Expedice Rusko Zapsal Martin ´ vod U V prosinci roku 1982 jsme my (nasˇe rodina), zacˇali jako kazˇdorocˇneˇ pla´novat, kam bychom jeli na dovolenou. Vloni se na´m velmi lı´bilo v Jugosla´vii a vu˚bec by na´m nevadilo, kdybychom tam jeli zase. Bohuzˇel vsˇak maminka vystoupila s protiargumentem velmi silny´m, zˇe by ji totizˇ nepustila „sˇe´fka“, takzˇe jsme museli hledat jinou mozˇnost stra´venı´ dovolene´. Pak padl na´vrh navsˇtı´vit zemi nasˇich prˇa´tel – Soveˇtsky´ svaz. Jednohlasneˇ jsme odsoudili jı´zdu s Cˇedokem a to ze dvou du˚vodu˚. Za a) je to strasˇneˇ drahe´ a za b) uka´zˇou ti jen to, co sami chteˇjı´. Soukromeˇ se do Svazu jezdit nesmı´ asi proto, aby se nedalo zabloudit trˇeba na Cˇukotku cˇi jinam. Vybrali jsme si tedy zlatou strˇednı´ cestu a to Autoturist, ktery´ doprˇedu zajisˇt’oval po SSSR noclehy a jede se vlastnı´m autem. Ma´ to sve´ vy´hody i nevy´hody. Vy´hodou je, zˇe vı´me urcˇiteˇ, zˇe u morˇe dostaneme noclehy. Nevy´hodou je, zˇe noclehy po trase jsou hodneˇ daleko od sebe a to cˇloveˇka spouta´va´. Nicme´neˇ je to zpu˚sob jak nejvı´ce poznat zˇivot norma´lnı´ch lidı´, kdy nejsme oklesˇteˇni prˇesny´m programem vypocˇ´ıtany´m na minuty. Jesˇteˇ prˇed sva´tky va´nocˇnı´mi se tedy tatı´nek vydal do kancela´rˇe Autoturistu, kde chteˇl zakoupit za´jezd do Odeˇsy. Takovy´ch tam vsˇak prˇisˇlo vı´ce a drˇ´ıve, takzˇe veˇc prohla´sil za ztracenou a zklamaneˇ odesˇel. Stavil se tam prˇ´ısˇtı´ den a zjistil, zˇe jesˇteˇ nejsou vykoupeny za´jezdy na Jaltu a kolem Kavkazu (z teˇch co vedou na jih k morˇi). Kolem Kavkazu se na´m (ma´meˇ) to zda´lo daleko a co je daleko to je nejiste´ a protozˇe v kolektivu je sı´la, rˇekli jsme si, (maminka), zˇe na takovou expedici (tatı´nek) bychom jeli jedineˇ s neˇky´m. Tı´m neˇky´m se meˇli sta´t Galasˇovi, bohuzˇel pouze meˇli. Prˇ´ısˇtı´ den uzˇ v Autoturistu expedici Kavkaz nemeˇli (uzˇ ji vyprodali) a z tohoto du˚vodu o dovolene´ pojedeme na Jaltu sami. ´ cˇastnici expedice Jalta U Je to tedy tatı´nek (Vı´teˇzslav Olsˇa´k, 8. 10. 1939, 183 cm, 90 kg), hlava rodiny, maminka (krk, ktery´ hlavou pohybuje), bratr Petr (20 let) a ja´ (14 let). Jmenovat jednotliva´ noclezˇna´ mı´sta je zbytecˇne´, cˇtena´rˇi se je dozvı´ pru˚beˇzˇneˇ. Prˇı´pravy Prˇ´ıpravy zacˇaly dnem zakoupenı´ za´jezdu. Tatı´nek zacˇal sha´neˇt cestopisy atd., aby na´s po cesteˇ mohl udivovat svy´mi veˇdomostmi, maminka drby, aby veˇdeˇla co do Svazu vzı´t na prodej a co zase naopak koupit. Prˇ´ıpravy vyvrcholily ty´den prˇed odjezdem, kdy jsme do auta zacˇali balit na´hradnı´ dı´ly a kdy jsme beˇhem 3 minut opravili 2 drobnosti, ktere´ na´m v auteˇ ztrpcˇovaly zˇivot asi 5 let. Den prˇed odjezdem jsme zabalili sˇatstvo a potraviny (1 fa´ze) a ve druhe´ fa´zi (tzv. pytlı´kova´nı´ dle Petra) i ostatnı´ drobnosti. Vsˇe probeˇhlo (azˇ s podivem) bez obvykle´ nervozity, maminka nevykrˇikovala, zˇe nikam nejede atd., pouze tatı´nkovi teˇsneˇ prˇed odjezdem vadilo, zˇe at’otevrˇe cokoli v auteˇ, vzˇdy vypadly silonove´ puncˇochy a kdyzˇ ho maminka ujistila, zˇe to da´ do porˇa´dku, vyjeli jsme se rozloucˇit s babicˇkami, ale o tom zase jinde. 31. 7. – nedeˇle Z domu jsme odjeli pouze kousek k babicˇce Pazourkove´, ktere´ jsme slı´bili, zˇe v Rusku nezu˚staneme a kdyzˇ na´m to uveˇrˇila, odstartovali jsme do Bartovic za babicˇkou Olsˇa´kovou. U te´ jsme dostali obrovsky´ kus jablecˇne´ buchty s tvarohem a jahodami na svacˇinu, vy´borna´ jablka na cestu a jeli jsme vstrˇ´ıc novy´m dobrodruzˇstvı´m smeˇrem Vranov nad Toplou – Stra´zˇske´, kde bude nasˇe prvnı´ noclezˇne´ mı´sto, ktere´ na´m zajistil mi nepochopitelny´m zpu˚sobem pan Galasˇ. Sˇt’astneˇ jsme prˇejeli Cˇesko-Slovenske´ hranice, prˇi cˇemzˇ jsme je jesˇteˇ stacˇili pocˇu˚rat. Na 1
parkovisˇti u Spisˇske´ho hradu jsme si chteˇli nabrat do termosky odpornou kyselku, ktera´ vsˇak vy´borneˇ zaha´neˇla zˇ´ızenˇ. Jedna panı´ vsˇak nabı´rala vodu do 10-litrovy´ch kanystru˚, cˇ´ımzˇ vytvorˇila frontu. Ostatnı´ na´dherneˇ zˇbrblali. Ja´ s tatı´nkem jsme si vysˇli 109 m na vrchol kopce, kde byla kaplicˇka a na´dherne´ jezı´rko (prˇ´ırodnı´), uprostrˇed neˇhozˇ pry´sˇtil maly´ gejzı´r one´ kyselky. Jezı´rko bylo u´plneˇ opusˇteˇne´. Nabral jsem tam tedy pu˚l litru one´ kyselky, kazˇdy´ vypil pu˚l kalı´sˇku, pak jsme si jesˇteˇ lokli plynu, ktery´ utı´kal z jedne´ zajı´mave´ roury, ktera´ kromeˇ konce, kam se prˇikla´daly u´sta, byla cela´ pokryta´, prˇ´ımo obalena´, zajı´mavou horninou neurcˇite´ho pu˚vodu. Petr i prˇes to, zˇe se rˇ´ıka´ „nalokej se cˇerstve´ho vzduchu“, nedovedl pochopit jak je mozˇno si loknout plynu. Na za´veˇr dne jsme pak uzˇ jen ve Stra´zˇske´m hledali ubytovnu, cozˇ na´m vysveˇtloval jeden pa´n, ktery´ byl asi na dozˇ´ınka´ch a jeden cyklista, kdy jsme uzˇ (neveˇda to) prˇed ubytovnou na´hodou zastavili. Ubytovna byla velmi peˇkna´ a tak jsme sladce usnuli. 1. 8. – pondeˇlı´ Ra´no na´s tatı´nek vzbudil velmi brzo (v 6,45), bez snı´daneˇ jsme hned vjeli do Michalovcu˚, kde jsme veˇdeˇli o mle´cˇne´m baru, nikoli vsˇak o parkovisˇti. Kdyzˇ jsme konecˇneˇ zaparkovali, zjistili jsme, zˇe jedno bistro nema´ mle´ko ani kakao i kdyzˇ to bylo v rozporu s tı´m, co meˇli venku prˇi vstupu na reklameˇ. Druha´ mle´cˇna´ jı´delna, kterou jsme objevili v blı´zkosti, otevı´rala azˇ v 8 hodin, tzn. Za 20 minut. Sˇli jsme tedy mezi tı´m nakoupit chleba a ma´slo a vytrvale´ mle´ko (mle´ko, ktere´ hodneˇ vydrzˇ´ı) a naklusali hladovı´ do „lahuodok“. Tam ale odesˇli teprve kupovat mle´ko a utı´rat stoly a pulty, jednodusˇe tam zacˇali teprve pracovat. Hlava rodiny rˇekla neˇco v tom smyslu, zˇe si musı´me zvykat, krk s hlavou souhlasil a proto jsme koupili jesˇteˇ norma´lnı´ mle´ko a dalsˇ´ı rohlı´ky a snı´dali jsme na lavicˇce. Na cˇeskoslovenskou celnici jsme dojeli v porˇa´dku a take´ v porˇa´dku projeli, horsˇ´ı to bylo na soveˇtske´. Najeli jsme na kana´l, ktery´ slouzˇil jako rampa. Nasˇteˇstı´ na´m spodek auta nikdo neprohlı´zˇel. Pak zacˇali zabavovat potraviny, nasˇteˇstı´ se na´m jim to celkem podarˇilo vymluvit, i kdyzˇ na okurky se dı´vali velmi nedu˚veˇrˇiveˇ, jako by v nich meˇlo by´t zlato cˇi co. Zabavili na´m tedy jen pytlı´k s jablky, dı´ky cˇemuzˇ jsme videˇli dalsˇ´ı zabavene´ potraviny (lovecky´ sala´m, papriky atd.). Mezi tı´m druha´ celnicˇka chteˇla videˇt nasˇe hrnky a dalsˇ´ı zavazadla. K te´to dvojici patrˇil jesˇteˇ trˇetı´ „nena´padny´“ chlapı´k, cely´ v tmaveˇ sˇede´m s krˇivy´m baretem na hlaveˇ, se sˇroubova´kem v ruce a du˚lezˇity´m vy´razem ve tva´rˇi. Pot’ukal na dverˇe, koukl se „nena´padneˇ“ do skrˇ´ınˇky na doklady a sˇmejdil, nasˇteˇstı´ nic nevysˇmejdil. Pak nastalo obdobı´ cˇekacı´, po neˇmzˇ, podle tatı´nka, jsme meˇli dostat podrobne´ instrukce na cestu od Inturistu. Naprˇ´ıklad kam odbocˇit do kempu atd. Bohuzˇel na´s vybavili pouze mapou velmi zjednodusˇenou, benzinovy´mi pouka´zkami, talo´ny na noclehy, vsˇe kromeˇ mapy velikosti sˇatnovy´ch lı´stku˚. Mimo to jsme si zavedli soveˇtsky´ cˇas, ktery´ je o 2 hodiny doprˇedu oproti tomu nasˇemu, takzˇe jsme do Uzˇgorodu dojeli „na obeˇd“ o pu˚l jedne´. Nikdo nemeˇl hlad, tak jsme si dali jen zmrzlinu a pirozˇky. Cˇekala na´s dlouha´ cesta azˇ do Lvova, tak jsme jen jeli, jeli, svacˇili a zase jeli a jeli obcˇas sice po sˇmirglpapı´ru dle ta´ty. Proble´my nastaly azˇ ve meˇsteˇ Lvov, kde na´m chlapı´k poradil cestu tak vy´borneˇ, zˇe nezby´valo nezˇ zabloudit (cesta zakryta no ja to´zˇe tam jezzˇa´ju). Pak jsme se ptali vy´hradneˇ policistu˚. Prvnı´ rˇ´ıkal „na vostok“, tak jsme mu podeˇkovali, druhy´ rˇ´ıkal Odpocˇ´ıvadlo „v nizu“ i jeli jsme v nizu, azˇ na´s zachra´nil jeden civilista, ktery´ poradil, abychom jeli podle tramvajovy´ch kolejı´, cˇ´ımzˇ jsme se po hodineˇ bloudeˇnı´ dostali
