Exkluzivně jen v Týdeníku ŠKOLSTVÍ

TÝDENÍK

32

24. ŘÍJNA 2007

XV. ROČNÍK

Exkluzivně jen v Týdeníku ŠKOLSTVÍ Krátce...

V příštím vydání vyjde speciální příloha ke kolektivnímu vyjednávání ve školách a školských zařízeních. Najdete v ní vzorovou kolektivní smlouvu s podrobným komentářem. V prvním listopadovém čísle budeme v tomto tématu pokračovat, a vy tak budete mít k dispozici ucelený soubor dokumentů, formulářů a tabulek nezbytných pro vaši práci.

22. října

Slavnostního otevření nové školní knihovny v Základní škole a Mateřské škole Brno, náměstí 28. října, které proběhlo při příležitosti Mezinárodního dne školních knihoven, se zúčastnila Eva Bartoňová z ministerstva školství a Pavla Zieleniecová, ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání.

23. října Ve Střední průmyslové škole v Třebíči začal dvoudenní Mezinárodní veletrh vzdělávání Didacta Třebíč 2007.

24. října Ve Vodňanech se sešli zástupci ministerstva školství s vedoucími odborů školství krajských úřadů, aby jednali o rozpočtu školství na rok 2008, o nové maturitní zkoušce a dalších aktuálních problémech školství.

24. října

FOTO: ARCHIV

15. ročník ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos byl odstartován Na www.zlatyamos.cz žáci Máte ve škole šikovného kolegu, kterého děti milují? Vědí, že ho mohou přihlásit do ankety o nejoblíbenějšího učitele? najdou, co musí udělat pro to, aby mohli nominovat i někoho Čas mají jen do 31. prosince 2007.

V naší zemi postupně kralovalo již čtrnáct Zlatých Ámosů. Sedm z nich bylo ze základních škol, sedm ze středních. Ivan Sedlák z pražské chemické průmyslovky má pomyslnou korunku stále ještě na hlavě a doufá, že ji v březnu předá do rukou nejpovolanějších. I když v našich školách učí převážně ženy, Zlatými Ámosy se zatím staly jen třikrát. Možná je to tím, že muži mají větší odvahu nést svou kůži na trh. Děti totiž nominují své paní učitelky poměrně často, ale ty buď hned odmítnou, nebo ze soutěže v jejím průběhu odstoupí. Ivana Krumplová, třináctá panovnice českých a moravských učitelů, před rokem všem váhajícím učitelům vzkázala, aby

to dětem nekazili: „Tato anketa vás hodně spojí, zažijete spoustu krásných chvil, budete mít k sobě nějak blíž. A já si myslím, že právě tohle je na Zlatém Ámosovi to nejpodstatnější a nejkrásnější. Vyhrát může jenom jeden, ale neopakovatelné pocity zažijí všichni. Vždyť už sama nominace od dětí je pro nás kantory to nejhezčí ocenění.“ A nemyslete, že to spojí jen vaše současné žáky. Při letošní volbě Ámose Sympaťáka, kterou vyhlašuje Týdeník Školství, se daly dohromady celé bývalé třídy a posílaly SMS zprávy, jen aby vyhrál právě ten jejich kandidát. Celá léta o sobě navzájem nevěděli, ale tato soutěž je po letech opět spojila. Důkaz, že na dobré kantory se nezapomíná.

„Nepravda může být hájena jen nepravdou.“

z vaší školy. A klidně jich může být i víc. Jinou cestou jsou „školní“ kola, kdy žáci ze všech tříd nominují své nejoblíbenější učitele a posléze vybírají jednoho, který je bude reprezentovat. V některých školách to funguje už řadu let. Anketa Zlatý Ámos se za těch patnáct let stala nejen oblíbenou a známou, ale i prestižní záležitostí. Nad krajskými koly 15. ročníku převzali záštitu hejtmani ze všech krajů republiky, Zlatého Ámose bude korunovat opět sám ministr školství, byť to ten příští ještě asi ani netuší. Přejeme každému z vás, aby se právě vám dostalo té cti být vašimi žáky nominován.

Více než sto stromů zasadili prvňáčci ze dvou brandýských základních škol p při akci s názvem Alej prvňáčků 2007 – H Hrušovské š ké stromořadí t ř dí v aleji l ji u H Hrušovského rybníka.

24. října Britská národní turistická agentura VisitBritain a hudební skupina Roe-Deer představili v Praze nový online hudební projekt Třídní klub pro studenty středních škol.

25. října V Plzni se uskuteční další seminář na téma Školy jako centra celoživotního učení: partnerství škol, zaměstnavatelů a regionu. Semináře organizuje ministerstvo školství v rámci Lisabonské konference 2007.

Karla TONDLOVÁ

J. Jevel

2

„Podívejte se, děti, ten umí hledat! Ten by snad našel i zeleným nového ministra školství!“

KRESBA: Milan KOCMÁNEK

Osobnostní výchova ve školách po dvou letech Již dva roky realizuje občanské sdružení Projekt Odysea a patnáct pražských škol projekt Zavádění osobnostní a sociální výchovy do školních vzdělávacích programů základních škol a nižších stupňů osmiletých gymnázií v Praze. Podle autora projektu Vladimíra Srba zapojením do projektu se zlepšily vztahy mezi učiteli a žáky, žáci chodí do školy radši, lépe se zapojují do řešení problémů, zlepšila se komunikace s rodiči, učitelé si uvědomili, že neplatí, já jsem učitel, ty žák. O úspěšnosti celého projektu svědčí i to, že do něj chce vstoupit dalších osmnáct škol a třicet škol chce alespoň vyškolit koordinátory osobnostní výchovy. Školy, které mají zájem, mohou dosavadní zkušenosti z projektu získat na www. oš odyssea.cz.

Lužný pro změny Člen předsednictva Strany zelených Dušan Lužný poslancům nejmenší koaliční strany slíbil, že při případném vstupu do čela ministerstva školství učiní personální změny. Ty by měly rozptýlit obavy premiéra Mirka Topolánka, že D.

Lužný povede ministerstvo stejným směrem jako za dob odstoupivší ministryně Dany Kuchtové. Po tříhodinovém jednání klubu předseda strany Martin Bursík minulý pátek novinářům řekl, že D. Lužný musí „přesvědčit, že není Kuchtovou v kalhotách“. Ačkoli se měla D. Kuchtová původně stát u D. Lužného poradkyní, kandidát na ministra s ní už nepočítá. Nebude na ministerstvu ani zaměstčtk nána.

Školy dostanou 70 milionů korun na internet Ministerstvo školství pošle školám 70 milionů na financování informační politiky ve vzdělávání. Mnoho škol dosud využívalo hromadných služeb od společnosti Telefónica O2, které posledního října skončí. Ústavy, které mají zajištěné placení internetu, mohou podle Karolíny Svobodové z tiskového odboru úřadu peníze využít například na nákup softwaru. Ministerstvu školství kvůli škrtům ve státním rozpočtu chybějí už od počátku roku finance na zajištění přístupu k internetu ve školách. Jak ale řekla K. Svobodová, úřad se po neúspěšných pokusech získat na informační politiku půl miliardy

z vládní rozpočtové rezervy rozhodl vyčlenit alespoň 70 milionů ze svého rezervního fondu a vypsat rozvojový program. „Nyní oslovujeme kraje s informací, že program do několika dnů vypíšeme,“ informovala K. Svobodová. Odhaduje, že školy by prostřednictvím krajů mohly finance získat do konce listopadu. čtk

