Evropské právo informačních a telekomunikačních systémů

Evropské právo informačních a telekomunikačních systémů Bohumír Štědroň [email protected]

Anotace: Tento článek si klade za cíl čtenáři přiblížit základní právní předpisy ES vztahující se na informační technologie. Tyto předpisy pro účely tohoto článku budou rozděleny do dvou skupin. První část článku pojednává o novém regulačním rámci ES pro elektronické komunikace. Druhá část článku se bude zabývat evropských právem elektronického obchodu. V závěru článku je uveden výčet nejdůležitějších právních předpisů vztahujících se k odvětví informačních technologií, včetně elektronických komunikací.

1. Úvod Rychlý vědecký a technický pokrok má za následek, že dnešní vyspělá 1 komunikační a informační infrastruktura (informační technologie - IT) potřebuje být stále více a více precizně právem upravena. Fenomén dnešní doby Internet výrazně mění způsob přístupu k informacím a zvlášť pro právníka Internet představuje velkou výzvu, protože se vyvíjí živelně a neochotně se podrobuje jakékoliv regulaci. Internet nemá vlastníka a doposud neexistuje žádná mezinárodní úmluva, která by specifické prostředí Internetu byla schopna komplexně upravit. Přelom 20. a 21. století je bezesporu obdobím, kde jednu z nejpodstatnějších rolí hrají informace (mluví se dokonce o informační 2 společnosti) , jejich efektivní využívání a spolehlivý a rychlí přenos. Toto samozřejmě jako první pochopili obchodníci a tak se začal vytvářet nový 3 4 ekonomický a právní institut tzv. E-Commerce (nebo též E-Business).

1

Informační technologie zajišťují přenos, zpracování a sdílení informací především ale ne pouze s ohledem na počítače. 2 (Information Society) termín používaný v souvislosti se zaváděním informačních technologií do nejrůznějších oblastí každodenního života (hlavně v Evropě, zatímco např. v USA se ve stejné souvislosti hovoří spíše o informačních dálnicích a superdálnicích). Termín "informační společnost" má zdůraznit fakt, že vedle technických otázek zde musí být řešeny i nesmírně důležité otázky z oblasti etiky, morálky, politiky, práva apod., obecně celé široké spektrum možných dopadů na lidskou společnost. (zdroj definice: www.earchiv.cz) 3 E-Commerce (Electronic Commerce, elektronické obchodování) - zastřešující označení pro aktivity, související s využitím elektronických médií, počítačových sítí a telekomunikací pro potřeby obchodování. Patří sem například přímý prodej koncovým zákazníkům, uskutečňovaný on-line včetně placení, ale stejně tak sem patří i navazování a udržování obchodních kontaktů elektronickou cestou, vzájemné poskytování obchodních informací mezi podnikatelskými subjekty, sjednávání obchodů atd. (zdroj: e-archiv Jiřího Peterky, www.earchiv.cz) SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2004

123

Bohumír Štědroň

Elektronický obchod ale není jevem až tak noví, jak by se mohlo zdát, protože zahrnuje i starší technologie jako telefon, fax, a jednoduché aplikace jako elektronické platby a systémy elektronických finančních převodů či elektronickou 5 výměnu dat EDI (Electronic Data Interchange). Specifickým a definičním znakem Internetu je fakt, že Internet ignoruje politické a geografické hranice mezi státy, stejně tak jako rozdíly v odlišných právních kulturách jako např. evropská kontinentální, anglosaská nebo arabská. Internet také samozřejmě nemá právní 6 subjektivitu, nemůže se tudíž sám o sobě právně zavazovat, ani nabývat práv.

2. Stručný úvod do evropského práva pro neprávníky Od 1.5.2004 platí na území České republiky vedle národního práva i právo Evropských společenství. Pro pojednání o evropském právu informačních a telekomunikačních systémů je proto účelné v jeho úvodu stručně pojednat o struktuře právního řádu Evropských společenství. Právo ES (také se mluví o tzv. komunitárním právu) se dělí do dvou základních skupin a to na právo primární a sekundární. Primární právo tvoří základ právního řádu ES, je vytvářeno přímo členskými státy a vychází z obecného mezinárodního práva veřejného, tedy jedná se vlastně o mezinárodní smlouvy, na základě kterých Evropská společenství a Evropská unie vznikla. Sekundární právo by se dalo přirovnat k zákonům a podzákonným právním normám, které slouží k provádění základních cílů ES. Jedná se o tyto předpisy: nařízení (Regulation) směrnice (Directive) rozhodnutí (Decision) stanoviska a doporučení (Opinion and Reccommendation)

Nařízení Nařízení jsou bezprostředně použitelná/závazná ve všech členských státech. Jsou učena státům, orgánům státní správy, občanům členských států i podnikům. Nařízení je závazné ve své úplnosti, tedy je závazný celý text nařízení.

Směrnice Směrnice je určena členským státům a její závaznost se omezuje na cíle (výsledek), kterých má být směrnicí dosaženo. Státům je ponechán výběr vnitrostátních prostředků, jakými cílů směrnice dosáhnou. Implementace směrnice členskými státy se proto může lišit stát od státu. Jeden stát nemusí činit nic, protože již cílů směrnice dosáhl dříve, než byla směrnice přijata a jiný členský stát bude muset pro implementaci směrnice přijmout zvláštní zákon či jiný právní předpis. 4

E-Business (e-podnikání) - série procesů, sledujících konkrétní cíl, zahrnujících více než jeden subjekt a realizovaných elektronickými prostředky. (zdroj: http://www.e-komerce.cz, slovník) 5 Dohnal, J., Pour, J.; Řízení podniku a řízení IS/IT v informační společnosti, Vysoká škola ekonomická, Katedra informačních technologií 1999 6 podrobněji viz. Svoboda, P. et al.; Právní a daňové aspekty e-obchodu, Linde 2001, str. 57, ISBN 80-7201-311-4 124

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2004

Evropské právo informačních a telekomunikačních systémů

Rozhodnutí Rozhodnutí jsou adresovány konkrétním subjektům (státům, jednotlivcům nebo podnikům). Jedná se tedy o individuální právní akt. Rozhodnutí jsou pro své adresáty závazné a jsou přímo použitelná a jako právní nástroj jsou vhodná zejména k řešení konkrétních problémů.

Stanoviska a doporučení Stanoviska a doporučení nejsou závaznými právními prameny. Mají význam výkladový nebo mohou hodnotit určitou situaci a dávat nezávazné pokyny, jak se v např. určitý problém řešit.