2
z meˇsta. Najı´t pak camping nebylo teˇzˇke´ i kdyzˇ byl pomeˇrneˇ daleko od sˇkrtnute´ cedule Lvov, cozˇ na´s trochu ma´tlo. Kdyzˇ jsme si tedy uzˇ mysleli, zˇe jsme zachra´neˇni, prˇisˇla zpra´va, zˇe toto nenı´ nasˇe noclezˇne´ mı´sto. Tatı´nek vsˇak vytrvale oble´hal recepci a recepcˇnı´, takzˇe se po jeden a pu˚l hodinove´m boji vzdala a my jsme se prˇece jen dostali k vytouzˇene´ posteli. Podoty´ka´m, zˇe jen k, protozˇe cely´ pokoj byl neuveˇrˇitelneˇ zatuchly´, jako by v neˇm nikdo rok neveˇtral, a navı´c maly´, pouze trˇ´ıluzˇkovy´, takzˇe Petr spal v ajnclı´ku stejneˇ zatuchle´m. Mı´sto za´veˇsu nebo za´clony byl na ra´mu jedine´ho okna prˇibity´ kus hadru, tote´zˇ bylo na dverˇ´ıch. Kdyzˇ jsme si lehli do postelı´, drˇeli jsme zadkem o podlahu a koupali jsme se v cizı´m potu. Vrcholem vsˇeho byly za´chody. Byly to sice mı´sy, ale azˇ po okraj zazdeˇne´, takzˇe prˇipomı´naly sˇlapacˇkove´ za´chody. Drˇepnout si vsˇak k tomu bylo velke´ umeˇnı´, nebot’ ti kazˇdy´m okamzˇikem mohla ujet noha a sedı´sˇ v . . . , navı´c si musı´sˇ jednou rukou drzˇet kalhoty a druhou dverˇe, takzˇe to nebyl zˇa´dny´ pozˇitek. Prˇi vecˇerˇi jsme na kra´tky´ch vlna´ch chytili Anglii, cozˇ dle Petra odporovalo vsˇem fyzika´lnı´m za´konu˚m. Jesˇteˇ prˇedtı´m vergloval s ra´diem Petr, azˇ jsme najednou uslysˇeli: „Va´zˇenı´ posluchacˇi, koncˇ´ı vysı´la´nı´ cˇeskoslovenske´ redakce Moskevske´ho rozhlasu“ a zacˇali zpı´vat soveˇtske´ pı´sneˇ. Po pu˚lnoci Vstup do kempu ve Lvoveˇ jsme usnuli spa´nkem neklidny´m. 2. 8. – u´tery´ Konecˇneˇ jsme tedy o pu˚l deva´te´ soveˇtske´ho cˇasu (o pu˚l sedme´ nasˇeho norma´lnı´ho cˇasu) vypadli z tohoto „campingu“, kdyzˇ jsme nejdrˇ´ıv museli odevzdat pokoje, abychom jim z nich nemohli nic odne´st. Cesta probı´hala klidneˇ, meˇli jsme prˇed sebou dlouhou sˇtreku. V Koreci jsme po cˇtyrˇhodinove´ jı´zdeˇ poobeˇdvali v takove´ „jı´delneˇ“, ale celkem dobrˇe a hlavneˇ rychle. Dlouhou a u´navnou cestu jsme si zkracovali (tatı´nek) radami k rˇidicˇi (mamince), naprˇ. uzˇ trojku, urvesˇ kolo atd. V Zˇitomiru jsme se na hodinku zastavili a sˇli jsme si prohle´dnout centrum (tzv. trˇ´ıdu Lenina), dali jsme si zmrzlinu. Velmi se na´m lı´bil obrovsky´ poutacˇ slozˇeny´ ze sedmi panelu˚. Kazˇdy´ panel byl rozdeˇlen na dveˇ poloviny. Na te´ hornı´ se naprˇ. hrdeˇ a za´rˇiveˇ vypı´nal deˇlnı´k nad meˇstem, jako by rˇ´ıkal: „to jsme vybudovali my, deˇlnı´ci“ a k tomu bylo dopsa´no „To u nas“. V dolnı´ pu˚lce byl studeny´mi barvami nakresleny´ kapiZˇitomir talista rozpı´najı´cı´ se nad cely´m meˇstem jako neˇjaka´ hrozba a k tomu dopsa´no „To u nich“. Toto s ru˚zny´m na´meˇtem, ale se stejny´m vy´sledkem, 7 kra´t. Pak jsme jesˇteˇ videˇli prodejnu masa, ve ktere´ sice zˇa´dne´ maso nebylo, ale lidı´ fu˚ra. Cesta ze Zˇitomiru na´s mile prˇekvapila nebot’jsme vu˚bec nebloudili a navı´c jsme narazili na kra´snou rovnou cˇtyrˇproudovou silnici, po ktere´ jsme se dostali azˇ do campingu v Kyjeveˇ, kde majı´ sice 2 bra´ny, ale ktery´ vypada´ zcela jinak nezˇ camping Lvov. Je tu peˇkna´ restaurace, bufı´k, 3
norma´lnı´ za´chody. Ubytovali na´s v prostorne´ nesmradlave´ chaticˇce, jejı´zˇ jedinou chybou je, zˇe ma´ nı´zke´ dverˇe (uzˇ jsem se dvakra´t bouchl). Lamina´tovou strˇechou pronika´ prˇ´ıjemne´ zelene´ sveˇtlo. Po vecˇerˇi jsme se sˇli s Petrem projı´t po campingu. Z prˇeva´zˇne´ veˇtsˇiny to jsou stejne´ chaticˇky jako ma´me my. Potkali jsme panı´ z hranic a ta na´m rˇekla, zˇe se jı´ to zda´ tady strasˇne´. My jsme rˇekli, zˇe na´m se to tu zda´ vy´borne´ oproti Lvovu, a zˇivot sˇel da´l, jen se na´m ulevilo, nebot’jsme se vyzpovı´dali a posteˇzˇovali si dalsˇ´ımu nezasveˇcenci. Pak jsme jesˇteˇ videˇli campingovou kuchyni, spolecˇenskou mı´stnost a otevrˇenou, nestrˇezˇenou bra´nu, kudy jsme se dostali na parkovisˇteˇ a odtamtud prˇes jesˇteˇ dalsˇ´ı nestrˇezˇena´ vrata azˇ ke chlapı´kovi, ktery´ na´s nechteˇl pustit zpeˇt. Pak jsme mu rozmluvili a dovnitrˇ se dostali, Tatı´nek s maminkou sˇli prozkoumat na´jezd na okruzˇnı´ da´lnici kolem Kyjeva – nasˇi zı´trˇejsˇ´ı cestu. Ja´ a Petr jsme sˇli do chatky hra´t sedmu a lı´zane´ho. Najednou na strˇechu spadl jakoby sˇutr, i vynadal jsem Petrovi, ktery´ sˇel pro neˇco do auta. Pama´tnı´k Jak se vsˇak uka´zalo, Petr nic nehodil, ba naopak, sa´m zrovna sedeˇl v auteˇ a prˇipadalo mu, zˇe na neˇj neˇkdo usporˇa´dal nepovedeny´ atenta´t. Ra´no se vysveˇtlilo, zˇe na´s ostrˇelovala borovice svy´mi sˇisˇkami. Petr mi vysveˇtlil, jak se hraje Kozel, a pak jsme sˇli spa´t na nı´zke´ postele, ktere´ v chatce byly. 3. 8. – strˇeda Chteˇli jsme se nasnı´dat v restauraci, ale uka´zalo se, zˇe by to byla velka´ cˇasova´ ztra´ta (viz lahuo´dky) a tak jsme po doma´cku (vlastneˇ po chaticˇkoveˇ) vyrobene´ snı´dani vyjeli na nejdelsˇ´ı etapu nasˇ´ı cesty. Jak se uka´zalo, bylo dobrˇe, zˇe se tatı´nek s maminkou sˇli prozkoumat onen na´jezd, nebot’byl zcela neoznacˇen a zcela nena´padny´, Usˇetrˇili jsme si tak pru˚jezd Kyjevem i kdyzˇ uzˇ jsme meˇli rady co deˇlat prˇi zabloudeˇnı´ (vzı´t si taxi). Cesta ubı´hala rychle, snad bych meˇl poznamenat to, co jsem o cesta´ch zapomneˇl poznamenat asi proto, zˇe to tu je cˇasto. Po silnicı´ch jezdı´ 70 % na´kladnı´ch aut – 40 % z toho pra´zdny´ch – a autobusu˚. Da´le 50 % vsˇech motocyklu˚ ma´ sajdka´rove´ vozı´ky. Osobnı´ auta jezdı´ prˇeva´zˇneˇ jen ve meˇstech. Cesty jsou same´ prˇekvapenı´. Jedesˇ 90 po na´dherne´ rovne´ cesteˇ a nara´z dı´ra, ktere´ nelze vyhnout, nebo cihla na silnici. Obcˇas teˇ ohodı´ na´klad’a´k pı´skem, ktery´ ma´ na korbeˇ, jedesˇ-li za nı´m moc blı´zko. Jednou jsme videˇli na cesteˇ rozbitou skleneˇnou tabuli, ktera´ evidentneˇ spadla z na´klad’a´ku. Konec stı´zˇnostı´, je taky pravda, zˇe jsme taky jeli syste´mem – ka´men na plyn a jen drzˇet volant. Snad jesˇteˇ to, zˇe jsme videˇli cˇa´py uhnı´zdeˇne´ na telefonnı´ch dra´tech. Obeˇd jsme si dali v Lubneˇ v samoobsluzˇne´ jı´delneˇ, kdyzˇ jsme prˇed tı´m vytrvale hledali „tualetu“. Dle rady domorodce Kemp v Kijeveˇ jsme vsˇak nasˇli azˇ po dlouhe´ dobeˇ jen neˇco, co se neda´ nazvat ani hajzlem. Velka´ mı´stnost a cˇurej a kakej kam chcesˇ. Jeden mı´stnı´ si zcela bez proble´mu˚ drˇepl do toho sajrajtu, na´m se chteˇlo nasˇteˇstı´ jen cˇurat (meˇ a Petrovi). Po cˇichu jsme to nenasˇli asi jen proto, zˇe oba ma´me ry´mu – ja´ takovou stabilnı´ a Petr alergickou, kterou chytil v kempu 4
v Kyjeveˇ a dı´ky nı´zˇ se skoro nevyspal. Jesˇteˇ prˇed tı´m prˇi prˇ´ıjezdu do meˇsta jsme chteˇli odbocˇit do vedlejsˇ´ı ulice a zaparkovat tam, nedovolil na´m to vsˇak stra´zˇnı´k a poslal na´s da´le po hlavnı´. Zprvu jsme si mysleli, zˇe je tam neˇco co nema´me videˇt, ale pak jsme si rˇekli, zˇe asi nechteˇl, abychom zabloudili. Po cesteˇ z Lubna jsme s Petrem na zadnı´ch sedadlech skla´dali sˇla´gr roku 84, nejdrˇ´ıv text, pak jsme to chteˇli zhudebnit. Zcela se na´m vsˇak rozjela osa prˇ´ıbeˇhu, takzˇe jsme toho po dvou sloka´ch a refre´nu nechali. Zastavovali jsme zase azˇ v Poltaveˇ, kterou jsme si prohle´dli. Petra se neˇjaky´ chlapı´k zeptal, kde je divadlo, cozˇ mu mu˚j bratr nemohl rˇ´ıci. Poprve´ jsme vyzkousˇeli automaty na sodovky, kdyzˇ jsme prˇedtı´m od jedne´ babky ma´lem dostali 2 kopeˇjky. Cestu z Poltavy jsme nasˇli celkem snadno, prˇesto jsme si nebyli stoprocentneˇ jisti, jedeme-li spra´vneˇ. Proto jsme se zastavili u benzinove´ pumpy ze dvou du˚vodu˚ – zeptat se na spra´vnost cesty a nacˇerpat benzin. Prˇi tom vsˇak nastala tato situace: Zajeli jsme ke stojanu s na´pisem AV–93, ale zama´val na na´s jeden rˇidicˇ, zˇe ma´me jesˇteˇ popojet ke