Faculty of International Relations Working Papers
2/2011 Regulace dodavatelsko-odběratelských vztahů v EU se zaměřením na potravinářský sektor Veronika Mokrejšová
Volume V
Vysoká škola ekonomická v Praze Working Papers Fakulty mezinárodních vztahů Výzkumný záměr MSM6138439909
Název: Četnost vydávání: Vydavatel: Evidenční číslo MK ČR: ISSN tištěné verze: ISSN on-line verze: ISBN tištěné verze: Vedoucí projektu:
Working Papers Fakulty mezinárodních vztahů Vychází minimálně desetkrát ročně Vysoká škola ekonomická v Praze Nakladatelství Oeconomica Náměstí Winstona Churchilla 4, 130 67 Praha 3, IČO: 61 38 43 99 E 17794 1802-6591 1802-6583 978-80-245-1806-0 Prof. Ing. Eva Cihelková, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů Náměstí Winstona Churchilla 4, 130 67 Praha 3 +420 224 095 270, +420 224 095 248, +420 224 095 230 http://vz.fmv.vse.cz/ Studie procházejí recenzním řízením.
University of Economics, Prague Faculty of International Relations Working Papers Research Plan MSM6138439909 VÝKONNÁ RADA Eva Cihelková (předsedkyně) Vysoká škola ekonomická v Praze Olga Hasprová Technická univerzita v Liberci Zuzana Lehmannová Vysoká škola ekonomická v Praze Marcela Palíšková Nakladatelství C. H. Beck
Václav Petříček Vysoká škola ekonomická v Praze Judita Štouračová Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Praha Dana Zadražilová Vysoká škola ekonomická v Praze
REDAKČNÍ RADA Regina Axelrod Adelphi university, New York, USA Peter Bugge Aarhus University, Aarhus, Dánsko Petr Cimler Vysoká škola ekonomická v Praze Peter Čajka Univerzita Mateja Bela, Bánská Bystrica, Slovensko Zbyněk Dubský Vysoká škola ekonomická v Praze Ladislav Kabát Bratislavská vysoká škola práva Emílie Kalínská Vysoká škola ekonomická v Praze Eva Karpová Vysoká škola ekonomická v Praze Václav Kašpar Vysoká škola ekonomická v Praze Jaroslav Kundera Uniwersytet Wroclawski, Wroclaw, Polsko Larissa Kuzmitcheva Státní univerzita Jaroslav, Rusko ŠÉFREDAKTOR Marie Popovová Vysoká škola ekonomická v Praze
Lubor Lacina Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno Cristian Morosan Cameron School of Business Václava Pánková Vysoká škola ekonomická v Praze Lenka Pražská emeritní profesor Lenka Rovná Univerzita Karlova v Praze Mikuláš Sabo Ekonomická Univerzita v Bratislave, Slovensko Naděžda Šišková Univerzita Palackého v Olomouci Peter Terem Univerzita Mateja Bela, Bánská Bystrica, Slovensko Milan Vošta Vysoká škola ekonomická v Praze
Regulace dodavatelsko-odběratelských vztahů v EU se zaměřením na potravinářský sektor Veronika Mokrejšová (
[email protected]) Abstrakt: Tento článek se zabývá tématem velice aktuálním pro český maloobchod – regulací dodavatelsko-odběratelských vztahů. Vychází ze zprávy o maloobchodním trhu, kterou v roce 2010 vydala Evropská komise a z doprovodného dokumentu a souvisejících studií. Cílem článku je zmapovat regulaci vztahů mezi dodavateli a odběrateli na úrovni EU i některých členských států a uvést ji do kontextu se situací v ČR, zejména se zákonem 395/2009 Sb. V této souvislosti jsou diskutovány také koncentrace maloobchodního a dodavatelského trhu, smluvní vztah mezi dodavatelem a odběratelem a v neposlední řadě také pojem ekonomické závislosti, a to jak z pohledu ekonomické teorie, tak z hlediska praxe na úrovni EU i v České republice. Klíčová slova: regulace, dodavatelsko-odběratelské vztahy, významná tržní síla.
Regulation on Relationships between Retailers and their Suppliers in the EU with Respect to Food Supply Chain Veronika Mokrejšová (
[email protected]) Summary: This paper deals with current issues relating to the Czech retail market, i.e. regulation on relationships between retailers and suppliers. It responds to the retail market monitoring report issued by the European Commission in 2010, to the accompanying document and related studies. The aim of this paper is to map the regulation on relationships between retailers and suppliers, on both EU and some member states levels, with respect to the situation in the Czech Republic and to Act No. 395/2009 Codex. Retail and supplier market concentration, contractual relations between retailer and supplier and economic dependency from the point of view of both economic theory and EU and Czech Republic practices are discussed in this context. Keywords:
regulation, relationships between retailers and their suppliers, significant market strength.
JEL: K29, L19, L40, L81
Obsah Úvod ....................................................................................................................................7 1.
2.
Rovnováha na trhu ..................................................................................................7 1.1 Podíly na trhu a na maržích .........................................................................8 1.2 Smluvní vztah dodavatel-odběratel ......................................................... 12 Ekonomická závislost .......................................................................................... 14 2.1 Ekonomická závislost v ekonomické teorii ........................................... 14 2.2 Ekonomická závislost v praxi ................................................................... 16
3.
Regulace ze strany EK ......................................................................................... 17
4.
Regulace v jednotlivých zemích EU.................................................................. 18
Závěr ................................................................................................................................ 21 Seznam literatury ............................................................................................................ 23
6
Úvod V minulém roce vstoupil v České republice v platnost zákon 395/2009 Sb. o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Tento upravuje vztahy mezi dodavateli a odběrateli zemědělských a potravinářských produktů. Zároveň vydala Evropská komise zprávu o sledování maloobchodního trhu „Na cestě k efektivnějším a spravedlivějším maloobchodním službám na vnitřním trhu do roku 2020“ (Evropská komise 2010a) a k ní doprovodný pracovní dokument „O maloobchodních službách na vnitřním trhu“ (Evropská komise 2010b), jehož jedna část je věnována právě dodavatelsko-odběratelským vztahům a jejich regulaci v EU a v jednotlivých členských zemích Evropské unie. Tento článek si klade za cíl zmapovat na základě tohoto dokumentu Evropské komise a souvisejících studií současnou situaci dodavatelsko-odběratelských vztahů v Evropské unii a jejich regulaci v kontextu se situací v ČR. 1. Rovnováha na trhu Dříve než budeme podrobněji zkoumat regulaci dodavatelsko-odběratelských vztahů, je nutné uvědomit si cíl, který by měla sledovat. Již v dokumentu „Hospodářská soutěž v potravinovém řetězci“ (Evropská komise 2009a), který doprovází sdělení „Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě“ (Evropská komise 2009b), je zdůrazněno, že středem pozornosti soutěžního práva je spotřebitel. Dle tohoto dokumentu úřady pro ochranu hospodářské soutěže řeší problém převahy odběratelů do té míry, do které poškozuje, nebo potenciálně může poškodit hospodářskou soutěž a tím blahobyt spotřebitele (Evropská komise 2009a: 17). Antimonopolní zákony se pak nezabývají jednotlivými výsledky smluvních ujednání mezi stranami, pokud tato ujednání nemají negativní vliv na soutěžní proces, čímž by snižovaly blahobyt spotřebitele (Evropská komise 2009a: 18). Kromě jednoznačně škodlivých případů, jako jsou kartely či stanovení cen pro další prodej dle článků 101 a 102 Smlouvy o EU (Evropská unie 2008; čl. 101; čl. 102), identifikovala Evropská komise také některé praktiky, které jsou specifické pro trh potravin, jako jsou nákupní aliance, vázaný a spojený prodej, zvýšené používání privátních značek obchodníků a další, u kterých však je již nutné brát nejprve ohled na blaho spotřebitele a není možné je automaticky označit za praktiky proti soutěžnímu právu. V konečném důsledku totiž nemusí spotřebitele poškozovat, ale naopak mohou být pro něj výhodné (Evropská komise 2009a: 17).
