Exod dobrý
4 číslo náklad 30 ks, uzávěrka příštího čísla 19.4.2006
Ahoj. Myslím, že není co dodat. Čtvrté číslo k2 je na světě. Omlouváme se za pozdní vydání časopisu. Nebudu se vymlouvat, je to kvůli naší lenivosti, ale zároveň i kvůli té vaší. Tentokrát je to slabé – málo příspěvků a když nějaké jsou, tak dávno po uzávěrce. Doufám, že tento stav se nebude opakovat a do příštího čísla budeme mít spousty radostných článků. Všem školou povinným přeji hezké prázdniny - jak na lyžáku Narnie, tak i těm, co tráví prázdniny někde jinde. Přeji hezké čtení a těším se na vaše přípěvky. za redakční radu Píťa
Obsah
Na tomto čísle se podíleli: Píťa, Fank, Peli, Tlachal, Žvatla, Lucky, Merlin, Pecka, Hyena, Jan kuřba,
Velká propagace předcházela ještě větší akci. Byli jsme velmi potěšeni, když naše redakce obdržela pozvánky. Proto jsme neváhali a vyslali naše redaktory přímo na místo činu. Všichni jistě tušíte, o co jde. Pořadatel Merlin se svým týmem (Vločkou a Alčou) uspořádal humanitární koncert na pomoc Africe. Pomoci rozvojovým státům můžeme bezpochybně různými cestami. Hlavní osoba, u které se zrodila tato odvážná myšlenka, zvolila nesnadnou cestu plnou odpovědnosti, nicméně tím i poukázala na hlavní problém rozvojových zemí - a tím je vzdělanost. Proto se Merlin rozhodl, že adoptuje malé Afričanče a zajistí mu peníze, aby mohl studovat. Merlinova dobrosrdečnost nabývá nekonečných rozměrů, neboť za nemalý peníz se s námi o „adoptovance“ rozdělí. Ale to bych předbíhal událostem. Na koncert se sjížděli lidé z různých konců Přelouče, ale propagace předčila naše očekávání, když zanedlouho po nás do místnosti vstoupili i mimoměštští z Bohdanče a Pardubic. Hodiny už dávno ukazovaly osm. Na pódiu stály pouze dvě kytary, ale zpěváci nikde. Na nekrátké zpoždění každý rázem zapomněl, když uslyšel v dáli rytmy afrických bubnů a přes hučící dav nastupovala tříčlenná skupina. Bubny rázem utichly a mluvčí skupiny se ujal slova. Netrvalo příliš dlouho a rozezněly se kytary. Píseň stíhala píseň, občas je přerušovalo mluvené slovo, které se střídalo s drobnými hříčkami. Stoly se prohýbaly pod tíhou jídla a pití.
Když mnohý z nás povolil opasek, aby tam ještě pár dobrot nasoukal, přišla hlavní část večera. O slovo se opět přihlásil Merlin a zarecitoval pár básní. Na srdíčku nás tížila myšlenka z básní. Do vypjaté chvíle zaznělo jméno třináctiletého chlapce Ibrahima Fernandeze, který pochází z Guinei (západní Afrika). Účastníci po tomto výstupu neváhali a po skupinkách se vrhali ke stolku, kde shlédli malého chlapce, leckdy však také u jeho fotografie nechali i setiny desetitisíců. Dále probíhala jen volná zábava a nepříliš vydařená diskotéka, kde se bavili hlavně organizátoři a ožebračení seděli v temných koutech místnosti, kde pomalu přicházeli na to, že vzít tento krok zpět už nelze…☺ Za redakci Fank
„Najednou cosi zapraskalo v křoví a zpoza větví pokrytých sněhem vyskákali čtyři muži v kůžích, hlavy rozcuchané, tváře ošlehané, v rukou kameny, které ihned vrhali po zvířatech. Stádo sobů se dalo ihned na útěk. Lovci se snažili zvěř pronásledovat, ale v hlubokém sněhu neměli šanci. Když se čelo stáda přiblížilo k protějšímu lesu, v tom z lesa vyskákali další lovci. Nastal chaos, zmatená zvířata nevěděla, kam mají utíkat, v tom okamžiku silné lovecké paže zasypaly zvěř oštěpy. Většině se nakonec podařilo utéct, přesto několik sobů zůstalo na zemi. Lov byl úspěšný. „
Tuto akci si nemů nem ů žete nechat ujít !
