Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Exkurze do řemeslných dílen na 1. stupni ZŠ
Naděžda Hermonová
České Budějovice 2016
Vedoucí práce PhDr. Eva Roučová, Ph.D.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svoji závěrečnou práci vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 10. 12. 2016
Jméno a příjmení: Naděžda Hermonová
Anotace
Závěrečná práce se zabývá zařazením exkurze do výuky pracovních činností na 1. stupni základní školy. Teoretická část je věnována Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání a vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Do této části je zařazena také specifikace technické gramotnosti a některé aktivizující výukové metody. V praktické části jsou uvedeny tři exkurze zaměřené na řemeslné dílny, dvě z nich jsou ověřené v praxi. K jednotlivým exkurzím byly také zařazeny následné vyučovací hodiny.
Klíčová slova: Technická výchova, exkurze, technická gramotnost, aktivizující metody, stará řemesla, pracovní list
Abstrakt
My final work deals with classified excursion into teaching work activities for the first grade of elementary school. The theoretical part is devoted to the Framework educational program for basic education and educational area Man and the World of Work. In this section I also included the specification of technical literacy, and some of activating teaching methods. In the practical part are three excursions, focusing on craft workshops, two of which are proven in practice. The various excursions were also included in subsequent lessons.
Key words: Technical Education, excursions, technical literacy, activating methods, ancient crafts, worksheet
Poděkování
Ráda bych poděkovala PhDr. Evě Roučové, Ph.D. za vedení mé závěrečné práce, za cenné rady, připomínky a trpělivost.
Obsah
1
2
Cíle závěrečné práce............................................................................................ 8 1.1
Cíle teoretické ............................................................................................... 8
1.2
Cíle empirické ................................................................................................ 8
1.3
Cíle praktické ................................................................................................. 8
Technická výchova v RVP na 1. stupni................................................................ 9 2.1
Člověk a svět práce........................................................................................ 9
2.2
Směřování a cíle oblasti člověk a jeho svět. ................................................ 10
2.3
Výstupní kompetence ................................................................................. 10
3
Exkurze............................................................................................................... 12
4
Technická gramotnost ....................................................................................... 14
5
Některé aktivizující výukové metody ............................................................... 16 5.1
Kritické myšlení ........................................................................................... 16
5.2
Brainstorming .............................................................................................. 16
5.3
Volné psaní .................................................................................................. 17
5.4
Kostka .......................................................................................................... 17
5.5
ANO-NE ....................................................................................................... 18
5.6
Vennův diagram .......................................................................................... 18
5.7
T-graf ........................................................................................................... 18
5.8
Myšlenková mapa ....................................................................................... 18
5.9
Víme - Chceme vědět - Dozvěděli jsme se .................................................. 19
5.10 Zpřeházené věty .......................................................................................... 19 6
Historie řemesel na Poličsku............................................................................. 20 6.1
Dřevozpracující řemesla .............................................................................. 20
6.2
Potravinářská řemesla................................................................................. 21
6.3
Kovodělná řemesla ...................................................................................... 22
6.4
Textilní řemesla ........................................................................................... 24
6.5
Oděvní řemesla ........................................................................................... 24
6.6
Řemesla zpracující hlínu .............................................................................. 25
5
7
Využití teoretické části v praxi.......................................................................... 26
8
Úvod do praktické části..................................................................................... 27
9
8.1
Mlýn Hrubý Polička ..................................................................................... 27
8.2
Modrotisková dílna Olešnice na Moravě .................................................... 32
8.3
Síň řemesel Polička...................................................................................... 39
Závěr .................................................................................................................. 49
10 Seznam použité literatury ................................................................................. 51
6
Úvod
Tématem závěrečné práce jsou exkurze do řemeslných dílen na 1. stupni ZŠ. Teoretická část práce je věnována technické výchově v rámci RVP, exkurzi, technické gramotnosti, některým aktivizujícím výukovým metodám a historii řemesel na Poličsku. Praktická část práce obsahuje soubor tří návrhů exkurzí s navazujícími vyučovacími celky. Dvě exkurze a následné hodiny byly ověřeny na malotřídní Základní škole v Jedlové u Poličky. Práci lze využít při plánování, přípravě a provádění exkurzí. Náměty podpoří také technickou gramotnost.
7
Teoretická část
1
Cíle závěrečné práce
Hlavním cílem závěrečné práce je navrhnout soubor exkurzí do řemeslných dílen skanzenů a muzeí na Poličsku, které podpoří primární technickou gramotnost dětí a vhodnými metodami ověřit efektivitu exkurzí ve výuce na 1. stupni ZŠ. Splnění tohoto hlavního cíle je podmiňováno následujícími dílčími cíli.
1.1 Cíle teoretické Teoretická část práce je rozdělena do několika kapitol: Pojetí, cíle a výstupní kompetence žáka na 1. stupni ZŠ ve vztahu k technické výchově. Metoda exkurze. Aktivní učení žáka základní školy. Analýza historie a vývoje řemesel na Poličsku.
1.2 Cíle empirické Vytvořit pracovní listy. Ověřit efektivitu konkrétní exkurze na prvním stupni ZŠ vyhodnocením pracovního listu. Výsledky adekvátně interpretovat a shrnout výsledky.
1.3 Cíle praktické Vybrat 3 dílny, skanzeny nebo regionální muzea na Poličsku a vypracovat 3 exkurze včetně didaktické dokumentace, které mohou být uplatněny ve výuce na 1. stupni ZŠ. Dvě exkurze analyzovat v praxi. Zkušenosti s realizací exkurzí.
8
2
Technická výchova v RVP na 1. stupni
Zdrojem následující kapitoly se stal RVP z roku 2016.
2.1 Člověk a svět práce
Charakteristika vzdělávací oblasti: „Oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření životní a profesní orientace žáků. Koncepce vzdělávací oblasti Člověk a svět práce vychází z konkrétních životních situací, v nichž žáci přicházejí do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách a širších souvislostech. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělávání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším životě a ve společnosti. Tím se odlišuje od ostatních vzdělávacích oblastí a je jejich určitou protiváhou. Je založena na tvůrčí myšlenkové spoluúčasti žáků.“ [1, s. 104] Na 1. stupni je obsah vzdělávacího oboru rozdělen na čtyři tematické okruhy: práce s drobným matriálem, konstrukční činnosti, pěstitelské práce, příprava pokrmů.
Vzdělávací okruh je určen všem žákům, dívkám i chlapcům. Žáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si různé základní pracovní dovednosti i návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnosti samostatně i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou žáci soustavně vedeni k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. [1, s. 104]
9
2.2 Směřování a cíle oblasti člověk a jeho svět
Cílové zaměření vzdělávací oblasti je popsáno v textu RVP ZV [1, s. 104] pro účely této práce je uveden pouze stručný přehled cílů. Hlavním cílem je vést žáky k: pozitivnímu vztahu k práci a odpovědnosti za výsledky své práce, osvojení základních pracovních dovedností a návyků, k organizaci a plánován práce, vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, rozvíjení tvořivosti s využíváním vlastních nápadů, vynakládá úsilí na dosažení kvalitního výsledku, poznání, že technika je významná součást lidské kultury, autentickému a objektivnímu poznávání lidské kultury, chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci.
