Ve Škodě 130 LR je to paráda Autor: Petr „MravenecZ“ Eliáš, 1. 10. 2008 00:00 Jak nečekaně přišla nabídka na místo spolujezdce na Rally Příbram vedle Jirky Hlouška už víte (dočtete se zde). Na rozmýšlení nebylo dost času, ale nebylo dlouze o čem uvažovat. Hned v pondělí před soutěží jsme s týmem začali řešit nutné změny v přihlášce a hlavně ve vybavení vozidla, protože tělesná konstituce stálého spolujezdce Tomáše Rozsívala je trochu jiného charakteru než moje maličkost. Jirka Hloušek si i přes ubezpečení, že jsem se zatím bez problémů vešel do všech sedaček ve všech závoďácích nenechal říct, a pro jistotu z „elery“ vypreparoval sedačku a přivezl ji na náš úterní předstartovní meeting do Prahy.
eW
R
C
.c z
Pokud byste měli představu, že předstartovní porada týmu účastnícího se s historickou Škodou 130 LR Mistrovství historických vozidel se bude odehrávat někde v zaprášené garáži, mýlili by jste se. Kafíčko, příjemné prostředí, počítačové projektory a digitální vymoženosti jak někde v NASA. Dobře, není to sice tak docela zázemí týmu, ale sešli jsme se ve firmě, kde Jirka Hloušek pracuje, a kterou vede další člen HRT týmu logistik a manažer Jarda Dibitanzl. Ještě než jsme se začali radit proběhla zkouška sedačky, a ke všeobecné úlevě jsem se do ní po vydechnutí veškerého vzduchu z mých útrob vešel. „Říkal jsem vám, že v tom nebude problém.“ :-) Vše je ujednáno, naplánováno, logistika připravena do posledního detailu, řidiči trucků a mechanici dostávají poslední úkoly a můžeme vyrazit...
Příbramská soutěž byla letos excelentně naplánovaná včetně administrativních přejímek a seznamovacích jízd. Všechny posádky a jejich doprovody si pochvalovaly kompaktní podobu soutěže, kdy se do Příbrami muselo vyrazit až ve čtvrtek ráno. V našich končinách poměrně zřídka vídaný jev, který ale ušetřil nemalé náklady startujícím včetně drahocenného času, kterého se všem tolik nedostává. Ještě jednou chválím pořadatele! Den před zahájením seznamovacích jízd, tedy ve středu se však dostavuje první problém. Když jsem
eW
R
C
.c z
po ránu udělal první kroky z postele směrem k toaletě, ucítil jsem že v oblasti mých beder není vše v pořádku. Tupá bolest mi připomněla moje dřívější problémy se zády a začal jsem mít strach. Když kolem oběda kolegové v práci nechápavě koukali na moji skrčenou pozici a šouravou chůzi imitující devadesátiletého penzistu „spěchajícího“ pro důchod na poštu, věděl jsem že je zle. Mojí poslední záchranou se tak stala nejmenovaná rehabilitační lékařka v centru Prahy, která sice za zákrok požadovala obnos, který má k bezplatné zdravotní péči dost daleko, každopádně to alespoň trochu pomohlo. Problém mi dělala především chůze, a snad to tedy při sezení v autě nebude problém.