Ředitelům škol se nelíbí rozpočtové určení daní Malé navýšení platů pro regionální školství na příští rok ani vládou prosazované převedení financí pro krajské školy na kraje se nelíbí ředitelům škol. Na republikovém výboru sekce vedoucích pracovníků ČMOS PŠ podpořili aktivity školských odborů, které informují veřejnost o situaci ve školství. Předseda odborového svazu František Dobšík informoval, že vedení odborů bude vyjednávat se všemi politickými stranami a přesvědčovat jejich zástupce, aby nehlasovali pro rozpočet, který učitelům přinese navýšení platů jen o 1,5 procenta. „Chceme pro školství navíc tři miliardy korun. Z toho zhruba 2,5 miliardy by měly být na platy, což by přineslo jejich navýšení o 5 procent. Tak aspoň pokryjeme inflaci, která má

v příštím roce dosáhnout výše zhruba 5 procent. Pokud by prostředky na platy byly skutečně zvýšeny jen o 1,5 procenta, znamenalo by to pokles učitelských výdělků,“ zdůraznil F. Dobšík. Zhruba 500 milionů by přitom mělo jít na pomůcky, na které v rozpočtové rozvaze na rok 2008 peníze citelně scházejí. Předseda odborů dále upozornil na vládní návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní, která převádí peníze na mzdy zaměstnancům krajských škol z ministerstva školství přímo do rozpočtů jednotlivých krajů. Odbory s ní nesouhlasí. „Rozpočtové určení daní bude pro školství znamenat to, že stát vlastně bude dávat pedagogům jen tarifní platy a příplatky za vedení. Garantuje je formou platových tabulek. Co se týká ostatních součástí platů, ty kraje garantovat nemusejí, ani neumějí,“ zdůraznil R. Langer. Pokud bude daňová výtěžnost krajů menší, je podle něj otázkou, z čeho budou kraje školství financovat, když kromě této oblasti řeší i problémy zdravotnictví či silnic. Sněmovna minulý pátek začala o návrhu vlády jednat, ale debatu nedokončila a vrátí se k ní asi tento týden. Novelu odmítá i bývalá ministryně školství D. Kuchtová. zls

Učitelé přijímají reformu s obavou, jak dopadne

Hodně učitelů přijímá reformu vzdělání jako něco problémového, s nepříliš velkým nadšením a obavami, jak to dopadne. Vypovídá o tom sonda, kterou na podzim roku 2006 uskutečnila Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Její výsledky prezentovali zástupci univerzity minulý týden v rámci kulatého stolu pořádaného Stálou konferencí asociací ve vzdělávání. Organizátoři oslovili 450 škol, odpovědělo však jen padesát. Už to je podle nich samo o sobě vypovídající. „Potvrzuje to výsledky naše-

ho průzkumu, že reforma byla učiteli negativně přijímána. Nicméně vzorek nakonec tvoří 731 učitelů, což není úplně málo,“ komentoval to Jan Mareš z Fakulty sociálních studií MU v Brně. Průměrná délka praxe pedagogů činila 15,3 let, nejvíce zastoupeni byli češtináři a matematikáři. „Vytipovali jsme třiadvacet problémových okruhů, ale v zásadě se dá říci, že nebylo tak úplně důležité, na co konkrétně jsme se ptali. Šlo o téma školních vzdělávacích programů a to bylo celkově

přijímáno negativně,“ konstatoval J. Mareš. Učitelé podle výzkumu vůbec nebyli na reformu s předstihem připraveni. Největší obavy mají z toho, zda zavedení nových vzdělávacích programů zvládnou, jak si poradí s problémovými žáky a jak to celé vůbec dopadne. Obavy lze podle autorů průzkumu interpretovat tak, že si pedagogové připadají celkově přetíženi. „Snad i z tohoto důvodu nadpoloviční většina učitelů nepřijímá základní filozofii kurikulární reformy, protože

jim jednoduše chybí časový prostor pro její hlubší promyšlení, seznamování se s obsahem nově používaných pojmů,“ cituje se v závěrech výzkumu. Jeho autoři konstatují, že učitelé nedostatečně vnímají nutnost změny své role ve třídě a změny klimatu. Reforma podle nich vyžaduje změnu myšlení pedagogů, a na to určitě nebude stačit krátký čas. Takovou změnu přitom, jak tvrdí tvůrci projektu, nelze nařídit shora a k určitému datu. Zdeňka LA SALA

3

Zeptali jsme se za vás: Schvalujete vedení záznamů o dětech v mateřské škole?

Velmi se mi líbil článek v jednom z čísel Informatoria, ve kterém se kolegyně zamýšlela nad záznamy o dětech. Podle mého dospěla k názoru „nechme děti žít a necejchujme je již v mateřské škole“. Marie NOHELOVÁ

FOTO: Petr MERTA

R

eforma vzdělávání – pojem, který hýbe pedagogickou veřejností, a doufejme, že i celou společností, protože její průběh a výsledky se budou dotýkat nás všech. Reforma se má uvádět v život prostřednictvím rámcových vzdělávacích programů. První – rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání – se v praxi uskutečňuje již několik let. Na pomoc při jeho realizaci vydal Výzkumný ústav pedagogický v Praze Pedagogické hodnocení v pojetí RVP PV – Metodika pro podporu individualizace vzdělávání v podmínkách mateřské školy. A protože pedagogické hodnocení v názvu vzbudilo určitou nevoli mezi učitelkami mateřských škol, oslovili jsme nejprve autorku této metodiky PhDr. Kateřinu Smolíkovou. Rozhovor s ní jsme zveřejnili ve 30. čísle. Tentokrát jsme se na hodnocení dětí zeptali přímo učitelek mateřských škol. Nejprve nás zajímalo, zda metodiku VÚP znají. Eva Soukalová, učitelka mateřské školy z Českých Budějovic, odpověděla jasně: „Ano, metodiku samozřejmě známe.“ Byla však jediná, dalších několik učitelek uvedlo, že metodiku neznají a že ani netuší, proč se k nim nedostala. Mnohé však také v souladu s tvrzením K. Smolíkové říkají, že o metodice vědí, objednaly si ji, ale zatím ji nemají. Věřme, že dotisk metodiky bude co nej-

dříve a jejich zájem snad bude uspokojen. Podstatnější než znalost metodiky je jistě názor, zda souhlasí s „jakýmsi“ hodnocením dětí. A tady se všechny učitelky mateřských škol shodly. Ano, souhlasí. „Jsem však proti nesmyslným záznamům. Pokud si učitel může zvolit formu, která mu vyhovuje, je vše v pořádku. V naší mateřské škole je vedeme již více než rok, hodnotíme vždy za pololetí a někdy i individuálně a využíváme je nejen s kolegyní ve třídě, ale i při přechodu dítěte do jiné třídy,“

c) dvakrát ročně hodnotíme děti s odkladem školní docházky s návazností na doporučení pedagogicko-psychologické poradny.“ A jak dlouho záznamy vedou a jaký pro ně mají význam? „Tyto záznamy vedeme šest let – od doby, kdy se začal zavádět rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Význam má pro nás pouze přehled dovedností, ostatní považujeme za zbytečné. Učitelky ve třídách mají dobrý přehled o svěřených dětech a pracují s nimi dle

Máme zaměřeno na... říká E. Soukalová. Také učitelky z Mateřské školy ze Zlína Pavla Ovčáčková, Jana Rabicová, Jana Andrýsková a Marie Maulová uvádějí: „Vedeme tyto záznamy: a) přehled dovedností a znalostí s návazností na probíraná témata, b) diagnostiku dítěte – třikrát ročně v těchto oblastech – úroveň hry, oblast motoriky – hrubé, jemné, grafomotoriky, oblast hygienických návyků, sebeobslužné a pracovní dovednosti – střihání, lepení, skládání, sociální vztahy, sebedůvěra, oblast poznání, řeč, komunikace, znalosti z oblasti matematiky, oblast estetiky – výtvarné, hudební a literární činnosti, závěry pro další práci s dítětem,

individuální potřeby dítěte. Přesto vedení stručného přehledu o znalostech dítěte a vedení podrobnější diagnostiky o problémových dětech nám vyhovuje. Ostatní opravdu považujeme za zbytečné.“ A jaký má názor na vedení záznamů Marie Nohelová z mateřské školy v Brně? „Záznamy o dětech si vedeme, vedeme je v různé podobě stále. Nyní v rámci školního vzdělávacího programu vycházíme z kompetencí, které by dítě mělo mít na konci mateřské školy, ty máme zpracovány do tabulky a formou „posouvání bodu na přímce“, kdy počátek přímky je stav nezvládá a konec stav zvládá, zaznamenáváme pokroky, kterých dítě

dosahuje. Stejně i u předškolní třídy využíváme klíčové kompetence (opět tabulka a záznam),“ konkretizuje záznamy jejich mateřské školy M. Nohelová. Dodává však, že v situaci, kdy se RVP v mateřských školách plní v podmínkách, které absolutně neodpovídají duchu RVP – individualizovaný přístup ke každému dítěti – neboť počty dětí ve třídách jsou neúnosně vysoké, považuje nějaký způsob záznamů za nutný. „Každá učitelka by si měla zvolit způsob, jaký jí nejvíce vyhovuje a je jí v práci přínosem, ne zátěží. Nám se například osvědčil sešit, do kterého si zaznamenáváme svoje pohledy, úspěch či neúspěch dítěte v určité činnosti. Je to záznam neformální, ale přínosný pro obě učitelky ve třídě. Ve věcech, které nelze přesně určit, je mnohdy pohled každé učitelky jiný a nelze zobecnit. Přesto je ale potřebný,“ konstatuje M. Nohelová. Takže nejste proti písemným záznamům? „Jak jsem již uvedla, jsem pro záznamy, které mi pomáhají v práci, neboť i paměť učitelek mateřské školy má jenom určitou kapacitu. Při rozhovorech s rodiči však upřednostňujeme spíše než prezentování svých záznamů vlastní práce dětí, na kterých dokumentujeme jejich pokroky. Upozorňuji ale, že v žádném případě by tyto záznamy neměly být předmětem kontroly.“ Olga ŠEDIVÁ