3. Elektronické komunikace Od roku 1998 většina členských států EU liberalizovala trh s telekomunikacemi, tedy vytvořily prostředí, jehož cílem je zajistit svobodnou soutěž mezi subjekty 7 nabízející své služby. Čtyři roky nato byla schválena nová zásadní změna evropských telekomunikací (nový regulační rámec) a ten byl tentýž rok zveřejněn v Úředním věstníku EU (stal se tedy závazným). Členským státům byla dána 15 měsíční lhůta k zajištění plné slučitelnosti svých vnitrostátních předpisů s novým regulačním rámcem. V podstatě všechny země EU, tedy ne jenom země přistupující, byly nuceny přijmout nový zákon o elektronických komunikacích (nebo telekomunikační zákon – název se může lišit). Nový regulační rámec Česká republika nestihla transformovat do české právního řádu v podobě nového zákona včas. Těžko říct, zda-li se jedná jednoznačně o chybu české vlády s ohledem na skutečnost, že ani např. německo či jiné země EU nebyly schopny včas svůj právní řád přizpůsobit. Připomínám, že regulační rámec je pro Českou republiku závazný od vstupu do EU (tedy 1. květnem 2004) ale členské státy EU byly povinny jej promítnou do své legislativy již v průběhu roku 2003. Autor tohoto článku studoval rok telekomunikační právo na univerzitě v Bonnu a také tamtéž absolvoval stáž na německém Telekomunikačním a poštovním úřadě (RegTP – Regulierung Behörde für Telekommunikation und Post), kde měl možnost pracovat v týmu právníků, kteří měli právě za úkol nový regulační rámec do německého právního řádu transformovat. Schválení nového regulačního rámce nebylo v Německu přijímáno jenom pozitivně, protože právě německý regulátor RegTP měl obavy, že určité výdobytky, které si již za starého regulačního rámce získal, přijetím nového regulačního rámce ztratí. Většinu právních sporů (správních žalob), které RegTP vede, jsou spory s německým dominantním operátorem společností Deutsche Telekom (dále jen „DT“). Některé významné rozhodnutí, která DT napadl u správního soudu v Kolíně nad Rýnem, byly soudní autoritou potvrzeny a bylo dáno za pravdu RegTP. RegTP má tudíž strach, že přijetím nového regulačního rámce a nového německého telekomunikačního zákona tyto soudem potvrzená rozhodnutí ztratí platnost (protože byla vydána za účinnosti starého telekomunikačního zákona) a německý regulátor RegTP se bude muset jich znovu domáhat soudní cestou. V Německu 7

Klotz, Robert; Die neuen EU- Richtlinien über elektronische Kommunikation: Annäherung der sektrorspezifichen Regulierung an das allgemeine Kartellrecht. in: K&R Beilage 1/2003 SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2004

125

Bohumír Štědroň

ohledně regulace telekomunikačních společností se dá zjednodušeně říci, že se jedná vlastně jenom o boj RegTP a DT.

Regulační rámec se skládá z následujících právních předpisů ES (Evropské unie):

směrnice č. 2002/21/EC EP a Rady o společném regulačním rámci pro sítě 8 a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice),

směrnice č. 2002/19/EC EP a Rady o přístupu k sítím elektronických komunikací a přidruženým zařízením a o jejich propojení (přístupová 9 směrnice),

směrnice č. 2002/20/EC EP a Rady o oprávnění pro sítě a služby 10 elektronických komunikací (autorizační směrnice),

směrnice č. 2002/22/EC EP a Rady o universální službě a uživatelských právech týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice 11 o universální službě),

směrnice 2002/58/EC Evropského parlamentu a Rady týkající se zpracovávání osobních údajů a ochrany soukromí v oblasti elektronických komunikací (směrnice o ochraně údajů v elektronických 12 komunikacích)

směrnice Komise č. 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích 13 s elektronickými komunikačními sítěmi a službami (soutěžní směrnice)

nařízení Rady a EP č. 2887/2000 o volném přístupu k místních okruhům 14 (nařízení o místní smyčce)

rozhodnutí 676/2002/ES o právním rámci politiky Evropských společenství 15 v oblasti kmitočtového spektra (kmitočtové rozhodnutí)

3.1 Nový regulační rámec První změnou je opuštění pojmu „telekomunikace“ a nahrazení pojmem „elektronické komunikace“ (angl. „electronic communications“). Elektronické komunikace je pojem širší a zahrnuje kromě klasických služeb pevné a mobilní sítě

8

Úř. věstník č. L 108, 24. 4. 2002, s. 33 (Framework Directive) Úř. věstník č. L 108, 24. 4. 2002, s. 7 (Access Directive) 10 Úř. věstník č. L 108, 24. 4. 2002, s. 21 (Authorisation Directive) 11 Úř. věstník č. L 108, 24. 4. 2002, s. 51 (Universal Service Directive) 12 Úř. věstník č. L 201, 31.7.2002, s.37 (Directive on privacy and electronic communications) 13 Úř. věstník č. L 249, 17.9. 2002, s. 21 (Competition Directive) 14 Úř. věstník č. L 336, 30.12. 2000, s. 4 (Local Loop Unbundling) 15 Úř. věstník č. L 108, 24. 4. 2002, s. 1 (Radio Spectrum Decision) 9

126


Evropské právo informačních a telekomunikačních systémů 16

i např. služby pronájmů okruhů, ISDN a samozřejmě i služby Internetu. Rovněž nově připravovaný český telekomunikační zákon se již bude jmenovat zákon 17 o elektronických komunikacích. Regulační rámec je dále vybudován na oddělení regulace přenosu (sítě a služby elektronických komunikací) od regulace obsahu, které tyto sítě a služby zprostředkovávají. Regulace obsahu by měla být upravena v jiných závazných předpisech a regulační rámec ji proto upravuje jen okrajově. Nutno ale podotknout, že naprosté oddělení přenosu od obsahu ale není možné, protože oba sektory mají styčné body (např. kdy se rozhodnutí o přenosu bude dotýkat i obsahu). Právní úprava a regulace trhu elektronických komunikací by již 18 také nadále neměla být úpravou specifickou ale měla by se podřadit pod úpravu 19

pravidel ochrany hospodářské soutěže a soutěžního práva. Hlavní principy regulačního rámce jsou tyto:

režim generálního povolení (autorizace) individuální povolení zůstává pouze pro použití frekvencí a volacích čísel obsah vysílání zůstává mimo rámec nového regulačního rámce technologická neutralita podpora rozvoje nových technologií omezování přímé regulace v závislosti na vyspělosti trhu regulace sektoru elektronických komunikací jediným regulátorem a na principu tzv. minimální regulace pravidla ochrany hospodářské soutěže jako základní nástroj regulace sektoru elektronických komunikací

