Vzhůru do Austrálie - II. díl Autor: Libor Jungvirt , 25. 10. 2006 00:00 První díl "Vzhůru do Austrálie" si můžete přečíst zde.
eW
R
C
.c z
Tak jsme tedy v pátek v klidu dojeli do Vídně a stihli letadlo. Mého bratra Václava, který nás vezl na letiště, jsme instruovali, že pokud na něj budou na hranicích při zpáteční cestě mluvit maďarsky, tak ať se na nic neptá, otočí a jede někam jinam protože pravděpodobně zabloudil.. Naštěstí nám nevolal, takže asi domů trefil. Případně ještě někde bloudí po Rakousku- Uhersku. Náš první přelet mířil do Dubaje, kde jsme měli tříhodinovou přestávku. Zde nás zaujalo luxusní letiště, kde si v klidu můžete koupit i nové BMW 750 iL. Místní ženy měli na sobě ninja obleky a muži nosí, podle našeho názoru, pyžama. Po krátké prohlídce letiště jsme se rozhodli, že ochutnáme místní pivo. Jenže oni nikde žádné neměli. Jediné, co nás v restauracích zaujalo, byla polévka v luxusním podniku za půl dolaru. Alespoň to tak tvrdil Aleš. U jednoho malého stánku v koutku, jsme nakonec nalezli Inda, který nám pivo nabídl. Když už na nás byl tak hodný a prodal nám nápoj kacířů, objednali jsme si u něj také jednu porci jakéhosi nakládaného masa. Inu, asi nás mělo varovat, že na naši otázku, "Do you speak English," odpověděl "Ja!" Nakonec to dopadlo tak, že nám přinesl porce 4, ale pod dojmem Alešovo informace o místních cenách (viz levná polévka v luxusní restauraci) jsme to neřešili. Stálo nás to 40 Euro a ztrátu iluzí o ceně jídla v arabských zemích. Chuť piva radši ani nehodnotím, protože bych nenašel jediné slušné slovo na něco, čemu se tam odváží takto říkat .
Luxus a kýč je na na letišti v Dubai vidět na každém kroku
Radši jsme se pak hned vydali k GATE kde jsme měli být odbaveni. "Karáčí!!!" - toto zde místní zřízenec řval na celé letiště ještě 5 minut po plánovaném odletu letadla do Indie. Nakonec se všichni cestující sešli a letadlo snad i odletělo. My pak v klidu, spolu s techniky z M Sportu nastoupili a přeletěli Airbusem až na místo konání Rally do Perthu. Celý let probíhal bez problémů, až na drobný incident při celním odbavení v Austrálii, kdy Aleš rafinovaně zatajil marcipánovou kačenkou zakoupenou v Českých Budějovicích. Naštěstí ho ale místní pes vycvičený na hledání sladkostí
C
.c z
odhalil a tím ho poslal na následnou důkladnou kontrolu, kde byl onen pamlsek nalezen. Sice se bránil, že mu jí tam musel někdo tajně strčit a že jí tedy hned před svědky sní, ale neuspěl a kačenka musela zůstat v koši, aby nezruinovala místní hospodářství.
R
Offroad s pořádným rámem a dlouhou anténou je základním dopravním prostředkem po Austrálii
eW
V Avisu na letišti jsme si vyzvedli objednaný Hyundai Santa Fe a vyrazili směrem na Hagfors. Jelikož už byla nějakou dobu tma, hledali jsem vhodné ubytování. Nakonec jsme zakotvili u jakéhosi dědka, který mluvil anglicky, dle Aleše, jako prase. Ubytování bylo relativně levné, ale až ráno jsme bohužel zjistili, že jsme se koukali na ceník pro místní myčku a dědek není žádný lidumil, nýbrž je zloděj protože nás nehorázně oškubal. Při snídani nás Radim informoval, že zatímco my jsme v klidu spali, on bděl a jelikož si s ním nikdo nechtěl povídat, zjistil zatím, že v okolí létá spoustu krásných barevných papoušků. My ale žádné neviděli, takže nevíme doteď jestli nám neutrpěl nějakou formou spánku ve stoje.
