíci na celý školní rok. Jsou zde vymezené cíle i jejich realizace. Jsou zde popsané různé projekty a aktivity. V nejméně obsáhlém dokumentu jsou v bodech vymezeny cíle programu, projekty, popis současného stavu a potřebnost programu. Konkrétní realizace cílů není až tak podrobná, to však neznamená, že jejich realizace není dobrá. V jednotlivých programech najdeme celou řadu společných znaků. Jejich konkrétní podobu si nastíníme v následující podkapitole.

2.6.1

Společné rysy preventivních programů

Kdo se na tvorbě podílel Není to výsledek práce jednoho člověka. Vždy je zde uveden školní metodik prevence, který je hlavním koordinátorem. Na tvorbě programu se také podílí výchovný poradce, ostatní pedagogové a vychovatelé, vedení školy. V jednom případě bylo uvedeno, že na tvorbě programu se externě podílí metodik primární prevence z pedagogicko-psychologické poradny. Spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou je jistě dobrý krok v oblasti prevence. Již v kapitole preventivní programy bylo zmíněno, že školy mají možnost předkládat a konzultovat své minimální preventivní programy s odborníky v pedagogicko-psychologické poradně. Není to však jejich povinností. Některé

37

školy možnosti konzultace využívají. Autorka na tuto problematiku upozorňovala již v teoretické části práce. Možná by nebylo od věci, kdyby jednotlivé školy toto měly jako povinnost. Eliminovaly by se tímto chyby v programech, mohlo by to vést k vylepšení jejich úrovně, ale i k podpoře větší spolupráce mezi školami v oblasti prevence, práce na společných projektech a akcích.

Zaměření na sociálně patologické jevy celkově Všechny školy zahrnuly do svých programů nejen šikanu, ale problematiku sociálně patologických jevů celkově. Preventivní programy se zaměřují kromě šikany také na záškoláctví, kriminalitu, delikvenci, vandalismus, násilné chování, intoleranci, antisemitismus, extremismus, rasismus, xenofobii, závislosti, návykové látky, gambling, virtuální drogy, kyberšikanu, poruchy příjmu potravy, sexuální rizikové chování a spoustu dalších témat.

Charakteristika školy a analýza, popis současného stavu Do svého programu toto zahrnulo celkem 9 škol. Jedna škola se v úvodu zaměřuje spíše na základní školy celkově, na problémy agresivity, negativní poruchy chování, zdůvodňuje zde potřebu prevence sociálně patologických jevů již od počátku povinné školní docházky formou, která je úměrná danému věku. Zbývající školy charakteristiku neuvedly, zaměřují se rovnou na cíle a plnění programu. V rámci popisu současného stavu se školy zaměřují jak na lokalitu, prostory a materiální vybavení, tak i na to, s jakými problémy se potýkají, co je třeba ještě udělat, jaké kroky učinily.

Prevence v rámci celé školní docházky Ve většině škol se objevuje agrese, kázeňské přestupky, školy se snaží zamezovat dalšímu šíření rizikového chování. Šikana je pro školy závažným problémem, neboť je velmi těžce odhalitelná a často zaměňována se škádlením. Je proto nutné zahájit prevenci šikany již od úplného počátku školní docházky. Potvrzuje se zde také fakt zmíněný již v teoretické části této práce, že je důležité působit na skupiny a jedince preventivně, aby nedošlo k rozvinutí šikany a zároveň je důležité působit i na ty, u kterých lze předpokládat problematický vývoj

38

a rizikové chování či u kterých již problémy vznikly. Právě na tyto jedince se zaměřuje minimální preventivní program. Některé školy spatřují problémy v nevyhovující sociální skladbě žáků. Již výše bylo uvedeno, že šluknovský region patří mezi sociálně znevýhodněné (vyloučené) lokality. Tato skutečnost se samozřejmě také odráží ve složení žáků ve školách, ve třídách. Tento problém řeší v první řadě školy, které jsou ve městě jako jediné. Jedna škola ve své analýze uvádí jako problém skutečnost, že vzhledem k vysoké nezaměstnanosti ve městě rodiče žáků dojíždějí za prací do jiného města a přihlásí své děti na školu tam. Často se jedná o žáky talentované, kteří by mohli kolektiv třídy pozvednout a pomoci těm sociálně hůře adaptabilním žákům, pro které by mohli být vzorem, pomocníkem, kamarádem. Naopak škola spatřuje jako pozitivum nižší počet žáků ve třídě a větší možnost individuálního přístupu k žákům, je zde menší anonymita, žáci i učitelé se vzájemně dobře znají.