4 Poznámka Žádné zaměstnání pro sebe, ani pro své blízké a známé nehledám. Přesto si občas se zájmem čtu inzeráty, kterými různé firmy hledají nové pracovníky. A zaráží mě, že by se někdy mohly označit i za diskriminační. Jak z hlediska pohlaví, tak i věku. Občas se obdobné formulace objevují i v inzerátech škol hledajících nové učitele. Osobně bych byl jako rodič velmi ostražitý, kdybych zaregistroval, že zvažovaná škola hledá učitele do „mladého pracovního kolektivu“.

Odpovědnost ředitelů Ze zcela jednoduchého důvodu. I když dnes při mnohdy běžné kategorizaci učitelů podle věku bývají mladí učitelé považováni za největší příznivce pozitivních a progresivních změn ve školství, stále to ještě nemusí být nezpochybnitelné plus. Jejich nadšení pro změnu (a můžeme dodat, že mnohdy pro jakoukoliv změnu) může být nekritické, nepodložené vlastní pedagogickou zralostí a zkušeností. Může se stát dobře míněným experimentem, ten se však nemusí vždycky podařit, ani nemusí jít správným směrem. Ani společnost není věkově homogenní, ale stále se v ní setkávají lidé i značně rozdílného věku. Není proto nijak náhodné, že i učebnice pedagogiky doporučují, aby také složení pedagogických sborů bylo věkově pestré. Vedle nadšených mladých učitelů by měli do sboroven přinášet své zkušenosti, znalosti i kritický přístup také učitelé starší. Na ředitelích škol proto spočívá zcela mimořádná odpovědnost za utváření dobře sladěného a fungujícího pedagogického kolektivu. Ne nadarmo se říká, že kvalitní ředitel má i kvalitní sbor a teprve ten vytváří kvalitní školu. Jiří ROHAN

Školství není majetkem krajů FOTO: Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

Vláda před několika dny v tichosti uložila ministerstvu školství připravit novelu školského zákona tak, aby jeho dikce nepřekážela vládnímu úmyslu převést rozhodování o financích pro střední školy zcela do působnosti krajů. To se nelíbí jak školským odborům, tak Unii zaměstnavatelských svazů.

„P

roč je to pro nás alarmující? Ministerstvu školství bylo vládou uloženo zpracovat do pěti dnů novelu školského zákona, který nemá projít připomínkovým řízením, takže se k novele nebudou moci vyjádřit sociální partneři. Vypadá to, že vláda momentálně zneužívá situaci, kdy není ve funkci ministr školství, který by rezort mohl hájit,“ řekl předseda školských odborů František Dobšík. K novele zákona o rozpočtovém určení daní, o níž se již ve sněmovně jedná, znova důrazně připomněl, že školství není majetkem krajů a stát by měl garantovat srovnatelnou úroveň vzdělávání. Pavel Dušek, prezident Unie zaměstnavatelských svazů, se v tomto případě zcela ztotožnil s názorem odborů, což podle jeho slov není vůbec obvyklé, avšak situace to vyžaduje. „V novele rozpočtového

určení daní byla založena nerovnost jednotlivých typů škol, a to na dlouhou dobu zásadně poškodí české školství. Zákon je přitom významný nejen pro zaměstnance školství, ale i pro jejich zaměstnavatele. Nastává doba, kdy na českém trhu práce vzniká citelný nedostatek kvalifikované pracovní síly. Kdyby místo jedné státní politiky pro školství bylo čtrnáct různých, bylo by obtížné zavádět jakékoliv prospěšné změny stávajícího stavu,“ sdělil P. Dušek. Vzápětí vyjádřil podstatu argumentů, o něž se odbory i zaměstnavatelé opírají při polemice s vládou: „Jediné, co kraje podle současné legislativy nemohou, je dát peníze určené pro školství na jiný účel. Podle vlastního rozhodnutí mohou kraje svůj balík peněz rozepsat na jednotlivé školy, ale nemohou je dát například na opravu silnic.“

„Hejtmani se ptají, proč by měly být platy ve školství určovány celostátně. Když jsou u nich platy nižší, tak by učitelé měli také dostat nižší platy. Motiv pro změny ve financování je tím vyjádřen jasně, ale pro nás je to nepřijatelné,“ řekl Milan Štěch, předseda odborové konfederace, která školské odbory v jejich názorech podporuje. „Odbory vidí konkurenceschopnost ve vysoké vzdělanosti národa, nechceme být levnou pracovní silou. Pokud by se školství ubíralo cestou, kterou mu vláda připravuje, určitě by se to na jeho kvalitě projevilo. Je potřeba připravovanému vládnímu experimentu zabránit,“ soudí M. Štěch. Zamítnutí novely zákona o rozpočtovém určení daní je dalším požadavkem, za jehož prosazení budou školské odbory případně i stávkovat. Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

Školské odbory se obracejí na lidi ve školách i na rodiče Českomoravský odborový svaz pracovníků školství se připojil k výzvě Všem, jejichž hlas je slyšet, kterou podepsala řada významných osobností vědeckého i společenského života. Školské odbory už řadu let upozorňují na nedostatky ve financování i řízení regionálního školství a na negativní dopady, které ohrožují fungování škol a kvalitu samotné výuky. Říjnové předsednictvo odborového svazu se zabývalo aktuální situací ve školách a škol-

ských zařízeních v souvislosti se stále trvající stávkovou pohotovostí. Nálada ve sborovnách není dobrá, i když je pravda, že v některých částech republiky jsou učitelé aktivnější a jinde potřebují více impulzů ke konkrétní akci. Stále častěji je slyšet argument, že lidé budou pracovat jen do výše svého platu a nezaplacenou práci budou odmítat. Školské odbory stupňují tlak na představitele vlády a nyní i poslanecké sněmovny s cílem posílit výdaje na vzdělávání ve stát-

ním rozpočtu na příští rok. Moc dobře si uvědomují, že během října a listopadu je možné ještě něco ovlivnit, pak už bude pozdě. Proto se obracejí na všechny kolegy ve školách a školských zařízeních, aby jejich úsilí podpořili. K učitelům se určitě musejí přidat i rodiče, protože nedostatečné finanční zajištění škol v příštím roce tvrdě dopadne nejen na jejich peněženky, ale negativně ovlivní i podmínky, za nichž se jejich děti vzdělávají. Karla TONDLOVÁ

5

Nedostatek prostředků znamená více nekvalifikovaných učitelů a ještě méně peněz na už tak chybějící pomůcky Regionální školství dostane na příští rok přidáno jen žalostně málo finančních prostředků. Co to bude znamenat a jak se to odrazí na kvalitě výuky? Na to jsme se zeptali učitelů, kteří minulý týden svou nespokojenost vyjádřili před Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Hana ZIKEŠOVÁ, obchodní akademie v PrazeHolešovicích: V žádném případě nejde jen o platy. Jde přece také o kvalitu výuky. Například naše paní ředitelka chtěla nechat udělat novou střechu, modernizovat budovu školy, aby studenti chodili do pěkného prostředí. A právě na tyto věci nebudou peníze. Nemluvím už o tom, že nebudou žádné finanční prostředky na odměny učitelů za to, co dělají nad rámec svých povinností. Jenže učitelé jsou takoví, že budou pracovat stejně, jak se říká, do posledního dechu. Petr PEČENKA, základní škola v Zastávce u Brna: Rozjíždíme školní vzdělávací program a rodiče by samozřejmě chtěli, aby se učilo jinak, moderně. Předpokládám, že žádný rodič by nebyl spokojen s tím, že jeho dítě chodí do třídy o třiceti žácích, že používá učebnice, které jsou devět a více let staré. A tato část takzvaných neinvestičních výdajů je tak kritická, že spousta škol musí hodně šetřit, nemůže kupovat nic nového. Vedení škol pak oslovuje zřizovatele, ale tam mnohdy naráží na nechuť, nebo také na nedostatek peněz. Nedokážu si představit, jak můžeme mluvit o budoucnosti naší společnosti, aniž bychom dávali prioritu vzdělávání. Pokud ovšem toto politici nepochopí a nerozhodnou se

