Evropský parlament slavil 50 let

INZERCE

Nový holding na mapě Evropy

FOUFSJB

Slavnostní start společnosti ENTERIA Prezentace str. 16

číslo 03 / 2008

Nezávislý měsíčník založený 30. dubna 2004

ročník 5

cena 15 Kč

Evropský parlament slavil 50 let

SLOVO

Prezentace, str. 15 Historicky nejlepší obchodní výsledky ČSOB Pojišťovny

Magdaléna Frouzová

Evropanka, str. 5

Martin Bursík, ministr životního prostředí

Limity pro měrné emise CO2 pro automobily jsou klíčová věc. Dobrovolná dohoda, kterou automobilky s Komisí uzavřely, se ukázala být nefunkční, proto jsou závazné emisní limity nutné - stejně jako jsou závazné limity pro emise oxidu uhelnatého a dalších látek - emisní normy EURO. Automobilky technologicky nebudou mít problém limity splnit a efekt pro skleníkové emise je zásadní. Automobilová doprava je odpovědná za třetinu evropských emisí CO2. Navíc nižší emise CO2 přinesou (logicky, díky efektivnějším motorům) i nižší emise prachu, který je největší bolestí českého ovzduší. Samy o sobě ale emisní limity samozřejmě nestačí. Je třeba se zamyslet i nad tím, jak často a jak moc auta používáme, proč si necháváme přepravovat jogurty po celé Evropě a třeba textil přes půl světa. V dopravě se musí také radikálně zvýšit využívání alternativ k ropným palivům - zemní plyn, biopaliva, ve městech elektromobily a doufejme, že v blízké budoucnosti také vodíkové články.

Přizpůsobí automobilky emise „zelené unii“?

Bývalá novinářka, která nyní pracuje v kabinetu komisaře Špidly, žila v několika zemích, poznala arabskou mentalitu a své zážitky zpracovala už do několika knih. Jak se nyní cítí v „byrokratickém centru “ Evropy?

PRAHA - Automobily už nebudou vypouštět tolik emisí oxidu uhličitého jako dřív. Rozhodla o tom Evropská komise. Výrobci se brání – tvrdí, že nová pravidla mohou být pro ně likvidační. Navíc prý zvednou ceny nových vozů. Podle Bruselu však nové normy přispějí k tomu, aby se Evropa stala čistším kontinentem.

Bič na řidiče v EU

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso u příležitosti oslav 50 let Evropského parlamentu připomněl slova Jeana Monneta: Nic není možné bez lidí, ale nic nevydrží bez institucí. Evropský parlament se stal důležitou součástí evropské demokracie. foto: EK

Automobily dusí prakticky všechna větší města v České republice. Odborníci pravidelně sledují řadu lokalit. Špatně se dýchá lidem, kteří bydlí u pražské magistrály, problematické jsou byty v Pardubicích u výpadovky na Holice, stěžují si také ti, kteří bydlí v budějovické Mánesově ulici. Vede tudy městský okruh.

„Dřív jsem bydlela za městem, byl tam klid. Tady je to všechno jinak. Přes den si neotevřu okno, a to nejen kvůli hluku, ale také ze strachu ze zplodin, které auta vypouštějí. Hodně se tu práší,“ tvrdí třiadvacetiletá studentka Tereza Hůnová, která v budějovické Mánesově ulici žije se svým přítelem.

SNADNO A RYCHLE NA WWW.EV.CZ NEBO

www.evropskenoviny.cz

Publicistika, str. 8 a 9

(pokračování na straně 3)

Evropské horizonty Zdeňka Velíška Už kvůli národním volbám by se předsednictví v EU nemělo měnit každého půl roku!

INZERCE

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ POUZE 180,- Kč

Přestože v Budějovicích zůstávají hodnoty emisí už delší dobu na stejné úrovni, ekologové začínají bít na poplach v jihočeském Táboře. Druhé největší město kraje trápí nejen doprava, ale také lokální topeniště.

Ve Španělsku proběhly na začátku března volby, které stvrdily proevropský kurz dosavadního premiéra Rodrígueze Zapatera. To je pro váhu Evropské unie ve světové aréně nesporné plus. Vzápětí proběhly obecní volby ve Francii. Ty naopak otřásly evropskou prestiží nového prezidenta Francouzské republiky Nicolase Sarkozyho a tím trochu i prestiží EU. Sarkozyho strana, vládnoucí Svaz pro lidové hnutí, UMP, ztratila třicet sedm velkých a středních měst. Jejich radnice se octly především v rukou fran-

couzských socialistů, tedy nejsilnější opoziční strany. Pro šest měsíců francouzského předsednictví EU stavěl Nicolas Sarkozy své zemi i celé Evropské unii impozantní cíle: posílení evropské obrany, vybudování Středomořské unie, urychlení reformy zemědělské politiky vlastně přijetí její úplně nové koncepce. Krom toho všeho bylo, a pořád ještě je, úplně nejpřednějším cílem francouzského předsednictví završit ještě v r. 2008 ratifikační proces Lisabonské smlouvy.

Sarkozy, doma značně oslabený, prohrál na evropské půdě hned první sázku - na Středomořskou unii. Ta se snad částečně uskuteční, ovšem v poměrně odlišné podobě, jako Unie pro Středomoří. A participovat na ní budou (či mohou) nejenom středomořské členské státy, ale všechny státy EU. Sarkozy také nevytvořil s kancléřkou Merkel kdysi tak dobře fungující německo-francouzský „tandem“. Podpora německé diplomacie bude Francii chybět při prosazování Sarkozyho priorit, o nichž bude muset jednat s Prahou. Neboť 1. ledna 2009 přijde na řadu české předsednictví. Předání štafetového kolíku mezi oběma vládami by mělo být co nejhladší. Zřejmě nebude. Česká vláda si pro předsednictví vytýčila jiné cíle než francouzský prezident a jeho vláda. Nebude chtít převzít štafetu například v záležitosti evropské obrany. Vybudovat ji je jedním ze Sarkozyho vážných záměrů, za-

tímco nejsilnější strana české vlády je plně soustředěna na budování amerického protiraketového štítu a evropskou obranu nepovažuje za prioritu. Spíš naopak. O ratifikaci lisabonské smlouvy chce hovořit teprve po jejím prověření ústavním soudem, což Francouze také znervózní, mají-li dostat smlouvu pod ratifikační střechu do konce letošního roku. Francie – Česko - Švédsko, tři země, které se, jedna po druhé, ujmou předsednictví EU, mají spolu těsně spolupracovat. Je to v zájmu stabilizace EU a posilování její pozice ve světové aréně. Už teď stojí za to položit si občas otázku, zda a jak na tom vlády těchto zemí společně pracují. Po loňském zvolení francouzského prezidenta to chvíli vypadalo na raketový start Unie k dohnání dvou let promarněných nahrazováním návrhu evropské ústavy. Dnes už to zase na žádné závratně rychlé dohánění nevypadá.

Jak se jezdí do silnicích v Evropě a kde jsou ohleduplní řidiči? Platí na ně vysoké pokuty nebo prostě výchova. Naši zahraniční zpravodajové informují o situaci na Slovensku, ve skandinávských zemích, v Nizozemsku a ve Francii.

Jak na to jdou v Irsku?

Zdravotnictví, str. 13

Mary Harney má ráda výzvy, a proto si vybrala v irské vládě post mininstryně zdravotnictví. Rozhovor o oblíbenou političkou, která chce zreformovat velmi složité a obtížně fungující odvětví.

2

ČESKÁ REPUBLIKA A EVROPSKÁ UNIE

EN č. 03 / 2008

Přijetí eura? Nejdříve v roce 2013 Eurocentra informují Rada pro životní prostředí, kde ČR zastupuje Martin Bursík, podpořila výzvu Evropské komise na snížení emisí a 20. února se shodla na závazku do roku 2020 „snížit alespoň o 20%“ emise skleníkových plynů. Jak bude tento cíl rozdělen mezi členské státy, ještě nebylo stanoveno. Tento ambiciózní a jistě finančně náročný záměr je v České republice částečně podporován ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Konkrétně k tomuto účelu přispívá Operační program životní prostředí. Česká republika dlouhodobě neplní mezinárodní závazky v oblasti národních emisních stropů (legislativy Evropských společenství). Je zřejmé, že v souladu s cíli Tématické strategie Evropské unie o znečišťování ovzduší bude třeba dále významně snižovat emise znečišťujících látek do ovzduší. Jedním z nástrojů má mimo být v ČR i zmíněný operační program. Operační program Životní prostředí (dál OPŽP) OPŽP spadá mezi tematické operační programy v cíli Konvergence a z pohledu finančních prostředků je druhým největším českým operačním programem: z fondů EU je pro něj vyčleněno 4,92 mld. € (cca 138,68 mld. Kč), což činí přibližně 18,4 % veškerých prostředků určených z fondů EU pro Českou republiku. Z českých veřejných zdrojů má být navíc financování programu navýšeno o dalších 0,87 mld. €. Je zaměřen na zlepšení kvality životního prostředí, řeší problematiku odpadů a průmyslového znečištění, podporuje péči o krajinu, využívání obnovitelných zdrojů energie. Na podporu zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí je určena Prioritní osa 2 tohoto operační programu. Globálním cílem prioritní osy 2 pro období 2007 – 2013 je zlepšení nebo udržení kvality ovzduší a omezení emisí základních znečišťujících látek do ovzduší s důrazem na využití inovativních, environmentálně šetrných způsobů výroby energie včetně obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor. Globálním cílem prioritní osy 2 pro období 2007 – 2013 je zlepšení nebo udržení kvality ovzduší a omezení emisí základních znečišťujících látek do ovzduší s důrazem na využití inovativních environmentálně šetrných způsobů výroby energie včetně obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor. V rámci prioritní osy 2 budou realizovány následující oblasti podpory: § Oblast podpory 2.1 – Zlepšení kvality ovzduší, § Oblast podpory 2.2 – Omezování emisí Oblasti podpory 2.1 – Zlepšení kvality ovzduší je zaměřena na snížení imisní zátěže obyvatel omezením emisí ze spalovacích procesů v objektech nenapojených na centrální zásobování teplem (dále jen CZT), z energetických systémů, včetně systémů CZT a omezením primární prašnosti a resuspenze z povrchů. Oblast podpory 2.2 – Omezování emisí podporuje snižování emisí znečišťujících látek se stanovenými emisními stropy a snížení emisí jemných prachových částic. Jedná se o snížení emisí NO 2 u velkých a zvlášť velkých spalovacích zařízení s cílem splnění národního emisního stropu ČR pro tuto látku a snížení emisí prachových částic, dále snížení emisí VOC (Volatile organic compounds – Těkavé organické látky) u zdrojů znečišťování ovzduší s cílem splnění národního emisního stropu ČR pro VOC a snížení emisí NH 3 u zdrojů znečišťování ovzduší s cílem splnění národního emisního stropu ČR pro NH 3. Příklady podporovaných aktivit těchto oblastí podpory - rekonstrukce a pořízení spalovacích zdrojů pro snížení spotřeby a omezení emisí, pořízení spalovacích zařízení se značkou ekologicky šetrný výrobek, výsadba a regenerace izolační zeleně oddělující obytnou zástavbu od průmyslových staveb či komerčních areálů nebo frekventovaných dopravních koridorů, snižování tepelných ztrát rodinných a bytových domů, opatření na zdrojích vedoucích k odstranění či snížení emisí těkavých organických látek do ovzduší formou přechodu na vodou ředitelné barvy, instalace katalytických či termooxidačních jednotek apod. Možní příjemci podpory - kraje, obce a města, příspěvkové organizace a organizační složky kraje, obce a města, státní podniky a organizace, ale i družstva, podnikatelské subjekty – fyzické osoby. Přesný výčet příjemců podpory v Implementačním dokumentu na www.opzp.cz – sekce Pokyny pro příjemce. Vyhlášení výzev těchto oblastí podpory pro letošní rok se plánuje na říjen – listopad (celý plán výzev na rok 2008 ke stažení na www.opzp.cz v sekci harmonogram výzev). Možnými příjemci jsou kraje, obce a města, příspěvkové organizace a organizační složky kraje, obcí a měst, státní podniky a organizace a další. Více na www.opzp.cz, www.strukturalni-fondy.cz/opzp.

Členstvím v Evropské unii se všechny členské státy, kromě Velké Británie a Dánska, které mají z důvodů hospodářské suverenity tzv. opt-out, zavázaly k přijetí eura. Všechny země, které dosud euro nepřijaly, a mezi nimi i Česká republika, jsou tak zavázány splnit ekonomická kritéria vstupu do eurozóny pro rozpočtový deficit, vládní dluh, inflaci, úrokové sazby a stabilitu měnných kurzů. Kdy se tak ale stane v České republice, to stále není jasné. Na téma „Jak jsme připraveni na přijetí nové měny?“ se konal 18.3. v Pardubicích seminář, který ve spolupráci s Eurocentrem Pardubice organizovalo informační středisko Europe Direct Pardubice. Pozvaní hosté – hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka, zástupce ČNB Petr Procházka a zástupce firmy Škoda Auto Petr Jonák, referovali o plusech a mínusech přijetí eura a o připravenosti České republiky v tomto procesu. A na jednom se shodli. Reálným termínem vstupu Česka do eurozóny může být nejdříve rok 2013. „Češi jsou v průměru většími pesimisty v souvislosti s eurem než ostatní Evropané,“ řekl v úvodní prezentaci Martin Kupka. „Podnikatelé přitom usilují o přijetí eura mnohem víc než fyzické osoby. Lidé mají obavu,

že po přijetí eura vzroste inflace a oni budou v obchodech platit víc. Zkušenosti z roku 2002 ovšem ukazují, že inflace po přijetí eura stoupne jen minimálně. Naopak mnoho zahraničních výrobků dokonce zlevní.“ Zda se euro podaří přijmout alespoň v roce 2013 dnes není ani zdaleka jasné. Nejvíc to zřejmě záleží na politické vůli a ta, jak se zdá, není dostatečná. Poslední vládní strategie ČR pro vstup do eurozóny, přijatá v srpnu loňského roku, neobsahuje žádný termín pro přijetí eura. Přesné datum není možné podle premiéra Mirka Topolánka stanovit bez politické shody a provedení základních reforem důchodového a zdravotního systému a trhu práce. S tím ve většině případů souhlasí i odborníci. „V oblasti splnění maastrichtských kritérií

foto: autor je největším rizikem rozpočtový schodek. Pokud se nepodaří udělat potřebné razantní reformy hlavně v penzijním systému, nemusela by Česká republika potřebné kritérium splnit,“ dodává Kupka. Zdá se, že tak reálně hrozí, že se Česko stane korunovým ostrůvkem uprostřed eurozóny. Slovensko totiž velmi pravděpodobně do eurozóny vstoupí už v příštím roce, Polsko by pak podle odhadů mohlo do eurozóny vstoupit v roce 2012.

A jak bude náš vstup do eurozóny probíhat? Podle Petra Procházky to nebude žádná děsivá změna. „V zásadě už dnes, když přijdete do většího obchodu, můžete většinou platit i eurem. Přijetí eura v České republice proběhne v několika krocích, kdy bude euro nejprve v bezhotovostním styku, potom budou krátkou dobu platit obě měny a koruna se bude postupně stahovat. Celý proces by neměl trvat déle než měsíc.“ Filip Appl

Virtuální partnerství evropských škol přináší výsledky Více než 35 000 škol už se zapojilo do akce „eTwinning”, která je iniciativou EU a klade si za cíl podporovat navazování kontaktů mezi školami prostřednictvím internetu. Akce eTwinning spadá pod projekt Comenius, který je součástí programu celoživotního učení Komise pro financování v oblasti vzdělávání. eTwinning umožňuje školám nalézt si bezplatně přes internet partnery z jiných zemí pro společné školní projekty. U nás je program určen pro mateřské, základní, střední a vyšší školy, které mohou dosáhnout ocenění své práce také tím, že se bu-

dou ucházet o získání certifikátu kvality - eTwinning Quality Label. V polovině března se v Bukurešti konala pravidelná výroční konference eTwinning, tentokrát s podtitulem “Promoting Intercultural Dialogue” (Podpora dialogu mezi kulturami), na které Evropská komise udělila ceny osmi nejlepším školním projektům v rámci tohoto programu. „eTwinning a jeho virtuální partnerství, do něhož jsou zapojeny desítky tisíc evropských škol, pomáhá dětem seznámit se s počítači a zároveň bourá překážky v podobě nedo-

statku informací o jejich evropských vrstevnících. V letošním roce, který je Evropským rokem mezikulturního dialogu, je tato stránka eTwinningu obzvláště vítána,“ řekl před zahájením konference evropský komisař pro vzdělávání Ján Figelˇ. Do osmi vítězných projektů se zapojilo více než 25 evropských škol. Z českých škol zaznamenala úspěch základní škola v Karviné. Ta spolupracovala s norskou, britskou a polskou školou a jejich společný projekt s názvem “Draw me the task” obsadil druhé místo v kategorii Přírodní vědy a matematika.

Akce eTwinning však probíhá i na národní úrovni. Letošní česká konference eTwinning, pojatá více jako festival vytvořených školních projektů a prezentace nových přístupů k eTwinningu, se uskuteční 24. - 26. dubna v Plzni a předpokládá se účast až dvou set učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve školství, kteří se zajímají o eTwinning a chtějí se seznámit se spoustou zajímavých projektů a s jejich realizátory. Více informací o eTwinningu lze najít na webových stránkách akce www.etwinning.cz . Filip Appl

Silnici z Brna do Vídně kritizuje i Evropská komise Žebříček 50 nejnesmyslnějších projektů, jejichž výstavba poškodí středoevropskou přírodu. To je dokument, který před nedávnem zveřejnila ekologická organizace Friends of the Earth Europe (Přátelé země). Ta tím zmapovala z hlediska ekologie nejrizikovější projekty v infrastruktuře ve střední Evropě, které zároveň usilují o dotace z Evropských fondů. A co je cílem dokumentu? Evropští ekologové chtějí přesvědčit Evropskou komisi, která má právo veta při čerpání dotací, aby tohoto práva u těch nejhorších projektů využila. I Česká republika nepřišla zkrátka. V žebříčku se ocitlo celkem devět projektů za více než čtyři miliardy eur. Do nelichotivé padesátky se tak dostal například projekt vybudování jezů na

dolním Labi či spaloven v Opatovicích a v Ostravě. Vůbec nejhorším českým projektem je ale podle ekologů plán na rychlostní silnici R52 mezi Brnem a Vídní. Ten se totiž umístil dokonce na celkovém třetím místě žebříčku. Hůř je na tom už jen Polsko. Na prvních dvou příčkách jsou totiž dva polské projekty výstavba devíti městských spaloven a dálniční magistrála Via Baltica. Kontroverzní silnice R52 je na Moravě podobným tématem, jako je na Pardubicku R35. Projekt silnice R52, kterou plánuje postavit Jihomoravský kraj společně s Ředitelstvím silnic a dálnic, už kritizovala i Evropská komise či český ombudsman Otakar Motejl. Kamenem úrazu je plánovaná trasa silnice. Ta by totiž měla vést po současné ko-

munikaci přes Mikulov, což by znamenalo rozšíření silnice protínající vodní dílo Nové Mlýny na Břeclavsku a vedení dopravy kolem Chráněné krajinné oblasti Pálava a dalších přírodně velmi cenných oblastí. Ekologové navrhují jinou variantu. Podle nich by trasa měla vést po současné dálnici D2 a dále obchvatem ko-

foto: ŘSD lem Břeclavi. Argumentují i tím, že je taková trasa téměř o polovinu levnější. Kraj ovšem tvrdí pravý opak. Podobný průzkum zveřejnila organizace Přátelé země už v minulosti, kdy za rizikovou označila například výstavbu dálnice D8 mezi Prahou a Drážďany. Filip Appl

3

TÉMA MĚSÍCE

EN č. 03 / 2008

Přizpůsobí automobilky emise „zelené unii“? (pokračování ze strany 1) „V posledních letech tu vzrostl enormně počet aut. Bohužel s tím jako město nic neuděláme,“ říká Jan Fišer, vedoucí odboru životního prostředí táborské radnice. Podle ministerstva dopravy se v České republice výrazně zvyšují emise oxidu uhličitého každý rok. Jestliže ještě v roce 2000 produkovala doprava celkem přes dvanáct milionů tun C02, už v roce 2006 to bylo o polovinu více. Přírodu nejvíce zatěžuje individuální automobilová doprava – z více než osmnácti milionů tun C02 v roce 2006 měli běžní motoristé na svědomí téměř sedm a půl milionu tun. Nepříznivý trend je také u nákladní dopravy – dodávky a kamiony před dvěma lety vyprodukovaly skoro pět a půl milionu oxidu uhličitého. „Doprava je zatím jen velmi těžce řešitelný problém. Ovzduší se v České republice trvale zhoršuje. A nejen díky autům, mohou za to teplárny, velké továrny i lidé, kteří topí nevhodnými palivy,“ vysvětluje mluvčí společnosti Arnika, která se dlouhodobě zabývá ekologií, Jan Losenický. EMISE ZE SILNIČNÍ DOPRAVY STOUPLY O ČTVRTINU Velké množství CO2 však netrápí jen Českou republiku, je problémem celé Unie. Silniční dopra-

va v evropské sedmadvacítce produkuje přibližně jednu pětinu emisí oxidu uhličitého, osobní automobily stojí za dvanácti procenty emisí. Přestože někdejší pětadvacítka snížila v letech 1999 – 2004 celkové emise skleníkových plynů o přibližně pět procent, emise C02 ze silniční dopravy se zvýšily o více než čtvrtinu. O snižování emisí výfukových plynů se už delší dobu zasazují úřady Evropské unie. Před rokem Evropská komise představila legislativní rámec, jehož cílem bylo snížení emisí z osobních automobilů. Do roku 2012 chtěla stanovit strop emisí CO2 na 120 gramů na kilometr, což by oproti současné úrovni znamenalo snížení o pětadvacet procent. Teď se jí to povedlo. „Tahle strategie představuje nejambicióznější přístup, jaký se kdy k rozvoji ekonomiky s nízkými emisemi uhlíku na celosvětové úrovni objevil. Je naprosto nutná, chceme-li zabránit změnám klimatu. Jedná se o hmatatelný důkaz vedoucího postavení Unie v této oblasti,“ komentoval předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Představitelé automobilek se však hned po oznámení plánů Bruselu začali bouřit. Ozvali se zástupci mladoboleslavské Škodovky s tím, že směrnice zdraží vozy o čtyřicet až sedmdesát tisíc korun, pohrozili navíc

možným odchodem na východ. Nejistotu přiznali i někteří evropští politici. „Unie sehrává vedoucí úlohu v mezinárodním úsilí v boji s klimatickými změnami, je motorem mnoha iniciativ na tomto poli. To naprosto oceňuji,“ říká poslanec Evropského parlamentu Jan Březina. Jedním dechem ale dodává: „Kvóty na zavedení závazných limitů oxidu uhličitého pro nové automobily považuji za problematické. Těžce zasáhnou celý automobilový průmysl a v konečném důsledku postihnou koncové uživatele aut.“ Evropská komise ale tvrdí, že je snížení emisí nezbytné. Jinak prý boj s globálním oteplováním nebude účinný. Odkazuje se také na skutečnost, že už v roce 1998 se evropští automobiloví výrobci (dobrovolně!) zavázali, že se v roce 2008 ocitnou na úrovni 140 gramů C02 na kilometr. Většina z nich to ale nedokáže splnit. I když statistiky pokrok zaznamenaly. Například vozy Citroen, které v roce 1997 v průměru vypouštěly 172 gramy C02 na kilometr, už v roce 2005 hlásily „jen“ 144 gramy na kilometr. Emise výrazně upravil také Ford – ze 180 gramů v roce 1997 je snížil na 151 gram na kilometr v roce 2005. Minimálními změnami prošly vozy Nissan – 177 gramů se za osm let proměnilo jen na 172 gramy na kilometr.

ilustrační foto: Zuzana Nováková VÝROBCŮM HROZÍ VYSOKÉ POKUTY Návrh Komise, který emise u nových automobilů snižuje, vstoupil v platnost na konci loňského roku. Rozhodující má být hmotnost vozidla. Podle Komise by automobilka, která překročí limity, mohla emise odkoupit od firmy, která se do norem takzvaně vešla. Pokud se tak nestane, hrozí výrobcům vysoké pokuty. Ty mo-

hou narůstat – podle některých zdrojů od 20 eur v prvním roce platnosti až po 95 eur v roce 2016. A to za každý gram oxidu uhličitého navíc. Například Mladoboleslavská Škoda by tak při současných výsledcích platila v roce 2012 přes tři sta milionů eur. Vzrůstající pokuty by pro automobilku byly už v roce 2015 naprosto likvidační. Brusel to ale vidí jinak. Tvrdí, že se výrobci musí přizpůsobit „zelené unii“. „Čistší, efek-

tivnější a dostupná vozidla pomohou Unii snížit emise, umožní nám, abychom dosáhli kjótských cílů. Bude třeba, aby všechny členské státy využily veškerých svých možností a zavedly nezbytná opatření, která povedou k nákupu úsporných automobilů. A aby vozidla s nižší účinností paliv znevýhodnily,“ dodal komisař pro životní prostředí Stavros Dimas. Jan Štifter

ZAOSTŘENO NA TÉMA MĚSÍCE Evropská komise schválila na konci loňského roku nařízení o snížení emisních limitů u nových automobilů, se kterým budou muset v příštích letech počítat výrobci automobilů, pneumatik i pohonných hmot. Jaké bude mít toto nařízení podle vás důsledky, v jaké časové rovině a případně jak se projeví v cenách? Myslíte si, že je to dobrá cesta?