Vymezení cílů prevence Cíle preventivního programu rozdělilo 7 škol na dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé. V programech najdeme celou řadu cílů, na kterých se školy shodnou. Mezi dlouhodobé cíle školy zařadily: •

snížení výskytu zjištěných a sledovaných projevů rizikového chování včetně šikany,

•

práci na snížení agresivity, řešení konfliktů nenásilnou formou,

•

rozvoj pozitivních vlastností, eliminaci negativních vlastností,

•

podporu pozitivního vztahu ke všemu dobrému, podpora zdravého sebevědomí,

•

prohlubování příznivého sociálního klimatu školy,

•

podporu individuality,

•

průběžné působení na morálku žáků, netolerování náznaků šikany,

•

zařazení etické výchovy do výuky,

•

informovanost žáků o nebezpečí sociálně patologických jevů a následcích chování,

39

•

vzdělávání pedagogů v oblasti prevence,

•

spolupráci se zákonnými zástupci, jejich zapojení do dění ve škole.

Mezi střednědobé cíle školy zařadily: •

spolupráci všech - školy, rodičů, organizací,

•

zlepšení materiálního vybavení školy (např. informační a výukové materiály),

•

organizaci besed a přednášek s odborníky v oblasti sociálně patologických jevů,

•

přednášky a besedy pro rodiče,

•

vytvoření takových podmínek a prostředí, ve kterých bude minimalizováno negativní chování žáků vedoucí k šikaně,

•

nabídky aktivit pro smysluplné trávení volného času,

•

vzdělávání pedagogů zaměřené na práci se třídou.

Mezi krátkodobé cíle školy zařadily: •

mapování výskytu negativních jevů ve škole, vyhledávání žáků s poruchami chování, vyhledávání a sledování žáků ohrožených rizikovým chováním, včasná intervence (tento bod si některé školy zařadily spíše do dlouhodobých cílů),

•

zařazení cílené prevence šikany do různých vyučovacích předmětu, nejvíce do hodin občanské a rodinné výchovy,

•

práci s kolektivy, u kterých se již objevilo podezření na šikanu a její zárodky,

•

rozvoj podpory a tolerance k menšinám a jiným kulturám,

•

osvětu pro rodiče,

•

pravidelné třídnické hodiny,

•

společné akce na podporu stmelení kolektivu.

V podstatě lze shrnout, že v programech mají školy cíle velmi podobné, někdy se liší v zařazení do dlouhodobých, krátkodobých, což není až tak stěžejní. Zbývajících 5 škol cíle takto nedělí. Cíle jsou v podstatě shodné s cíli uvedenými výše. Také se zde objevuje podpora sociálních kompetencí, rozvoj sociálních dovedností, odpovědnost za své chování, posilování ko40

munikativních dovedností, pozitivní sociální klima, mravní a morální hodnoty, smysluplné trávení volného času, odolnost vůči rizikovému chování atd.

Cílová skupina Všechny školy zaměřují své preventivní programy na žáky od 1. do 9. ročníku. Aktivity jsou rozdělené zvlášť pro první a druhý stupeň, často je zde rozdělení po jednotlivých ročnících. Pouze 2 školy mají nastavené cíle pro školu celkově, ostatní školy dělí aktivity zvlášť pro první a druhý stupeň. Najdeme zde i dělení po jednotlivých ročnících. Opět zde najdeme celou řadu společných bodů. Na prvním stupni i druhém stupni jsou jednotlivé aktivity v rámci prevence zařazovány do jednotlivých vyučovacích předmětů. Na 1. stupni se zaměřují na rozvoj komunikace, základní pravidla chování, přátelské vztahy v kolektivech třídy, stanovení pravidel vzájemného soužití a slušného chování ve třídě, ohleduplnost a toleranci. Žáci se učí respektovat své okolí. Již na prvním stupni se školy zabývají tématem šikany, postavením slabého jedince v kolektivu. Součástí výuky je multikulturní a etická výchova. Dvě ze škol dokonce provozují pro žáky etické dílny. Jedna ze škol ve svém programu apelovala na snižování agresivity již u žáků na 1. stupni. Prevence se zde prolíná všemi předměty. Dokonce i v tělesné výchově je prostor pro nácvik sebeovládání a hlavně nácvik umění nést vítězství ale také porážku odpovídajícím způsobem. Na 2. stupni se dovednosti a návyky z 1. stupně dále upevňují a prohlubují. Je zde znovu kladen důraz na etiku, multikulturní výchovu. Žáci si osvojují základy morálky, mravnosti, asertivního chování, učí se zvládat stresové situace a správné postupy při řešení konfliktních situací. Žáci si osvojují základní lidská práva a jsou také seznamováni s důsledky při jejich porušování. Důležité jsou také nácviky chování v krizových situacích, mezi něž patří šikana a setkání s agresorem. Důraz je kladen na aktivitu žáků prostřednictvím různých modelových situací, hraní rolí atd. Je třeba žáky dobře motivovat a zaujmout je.

Spolupráce s odborníky, besedy a diskuse Jako příklad lze uvést sdružení Teen Challenge, které se zaměřuje právě na prevenci sociálně patologických jevů. Jedná se o bloky vedené lektorem. Žáci jsou aktivně zapojováni do diskuse, v každém ročníku je voleno jiné téma. Jedním z témat je také šikana. Spolupráci 41

s tímto sdružením zmínilo ve svých programech 11 škol. Tato spolupráce je dlouhodobá. Ve všech programech najdeme odkazy na organizace, se kterými školy v rámci prevence spolupracují.

