Evropská ubytovací zařízení cestovního ruchu v soustavě ekologických značek

Provozně ekonomická fakulta Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Evropská ubytovací zařízení cestovního ruchu v soustavě ekologických značek Diplomová práce

Vedoucí práce:

Jméno a příjmení autora

prof. RNDr. Arnošt Wahla, CSc.

Bc. Kateřina Gryndlerová

2008/2009

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé práce panu prof. RNDr. Arnoštu Wahlovi, CSc. za cenné rady a připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za podporu při studiu.

Prohlašuji, že jsem tuto práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně 5. května 2009

Abstrakt Gryndlerová, K., Evropská ubytovací zařízení cestovního ruchu v soustavě ekologických značek. Diplomová práce. Brno, 2009. Tato diplomová práce analyzuje situaci na poli udržitelného cestovního ruchu v oblasti ekoznačení ubytovacích služeb. Práce podrobně popisuje vybrané systémy ekoznačení ubytovacích zařízení v Evropě. Kritéria jednotlivých ekoznačení jsou komparována z pohledu povinných kritérií, která jsou nezbytná splnit pro získání daného označení. Práce analyzuje ekonomickou náročnost na implementaci opatření a postupů souvisejících se zavedením ekoznačky. Srovnává varianty pro různou spotřebu vody a energie a možné úspory plynoucí z těchto postupů. Výsledky práce jsou určeny zájemcům o udržitelný cestovní ruch, turistům a především potom ubytovatelům, kteří uvažují o implementaci některého ekoznačení. Klíčová slova ubytovací zařízení, ekoznačka, udržitelný cestovní ruch, úspory

Abstract Gryndlerová, K., European Tourism Accommodation Facilities in the Ecological Labels´ Network. Thesis. Brno, 2009.

This thesis analyses a current situation in the sustainable tourism field in the area of ecolables in accommodation facilities. The thesis in detail describes the chosen ecolabelling system of European accommodation facilities. Criteria of several ecolabels are compared from the compulsory criteria point of view which are necessary in obtaining a certification. The thesis analyses the economical difficulty of the implementation instruments and processes related to ecolabels implementation. Moreover, it compares the alternatives for different water and energy consumption and possible savings resulted from it. The results of the thesis are designated for persons concerned in sustainable tourism, tourists and mostly importantly owners of accommodatin facilties who consider the implementation of any of the existing ecolabels. Keywords accommodation facilities, ecolabel, sustainable tourism, savings

Obsah 1

ÚVOD A CÍL PRÁCE ................................................................................................................................. 9 Úvod.................................................................................................................................................................... 9 Cíl...................................................................................................................................................................... 10 Metodika ........................................................................................................................................................... 11

2

LITERÁRNÍ REŠERŠE ............................................................................................................................ 13 2.1 Cestovní ruch ........................................................................................................................................... 13 2.2 Udržitelný rozvoj ..................................................................................................................................... 14 2.3 Udržitelný rozvoj cestovního ruchu......................................................................................................... 15 2.3.1 2.4 2.5 2.6

2.7

Udržitelné formy cestovního ruchu ......................................................................................................... 18 Ubytovací služby v cestovním ruchu ....................................................................................................... 20 Hodnocení podniků ubytovacích služeb z environmentálního pohledu .................................................. 21 2.6.1

Ekoznačka ................................................................................................................................. 22

2.6.2

Typy hodnotících systémů.......................................................................................................... 26

2.6.3

Poptávka turistů po udržitelném cestovním ruchu .................................................................... 29

Motivy zavedení ekoznačky pro podniky ubytovacích služeb ................................................................ 31 2.7.1

2.8 3

Úspora nákladů ......................................................................................................................... 31

VISIT standard – společná kritéria .......................................................................................................... 36

IMPLEMENTACE EKOZNAČEK V UBYTOVACÍCH ZAŘÍZENÍCH ............................................ 38 3.1 Evropská ekoznačení ............................................................................................................................... 38

3.2 3.3

3.1.1

Nadnárodní ekoznačení ............................................................................................................. 38

3.1.2

Národní ekoznačení ................................................................................................................... 45

Počet udělených licencí ........................................................................................................................... 56 Komparace kritérií ................................................................................................................................... 56 3.3.1

4

Dokumenty udržitelného cestovního ruchu ............................................................................... 17

Výsledky komparace .................................................................................................................. 61

ANALÝZA VÝDAJŮ SPOJENÝCH SE ZAVEDENÍM EKOZNAČKY ............................................. 64 4.1 Nastavení managementu podniku ............................................................................................................ 64 4.2 Úspora vody ............................................................................................................................................ 65

4.3

4.2.1

Termostatické vodovodní baterie .............................................................................................. 65

4.2.2

Dvojitý splachovací systém toalet ............................................................................................. 69

4.2.3

Zásobník na dešťovou vodu ....................................................................................................... 72

Úspora energie ......................................................................................................................................... 76 4.3.1

Instalace energeticky úsporných zařízení energetické třídy A .................................................. 76

4.3.2

Pohybové čidlo .......................................................................................................................... 80

4.3.3

Úsporné kompaktní žárovky ...................................................................................................... 80

4.3.4

Obnovitelné zdroje .................................................................................................................... 80

4.3.5

Izolace budovy........................................................................................................................... 81

7

4.4 4.5

Nakládání s odpady ................................................................................................................................. 82 Ostatní ..................................................................................................................................................... 82

5

ZÁVĚR….. ............................................................................................................................................ …..83

6

POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................................................ 88

7

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ............................................................................................................. 93

8

1 Úvod a cíl práce Úvod Cestovní ruch současnosti je jedním z velice důležitých odvětví celosvětové ekonomiky. Rok 2008 se rozhodně zapíše do historických knih jako rok turbulencí a kontrastů. Za dobu 12 měsíců po tom, co WTO (Světová organizace cestovního ruchu) zveřejnila lednovou edici World Tourism Barometer 2008 obsahující předpovědi na počet příjezdů na rok 2008, se růst mezinárodních příjezdů dramaticky zpomalil. Hlavní příčinou je nestálá a nepřející světová ekonomika finanční úpadek, vzrůstající finanční krize, růst ceny komodit a ropy a masivní fluktuace kurzu. Výše zmíněná situace významně ovlivnila nejen počínání obchodníků ale i zákazníků a všeobecně přispěla k ekonomickému poklesu. Po 5% růstu v první polovině roku 2008 se růst mezinárodních příjezdů přehoupl do negativní sféry (-1 %) v druhé půli roku. Celkový výsledek za rok 2008 sice ukazuje celkový nárůst o 2 %, nicméně oproti roku 2007 se jedná o 7% pokles. Tento pokles ukazuje na vážnou ekonomickou krizi, která zapříčinila snížení počtu cestujících, i když se měl jejich počet podle dlouhodobých předpovědí WTO neustále zvyšovat. A současný stav dokonce neukazuje na zlepšení současného vývoje v cestovním ruchu. Při nejlepším vývoji se očekává stejný vývoj, popřípadě trvalý pokles o několik procent. [62] Celkové příjezdy turistů do destinací ukazují, že v roce 2020 budou tři nejnavštěvovanější destinace Evropa (717 milionů turistů), Východní Asie a Pacific (397 milionů turistů) a Amerika (282 milionů turistů), následována Afrikou, Středním Východem a Jižní Asií. [63] Zvyšování poptávky po cestování a specifickém cestovním ruchu s sebou přináší i řadu negativních dopadů, které mohou v jisté míře zhoršovat i podmínky a stav destinace, ve které probíhá. To, že tyto negativní dopady existují, si uvědomuje stále více subjektů pohybujících se na poli cestovního ruchu. V současnosti již není primárním cílem cestovního ruchu maximalizovat ekonomický přínos, ale do popředí se dostávají otázky ochrany životního prostředí. Současně pro omezení těchto negativních vlivů existují různé hodnotící systémy, které si kladou za cíl podporovat pozitivní vlivy, které s sebou cestovní ruch přináší. Aby byl pozitivní vliv dlouhodobý, je třeba věnovat pozornost udržitelnému cestovnímu ruchu, který zaručí uspokojení potřeby současných turistů, zatímco budou chráněny a zlepšovány i podmínky pro turisty v budoucnosti. Trendy cestovního ruchu jsou globální, mezi které patří např. využívání levnějších leteckých společností, tak rostoucí skupina turistů ve věku nad 50 let. Dalším