Antonín Šípek, Sdružení automobilového průmyslu

Michal Vojtíšek, Technická univerzita v Liberci

Připomínám, že množství emisí CO2 u spalovacích motorů je přímo úměrné spotřebě vozů. Cílem je tedy de facto snižování spotřeby. Pokud by byl uvedený návrh bez modifikací schválen, znamenalo by to minimálně střednědobé oslabení konkurenceschopnosti evropského autoprůmyslu zejména vůči asijským výrobcům a zdražení automobilů v EU. Prakticky veškeré břemeno snižování emisí CO2 na cílových 120 g na ujetý kilome-

Jedním z rysů současné společnosti je rozmach „automobilismu“ – celkový počet najetých kilometrů narůstá, motorová vozidla jsou jedním z hlavních zdrojů klasických emisí i emisí skleníkových plynů. Nařízení omezující emise je tedy na místě, pokud nechceme omezovat občany v používání automo-

tr totiž dopadá na automobilové výrobce. Z toho vyplývá finančně i časově nesmírně náročný vývoj nových modelů. Ten je pochopitelně prodraží. Uvedeného výsledku (=nižší spotřeby vozového parku) je možno dosáhnout mnohem efektivněji integrovaným přístupem, tj. řadou opatření např. v legislativě (např. ekologické daně na stará vozidla, tedy méně příznivá k životnímu prostředí), v infrastruktuře (obchvaty měst,

bilů. Výrobní náklady budou vyšší, náklady na palivo zas nižší. U praktických, ekonomických „rodinných“ automobilů se cena zvýší minimálně, více se to projeví u dražších „sportovních“ vozů, což je jen dobře, protože vyzývají k rychlé, agresivní jízdě. Oceníme to později – zásoby ropy jsou ko-

„zelené vlny“ atd.) a při výchově řidičů (způsob jízdy). To vše v kombinaci s technickými inovacemi, kterých se automobilový průmysl nezříká a považuje je za dobrou cestu, ale potřebuje pro ně dostatečnou časovou přípravu na vývoj (ACEA navrhuje přechodné období v letech 2012 až 2015). Automobilový průmysl naopak nepotřebuje, aby mu byly předepisovány konkrétní technologie, jak požadovaných výsledků dosáhnout.

nečné a její cena bude prudce narůstat. Žádný strach, zavedení elektronického vstřikování a katalyzátorů také „nebolelo“ a jsme za ně rádi.

NĚMECKO

Václav Pražák, ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s., Litvínov Nařízení EU č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla se výrobců motorových paliv přímo netýká. Naplnění tohoto Nařízení však vyžaduje paliva, která svou kvalitou budou plně v souladu s evrop-

skou směrnicí č. 98/70/ES ze dne 13. října 1998 ve znění směrnice č. 2003/17/ES ze dne 3. března 2003 o jakosti benzinu a motorové nafty. Podle této směrnice se mohou od 1. ledna 2009 vyrábět pouze bezsirná (sulphur free) motorová paliva obsahující maximálně 10 mg síry v jednom kg. Rafinérie jsou na výrobu bezsirných motorových paliv plně připravené. V rámci programu „čistá paliva“ uskutečnily řadu investičních akcí, které umožňují plně vyhovět všem na ně kladeným požadavkům. Již nyní větší část produkce České rafinérské je v kvalitě „suplphur free“ vyžadované pro rok 2009. Zda se vliv tohoto nařízení projeví v čistotě ovzduší, závisí především na rychlosti obměny zastaralého autoparku v ČR za nová technicky dokonalejší vozidla splňující přísnější emisní limity Euro5.

POHLED ZA HRANICE

Protest automobilek podpořila i vláda Spolkové země rázně odmítly přísné emisní předpisy, které chce zavést EU. Vidí v nich jednak znevýhodnění pro Německo a také diskriminaci vůči jiným státům. Německo má silný automobilový průmysl. Spolková rada vyzvala začátkem března spolkovou vládu, aby apelovala v jednáních, která

budou v EU následovat, na změnu současných návrhů. „Tyto v první řadě znevýhodňují výrobce aut s vyšším výkonem, která se vyrábějí právě hlavně v Německu, a ohrožují celkovou hospodářskou stabilitu celé země“, uvedl ministerský předseda Christian Wulff (CDU). Bavorský EU-ministr

Markus Söder (CSU) uvádí potřebu ochrany životního prostředí, zároveň ale varuje před novými emisními předpisy. „ Není možné, aby pod záštitou ochrany životního prostředí bylo Německo znevýhodněno, ztratilo desetitisíce pracovních míst a byl tak vyhrazen prostor pro průmyslový rozvoj jiných zemí. To

je průmyslová politika mířená proti Německu.“ EU chce snížit oxid uhličitý do roku 2012 na průměrných 130 g na ujetý kilometr. Výrobci, kteří tyto normy nedodrží, budou muset platit pokuty. Spolková rada se shoduje, že tento návrh je pro národní hospodářství nepřijatelný. Söder dále

uvádí: „Veškeré pokuty, které budou uděleny automobilovým výrobcům, se negativně odrazí v následném investování do dalšího výzkumu a vývoje ochrany životního prostředí. Také jde o pracovní místa. V automobilovém průmyslu je v Německu zaměstnáno ať již přímo, nebo nepřímo 800 000 lidí.“

Wulffovi vadí také krátká doba pro zavedení návrhu. „Cyklus produkce při výrobě automobilů je sedm let. Zvláště pro spolkové země jako Bavorsko, Dolní Sasko a Bádensko-Würtenbersko, kde se vyrábí vozy značky BMW, Mercedes, VW a Audi budou mít EU-předpisy přímé důsledky.“ Jana Lochmanová

4

PUBLICISTIKA

EN č. 03 / 2008

Parlamentní volby 2008 Španělsko rozdělily Výsledky letošních španělských parlamentních voleb potvrdily trend, který se dal pozorovat již delší dobu: španělská společnost je velmi polarizovaná a svoje hlasy rozdělila téměř napůl mezi levici a pravici. Levicovou PSOE (Španělská socialistická dělnická strana) volilo 42,59 %, pravicovou konzervativní stranu PP (Lidova strana) 37,71 % lidí, kteří k volbám přišli. Zbylá procenta připadají na menší levicové a nacionalistické strany, které velmi oslabily a na každou z nich připadne v parla-

mentu pouze jedno či dvě křesla. Významnější postavení uhájila pouze katalánská CiU (Shoda a sjednocení), na kterou s jejími 3,23 % připadne 11 křesel. Co z výsledků vyplývá? Společnost se ještě více přimkla k jedné nebo druhé velké straně, zatímco ty menší se propadají do bezvýznamnosti. Některé komentáře hovoří v tom smyslu, že „Španělsko se ještě více polarizovalo a tím se stále více oslabuje jeho demokracie, jejímž hlavním pilířem je co největší pluralita“. Potěšitelné je,

že oslabil vliv nacionalistických stran a také to, že voleb se zúčastnilo úžasných 75,3 % oprávněných voličů. Byla to právě vysoká volební účast, která přispěla k volebnímu vítězství levice. Ta však nemá v parlamentu většinu a bude muset hledat vhodného koaličního partnera. A podobně jako v roce 2004 i letos volby ovlivnil atentát baskické teroristické organizace ETA, která dva dny před jejich konáním zabila bývalého socialistického starostu prosperujícího průmyslového města Arasate/

Mondragón. Tento čin a výzva dcery zavražděného starosty, aby lidé na protest proti takovému jednání šli k volbám, zvedly ze židle i dosud nerozhodnuté a váhající voliče. Důležité je, že lidé, kteří dali PSOE důvěru před čtyřmi lety, neztrácejí ani přes některé problémy optimismus a své straně věří. Mezi přívržence PSOE totiž patří většinou běžní pracující a hlavně ženy, v jejichž prospěch PSOE prosadila několik zákonů i přes ostré protesty konzervativní opozice a církve.

José Luise Zapatera čeká těžké volební období. Ekonomika začíná zpomalovat a nenápadně se zvyšuje míra nezaměstnanosti, ale vláda má v záloze plán na její snížení, k jehož realizaci chce využít vysoké přebytky státního rozpočtu. Mírný nárůst nezaměstnanosti však paradoxně není způsoben snižováním počtu pracovních míst, nýbrž obrovským přílivem pracovních sil v podobě masové imigrace. Ostatně Zapaterovu benevolentní politiku vůči imigrantům kritizují i ti, kteří nakonec PSOE

volili, a tak k této problematice bude muset zaujmout poněkud jiný postoj. Zapatero a jeho strana chtějí také pokračovat v moderní liberální politice založené na toleranci a komunikativnosti. Dlužno podotknout, že to nebude mít lehké, protože konzervativní strana s podporou církve se liberalizaci španělské společnosti brání a jistě bude bránit zuby nehty. A jak ukázaly letošní volby, síla voličů, která za nimi stojí, také není zanedbatelná. Anna Tkáčová

tiprocentní nezaměstnanost. Chybí tam základní dopravní infrastruktura. Obávají se také, že se hlavní silou v zemi stane mafie. „Už nejde o právo na národnostní stát jako na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Albánský národní stát

nějakou dobu existuje a mnoho pravomocí v současné Evropě přebírají nadnárodní instituce. Uznání státu by mělo záležet především na tom, zda tento stát je schopen zajistit zákonný a demokratický stav, či alespoň jej proti předchozímu státnímu zřízení zlepšit,“

komentoval situaci senátor Tomáš Jirsa. Domnívá se, že Česká republika by neměla s uznáním Kosova spěchat. A ta také nespěchá. Vyjádřit by se měla zřejmě začátkem dubna.

Zlepší se demokracie v Kosovu? Kosovo vyhlásilo nezávislost. Na uznání ze strany řady států si však musí ještě chvíli počkat. S oficiálním souhlasem zatím nespěchá ani Česká republika. Zatímco například USA, Francie, Británie, ale také Afghánistán s vydáním oficiálního prohlášení neotálely, česká vláda stále vyčkává.

„Je potřeba, abychom situaci v Prištině chvíli sledovali. Ale neměli bychom zbytečně otálet,“ reagoval ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Naopak prezident Václav Klaus krátce po vyhlášení nezávislosti Kosova otevřeně oznámil,

že s tímto krokem nesouhlasí. Uvedl ale, že bude respektovat postoj vlády. Čeští kritici kosovské samostatnosti tvrdí, že země zatím není připravena. Ve státě, který z devadesáti procent tvoří kosovští Albánci a ze sedmi procent Srbové, vládne padesá-

(stf)

Víza do USA: dohoda je podle EU ilegální Pomoci občanům ve snazším cestování, ale zároveň si rozhněvat Evropskou komisi. Přesně to se podařilo českému premiérovi Mirku Topolánkovi. Ve Washingtonu na konci února podepsal dokument, který má být prvním krokem ke zrušení amerických víz pro občany České republiky. I tak ale Češi zatím nemají vyhráno. Ti, kteří se chtějí vypravit

do Spojených států, budou muset americkým úřadům prozradit řadu údajů. Procedura ale potrvá kratší dobu. Navíc bude levnější. Současná žádost Čechy stojí přes dva tisíce korun, a pokud ji úřady smetou ze stolu, peníze se nevracejí. „Když jsem žádala o vízum, měla jsem obrovský strach. Člověk do toho vloží část úspor a není si jis-

tý výsledkem. Naštěstí to vyšlo. Ale nechtěla bych tím procházet znovu,“ uvedla Hana Pospíšilová, studentka z Pardubic. Jak budou nové žádosti vypadat, zatím není jasné. Vše by se ale mělo odehrávat na internetu. „Jsem ohromně spokojený, že se nám něco takového podařilo dojednat. Pokud by se naší vládě podařilo dostat zemi do schen-

genského prostoru, dát dohromady veřejné rozpočty a k tomu zrušit víza do Ameriky, budu velice spokojený,“ komentoval premiér Topolánek. Krokem ke zrušení víz si však rozhněval Evropskou unii. Ta mu vyčítá, že jednal samostatně, bez ohledu na další státy společenství. Zároveň ale přiznala, že vízovou dohodu s Američany

chystají také další státy Unie. „Dohoda je podle názoru Evropské komise ilegální, zakročit proti ní ale nehodláme,“ sdělil komisař pro bezpečnost Franco Frattini. Tuzemské, ale i zahraniční deníky však často Topolánkovu dohodu spojovaly s obchodem „víza za radar“. Například slovenský list Pravda napsal, že načasování

podpisu dohod rozhodně nemusí být náhodné. „Z pohledu Topolánkovy vlády je rozumné nejprve udělat správný krok k volnému cestování do USA a krátce nato Čechům oznámit dohodu o stavbě amerického radaru,“ uvedl deník. Topolánek však takovou spojitost vytrvale odmítá. Jan Štifter

Gandalovič proti znevýhodnění Veřejný seznam příjemců podpory EU českých farem Stanovení horní hranice přímých plateb a progresivní krácení plateb vázané na velikost farem byly z pohledu české delegace hlavními „kameny úrazu“ při prezentaci závěrů tzv. Health Checku. Proti stávající formulaci dokumentu, jak ho v polovině března v Bruselu představilo Slovinské předsednictví, důrazně vystoupil ministr zemědělství Gandalovič a zopakoval tak stanovisko české delegace, které zastávala na několika předchozích Radách.

Podrobné údaje o všech příjemcích plateb EU v oblasti zemědělství a rozvoje venkova budou zveřejňovány podle nových pravidel přijatých Evropskou komisí. Do 30. dubna 2009 bude na stránkách spravovaných členskými státy a vybavených vyhledávačem uváděno plné jméno, obec a případně PSČ každého příjemce, aby veřejnost byla informována o tom, kolik peněz jednotlivé osoby či společnosti obdržely.

„Vzhledem k tomu, že připomínky, které jsme od počátku projednávání prověrky funkčnosti Společné zemědělské politiky prezentovali, nebyly zohledněny, chceme varovat před negativními důsledky progresivního krácení. Opakovaně zdůrazňujeme, že opatření, které dopadne selektivně jen na některé členské státy, mohou negativně ovlivnit konkurenceschopnost agrárního sektoru v těchto zemích,“ vysvětlil ministr Petr Gandalovič. „Nakonec jsme se rozhodli neblokovat přijetí závěrů Rady, neboť jako celek představují pozitivní vklad do budoucích diskuzí. Nadále však tvrdíme, že v těchto dvou konkrétních bodech představují jasné a výrazné znevýhodnění některých členských států.“

Částky budou rozděleny na přímé platby zemědělcům a na jiná podpůrná opatření. V oblasti politiky rozvoje venkova, kde se na financování spolupodílí EU a vlády jednotlivých členských států, budou uvedeny jak příspěvky od EU, tak od státu. Tyto informace za předchozí finanční rok budou každoročně zveřejňovány do 30. dubna a na internetových stránkách musí zůstat dva roky od data jejich zveřejnění. Kromě toho zřídí Evropská komise svoji vlastní internetovou stránku, kde bude možno nalézt odkazy na stránky jednotlivých členských států. „Jedná se o peníze daňových poplatníků, takže je velmi důležité, aby občané věděli, za co byly utraceny,“ uvedla Mariann Fischer Boel, komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova. „Transparentnost by také měla zlepšit správu těchto fondů, neboť se posílí veřejná kontrola toho, jak jsou finanční prostředky vynakládány. Jenom tak můžeme docílit informované diskuze o budoucnosti společné zemědělské politiky. O transparentnost jsme se zasazovali společně s Evropským parlamentem a jsme rádi, že jsme dosáhli dohody o tom, jakým způsobem bude systém fungovat.“ Nové finanční nařízení, přijaté v roce 2006, stanoví zásadu, že členské státy musí pro každý finanční rok zveřejňovat kompletní seznam příjemců všech forem plateb z fondů EU v oblasti zemědělství a rozvoje venkova. Nařízení, které Komise dnes přijala a které

Toto naše delegace také vyjádřila ve společné deklaraci, pro kterou získala ČR podporu Ně-

mecka, Maďarska, Lotyšska, Rumunska a Slovenska. Modulace přímých plateb by v ČR představovala částku 3 030 mil. Kč. Dotkla by se více než poloviny českých zemědělských podniků, které obhospodařují téměř 98 % půdy. Podle ministra Gandaloviče by částky přesouvané z I. do II. pilíře měly být v jednotlivých členských státech srovnatelné, aby nedošlo k ohrožení konkurenceschopnosti. Toho by Evropská komise mohla dosáhnout například zavedením modulace pro všechny podniky bez ohledu na jejich velikost, tedy odstraněním hranice 5 000 eur. Degresivita přímých plateb podle návrhů Komise by se dotkla 2014 současných podniků. „Přitom podniků, které by se objemem přímých plateb dostaly nad tři sta tisíc eur s nejvyšší, tedy pětačtyřiceti-

Petr Gandalovič v Bruselu znovu varoval před možným znevýhodněním některých členských států v rámci uvažovaných změn ve Společné zemědělské politice EU. foto: archiv procentní mírou degresivity, by bylo v České republice více než osm set,“ zhodnotil ministr Gandalovič. Pravidla, která mají platit pro všechny členské státy, by podle ministra měla respektovat odlišnou zemědělskou strukturu v jednotlivých státech. „Dopady opatření, která mají změnit fungování Společné zemědělské politiky, by měly být rovnoměrně a spravedlivě rozdělené mezi všechny členské státy, abychom v konečném důsledku dosáhli odstranění všech historických nesrovnalostí,“ dodal Gandalovič. (mze)

členské státy podpořily, poté co Rada loni v listopadu schválila jeho hlavní prvky, stanoví pravidla, jak toto zveřejnění provést. Podle tohoto nařízení musí každý členský stát zveřejnit na internetových stránkách informace, jež občanům umožní vyhledat příjemce plateb podle jména, obce, částky (v příslušné měně), kterou obdržel, nebo kombinací těchto tří kritérií a tyto informace si stáhnout ve formě jediného souboru údajů. Nařízení vyžaduje, aby členské státy informovaly příjemce plateb, že údaje o nich budou zveřejněny a že požívají práv podle právních předpisů EU o ochraně osobních údajů, což zajišťuje, že systém bude odpovídat požadavkům na ochranu údajů. Údaje budou k dispozici od 30. dubna toho roku, který následuje po vyplacení peněz, a zůstanou na internetových stránkách dva roky od okamžiku jejich zveřejnění. Se zveřejňováním údajů o finančních prostředcích poskytnutých na rozvoj venkova se začne o něco málo dříve než se zveřejňováním údajů o přímých platbách zemědělcům. Informace o všech prostředcích vyplacených na rozvoj venkova v období od 1. ledna do 15. října 2007 budou zveřejněny do 30. září 2008. Vzhledem k rozdílným organizačním strukturám v Evropské unii budou členské státy samy rozhodovat o tom, kdo bude zodpovídat za zřízení a provozování jejich internetové stránky. Mohou se také rozhodnout, že zveřejní informace ještě podrobnější. Komise bude spravovat svoji vlastní internetovou stránku, na níž bude uveden odkaz na stránky jednotlivých členských států. Některé členské státy již údaje o příjemcích plateb ze zemědělských fondů EU zveřejňují. Rozhodnutí je poslední fází v dlouhodobé iniciativě Komise pro transparentnost, jejíž myšlenkou je zvýšit otevřenost a přístupnost institucí EU, informovanost o využívání rozpočtu EU a odpovědnost unijních institucí vůči veřejnosti. (mze)

5

EVROPANKA

EN č. 03 / 2008

„Nejlíp se žije tam, kde máte kvalitní práci a blízké přátele,“ říká Magdaléna Frouzová z kabinetu českého eurokomisaře Daly jsme si sraz v kavárně v nákupním centru v jedenáct dopoledne v den, kdy jsme obě měly zařízené hlídání pro děti. Byla samý úsměv, uvolněná, jednu chvíli nepříjemně zaskočená servírkou, která jí chtěla odnést šálek s rozpitou kávou, sršela z ní energie a optimismus. Protože je zaměstnaná v Evropské komisi v kabinetu Vladimíra Špidly, slíbila jsem jí, že o její nynější práci mluvit nebudeme – je vázána mlčením. Vydala dvě knihy o životě a postavení muslimských žen, i její život sám by ale stál za sepsání.

Cítíte se být novinářkou, spisovatelkou nebo euroúředníkem?

v mnoha ohledech mnohem otevřenější a modernější než průměrný Egypťan.