Ve čtvrtek krátce po šesté ráno jsme si dali s Jirkou Hlouškem sraz u Radotínského Kart centra a vyrážíme trénovat směr Příbram. Alespoň za sebe můžu říct, že jsme si velmi rychle padli do noty a já přestal mít obavy jak nám to spolu půjde. Prezentace a převzetí itinerářů v Příbrami proběhla naprosto bez problémů i díky „kouzelným“ týmovým deskám, ve kterých jsou všechny údaje a doklady pěkně pohromadě a stačí vždy nalistovat příslušnou stránku. Zvládáme dohromady i administrativní přejímku a vyrážíme trénovat. Jsem původem Příbramák, tratě v soutěže znám řekl bych docela dobře, a když se k tomu přidá i najíždění tratě se Subaru Forester dva týdny před soutěží při přípravě eWRC průvodce, tak z toho vyplývá, že při najíždění nebudeme příliš bloudit a listovat v „itíku“. Pokud vás teď napadlo, že jsem svým způsobem absolvoval nepovolený trénink, tak to samé napadlo i mě. Trať jsem s vědomím vedení příbramské soutěže projížděl dva týdny před startem, ale to jsem ještě absolutně netušil, že bych se mohl domácí soutěže zúčastnit jako spolujezdec. Pro jistotu jsem ale o tomto skutku informoval ředitele soutěže, který mi dal souhlas ke startu. Seznamovací jízdy jsme začali úsekem Sádek – Bohutín, pokračovali Tochvicemi a Vystrkovem, a po obědě vyrazili na Jince a Zaječov. Jirkův jednoduchý rozpis mi rychle sednul, a nebylo problém se sladit a porozumět si. Občasné pletení levé a pravé ruky nás spíš pobavilo, od čeho by pak druhé a třetí průjezdy byly, že? Snad mi jezdec promine, ale vzhledem k tomu, že jste byli v onboardech (onboardy můžete sledovat zde) ochuzeni o diktát spolujezdce, tak alespoň prozradím pár netradičních výrazů, které jsem dosud u žádného jiného spolujezdce neslyšel.
R
C
.c z
Začněme třeba výrazem „ROHLÍK“. Jednoduché to slovo, jehož význam je všem jasný, neznamená ale výzvu k tomu, aby spolujezdec přispěchal se svačinou, ale značí v rozpisu dlouhou zatáčku o více než devadesát stupňů, která se jakoby vrací zpět. Poprvé jsem trochu zpozorněl a znejistěl, když mi jezdec při diktování na nájezdu do Lhoty u Příbramě nahlásil heslo „ROHLÍK“. „ROHLÍK? Jak to mám napsat?“ zeptal jsem se poprvé trochu nechápavě. „Normálně napiš ROHLÍK,“ odvětil mi v klidu jezdec a bylo to. No prostě „P4 ROHLÍK“.
eW
Další novum pro mě v rozpisu Jirky Hlouška bylo heslo „DAKAR“ Již vyškolený „rohlíkovou epizodou“ jsem pohotově do rozpisu zaznamenal heslo „DAKAR“, které se ale nevyskytovalo s takovou četností jako „ROHLÍKY“. DAKAR v rozpisu Jirky Hlouška značí dlouhou rovinu, kterou je třeba držet co to dá. Pokud mě paměť neklame tak DAKARY jsme měli na Příbrami napsané tři. Jeden na vystrkovské vložce zhruba v její polovině, tam dost kopal konec toho DAKARU, a pak start a cíl vložky Brodce Milín. DAKREM proti kopci se začínalo a také končilo. To je z poněkud netradičních výrazů z našeho rozpisu asi vše, jinak to byla samá: „pravá tři do levé dva, osmdesát brzda pravá šest,“ a tak pořád dokola. V pátek ráno nás čekaly seznamovací jízdy jen jednoho testu, a to Brodce Milín, kde byl průjezd lesním úsekem omezený pouze na pátek ráno. Celou zkoušku jsme třikrát za sebou projeli a bylo to. Seznamovačky za námi, a mě se začala pomalu lepšit záda, která jsem si v sedačce poctivě nahříval. Krátce před přejímkami dorazili další členové týmu v podobě pana Hlouška staršího a Honzy Hlouška-bratra jezdce. O naší „eleru“ se také velmi dobře staral Tomáš Rozsíval, který dorazil kvůli pracovnímu vytížení až později. Přejímky proběhly v klidu, kanárkově žlutý stan našeho zázemí zářil servisem a my vyrazili se zahřát na oběd. Krátce před startem jsme se v průvanu letiště převlékli do nehořlavého prádla a kombinéz, a připravili se k odjezdu na slavnostní start soutěže na příbramském náměstí. Volba pneumatik díky zkušenému oku jezdce a i díky možnosti „výběru“ proběhla v klidu. Jirka Hloušek s mírným nadhledem všem oznámil, že gumy na výběr máme naložené na vleku a ukazoval při tom prstem na prázdný přepravník na auto... No, alespoň jsme to měli jednodušší.