stojanu cˇ. 2, na ktere´m vsˇak bylo napsa´no AN–95. Protozˇe tatı´nek rezolutneˇ prohla´sil, zˇe Rusove´ majı´ jen dva druhy benzinu, a zˇe tudı´zˇ ta 95 je omyl, popojeli jsme doprˇedu. Avsˇak muzˇ, ktery´ u oke´nka benzin proda´val, byl jine´ho mı´neˇnı´. Vypl tedy ten strasˇny´ randa´l, jezˇ jsme byli nuceni poslouchat uzˇ prˇi prˇ´ıjezdu a jezˇ prˇipomı´nal hudbu jen vzda´leneˇ a jezˇ na´m rval usˇi, a neˇco do mikrofonu zahuhlal. Pochopili jsme, zˇe musı´me zacouvat k 93-ce, ale neby´t jednoho chlapı´ka, ktery´ to zacˇal organizovat, urcˇiteˇ by se na´m to nepovedlo. Kdyzˇ jsme sˇt’astneˇ nacˇepovali, sedl si tatı´nek do auta drˇ´ıv nezˇ Petr, cˇ´ımzˇ auto pokleslo a otevrˇene´ zadnı´ dverˇe se sˇprajcly o vysoky´ obrubnı´k. Tatı´nkovi bylo poradeˇno aby povyskocˇil, ale on radeˇji zase vystoupil, takzˇe jsme dverˇe neurvali ani neodrˇeli. Dalsˇ´ı cesta probı´hala klidneˇ azˇ do Charkova, kde jsme meˇli dle pla´nku zı´skane´ho od jednoho Cˇecha v kempu v Kyjeveˇ, najı´t bez bloudeˇnı´ noclezˇne´ mı´sto. Vsˇe zacˇalo tı´m, zˇe jsme meˇli najı´t ceduli INTURIST se sˇipkou vpravo, ale nasˇli jsme Poltava jen ceduli INTURIST se sˇipkou rovneˇ a motel (nasˇe noclezˇne´ mı´sto) vpravo. Tatı´nek zastavil a my (zbytek) jsme protestovali, na´m se zda´la by´t veˇc jasna´ – jet rovneˇ. Nasˇteˇstı´ pro na´s vsˇechny tatı´nek prosadil svou i kdyzˇ jsme Petra ma´lem nechali na mı´steˇ, protozˇe protestoval na mı´steˇ spolujezdce hlasiteˇ na rozdı´l ode meˇ a maminky, kterˇ´ı jsme jen mlcˇeli a cˇekali, co se z toho vyvine. Tatı´nek meˇl pravdu, cozˇ jsme museli vsˇichni uznat. Bohuzˇel, na´lada se tı´m nezlepsˇila. Byli jsme uzˇ u motelu, kdyzˇ tatı´nek opeˇt sprdl Petra, ktery´ nepochopil prˇesneˇ jeho slova o tom, co udeˇlat s autem. Pak si zacˇal steˇzˇovat, zˇe je vsˇe jen na neˇm. Ze snu˚ ho vyvedla drasticka´ skutecˇnost, zˇe je uvolneˇna´ odvzdusˇnˇovacı´ hadicˇka od benzinove´ na´drzˇe a zˇe je to trˇeba spravit. Protozˇe restaurace, jak „ zjistil “ Petr, zavı´rala 40 minut po nasˇem prˇ´ıjezdu, Petr a maminka se honem vykoupali a sˇli na vecˇerˇi. Tatı´nek se take´ vykoupal a prˇisˇel pozdeˇji. Jesˇteˇ k nasˇemu ubytova´nı´. Na neˇm se prakticky uka´zalo jak hlubokou pravdu meˇl na´pis, ktery´ jsem neˇkde na pu˚l ucha slysˇel – na´pis tohoto zneˇnı´: „SSSR – zemeˇ tisı´ce protikladu˚“. Opravdu. Jestlizˇe jsme ve Lvoveˇ spali hu˚rˇ nezˇ kocˇujı´cı´ cika´ni, v Charkoveˇ jsme spali jako neˇjaka´ sta´tnı´ delegace. Pokoje po dvou lu˚zˇka´ch, skrˇ´ınˇ, vlastnı´ norma´lnı´ za´chod i koupelna s vanou, 4 rucˇnı´ky, my´dlo, telefon, ra´dio po dra´teˇ, balkon i podrobneˇ vysveˇtleno, kudy nouzoveˇ utı´kat. Kdyzˇ jsme tedy vesˇli do restaurace, zjistili jsme zˇe zavı´rajı´ azˇ ve 23 hodiny, Hned se na´s ujala jedna servı´rka a zavedla na´s ke stolu a dala na´m jı´delnı´ lı´stek, nad ktery´m si pak Petr s veˇtsˇ´ım i mensˇ´ım u´speˇchem la´mal hlavu. Pro kazˇde´ho uzˇ byly na stole prˇichysta´ny dva 5
talı´rˇe, mensˇ´ı a veˇtsˇ´ı, dveˇ sklenicˇky, mensˇ´ı a veˇtsˇ´ı a ubrousky. Vybrali jsme si mlete´ maso s ry´zˇ´ı a bramborem, limona´du na´m prˇinesli ve dzˇba´nka´ch s ledem, vı´no ve zvla´sˇtnı´ sklenici. Asi v pu˚lce vecˇerˇe na´m za uchem zacˇala hra´t kapela nikoli vsˇak k dobre´mu jı´dlu, ale k dobre´mu tanci, ktery´ zacˇaly provozovat dveˇ ba´rysˇneˇ od vedlejsˇ´ıho stolu – meˇl to by´t asi cˇarda´sˇ. Ja´ jsem sedeˇl za´dy k parketu, takzˇe nemu˚zˇu popsat jak tancˇily. Pro zvy´sˇenou hladinu akusticke´ho tlaku jsme urychleneˇ dojedli a opustili restauraci. Ja´ jsem se vykoupal a psal tento denı´k, takzˇe jsem vsˇe poslouchal na pu˚l ucha, ale lı´bilo se mi, co rˇ´ıkal tatı´nek o za´padnı´m Neˇmci a jeho vystoupenı´ v recepci. Steˇzˇoval si, ten Neˇmec, zˇe tento motel hledal po Charkovu 2 hodiny, protozˇe to tu, v Rusku, nemajı´ vu˚bec oznacˇene´ cedulemi, cozˇ se u nich, v Neˇmecku sta´t nemu˚zˇe. Celkoveˇ si tady na oznacˇenı´ ubytovacı´ch mı´st steˇzˇujı´ vsˇichni turiste´, na´s vsˇak zachra´nil pla´nek a tvrdohlavy´ tatı´nek. Usnuli jsme na norma´lnı´ rovne´ posteli. 4. 8. – cˇtvrtek Ra´no jsme se opeˇt nenasnı´dali v restauraci, protozˇe to tam nevypadalo nijak va´bneˇ. Vyjeli jsme hned do centra a tam jsme se nasnı´dali v mle´cˇne´m baru, ve ktere´m vsˇak mle´ko nemeˇli. Tatı´nek, maminka i Petr meˇli velke´ ocˇi a tak jsme si zbytky vzali s sebou do auta a potom jsme vyrazili. Prˇes cestu by to bylo nebezpecˇne´ a proto jsme vyuzˇili podchodu a tak jsme zjistili, zˇe v Charkoveˇ majı´ metro. Neva´hali jsme ani vterˇinu a zamı´rˇili k turniketu˚m. Meˇli jsme vsˇak ma´lo peˇti kopeˇjek, tak jsme chteˇli rozmeˇnit 15 kopeˇjku v automatu. Automat ji vsˇak nechteˇl. Vytrvale na´m 15 kopeˇjku vracel. Pak prˇisˇel Rus, hodil tu samou minci a automat mu ji bez proble´mu rozmeˇnil. To na´s zarazilo, ale neodradilo. Automat se vsˇak taky nechteˇl vzda´t. Po kra´tke´m, ale dusˇevneˇ vysilujı´cı´m boji jsme zvı´teˇzili. Prˇisˇla k na´m Ruska, prohle´dla nasˇi minci a rˇekla „Eta neˇid’ot“. „Katoraja id’ot?“ „Podazˇditeˇ“. Uka´zali jsme peneˇzˇenku do ktere´ bez va´ha´nı´ sa´hla, vyta´hla 15 kopeˇjku stejne´ barvy i velikosti jako byla ta nasˇe prvnı´, ale s jiny´m znakem na rubu a rˇekla „Eta id’ot“. A opravdu sˇla. Kdyzˇ jsme tedy, jak rˇ´ıka´m, zvı´teˇzili, vlezli jsme do metra, ktere´ ma´ v Charkoveˇ prozatı´m jen jednu trasu. Druha´ se buduje a trˇetı´ je v pla´nu. Vystoupili jsme na centra´lnı´m trzˇisˇti, ktere´ na´s prˇekvapilo svou rozlohou. Proda´valo se vsˇude, i na Trzˇisˇteˇ cesteˇ, ktera´ byla pro peˇsˇ´ı a kde prodavacˇi vystavovali sve´ zbozˇ´ı na novina´ch na zemi. Objevili jsme samostatny´ obrovsky´ pavilon s rybami, kde na´s udivil nesmradlavy´ vzduch a mnozˇstvı´ ryb. Prˇesto se vsˇak proda´valy i venku. Pak jsme vesˇli do obrovske´ haly – taky trzˇnice a taky nesmradlave´, kde byly vsˇechny druhy potravin – maso, zelenina, ovoce, mle´cˇne´ vy´robky atd. Kvalita vsˇak byla nı´zka´, naprˇ. oproti Jugosla´vii, ale ani u na´s by se teˇzˇko neˇkdo odva´zˇil proda´vat takove´ ubohe´ zbozˇ´ı tak draze. Klimatizace vsˇak byla opravdu vynikajı´cı´ v porovna´nı´ s Jugosla´viı´, kde se trh dal skoro hledat po cˇichu. Prosˇli jsme peˇsˇky k autu a vyjeli jsme smeˇr Za´porozˇ´ı. V Golubovce jsme si dali obeˇd a koupili minera´lky v samoobsluze, ktere´ pokladnı´ uzˇ asi nacvicˇeny´m rozmachem prave´ ruky otevrˇela o hranu stolu. Protozˇe ve vy´kupneˇ lahvı´ (vypadala jako stodola) „neˇt jasˇcˇikov“, vra´tili jsme je, ty flasˇky, pokladnı´, ktera´ je bez jedine´ho mrknutı´ vzala. Tatı´nek si neodpustil pozna´mku, zˇe cedule „neˇt jasˇcˇikov“ vypadala jako nasˇe „jsem na posˇteˇ“. Jesˇteˇ prˇed touto zasta´vkou si neˇktere´ osazenstvo auta myslelo, zˇe jsme meˇli jet po da´lnici a pak nastalo pa´r Golubovka napjaty´ch chvil pro pa´r prˇeslechnuty´ch slov. 6
