Factoring trochu jiné financování vašeho byznysu

monitor legislativních změn téma měsíce

Factoring – trochu jiné financování vašeho byznysu Ing. Tomáš Vogl Transfinance a.s.

Factoring se dlouhodobě profiluje jako alternativní nástroj provozního financování firem po boku financování pracovního kapitálu bankami. Právě banky v současné době často přehodnocují stanoviska k bonitě svých korporátních klientů i obchodní politiku v jednotlivých hospodářských oborech, z nichž mnohé značně poznamenala krize. V tomto světle factoring zažívá lepší časy než dříve, zejména v důsledku restriktivnější obchodní politiky bank, kvůli které řada společnosti musí hledat jiný či doplňkový zdroj financování. Zjistěte, zda by mohl být factoring řešením situace i ve vaší firmě.

P

odstatou factoringu je prodej, respektive postoupení krátkodobé pohledávky z obchodního styku specializované finanční společnosti – factorovi – s cílem jejího financování a dále také pojištění rizika nezaplacení. K odkupu pohledávek sjednanými odběrateli dochází průběžně a před lhůtou jejich splatnosti většinou ihned po expedici předmětného zboží. Splatnost pohledávek obchodovaných a financovaných factoringem se pohybuje v rozmezí 14–90 dní. Z odborného hlediska se factoring řadí mezi nástroje 8

obchodního financování (trade finance), kam dále patří například kontokorentní úvěry, úvěry na zásoby anebo příbuzné nástroje jako forfaiting či eskont směnek.

Jak to funguje

Z právního hlediska je factoring založen na institutu postoupení (cesi) pohledávky upravené občanským zákoníkem v části osmé – závazkovém právu. Základem obchodních vztahů je dodavatelsko-odběratelský vztah definovaný jako závazkový právní

vztah, v němž jedné straně, věřiteli (dodavateli), vzniká právo na plnění, tedy pohledávka, zatímco druhé straně, dlužníkovi (odběrateli), povinnost plnit, tedy dluh. Postoupení pohledávky (cese) je změna v závazku, kdy vůči témuž dlužníkovi nastupuje namísto původního věřitele věřitel nový – factor. Dodavatelsko-odběratelský vztah se z právního hlediska lomí a factoringová společnost, která se stává novým majitelem předmětné pohledávky, vystupuje jako dlužník vůči dodavateli zboží a jako nový věřitel vůči odběrateli. Tento fakt má dopad i na účtování factoringových transakcí a do zobrazení factoringu v rozvaze klienta (dodavatele). Factor odkupuje od dodavatele pohledávku za 100 % její nominální hodnoty, tedy včetně DPH, a splácí ji ve dvou krocích (splátkách). Ihned po postoupení faktury obdrží dodavatel sjednanou část, tzv. předfinancování, ve výši 70–90 % hodnoty faktury, a doplatek ve výši 10–30 % ihned po jejím zaplacení odběratelem. Tyto poukazy peněz probíhají netto, poplatky spojené s využitím factoringu se účtují separátně. Factoringové poplatky tudíž nesnižují hodnotu financované pohledávky. Občanský zákoník dále upravuje problematiku factoringu v §524 v tom

Statutární zástupce firmy | leden 2013

téma měsíce

smyslu, že věřitel může svou pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka písemnou formou jinému subjektu. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Postoupením pohledávky (cesí) postupuje původní věřitel (postupitel, cedent) svoji pohledávku třetí osobě – novému věřiteli (postupníku, cesionáři). Postoupením pohledávky tedy dochází ke změně v osobě věřitele. Z dokumentačního pohledu vyžaduje české právo dva úkony, aby postoupení pohledávky bylo platné a účinné vůči dlužníkovi. Jednak musí být uzavřena příslušná factoringová smlouva upravující podmínky odkupu pohledávek, dále musí být toto postoupení dlužníkovi oznámeno, musí být tzv. notifikován. Odběratel tudíž nemusí vyslovit expresivní souhlas

s postoupením pohledávek za ním, ale v praxi je to vyžadováno mnoha factoringovými firmami z důvodu jednoduššího inkasa faktur.