Jsme na startu XXX. Fuchs Oil Rally Příbram na náměstí. Pro mě trochu zvláštní okamžik, když si uvědomím, že jsem doslova pár metrů od náměstí bydlel coby kluk, a pak když jsem byl starší, tak si vystřihoval obrázky Škodovek 130 LR ze Světa motorů a spal pod plakátem na stěně s Křečkem se Škodou 130 LR. Tak dneska se v tom krásném autě svezu naostro a ještě tady v Příbrami... Před rampou poklábosíme s kamarády a současně soupeři, dostáváme jízdní výkaz, a jedeme směrem k první rychlostní zkoušce. Díky harmonogramu ale máme na asi 15 km jízdy do první časovky skoro dvě hodiny času, a tak společně s většinou historiků zastavujeme v Hluboši v místní restauraci. Před hospůdkou se tak tvoří improvizované UP historiků a vozů rally legend, které budí pozornost projíždějících do té míry, že jedou krokem a stávají se tak nezajímavou kořistí pro policejní Fábii s radarem, která po zjištění, že tady už dneska asi nikoho neodloví odjíždí hledat štěstí jinam.
.c z
Nejen v hospodě panuje mezi historiky skvělá nálada, a řekl bych že i přátelské vztahy. Navzájem se hecují a přitom vše probíhá v klidu a s velkou mírou srandy. Přeci jen trochu odlišný duch než mezi soudobými auty. Škoda.
C
Vyrážíme na start první vložky. Jsme oba docela v klidu, i když Jirka dopředu upozorňoval, že vždy na startu do první vložky chytne nerva. Nic takového se nekoná, anebo jsem to alespoň nepoznal. Díky startovní pozici, si vychutnáváme starty krásného BMW M3 Luboše Tenkla s Jardou Vosádkou, a stejně tak start s protáčejícími se gumami Zdeňka Tichého s Jirkou Horákem s Opelem Kadett. U bavoráku je to ale jak když ho někdo nakopne.
eW
R
Před námi ale také startuje posádka bratrů Hejhalů s jejich legendární Škodou 110 L, se kterou sváděli tak skvělé souboje právě s Jirkou Hlouškem, když jezdil také ještě se žlutou Škodou 110 L. Embéčko od Hejhalů sice ze startu nevystřelí zdaleka tak jako předchozí dva vozy, my s Jirkou ale dobře víme, že jejich čas pro nás bude určující, a to, co ztratí tady na startu v kopci, doženou v rychlých protahovácích v lese, kde se jede na srdce a ne na výkon. Hejhalové startují do vložky s vypnutými světly, i když už se řádně šeří, ale každý koník je dobrý.
Jdeme na to. Časoměřiči nám potvrzují výkaz a nám odpočítávají poslední vteřinky do startu do první vložky. Je to pěkný pocit, trochu nervozity, ale spíš takové šimrání, abych to snad Jirkovi nekazil. Současně se mi taky vybavuje upozorňování kluků z týmu na to, že auto je to sice pěkné, ale může se
kdykoliv zastavit a nemusíme dojet až do cíle. No uvidíme. To už je tady ale start a vyrážíme. Rozpis nám pěkně sedí, já si pomalu zvykám na styl jízdy a hlavně rychlost „elery“, která sice tolik nevystřelí ze zatáčky, ale v rychlých pasážích jede opravdu dost rychle. Nikdy jsem v noci v soutěžním autě nejal, a tak jsem měl trochu obavy, abych se trefoval do orientačních bodů, které jsou v noci přeci jen jiné. Po chvíli zjišťuji, že mi to nedělá velký problém a přes trochu rozpačitý začátek se s Jirkou dobře sladíme a začíná nám to odsýpat. Po průjezdu fotobuňkou cíle z nás úplně opadá nervozita a říkáme si, že je to dobré a že to půjde. Při pohledu na tabuli s výsledky zjišťujeme, že to bylo dobré i co se časů týče a Hejhalům dáváme 6 vteřin. Tak začátek se nám povedl.