2.3 Výstupní kompetence
Práce s drobným materiálem - První období. Žáci vytvářejí jednoduchými postupy různé předměty. Pracují podle slovního návodu a předlohy. - Druhé období. Na základě vlastní představivosti vytváří žáci výrobky z daného materiálu. Žák využívá při tvořivých činnostech prvky lidových tradic. Udržují zásady bezpečnosti práce a dodržují zásady hygieny. V případě nutnosti poskytnou první pomoc. [1, s. 104]
Konstrukční činnosti - První období. Žáci zvládají základní dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi. - Druhé období. Žáci pracují se stavebnicemi, zvládají jednoduchou montáž a demontáž. Pracují podle předlohy, slovního návodu a jednoduchého náčrtu.
10
Udržují zásady bezpečnosti práce a dodržují zásady hygieny. V případě nutnosti poskytnou první pomoc. [1, s. 104]
Pěstitelské práce - První období. Žáci provádí pozorování přírody, zaznamenávají a hodnotí výsledky. Pečují o nenáročné rostliny. - Druhé období. Žáci provádí jednoduché pěstitelské činnosti včetně pozorování. Pečují o pokojové rostliny. Dodržují zásady hygieny a bezpečnosti práce. [1, s. 153]
Příprava pokrmů - První období. Žáci připraví stůl pro jednoduché stolování, při stolování se chovají vhodně. - Druhé období. Žáci znají vybavení kuchyně, dovedou připravit jednoduché jídlo. Dodržují pravidla společenského chování při jídle. Dodržují pořádek a pravidla hygieny a bezpečnosti. V případě potřeby poskytnou první pomoc při úraze v kuchyni. [1, s. 105-106]
11
3
Exkurze
V Pedagogickém slovníku je exkurze definována jako: „Skupinová návštěva významného nebo zajímavého místa či zařízení, která má poznávací cíl. Jedna z organizačních forem výuky konaných v mimoškolním prostředí, má přímý vztah k obsahu vyučování: ilustruje, doplňuje, rozšiřuje žákovu zkušenost [8, s. 15]. Exkurze se organizuje v mimoškolním prostředí a je pro žáky vítanou změnou a výrazným zpestřením výuky. Jedná se o skupinovou výuku. Na 1. stupni základní školy bývá často jen jednodenní. Mnoho lidí se shoduje, že teorie spojená s praxí bývá tou nejlepší zkušeností do života. O některých přednostech uplatnění exkurze ve školní praxi se zmiňuje J. Skalková. [10, s. 216]
Podporují názornost,
prohlubuje společenskovědní, přírodovědné, technické a pracovní znalosti žáků,
ukazují praktický význam osvojených poznatků a jejich využití,
navozují vztah vyučování k praktickému životu,
posilují motivaci a zájem,
přispívají k profesionální orientaci žáků.
Exkurze pomáhá žákům chápat různé jevy v reálném prostředí. Pro pedagoga je exkurze i příležitostí k lepšímu poznání žáků. Dle Honzíkové a Bajtoše [5, s. 153] rozeznáváme exkurze:
tematické – určené pro konkrétní učivo,
komplexní – určené pro jeden nebo více tematických celků,
komplexní mezipředmětové – určené pro několik vyučovacích předmětů.
Z didaktického hlediska rozlišujeme exkurze: úvodní – shromáždí informace a poznatky, které slouží učiteli jako základní pro další vyučovací proces,
12
průběžné – cílem je upevnění, prohloubení a rozšíření vědomostí, které žáci dosud získali a zároveň slouží i k nahromadění informací a poznatků, o které se bude učitel opírat při další výuce, závěrečné – umožňují upevnit, potvrdit, prohloubit, rozšířit získané vědomosti v bezprostřední praxi.
13
4
Technická gramotnost
V následující se věnujeme pojmu primární technická gramotnost. Technická gramotnost je technické vzdělanostní minimum, které by si měl každý osvojit. Dle Roučové [9, s. 1] obsahem technické gramotnosti je: základní orientace v různých odvětvích techniky; znalost dějin techniky; znalost podstaty, funkce a konstrukce technického objektu; znalost použitých technologií a materiálů; ekologické, ekonomické, estetické a bezpečnostní informace; znalost a schopnost manipulace s informacemi uložených v elektronické podobě atd. V dalším pojetí rozlišujeme u technické gramotnosti tři dimenze. První z nich je využití techniky, které zahrnuje získání znalostí a dovedností potřebných k vytváření technických produktů. Další dimenzí je hodnocení techniky, tedy posouzení dopadu a důsledků techniky a poslední je význam techniky, který spočívá v pochopení výsledku technických inovací. Technická gramotnost se v primárním vzdělávání skládá ze tří částí: vědomostní, psychosomatické a postojové. [9, s. 2-3] Složka vědomostní. Tato složka zahrnuje poznatky o vlastnostech materiálů (materiály, které používáme ke tvoření, mají různé vlastnosti), poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách (na různé materiály používáme různé nástroje a nářadí), poznatky vyplývající z technologie, technickou terminologii (názvy technik, jednotlivých technologických operací, nářadí a jejich druhů), poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny (vymezení rizik, konkrétní podobu prevence při práci s různými materiály, vymezují podobu 1. pomoci při práci s různými materiály, nástroji a pomůckami, poznatky o širším světě techniky (různé druhy řemesel, zaměstnání a povolání lidí; základní elementární představy o výrobě některých běžných věcí z okolního života dítěte). Složka psychomotorická. Do této složky patří praktická manipulace s různými materiály, pomůckami a nástroji, osvojení si celého systému technologických kroků, rozvoj dílčích psychomotorických činností, osvojení a rozvoj specifických
14
psychomotorických oblastí (jemná, hrubá motorika; plošná a prostorová představivost; čistota a pečlivost provedení). Složka postojová - Do této složky patří ekonomické postoje (nakládání s časem; uspořádání pracovního místa), ekologické postoje (preference přírodních materiálů, třídění a recyklace surovin), estetické postoje (volba materiálu s ohledem na účel a estetiku, sociální rozvoj (úcta k práci druhých, spolupráce ve skupině, pomoc druhým, podpora vztahů v rodině), osobnostní rozvoj (ochota být aktivní v technice, bezpečnostní a hygienické postoje, vztah k regionu a jeho historii, ocenění a význam pracovní vytrvalosti, pečlivosti a originality). [9, s. 3] Také v naší praktické části uplatníme všechny tři složky technické gramotnosti.
15
5
Některé aktivizující výukové metody
5.1 Kritické myšlení
Kritické myšlení je aktivní a samostatné uvažování, podmíněné schopnostmi: porozumění informaci a její důkladné prozkoumání, porovnání myšlenky s jinými názory a tvrzeními, vidění faktů v souvislostech, využití všech úrovní logických myšlenkových postupů, zaujetí stanoviska a zodpovědnosti za ně. Kritické myšlení bývá pojímáno také jako schopnost logicky uvažovat a argumentovat. [4, s. 13] Účelem kritického myšlení je porozumění, schopnost posouzení stanovisek a řešení problémů. Klíčovým nástrojem při dosahování těchto tří oblastí je smysluplné kladení otázek. [4, s. 14] Myslet kriticky znamená:
Být zvídavý, používat různé strategie zjišťování informací, klást otázky systematicky hledat odpovědi.
