PREVENCE ORGANIZAČNÍCH HAVÁRIÍ PREVENTION OF ORGANISING ACCIDENTS. Dana PROCHÁZKOVÁ. Abstrakt

PREVENCE ORGANIZAČNÍCH HAVÁRIÍ PREVENTION OF ORGANISING ACCIDENTS Dana PROCHÁZKOVÁ

Abstrakt Hodnocení havárií v posledních desetiletích ukázalo, že příčinou havárií je nedostatečná kultura při řízení bezpečnosti objektů, organizací a území. Článek shrnuje zásady a model systému řízení bezpečnosti, který je zárukou prevence organizačních havárií. Kľúčové slová: organizační havárie, bezpečnost, systém řízení bezpečnosti Abstract Assessment of accidents in recent decades showed that cause of accidens is insufficient safety culture at safety management of objects, organsations and territories. The paper summarizes principles and model of safety management system that guaranties the prevention of organising accidents. Key words:organisisng accident, safety, safety management system

ÚVOD Ve většině velkých havárií z posledních 30 let byly technické informace o potřebné prevenci havárií dopředu známé a často i implementované. Při každé havárii se však ukázalo, že technické informace a řešení nebyly využity v důsledku nedostatků v organizaci a v jejím řízení [1]. Všeobecně je nepravděpodobné, že kterákoliv jednotlivá podmínka / faktor může být rozhodující, nebo dokonce postačující pro vznik havárie složitého systému. Ve většině systémů, které byly konstruované s náležitou péčí o jejich bezpečnost, budou i v budoucnu nehody a havárie nebo selhání záviset na mnohonásobnosti příčinných faktorů a na složitých kombinacích podmínek technických, personálních, organizačních a sociálních. Vysoká četnost havárií, které měly komplexní příčiny, vyplývá pravděpodobně ze skutečnosti, že konkurenční organizační struktury a inženýrské disciplíny eliminují jednodušší příčiny. Pozitivní je, že obrovská složitost nehodových procesů znamená, že je možné najít mnoho příležitostí zasáhnout včas, nebo je eliminovat. Proto průřezové zvažování všech podmínek vedoucích k nehodám je mnohem užitečnější, než zjednodušující vysvětlení. BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉMY Komplexní ochranu chráněných aktiv zajistí pouze sofistikované typy řízení, a to řízení rizika zaměřené na bezpečí a udržitelný rozvoj aktiv uvnitř i vně objektu chápaného jako systém, tj. řízení bezpečnosti [2]. Účelem a cílem všech typů řízení rizik je jejich snížení na přijatelnou úroveň. Jakmile na základě stanovení ohrožení je nebezpečí jednou identifikováno, musí být nejvyšší prioritou jeho eliminace, anebo jeho spolehlivé řízení. Systém řízení bezpečnosti (ŚMS – Safety Management System - někdy též systémové řízení bezpečnosti nebo jen krátce systémová bezpečnost) má cíl zvyšovat bezpečnost a provádí to také na základě snižování rizik na úroveň přijatelného rizik [3,4]. Má široko akceptované priority jak zvládnout nebezpečí, kterými jsou: 63 - ♦ ISBN 978-80-89281-85-5 ♦

• • • •

Eliminovat zdroje nebezpečí. Redukovat (omezit) možné dopady, tj. možná nebezpečí pro chráněná aktiva zájmy / rizika. Zvládnout rizika. Lokalizovat a zmírňovat škody.