Tak trochu vším, i když novinářkou asi nejméně, spíš mě bavilo vyprávět lidské příběhy a dávat něco z toho lidem. Tyhle dvě věci vnímám v každé ze svých profesí.

Vrátíme se trochu k vaší práci – co pro vás bylo impulsem opustit žurnalistiku a přejít na druhý břeh – do úřadu?

Jaké vidíte v práci v Evropské komisi a novinařině styčné plochy, kde jsou naopak zapovězená místa? Určitě tam vidím obojí. A není to jen o lidech z euroinstitucí, ale týká se to politiků obecně. Já jsem vystudovala politologii, takže původně jsem vlastně spíš politik. Zásadní problém je podle mne v tom, že novinář v roli zprostředkovatele informací z velké politiky běžnému čtenáři musí zjednodušovat. Jenže politika je o samých složitých věcech, které se při různých jednáních dále komplikují: při projednávání nového zákona proběhne dlouhá diskuze nad tím, jestli v konkrétním odstavci má zaznít sloveso „omezit“ nebo „zmírnit“ – pro novináře i laika je to nepodstatný detail, jenže ve skutečnosti to může zásadně ovlivnit tisíce lidských osudů, a proto o to jejich zástupci – politici – svádí zásadní souboje. Při své práci v Komisi jste se dostala do kontaktu s bruselskými novináři, kteří píší o obrovském množství často velmi komplikovaných témat – máte pocit, že je zajímají jen povrchní a často ne ty nejpodstatnější informace? Nevím, jestli jim to uniká, spíš mám pocit, že některá témata prostě ignorují. Asi o nich vědí, ale považují je za nezajímavá pro běžného čtenáře. V agendě EU je přitom spousta témat, u kterých si říkám, že je škoda o nich neinformovat, zajímavá podle mého úsudku bývalé novinářky určitě jsou. Myslíte si, že kdybyste pracovala v Bruselu jako novinář a ne jako euroúředník, že byste to dělala jinak? To si nejsem jistá… Uvědomuji si, že v Bruselu se na novináře přímo valí záplava informací a hledat pořád nějaké zajímavé je dost vysilující, nedivím se, že se prostě nemohou věnovat všemu. Navíc tím, že pracuji „uvnitř“, mám přístup ke spoustě věcí, ke kterým se novinář nedostane a tudíž se mi některé zprávy mohou zdát zajímavější, než se zdají nezasvěcené osobě. Ale zároveň mám dojem, že šlo hodně současných českých zpravodajů do Bruselu s euroskeptickým postojem, zatímco já jsem totální euronadšenec – možná bych tedy i jako novinář měla snahu referovat pozitivně.

Asi už mi začalo vadit to věčné zjednodušování. Najednou mě to přestalo bavit. Chtěla jsem se zase vrátit k tomu, co jsem vystudovala a mít možnost se do jednotlivých témat víc ponořit. Na práci ve zpravodajství mi navíc vadilo, že jsem musela zpracovávat kolikrát témata, která mě naprosto nezajímala. Já chtěla vyprávět příběhy, které zajímaly mne, ale zadání média se od toho často lišilo. Proč právě Evropská komise? Už v Egyptě mi došlo, že mám hrozně ráda Evropu. Máme tu vymoženosti, o kterých si ani neuvědomujeme, jak jsou cenné. Třeba svoboda a rovnost, která spoustě lidí přijde samozřejmá. Teprve když žijete ve společnosti, která vás zavrhne jen proto, že si myslíte něco jiného, než většina ostatních, nebo proto, že jste třeba homosexuál, tak si uvědomíte, jak nesmírnou hodnotu má to, co si pro sebe Evropa vydobyla. V Evropě není takové kastářství jako v některých jiných kulturách. Došlo mi to, když mi jedna egyptská letuška vyprávěla, že raději obsluhuje evropské turisty, protože ti arabští se na ní dívají svrchu jako na služku. V tu chvíli se mi hrozně zachtělo zpátky do Evropy. Zároveň jsem ale ještě nechtěla zpátky do Česka, tak jsem si vzala mapu Evropy a koukala, kde bych chtěla žít. Uměla jsem anglicky, německy, trochu francouzsky, takže Brusel z toho jaksi vyplynul, navíc se tam mísí všechny možné vlivy, tam se ta Evropa „dělá“. Takhle pro mne začal romantický sen o Bruselu – tehdy jsme ještě nebyli ani v EU. Jaká byla skutečnost? Mnoho lidí Brusel jako město pro život rádo nemá… Já ho ráda mám, žije se mi tam dobře. Je rozdíl, jestli je město krásné, nebo se v něm dobře žije. Třeba Paříž nebo Londýn jsou krásná města, ale do práce jedete skoro dvě hodiny, mockrát přestupujete, doma jste v devět – zatímco Brusel je takový malý. Do práce chodím pěšky přes park, žije tu spousta mladých lidí, kteří se chtějí bavit. Asi jsem se dostala do věku, kdy spíš než místo kde žiju, hodnotím kvalitu života, a ta mi v Bruselu přijde skvělá. Je to taková kosmopolitní vesnice. Je vaše práce nudná?

Šest let jste byla provdaná za Íránce, rok jste pracovala v Egyptě. Nemyslíte, že je Egypt – ve srovnání třeba se zmíněným Íránem – hodně nasáklý západní či evropskou kulturou a je jaksi otevřenější více přístupům?

Já pracuju v kabinetu, což je v rámci evropských institucí asi nejzáživnější práce – pořád se děje něco nového a já rozhodně nemívám pocit, že bych zrovna neměla co dělat, spíš naopak – na konci dne se děsím, kolik práce mi ještě zbývá.

Ne, je to jinak. Zdání totiž klame. Egypt byl někdy v šedesátých letech poměrně uvolněný a chcete-li proevropský, ale posledních asi dvacet let jsou tam na vzestupu islamistická hnutí, která vznikla jako protest proti tamější vládě, která se jim zdála příliš liberální. Dnes jsou tam islamisté hrozně populární, třeba na ulici takřka nepotkáte ženu bez šátku – a když, tak je to většinou křesťanka, kterých je v Egyptě taky docela hodně. Běžná egyptská populace je dnes mnohem víc islamizovaná, než před těmi dvaceti lety. Jeden egyptský doktor mi vyprávěl, že když začínal svou kariéru, bylo v jeho městě pět lékařských ordinací a jedna mešita, dnes je tam asi šestnáct mešit a jeden doktor… V Íránu naproti tomu je vláda konzervativní, a reakce obyvatel na to je taková, že se snaží modernizovat. Takže běžný Íránec je paradoxně

Chtěla byste se jednou vrátit k novinařině? Tuhle jsem se bavila s kamarádkou z Německa, která se pohoršovala nad tím, jak lidé u nás přeskakují z novinařiny do politiky a zpátky a říkala, že to by v Německu nešlo - i já si myslím, že to není správné. Neuvažuju o tom, i když mám stále potřebu psát, ale spíš třeba vydám další knížku. Vydala jste dvě reportážní knihy o životě muslimských žen, jaký je podle vás největší rozdíl v postavení ženy v evropském a arabském světě? V možnosti volby. V Evropě zpravidla nikdo nemůže ženě předepisovat, jestli má zůstat v do-

Magdaléna Frouzová mluví anglicky, německy, francouzsky, učila se rusky, persky a čínsky. V Hamburku vystudovala politologii a začala psát politické komentáře do Lidových novin. Vdala se za Íránce, se kterým v Německu šest let žila. Rok pracovala v Egyptě pro německo-arabskou obchodní komoru, později se stala zahraniční redaktorkou TV Nova, pro Českou televizi připravovala pořad Před půlnocí. Od roku 2006 pracuje v kabinetu eurokomisaře Vladimíra Špidly. Vydala dvě reportážní knihy o arabském světě a postavení tamějších žen, Závoj a džíny a Mříže v ráji. Koncem loňského roku se jí narodila dcera Mariann Kathrin, začátkem dubna se po krátké mateřské dovolené vrací do práce v Evropské komisi.

mácnosti nebo dělat kariéru. Může se rozhodnout sama podle toho, co jí nejvíc vyhovuje. Ve většině arabských zemí ženy tuto volbu nemají. Jejich roli jim určí společnost nebo rodina, a většinou to bývá ta v domácnosti. Co mají naopak evropské a arabské ženy společného? Mnohem víc, než si myslíme. Ony mají totiž ženy na celém světě strašně moc společného. Například to, že na nich spočívá hlavní starost o rodinu, že mívají nižší platy než muži, že se jen těžko dostávají na vedoucí místa, že společnost jejich prací pohrdá a považuje ji za méně hodnotnou, že se hůře prosazují v politice, atd. Momentálně jste na mateřské dovolené, přemýšlíte o návratu do práce? Jak vnímáte možnosti české ženy skloubit mateřskou dovolenou s pracovním úvazkem, dovedete si podobnou myšlenku představit třeba u egyptské matky? Já se do práce vracím už za měsíc, v institucích EU je mateřská dovolená pět měsíců. A co se týká skloubení – to budu moci lépe posoudit až za ten měsíc. V každém případě to ale instituce ženám usnadňují v tom, že zpravidla dostanete pro děti jesle, o čemž se ženám v Česku může jen snít. V tomto ohledu jsou na tom paradoxně arabské ženy mnohem lépe. Pokud chodí do zaměstnání, nemusejí vůbec řešit problém, kam s dětmi. V rodině je dost jiných žen (babiček, tet atd.), které jim děti hlídají.

Ve které ze zemí, kde jste žila, jste se cítila nejvíc cizincem? Všude i nikde. Záleží totiž na tom, jak vnímáte sebe sama. Z těch zemí, kde jsem tak nějak žila, tedy řekněme Německo, Írán, Egypt a Belgie, je nám Německo nejspíš kulturně nejbližší. Přitom tam jsem se kolikrát cítila špatně a cize, protože jsem tam přišla jako chudá imigrantka, pracovala po večerech jako servírka, abych si přivydělala na studium a kdykoli jsem řekla gramatickou chybu, zdálo se mi, že lidi se na mě dívají s despektem. Nejspíš to nebyla pravda, jen se mi to zdálo, protože jsem se cítila mizerně. Zato v Íránu, kde teoreticky zažíváte jeden kulturní šok za druhým, jsem se cítila skvěle, protože jsem byla v rodině svého tehdejšího snoubence, všechno viděla růžovými brýlemi a mé okolí mě jako „Evropanku“ nosilo na rukou a promíjelo i ty největší kiksy. Pokud bych se ale měla pokoušet zpětně o nějakou objektivitu, tak myslím, že nejlíp se žije tam, kde máte kvalitní práci a blízké přátele. Egypt je sice obestřen romantikou, ale žít tam dlouho je náročné. Jít vyřídit v podstatě jakoukoli věc na úřad stojí úmornou energii, na ulici na vás jako na Evropanku, ač cudně oblečenou, všichni pískají a pokřikují… nejlépe se mi zatím žije tam, kam se s dcerou brzy vrátím - v Belgii.

S Magdalénou Frouzovou hovořila Eva Kunertová

6 Měsíc v Evropské unii Parlamentu je padesát let Evropský parlament oslavil padesáté výročí. Poprvé se sešel 19. března 1958, a to ještě ve formě Evropského parlamentního shromáždění. Jeho prvním předsedou se stal bývalý francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman.

Evropská rada řešila zaměstnanost Strategie pro růst a zaměstnanost. To bylo hlavní téma zasedání Evropské rady, které se konalo od 13. do 14. března v Bruselu. Odborníci řešili také stabilitu finančních trhů a řadu mezinárodních otázek – například návrh na vytvoření Unie pro Středomoří.

Testoviny u Komise bodovaly Testoviny získaly cenu Evropské komise. Podle ní tento pořad České televize udělal nejvíce pro informovanost spotřebitelů. Ocenění předala 10. března zástupcům ČT eurokomisařka Meglena Kuneva.

Běžným zapalovačům odzvonilo Život evropských kuřáků změnil 11. březen. Ten den vstoupilo v platnost rozhodnutí Evropské komise, která zakázala prodej zapalovačů „nebezpečných pro děti a neobvyklého typu“. I přesto se nevhodné zapalovače na řadě míst nadále prodávaly.

EVROPSKÁ UNIE

EN č. 03 / 2008

Klimaticko- energetický balíček až za českého předsednictví Evropská unie se chce do konce roku dohodnout na klimaticko-energetické legislativě. Kdyby se tak nestalo, znamenalo by to podle čelních představitelů evropských států selhání sedmadvacítky jako vůdce boje s emisemi skleníkových plynů. Březnový summit EU dal energeticky náročným odvětvím záruky, které by měly ochránit jejich konkurenceschopnost. Hlavy sedmadvaceti zemí EU se dohodly, že musejí do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o 20 procent proti roku 1990 a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie také na 20 procent. Evropská unie má naspěch – v prosinci 2009 se bude v Kodani jednat o nové globální dohodě o snižování emisí skleníkových plynů, která má nahradit Kjótský protokol (jeho platnost vyprší v roce 2012), a je třeba přesvědčit i

ostatní země, aby efektivněji bojovaly s klimatickými změnami. Bude-li Evropa v tomto bodě jednotná, bude se jí lépe vyjednávat. Evropská komise už v lednu zveřejnila tzv. energetický balíček, který obsahuje mimo jiné návrh na společné úsilí při snižování emisí CO2 a obchodování s emisními povolenkami. Členské státy návrhy Evropské komise většinou přivítaly, rozcházejí se ale v pohledu na to, jak by měly být mezi země rozděleny cíle na snižování emisí CO2 a na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Bouří se hlavně energeticky náročná odvětví (ocelářství, cementárny atd.) a chtějí od Bruselu záruky, že se přísnější pravidla na snižování emisí neprojeví na jejich konkurenceschopnosti. Na jejich stranu se před summitem postavila i Česká republika nebo Německo. Německá kancléřka An-

gela Merkel hájila zájmy velkých průmyslových podniků a do závěrů summitu se jí podařilo prosadit větu: „Evropská rada uznává, že je třeba naléhavě řešit problém ‘úniku emisí’ v energeticky náročných sektorech vystavených silné mezinárodní konkurenci.“ Únik emisí by vznikl ve chvíli, kdy by se průmyslové firmy stěhovaly do zemí, kde nejsou tak přísné ekologické standardy. Unii by to jednak přineslo ztrátu pracovních míst a zároveň růst emisí skleníkových plynů mimo EU. Je proto důležité, aby se k závazným cílům na snižování emisí připojily i ostatní země. Rada a Evropský parlament by měly koncem letošního roku schválit konkrétní legislativní návrh, obě instituce by ho měly přijmout ještě v tomto funkčním období. To znamená, že konečné hlasování o klimaticko-energe-

tickém balíčku pravděpodobně proběhne za českého předsednictví Radě EU v první polovině roku 2009.

Děti mají méně polykat magnety Komise oznámila svůj plán na úpravu hraček. U předmětů, které obsahují magnety, by neměla chybět výstražná upozornění. Rodiče by se tak měli včas dozvědět, že děti mohou magnety spolknout.

Komise hrozí kvůli cestovkám Evropská komise požádala Polsko, Nizozemsko, Portugalsko, Francii, Itálii, Finsko, Řecko a Českou republiku, aby pozměnily své právní předpisy. Úřadu vadí zvláštní režim DPH na ziskovou přirážku cestovních kanceláří. Pokud ho státy neupraví, může Komise věc předložit Soudnímu dvoru.

Pardubičtí perníkaři mají ochrannou známku Pardubický perník může od 27. února 2008 užívat ochrannou známku Evropské unie. Místní perníkáři tak získávají konkurenční výhodu oproti výrobcům nejrůznějších napodobenin. Jedná se už o devátou ochrannou známku, kterou výrobek z České republiky získal.

Lidé vybrali novou eurominci Veřejnost vybrala motiv pro novou eurominci. Internetového hlasování se zúčastnilo téměř sto padesát tisíc lidí. Podle Bruselu vítězný návrh „symbolizuje euro jako poslední etapu dlouhotrvajících obchodních vztahů, od prehistorického výměnného obchodu – na který poukazuje záměrně zjednodušený motiv mince – až po hospodářskou a měnovou unii.“

V České republice je bezpečně. Ve Švédsku ne. Česká republika se řadí mezi nejbezpečnější státy Unie. Vyplynulo to z průzkumu, který zveřejnil Eurostat. Nejvíce trestných činů naopak páchají lidé ve Švédsku, Belgii a Velké Británii. Trestného činu se podle policejních údajů dopustil zhruba každý třicátý obyvatel České republiky, zatímco v nejhorším Švédsku to byl už každý sedmý občan.

Chorvati v Unii? Možná už 2010 Chorvatsko by už brzy mohlo vstoupit do Unie. V polovině března to prohlásil předseda Evropské komise José Barroso. Pokud podle něj přístupová jednání skončí v roce 2009, mohou Chorvati počítat se vstupem do společenství už o rok později. Chorvatsko by se tak po Slovinsku stalo druhou členskou zemí z někdejší federativní Jugoslávie.

Brusel chválil Topolánkovu reformu Brusel chválil Českou republiku za reformu veřejných financí. Vláda Mirka Topolánka podle Unie nastartovala potřebný proces, ve kterém je nutné pokračovat. Celkové hodnocení hospodaření českého státu je výrazně pozitivnější než například v loňském roce, kdy země sklidila ostrou kritiku za rostoucí deficit veřejných financí.

Microsoft zaplatí 22 miliardy Komise opět pokutovala společnost Microsoft. Počítačový gigant musí zaplatit rekordní sumu - přes dvaadvacet miliard korun. A to proto, že nezveřejnil dostatečné informace o svých produktech. Připravil: Jan Štifter

Unie pro Středozemí v širší podobě Německo a Francie se shodly na Středozemské unii. Podle francouzského návrhu by se měla zaměřit na boj s mezinárodní trestnou činností a terorismem, udržitelný rozvoj, nelegální migraci a energetickou bezpečnost. Německá kancléřka Angela Merkel podpořila francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho výměnou za jeho slib, že se projektu zúčastní všechny státy EU. Na pařížském summitu EU 13. července by se tak mělo vytvoření nového projektu zúčastnit všech 27 zemí.

Původní Sarkozyho návrh počítal s pěti severoafrickými zeměmi (Maroko, Alžírsko, Tunis, Mauretánie a Libye) a pěti zeměmi EU (Francie, Španělsko, Itálie, Portugalsko a Malta). Německo se obávalo, že to nabourá aktivity Unie či její partnerství se zeměmi ve středomořské oblasti v rámci Barcelonského procesu, který funguje od roku 1995. Barcelonský proces je co do rozsahu bohatší (zahrnuje deset středomořských zemí – Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Maroko, Palestinskou samosprávu, Sýrii, Tunisko a Turecko – a všech 27 členů EU,

v roce 1999 získala Libye statut pozorovatele), ale dosud se mu nepodařilo naplnit vysoká očekávání, zejména kvůli špatné spolupráci jihoevropských sousedů. Po setkání s francouzským prezidentem kancléřka Merkel prohlásila, že slovinskému předsednictví doporučí, aby zahájilo první oficiální rozhovory o této otázce na březnové Evropské radě. „Středozemský region představuje poslání pro nás všechny v Evropě,“ uvedla kancléřka. Sarkozy poukázal na energetické dodávky, které by se měly stát klíčovým pilířem nové Unie. Francie nedávno uza-

vřela s Libyí a Alžírskem dohodu o poskytnutí jaderné technologie pro civilní účely. Na oplátku má Francie získat přístup k nalezištím zemního plynu v těchto zemích. Podle francouzského ministra pro evropské záležitosti Jean-Pierre Jouyeta je zjevné, že Německo i další země mají problém s názvem „Středozemská unie“, proto se napříště bude mluvit o „Unii pro Středozemí“. Plány na vytvoření Středozemské unie kritizovalo Turecko, které francouzský plán chápe jako snahu pohřbít turecké snahy o členství v Evropské unii.

Program pro západní Balkán Evropská komise pootevřela dveře do Unie západnímu Balkánu: plánuje postupné rušení vízové povinnosti, chce víc spolupracovat v oblasti mobility studentů nebo dopravní infrastruktury či posílit regionální spolupráci. Podle Komise je v zájmu sedmadvacítky politická a hospodářská reforma i smír mezi národy západního Balkánu, stejně jako posílení právního řádu, reforma soudnictví a veřejné správy či rozvoj občanské společnosti. EK proto představila řadu nových iniciativ, některé stávající posiluje. Podle návrhu zahájí Unie se všemi zeměmi na západním Balkánu dvoustranná jednání, která

by měla vyústit ve zrušení víz – už od prvního ledna je získání víza do zemí sedmadvacítky jednodušší (také se snížil poplatek za vízum z 60 na 35 eur). Od začátku roku probíhají jednání o zrušení víz se Srbskem – zatím je ale jejich výsledek nejistý, protože Srbsko si dosud nevyjasnilo vztah k EU kvůli vyhlášení nezávislosti Kosova 17. února: v zemi se natolik prohloubily rozpory mezi proevropskou Demokratickou stranou prezidenta Borise Tadiće a Demokratickou stranou Srbska premiéra Vojislava Koštunici, že o dalším směřování státu rozhodnou předčasné volby. Od února probíhají jednání o bezví-

zovém styku také s Černou Horou a Makedonií. Bez víza dnes cestují do EU jen Chorvati. Evropská komise chce vybudovat dopravní spojení mezi jednotlivými západobalkánskými státy a vyjednat smlouvu o „dopravním společenství“ mezi nimi a EU, které by vytvořilo integrovaný trh s infrastrukturou a pozemní, říční a námořní dopravou. Chce také rozšířit program Erasmus Mundus, aby se ho mohlo účastnit více západobalkánských studentů (program je podobně jako dřívější Erasmus orientován na výměnu vysokoškoláků, je ale určen studentům mimo EU). V příštím akademickém roce se má počet

studentů, kteří se v rámci programu mohou zúčastnit mezinárodních výměn, zpětinásobit (ze současných 100 lidí). V balíčku návrhů je také pomoc při vytváření občanské společnosti, spolupráce na připravenosti na živelné pohromy nebo lepší koordinace mezinárodní finanční podpory.

Stránku připravila: Eva Kunertová, Brusel

7

PUBLICISTIKA

EN č. 03 / 2008

Neformálně na vážná témata Projekt pražské redakce cafebabel. com – tematické odpoledne ve spolupráci s Diplomatickým fórem při Škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha – nesl podtitul Evropa a mírový proces na Blízkém Východě a odehrával se na půdě školy a také v blízké kavárně.