Řídit se zdravou skepsí, nalézat alternativy k ustáleným přístupům, mít pochybnosti.
Dospět k určitému názoru a dokázat svůj názor racionálně obhájit.
Pečlivě vážit argumenty jiných a umět zkoumat logiku těchto argumentů.
Podle Grecmanové [4, s. 14] je každé dítě přirozeně zvídavé a tak je také otevřené kritickému myšlení, kterému bychom ho měli učit kdykoliv a v jakékoliv situaci, která volně nastane.
5.2 Brainstorming
Název Brainstorming se do češtiny často překládá jako „bouře mozků“ nebo „burza nápadů“. Žáci mají v určitém časovém úseku vymyslet co nejvíce nápadů na určité téma. Zveřejněné nápady by neměly být nikým komentovány ani hodnoceny. I ten zdánlivě nejhloupější nápad může inspirovat ostatní. Metoda je přínosná pro
16
žáky všech věkových kategorií, je ale náročná na čas a při aplikování metody je důležitá kázeň žáků. Dle Grecmanové [4, s. 81] mají žáci v určitém čase heslovitě napsat do sešitu, co je napadá nebo na tabuli vše, co je napadne k danému tématu. Nemusí to být obecně platná fakta, žáci uvádějí i pocity, myšlenky, domněnky a otázky, na které by chtěli znát odpověď.
5.3 Volné psaní
Podle Grecmanové [4, s. 82-83] učitel sdělí žákům téma, v průběhu 5 minut mají napsat v celých větách to, co se jim vytvoří v hlavě. Smyslem je vyjádřit co nejvíce myšlenek souvisejících s tématem. Žáci se při této metodě nezabývají pravopisem, gramatikou ani stylistikou. Po ukončení psaní se texty prezentují, upravují a dále rozpracovávají nebo se v nich zvýrazňují myšlenky, o kterých bude učitel dále hovořit.
5.4 Kostka
Dle Grecmanové [4, s. 83-84] učitel otáčí kostkou. Na stranách kostky jsou uvedeny různé pokyny: popiš, porovnej, aplikuj atd. Po napsání se práce prezentují nejprve ve dvojicích a pak před celou třídou. Žáci mohou ke čtenému vznášet dotazy. Z časových důvodů se nečtou všechny práce a žáci mohou přispět pouze určitou částí své práce, kterou si vyberou. Také musíme upozornit na vysokou náročnost této metody na žáky, kteří jsou během několika minut zcela v plném nasazení své mysli a tak jsou rychle vyčerpáni. Autorka Grecmanová [4, s. 83] doporučuje u menších žáků používat místo těchto pokynů slovní opisy a snížit množství pokynů na tři. Úryvky je vhodné zveřejnit na nástěnce, případně zveřejnit ve školním časopise.
17
5.5 ANO-NE
Podle Grecmanové [4, s. 76] obdrží žáci před četbou formulář, na kterém jsou stručné výpovědi týkající se vybraných informací, se kterými se budou seznamovat. Výpovědi
mohou
odpovídat
údajům
v textu
nebo
mohou
být
i v nesprávném znění. Žáci pak posoudí výpovědi, vedle správných píší ANO, když výpověď neplatí, píší NE. Potom odloží formulář a přečtou si text. Následuje opětovné posouzení výpovědí a jejich formulace k nesprávnému znění. Učitel dbá na to, aby všichni posoudili výpovědi dobře a neodcházeli s mylnými informacemi.
5.6 Vennův diagram
Dle Grecmanové [4, s. 89] mají žáci srovnat dva jevy nebo dvě skutečnosti. Žáci si musí uvědomit jejich specifické i rozdílné znaky. Právě Vennův diagram jim to umožní. Žáci si nakreslí dvě protínající se kružnice, do každé z nich napíší vlastnosti či údaje, kterými se jevy odlišují a do průniku kružnic napíší to, co mají obě společné. Diagram žáci vypracovávají jednotlivě nebo skupinka o třech žácích. Metodou lze srovnávat i více jevů, pak je ale časově náročnější.
5.7 T-graf
Žáci si načrtnou do sešitu nebo na papír písmeno T. Nad jednu polovinu napíší slovo ANO nebo PRO a nad druhou NE nebo PROTI. Sem budou zaznamenávat protichůdné názory na vybrané téma. Doporučená doba na vypracování každé poloviny grafu je 5 minut. Poté následuje vyhodnocení a diskuse [4, s. 91].
5.8 Myšlenková mapa
Podle [4, s. 85] napíšeme do středu tabule nebo na list papíru pojem, otázku nebo konstatování. Poté žáci píší kolem vše, co je napadne. Sdělení se dají do
18
kroužku a spojí se šipkou s hlavním pojmem. Pokud spolu pojmy nějak souvisí, mohou se čarami naznačovat vztahy. Je třeba se vyvarovat příliš složitým konstrukcím. V případě, že žáci znají postup, mohou pracovat samostatně. Učitel může použít také opačný postup, předloží žákům myšlenkovou mapu a vyzve žáky k napsání textu. Ke zkoušení je možné použít částečně zaslepenou myšlenkovou mapu, žáci do ní pak zapisují chybějící informace.
5.9 Víme - Chceme vědět - Dozvěděli jsme se
Dle Grecmanové [4 s. 88] vypadá postup takto. Učitel na tabuli vytvoří tři sloupce nadepsanými slovy: víme, chceme vědět a naučili jsme se. Žáci na určené téma vypisují, co už ví. Při hledání pojmů se někdy vyskytnou nové otázky, nejasnosti, žáci zjistí, že by je zajímalo něco dalšího. Svou otázku napíší do dalšího sloupce. Poté následuje výklad, čtení textu, hledání odpovědí v knihách, na internetu, sledováním televize apod. Zjištěné odpovědi zaznamenají žáci do posledního sloupce. Vytvořený přehled je systematický, žáci mohou porovnávat znalosti, které získali a které měli na začátku.
5.10 Zpřeházené věty
Grecmanová [4 s. 77] vysvětluje metodu takto. Učitel rozdá jednotlivcům nebo dvojicím obálky. V obálkách jsou ústřižky věty, odstavce nebo rozstříhaný odborný text /např. pracovní postup/. Žáci si přečtou ústřižky a snaží se je poskládat tak, aby jejich sled dával smysl. Poté následuje porovnávání textu podle originálu. Tato metoda rozvíjí schopnost pro systematické a logické uspořádání informací. Metoda též usnadňuje zapamatování si informací.
19
6
Historie řemesel na Poličsku.