O Charkoveˇ jsem zapomneˇl naspat, zˇe si tam hodneˇ lidı´, te´meˇrˇ vsˇichni, zkoumaveˇ prohlı´zˇeli tatı´nka, protozˇe je dospeˇly´ a nosı´ krat’asy, cozˇ asi nenı´ zvykem. Jedna panı´ o na´s rˇekla „Eto turisty“ a druha´ na to „Eto futuristy“ a dlouho se tomu sma´ly. Petr na´m pak vysveˇtlil, zˇe futurismus je oznacˇenı´ pro veˇci budoucı´. Zacˇali jsme si tedy vı´ce vsˇ´ımat oblecˇenı´ Rusu˚ a zjistili jsme, zˇe jı´t do jı´delny v tepla´cı´ch – to nikomu nevadı´, ale v krat’asech jsme byli prˇ´ımo vy´jimecˇnı´. Kluk je boso ale v kostelnı´ch kalhotech, cyklista v kostelnı´ch kalhotech atd. Tatı´nkovi to vsˇak nevadı´ a to je du˚lezˇite´. Dalsˇ´ı cestu si zkracujeme znovuzrozenı´m sˇla´gru roku 84, ktery´ pokud ho s Petrem dotvorˇ´ıme, sem take´ napı´sˇu. Po svacˇince u divoky´ch kocˇek jsme dotvorˇili trˇetı´ sloku a u toho zu˚stalo a asi taky, jestli meˇ nechytne dalsˇ´ı za´chvat nudy, zu˚stane. Do Za´porozˇ´ı jsme dojeli v porˇa´dku, opeˇt dle pla´nku jsme nasˇli skoro bez proble´mu˚ hotel Za´porozˇ´ı. Jediny´m proble´mem byla neoznacˇena´ objı´zˇd’ka. Na pokojı´ch, ktere´ byly opeˇt vynikajı´cı´, jsme povecˇerˇeli, vysprchovali se a vyrazili jsme do vecˇernı´ho meˇsta. Nesl jsem z auta na pokoj sala´tovky z nasˇ´ı zahra´dky, ktere´ se recepcˇnı´ neobycˇejneˇ lı´bily a rˇ´ıkala, zˇe jsou dlouhe´ a sma´la se, nevı´m cˇemu. Ve meˇsteˇ jsme zjistili, zˇe obchody vesmeˇs zavı´rajı´ azˇ v 21 hodin, cozˇ na´m vyhovovalo, nebot’ jsme neˇktere´ jesˇteˇ stihli navsˇtı´vit. Tatı´nek prˇisˇel na to, zˇe si ukrajinsˇtı´ sˇkola´ci mohou koupit cele´ prˇedsednictvo vla´dy SSSR v barevne´m provedenı´. Rozhodli jsme se, zˇe si koupı´me kalkulacˇku, ale asi azˇ na zpa´tecˇnı´ cesteˇ. Da´le jsme zjistili, zˇe jsme zava´hali, kdyzˇ jsme va´hali s koupenı´m „kvasu“, ktery´ jsme mylneˇ povazˇovali za nedobre´ pivo. Cirkus navsˇtı´vı´me na zpa´tecˇnı´ cesteˇ, jestlizˇe budou lı´stky. 5. 8. – pa´tek Ra´no jsme se chteˇli nasnı´dat v blı´zke´ mle´cˇne´ jı´delneˇ, ktera´ vy´jimecˇneˇ otevı´rala uzˇ v 7 hodin, bylo tam vsˇak hodneˇ lidı´. Proto jsme vyrazili ze Za´porozˇ´ı beze snı´daneˇ, kterou jsme si dali v Zelene´m ha´ji a to i s cizineckou prˇira´zˇkou. Po cesteˇ jsme koupili jablka a hrusˇky prachmizerne´ kvality a meloun, ktery´ si da´me na Jalteˇ. Pak jsme cˇekali 30 minut na benzin a marneˇ hledali hadici od kompresoru na dohusˇt’ova´nı´ pneumatik. Asi je nutno vzˇdy kolo sundat a prˇilozˇit k te´ dı´rˇe. Poobeˇdvali jsme v restauraci Cˇajka, kde se muselo relativneˇ dost dlouho cˇekat na prˇ´ıchod cˇ´ısˇnicˇky. Vsˇimli jsme si hosta, ktery´ byl le´pe vybaven nezˇ my, protozˇe meˇl s sebou knı´zˇku. Pozdeˇji se uka´zalo, zˇe to nebyl host, ale cˇ´ısˇnı´k, jenzˇ se vsˇak staral jen o bar. Mezitı´m prˇisˇla servı´rka a zacˇala sˇachovat s talı´rˇi azˇ konecˇneˇ nastal naprosty´ zmatek a my neveˇdeˇli, cˇ´ı talı´rˇ je cˇ´ı. Kdyby vsˇak prˇisˇla servı´rka o minutu pozdeˇji, uzˇ bychom tam nebyli, protozˇe by vyprsˇel cˇasovy´ limit, ktery´ jsme jı´ dali. Obeˇdvali jsme pole´vku a hlavnı´ jı´dlo, ktere´ jsme dostali z plechovy´ch forem. Host – cˇ´ısˇnı´k, kdyzˇ jsme obeˇdvali, prˇistoupil k magnetofonu za my´mi za´dy a nastalo napjate´ cˇeka´nı´, jak hlasity´ Cesta na Krym krava´l pustı´. Ale prˇevezl na´s. Magicˇ si odnesl i s bednami do baru a spustil ho azˇ tam. Kdyzˇ jsme poobeˇdvali v celkem peˇkne´m prostrˇedı´ celkem dobrˇe, celkem dost jsme za to zaplatili, vyjeli jsme vstrˇ´ıc morˇi. Do ted’ka se nemu˚zˇeme dohodnout, jestli to, co jsme videˇli i okusili, bylo jezero Sajka cˇi uzˇ Azovske´ morˇe. Jiste´ je, zˇe jsme zastavili a sˇli si umazat nohy do te´ vody. Bylo to tam velmi plytke´ a cely´ asi 500 m sˇiroky´ za´liv se dal prˇejı´t, anizˇ bychom si namocˇili kolena. Dno i pla´zˇ byly z jı´lu, ktery´ byl meˇkky´ a mazlavy´, takzˇe se na neˇm mohlo klouzat. V morˇi (jezeru) se to trochu 7
borˇilo, ale byla to para´da. Na pla´zˇi nikdo nebyl asi proto, zˇe tam nenı´ rekreacˇnı´ centrum a zˇe to tam zrovna nevoneˇlo. Pak jsme jeli da´le. (Ted’ jsem si uveˇdomil, a cˇtena´rˇ mi jisteˇ promine, zˇe nejdrˇ´ıve bylo jezero a pak Cˇajka. Deˇkuji za pochopenı´.) Most na Krym na´s zklamal, protozˇe to nebyl ani most, jako spı´sˇe na´sep. Do Simferopolu jsme dojeli rychlostı´ 100 azˇ 110 km za hodinu a Petr se prˇi tom preventivneˇ drzˇel prˇednı´ho sedadla. Potvrdilo se zde prˇ´ıslovı´, zˇe s jı´dlem roste chut’. Jestlizˇe bychom totizˇ na takhle rovnou cestu narazili naprˇ. za Uzˇgorodem, urcˇiteˇ bychom rychlost 90 km za hodinu neprˇekrocˇili. Je pravda, zˇe to ma´ sve´ vy´hody jet tolik, kolik cesta dovolı´ – prosedı´me mı´nˇ cˇasu v auteˇ. Po cesteˇ jsme narazili na cesta´rˇe, cozˇ na´s zpomalilo a Petr se mohl pustit sedadla. Jezdilo se jen v jedne´ pu˚lce cesty a proto tu byl zaveden zˇivy´ semafor. Trˇi chlapi ma´vali praporky a dveˇ zˇenske´ a rˇidicˇ spravovali cestu. V SSSR je totizˇ beˇzˇne´, zˇe zˇenske´ spravujı´ cesty a muzˇi rˇ´ıdı´ na´klad’a´ky, ktere´ ji rozbı´jejı´. Inu jiny´ kraj, jiny´ mrav. V Simferopolu jsme nasˇli cedulemi neoznacˇene´ centrum. Tatı´nek ale ulomil prˇi vystupova´nı´ z vozidla prˇednı´ sedadlo, cozˇ omezilo nasˇi prohlı´dku meˇsta na jednu zmrzlinu. Museli Simferopol jsme prˇedeˇlat opeˇradla spolujezdce a rˇidicˇe. Maminka si sedla dozadu (protozˇe vprˇedu sedeˇt nemohla) a my jsme si pohodlneˇ nata´hli nohy na zbytek sedadla pro spolujezdce. Pak jsme nechteˇli ota´cˇet „slozˇiteˇ“ auto, tak jsme se vydali, vedeni orientacˇnı´m smyslem tatı´nka a maminky, vedlejsˇ´ımi ulicˇkami ven z meˇsta. Musı´m znovu pochva´lit onu prozrˇetelnou na´hodu, zˇe jsme ten rondel, na ktere´m jsme sedadla vymeˇnˇovali, jednodusˇe neobjeli a nevraceli se stejnou cestou, nebot’jsme tak narazili na trolejbusovou dı´lnu, na elektrosva´rku a na skupinu zaha´lejı´cı´ch muzˇu˚, kterˇ´ı na´m sedalo, necelou hodinu po jeho ulomenı´ svarˇili za to, zˇe jim tatı´nek vysveˇtlil, co a kdo je Sˇkoda. Na´lada, i kdyzˇ ani prˇed tı´m nebyla nejhorsˇ´ı, tı´m stoupla na vy´bornou. Smeˇr Jalta jsme nasˇli lehce, protozˇe byl vy´jimecˇneˇ dobrˇe oznacˇen a vyrazili jsme pode´l nejdelsˇ´ı 80 km trolejbusove´ linky Simferopol – Jalta k cı´li nasˇ´ı cesty, ke kampingu Palouk poha´dek. Cestou na´m dvakra´t nosy Medveˇdı´ hora ovanula vu˚neˇ levandule, cozˇ na´s dost prˇekvapilo, nebot’se tu levandule nikde nepeˇstuje. Cestou jsme zabloudili, ale to jen proto, zˇe meˇl trolejbus odbocˇku do neˇjake´ho meˇsta. Tatı´nek na´m rˇekl, zˇe ho prˇekvapuje mnozˇstvı´ trolejbusu˚ na trati a Petr rˇekl, zˇe se to dalo cˇekat. Camp jsme nasˇli snadno, byl rˇa´dneˇ oznacˇen. Prˇekvapil na´s tı´m, jak daleko je od hlavnı´ cesty. Dostali jsme prospekt, ktery´ je napsa´n dokonce i v cˇesˇtineˇ. Tatı´nek zjistil, zˇe do Sevastopolu se autem nesmı´ a da´le se radeˇji nevypta´val. Dozveˇdeˇli jsme se, dle pla´nku v prospektu, kde je piony´rsky´ ta´bor Arteˇk atd. Prˇideˇlili na´m dveˇ dvoulu˚zˇkove´ chatky, celkem peˇkne´ a celkem blı´zko u sebe. Uzˇ prˇi vstupu do campingu jsme narazili na Cˇechy, tak jsme si vza´jemneˇ posteˇzˇovali, cozˇ nemu˚zˇe by´t ani tak prˇekvapujı´cı´. Protozˇe jsem byl dost unaveny´, sˇel jsem po vecˇerˇi spa´t, zbytek rodiny sˇel sha´neˇt informace, nesehnali vsˇak nic. Tatı´nek jesˇteˇ prˇed a i po vecˇerˇi pocˇ´ıtal zurˇiveˇ spotrˇebu benzinu a mi vyty´kal, zˇe sˇpatneˇ pı´sˇu palubnı´ denı´k, a zase zurˇiveˇ pocˇ´ıtal, kolik litru˚ benzinu jsme kde brali a zase rˇekl: „To takhle nejde, Martine, nezapsat si branı´ benzinu“, a zase pocˇ´ıtal. Ja´ jsme byl prˇesveˇdcˇen, zˇe vsˇe zapsa´no ma´m, tatı´nek, zˇe mi chybı´ 20 litru˚. Pravdu jsem meˇl nasˇteˇstı´ ja´, takzˇe je mi „dovoleno“ da´le palubnı´ denı´k ve´st. 8