Konkrétně se skládal z přednášky Jany Hybáškové, poslankyně Evropského parlamentu a simulace jednání Rady bezpečnosti OSN členy Diplomatického fóra v aule školy. Zvídavost studentů byla stylově zakončena na neformální kavárenské diskuzi na téma Co může

Evropa udělat pro mír na Blízkém Východě. Evropsky o Evropě Tematická odpoledne si kladou za cíl podle slov Víta Nejedla, který působí jako vedoucí celého projektu, k navázání cenných kontaktů a

seznámení se s tématy, která mohou studenty potkat při zkouškách, mohou být tématem jejich esejí i příkladem pro jejich budoucí práci. Přístup mají samozřejmě i ti, které dané téma zajímá a vyhovuje jim neformální prostředí kaváren. Centrální redakce cafe-

babel je v Paříži, pražská redakce působí v rámci Asociace pro mezinárodní otázky. Nabízí evropské diskuzní fórum, sleduje aktuální dění v Evropě, má redakce rozeseté, jak říkají zástupci asociace, od Sevilly po Vilnius a od Londýna po Sofii. Připravuje studenty

na jejich budoucí profesi, simuluje nejrůznější setkání na nejvyšší úrovni a ukazuje, že politika nemusí být pouze „studenou“ teorií, ale i obecně lidskou praxí. Proto jsou akce zakončeny neformálním posezením a volnou diskuzí u kávy.

Pařížský model se osvědčil V přestávce tematického odpoledne oslovily Evropské noviny Víta Nejedla, aby blíže seznámil možné zájemce se sympatickým studentským projektem. Jaká je historie takovýchto debat a čím jsou specifické? Debaty pořádá pražská redakce cafebabel Praha od roku 2003. Jsou specifické především svým neformálním charakterem. Nejde o žádné panelové diskuze odborného charakteru, ale o neformální setkání u kávy, kde se probírají témata, která se týkají současnosti ale i budoucnosti - našeho starého kontinentu. To ovlivňuje také výběr hostů. Našimi hosty již byli jak osobnosti evropské kultury, tak diplomaté nebo politici: Margot Wallström, místopředsedkyně Evropské komise, Martin Tomov, velvyslanec Bulharska v ČR, Hynek Fajmon, poslanec Evropského parlamentu, Milan Knížák, ředitel Národní galerie, Martin

Krafl, ředitel Českého centra v Berlíně a další. Lišíte se nějakým způsobem od zahraničních kolegů? Formát kavárenských debat je prakticky stejný u všech místních redakcí cafebabel.com. Tyto debaty vytvářejí další platformu pro dialog o evropských tématech, která je podle nás více než zapotřebí. Jinou formou takové platformy jsou naše internetové stránky, kde vycházejí články našich přispěvatelů, ke kterým se mohou čtenáři přímo na webu vyjádřit. Jinou platformou jsou blogy našich čtenářů, které si může každý na našem webu založit a nechat tak zaznít svůj hlas v Evropě. Heslo cafebabel. com totiž zní: Vyslovte se!

Asociace pro mezinárodní otázky uspořádala ve dnech 28. – 31. března další ročník Pražského studentského summitu, tentokrát pod záštitou ministra zahraničních věcí České republiky Karla Schwarzenberga a bývalé ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albright. Pražský studentský summit je prestižním setkáním studentů z celé České republiky, kteří se aktivně zajímají o domácí i mezinárodní dění. Téměř pěti stovkám českých středoškoláků a vysokoškoláků nabízí jedinečnou možnost zažít atmosféru vrcholného diplomatického jednání tří klíčových mezinárodních organizací: Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance a Evropské unie. Více informací z letošního Pražského studentského summitu vám přineseme v příštím vydání Evropských novin. (red)

Jaká další akce plánujete? Další nejbližší akcí bude debata koncem března, které se zúčastní i členové jiných místních redakcí cafebabel.com z celé Evropy. Další debatu uspořádáme patrně i na Den Evropy, 9. května. Kromě toho proběhnou v první polovině roku i propagační akce na vysokých školách v Praze, kde představíme náš projekt univerzitním studentům.

Vít Nejedlo (24 let) studuje mezinárodní vztahy na FSV UK v Praze a také Právnickou fakultu UK v Praze. V cafebabel Praha působí pět let, z toho od roku 2006 ve funkci vedoucího celého projektu. Ve volném čase se zabývá evropskou i domácí politikou, zajímají ho jazyky, rád cestuje, jezdí na kole a běhá po horách.

Bleskově s Janou Hybáškovou

Nutné je posílit demokracii v Evropě Jana Hybášková působí v Evropském parlamentu ve Výboru pro zahraniční vztahy, je mezinárodně uznávanou odbornicí na problematiku terorismu a evropské bezpečnosti. Od roku 2006 také členkou řídícího výboru Světového hnutí za demokracii. Má podle vás Evropská unie nástroje k tomu, aby přispěla k demokratizaci světa – nikoli, jak říkáte, k demokratizaci jako ideologii, ale zejména k bezpečnostním a stabilizačním opatřením? Ano, má. Jsem nadšená schválením finančního nástroje, který

nám dává možnost přímo financovat demokratická politická uskupení bez velké byrokratizace, efektivně a smysluplně pomáhat. Dlouho se Evropský parlament pral o to, aby mohl disidentům a demokratům poskytovat přímou podporu a po-

moc, bez souhlasu jejich vlád. Nyní máme v ruce nástroj, který umožňuje přímo financovat disidenty, poltické skupiny, nevládní organizace, všechny, kdo bojují proti svým uzurpátorským režimům. Lze říci, že se postoje Evropského parlamentu mění? Rozhodně. Už to, že Sacharovovu cenu dostal Milenkevič, stejně jako tvrdá rezoluce proti Rusku, jasná a čitelná, zname-

nají změnu poměrů v Evropském parlamentu. Když jde o morální a principiální zahraniční politiku, hlavně vůči východu, dokáží již Litevci, Estonci, Poláci, Maďaři i my způsobit pořádný tlak na evropskou, německou zahraniční politiku. Německo nás nemůže činit obětí svých energetických zájmů. Jsou to postupné posuny, ale jsou trvalé. Jsou opravdu ku prospěchu bezpečnosti naší země. Text a foto:Vlastimil Růžička

Europoslankyně PhDr. Jana Hybášková hovoří plynně anglicky, slovinsky a arabsky. Vystudovala arabistiku na Filosofické fakultě UK v Praze. 2002-4 velvyslankyně ČR v Kuvajtu a Kataru. 2001-02 poradkyně státního tajemníka pro evropské záležitosti P. Teličky; 1997-2001 velvyslankyně ČR ve Slovinsku. Od roku 1990 referentka MZV ČR, 1991-97 ředitelka odboru Blízkého východu FMZV ČSFR, později MZV ČR.

MÉDIA

Sarkozy zahájil reformu veřejné televize Sotva se Nicolas Sarkozy ujal pětileté prezidentské funkce, nestačí překvapovat četnými změnami a tendencí vytvořit „novou“ Francii. Zahájil reformu veřejné televize, která by mohla být dle jeho slov příkladem pro svět. Tento akt značně ovlivní jeho popularitu, která za poslední týdny poklesla. Zatímco Francouzi vyčkávají na den „D“ a k reformě se zatím nevyjadřují, zaměstnanci reklamní režie v televizi jsou v ohrožení a ztrácejí motivaci. Když 8. ledna letošního roku vyjádřil prezident Nicolas Sarkozy svoji představu o nové veřejné televizi a odstranění reklam ze státního programu, pobouřil několik tisícovek zaměstnanců France Télévisions, kteří projevili strach ze ztráty zaměstnání. Cílem reformy je financovat France Télévisions (France

2, France 3, France 4, France 5, RFO) a Radia France z „čistých“ zdrojů, tj. z poplatků od domácností a ze státních dotací. Z ročního poplatku 116 eur za každou domácnost, který mimochodem patří k nejnižším v Evropě, připadá 80 eur ve prospěch France Télévisions. Státní program je rovněž financován příjmy z tele-

vizních reklam, které dosáhly za loňský rok 786 milionů eur a na letošní rok se předpokládá zisk 850 milionů eur (součet reklam France Télévisions od pondělí do pátku je 7 hodin a 46 minut, v sobotu 5 hodin a 39 minut, v neděli 5 hodin a 17 minut). Nicolas Sarkozy na tiskové konferenci 19. února představil svůj plán a Komisi pro novou veřejnou televizi (Commission pour la Nouvelle Télévision Publique), složenou z jedenáci poslanců a šestnácti profesionálů audiovizuálního vysílání a do čela dosadil Jeana-Francois Copého. Komise má posoudit finanční

potřeby France Télévisions pro příští rok, nové způsoby financování (stanovit nové poplatky komerčním televizím, telekomunikačním operátorům nebo dodavatelům internetu), zvýšení poplatků za televizi, odhad finančních dotací, podmínky zkvalitnění a tvorby nových pořadů. Rovněž má vzít v úvahu odstranění reklam buď zcela od 1. 1. 2009 nebo postupně od 20. hodiny na všech veřejných programech. Závěrečnou zprávu musí komise odevzdat do konce letošního května, a ptom ji posoudí vláda. Diváci mohou členům komi-

se rovněž klást dotazy či přicházet s připomínkami. Nelehkou situaci prožívá 317 zaměstnanců reklamní režie, kteří ví s určitostí, že jejich post bude zrušen. Ostatním zaměstnancům prezident Sarkozy slíbil, že žádný ze státních programů nebude zprivatizován a dodal: „Je samozřejmé, že France Télévisions se musí starat o počet svých diváků stejně jako Radio France o počet svých posluchačů, ale ne stejným způsobem jako komerční televize. Veřejná televize je televizí pro všechny, má být zrcadlem společnosti s cílem informovat, vzdělávat a pobavit. Ne-

bude běhat za reklamou ani za konkurencí, nebude podrobena této tyranii. Nabídne celé veřejnosti tvůrčí ambice, svobodu a sen.“ Francii se nabízí historicky jedinečná příležitost, která vyzývá všechny tvůrce, novináře, producenty a zaměstnance vytvořit novou „národní“ televizi. Na nová pravidla se těší komerční televize M6 i TF1, které předpokládají zvýšení reklam o 50-60 procent. Také rádia, internetové servery a tisk nezůstanou pozadu.

Ilona Mádrová

8

BEZPEČNOST NA SILNICÍCH V EU

EN č. 03 / 2008

Bič na zahraniční řidiče v zemích EU Policie se zaměří na vysokou rychlost, jízdu na červenou,alkohol za volantem a nezapnuté pásy BRUSEL - Evropská komise přijala v těchto dnech návrh směrnice, jež má usnadnit přeshraniční postih dopravních přestupků obzvlášť nebezpečné povahy. Cílem je zavést technické mechanismy a právní nástroje, jež umožní, aby byl evropský řidič identifikován, a mohl tedy být potrestán za přestupek, jehož se dopustil v jiném členském státu, než ve kterém je jeho vozidlo registrováno. Tímto opatřením se znatelně zlepší bezpečnost na evropských silnicích, neboť povede ke kladné změně chování u projíždějících zahraničních řidičů i řidičů tuzemských. Navíc ukončí často se vyskytující nerovnost v zacházení mezi těmito dvěma kategoriemi účastníků silničního provozu. „Bezpečnost silničního provozu je záležitostí všech a prioritou pro Komisi. V roce 2001 jsme stanovili cíl snížit během deseti let o polovinu počet úmrtí na našich silnicích. K dosažení tohoto cíle musíme dnes vyvinout další úsilí. Směrnice, kterou jsme právě přijali, tvoří

velmi významnou součást souboru opatření ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu v Evropě,“ prohlásil Jacques Barrot, místopředseda Komise příslušný pro dopravu. Řidič, který se dopustí dopravního přestupku s vozidlem registrovaným v jiné zemi Evrop-

ské unie, dnes zůstává až na řídké výjimky nepotrestán, neboť jej nelze identifikovat ani nelze ověřit adresu, na níž je vozidlo registrováno. Tato beztrestnost nejenom narušuje bezpečnost silničního provozu, ale představuje i diskriminaci vůči tuzemským řidičům, kteří jsou postiženi sankcemi v případě, že se dopustí přestupku. Komise chce k nápravě této situace zavést v rámci EU systém, který usnadní stíhání dopravních přestupků, z nichž nejčastěji vznikají silniční nehody, za státními hranicemi. Evropská elektronická síť pro výměnu údajů tak umožní zasílat oznámení o přestupcích

do zahraničí. To ze strany členských států vyžaduje zavedení vhodných administrativních nástrojů, avšak bude to znamenat zjednodušení oproti dnešnímu manuálními zpracování. Navržená směrnice se bude vztahovat na čtyři typy dopravních přestupků: nadměrnou rychlost, alkohol za volantem, nepoužití bezpečnostního pásu a nezastavení na červenou na křižovatce. Silniční nehody a oběti na životech vznikají hlavně v důsledku těchto čtyř přestupků: jejich spáchání je příčinou přibližně 75 % úmrtí na silnicích. Od roku 2001 je cílem EU v oblasti bezpečnosti silničního provozu zmenšit během

deseti let počet obětí smrtelných nehod na polovinu. V roce 2001 bylo na silnicích 27 zemí, jež jsou nyní členskými státy Unie, zabito 54 000 osob. V roce 2007 nebyl poprvé od roku 2001 zaznamenán pokrok ve zmenšování počtu úmrtí na silnicích, který činil stále 43 000. Toto číslo odpovídá sedmi středně velkým linkovým letadlům, která by se v Evropě zřítila každý týden. Během let 2001 až 2007 se počet usmrcených zmenšil o 20 %, avšak pro dosažení cíle stanoveného na rok 2010 by bylo třeba snížení o 37 %. V říjnu 2003 přijala Komise doporučení o osvědčených postupech při kontrole uplatňování

dopravních předpisů (2004/ 345/ES). Tendence pozorovaná ve vývoji silničních nehod ukazuje, že tento nezávazný nástroj nepostačuje k dosažení vytyčených výsledků. Až na některé vzácné výjimky nepřinesly požadovaný efekt ani stávající dvoustranné dohody. Zavedením efektivního systému přeshraničního stíhání přestupků se může znatelně snížit současný počet usmrcených při dopravních nehodách. My se s našimi zahraničními zpravodaji podíváme, jak se jezdí v některých zemích Evropské unie a jakým způsobem se v nich snaží snižovat nehodovost. (red)

Vyššie pokuty = vyššia bezpečnosť? Slovensko sa zaviazalo EÚ, že do roku 2010 zníži úmrtnosť na cestách oproti roku 2002 o polovicu. Vtedy prišlo o život 620 obetí. V rokoch 2003-2005 sa tento ukazovateľ vyvíjal priaznivo, minulý rok sa však dostal na číslo 627. Počet dopravných nehôd síce klesá, no ich následky sú tragickejšie. Rastie počet rýchlych áut, ktoré častokrát aj menej skúseným vodičom dodávajú sebavedomie a zrazu sa doprava zrýchli

aj tam, kde je to nevhodné. Vodiči sa sťažujú na technický stav a nedostatočnú kapacitu ciest, nemotorizovaní účastníci premávky na neprimeranú rýchlosť, aroganciu a bezohľadnosť. Vyššie pokuty, bodový systém hodnotenia, častejšie kontroly? Čo sa tým zmení? Vopred ohlásená policajná akcia Jastrab zameraná na dodržiavanie rýchlosti, používanie bezpečnostných pásov, kontrolu alkoholu sa v júni

2005 skončila s 32 098 priestupkami (z toho 14 178 neprimeraná rýchlosť, pásy 5010, alkohol 384) a pokutami vyše 23 miliónov korún. Podľa údajov Slovenského červeného kríža len 10% populácie vie správne poskytnúť prvú pomoc, pričom včasný a správny zásah by pomohol až 45% ľudí v akútnom ohrození. Pokiaľ ide o vodičov, prieskumy ukázali, že len 10 zo 100 sa pristaví pri dopravnej

nehode a prvú pomoc vie poskytnúť jeden maximálne dvaja z nich. Minuloročná kontrola lekárničiek ukázala, že z celkovo 3158 skontrolovaných vodičov malo len 58,5% kompletne vybavenú lekárničku, nedovybavenú vozilo v aute 19,5% vodičov, kompletnú ale s nepoužiteľným materiálom malo 16,5% vodičov a zvyšným 5,5% lekárnička v aute chýbala.

Medzi opatrenia, ktoré by mali zvýšiť bezpečnosť na cestách je, že absolvovanie kurzu prvej pomoci podmieňuje získavanie vodičských preukazov. Ministerstvo vnútra a policajné zložky pripravujú nový zákon o premávke na cestách, s ktorého účinnosťou počítali už od začiatku tohto roka. Vzhľadom na množstvo pripomienok sa zavedenie do praxe už viackrát posunulo. Nateraz sa jeho platnosť spája

až s 1. októbrom. K navrhovaným zmenám patrí napr. zníženie rýchlosti v obci na 50 km/h, povinné prilby pre cyklistov a mení sa aj výška pokút. Priamo na mieste môže vodič dostať až 20-tisícovú pokutu. Ak odmietne dychovú skúšku či ujde z miesta nehody, bude ľahší o 30 tisíc a bohatší o zákaz šoférovania až na 5 rokov. Dnes cestnému pirátovi postačia 2 tisícky aby pokojne odfrčal ďalej. Alžbeta Havrillová

Nuda na skandinávských silnicích

Nizozemsko - ráj kamer, kolon a pokut

Lidé mají respekt k zákonu a nekonkurují si

Policisté na silnici nevybírají pokuty, rozdávají složenky

Na silnicích Skandinávie vládne nuda. Žádné adrenalinové zážitky při jízdě automobilem nepotkáte. Bezpečnostní předpisy se dodržují a pravidla dopravního provozu jsou respektována. Skandinávce by ani nenapadlo policii při přestupku uplatit a policii by ani nenapadlo o úplatek si říci. Většina řidičů dodržuje dopravní předpisy. Chodci na přechodu mají přednost a řidiči jim bez okolků přednost umožňují. Vidět chodce běžící vystresovaně přes přechod, aby stihli tu svoji vteřinu „zelené“ jako v Česku, není obvyklé. Chodci se chovají ukázněně. Vidět skupinu Skandinávců stát v pozdních nočních hodinách na přechodu silnice, kde nevládne skoro žádný dopravní ruch a čekat ukázněně na zelenou, je pro člověka zvyklého na české pirátské silniční poměry velmi neobvyklý a nepochopitelný zážitek. A cyklisti? Právem lze napsat, že Skandinávie je pro cyklisty malým evropským rájem. Cyklistické stezky jsou všude a kola jako dopravní prostředek jsou využívána bez obav o zdraví. Jak je to možné? Mají snad Skandinávci strach z vysokých pokut? Nikoliv, pokuty jsou i na české poměry nízké. V Dánsku za většinu dopravních přestupků obdrží neukázněný řidič skoro jednotnou pokutu 500 Dkr – kolem 1500 Kč. Lidé s menším ročním příjmem (studenti, důchodci) mohou získat slevu.

Bolestivější je už pak ztráta bodů, které si řidič může dovolit. Celkově povolený počet přestupků jsou tři v rozsahu tří let, pak ovšem následuje zabavení řidičského průkazu a jeho obnovení v podobě nových řidičských zkoušek. Ve Švédsku jsou již pokuty vyšší, za překročení rychlosti dostanete pokutu v rozmezí mezi 1500 až 4000 švédských korun (2,65 Kč/1 SEK), při překročení povolené rychlosti o 50 km v hodině je již přestupek řešen soudní cestou. V Dánsku například je ustavena Rada pro bezpečnost transportu a dopravy, skládající se ze 45 státních institucí a mnoha občanských organizací. Spolupracujícími a poradními hlasy pro otázky bezpečnosti jsou nejen kooperující ministerstva, ale i třeba svaz dánských lékařů, cyklistů, invalidů, sdružení vlastníků motorových vozidel, pojišťovací společnosti, zástupci automobilové branže a mnoho dalších. Reprezentanti rady a složky policie jsou klíčovým činite-

lem v přípravě kampaní a v osvětové činnosti. Právě cílené kampaně, často velmi naturalistického charakteru a zaměřující se na různé aspekty, mají podle statistik dobrý výchovný efekt. Kampaně jsou vysílané televizí i zveřejňované v tisku. Vizí pro období let 2001/2012 je dosažení nejmenšího počtu obětí dopravních nehod v Evropě na 100 000 obyvatel a cílem je snížení nehodovosti o 40% oproti letům předcházejícím. Kampaně jsou jedna věc a mentalita Skandinávců, dobrovolně dodržujících předpisy, věc druhá. Většina lidí v těchto zemích je totiž vychovávána společností i rodinou od útlého věku ke spolupráci, respektu a toleranci k druhým, tento aspekt hraje při dopravním provozu velkou roli. Lidé si na silnicích nekonkurují a mají respekt k zákonu nejen na silnicích. To se pochopitelně pak odráží na statistikách dopravních nehod i počtu zabitých osob na silnicích. Podle statistiky Evropské unie zahyne v jednotlivých zemích Skandinávie zhruba třikrát menší počet osob než v České republice. Angelika Hughes

Podle nejnovějších výsledků EU jsou nizozemské silnice, spolu se švýcarskými, dánskými a britskými nejbezpečnější. Ale i v Nizozemsku se rádo jezdí nerozumně. Nehody v minulém roce stály 12,3 miliard eur, i když jsou v zemi proti chybujícím řidičům rozsáhlá represivní opatření. Kamery jsou nastraženy snad na každém kroku. Země jich má více než 1481 a řadí se první za Anglií, která jich má 4139. Firma Michelin napočítala ve 24 zemích EU celkem 12 206 kamerových systémů. Například Lichtenštejnsko a Francie 1029, Švédsko 904… Představíme-li si velikost ostatních zemí je Nizozemsko kamerovým šampiónem. Vedle kamer nutících k zpomalení, se doprava reguluje signalizačním zařízením, které mění povolenou rychlost jízdy. Zkušenosti ukazují, že i regulováním se tvoří kolony, a to hlavně v Randstadu. To je západní část Nizozemska, ve které jsou spojeny čtyři provincie – Severní a Jižní Holandsko, Flevoland a Utrecht. Seskupení tvoří 20 % z rozlohy země, ale žije zde více než 48 % obyvatel. S přístavy v Rotterdamu a Amsterdamu a s výborným spojením do ostatní Evropy jsou dálnice přeplněny. Kolony dlouhé 100-400 km jsou na denním pořádku a jsou nemalým původcem nehod. Pomohly by čtyřproudé silnice, které jsou v nedohlednu. Aby se zabránilo rychlým jízdám, jsou řidiči za chyby trestáni pokutami. Těch je nespočet a nejen pro motorová vozidla, ale i pro jízdní kola. Pokuty se neplatí na místě,

ale každý dostane domů složenku! Není tak možné nikoho podplatit. Nezaplatí-li řidič včas, pokuta se i třikrát zvýší. Nejmenší je za neplatný řidičský průkaz - 25 eur, nejvyšší za nepojištění vozidla - 320 eur. Pokuty za špatný technický stav vozidla jsou - od 25 do 430 eur. Za nezamknuté kolo je pokuta 25 eur; nedání přednosti vystupujícím z tramvaje, autobusu - 80 eur. Jízda na červenou je za 50. Každý rok se vybere více než 550 miliónu eur z cirka 7,5 milionu udělených pokut. Největší zisk přináší překročení rychlosti o deset km za hodinu. Tvoří 70 procent z celkového počtu pokut! Zákaz řízení motorových vozidel i jízdních kol (!) pod vlivem alkoholu platí pro každého. Ale na přezkoušení jsou přednostně posílaní začátečníci. Hranice alkoholu v krvi je 0,5 promile, začátečník ji má jen 0,2. Tresty za alkohol jsou tvrdé: povinná práce, vězení, odebrání řidičského průkazu a pokuta. Počet nehod zaviněných alkoholem (ročně cca 200 mrtvých) chce země zmírnit. Proto ministerstvo dopravy začne od dubna s experimentem v provincii Frísko. Dobrovolníci vyfasují alkoholový zámek založený na dechové zkoušce řidiče. Zámek

rozpozná povolená promile a dovolí či nedovolí nastartovat. Vynález je už zaveden v USA, Kanadě a ve Švédsku. Pro jízdu bez alkoholu se v posledních letech rozšířil tzv. BOB. Odstartoval před třinácti lety v Belgii. Rozrostl se tak, že v roce 2002 jeho koncept podpořili v komisích EU. BOB běží už v sedmnácti zemích. Je založen na zcela jednoduchém principu. Než kamarádi vyrazí za zábavou, nabídne se vždy jeden z nich a celý večer nepozře ani špetku alkoholu. Ostatní tak mají relativně zajištěn návrat bez nehod. Důležitým počinem bylo před šesti lety i zavedení začátečnického řidičského průkazu. Udělá-li jeho majitel během pěti let tři těžké přestupky, řidičské osvědčení ztratí. Po odebrání průkazu nastoupí na cvičné jízdy a zkoušku z teorie. Ne však v libovolné autoškole, ale u příslušného orgánu řidičského certifikátu. Nizozemsko by si přálo, aby smutná čísla z minulých let – v roce 2007 umřelo 706 lidí, 1340 bylo těžce zraněných, se snížilo na třetinu. Chce zabránit smrtelným neštěstím zintenzivněním rychlostních kontrol pomocí kamer a uzákoněním tzv. bodového řidičském průkazu (v parlamentu leží návrh od roku 1994). Výška pokut zůstává a ani těm nejbohatším od nich nikdo neodpomůže. Zuzana Goseling

9

BEZPEČNOST NA SILNICÍCH V EU

EN č. 03 / 2008

Francie: odstranění nedostatků v dopravě jednou pro vždy Francouzské rychlostní silnice představují 978 tisíc kilometrů kvalitního povrchu a několik desítek skvělých mostů. I přes výbornou architekturu jsou denně svědkem dvou stovek dopravních nehod a třinácti úmrtí. Francouzští ministři pod vedením hlavy státu Nicolase Sarkozyho začali radikálně řešit dopravní bezpečnost, která je doposud citlivým tématem země. Velká pozornost je věnována také autoškolám a podmínkám získání řidičských průkazů. Letos v létě čeká budoucí uchazeče kurzů zkrácení lhůt a snížení cen.