Bezgresní i regresní

Factoring je kromě jiného určen také pro provozní financování malých firem respektive začínajících podniků bez historie. Oborově je factoring zacílen zejména do těch odvětví, která se vyznačují častou, respektive pravidelnou fakturací na větší počet odběratelů. Především tedy odvětví spotřebního zboží, lehkého průmyslu, potravinářství, služeb, potřeb pro volný čas, IT techniky, ale i strojírenství, kovozpracujícího, chemického a automobilového průmyslu. Standardní, neboli plná podoba factoringu má následující základní funkce:

Factoring neřeší případy, kdy odběratel pohledávku zpochybní, přičemž důvody mohou být různé – reklamace, protidodávka zboží, porušení kupní smlouvy atd. Toto je slabé místo factoringu, protože dává zejména nesolidním obchodním partnerům určitý prostor k manévrování při jednáních o zaplacení faktur. To se minimálně projevuje v průtazích a oddalování konečného řešení nezaplacených pohledávek, které musí být často řešeny soudně. » zdroj provozního financování, » zajištění rizik nezaplacení odběratelem, » vedení evidence pohledávek, » inkaso pohledávek. Plný factoring spadá do tzv. factoringu bezregresního, který zahrnuje i pojištění rizika platební nevůle a platební neschopnosti odběratele. Pod platební neschopnost patří případy insolvence, konkurzu a likvidace firmy. Ostatní případy jsou nazývány platební nevůlí. Druhou, a objemově větší skupinu tvoří transakce factoringu regresního. Zde z výše uvedených funkcí odpadá zajištění rizika nezaplacení pohledávek, což se v praxi projevuje povinností klienta – dodavatele vrátit poskytnuté financování na postoupené faktury zpět v určité časové lhůtě (14–90 dní) po splatnosti faktury, pokud se factorovi nepodaří v této lhůtě pohledávku na odběrateli vymoci. V praxi factor většinou ani v tomto případě nepostupuje pohledávku zpět klientovi, ale vymáhá ji dál až do konečného vyřešení. Další dělení factoringu je dáno hlavně teritoriálně, kde rozlišujeme factoring tuzemský, exportní a importní a to podle toho, kde a v jaké


9

téma měsíce

na měsíční bázi. To znamená, že doplatky dostává klient netto bez jakýchkoliv srážek. Je to dáno i tím, že ve factoringu se odkupují pohledávky za 100 % jejich nominální hodnoty, takže hodnota ve factoringu obchodovaných pohledávek se nesnižuje o poplatky spojené s jeho využíváním.

Když odběratel neplatí

zemi se nachází účastníci obchodního vztahu, se kterým factor uzavřel příslušnou factoringovou smlouvu, resp. kde a v jaké zemi sídlí factorovaní odběratelé. Speciální a nejmodernější formou factoringu je tzv. blokový factoring nebo též zvaný jako „invoice discounting“, což je forma factoringu, která se technikou provádění a cenou nejvíce přibližuje způsobu, jakým pohledávky financují banky.

Vstup factora krok za krokem

Jak tedy v praxi vypadá typická factoringová transakce? Jak už bylo zmíněno, podstatou factoringu, a to i z praktického hlediska, je „narušení“ klasického vztahu dodavatele s odběratelem v tom, že mezi ně obrazně vstoupí další subjekt – factor. Celá transakce v praxi začíná postoupením dohodnutých pohledávek na factoringovou společnost, ale už předtím musí být odběratel obeznámen s tím, že k těmto postoupením pohledávek 10

bude docházet.V druhém kroku proplácí factor sjednanou část nominálu postoupené faktury, a to včetně DPH klientovi-dodavateli ve výši 70–90 %. Tento krok je nazýván financováním

Factoringové poplatky nesnižují hodnotu financované pohledávky

a představuje nejčastější důvod, proč firmy factoring vyhledávají. V další fázi a v ideálním případě zákazník respektive odběratel (dlužník) uhradí fakturu v celé výši při její splatnosti na účet factora. Následuje poslední část factoringové transakce, kdy factor poukáže zbylou část faktury, kterou neprofinancoval, ve výši 10–30 % jejího nominálu na účet klienta. Tím celá factoringová transakce končí. Poplatky, respektive náklady factoringu pro klienta se účtují zvlášť