9

trendem je aktivní trávení volného času s autentickými zážitky, poznávání dědictví dané destinace i touha o návrat ke kořenům a zdravý životní styl. Rostoucí je i počet zodpovědných turistů, kteří při trávení své dovolené řeší otázku životního prostředí a dopadu jejich aktivit na destinaci, ve které svou dovolenou tráví. Těmto zodpovědným turistům záleží na zdravém životním stylu, zachování původního dědictví a ekonomickém přínosu jejich aktivit v destinaci. Tyto nové trendy v cestování vedou k tomu, že roste nabídka, tak i poptávka po šetrném cestovním ruchu, který je v souladu se třemi pilíři udržitelného cestovního ruchu (ekonomický, ekologický a socio-kulturní). Nabídka se snaží čelit této rostoucí poptávce a existující konkurenci prostřednictvím odlišení svých služeb a produktů. Jedná se zejména o různá značení a hodnocení, která svou jedinečností, značkou a podmínkami získání odlišují příslušné držitele a dávají jim tak konkurenční výhodu oproti ostatním. Značení jsou udělována produktům za přínos k ochraně životního prostředí, v poslední době se rozvíjí také označování služeb včetně služeb cestovního ruchu. Na tomto poli existují jak státní, tak privátní značky pro služby cestovního ruchu. Pro označování se často používá termín „ekoznačka“, „ekoznačení“, „ekocertifikace“ byť obsah požadavků často významně překračuje prostá „eko“ (ekologická, environmentální) kritéria a zahrnuje kritéria týkající se udržitelnosti obecně. Ekoznačení ubytovacích kapacit je rozšířeno po celém světě a existuje v nejrůznějších podobách – prohlášení, certifikace, značky a ocenění. Jen v Evropě je těchto značek na desítky a může mezi turisty vyvolávat ztíženou orientaci a tím i budit nedůvěru.

Cíl Na začátku této diplomové práce stojí hypotéza: „Mezi ubytovateli existuje jistá skepse vůči významu zavádění opatření v oblasti udržitelného cestovního ruchu, konkrétně zavádění ekocertifikace (ekoznaček) v oblasti ubytovacích služeb. Koncept udržitelného cestovního ruchu je málo rozšířený, existuje nízká informovanost o možnostech zavádění ekoznaček ubytovacích služeb a nedůvěra vůči jejich významu. Prozatím neexistují měřitelné výsledky, které by motivovaly ubytovatele tímto směrem. Přitom zavedením určitých opatření je možno dosáhnout lepší pozice na trhu a nemalých úspor při provozu podniku, což může být jedním z hlavních motivů pro získání ekoznačky“. Cílem práce bude vysvětlit pojmy vztahující se k udržitelnému rozvoji a ekoznačení, provést analýzu ekoznaček v oblasti cestovního ruchu, konkrétně v ubytovacích službách na území Evropy a vyjádřit možné výhody plynoucí z implementace těchto opatření a to pomocí dílčích cílů: •

popsat a charakterizovat vybraná ekoznačení,

•

provést komparaci vybraných ekoznačení z hlediska požadavků na jejich zavedení,

10

•

provést výdajovou analýzu a návratnost z pohledu některých požadavků na zavedení ekoznačky a vyjádřit případné úspory.

Teoretická část práce je věnována udržitelnému rozvoji cestovního ruchu a jsou popsány dopady cestovního ruchu pro současnost. Další část popisuje certifikační procesy, typy hodnotících systémů a výhody spojené s jejich implementací. Dále jsou popsány studie, které uvádějí hmatatelné výsledky v oblasti úspor plynoucích z implementace určitých opatření. Ve vlastní práci jsou charakterizována vybraná ekoznačení evropských států, vyčíslena finanční náročnost na jejich zavedení a vybraná značení popsána z hlediska semiologie. Dále je analyzována současná situace z hlediska počtu vydaných licencí. Vybraná ekoznačení jsou v dalším kroku komparována z pohledu požadavků na jejich zavedení. Další část vlastní práce je tvořena výdajovou analýzou vybraných požadavků na získání ekoznačení. Výdajová analýza je doplněna o vyjádření návratnosti těchto nezbytných výdajů a z nich plynoucích úspor. Budou porovnány jednotlivé varianty při různé spotřebě a různém počtu osob používajících dané opatření. Práce má za cíl srovnat jednotlivá značení, která jsou v současnosti v Evropě dostupná a vyčíslit ekonomické náklady na jejich implementaci. Práce má napomoci snadnější orientaci poskytovatelům ubytovacích služeb a turistům v oblasti ekologického značení. Na základě získaných údajů bude možno podpořit či zamítnout danou hypotézu. V případě podpoření hypotézy pak napomoci přesvědčit zainteresované subjekty o vhodnosti udržitelného chování podnikatelů v oblasti cestovního ruchu. Výstupem práce budou informace pro ubytovatele, především v České republice, o existujících ekoznačkách, výdajích spojených s jejich zaváděním a výhodách a úsporách, kterých mohou pomocí daných opatření dosáhnout. Případně doporučení vhodných ekoznačení pro naše podmínky.

Metodika Vzhledem k rozsahu sledovaného území bude použito především zahraničních zdrojů informací, převážně v anglickém a německém jazyce. Přehled dosavadního stavu poznání v oblasti ubytovacích zařízení, aplikovaných značek a udržitelného cestovního ruchu, bude popsán prostřednictvím elektronických zdrojů a publikací, uvedených v přehledu použité literatury. V praktické části, ke zjištění aktuálních údajů o vybraných evropských ekoznačkách, počtu hodnocených subjektů, podmínek zavedení značky a finanční náročnosti spojené s jejich implementací, budou využity elektronické zdroje příslušných institucí, které mají právo udělovat značky, popř. tištěné materiály,

11

pokud budou k dispozici. Aktuální údaje bude možné získat také od kompetentních osob jednotlivých organizací udělujících daná ocenění. Výdajové hodnocení, výpočet návratnosti a úspor bude pouze orientační, získán vlastním výpočtem. Podklady budou čerpány z elektronických zdrojů, vlastním šetřením a dotazováním. Ve výdajové analýze bude kalkulována spotřeba vody a energie a následně pro přehlednost prostá návratnost investice, dle následujících vzorců: Kalkulace spotřeby vody: 1. vyčíslení původní roční spotřeby počet osob × denní spotřeba vody na osobu (150 nebo 250 l) × podíl (%) spotřeby vody na daný účel (viz graf č. 1) × 365 dnů × cena vody (Kč) 2. vyčíslení snížené spotřeby (roční úspora) původní roční spotřeba × procento úspory (uvedený zdroj) 3. vyčíslení návratnosti v letech pořizovací cena investice / snížená spotřeba Variantní spotřeba vody 150 a 250 l za osobu a den byla zvolena podle zjištěných informací o průměrné spotřebě různých typů ubytovacích zařízení. Kalkulace spotřeby elektrické energie: 1. vyčíslení spotřeby v energetické třídě C (roční spotřeba) spotřeba v kWh za 24 h × 365 dnů × cena za kWh 2. vyčíslení možné úspory (roční úspora) roční spotřeba třídy C × procento úspory třídy A, B 3. vyčíslení návratnosti v letech rozdíl v pořizovací ceně investice / roční úspora třídy A, B

12

2 Literární rešerše 2.1 Cestovní ruch Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organisation, WTO) definuje cestovní ruch takto: „cestování a cestovní ruch zahrnuje aktivity osob cestujících a pobývajících v místech mimo jejich obvyklé prostředí ne déle než jeden rok za volným časem, obchody nebo za jinými účely“. [61] Cestovní ruch je podle S. Horner a J. Swarbrooke [6] definován jako krátkodobý přesun lidí na jiná místa, než jsou místa jejich obvyklého pobytu, za účelem pro ně příjemných činností. Je považován také za činnost, která je výsledkem služeb jiných odvětví, jako jsou ubytování, stravování, doprava. Podle M. Buriana [27] je cestovní ruch tzv. průřezovým odvětvím, neboť zasahuje do mnoha dalších hospodářských odvětví, jež pro něj pracují (doprava, stavebnictví, potravinářství a potažmo i zemědělství, výroba nábytku, fotografický průmysl, kartografie, překladatelské služby, tiskařský průmysl, softwarové služby atd.). Cestovní ruch však má význam nejenom ekonomický, ale má vliv i na mnohé další lidské činnosti. Podílí se na sociálním rozvoji, je důležitý pro podporu mezinárodního porozumění, míru a prosperity, je nástrojem individuálního a kolektivního uspokojení. Cestovní ruch je zdroj sebevzdělávání a vzájemné tolerance i a v řadě případů i pochopení potřeby ochrany kulturního a přírodního dědictví. Vedle toho je cestovní ruch ale také příčinou nežádoucích změn ve složení a chování původního obyvatelstva, jež se stalo závislým na příjmech z cestovního ruchu. Mizí zvyky, tradiční řemesla a rozmanitost místních kultur je „obohacována“ univerzálností kolových nápojů, hranolků, hamburgerů a světových hudebních hitů. Cestovní ruch současnosti je jedním z velice důležitých odvětví celosvětové ekonomiky. Současně však cestovní ruch může značně negativním až nevratným způsobem ovlivňovat a poškozovat nejenom životní prostředí obecně (smogem, hlukem, zavlékáním cizích druhů atd.), ale i místa, kde se odehrává, kde probíhá. Paradoxně tak sám sobě zhoršuje základnu svého budoucího rozvoje a úspěchu. Výsledkem je pak unifikace, stírání rozdílů mezi jednotlivými turistickými cíli (destinacemi), ztráta a komodifikace původních kultur a zvyků, zhoršování biodiverzity atd. [1] Pro turisty znamená cestování významné obohacení jejich života, a proto mnoho lidí věnuje hodně svého volného času i peněz na tento účel. Rozvoj turistiky a cestovní ruch můžeme vidět jako výsledek růstu kupní síly spotřebitelů v moderní době a také jako důsledek snižování cen a zvyšování efektivity v dopravě a službách v turistickém odvětví. Do budoucna je tedy rozhodně třeba počítat s tím, že turistika se bude i u nás dále rozvíjet. Správnou cestou je sladit turistiku s ochranou životního