Jean Louis Borloo, ministr životního prostředí a místopředseda vlády zveřejnil ve spolupráci s ostatními kolegy v únoru bilanci dopravní bezpečnosti. Za loňský rok bylo zaznamenáno 81 378 dopravních nehod, při kterých zahynulo 4615 osob. Prezident Sarkozy chce snížit počet úmrtí na tři tisíce ročně do roku 2012, a proto představil ministr Borloo souhrn zpřísněných bezpečnostních opatření. Také uvedl plán zavedení 2500 nových radarů v následujících pěti letech, které doplní stávajících 1600. Někteří řidiči se snaží obejít automatické radary instalováním tzv. dekodérů (přibližně za 3500 eur) a montáží speciálních SPZ, které po vyfocení nelze identifikovat (přibližně za 300 eur). Do balíčku nových opatření spadá povinné vybavení školních autobusů etyltestem s platností od následujícího školního roku. I když před pár lety ještě vláda přihlížela s porozuměním ke konzumaci národního nápoje - vína, dnes je konzumace před jízdou omezena na jednu sklenku. V loňském roce bylo na následky požití alkoholu usmrceno na silnicích 1241 oso-

ba. Vláda proto uvažuje o zákazu prodeje alkoholických nápojů i na benzinových čerpacích stanicích. Mimo jiné i populární marihuana má na svědomí několik desítek úmrtí, převážně mezi mladými lidmi. V letních měsících budou zahájeny intenzivní testy řidičů. Tisíce majitelů a zaměstnanců autoškol protestovaly ve čtvrtek 13. března v Paříži, Lyonu, Nancy, Rennes, Bordeaux, Lille, Marseille a ostatních městech Francie. Tvořením dlouhých kolon a dopravních kolapsů se bránily novému návrhu přenechat teoretickou část výuky na středních a jiných školách. Kromě obav o ztrátu zaměstnání se zúčastnění dožadovali zvýšení počtu zkušebních inspektorů, aby uchazeči mohli vykonat zkoušky za příznivé ceny a v důstojných podmínkách. Ceny kurzů se pohybují v rozmezí 700 až 1400 eur, v závislosti na regionu a formě výuky. V případě neúspěchu mohou uchazeči opakovat výuku až po uplynutí lhůty čtyř až osmi měsíců, což bylo rovněž důvodem manifestace. V dubnu bude zveřejněn nový postup a pravidla reformy. Od začátku června jsou autoškoly povinny

zveřejnit výsledky závěrečných zkoušek na internetu. Další problémem jsou ve Francii řidiči bez řidičského oprávnění. Jen v loňském roce bylo zabaveno přibližně devadesát tisíc řidičských průkazů a vybráno na přestupcích až sedm milionů eur. V únoru premiér François Fillon nově pohrozil odebráním automobilu každému řidiči bez řidičského oprávnění. Zdrojem dalších potíží je i kamionová doprava. Řidiči často nerespektují přestávky každých devět hodin za volantem a v některých případech nelegálně programují omezenou rychlost. Příčinou může být stres z nedodržení dodací lhůty. Pracovní podmínky řidičů nákladní dopravy jsou také předmětem jednání. Výsledky pravidelných kontrol zveřejněné v místním tisku ukázaly, že v některých případech řidiči za jízdy sledují televizi a hrají zábavné hry. Sarkozy nově stanovil postih finanční pokutou a ztrátou dvou bodů. Jaké můžou být následky únavy a stresu řidičů nákladní dopravy ukázala dopravní nehoda z 24. března 1999 v tunelu Frejus v Mont Blanc, na kterou Francouzi dodnes nemůžou zapomenout. Požár si vyžádal 39 obětí. Sarkozyho návrh příznivě přijaly zájmová sdružení a ostatní organizace, které zahájily informační kampaně věnované správnému chování řidičů, cyklistů, motocyklistů, chodců, a pořádají i speciální výukové pořady pro děti. ilustrační foto: EP

Ilona Mádrová

„Prokázalo se, že naše samosprávy mají připravené projekty a čísla ukazují, že příležitosti využily,“

říká Daniel Toušek, náměstek ministra pro místní rozvoj Politika soudržnosti představuje snahu členských států EU posílit rozvoj všech regionů Unie. Jaké jsou hlavní nástroje EU pro pomoc regionům? Rozhodujícím nástrojem pro pomoc regionům je nepochybně tržní prostředí a jeho stálé zlepšování. Protože však existují území, resp. oblasti, ve kterých trh selhal nebo působí nedostatečně, uplatňují se zde strukturální fondy (SF). Je ovšem zřejmé, že veřejná podpora nikdy nemůže nahradit schopnost rozvíjet území a tím jeho přitažlivost výhradně nebo převážně prostřednictvím finanční podpory. Navíc vždy jde o zásah do prostředí, kdy je nezbytné velmi pečlivě hodnotit, zda pomocí „někomu“ nedochází k poškození někoho jiného. Podle jakého klíče je stanovena úroveň rozvoje jednotlivých regionů, a pak přerozdělení konkrétní pomoci? Základním klíčem (kritériem) je výše tvorby HDP. Srovnání zemí podle tohoto kriteria umožňuje spočítat průměr. Z tohoto pohledu rozlišujeme dvě kategorie území: území, která mají průměr menší než 75 %, a kde se uplatňuje plošná podpora ve všech oblastech intervencí, a území, ve kterých jsou řešeny pouze dílčí oblasti. Jak jsou na tom v tomto srovnání české a moravské regiony? Česká republika kromě Prahy je pod hranicí 75 %, proto nejsou velké rozdíly mezi jednotlivými kraji. Z analýz je však patrné, že dnes existují území, kde potenciál je v důsledku celé řady faktorů výhodný pro další růst, a na druhé straně území, kde se jeví jako nezbytné cíleně podpořit koncentraci pomoci, zejména v důsledku celé řady faktorů, které podmiňují růst. V tomto směru je zřejmé, že v České republice obecně a zejména na území krajů bude nutné podstatně více a cílevědoměji věnovat pozornost hodnocení potenciálů a bez ohledu na nástroje

kohezní politiky EU věnovat pozornost otázkám konkurenceschopnosti a přitažlivosti území. Bohužel většina veřejné správy spíše než by systematicky a cílevědomě ve vlastním zájmu pracovala na rozvoji spíše očekává úkoly a zadání „zvenčí“. K tomu může významně napomoci úloha MMR jako orgánu státní správy, který má za úkol zajistit prosazení regionální politiky do strategií a koncepcí i operativních rozhodnutí jednotlivých průřezových a odvětvových ministerstev. V roce 2008 se jako členský stát EU dostáváme do etapy, kdy realizace základních finančních nástrojů politiky HSS, strukturálních fondů a Fondu soudržnosti pro období 2004 – 2006 se blíží ke „konci“. Rok 2008 je posledním rokem v tzv. období „n+2“, kdy mají být dočerpány prostředky celého programového období 2004 - 2006. Jaký objem financí využily naše samosprávy z těchto prostředků a na jaké konkrétní projekty? Samosprávy vyčerpaly ke dnešnímu dni přibližně částku 6,98 miliardy korun, což je 15,7 % celkové alokace, a nasmlouváno mají 10,83 miliardy korun (24,4 %). Jedná se o velmi široké spektrum projektů ze všech operačních programů (OP), jednotných programových dokumentů (JPD) i iniciativ Společenství, které pokrývají široké cíle strukturální politiky. Jednotlivé OP mají například i opatření, kde je majoritním žadatelem samospráva. Vymezit tedy konkrétní projekty je velmi obtížné. Proč jsou ty cifry takové, byly tedy regiony (ne)úspěšné v čerpání? Regionální rozložení u jednotlivých OP/JPD/Iniciativ je rozdílné, ale lze říci, že kraj, který je méně úspěšný u jednoho OP, je naopak úspěšnější u jiného. Souhrnně lze konstatovat, že samosprávy jsou v čerpání prostředků strukturálních fondů velmi úspěšné. Nelze hodnotit úspěšnost samospráv z pohledu předložených žádostí

pouhým výčtem objemů prostředků zejména proto, že ve SF se předem určuje kolik a na co mají být finanční prostředky vyčleněny. V ČR se prokázalo, že municipální sektor má připravené projekty a čísla ukazují, že samosprávy příležitosti využily. Kolik peněz zbývá ve zmíněných fondech z období 2004 – 2006? V současné době je smlouvami již pokryta celá alokace programového období 2004 - 2006 a finanční prostředky, které zbývají jsou ty, kde se čeká na dokončení realizace projektů a jejich následné proplacení. Pokud jde o samosprávy, je tato částka ve výši 3,85 miliardy korun. Programy nového programového období 2007 – 2013 se teprve rozjíždějí. Co tedy čeká Českou republiku, resp. její regiony, v nejbližších měsících v oblasti politiky soudržnosti? Evropská komise již schválila všechny operační programy České republiky, s výjimkou Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. V současné době se operační programy rozbíhají a vyhlašují výzvy. Například regionální operační programy (ROP) vyhlásily první výzvy v říjnu 2007 na oblast rozvoje dopravní infrastruktury a v následujících měsících se předpokládá, že budou vyhlášeny výzvy do všech tématických oblastí uvedených níže. Jaké projekty lze na úrovni regionů uplatnit v rámci prostředků z fondů EU? Projekty spolufinancované z fondů EU jsou realizovány prostřednictvím tématických a regionálních operačních programů. V programovém období 2007 – 2013 je připraveno celkem sedm ROP určených pro celé území ČR s výjimkou Hlavního města Prahy, pro něž jsou připraveny dva speciální pražské programy a osm tématických operačních programů.

Pro rozvoj regionů jsou určeny především ROP. Přestože je každý ROP samostatným dokumentem spravovaným samostatnou regionální radou a reagujícím na potřeby příslušného regionu, obecně se zaměřují na obdobná témata: - dopravní dostupnost a obslužnost, např. výstavba, rekonstrukce a modernizace silnic II. a III. třídy a místních komunikací včetně odstraňování bodových závad, výstavba stezek pro bezmotorovou dopravu, výstavba nebo rekonstrukce dopravních terminálů, železničních stanic a pořízení vozidel veřejné dopravy, - rozvoj území, např. příprava rozvojových území pro podnikání, bydlení a služby, revitalizace centra měst a venkova, výstavba, rekonstrukce a vybavení objektů občanské vybavenosti, objektů pro kulturu a volný čas, objektů sociální a vzdělávací infrastruktury, stavební obnova a dostavba veřejných prostranství, náměstí, odstranění nevyužitých staveb a ekologických zátěží, - rozvoj cestovního ruchu, např. výstavba a rekonstrukce turistických cest (pěší stezky, cyklostezky, hippostezky, vodní cesty), včetně doprovodné infrastruktury a značení, rekonstrukce, modernizace a rozvoj ubytovacích kapacit, rekonstrukce kulturní či technické památky nebo kulturní zajímavosti pro využití cestovního ruchu. Kde naleznou reprezentanti samospráv informace a pomoc při žádostech podpory na své projekty? Uvedený výčet podporovaných aktivit se může v jednotlivých ROP lišit, proto je důležité se předem seznámit s podmínkami ROP. Informace a pomoc při zpracovávání žádostí o podporu Vám rádi poskytnou jednotlivé řídící orgány příslušných operačních programů. Informace o všech OP, včetně kontaktů na příslušné osoby a webové stránky lze nalézt na webové adrese www.strukturalni-fondy.cz. (rie)

10 Tipy EVROPSKÝCH NOVIN Zastoupení Valonsko-Brusel upozorňuje na Portréty afrických panovníků, výstavu fotografií Jeana-Dominiqua Burtona, uspořádanou v rámci Dnů frankofonie a festivalu Tvůrčí Afrika. Výstava je otevřena zdarma od 26. března do 25. dubna v sídle Zastoupení Valonsko-Brusel, Myslíkova 31, Praha 1. Italský institut zve na film The Kreutzer sonata. What is love? z roku 2006, který sklidil kritiku na festivalu v Locarnu. Třicetiletý podivín řekne za letu své matce, že by byl šťastný, kdyby každý z toho letu zemřel. Poté, co ho matka opustí, začne náhodnému známému z letiště vyprávět svůj příběh o náhlém vzplanutí ke své manželce, se kterou zplodil dvě děti. To byl vrchol jejich soužití, pak začalo jít všechno z kopce... Film s anglickými titulky. 28. března v 19.00, promítací sál Italského kulturního institutu, Šporkova 14, Praha 1. Slovenský Institut zve na slovenskou neděli v Kině osobností v rámci festivalu FEBIOFEST. 30. března vás čeká Pocta Magdě Vášáryové. Village Cinema Anděl, Radlická 3179/1E, Praha 5. Na první dubnový den si Polský institut v Praze zve příznivce filmového umění. Čemu v Polsku tleskají je název besedy s režiséry Andrzejem Jakimowským a Dariuszem Jabłońským, kterou uvádí Mira Haviarová. 1. dubna v 18.00, Malé náměstí 1 (vchod Karlova 27), Praha 1. Otevřený prostor La-Fabrika zve na nový cyklus Filmové dialogy. 1. dubna s Pavlem Zajíčkem a Miroslavem Bambušekem a s německým filmem Upír Nosferatu z roku 1922. Mimořádná projekce bude zároveň derniérou hudebního doprovodu DG 307, který dodnes neztratil nic ze své přesvědčivosti. 1. dubna od 19.30, Komunardů 30, Praha 7. Vlámské zastoupení zve do Českých Budějovic, do tamního informačního střediska Europe Direct, které pravidelně pořádá populární informační večery pro veřejnost ´Europe Live!´, v jejichž rámci je prezentována vždy jedna členská země EU. 2. dubna představí zástupce organizace ´Vlámové ve světě´ v České republice, Bert Stiers, Belgii, s důrazem na Flandry. Středa 2. dubna 2008 v 18.00, Studentské univerzitní divadlo, Hroznova 8, České Budějovice. Skandinávský dům zve do Kina Bio Oko na dánské drama Mladý Andersen. Silné filmové vyprávění zasazené do historického rámce o střetnutí osmnáctiletého Hanse Christiana Andersena, který o sobě má velmi vysoké mínění, s cynickým ředitelem školy panem Meislingem. Toto setkání od základu změní Andersenův život. Projekce s českými a anglickými titulky. 8. dubna od 19.30, Františka Křížka 15, Praha 7. Francouzský institut zve do Café 35 na výstavu fotografií Magdaleny Wagnerové s názvem Francouzské detaily. Absolventka FAMU žije v Praze, má jednu dceru a píše. Knižně vydala čtrnáct pohádkových knih, z nichž tři byly přeložené do francouzštiny, dvě literární travestie a jeden román, který končí v Paříži. Napsala řadu scénářů a rozhlasových her. Fotografie je v jejím životě čistě srdeční záležitostí, oproštěnou od konzumních tlaků nutné obživy. Ve své tvorbě se ráda věnuje Paříži, Bretani a Provence, kam často jezdí. Do 12. dubna, Štěpánská 35, Praha 1. Maďarské kulturní středisko si připravilo akademický večer na téma Politické uspořádání střední Evropy po 2. světové válce za účasti historika Štefana Šutaje, ředitele Ústavu společenských věd SAV v Košicích, historika Jana Rychlíka z Ústavu českých dějin FF UK v Praze, a historika László Szarky, ředitele Institutu etnik a národnostních menšin Maďarské akademie věd. 22. dubna od 18.00 ve Velkém sále MKS. Rytířská 25-27, Praha 1. Stejně jako ostatní kulturní instituty, i Goethe-Institut Praha bude zastoupen na Febiofestu i Dnech evropského filmu, ale upozorňuje také na Literární program Das Buch, který se koná podruhé v rámci pražského knižního veletrhu Svět knihy. Pořad představí současnou německy psanou literaturu v celé její rozmanitosti. Program čtení a prezentací je možností osobního setkání s aktuálními texty a jejími autory. Na veletrhu budou 25. a 26. dubna mj. číst: Judith Hermann, Ilja Trojanow, Uwe Timm, Jaromír Konečný či Annette Penny. Výstaviště Praha, Průmyslový palác, Literární kavárna v pravém křídle. Portugalské centrum Instituto Camoes s potěšením oznamuje, že od března nabízí rozšířené aktivity na nové adrese: Oettingenský palác, 1. patro, Josefská 6, Praha 1. Centrum vás zároveň zve na novou výstavu fotografií Jana Žaloudka s názvem Tak malá země, která dokumentuje jeho pobyt v Mozambiku. Do konce dubna ji můžete vidět v baru Krásný ztráty v Náprstkově ulici 10 na Praze 1. Pavel Farkaš

PUBLICISTIKA

EN č. 03 / 2008

Parlament chce opravdu svobodný pohyb zboží Evropský parlament na únorovém zasedání podpořil tři zprávy týkající se pohybu zboží. Jde o legislativní balíček, který má zlepšit volný pohyb zboží na území EU a stanovit postupy, které by omezily zneužívání vnitrostátních norem k zákazu dovozu zboží. Tři schválené zprávy dohromady tvoří balíček. Zpráva poslankyně Schaldemose se věnuje podmínkám uvádění výrobků na trh a obsahuje hlavně požadavek, aby za výrobky dovezené do EU byli zodpovědní jejich dovozci. Podle poslankyně je při současné legislativě velmi obtížné potrestat na-

příklad výrobce škodlivých hraček dovezených z Číny. André Brie vypracoval zprávu o nařízení, které stanoví požadavky pro uvádění výrobků na trh. Vychází z toho, že evropské bezpečnostní standardy zaručují lépe bezpečnost spotřebitelů než standardy jednotlivých zemí. Hlavní problém je, že každá země má své orgány, které výrobky hodnotí a mnohdy to neprovádějí stejným způsobem. Zpráva si klade za cíl poskytnout pro hodnocení výrobků jednotný rámec. Nadále by jej ale prováděly jednotlivé státy. Dalším opatřením na ochranu spotřebitelů jsou pod-

le parlamentu kontroly na vnějších hranicích EU. K potvrzení, že výrobek splňuje všechny předpisy EU by mělo nadále sloužit označení CE. Zajímavé je, že označení China Export pro čínské výrobky vypadá podobně, pouze u evropské značky je mezera mezi písmeny větší. Třetí zpráva poslance Stubba se věnuje překážkám, které v jednotlivých zemích brání uvedení výrobků na trh, zejména různých technických pravidel. Teoreticky mohou státy zakázat dovoz výrobku pouze ve výjimečných situacích a z přesně vymezených dů-

vodů (ochrana veřejného zdraví, ochrana životního prostředí). V praxi ale státy často nutí společnosti, aby přizpůsobovaly označení, balení, velikost, hmotnost atp. Parlament by proto rád umožnil lepší sdílení informací o vnitrostátních pravidlech pro výrobky a navrhuje proto zřídit národní kontaktní centra. Pokud nařízení vstoupí v platnost, bude muset stát zdůvodnit omezení pro dovoz výrobku. V současnosti musí naopak výrobci dokazovat, že jejich zboží splňuje předpisy členských států. Tomáš Fridrich

Regulujme obchodní řetězce, říká EP Parlament (EP) na svém únorovém zasedání zaujal oficiální stanovisko ke zneužívání síly, kterého se dopouštějí velké supermarkety v Evropské unii. Podepsalo se pod něj 439 poslanců. Podle deklarace je maloobchodní podnikání v celé EU stále více ovládáno malým počtem řetězců supermarketů. Tím pádem kontrolují jediný skutečný přístup zemědělců a jiných dodavatelů ke spotřebitelům. Podle poslanců současně existují důkazy o tom, že velké supermarkety zneužívají své kupní síly ke stlačování výkupních cen od dodavatelů na ne-

udržitelnou úroveň a vnucují jim nerovné podmínky. Tyto tlaky mají podle poslanců také druhotný dopad na kvalitu zaměstnání i na ochranu životního prostředí. Poslanec Wojciechowski na tiskové konferenci pořádané k vyhlášení deklarace vyjádřil potěšení nad tím, že výsledný postoj je jednou z 8 deklarací, které parlament schválil za rok 2007. Je tomu proto, že u tohoto problému existuje shoda napříč politickým spektrem. Dalším zdrojem podnětů byly také nevládní organizace. Poslankyně Lucas z Velké Británie na tiskové konferenci vyjádři-

la touhu po standardech, které by řetězce musely dodržovat v celé EU. Co si pod tím představit? Poslankyně uvedla jako svou představu omezení tržního podílu na mez, konkrétně zhruba 8 procent. Toto číslo vychází ze studie Evropské komise z roku 2000 a má představovat úroveň, od které může docházet ke zneužívání postavení na trhu, tedy zmíněné tlačení kupních cen dolů aj. Otázkou je pak praktické prosazení tohoto limitu. V některých evropských zemích mají totiž někteří hráči v maloobchodě až půlku trhu. Dalším konkrétním

opatřením by mohl být zákaz klesnutí výkupních cen pod výrobní náklady. Poslanec Hegyi, jeden z pěti poslanců, kteří zajistili sehnání dostatku podpisů pro deklaraci řekl: „Obchodní řetězce jsou řízeny centrálně a operují v mnoha zemích. Proč by nemohly být centrálně regulovány?“ Po cenách roamingu mezi sítěmi mobilních telefonů by se maloobchodní řetězce mohly stát další oblastí, na kterou se Evropská komise zaměří. Deklarace EP je jedním z podnětů. Tomáš Fridrich