16

Koenig, Christian et al.; EC Competition and Telecommunications Law. in: International Competition Law Sereies, Vol. 6, Kluwer Law International, The Hague, London, New York 2002 17 V době, kdy tento článek byl psán, český zákon o elektronických komunikacích ještě nebyl přijat. Obdobný zákon ale již přijalo např. Slovensko. 18 Součástí nového regulačního rámce je i doporučení Komise o relevantních trzích výrobků a služeb (Commission Recommendation of 11/02/2003 On Relevant Product and Service Markets within the electronic communications sector susceptible to ex ante regulation in accordance with Directive 2002/21/EC of the European Parliament and of the Council on a common regulatory framework for electronic communication networks and services), které vymezuje 18 relevantních trhů, u kterých by měli národní regulátoři posoudit a rozhodnout o jejich regulaci či vyjmutí z regulace. Z těchto 18 trhů je 7 maloobchodního charakteru a 11 velkoobchodních. 19 Vaníček, Zdeněk; Doplněný návrh Komise ES na vydání Směrnice EP a Rady o přístupu k elektronických komunikačním sítím a k přidruženým zařízením a o jejich propojování. in: Právní zpravodaj 10/2001, C.H.Beck 2001 SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2004

127

Bohumír Štědroň

3.2 Podnikatelské subjekty s významnou trží silou na trhu (Significant Market Power, Die beträchtliche Marktmacht) Nový regulační rámec také nově koncipuje postavení podnikatelských subjektů, které mají dominantní postavení na trhu. Rámcová směrnice zavádí nový pojem "Podnikatelský subjekt s významnou tržní silou (SMP)" (čl 14 an. Směrnice). Za takovýto je považován podnikatelský subjekt, pokud má buď samostatně nebo ve spojení s jinými podnikatelskými subjekty postavení odpovídající dominantnímu postavení, tj. postavení takové ekonomické síly, která mu umožňuje chovat se ve zjevné míře nezávisle na konkurentech, zákaznících a v konečném důsledku i na spotřebitelích. Při posuzování, zda jsou dva nebo více podnikatelských subjektů ve společném dominantním postavení na trhu, mají za úkol postupovat národní regulační úřady (tedy např. ČTÚ) podle právních předpisů Společenství a v nejvyšší míře zohlednit pokyny pro analýzu trhu a posuzování významné tržní 20 síly, které Komise zveřejňuje na základě článku 15 Rámcové směrnice. Kritéria, která mají být použita při posuzování, jsou stanovena v příloze II. Rámcové 21 směrnice. Úkolem národních regulačních úřadů (NRÚ) je pak vymezit relevantní trhy podle situace v konkrétním členském státě, zejména relevantní geografické trhy na svém území, podle zásad právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, 22 přičemž v co nejvyšší míře zohlednit zmíněná doporučení a pokyny. Nová charakteristika SMP vychází z definice Soudního dvora a nahrazuje dosavadní platnou definici, která se automaticky vztahovala na kterýkoliv subjekt 23 s pětadvacetiprocentním podílem na trhu ve smyslu sektorově určené regulace.

3.3 Rámcová směrnice Rámcová směrnice klade základy nového regulačního rámce a obsahuje definici základních pojmů. Dále stanoví úkoly národních regulačních úřadů a zavádí soubor postupů s cílem zajistit harmonizované uplatňování předpisového rámce v celém Společenství. Článek 2 Směrnice obsahuje definice zejména těchto základních pojmů: sít elektronických komunikací služba elektronických komunikací veřejná komunikační síť přiřazené zařízení národní regulační úřad

20

Koenig, Christian; Die Beurteilung der Marktmacht vertikal integrierte Unternehmen auf dem Telekommunikationssektor (Art. 14 Abs. 3 Rahmnenrichtlinie). in: K&R Beilage 1/2003 21 Krüger, Reinald; Marktabgrenzung im Telekumminukationssektrot und die Definition von beträchtlicher Marktmacht (SMS). in: K&R Beilage 1/2003 22 čl. 15, ost. 3. Rámcové směrnice 23 Vaníček, Zděnek; Příprava nového regulačního rámce elektronických komunikací Evropské unie. in: Právní zpravodaj 5/2001, C.H.Beck 2001 128



univerzální služba zajišťování sítě elektronických komunikací koncový uživatel Rámcová směrnice definuje „síť elektronických komunikací“ jako přenosové systémy, a v případě potřeby i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných (s komutací okruhů nebo paketů, včetně Internetu) a mobilních zemských sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace. Velká část úpravy je věnována národním regulačním orgánům / úřadům (NRO nebo NRÚ), tedy i našemu ČTÚ. NRO musí být nezávislé (oddělit podnikatelské od správních funkcí), zajištěné finančně i odborně. V souvislosti s nezávislostí se také mluví o technologicky neutrální regulaci (tj. takové, která neukládá ani nezvýhodňuje použití konkrétního druhu technologie). Přísnější regulaci budou podrobeny podnikatelské subjekty s tzv. významnou tržní silou („Signicifant Market Power“). Články 14 až 16 se týkají účinné konkurence na relevantních trzích a stanovení (zachování, změny nebo zrušení) povinností pro podnikatelské subjekty s významnou tržní silou.

3.4 Přístupová směrnice Přístupová směrnice stanoví práva a povinnosti pro operátory a podnikatelské subjekty, které usilují o propojení a/nebo přístup k sítím nebo přiřazeným zařízením. Stanoví úkoly pro národní regulační úřady, pokud jde o přístup a propojení, a stanoví postupy, které zajistí, aby povinnosti uložené národními regulačními úřady byly přezkoumávány a popřípadě zrušeny, jakmile je žádoucích cílů dosaženo. Termín „přístup“ ve smyslu této směrnice neznamená přístup pro koncové uživatele. Přístupem se rozumí zpřístupnění zařízení a/nebo služeb jinému podnikatelskému subjektu na základě podmínek stanovených výlučně nebo nevýlučně za účelem poskytování služeb elektronických komunikací. Článek 2 Směrnice je opět článkem definičním a definuje tyto pojmy: přístup, propojení, operátor, služba televize širokého formátu a účastnické vedení. Článek 4 Směrnice potom stanoví práva a povinnosti podnikatelských subjektů. Pravomoci a odpovědnost národních regulačních úřadů ve vztahu k přístupu a propojení upravuje článek 5 Směrnice. Směrnice v neposlední řadě stanoví i regulační oprávnění vůči podnikům s významnou tržní silou (čl. 8) a i řadu jiných regulačních oprávnění, které mohou NRÚ aplikovat na všechny subjekty na trhu.

3.5 Autorizační směrnice Tato směrnice má zjednodušit a harmonizovat schvalovací proceduru a podmínky 24 pro všechny elektronické komunikační služby a sítě. Jejich užívání bude na 24

Fučík, J.; Regulace elektronických médií a digitálního vysílání. in: Právní rádce 2/2003, měsíčník HN SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2004

129

Bohumír Štědroň

základě generálního povolení (čl. 3 Směrnice). Individuální oprávnění bude vydáváno pouze k užívání vysílacích kmitočtů a čísel (čl. 5 Směrnice). Směrnice dále omezuje počet podmínek, které mohou být uvaleny na poskytovatele služeb a má zavést průhledný mechanismus kontroly vyměřovaných a vybíraných 25 administrativních výloh a poplatků.