13

prostředí, cenných přírodních zemí a biologické rozmanitosti prostřednictvím rozumné regulace a zejména ekonomických nástrojů. Moderní způsoby ekoturistiky, při kterých se turisté zároveň zaměřují na ochranu přírody, jsou toho důkazem. Ovšem základním předpokladem pro úspěch takového úsilí je vzdělávání, výchova a uvědomění jak turistů, tak jejich hostitelů. [7] Z Davoské deklarace [18] schválené ve Švýcarském Davosu z 3. října 2007, vyplývá, jakým způsobem se cestovní ruch podílí na celosvětových změnách klimatu. Podnebí je klíčovým zdrojem pro turismus, který je zároveň vysoce citlivý na vlivy změn klimatu a globální oteplování, což je již v mnoha místech znatelné. Je odhadováno, že cestovní ruch přispívá 5 % na celosvětové produkci emisí CO2. Podniky cestovního ruchu budou i nadále přispívat k celosvětové ekonomice a budou pozitivním elementem v naší společnosti. Vzhledem k důležitosti turismu ve světových výzvách klimatických změn a snižování chudoby je nutné rychle zavést řadu pravidel, které podpoří skutečný udržitelný cestovní ruch, respektující environmentální, sociální, ekonomickou a klimatickou citlivost. Sektor cestovního ruchu musí rychle odpovídat na změny klimatu v rámci Evropských národů a postupně snižovat podíl skleníkových plynů a zvyšovat udržitelný způsob. To bude vyžadovat: • snížení emisí skleníkových a ubytovacích služeb,

plynů

vznikajících

zejména

z dopravy

• přizpůsobit podniky cestovního ruchu a destinace měnícím se klimatickým podmínkám, • aplikovat současné a nové technologie směřující ke zlepšení energetické efektivnosti, • zajistit finanční zdroje k pomoci chudým regionům a zemím.

2.2 Udržitelný rozvoj Stále důležitějším nástrojem, jenž napomáhá tyto negativní tendence pocházející z cestovního ruchu omezovat a posilovat ty pozitivní, je proto rozvoj cestovního ruchu s využitím metod tzv. udržitelného rozvoje. Existuje mnoho definic a na mezinárodní úrovni se k udržitelnému rozvoji vede mnoho diskusí a jednání. Základní aspekt udržitelného rozvoje asi nejlépe vystihuje definice ze Zprávy pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané "Naše společná budoucnost", kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Brundtlandová. (Trvale) udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. [15]

14

Trvale udržitelný rozvoj je takovým způsobem ekonomického růstu, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Mezi hlavní cíle trvale udržitelného rozvoje patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě. [57] Pro Českou republiku definuje paragraf 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, pojem trvale udržitelný rozvoj takto: „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“. [34] Podle M. Buriana [27]: „Udržitelnost je postavena na třech pilířích. Z pohledu místa, kde se cestovní ruch odehrává, je požadavkem zajistit, aby co největší množství financí v tomto místě také dlouhodobě zůstávalo. Tyto požadavky jsou zahrnovány pod pojem ekonomická udržitelnost. Pojem socio-kulturní udržitelnost znamená takový cestovní ruch, jenž působí pozitivně na dlouhodobost pracovních míst, spokojenost pracovníků, je prevencí nežádoucích aktivit (sexuálního zneužívání, práce dětí, kriminality atp.) a sociálních a kulturních změn a otřesů v místních komunitách. Environmentální udržitelnost (laicky „ekologická“) požaduje, aby investice do cestovního ruchu a s nimi spojené aktivity neměly negativní vliv na biologickou rozmanitost, produkovaly co nejméně skleníkových plynů, aby nepůsobily lokální environmentální poškození (likvidace zeleně, půdní eroze, znečištění odpady atd.)“.

2.3 Udržitelný rozvoj cestovního ruchu Trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu lze definovat jako zajišťování potřeb účastníků cestovního ruchu takovým způsobem, který pomáhá rozvoji území, s přihlédnutím k šetrnému využívání přírodních a kulturních hodnot a vede k dlouhodobé prosperitě dané oblasti, aniž by ohrozil uspokojení potřeb budoucích generací. [34] Podle UNWTO: „Udržitelný rozvoj cestovního ruchu a postupy řízení platí pro všechny formy cestovního ruchu, ve všech typech destinací, včetně masového cestovního ruchu a různých okrajových segmentů cestovního ruchu. Principy udržitelnosti odkazují na environmentální, ekonomické a sociálně-kulturní aspekty rozvoje cestovního ruchu a založení vhodné rovnováhy mezi těmito třemi rozměry, která zaručí její dlouhodobou udržitelnost.“ [60] Podle M. Čertíka [4] ekologické předpoklady cestovního ruchu zahrnují především příznivé přírodní prostředí, jako jsou čistota ovzduší, vod a potravin. Rozvoj cestovního ruchu velmi úzce souvisí s ekologickou čistotou krajiny. Neuvážený rozvoj materiálně-technické základny cestovního ruchu a s tím související nadměrná koncentrace turistů v krajině může negativně působit na

15

ekologii krajiny a na životní prostředí. Jednoznačným trendem rozvoje cestovního ruchu ve světě, mimo jiné též proklamovaným mezinárodními organizacemi a orgány, je udržitelný rozvoj cestovního ruchu. Podle J. Stehlíka, [10] jinak samozřejmě dnes ani v budoucnu by nikomu nemělo být dovoleno neúnosně narušovat reprodukci tak či onak využívaného nebo vůbec neexploatovaného přírodního světa. Veřejné orgány státní správy by měly striktněji než dosud dohlížet na dodržování praxe placení zvýšených ekonákladů, promítajících se do účtu celé společnosti, ale též do rozpočtu individuálních spotřebitelů. Tyto orgány by měly během velice krátké doby zavést praxi nepřipouštět žádné (okamžité nebo s odloženými důsledky) poškozování přírody a územního prostředí jako celku.

12 cílů pro agendu udržitelného cestovního ruchu 1) Ekonomická životaschopnost: zabezpečit životaschopnost a konkurenceschopnost destinací cestovního ruchu a podnikatelů tak, že jsou schopni pokračovat v prosperitě a zachování dlouhodobých přínosů. 2) Místní prosperita: maximalizovat přínosy cestovního ruchu k ekonomické prosperitě hostitelské destinace, včetně podílu z útrat návštěvníků, které zůstávají v místě. 3) Kvalita zaměstnání: posílit množství a kvalitu místních pracovních míst vytvářených a podporovaných cestovním ruchem, včetně úrovně platů, podmínek služeb a dostupnosti všem bez diskriminace pohlaví, rasy nebo jiným způsobem. 4) Sociální spravedlnost: snažit se o širokou a spravedlivou distribuci ekonomických a sociálních přínosů z cestovního ruchu skrze příjemce v místě, včetně zlepšování, příležitostí, příjmů a služeb dostupných pro chudé. 5) Uspokojení návštěvníků: poskytnout bezpečné, uspokojivé a plnohodnotné zážitky pro návštěvníky, přístupné všem bez diskriminace pohlaví, rasy, handicapu nebo jiným způsobem. 6) Místní kontrola: zaměstnat a zplnomocnit místní společenství na plánování a rozhodování o managementu a budoucím vývoji cestovního ruchu v jejich oblasti, po konzultaci s ostatními účastníky. 7) Blahobyt společenství: udržovat a posílit kvalitu života místních společenství, včetně sociálních struktur a přístupu ke zdrojům, vybavení a životně podpůrným systémům, vyhýbání se jakékoliv formě sociální degradace nebo vykořisťování. 8) Kulturní bohatství: respektování a povznesení historického dědictví, původní kultury, tradic a charakteristických zvláštností společenství.