Spolupráce s rodiči (zákonnými zástupci) žáka Školy se snaží zapojit rodiče do života ve škole. Je třeba, aby byli rodiče informováni, co v sobě zahrnují sociálně patologické jevy, jaké nebezpečí v sobě skrývá šikana, jak by měli na své děti působit. V teoretické části se autorka již zabývala tím, že rodiče často šikanu berou na lehkou váhu, nechtějí si připustit, že by jejich dítě mohlo být šikanováno a nejsou schopni svým dětem pomoci. Jako velmi vhodný způsob prevence se zde jeví informovanost nejen žáků, ale zejména jejich rodičů. V preventivních programech je zakotveno zapojení rodičů do života ve škole nejen v rámci třídních schůzek, ale i mimo ně. Je zde také zmíněno, že ne vždy se tohoto dá docílit. Proto si tento bod některé školy daly do střednědobých či dlouhodobých cílů.

2.6.2

Odlišnosti, zajímavé nápady v preventivních programech

Při rozboru preventivních programů autorka mimo jiné hledala odlišnosti, zajímavé způsoby prevence, které se vyskytly vždy pouze v jednom programu. Prevence v novém stylu Jedna základní škola ve Varnsdorfu zahrnula do svého programu tzv. prevenci v novém stylu. Spočívá v tom, že v prostorách školy je nainstalována obrazovka, na které jsou během přestávek mezi výukou promítány spoty z různých oblastí, jako je např. šikana, záškoláctví, alkohol, drogy, ale i nabídky ke studiu. Tento způsob je zvláštní. Žáci by měli tyto spoty určitě sledovat, měla by však následovat nějaká zpětná vazba, diskuse s pedagogy k těmto spotům.

Aktivity pro romské děti, romský kroužek Jako druhý a dobrý příklad prevence zvolila škola v Krásné Lípě. Škola si je vědoma problémů se žáky ze sociálně slabých rodin, které tvoří zejména romské děti. Je třeba s těmito rodinami navázat kontakt, pomoci jim s přípravou na vyučování a nabídnout aktivity pro trá-

42

vení volného času, funguje zde romský kroužek, který pracuje dvakrát týdně 5 vyučovacích hodin. Škola přijala romskou asistentku, která je prostředníkem v komunikaci mezi romskými rodinami a školou. Touto problematikou se jistě zabývá větší množství škol a zmiňují i tento problém ve svých programech. Škola v Krásné Lípě však ještě doplnila konkrétní způsob realizace cíle zaměřit se na žáky ze sociálně slabých rodin.

Spolupráce žáků z vyšších a nižších ročníků Jedna ze škol si vytvořila sama svůj dlouhodobější projekt, který se stal školní tradicí. Jedná se o spolupráci žáků z vyšších a nižších ročníků. Spolupráce začíná v 8. ročníku, když žáci pomáhají při zápisu dětí z mateřských škol do prvních tříd. Pomáhají při organizaci, starají se o předškoláky. V následujícím školním roce se již jako žáci 9. ročníků starají o prvňáčky. Několikrát do roka mají společné hodiny výtvarné výchovy, tráví společně přestávky, hrají hry, povídají si. Žáci 9. ročníků také připravují pro děti i obyvatele města vánoční trhy s Mikulášem. Celá organizace a program je v rukou „deváťáků“. Na akci se připravují ve svém volném čase po vyučování. Společné aktivity mladších a starších žáků jsou důležitým článkem prevence šikany i dalších sociálně patologických jevů ve škole. Práce ve věkově smíšených skupinách pomáhají řešit některé kázeňské problémy, starší žáci jsou vzorem pro mladší, učí se toleranci, pozitivnímu vztahu k mladším a slabším. Celý tento projekt má pozitivní dopad na utváření pozitivní atmosféry ve škole, založené na dobrých osobních vztazích mezi nejstaršími a nejmladšími žáky.

2.6.3

Náměty a doporučení školních metodiků prevence

Na závěr průzkumu autorka prostřednictvím dotazníku oslovila školní metodiky prevence. Jedná se o dotazník, který obsahoval jednu zásadní otevřenou otázku: Co jako školní metodik primární prevence a jako učitel považujete za příklady dobré praxe v oblasti prevence šikany? Na tuto otázku odpovědělo celkem 9 z 12 dotazovaných metodiků prevence. Většina odpovědí se lišila, najdeme zde však i několik shodných námětů.