Přihlaste se Merlinovi :
[email protected] „Čím dříve, tím levněji !“
Pozor – drsná akce ! Akce je určena pro zdravé a pohybu schopné. 10. RS SRAZ
Kdy 28.4. – 1.5. 2006 pátek - pondělí Přihlaste se Merlinovi :
[email protected] „Čím dříve, tím levněji !“ 10. RS SRAZ
Více informací na internetové strance: http://naseafricance.wz.cz/Adopce.htm
Téma letošního již 11. Srazu RaR v Přelouči je jasné. Budete lovit mamuty, vydělávat kožešinu, rozdělávat oheň…uděláte vše proto, abyste přežili. A až přežijete, budete vyrábět náhrdelníky, vyřezávat z kostí symboly krásy a malovat po stěnách v jeskyni.
společné setkání. Tak vznikl INTERCAMP i se svým názvem.
Co je to Intercamp? Intercamp je mezinárodní setkání skautů a skautek ve věku 11-16 let, kteří jsou organizováni v jedné z mezinárodně uznávaných skautských organizacích. Koná se každý rok na svatodušní svátky, většinou tedy koncem května až začátkem června. Jedná se o přibližně čtyřdenní setkání, které začíná v pátek večer a končí v pondělí dopoledne - v západních zemích je totiž svatodušní pondělí svátek.
Od té doby se INTERCAMP pořádá každý rok a jednotlivé evropské národy se střídají v pořádání. INTERCAMPU se zúčastňuje pravidelně více jak 2 000 skautek a skautů (připočteme-li organizátory, účastnilo se letošního setkání 2 196 lidí). K tomu je třeba spousta pilné práce a důkladná organizace. V současné době je i ona náročná organizace díky mnohaleté tradici perfektně vypracována členy Výboru, kteří spravují i materiál a finance Intercampu. Hostitelská země poskytuje místo, program (každý rok jiné téma) a stravování pro organizátory, materiál a finance dodává Výbor. Každý národ podle počtu účastníků dodává odpovídající počet organizátorů. Převzato z www.skaut.cz/intercamp2004
Účelem Intercampu je: • ukázat děvčatům a chlapcům ze skautských organizací z různých
zemí, že jako skauti jsou opravdu členy jednoho z největších hnutí mládeže na světě • dát jim možnost navázat osobní kontakty se zahraničními skauty – a to jak při různých společných aktivitách, tak i ve volném čase u táboráku apod. • poznat kulturu a způsob nejen skautského života v jiných zemích Intercamp je vnímán jako malé (levnější) každoroční evropské Jamboree. Intercamp se kdysi zrodil v hlavách Freda Wurma z německého DPSG (Deutsche Pfadfinder Sankt Georg), Peeta Deckerse z Holandska (Scouting Nederland) a Roye Claye (British Scouts Western Europe). Holandští a němečtí skauti byli tehdy pozváni od svých anglických bratrů k jednomu víkendovému setkání a byli z něj tak nadšení, že na svatodušní svátky v roce 1966 uspořádali další
Z Přelouče se této akce zúčastní asi 12 skautů, skautek a roverů. Bohužel - pokuď nejsi přihlášen - už je plno. Na Intercamp se pojede do Vilsecku u Amberku (v SRN), je to těsně za českými hranicemi. Akci (i přesto, že je Intercamp v Německu) pořádají Boy scouts of America. Oficiálními jazyky jsou angličtina a němčina, ale pro účastníky stačí opravdu jen jejich základní znalost. Každý se jistě obával ceny této zahraniční akce, ale z dopravy by nám až 50% měla uhradit dotace od Ministerstva školství ČR, a tak ušetříme i nějaké ty peníze. Předpokládaná cena za tento veliký podnik je jen 700 Kč. Naše výprava pojede vlakem do Stříbra u Plzně, odkud ji spolu s ostatními českými účastníky odveze objednaný zájezdový autobus (stejně zpět). Vybavení a stany poskytne naše středisko. Je to jedna z prvních akcí, na kterou naše oddíly vyjedou do ciziny, a tak bych chtěl popřát výpravě, ať se vše jen a jen povede. (Píťa)