3.6 Směrnice o univerzální službě Nový regulační rámec upravuje nově i tzv. univerzální službu. Směrnice (směrnice o univerzální službě) zakládá práva koncových uživatelů a odpovídající povinnosti podnikatelských subjektů zajišťujících veřejně přístupné sítě a poskytujících služby elektronických komunikací. S ohledem na to, vymezuje tato směrnice minimální soubor služeb specifikované kvality (univerzální službu), ke kterému musí mít přístup všichni koncoví uživatelé, za dostupnou cenu s ohledem na specifické národní podmínky bez narušování hospodářské soutěže. Směrnice také stanoví povinnosti týkající se poskytování určitých povinných služeb, jako je poskytování pronajatých okruhů na trhu koncových uživatelů.

3.7 Směrnice o ochraně osobních údajů Pátá směrnice v pořadí o ochraně dat a soukromí má za cíl harmonizovat ustanovení členských států, která zajišťují ochranu základních práv a svobod, zejména právo na soukromí s ohledem na zpracování osobních údajů v telekomunikačním sektoru (resp. sektoru elektronických komunikací), a svobodný pohyb údajů, elektronických telekomunikačních zařízení a služeb v rámci Společenství. Ustanovení této směrnice upřesňují a doplňují starší směrnici 95/46/ES pro potřeby nových technologií. Poskytovatelé služeb dle této směrnice by měli přijmout odpovídající opatření, aby zajistili bezpečnost svých služeb, v případě nutnosti i ve spojení s poskytovatelem sítě, a informovali účastníky o jakémkoliv zvláštním riziku porušení bezpečnosti sítě. Toto riziko se zejména může týkat elektronických telekomunikačních služeb v otevřené síti, jako je např. internet nebo analogové mobilní telefonické služby. Pro účastníky a uživatele těchto služeb je zvláště důležité, aby je poskytovatel plně informoval o existujícím riziku porušení bezpečnosti, jejichž odstranění je mimo možnosti provozovatele služby. Provozovatelé služeb, kteří nabízejí veřejné elektronické telekomunikační služby prostřednictvím internetu, by měli své uživatele a účastníky informovat o opatřeních, která mohou přijmout, aby zajistili bezpečnost, např. používání speciálního softwaru nebo šifrovací techniky. Požadavek informovat účastníky o určitém bezpečnostním riziku nezbavuje poskytovatele povinnosti přijmout na své vlastní náklady přiměřená a okamžitá opatření k odstranění nového nepředvídatelného bezpečnostního rizika a obnovit normální bezpečnostní úroveň služby. Je nutno poskytovat uživateli informace o možném bezpečnostním riziku zdarma, s výjimkou nominálních nákladů, které by mohl uživatel nést při přijímání nebo shromažďování informací, jako např. při nahrávání elektronické pošty. Bezpečnost se hodnotí ve smyslu článku 17 směrnice 95/46/ES 25

Vaníček, Z.; Návrh směrnice EP a Rady o autorizacích elektronických komunikačních sítí a služeb. in: Právní zpravodaj 6/2001, C.H.Beck 130



3.8 Soutěžní směrnice Poslední z reformního balíku směrnic se týká hospodářské soutěže na trhu s elektronickými komunikacemi a zakazuje zejména zřizování jakýchkoliv podniků s výhradními právy, které by členský stát poskytoval jednotlivým subjektům. Členské státy musejí zejména odstranit (pokud tak již neučinily) výhradní a zvláštní práva na využívání všech elektronických komunikačních sítí, tedy ne jenom práva na využívání sítí pro poskytování elektronických komunikačních služeb, a měly by zajistit, aby podniky byly oprávněny poskytovat tyto služby, aniž by byla dotčena ustanovení v tomto článku již zmíněných směrnic (2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES a 2002/22/ES). Definice elektronických komunikačních sítí má také znamenat, že členským státům není povoleno omezovat právo provozovatele zřizovat, rozšiřovat a/nebo poskytovat kabelovou síť, kvůli tomu, že takováto síť se dá také používat pro přenos rádiových a televizních programů. Podle zásady proporcionality by členské státy již dále neměly určovat poskytování elektronických komunikačních služeb a zřizování a provozování elektronických komunikačních sítí podle jednorázového licenčního režimu, ale měly by to provádět na základě obecného povolovacího režimu. Tato směrnice má také objasnit zásadu vyplývající ze směrnice Komise 96/2/ES ze dne 16. ledna 1996, kterou se mění směrnice 90/388/EHS s ohledem na mobilní a 26 osobní komunikaci, stanovením, že by členské státy neměly poskytovat výhradní nebo zvláštní práva na používání vysokofrekvenčních kmitočtů a že práva na používání těchto kmitočtů by měla být přidělována podle objektivních, nediskriminačních a transparentních postupů. Členské státy jsou dále povinny zajistit, aby všechna výhradní a/nebo zvláštní práva ohledně zřizování a poskytování služeb telefonního seznamu na jejich územích, včetně vydávání seznamů a služeb dotazů telefonního seznamu, byla zrušena.

3.9 Nařízení o místní smyčce Zpřístupnění místního okruhu by mělo doplnit stávající ustanovení v zákonech Společenství (v právních předpisech EU), která podporováním hospodářské soutěže v této oblasti zaručují univerzální služby, cenově dostupný přístup k síti pro všechny občany a ekonomickou účinnost a přinášejí uživatelům maximální užitek Místní okruh (místní smyčka) je fyzická kovová kroucená dvojlinka ve veřejné pevné telefonní síti spojující koncový bod sítě v uživatelově objektu s hlavním distribučním rámcem nebo jiným podobným zařízením. Síť místního přístupu, jak říká pátá zpráva Komise o provádění telekomunikačního regulačního programu, zůstává jedním z nejméně konkurenčních segmentů liberalizovaného trhu s komunikacemi. Noví účastníci trhu nedisponují rozsáhlými alternativními síťovými infrastrukturami a při použití tradičních technologií nejsou schopni se vyrovnat cenám ani pokrytí nabízenými provozovateli, kteří značnou měrou ovládají trh s pevnými telefonními sítěmi. Taková situace pramení z toho, že tito provozovatelé budovali své kabelové infrastruktury po značnou dobu, kdy byli chráněni výlučnými právy a tudíž byli schopni investice financovat z příjmů plynoucích jim 26

Úř. věst. č. L 20, 26. 1. 1996, s. 59.