43

Je dobré zorganizovat pobyty pro žáky 6. ročníků, to si myslí 3 z 9 metodiků prevence. Společné setkávání by mělo být i během školního roku např. v rámci sportovního odpoledne či posezení u „táboráku“. Dále doporučují zapojení rodičů do života ve škole již na prvním stupni rovněž formou jednodenních akcí, cílem je také to, aby se vzájemně poznali rodiče žáků. Důležité je otevřené jednání školy a rodiny v partnerském duchu. Další dobrou strategií, na které se shodli 4 metodikové prevence, je zorganizovat pro třídy, kde je nějakým způsobem narušeno klima třídy, kde se řešila šikana či kde byly pozorovány náznaky šikany, adaptační kurz s následnými aktivitami během celého školního roku. Důležitá je spoluúčast odborníka z pedagogicko-psychologické poradny, který sestaví interaktivní program zaměřený na kvalitní vztahy v kolektivu, nácvik sociálních a komunikačních dovedností, nácvik řešení konfliktních situací. Odborník pracuje s kolektivem a s třídní učitelkou i po ukončení adaptačního pobytu. Také další náměty školních metodiků prevence jsou důležité. Metodici doporučují vytvoření stabilní sítě externích spolupracovníků pro zajišťování programu. Zdůrazňují spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou, státní policií a dalšími institucemi. Za základ považují důslednost ze strany pedagogů, neustálý kontakt s třídními učiteli, a návyk vzniklé problémy řešit ihned, nebát se s dětmi mluvit o problémech, nic nezamlčovat, nezkreslovat fakta. Důležité je neříkat, že v naší škole se šikana nevyskytuje. Pokud je třeba, doporučují metodici požádat o pomoc odborníka, který provede sociometrické šetření ve skupině pro lepší orientaci ve vztazích mezi žáky. V hodinách, ve kterých s dětmi hovoříme o šikaně, je třeba podporovat jejich aktivitu. Dát jim prostor, aby žáci sami vyhledávali a zpracovávali informace, aby uváděli příklady šikany, její projevy, aby dávali různé návrhy, jak jí zabránit, čelit. Důležitost je spatřována v oné aktivitě, není vhodné pouhé předávání informací. Jako v praxi osvědčený způsob je zde uváděna práce s konkrétním reálným příběhem, ve kterém se šikana objevuje, a následný rozbor a diskuse se žáky. Součásti prevence jsou také dotazníky pro žáky k tématu šikana. Dotazníky jsou anonymní a pomáhají mapování vztahů mezi žáky a mohou upozornit na problémy, situace a nedostatky, které je třeba řešit a změnit.

44

Některé školy se také účastní soutěže mezi školami, která se zabývá problémem šikany. V jednom případě zmínil školní metodik prevence příkladné chování a etické vystupování učitelského sboru a vytvoření prostředí nakloněného spolupráci. Již v kapitole 1.2 Způsoby prevence šikany bylo zmíněno, že vztahy mezi učiteli, jejich chování a vystupování mají vliv na atmosféru ve třídách a že učitel je pro žáky příkladem, vzorem. Proto je nutné i toto považovat za důležitý bod v oblasti prevence. Zároveň 3 metodikové prevence zmínili jako dobrou praxi prevence šikany pravidelné třídnické hodiny. Jeden z metodiků také navrhuje najít si čas na neformální pohovor s každým žákem třídy alespoň jednou za měsíc. Individuální přístup k žákovi a pohovory mimo kolektiv třídy byly zmíněny již v kapitole 1.2.3 Prevence zaměřená na žáka jako na jednotlivce. Přehled námětů, které metodikové shodně označili za dobré pro praxi prevence šikany a které se v odpovědích opakovaly, zobrazuje tabulka č. 7. Tabulka č. 7: Přehled shodných námětu pro dobrou praxi prevence šikany Náměty na dobrou praxi prevence šikany zapojení rodičů do života ve škole besedy, přednášky vedené odborníky aktivní zapojení žáků, spolupráce žáků 1. a 2. stupně dotazníky pro žáky k problematice šikany etické dílny, etická výchova vyhledávání rizikových jedinců spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou stabilní síť externích spolupracovníků

V závěru této kapitoly lze poznamenat, že preventivní strategie v rámci školy jako celku, tříd i jednotlivců, které autorka na základě informací z odborné literatury a vlastní praxe zmiňuje v teoretické části, se skutečně objevují a potvrzují i v praktické části, v jednotlivých preventivních programech i v názorech školních metodiků prevence. Máme na mysli práce s kolektivem třídy, individuální přístup, etickou výchovu, prolínání prevence do jednotlivých předmětů, dlouhodobou strategii, spolupráci všech v rámci školy atd.

45

2.7 Ověření platnosti předpokladů Autorka stanovila pro svůj průzkum celkem 3 předpoklady. Jejich ověřování probíhalo na základě studia preventivních programů a na základě ankety pro školní metodiky prevence. 1. Lze předpokládat, že více než polovina školních metodiků prevence označí za dobrou praxi prevence šikany zavedení pravidelných třídnických hodin. Zavedení pravidelných třídnických hodin uvedli z počtu devíti školních metodiků prevence celkem tři. Tento předpoklad se nepotvrdil. Přestože více než polovina školních metodiků prevence neuvedla jako dobrou praxi prevence šikany na základních školách třídnické hodiny, školy si je do svých cílů v preventivních programech zařazují. Třídnické hodiny často doporučuje i pedagogicko-psychologická poradna jako velmi vhodnou při práci s kolektivem. Někdy je zejména na druhém stupni náročné skloubit čas, ve kterém se celá třída sejde, vzhledem k různorodosti odpoledních aktivit a kroužků a odpoledního vyučování a možnému rannímu dojíždění do školy.