Co se vysypalo z hlavy Merlinovi tentokrát aneb nápadník na činnost oddílů a družin
Tento projekt bude představovat celoroční zábavu (pro rozhodčí nebo inspektory chcete-li) a celoroční shon, nervy a píli pro obyvatele jednotlivých kluboven. Vítězem se stává a titul obdrží klubovna, která získá nejvíce bodů za celý rok. Bodování bude probíhat každý měsíc kromě velkých prázdnin, a to v různý den v měsíci. Bodovat budou vždy tři rozhodčí, přičemž jeden rozhodčí bude stálý (tím budu já) a zbylí dva rozhodčí se budou různě střídat - podle toho, kdo se všechno nabídne do komise, podle toho, koho přemluvím, aby se mnou šel hodnotit atd. Ale aby byla komise schopná jít hodnotit, musím tam být já a další dva, tedy vždy musí být alespoň tříčlenná. Hodnotit se bude několik hledisek - a to tyto: Pořádek, Nástěnky, Výzdoba a Účelnost. Udělované body budou ve škále 0 – 10. Výsledná bodová hodnota za daný měsíc bude součtem těchto bodů. A aby nepřišla nějaká klubovna k úhoně, bude vyhlašována i „Klubovna měsíce.“ Toto bude publikováno na internetu na stránkách RS kmene Živel a také v tomto periodiku „K2“. Nyní již nezbývá než popřát vlastníkům kluboven hodně píle při šperkování jejich doupátek a rozhodčím pevnou a spravedlivou ruku při udělování bodů. Merlin– předseda komise
„Na čideny!!!“ (družina, oddíl i středisko) Když jsem tuto hru vymýšlel, tak jsem si uvědomil, že vlastně naše středisko nehraje žádnou hru celoročně, celostřediskově. A tak ačkoliv by bylo možné tuto hru napsat pro oddíl či družinu, rozhodl jsem se, že já ji napíši pro celé středisko. Vyzývám tedy všechny čtenáře této rubriky, aby četli pozorně a snažili se získat vedení svého oddílu pro tuto hru. Čím více oddílů našeho střediska bude tuto hru hrát, tím bude hra zajímavější a pestřejší. Teď k pravidlům. Každý oddíl si vytvoří na nějaké schůzce takzvané „čideny“. Co to je ten čiden? Je to věc z papíru, z kůže, ze dřeva, a vůbec z jakýchkoli různých materiálů, která nepřesáhne rozměry 10x10x10 cm. Materiál, z kterého bude čiden vyroben, musí umožňovat několik znázornění: 1) na každém čidenu musí být napsáno, vyryto atd. název „čiden“ 2) na každém čidenu musí být jméno jeho autora 3) na každém čidenu musí být číslo oddílu, ze kterého autor pochází 4) na každém čidenu musí být jeho hodnota, která může nabývat hodnot 1,3,5 a 7 A to je vše:-). Jak snadné! Jediné, co je limitující, je celková hodnota čidenů, kterou může oddíl na „počátku“ vyprodukovat. Je to číslo 105. Nikoliv 105 čidenů, ale celková suma hodnoty všech čidenů může být maximálně 105. Což tedy znamená 105 čidenů o hodnotě jedna, nebo 35 čidenů o hodnotě 3 nebo 21 čidenů o hodnotě 5 nebo 15 čidenů o hodnotě 7. Možné jsou však i kombinace. Dobrá, a co teď? Co s čideny? „Na počátku“ odchází každý se svými čideny v kapse. Tyto vlastnoručně vyrobené čideny se smí měnit jen s členy ostatních oddílů. A to tak, že jakkoliv. To znamená. Buď jen tak, klidně i jednostranně, že zkrátka čiden někomu věnujeme nebo dáme čiden za čiden. Ale existuje i možnost chtít za velmi pěkný čiden, s velkou hodnotou i splnění nějakého přání. Je na tom druhém, jestli bude ochoten pro získání čidenu toto přání splnit.