.c z
C
Písek a křoviny. Tak vypadá příroda na sever od Perthu
eW
R
Ráno jsme se vydali na cestu na sever. To už byla jiná káva. Bylo světlo a mohli jsme tedy obdivovat krásy místní přírody. Všude okolo, to vypadá jako v Austrálii, tak jak jsme si to představovali. Po cca 200 km jsem se rozhodl, že opustím highway a sjedu na menší cestu. Asi za 5 minut jsme na chvíli zastavili a pocítili, co to znamená být v divočině. Během dvou minut jsme byli zcela obsypáni mouchami a jediná pomoc proti nim byl neustálý pohyb. Rychle jsme naskákali do auta a pokračovali dál.Mouchy nás od té chvíle pronásledují na každém kroku. Za 10 km to ale přišlo! První klokani! Rodinka si vesele skákala vedle šotolinové cesty a nijak jsme jim nevadili. Mimochodem klokani a divoká zvěř celkově je zde asi velký problém pro dopravu, protože většina aut má masivní ochranné rámy a to včetně luxusních limuzín. Také jsme za 600 km, co jsme v neděli ujeli, viděli asi 6 stražených klokanů u silnice. Odpoledne jsme pak naštěstí bez jakéhokoliv incidentu s dravou zvěří dojeli až do Kalbari, místního přímořského letoviska. Zde jsme se ubytovali v apartmánu, před kterým visela cedule, že jde za 14 dní do dražby. Cena tomu odpovídala. 200 Kč na noc nás příjemně překvapilo.
.c z
C
ROAD TRAIN jsou až 50 metrů dlouhé soupravy. Tento veze náklad ovcí.
eW
R
Rád bych se ale ještě vrátil k dopravě. Je zde úplně jiná než u nás. Hlavním rozdílem je jistě povinnost jezdit vlevo a z toho vyplívající umístnění volantu vpravo. První kilometry z letiště byly pro mě dost tragické, ale sám jsem překvapený, jak rychle jsem si na to zvykl. Hlavní silnice jsou celkem bez provozu, a tak se dá mimo město bez problémů jet neustále 120 km/hod a tím docílit velice slušných hodinových průměrů. Auta zde jezdí vesměs stejná jako u nás, jen pod jinými značkami. Opel se například jmenuje Holden. Design je tedy trošku odlišný, ale není problémem se v jednotlivých modelech zorientovat. Mimo město však nepotkáte žádné malé vozy. Nejčastěji zde jezdí off-roady, zejména japonské provenience a velké koráby typu Opel Omega. Asi si zde hodně oblíbili pick-upy, protože do této varianty zde přestavěli i výše zmiňovanou Omegu, nemluvě o ostatních výrobcích. Co je ale pro Čecha největší exotikou jsou ROAD TRAIN – silniční vlaky. Jedná se o kamiony, které mohou jezdit jen mezi městy a celková délka může dosahovat více než 50-ti metrů. Asi vás napadne, jak je možné takový kolos předjet, ale věřte mi že to není problém. Hlavně je tu minimální provoz ale co je super jsou silnice, kde jedete někdy i 20 km a pak mírně zahnete doprava. Proto jsou cesty přehledné a nechá se bez problémů předjíždět – ono by to asi s motorizací našeho Hyundie jinak nešlo. Máme sice V6 benzin, ale jede jak Fabia 1,4 MPI. Bohužel k tomu baští tak 13 l/100 km, ale při místních cenách benzinu nás to nijak netrápí. Přesto stále s láskou vzpomínám na svůj Passat TDI.
.c z
C
Nekonečně rovné silnice s minimem zatáček
eW
R
Na závěr ještě musím vyzdvihnout Alešovu silnou vůli, kterážto mu pomáhá již několik dní nekouřit. Sice nám každý večer vypráví o intimních zážitcích s cigaretami a u každého obchodu slintá, nakonec vždy ale nalepí náplast Nicorette a stále odolává. Inu, hodně mu pomáhá, že zde stojí krabička cigaret přes 300 Kč...