2. Lze předpokládat, že většina škol zahrne do svých preventivních programů projekty (besedy, přednášky) s odborníky. Bylo zjištěno, že všechny školy zahrnuly do svých preventivních programů projekty, besedy, přednášky s odborníky. Tuto skutečnost označila také většina školních metodiků prevence za příklad dobré praxe prevence šikany. Tento předpoklad se potvrdil.

3. Lze předpokládat, že méně než polovina škol uvede ve svém programu jako dobrý způsob prevence šikany nabídku smysluplných aktivit pod dohledem pedagogů pro žáky v době přestávek (např. v tělocvičně, knihovně, počítačové učebně). Všechny školy zahrnují do svých preventivních strategií celou řadu námětů pro smysluplné trávení volného času, jedná se zejména o zájmové útvary a společné akce mimo vyučování. Většina škol také zmiňuje pečlivé dodržování a zvýšený dohled v období přestávek. Nabídku aktivit pod dohledem pedagogů v době přestávek však nabízejí ve svých programech jen 2 školy. Stanovený předpoklad se tedy potvrdil.

46

Jak už bylo výše uvedeno, lze tento nápad považovat za velmi dobrý, ale může být velmi náročné ho realizovat, připravit podmínky. Často to může být z důvodu časové náročnosti a vytíženosti pedagogů, jejich nedostatečného počtu či nedostatku prostor. Vzhledem k tomu, že cílem této bakalářské práce je dobrá praxe prevence šikany, autorku v jednotlivých preventivních programech a v doporučeních školních metodiků prevence zajímala konkrétní realizace stanovených cílů, jak tedy konkrétně prevenci realizovat. Pokusme se tedy na závěr praktické části shrnout to, co se školám v praxi osvědčilo, jaké aktivity používají pro realizaci prevence šikany, v jakých nápadech bychom se mohli jednotlivými školami inspirovat, co tedy lze označit za dobrou praxi prevence šikany na základních školách.

47

3 Dobrá praxe prevence šikany na základních školách Dotazníky pro žáky k problematice šikany, vyhledávání rizikových skupin a jedinců Dotazníky mohou odkrýt problém, na který je třeba se zaměřit. Rovněž je třeba všímat si jedinců, u kterých by se mohlo vyskytnout problémové chování, které by mohlo vést k šikaně, a zabránit tak možnému výskytu šikany.

Informovanost žáků např. o problematice šikany, podpora aktivity žáků Nemělo by se uskutečňovat jen holé předávání informací bez zpětné vazby. Žáci by měli pracovat s různými výukovými materiály. Důležité je zapojení a aktivita žáků. Žáci sami vyhledávají informace, zpracovávají různé prezentace a referáty, píší slohové práce. Vždy by měla následovat diskuse se spolužáky pod pedagogickým vedením. Důležitou součástí působení na žáky jsou sociální hry, hraní rolí, obhajoba názoru, trénink způsobů odmítání, řešení konfliktů. Žádoucí je párová či skupinová práce ve třídě.

Prevence šikany již od 1. ročníku Aktivity během celé školní docházky a to nejen v rámci vyučovacích předmětů.

Projekty, besedy, přednášky pod vedením odborníků Každá škola vstupuje do různých dlouhodobějších projektů pod vedením zkušených odborníků. Jako příklad byly uváděny již zmíněné projekty sdružení Teen Challenge či jiné projekty, které jsou také zaměřeny na prevenci šikany, různé aktivity spojené s hraním her, rolí, nácvik odmítací techniky, snižování agresivity, sebeovládání, respekt a toleranci k okolí. Do projektů jsou zapojeni všichni žáci od 1. do 9. ročníku.

48

Nástěnky primární prevence, schránky důvěry, webové stránky školy Nástěnky slouží jako zdroj informací pro žáky i jejich rodiče. Nalezneme na nich potřebné kontakty na krizové linky bezpečí, centra, konzultační hodiny školního metodika prevence a další cenné rady, jak se zachovat v případě ohrožení šikanou a dalších krizových situacích. Některé školy si přímo do programu zařadily seznámení žáků a rodičů s minimálním preventivním programem. Také schránky důvěry jsou na školách běžnou praxí. Žáci se zde mohou svěřovat s tím, co je trápí. Někdy se stává, že mají obavu se svěřit např. s tím, že jim někdo ubližuje. Tato schránka může být východiskem, podnětem k řešení problému. Webové stránky rovněž slouží jako zdroj informací pro žáky, rodiče a okolí. Tyto stránky se určitě také dají využít v oblasti primární prevence. Některé školy zde zpřístupňují i své minimální preventivní programy.

Využití pravidelných třídnických hodin. Jedna ze škol má pravidelné třídnické hodiny každý týden již na prvním stupni od 3. ročníku, druhé a první ročníky se setkávají jednou měsíčně. Je zde větší prostor pro komunikaci se žáky, řešení problémů, otázek v oblasti problematiky šikany, konfliktů ve třídě, vztahů. Přestože je náročné zejména na 2. stupni najít společný čas na realizaci třídnických hodin, je to pro práci s třídním kolektivem velmi dobré.