A kdo zvítězí? Zvítězí oddíl, který bude mít na „konci“ největší nasbíranou hodnotu čidenů. Přičemž nesmí vlastnit ani jeden svůj čiden. Další důležité pravidlo je, že čideny lze měnit pouze mimo skautské akce. To znamená po skončení schůzky, před schůzkou a pokud se jedná o delší akci, tak kdykoliv, kdy je volno. Pokud bude někdo přistižen, že mění během schůzky, přednášky či jiné hry, tomu budou zabaveny všechny čideny ve prospěch ostatních, tyto zabavené čideny se pak ve volnu veřejně draží, dražitelem je ten, kdo zabavil. Čideny je také možné vytvářet i po první várce, kdy se tvořili s oddílem. Takové čideny, vyrobené třeba doma na koleně nebo i jinde, však nesmějí obsahovat údaj o hodnotě. Všechny tyto čideny mají hodnotu 1. Ostatní údaje obsahovat musí. Neustále se zmiňuji o „počátku“ a „konci“, ale kdy to je??? Počátek je den oddílové schůzky, během které si oddíl vyrobí svoje první čideny. Je to také den, kdy oddíl vstupuje do hry. No a konec je den, kdy se sejdou všechny oddíly, aby si spočítaly hodnotu všech svých čidenů. Ale pozor! V tento den není ještě všechno ztraceno. Každý oddíl bude totiž s těmito čideny soutěžit. Vyhrává nejlepší oddíl. Jak bude tento den probíhat ještě sám pořádně nevím, mám již ale jistou představu. Ale k tomuto dni je ještě daleko:-). Měl by být na konci školního roku. Ještě nutno zmínit, že přesto, že prostorové limity čidenu jsou vymezeny tak jak jsou, tak stejně bude většina čidenů velmi jednoduchých, velmi malých, velmi lehkých a pevných. A to pro jejich větší mobilitu, neboť tato hra je založena na tom, že čideny budeme nosit do školy, do práce, na skauta a vůbec vždy při sobě, neboť nikdy nevíme, koho potkáme a s kým budeme moci měnit. Cíle hry: Poznat a seznámit se s co nejvíce lidmi ze střediska. Sblížit členy střediska Skaut Přelouč. Naučit děti výřečnosti, schopnosti přemlouvat a obchodovat. Rozvíjet fantazii při tvorbě čidenů. Zaplácnout jednu družinovou nebo oddílovou schůzku. Vyzkoušet dlouhodobou celostřediskovou hru. Stmelit oddíl. Podpořit sounáležitost se svým oddílem. Evokovat v hráčích sběratelské vášně. Rozvíjet strategické myšlení v rámci oddílu. No a myslím si, že to je dostatečný výčet důvodů, proč bychom to měli zkusit. Věřím, že hra „Čideny“ má spoustu much, ale já je již nevidím (to je normální), tak bych prosil, abyste mě na ně upozornili a já se je pokusím vyřešit. Děkuji za pozornost a těším se na čideny! Merlin
Už ani nevím, kdo to byl, ale každopádně mu teď vděčím za očištění mého svědomí. Zkrátka mě ten onen řekl, že bych se tam mohl jet podívat. Jet se podívat do centra organizace, u které mám adoptované dítě z Afriky. Tehdy jsem si řekl: „No jo, vždyť to je skvělý nápad!“ A nyní můžu s klidem říci: „Byl jsem tam a nemám pochyb.