Jako v jiných městech, bylo i v Poličce množství řemeslnických cechů. Nejvíce se zde rozvíjela řemesla textilní, jako je tkalcovství a síťování, významná byla také práce se dřevem. Zde stojí za zmínku výroba hraček a také betlemářství. Dalším řemeslem známým a velmi rozšířeným na Poličsku je sklářství. Pro řemeslníky bylo velice důležité, aby město mělo právo pořádat trhy, a oni tak mohli prodávat své výrobky. Aby mohla být provozována některá řemesla, musel král městům udělit práva. Pro rozvoj řemesel a obchodu byla pro Poličku velmi důležitá Trstenická stezka, cesta, která spojovala Prahu s velkými moravskými městy. Ve 13. století byla při této stezce z popudu českého krále Přemysla Otakara II. založena mimo jiná města také Polička. [2 s. 109] Řemeslná výroba založená na cechovních regulích hrála v minulosti Poličky samozřejmě velmi důležitou roli. Nejstarším cechem byli soukeníci. Z roku 1605 se zachovaly artikule nožířů a z roku 1610 tkalců. Velmi bohatým cechem, zvláště po třicetileté válce, byli řezníci. K dalším cechům v Poličce patřili hrnčíři, kováři a koláři, kožešníci, krejčí, mlynáři, obuvníci, pekaři a perníkáři, stavební řemesla, stolaři a spojený cech po zedníky, tesaře, pokrývače a kameníky. Od 17. Století se na Poličsku do popředí dostává plátenictví. Dalším typickým řemeslem, rozvíjejícím se na Poličsku bylo ševcovství. V roce 1835 se z 3666 obyvatel Poličky živilo řemeslem a obchodem 278 osob /206 mistrů, 49 tovaryšů, 23 učňů/. [2 s. 111]
6.1 Dřevozpracující řemesla
Tesaři
Tesaři byli velmi zruční řemeslníci, stavěli mosty, domy, roubenky, věže kostelů, někteří vyráběli nábytek. [7 s. 104]
20
Řezbáři
Řezbářství patřilo mezi dřevozpracující řemesla. Na Poličsku a také na Vysočině mělo řezbářství dlouholetou tradici. Lidoví řezbáři vyřezávali figurky většinou z lipového dřeva. Figurky, které krášlily obydlí, kostely, betlémy se staly nedílnou součástí Vánoc.
Bečváři a bednáři
Bečváři byli často zaměňováni s bednáři. Vyráběli necky, máselnice, vědra, pivní a vinné sudy. Jak vyplývá z knihy od Vondruškových [12 s. 151-153] v renesanci se od bečvářů oddělili bednáři jako specializovaní výrobci i pivních a vinných sudů. V praxi však byla hranice mezi nimi velmi tenká. Bečváři a bednáři mezi sebou nevedli spory o sortiment, protože variabilita zboží byla velká, a i když si na trzích konkurovali, těžko se dalo určit, co kdo smí a nesmí vyrábět.
6.2 Potravinářská řemesla
Mlynáři
Mlynářské řemeslo patřilo k velmi rozšířeným, bylo důležité pro obživu obyvatelstva. Také na Poličsku se mlýny vyskytovaly velmi hojně, převážně se jednalo o mlýny vodní. Podle pohonu se mlýny dělily na vodní a větrné. V obou byl postup mletí obilí stejný, obilí se vysypalo mezi dva mlýnské kameny, mezi kterými se obilí rozdrtilo. Dobré mlecí kameny byly zárukou kvalitního obilí. Zvlášť tvrdé mlýnské kameny byly velmi ceněné. [11 s. 77]
21
Pekaři
Pekařské řemeslo navazuje na mlynářské řemeslo a bylo také velmi rozšířené. Pekaři pracovali ve městech i na vesnicích. Často se peklo pečivo přímo ve mlýně. Velmi často se pekaři a mlynáři sdružovali do společných cechů. Po staletí byly recepty na pečení chleba stejné. Pekly se dva druhy chleba, tmavý ze žitné mouky a kvásku, světlý z pšeničné mouky, kvasnic, mléka a tuku. Přidáním vajec a koření do světlého těsta vznikaly rohlíky, veky, preclíky a další světlé pečivo. Mezi pekařská řemesla patří také perníkářství a cukrářství.
Řezníci
Řezníci se zabývali porážkou jatečných zvířat, bouráním, porcováním, zpracováním a úpravou jejich masa.
6.3 Kovodělná řemesla
Kováři
Kovářství je velmi staré řemeslo. Od kovářství e oddělila řada specializovaných řemesel. Patří sem například klempířství, zámečnictví, kovolitectví, hodinářství. Kovárny stávaly často na okraji vesnice u potoka, kladiva a dmýchadla poháněla vodní síla. Jak vyplývá z knihy Vondruškových [12 s. 78 - 80] kováři kupovali surové železo a dále ho zpracovávali. V dílnách měli malé kruhové pece, které sloužily k ohřívání suroviny. Ke zvýšení vnitřní teploty používaly měchy, jimiž se do plamenů dmýchal vzduch. Dále zde byl špalek s kovadlinou a korytem na vodu.
22
Hamerníci
Na Poličsku a celé Vysočině bylo hamernictví také velmi rozšířeným řemeslem, podle místa působení těchto kovářů byla pojmenovány i některé obce či města. Asi 10 km od Poličky leží malá obec Hamry, další obec stejného názvu leží asi 30 km severně od Poličky. Hamry byly umístěny v blízkosti vodních toků. Základním vybavením bylo veliké mechanické kladivo, které dopadalo na kovadlinu, a tedy kovalo železo místo kováře. [12 s. 76]
Zámečníci
Zámečníci byli specialisté, kteří se oddělili od kovářského řemesla. Zhotovovali výrobky ze železa, ale pracovali spíše za studena tj. pilovali, řezali, vrtali. Vyráběli hlavně zámky a klíče, ale také panty, kliky. Specializovaným odvětvím zámečnického řemesla byli hodináři a klempíři.
Kovolitci
Podle Janotky a Liharta [6 s. 57-58] patřilo kovolitectví mezi nejstarší řemesla na Vysočině. Litím kovů do forem různých tvarů a velikostí vyráběli kovolitci kuchyňské a domácí předměty - talíře, misky, džbány a také svícny, umyvadla nebo i křtitelnice, lampy apod. Mezi kovolitce patří také zvonaři. V Poličce sice zvonaři nepůsobili, ale místní kostel sv. Jakuba zdobí zvon Medián z roku 1511 odlitý kovářem Jiříkem z Chrudimi.