Stmelovací a adaptační pobyty Již v kapitole 1.1.2 Prevence v rámci školní třídy se autorka zmiňovala o tom, že je vhodné pracovat se školní třídou také mimo vyučování, mimo výuku ve škole a dobrou příležitostí jsou právě pobyty dětí mimo školu. Často se stává, že zejména do 6. ročníků přijdou žáci z různých tříd, různých škol. Ani přechod z 1. na 2. stupeň není pro žáky jednoduchý. Je proto dobré se třídou odjet na dva až tři dny mimo školu, strávit společně více času, vyplnit tento čas různými seznamovacími hrami a aktivitami. Tento pobyt vede k lepšímu poznání žáků mezi sebou a také vzájemnému poznání učitele a žáků.

49

Jinou formou jsou pobyty pro kolektivy, ve kterých jsou narušeny vztahy, kde se vyskytla šikana. Jsou to pobyty, kterých se často účastní i odborník např. z pedagogicko-psychologické poradny, který společně s třídním učitelem naplánuje různé aktivity a hry pro uzdravení narušených vztahů ve skupině. Na tyto pobyty potom pak při vyučování navazují další cílené aktivity opět pod vedením odborníka.

Etické dílny, zařazení etické výchovy do výuky Osvojování základů morálky a mravnosti, respektování základních pravidel soužití ve třídě, uvědomování si důsledků chování. Etické dílny vedou zkušení lektoři, jedná se o diskuse, besedy, aktivní zapojení žáků.

Vyplnění volného času zajímavou a smysluplnou aktivitou Všechny školy nabízí svým žákům celou řadu aktivit, zájmových útvarů a exkurzí. Je dobré žáky zaujmout a také možná mnohým pedagogům proběhne hlavou myšlenka, že kdo si hraje, nezlobí. Vyplnění volného času zajímavou a smysluplnou aktivitou je určitě dobrá věc. Dobrý nápad je vyplnit čas dětí i během přestávek. Každý pedagog ví, jak náročné je udržet žáky ve třídě o velké přestávce, obzvláště když je na patře tříd několik. Některé školy proto nabízejí žákům v období přestávek aktivity ve školní knihovně, v počítačové učebně a v rámci možností i v tělocvičně. Vše samozřejmě pod pedagogickým dohledem. Je jasné, že ne všude je tato možnost realizovatelná. Ale nápad je to jistě velmi dobrý a určitě by stálo za to promyslet, jakým způsobem by se dal uskutečnit. Z hlediska prevence šikany toto bude jistě přínosem.

Společné aktivity mladších a starších žáků Přínosná je příprava aktivit pro mladší žáky, společné hodiny, starání se o mladší spolužáky. Starší žáci se učí přijmout zodpovědnost při přípravě aktivit a jejich realizaci, učí se komunikovat, spolupracovat, respektovat ostatní.

50

Osvěta k problematice šikany pro žáky, pedagogy, rodiče Organizují se besedy, přednášky pro děti i rodiče a další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti prevence a práce se třídou.

Příkladné a etické vystupování členů sboru Takovýto přístup by měl být samozřejmostí pro všechny členy pedagogického kolektivu. Závěrem lze poznamenat, že jak preventivní programy, tak názory preventistů přinesly celou řadu dobrých nápadů, jak prevenci šikany realizovat. Je třeba mít na mysli, že prevence není pouze v rukou jednoho člověka (školního metodika prevence), není v jeho silách ji realizovat sám. Jak vyplývá nejen z průzkumu, ale i z celé této bakalářské práce, je důležité vytvořit spolupracující tým odborníků, pedagogů, vychovatelů, žáků, rodičů, vedení školy a využít všechny vhodné metody, prostředky a formy práce, které pomohou k eliminaci vzniku a rozvoje šikany na základních školách.