6. 8. – sobota Prvnı´ den na Jalteˇ. Ra´no na´s, meˇ a Petra, probudilo chladno, meˇli jsme otevrˇena´ okna. Jinak se na´m spalo celkem dobrˇe. Petr ma´ slabou alergickou ry´mu. Po snı´dani jsme vyrazili do meˇsta nakoupit chleba a podobne´ zˇivotneˇ du˚lezˇite´ veˇci. Do centra na´s vezla a vedla za´rovenˇ tatı´nkova intuice, kupodivu celkem spra´vna´. V obchodeˇ „Produkty“ jsme neobjevili ma´slo a Petr brblal, zˇe nevı´, co je v pla´nu. Pak jsme videˇli „norma´lnı´ “ vejce, z nichzˇ polovina byla krˇapla´. Jedna panı´ byla sprdnuta pro vybı´ra´nı´. Petr se doveˇdeˇl co je v pla´nu a tak jsme vyrazili k hotelu Jalta a na jeho pla´zˇ, nebot’ bylo velice teplo, ktere´ nasˇteˇstı´ trochu mı´rnil dost silny´ vı´tr. Hotel jsme jakzˇ takzˇ nasˇli, ale zaparkovali jsme azˇ na druhe´m parkovisˇti. Tatı´nkovi se tam lı´bila pozemnı´ rampa, kterou se rozhodl vyuzˇ´ıt pro kontrolu spodku auta. Pak jsme sˇli na pla´zˇ. Nebylo to vsˇak tak jednoduche´. To, zˇe se za pla´zˇ platı´, to jsme veˇdeˇli, ale to, zˇe se lı´stky proda´vajı´ 200 m od vchodu, to na´s nenapadlo ani ve snu. Protozˇe Pla´zˇ hotelu Jalta jsem byl uzna´n schopny´m, vyrazil jsem s radostı´ lı´stky koupit. Vysta´l jsem asi trˇ´ımetrovou frontu a dal pokladnı´ prˇipravene´ kopeˇjky. Panı´ od pokladny rˇekla rusky, zˇe je to ma´lo a kdyzˇ jsem cˇesky protestoval, spustila neˇmecky, takzˇe jsem jı´ uzˇ vu˚bec nerozumeˇl. Ale protozˇe meˇ prˇestala vnı´mat a zacˇala obsluhovat dalsˇ´ı, honem jsem jı´ vrazil do ruky jedinou bankovku, kterou jsem narychlo vyta´hl z peneˇzˇenky a prohla´sil, zˇe chci cˇtyrˇi. Pokladnı´ mi vra´tila cˇtyrˇi lı´stky a 60 kopeˇjek, cozˇ se mi zda´lo ma´lo. Pochopil jsem sice, zˇe lı´stky jsou 10 kra´t drazˇsˇ´ı nezˇ jsem pocˇ´ıtal, ale protozˇe jsem neveˇdeˇl kolika´tou rublovku jsem jı´ dal, zacˇal jsem protestovat podruhe´, cı´teˇ se osˇizen. Pokladnı´ mi trpeˇliveˇ a s povzdechem, ktery´ se udeˇluje vysoce necha´pavy´m, znovu mi veˇnovala cˇa´st sve´ho cˇasu a ja´ pochopil, zˇe vsˇe je all right (cˇti o´l rait). Prˇestal jsem zdrzˇovat frontu a cˇile odbeˇhl ke zbytku rodiny s pozna´nı´m, zˇe na´s jednoho stojı´ vstup na pla´zˇ na 1 den 60 kopeˇjek. Panı´ u vstupu na´s pustila konecˇneˇ dovnitrˇ, kdyzˇ neˇco prˇi tom sˇeptem zahuhlala – napotrˇetı´ jsem jı´ porozumeˇl, zˇe nasˇe mnou vybojovane´ lı´stky platı´ po cely´ den. Azˇ na pla´zˇi jsme zjistili, zˇe jsme vlezli do jedne´ ohrady a zˇe do druhe´ se lze dostat jedineˇ morˇem nebo dı´rou v ploteˇ. Nemohli jsme porˇa´d pochopit, procˇ tu ty ploty jsou a nepochopı´me to asi nikdy. S Petrem jsem sˇel hned prozkoumat vedlejsˇ´ı ohradu a zjistili jsme, zˇe je to tam lepsˇ´ı o jedny verˇejne´ Ploty sprchy a jedno prˇ´ıstavisˇteˇ. Nikde jsme vsˇak nevideˇli vchod, azˇ pozdeˇji jsme zjistili, zˇe se tam chodı´ podzemnı´m tunelem, ktery´ u´stı´ u mi dobrˇe zna´me´ pokladny. Maminka se jedne´ rusky zeptala, procˇ nelze „svobodno praiti na vtoruju storonu“ a ta rˇekla zˇe nevı´, ale mu˚zˇeme jı´t bud’ morˇem nebo dı´rou. Maminka si sˇla druhou
9
ohradu taky prohle´dnout a po obeˇdeˇ jsme se rozhodli, zˇe se tam prˇesteˇhujeme. Tatı´nek zaplaval na druhou stranu a my jsme mu podali veˇci skrz plot. Uzˇ jsme plavali za nı´m, kdyzˇ ho cˇapl plavcˇ´ık a on se, tatı´nek, musel tva´rˇit, zˇe nerozumı´ prˇestozˇe rozumeˇl dobrˇe. Plavcˇ´ık mluvil o tom, zˇe se to nesmı´ a ta´tu legitimoval. Kdyzˇ ochra´nce porˇa´dku zjistil, zˇe jsme cizinci, nevyhodil na´s, protozˇe jsme se steˇhovali na pla´zˇ Inturistu. Hlasiteˇ se vsˇak divil, procˇ jsme nesˇli dverˇmi, cozˇ tatı´nek opeˇt nerozumeˇl. Pochopili jsme jednu ze za´had, ktere´ prˇed na´mi dnes vyvstaly, procˇ Rusove´, prole´zajı´cı´ plotem na sebe volali „bystro, bystro“. Ve 4 hodiny jsme pla´zˇ opustili a vyrazili do centra, kde jsme se navza´jem ztra´celi a zase nacha´zeli a zase ztra´celi a zase nacha´zeli, proti cˇemuzˇ vystoupil Petr, a proto prˇ´ısˇteˇ pu˚jde so´lojı´zdu. Dali jsme si morozˇenoje, ktere´ na´s prˇekvapilo levnostı´ a velikostı´. Da´le pak pirohy, jimizˇ jsme se nasvacˇili a dı´ky jimzˇ vznikl jeden z mnoha podneˇtu˚ pro Petrovu prˇ´ısˇtı´ so´lojı´zdu. Petr to bral jen jako svacˇinu a tatı´nek skoro jako vecˇerˇi. Petr rˇ´ıkal, zˇe v 9 hodin dostane hlad a ta´ta, zˇe kvu˚li jeho hladu mu neotevrˇou obchody. Pak jsme videˇli obrovskou lod’ a restauraci na plachetnici. Chteˇli jsme jı´t do jaltske´ Galerie, kde jsou neˇjake´ origina´ly cˇi co, ale meˇli zavrˇeno, zmeˇna vy´stavy. Jedna Ruska na´m poradila, abychom obesˇli budovu, zˇe pry´ je otevrˇeno na druhe´ straneˇ, ale pravda to nebyla. Zato jsme videˇli kino a obrovskou rˇadu na lı´stky. Pak jsme sˇli po na´brˇezˇ´ı a videˇli pla´zˇe a da´mske´ prˇevle´ka´rny zajı´mave´ tı´m, zˇe do nich sˇlo Promena´da svrchu, kudy jsme sˇli, videˇt. Dali jsme si kvas, ktery´ mi prokapa´val prˇes prasklou sklenicˇku na mamincˇinu nohu. Potom jsme si s Petrem koupili obrovske´ briosˇky a mle´ko a to byla nasˇe vecˇerˇe. Museli jsme prˇiznat, zˇe mle´ko majı´ i vecˇer a zˇe je vy´borne´ a chlazene´. Po te´to vecˇerˇi jsme jeli domu˚ a tatı´nek zabloudil, a to jesˇteˇ na mı´steˇ, ktere´ jsme si vsˇichni ostatnı´ zapamatovali velmi dobrˇe, protozˇe to je takovy´ legracˇnı´ kruhovy´ objezd. V campingu jsme dojedli briosˇky a ja´ sˇel spa´t, rodicˇe a Petr opeˇt sˇmejdili po informacı´ch. 7. 8. – nedeˇle Poucˇeni vcˇerejsˇ´ı chybou jsme dnes spali jen prˇi jednom otevrˇene´m okneˇ, takzˇe na´m zima nebylo. Nasnı´dali jsme se a ja´ se z u´trzˇku˚ veˇt postupneˇ dovı´dal, co rodicˇe (Petr sˇel spa´t nedlouho po meˇ) vysˇmejdili. Organizuje se vy´let na Vlasˇtovicˇ´ı hnı´zdo s cˇesky´m pru˚vodcem, ale jak rodicˇovstvo zjistilo azˇ ra´no, neu´meˇrneˇ drahy´, takzˇe jsme upustili od u´cˇasti na te´to akci a jeli do botanicke´ zahrady a pak na pla´zˇ. Co jsem zapomneˇl rˇ´ıci o zdejsˇ´ıch cesta´ch mimo to, zˇe se tu dost ma´lo dodrzˇujı´ znacˇky, je, zˇe kromeˇ nejhlavneˇjsˇ´ı cesty, po ktere´ jsme prˇijeli, jsou vsˇechny neobvykle klikate´ a neusta´le nahoru a dolu˚. Cesta do „botanicˇevskovo sa´da“ na´s udivila svou de´lkou. Stra´zˇnı´ka jsme Botanicka´ zahrada se zeptali kde „avtostoja´nka“. On na´m rˇekl, zˇe nikde a tak tatı´nek zaparkoval u kraje cesty prˇi cˇemzˇ najel na ka´men, na ktery´ ho 10
maminka doprˇedu 2 kra´t upozornila. Maminka tak vycı´tila dusˇevnı´ prˇevahu a zacˇala tatı´nkovi vycˇ´ıtat, jak by asi vyskakoval on, kdyby rˇ´ıdila ona cˇi, nedej bozˇe, Petr, a tatı´nek tisˇe uzna´val svou pora´zˇku. Vsˇe spravila botanicka´ zahrada, ktera´ byla okouzlujı´cı´ a kde se mi velmi lı´bily bambusove´ ha´je. Bylo tam velmi mnoho stromu˚, ale ani rostliny nechybeˇly. Ja´ jsem si ulomil kousek bambusu a pokusı´m se ho vypeˇstovat. Prohle´dli jsme si jesˇteˇ Prˇ´ımorˇsky´ park, kde jsme nemuseli platit, a jeli jsme k hotelu Jalta na jeho pla´zˇ. Sˇli jsme uzˇ prˇ´ımo (nikoli prˇes plot) na pla´zˇ Inturistu, kde bylo hodneˇ lidı´, ale nasˇteˇstı´ se neˇkterˇ´ı zvedli a odcha´zeli asi na obeˇd. Na pla´zˇi se nedeˇlo nic, jen v morˇi bylo mnoho medu´z a Petr by, acˇ je to s podivem, nejradeˇji vsˇechna ta nevinna´ zvı´rˇa´tka vyhubil ultrafialovy´m za´rˇenı´m. Prˇi na´vratu k autu jsme pouzˇili tunelu a zdvizˇe hotelu Jalta, o cˇemzˇ se pı´sˇe i v prospektu a cozˇ je velmi peˇkneˇ vybudovane´. Autem jsme jeli uzˇ zna´mou cestou do centra, kde Petr zacˇal svoji so´lojı´zdu. Ja´ sˇel s rodicˇi, ´ kolem vsˇech bylo se navecˇerˇet se, Petr samostatneˇ a my samostatneˇ. ale vsˇe se meˇlo zmeˇnit. U Rozdeˇlili jsme se tedy uzˇ u auta. My sˇli na trh, Petr nezna´mo kam. Na trhu jsme chteˇli koupit hroznove´ vı´no, ale 5 rublu˚ za kilo jsme povazˇovali za velky´ prˇepych. Potom jsme sˇli na na´brˇezˇ´ı kde stojı´ pout’, na kterou jsem prˇi popisova´nı´ vcˇerejsˇka zapomneˇl. Skla´da´ se ze cˇtyrˇ atrakcı´. Jedna pro u´plneˇ male´ deˇti syste´m houpy houpy hou, pak elektricka´ autı´cˇka, pak chobotnice, ktera´ na kazˇde´ ze svy´ch noh zvedala cˇtyrˇi autı´cˇka, ktera´ se tocˇila na te´to noze v poloze sˇikme´. Nohy, celkem ma´m dojem 5 nebo 6, se zvedaly ru˚zneˇ a cele´ se to jesˇteˇ navı´c tocˇilo. Tato kra´sa vsˇak zcela zanikala vedle le´tajı´cı´ch talı´rˇu˚ o velikosti asi 1,5 m kazˇda´ na dlouhe´m rameni tvorˇily dveˇ svisla´ kola o pru˚meˇru asi 14 m. Takzˇe – kabinky byly upevneˇny tak, zˇe dole byly v poloze svisle´ a nahorˇe ve vodorovne´. Navı´c si je kazˇdy´ „cestujı´cı´ “ mohl roztocˇit vlastnı´mi silami. Ota´cˇelo se to tedy v ose vodorovne´, kazˇde´ kolo jiny´m