školství přidat, skutečně nám asi nezbude než jít do stávky. Doufám, že k ní vyburcujeme co nejvíce kolegů a že i veřejnost se přikloní na naši stranu. Protože se rodičům určitě nebude líbit, když například v září přijdou s dětmi do školy a učitel jim řekne, že žáci sice mají nové učebnice, ale že k nim potřebují pracovní sešity a další pomůcky, které budou muset dětem zakoupit. Rodiče si musí uvědomit, že školství je podfinancováno. Michaela KLEMENTOVÁ, základní škola v Sokolově: Vezmu to podle předmětů, které učím v základní škole, a to je chemie a pracovní výchova. V chemii nemohu se žáky dělat pokusy, které bych si představovala, protože nemám dostatečné množství chemikálií. Každá z nich stojí určité peníze a musí jí být dané množství, tak, aby se mohli aktivně účastnit všichni žáci. Nemáme laboratorní pomůcky, stoly, plynový kahan, já nemám patřičně vybavenou svou katedru, kde by měl být přívod vody a plynu. Dále, na pracovní výchovu absolutně nemáme vybavené dílny. Děti, když cokoliv vyrábějí, nemají k tomu prostředky, nemají pily, pilníky, všechno je neuvěřitelně staré a tupé. Já mám ráda děti a mám ráda svou práci. Mohla jsem studovat jinou vysokou školu, ale proč, když chci učit? Vstávám s tím, že se těším na děti, ale já chci mít

také své vlastní děti, svou rodinu. Chci někde bydlet, ale z čeho zaplatím byt? Nechci z platu přežívat, chci z něho žít. Irena FRIMLOVÁ, základní škola v Sokolově: Myslím si, že pokud bude nedostatek peněz ve školství, skončí půlení tříd na některé hodiny, ředitelé budou nuceni třídy více naplňovat a potom se nebudeme moci dětem věnovat individuálně. Já učím český jazyk a dějepis.

těn, je multimediální učebna. V ní by mělo být počítačové vybavení, DVD. Já bych si připravila doma prezentaci, ve které při hodině pro děti propojím obrázky, učebnici, mapu, mluvené slovo i psané slovo. Výuka by pak byla pestřejší, zábavnější, děti by rozhodně víc přitáhla. Takové vybavení my ovšem nemáme. Na školu, která má šest set žáků, máme jednu počítačovou učebnu o deseti počítačích. Mladí učitelé ze škol utíkají, a tím se také zhoršuje kvalita vzdělávání. Kvalifikovaný jazykář za chvíli ve školství ztratí ideály a uteče za lepšími finančními podmínkami a menšími problé-

FOTO: Zlata ŠŤÁSTKOVÁ Konkrétně v českém jazyce je problém v tom, že čím dál více dětí trpí poruchou učení, a těm se musíme věnovat daleko intenzivněji. A pokud jich bude ve třídě třicet, bude to dost obtížné a zhorší to jejich vzdělávání. Takový ten sen, který máme a který, myslím si, by v 21. století měl být ve škole zajiš-

my jinam. Ve školách tak pracuje hodně nekvalifikovaných lidí, nebo důchodců. My jsme napočítali, že u nás ve škole je z asi sedmadvaceti členů učitelského sboru devět kvalifikovaných, ostatní jsou pracující důchodci, nebo lidé bez kvalifikace. Zdeňka LA SALA

Ochota pracovat za těchto podmínek má své hranice Zástupci škol z celé republiky, kteří se sešli před Poslaneckou sněmovnou v předvečer zahájení rozpravy k návrhu státního rozpočtu na příští rok, toho měli na srdci mnoho. Ne každý je řečník a ne každý umí vyjádřit své pocity a obavy veřejně před publikem. A tak jsme zaznamenali i názory z davu. Protože i jejich hlas by měl být slyšet. Z místa, kde stáli učitelé z Liberecka, zaznělo: „Nám zdaleka nejde jenom o platy. Obáváme se, že od příštího roku naše škola nebude mít peníze na dělení tříd, a to se týká dokonce i cizích jazyků. Hrozí, že stoupnou počty dětí ve třídách, a tím zmizí indi-

viduální přístup učitelů k žákům. Je naprosto nemyslitelné uplatnit tento přístup při třiceti žácích ve třídě.“ „Nebudou peníze ani na modernizaci učebních pomůcek a spoustu věcí škola dětem nebude moci dopřát. Máme uplatňovat nové vzdělávací programy, ale podmínky pro to ve školách nejsou.“ „Já jsem jazykářka, a když budu mít 22 až 24 dětí ve třídě, tak se jazyk nenaučí, protože žáci musí především mluvit. Angloamerická metodika jednoznačně říká – mluvit, mluvit, mluvit, celá západní Evropa mluví. Kolikrát si ty děti promluví za 45 minut? Co se naučí?“

Z hloučku Olomouckého kraje bylo slyšet: „Já jsem z mateřské školy a myslím, že by se nemělo zapomínat ani na provozní zaměstnance. Ti jsou nedílnou součástí školy. A oni jsou opravdu biti na tom, že finanční prostředky nejsou. A v příštím roce bude ještě hůř. Jak mají kvalitně uvařit oběd či uklidit, když jich škola může zaměstnávat stále méně?“ Skupinka kolem transparentu z Ústeckoorlicka: „My jsme z uměleckoprůmyslové školy, provozujeme rozsáhlé výtvarné ateliéry, máme další náročné obory, peníze nám budou nutně chybět. Kdo to zaplatí? Rodiče. Ti budou muset vynakládat ne-

skutečné prostředky, aby se jejich děti mohly vzdělávat právě v naší škole.“ „Co se týká uměleckých oborů obecně, rodiče budou muset sáhnout hlouběji do peněženky. Pro vzdělání svých dětí budou muset mnohé obětovat. Jen nevím, zda si to už nyní uvědomují.“ Je vidět, že nedostatek finančních prostředků pro regionální školství má konkrétní negativní dopady. Lidé, kteří se vzděláváním každodenně zabývají, dali před poslaneckou sněmovnou jasně najevo, že situace se stává neudržitelnou a že jejich ochota pracovat za těchto podmíkt nek má své hranice.

6 Lidí, kteří si samostatnou výdělečnou činností skutečně vydělávají, je přibližně o 85 tisíc více než v roce 2001. Vyplývá to z evidence České správy sociálního zabezpečení. Zatímco k 31. srpnu 2001 bylo 633 880 osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), které měly povinnost platit zálohy na důchodové pojištění, letos ve stejném období jich bylo o 11,8 procenta víc – celkem 718 992. Pojistné na nemocenské pojištění si platilo 213 935 OSVČ – účast na nemocenském pojištění je u OSVČ dobrovolná. Přestože celkový počet OSVČ poklesl, srovnáme-li srpen 2007 se srpnem 2001, došlo pouze k 4,85procentnímu snížení. Ubylo především těch lidí, kteří samostatnou výdělečnou činnost buď nevykonávali jako jediný zdroj příjmu, či byli v systému sociálního pojištění evidováni, ale aktivně nepodnikali.

Kdy platit pojištění

Samostatná výdělečná činnost se od 1. ledna 2004 dělí na hlavní a vedlejší. OSVČ, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost hlavní (tedy podnikání je pro ně zpravidla jediný zdroj příjmů), mají povinnost vždy platit pojistné na důchodové pojištění a zálohy na pojistné. A to i v případě, kdy jsou tzv. ve ztrátě. Minimální zálohy na pojistné na důchodové pojištění u těchto OSVČ jsou v letošním roce 1491 Kč. U vedlejší výdělečné činnosti (tedy u lidí, kteří jsou například zaměstnáni a vedle toho podnikají) je i nadále účast na důchodovém pojištění závislá na dosažených příjmech po odpočtu výdajů. Pokud si OSVČ při vykonávání vedlejší činnosti v roce 2006 vydělala alespoň 45 200 Kč, má v roce letošním povinnost platit zálohy na důchodové pojištění. Minimální výše těchto měsíčních záloh je 597 Kč měsíčně. Důležité informace pro osoby samostatně výdělečně činné přináší publikace „Příručka OSVČ pro oblast sociálního zabezpečení v roce 2007“. Letos ji vůbec poprvé vydala ČSSZ a je dostupná zdarma na všech pracovištích ČSSZ. Lidé si rovněž mohou stáhnout informace z webu z adresy http://www.cssz.cz/ tisk/info_mat.asp.