51

Závěr Předložená bakalářská práce se zabývala problematikou prevence šikany na základních školách. Cílem bakalářské práce bylo monitorovat příklady dobré praxe prevence šikany na základních školách ve vybraném regionu. Autorka pro svůj průzkum zvolila šluknovský region. V teoretické části se autorka s pomoci odborné literatury zabývala základními pojmy šikana a prevence, nastínila různé způsoby prevence šikany. Zaměřila se na prevenci z hlediska základní školy jako celku, kolektivu třídy a jednotlivce, na specifikaci prostředí základních škol, nastínění fenoménu školního a třídního klimatu. Dále upozornila na zákony a doporučení zásadní pro tvorbu a plnění preventivních programů a na náplň práce školních metodiků prevence. Přínosem teoretické části bylo ukázat přístup k prevenci šikany z různých úhlů pohledů, nezbytnost zaměření prevence na školu jako celek, školní třídu a zároveň i respektovat individualitu jedince. Uvědomit si rozmanitost a sílu interakcí mezi žáky, učiteli a vedením školy, jejich možný pozitivní i negativní vliv na jednotlivce i celou skupinu a nezbytnost vytváření příznivého prostředí nakloněného spolupráci. Cílem praktické části bylo na základě analýzy minimálních preventivních programů vyhledat společné body jednotlivých programů a také odlišné náměty a nápady dobrých preventivních strategií, které lze uplatnit v běžné praxi na základních školách. Zároveň prostřednictvím ankety autorka oslovila školní metodiky prevence a zjišťovala jejich názory pro dobrou praxi prevence šikany. Na základě rozboru těchto preventivních programů, a vyjádření školních metodiků prevence formulovala příklady dobré praxe prevence šikany na základních školách a zároveň navrhla opatření, která lze školám doporučit jako osvědčenou dobrou praxi v oblasti prevence šikany. Jednotlivé preventivní programy obsahovaly celou řadu společných znaků (např. cíle, cílová skupina, charakteristika školy, zaměření na sociálně patologické jevy celkově), každý program byl něčím zajímavý, inspirativní. Průzkum prokázal, že mezi příklady dobré praxe prevence šikany patří besedy, přednášky organizované odporníky; osvěta v problematice šikany směrem k žákům, učitelům a pedagogům; aktivní zapojení žáků, eliminace pouhého předávání informací bez zpětné vazby; cílená prevence po dobu celé školní docházky; intenzivní práce s třídním kolektivem, vyhle52

dávání rizikových jedinců, adaptační a stmelovací pobyty pro nově vzniklé a rizikové skupiny žáků; začlenění etické výchovy do výuky. Velmi důležité je vytvořit spolupracující tým odborníků, pedagogů, vychovatelů, žáků, rodičů, vedení školy a využití všech vhodných metod, prostředků a forem práce vedoucích k eliminaci vzniku šikany na základních školách. Přínosem praktické části bylo pochopit realizaci prevence šikany v praxi, získat přehled o strategiích, které školy v rámci prevence používají. Nalézt dobré osvědčené strategie a také jedinečné nápady sloužící jako inspirace pro ostatní školy a jejich pedagogy. Závěrem lze poznamenat, že cíl bakalářské práce byl naplněn. Práce přinesla komplexní pohled na šikany nejen z hlediska teorie a zároveň také z hlediska reálné praxe. Došlo tedy k propojení teoretických a praktických poznatků, které jsou základem pro dobrou práci v oblasti nelehkého úkolu prevence šikany na základních školách.

53

Návrh opatření V této závěrečné kapitole se zamyslíme nad opatřeními. Nikdy nelze uplatnit zcela všechny aktivity na všech školách. Zkusme tedy vybrat ty strategie a aktivity, které budou realizovatelné na všech školách a přispějí k úspěšnému boji s fenoménem zvaným šikana. Lze doporučit následující strategie: •

otevřenost školy vůči okolí, spolupráce s ostatními školami, s odborníky, vytvořit spolupracující tým všech (pedagogů, vychovatelů, žáků, rodičů, vedení školy), učit se jeden od druhého, předávat osvědčené strategie a náměty jiným školám,

•

organizovat besedy, přednášky a semináře pro žáky, jejich rodiče i pedagogy k tématu šikany, podpořit tak informovanost všech o projevech, rizicích, důsledcích šikany, zaměřit se na ochranu žáků před tímto jevem,

•

intenzivně pracovat s třídním kolektivem, mapovat vztahy ve třídě, vyhledávat žáky, u kterých by mohlo dojít k rizikovému chování,

•

zahrnovat do výuky různé zajímavé metody a formy práce, sociální hry, modelové situace, hraní rolí, prezentace získaných informací, dát žákům prostor vyjádřit a obhájit svůj názor

•

konzultovat tvorbu minimálních preventivních programů s metodikem prevence např. v pedagogicko-psychologické poradně,

•

prevenci zaměřit na školu jako celek, intenzivně pracovat s třídním kolektivem i s jednotlivci,

•

respektovat individualitu každého jedince,

•

zahrnout do výuky prvky etické výchovy, osvojování základů morálky a mravnosti, respektování základních pravidel soužití ve třídě, uvědomovat si důsledky chování,

•

podporovat aktivitu žáků, eliminovat pouhé předávání informací,,

•

zapojení do projektů, využít možnosti spolupráce s odborníky na problematiku šikany,

54

•

poskytnout širokou škálu aktivit, zájmových útvarů a exkurzí, možností smysluplně vyplnit svůj volný čas, zvýšený dohled nad žáky v období přestávek, nabídka možností a aktivit pod dohledem pedagoga i v době přestávek mezi vyučováním,

•

podpora spolupráce jednotlivých tříd, zapojit žáky z vyšších ročníků do spolupráce s mladšími žáky,

•

zavedení třídnických hodin,

•

adaptační a seznamovací pobyty pro nově vzniklé třídní kolektivy či pro kolektivy problémové, rizikové z hlediska výskytu šikany,

•

vzniklé problémy řešit ihned, nezkreslovat fakta,

•

otevřené jednání školy a rodiny v partnerském duchu,

•

příkladné a etické vystupování členů sboru.