7
Jak vidíme, základní nerovnováha, kterou Evropská komise řeší, je nerovnovážné postavení spotřebitele, kterého je nutno chránit, nikoliv nerovnovážné postavení podnikatelských smluvních stran. Toto je potřeba posuzovat až s ohledem na benefity pro občany Evropské unie. Sleduje se tak dlouhotrvající evropská tendence ochrany slabší smluvní strany zakotvená v mnoha ustanoveních (úprava spotřebitelských a zaměstnaneckých smluv, kolizní norma Řím I a další).1 Přesto, nebo spíš právě proto, je potřeba rovnováhu mezi jednotlivými konkurenty zkoumat. Proto byla „otázka rovnováhy vztahů v rámci dodavatelského řetězce […] označena za jeden z hlavních problémů, který si zaslouží pozornost a který je třeba projednat na evropské úrovni“ (Evropská komise 2010b: 41). Zda bude postavení rovnovážné, nebo zda jedna strana ze smlouvy získá větší výhody, závisí na tom, jaká je relativní velikost smluvních stran (maloobchodník-dodavatel či maloobchodník-velkoobchodník) a také na úrovni konkurence na trhu (Evropská komise 2010b: 41). 1.1 Podíly na trhu a na maržích Charakteristickým rysem maloobchodu současnosti je horizontální koncentrace. Osm největších retailingových společností většiny zemí EU-15 představuje dle údajů z roku 2007 50–80 % trhu potravin (Evropská komise 2010b: 9). Extrémní koncentraci na maloobchodním trhu nalezneme například ve Finsku, kde dva největší retaileři představují 75 % trhu, a v Litvě, kde se jedná o 60 % trhu. Tři největší maloobchodníci v Nizozemí pak obsluhují 83 % trhu (Evropská komise 2009a: 8). Díky růstu koncentrace těchto velkých maloobchodníků naopak klesá podíl malých nezávislých retailerů, kteří nedosahují takových úspor z rozsahu a jsou z trhu vytlačováni (Evropská komise 2010b: 11). Obzvláště v sektoru specializovaných potravin je možno v mezidobí let 2004–2007 sledovat pokles jejich počtu, který předčí pokles celkového počtu všech specializovaných prodejen potravin (Evropská komise 2010b: 11). Snižování počtu prodejen zaměstnávajících do 19 osob bylo v tomto období patrné i na trhu potravin všeobecně, zatímco počet prodejen s větším počtem zaměstnanců rostl (Evropská komise 2010b: 16).
1
Spotřebitelem se pak dle judikatury Evropského soudního dvora myslí pouze fyzické osoby, viz například rozsudek C 541 a 542/99 – Cape Snc. v. Idealservice Srl a Idealservice MN RE Sas v. OMAI Srl ze dne 22. 11. 2001 (Evropský soudní dvůr 2001). K problematice viz také Palla (2010). Vyloučení podnikatele z ochrany slabší strany viz například rozsudek C-347/08 Vorarlberger Gebietskrankenkasse v. WGV-Schwäbische Allgemeine Versicherungs AG ze dne 17. 9. 2009: „Obecně Soudní dvůr upřesnil, že není odůvodněna žádná zvláštní ochrana, pokud jde o vztahy mezi podnikateli v odvětví pojišťovnictví, z nichž ani o jednom nelze mít za to, že je vzhledem k jinému ve slabším postavení“ (Evropský soudní dvůr 2009, bod 47).
8
Účinnou obranu nalezly malé a střední podniky ve sdružování do nákupních aliancí, kde díky centralizovaným nákupům a větší vyjednávací síle vůči dodavatelům mohou získat výrazně nižší ceny za nakupované výrobky. Na druhé straně tuto taktiku začali sledovat i velcí maloobchodníci, kteří tak přispívají k další koncentraci v odvětví. Zatímco sítě malých retailerů jsou v EU spíše podporovány (účast ve sdružení pro ně může být otázkou přežití a pro spotřebitele v konečném důsledku znamená lepší fyzickou i cenovou dostupnost obchodu), vertikální integrace velkých maloobchodníků je často omezována pravidly pro hospodářskou soutěž (Evropská komise 2010b: 30–31). Na druhé straně nemůžeme říci, že by dodavatelé, co se týče koncentrace, zůstávali pozadu. Naopak, v odvětví zpracovaných potravin se velká koncentrace výrobců objevila daleko dříve (Evropská komise 2009a: 7). Například na francouzském trhu cereálií představovali tři největší výrobci v roce 2007 75,7 % na trhu (Evropská komise 2009a: 7). Ve Španělsku pak v roce 2005 tento podíl činil 87 % na trhu nealkoholických nápojů a 75 % na trhu piva a pizzy. Tři největší maloobchodníci zde pak ovládali „pouze“ 56 % trhu (Evropská komise 2009a: 7). Zvlášť v případech, kdy jde o výrobce značkových produktů, které nemohou v regálech maloobchodníků chybět, mohou mít dodavatelé při obchodních jednáních s maloobchodníky značnou převahu2. Ta se pak také promítá v maržích. Zatímco průměrné čisté marže evropských maloobchodníků se v roce 2006 pohybovaly okolo 4 %, marže The Coca Cola Company představovala 20 % a skupina Danone operovala s 11% marží (Evropská komise 2009a: 7). Výrobci si totiž, na rozdíl od svých odběratelů, mohou konkurovat nejen cenou, ale i značkou, charakteristikami výrobku a dalšími specifiky, jejichž využití je pro maloobchodníky značně omezené. Celkově je pak konkurence na maloobchodním trhu dle Evropské komise i přes vysokou úroveň koncentrace dostatečná a zdá se, že z ní spotřebitelé spíše profitují (Evropská komise 2009a: 9). Velká cenová konkurence na maloobchodním trhu mohla dle vyjádření Evropské komise dokonce pozitivně ovlivnit vývoj cen na trhu potravin, jejichž růst je dlouhodobě pod úrovní celkové inflace (Evropská komise 2009a: 8). Také Komise pro ochranu hospodářské soutěže ve Spojeném království (dále Komise Spojeného království) došla ve svém šetření k závěru, že sice každý z velkých potravinářských maloobchodníků či velkoobchodníků má alespoň vůči některému ze svých dodavatelů pozici tržní síly, ale tato pozice může být i u největších potravinářských retailerů vyrovnána tržní silou na straně
2
Výjimku zde představují trhy nezpracovaných potravin, například ovoce a zeleniny, kde jsou dodavatelé velice roztříštěni a odběratelé mají velkou vyjednávací pozici. Může tak docházet až k situacím, kdy drobný zemědělec z ceny utržené za zemědělskou produkci ani nepokryje své náklady (Evropská komise 2009a: 12).