Nárok na čerpání volna

Pracovník dostane dvouměsíční výpověď pro nadbytečnost podle § 52 písmene c) zákoníku práce, a přísluší mu tedy odstupné ve výši trojnásobku průměrného platu (§ 67 odst. 1 zákoníku práce). Má pracovník v průběhu výpovědní doby též nárok na čerpání dnů volna na hledání nového zaměstnání?

P

odle § 67 zákoníku práce má zaměstnanec, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Pro vyhledání nového zaměstnání má zaměstnanec, který dostal výpověď z důvo-

dů podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, nárok na pracovní volno s náhradou platu, které se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše jeden půlden v týdnu, po dobu odpovídající výpovědní době v délce dvou měsíců. Pracovní volno je možné se souhlasem zaměstnavatele slučovat (viz příloha k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., bod 11). Právní oddělení ČMOS pracovníků školství

Odstupné pro důchodce?

Zaměstnáváme pracujícího důchodce v pracovním poměru na dobu určitou. Potřebujeme snížit počet pracovníků, a proto uvažujeme o rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost právě s tímto důchodcem. Vznikla by zaměstnavateli i v tomto případě povinnost vyplatit odstupné?

V

ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce je uvedeno: Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Z uvedené povinnosti zaměstnavatele vyplatit odstupné

nejsou pro pracující důchodce stanoveny žádné výjimky omezující jejich práva. Zákoník práce tedy ve věci nároku na odstupné nerozlišuje, zda přísluší zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou či neurčitou, nebo zda je pracovní poměr rozvazován z důvodů organizačních změn se zaměstnancem, který je zároveň poživatelem starobního důchodu. Z toho jednoznačně vyplývá, že při splnění zákonných podmínek bude náležet odstupné i tomuto zaměstnanci. Podle mého názoru nelze ani sjednat či stanovit jiný postup, protože by to odporovalo ustanovení § 16 zákoníku práce, kde je mimo jiné zakotvena i povinnost zaměstnavatele zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstVít BERKA nanci.

Pro pracující důchodce nejsou stanoveny žádné výjimky omezující jejich práva

FOTO: Alena TUČÍMOVÁ

Plat za práci ve svátek

Jak se postupuje v případě, kdy zaměstnanec pracuje v den svátku? Může si určit, že mu bude poskytnut plat za výkon této práce?

P

oskytování platu nebo náhradního volna za práci ve svátek upravuje § 135 zákoníku práce. Podle jeho ustanovení se zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, plat nekrátí. Zákon totiž stanoví všechny pravidelné složky platu formou měsíčních paušálních částek, jejichž výše se v závislosti na počtu pracovních dnů v jednotlivých měsících nemění. Za práci ve svátek poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za

dobu čerpání náhradního volna se přitom plat nekrátí (§ 135 odst. 2 zákoníku práce). Podle ustanovení § 135 odst. 3 zákoníku se může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna. Za práci ve svátek tedy náleží zaměstnanci prioritně náhradní volno. Poskytnutí příplatku za výkon práce ve svátek je závislé na dohodě zaměstnavatele a zaměstnance (zaměstnanec si takový postup nemůže jednostranně určit). Formu dohody (písemná či ústní) zákoník práce nestanoví. Vít BERKA

7

zkušenosti nápady inspirace projekty záměry lekce příklady

Projekt ArtCrossing učí žáky, jak používat informační technologie v tvůrčí práci

Dvouletý projekt ArtCrossing, pomocí něhož se žáci a studenti pod vedením umělců učí používat informační technologie ke kreativní práci, je pilotně ověřován ve čtyřech pražských školách. Z hodnocení žáků, studentů a učitelů, kteří se zúčastnili pilotního ověřování multimediálních programů, vyplynulo mnoho zajímavých postřehů: Žákyně základní školy: „Uvědomila jsem si, že umění může vznikat i takhle počítačově, vždycky jsem si myslela, že umění je kreslení, malování, vytváření atd. Takže vím zase něco nového.“ Student střední školy: „Uvědomil jsem si, že se za výtvarné umění dá považovat i to, co bych já uměním nikdy nenazval. To je zřejmě to nejzábavnější.“ Učitelka základní školy: „Velkým přínosem pro žáky bylo i nové nahlížení na výtvarné umění prostřednictvím jiné výtvarné řeči. Po dvou absolvovaných programech si mnozí začali uvědomovat, co je výtvarné umění. V projektu jsou začleněna média, která jsou blízká dnešní generaci, a díky programu v Národní galerii se uživatel těchto médií dozví, jak s nimi pracovat kreativně a nebýt pouhým spotřebitelem.“ Pedagožka střední školy: „Pro starší studenty bylo přínosem skutečné, autentické setkání s dospělými tvůrci a možnost porovnat vlastní představy o osobě umělce se skutečností.“

Zábava a poznání v galerii Projekt ArtCrossing by měl podněcovat učitele, aby využívali ve svých hodinách výtvarné a hudební výchovy prostředky moderních informačních technologií a učili inovativními způsoby. Žáci se seznamují s umělci a uvědomují si, že umění není odtržené od běžného života, ale dělají ho reální lidé, se kterými může být navíc i zábava. Zároveň objevují galerii jako místo zábavy a poznání, ne jen jako učitelem vybraný cíl školního výletu. Přitom si uvědomují, a Gymnázium Na Zatlance jak současné umění vzniká a co v Praze. je pro ně charakteristické. Programy, kurzy a semináře Seznámení s e-learningem Výstupem projektu ArtProjekt zapojuje umělce Crossing je šest multimediálv setkávání s veřejností, ve spo- ních vzdělávacích programů lečné kreativní práci a diskuzi. pro žáky a studenty připraPřitom rozvíjí kreativitu žáků vených a vedených současnýa studentů a pomáhá rozvoji mi umělci, dva e-learningové jejich klíčových kompetencí. kurzy, vzdělávací semináře pro Tím podporuje záměry kuripedagogy a odborná publikace kulární reformy. Navíc se žáci obsahující nově vyvinutou meseznamují s e-learningem, ktetodiku. Dále byla vytvořena rý již v současnosti nabízí řadu prezenční knihovní jednotka příležitostí pro osobní rozvoj, se zahraniční pedagogickou vzdělávání a do budoucna literaturou a multimediální bude pravděpodobně využíván ateliér v prostorách Národní ještě více. galerie v Praze. Partnery projektu jsou ZáV prvním roce projektu kladní škola a Mateřská škola vzniklo a bylo pilotně ověDolákova, Základní škola Jižřeno šest multimediálních ní, Gymnázium Jana Nerudy vzdělávacích programů pro žáky a studenty realizovaných v expozicích moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Autory těchto programů jsou významní současní umělci a umělkyně Pavel Mrkus, Radka Müllerová, Pavel Ryška, Matěj Smetana, Michaela Thelenová a Petra Vargová. Jedná se například o program umělce Matěje Smetany s názvem Animovaný film a minimalistické sklony, program umělkyně Michaely Thelenové s názvem Digitální hrátky a záludnosti interpretace a program umělkyně

Petry Vargové s názvem Zvuk v umění. Posledně jmenovaný byl pilotně ověřován v říjnu letošního roku.