16

9) Fyzická integrita: udržování a povznesení kvality krajiny, jak městské tak venkovské, a vyhnutí se fyzické a vizuální degradaci prostředí. 10) Biologická rozmanitost: podpora zachování přírodních oblastí, lokalit a divoké zvěře, minimalizace jejich poškození. 11) Efektivita zdrojů: minimalizovat použití vzácných a neobnovitelných zdrojů v rozvoji a provozu zařízení a služeb cestovního ruchu. 12) Environmentální čistota: minimalizovat znečištění vzduchu, vody a země, a tvorby odpadů podnikateli v cestovním ruchu a návštěvníky. Posloupnost, v níž je těchto dvanáct cílů uvedeno nenaznačuje pořadí priorit, každý cíl je stejně důležitý. [12]

2.3.1 Dokumenty udržitelného cestovního ruchu Důležité dokumenty v oblasti udržitelného cestovního ruchu jsou „Agenda 21 pro průmysl cestovního ruchu“, “Lanzarotská charta“, „Globální etický kodex“ a nejnovější dokument vydaný Evropskou komisí pro udržitelný cestovní ruch, v roce 2007 „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“. Agenda 21 je souhrnný program nutných kroků, který přijalo 182 vlád na konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji, na Summitu Země 14. června 1992. Je to první dokument svého druhu, který získal mezinárodní konsensus. Agenda 21 poskytuje detailní program zabezpečení udržitelného vývoje naší planety. Identifikuje ekologické a vývojové jevy, které hrozí způsobit ekonomickou a ekologickou katastrofu a předkládá strategii přechodu k praxi udržitelnějšího vývoje. [35] Zásadním dokumentem v oblasti udržitelného cestovního ruchu je „Lanzarotská Charta pro udržitelný cestovní ruch“, přijata v roce 1995 na konferenci o udržitelném cestovním ruchu na Kanárských ostrovech. V prohlášení je mimo jiné vyslovena potřeba rozvoje cestovního ruchu založeného na kritériích udržitelnosti, participace všech aktérů, jak veřejných tak soukromých, na ochraně přírodních a kulturních hodnot, zapojení místních skupin, integrace prvků udržitelnosti do plánování cestovního ruchu a podpora alternativních forem cestovního ruchu kompatibilních s principy udržitelného rozvoje. V roce 2001 byl Valným shromážděním Organizace spojených národů přijat dokument pod názvem „Globální etický kodex cestovního ruchu“, který ve svém obsahu zmiňuje udržitelný rozvoj cestovního ruchu. Článek 3. s názvem „Cestovní ruch jako faktor udržitelného rozvoje“ říká: „Všichni účastníci rozvoje cestovního ruchu by měli chránit životní prostředí, s cílem dosažení přiměřeného, nepřetržitého a udržitelného ekonomického rozvoje, zaměřeného na rovnoprávné uspokojování potřeb a tužeb současných a budoucích generací“. [58]

17

V roce 2007 byla přijata Evropskou komisí pro udržitelný cestovní ruch „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“, která uvádí mimo jiné, že cílem agendy je přinést ekonomickou prosperitu, sociální spravedlnost a soudržnost a ochranu přírody a kultury. Tyto cíle by měly být vodítkem zúčastněných stran evropského cestovního ruchu při vytváření jejich politik a činností majících dopad na cestovní ruch v Evropě a při jejich podpoře cestovního ruchu jakožto nástroje udržitelného rozvoje v hostitelských zemích. [32] Strategie udržitelného rozvoje České republiky 2004 uvádí mimo jiné jako slabou stránku ekonomiky ČR z hlediska udržitelnosti nedostatečnou infrastrukturu pro cestovní ruch z hlediska kvality a nedocenění kvality přírodního prostředí a harmonické krajiny jako atraktivity pro cestovní ruch. Jako příležitost pro udržitelný rozvoj ekonomiky ČR pak naopak uvádí podporu rozvoje turistické infrastruktury, rozvoj agroturistiky, podporu péče o přírodní a kulturní dědictví v jeho hmotné i nehmotné podobě. Hlavní rovnovážné prvky vztahu mezi ekonomickým pilířem a ostatními pilíři, které je nutné posilovat, jsou rostoucí zájem části hospodářské sféry o dobrovolné environmentální aktivity (EMAS, ISO 14 000, výroba ekologicky šetrných výrobků, dobrovolné dohody). Rozvoj podnikání v oblasti výrobků a služeb k ochraně životního prostředí vedoucí ke vzniku nových pracovních příležitostí. Za slabé stránky stavu životního prostředí v ČR z hlediska udržitelnosti mimo jiné patří zvyšování dopadů masového cestovního ruchu na přírodu zvláště v chráněných územích (vzhledem k přírodním hodnotám území a kapacitě únosnosti prostředí). Za příležitosti pro udržitelný rozvoj životního prostředí ČR, rozvoj ekologických forem cestovního ruchu, vytvoření statutu autorizovaných průvodců cestovního ruchu v chráněných územích. Vláda bude v rozsahu svých disponibilních nástrojů podporovat rozvoj informačního průmyslu a služeb, rozvoj výzkumu, vývoje a aplikací biotechnologií a nanotechnologií a rozvoj environmentálně šetrné turistiky a cestovního ruchu jak v oblasti infrastruktury, tak v oblasti péče o kulturní a přírodní dědictví. [36]

2.4 Udržitelné formy cestovního ruchu Udržitelný cestovní ruch, též označovaný jako šetrný, odpovědný či zelený existuje v několika formách, přičemž mezi nejznámější patří: 1. Ekoturistika, podle Mezinárodní společnosti Ekotouristiky (International Ecotourism Society - TIES), je odpovědné cestování do přírodních oblastí, které šetří životní prostředí a zlepšuje životní podmínky místních obyvatel. [71]

18

2. Venkovská turistika, podle D. Drobné, je formou cestovního ruchu, jejíž aktivity jsou bezprostředně spjaty s přírodou, krajinou a venkovským prostředím. Této formy využívají především obyvatelé měst se zájmem o volnou, zachovalou přírodu, jejichž pobyt je spojený se snahou po tvůrčí činnosti a odpočinku; specifičnost této formy je decentralizace ubytovacích zařízení, která umožňuje rozmělnit četnost turistů, a tím eliminovat negativní dopady, které s sebou přináší tzv. „organizovaná turistika“. [5] 3. Agroturistika, podle D. Drobné, je označována jako dovolená na statku, jedná se o cestovní ruch vázaný na zemědělskou farmu; je ideálním typem rodinné dovolené. Turistům umožňuje poskytnout pobyt a stravu na venkovských statcích a možnost účastnit se prací souvisejících se zemědělskou výrobou či chovem zvířat. Je provozována podnikateli v zemědělské výrobě a slouží jim jako dodatečný nebo další finanční zdroj k udržení nebo rozšíření hlavního podnikatelského programu, tj. výroby zemědělských produktů. [5] 4. Ekoagroturistika, podle M. Němčanského je turistika na ekologicky hospodařících farmách. [8] 5. Pěší turistika a cykloturistika, podle K. Ryglové jsou formy cestovního ruchu, jejichž aktivity jsou spojeny s přírodou a venkovským prostředím. Pěšky nebo s jízdním kolem lidé poznávají přírodní krásy a okolní krajinu. Výhodou cyklistiky je, že cyklista toho vidí mnohem více, je mnohokrát rychlejší. Pokud se nejedná o jednodenní výlet, využívají turisté ubytovacích možností v dané oblasti. Mohou se ubytovat buď v soukromí (chata, chalupa, srub, rekreační domek, obytná místnost), anebo v hromadných ubytovacích zařízeních (malé hotely, pensiony). [9] 6. Hipoturistika, je nová forma cestovního ruchu spojená s přírodou a venkovským prostředím, jedná se o turistiku na koni. V současné době vzniká mnoho nových stezek, které mají po cestě možnost ubytování pro turisty a ustájení pro koně. Pěší turistika, cykloturistika, hipoturistika, případně i plachtění apod. patří do kategorie cestovního ruchu, tzv. „soft mobility“ (pohyb vlastní silou, jež nevyžaduje externí zdroj energie a nevytváří emise). Mezi další v současné době velice populární formy udržitelného cestovního ruchu patří poznávání místní kultury a zvyků, tzv. etnický cestovní ruch. Možností je mnoho, např. prostřednictvím gastronomie, která je spojena s ochutnávkou tradičních pokrmů, dále prostřednictvím vinařské turistiky či cestami za folklorem. V této souvislosti lze zmínit hnutí „Slow Food“, jež pochází z Itálie a je protiváhou populárních forem stravování „Fast food“. Bez ohledu na definici, která se používá, by ekoturistika, resp. udržitelný cestovní ruch, měl mít pozitivní dopad na místní přírodu a místní komunity. Pro podmínky