9
dodavatelů nejlepších značkových výrobků (Competition Commission 2008: 11). Tržní síla potravinářských maloobchodníků je pak ve prospěch spotřebitele, protože část vyjednaných slev je na něj přenášena formou nižších cen. Komise Spojeného království nezjistila, že by tato síla ohrožovala finanční životaschopnost producentů potravin a nápojů. Jediný problém spatřuje v teoretické možnosti ohrožení inovací na straně výrobců z důvodu nižších finančních zdrojů (tamtéž, str. 12). V České republice je potravinářský obchod z hlediska koncentrace hluboko pod západoevropským průměrem (Cimler a Šípek 2009: 36). V roce 2006 představoval podíl pěti největších potravinářských maloobchodníků 43,1 % (Finsko s největším podílem mělo 91,1 %, z 24 zkoumaných evropských zemí se český maloobchod umístil jako 6. nejméně koncentrovaný; Cimler a Šípek 2009: 39, viz také graf č. 1). Graf 1:
Podíl TOP 5 potravinářského maloobchodu v roce 2006
Finsko Švýcarsko Švédsko Norsko Lucembursko Irsko Belgie Dánsko Rakousko Německo Francie Slovensko Portugalsko Španělsko Nizozemí Velká Británie Maďarsko Ukrajina ČR Řecko Itálie Rumunsko Polsko Rusko
91,10% 81,90% 79,80% 77,90% 76,60% 74,20% 71,40% 71,30% 69,70% 67,50% 66,80% 62,30% 62,10% 61,90% 58,60% 47,50% 45,90% 45,20% 43,10% 42,40% 35,40% 25,00% 22,50% 10,80% 0%
Pramen:
20%
40%
Cimler a Šípek 2009: 39.
10
60%
80%
100%
Podíl TOP 10 maloobch hodníků s rych hloobrátkovým m zbožím se v ČR v roce procentních bodů b na 66 % 2006 vyšplhal na 59 % a do roku 20100 vzrostl o 7 p G 2011). P Postupný růstt koncentrace (Cimler a Šípek 2009: 366 a Incoma GfK tohoto trhu od roku 1993 je možno pozzorovat na graffu č. 2. Graf 2:
T Tržní podíl TO OP 10 v rychloo obrátkovém zb boží v ČR
70% 60% 50%
41%
51% 53%
66%
24%
30% 10%
50%
66%
34%
40% 20%
4 44%
47%
59%
% 62% 64%
7% % 8%
12%
15%
8% 18
0%
Pramen:
C Cimler a Šípek 200 09: 36 a Incoma GffK 2011.
Přehled deseeti největších obchodníků o v ČR pak včetn ně výše jejich tržeb t ukazuje následující ggraf č. 3. Z něj n je jednozn načně patrné, že v devíti případech p jde o dceřiné sp polečnosti naadnárodních koncernů, k kteeré, ač širokosortimentní, působí i na p poli potravinářřských výrobkků. Máme-li uvéést příklady koncentrace k n trhu dodavvatelů v ČR, pak na p například v roce 20088 obsadilo 5 největších pivvovarských skkupin 85,5 % trhu, z toho největší z niich, Plzeňský Prazdroj, dossáhl na 44,3 % (Petr 20100). 80 % trhu minerálních vod v ČR pakk ovládá firma KMV. (Novin nky.cz 2009).
11 1
Graf 3:
T Tržby desíti ne ejvětších obch hodníků v ČR v roce 2010 (m mld. Kč)3 45,0 45,0 0 40,0 0 35,0 0 30,0 0 25,0 0 20,0 0 15,0 0 10,0 0 5,0 0 0,0 0
Pramen:
42,0
38,0
33,6
30,0 3
27,0
22,,7 22,0
17,7
12,6
IN NCOMA GfK 2011.
1.2 Smluvníí vztah dodavvatel-odběratel Relativní sílaa dodavatele a odběratele, ktterá závisí na jeejich velikosti a konkurenci na straně naabídky i poptáávky, se pak projeví p ve sm mluvním vztah hu uzavřeném mezi výrobccem a maloobcchodníkem. V té se pak odrráží společné i protichůdné zájmy těchto o partnerů. Výrobce na straně jedné chce c získat co o největší podííl na trhu. Čím m větší podíl, obchodníkovi. tím větší jsou nejen tržby, ale také jeho vyjednávací sííla vůči maloo případě, je-li na n trhu jedin ný výrobce zn načkového zb boží, které si V krajním p maloobchoddník nemůže dovolit nenaabízet, může si výrobce z velké části diktovat poddmínky a odpaadají také něktteré poplatky, kkteré maloobcchodníci jinak požadují za p poskytované služby s (napříkllad za preferen nční umístění na n regále). Maloobchoddník má na druhé d straně zájem na tom m, aby výrobců, kteří mu dodávají určité zboží, bylo o více. Má k to omu dva důvoddy: jednak zach hová pestrost otřebitelům a jednak j není záávislý pouze n na jediném do odavateli, což nabídky spo pro něj předdstavuje lepší vyjednávací v po odmínky a také nižší riziko. Příliš mnoho uzavřených smluv je všaak na druhé straně pro reetailera náročn né z hlediska proto hledá ideeální situaci, ktterá je nejmén ně nákladná a zároveň ještě nákladů, a p výhodná (Evvropská komisse 2010b: 46).
3
* odhad INCOMA GfK.