Uvedené priority neznamenají, že stačí, aby byla při daném projektu aplikovaná jen jedna z nich, nebo skutečnost, že nejvyšší priorita je nejžádanější. Pokud není možné kompletně eliminovat zdroj rizika, je dalším nejlepším výběrem ochrana před dopady spojenými s realizací rizika, a to minimalizováním vzniku realizace rizika způsobem, že se příslušná bezpečnostní ochranná opatření (bezpečnostní systémy – Safety Systems) přímo zabudují jak do projektu zařízení, tak i do podmínek provozu projektovaného zařízení, tj. zajišťují bezpečnost. Dalšími v akceptovatelném pořádku priorit jsou zařízení na zvládnutí nebezpečí a na zmírnění jejich dopadů (systémy spojené s bezpečností – Safety Related Systems), které mají jen ochranné funkce. Jsou to např. pojistné ventily, které chrání před nedovoleným přetlakem v případech, ve kterých se nedovolenému zvýšenému tlaku v zařízení nedá úplně zabránit [1,5]. Bezpečnostní systémy jsou konstruované jako pasivní anebo aktivní. Nejefektivnějšími bezpečnostními zařízeními jsou zařízení pasivní, která fungují na bázi fyzikálních principů (např. gravitace) a pro uvedení do činnosti nepotřebují žádný přidaný impuls. Příkladem pasivního bezpečnostního systému je železniční semafor, jehož rameno automaticky spadne do polohy „stop“ vždy, když se přeruší ovládací proud v přívodním kabelu. Aktivní bezpečnostní zařízení / systémy jsou méně vhodné, protože pro jejich aktivaci pro zabránění havárie anebo zmírnění jejich dopadů jsou potřebné zvláštní iniciační impulsy. Jejich vytvoření zahrnuje detekci nebezpečí a rozpoznání odpovídající bezpečnostní procedury. Příkladem aktivního bezpečnostního systému může být detektor kouře propojený se sprchovým systémem. Současné technické poznání dovoluje používat hybridní bezpečnostní systémy, které se samostatně vypínají, když podmínky nejsou v rozsahu podmínek stanovených pro provoz aktivních systémů; příkladem jsou ochrany důležitých objektů před velkými zemětřeseními známé z Japonska, Nového Zélandu a z dalších seismicky aktivních oblastí [6]. Systém řízení bezpečnosti musí být vždy vybaven opatřeními pro minimalizování škod v případech, že bezpečnostní opatření a bezpečnostní systémy selžou, anebo se vyskytne neidentifikované nebezpečí. Minimalizování škod může mít podobu varovné a výstražné signalizace, výcviku, pokynů a procedur pro chování v nebezpečných situacích, nebo izolace nebezpečných zařízení od osídlených center. Opatření před nehodami včetně nouzového plánování musí být vypracováno ještě před tím, než bude zařízení spuštěno do provozu. Při vzniku havárie by už na to nemuselo být dosti času [1,7]. Správné porozumění určité problémové oblasti vyžaduje pochopení její historie, vědeckého základu, kulturního a sociálního prostředí, ve kterém byla vyvinutá a ve kterém se využívá. Systém řízení bezpečnosti má svoje kořeny v inženýrství průmyslové bezpečnosti, která se krok za krokem rozvíjí už od 19. století. Relativně nová disciplína zabývající se systémem řízení bezpečnosti (nebo v českém inženýrském slangu systémovou bezpečností) je odpovědí na podmínky, které vznikly po 2. světové válce, když se vyvinuly její “rodičovské“ disciplíny, a to systémové inženýrství a systémová analýza, které se vyvinuly pro řešení nových a komplexních inženýrských problémů. Vědecká báze všech těchto nových proudů inženýrství spočívá v teorii systémů, jejíž vývoj začal v třicátých letech minulého století [8]. VYBRANÉ ASPEKTY SYSTÉMU ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI Systém řízení bezpečnosti (SMS – Safety Management System) využívá teorii systémů a systémové inženýrství pro prevenci předpověditelných havárií a pro minimalizování dopadů nepředvídatelných havárií [1]. Zajímá se všeobecně o ztráty a škody a ne jen o smrtelné úrazy, anebo o zranění, např. o poškození majetku, nesplnění poslání (mise, účelu), anebo škody na životním prostředí. Klíčovým bodem je považovat ztráty za dostatečně vážné na to, aby na jejich prevenci byl věnovaný dostatek času, úsilí a prostředků. Velikost investic věnovaných na předcházení haváriím, anebo jejich dopadům je vždy závislá na sociálních, politických a ekonomických faktorech. Prvotním zájmem systému řízení bezpečnosti je řízení rizik, jehož úkoly, zásady a cíle jsou v práci [4]. V r. 1968 vzniká nová disciplína „inženýrství řízení bezpečí systému (systémová bezpečnost)“ jako „organizované veřejné mínění“. Jedná se o plánovaný, osvojený a systematický přístup k identifikování, analyzování a kontrolování rizik během celého životního cyklu systému za účelem snížení pravděpodobnosti výskytu nehod a minimalizace jejich dopadů. Na konci 70. let vzniká další disciplína, a to řízení zaměřené na bezpečnost, v první fázi bylo cílem jen bezpečí systému a v druhé bezpečí systému i jeho okolí [8]. 64 - ♦ ISBN 978-80-89281-85-5 ♦