19

České republiky je vhodná definice ekoturistiky jako formy zodpovědného cestování do přírodních oblastí, která si klade za cíl minimalizaci negativních vlivů cestovního ruchu na životní prostředí a společnost, která dále přispívá k financování chráněných oblastí a která slouží jako zdroj příjmů pro místní obyvatelstvo. [7]

2.5 Ubytovací služby v cestovním ruchu Pro realizaci samotného cestovního ruchu je nezbytná i materiálně technická základna cestovního ruchu. Ta podle K. Ryglové [9] umožňuje účastníkům cestovního ruchu realizovat služby cestovního ruchu (nároky na rekreaci). Patří sem: • doprava, • stravovací služby, • ubytovací služby, • služby cestovních kanceláří, agentur, • sportovně rekreační zařízení, • doplňkové služby: finanční služby, směnárny, prodej suvenýrů a předmětů souvisejících s cestovním ruchem apod. Podle M. Vitákové [4] jsou ubytovací služby významnou součástí služeb cestovního ruchu. Jsou nezbytným předpokladem jeho rozvoje. Ubytovací služby jsou spojené s poskytnutím přechodného ubytování pro osobu mimo místo jejího trvalého bydliště. Do pojmu ubytovacích služeb se zahrnují i některé další služby, které s poskytnutím přechodného ubytování souvisejí. Ubytovací a další služby s ubytováním spojené jsou zajišťovány v ubytovacích zařízeních různého typu a kategorií. Všechna ubytovací zařízení by měla zabezpečovat jednak aktivity spojené s vlastním ubytováním, jednak aktivity, které host v ubytovacím zařízení požaduje a jsou obvyklé i v místě jeho trvalého bydliště (např. čištění oděvů, žehlení, kosmetické služby, apod.). Ubytovací zařízení by mělo zabezpečit i aktivity spojené s využitím volného času (sportovní, společenské, kulturní a další činnosti) a aktivity spojené s jeho profesí (možnost faxování, připojení na internet, poskytnutí PC, sekretářský servis, jednací salonky, apod.). Podle K. Ryglové [9] jsou ubytovací služby charakterem produktu neskladovatelné, tj. nevyužití ubytovacích kapacit se rovná ekonomické ztrátě. Podílejí se značným rozsahem na zajištění a realizaci cestovního ruchu. Kritéria členění ubytovacích zařízení podle a) charakteru zařízení na: • pevná: hotely, motely, penziony, ubytovny, chatové osady, kempy, ubytování v soukromí;

20

• pohyblivá: lodě, lůžkové vozy, lehátkové vozy, botely, obytné přívěsy. b) časového využití na: • celoroční (základní fond ubytovacích kapacit); • dvousezónní (léto, zima); • jednosezónní (léto nebo zima). c) provozovatele na: • zařízení volného cestovního ruchu; • vázaného cestovního ruchu (chaty, ubytovny, zotavovny, lázeňské léčebny). d) druhu zařízení na: • hromadná; • individuální.

V současné době je jedním z nejdůležitějších hledisek pro výběr ubytovacího zařízení hostem kromě ceny, zejména jeho kvalita. Z tohoto důvodu působí profesní organizace, které zajišťují certifikaci (klasifikaci ubytovacích zařízení). Jak je uvedeno v předcházejících kapitolách, je trend současné doby kromě kvalitativního zařazení i zodpovědnost ve vztahu ke třem pilířům udržitelného rozvoje, tedy ekologickému, socio-kulturnímu a ekonomickému. Zájem o tento způsob cestování a trávení volného času se stává oblíbeným u turistů všech věkových kategorií. Následující kapitoly uvádějí možnosti hodnocení podniků ubytovacích služeb cestovního ruchu ve směru udržitelného rozvoje a také studie, které uvádějí rostoucí poptávku po šetrném způsobu cestování.

2.6 Hodnocení

podniků

ubytovacích

služeb

z environmentálního

pohledu Ekologické problémy ovlivňují každé podnikání, bez ohledu na jeho rozsah. V současné době jsme součástí společnosti, která prostřednictvím politiků, nátlakových iniciativních skupin, sdělovacích prostředků a spotřebitelů stanovila, že dokonalé životní prostředí je jednou z nezbytných podmínek pro dlouhodobě úspěšné podnikání. Vědci snad mohou nesouhlasit s některými názory, ale sporné už není to, zda dochází k ekologickým katastrofám, nýbrž to, do jaké míry a jak rychle ovlivní náš život. V ozónové vrstvě vznikl otvor, jezera a toky ničí kyselé deště a stoupající koncentrace některých plynných emisí způsobí očekávané oteplení na Zemi. Tyto skutečnosti posunuly problematiku životního prostředí na pořad politického dění všude na světě. Průmysl je považován jak za původce škod, tak i za

21

zachránce. Úsilí společnosti o stále dokonalejší životní úroveň vede ke zneužívání životního prostředí. Nyní je však nezbytné napravovat a průmysl musí jako první nalézat způsoby náprav. Náležitá ochrana životního prostředí je bezesporu neodmyslitelnou součástí správného řízení. Sama o sobě nemůže zajistit úspěšné podnikání, ale bez ní se podnikání stane riskantním. Nejlepší podniky a společnosti zahrnují ekologická hlediska do svých záměrů. Podnikatelské subjekty se stávají terčem výzev, aby pochopily ekologické tlaky, podstoupily změny, uvědomily si svou příležitost a tomu přizpůsobily svá jednání. Úspěšní budou ti, kterým se to podaří. [2] U spotřebitelů dochází k výraznému vzrůstu obliby spotřebního zboží a služeb, které nepoškozují životní prostředí. Proto větší množství výrobků zdůrazňuje při svém označování, že jde o výrobky „šetrné vůči životnímu prostředí“. Tento prudký vzestup nároků na ekologické vlastnosti výrobků vůči jejich výrobcům vyvolává velkou pozornost. [3] O tom, že omezováním dopadů cestovního ruchu se zabývá stále větší počet odborníků a že starost o udržitelnost cestovního ruchu se stává starostí stále většího počtu turistů, svědčí práce řady odborníků. Největší světoví touroperátoři, kteří ve spolupráci s UNEP (United Nations Environment Programme) a WTO (World Tourism Organization) zformovali tzv. „Touroperators´ Initiative“. Jejím cílem je podpora pozitivních (udržitelných) přístupů a postupů, resp. udržitelného rozvoje jako takového. [54] Světová organizace cestovního ruchu (WTO) vznikla v roce 1925; představuje vůdčí organizaci v oblasti cestování a turismu. Slouží jako globální fórum pro politiku a otázky související s cestovním ruchem. Mezi její členy v roce 2008 patří 153 zemí (od roku 1976 i Česká republika), 7 teritorií a více než 300 přidružených členů zastupující místní vlády, vzdělávací instituce, turistické asociace a soukromé firmy vč. aerolinií, hotelových skupin a cestovních kanceláří. Jedná se o mezivládní orgán, pověřený činností pro podporu turismu, s nímž podepsala Organizace spojených národů (OSN) dohodu o spolupráci v roce 1976. Prostřednictvím turismu se WTO snaží stimulovat ekonomický růst a vytváření pracovních příležitostí, dává rovněž podněty k ochraně životního prostředí a památek, které jsou vyhledávanými turistickými cíli, a pomáhá posilovat porozumění mezi národy. [59]

2.6.1 Ekoznačka Ekoznačka je dobrovolný nástroj certifikace a značení environmentální výkonnosti, které se používá na celém světě. Ekoznačka je značka označující souhrnnou environmentální výkonnost produktu (zboží nebo služby) v určité kategorii se zřetelem na jejich životnost. Naopak od „zelených“ symbolů nebo různých druhů prohlášení vyvinutých výrobci a poskytovateli služeb, je ekoznačka udělována třetí stranou, na základě nezávisle určených kritérií. [53]