12 1
Obecně by se tento vztah dal vyjádřit následovně: Náklady retailera na vyjednávání rostou s počtem dodavatelů: , kde NV jsou náklady na vyjednávání, PD počet dodavatelů a index (+) značí pozitivní závislost (s růstem PD roste i N). V nejjednodušším případě by se mohlo jednat o přímou úměru, kdy v případě shodných nákladů na vyjednávání s každým dodavatelem by vzorec vypadal následovně: ·
,
kde NVD jsou náklady na vyjednávání na jednoho dodavatele. Tento vztah však nemusí být obecně platný, neboť každý z dodavatelů může být jinak náročným partnerem při vyjednávání, má jiné požadavky, navíc při větším množství dodavatelů již mohou s každým dalším náklady klesat díky zkušenosti vyjednavače na straně retailera , s určitým počtem dodavatelů pak může dojít ke skoku nákladů nutností zaměstnání dalšího vyjednavače atd. Nákladem pro retailera4 se však při nízkém počtu dodavatelů stává jeho závislost, která je spojena s rizikem ztráty obchodního partnera, možností výrobce diktovat ceny atd. Obecně bychom ji mohli vyjádřit takto: , kde Z jsou „náklady“ spojené se závislostí na dodavateli a index (-) značí negativní závislost (s růstem PD klesá Z). S větším počtem dodavatelů však roste spokojenost zákazníků5, kterou můžeme vyjádřit jako: , kde S je benefit (snížení nákladů) spojený s vyšší spokojeností zákazníků. Celkové „náklady“ retailera na zajištění sortimentu určitého zboží v závislosti na počtu dodavatelů tedy můžeme určit následovně: . 4 5
Ne však účetním, nýbrž ve smyslu negativa, zatížení. V ní jsou obsaženy benefity z pestrosti nabídky, nutnost prodávat zboží určité značky, které nesmí v nabídce maloobchodníka chybět, atd.
13
Pokud bychom chtěli pokračovat v teoretické konstrukci, pak ideální počet dodavatelů bychom získali minimalizací této funkce první derivací dle PD. V praxi jsou však veličiny Z a S obtížně matematicky vyjádřitelné a maloobchodník k ideálnímu počtu dodavatelů dojde spíše na základě úvahy a zkušeností. Celkově lze ale říci, že společným zájmem dodavatele i odběratele je dosažení úspor z rozsahu a také společný růst (Evropská komise 2010b: 47–48). V mnoha situacích tak dochází k win-win strategii, kdy ze smluvního vztahu profitují oba partneři. Protože vyjednávání je dosti nákladné, dochází k němu často pouze jedenkrát ročně v takzvaných ročních rozhovorech, na základě kterých se pak uzavře rámcová roční smlouva. Podmínky uváděné ve smlouvě mezi dodavatelem a odběratelem v ČR silně reguluje nový zákon 395/2009 Sb. o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (dále Zákon), konkrétně Příloha 3. Smlouva smí být uzavřena a měněna pouze písemně a uvádějí se v ní povinnosti směřující ke stanovení ceny za zboží (Příloha 3, bod 1 a 4). Ve smlouvě musejí být stanoveny podmínky prodeje dohodnuté při obchodních jednáních, přesně vymezené podmínky a služby, které poskytuje odběratel dodavateli a „ostatní povinnosti, které jsou součástí obchodního vztahu mezi dodavatelem a odběratelem, přičemž pro každý předmět je potřeba uvést předpokládané datum plnění a způsoby realizace“ (Příloha 3, bod 3). Zákon tak posílil roli ročních rozhovorů, na základě kterých se tato smlouva uzavírá, a snížil možnost flexibilní reakce na aktuální situaci v průběhu roku. 2. Ekonomická závislost Výše uvedené pasáže o vyjednávání a postavení na trhu pak navozují otázku: co to tedy je významná tržní síla? Jakým způsobem je možno určit, zda a který z partnerů má významnou tržní sílu? Zákon ji definuje jako „postavení odběratele vůči dodavateli, kdy se v důsledku situace na trhu stává dodavatel závislým na odběrateli ve vztahu k možnosti dodávat své zboží spotřebitelům a kdy si odběratel vůči dodavateli může vynutit jednostranně výhodné obchodní podmínky“ (§ 3 odst. 1 zákona 395/2009 Sb.). Na ekonomickou závislost se můžeme podívat ze dvou pohledů. Jednak z pohledu ekonomické teorie a jednak z pohledu praxe, tedy jak ji posuzují kompetentní orgány ve skutečnosti. 2.1 Ekonomická závislost v ekonomické teorii Ekonomická teorie rozeznává kromě dokonalé konkurence tři základní modely tržní struktury – monopol, oligopol a monopolistickou konkurenci. Ekonomická závislost obchodních partnerů pak roste s tím, čím více se firma na 14
pomyslné stupnici dokonalá konkurence-monopol k monopolnímu postavení. 6
pohybuje
směrem
S monopolem se můžeme setkat v několika případech: přirozený monopol (úspory z rozsahu je možno realizovat pouze pokud na trhu operuje jediná firma), kontrola zdrojů, státní monopol a jedinečnost produktu (patenty, ochranná práva atd.). Monopol vede k alokační neefektivnosti, kdy v porovnání s dokonalou konkurencí prodává méně zboží za vyšší cenu, připravuje spotřebitele o část přebytku a vede k nákladům mrtvé váhy. Proto bývá často regulován (Hořejší a kol. 2006: 281–310). Výjimkou je monopol z titulu právní ochrany, zde totiž firma monopolní zisk realizuje na základě práv k duševnímu vlastnictví a je spravedlivé toto její postavení po určitou dobu7 chránit patentovou ochranou. Jen tak totiž firmám zůstane dostatečná motivace k dalším inovacím, které ve svém konečném důsledku představují prospěch pro spotřebitele. V oligopolní tržní struktuře existuje na trhu pouze několik málo firem, z nichž každá má značný tržní podíl a jejich rozhodování je vzájemně závislé, a to jak co se týče ceny, tak úrovně výstupu, kvality produktu či reklamy. Pokud se soutěžitelé vzájemně dohodnou a vytvoří kartel, mohou se chovat jako monopol s několika závody a profitovat z tohoto postavení. (Hořejší a kol. 2006: 328– 335). Co se týče maloobchodního trhu, dalo by se říci, že částečně spadá pod oligopolní model, a to hlavně tím, že rozhodování firem je vzájemně závislé. Firmy samy deklarují, že sledují ceny konkurence a upravují je podle ní, často nejnižší cenu svým zákazníkům garantují. Na druhé straně kromě několika velkých soutěžitelů na trhu existuje i mnoho malých hráčů a maloobchod bývá řazen typicky do struktury následující (Hořejší a kol. 2006: 314). Charakteristickým znakem monopolistické konkurence je velký počet firem s diferencovanými produkty8 a malými bariérami vstupu do odvětví. 9 V krátkém období proto firmy mohou realizovat ekonomický zisk spojený s neefektivností stejně jako v případě monopolu. V dlouhém období se však díky nízkým bariérám vstupu do odvětví projevuje tendence k nulovému ekonomickému zisku tak, jako tomu je v podmínkách dokonalé konkurence (Hořejší a kol. 2006: 313–320). Regulace výše uvedených tržních struktur má význam hlavně v případě monopolního postavení firem (s výjimkou monopolu z titulu jedinečnosti
6
7 8 9
Výrobce tak může být závislý na svém odběrateli v případě, že tento zajišťuje takový odbyt, že si dodavatel již nemůže dovolit mu zboží nedodávat. Situace může být ale i opačná, kdy maloobchodník je například závislý na dodavateli s monopolním postavením na trhu. Dle dohody TRIPS minimálně 20 let od přihlášení vynálezu (Hořejší a kol. 2006: 285n). Diferenciace produktů a tím i cenové rozdíly, jsou však velmi malé. Zejména náklady na reklamu a tím na diferenciaci produktu.