Evropský výzkumný institut má fungovat v roce 2010 Poslanci Evropského parlamentu dali zelenou vzniku Evropského inovačního a technologického institutu (EIT). Potvrdili tak stanovisko Rady k EIT, které už koncem února potvrdil i průmyslový výbor parlamentu. Verdikt poslanců znamenal pro mnoho organizací dobrou zprávu. Projekt má totiž pomoci dotáhnout se v oblasti výzkumu na vědecké velmoci, jako jsou například Spojené státy a jejich slavný MIT (Massatchussets Institute of Technology) a znamená novou a významnou příležitost pro organizace zabývající se výzkumem. I přes definitivní

odhlasování a předpokládaný termín zahájení činnosti, který je stanoven na rok 2010, však existují v otázce zřízení institutu značné rozpory. Dlouho se například polemizovalo o tom, kde bude mít budoucí centrum evropské vědy a výzkumu své sídlo – špičkově vybavenou univerzitu, shromažďující nejlepší vědce z celé Evropy. A jedním z měst, o kterých se mluvilo, bylo i Brno. A jaká je situace dnes? Projekt doznal podstatných změn. Nepůjde totiž o univerzitu, jako jediné hlavní sídlo institutu, jak je tomu u MIT, ale měla by jej tvořit spíše virtuální síť uni-

verzit, firem a dalších zúčastněných stran, které budou součástí znalostních a inovačních komunit. Každá komunita by se přitom měla skládat alespoň ze tří partnerských organizací z alespoň dvou členských států. Alespoň jedním z partnerů přitom musí být univerzita a součástí komunity musí být alespoň jedna soukromá společnost. „Až příliš často naši nejlepší studenti a výzkumníci nemohou sklízet plody své práce jednoduše proto, že jim nikdo nepomůže s dovedením výsledků jejich výzkumu ke komerčnímu využití,“ uvedl poslanec Evropského parlamentu a zpravodaj k

EIT Reino Paasilinna a označil stanovisko parlamentu za úspěch. Součástí zahájení příprav na spuštění institutu, provází i výzva Evropské komise členským státům, k reformě systémů vyššího vzdělání. Přípravné práce k zahájení činnosti institutu by měly začít již letos v létě a z původního návrhu, který počítal s 2,3 miliardy eur na vytvoření šesti znalostních a inovačních komunit, se nyní počítá s vytvořením pouze dvou nebo tří komunit s příspěvkem Evropské komise ve výši 308 milionů eur. Filip Appl

E.ON prodá přenosovou síť Německý energetický gigant E.ON se rozhodl zastavit vyšetřování Evropské komise pro údajné porušování hospodářské soutěže a rozhodl se prodat svou vysokonapěťovou přenosovou síť. Pro Komisi to znamená důležitý krok vpřed v boji s bývalými energetickými monopoly. Ve svém třetím liberalizačním balíčku z loňského září nabídla státům sedmadvacítky dva možné způsoby dokončení liberalizace energetického trhu: buď velké společnosti prodají své přenosové soustavy a aktivity v této oblasti úplně oddělí od výroby energie (tzv. vlastnický unbundling), nebo budou moci výrobci energií aktiva přenosové sítě vlastnit dál, ale rozhodová-

ním bude pověřen nezávislý systémový operátor (ISO) a bude zodpovídat za všechna finanční a obchodní rozhodnutí. Společnost E.ON se rozhodla pro první variantu, kterou EK upřednostňuje a považuje za účinnější. „Pokud budou tyto návrhy schváleny, dojde v německém elektroenergetickém sektoru ke strukturálním změnám, které posílí konkurenci ku prospěchu domácností a průmyslových odběratelů,“ uvedla E.ON. Rozhodnutí energetického giganta je překvapivé nejen proto, že dosud byla E.ON proti návrhům Komise na „unbundling“, ale navíc v únoru předalo Německo, Francie a dalších šest členských zemí Ev-

ropské komisi alternativní návrh liberalizace trhů s energiemi – chtěly hlavně zabránit rozdělení vertikálně propojených firem jako je právě E.ON nebo francouzská EDF. „Rozhodnutí E.ON nevytváří nejlepší pozadí pro diskusi ministrů energetiky,“ uvedl německý vicepremiér pro ekonomiku Peter Hintze. Komisař pro energetiku Andris Piebalgs návrh na prodej sítě uvítal. „Rozhodnutí E.ON nás povzbudilo a bude povzbuzením i pro další společnosti,“ dodal Piebalgs. Ke třetímu liberalizačnímu balíčku ale uvedl, že za jednacím stolem sedí německá vláda a ne E.ON. Ministři na jednání Rady pro energetiku, které proběhlo jen pár hodin

po oznámení o prodeji přenosové sítě E.ON, nedospěli k žádné dohodě. Shodli se pouze na tom, že jsou společně připraveni dospět k politické dohodě na příštím setkání letos v červnu. V České republice s variantou vlastnického oddělení nesouhlasí ani elektrárenská společnost ČEZ, ani plynárenské odvětví. Zatímco ČEZ dává přednost druhé variantě navrhované Komisí, tedy zřízení nezávislého systémového operátora, České plynárenské unii se zamlouvá více návrh předložený Francií a Německem: aktiva výroby i přenosu by zůstala ve vlastnictví jednoho podniku, ale každou z aktivit by řídilo jiné vedení. Eva Kunertová

11

PUBLICISTIKA

EN č. 03 / 2008

Na novou lanovku na Sněžku by z EU mělo přijít 350 milionů Už dvacet let se mezi odborníky mluví o stavbě nové lanové dráhy na nejvyšší vrchol Česka. Současná šedesátiletá lanovka na Sněžku v Krkonoších je nejstarší svého druhu v Evropě a dnes je pokládána víc za funkční technickou památku než za dopravní prostředek, který dokáže držet krok s moderním rozvojem horských středisek. Když se v 90. letech otevřela cesta k výstavbě nové lanovky, dostalo se město Pec pod Sněžkou coby investor projektu do dlouhodobého sporu se Správou Krkonošského národního parku o podobě, trase a přepravní kapacitě budoucího zařízení. Obě strany našly společnou řeč až koncem minulého roku, na poslední chvíli, aby pecká radnice mohla pro tuto stavbu žádat o jednu z nejvyšších evropských dotací. Lanovka vedoucí na vrchol Sněžky je oblíbená atrakce, známá zřejmě každému návštěvníkovi Krkonoš. Přepravuje turisty z Pece pod Sněžkou přes mezistanici Růžová hora na nejvyšší českou horu. Je dlouhá přes tři a půl kilometru, její přepravní kapacita činí 250 osob za hodinu. Cestující na dvoumístných sedačkách překonají během necelé půlhodinky navýšení 680 metrů. Projekt nové kabinové lanovky na Sněžku byl připraven v roce 1987, po revolučních změnách v roce 1989 ale úřady rozhodly, že plánovanou stavbu je nutné znovu posoudit s ohledem na ochranu životního prostředí - zařízení je provozováno v nejpřísněji chráněné oblasti Krkonošského národního parku. V roce 1995 změnila lanová dráha majitele. České dráhy, kterým dosud patřila, ji chtěly kvůli špatnému stavu uzavřít. Lanovku získalo město Pec pod Sněžkou, které usi-

lovalo o její zásadní rekonstrukci. Narazilo však na tvrdé podmínky ochranářů. „Pro nás byly od počátku stěžejní tři věci – zachovat stejný půdorys, objem stavby a dnešní podobu,“ připomněl Petr Štěpánek ze Správy KRNAP. Správci parku ale také například dlouho trvali na tom, aby nová lanovka končila už na Růžové hoře a nikoli na nejvyšším bodu země. Státní instituci nahrával fakt, že se v tomto období dohodli ministři životního prostředí Česka a Polska na zvýšené ochraně vrcholu Sněžky. Dohady mezi ochranáři a peckou radnicí, která si od moderní lanové dráhy slibovala příliv turistů, nebraly konce. K nejspornějším bodům patřila i přepravní kapacita budoucího zařízení. „Vyšší přepravní kapacitu jsme požadovali především proto, abychom měli dostatečné finanční zdroje na splácení úvěru za novou lanovku.

Protože se objevila možnost získat na stavbu dotaci z fondů Evropské unie, nebudeme pod takovým ekonomickým tlakem a můžeme přistoupit na takový maximální počet přepravených osob, jak požadují správci parku,“ vysvětlil pozdější ústupek starosta Pece pod Sněžkou Alan Tomášek. Zlom skutečně nastal až vloni, kdy se obě strany dohodly, že lanovka povede až na vrchol, ale hodinová přepravní kapacita zůstane na 250 cestujících. Stavba nové lanovky se posléze zařadila mezi projekty, na které by z fondů Evropské unie mohlo do Královéhradeckého kraje do roku 2013 přijít přes sedm miliard korun. „Jen na příští dva roky máme připraveno 78 projektů za zhruba 1,5 miliardy korun. Mezi nejnákladnější patří právě výstavba nové lanovky na Sněžku, kde se počítá s evropskou dotací ve výši 350 milionů korun,“ potvrdila Klára Dostálová, ředitelka Centra evropského projektování Královéhradeckého kraje. Budoucí lanová dráha bude mít čtyřmístné kabinky a oproti nynějšímu zařízení dvojnásobnou rychlost. Stanice Růžová hora a výstupní stanice na Sněžce zůstanou prakticky stejné, bez rozšíření zastavěné plochy. Zcela nový vzhled ve tvaru rotačního tubusu bude mít jen dolní stanice, která neleží v nejpřísněji chráněné zóně parku. Posune se také blíž k centru

foto: MÚ Pec pod Sněžkou horského střediska, takže zejména starší turisté a rodiny s dětmi ocení, že k ní nebudou muset šlapat půl kilometru pěšky. Stavbaři však musí splnit přísné podmínky pro výstavbu v terénu. Rekonstrukce lanové dráhy nesmí být spojena s výkopovými pracemi. Staré stožáry bude nutné rozebrat jen pomocí ručních nástrojů, veškerá suť i beton k patkám nových stožárů se bude připravovat pouze vrtulníkem. S těmito všemi omezeními se radnici v Peci pod Sněžkou podařilo získat k projektu hlavní

povolení. „Stihli jsme, co jsme nejvíc potřebovali. Zásadní bylo vyjádření správy Krkonošského národního parku, dále ministerstva životního prostředí, které připravilo výjimku pro vstup do první zóny národního parku, a tu pak udělila vláda. Stavební povolení vydá během několika měsíců Drážní úřad Praha. Od poloviny prosince 2007 ke stavbě máme územní povolení, které je nutné pro žádost o evropské dotace. Z nich bychom rádi uhradili až 85 procent nákladů,“ řekl starosta Pece Tomášek.

Novou lanovkou na vrchol nejvyšší české hory by se lidé mohli svézt v roce 2009. Zbývá vyřešit, jak naložit s původní dráhou. I když by ji mnozí už rádi viděli ve šrotu, odborníci jí nemohou upřít punc unikátu. V Peci pod Sněžkou proto sílí myšlenka, že by z původní dolní stanice vzniklo muzeum, kde by na krátkém úseku zůstaly v provozu zachovány stávající sedačky jako doklad toho, s jakým fortelem tuto lanovku-babičku kdysi české ruce sestrojily. Věra Hofmanová

NATURA 2000

Mokřady Mokřady jsou biotopy charakteristické výskytem mělké vody, jejíž hladina může během roku kolísat. Patří mezi ně mělké stojaté vody, mrtvá ramena řek, tůně, mělké rybníky a jejich pobřeží, bažiny, zamokřené terénní sníženiny, jezírka, klidné úseky řek, říční náplavy, říční a potoční nivy, ale také mokré louky, rašeliniště a opuštěné pískovny a lomy. V České republice zaujímají mokřady asi 1,5% plochy státu. Významnými mokřadními typy jsou u nás rybníky, říční nivy s vegetací lužních lesů a vlhkých luk a rašeliniště. Mokřady jsou rozšířeny po celém území České republiky od nížin do podhorského i horského stupně. Výskyt je vázán především na povodí větších řek a dále do vlhčích oblastí s rybníky a bažinami (např. Třeboňsko, Českobudějovicko, Kokořínsko, Poodří, Pomoraví). Na mokřady je vázána typická vegetace, k jejímž ekologickým nárokům patří především vlhkost a úživnost prostředí. Najdeme zde druhy, které řadíme do rákosin a ostřic (např. puškvorec obecný, třtina šedavá), vegetaci bahnitých substrátů (např. šmel okoličnatý a žabník kopinatý), pobřežní vegetaci potoků (vrbovka chlupatá, zblochan zoubkatý) aj. Ze živočišných druhů jsou na mokřady vázány různé druhy hmyzu, měkkýšů, ale i obratlovců – obojživelníci, plazi, ryby, ptáci a savci. Mokřady jsou ohromným zdrojem biologické rozmanitosti druhů. Úloha mokřadů v krajině je mimořádná, díky své schopnosti udržovat rovnováhu v koloběhu vody a chemických látek bývají mokřady nazývány „ledvinami krajiny“. Významné funkce, které mokřady zajišťují, jsou jednak funkce hydrologické, tj. zadržování a postupné uvolňování vody, zmírňování povodňových vln, doplňování zdrojů podzemních vod, zmírňování klimatických extrémů, dále se jedná o funkce biogeochemické, tj. retence živin a jejich recyklace, zadržování sedimentů a toxických látek, odbourávání organických a anorganických polutantů a také jsou to funkce biologické, tj. zdroj biodiverzity, potravní, rozmnožovací a hnízdící stanoviště pro rostliny a živočichy a zdroj bio-

foto: Jakub Kašpar produkce. Tyto, do značné míry nenahraditelné, funkce mokřadů byly a často i jsou člověkem opomíjeny a nedoceněny. Došlo ke zničení nesčetného množství mokřadů v okolí pramenišť, napřímení tisíců kilometrů vodních toků a odvodnění a rozorání říčních niv. Změněný vodní režim pak s sebou přinesl nové problémy. Mokřady jsou ohroženy především vysušováním, odvodňováním a převodem na ornou půdu, regulací vodních toků, absencí pravidelných zá-

plav v nivách řek, intenzivním chovem ryb, vyhrnováním bahna, aplikací herbicidů, eutrofizací vody a šířením nepůvodních druhů rostlin. Pro zachování všech typů mokřadů a jejich funkcí je zásadní udržovat vysokou hladinu podzemní vody, případně zajistit pravidelné záplavy, zabránit znečišťování vody a odvodňování bažin a ničení mrtvých ramen toků, občasně ponechat rybníky na nízké vodě nebo je letnit, odstraňovat náletové dřeviny. Pro obno-

vu funkce mokřadů jsou významné i revitalizace regulovaných vodních toků a ponechání části sedimentů s nepoškozenými porosty při odbahňování rybníků. Je třeba udržet vodu v krajině a snažit se dosáhnout rozumného využívání krajiny i jednotlivých ekosystémů, aby se podařilo vrátit do krajiny dynamickou rovnováhu, která byla zásahy člověka těžce porušena. Mgr. Libuše Vlasáková

12

PUBLICISTIKA/PREZENTACE

EN č. 03 / 2008

Nejdůležitějších je prvních 300 slov „Nejdůležitějších je prvních 300 slov. Ta dokážou otevřít nejen dveře, ale i srdce lidí,“ zaznívá ve filmu Human Step – krok k lepšímu životu, jednom ze završujících produktů projektu integrace imigrantů do života v ČR. Základní myšlenka projektu vznikla v roce 2004 s cílem vytvořit a ověřit vzdělávací postupy pro žadatele o azyl, kteří tak získají přístup na náš trh práce, nebo se budou moci vrátit domů s novými zkušenostmi. „Na tomto mezinárodním projektu financovaném mj. z prostředků Evropského sociálního fondu, jsme spolupracovali se Španělskem, Itálií a Německem,“ říká Zdeněk Plessl z Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. ÚJOP byl předkladatelem a zároveň manažerem programu. Jeho cílem bylo především naučit cizince jazyku a sociálně-kulturním dovednostem, a také jim nabídnout vhodné pracovní příležitosti. „Podle mých zkušeností je u nás katastrofální nedostatek nekvalifikované síly,“ říká Jiří Heincl, spolumajitel kolínské úklidové firmy. Sám již 13 let poskytuje zaměstnání žadatelům o azyl a podobné programy pro zapojení imigrantů do naší společnosti jednoznačně vítá. Komplikací ale je, že tito cizinci mohou začít legálně pracovat až po jednom roku ode dne podání žádosti o azyl. „Proto žadatelé dávají přednost práci nelegální – a jakmi-

le jednou začnou pracovat takto, je velmi těžké přimět je k zaměstnání dle zákona,“ přikyvuje Václav Götz, manažer projektu. Zákon ale moc nemyslí na zaměstnavatele, kteří by rádi takovou legální cestu nabídli. „Zaměstnávat cizince působí jen nevýhody,“ dodává Jiří Heincl. „Potřebuji k tomu totiž žádost s dvoutisícovým kolkem, a toto povolení platí jen tři měsíce. Na druhou stranu je situace v případě žadatelů o azyl jednodušší než u běžných cizinců.“ Klíčovým výstupem projektu Human Step jsou učební pomůcky pro imigranty, pomocí kterých se naučí základy češtiny. Nerozlučným doplňkem několika učebnic jsou také metodické materiály pro lektory. Ve spolupráci s pobytovým střediskem v Kostelci nad Orlicí byla ověřena funkčnost jak těchto textů, tak příručky Jak žít česky v Česku, která je jakýmsi úvodem do každodenních životních situací: posílání

Hlavní produkty projektu Human Step doplňuje také komiks, ve kterém Ivan a Saša poznávají výhody i rizika legální práce či zaměstnání na černo. foto: Jerie 2007 dopisu, složenek, zakládání účtu v bance či návštěva lékaře. Pod hlavičkou projektu vznikla i databáze potenciálních zaměstnavatelů. „Jak v komerčním sektoru – např. v oblasti strojírenství, textilního

Od roku 2001 spojujeme zájmy samospráv a podnikatelů. Našimi klienty jsou především úspěšné firmy a samosprávy. Jsme největší společnost svého druhu na trhu, měřeno počtem klientů obcí a měst. Propagace a růst ve veřejné správě Zajišťujeme propagaci a umožňujeme lepší rozvoj firem ve veřejné správě. Podnikatelům a firmám pomáháme na cestě ke klientům z řad obcí a měst. Vedle masivní propagace provádíme průzkumy trhu, zpětné vazby na různé produkty a služby, zaměřujeme poptávku a poskytujeme mnoho dalších služeb. Voleným zástupcům a odborníkům z obcí a měst pomáháme s mnoha projekty, od jednoduchých, až po ty velmi náročné. Od sestavení rozpočtu po hospodářský audit a transformaci organizací a společností měst. Tradice a největší setkávání starostů a místostarostů v ČR Pro volené zástupce měst a obcí, podnikatele a firmy, pořádáme ve všech krajích ČR každý rok tradiční krajská setkání starostů a místostarostů. Pro setkávání starostů využíváme převážně čtyřhvězdičkové hotely. Jsme tvůrci originální strategie, kdy tato setkání starostů a místostarostů financuje podnikatelský sektor. Vrcholem je Národní setkání starostů, primátorů a hejtmanů ČR pravidelně s vysokou účastí velvyslanců mnoha států světa. Dobré jméno a vysoká úroveň služeb Naší největší hodnotou je dobré jméno. Nejlepším dokladem vysoké úrovně našich služeb je spokojenost klientů, kteří nás doporučují dále. Ne náhodou využívají naše služby ti nejlepší podnikatelé, kteří na trhu ve veřejné správě něco znamenají a mnoho rozvíjejících se měst a obcí. Kvalita našich služeb je doložena také certifikací ISO 9001:2000 od renomované mezinárodní společnosti SGS SA, Systems & Services Certification, Švýcarsko, 1 place de Alpes, Geneva 1. Nejbližší plánovaná akce

III. Setkání starostů a místostarostů Zlínského kraje reprezentativní akce s odborným programem pod záštitou poslance PČR za Zlínský kraj Tomáše Úlehly termín: 15. dubna 2008 (úterý) místo konání: UHERSKÉ HRADIŠTĚ, Velký sál Reduty, U Reduty 256, 686 01 cílová skupina: starosta, místostarosta, zastupitel ZAMĚŘENÍ: REGIONÁLNÍ OPERAČNÍ PROGRAMY, ROZVOJ OBCÍ - AKTUALITY A PŘÍLEŽITOSTI OBCÍ DO ROKU 2013, POSÍLENÍ PŘÍJMŮ SAMOSPRÁV, DOTACE, EKOLOGIE A INFORMAČNÍ SYSTÉMY I. Odborný panel: REGIONÁLNÍ ROZVOJ A OPERAČNÍ PROGRAMY EVROPSKÉ UNIE II. Odborný panel: POSÍLENÍ FINANCOVÁNÍ OBCÍ A DOTACE Z EU V PRAXI III. Odborný panel: INFORMAČNÍ SYSTÉMY, EKOLOGIE A ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

www.regionservis.cz

a automobilového průmyslu, tak v oblasti služeb i pracovních agentur,“ přibližuje databázi Vlasta Bučilová, vedoucí modulu Zaměstnanost. Seznam obsahuje kolem šesti stovek kontaktů. Nejvíce zájemců o

práci je ze zemí bývalého Sovětského svazu, Afriky, Blízkého východu a Asie. V Čechách je pro žadatele o mezinárodní ochranu nejobvyklejší plat deset tisíc korun hrubého, kvalifikované profese jako svářeč či

řidič nákladního vozu dávají možnost vydělat si i více než dvojnásobek. Více o projektu naleznete na www.humanstep.cz. Pavel Farkaš