Samozřejmě, že ne každá faktura, která je factoringem financovaná, respektive odkoupená factorem, je zaplacena včas. Co se tedy děje, pokud odběratel nezaplatí fakturu včas při její splatnosti? Jak bylo již výše uvedeno, je významnou a bohužel často opomíjenou funkcí factoringu inkaso obchodovaných pohledávek. Factor tudíž začíná po splatnosti standardní vymáhací proces formou písemných i telefonických upomínek a u větších částek může dojít i k osobnímu jednání s dlužníkem,například kvůli sepsání splátkového kalendáře. V drtivé většině případů řeší factor pohledávku až do jejího formálního konce bez ohledu na to, jakým způsobem se toto nakonec stane. V případě factoringu regresního většinou platí, že i po uplatnění případného regresu na klientovi factor danou nesplacenou pohledávku nepostupuje zpět na klienta, ale drží si ji dál a činí příslušné inkasní kroky. Pokud ale dojde na soudní vymáhání pohledávky, jdou v tomto případě na rozdíl od factoringu bezregresního veškeré náklady na soudní poplatky a náklady právního zastoupení k tíži klienta. Jde i o určitou taktiku ve vymáhání pohledávek, aby vůči dlužníkovi stál pořád jenom jeden věřitel. Při využití regresního factoringu nepřebírá factor při převzetí pohledávek riziko nezaplacení pohledávky, což znamená, že financuje pohledávku, ale riziko transakce nese dle smlouvy klient-dodavatel. V praxi se


téma měsíce

Velké dogma, které bohužel v podnikové sféře stále přetrvává, je, že factoringové firmy v případě regresního factoringu neprověřují bonitu factorovaných odběratelů s tím, že se stejně nakonec v případě problémů zahojí na klientovi. To naštěstí jak pro klienty, tak pro factory neplatí i díky tomu, že factoři obecně akceptují financování i méně bonitních klientů, kde možnost uplatnění regresu bývá problematická, a v postatě jediná cesta návratnosti jejich „investice“ je inkaso odkoupených a profinancovaných pohledávek od odběratelů, jejichž bonita musí odpovídat výši na ně vyfakturovaných částek. to projevuje ustanovením ve factoringové smlouvě zakládající povinnost klienta vrátit poskytnuté financování factorovi v případě, že se mu nepodaří postoupenou pohledávku zinkasovat do určité doby po splatnosti (30– 90 dní). Pohledávka však zůstává většinou stále majetkem factora, který ji dále vymáhá. Při bezregresním factoringu factor kromě financování převzaté pohledávky přebírá na sebe i riziko jejího nezaplacení. Jde o případy platební neschopnosti i platební nevůle odběratele. Druhé jmenované jsou v praxi častější. Jsou to ty případy, kdy odběratel neplatí, respektive neúměrně zdržuje svoje platby, nicméně pokračuje ve své obchodní činnosti. Do rizik, které factor při bezregresním factoringu kryje, ovšem nepatří situace, kdy odběratel dodávku zboží nějakým způsobem reklamuje, neuznává či zpochybňuje, případně svůj závazek započte proti jinému plnění, které dodavateli poskytl v minulosti. Zde je jedno ze slabých míst faktoringu, protože právě toto ustanovení

poskytuje možnost nesolidním obchodním partnerům kličkovat a oddalovat finální řešení dané pohledávky a zejména samozřejmě její zaplacení. V některých případech je nutné situaci řešit i soudně, což celou záležitost dále natahuje a také prodražuje. U reklamace pohledávky ze strany odběratele přechází ta okamžitě do regresního režimu a klient by měl podle factoringové smlouvy ve velmi krátké lhůtě několika dnů vrátit tu část poskytnutého financování, která se váže k reklamované pohledávce nebo její části. Ve factoringovývh smlouvách však existuje možnost vyřešení reklamované pohledávky a to v písemné formě do určitého časového intervalu od vznesení reklamace, například půl roku, vrátit ji zpět do bezregresního režimu.