Chytání vzpomínek Během uplynulého roku byly vytvořeny dva interaktivní e-learningové kurzy Chytání vzpomínek pro žáky základních škol a studenty středních škol. Autorkou kurzů je pedagožka Anna Babanová, která na obsahu a koncepci spolupracovala s umělkyní Pavlou Scerankovou. Autorkou animací a grafického návrhu je umělkyně Sylva Francová. Akreditované vzdělávací semináře pro pražské pedagogy s názvem Tvůrčí využití ICT ve výuce výtvarné a hudební výchovy se uskuteční ve dvou dvoudenních blocích. První seminář proběhne ve dnech 20. a 21. listopadu plus 6. a 7. prosince, druhý ve dnech 27. a 28. listopadu plus 13. a 14. prosince. Semináře umožní pedagogům nové metody práce rozšířit do mnoha tříd pražských škol. Kontakt: Lucie Chocholová Národní galerie v Praze Dukelských hrdinů 47, Praha 7 Tel.: 224 301 201 [email protected] Stranu připravila Zlata ŠŤÁSTKOVÁ

8 Vážné důvody pro individuální vzdělávání Podle § 41 školského zákona lze povolit individuální vzdělávání žáka. Jednou z podmínek je, že „jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání“. Co lze pod takto formulovanou podmínkou rozumět? Podmínky pro povolení, průběh a zrušení individuálního vzdělávání žáků jsou stanoveny v § 41 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon). MŠMT vydalo jako metodickou pomůcku v této věci souhrn informací a doporučení pod čj. 14 821/2007 – 22 ze dne 19. června 2007. K ustanovení § 41 odst. 3 písm. a) školského zákona, kde je právně stanovena pro povolení individuálního vzdělávání existence závažných důvodů, se ve výkladu MŠMT uvádí: Školský zákon pojímá individuální vzdělávání jako zcela výjimečný způsob plnění povinné školní docházky. Pro povolení musí být mimo jiné dány závažné důvody pro tento způsob vzdělávání. Závažnost důvodů pro individuální vzdělávání posuzuje výhradně ředitel příslušné školy, a to v rámci správního uvážení, které je soudně přezkoumatelné. Dle právního názoru ministerstva však není jako postačující důvod uvedení například „rozhodnutí rodičů“ a nemělo by být posuzováno jako závažný důvod, neboť každá písemná žádost zákonného zástupce o povolení individuálního vzdělávání je projevem rozhodnutí rodičů, respektive zákonných zástupců, své dítě vzdělávat individuálně. Posuzování závažnosti důvodů pro individuální vzdělávání ředitelem školy by se v případě uznání „rozhodnutí rodičů“ za takový

závažný důvod stalo bezpředmětným. Úmyslem zákonodárce nepochybně nebylo vyprázdnit pojem „závažné důvody“ – pokud by zákonodárce měl v úmyslu tento pojem vymezit tak široce, že by de facto každá žádost o individuální vzdělávání byla závažným důvodem, logicky by při procesu schvalování školského zákona došlo k vypuštění písmene a) v § 41 odst. 3. Správní uvážení ředitele školy má však své zákonem stanovené meze. V souladu s § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby:

NA VAŠE otázky

ODPOVÍDÁ Vít Berka • přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu; možnost správního uvážení tedy není prostorem pro libovůli správního orgánu, ale naopak zdánlivě volnější právní úprava poskytuje správnímu orgánu přijmout řešení, které nejvíce vyhovuje skutkovým zjištěním; • při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly; jedná se o promítnutí obecného zákazu diskriminace a zásady rovnosti před veřejnou správou do úpravy správního řízení. Ředitel školy si musí být vědom toho, že svým rozhodnutím podle § 41 školského zákona v konkrétním případě sám vymezuje další hranice svého správního uvážení v dalších shodných

nebo obdobných případech. Ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu nepřipouští, aby ředitel školy v dalším skutkově shodném nebo podobném případě bezdůvodně rozhodl odlišným způsobem.

Může být vedoucímu proplacena práce přesčas? Může být proplacena práce přesčas i vedoucímu zaměstnanci, kterému je přiznán příplatek za vedení? Poskytování platu nebo náhradního volna za práci přesčas upravuje § 127 zákoníku práce, kde se v odst. 1 stanoví: „Za hodinu práce přesčas přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 procent průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50 procent průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.“ Na rozdíl od úpravy platné před 1. lednem 2007 nestanoví zákoník práce zvláštní úpravu pro poskytování platu za práci přesčas vedoucím zaměstnancům, a proto i vedoucí zaměstnanci mají právo na plat za práci přesčas za stejných podmínek jako ostatní zaměstnanci. To platí i pro vedoucí zaměstnance, kteří jsou statutárními orgány zaměstnavatele. Souběh platu za práci přesčas a příplatku za vedení je tedy u vedoucích zaměstnanců podle platné právní úpravy možný.

Čeho se, kolegové, pořád bojíte?

„D

ivím se vám, že máte stále z něčeho strach. Vím, že nejste spokojeni s vyplácením přesčasů. Suplování jsme museli změnit na neplacený dozor ve třídě. Teď ještě petice,“ nechává se v úvodu porady slyšet ředitel Macháček. „Když se podívám do naší výroční zprávy, nemám pocit, že bychom zaznamenávali nějaký výrazný pokles vzdělanosti našich žáků.“ „Ano, řediteli, bojíme se. Pracuji ve školství přes tři desítky let. Takovou atmosféru, jaká panuje dnes v naší škole, ještě nepamatuji,“ jako první se ozve výchovná poradkyně Ustaraná. „Proč si, proboha, pořád lžeme do vlastní kapsy? Všichni ve sboru dobře víme, jaké máme žáky. Do prvních ročníků bereme každého, kdo je aspoň schopen vyplnit přihlášku. Donekonečna objíždíme základní školy. Lákáme žáky do našich prázdných lavic. Jen abychom měli vůbec koho učit. Mnozí z nás se strachujeme, abychom to nějak doklepali do důchodu,“ zlobí se Ustaraná. „Možná to je jen tvůj osobní názor, kolegyně. Co ostatní?“ dlouze si prohlíží ztichlé osazenstvo sborovny. „Neučím ve školství sice dlouho, ale co dnes a denně prožívám ve třídách, je vrchol. Žáci si k nám stále více dovolují. Záměrně nás provokují. Když jim něco vytknu, drze se mi vysmějí do tváře. Včera jsem kontrolovala, zda se maturanti přezouvají. Horáček mi vmetl do očí, že vůbec nemám právo ho kontrolovat. On si prý bude chodit do školy, v čem se mu zachce, a já mu do toho nebudu mluvit,“ varovně se odmlčí Turová. „Ano, přezouvat by se žáci měli. Rozhodující je ovšem proces vzdělávání,“ mění směr diskuze ředitel. „Tady bych raději mlčel,“ ozve se k očekávání ostatních Hromádka. „Všichni si pomalu zvykáme na nově zavedenou klasifikaci. Všude tam, kde jsme ještě včera dávali pětky, musíme dnes vystačit se čtyřkami. V tichosti jsme tak o jeden stupeň snížili náročnost při známkování. Jsem vděčný všem profesorům univerzit, lékařům, vědcům i umělcům, kteří se dosud podepsali pod petici či výzvu, v níž věcně a v klidném tónu upozorňují na zesilující úpadek vzdělanosti v naší zemi. Ministerstvo školství ji samozřejmě šmahem odmítlo. Jak jinak. Vláda a její premiér jsou zase nedoslýchaví. V novinách jsem četl, ať si raději nenaříkáme a pořádně učíme. Bojím se, že za pár týdnů vše vyšumí jako obvykle do ztracena a nemocné školství bude dál zmírat. Jak dlouho ještě?“ nahlas uvažuje Hromádka. Roman KANTOR

9

Znáte je? Debatní soutěž mládeže V

říjnu se v Michnově paláci v Praze uskutečnilo první mezinárodní finále soutěže žáků středních škol Jugend debattiert international (Mezinárodní debata mládeže). Nad akcí převzalo záštitu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a spisovatel Václav Havel. Cílem projektu je prohloubit znalosti německého

jazyka, a upevnit tím bilaterální kulturní vztahy, proto jsou debaty vedeny v němčině. V debatě na téma „Má být popírání holocaustu v Evropské unii trestné?“ zvítězili účastníci z České republiky a Německa, a prosadili se tak mezi 16 debatujícími z České republiky, Estonska, Litvy, Lotyšska, Německa, Polska a Ukrajiny. Diplomy předali

vítězům zástupci velvyslanectví zúčastněných zemí. Soutěž Mezinárodní debata mládeže se poprvé konala v roce 2005 v Polsku a v České republice. Od roku 2006 se jí účastní i školy z Estonska, Litvy, Lotyšska a Ukrajiny. Tento rok se soutěže zúčastnilo celkem 1390 žáků a žákyň ze 74 škol. Madlen DOMASCHKE

Výtvarné práce dětí ilustrují kalendář Konta Bariéry D ům dětí a mládeže Šumná uzavřel v uplynulém období smlouvu o spolupráci pro KONTO BARIÉRY „Nadace Charty 77“. Podle smlouvy DDM zajistí každoročně ze svých celostátních výtvarných soutěží „Ahoj z prázdnin“, „Vánoční malování“ a „Kniha a já“ výběr výtvarných prací pro ilustraci stolních kalendářů vydávaných k charitativním účelům – tyto kalendáře se prodávají celostátně a výtěžek z prodeje je určen na nákup školních po-

můcek pro zdravotně postižené děti. První kalendář vychází již pro rok 2008, pokud nedojde ke změně smlouvy, pak budeme pokračovat ve spolupráci i v dalších letech. Kalendáře