23
6.4 Textilní řemesla
Soukeníci
Soukenictví bylo jedním z nejvýznamnějších řemesel na Vysočině a také v Poličce. Soukeníci vyráběli sukno neboli vlněnou tkaninu. První kroky ve výrobě sukna byly totožné s výrobou plátna – po střiži se vlna vyčistila, upředla se příze a z ní se utkala látka. [12 s. 124-125]
Tkalci
Také tkalcovství, tak jako soukenictví, bylo na Vysočině i na Poličsku velmi rozšířené. Látky se tkaly ze lnu nebo konopí. Historie konstrukce tkalcovského stavu se po staletí měnila. Původně se tkalo na svislých rámech. Nejjednodušším typem byl proplétací rám. Na něm byly těsně vedle sebe zavěšené nitě zatížené závažím. Útková niť se protahovala napříč pomocí dřevěné nebo kostěné jehly. Vylepšením bylo zařízení, které umožňovalo vytvořit mezeru mezi osnovními nitěmi. Tím se tkaní velmi zrychlilo. Od 15 stolení se začaly šířit zcela nové stavy, látka se netkala ve svislé ale v horizontální podobě. [12 s. 119-121]
6.5 Oděvní řemesla
Krejčí
Krejčovské řemeslo bylo velmi rozšířené ve městech i na venkově. Na venkově si lidé šili šaty sami, ale i zde se krejčovské řemeslo uchytilo. Způsob zpracování se neměnil po staletí, i dnes berou krejčí míru, stříhají látky a sešívají je. V důsledku módy se krejčí specializovali a dělili na pláštníky, kabátníky a hacníky /šili kalhoty/. [12 s. 132-133]
24
Kožešníci
Kožešiny se nosily hlavně v chladném období. Ale kožešinou se lemovalo i lení oblečení, klobouky, rukavice a další součásti oděvů. [12 s. 143]
Ševci
Podle Janotky a Linharta [7 s. 92] zhotovovali ševci obuv nejčastěji z kůží. Kromě koňských používali i kůži hovězí, telecí i skopovou. Pro ševce se typickou stala trojnožka s miskovitě prohnutým sedákem, aby se u ní pohodlně pracovalo, nazývala se verpánek. Švec potřeboval i řadu drobných pomůcek - floky, cvočky a hřebíčky. [12 s. 124-125] Podle v Janotky a Linharta [7 s. 92] se obuvníci rozdělovali na dvě skupiny. První skupinu tvořili novotníci, kteří vyráběli nové boty z nových materiálů, druhou skupinou byli vetešníci, kteří opravovali staré boty.
6.6 Řemesla zpracující hlínu
Hrnčíři
Hrnčířství je velmi staré řemeslo. Mnohem mladší je hrnčířský kruh. Další součástí hrnčířské dílny byla hrnčířská vypalovací pec. [12 s. 98 -103] Hrnčířské dílny vyráběli především stolovací keramiku /hrnce, misky, džbánky, poháry, pokličky, kuthany/. Speciálním druhem keramické výroby byly ve středověku dlaždice.
Skláři
Sklářství patřilo k nejvíce rozšířeným řemeslům na Vysočině. Skláři za pomocí forem a sklářské píšťaly vyfoukávaly požadovaný tvar. Sklo je možno rozdělit na okenní, nápojové a technické/zkumavky, baňky/.
25
7
Využití teoretické části v praxi
Do teoretické části bylo zařazeno téma RVP v předmětu Člověk a svět práce, které úzce souvisí s ŠVP naší školy. Předpokládáme, že do ŠVP Základní školy v Jedlové s názvem Duhová škola budou exkurze uvedené v této práci zařazeny natrvalo. Samostatná část v teoretické části je věnována právě tématu exkurze a ze získaných informací bylo vycházeno při organizování všech exkurzí. Další částí je téma Technické gramotnosti. V poslední době se technická výchova pomalu dostává do popředí. Pojem Technická gramotnost je do práce zařazena z důvodu zaměření praktické části, ve které se zhotovují výrobky ve vyučovacích hodinách po exkurzích, získávají poznatky a postoje z exkurzí. Aktivizující výukové metody je velmi zajímavé téma, mnohdy však není zařazování těchto metod do výuky populární hlavně z časových důvodů.
Před
exkurzemi je velmi vhodné použít metodu brainstorming nebo volné psaní. Učitel tímto zjistí, co vlastně žáci vědí o problému. Například heslo „mlýn“ napsané před návštěvou mlýna na tabuli a zpracované formou brainstormingu nebo metodou volného psaní může učiteli ukázat, jaké znalosti žáci k tématu mají. Podle toho je možné upravit i pracovní listy. Pracovní listy jsou voleny tak, aby do nich žáci zapisovali informace, které spíše neznají a musí si je zjistit při exkurzi. Metodu ANO-NE nebo Zpřeházené věty je možné použít v následné vyučovací. Zpřeházené věty byly do určité míry využity v pracovním listě, který byl vytvořen pro exkurzi ve mlýně. Právě tato metoda je velmi vhodná při opakování postupu výroby nějakého výrobku. Poslední částí je přehled řemesel na Poličsku. Tato část může učitelům pomoci nejen při organizování exkurzí, ale i při výuce v běžných hodinách. Může je inspirovat k organizaci exkurze do řemeslné dílny nebo k návštěvě některého muzea či
skanzenu,
ve
kterých
expozice
26
starých
řemesel
jsou.
8
Úvod do praktické části
Protože patřím mezi učitele, kteří nechtějí učit jen to, co obsahují učební plány, vybrala jsem si právě téma exkurzí, které zpestří výuku a mohou žáky pozitivně ovlivnit při volbě jejich povolání. Cílem závěrečné práce je rozvoj technické gramotnosti žáků 1. stupně základní školy. Praktická část obsahuje soubor 3 návrhů exkurzí do řemeslných dílen a muzeí. Na exkurzi navazují vyučovací hodiny. Prakticky byly ověřeny dvě exkurze a obě byly zrealizovány na Základní škole v Jedlové.
8.1 Mlýn Hrubý Polička
Místo exkurze: Mlýn Hrubý Polička, věková skupina: 4. – 5. ročník Příprava před exkurzí (45 minut): Vyprávění o mlýně, jak si mlýn představuji, co se ve mlýně zpracovává, zopakování druhů obilí, seznámení s pracovním listem, seznámení s bezpečností při přesunu a v budově mlýna, dodržování zásad slušného chování. Cíle exkurze: Kognitivní: Seznámení s pracovním postupem mletí mouky /čištění zrna, loupání zrna, mletí - rozemílání, šrotování, vymílání, domílka, třídění zrna, další čištění zrna/, druhy obilovin – prvouka, přírodověda. Seznámení s druhy mouk, s mícháním mouky na pečení pečiva. Seznámení s pojmy silo, čistírna obilí, automatická mlecí linka, mlecí stolice, mlýnský kámen, pásový dopravník. Získání informací o historii mlýna a mlynářství na Poličsku. Afektivní: Vnímání estetické hodnoty zachovalých starých strojů z minulého století. Téměř veškeré zařízení je ekologicky likvidovatelné, je vyrobeno z kovu a dřeva. Vzbuzení zájmu o stará řemesla. Psychomotorické: Získání představy o výrobě mouky a jejímu dalšímu zpracování.
27
Program exkurze:
Vyprávění majitele ing. Petra Hrubého o historii mlýna,
seznámení s interiérem mlýna, seznámení s postupem výroby mouky. Žáci mají možnost vznášet dotazy. Vzhledem k tomu, že žáci budou seznámeni s pracovními listy dopředu, mohou se dotazy týkat také informací, které budou k vyplnění potřebovat.
Průběh následné vyučovací hodiny /v délce 45 minut/.