.c z
Moje první vložka po tmě je za námi, a také první metry ve Škodě 130 LR, která jezdila v později zapovězené skupině „B“. Vždy jsem měl sen usednout do nějakého toho „béčka“, a i když se mi to letos při Rally Bohemia povedlo a svezl se vedle Ládi Křečka s Audi S1, tak opravdový závod s „béčkem“ je něco jiného. Tak snad právě tady můžu popsat jak tohle auto jede. Skvěle! To je asi nejpřesnější výraz. Auto jako takové je velmi pěkně postavené a jízda s ním je skutečný zážitek. Jeho nízká hmotnost, poměrně výkonný motor, na to, že je to třináctistovka, slušné brzdy a hlavně dobré rozložení hmotnosti dělají z tohoto historika příjemnou hračičku, která ale umí jezdit dost rychle. Když k tomu přidáte ruce Jirky Hlouška máte z toho slušnou kombinaci.
R
C
Když to srovnávám s posledními zážitky v rally autě, které mám z Pelhřimova ve Škodě Felicia Kit Car, tak 130 LR je asi větší zábava. Auto je hravé, dá se řídit plynem, ale určitě neodjíždí ze zatáčky tak jako Kit, a ani tak nebrzdí. Když by se ale hodnotila zábavnost, výherce je jasný. Když se nad tím člověk zamyslí víc, tak za relativně slušné peníze se dá dělat pěkný sport, jet rychle a ještě se k tomu pěkně pobavit a to je to nejdůležitější. Kdo si myslí, že se s historickou Škodou 130 LR jezdí pomalu, tomu doporučuji se podívat se na časy v jednotlivých RZ, možná se budete divit stejně jako já. Naše časy na úrovni špičky skupiny A5 jsou podle mě slušnou vizitkou.
eW
Druhá rychlostní zkouška Komárov probíhá už za naprosté tmy a daří se nám zde zajet bez chyby. Na start RZ nás vyprovází časoměřička ufozt známá z eWRC a málem s námi proklábosí náš start do vložky :-) Jirka si užívá několik pěkných širokých smyků v Zaječově, a na naše soupeře se nám daří najíždět další vteřinky, tak zatím vše dobré. Jirka mě v cíli trochu klidní, abych mu ten rozpis tolik neřval. Ne že bych si užíval zvýšený hlas při diktování, dokonce se mi to nelíbí, ale problém je způsobem pro mě nezvyklou komunikací v helmách. Při diktování se totiž vůbec neslyším, což mě nutí stále zvyšovat hlas a na konci vložky už docela slušně řvu. No nic, na dalších vložkách si na to dám pozor. Sádecká vložka je dost zrádná docela častým střídáním rytmu, ale i hezká několika místy na srdce. Ve Lhotě u Příbramě se nám daří krásně oba vracáky, a děláme tak radost klukům z týmu, kteří se přišli podívat. Někde v půlce RZ kolem nového Podlesí ale motor „elery“ po jednom prudkém odbočení náhle zakucká a přestane jet, jako kdyby neměl benzín. Jirka tam rychle skládá kvalty a zkouší všechno možné. Nakonec zabere zapnutí ještě jedné palivové pumpy. Uf, spadl mi kámen ze srdce, už jsem si myslel, že jsme skončili. Auto ale jede dál a motor vrčí jak hodinky. V cíli RZ jsme si oba oddychli. První etapa je za námi, jsme na skvělém třetím místě absolutně mezi historiky, vedeme třídu… co víc si přát? V servisu už na nás čeká zbytek týmu, a všichni kromě mě se dávají do práce na autě. Rád bych taky něco udělal, ale každý má nějakou práci a přesně ví co má dělat a já už bych se jim tam asi jen pletl. Během trochu netradičního odvzdušňování brzd se nám v týmu povede drobnou chybičkou téměř vyměnit komplet brzdovou kapalinu, ale času je dost, a tak se nic neděje. Říkáme si mezi sebou v servisu v legraci, že budeme soupeřům vykládat, že jsme preventivně měnili brzdovku :-) Autu jinak nic není, a tak ho s pohlazením ukládáme do UPéčka ke spánku, aby nabralo sílu na druhou etapu.