V

lze zakoupit v přímém prodeji, nebo si je mohou zájemci prohlédnout a následně objednat na http://www.kontobariery.cz/ projekty/kalendare. DDM Šumná

Osmdesátka z lidských těl

září letošního roku oslavila naše škola v Třebařově 80 let od svého založení. Při této mimořádné příležitosti jsme chtěli učinit něco neobyčejného, a tak jsme za pomoci

žáků z 6. až 9. ročníků vytvořili na stráni za školou z jejich vlastních těl velkou osmdesátku. Akce se nám opravdu vydařila a sklidila velký ohlas. Lucie SCHUSTEROVÁ

Diana

SARAH BRADFORD

Historička a autorka životopisů významných osobností a členů královských rodin Sarah Bradfordová se ve své knize obrací na nejbližší z okruhu Dianiných přátel a příbuzných, aby vyvrátila nepodložené zvěsti a smyšlené verze jejího příběhu. A protože má přístup k samotné královské rodině, hovoří s těmi, kdo jsou jí nejblíže, a s konečnou platností odděluje mýtus od pravdy. Knihu z nakladatelství BB/art uvítají především ti studenti, kteří se zajímají nejen o známé osobnosti, ale také o současný reálný život.

Zajímavosti z dějin školství u nás Stížnost V roce 1744 si stěžoval učitel Brejcha v Žebráce, že ve škole „není již ani oken, ani kamen, ani dveří, ani střechy, takže při dešti se všech stran naň teče“.

Propuštění V roce 1724 byl propuštěn ze služby na škole v Žebráce učitel František Hataš, protože o Velikonocích nepustil syna žebráckého měšťana v kostele na kůr se slovy, že ho tam není zapotřebí.

Zvláštní úprava V Litni byl v roce 1857 upra-

ven pro školní potřeby prostorný chlév, v němž byly zřízeny dvě třídy a dva byty pro učitele. Vše bylo připojeno k původní škole z roku 1834.

mnohdy úřední exekuce. Jakmile se však exekutor v obci objevil, učitel se nesměl ukázat na návsi a bylo na něho pohlíženo jako na vydřiducha.

Postavení učitelů

Odpověď

Počátkem 19. století byli učitelé zbaveni vojenské povinnosti (roku 1811), v obcích jim při úředních jednáních náleželo místo hned za rychtářem a vikářem a farářům bylo nařízeno, aby učitele oslovovali „pane“.

Vymáhání Pokud v 19. století nedostávali učitelé plnou výši školního platu, řešila vymáhání doplatků

Na žádost učitele z Loděnice v roce 1878, aby na tamní škole byla ustanovena industriální učitelka, odpověděly úřady slovy: „Nač by to dobré bylo, neb dívky jsou také rády, když jedno odbudou. Nač by se ještě v druhém mořily. A snad by ještě učitelka od školní rady žádala, aby se jí platil byt!“ O dva roky později však zave-

dení předmětu nařídila zemská školní rada.

Kvalita vzdělání Výrazný nárůst kvality výuky na měšťanských školách v 70. letech 19. století ovlivnil malý počet českých středních škol. Řada absolventů univerzitní filozofické fakulty proto musela učit na měšťankách. Mnozí však zvažovali i to, že na střední škole by měli po řadu let pouze suplentský plat 400 zlatých ročně, zatímco jako učitelé na měšťance měli 800 zlatých. František MORKES

10

OECD – Kolik stojí žák primárního a sekundárního vzdělávání?

Výdaje na žáka na primární (odpovídající 1. stupni základních škol) a sekundární (odpovídající 2. stupni základních škol nebo nižším ročníkům víceletých gymnázií a našim středním školám) úrovni vzdělávání vycházejí z publikace Education at Glance, kterou vydala Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Hodnoty jsou uváděny v absolutní výši v přepočtu na US $ a paritu kupní síly a jsou za rok 2004. Výdaje na žáka jsou ovlivněny především výší platů učitelů, penzijním systémem, počtem vyučovacích hodin (ať už z pohledu žáka nebo učitele), učebními materiály a pomůckami, orientací programu nabízeného studentům a počtem studentů ve vzdělávacím systému. Také současný trend snižování průměrné velikosti třídy nebo zatížení učitelů má poměrně značný vliv na finanční zatížení výuky, a tedy i na výši výdajů na žáka. Současně také otázka, zda výdaje investované do vzdělávání přinášejí i odpovídající zisky, se stává stále častějším předmětem veřejné diskuze. Jakkoli je obtížné rozhodnout, jaký je optimální objem výdajů investovaných v moderní společnosti do přípravy žáků pro život a práci, mezinárodní porovnání velikosti výdajů na žáka může být výchozím bodem pro evaluaci efektivity různých modelů financování vzdělávání.

dosáhly jedněch z nejlepších výsledků v testování PISA 2003. Země OECD vydají v průměru ročně na žáka primární vzdělávací úrovně 5331 US $ a na žáka na sekundární úrovni 7163 US $. Výdaje na žáka a studenta v „typické“ zemi OECD se pohybují na úrovni 5832 US $ na primární úrovni a 7276 US $ na sekundární úrovni za rok. V České republice se ročně v průměru vydá na žáka na primární vzdělávací úrovni 2791 US $ a na žáka v sekundárním vzdělávání 4779 US $.

Škála výdajů

Průměrné hodnoty v rámci zemí OECD však v sobě skrývají širokou škálu výdajů na

denta. Tento podíl je ale vyšší než 10 procent výdajů na žáka v malé skupině zemí zahrnující Finsko, Francii, Maďarsko, Slovenskou republiku a Švédsko. V České republice se ročně vydá na vlastní vzdělávání žáka na primární, sekundární a postsekundární neterciární úrovni 3822 US $, na služby související se vzděláváním se vydá 5,4 procenta celkových ročních výdajů na žáka na těchto vzdělávacích úrovních.

Růst výdajů

Výdaje na primární, sekundární a postsekundární neterciární vzdělávání vzrostly mezi roky 1995 a 2004 ve všech členských zemích. O alespoň

neterciární vzdělávací úrovni. Výjimkou jsou Česká republika, Řecko, Maďarsko, Japonsko, Polsko, Portugalsko a Španělsko, kde více než 10procentní pokles počtu žáků znamenal odpovídající nárůst výše výdajů na žáka na těchto vzdělávacích úrovních. Další výjimkou jsou Finsko, Mexiko, Norsko, Švédsko, Turecko a Spojené království spolu s přidruženými zeměmi Brazílií, Chile a Izraelem, tedy devět zemí s nejvyšším nárůstem počtu žáků na primární, sekundární a postsekundární neterciární úrovni mezi roky 1995 a 2004. Ve Finsku, Mexiku, Norsku, Turecku, ve Spojeném království, v Brazílii a Chile nárůsty

Průměrné roční výdaje na žáka vzdělávaného na primární úrovni (2004)

Průměrné výdaje

Země OECD v průměru vydají na žáka v průběhu celého procesu primárního a sekundárního vzdělávání 81 485 US $. Tyto souhrnné výdaje se v jednotlivých zemích OECD pohybují od méně než 40 000 US $ v Mexiku, Polsku, ve Slovenské republice a v Turecku (včetně přidružených zemí Brazílie, Chile, Estonska a Ruské federace) až přes více než 100 000 US $ na žáka v Rakousku, Dánsku, na Islandu, v Lucembursku, Norsku, ve Švýcarsku a Spojených státech, přičemž jednoznačně nejvyšší výdaje má Lucembursko, kde výdaje činí 205 781 US $. V České republice stojí vzdělávání jednoho žáka v průběhu primárního a sekundárního vzdělávání v průměru 52 191 US $. Je nutné si také uvědomit, že nižší výdaje na vzdělávání na žáka nemusí nezbytně znamenat nižší úroveň výuky, mohou naopak vypovídat o efektivitě celého vzdělávacího systému. Například výdaje na žáka v průběhu celého primárního a nižšího sekundárního vzdělávání v Koreji a Nizozemí jsou pod průměrem zemí OECD, přičemž obě tyto země