Základem pokrokového řízení bezpečnosti je aplikace programu na zvyšování bezpečnosti pomocí systému řízení bezpečnosti, který musí zabezpečovat přesně stanovený postup metodické kontroly bezpečnostních aspektů a hodnotit projekt zařízení ve smyslu identifikování možných zdrojů rizik a předepsání časově i nákladně efektivních nápravných zásahů. Cíle programu zajišťují: bezpečí a funkce zařízení, které odpovídají jeho poslání, identifikaci, vyhodnocení, eliminaci anebo regulování možných rizik na akceptovatelné úrovni u všech zařízení přidružených k systému, podsystému a k jednotlivým částem, • řízení dopadů od ohrožení, která představují všechny možné pohromy se zdroji uvnitř i vně systému, která nemohou být eliminována, přičemž musí být zajištěna ochrana personálu, lidí v okolí, zařízení a majetku, • použití nových materiálů, anebo výrobků a testovacích technik jen způsobem, který je spojen jenom s minimálním rizikem, • včlenění bezpečnostních faktorů již během vzniku systému, tj. minimalizace dočasných, nápravných opatření, která vedou ke zlepšení, • zvážení všech vhodných historických údajů o zajištění bezpečí, které byly generované podobnými programy na zvyšování bezpečnosti.

• •

Průmyslová odvětví si buď adaptovala program na zvyšování bezpečnosti pomocí systému řízení bezpečnosti z vojenství anebo NASA, anebo samostatně vyvinula své vlastní programy podle zkušeností, které byly získány z výstavby elektráren, z výroby složitých nebezpečných a drahých zařízení. Čekání na výskyt havárií a následné eliminování příčin se stalo neekonomickým a někdy až neakceptovatelným způsobem úprav a zdokonalování systémů. Budování mnohých dnešních komplexních systémů si vyžaduje integraci částí (podsystémů a komponentů) zhotovených různými samostatnými dodavateli a organizacemi. I když každý z dodavatelů dodrží požadovanou kvalitu svých částí, kombinování podsystémů do systémů vnáší nové chyby a nebezpečí, které nejsou vidět, pokud se na jednotlivé části díváme jako na oddělené objekty. V mnohých průmyslových odvětvích se potvrdilo, že zabudování bezpečnosti do zařízení nebo výrobků může zredukovat celkové náklady na jejich životní cyklus, a že dosažení akceptovatelné úrovně bezpečnosti vyžaduje přístupy systémové. Aktivity související se systémem řízení bezpečnosti začínají hned v nejranějších stádiích vývoje koncepce systému a pokračují přes všechny projekční činnosti, výstavbu, výrobu, testování, provoz a odstavení. Podstatný aspekt, který odlišuje přístup založený na systému řízení bezpečnosti od ostatních přístupů k bezpečnosti je prvořadý důraz na včasnou identifikaci a klasifikaci nebezpečí tak, aby mohly být přijaté nápravy pro jejich eliminování, anebo minimalizování ještě před konečným projektovým rozhodnutím. I navzdory tomu, že je systém řízení bezpečnosti relativně novou a ještě stále se vyvíjející disciplínou, má své základní ideje, které jsou zachovány ve všech jejich projevech a odlišují ji od ostatních přístupů k řízení bezpečnosti a k řízení rizika, které je podstatou celého přístupu. Jde o zásady, že systém řízení bezpečnosti:

• • • • • •

zdůrazňuje budování bezpečnosti a ne její přidávání do vytvořeného systému, sleduje objekt jako systém, tj. ne jako soubor podsystémů a komponent, pojímá ohrožení a s nimi spojená nebezpečí poněkud šířeji, než jen jako chyby obsluhy, klade důraz raději na analýzu, než na později získanou zkušenost a na dodatečně vytvořené standardy, upřednostňuje kvalitativní přístupy před kvantitativními, rozpoznává důležitost změn a konfliktů cílů v projektu systému a je více, než jen systémové inženýrství.