Téma: Pečení lineckých hvězdiček Použité metody a formy práce: rozhovor, hodnocení, popis postupu, práce ve skupinách, hodnocení. Pomůcky: interaktivní tabule, vál, vykrajovátka, příborový nůž, ingredience dle receptu. Cíle hodiny: Kognitivní: Seznámení s vlastností těsta, těsto je podobné modelovací hmotě, kterou žáci dobře znají, nutnost dodržování technologického postupu. Afektivní: Hospodárné zacházení se surovinami, estetika tvarů, ohleduplnost ke spolužákům, spolupráce se spolužáky. Psychomotorické: Zvládnutí technologických kroků při výrobě, rozvoj jemné motoriky, kreativita při zdobení, udržení čisté pracovní plochy.
Průběh hodiny: 1. Úvod. Zhodnocení pracovního listu, opakování technických pojmů získaných při exkurzi. Vysvětlení průběhu hodiny, připomenutí bezpečnosti při práci zvláště při pečení - 10 minut. 2. Výroba lineckého pečiva - 30 minut. 3. Hodnocení - 5 minut.
28
Recepty získají žáci od maminek a odevzdají je vyučujícímu ihned po exkurzi. Vyučující vybere jeden z receptů, podle kterého budou žáci pracovat. S vážením ingrediencí musí pomoci učitel. Nácvik se provede v hodině matematiky, ve které se také zopakují jednotky hmotnosti a jejich převody. Jednotky hmotnosti z receptu je vhodné převést na gramy.
Recept: 300 g hladké mouky, 100 g cukru, 200 g másla, 2 žloutky, rybízová marmeláda. Těsto dobře zpracujeme, vyválíme, vykrajujeme tvary a pečeme v troubě na 180 stupňů. Na konec slepujeme rybízovou marmeládou.
Kritéria hodnocení: Čistota pracovního místa, spolupráce se spolužáky, kázeň, pečlivost při práci, účast na řešení problému /např. co s řídkým těstem/. Dodržování bezpečnosti a hygieny při práci.
29
Pracovní list
Jméno:_____________________________
Třída _________________________
Exkurze do Mlýna Hrubý v Poličce
1. Napiš, které druhy obilí znáš. ______________________________________ 2. Ve kterém ročním období sklizeň obilí probíhá? _______________________ 3. Najdi ve mlýně zařízení z obrázku a zjisti od pana mlynáře, na co se využívá.
____________________________________________________________________ 4. Seřaď jednotlivé části postupu mletí mouky podle toho, jak jdou za sebou. Očísluj od jedničky do pětky.
Míchání směsí Mletí Příjem obilí do mlýna Skladování obilí v sile Čištění obilí
5. Popros maminku o recept na linecké cukroví, v příští hodině si upečeme linecké hvězdičky.
30
31
8.2 Modrotisková dílna Olešnice na Moravě
Obrázek 1. Modrotisková dílna Olešnice na Moravě.
Místo exkurze: Modrotisková dílna Olešnice, věková skupina: 4. – 5. ročník Příprava před exkurzí (45 minut): Vyprávění o modrotiskové dílně, ukázka modrotiskové látky a výrobků z ní, ukázka bavlněného a lněného plátna, seznámení s pracovním listem, seznámení s bezpečností při přesunu a připomenutí dodržování zásad slušného chování. V modrotiskové dílně se nesmí na nic sahat. Na exkurzi je vhodné starší oblečení z důvodu možnosti umazání. Cíle exkurze: Kognitivní: Seznámení s dílčími kroky pracovního postupu barvení látky indigem, seznámení s novou neznámou terminologií /plátno, tiskařská rezerva, indigo, mandl/, poznatky o vlastnostech materiálu bavlna a len, nelze tisknout na látky z umělých vláken, protože dobře neabsorbují vodu. Poznatky z exkurze využijí žáci i v jiných předmětech, informaci o lnu a bavlně v přírodovědě, povídání o historii dílny využijí ve vlastivědě. Afektivní: Ekonomické zacházení s drahými ingrediencemi, ingredience ani jejich odpady nezatěžuj životní prostředí, likvidace odpadů je ekologická, estetika zhotovených výrobků z modrotisku, vzbuzení zájmu o stará řemesla. Psychomotorické: Osvojení si celého postupu výroby modrotisku.
32
Program exkurze: Vyprávění o historii dílny s majitelem Danzingerem, seznámení s interiérem dílny, seznámení s postupem barvení látky, ukázky výrobků, návštěva obchůdku s výrobky. Žáci mají možnost vznášet dotazy. Vzhledem k tomu, že žáci budou seznámeni s pracovními listy dopředu, mohou se dotazy týkat také informací, které budou k vyplnění potřebovat. Časový harmonogram: 8:00 sraz před budovou školy, 8:00-8:05 připomenutí bezpečnosti a chování na akci, 8:05-8:35 cesta autobusem do Olešnice na Moravě, 8:35-9:35 exkurze v dílně včetně krátkého přesunu od autobusu a k autobusu, 9:35-10:05 cesta autobusem zpět do školy.
Průběh následné vyučovací hodiny /v délce 45 minut/.
Téma: Potisk trička Použité metody a formy práce: Rozhovor, práce s pracovním listem, popis postupu, práce ve skupinách, hodnocení. Pomůcky: Barvy na textil, tričko, tvrdý karton, razítka na textil, igelit na zakrytí lavice.
Cíle hodiny: Kognitivní: Seznámení s vlastností barev na látku pro tisk i pro dokreslování nebo vybarvování vytištěných obrázků, seznámení s nutností dodržovat technologicky postup, získáván poznatků o látce, tisk razítky možný pouze na trička bavlněná nebo s vysokým obsahem bavlny, osvojení si hygienických opatření při práci s barvou, mezipředmětové vztahy- přírodověda/pěstování bavlny/, připomenutí výroby modrotisku, náš postup je trochu jiný, tiskařskou rezervu nahradí barvy na textil. Afektivní: Hospodárné zacházení s barvami, barvy na textil, jsou velmi drahé, estetické cítění při kombinaci barev. Psychomotorické: Zvládnutí postupu při tisku, rozvoj jemné motoriky a představivosti, kreativita při zdobení.
33
Průběh hodiny: 1. Úvod – 10 minut: Zhodnocení pracovního listu. Opakování získaných informací/indigo, rezerva, len, bavlna, mandl, káď s barvou/. Vysvětlení průběhu hodiny a připomenutí bezpečnosti při práci. 2. Seznámení
s
pracovním
postupem
–
5
minut:
Upozornění
na
neopakovatelnost tisku /co natisknu, nelze smazat/. Ukázka vzorového výrobku. 3. Samotná práce – 25 minut: Nejprve je nutné podložit plochu, kde budu tisknout kartonem a vyrovnat látku. Poté následuje potisk trička barvami a případné dokreslení nebo vybarvení obrázků. 4. Závěr hodiny - 5minut: Úklid pracovní plochy, zhodnocení práce.
Obrázek 2. Žáci při práci.
Obrázek 3. Hotový výrobek.
Obrázek 4. Pomůcky.