Stavební dělníci migrují po Evropě, kvalita staveb se horší Situace na českém i evropském trhu stavebních profesí a materiálů je podle slov developerů napjatá. Stavební horečka sice trvá, ale stavební firmy dlouhodobě čelí náporu, při kterém odmítají zakázky, nedostává se jim lidí, postrádají stavební materiály. Narůstající ekonomická síla asijských velmocí a masivní export zamotaly hlavy mnoha evropským ekonomickým expertům. V Česku dnes staví Ukrajinci, Poláci, Bulhaři. Mnohdy kvalifikované síly, nezřídka však lidé bez odpovídajícího vzdělání a potřebné řemeslné dovednosti. Neprojeví se tato skutečnost na kvalitě současných novostaveb? Milorad Miškovič Miško, obchodní ředitel developerské společnosti REKG, podotýká, že dnes běžně stavební firmy odmítají zakázky, a to i na významných projektech. „Před několika lety to bylo nemyslitelné. Dnes je nedostatek pracovních sil i z Polska či Ukrajiny, protože stavební boom je v celé střední a východní Evropě,“ dodává. Udržet kvalitu lze podle jeho slov pouze intenzivním sledováním průběhu výstavby. „Je třeba najmout specializované firmy, které sledují správné postupy výstavby a hlídají finanční toky. To sice něco stojí, ale zvyšuje to jistotu kvality provedení díla. V příštích letech budeme řešit šest paralelních staveb a vlastními silami bychom je nebyli schopni hlídat. Sleduji, že i firmy, které se zaměřují na řízení staveb, mají práce nad hlavu. Developerských projektů jsou totiž stovky, specialistů na řízení staveb je málo.“ Jeho slova potvrzuje i Jitka Horňáková ze společnosti DEVO Group. „Developerské firmy se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných sil

ve stavebnictví neustále. Je především na developerovi, aby si vybral nejen kvalitního a prověřeného dodavatele, ale i kvalitní a po odborné stránce způsobilý stavební dozor a účastnil se pravidelně kontrol na stavbě. Pro zajištění vysoké kvality stavby se očekává maximální míra spolupráce a součinnost mezi developerem a generálním dodavatelem.“ Jakub Sedmihradský, viceprezident realitní společnosti Lexxus, naopak upozorňuje, že taková situace je v Evropě běžná. „Kdekoli v srovnatelných státech Evropy uslyšíte stejné nářky jako v Česku. Ten problém totiž nevznikl u nás. Hodně se staví například v Anglii a Irsku, kde se otevřel pracovní trh, a pracovní síla se do značné míry usadila právě tam. To ovšem hovoříme jen o Evropě. Před několika dny jsem navštívil pracovně Asii a je neuvěřitelné, jak východní trhy rostou, tamní ekonomice se daří, roste kupní síla. Lidem se pomalu přestává vyplácet jezdit za prací k nám a dále na západ, protože

ji najdou doma. Začíná se hodně stavět nejen v sousedství – v Bulharsku, Rumunsku, ale například na Ukrajině. A ne nějaké projekty o pár desítkách bytů. Ale rozsáhlé areály třeba o 7 000 bytech. To se pro srovnání postaví v Praze za dva roky.“O srovnatelném trhu hovoří i Martin Pavlečka, marketing manager českého zastoupení společnosti Meinl European Land. „Situace je srovnatelná. Stavební boom umožňuje lokálním stavebním firmám i při využívání nekvalifikované pracovní síly držet ceny vysoko. Na Slovensku (kde stavíme se spolehlivým partnerem Metrostavem) je situace víc vyhraněná, rakouský stavební trh je obdobný našemu. Velcí hráči na našem trhu se posouvají do zahraničí, zejména u specializovaných projektů (luxusní stavby, tunely). Boom je ale v každé oblasti, developerskou nevyjímaje, je provázen tlakem na rychlé dokončování projektů, jejich zobchodování a uvolňování sil pro projekty nové. Kvalita staveb je výrazně odlišná od kvality v předchozích letech. Podíl nekvalifikovaných dělníků se zvyšuje. Pravidlo 5 nekvalifikovaných na 1 kvalifikovaného dělníka je často překročen. Největší nedostatek vidíme v řídící složce – chybí kvalitní mistři. Zatím hovoříme jen o lidských zdrojích, ale nesmíme zapomínat na to, že stavby prodražují také rostoucí ceny materiálu, železa a podobně.“ (vru)

Adresa redakce: Evropské vydavatelství s.r.o., Průmyslový park, Kancelářská budova P - 8, čp. 80, 533 53 Pardubice - Semtín. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, centrální GSM: +420 777 100 388 e-mail: [email protected], IČ: 69168741 Vydavatel: Jan Doležal. Ředitelka vydavatelství: Jarmila Kudláčková. Ředitel zpravodajství a komunikace: Miloš Spáčil. Šéfredaktorka: PhDr. Zuzana Nováková. Redaktoři: Jan Štifter, Pavel Farkaš, Veronika Trestrová, Jan Řeháček, regionální a zahraniční dopisovatelé. Fotograf: Miloš Kolesár. Layout: Mgr. Pavel Ševčík. Grafik: Karel Nohava. Jazykové korektury: Iva Málková. Překlady: Jakub Hřib. Produkce: Leona Šolcová. Inzerce: EUROPEAN MEDIA HOUSE s.r.o., e-mail: [email protected], IČ: 27482855 Tisk: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Distribuce: ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI PNS, a.s. Předplatné zajišťuje Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrum, Moravské náměstí 12D, 659 51 Brno. Příjem objednávek: telefon: +420 541 233 232, fax: +420 541 616 160 e-mail: [email protected], příjem reklamací: 800 800 890 Cena výtisku: 15,- Kč vč. DPH Evidenční číslo: MK ČR E 14589, ISSN: 1214-696X. Ročník 5, číslo 3, vychází 28. 3. 2008 Názory spolupracovníků nemusí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme.

13

ZDRAVOTNICTVÍ

EN č. 03 / 2008

Reforma irského zdravotnictví - běh na dlouhou trať DUBLIN - Po pětiletém pobytu v Irsku se nemohu ubránit dojmu, že únor a březen jsou v irském zdravotnictví krizové měsíce. Na konci zimy ten pohár trpělivosti veřejnosti se špatným stavem zdravotnictví pomyslně nějak přeteče. Televize obden vysílá reportáže o přeplněných příjmech a ambulancích, o nemocnicích, kde nemocní nebo zranění pacienti na židlích čekají na lůžko i 48 hodin. Rozhořčení rodinní příslušníci protestují a volají po zodpovědnosti. Nemocniční personál se brání a stěžuje si na přílišnou vytíženost. K tomu se ještě přidávají pacienti měsíce čekající na specializované vyšetření či operaci. Teď ale trocha statistiky, irské zdravotnictví se v minulosti po mnoho let potýkalo s citelným podfinancováním ze státního rozpočtu, které mělo dopad na kvalitu i dostupnost lékařské péče. Zlepšující se stav irské ekonomiky jen smutně kontrastoval se stavem péče o zdraví občanů. V roce 2003 byla proto představena nejrozsáhlejší reforma irského

zdravotnictví. Jejím cílem byla především modernizace, racionalizace a zlepšení úrovně zdravotní péče. Peníze do zdravotnictví v Irsku přicházejí ve zvýšené míře ze státního rozpočtu, ale také se na nákladech spolupodílejí sami pacienti placením poplatků za zdravotnické služby. Existují tři formy zdravotní péče – soukromá, polosoukromá a

státní. Pokud jste plátcem zdravotního pojištění, máte nárok na bezplatnou péči ve státních nemocnicích. Ovšem bezplatná zdravotní péče to tak docela není, protože např. za každou návštěvu u svého praktického lékaře či na pohotovosti v nemocnici musíte zaplatit. Také při pobytu v nemocnici je nutné uhradit za každý den částku za nemocniční služby. Výše poplatku u praktického lékaře se liší např. podle lokality, kde je jeho ordinace umístěna. Návštěva pohotovosti v nemocnici od ledna letošního roku stojí 66 eur (poměrně velký nárůst oproti dřívějším 45 eurům), a to není ani pro Ira úplně málo. Osoby s nízkým příjmem a potřebné osoby (říká se jim držitelé zdravotní karty „medical card“) mají nárok na komplexní zdravot-

ní péči zdarma. K lednu letošního roku bylo takových osob 1,28 mil. (asi třetina z celkové irské populace 4,2 milionu). Kvůli dostupnosti základní péče byla navíc v roce 2005 zavedena tzv. návštěvní karta praktického lékaře („GP visit card“), která svému držiteli a také jeho dětem umožňuje navštěvovat praktického lékaře bez poplatku. Nelze ji ale bohužel uplatnit u všech praktických lékařů, pouze u vybraných. Na počátku letošního roku ji vlastnilo asi 76 tis. osob. Vedle státního zdravotnictví je v Irsku k dispozici ještě zdravotnictví soukromé. Pokud využijete soukromé zdravotní péče, musíte být připraveni plně hradit náklady s ní spojené. Mnoho lidí si připlácí na soukromé zdravotní pojištění, které jim umožní využívat ošetření v sou-

kromých zdravotních zařízeních anebo nadstandardní služby ve státních nemocnicích = polosoukromá zdravotní péče. Velmi palčivým problémem irského zdravotnictví je nedostatek lékařů a zdravotnického personálu. S ním se vláda potýká již dlouhá léta a jeho vyřešení je také klíčem ke zlepšení zdravotní péče. Jedním z kroků je rekrutování zdravotního personálu a lékařů ze zahraničí, neboť např. mnoho domácích kvalifikovaných lékařů odešlo v minulosti za lepším výdělkem do Spojených států. Zdravotnický personál a lékaři představovali jednu z mála skupin, která měla na irský pracovní trh dveře otevřené i před rokem 2005 (otevření irského pracovního trhu novým členským zemím EU). V nemocnicích je mnoho

především mladších lékařů asijského původu, stejně tak nižší zdravotní personál se rekrutuje ze zemí střední a východní Evropy a také Asie. Nedostatek lékařů klade velké nároky na práci zdravotních sester, které mají mnohem větší rozsah pravomocí než zdravotní sestry v ČR. U méně závažných případů často ani lékaře neuvidíte a vše obstará zdravotní sestra. Čerstvou novinkou je např. to, že od loňského listopadu mohou zdravotní sestry po absolvování půlročního kurzu předepisovat léky. V současnosti je jich asi 40 a do konce letošního roku by jich mělo sloužit na 150 především na pohotovosti v nemocnicích a na odd. kardiologie, gynekologie a porodnictví. Naďa Píšová

Svou práci miluju. Je náročná ale hodně mě uspokojuje. Rozhovor s irskou ministryní zdravotnictví Mary Harney S politikou jste začala poměrně záhy... Už když jsem byla studentkou, zajímaly mě sociální problémy. Proto jsem vstoupila do politické strany a stala se členkou dalších organizací. Hrozně mě bavilo diskutovat a už na univerzitě jsem se stala členkou debatního týmu. V roce 1977, kdy jsem promovala, si mě premiér Irska, který má pravomoc dosadit 11 lidí do Senátu, zvolil jako jednu z těchto jedenácti osob. Jednak jsem se stala dost známou a jednak strana právě hledala novou krev; byla to doba, kdy mladí lidé a ženy vstupovali do politiky. Na univerzitě jste byla vůbec prvním ženským auditorem... Existují v Irské politice nějaké kvóty pro účast žen v politické reprezentaci? Ne, ty nemáme. V kabinetu jsou z patnácti politiků tři ženy. A mimochodem, všechny se jmenují Mary. I naše prezidentka se jmenuje Mary. Někdo nedávno napsal knihu s názvem Něco na té Mary je... V politice se tedy pohybujete již čtvrtou dekádu. Těžký resort zdravotnictví jste si v roce 2004 sama vybrala. Co vás k tomu přimělo? Jsem hodně zainteresována v přetváření a reformování, vylepšování. Naše vláda utratí čtvrtinu celého rozpočtu právě na zdravotnictví. V tomto resortu je zaměstnána třetina všech lidí zaměstnaných ve veřejné sféře, takže mi bylo jasné, že je to velký kolos. Ale uvědomovala jsem si, že mé představy o vedení zdravotnictví by mohly funkčnost systému zlepšit.

víc jednotlivé Healthporty volily různou strategii při zajišťování zdravotní péče. Také se stávalo, že lidé z jiných částí země přicházeli za péčí do velkých nemocnic, které pak musely platit za jejich péči. Je to jako by Češi jezdili do francouzských nemocnic. Takže Healthportům odzvonilo? Ano, je po nich. V jejich radách pracovali 273 lidé. Byl to kontroverzní projekt a vlastně stále je. Stále se najdou lidé, kteří by upřednostnili systém Healthportů. Samozřejmě vyvstaly nové problémy, je to největší problém transformace, kterou jsme ve veřejném sektoru kdy v Irsku provedli. Co je dále potřeba změnit? Třeba způsob práce zdravotnického personálu. V současné době vyjednáváme s doktory, sestrami či zubaři o tom, jak pracují a jakým způsobem je jim za jejich služby placeno. Hodně pacientů chodí do nemocnic jen kvůli diagnostice nebo s léčbou chronického onemocnění, proto bychom rádi přesunuli hodně péče do komunitních nemocnic, jež by poskytovaly primární péči. Další změnou, kterou bych ráda prosadila, je způsob profesní regulace. Chtěla bych, aby všechny zdravotnické profese musely udržovat svoji kvalifikaci, podle mne není správné, že jednou získáte titul a po celý zbytek života se nemusíte o nic starat, dál se vzdělávat nebo se rekvalifikovat. Je tohle plán, kvůli kterému jste si vysloužila kritiku Organizace irských sester (OIS)?

na hotový snímek a rozhodne, čemu je třeba věnovat další pozornost. Sestry v Irsku představují 35% zdravotnického personálu, vy sama se v Irsku pyšníte nejvyšším poměrem sester na jednoho pacienta v zemích OECD. Máte personálu dostatek? Když se zeptáte konkrétních lidí, nikdy nebudou mít personálu dostatek. My chceme hlavně změnit roli sester, chceme vzdělané sestry, které mohou provádět náročnější úkony. V nemocnicích pracuje šest tisíc lékařů. Dva tisíce pracují jako starší konzultanti (tzv. senior consultant) a zbytek jsou tzv. junioři. Chceme ten poměr obrátit. Změny jsou na cestě. Lékaři budou muset pracovat v klinických týmech spíše než jako jednotliví zaměstnanci. Týmy budou mít své vedoucí, což přinese větší zodpovědnost a lepší funkčnost. A konzultanti se budou muset pacientům věnovat sedm dní v týdnu, jejich pracovní den bude delší. A co se týče přístupu ke zdravotní péči na základě různých pojištění? Musí existovat jen jeden seznam, který bude určovat pořadí pacientů na základě jejich potřeb, a ne na základě zdravotního pojištění nebo schopnosti platit. Více jak polovina naší populace má soukromé zdravotní pojištění a existuje předpoklad, že pokud máte privátní pojištění, ze kterého má doktor procenta, dostanete přednost ve výkonu zdravotní péče. To ale není fér a musí se to změnit. Jak v Irsku funguje systém zdravotního pojištění?

Po třech letech již máte dílčí výsledky. S čím jste spokojena a co ještě plánujete vylepšit? Měli jsme systém tzv. Healthportů, v celé zemi jich bylo jedenáct a byly zodpovědné za výkon zdravotní péče. Skutečně nepracovaly efektivně - s 4,3 milionu občanů nemá smysl provozovat jedenáct organizací podle mne bylo nutné se s tímto vypořádat na národní úrovni, vždyť celé Irsko má počet obyvatel jen jako některá světová velkoměsta! Jak byste Healthporty přiblížila lidem, kteří o nich nikdy neslyšeli? Vezměte si například region hlavního města, Dublinu. Jen v této oblasti byly čtyři organizace, které poskytovaly služby praktických lékařů a služby nemocnice. Lidé, kteří měli tyto Healthporty na starosti, byli z řad místních politiků, dále tam své zástupce volili také lékaři, sestry i ministerstvo zdravotnictví. Takže jedna taková rada právě v Dublinu měla padesát lidí - skoro takový malý parlament. Irská vláda následně přerozdělovala rozpočet těmto organizacím. Nebylo to moc efektivní, panovala tam vysoká míra byrokracie a na-

Abych byla upřímná, kritizuje mě kde kdo. Když reformujete, pochval moc neslyšíte. Ale to, o čem mluvíte, je asi má neúčast na jejich výroční konferenci v roce 2006, kdy jsem jela na jinou vědeckou konferenci do Kanady, kde jsem účast přislíbila dříve. Tehdy byly sestry velmi rozzlobené. OIS mě kritizuje i pro jiné věci, jsme například ve sporu ohledně peněz za počet odpracovaných hodin. Reforma ale třeba právě sestrám přinesla nové pravomoci. To je pravda, minulý rok jsem prosadila změnu legislativy, která umožňuje sestrám předepisovat léky. Sesterská péče celkově zaznamenala posun - od výučního k univerzitnímu modelu; v tuto chvíli nám 200 sester studuje čtyřletý program, díky kterému získají mnohem vyšší vzdělání než dříve. Takže ano, sestry v určitých oblastech péče mohou předepisovat léky, k tomu ale musejí být patřičně vyškoleny. Mohou například také objednávat rentgenové snímky, pacient tedy nemusí čekat na rozhodnutí lékaře. Je mnohem efektivnější, když se doktor podívá až

Každý má právo na zdravotní péči buď zdarma, nebo za nízký poplatek v případě potřeby takové péče (cca 200 eur za rok). Třetina populace, tj. lidé s nejnižšími příjmy a také rodiny s dětmi, má zdravotní kartu (tzv. medical card), se kterou získávají bezplatný přístup ke svému praktickému lékaři. Mají zdarma léky a pohotovost. Zbytek obyvatelstva musí něco zaplatit. Za návštěvu pohotovosti 65 eur, za návštěvu praktického lékaře něco mezi 50-60 eury, pokud jdou do nemocnice, přijde je to na maximálně 200 eur za rok. Za léky platí prvních 90 eur za měsíc a vláda zaplatí zbytek. Zdravotnictví jako takové je financováno z daní. Irsko má také poměrně velký počet lékařského personálu ze zahraničí. Zaznamenává vaše země odliv irského personálu do zahraničí - třeba kvůli platům? Máme lékaře z některých evropských zemí a Austrálie. A co se týče platů, irští doktoři a sestry jsou relativně nejlépe placeni ze všech zemí OECD, a to dokonce podle parity kupní síly. Pokud se zeptáte irského lékaře, asi vám řekne něco jiného, ale nezávislá čísla potvrzují, co

Narozena 11. 3. 1953, je v čele Progresivní demokratické strany, je nejdéle sloužící ženou v Dáil Éireann (irská poslanecká sněmovna), v letech 1997-2004 byla ministryní pro podnikání, obchod a zaměstnání. Nyní je ministryní pro zdravotnictví a děti. Do České republiky přijela promluvit si o zkušenostech s reformou s naším ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem. foto: Pavel Farkaš jsem vám řekla. Profesionálům se vede dobře v každé rozvinuté zemi, ať už dělají cokoliv. Jaký je váš názor na kouření? Osobně nejsem kuřák. Irsko byla první země po New Yorku, která zakázala kouření na pracovištích, a s výsledkem jsem spokojena. Máme Radu pro tabák, která vede lidi k životu bez kouření. Víme, že polovina kuřáků umře právě na následky kouření. Bohužel, mladší lidé se stávají náruživými kuřáky, v poslední době nám hodně stoupá procento mladých kouřících dívek, a to nás trápí. Imigranti jsou další podobnou skupinou. Měli by se kuřáci více finančně podílet na zdravotní péči? O tom se nyní hodně diskutuje po celém světě. Já spíše rozlišuji lidi, kteří mají problém se závislostí. Hodně peněz investujeme do preventivních vyšetření pro zjištění rakovinotvorného bujení. Chci, aby např. vyšetření rakoviny prsu bylo každé dva roky zdarma přístupné každé ženě nad 50 let. Právě představujeme program pro survital screening a dále se zaměříme na rakovinu tlustého střeva. Stejně se chci postavit k problému kouření a alkoholu (alkoholismus nám v Irsku rapidně stoupá). Nejsem si ale jistá, jestli větší finanční zátěž pro samotné pacienty je řešením, důležitější je asi poradenství a vzdělávání. Kouření a alkoholismus jsou problémem nevzdělaných a chudých lidí. Rozhovor připravil: Pavel Farkaš

14

Word

SUMMARY

Will car factories conform to the „green Union“? PRAGUE – Cars will not be releasing so many carbon dioxide emissions as before. The European Commission has decided on this. Producers answer back – they say that new rules can be liquidating for them. Moreover, prices of new vehicles are supposed to increase. However, according to Brussels, the new norms will help Europe to become a cleaner continent.

Martin Bursík Minister of Environment

„Limits for specific CO2 emissions for cars are a key issue. The voluntary agreement, which car factories have made with the Commission, has proved not to be functional. Therefore, obligatory emission limits are necessary – just like obligatory limits for emissions of carbon monoxide and other substances – EURO Emission Norms. Technologically, car factories wil not have problems meeting the limits and the effect for greenhouse emissions is fundamental. Car transportation is responsible for one third of European CO2 emissions. Besides, lower CO2 emissions will bring (logically, thanks to more effective engines) also lower emissions of dust, which is the biggest trouble of Czech atmosphere. However, emission limits by themselves are not enough, of course. It is necessary to think about how often and how much we use cars, why we have yoghurts transported over the whole Europe and for example clothes over the half of the world. We must also radically increase the use of alternatives to petroleum fuels – natural gas, biofuels, electromobiles in cities. And hopefully, in the near future, also hydrogen cells.“

EN č. 03 / 2008

Cars are smothering almost all bigger cities in the Czech Republic. Experts regularly study several localities. According to the Ministry of Transport, emissions of carbon dioxide noticeably increase in the Czech Republic every year. If the transport produced over twelve million tons of CO2 in 2000 in total, in 2006 this number was higher by a half. Nature is mostly burdened with personal car transport – from more than eighteen million tons of CO2 in 2006, common motorists are responsible for almost seven and a half million tons. The unfavourable trend is also in freight transport – two years ago, vans and lorries produced almost five and a half million tons of carbon dioxide.