Nejdůležitějším aspektem systému řízení bezpečnosti v souvislostech s prevencí havárií jsou procedury řízení bezpečnosti. Účinné řízení bezpečnosti spočívá ve stanovení politiky a v definování cílů bezpečnosti, tj. v: plánování úloh a procedur; definování odpovědnosti a určení kompetencí; dokumentování a v průběžném sledování ohrožení a z nich plynoucích nebezpečí včetně kontrol; udržování bezpečnostního informačního systému včetně zpětné vazby a forem hlášení poruch / havárií apod. Systém řízení bezpečnosti je odpovědný za zajištění bezpečnosti systému jako celku včetně analýzy interface mezi komponentami. Aktivity na úrovni bezpečnosti komponentů, jako např. bezpečnost raketové odpalovací rampy, mohou být součástí všeobecné odpovědnosti za systém řízení bezpečnosti, anebo mohou být částí inženýrského řešení komponentů při velkých a komplexních projektech. Pro vymezené druhy nebezpečí, jakými mohou být požáry, jaderná bezpečnost anebo výbušné prostředí, může být požadované další členění 65 - ♦ ISBN 978-80-89281-85-5 ♦

odpovědnosti za bezpečnost. Při jakémkoli odstupňování rozčlenění úsilí o kvalitní systém řízení bezpečnosti mají odpovědnost za integraci jednotlivých bezpečnostních aktivit a informací inženýři systému řízení bezpečnosti. Systém řízení bezpečnosti je obyčejně provázaný s odpovídajícími inženýrskými, anebo vědeckými disciplínami jako např. inženýrství spolehlivosti, zajištění kvality, lidský faktor apod. [2]. BEZPEČNOST A SPOLEHLIVOST Jaké procesy a úlohy systému řízení bezpečnosti se provedou v konkrétním projektu, závisí na jeho velikosti a úrovni rizika projektovaného systému. Všeobecně platí, že bezpečnost a spolehlivost spolu úzce souvisí. Přitom platí, že bezpečné zařízení nebo bezpečný systém musí být spolehlivý, ale spolehlivý systém ještě nemusí být bezpečný. Spolehlivostní inženýrství se přednostně zabývá chybami a redukováním četnosti jejich výskytu. Spolehlivost je definovaná jako charakteristika daného objektu, která je vyjádřená pomocí pravděpodobnosti, že sledovaný objekt bude vykonávat specifikovaným způsobem funkce, které jsou na něm požadovány během stanoveného časového intervalu a za stanovených resp. předpokládaných podmínek. Reprezentativními technikami spolehlivostního inženýrství zaměřeného na minimalizaci chyb komponentů (součástek) a tím i chyb komplexních systémů, které byly zapříčiněné chybami komponentů, jsou: paralelní redundance; zálohování zařízení; koeficient bezpečnosti; snižování počtu přetížení; a limitování doby použití. Uvedené techniky jsou prokazatelně efektivní pro zvýšení spolehlivosti, ale dle výše uvedených fakt bezpečnost nevyhnutelně nezvyšují, ba dokonce za jistých okolností ji mohou redukovat (např. vložení mnoha záloh vytvoří zdroje vnitřních vazeb, tzv. interdependences, přes která se šíří kaskádovitá selhání systémů [4,5,9]). Analýzy rizik prováděné u systému řízení bezpečnosti se dívají na interakce a nezaměřují se jen na chyby anebo jistoty inženýrského řešení. Spolehlivostní inženýři často považují spolehlivost a bezpečnost za synonyma. To je pravda jen v některých speciálních případech. Všeobecně má bezpečnost širší / vyšší význam. Běžně mají spolehlivost a bezpečnost mnoho společných vlastností. Mnohé havárie však nastanou bez toho, že by selhala nějaká komponenta. Právě naopak, častokrát všechny komponenty při haváriích fungovaly podle očekávání a bezchybně [1]. Taktéž se může stát, že komponenty mohou selhat (mít poruchu) bez toho, aby došlo k havárii. Havárie a nehody mohou být zapříčiněny provozem zařízení mimo povolené rozsahy hodnot parametrů nebo časových limitů, z kterých vycházely analýzy bezpečnosti či analýzy spolehlivosti. To znamená, že systém může mít vysokou spolehlivost a přece může dojít k havárii. Navíc, generalizované pravděpodobnosti a analýzy spolehlivosti se nemohou přímo aplikovat na specifické, anebo lokální podmínky. Nejdůležitější je, že havárie a nehody mnohdy nejsou výsledkem jednoduchých kombinací chyb (selhání) komponentů [1]. Bezpečnost je vlastnost, která vystupuje na úrovni systému, když jsou komponenty provozovány společně. Události vedoucí k havárii mohou být složitou kombinací chyby zařízení, nesprávné údržby, problémů informačního a řídicího systému, zásahů člověka a konstrukčních chyb. Analýzy spolehlivosti se zaobírají jen pravděpodobnostmi havárií a nehod souvisejících s chybami. To znamená, že nevyšetřují potenciální škody, které může způsobit správná činnost (provoz) jednotlivých komponentů. Není tudíž možné, aby spolehlivostní inženýrství nahrazovalo systém řízení bezpečnosti, může ji ale doplnit. Musí to však být provedeno s jasným vědomím, že konečným cílem je zvýšení odolnosti systému vůči nebezpečím spojeným s výskytem náhodných chyb. Je vždy lepší, když se zařízení (systém) navrhuje tak, že individuálně náhodné chyby nemohou způsobit havárii, i kdyby se vyskytly; je si však třeba uvědomit, že to není vždy možné. Velké opatrnosti je třeba při aplikování technik odhadování spolehlivosti pro posuzování bezpečnosti. Pokud nejsou havárie nevyhnutelně zapříčiněné událostmi, které se dají vyjádřit pravděpodobnostmi, nelze pro ně všeobecně používat míry pravděpodobnosti rizika. Odhady pravděpodobnosti měří pravděpodobnost náhodných chyb a ne rizik a nehod anebo havárií. Když se při analýzách systému řízení bezpečnosti najde projektová chyba, je daleko účinnější ji odstranit, než někoho přesvědčovat pomocí vypočítaných pravděpodobností, že tato chyba nikdy nezpůsobí havárii. Nízké hodnoty pravděpodobnosti výskytu havárie nezaručují bezpečnost a bezpečnost nevyžaduje mnohdy ultra vysokou spolehlivost zařízení. Hlavním nedostatkem pravděpodobnostních modelů nejčastěji není to, co zahrnují, ale to, co nezahrnují. Nízké hodnoty pravděpodobnosti jednoduše hovoří o tom, že systém neselže uvažovaným způsobem, ale naopak, selže s daleko vyšší pravděpodobností způsobem, o kterém uvažováno nebylo. Odlišování rizika nehody od chyb je podstatné pro to, abychom porozuměli rozdílu mezi bezpečností a spolehlivostí. Z praktických důvodů musí být přístupy systému řízení bezpečnosti efektivní a cenově dostupné. Návratnosti nákladů na program systému řízení bezpečnosti se dosáhne tehdy, když se zabrání haváriím. Efektivnost 66 - ♦ ISBN 978-80-89281-85-5 ♦