34
Kritéria hodnocení: Pečlivost provedení, střídmé požití razítek /nepřeplácaná pracovní ploch trička/ práce bez pomoci učitele, estetické ladění barev při vybarvování a dokreslení natištěných obrázků. Osvojení si bezpečnostních a hygienických zásad při barvení.
35
Pracovní list
Jméno:_____________________________Třída: ___________________________ 1. Jak se nazývá rostlina, ze které se získává modré barvivo na obarvení látek? ____________________________________________________________________
2. Jak se nazývá tekutina složená z arabské gumy a kaolínu, kterou se tiskne vzor na plátno? ___________________________________________________________
3. Doplň větu. Modrotisk je možné provádět pouze na plátno vyrobené z _________ nebo _________. 4. Zkus seřadit jednotlivé části pracovního postupu při barvení plátna od začátku do konce. Jednotlivé kroky očísluj. Barvení plátna Mandlování Tisk vzoru Máčení výrobku v octu
5. Přiřaď k jednotlivým obrázkům správné názvy. Spojuj čarou.
Razítko na tisk
Káď na barvení plátna
36
Stav na tkaní látek
37
Zhodnocení
Exkurze se žákům líbila, nikdo z nich si před exkurzí nedovedl modrotisk představit. Po návštěvě dílny a vzhlédnutí fotogalerie na stránkách školy se ozývali i rodiče, netušili, že několik kilometrů od Jedlové, tedy v našem regionu, „něco takového“ existuje. Exkurze se zúčastnilo 15 žáků 4. a 5. třídy, kteří se vyučují ve spojené třídě. Vzhledem k tomu, že jsme na malotřídní škole, doprovodili nás ještě žáci ostatních ročníků. Ti ale pracovní list nevyplňovali. Pracovní list obsahoval 5 úkolů. Informace žáci získávali hlavně při poutavém vyprávění pana Danzingera, který v závěru ochotně pomáhal při vyplňování pracovních listů. S postiženým chlapcem vyplňoval pracovní list asistent, výsledky tohoto žáka nejsou zaneseny do grafu správných odpovědí. Pracovní list připadal žákům jednoduchý, bez problémů jej vyplnili také slabší žáci. Všechny správné odpovědi byly zaznamenány u otázky číslo 4.
Graf č. 1 – modrotisková dílna
38
8.3
Síň řemesel Polička
Obrázek 5. Síň řemesel Polička.
Místo exkurze: Síň řemesel v Poličce, věková skupina: 4. – 5. ročník. Příprava před exkurzí (45 minut): Vyprávění o síni řemesel, seznámení s nástroji, se kterými se můžeme v síni setkat, seznámení s bezpečností při přesunu a připomenutí dodržování zásad slušného chování. V síni řemesel se nesmí na nic sahat, pokud to nedovolí průvodkyně. Cíle exkurze: Kognitivní: Získání poznatků o vystavených exponátech a jejich přiřazení k jednotlivým řemeslům, seznámení poznatky o používání jednotlivých strojů a nástrojů /přadlena, švadlena, pradlena, švec, keramik, sklář…/. Praktické ukázky řemesel s možností vyzkoušení /předení, tkaní na obou typech stavu/ osvojení si poznatků, které vyplývají z postupu práce, vyvozování poznatků o materiálech, seznámení s novou terminologií /tkalcovský stav horizontální a vertikální, trdlice, valcha, kolovrátek, foukané sklo…/. Každý řemeslník musí dodržovat technologický postup.
39
Afektivní: Ekologičnost – práce pouze s přírodními materiály, jednoduchá a ekologická recyklace /tkaní koberečků z proužků natrhaných ze starých látek/. Vnímání hodnoty starožitných předmětů. Psychomotorické: Získání mentální představy o některých pracovních postupech.
Program exkurze:
Vyprávění o historii výstavní síně s paní Janou Janákovou,
seznámení s interiérem výstavní síně, ukázky výrobků a některých pracovních postupů, ukázky tkaní na horizontálním i vertikálním stavu, předení, paličkování a výroba svíček z včelího vosku. Vzhledem k tomu, že žáci byli seznámeni s pracovními listy dopředu, mohli vznášet dotazy týkající se také informací, které budou k vyplnění potřebovat.
Časový harmonogram: 7:50 – sraz před budovou školy, 7:50–8:00 – připomenutí bezpečnosti a chování při přesunu a při návštěvě Síně řemesel, rozdání pracovních listů, 8:00-8:05 – přesun na zastávku autobusu, 8:10-8:30 – cesta autobusem do Poličky a přesun do Síně řemesel, 8:30-9:30 – exkurze v Síni řemesel, 9:30–9:55 - přesun na zastávku na mostě a cesta autobusem zpět do školy.
Průběh následné vyučovací hodiny /v délce 45 minut/.
Téma: Výroba svíčky z včelího vosku Použité metody a formy práce: rozhovor, práce s pracovním listem /vyhodnocení/, popis postupu, samostatná práce, hodnocení. Pomůcky: knoty, pláty vosku, nůž nebo odlamovací nůž, prkénko nebo karton, vykrajovačky na těsto, Cíle hodiny: Kognitivní: Získání poznatku o včelím vosku, lze krájet, tvarovat pouze za určité teploty, jinak se láme, nutnost dodržovat postup výroby, poznatky
40
z bezpečnosti /práce s nožem/ a hygieny, seznámení s novou technickou terminologií /včelí vosk, knot, odlamovací nůž, rolovaná svíčka/. Afektivní: Hospodárné zacházení s materiálem, správný odhad potřeby materiálu, správná volba barev, zpracování zbytků na vykrajované zdobící tvary, estetika tvarů. Psychomotorické: Zvládnutí jednotlivých kroků při výrobě, rozvoj jemné motoriky, kreativita při zdobení, pečlivost provedení, udržení čisté pracovní plochy.
Průběh hodiny:
Obrázek 6. Svíčky – hotový výrobek.
1. Úvod – 10 minut: Zhodnocení exkurze, zhodnocení vyplněného pracovního listu, zopakování některých nových pojmů /řemesla, nástroje a stroje řemeslníků/. Vysvětlení průběhu hodiny a připomenutí bezpečnosti při práci. 2. Seznámení s pracovním postupem - 5 minut: Upozornění na bezpečnost při práci s nožíkem.
41
3. Samotná práce – 25 minut: Nejprve je nutné podložit plochu, kde budu pracovat, kartonem nebo prkénkem. Před prací je třeba nahřát voskové pláty na radiátorech, v letních měsících je možné použít fén. Poté následuje ustřihnutí knotu a krájení plátů včelího vosku. Válcovité svíčky se rolují z jednoho obdélníku. Pokud chceme mít svíčku dvoubarevnou, rolujeme ze dvou obdélníků. Do středu svíčky nesmíme zapomenout vložit knot. Svíčku je možné rolovat z jednoho nebo dvou trojúhelníků. Pak vznikne svíčka velmi zajímavého tvaru. Pokud chceme, můžeme z vosku vykrajovat tvary, které pak můžeme lepit na svíčku. Lze využít i vykrájené části. Při vykrajování je nutné šetřit místem, nevykrajovat tvary uprostřed velkého plátu.