131

Bohumír Štědroň

z monopolního postavení. Pro nového účastníka trhu by nebylo ekonomicky únosné v rozumném časovém horizontu duplikovat stávající kovovou infrastrukturu místního přístupu a že alternativní infrastruktury jako kabelová televize, družice či bezdrátové místní okruhy prozatím nenabízejí stejnou funkčnost ani hustotu pokrytí, ačkoli situace se v různých členských státech může lišit.

Schéma místní smyčky (zdroj: www.earchiv.cz) Volný přístup do místního okruhu má umožnit novým účastníkům trhu konkurovat zavedeným provozovatelům v poskytování služeb vysokorychlostního přenosu dat pro trvalý přístup k internetu a pro multimediální aplikace založené na technologii digitálních účastnických linek (digital subscriber line - DSL) stejně jako hlasových telefonních služeb. Rozumný požadavek volného přístupu v sobě zahrnuje to, že tento přístup je nezbytný pro poskytování služeb příjemce a že odmítnutí tohoto požadavku by bránilo, omezovalo nebo poškozovalo hospodářskou soutěž v tomto sektoru. Toto nařízení předepisuje volný přístup ke kovovým místním okruhům pouze v případě tzv. oznámených provozovatelů, kteří byli vnitrostátními regulativními orgány označeni za společnosti s výraznou tržní silou na trhu s veřejnými pevnými telefonními sítěmi, a to podle příslušných ustanovení Společenství. Oznámení provozovatelé mají povinnost od 31. prosince 2000 vyhovět rozumným požadavkům příjemců na volný přístup do svého místního okruhu a k připojeným zařízením, a to za průhledných, spravedlivých a nediskriminujících podmínek. Žádosti lze odmítnout pouze na základě objektivních kritérií týkajících se technické uskutečnitelnosti nebo nutnosti zachovat celistvost sítě. Vnitrostátní regulativní orgán má povinnost zajistit, že cena za volný přístup do místního okruhu nebude bránit spravedlivé a udržitelné hospodářské soutěži. V příloze tohoto nařízení je obsažen minimální seznam položek, které musejí být zahrnuty v referenční nabídce volného přístupu do místního okruhu pro zveřejnění oznámenými provozovateli

3.10 Rozhodnutí o rádiovém spektru Cílem tohoto rozhodnutí je vytvořit v rámci Evropské unie právní rámec pro zajištění koordinace politických přístupů, a případně pro harmonizaci podmínek 132



týkajících se dostupnosti a efektivního využití rádiového spektra nezbytných pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v některých oblastech jako jsou elektronické komunikace, doprava, výzkum a vývoj (čl. 1 nařízení). Pro účely tohoto rozhodnutí zahrnuje rádiové spektrum rádiové vlny v rozsahu kmitočtů mezi 9 kHz a 3000 GHz (rádiové vlny jsou elektromagnetické vlny šířené v prostoru bez umělého vedení). Členské státy jsou povinny zajistit, aby jejich národní kmitočtová tabulka a informace o právech, podmínkách, postupech a poplatcích týkajících se využívání rádiového spektra byly zveřejňovány, budou-li relevantní pro splnění cíle stanoveného v článku 1 tohoto rozhodnutí.

3.11 Národní regulační úřady a Evropská skupina regulačních úřadů pro sítě a služby elektronických komunikací Základní směrnicí, regulující národní regulační orgány je rámcová směrnice (směrnice č. 2002/21/EC EP a Rady o společném regulačním rámci pro sítě a služby elektronických komunikací). Základním a charakteristickým rysem nového rámce je velký důraz na nezávislost národních regulačních úřadů. Ve směrnici se přímo říká, že státy ručí za nezávislost. Nezávislostí se má na mysli i právní odlišení a funkční nezávislost na všech organizacích, které zajišťují sítě, zařízení nebo poskytují služby elektronických komunikací. Členské státy Evropské unie („členské státy“), které si ponechají vlastnictví podnikatelských subjektů, které poskytují sítě nebo služby elektronických komunikací, a kontrolu nad nimi, musí zajistit efektivní strukturální oddělení regulační funkce od činností spojených s vlastnictvím nebo kontrolou. Národní regulátoři jsou povinni vykonávat své pravomoci nestranně a průhledně. Členské státy zveřejní úkoly, které mají plnit národní regulační úřady, ve snadno přístupné formě, zejména pokud jsou úkoly uloženy několika subjektům. Členské státy dále v případě potřeby zajistí, aby ve věcech společného zájmu probíhaly konzultace a uskutečňovala se spolupráce mezi úřady, a mezi těmito úřady a národními úřady, kterým je uloženo uplatňování právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže, a národními úřady, kterým je uloženo uplatňování právních předpisů o ochraně spotřebitele. Jestliže je k řešení takových záležitostí zmocněno více úřadů, zajistí členské státy, aby příslušné úkoly každého úřadu byly zveřejněny ve snadno přístupné formě. Národní regulační úřady a národní úřady na ochranu hospodářské soutěže si mají poskytovat informace nezbytné pro uplatňování ustanovení rámcové směrnice a zvláštních směrnic. Jakákoliv strana, která podléhá rozhodnutí národního regulačního úřadu, by měla mít právo se odvolat k subjektu, který je nezávislý na zúčastněných stranách. Tímto subjektem může být např. soud. Mimo to by jakýkoli podnikatelský subjekt, který usoudí, že jeho žádosti na udělení práv na instalaci zařízení nebyly vyřízeny podle zásad, které stanoví rámcová směrnice, měl by mít právo odvolat se proti takovým rozhodnutím. Národní regulační úřady musí mít možnost shromažďovat informace od účastníků trhu, aby mohly plnit své úkoly efektivně. Informace shromážděné národními regulačními úřady by měly být veřejně k dispozici, s výjimkou případů, kdy jsou důvěrné podle vnitrostátních právních předpisů o přístupu k informacím a kdy podléhají právním předpisům Společenství (Evropské unii) a vnitrostátním právním předpisům o obchodním tajemství.