Zdroj: OECD

žáka v jednotlivých zemích OECD. Na primární vzdělávací úrovni se průměrné roční výdaje na žáka pohybují od méně než 1200 US $ v Turecku a přidružené zemi Brazílii až do 13 458 US $ v Lucembursku. Rozdíly mezi zeměmi OECD jsou ještě vyšší na sekundární úrovni, kde se výdaje na žáka liší až patnáctkrát a pohybují se od 1033 US $ v Brazílii až do 17 876 US $ v Lucembursku.1) V průměru ročně vydají země OECD na vlastní vzdělávání (bez výdajů na výzkum a vývoj a na služby související se vzděláváním) žáka na primární, sekundární a postsekundární neterciární úrovni2) 5745 US $, což obnáší 86 procent celkových výdajů na vzdělávání na žáka na těchto úrovních. V 16 z 26 zemí OECD a partnerských zemí služby související se vzděláváním na těchto vzdělávacích úrovních činí méně než 5 procent celkových výdajů na stu-

50 procent vzrostly výdaje na vzdělávání v Řecku, Maďarsku, Irsku, Polsku, Portugalsku, ve Slovenské republice, v Turecku a v Chile. Prakticky ve všech zemích, kde došlo k tomuto vysokému nárůstu výdajů na žáka (s výjimkou Turecka a Chile), byl tento nárůst spojen s navýšením finančních prostředků do primárního, sekundárního a postsekundárního neterciárního vzdělávání a současným poklesem celkového počtu žáků na této vzdělávací úrovni. Nárůst 10 procent a nižší ve stejném období zaznamenaly Německo, Itálie, Norsko a Švýcarsko společně s přidruženou zemí Izraelem. Vzhledem k tomu, že struktura vzdělávacích institucí obvykle nereaguje okamžitě na demografický vývoj, změny v celkovém počtu žáků většinou nejsou hlavním faktorem změny v objemu výdajů na primární, sekundární a postsekundární

v objemu výdajů byly způsobeny nárůstem celkového počtu žáků, což vedlo následně i k nárůstu průměrných výdajů na žáka. Na druhé straně v Izraeli nárůsty počtu žáků nebyly kompenzovány odpovídajícím nárůstem výdajů na vzdělávání. V České republice došlo k 11procentnímu nárůstu celkových výdajů a 11procentnímu poklesu počtu žáků, v důsledku těchto změn průměrné výdaje na žáka vzrostly o 24 procenta. 1) Toto porovnání je založeno na paritě kupní síly vzhledem k HDP, nikoli na změnách trhu. Vychází tak z jednotného spotřebního koše, který je možno ve Spojených státech získat za jeden US $. 2) Postsekundární neterciární vzdělávací úroveň v našich poměrech odpovídá nástavbovému studiu. Michaela KLEŇHOVÁ Pavlína ŠŤASTNOVÁ

Nakladatelství

Aktuální nabídka publikací

podzim

2007

pro školy a školská zaŐízení SPISOVÁ SLUŽBA VE ŠKOLSKÉ PRAXI Irena Hajzlerová

9/2007, 220 Ký, brož., 120 stran, CD-R s pŐílohami

KOLEKTIVNÍ PRACOVNĔPRÁVNÍ VZTAHY VE ŠKOLSTVÍ JiŐí Valenta

9/2007, 295 Ký, brož., 232 stran, CD-R s pŐílohami

CESTOVNÍ NÁHRADY VE ŠKOLSTVÍ od roku 2007 Karel Janoušek

1/2007, 190 Ký, brož., 160 stran

DAĞ Z PĤIDANÉ HODNOTY VE ŠKOLSKÉ PRAXI od vzniku povinnosti registrace až po vyplnĕní dağového pĥiznání Dagmar FitŐíková a Lydie Musilová 1/2007, 285 Ký, brož., 296 stran

VZORY SPRÁVNÍCH ROZHODNUTÍ S KOMENTÁĤEM pro ĥeditele základních a mateĥských škol Jaromír Richter

2/2007, 260 Ký, CD-R, 153 stran + 60 vzorŢ správních rozhodnutí

BEZPEąNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PĤI PRÁCI ve školské praxi Jan RomanĘnko 12/2006, 290 Ký, brož., 320 stran, CD-R se vzorovou dokumentací k BOZP

VZORY SPRÁVNÍCH ROZHODNUTÍ S KOMENTÁĤEM pro ĥeditele stĥedních škol Jaromír Richter

9/2006, 270 Ký, CD-R, 150 stran + 62 vzorŢ správních rozhodnutí

NOVÝ ZÁKONÍK PRÁCE VE ŠKOLSKÉ PRAXI JiŐí Valenta

9/2006, 380 Ký, brož., 416 stran

Publikace lze objednat: Nakladatelství PARIS, Žižkova 2379, 734 01 Karviná – Mizerov tel:

596 338 026

e-mail:

mobil:

604 264 590

fax:

11

596 311 295

[email protected]

www.paris-karvina.cz

inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce Výškovì stavitelná souprava za

O

T

15. ročník ankety

4.299,- Kè ceny vè. DPH a dopravy

ZDARMA

+

+

ke kadé tøídì (min. 12 souprav) katedra se zásuvkou + uèitelská polstrovaná idle + digitální fotoaparát

NEJOBLÍBENĚJŠÍ UČITEL ČESKÉ REPUBLIKY 2007/2008 Přihláška musí obsahovat:

podrobnosti na

„ stručnou charakteristiku navrhovaného kandidáta „ popis jedné společně prožité příhody „ podpisy 100 osob, které s přihláškou souhlasí Přihlášku mohou poslat žáci základních a středních škol. Barva RAL 1007

o d

Klub Domino, Dětská tisková agentura, Na Nivách 314, 141 00 Praha 4 nebo [email protected]. Přihlášky přijímáme do 31.12. 2007.

www.zlatyamos.cz

r o k u

1 9 9 2

předplatné týdeníku školství Vyplněný objednací lístek zašlete přímo na adresu redakce Týdeníku Školství, Senovážné nám. 23, 110 00, Praha 1. Účast v databázi předplatitelů Týdeníku Školství není omezena kalendářním ani školním rokem a každá adresa předplatitele automaticky přechází z ročníku do ročníku.

OBJEDNACÍ LÍSTEK* Objednávám ........................ předplatné Týdeníku Školství.

PILOT G/GP www.pilotg-gp.cz

minikonference pro koordinátory Začínáte s tvorbou ŠVP Š na čtyřletém gymnáziu? Nebo potřebujete dokončit svůj ŠVP pro vyšší stupeň víceletého gymnázia?

Zveme vás na minikonference pro koordinátory.

Jméno – název odběratele: .................................................. ............................................................................................. Adresa: .................................................................................. ............................................PSČ dodací pošty: .................. E-mail: ................................................................................. Plátcem bude (jméno, název, IČO, DIČ):

Podpis (u organizace razítko): ............................

TÝDENÍK

* Určeno jen pro zcela nové předplatitele !!!

w w w. t y d e n i k - s k o l s t v i . c z

Číslo 32

24. října 2007

Datum: .............................

Minikonference jsou určeny koordinátorům tvorby ŠVP na čtyřletých i víceletých gymnáziích. Hlavní část každé minikonference tvoří pracovní dílny, které lektorují koordinátoři z pilotních gymnázií a metodici z VÚP, a kde získáte řadu praktických nápadů i konkrétních materiálů. Dílny budou zaměřeny na tato témata: „ Klíčové kompetence a výchovné a vzdělávací strategie „ Učební osnovy „ Učební plán „ Autoevaluace Kdy a kde se minikonference konají? 24. 10. v Liberci 1. 11. v Brně 13. 11. v Praze 20. 11. v Plzni 29. 11. v Olomouci Více informací o minikonferencích a přihlášku najdete na webových stránkách projektu Pilot G/GP – www.pilotg-gp.cz. Účast na minikonferencích je zdarma. Minikonference i tento inzerát jsou v rámci systémového projektu Pilot G/GP s p o l u f i n a n c o v á n y z p r o s t ř e d k ů E S F, s t á t n í h o r o z p o č t u a r o z p o č t u h l a v n í h o m ě s t a P r a h y.

Vydává Dictum, s. r. o., Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1. Šéfredaktorka Mgr. Karla Tondlová, tel. 224 233 044, fax 224 233 043. E-mail: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected], [email protected]. Za rok vychází 40 čísel. Celoroční předplatné 780 Kč. Vyrábí SOFIPRIN Praha. Rozšiřuje Česká pošta, s. p., POSTSERVIS. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt v Praze č.j. NP 3160/1994 ze dne 29. 12. 1994. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. ISSN 0862-9641. MK ČR E 4861.