Obrázek 7. Pomůcky.
Obrázek 8. Výroba svíčky z obdélníku.
Obrázek 9. Výroba svíčky z trojúhelníku.
4. Závěr hodiny - 5 minut: Úklid pracovní plochy, zhodnocení práce.
42
Kritéria hodnocení: Pečlivost provedení, šetření s materiálem, správné zacházení s nožem, osvojení si pracovního postupu, získání poznatku o včelím vosku, jeho vlastnostech /tvárnost, ale křehkost/. Dodržování bezpečnosti při práci.
Pracovní list
Jméno:___________________________________________________
1. Najdi v muzeu předměty, které jsou na fotografii, a doplň tabulku. Při jaké práci se používá?
Název řemeslníka, který
Jak se nazývá?
s nástrojem pracoval.
43
2. Najdi v muzeu okno na obrázku. V každém okénku je znázorněn jeden řemeslník. Obrys okna překresli na volné místo vedle obrázku a do jednotlivých okének napiš, jaké řemeslo je v něm znázorněno.
3. Jak se nazývá řemeslník, který vyrábí předměty /skleničky/ na obrázku?
44
____________________
45
46
47
Zhodnocení
Exkurze se zúčastnilo 15 žáků 4. a 5. třídy, kteří se vyučují ve spojené třídě. Vzhledem k tomu, že výuka probíhá na malotřídní škole, doprovodili nás ještě žáci 3. třídy. Ti ale pracovní list nevyplňovali. Pracovní list obsahoval 3 úkoly. Informace žáci získávali čtením popisek, ale hlavně od průvodkyně, která jim ochotně pomáhala s hledáním předmětů a s vyplněním. S postiženým chlapcem vyplňoval pracovní list asistent, výsledky tohoto žáka nejsou zaneseny do grafu správných odpovědí. Žáci list vyplňovali ochotně, při hodnocení v hodině připadal žákům příliš náročný úkol číslo 1. U složitějších otázek byla za správnou považována odpověď, kde byla vyplněna více jak polovina. Celkově žáci hodnotili exkurzi kladně.
Graf č. 2 – síň řemesel
48
9
Závěr
Hlavním cílem závěrečné práce bylo vytvořit soubor námětů na exkurze do řemeslných dílen a muzeí zaměřených na lidová řemesla a tím prohloubit znalosti žáků a vzbudit jejich zájem nejen o stará řemesla. Exkurze jakožto jedna z forem výuky, má své místo i na prvním stupni základní školy. Také naše oblast se potýká s nedostatkem řemeslníků, a proto se domnívám, že právě exkurze může nadchnout alespoň některé žáky ke studiu technických a řemeslných oborů. Exkurze také rozšiřují všeobecný přehled žáka o světě techniky, místě bydliště, jeho historii a povoláních. Poznatky, psychomotorické i afektivní schopnosti, které dítě na exkurzi získá, rozvíjejí jeho v současné době stále důležitou technickou gramotnost. Na exkurze přímo navazují přípravy na vyučovací hodinu. V teoretické části se zabýváme analýzou významu cílů a výstupních kompetencí technické výchovy na 1. stupni základních škol podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Část teoretická je věnována také primární technické gramotnosti. Práce obsahuje seznámení s některými aktivizujícími prvky ve výuce. Teoretická část se také zabývá historii řemesel na Poličsku. Zvláštní kapitola je věnována tématu exkurze. V praktické části se zabýváme samotnými exkurzemi a vyučovacími hodinami, které po exkurzích následovaly. Dvě exkurze byly ověřeny na malotřídní Základní škole v Jedlové. Součástí každé exkurze byly pracovní listy, které podněcovaly žáky k aktivitě po dobu exkurze, žáci do listů doplňovali informace, které získali při výkladu nebo kladením dotazů za účelem získání správné odpovědi. Překvapila nás aktivita slabších žáků, kteří byli velmi úspěšní při vyplňování pracovních listů a vyplnili je pouze s drobnými chybami. V průběhu exkurzí žáci nejen vznášeli dotazy, ale také diskutovali. Vyhodnocení listů proběhlo na začátku následné vyučovací hodiny. Právě vyhodnocení pracovních listů bylo velmi důležité, žáci si tím upevnili znalosti, které
49
získali během exkurze a rozvíjeli si kromě technické gramotnosti také komunikační dovednosti. Organizování exkurzí na malotřídní škole bývá složitější. Drobnou překážkou byla samotná organizace exkurze /spojené třídy/, nutnost zajištění přepravy na exkurzi se kterou souvisí i vyšší náklady. Exkurze byly přínosem nejen pro žáky, ale také pro učitele. Při exkurzi se žáci chovali zcela jinak, než ve škole. Ověřili jsme si správnost časového sledu exkurze i správné naplánování následných hodin. Poznali jsme finanční náročnost potřebných materiálů při výrobě výrobků. Zvláště finančně náročné jsou barvy na textil. Vyzkoušeli jsme si komunikaci s vedením jednotlivých dílen při zajišťování exkurzí. Předpokládáme, že práce bude inspirací pro další učitele a obohatí tak výuku technické výchovy na základní škole.
50
10 Seznam použité literatury
1 BALADA a spol. (2016). RVP ZV_2016.pdf. Retrieved [2016-16-11]. from the World Wide Web: http://www.msmt.cz/file/37052/.
2 FIKEJZ, R., VELEŠÍK, V. Historie a současnost podnikání na Svitavsku, Litomyšlsku, Poličsku, Moravskotřebovsku a Jevíčsku. Žehušice: Městské knihy, 2003. Historie a současnost podnikání v regionech ČR. ISBN 80-866-9914-5.
3 FISHER, Robert. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. Pedagogická praxe. ISBN 80-717-8966-6.
4 GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E. Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Olomouc: Hanex, 2007. Edukace (Hanex). ISBN 978-80-85783-73.
5 HONZÍKOVÁ, J., BAJTOŠ, J. Didaktika pracovní výchovy na 1. stupni ZŠ. V Plzni: Západočeská univerzita, 2004. ISBN 80-704-3255-1.
6 JANOTKA, Miroslav. Řemesla našich předků. Praha: Svoboda, 1987. Prémie Členské knižnice. /bez ISBN/
7 JANOTKA, M., LINHART, K. Zapomenutá řemesla: vyprávění o lidech a věcech. Praha: Svoboda, 1984. Členská knižnice (Svoboda). /bez ISBN/
8 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0403-9.
51
9 ROUČOVÁ, Eva. Člověk a svět práce. České Budějovice: PdF JU, 2015. [2016-1611]. Dostupné na http://moodle.pf.jcu.cz/course/index.php?categoryid=54.
10 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. Pedagogika (ISV). ISBN 80-858-6633-1.
11 VONDRUŠKA, Vlastimil. Život ve staletích: lexikon historie. Brno: MOBA, c2014. ISBN 978-80-243-5843-7.
12 VONDRUŠKA, V., VONDRUŠKOVÁ, A. Řemesla a výroba. Praha: Vyšehrad, 2015. ISBN 978-80-7429-634-5.
52