15
produktu). U oligopolního trhu je důležité hlídat, aby nedošlo k vytvoření kartelu (zakázán článkem 101 smlouvy o EU; Evropská unie 2008) či ke zneužití dominantního postavení (článek 102 smlouvy o EU; Evropská unie 2008). 2.2 Ekonomická závislost v praxi V praxi můžeme posuzování ekonomické závislosti pozorovat na případech ochrany hospodářské soutěže v EU a v ČR, tedy na konkrétních rozhodnutích, kdy bylo shledáno, že se jedná či nejedná o dominantní postavení, které podnik zneužil, a tím poškodil spotřebitele či obchodní partery, kteří na něm jsou závislí. Co se týče praxe v EU, tedy konkrétních rozhodnutí Evropské komise a Evropského soudního dvora (resp. Soudu první instance), pak dominantní postavení na trhu (které samo o sobě ještě není protiprávní) je schopností podniku chovat se nezávisle. V jednom z nejznámějších případů 27/76 United Brands je dominantní postavení definováno ekonomickou silou podniku, díky které může zamezit efektivní konkurenci na relevantním trhu a chovat se nezávisle na ostatních soutěžitelích, zákaznících a dodavatelích. O dominantním postavení se může hovořit pouze v případě, že produkt získal velký podíl na relevantním trhu. Na výši zisku je dominance nezávislá. (Evropský soudní dvůr 1978). Mezi kritéria, která se k posouzení dominantního postavení na trhu používají v EU, patří: podíl na trhu; hospodářská a finanční síla; překážky vstupu na trh; přirozený monopol, státní regulace, práva duševního vlastnictví; vertikální integrace; přístup k finančním zdrojům a klíčovým zdrojům; celková velikost a síla (v poměru k ostatním soutěžitelům; Kosíková 2008: 14–18). Za povšimnutí stojí, že v těchto kritériích nenalezneme absolutní výši obratu. Co se týče podílu na trhu, lze z rozhodovací praxe usoudit, že podíly nad 75 % jsou již považovány bez dalšího dokazování za dominantní postavení, u podílu pod 50 % se přihlíží k velikosti druhého největšího podniku, podíl okolo 40 % je pak již nutno posuzovat v kombinaci s dalšími faktory, u 10% podílu se již o dominantní postavení nejedná (Kosíková 2008: 15). Pro účely rozhodování o zneužití dominantního postavení je vždy nutné definovat relevantní trh. Ten je dán jednak výrobky a jednak geografickým vymezením. „Cílem definice trhu, jak pokud jde o výrobkový trh, tak o zeměpisný trh, je zjistit skutečné soutěžitele dotyčných podniků, kteří mohou omezovat chování uvedených podniků a bránit jim, aby se chovaly svobodně, aniž by byly podrobeny účinnému konkurenčnímu tlaku. Z tohoto hlediska definice trhu umožňuje mimo jiné vypočítávat podíly na trhu, které poskytují významné informace o tržní síle pro účely posouzení dominantního postavení“ (Evropská komise 1997). Z tohoto tvrzení lze mimo jiné znovu odvodit důležitost podílu na trhu (a nikoliv obratu) pro zjištění tržní síly podniku. Co se týče rozhodnutí českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále 16
ÚOHS), pak například v nejnovějším případě o převzetí řetězců Žabka a Koruna řetězcem Tesco se ÚOHS zaměřil na lokality, kde společný tržní podíl přesahuje 25 %, protože však spojením k výraznému posílení postavení skupiny Tesco nedojde a v místech je silná konkurence dalších řetězců, ÚOHS fúzi povolil. Zkoumány byly i nákupní trhy, tedy vztahy k dodavatelům, kde ÚOHS konstatoval nepatrný nárůst tržního podílu a značnou konkurenci a znovu dospěl k tomu, že k podstatnému narušení hospodářské soutěže nedojde (ÚOHS 2011). Jak vidíme, ani zde se nejedná o absolutní výši obratu, ale o podíl na trhu a přítomnost další silné konkurence. 10 K tomuto tvrzení se vrátíme ještě níže při posuzování regulace v ČR. 3. Regulace ze strany EK „Na úrovni Evropské unie neexistují žádné zvláštní předpisy, které by upravovaly vztahy mezi maloobchodníky a jejich dodavateli nebo jejichž cílem by bylo omezovat vyjednávací pozici silnější strany ve smluvních vztazích.“ (Evropská komise 2010b: 48). Výjimku představuje Směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (Rada ES 1986), „která představuje precedent v úpravě smluvních vztahů v oblasti distribuce“ (Evropská komise 2010b: 49). Jejím cílem je harmonizovat právo států Evropských společenství tak, aby byl obchodní zástupce chráněn ve vztahu ke zmocniteli. Upravuje tedy vztah mezi výrobcem a distributorem za účelem omezení vyjednávací pozice silnějšího partnera (kterým je zde však výrobce!) a primárně tedy nemá na zřeteli spotřebitele. Nicméně ustanovení, která by bylo možno použít na vztah obchodních řetězců se svými dodavateli, v ní nenajdeme. V ostatních případech je však cílem chránit spotřebitele, nikoliv jednu či druhou smluvní stranu. Jak již bylo řečeno výše, evropská úprava nemá ve vztahu dodavatel-odběratel za cíl řešit takzvané „nekalé obchodní praktiky“11, které „nepůsobí na první pohled přímou škodu spotřebitelům, ale odhalují komerční tenze vyplývající z různého vyjednávacího postavení“ (Evropská komise 2010b:
10
11
Výše obratu je dle zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže určující pro to, zda fúze podléhá povolení ÚOHS. Dříve byla tato hranice stanovena jako 30% podíl na relevantním trhu, což způsobovalo problémy, protože relevantní trh je vymezován až v průběhu správního řízení, kdežto obrat je lehce určitelný z účetnictví (ÚOHS 2008: 2). Nicméně ve správním řízení samotném se rozhodnutí opírají již o podíl na trhu, úroveň konkurence a bariéry vstupu na trh. Směrnice o nekalých obchodních praktikách sice v EU existuje, ale její přesný název „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu“ napovídá, že nekalé praktiky jsou zde vymezeny vůči spotřebitelům, nikoliv vůči obchodním partnerům.