smeˇrem, v ose svisle´ a jesˇteˇ se to houpalo – no prosteˇ para´da. Nikdo z rodiny nemeˇl vcˇera tu odvahu na to se mnou jı´t a samotne´mu se mi nechteˇlo. Vra´tı´m se k dnesˇku. Navecˇerˇet jsme se sˇli do automatu, jak Lunapark maminka rˇ´ıka´ samoobsluzˇne´ jı´delneˇ. Nasˇteˇstı´ tuto mysˇlenku uzˇ zacˇ´ınal realizovat v tom same´m automatu i Petr, tak jsme prˇedbeˇhli celkem dlouhou frontu a prˇirˇadili se k neˇmu. Sta´l uzˇ skoro s ta´cem v ruce. Vecˇerˇeli jsme tedy za chvilku. Pak jsme si dali morozˇenoje a ja´ se prˇidal k Petrovi, ktery´ meˇl pro mne poutaveˇjsˇ´ı pla´n. Zkontrolovat hezkou zmrzlina´rˇku ze vcˇerejsˇka, najı´t za´chod a pak se uvidı´. Zmrzlina´rˇka uzˇ tam nebyla, za´chody o trˇ´ıdu lepsˇ´ı nezˇ v Lubneˇ. Pak jsme sˇli okouknout na´stupnı´ stanici lanovky, kde je vzˇdy hodneˇ cˇumilu˚. Kdyzˇ jsme videˇli kvas, nezava´hali jsme ani chvilku a dali si po pu˚l litru. Potom jsme se jedne´ panı´ zeptali kudy do „univermagu“, a ona se zatva´rˇila prˇekvapeneˇ a pobaveneˇ za´rovenˇ, prˇekvapeneˇ asi proto, zˇe jsme sˇli pra´veˇ opacˇny´m smeˇrem. Dle jejı´ho popisu jsme obchodnı´ du˚m nasˇli snadno a velmi se na´m to tam lı´bilo. Bylo tam i kino Saturn, kde se neˇjaky´ pa´n velmi rozcˇiloval a zˇa´dal „direktora“ a „zˇalobnuju knigu“, pokladnı´ vsˇak zachova´vala suroveˇ ledovy´ klid. Pak jsme sˇli k autu a do campingu, kde se konecˇneˇ vody docˇkal mu˚j znacˇneˇ seschly´ bambus a ja´ jsem dostal meloun. Pozorovali jsme hra´cˇe badmintonu a meˇli jsme, ja´ a Petr, tu vy´hodu, zˇe jsme rozumeˇli vsˇem 3 na´rodnostem, Rusu˚m, Pola´ku˚m i Neˇmcu˚m, takzˇe jsme se dost pobavili. Relativneˇ brzo jsme sˇli spa´t. 8. 8. – pondeˇlı´ Dnes ra´no byla dost zima, ne pro otevrˇena´ okna, ale pro zatazˇenou oblohu a drobny´ de´sˇt’. To rozhodlo o nasˇem dnesˇnı´m programu: navsˇtı´vı´me Vlasˇtovicˇ´ı hnı´zdo. Hned po snı´dani jsme vyrazili do prˇ´ıstavu, tzn. do centra. Po cesteˇ vsˇak tatı´nek zabloudil a musel ota´cˇet vozidlo. Po 11
cesteˇ camp – centrum jel teprve podruhe´, takzˇe se nelze prˇi neprˇehlednosti zdejsˇ´ıch cest cˇemu divit. Do prˇ´ıstavu jsme sˇli okamzˇiteˇ. Prˇesto na´m ujely dveˇ lodeˇ protozˇe jsme jesˇteˇ nemeˇli lı´stky. Tatı´nek sta´l nejdrˇ´ıve ve sˇpatne´ fronteˇ a pak u „pecˇlive´“ pokladnı´, ktera´ zacˇala vypisovat uza´veˇrku cˇi co, zrovna kdyzˇ byl uzˇ na rˇadeˇ. Psala, gumovala a zase psala, sˇkrabala zˇiletkou a na dotazy kupujı´cı´ch, zda bude jesˇteˇ proda´vat, jednodusˇe neodpovı´dala. Navı´c u pokladny cˇ. 2 to odsy´palo, takzˇe to bylo o nervy. Na trˇetı´ lod’ jsme se dostali a znovu se prˇesveˇdcˇili, zˇe Rusove´ majı´ prˇ´ımo talent na prˇedbı´ha´nı´. Kdyzˇ jsme nastupovali na lod’, opeˇt se rozprsˇelo. Sˇli jsme vsˇak do otevrˇene´ cˇa´sti lodi, nebot’ tatı´nek chteˇl fotit pobrˇezˇ´ı, cozˇ, jak se uka´zalo, nebylo mozˇne´ proto, zˇe nesvı´tilo slunce a byla tma. Vesele jsme tedy mokli a rˇ´ıkali si, jak jsme zava´hali, zˇe jsme si z auta nevzali desˇtnı´k. De´sˇt’na´m ale neubral moc na dobre´ na´ladeˇ, nebot’jsme mimo jine´ veˇrˇili, zˇe vsˇe ma´ svu˚j konec a zˇe i prsˇet prˇestane. Asi v pu˚lce cesty se nasˇe prˇa´nı´ zmeˇnilo ve skutecˇnost a my za chvilku oschli. Zacˇali na´s doprova´zet racci, ale nikdo jim, prˇestozˇe se na na´s moudrˇe dı´vali, nic nehodil. Prˇi prˇ´ıjezdu na Vlasˇtovcˇ´ı hnı´zdo opeˇt zacˇalo prsˇet, takzˇe to s focenı´m nevypadalo ru˚zˇoveˇ. Kdyzˇ jsme odjı´zˇdeˇli, podivuhodneˇ rychle se vycˇasilo, takzˇe jsme nafotili jak Hnı´zdo tak pobrˇezˇ´ı. Vlasˇtovicˇ´ı hnı´zdo Lod’ byla nacpa´na lidmi, v podpalubı´ vsˇak te´meˇrˇ nikdo nebyl, sedli jsme si tam a brˇeh pozorovali maly´mi lodnı´mi oke´nky. Nebot’slunce zacˇalo prazˇit prˇ´ımo nesnesitelneˇ, upustili jsme od prohlı´dky Livadijske´ho pala´ce a jeli na pla´zˇ. Petr a maminka sˇli doprˇedu a ja´ asistoval ta´tovi prˇi prohlı´zˇenı´ spodku auta. Jeden sˇroub nesˇel uta´hnout, tak jsme ho ukroutili a dali tam novy´, jinak to bylo vsˇe v porˇa´dku. Na pla´zˇ jsme jeli tunelem a tva´rˇili se, zˇe jdeme od obeˇda, i pustili na´s tam zdarma. Petr s maminkou se tva´rˇili sice stejneˇ, ale zdarma neprosˇli. Tatı´nkova intuice nezklamala a sˇteˇstı´ se na na´s usma´lo, protozˇe jsme, ja´ a ta´ta, sˇli hned spra´vny´m smeˇrem od vchodu na pla´zˇ a Petra a ma´mu nasˇli celkem snadno. Ke sˇlapacı´mu vodnı´mu kolu jsem se nedostal ani dnes, nebot’ tam byla fronta, kterou se mi nechteˇlo sta´t. Pak jsem se rozhodl psa´t, ale to znamenalo zajı´t do auta. Cestou zpeˇt jsem prˇivolal vy´tah, sta´l v neˇm cˇlobrda, ktery´ se nemeˇl k vystupova´nı´. Azˇ vsˇichni nastoupili, zma´cˇkl knoflı´k s dvojkou, cozˇ je neobvykle´, nebot’ hotel je trojka a tunel jednicˇka. My jsme si z pocˇa´tku mysleli, zˇe dvojka je parkovisˇteˇ, ale ted’ uzˇ si myslı´me, zˇe dvojka neexistuje. Chlapı´k tedy zma´cˇkl dvojku, vy´tah zavrˇel dverˇe, ale nejel. Rozjel se, azˇ jiny´ pasazˇe´r zma´cˇkl jednicˇku. Vystoupili jsme v tunelu kromeˇ chlapı´ka, ktery´ asi zase pokousˇel druhe´ patro. Z pla´zˇe jsme sˇli pomeˇrneˇ brzo oproti pla´nu, nebot’ se zase zata´hlo. V obchodeˇ jsme vra´tili flasˇky a zjistili, zˇe dnes proPla´zˇ hotelu Jalta da´vajı´ (dle nasˇeho na´zoru nedouzene´) uzene´, pa´rky a sala´my, vejce uzˇ nebyla. K vecˇerˇi, ktera´ byla v campingu, byla vajecˇina a velke´ buchty prˇipomı´najı´cı´ chutı´ briosˇky. Pak se sedeˇlo dlouho do noci na verandeˇ a maminka prˇedcˇ´ıtala tento denı´k. Tatı´nkovi se nelı´bila pasa´zˇ prˇed botanicky´m sadem a rˇ´ıkal, zˇe si moc dovoluji. Maminka prˇidala k dobru prˇ´ıhody, ktere´ slysˇela prˇi pranı´ a ktere´ se na´m velmi lı´bily. Zjistila naprˇ. komu patrˇ´ı lovecky´
12
sala´m z hranic, zˇe ho celnı´ku˚m sa´m uka´zal a zˇe mu ho na celnici vra´tı´, azˇ se bude vracet. Inu zˇenska´ zpravodajska´ sluzˇba pracuje spolehliveˇji nezˇli mafie. Jina´ prˇ´ıhoda se ty´kala 2 kra´t sˇa´hle´ho Cˇecha a octa, dalsˇ´ı rˇidicˇe se zkrousˇeny´m oblicˇejem, ktery´ se ma´ hla´sit na celnici pro dopravnı´ prˇestupek a ted’ va´ha´. Sˇli jsme spa´t, ale s Petrem jsem jesˇteˇ dlouho rozebı´ral ota´zku ucˇitelu˚. 9. 8. – u´tery´ Bylo kra´sne´ bezmrakove´ ra´no i kdyzˇ trochu zima a my jeli do Livadijske´ho pala´ce. Nebylo to vu˚bec jednoduche´, prˇestozˇe na´m na vra´tnici tvrdili „tam napisano“. Trˇikra´t jsme ota´cˇeli auto, jednou vjeli do jednosmeˇrky a zase se stejnou cestou vraceli, no prosteˇ „tam napisano“. Livadijsky´ pala´c se na´m velmi lı´bil i kdyzˇ jsme nevideˇli mı´stnost, kde probı´hala Jaltska´ konference, bohuzˇel se pra´veˇ restauruje. Prohlı´dku s na´mi provedla pru˚vodkyneˇ a za´sobila na´s letopocˇty snad na cele´ le´to. Celkem jı´ bylo rozumeˇt. Pak jsme jeli na pla´zˇ. Nad hlavami se na´m honily mraky, nasˇteˇstı´ slunce jakoby je odha´neˇlo. Ja´ zkontroloval morˇske´ dno pota´peˇcˇsky´mi bry´lemi, ale bylo cele´ zakalene´ a vu˚bec nebylo nic videˇt. Pozdeˇ odpoledne slunce neJaltska´ konference vydrzˇelo nerovny´ boj s prˇesilou mraku˚ a zata´hlo se, cozˇ na´m ani nevadilo, nebot’ jsme se uzˇ stejneˇ chystali k odchodu. Morˇe se s na´mi rozloucˇilo velky´mi vlnami a na´s zı´tra zase cˇeka´ sˇtreka do Za´porozˇ´ı. Do campingu jsme dojeli celkem brzo, proto jsme sˇli jesˇteˇ navsˇtı´vit Palouk poha´dek, cozˇ je nedaleko a da´ se tam dojı´t peˇsˇky. Tatı´nkovi se cesta, da´li se chu˚ze potokem tak nazvat, moc nelı´bila, ale pod tlakem kolektivu byl donucen v pochodu pokracˇovat cozˇ se mu vyplatilo, neb tato trasa byla opravdu nejkratsˇ´ı. Vsˇe, stejneˇ jako uzˇ i v Botanicke´ zahradeˇ, napravil Palouk poha´dek. V lese na pomeˇrneˇ male´m prostoru je nastrˇa´da´no mnoho soch a figur lidovy´ch umeˇlcu˚, prˇedstavujı´cı´ch postavy a vy´jevy z rusky´ch lidovy´ch poha´dek. Vsˇem my´m cˇtena´rˇu˚m, kterˇ´ı pojedou na Jaltu, doporucˇuji toto mı´sto navsˇtı´vit. Teˇm, kterˇ´ı na Jaltu nepojedou, doporucˇuji asponˇ shle´dnout fotodokumentaci, kterou porˇ´ıdı´ zı´tra ra´no Petr. Cestu do campingu jsem si chteˇl zkra´tit prˇes stavenisˇteˇ, nepustil meˇ hlı´dacˇ, takzˇe jsem musel udeˇlat cˇelem vzad. V chatce jsme si udeˇlali vecˇerˇi a sˇli spa´t. 10. 