“ A skutečně. Moje patronka, s kterou jsem měl naplánovaný sraz ve tři u koně (Václavské náměstí ☺), mě mile přivítala a souhlasila s mým návrhem, že půjdeme zkusit, jestli někdo v centru bude nebo ne a když ne, tak si někde sedneme na čaj a popovídáme si o tom všem, hlavně že mi zodpoví moje všetečné otázky. Tak jsme to zkusili a měli jsme štěstí! V centru byl Toni. Nevím, jestli ho má patronka informovala o mé plánované návštěvě nebo ne (spíš ne), ale Toni mě každopádně přivítal velmi přívětivě. Hned mě zval dál, ať se posadím a ačkoliv měl plno práce, seděl tam se mnou a s mou patronkou a věnoval se mi, naslouchal mi, snažil se zodpovědět mi všechny mé dotazy, což se mu podařilo. A nejen to. Dokonce jsem se dozvěděl něco z jeho životní filozofie a další zajímavé věci. Asi bych měl zmínit, kdo to ten Toni vlastně je. Řekněme, že jsem měl štěstí a setkal se s tím nejvyšším bosem, s jakým jsem se setkat mohl. Toni je jedním ze tří zakladatelů Humanistického hnutí, které má v ČR právě tři sekce. No a Toni je hlavním koordinátorem jedné z nich. Vau. Když jsem si postěžoval, že od nich nemám zpětnou reakci, že jsem zaplatil adopci a že jsem se třeba neupsal v čísle účtu a neposlal to docela někam jinam, hned se nabídl, že to můžeme zkontrolovat. Přikývl jsem. Přemístil se za svůj monitor, zeptal se mě na kód dítěte, pak ťukl na „enter“, a už jsem to viděl. Jan Priessnitz, adresa, zaplatil tehdy a tehdy atd. Byl jsem spokojen. Pak jsem si prohlížel fotky z Afriky, které měli přehledně uspořádané v albech, díval se na video natočené v Africe. No a obecně, všude, kam jsem se podíval, byly nějaké výrobky vyráběné nebo látka šitá v Africe. Mezi řečí padlo, že Toni se dnes vrátil z Rokycan, kde pořádal prezentaci o Adopci na dálku pro střední odbornou školu, kam si ho pozval jeden adoptivní tatínek. V ten moment mně zazářily oči a začal
jsem vymýšlet, že něco podobného bych mohl uspořádat s jeho hlavním aktérstvím také! Odcházel jsem, protože jsem musel na vlak. Byli jsme domluveni, že když mu dám včas vědět, tak že pro mě klidně prezentaci udělá, a to kdekoliv. Zatím mám v plánu, že to spáchám na naší univerzitě a pokud se to povede, tak bych pokračoval na Pardubickém okrese, kde bychom to s Tonim zmákli pro skauty a skautice. Patronka mě doprovodila až na nádraží, milé to děvče, dokonce o rok mladší než já! Rozloučili jsme se a já, opravdu šťastný, jsem usedal na vlakové sedadlo. Skvělá nálada mi zůstala po celý den, a kdykoliv si teď vzpomenu na srdečného Toniho a ochotnou patronku, musím se usmívat. Proto nyní nemám obavy adoptovat ještě holčičku, na kterou mi chybí už jen 887 grošů. A až budu mít k chlapci i holčičku (pěkná toť rodinka☺), pak dám „pokoj“. Potom budu potřebovat finanční podporu až zase za rok, do té doby, ale uvidíte a uslyšíte ještě mnoho o Ibrahimovi a holčičce, neboť je to pomoc nejen moje, ale hlavně naše! A já chci, abyste byli informováni stejně dobře jako já. Ještě si dovolím jeden citát: „Smyslem života je konat dobro ať už v jakékoli podobě, i kdyby to mělo stát celý náš život.“ Jan Kuřba 6.1.05