22

Hlavním problémem pro opravdové podniky s ekoznačkou je praxe nazývaná „greenwashing“. Tento termín se vztahuje na podniky, které se prezentují jako “šetrné, udržitelné, ekologické, zelené, zodpovědné, ekoturistické”, přičemž jejich aktivity nejsou v souladu s obecně uznávanými standardy udržitelného cestovního ruchu, ba dokonce jsou s nimi v rozporu. Pro ty, kteří se opravdu snaží dělat co je v jejich silách, aby naplnili požadované standardy, představují tyto podniky, které podvádějí a hrají nefér ohrožení důvěryhodnosti celého průmyslu. Jedním ze způsobů jak rozeznat, které podniky opravdu uplatňují principy udržitelného cestovního ruchu je certifikace. [43] Certifikace obecně je definována jako „dobrovolný nástroj, který hodnotí, prověřuje a dává písemnou záruku, že zařízení, služba, produkt, proces nebo služba splňuje specifické standardy. Značka je udělena těm, kteří splňují nebo překračují základní standardy“. [43] Trendy směrem k udržitelnosti si uvědomují vedle množství podniků také tvůrci nejrůznějších hodnotících systémů, schémat, mechanismů s cílem označovat takové produkty a podniky, jež se chovají „zeleněji“ než ty druhé, neoznačené. Výsledkem je pak nejenom značný počet nekompatibilních značek, ale vzniká i riziko, že se veřejnost bude v problematice špatně orientovat, v horším případě bude její důvěra v hodnotu značek zklamána. V roce 2002 vydala WTO svoji publikaci Voluntary Initiative for Sustainable Tourism. Jde o reprezentativní komparativní analýzu množství značek a označení používaných v cestovním ruchu pro hodnocení aspektů udržitelného cestovního ruchu. Ze studie vyplývá, že v roce 2001 bylo na celém světě v oblasti udržitelného cestovního ruchu označeno na 7000 produktů cestovního ruchu, přičemž na 6000 jich bylo v Evropě. • Velká většina certifikovaných turistických produktů je situována v Evropě (78 %), 7 % na jiných kontinentech, přičemž 5 % je interkontinentálních, • přibližně 1000 až 3000 ubytovacích zařízení s ekoznačkou v Evropě během posledních pěti let, uspořilo stejné množství energie, vody a odpadu, které spotřebuje 2000 hotelů nebo kempů v jednom roce, • průměrná výkonnost certifikovaných ubytovacích zařízení může být hodnocena o 20 % lépe než průměrná výkonnost podniků v Evropě, např. o 20 % nižší spotřeba energie a vody za noc, • 2/3 ekoznaček je vytvořeno a řízeno soukromými turistickými asociacemi a nevládními neziskovými organizacemi a 1/3 vládními organizacemi, • 47 % těchto ekoznaček bylo implementováno mezi lety 1996 - 2000, 47 % je ještě starších a 6 % je stále v implementační fázi. [11]

23

Společné prvky pro většinu turistických ekocertifikačních programů jsou: • • • • • • • •

dobrovolná registrace podniků, definované standardy či kritéria, vyhodnocení, možnost použití loga, následné kontroly k ověření certifikace, neustálé zlepšování, transparentnost, mechanismy všech zúčastněných subjektů na definování standardů. [43]

Značení (certifikace), má dlouhou historii, datující se až do 15. století, kdy byla udělena značka pro sýr Rokfór, a v 19. století a na počátku 20. století, kdy byla certifikována francouzská vína pro svůj původ a čistotu. Ve 20. století pak byly uděleny další certifikáty v oblasti průmyslu. Impulsem environmentální certifikace byl Celosvětový summit v Rio de Janeiru, v roce 1992. Mezi mnoha výstupy byla i "Agenda 21", s výzvou k účasti v oblasti životního prostředí a společenské odpovědnosti ve všech odvětvích společnosti na světě. Brzy nato se začala objevovat ocenění v oblasti životního prostředí a certifikační systémy v zemědělství a obchodu. Norma pro environmentální systémy řízení, ISO 14001 byla vydána v roce 1996 a stala se populární jako univerzální systém certifikace v oblasti životního prostředí. V oblasti cestovního ruchu má certifikace dlouholetou historii, např. Michelin průvodci po Evropě existují již od 20. století. Tyto systémy měří tradičně kvalitu turistických produktů (obvykle ubytování a stravování), stejně jako některé aspekty zdraví, hygieny a bezpečnosti. V posledních letech se negativní dopady na životní prostředí a sociální dopady staly zřejmé v mnoha částech světa a díky těmto dopadům, také některá místa ztratila svou pozici na trhu. Důsledkem toho začali někteří z vedoucích podnikatelů v oblasti cestovního ruchu podporovat trojitou linii udržitelnosti jako doporučení pro obchodní praxe. Z pohledu spokojenosti zákazníka se jedná o: • kvalitu služeb, • udržitelnost (environmentální, sociokulturní a ekonomickou), • zdraví, hygienu a bezpečnost. Ekocertifikace v oblasti cestovního ruchu začala v Evropě s „Blue Flag“ kampaní pro pláže v Dánsku, v roce 1987 a rozšířila se po celém světě. Během následujícího roku byla založena rakouská značka „Silberdistel“. Do roku 2002, kdy se konal Mezinárodní den ekoturistiky, bylo zaznamenáno více než 60 ekologických certifikačních programů. Většina z nich byla s Evropskou působností, některé braly v úvahu sociokulturní požadavky a všechny byly dobrovolné. Výsledkem všech následných studií a jednání bylo, že certifikační programy začaly brát v úvahu

24

všechny aspekty udržitelného rozvoje – environmentální, sociální, kulturní a ekonomický. Ekocertifikace přináší určité výhody, jak držitelům těchto ocenění, tak zákazníkům, v oblasti cestovního ruchu turistům. Výhody pro certifikované firmy: • Ekocertifikace je prostředkem vedoucím ke zlepšení řízení samotného podniku prostřednictvím vzdělávání. Mnoho podniků uvádí, jako jeden z hlavních přínosů, že se naučili základům udržitelnosti a zaměřili svou pozornost na tyto změny, které potřebovali provést ve svém podniku. Lépe fungující podnik směřuje k tomu, být více efektivní a atraktivnější pro turisty. • Ekocertifikace vede ke snížení provozních nákladů. Tato skutečnost byla zaznamenána téměř ve všech podnicích. V oblasti cestovního ruchu bylo prokázáno výrazné snížení spotřeby vody a energií, aniž by přitom docházelo ke snížení kvality služeb. • Proces certifikace udržitelného cestovního ruchu je často doprovázen snadnějším přístupem k technické i finanční pomoci. Výhody pro turisty: • Ekocertifikace umožňuje turistům rozpoznat, které podniky jsou skutečně sociálně a ekologicky zodpovědné. S tím, jak se certifikační programy stávají více známými, dochází k hmatatelným výhodám v jejich pověsti a popularitě. • Ekocertifikace obecně zvyšuje povědomí veřejnosti o odpovědných podnikatelských praktikách. • Ekocertifikace může turisty upozornit na ekologické a sociální otázky v místě ubytování a umožňuje jim jednat více s respektem k dané lokalitě nebo přinášet určitá řešení. • Ekocertifikované podniky nabízejí lepší kvalitu služeb. Mezi další výhody patří i výhody pro vlády, např. ekocertifikace napomáhá udržet důvěryhodnost ubytovacích zařízení či destinace, snižuje náklady na ochranu životního prostředí a přináší ekonomické přínosy pro obce. V neposlední řadě ekocertifikace má přínos i pro životní prostředí a místní komunity, chrání životní prostředí, napomáhá ekonomickým strukturám místních komunit u certifikovaných podniků a podnikání se stává ekonomicky udržitelné a nabízí kvalitní služby. [43]