17
49). Zabývá se spíše pravidly na ochranu hospodářské soutěže, která ale nemají sloužit k ochraně jednotlivých konkurentů, spíše mají zajistit konkurenční proces jako takový a hájit „zájmy spotřebitelů, jež chrání před jednáním některých podniků, jehož cílem či účinkem by bylo omezení volné konkurence na trhu (např. kartely, určování cen pro další prodej, zneužívání dominantního postavení apod.)“ (tamtéž). Tato pravidla na ochranu hospodářské soutěže jsou zakotvena především v hlavě VII kapitole 1 Smlouvy o fungování EU, především pak v článcích 101 a 102 (Evropská unie 2008; čl. 101; čl. 102). Dle článku 101 jsou zakázány „dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu“ (Evropská unie 2008; čl. 101). Jedná se zejména o určení cen a obchodních podmínek; omezení výroby, odbytu, technického rozvoje či investic; rozdělení trhů a zdrojů zásobování, znevýhodňování některých obchodních partnerů, podmínění uzavření smluv přijetím nesouvisejícího plnění (Evropská unie 2008; čl. 101). Článek 102 pak zakazuje zneužití dominantního postavení tím, že podnik vynucuje nepřiměřené ceny či jiné obchodní podmínky, omezuje výrobu, odbyt či technický vývoj, znevýhodňuje některé obchodní partnery a podmiňuje uzavření smluv přijetím nesouvisejícího plnění (Evropská unie 2008; čl. 102). Primárním cílem těchto ustanovení je zajištění konkurence na trhu, a tím ochrana spotřebitele, a také dosažení integrace vnitřního trhu. Evropský parlament sice Evropskou komisi vyzval, aby provedla šetření, zda supermarkety v EU nezneužívají svou kupní sílu vyplývající z vysoké koncentrace na trhu, a navrhla opatření, která by chránila nejen spotřebitele a pracovníky, ale i výrobce (Evropský parlament 2008), nicméně toto nebylo doposud zahájeno (Zuska a Trojan 2010). Dokumenty „Hospodářská soutěž v potravinovém řetězci“ (Evropská komise 2009a) a „O maloobchodních službách na vnitřním trhu“ (Evropská komise 2010b) a zprávy, které doprovázejí, by sice mohly být považovány za jednu z reakcí, nicméně na tuto výzvu se výslovně neodkazují. Úprava je tak doposud plně ponechána v kompetenci jednotlivých členských států. 4. Regulace v jednotlivých zemích EU Vzhledem k tomu, že EU nestanovuje žádný společný rámec pro úpravu dodavatelsko-odběratelských vztahů, mají jednotlivé státy možnost v rámci respektování práva EU tyto vztahy regulovat samy a také se tak děje. Může tomu tak být buďto v rámci již existujících zákonů (např. zákony o obchodních deliktech, zákony o smluvních vztazích, obchodní zákoníky atd.), nebo v rámci 18
specifického zákona či etického kodexu přijatého konkrétně za účelem regulace vztahů mezi dodavateli a odběrateli (Evropská komise 2010b: 49). Doposud byla tato oblast upravena v těchto zemích: Belgie, Rakousko, Francie, Německo, Portugalsko, Slovensko, ČR, Maďarsko, Litva, Rumunsko, Španělsko, Velká Británie (Evropská komise 2009a: 17) Irsko (Competition Commission 2008: 13–20), Itálie (Zuska a Trojan 2010) a Lotyšsko (Eurocommerce 2010: 7). Tato úprava není v rámci EU systematická, takže mezi jednotlivými státy existují značné rozdíly: v některých státech se zakazují určité praktiky pouze v případě ekonomické závislosti (např. ČR), jinde jsou zakázány všeobecně; některé země omezují platnost zákona pouze na určité odvětví (např. ČR a Rumunsko potraviny) či konkrétní výrobky (splatnost u ovoce a zeleniny ve Francii), jinde platí všeobecně; zákony se také liší druhy nekalých praktik na seznamu a tím, zda je tento seznam vyčerpávající; „odlišné mohou být také úřady zajišťující vymáhání (úřady pro ochranu hospodářské soutěže, správní úřady, občanské nebo obchodní soudy) a sankce (pokuty, nařízení zdržet se určitého konání, prohlášení nezákonných ustanovení smluv za neplatná, pokuty formou vrácení bezdůvodného obohacení)“ (Evropská komise 2010b: 49–50). Prospěšnost úpravy těchto vztahů není jednoznačná. V některých zemích se tyto předpisy osvědčily, jinde byly tyto po poměrně krátké době zcela zrušeny či nahrazeny jinými, ať už pro jejich negativní dopad na spotřebitele či pro rozpor s unijním právem. Na území Spojeného království došlo v roce 2009 na základě šetření komise Spojeného království o účinnosti etického kodexu pro supermarkety z roku 200112 k rozšíření jeho závaznosti na větší počet obchodníků a jeho zpřísnění. Ve „Zprávě o šetření provedeném v oblasti dodávek potravin“ (Competition Commission 2008) z 30. dubna 2008 bylo zjištěno, že ti retaileři, kterých se původní etický kodex netýkal, uplatňovali vůči svým dodavatelům horší praktiky než čtyři největší maloobchodníci, na které se etický kodex vztahoval, a proto bylo rozhodnuto o jeho rozšíření na více subjektů (Competition Commission 2008: 232). Zároveň byla zpřísněna některá nařízení, která díky vágnosti původní formulace („přiměřenost“) nebyla schopna zabránit nadměrnému přenosu rizik a neočekávaných nákladů na dodavatele (Competition Commission 2008: 235). Jako příklad zrušení některých ustanovení zákona z důvodu jejich škodlivosti pro spotřebitele uvádí Evropská komise Francii, kde zákaz podnákladových cen
12
Přestože se jedná o etický kodex, byl pro určitou skupinu obchodníků závazný.