133

Bohumír Štědroň

Dále je v rámcové směrnici považováno za důležité, aby národní regulační úřady konzultovaly navrhovaná rozhodnutí se všemi zainteresovanými stranami a aby zohledňovaly jejich připomínky před přijetím konečného rozhodnutí. S cílem zajistit, aby rozhodnutí na vnitrostátní úrovni neměla nepříznivý vliv na jednotný trh nebo jiné cíle EU. Žádá se, aby členské státy zajistily, že národní regulační úřady v co nejvyšší míře zohlední potřebnost technologicky neutrální regulace (tj. takové, která neukládá ani nezvýhodňuje použití konkrétního druhu technologie), nevylučuje přijetí přiměřených kroků na podporu určitých specifických služeb v případech, kdy je to odůvodněné. Například u digitální televize jako prostředku ke zvýšení účinnosti využití spektra. Pro podnikatelské subjekty je nezbytný přístup k číslovacím zdrojům na základě průhledného, objektivního a nediskriminačního kritéria, aby si mohly konkurovat v odvětví elektronických komunikací. Všechny prvky národních číslovacích plánů by měly být spravovány národními regulačními úřady, včetně kódů sítě používaných při adresování sítí. Pokud je třeba harmonizovat číslovací zdroje ve Společenství na podporu rozvoje celoevropských služeb, může Komise přijmout technická prováděcí opatření prostřednictvím svých výkonných pravomocí. Ustanovení této směrnice nestanoví žádné nové odpovědnosti pro národní regulační úřady v oblasti internetových jmen a adres. Evropská Komise dále oznámila svůj záměr založit evropskou skupinu regulačních úřadů pro sítě a služby elektronických komunikací, která by vytvořila potřebný mechanismus pro podporu spolupráce a koordinace národních regulačních úřadů s cílem podporovat rozvoj vnitřního trhu pro sítě a služby elektronických komunikací a usilovat ve všech členských státech o dosažení jednotného uplatňování ustanovení obsažených v rámcové směrnici a ve zvláštních směrnicích, zejména v oblastech, v nichž dávají vnitrostátní právní předpisy, kterými se provádějí právní předpisy Společenství (Evropské unie), národním regulačním úřadům významné pravomoci pro vlastní rozhodování při uplatňování příslušných právních předpisů. Národní regulační úřady by měly průhledným způsobem spolupracovat mezi sebou a s Komisí, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování ustanovení rámcové směrnice a zvláštních směrnic ve všech členských státech. Tato spolupráce se mimo jiné může uskutečňovat v rámci Komunikačního výboru nebo ve skupině tvořené evropskými regulačními úřady.

4. Elektronické obchodování Tato druhá část článku se bude zabývat problematikou elektronického obchodování s ohledem především na práva a povinnosti jednotlivých kontrahentů a zároveň na způsob, jak určovat rozhodné právo při uzavírání smluv prostřednictvím Internetu. V neposlední řadě bude uveden i základní výčet evropských norem, která je třeba přehledně znát, pokud subjekt hodlá vstupovat do právních vztahů prostřednictvím sítě Internet.

4.1 Elektronické smlouvy (E-smlouvy) Smlouva je dvoustranný, popř. vícestranný právní úkon, k jehož vzniku je třeba shodného projevu vůle (dohody - konsenzu) dvou, resp. více smluvních stran

134


Evropské právo informačních a telekomunikačních systémů 27

ohledně celého obsahu smlouvy. Daná definice smlouvy nebude činit v prostřední 28 Internetu problémy. Občanský zákoník dále dodává a je to definice, která překračuje hranice českého práva, že „projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen „návrh“), jestliže je dostatečně určitý a vyplívá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.“ Jinými slovy, aby vznikla platná smlouva je třeba existence dvou prvků – návrhu a přijetí návrhu (offer and acceptance). V anglosaském světě ještě může přistoupit podmínka poskytnout (proti) plnění 29 (consideration). Právě zmíněné již může ale v praxi činit problémy, tedy rozpoznat, kdy v případě umístění nabídky na webové stránce se bude jednat o závazný návrh na uzavření smlouvy, kde (bezvýhradné) přijetí tohoto návrhu 30 bude mít za následek vznik smlouvy (tedy v případě Internetu kliknutí na příslušnou ikonu) a kdy se nebude jednat o návrh ale pouze o tzv. „invitation ad offerendum (invitation to treat). Pro neprávníky připomínám, že invitation ad offerendum není závazný návrh na uzavření smlouvy ale pouze výzva k učinění nabídky, tedy není možno jej přijmout s následkem vzniku smlouvy. Obecně platí, že nabídku prodeje zboží prostřednictvím Internetu je možné přirovnat k nabídce prodeje zboží ve výloze obchodu. V drtivé většině případů nepůjde o návrh smlouvy ale o pouhou výzvu k učinění nabídky (invitation ad 31 32 offerendum). V anglosaské právní kultuře je přístup v zásadě stejný ale je třeba upozornit, že se již vyskytly výjimečně případy (case), kde bylo rozhodnuto 33 opačně.

4.2 Právní předpisy upravující E-Commerce Právní norma ať již tuzemská nebo mezinárodní úmluva, která by se zaměřovala specificky na E-Commerce (ve snaze dané souhrnně upravit) neexistuje. Platí ale 27

Knappová, M., Švestka, J., a kol. ; Občanské právo hmotné 2, str. 31, ASPI 2002, ISBN 80-86395-31-6 28 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, §43a, odst. 1 29 McKendrick, Ewan; Contract Law, Palgrave Law Kasters 2003, str. 77 30 tzv. click-through smlouvy (tj. smlouvy, které jsou uzavřeny stisknutím /kliknutím/ virtuálního tlačítka nebo jiného ovládacího prvku /např. hyper odkazu/ zobrazeném na monitoru), podrobněji viz. Vučka, J.; Elektronické smlouvy část I, část II, www.itpravo.cz 31

dané je potvrzeno m.j. i např. v knize P. Svobody a kol., .; Právní a daňové aspekty e-obchodu, Linde 2001, str. 158, ISBN 80-7201-311-4 (dále se v knize uvádí i logický důvod, proč tomu tak je: webovou stránku si může načíst neomezený počet zákazníků, ale jejich zájem může převyšovat množství nabízeného zboží... … Pokud by webová stránka byla považována za návrh smlouvy, byl by její provozovatel v nevýhodném postavení, neboť by mohl nést odpovědnost za škodu způsobenou neplněním smlouvy …) 32 např. viz. Fisher v. Bell [1961] 1 QB 394 33 např. viz. Carlill v. Carbonic SmokeBall Co [1893] 1 QB 256 (The court held that advertisement in newspaper may be interpreted as an offer rather than invitation to treat … … It is sufficient that the person performs the contract on the faith of the advertisement) SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2004

135

Bohumír Štědroň

bez výjimky, jak již ostatně bylo poznamenáno, že smlouva uzavřená prostřednictvím Internetu musí splňovat znaky smlouvy obecně, tedy právem aprobované náležitosti návrhu na uzavření smlouvy a přijetí tohoto návrhu. Smlouva uzavřená prostřednictvím sítě Internet je ale smlouvou specifickou a kromě základních pravidel, platných pro všechny smlouvy, uzavíraných jakýmkoliv způsobem, se na ni vztahují ještě pravidla a předpisy specifické. Samotné právo ES (právo Evropské unie) upravuje minimálně dva významné právní předpisy – směrnice, které lze bezesporu při uzavírání smlouvy pomocí internetu využít a to směrnici upravují některé aspekty elektronického obchodu a směrnici 34 o elektronickém podpisu . Nelze také nezmínit vzorové zákony, které vytváří UNCITRAL. Tyto vzorové zákony nejsou sice přímo závazné ale teší se velké autoritě. V poslední době se UNCITRAL věnuje pozoruhodné snaze vytvořit mezinárodní úmluvu o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace 35 (Convention on Electronic Contracting).