Vážení bratři a sestry. Letos jsem se ujal organizování jednodenních výjezdů na hory. Nemyslete si, že je to něco jednoduchého. Každý si řekne, tak co, udělá pár plakátů, napíše to do Roštu, a má klid. Ale tak tomu bohužel není. Tyto výlety jsou primárně určeny skautské veřejnosti. Protože zde není konkurenční nabídka na podobné akce, rozhodli jsme se jako Junák o zorganizování vlastních. Původní návrhy byly takové, že hlavními účastníky budou skautské oddíly a družiny, a zbytek autobusu se bude doplňovat veřejností. Proto se vás ptám, skautští vedoucí: „Kde jste byli celé dva měsíce?“ Výjezdů se mělo konat celkem 5. Ani na jedné akci nebylo více než cca 20 % skautů. Potom tedy logicky následuje otázka: „Má cenu pořádat podobné akce, když o ně není zájem?“ Odpovím si sám. Jsem celkem znechucen přístupem vedoucích k podobným akcím. Ano, možná byla chyba i na mé straně, že jsem mohl agitovat na jednotlivých schůzkách a přemlouvat osobně, aby alespoň někdo jel. Ale tohle nebyla náplň mé činnosti. Já nechci nikomu nutit své nabídky na výjezdy, od toho jsou tu rádci a vedoucí, aby si ve svých oddílech plánovali. Pokud byste na začátku řekli, že nikam s družinami nepojedete, byl bych víc spokojen, než když jsem slyšel: „ My určitě pojedeme, vezmeme holky a vyrazíme na sáňky.“ Dobrá, na sáňkách s oddílem byly pouze jednou Plamínci. Proč se dvakrát nejelo? V prvním případě byl výjezd naplánován na Horní Mísečky. Schválně se vybrala tato vzdálenější destinace, a nikoliv Špindlerův Mlýn, kvůli běžkařům, aby měli lepší trasy. Zde asi bylo několik souher náhod najednou. V tomto termínu byly pololetní prázdniny, proto asi byl snížený zájem. Další faktor byla cena permanentky, asi je 750 Kč celkem vysoká suma. Ale kdo mohl toto tušit, když minulý rok byl o Horní Mísečky největší zájem? Při druhém výjezdu už byl v úterý plný malý autobus, konkrétně 34 lidí. Já jsem byl rád, že nebudeme muset rušit další výjezd. Šok přišel ve čtvrtek dopoledne, kdy jsem uzavíral přihlášky a paní v Infaku mi sdělila, že 10 lidí se odhlásilo. Vše z důvodu nemoci. Musel jsem tedy
obvolat zbytek zájemců, že se nejede. Z těch zbylých 24 se jich ještě 8 odhlásilo, takže kapacita autobusu několikrát převyšovala poptávku. Chřipkové epidemii nezabráníte. Nedostatečná propagace? Často jsem slýchal, že nedostatečně oslovuji potenciální zákazníky. Na svoji obhajobu bych chtěl říci, že jsem obešel školy, vyvěsil letáky, vyrobil jsem plakáty do Roštu, nechal vyhlašovat informace v městském rozhlase. Kdo chtěl jet někam na hory, mohl si dané informace bez problémů zjistit. Tímto odmítám veškerou odpovědnost, že neuskutečněné zájezdy byly způsobeny nedostatečnou propagací. Na příště bych doporučil zvýšit ceny zájezdů na alespoň 150 Kč pro děti a cca 180 Kč pro dospělé. Jsme jediní „na trhu“, můžeme si to dovolit. Kdo si chce jet zalyžovat, několik korun navíc ho už nevytrhne. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se zúčastnili alespoň některého zájezdu. Dále bych chtěl poděkovat paní Tröstrové z Infaku za pomoc při organizaci a výběru peněz. Na závěr bych chtěl říci, že kdo nezkusil nic organizovat pro veřejnost, ať nekritizuje. V současné době říkám, že příští rok, pokud se budou ještě tyto zájezdy organizovat, dávám od nich ruce stranou. Najdou se dobrovolníci, kteří si vezmou tuto práci na starosti?