19
vedl k růstu cen pro spotřebitele (Evropská komise 2010b: 50). Důležitým příkladem je zrušení zákona č. 358/2003 o obchodních řetězcích na Slovensku. Evropská komise (Generální ředitelství pro rozšíření) totiž ještě v roce 2003 poukázala na to, že zákon „je v rozporu se Smlouvou o EU, je diskriminační a že uplatňování restrikcí proti obchodním řetězcům bude muset být odůvodněno všeobecným zájmem, případně [bude nutné] dokázat, že opatření jsou nediskriminační, proporční a nemohla být dosáhnuta jinak. Navíc Evropská komise poukázala i na skutečnost, že mnohými ustanoveními zákona je snaha řešit problematiku, která je řešena legislativou Společenství v oblasti hospodářské soutěže“ (Vláda SR 2008: 1). Proto byl zákon hned v roce 2004 novelizován zákonem č. 543/2004 o obchodních řetězcích. Ani tato novela však nebyla dostatečná a zákon zůstal „nevyhovující, nesystémový a diskriminační“ (Vláda SR 2008: 1) a navíc „neúčinný a v zásadě nevykonatelný“ (Vláda SR 2008: 3). Proto byl zrušen a nahrazen zákonem č. 172/2008 o nepřiměřených podmínkách v obchodních vztazích, který byl účinný od 1. 1. 2009. I tento byl však (po novelizaci v únoru 2009 zákonem 55/2009) v roce 2010 znovu zcela zrušen a nahrazen zákonem 140/2010 o nepřiměřených podmínkách v obchodních vztazích mezi odběratelem a dodavatelem zboží, kterým jsou potraviny (s účinností od 1. 5. 2010), takže se ustanovení zcela přestala týkat prodejců nepotravinářských výrobků (Ministerstvo hospodárstva SR 2010). I u tohoto zákona nicméně dne 12. 1. 2011 vláda schválila návrh na jeho zrušení (Noviny.sk 2011). Důvodem je dle ministerstva neefektivnost zákona, snaha o snížení regulační zátěže a zachování svobody smluvních vztahů mezi podnikateli (Webnoviny.sk 2011). Představitelé slovenského Zväzu obchodu a cestovného ruchu v reakci na tento návrh přislíbili, že chtějí ve spolupráci se Slovenskou poľnohospodárskou a potravinárskou komorou vypracovat Etický kodex, který by vztahy mezi dodavateli a odběrateli upravoval, a také podporovat prodej domácích výrobků (tamtéž). Dne 28. 6. 2011 byl pak zákon Národní radou Slovenské republiky zrušen s účinností od 1. 8. 2011. Na možnost rozporu národní úpravy s unijním právem upozorňuje také pracovní dokument Evropské komise (Evropská komise 2010b: 50), který považuje za reálnou možnost, že se některý z předpisů dostane do rozporu se základními svobodami garantovanými Smlouvou o fungování EU (na mysli má hlavně volný pohyb služeb a svobodu usazování), protože naruší smluvní svobodu jedné strany. Jmenuje také článek 34 této smlouvy. Pokud by totiž některé zákony členského státu nařizovaly maloobchodníkům zajišťovat část dodávek pouze vnitrostátně, porušily by ustanovení, že „množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána“ (Evropská unie 2008: 15). Za porušení tohoto ustanovení (v roce 1982 to byl ještě článek 28 Smlouvy o ES) byla dokonce považována 20
i kampaň „Kupuj irské zboží“, která propagovala prodej a nákup tuzemských výrobků (Evropská komise 2010b: 50). Český Zákon v této oblasti spíše problémy mít nebude, protože na základě něj je spíše možný nárůst prodeje zahraničního zboží díky nejasnému územnímu vymezení Zákona (na zahraniční dodavatele se pravděpodobně nevztahuje,13 proto je výhodnější zboží odebírat od nich). Nicméně ustanovení v rozporu s unijním právem v něm nalezl Svaz obchodu a cestovního ruchu (dále SOCR), který v červenci 2010 odeslal stížnost k Evropské komisi. SOCR poukazuje na právní domněnku získání významné tržní síly na základě čistého obratu nad pět miliard korun. Tato hranice není opodstatněná ani ekonomickou analýzou ani statisticky, a navíc se obrat při posouzení postavení na trhu v soutěžním právu již nepoužívá, protože není vypovídající. Zákon je proto diskriminační (SOCR 2010). Tato problematika již byla diskutována výše v kapitole Ekonomická závislost. Závěr V Evropské unii nejsou dodavatelsko-odběratelské vztahy regulovány centrálně a případná regulace je ponechána plně v kompetenci jednotlivých členských států. Evropská komise si je vědoma možnosti zneužití tržní síly a použití nekalých praktik, nicméně v rámci principu ochrany slabší smluvní strany sleduje na prvním místě ochranu spotřebitele a hospodářské soutěže. Každé jednání je tedy nutno posoudit zvlášť a v kontextu dopadu na spotřebitele, nekalým je shledáno až v případě, že jej poškozuje. Může totiž i naopak dojít k situaci, kdy jedna smluvní strana dodavatelsko-odběratelského řetězce díky své tržní síle prosadí lepší podmínky, které následně převede na spotřebitele, například v podobě nižších cen, což je chování žádoucí, nevede-li ve svém důsledku například ke snížení investic, což by naopak spotřebitele z dlouhodobého hlediska mohlo poškodit. Právní úprava Evropské unie tak v tomto kontextu spočívá hlavně v článcích 101 a 102 Smlouvy o EU, které mají za cíl ochránit hospodářskou soutěž na trhu EU za účelem konečných benefitů pro spotřebitele. Jednoznačně je tak zde zapovězeno například vytváření kartelů či stanovení cen pro další prodej. Jedná se zde však o ustanovení, která platí univerzálně, nikoliv pouze pro jednu či druhou smluvní stranu. Precedentem v oblasti distribuce by se sice mohla stát směrnice, která má ochránit nezávislé obchodní zástupce (chrání tak podnikatele proti podnikateli), nicméně v současné době bych takovýto zásah do soukromoprávních vztahů ze
13
V jiných zemích se na ně nicméně vztahovat může, jako například zákon o supermarketech, který se ve Spojeném království aplikuje i na vztah se zahraničním dodavatelem či francouzský zákaz náhlého přerušení dlouhodobých obchodních vztahů (Evropská komise 2010b: 50)
21
strany EU neočekávala, obzvláště když v případě vztahů mezi dodavateli a odběrateli není rozložení sil mezi partnery jednoznačné. Na jedné straně totiž sice můžeme vidět velmi koncentrovaný maloobchod, na straně druhé nalezneme také mnoho výrobců, kteří zabírají velké tržní podíly a často jsou to naopak oni, kdo může diktovat smluvní podmínky, obzvláště v případech, kdy vyrábějí zboží značek, které na regálech maloobchodníků nemohou chybět. Celkově však Evropská komise dospěla k závěru, že dodavatelsko-odběratelský trh je dostatečně konkurenční, což je ku prospěchu spotřebitele. Českými dodavateli často opakovanou stížnost, že nadvláda nadnárodních retailingových řetězců způsobuje, že jejich marže jsou stlačovány na minimum a v poměru k maloobchodníkům jsou nízké, Evropská komise nepotvrzuje. Výrobci mají naopak lepší předpoklady dosahovat vyšších marží než obchodníci. Přestože Evropská unie v soukromoprávním vztahu dodavatel-odběratel ponechává značnou volnost, mnohé členské státy do nich zasahují. Podoba takovýchto zákonů je velmi různá stejně jako zkušenost, kterou členové EU s těmito ustanoveními udělali. Sahá od rozšíření působnosti zákona až po jeho zrušení z důvodu poškozování spotřebitelů. V některých případech však může ke zrušení zákona dojít také z důvodu rozporu s evropským právem, jako tomu bylo například na Slovensku. Evropská komise také upozorňuje na možnost narušení smluvní svobody jedné strany podobnými ustanoveními, která by byla v rozporu se Smlouvou o fungování EU či na možné narušení vnitřního trhu takovými národními zákony regulujícími nadnárodní řetězce, které by vedly k upřednostňování domácího zboží před zbožím z ostatních zemí EU. Co se týče České republiky, Zákon je momentálně posuzován na evropské úrovni, zda není diskriminační. Používá se v něm totiž ničím nepodložená absolutní výše obratu, přičemž při posuzování ekonomické závislosti je v dnešní době již běžné spíše měřítko podílu na trhu, a to jak na úrovni EU, tak v ČR. Přílišný zásah do soukromoprávních vztahů může být spíše negativní a v konečném důsledku poškodit spotřebitele i hospodářskou soutěž. Zvláště to hrozí v případech, pokud se a priori předpokládá, že tržní síla může ležet vždy pouze na jedné straně smluvního vztahu. V prvé řadě je tedy třeba dbát na současná ustanovení o ochraně hospodářské soutěže. Pokud by bylo nalezeno takové chování, které přímo či nepřímo poškozuje spotřebitele a zároveň není pravidly hospodářské soutěže postiženo, pak je vhodné je právně upravit, nicméně by takováto úprava neměla být diskriminační, ale měla by být schopna postihnout nekalé jednání univerzálně, ať už se vyskytne na kterékoliv straně smluvního vztahu.