4.3 Spotřebitelské smlouvy V prvé řadě se na úprava smlouvy uzavřené pomocí internetu může aplikovat tzv. 36 spotřebitelský režim a to v případě právního vztahu mezi dodavatelem jakožto osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem jakožto osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Tyto spotřebitelské vztahy (nebo tzv. spotřebitelské smlouvy) mají svůj právní základ v právu ES, tedy uplatňují se na celém území Evropských společenství a u (v českém právním řádu) je spotřebitelská smlouva nepříliš přesně definovány jako smlouva kupní, smlouva o dílo, případně jiná smlouva upravená v části osmé 37 občanského zákoníku, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Význam spotřebitelského smluv lze spatřovat především ve zvýšené ochraně slabšího prvku vztahu, tedy ochraně spotřebitele, které se nemůže ani dohodou vzdát. Při jednání prostřednictvím internetu nebo i jiného některého prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli v souladu s českým právním řádem s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace: a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště - pokud jde o fyzickou osobu, b) název a hlavní charakteristika služeb včetně všech poplatků, c) cena zboží nebo služeb včetně všech poplatků, 34

zde odkazuji např. na Štědroň, B., Elektronický podpis vstupuje do praxe, in: Právní zpravodaj, C.H. Beck, duben 2002 nebo pro právní komparaci na články: Štědroň, B., Právní úprava elektronického podpisu v Rusku, in: www.itpravo.cz a nebo Štědroň, B., Electronic Signature in USA. in: Common Law Review, Common Law Society, Vol 3, No 5, Autumn 2003 35 podrobněji viz Hajný, F., Úmluva o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace, www.epravo.cz 36 Matejka, J., Úprava spotřebitelských smluv v právním řádu ČR se zvláštním zřetelem k tzv. distančním smlouvám, Právník, 9/2002, s.946 – 981, ISSN 02316625 37 zákon č. 40/1964 Sb., občanská zákoník, §§52-65 136



d) náklady na dodání, e) způsob platby, f) poučení o právu na odstoupení (s výjimkami), g) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, h) doba, po kterou zůstává nabídka v platnosti. Pokud spotřebitel uzavřel smlouvu s pomocí těchto prostředků má právo od ní odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění (tedy i bez udání důvodu). V případě, že ale dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které stanovuje zákon, lhůta na odstoupení se prodlužuje na 3 měsíce. Pokud během ní spotřebitel informace dostane, ukončuje se a začíná běžet lhůta čtrnáctidenní.

4.4 Směrnice o elektronickém obchodu38 39, 40

Hlavními oblastmi, které směrnice o elektronickém obchodu upravuje jsou určení jurisdikce nad poskytovatelem elektronických služeb, určení odpovědnosti poskytovatelů elektronických služeb (např. webhosting), informační povinnosti a omezení překážek pro e-smlouvy. Z důvodů, které již byly uvedeny, je možné při prodeji zboží nebo služeb prostřednictvím Internetu setkat se s problémem, který budu typický právě a jenom pro prostředí Internetu. Ilustruji to na příkladu, který je sice extrémní ale velice názorný. Státní příslušník České republiky si během své služební cesty v Německu objedná prostřednictvím Internetu (slovenského on-line knihkupectví) knížku. Server, prostřednictvím kterého si knížku objednal, se nachází v daňovém ráji na ostrově Man. Jaké bude rozhodné právo pro českého občana např. v případě, že se rozhodně obrátit na soud z důvodu neúspěšné reklamace zboží? V souladu se směrnicí o elektronickém obchodu je pro určení rozhodného práva rozhodující sídlo (místo usazení) poskytovatele služby. Místo usazení poskytovatele by mělo být určeno v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle níž pojem usazení zahrnuje účinný výkon hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny po neurčitou dobu. Tento požadavek je splněn i v případě, že je společnost založena na dobu určitou. Místem usazení společnosti poskytující 38

celý název zní: Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu 39 Šlosarčík, Ivo; Regulace elektronického obchodování v rámci ES in: www.integrace.cz 40 Směrnice se nevztahuje na: a) daňovou oblast, b) otázky týkající se služeb informační společnosti upravené ve směrnicích 95/46/ES a 97/66/ES, c) otázky týkající se dohod či praxe upravených kartelovým právem, d) následujících činností služeb informační společnosti: činnost notářů nebo obdobných povolání, zahrnují-li přímou a zvláštní účast na výkonu veřejné moci; zastupování klienta a hájení jeho zájmů před soudy; ziskové hry spojené s peněžitým vkladem v případě hazardních her včetně loterií a sázek. SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2004

137

Naformátováno: Odrážky a číslování

Bohumír Štědroň

služby prostřednictvím internetových stránek na Internetu není zejména místo, kde se nachází technické zařízení, jehož prostřednictvím společnost provozuje internetové stránky, ani místo, kde jsou internetové stránky přístupné, ale místo (jak již bylo řečeno), kde společnost vykonává svou hospodářskou činnost. V případech, kdy má poskytovatel několik míst usazení, je důležité určit, z kterého místa usazení je daná služba poskytována. V případech, kdy je obtížné určit z několika míst usazení místo, ze kterého je daná služba poskytována, je místem usazení místo, kde má poskytovatel pro danou službu středisko činností. Jiná hlediska, jak se správně píše v odborné literatuře, by umožňovala provozovatelům 41 uniknout dohledu ve státě, kde vykonávají jádro své činnosti. Členský státy jsou dále v souladu se směrnicí povinny dbát na to, aby služby informační společnosti poskytované subjektem na jejich území byly poskytovány v souladu s platnými právními předpisy (čl. 3/1 směrnice). Stejně tak je nepřípustné, aby přístup k činnosti poskytovatele služeb informační společnosti a její výkon podléhal povinnosti předchozího povolení (povolovací režim) nebo jinému požadavku s podobným účinkem (čl. 4/1 směrnice). Podle článku 10 směrnice musí poskytovatelé služeb prostřednictvím Internetu, s výjimkou odlišných ujednání stran, kterými nejsou spotřebitelé, poskytnout alespoň níže uvedené informace v jasné, srozumitelné a jednoznačné podobě a před tím, než příjemce služby podá objednávku: a) jednotlivé technické kroky vedoucí k uzavření smlouvy, b) zda je smlouva po svém uzavření poskytovatelem služby archivována a zda je přístupná, c) technické prostředky pro zjištění a opravu omylů vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky, d) jazyky nabízené pro uzavření smlouvy. Směrnice dále omezuje odpovědnost provozovatelů služeb spočívajících v přenosu informací (např. poskytovatel internetového připojení). Poskytovatel služby (provider) v souladu s čl. 12 směrnice není odpovědný za přenášené informace, pokud 1) není původcem přenosu, 2) nevolí příjemce přenášené informace a 3) nevolí a nezmění obsah přenášené informace. Tato úprava ale neomezuje samozřejmě právo soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s právním řádem členského států, aby ukončil porušování práv nebo mu předešel. Neposlední řadě jsou členské státy povinny zajistit, aby právní řády umožňovaly uzavírání smluv elektronickou cestou, tedy zejména zajistit, aby právní úprava platná pro uzavírání smluv nebránila používání elektronických smluv nebo nevedla k tomu, že tyto smlouvy budou, z důvodu uzavření elektronickou cestou, zbaveny právních účinků a platnosti.