Výše uvedená opatření jsou vodítkem, jak školy mohou se šikanou bojovat. Ne každá škola má stejné podmínky pro realizaci, ale jak již bylo uvedeno výše, na prevenci bychom nikdy neměli být sami. Existuje možnost učit se jeden od druhého, předávat osvědčené strategie a náměty, pracovat na společných projektech, fungovat jako partneři. I toto je dobrý směr cesty k dobré praxi prevence šikany.

55

Seznam použité literatury GRECMANOVÁ, H., 2004. Vliv prostředí školy na její klima. In: Metodický portál RVP: Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 11. 11. 2004 [vid. 18. 11. 2012]. Dostupné z:http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/124/vliv-prostredi-skoly-na-jeji-klima.html/ GRECMANOVÁ, H., 2003. Klima současné školy. In: Klima současné české školy: Sborník příspěvků z 11. konference ČpdS [online]. [vid. 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.cpds.cz/dokumenty/sbor03.pdf

HERZOG, R., 2009. Násilí není řešení: prevence násilí a management konfliktu ve školách. 1. vyd. Plzeň: Fraus. ISBN 978-80-7238-850-9. HADJ-MOUSSOVÁ, Z., 2001. Kapitoly ze sociální psychologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7083-562-1. HÁJEK, B., 2007. Nástin metodiky vedení zájmové činnosti. Praha: Univerzita Karlova v Praze. ISBN 987-80-7290-265-1. JANOŠOVÁ, P., ŘÍČAN, P., 2010. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-2472991-6. JIHLAVEC, J., et al., 2010. Metodika tvorby bakalářské práce. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-636-2. KOHOUTEK, R., 2009. typologie osobnosti učitelů. In: Psychologie v teorii a praxi [online]. 29. 12. 2009 [vid. 18. 11. 2012]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0912/typy-osobnosti-ucitelu KOLÁŘ, M., 2001. Bolest šikanování: cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7178-513-X. KOLÁŘ, M., 2011. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-8715. KRAJSKÁ SPRÁVA ČSU ÚSTECKÉHO KRAJE [online]. http://www.ustinadlabem.czso.cz/xu/redakce.nsf/i/spravni_obvody.

2011

Dostupné

z:

KRATOCHVÍL M., SOLFRONK J., URBÁNEK P., 2005. Základy didaktiky. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7083-567-2. LINGEA, 2007. Anglicko český česko anglický velký slovník. 1. vyd. Brno: Lingea. ISBN 97880-87062-01-2. LINKOVÁ, M., 2003. Klima školní třídy a některé jeho determinanty. In: Sborník příspěvků z 11. konference ČpdS. Olomouc, s. 117-123 (až 381?) ISBN 80-7203-064-5. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2012 [vid. 29. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty NECKAŘ, P., 2010. Stop šikaně: publikace pro žáky a jejich rodiče. 1. vyd. Hradec Králové: Statutární město Hradec Králové. ISBN 978-80-904690-1-3. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J., 1995. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-029-4.

56

Sdružení pro rozvoj Šluknovska. Tisková zpráva k protestu starostů měst a obcí Šluknovského výběžku proti vládě ČR [online]. 2012 [vid. 13. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.mesto-sluknov.cz/skins/sluknov2/images/clanky_pdf_3586.pdf Statistická ročenka Ústeckého kraje [online]. 2012 [vid. 29. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.ustinadlabem.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/krajpubl/421011-11-r_2011-xu. SÝKOROVÁ, K., 2006. Šikana – analýza vybraných příčin. In: Varia Psychologica XI. 1. vyd. Olomouc, s. 119-131. ISBN 80-244-1531-3. ŠOLC, P., 2011. Skupinová dynamika a práce se školní třídou. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-792-5. VALENTA, J., 2005. Školské zákony s komentářem a prováděcí předpisy. 1. vyd. Olomouc: Anag. ISBN 80-7263-265-5. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2004 [vid. 26. 7. 2012]. Dostupné z : http://www.zakonycr.cz/?typ=zakony&akce=free&akcekrok=free_vybrane.

57

Seznam příloh Příloha A – Formulář s anketní otázkou

58

Příloha A – Formulář s anketní otázkou Dobrý den, jmenuji se Kamila Opltová, pracuji jako učitelka na Základní škole U Nemocnice v Rumburku. Studuji 3. rokem na TU v Liberci speciální pedagogiku a nyní pracuji na své bakalářské práci, která se týká DOBRÉ PRAXE PREVENCE ŠIKANY NA ŠKOLÁCH V RÁMCI ŠLUKNOVSKÉHO VÝBĚŽKU. Ráda bych Vás touto cestou poprosila o vyplnění následující tabulky a o odpověď na anketní otázku. Předem děkuji za Vaši ochotu.

Váš věk Pohlaví Délka praxe ve školství Délka praxe v oblasti prevence Vzdělání v oblasti prevence Celkový počet žáků škole

Anketní otázka: Co jako školní metodik primární prevence a jako učitel považujete za příklady dobré praxe v oblasti prevence šikany?

59