Blokový factoring

Blokový factoring nebo tzv. invoice discounting patří k nejmodernějším typům factoringu, kde motivem pro vznik takového systému factoringového financován pohledávek byl konkurenční boj mezi factoringovými společnostmi a bankami, které rovněž financují pohledávky, a to většinou


za nižších cenových podmínek. Blokový factoring se svou technikou nejvíce blíží technice, kterou provádějí financování pohledávek banky. Z toho pramení i možnost snížení ceny tohoto produktu factoringovou firmou a snaha co nejvíce ji v tomto bodě přiblížit právě cenám a úrokům účtovaným bankami. Blokový factoring nezajišťuje klientovi ani inkaso, ani financování a zajištění pohledávek, tyto funkce si při tomto systému musí klient zabezpečit sám. Factor zde pouze financuje sestavy (bloky) postoupených faktur a jednou měsíčně si nechává od klienta předložit sestavu otevřených faktur s analýzou jejich věkové struktury před a po splatnosti.

Kolik to stojí

Cena factoringu je dána řadou aspektů, z nichž nejdůležitější je jednak typ factoringu a dále předpokládaný obrat factoringových operací a délka splatnosti faktur respektive reálná splatnost. Cena je v zásadě dvousložková a zahrnuje factoringovou provizi a úrok za poskytnuté financování. Úrok determinuje měna fakturace

11

téma měsíce

a je srovnatelná s cenou běžně posky- se v současné doně vejde pod 5 % factovaných provozních úvěrů. Provize toringového obratu. V případě regresu regresního factoringu se pohybuje ního factoringu se factor hojí při nezav rozmezí 0,3–0,8 % z obratu obchodovaných faktur, u bezregresního factoringu to je zhruba 0,7–0,9 %, kde proviProstředky, které klient ze obsahuje i poplatek za zajištění rizika nezaplacení. od factora získá, nejsou nijak Průměrná výše poskytovaúčelově vázány, jako je tomu ného financování činí přibližně 80 % nominálu faktur u řady typů bankovních úvěrů včetně DPH. Jelikož je factoring založen na financování pohledávek z obchodního styku, je samozřejmé, že primární riziko toho- placení pohledávky na dodavateli to obchodu leží na bonitě odběratelů zboží (klientovi). V případě factoringu bezregresního zůstává toto riziko zařazených do factoringu. Základním, nikoliv však jediným v rukou factora. Pokud faktura není zpětně porizikem factoringu je nezaplacení postoupených faktur odběrateli. Přes stoupena na dodavatele, je factor ze všechny negativní zprávy a statistiky smlouvy povinen se o ni dále starat, se však zatím me v tomto směru kri- a to až do definitivního vyřešení natické scénáře neplní a objem neplacení příklad v insolvenčním řízení nebo z důvodů ekonomické neschopnosti v konkurzu, vyrovnání atd. Takových

12

případů není velké množství, ale rozhodně je jich nyní mnohem více než v minulých letech.

Pro koho je určen

Factoringové společnosti nemají většinou žádný limit týkající se konkrétní částky odkupované faktury. Jediný limit v této souvislosti je dán celkovým předpokládaným obratem factorovaných pohledávek od jednoho dodavatele za rok, a ten se pohybuje většinou v rozmezí 10–20 mil.ionů korun. Dalším limitem pro začátek factoringových obchodů může být i počet odběratelů zahrnutých klientem do factoringu, zde bývá factory požadováno minimálně 3 až 5 firem, protože velkou roli při posuzování akceptovatelnosti daného factoringového obchodu je i koncentrace rozložení rizika výše pohledávek za jednotlivými odběrateli, kde samozřejmě hraje velkou roli i splatnost faktur. Factoring je určen zejména pro středně velké společnosti s celkovým obratem od řádově desítek milionů korun do jedné miliardy ročně. Jedná se o výrobní stejně jako obchodní společnosti, které řeší problém spojený buď s nedostatečným cash-flow kvůli nutnosti poskytnutí delších platebních podmínek odběratelům, anebo potíže s nízkou úrovní pracovního kapitálu danou tím, že se jedná o novou firmu bez historie, která nemá v bance šanci na získání provozního úvěru na rozjezd byznysu nebo jeho navýšení. Další pohnutkou pro factoring je mimobilanční charakter poskytovaného financování, které nezvyšuje zadluženost společnosti. V neposlední řadě je to i potřeba podniků zajišťovat si kreditní riziko jejich odběratelů, a to i v zahraničí, a také snaha o outsourcing administrativy spojené s péčí o pohledávky, která v sobě zahrnuje jejich evidenci a inkaso.