programu na zvyšování bezpečnosti pomocí systému řízení bezpečnosti se prokazuje velmi těžko, protože měřit něco, co se nestalo, je těžké. Jeden z nepřímých způsobů měření efektivnosti programu na zvyšování bezpečnosti pomocí systému řízení bezpečnosti, byť i ne celkem uspokojivý pro nedostatek porovnávaných faktorů, je porovnávání systémů, které měly program na zvyšování bezpečnosti pomocí systému řízení bezpečnosti s těmi, které ho neměly. Jinou cestou zjišťování efektivnosti programu na zvyšování bezpečnosti pomocí systému řízení bezpečnosti je vykazování nebezpečí, které bylo personálem systému řízení bezpečnosti korigováno ještě předtím, než došlo k havárii, anebo bylo jinak zjištěno. Třetí cestou odhadování efektivnosti programů na zvyšování bezpečnosti pomocí systému řízení bezpečnosti je zkoumání případů, při kterých nebylo respektované doporučení pro zvyšování bezpečnosti a došlo k haváriím. Zvýšený tlak na efektivnost a ekonomičnost podnikání se promítá i do systémů řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) [2]. Souhrnně lze vztah bezpečnost (riziko) versus ekonomika vidět ve třech rovinách: Podnikové náklady vynaložené na eliminaci ztrát a škod převyšují náklady na snížení rizika. Úkolem řídících pracovníků (managementu) je nalézt a podpořit prostředky směřující k jejich snížení. • Snižování rizik je nákladné z hlediska výsledků analýzy nákladů a ztrát, ale je vyžadováno okolím (veřejností). V tomto případě vliv veřejnosti může výrazně ovlivnit výši nákladů do řízení bezpečnosti s cílem zvýšit bezpečí a zajistit udržitelný rozvoj základních veřejných chráněných zájmů. • Jedná se o čistě ekonomické náklady na zlepšení pracovních podmínek, ale ty jsou vyžadovány právními předpisy. V tomto případě je velmi obtížné nalézt ekonomické stimuly.