8. – strˇeda Dnes na´s tatı´nek vzbudil uzˇ v 7 hodin, abychom mohli zabalit a brzo vyjet. Prsˇelo a nikomu by se asi moc z postele nechteˇlo, my vsˇak sta´vat museli. Byla zima a Petr byl nasˇtvany´ hned z ra´na. Navı´c ho silneˇ uzˇ trˇi dny prona´sleduje alergicka´ Palouk poha´dek ry´ma, takzˇe od neˇho nesˇlo nic optimisticke´ho cˇekat. Po snı´dani se obdivuhodneˇ rychle vycˇasilo, takzˇe jsme zabalili bez desˇteˇ a Petr sˇel prˇece jen vyfotit Palouk poha´dek. Asi mu to spravilo na´ladu, nebot’ v auteˇ si jesˇteˇ zazpı´val Gotta a byl v daleko lepsˇ´ı na´ladeˇ, nezˇ ra´no. Cesta probı´hala klidneˇ a celkem bez zasta´vek. Poobeˇdvali jsme z vlastnı´ch za´sob u cedule „ochota zapresˇcˇena“ cozˇ neodbornı´k mu˚zˇe prˇekla´dat, zˇe by´t ochotny´ se zakazuje, ale velmi by se my´lil. 13
Do Za´porozˇ´ı jsme dojeli jen tak tak, meˇli jsme uzˇ ma´lo benzinu. Prˇesto jsme cˇepovali azˇ u druhe´ pumpy, u prvnı´ na´m rˇekli zˇe „tam tolko gosudarstveˇnyje masˇiny“. Prˇekvapilo na´s to sice, ale druha´ pumpa byla nedaleko a to na´s zachra´nilo. Po cesteˇ jsme projeli dost silnou bourˇkou a i v Za´porozˇ´ı prˇi nasˇem prˇ´ıjezdu prsˇelo. Rychle se vsˇak vycˇasilo a podobneˇ jako v Jalteˇ svı´tilo nakonec i slunce. Drˇ´ıv nezˇ do hotelu jsme jeli koupit lı´stky do cirkusu, ale jen dva, protozˇe tatı´nek se, dle jeho vlastnı´ch slov, obeˇtoval a sˇel s maminkou po obchodech. Uzˇ prˇed hotelem maminka ma´lem prodala neˇjake´ to oblecˇenı´, ale Ruska na poslednı´ chvı´li zava´hala a rˇekla, zˇe ve 22 hodin, a to se zase nelı´bilo mamince. V hotelu se Petr oholil a pro meˇ nepochopitelny´m du˚vodem zdrzˇoval na´sˇ odchod do cirkusu azˇ do krajnosti. Pak jsme beˇzˇeli skoro celou cestu„ abychom jakzˇ Cirkus v Za´porozˇ´ı takzˇ stihli zacˇa´tek. Vsˇe by bylo ou kej (OK), kdyby se na na´s nelepila smu˚la. Uzˇ prˇi vstupu do hledisˇteˇ Petr sˇla´pl prˇesneˇ na mı´sto v podlaze, kde chybeˇlo prkno. Pak jsme hledali skoro po cele´m hledisˇti sva´ mı´sta, nebot’ se na´s neujala ani bileta´rˇka ani jsme nenasˇli pla´nek hledisˇteˇ. Kam si ma´me sednout jsme stejneˇ nenasˇli, protozˇe tam uzˇ neˇjacı´ lide´ sedeˇli. Byli bychom jim rˇekli, co si o nich myslı´me, ale zrovna se nanesˇteˇstı´ zhaslo, takzˇe jsme vlastneˇ neveˇdeˇli, komu vynadat. Sedli jsme si na schody, ale obnoveny´ prˇ´ıliv diva´ku˚ na´m deˇlal dost dlouho nepru˚hlednou steˇnu, takzˇe ze zacˇa´tku programu jsme mnoho nemeˇli. Usadili jsme se asi azˇ v polovineˇ prvnı´ho cˇ´ısla, ale nikoli vedle sebe i kdyzˇ jsme meˇli lı´stky s cˇ´ısly sedadel 100 a 101, ktery´mzˇto pa´dem jsme si za´zˇitky mohli rˇ´ıkat azˇ o prˇesta´vce. Navı´c nade mnou sedeˇla neˇjaka´ mala´ holcˇicˇka, ktera´ sve´ dojmy sdeˇlovala sˇiroke´mu okolı´. Vsˇechna tato utrpenı´ jsme prˇezˇili a bylo to dobrˇe, neb program sta´l opravdu za to. Ke slovu prˇisˇly dokonce i cvicˇene´ kra´vy. Do hotelu jsme se za skoro bezmracˇne´ a velmi teple´ noci vraceli velmi spokojeni. Maminka s tatı´nkem sedeˇli v baru, tak jsme si dali Petr kafe a ja´ minera´lku a sˇli jsme spa´t. Petr si jesˇteˇ povzdechl, zˇe by v takove´m hotelu, jaky´ je v Za´porozˇ´ı, bydlel ra´d asponˇ ty´den. 11. 8. – cˇtvrtek Ra´no jsme vsta´vali pomeˇrneˇ pozdeˇ a vyjeli jsme se podı´vat na prˇehradnı´ zed’. Zjistili jsme, zˇe je vı´ce me´neˇ mala´ oproti velikosti prˇehrady, a vyjeli po na´kupech. Maminka zaja´sala uzˇ prˇi vstupu do obchodnı´ho domu, nebot’ uzˇ tam zjistila, zˇe si neˇco ze Svazu odveze a koupila silomeˇr. Pak jsme jesˇteˇ koupili kalkulacˇku, i kdyzˇ maminka na poslednı´ chvı´li znejisteˇla, pa´nev, dzˇba´nek, ktery´ ma´ dle pokladnı´ obsah pu˚ldruha litru, cozˇ se na´m nezda´ a 3 digita´lnı´ budı´ky, ktere´ na´dherneˇ pı´pajı´. Sice jsme jesˇteˇ neveˇdeˇli krom za´kladnı´ch funkcı´ jak se s tı´m zacha´zı´, ale pevneˇ veˇrˇ´ıme, zˇe na to prˇijdeme. Potom jsme si dali teple´ pa´rky s horˇcˇicı´ tak ostrou, zˇe jsme vsˇichni slzeli a kdyzˇ to same´ postihlo i Cˇechy u vedlejsˇ´ıho stolu, poznali jsme hlubokou pravdu prˇ´ıslovı´: V nesˇteˇstı´ o posmeˇch se nestarej. Vyjeli jsme asi v 11 hodin a prvnı´ nasˇe zasta´vka byla v Golubovce. Tam jsme si dali „pol borsˇcˇa“ a v Gastronomu jsme si koupili minera´lky. La´hve jsme sice chteˇli vra´tit v „specialnom punktu“, ale tam „nikovo neˇt“ a „nam Sokolovo
14
nuzˇno jechat’“. Nakonec na´m flasˇky vzala azˇ druha´ prodavacˇka, ale velice ji udivilo, zˇe za neˇ chceme penı´ze. Pak jsme odbocˇili z prˇedepsane´ trasy do Sokolova, kde nasˇe auto obdivovali mı´stnı´ kluci a my obdivovali pama´tnı´k postaveny´ na pocˇest hrdinny´ch boju˚ nasˇich a soveˇtsky´ch voja´ku˚. Maminka pak meˇla strach cokoliv fotografovat, abychom nevypadali jako sˇpioni. Do Charkova jsme dojeli celkem brzo, ale vzhledem k tomu, zˇe zı´tra budeme velmi brzo vsta´vat, abychom vysˇetrˇili cˇas na prohlı´dku Kyjeva, jsme upustili od nove´ prohlı´dky meˇsta a po dobre´ vecˇerˇi v restauraci jsme sˇli uzˇ v 9 hodin spa´t. Rusˇila na´s vsˇak dlouho prˇista´vajı´cı´ letadla a azˇ na neˇ Petr z balkonu zarˇval, trochu se ztisˇila. 12. 8. – pa´tek Vsta´vali jsme uzˇ v pu˚l pa´te´ moskevske´ho cˇasu a probudily na´s digita´lnı´ budı´ky. Sbalili jsme veˇci a za pu˚l hodiny jsme vyjeli. Co bylo da´l nevı´m, protozˇe jsem spal. Pak nastaly trˇi poruchy auta, prˇi ktery´ch se nasˇteˇstı´ neprojevilo prˇ´ıslovı´: V nesˇteˇstı´ o posmeˇch se nestarej, ale to jen proto, zˇe jsme nemeˇli obecenstvo. Poprve´ se ozy´valy prˇ´ısˇerneˇ hlasite´ zvuky, jako by neˇkdo strˇ´ılel z kulometu, byla to guma, teˇsneˇnı´ ve vrtuli chladicˇe. Zanedlouho se ozvalo pravidelne´ klepa´nı´ neprˇ´ıjemneˇ zneˇjı´cı´, byla to uvolneˇna´ mrˇ´ızˇka chlazenı´ na boku auta. Okamzˇiteˇ po spravenı´ zacˇalo neˇco taky klepat, ale prˇ´ıjemneˇjsˇ´ım zvukem. Bylo to posˇkozene´ kolo, na cozˇ jsme prˇisˇli azˇ prˇi jeho pı´chnutı´, ktere´ se projevilo kviknutı´m. Prˇi vymeˇnˇova´nı´ na´m dvakra´t auto spadlo ze zveda´ku. Podruhe´ to vypadalo velmi nebezpecˇneˇ, nebyla jesˇteˇ nasazena´ rezerva. Spolecˇny´m u´silı´m jsme vsˇe zvla´dli. Kolo bylo zcela k nepotrˇebeˇ, pla´sˇt’ je roztrzˇeny´ azˇ na dusˇi a ta je praskla´ asi 15 cm. Na´lada se tı´m kupodivu ani nezhorsˇila ani nezlepsˇila, byla takova´ ospala´ jako ra´no. Zkazila se azˇ prˇi bloudeˇnı´ v Kyjeveˇ, kdy se tatı´nek jako vzˇdycky prˇi bloudeˇnı´ nemohl shodnout s maminkou o nasˇ´ı dalsˇ´ı cesteˇ. Nezorientovali jsme se z pocˇa´tku ani podle Dneˇpru, ale byl to pra´veˇ on, ktery´ na´m pomohl najı´t spra´vnou cestu. Maminka i La´vra kdyzˇ jsme jeli evidentneˇ spra´vny´m smeˇrem, zacˇala mı´t, jak ma´ ve zvyku, prˇipomı´nky. Nasˇteˇstı´ se neprosadila. Na´lada se z kriticke´ho bodu zvedla azˇ prˇi na´jezdu na na´m uzˇ zna´mou cestu. Velmi se ´ cedule smeˇrem na kemp, ktera´ se zcela ztra´cela na´m lı´bila JEDINA v nakupenı´ krˇizˇovatek. Vypadalo to jako provokace. V campingu jsme koupili mapu meˇsta a podle nı´ prˇesneˇ zjistili, kudy jsme bloudili. Mı´t ji uzˇ prˇed tı´m, vu˚bec bychom nebloudili. Ale co naplat, pu˚lhodina byla v nena´vratnu i kdyzˇ jsme ra´di, zˇe jen pu˚lhodina, neˇkterˇ´ı bloudili i hodiny dveˇ. K metru jsme jeli prehistoricky´m autobusem, u na´s byl tento typ naposled k videˇnı´ po va´lce. Na stanici metra jsme si prˇipadali jako v koupelneˇ, ale smeˇrem k centru byly stanice cˇ´ım da´l hezcˇejsˇ´ı. Stanice Kesˇcˇatik byla velmi peˇkna´, a protozˇe je to vı´ce me´neˇ centrum, tak jsme vystoupili. Venku bylo celkem teplo, ale maminka, myslela to sice dobrˇe, na´ladu zkazila pobı´ha´nı´m od jednoho mrazı´cı´ho pultu k druhe´mu za specia´lnı´m „morozˇenojem“. Pak jsme shle´dli jeden kostel a maminka specia´lnı´ hajzlı´ky, kde byly polovicˇnı´ dverˇe a do za´chodku se nahlı´zˇelo shora, je-li tam volno. Odmeˇnou za vytrpeˇne´ prˇ´ıkorˇ´ı Kyjev – Kresˇcˇatik ji bylo „morozˇenoje“, po ktere´m tak touzˇila, a bylo velmi dobre´. 15