Stejně tak jsme na tom my, ale nás ještě čeká cesta domů do Prahy, ale to už je jen kousek. V sobotu ráno se všichni potkáváme v servisu a chvíli laborujeme co obujeme. Pak se podíváme na nebe a na gumy, co máme „naložené na vleku“ a naše volba je jasná. Necháme to co včera a prohodí se zadek za předek :-) Auto v UP chytá jako hodinky a po krátkém servisu jedeme znovu na Sádek. Tentokrát probíhá celá vložka bez problémů, Jirka komentuje můj diktát s tím, že je to v pohodě, že ví kam má jet, a to je dobře.
eW
R
C
.c z
Tochovice jsou také bez problému, jen se nám to v prvním prudším levém odbočení před Starou Vodou trochu víc svezlo na mojí stranu do škarpičky směrem ke stromečku, ale nic vážného to není a jedeme dál. V televizním Světě motorů pak vidím, že ve stejném místě chyboval i Vojta Štajf, který ale stromek musel objet z druhé strany. Cíl tochovické vložky je nádherně rychlá pasáž u obce Starosedlský Hrádek. Z auta je to fakt mazec a „elera“ poskakuje ze zatáčky do zatáčky. Opravdu palba.
Foto: Jan Piechaczek - fotosoutěž eWRC
Auto funguje jak má a Jirka to komentuje slovy: „Chladíme, mažeme.“ Přes krátkou zastávku v tankovací zóně to bereme na Vystrkov, kde nás čeká asi nejtěžší měřený úsek příbramské rally, kde to bude hodně o rozpisu. Během seznamovaček nám vše sedělo, a tak jsem docela klidný. Na startu do RZ je přichystána komentovaná zóna, ale nějak v ní chybí diváci, kteří by využili stánky s buřty, občerstvení a zafandili autům na startu. Nevím jestli to bylo při startu „velkých kluků“, čti soudobých aut lepší, ale takhle to vypadá dost divně. Startujeme do vystrkovské vložky, jejíž první část se prodírá areálem bývalého rekreačního střediska předlistopadové smetánky. Neuvěřitelná motanice cest a cestiček vede k pěkným, ale bohužel už zchátralým vilkám, kde nabírali síly mocipáni z let minulých. Během seznamovaček jsme u jedné ze zchátralých vilek, kterou nám znalec místních poměrů označil jako bývalé Štrougalovo sídlo, zastavili a prohlédli si kdysi asi luxusně řešené prostory. Ve své době mohla být vilka s bazénem na terase asi opravdu exkluzivní letní sídlo. V rozpisu mám místo u vily označené jako jeden ze záchytných bodů, abych pořád věděl kde jsem, ale vše odsýpá, jak má.