•

Dnes však lidé vyžadují mnohem více než v minulosti, dnes chtějí, aby riziko bylo známé a kontrolované v takové míře, jak jen je to prakticky možné. V podnicích jsou stanovená práva zaměstnanců a spotřebitelů a veřejnost se dozví, s jakými riziky se setkává a kdo je za ně odpovědný. Posun od čistě osobní odpovědnosti k veřejné, nebo podnikové odpovědnosti za rizika, je převládajícím fenoménem dneška. Na začátku minulého století se od dělníků očekávalo, že: si zabezpečí svoje vlastní nástroje; znají rizika spojená se svou prací; a přejímají odpovědnost za svoji vlastní bezpečnost. Zmíněný postoj byl částečně odůvodnitelný skutečností, že pracující věnovali celou svou kariéru výrobě jednoho, nebo dvou produktů. Svoji práci důkladně znali a měli pod kontrolou vše, co souviselo s jejím vykonáváním. V oblasti bezpečnosti jsou dnes dělníci daleko víc závislí na svých zaměstnavatelích, což přirozeně vyvolává přesun odpovědnosti za bezpečnost od pracovníků k zaměstnavatelům. Ve většině průmyslových zemí se od zaměstnavatelů požaduje, aby zabezpečili bezpečné pracovní prostředí a nutné vybavení a zařízení pro jeho udržování. Navíc, změny zákonů a odpovědnost za jejich plnění vedou k programům bezpečných produktů, které chrání jak pracující při jejich výrobě, tak i spotřebitele. MODEL MODERNÍHO SYSTÉMU ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI ORGANIZACE Je jasné, že pokud jde o riziko, dnešní složitá, technologicky orientovaná společnost požaduje, aby důvěra veřejnosti byla založená na znalostech expertů. V uvedeném smyslu je odpovědnost za detekci a ochranu před nebezpečím přenesená z obyvatelstva na stát, management podniků, inženýry, bezpečnostní experty a na jiné odborníky. Není ale rozumné úplně se vzdát osobní odpovědnosti. V některých případech, jako např. při havárii v chemickém provozu nadnárodní firmy Union Carbide (USA) v Bhópálu (Indie, 1984) se obyvatelstvo při nouzovém plánování a účinném chování při havárii zcela spolehlo na instituce, což mělo tragické následky. Chemická továrna Bhopal Union Carbide byla provozována tak, že bylo jisté, že v ní musí dojít k vážné havárii [1]. Také nouzové plánování, evakuační plán, trénink a pomůcky byly neadekvátní možnému nebezpečí. Okolní obyvatelstvo nebylo varované před možným i vzniklým nebezpečím a nikdo mu neoznámil ani jednoduchá opatření (např. dát si na obličej vlhký šátek), která by mohla tehdy zachránit lidem život. Katastrofické havárie předmětného druhu vyburcovaly veřejnost k větší zainteresovanosti v otázkách rizika [2]. Naopak, zájem veřejnosti u problémů, které minulé generace považovaly za zajištěné, jako např. nebezpečí související se zdravotnictvím, dopravou a průmyslem, vede ke státní regulaci a k vytváření veřejných sdružení pro kontrolu nebezpečí, která byla kdysi tolerovaná. Na základě současného poznání [1,2,9-11] byl sestaven přehledný model systému řízení bezpečnosti (SMS), obr. 1. Je si třeba uvědomit, že uvedený model SMS platí pro systémy s nepříliš složitou strukturou a s jasně definovanými vztahy a toky mezi elementy systému. I zde však platí, že vzhledem k rozmanitosti systémů, které 67 - ♦ ISBN 978-80-89281-85-5 ♦