22
Seznam literatury CIMLER, P. – ŠÍPEK, L. (2009): Obchod v ČR aktuálně v datech a analýzách. Praha: Nakladatelství Oeconomica. ISBN: 978-80-245-1561-8. COMPETITION COMMISSION (2008): The supply of groceries in the UK market investigation. Competition Commission. [cit. 2011-01-19]. Dostupné z:
. EUROCOMMERCE (2010): Report on Retail Market Monitoring: “Towards more efficient and fairer retail services in the Internal Market for 2020“. Response. Brussels: EuroCommerce [cit. 2011-01-17]. Dostupné z: . EVROPSKÁ KOMISE (1995): Commission Recommendation of 12 May 1995 on payment periods in commercial transactions, 95/198/EC, Official Journal of the European Union. EVROPSKÁ KOMISE (1997): Sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (97/C 372/03), Úřední věstník Evropských společenství. EVROPSKÁ KOMISE (2009a): Competition in the food supply chain. Commission staff working document, COM(2009)591, Brussels: Commssion of the European Communitites. EVROPSKÁ KOMISE (2009b): Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě. Sdělení komise, KOM(2009)591v konečném znění, Brusel: Komise Evropských společenství. EVROPSKÁ KOMISE (2010a): Dohled nad obchodním a distribučním trhem „Na cestě k efektivnějšímu a spravedlivějšímu vnitřnímu obchodnímu a distribučnímu trhu do roku 2020“. Zpráva komise, KOM(2010)355 v konečném znění. Brusel: Evropská komise. EVROPSKÁ KOMISE (2010b): On Retail Services in the Internal Market. Commission staff working document accompanying document to the Report on Retail Market Monitoring: “Towards more efficient and fairer retail services in the Internal Market for 2020” COM(2010)355 final, Brussels: European Commission. EVROPSKÁ UNIE (2008): Konsolidované znění Smlouvy o fungování evropské unie (2008/C 115/01), Úřední věstník Evropské unie. EVROPSKÝ PARLAMENT (2008): Supermarkety. Prohlášení Evropského parlamentu o šetření a nápravě zneužívání síly, kterého se mohou dopouštět velké supermarkety působící v Evropské unii, P6_TA(2008)0054, Štrasburk: Evropský parlament. EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR (1978): United Brands Company and United Brands Continentaal BV v Commission of the European Communities. Chiquita Bananas. Judgment of the Court of 14 February 1978, Case 27/76. Court of Justice of the European Communities. EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR (2001): Cape Snc proti Idealservice Srl (C-541/99) a Idealservice MN RE Sas proti OMAI Srl (C-542/99). Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 22. listopadu 2001. Soudní dvůr Evropských společenství. EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR (2009): Rozsudek C-347/08 Vorarlberger Gebietskrankenkasse proti WGV-Schwäbische Allgemeine Versicherungs AG. Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. září 2009. Soudní dvůr Evropských společenství.
23
HOŘEJŠÍ, B. a kol. (2006): Mikrokonomie. 4. rozšířené vydání. Praha: Management press. ISBN: 80-7261-150-X. INCOMA GFK (2011): TOP50 českého obchodu v roce 2010: Stagnace tržeb. Incoma Gfk [cit. 201107-04]. Dostupné z: . KOSÍKOVÁ, Z. (2008): Zneužití dominantního postavení v judikatuře ESD. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra mezinárodního a evropského práva. MINISTERSTVO HOSPODÁRSTVA SR (2010): Vnútorný trh, obchod a služby. Úvod. Ministerstvo hospodárstva Slovenskej republiky [cit. 2011-01-25]. Dostupné z: . NOVINKY.CZ (2009): Karlovarský minerálkový gigant si u armády pojistil prameny na 33 let. Novinky.cz [cit. 2011-01-18]. Dostupné z: . NOVINY.SK (2011): ZOCR víta rozhodnutie vlády zrušiť zákon o neprimeraných podmienkach. Noviny.sk [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: . PALLA, T. (2010): Právnická osoba jako spotřebitel? Už ne. Epravo.cz [cit. 2011-03-02]. Dostupné z: . PETR, M. (2010): K Brewery míří mezi TOP pětku pivovarů. HN.IHNED.CZ [CIT. 2011-0118]. Dostupné z: . RADA ES (1986): Směrnice Rady ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců, 86/653/EHS, Úřední věstník Evropské unie. Směrnice o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (přepracování), 2000/35/ES, Úřední věstník Evropské unie. Směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, 2005/29/ES, Úřední věstník Evropské unie. SOCR (2010): SOCR ČR odeslal stížnost na zákon o významné tržní síle k Evropské komisi. Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR [cit. 2011-01-25]. Dostupné z: . ÚOHS (2008): Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [cit. 2011-03-13]. Dostupné z: . ÚOHS (2011): Tesco může převzít řetězce Žabka a Koruna. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [cit. 2011-03-13]. Dostupné z: . VLÁDA SR (2008): Predkladacia správa. Rokovanie vlády Slovenskej republiky [cit. 2011-01-25]. Dostupné z: .
24
WEBNOVINY.SK (2011): Kabinet súhlasil zrušiť zákon o neprimeraných vzťahoch. Webnoviny.sk [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: . Zákon č. 358/2003 Z. z. o obchodných reťazcoch zo 4. júla 2003. Zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití ze dne 9. září 2009. ZUSKA, K. – TROJAN, O. (2010): Obchod a nekalé praktiky. Situace v zemích OECD a Evropské unii. Příspěvek na Retail Summit 2010 [cit. 2011-03-08]. Dostupné z: .
25