Dnes je čtvrtek. No a co? Je sport. Promiň, jsem idiot. Toto je krátká ukázka z jednoho nejmenovaného českého filmu. Schválně vám neprozradím jakého, na to zkuste přijít sami. Proč jsem takto začal? Protože pravidelně každý čtvrtek se schází partička lidí, kteří mají společný zájem na jakékoliv kolektivní hře až do roztrhání těla. V některých případech doslova. Čtvrtky se u přeloučských roverů a oldskautů staly synonymem pro sportovní večery v Orlovně. Po neslavných začátcích, kdy jsme se nedokázali dohodnout, co se bude hrát, kolik se bude platit a kdo bude mít hlavní slovo, jsme se konečně dostali ke hře. Slovo hra je v tuto dobu velice silné. Protože jsme začali hrát něco jako odbíjenou, neboli volejbal. Ale s tímto sportem, kde proti sobě stojí dvě šestice hráčů jsme měli společného asi tolik jako čabajka s dietní stravou. Několik odvážlivců se tehdy přičinilo a koupilo několik volejbalových míčů, s tím, že když budeme více trénovat a méně hrát, dosáhneme lepších výsledků. Slovo hra stále nemůžu používat, prostě nelze. Pinkání v kolečku s rukama za zády je tak maximálně k vodě, kde je 40° C, a všichni jsou unaveni ze sluníčka. Musím říci, že mě začal volejbal bavit víc a víc. Úroveň se zvyšovala a dokonce i některé výměny už byly na celkem dobré úrovni. Pak jsem na několik čtvrtků nemohl přijít, jelikož mi zkřížily plány jiné povinnosti. Naivně jsem si myslel, a asi nejen já, že při takto progresivním tempu vývoje budeme hrát za chvíli na úrovni Raka, Lébla, nebo Novotného (tím nemyslím sebe, ale kolegu z reprezentace). Omyl. To co následovalo, když jsem po měsíci přišel opět plně naladěn, byl pro mě neskutečný šok. Nejen že se hra zase vrátila do svých vyjetých kolejí, ale opět bez rozehrávání rovnou na plac, kde všichni stojí s rukama za zády a když na ně míč neletí, nevezmou ho, protože by se museli ohnout, nebo po něm skočit. Zde asi došlo k chybě, že se neobjevila žádná autorita, která by celý trénink vedla. Některé to tedy přestalo bavit a odešli, jiní si z toho začali dělat legraci a další nadávali, že si tady nezahrají, protože ostatní to neumí, a začali si vybíjet zlost prudkým podáním. Jestli si tím chce někdo dokázat, jak je skvělý, prosím. Mě to přijde jako ubohost. Jednooký mezi slepými je král.
Po takto předvedeném výkonu se dohodlo, že se na příště opustí vysoká síť a nahradí se hokejkami, brankami a míčkem. Proč ne, na volejbal stejně už nikdo neměl ani pomyšlení. Aspoň se provětráme a zahrajeme si něco jiného. Pro neznalé upozorňuji, že floorbal má s hokejem akorát společného to, že se hraje s hokejkami na malou branku. Nic víc. Jedná se úplně odlišný způsob hry. Je to hra bezkontaktní a za každý náznak faulu se vyhazuje. V žádném případě není povoleno sekání, narážení na mantinel, krosčeky, hra vysokou holí v oblasti obličeje a zakázány jsou i jinak v hokeji povolené bodyčeky. Bohužel se ukázalo, že si někteří tyto dva sporty spojili dohromady a když vidí hokejku, automaticky to znamená fauly, sekání, hákování. Průběh utkání byl celkem zajímavý, chvilku tlačilo jedno družstvo, chvilku druhé, hra byla rychlá a svižná. Cílem těchto sportovních čtvrtků je si zaběhat, protáhnout se, odreagovat a pobavit se s kamarádem. Základem je fair play a dodržování hlavních pravidel. Já chápu, že cílem pro mužstvo je vyhrát, ale ne za každou cenu. Aby celá situace byla vyhrocena tím, že by se někteří chtěli rvát a rozbíjet si držky, to už je vrchol. Když pak nikdo neodpoví na takovéhle jednoduché a primitivní výzvy, hodné barových rváčů s IQ houpacího koně, kdy jejich tým je nejlepší a nedokážou spolknout hořkou chuť porážky, začít urážet všechny do bab a do bábovek, to už vyžaduje velkou dávku respektu od napadených. Mě osobně člověk jednající v afektu nerozčílí. Já to beru, každý máme své dny, ale trochu úcty a sebeovládání je vždy na místě. Připomínání rvačky dvou hráčů, jenž po sobě hází vší silou boty by bylo už jen přilévání oleje do ohně. Proto tento článek ukončím se slovy, ať se každý ať zamyslí sám nad sebou, jestli chce hrát, pobavit se nebo porvat, či předvést co umí. Choďme sportovat s heslem Olympijských her Pierra de Coubertina: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ A k tomuto bych ještě přidal: „A neporvat se.“ (Žvatla)