jsou objektem řízení je nutné každý konkrétní SMS rozpracovat podle konceptu, který respektuje konkrétní strukturu a specifika systému, jímž nahrazujeme objekt, který chceme řídit. Uvedeným konceptem určujeme též, jaká rizika sledujeme a jakým způsobem je zvažujeme, tj. zda rozhodování při řízení provádíme podle výsledků hodnocení rizik dílčích, integrovaných nebo integrálních. Je třeba zdůraznit, že pouze integrální rizika zahrnují průřezová rizika, která jsou spojená s vnitřními závislostmi mezi vzájemně propojenými aktivy systémů nebo mezi vzájemně propojenými jednotlivými systémy v případě tzv. systémů systémů (SoS – System of Systems) [4].

Obr. 1 - Obecný model systému řízení bezpečnosti reálných objektů.

ZÁVĚR Moderní řízení objektů (podniků, organizací i územních celků) je založeno na řízení projektů. Každý projekt se skládá z procesů (práce [10] doporučuje maximálně 12 procesů), které dohromady koordinuje proces řízení bezpečnosti (PSM – proces safety management). Model systému řízení bezpečnosti reálných objektů shrnuje koordinaci všech procesů probíhajících v objektu, které jsou důležité pro jeho existenci, bezpečnost a udržitelnost. ZOZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZOV [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7]

PROCHÁZKOVÁ, D., BUMBA, J., SLUKA, V., ŠESTÁK, B. Nebezpečné chemické látky a chemické přípravky a průmyslové nehody. Praha: PA ČR, 2008, 420p. , ISBN 978-80-7251-275-1. PROCHÁZKOVÁ, D. Ochrana osob a majetku. Praha: ČVUT, 2011, 246p., ISBN 978-80-01-04843-6. PROCHÁZKOVÁ, D. Metody, nástroje a techniky pro rizikové inženýrství. Praha: ČVUT, 2011, 369p., ISBN 978-80-01-04842-9. PROCHÁZKOVÁ, D. Analýza a řízení rizik. Praha: ČVUT, 2011, 405p., ISBN 978-80-01-04841-2. IAEA: Safety Guides. IAEA, Vienna 1954-2012. PROCHÁZKOVÁ, D. Seismické inženýrství na prahu třetího tisíciletí. Ostrava: SPBI SPEKTRUM XII, 2007, 25p.+CD-ROM, ISBN 978-80-7385-022-7. PROCHÁZKOVÁ, D. Bezpečnostní plánování (územní, nouzové a krizové plánování). České Budějovice: VŠERS o.p.s., 2009, 200p., ISBN 978-80-86708-80-5.

68 - ♦ ISBN 978-80-89281-85-5 ♦

[8] [9] [10]

[11]

PROCHÁZKOVÁ, D. Postupy a metodiky inženýrských disciplín zaměřených na bezpečnost. Ostrava: SPBI, 2012, 2 části – kniha – 176p. + CD ROM – 164p., v tisku, ISBN 978-8654-02. PROCHÁZKOVÁ, D. Strategické řízení bezpečnosti území a organizace. Praha: ČVUT, 2011, 483p, ISBN: 978-80-01-04844-3. OECD: Guidance on Safety Performance Indicators. Guidance for Industry, Public Authorities and Communities for developing SPI Programmes related to Chemical Accident Prevention, Preparedness and Response. Paris: OECD, 2002, 191p. McGUINWESS, E., UTNE, I. B. , KELLY, M. Development of a Safety Management System for Small and Medium Enterprises (SME’s). In: Advances in Safety, Reliability and Risk Management. CRC Press, Taylor & Francis Group, a Balkema Book, ISBN 978-0-415-68379-1 – Hbk, pp 1791-1799.

ADRESA AUTORA Dana PROCHÁZKOVÁ, doc., RNDr., PhD., DrSc., ČVUT v Praze, fakulta dopravní, Konviktská 20, 110 00 Praha 1, Česká republika, e-mail: [email protected],cz RECENZENT Ivana TUREKOVÁ, doc. Ing., PhD., Slovenská technická univerzita v Bratislave, Materiálovotechnologická fakulta Trnava, Katedra bezpečnostného inžinierstva, Botanická 49, 917 01 Trnava, Slovenská republika, e-mail: >[email protected]<

69 - ♦ ISBN 978-80-89281-85-5 ♦