25

2.6.2 Typy hodnotících systémů Zásadním přínosem studie Voluntary Initiatives for Sustainable Tourism [11] se jeví rozdělení postupů a principů do tří kategorií: • ecolabels: kategorie je označena jako ekoznačky, ačkoliv tyto značky hodnotí často i další aspekty udržitelnosti, podnik dostává právo užívat značku po splnění určitých požadavků či kritérií, používají se různé způsoby měření hodnocení; tato kategorie skutečně měří a hodnotí dosaženou kvalitu, která je „lepší než“, • awards: ceny za přínos k udržitelnosti, také nejlepší řešení, inovativní řešení, často hodnocen externím hodnotitelem „nejlepší z“, • self-commitments: podnik se přihlašuje k nějaké chartě, způsobu chování, jednání, „podporovatel čeho“. Ubytovací zařízení mají dvě možnosti, jak vyjádřit svůj postoj k ochraně životního prostředí: 1. implementace Environmental Management System (EMS) Systém environmentálního managementu je zaměřený na produkt společnosti, na jeho návrh, vývoj, výrobu, poskytování, užívání a likvidaci. Tyto části životního cyklu mají poškozovat životní prostředí nejvýše v souladu s legislativními požadavky (tzn. zákony, vyhláškami). Systém je vybudovaný v souladu s normou ČSN EN ISO 14001. [42] Systém EMS lze zavést: • podle mezinárodních norem řady ISO 14000 – norma ČSN EN ISO 14001:97 ověřuje, že organizace splňuje specifikované požadavky na systém environmentálního managementu (ochrana životního prostředí) při svých činnostech; • podle evropského EMAS, neboli Eco-Management and Audit Scheme (Systém řízení podniku a auditů z hlediska ochrany životního prostředí) je systémem uplatňovaným v rámci Evropské unie, resp. Evropské hospodářské zóny. Vstoupil v platnost v dubnu 1995 na základě Nařízení Rady (ES) č. 1836/1993; [14] 2. dobrovolné iniciativy - popsané v kapitole 3.1. Podle publikace Rainforest Alliance [43] je kontroverzním tématem ekocertifikace to, zda mají být hodnoceny procesy či výkony. Procesní systém Mezi nejčastěji používané hodnocení založené na procesu je certifikace ISO 14001 pro systémy environmentálního managementu. Tyto systémy certifikují podniky

26

a jejich systémy pro zajištění zlepšení kvality ve směru ochrany životního prostředí. Neurčují však žádné jiné specifické výkonnostní požadavky než ty stanovené společností nebo ty, které vyplývají ze zákona. Podnik musí prokázat průběžné zlepšování, ale pouze srovnatelné s jejich vlastním výkonem, což je základní problém systému založeného na sledování procesu, dokud podnik splňuje podmínky dané zákonem a má zavedeny určité mechanizmy k zajištění, že se jeho management zlepšuje, může být certifikován. Jinými slovy obdrží certifikaci za jeho snahu a úsilí, nikoliv za skutečný výkon. Z tohoto důvodu by produkty certifikované procesním systémem, podle pravidel ISO, neměli nést certifikační logo, protože nezaručují, že produkt splňuje environmentální nebo kvalitativní kritéria. Hodnotí pouze podnik nebo jeho aktivity, nikoliv to co vyrábí, či vytváří, což je v případě cestovního ruchu ubytování, stravování, přeprava nebo zájezd. Společné znaky procesního systému: • systémy environmentálního managementu ISO 14001 a další podobné systémy, • management zavádí systémy environmentálních aspektů,

pro

sledování

některých

významných

• obvykle vyžadují externí konzultanty, což může být relativně nákladné pro malé a střední podniky, • důraz je kladen na interní úspory nákladů a zmírnění dopadů na životní prostředí, • nemají žádné univerzální normy, • logo se uděluje za nastavení procesu, nikoliv za dosažení pevných cílů, • nejvhodnější pro velké podniky, kde je to nákladově efektivní a nabízí různé úspory.

Výkonnostní systém Hodnotí, zda podnik nebo jeho aktivity splňují podmínky i stanovená kritéria. Např. kolik litrů vody spotřebuje host za jednu noc v ubytovacím zařízení. To umožňuje srovnání mezi dvěma podniky, který z nich má lepší environmentální výkon. V mnoha případech je tento systém vhodnější pro malé a střední podniky, které tvoří 80-90 % celosvětových ubytovacích zařízení. Mají tendenci být levnější než zavádění ISO 14001 a umožňují srovnání mezi podniky, které jsou hodnoceny podle stejných kritérií.

27

Společné znaky výkonnostního systému: • hmatatelná kritéria, která umožňují provést srovnání mezi certifikovanými podniky, • měřitelné výsledky, nikoliv záměr, • může obsahovat kontrolní seznam srozumitelný jak pro podnik, tak pro spotřebitele, • více transparentní, méně nákladný, • může obsahovat environmentální a socioekonomická kritéria v rámci podniku a mimo podnik, • může oslovit různé investory, • může obsahovat různé úrovně log odrážejících různé výkonnostní úrovně, • vhodné pro malé, střední a velké podniky. Z tohoto jednoduchého vysvětlení se může jevit jako vhodnější systém založený na výkonu. Ale situace v reálném životě je mnohem složitější. Systémy založené na procesu potvrzují, že podnik dokumentuje svůj výkon a co je důležitější, že podnik má vlastní interní kontrolu a motivaci k pokračování v dosažení dobrých výsledků. Systém založený na výkonu lze ověřit na základě jednoho nebo více měření klíčových ukazatelů a systém dokáže zajistit neustálé měření ukazatelů. Systémy založené na procesu mají tendenci být velmi nákladově efektivní pro velké podniky, protože jim zajistí, že mechanismy pro zlepšování jakosti a vlivu na životní prostředí se stávají součástí struktury podniku a jeho organizační kultury. V důsledku toho dochází k rostoucí mezinárodní shodě, že systémy certifikace udržitelného cestovního ruchu by měly obsahovat prvky obou systémů s důrazem na výkon. [43]

2.6.2.1 Jak vybrat nejvhodnější „ekocertifikační“ program Všechny systémy hodnocení služeb udržitelného cestovního ruchu jsou dobrovolné. Zájemce si může vybrat ze široké nabídky programů, ve většině případů zveřejněných na internetových stránkách příslušných organizací, ten nejvhodnější pro jeho zařízení. Zájemce by měl: • zjistit, zda je jeho podnik v souladu s kritérii udržitelnosti, tzn. určit spotřebu vody, energie a fosilních paliv, prověřit čištění odpadních vod, používání jednorázových obalů, recyklování odpadu, zajistit ochranu životního prostředí v okolí zařízení a vhodné prostředí pro chov domácích zvířat, zapojit místní obyvatele, apod.,

28

• rozhodnout, zda bude potřebovat externí poradce k procesu ekocertifikace. Lze využit programů typu „benchmarking“ sloužících k porovnání spotřeby vody, energie, produkci odpadů, apod. s jinými podobnými podniky, • jakmile je připraven k ověření svého zařízení, zjistit, jaké poplatky související s ověřením bude nezbytné uhradit, vyplnit řadu dotazníků a dokumentů pro stanovení shody s požadovanými kritérii. Zařízení může obdržet doporučení ke zlepšení v určitých oblastech a měla by být dána příležitost k nápravě nedostatků. Certifikační orgán pak rozhodne, zda podnik může obdržet osvědčení, získat logo nebo informovat o potřebných zlepšeních. Jakmile podnik získá osvědčení, proces nekončí. Nadále se očekává, že podnik bude udržovat vysoký standard, který mu umožnil, aby byl ohodnocen. Je také velice pravděpodobné, že dojde ke snížení operativních nákladů na provoz podniku a může dojít ke zlepšení vztahu s místními komunitami. Během následujícího jednoho až tří let lze očekávat, že bude nutné obnovit získané osvědčení, podstoupit opětovnou kontrolu podniku. Certifikace kvality služeb v cestovním ruchu dosáhla během století velkého uznání na trhu. Systém kvalitativního hodnocení služeb cestovního ruchu trval desetiletí, ale dnes jsou po celém světě přijímána tato kvalitativní opatření jako standard. Certifikace udržitelného cestovního ruchu je známa posledních 20 let, přičemž profesionální výzkumy trhu ukazují, že existuje jasný zájem o cestování ve veřejné volbě ekologicky a sociálně odpovědné, ale prozatím neexistuje dostatečná důvěryhodnost v ekoznačení. V souvislosti se zavedením ekoznačky, lze identifikovat zejména tyto náklady: • přímé souvisejí s procesem certifikace, obvykle jednorázové, poplatky za podání žádosti, vypracování technické dokumentace a nákladů na inspekci na místě, • nepřímé jsou fixní a variabilní, které lze těžko odhadnout, záleží na výsledcích zpráv týkajících se certifikace; zahrnují náklady na provádění osvědčených postupů řízení, školení zaměstnanců, technické pomoci a investice do infrastruktury, vytváření a udržování sociálních a ekologických programů, splnění a udržování kvality služeb, systémy řízení. [44]