Am
Am
G Am
1. [: Mezi horami lipka zelená, :] C G Am [: zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jeleňa. :] Am G Am 2. [: Keď ho zabili, zamordovali, :] [: na jeho hrobě, na jeho hrobě, kříž postavili. :] 3. [: Ej, křížu, křížu, ukřižovaný, :] [: zde leží Janík, Janíčok, Janík, zamordovaný. :] 4. [: Tu šla Anička, plakat Janíčka, :] [: hned na hrob padla a vic něvstala, dobrá Anička. :]
1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
minerální voda na Náchodsku skaut je zdvořilý je součástí stakutského….. v létě jezdí skauti a skautky na…. mužské jméno (22.5.) družinu vede… na Velkou Moravu přišli Metoděj a …. ženské jméno (2.3.) velký ostrov u Afriky (JV) starověké město zničeno při výbuchu Vesuvu
Zlatá družina Ostřížů s 274 body vede přehledně bodovací tabulku v Druhém oddíle. Naneštěstí ještě pro ostatní družiny není nic ztraceno a všechny zatím mají dost času zapracovat na svých bodech a vyhupnout se až nad Ostříže. Uvidíme v příštím čísle jak si rádcové družin i jejich členové poperou s tímto nelehkým úkolem. (Píťa)
„sladká Hyenka se smyslem pro humor, zvídavá dívka, majitelka nejkratších kraťásků na středisku a nejproříznutějších úst“
Jak dlouho jsi ve skautu? Asi tak kolem deseti let. Měla jsi někdy v začátcích skautování myšlenky na vedení? Už odmalička jsem chtěla všechny vést, ale štvalo mě, když mě někdo neposlouchal. Jak dlouho vedeš sama? Od září. Jsi spokojena se svou družinou? To nemůžu říct, protože by jim to stouplo do lebky.
ostříži
bobři
ledňáčci
měsíc únor celkem
23 274
-6 64
-9 22
docházka úkol- hra družin výhra- hra družin
0 1 (3) 20
-6 -
-9 -
za co??
Jak jsi spokojena s vedením? Jo, skvělý, rodiče mi ho koupili hodně. Kolik ti je? To tam nepiš!!! (je jí 15) Co ty a kluci? Přemýšlím, jak to říct výstižně, líbí se mi spousta kluků☺. (Mášenka se vložil do rozhovoru: „Hyena už má kluka, ale nevím jeho jméno“…)
Mášenka kecá!!! Líbí se ti v tvém okolí nějaký kluk? V mém okolí je spousta pěkných kluků, ale nejhezčí je Emil Pšenička – snad si to nepřečte! Čteš si K2? Občas, jenom když tam jsem. Chtěla by ses dále nějak podílet na časopise? No když to bude nějakou formou, která mě bude bavit, tak jo. Bylo mi potěšením s tebou dělat rozhovor. Mně též. Za redakci s Hyjenou hovořil Pecka
Obsah knihy: První z jedenácti dílné série o třech sirotcích Baudelairových, kterým se pořád smůla lepí na paty, se jmenuje Zlý začátek. Vynalézavá Violet, horlivý čtenář Klaus a batole Sunny se jednoho dne dozvědí strašlivou věc. Při požáru jejich domu uhořeli jejich rodiče. Bankéř pan Poe je odveze k jejich vzdálenému strýci - divadelnímu herci hraběti Olafovi. Jenže Baudelairovi byli bohatá rodina, a tak zanechali nejstarší Violet velké peníze, které chce Olaf za každou cenu získat. V jedné knize se dozví, že se dědictví získá také sňatkem. Využije toho, že má sousedku soudkyni a vystrojí hru Báječná svatba. Málem by se za Violet provdal, kdyby to včas neodhalila a nezastavila ho. Policie Olafa zadrží, ale ten na poslední chvíli uniká. Děti odjíždí k jiným lidem, a tak začíná jejich další koloběh nešťastných příhod.
Hodnocení: V současné době jsou první tři díly zfilmované. Velice bych doporučil přečíst si knihu a podívat se na film. Máte se na co těšit.
Další informace: Ilustroval: Ben Helquist, přeložily: Alena Benešová a Eva Hrdličková, nakladatelství Egmount ČR, rok vydání 2001, počet stran 167 Přečetl a recenzi sepsal Tlachal
Příště můžete očekávat: Letopisy Narnie: Lev, Čarodějnice a skříň.