Následující vložka s cílem v Milíně patří asi k tomu nejrychlejšímu co v Příbrami je, a místy se jede opravdu hodně rychle. Technická lesní pasáž asi v první třetině vložky se mi ale hodně líbí a bouřlivě fandícím kamarádům z eWRC a fans z Oseka tady předvádíme široký smyk na šotolce v lese. Brzo míjíme tarabusův Fiat s vylomeným kolem a upalujeme dál. Technické pasáže Jirkovi opravdu sedí a na té úzké cestě je to opravdu palba. To naproti tomu rychlý úsek ze Smolotel prakticky až do cíle je podle mě opravdu dost rychlý a mezi vzrostlými stromy v aleji se mi nezávodí úplně dobře. Rovinka do cíle nám alespoň dovolí si vyzkoušet maximálku. V cíli vložky nás mohutně povzbuzují členové našeho týmu včetně mojí manželky, která se o nás celou sobotu skvěle starala, tedy hlavně o naše žaludky. Zimu na letišti ale odnesla nachlazením, a tak jí ještě jednou touto formou děkuji.
.c z
Druhá runda je opakováním té první a dala by se popsat slovy klasika: „Mažeme, chladíme“. Náskok dvou borců Luboše Tenkla a Zdeňka Tichého před námi už je značný a upřímně ani nemáme v úmyslu se s tak silnými auty a jezdci poměřovat. Stejně tak ale narostl náš náskok i před největšími soupeři, a tak není kam chvátat. Před druhým průjezdem Vystrkova si s Jirkou říkáme, že není kam spěchat, a tak to tentokrát prodáme. Výsledkem je, že se oproti prvnímu průjezdu zlepšujeme o 7 vteřin a jedeme opět třetí čas za Lubošem Tenklem o necelých 11 vteřin. Tak to jsme to teda prodali…
R
C
Před poslední rychlostní zkouškou se nám nikomu nechce mluvit o tom, že je to poslední vložka a o tom, že jsme na perfektním třetím místě, ve které jsme ani nedoufali. Nechceme to zakřiknout. Nakonec to protrhne Jirka s tím, že máme bednu na dosah, a že teď to teda určitě prodá. Když jsem ale viděl, jak jsme rychle nalítli do první serpentiny po startu, a jak ji Jirka jel pěkně bokem, bylo mi jasné jak že to nakonec s tím prodáváním bude. Technickou pasáž v lese jsme zase letěli o fous rychleji a výsledkem je skoro o 10 vteřin lepší čas než v prvním průjezdu. Až vám tedy bude Jirka Hloušek někdy říkat, že něco prodá, nevěřte mu!
eW
Jsme v cíli. Jsme v cíli, mažeme a chladíme a navíc na bedně absolutně a první ve třídě. Ptám se Jirky, jestli už byl někdy na bedně absolutně a ten se na mě jen nesměle otočí a zakroutí hlavou, že ne. No tak to mě podrž. Narychlo to takhle dáme dohromady, vše za pochodu a nakonec je z toho bedna. Máme oba velkou radost. O tu se částečně dělíme s fans z Oseka, kteří nám přišli zafandit i na vjezd do servisu. I přesto, že toho času na sledování diváků kolem trati moc není, tak fandění této skupinky jsme nikde nepřehlédli, a tak jim i všem ostatním, kteří naší posádku a naší „eleru“ na trati povzbuzovali DĚKUJEME! Je to parádní pocit, když se vám povede někde pěkný průjezd zatáčkou a diváci mávají a fandí. Přebírání pohárů v Příbrami na náměstí je sladkou tečkou za mojí anabází v historické Škodě 130 LR. Velký dík patří všem v týmu. Všichni makali a fandili nám, bychom to dotáhli do cíle. Trochu mě mrzí, že jsem vlastně vyfoukl poháry Tomášovi Rozsívalovi, který je stálým spolujezdcem Jirky Hlouška, ale jsem si jistý, že si společně dojedou pro další, a to hodně brzy. Největší dík nakonec samozřejmě patří Jirkovi. Byla to fakt paráda se svézt vedle takového nadšence a srdcaře, který to se Škodou 130 LR tak umí. Takže ještě jednou DÍKY! PS: Pokud máte někdo k dispozici fotky z naší jízdy v Příbrami pošlete nám je prosím na:
[email protected]. Díky!