EMISSIONS FROM ROAD TRANSPORT INCREASED BY A QUARTER Large amounts of CO2 do not worry only the Czech Republic, it is a problem of the whole Union. Road transport in European 27 member countries produces approximately one fifth of carbon dioxide emissions, passenger vehicles stand behind twelve percents of these emissions. Although the former 25 members reduced emissions of greenhouse gases by some five percent in 1999-2004, CO2 emissions from road transport increased by more than a quarter. European Union offices have been pushing through the reduction of exhaust gases for a longer time. One year ago, the European

Commission introduced a legislative framework, whose aim was to reduce emissions from passenger vehicles. It wanted to set a ceiling for CO2 emissions to 120 grams for a kilometre by 2012, which compared to the current level would represent a decrease by 25 percent. Now, she made it. However, after plans of Brussels were announced, representatives of car factories started to oppose. Representatives of Škoda Mladá Boleslav protested that the directive will increase car prices by 40,000-70,000 CZK, and even threatened with their possible departure to the East. Also some European politicians admitted doubts. But the European Commission claims that the reduction of emissions is imperative. Otherwise the fight with global warming is said not to be effective. It also refers to the fact that already in 1998 European car producers (voluntarily!) pledged that in 2008 they will find themselves at the level of 140 grams of CO2

for a kilometre. However, most of them cannot fulfil this. Although statistics recorded some development. For example Citroen cars, which were releasing 172 grams of CO2 for a kilometre in average in 1997, reported „only“ 144 grams a kilometre already in 2005. Ford also significantly adjusted emissions – from 180 grams in 1997 to 151 grams a kilometre in 2005. Nissan cars underwent minimal changes – 177 grams have changed in eight years only to 172 grams a kilometre. HIGH PENALTIES THREATEN PRODUCERS The proposal of the Commission, reducing emissions for new cars, came into force late last year. Car weight should be decisive. According to the Commission, a car factory that exceeds these limits could buy emissions from a company which met these norms. If this does not happen, producers are threatened

with high penalties. These can become higher – according to some sources from 20 EUR in the first year of force up to 95 EUR in 2016. And this is for every extra gram of carbon dioxide. For example, with the current results, Škoda Mladá Boleslav would pay over 300 million EUR in 2012. Increasing penalties would be totally liquidating for this car factory already in 2015. Brussels sees it differently. It claims that producers must conform to the „green Union“. „Cleaner, more effective and affordable vehicles can help the Union to reduce emissions, it will allow us to reach Kyoto objectives. It will be necessary that all member states use all their potentials and establish imperative measures, which will lead to the purchase of economic cars. And so that vehicles with lower fuel efficiencies would be disadvantaged,“ added Commissioner for Environment Stavros Dimas. Jan Štifter

DISCUSSION Late last year, the European Commission passed a decree on lowering emission limits for new cars, which producers of cars, tyres and also driving fuels will have to count with in the next few years. What consequences will this decree have? When and possibly how will it influence prices? Do you think it is a good way?

Antonín Šípek, Automotive Industry Association of the Czech Republic The amount of CO2 emissions by combustion engines is directly proportional to the consumption of cars. So, the aim is de facto to decrease the

consumption. If the mentioned proposal is passed without any modifications, it would at least bring a medium-term weakening of European car industry, mainly compared to Asian producers, and increase of car prices in EU. That is because almost the whole burden of decreasing CO2 emissions to target 120 g for one driven kilometre lies on car producers. This implies that development of new models would be extremely financially demanding and time-consuming. It is understandably increase their costs. The mentioned result (= lower consumption of the car fleet) can be reached by a more effective

integrated approach, i.e. a set of measures, for example in legislation (e.g. ecological tax on old vehicles less friendly to environment), in infrastructure (bypasses of cities, „green waves“, etc.) and in education of drivers (the style of driving). However, all this in a combination with technical innovations, which the car industry does not repudiate and believes they are a good way, requires a sufficient time preparation for development (ACEA suggests a transitional period in 2012 to 2015). On the other hand, the car industry does not need to be ordered specific technologies how to reach required results.

Michal Vojtíšek, Technical University of Liberec One of the main characteristics of modern society is an upswing of „motorism“ – a total number of driven kilometres is increasing, motor vehicles are one of the main sources of classic emissions and greenhouse ga-

ses emissions. Therefore, a regulation limiting emissions is necessary if we don’t want to limit citizens in using cars. Production costs will be higher, on the other hand expenses on fuel will be lower. This will not show much with practical, economical „family“ cars. It will be more visible with more expensive „sports“ cars, which is only better, because they provoke into fast and aggressive ride. We will appreciate this later – petroleum supplies are finite and its price will be rapidly increasing. No worries – the introduction of electronic injections and catalytic converters did not „hurt“ either and we are glad to have them.

„You can lead best life where you have a high-quality job and close friends,“ says Magdaléna Frouzová Do you feel like a journalist, a writer or an Euro-clerk? All of it in a way, though I feel to be a journalist the least. I would rather be telling peoples‘ stories and give some of it to people. I perceive both these things in all my professions. When you take the work in European Commission and newswriting – what are the contact surfaces and where on the contrary are the forbidden places? I certainly see both. And this is not only about people from EU institutions, but it relates to politicians in general. I have graduated in political sciences, so originally I am more of a politician. In my opinion, the basic problem is that a journalist in his role of a mediator of information from big politics to ordinary readers has to simplify. But politics is about many complicated things, which do

get more complicated during various negotiations: when a new law is being discussed, there will be a long debate whether in one specific paragraph there should be the word „limit“ or „reduce“ – for journalists and laymen it is an unimportant difference, but in fact it can radically influence thousands of human destinies and that is why their representatives – politicians – have fundamental fights over it.

Arabian countries women do not have this option. Their role is decided by society or family and in most cases she stays at home. On the contrary, what do European and Arabian women have in common?

You have published two reportage books about the life of Muslim women. What do you think is the biggest difference in the position of women in European and Arabian worlds?

Much more than we would think. That is, women all over the world have a lot in common. For example the fact that the main family care lies on them, they have lower pays than men, it is difficult for them to reach leading positions, society despises their work and sees it as less valuable, it is more difficult to break through in politics, etc.

In the possibility of a choice. In Europe, nobody can usually prescribe a woman whether she should stay at home or make a career. She can decide herself according to what she prefers the most. In the majority of

Presently, you have your maternity leave, do you think about your return to work? How do you perceive possibilities of a Czech woman to harmonize a maternity leave with a work load. Can you

imagine the same idea for example with an Egyptian mother? I will return to work in a month, the maternity leave in EU institutions is five months. And as for the harmonizing thing – I will be able to judge it better after that one month. In any case, EU institutions make it easier for women, because you usually get day nurseries for children – this is something women in the Czech Republic can only dream of. In this respect, Arabian women are paradoxically better off. If they work, they do not have to handle the problem where to put their children. There are many other women (grandmothers, aunts, etc.) in the family, who can take care of the children. In which country where you lived you felt most like a stranger? Everywhere and nowhere. It depends how you perceive yourself.

From countries where I kind of lived, let’s say Germany, Iran, Egypt and Belgium, Germany is probably closest to us culturally. At the same time, I often felt bad and strange there, because I came there as a poor immigrant, worked in the evenings as a waitress to earn some extra money for my studies and whenever I said a grammatical mistake it seemed to me that people looked at me with contempt. This wasn’t probably true, it only seemed to be like it, because I felt miserably. However, in Iran, where you theoretically experience one cultural shock after another, I felt great, because I was in a family of my then fiancé, I saw everything through rose-coloured spectacles and as a European, my neighbourhood worshipped the very ground I walked on and excused even the biggest slips. However, if I should retrospectively try to be objective, I think that you can lead best life where you have a high-qua-

lity job and close friends. Egypt is clouded in a romance, but it is demanding to live there for a long time. Handling matters at offices is absolutely exhausting, although you are dressed chastely people whistle and shout at you as a European... I lead the best life in a place where I will return with my daughter soon – in Belgium. (eku)

15

PREZENTACE

EN č. 03 / 2008

Obchodní výsledky ČSOB Pojišťovny za rok 2007 ČSOB Pojišťovna loni zaznamenala nejlepší obchodní výsledek ve své historii: její celkové předepsané pojistné stouplo o 18 procent na 9,055 miliardy korun. V životním pojištění přitom částka, již klienti platí zejména za svou pojistnou ochranu, vyskočila o více než 22 procenta na 5,420 miliardy korun a v neživotním pojištění se zvýšila o 12 procent na 3,635 miliardy korun. „Je to jednoznačný úspěch naší obchodní strategie, která stojí na třech hlavních pilířích: rozvoji vlastní distribuční sítě, prohlubování spolupráce s makléřskými společnostmi a především rozšiřování křížového prodeje v rámci Skupiny ČSOB,“ řekl předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen.

V životním pojištění byl loňský předpis rozložen téměř rovnoměrně mezi jednorázově a běžně placená pojištění. O výrazný meziroční vzestup předpisu se však zasloužila hlavně jednorázově placená pojištění, jichž se loni prodalo za bezmála tři miliardy korun, což bylo o 42 procenta víc než rok předtím. Lví podíl na tom má prodej život-

ních pojištění ČSOB Pojišťovny v obchodní síti ČSOB: na ni loni připadlo 85 procent všech nově prodaných jednorázových pojistek. „Tento výsledek souvisí s prudce rostoucí oblibou investičních životních pojištění vázaných na zajištěné fondy,“ podotkl van Leeuwen. V neživotním pojištění bylo hlavním motorem růstu především pojištění motorových vozidel, tedy povinné ručení a havarijní pojištění. V povinném ručení stouplo předepsané pojistné meziročně o 15,3 procenta na 1,219 miliardy korun, v havarijním pojištění pak o 14,4 procenta na 964 miliony korun.

„I v roce 2007 tak ČSOB Pojišťovna dynamikou růstu v povinném ručení předstihla průměr trhu,“ podtrhl van Leeuwen. Nicméně výrazný nárůst zaznamenala ČSOB Pojišťovna i v ostatních skupinách retailového a průmyslového pojištění. Celkem v roce 2007 ČSOB Pojišťovna sjednala 738 tisíc nových pojištění s objemem obchodní produkce 6,378 miliardy korun. V počtu sjednaných pojištění zůstává i nadále jednoznačně nejdůležitějším distribučním kanálem vlastní síť ČSOB Pojišťovny, následovaná makléřským obchodem a obchodní sítí Skupiny ČSOB. Objemem obchodní

produkce se však na první místo řadí křížový prodej prostřednictvím členů Skupiny ČSOB, na nějž loni připadla již 44 pro-

centa obchodní produkce. Podíl interní sítě a makléřského obchodu na obchodní produkci je obdobný a činí 26 procent.

Životní pojištění ČSOB Pojišťovny ČSOB Pojišťovna měla téměř loni opět zajistila vysoký výnos miliardu zisk S nadprůměrným zhodnocením svých úspor mohou počítat lidé, kteří ukládají peníze do životních pojištění ČSOB Pojišťovny. Klientům, kteří si u ČSOB Pojišťovny sjednali její nejprodávanější životní pojištění Spektrum, popřípadě jeho variantu KZP Life, bude za loňský rok připsáno zhodnocení 5,4 procenta a vysoké výnosy se týkají i dalších druhů životních pojištění. Celkem klienti ČSOB Pojišťovny díky zhodnocením připsaným za rok 2007 zbohatnou o 632 miliony korun. „Výnos ve výši 5,4 procenta ročně si životní pojištění Spektrum drží již čtvrtým rokem po sobě, čímž se stalo jedním z nejlukrativnějších spořících pojištění na domácím trhu,“ řekl člen představenstva a ředitel divize životního pojištění ČSOB Pojišťovny Karel Svoboda. „V porovnání s loňskou

inflací je výnos z tohoto pojištění téměř dvojnásobný,“ dodal Svoboda. ČSOB Pojišťovna, která je čtvrtou největší pojišťovnou v ČR, loni v životním pojištění zaznamenala prudký nárůst předepsaného pojistného, tedy částky, kterou klienti platí za svou

pojistnou ochranu. Předpis vyskočil o více než 22 procenta na 5,420 miliardy korun. O výrazný meziroční vzestup se zasloužila hlavně jednorázově placená pojištění, jichž se loni prodalo za bezmála tři miliardy korun, o 42 procenta víc než rok předtím. Tento výsledek souvisí s prudce rostoucí oblibou investičních životních pojištění vázaných na zajištěné fondy. Životní pojištění mělo u ČSOB Pojišťovny na konci loňského roku uzavřeno téměř 420 tisíc klientů, protože však někteří z nich si sjednali více pojištění, dosahuje celkový počet aktivních smluv bezmála 540 tisíc. Naprostá většina klientů má přitom své životní pojištění uzavřené tak, že může využít daňových úlev garantovaných státem. Všem klientům, kteří mohou požádat o úlevu na dani z příjmu, již ČSOB Pojišťovna koncem ledna rozeslala potvrzení o výši zaplaceného pojistného za rok 2007, celkem těchto potvrzení bylo 420 tisíc. Zaměstnanci, jimž přiznání o dani z příjmu zpracovává mzdová účtárna, museli podklady pro daňovou úsporu za životní pojištění předat k vyřízení nejpozději do 15. února.

„Loňský rok byl pro nás velmi úspěšný. Nejenže jsme se stali nejziskovější pojišťovnou Skupiny KBC ve střední Evropě, ale nadprůměrným tempem rostlo i předepsané pojistné,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen. Dobré výsledky ČSOB Pojišťovny oceňuje i přední světová ratingová agentura Standard & Poor’s, která v závěru loňského roku zvýšila rating společnosti na stupeň A-. „Loňský rok byl pro nás velmi úspěšný. Nejenže jsme se stali nejziskovější pojišťovnou Skupiny KBC ve střední Evropě, ale nadprůměrným tempem rostlo i předepsané pojistné,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen. Dobré výsledky ČSOB Pojišťovny oceňuje i přední světová ratingová agentura Standard & Poor‘s, která v závěru loňského roku zvýšila rating společnosti na stupeň A-. ČSOB Pojišťovna loni vykázala zisk jak na technickém účtu životního pojištění, kde zisk zejména díky výsledkům investiční činnosti dosáhl 1,139 miliardy korun, tak na účtu neživotního pojištění, jenž skončil v přebytku 122 mili-

onů korun, a to i přes zvýšené náklady na likvidaci pojistných událostí po orkánu Kyrill. Náklady na pojistná plnění se loni meziročně zvýšily o 11 procent na téměř 4 miliardy korun. Celkové předepsané pojistné ČSOB Pojišťovny loni stouplo o 18 procent na 9,055 miliardy korun, a její tržní podíl se tak podle předběžných údajů České asociace pojišťoven přiblížil 7 procentům. Oproti průměru trhu bylo tempo nárůstu předpisu ČSOB Pojišťovny více než dvojnásobné. V životním pojištění, kde předepsané pojistné vyskočilo o více než 22 procenta na 5,420 miliardy korun, přitom tržní podíl ČSOB Pojišťovny překročil 10

procent a v neživotním pojištění, jež vykázalo růst o 12 procent na 3,635 miliardy korun, vzrostl na téměř pět procent. „Úspěšná implementace obchodní filozofie mateřské KBC začíná nést své ovoce. Naše strategie, postavená na rozvoji bankopojištění v rámci Skupiny ČSOB, prohlubování spolupráce s makléři a zkvalitňování vlastní distribuční sítě, se vyplácí,“ komentoval obchodní výsledky van Leeuwen. Při vysoké konkurenci na trhu je podle něho potěšující jak vysoký nárůst v životním pojištění, o který se zasloužil zejména úspěšný prodej investičních životních pojištění vázaných na zajištěné fondy, tak posílení pozic v řadě segmentů neživotního pojištění. Například v povinném ručení loni ČSOB Pojišťovna vykázala z hlavních hráčů druhé nejrychlejší tempo růstu na trhu a velmi pozitivně se vyvíjelo také pojištění podnikatelských rizik.

ČSOB Pojišťovna je univerzální pojišťovna, která nabízí široké spektrum životních i neživotních pojištění občanům, malým a středním podnikatelům i největším korporacím. V současné době spravuje téměř milion pojistných smluv. Měřeno předepsaným pojistným je čtvrtou největší pojišťovnou na domácím trhu. Tři čtvrtiny jejích akcií vlastní belgická pojišťovna KBC Verzekeringen NV z nadnárodní skupiny KBC, 25 % drží Československá obchodní banka. Přední světová ratingová agentura S&P zvýšila v prosinci 2007 dlouhodobý úvěrový rating a rating finanční síly ČSOB Pojišťovny na stupeň A- a přidělila mu stabilní výhled.

ČSOB Pojišťovna vyplatila klientům čtyři miliardy korun Bezmála čtyři miliardy korun získali od ČSOB Pojišťovny její klienti na pojistných plněních za rok 2007. Přes 2,1 miliardy korun z této sumy připadá na životní pojištění, pojistné události z neživotního pojištění představují více než 1,8 miliardy korun. Oproti roku 2006 se loni celkové náklady na pojistná plnění zvýšily o 11 procent, což obnáší téměř 400 milionů korun. Bezmála čtyři miliardy korun získali od ČSOB Pojišťovny její klienti na pojistných plněních za rok 2007. Přes 2,1 miliardy korun z této sumy připadá na životní pojištění, pojistné události z neživotního pojištění představují více než 1,8 miliardy korun. Oproti roku 2006 se loni celkové náklady na pojistná plnění zvýšily o 11 procent, což obnáší téměř 400 milionů korun. Výrazně, o více než 16 procent, loni vzrostly náklady na pojistná plnění z končících životních pojištění. „Souvisí to s tím, že klienti uzavírají životní pojištění na stále vyšší částky,“ vysvětlil člen před-

stavenstva a ředitel divize životního pojištění ČSOB Pojišťovny Karel Svoboda. Za jednu pojistnou událost ČSOB Pojišťovna loni vyplatila v průměru 25 600 korun, zatímco o rok dřív to bylo necelých 20 000 korun. V neživotním pojištění se více než dvě třetiny výplat týkaly pojistných událostí souvisejících s motorovými vozidly. Jejich podíl na celkových pojistných plněních přitom v posledních letech zřetelně stoupá. „Tento trend logicky souvisí s rychlým nárůstem počtu vozidel, která jsou u nás pojištěna,“ řekl Michal Kaněra, člen představenstva a ředitel divize neživot-

ního pojištění ČSOB Pojišťovny. Jen za loňský rok vyplatila ČSOB Pojišťovna za škody z povinného

ručení 645 milionů korun a podíl tohoto pojištění na celkových plněních vzrostl na více než 35 pro-

cent. Ještě v roce 2004 přitom činil pouze 26 procent. Dalších více než 625 milionů korun poukázala

loni ČSOB Pojišťovna motoristům za škody z havarijního pojištění. Z hlediska živelních škod (kromě požárů) byl rok 2007 pro klienty ČSOB Pojišťovny relativně příznivější než rok 2006, a to i přesto, že loni v lednu postihla republiku největší větrná kalamita posledních desetiletí - orkán Kyrill. Z pojistných událostí, které vznikly loni v souvislosti s řáděním živlů, ČSOB Pojišťovna vyplatila nebo ještě vyplatí 86,7 milionu korun (z čehož až 71 milion se týká škod z orkánu Kyrill). V roce 2006 byla pojistná plnění za živelní škody zhruba dvojnásobná a dosáhla 186,5 milionu korun. Likvidátoři ČSOB Pojišťovny vyřídli v loňském roce přes 139 tisíc pojistných událostí, z nichž více než 82 tisíce se týkalo životního pojištění a téměř 56 tisíc neživotního pojištění.

16

PREZENTACE

EN č. 03 / 2008

Nový holding ENTERIA Partner pro kraje, města a obce

FOUFSJB Evropský název. Evropské pojetí. Evropský management. Český kapitál. Tak nějak lze obrazně vystihnout vznik nového holdingového uskupení ENTERIA. Slavnostní rozjezd skoro třímiliardového holdingu se odehrál na domácí půdě regionálního Východočeského divadla v Pardubicích. Za město Pardubice, kde má nová firma sídlo, se management nestydí. Právě naopak. Nový holding ENTERIA kontroluje osm majetkově provázaných společností především ze stavebního oboru, které za loňský rok utržily přes 2,3 miliardy korun a zaměstnávají téměř šest stovek pracovníků. Kontrolu nad holdingem bude mít několik fyzických osob, kromě Ondřeje Chládka a Jaroslava Tintěry

také nový generální ředitel a předseda představenstva Libor Joska, Pavel Šťastný a Vlastimil Damašek. Start nového holdingu si nenechala ujít řada reprezentantů Pardubického kraje, starostů, dodavatelů a představitelů významných společností. „V roce 1994 měla naše společnost Chládek a Tintěra čtyřicet zaměstnanců a osmdesátimilionový obrat. Dnes máme patnáctkrát více pracovníků a obrat přes dvě miliardy korun,“ řekl před zaplněným Východočeským divadlem nový generální ředitel a předseda představenstva holdingu ENTERIA Libor Joska. Podle Josky se management rozhodl k budování holdingu v srpnu minulého roku. „Od roku 2004 jsme změnili strategii a rozšiřovali portfolio společností, vznik holdingu je jen logickým krokem,“ vysvětluje Joska. Všech osm dceřiných společností bude dále fungovat na stavebním trhu samostatně, jen se zastřeší pod jeden sjednocující prvek – holding ENTERIA a.s. Krédo nové společnosti je „být užitečný svému okolí“. „Na zdraví, na štěstí a na úspěch,“ popřál novému holdingu ENTERIA hejtman Pardubického kraje Ivo Toman. Ten zároveň poděkoval společnosti Chládek a Tintěra Pardubice za profesionální práci, kterou pro region odvedla. „Jsem hrdý na to, že jsou mezi námi manažeři jako je Libor Joska. Jsem hrdý na to, že společnost ENTERIA je tvořena ryze českým kapitálem. Toho bychom si měli vážit,“ dodal hejtman. Podle managementu společnosti tvoří zhruba polovinu obratu železniční stavby a práce, firmy se ale stále více orientují na budování infrastruktury, na developerské projekty, pozemní stavby a další stavební i mimooborové aktivity. Obrat celého holdingu ENTERIA by se měl v letošním roce pohybovat mezi 2,5 a 3 miliardami korun.

Slavnostního odhalení loga společnosti ENTERIA se ujali Ivo Toman (vlevo) - hejtman Pardubického kraje a Libor Joska - generální ředitel a předseda představenstva nového holdingu.

„Vznik holdingu je pro nás logickým krokem,“ řekl v úvodním Úspěch nové společnosti popřál a přípitkem stvrdil před zaplněným hledištěm Východočeského divadla v Pardubicích hejtman Ivo Toman, který také ocenil její přínos proslovu generální ředitel Libor Joska. pro region.

HISTORIE

EKONOMICKÉ INFO

Důležité milníky ve vývoji společnosti

Obraty v letech 1994 - 2008

1994 - založení společnosti Chládek a Tintěra, s.r.o. - produktový program železnice a aluminotermické svařování 1996 - rozvinut produktový program silničního stavitelství 1997 - transformace podniku na akciovou společnost - zahájení prací na modernizaci I.železničního koridoru 1998 - rozvinut produktový program mostního stavitelství 1999 - certifikace společnosti dle ČSN EN ISO 9001 2001 - zahájena transformace firmy do podoby kapitálové společnosti, změna systému řízení, vznik hospodářských středisek 2002 - rozvinut produktový program střediska investičního inženýringu pro pozemní stavitelství 2003 - certifikace společnosti dle ČSN EN ISO 14001 2004 - rozšíření činnosti firmy o program ocelových konstrukcí vytvoření samostatné základny v Záboří nad Labem 2005 - certifikace společnosti dle OHSAS 18001:1999, uskutečněna akvizice do společnosti Kvis a Multiaqua - vstup do produktového segmentu vodovodů a kanalizací 2006 - akviziční vstup do společnosti Marhold s.r.o., s cílem posílení segmentu pozemních staveb 2007 - akviziční vstup do společnosti Instav Hlinsko spol. s.r.o., s cílem dalšího posílení segmentu vodohospodářských staveb v regionu 2007 - rozhodnutí o zásadní reorganizaci skupiny spočívající ve vytvoření správní a servisní organizace - holdingu, který bude obhospodařovat všechny dceřiné společnosti symetricky, a to včetně společnosti Chládek a Tintěra , Pardubice a.s.