téma měsíce

Klady a zápory

Výhody factoringu jsou dány jeho dokumentační jednoduchostí, kde v podstatě jediným dokladem, na jehož základě dochází k uvolnění peněžních prostředků, je faktura. Další výhodou je potom rychlost rozhodování factoringových společností o schválení nabízených pohledávek k odkupu, které trvá v řádech dní a u větších obchodů maximálně dva až tři týdny. Zajímavé na factoringu je také to, že prostředky, které klient od factora získá, nejsou nijak účelově vázány, jako je tomu u řady typů bankovních úvěrů, a klient s nimi může zcela volně nakládat. Nevýhodou se u factoringu naopak může zdát ten fakt, že factoringové společnosti v řadě případů v dnešní době používají ještě i dodatečné zajištění jimi poskytovaného financování nejčastěji formou jistící směnky zaručené majoritním majitelem firmy klienta. Je to ovšem přirozená reakce na zvyšující se rizika spojená s prováděním factoringu a v neposlední řadě i reakce na nesolidní jednání některých klientů.

Jak poznat profesionály

Pro factoringové společnosti je typické, že se sdružují do profesních asociací, a to ať lokálně nebo i v celosvětovém měřítku, kdy se často jedná o obchodní sdružení fungující s cílem nejenom propagovat factoringový produkt po celém světě a vyměňovat si zkušenosti z financování zahraničního obchodu, ale i s cílem aktivně obchodovat s těmito zahraničními pohledávkami. Příkladem takové instituce je FCI – Factors Chain International, který představuje největší mezinárodní sdružení factoringových firem na světě. Má okolo 200 členů v 60 zemích a slouží nejenom jako profesní sdružení k výměně informací v oblasti mezinárodního factoringu, ale je to i živé obchodní těleso umožňu-

jící členům vzájemný obchod se zahraničními pohledávkami. Takto vznikl factoringový produkt zvaný Systém dvou factorů, umožňující svým členům nabízet na lokálních trzích velmi konkurenční službu v oblasti mezinárodního (export, import) bezregresního factoringu, který ostatní factoringové společnosti (nečlenové) nabízet nemohou. Celkový obrat realizovaný mezi členy tohoto sdružení v roce


2011 v rámci zahraničního facoringu představoval hodnotu vyšší než 2 biliony eur. V České republice jsou factoringové společnosti sdruženy v rámci Asociace factoringových společností České republiky (AFČR), která má šest členů a v loňském roce tyto firmy dohromady odkoupily pohledávky v celkové výši 142,81 miliard korun představující více než 11procentní meziroční nárůst. •••

Příklad: V praxi má factor určitou lhůtu (90–270 dní) na vymožení nezpochybněných bezgresních pohledávek, po jejímž uplynutí však musí poskytnout klientovi tzv. garanční plat a zaplatit mu za odběratele. Tato výplata se děje buď s určitou spoluúčastí klienta na vzniklé škodě (10–20 %), pak jde o tzv. přímý bezregresní factoring, nebo je tato výplata bez spoluúčasti a factor musí vyplatit celou výši nezaplacené pohledávky. Factor pak dále řeší pohledávku až do její konečné likvidace a pokud se mu podaří v průběhu jejího dalšího inkasa zinkasovat více, než je hodnota pohledávky ponížená o výši spoluúčasti, tak tento rozdíl ještě klientovi doplatí. Na vyplacení doplatku se ale již ve factoringové smlouvě nevztahuje žádná stanovená lhůta.

13

Factoring trochu jiné financování vašeho byznysu

Recommend Documents