41

např. viz. Fučík, Jan; Elektronický obchod v Evropské unii. in: Právní rádce 7/2003, měsíčník HN

138



4.5 Směrnice o elektronickém podpisu42 Cílem směrnice je umožnit používání elektronických podpisů v rámci Evropské unie a přispět k jejich právnímu uznání, tedy aby elektronické podpisy mohly být používány jako důkazy např. v soudním řízení ve všech členských státech EU. Směrnice rozeznává dva typy elektronických podpisů a to podpisy prostý a podpis zaručený (nebo zdokonalený). Prostý elektronický podpis je definován jako údaj v elektronické formě, který je připojen či logicky spojen s jiným elektronickým údajem a který slouží jako metoda důkazu pravosti. Zaručený elektronický podpis je elektronický podpis, který musí splňovat tyto požadavky: být jednoznačně spojen s podepsanou osobou, být způsobilý identifikovat podepsanou osobu, být vytvořen za použití prostředků, které může podepsaná osoba plně kontrolovat, a být spojen s údajem, ke kterému se vztahuje, takovým způsobem, že jakákoliv následná změna údaje je zjistitelná. Protože cílem směrnice je upravit použití a užívání elektronických podpisů v rámci celé EU, upravuje směrnice i podmínky uznávání e-podpisů, resp. certifikátů, kdy je komunikováno z jednoho členského státu do druhého členského států nebo z členského státu mimo státy EU. Dané je možno zajistit zejména na základě mezinárodní dohody nebo tím, že se certifikační autorita splňující podmínky směrnice zaručí za jinou certifikační autoritu. Směrnice je dále také založena na principu tzv. technologické neutrality, jinými slovy neupřednostňuje žádný technický způsob, jak provést v praxi elektronické podepisování.

5. Výčet právních předpisů ES (Evropské unie) upravují nebo vztahující se k E-Commerce 5.1 Obecné

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) Úř. věst. L 178, 17/07/2000, str. 1-16 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy Úř. věst. L013, 19/01/2000, str. 12-20 Směrnice Rady ze 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů (91/250/EHS) Úř. věst. L122, 05/17/91, str. 42-46 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází Úř. věst. L 77, 03/27/96, str. 20-28

42

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 1999/93/ES o zásadách Společenství pro elektronické podpisy


139

Bohumír Štědroň

5.2 Informační povinnost a ochrana spotřebitelů

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku Úř. věst. L 144, 04/06/1997, str. 19-27 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků jemu nabízených Úř. věst. L 080, 18/03/1998, str. 27-31 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách Úř. věst. L 095, 21/04/1993, str. 29-34

5.3 Autorské právo

Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících Úř. věst., L 290, 11/24/93, str. 9-13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti Úř. věst. L 167, 06/22/2001, str. 10-19 Směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem Úř. věst. L 346, 11/27/92, str. 61-66

5.4 Platby

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES Úř. věst. L 271, 10/09/2002, 16-24

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady ze dne 16.února 1998, kterou se mění směrnice 87/102/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (98/7/ES) Úř. věstn. L 101, 04/01/98, 17 – 23

Směrnice Rady ze dne 22. února 1990, kterou se mění směrnice 87/102/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (90/88/EHS) Úř. věstn. L 042, 12/02/1987, str. 48-53

Doporučení Komise ze dne 30. července 1997 o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky, a zejména o vztahu mezi vydavatelem a držitelem (Text s významem pro EHP) (97/489/ES) Úř. věst. L208, 02/08/1997, str. 52-58

6. ZÁVĚR Informační technologie (jak sektor elektronických komunikací, tak sektor elektronického obchodování) se velmi rychle vyvíjí a jednoznačně směřují ke globalizaci. Samotný nový regulační rámec, směrnice o elektronickém obchodu a 140



elektronickém podpisu jsou proto významné pro další rozvoj informační společnosti a informačních technologií. Nové závazné dokumenty, tedy především směrnice, kde je stát odpovědný za výsledek - dosažená cíle a ne za způsob provedení - nechávají jednotlivým státům a jejich regulačním orgánům značnou vůli ve volbě konkrétních opatření pro vhodnou volbu a rozsah regulace. Stejně tak jako v České republice i ve většina ostatních členských zemí EU bude pro provedení těchto právních předpisů ES potřeba přijetí nových zákonů, pokud tak již nebylo učiněno. Již teď je ale jasné, že např. sektor elektronických komunikací musí regulovat jediný regulátor, a to na 43 a základě principu minimální regulace (minimálního rozsahu regulace) technologické neutrality, která musí přispívat k rozvoji konkurenčního prostředí na trhu elektronických komunikacích. Také určitě ještě potrvá nějakou dobu, než běžní spotřebitelé získají důvěru k nakupování po Internetu a zjistí, že nakupování zboží a služeb prostřednictvím sítě Internet může být stejně bezpečné jako nakupování v „kamenných obchodech“ ale je výrazně pohodlnější. Podnikatelská sféra je v tomto dále, rychle pochopila přednosti Internetu a snaží se je efektivně využívat. Určitá právní regulace již je řešena v rámci právních předpisů, které se cíleně zaměřují na elektronický obchod nebo obecněji na celou informační společnost jako např. zmíněná směrnice o elektronickém obchodu. Nutno ale podotknout, že předmětem této směrnice není vytvoření dodatečných pravidel mezinárodního práva soukromého týkajících se kolizního práva, ani řešit pravomoc soudů. Na druhou stranu předpisy použitelného práva určeného podle pravidel mezinárodního práva soukromého nesmí omezovat volný pohyb služeb informační společnosti ve smyslu této směrnice.

43

Vaníček, Zdeněk; Několik poznámek na okraj usnesení vlády ČR č. 1182/2001. in: Právní zpravodaj 2/2002, C.H.Beck 2002


141

Evropské právo informačních a telekomunikačních systémů

Recommend Documents