Svezli jsme se metrem na stanici Dneˇpr a prohle´dli si La´vru, obdobu prazˇsky´ch Hradcˇan. Po jı´zdeˇ trolejbusem jsme navsˇtı´vili Centra´lnı´ obchodnı´ du˚m, kde nebylo nic moc, kromeˇ male´ho fot’a´ku Kijev, ktery´ je bohuzˇel na specia´lnı´ film 16 mm bez perforace, kromeˇ anglicke´ho Zˇbirky a Zelenkove´ na dlouhohrajı´cı´ch deska´ch a kromeˇ male´ho drˇeveˇne´ho pocˇ´ıtadla, na neˇmzˇ je ´ pokladnı´. mozˇno i na´sobit a ktere´ vlastnı´ KAZˇDA Protozˇe jsme toho meˇli vsˇichni tak akora´t dost, jeli jsme zase metrem a autobusem do campingu. V autobuse jsme zı´skali dalsˇ´ı za´zˇitek, jak rˇ´ıka´ s oblibou tatı´nek. Uzˇ jsme vyjeli z na´stupnı´ stanice a autobus, opeˇt ten prehistoricky´, byl plny´, kdyzˇ najednou mamince vrazila jedna pasazˇe´rka plnou hrst drobny´ch mincı´ a zˇe pry´ „peˇredajteˇ vodı´teˇli“. Azˇ se mince popeˇreda´valy k vodı´teˇli, autobusa´k zastavil a zacˇal za neˇ proda´vat lı´stky. Slovı´cˇko peˇredajteˇ jsme slysˇeli jesˇteˇ snad 5 kra´t a 5 kra´t na´m taky prosˇly rukama neˇcˇ´ı mince. Na´hle se jeden chlapı´k, ktery´ sedeˇl, probral ze strnulosti a poslal rˇidicˇi specia´lneˇ svoji minci. Pak na´m zacˇaly rukama procha´zet lı´stky, spousta lı´stku˚ a zase peˇredajteˇ, tentokra´t opacˇny´m smeˇrem. Chlapı´k nic. Azˇ kdyzˇ sˇla poslednı´ va´rka lı´stku˚, tak zase ozˇil, ukorˇistil svoje lı´stky a peˇredal. Jak vsˇak vycı´til, zˇe jesˇteˇ na ten svu˚j lı´stek mu˚zˇe cˇekat, zˇe jesˇteˇ pu˚jde ta x-ta´ poslednı´ va´rka, jaky´m smyslem, to opravdu nevı´m. A ani jsem to nezjistil, nebot’jsme uzˇ museli bojovat o vy´stup, cozˇ se na´m snazˇila zorganizovat jedna sedı´cı´ panı´, ale moc velky´ u´speˇch nemeˇla a bez posˇlapany´ch noh se to neobesˇlo. S Petrem jsme sˇli na vecˇerˇi, ale cˇekali jsme hodinu a dvacet minut na jı´dlo. Petr nakreslil na lı´stek mezina´rodnı´ rˇecˇ´ı obra´zek, zˇe se to neslusˇ´ı. Potom jsme sˇli spa´t. 13. 8. – sobota Po snı´dani jsem zjistil, zˇe zdravotnı´ stav bambusu je na pova´zˇenou, Zacˇaly mu opada´vat listy. Pak jsme jeli do Kyjeva, maminka s tatı´nkem po obchodech, ja´ a Petr jsme jezdili metrem. Pak jsme jeli do Lvova, kdyzˇ na´m jesˇteˇ prˇedtı´m u benzinove´ pumpy nechteˇli prodat benzin za talony. Nasˇe za´soby benzinu tatı´nek prohla´sil za dostatecˇne´ a urazˇeneˇ jsme odjeli. Vy´jimecˇneˇ se zmy´lil a asi 40 km prˇed dalsˇ´ı pumpou na´m auto zasˇkytalo a konec. Nasˇteˇstı´ jsme necˇekali ani moc dlouho a uzˇ na´m na pomoc zastavil soveˇtsky´ Zˇigulı´k, od ktere´ho jsme benzin dostali a mohli jsme se tak vydat na dalsˇ´ı cestu. Projeli jsme bourˇkou a nikde jsme se nezastavovali azˇ ve Lvoveˇ, kde jsme se nemuseli ha´dat a dostali Kvas jsme oproti minule pokoj cˇtyrˇlu˚zˇkovy´, ucha´zejı´cı´. To, zˇe skrˇ´ınˇ ve zdi byla zatarasena postelı´, to bylo oproti minule vynikajı´cı´, Rodina sˇla jesˇteˇ do restaurace, ja´ jsem psal denı´k a pak sˇel spa´t. Postele byly vy´borne´ oproti ocˇeka´va´nı´, takzˇe se spalo celkem dobrˇe. 14. 8. – nedeˇle Probudil na´s pı´pajı´cı´ budı´cˇek a pı´pajı´cı´ tatı´nek na´s vyhnal z postele. Je celkem zima, ale neprsˇ´ı. Posnı´dali jsme gula´sˇ a vyjeli na dalsˇ´ı cestu, konecˇneˇ domu˚. Cesta probı´hala hladce, k volantu si uzˇ s jakousi samozrˇejmostı´ sedl tatı´nek. Cestou jsme potkali nasˇe spolutrpitele a cˇekatele na vecˇerˇi v Kyjeveˇ, Neˇmce a ja´ se bavil tı´m, zˇe jsem jim poprˇa´l sˇt’astnou cestu. Oni na´m zama´vali a na chvilku jsme meˇli po nudeˇ. S nudou to na te´to etapeˇ nebylo tak strasˇne´. Uzˇ prˇi vy´jezdu ze Lvova na´m zacˇalo neˇco klepat vprˇedu na straneˇ rˇidicˇe. Tatı´nek zastavoval co 500 m, protozˇe ho napadla dalsˇ´ı teorie, co by to mohlo by´t, a vzˇdy rˇ´ıkal, zˇe se to nety´ka´ rˇ´ızenı´ a zˇe 16
se na to uzˇ vykasˇleme a zastavovat uzˇ nebudeme, za pu˚l minuty zase sta´l atd. Padla dokonce varianta, zˇe na´m klepe odchlı´pnuty´ na´teˇr spodku auta. Pak jsme se domluvili na tom, zˇe to je neˇco ve dverˇ´ıch a zastavova´nı´ ustalo. Ja´ pak vyrobil cedule „sˇt’astnou cestu“ jesˇteˇ v cˇesˇtineˇ a rusˇtineˇ a snazˇil se vyprovokovat rˇidicˇe jiny´ch aut k neˇjake´ odpoveˇdi. Zmohli se ale jen na ubohe´ zama´va´nı´ rukou. V Uzˇgorodu jsme si koupili bonbo´ny a videˇli metarˇky (podoty´ka´m, zˇe je nedeˇle) a vyjeli k hranicı´m. Tam jsme prˇijeli teˇsneˇ po Neˇmcı´ch, ktery´m jsme prˇa´li sˇt’astnou cestu. Jeden celnı´k na´s zkontroloval dle pasu˚ a zjistil letmy´m pohledem do kufru, zˇe nevezeme zˇa´dne´ho emigranta. Pak „nena´padny´“ chlapı´k zkontroloval Halo´ sobotu a jesˇteˇ jine´ papı´ry volneˇ pohozene´ na zadnı´m okneˇ. Maminka mezitı´m vymeˇnˇovala nadbytecˇne´ ruble za na´sˇ 500 Kcˇs sˇek, nasˇe penı´ze a zbytek do 99 % v kopeˇjka´ch. K tomu bylo trˇeba spoustu nezbytny´ch papı´ru˚ a nezbytny´ch podpisu˚ a neby´t jednoduche´ho prˇevodnı´ho kurzu, sta´li jsme tam daleko de´le. Prˇi tom vsˇem papı´rova´nı´ a podpisova´nı´ bylo trˇeba neusta´le´ho spojenı´ s autem, toto vsˇak vytrvale a tvrdeˇ narusˇoval jeden celnı´k, ktere´mu se kdokoliv, kdo sˇel od auta na celnici a zpeˇt, zda´l vysoce podezrˇely´ a jedni nasˇi spolucestovatele´, jeli stejne´ etapy jako my, meˇli s nı´m velmi mnoho dohadu˚ pro blbe´ dva podpisy a pa´r papı´ru˚. Z hranic jsme vyjeli o 55 minut drˇ´ıve nezˇ jsme na neˇ dojeli, protozˇe jedine´, co na´m na hranicı´ch vra´tili, byly dveˇ hodiny vzate´ na´m prˇi cesteˇ tam. Azˇ na cesteˇ jsem se vlastneˇ dozveˇdeˇl, co se tam na hranici deˇlo. Nasˇi spolucestovatele´ vymeˇnˇovali daleko vı´c sˇeku˚ za ruble nezˇ my, trˇebazˇe je samy ruske´ u´rˇednice upozornˇovaly, zˇe to nemajı´ za co utratit, takzˇe nynı´ sˇachovali daleko vı´ce nezˇ my. Potom uzˇ cesta probı´hala celkem klidneˇ, silnice bez obvykly´ch vy´molu˚ a deˇr. Na Sˇ´ıraveˇ jsme si dali obeˇd, v Michalovcı´ch za´kusek a ve Stra´zˇske´m jsme zalehli. 15. 8. – pondeˇlı´ Vsˇichni uzˇ touzˇ´ıme by´t doma, i kdyzˇ doma jsme se cı´tili uzˇ vcˇera, a je to pravda, zˇe vsˇude dobrˇe, doma nejlı´p. Tedy azˇ doma, teˇsˇ´ıme se na vlastnı´ postele, vlastnı´ byt atd. Vsta´vali jsme pomeˇrneˇ brzo, nikoli kvu˚li pı´pajı´cı´mu tatı´nkovi, ale kvu˚li na´vyku na soveˇtsky´ cˇas. Ve Vranoveˇ nad Toplou jsme posnı´dali a cestou konecˇneˇ vyjeli z teˇch studeny´ch desˇtivy´ch mraku˚ na slunı´cˇko. V Presˇoveˇ jsme nakoupili neˇjake´ textilie a ja´ s Petrem jsme museli uznat, zˇe v obchodech s tı´mto zbozˇ´ım v tomhle meˇsteˇ pamatujı´ i na obeˇti teˇchto pochu˚zek za nicˇ´ım krˇesly v kazˇde´ prodejneˇ, kam si nesˇt’astnı´k sedne a zˇena bojuje o podı´va´nı´ u pultu. Obeˇdvali jsme z nakoupeny´ch za´sob cestou v Presˇoveˇ, Levocˇi, Liptovske´m Hra´dku a na odpocˇ´ıvadle nedaleko Ruzˇomberka. Benzin jsme nacˇepovali ve Vy´chodne´ azˇ po okraj, tedy z minima prˇed Zˇitomirem na maximum ve Vy´chodne´. ˇ ilineˇ a hura´ domu˚. Pocˇ´ıtali jsme kilometry, peˇli pı´sneˇ, na´lada jako Pak jsme sta´li jesˇteˇ v Z slunı´cˇko. Domu˚ jsme dojeli sˇt’astneˇ s klepajı´cı´mi dverˇmi, vybalili jsme, vykoupali se a co bude da´l nevı´m, protozˇe jasnovidectvı´ nenı´ my´m oborem. P. S. Bambus asi neprˇezˇije, opadly mu vsˇechny listy.
17