2.6.3 Poptávka turistů po udržitelném cestovním ruchu S. Horner a J. Swarbrooke [6] uvádějí, že koncem osmdesátých a na začátku devadesátých let XX. století se otázky životního prostředí staly významnou společenskou a politickou záležitostí v mnoha evropských zemích. Výsledkem byl vznik takzvaného „zeleného“ zákazníka, jehož spotřebitelské chování bylo ovlivněno jeho zájmem o řadu těchto otázek. Tento trend se projevil i v cestovním ruchu. Němečtí zákazníci například požadují, aby hotely a místa, které navštěvují, braly

29

otázky životního prostředí vážně. Zajímají se o to, zda hotely vracejí odpady k recyklaci a tudíž německé cestovní kanceláře považují za potřebné poskytovat „ekologické“ seznamy hotelů a destinací. Stejně jako v jiných oblastech i v oblasti cestovního ruchu je třeba místo o „zelených zákaznících“ mluvit o „odstínech zelených zákazníků“. Tmavě zelení zákaznici jsou ochotni přinášet oběti a platit více za své výhody, světle zelení zákazníci k tomu ochotní nejsou a snaží se kupovat zelené produkty pouze tehdy, pokud nestojí více. Některé cestovní kanceláře považují tmavě zelené zákazníky za samostatný segment a pokoušejí se zacílit na ně specifické produkty, které nazývají dovolená šetrná k životnímu prostředí nebo ekodovolená. Zdá se, že prodej takových produktů začíná mezi evropskými zákazníky nabývat na popularitě. Studie chování hostů ubytovacích zařízení [25], kterou provedl ECOTRANS, ukazují, že spotřebitelé v Evropě, např. z Německa, Spojeného království a Nizozemí si jsou vědomi ekologického dopadu pocházejícího z cestovního ruchu. Očekávají vysokou ekologickou kvalitu v destinaci, upřednostňují ubytování s ekoznačkou, certifikované produkty v katalozích a mají přístup ke všem “zeleným“ produktům cestovního ruchu v Evropě. Dva ze tří britských turistů považují za důležité, aby turistický produkt byl speciálně navržen tak, že působí co nejmenší poškození životního prostředí. Polovina německých turistů hledá vysokou ekologickou kvalitu. Chtějí strávit svoji dovolenou pouze tam, kde je životní prostředí nezničeno. Jeden ze tří německých turistů by rád dosáhl destinace autobusem nebo vlakem a také upřednostňují dobrou veřejnou dopravu v místě dovolené namísto používání vlastních aut. Většina německých návštěvníků připojuje velkou důležitost čistým plážím a vodě. Nepřejí si nepořádek v blízkosti jejich ubytování nebo v jeho okolí a jsou přísně proti hluku způsobenému dopravou, diskotékami a proti osídlování venkovských oblastí. Dobrá ochrana přírody je považována za nezbytnost pro kvalitní dovolenou. Přibližně 40 % německých turistů považuje za důležité najít ekologicky přátelské ubytování. Ačkoliv je většina německých turistů obeznámena s certifikovanými produkty, stávající ekoznačky cestovního ruchu v Německu jsou známy ne více než 3-19 % spotřebitelů. V Nizozemí pouze 6 % spotřebitelů zná ekoznačku Dutch Milieubarometer pro služby cestovního ruchu. 27 % zná mezinárodní značku Blue Flag pro pláže a přístavy. Na otázku týkající se důležitosti hodnocení ekologických služeb (služeb označených ekoznačkou) versus hodnocení kvality služeb, odpovědělo: 6 % ekoznačka je mnohem více důležitá 18 % ekoznačka je více důležitá 48 % oba systémy hodnocení jsou stejně důležité 30

23 % hodnocení kvality je více důležité 5 % hodnocení kvality je mnohem více důležité Podle italské studie (ANPA, 2000) [28] týkající se důležitosti různých hledisek při výběru ubytování 62,4 % respondentů uvedlo, že ekologický management nabízených služeb je velmi nebo dost důležitý při výběru ubytování. Nizozemská studie ukazuje, že 69 % respondentů má pozitivní postoj směrem k ekologickým informacím.

2.7 Motivy zavedení ekoznačky pro podniky ubytovacích služeb Podle Rainforest Alliance [44] existují dva důležité přínosy, které mohou podniky prostřednictvím ekocertifikace získat. Jedním z nich je lepší dodržování norem uznávaných standardů, osvědčených postupů, ať už pro jakost, ochranu životního prostředí či sociální odpovědnost. Druhým přínosem je úspora nákladů. Některé studie prokázaly významnou úsporu nákladů na energii a vodu, které mohou kompenzovat náklady na certifikaci. Certifikační program Spojeného království Velké Británie a Severního Irska The Green Tourism Business Scheme, v Anglii, ve Skotsku a Evropě prokázal, že náklady na provoz 1100 certifikovaných ubytovacích zařízení, atrakcí a dalších podniků byly sníženy o 10-30 % a že více než 30 % svých členů ve Skotsku může prokázat zvýšení zisku v důsledku účasti v certifikačním programu.

2.7.1 Úspora nákladů V každé době, hraje ekonomická stránka všech aktivit, které směřují k efektivnosti důležitou roli. Jedná se o různé postupy a činnosti, pomocí kterých lze dosáhnout nižších či vyšších úspor a tím získat konkurenční výhodu na trhu. Jedním z největších motivů pro majitele, či provozovatele ubytovacích zařízení je snížení nákladů na provoz jejich podniků. K těmto úsporám lze dospět pomocí opatření, která tvoří součást standardů či kritérií vedoucích k získání ekoznaček v oblasti ubytovacích služeb. V této kapitole jsou prezentovány studie, z nichž vyplývají možné úspory při provozu ubytovacích zařízení. Z lotyšské studie Development of the criteria for the Green Certificate, implementation and control in rural areas and small towns in Latvia [19], vypracované v roce 2003, z části „Ekonomické a ekologické přínosy“ spojené se zavedením lotyšské ekoznačky, vyplývají následující výsledky o spotřebě vody, energie a produkci odpadů. Studie uvádí výsledky vztažené na ubytovací objekt. Na základě konzultace s autory systému (Lauku Celotajs, člen ECEAT International) můžeme upřesnit, že ubytovacím objektem se rozumí především podniky venkovského charakteru

31

s kapacitou do 20 lůžek. Pro tento typ ubytovacích zařízení lze tedy jednoznačně identifikovat zřejmé úspory plynoucí ze zavedení níže uvedených opatření, které umožňují získání lotyšské ekoznačky Green Certificate. Spotřeba vody V oblasti spotřeby vody bylo zjištěno, že roční spotřeba v ubytovacím zařízení s ekoznačkou Green Certificate, je 57 m3 za rok. Oproti tomu necertifikovaná ubytovací zařízení spotřebují 86 m3 vody za rok. Výpočty ukazují, že ubytovací zařízení, která používají jednopákové vodovodní baterie s regulovaným přívodem teplé a studené vody, spotřebují o 25 % méně vody na denní hygienické potřeby než ubytovací zařízení používající tradiční vodovodní baterie. Ubytovací zařízení, ve kterých jsou používány toalety s nádrží (3 l a 6 l) spotřebují o 65 % méně vody, než ubytovací zařízení, kde jsou používány nádrže pro 9 l – 12 l. Ekocertifikovaná ubytovací zařízení tak ušetří 29 m3 vody za rok. Je známo, že hotely v Evropě platí průměrně 1,05 € za 1 m3 vody, je možné proto usuzovat, že ubytování s ekoznačkou v Lotyšsku může ušetřit 30 € za rok, za vodu, kterou spotřebují hosté. Studie neuvádí velikost zařízení, ani obsazenost. Spotřeba energie V oblasti spotřeby energie bylo zjištěno, že roční spotřeba energie v ubytovacím zařízení s ekoznačkou Green Certificate, je 3446 kWh za rok. Oproti tomu necertifikovaná ubytovací zařízení spotřebují 4667 kWh za rok. Je dokázáno, že používání 23 W energeticky úsporných žárovek místo 100 W (stejné úrovně svítivosti), může ušetřit až 70 % spotřeby energie. Používání myčky energetické třídy A místo třídy C, může ušetřit až 27 % energie. Měření provedena v ubytovacích zařízeních s ekoznačkou ukazují, že ve srovnání s necertifikovanými ubytovacími zařízeními, jsou úspory energetických zdrojů 1221 kWh, jež odpovídají přibližně 80 € za objekt (při používání energeticky úsporných žárovek a spotřebičů energetické třídy A, atd.). Studie neuvádí velikost zařízení, ani obsazenost. Redukce odpadu V oblasti redukce odpadu bylo zjištěno, že roční produkce odpadu v ubytovacím zařízení s ekoznačkou Green Certificate, je 912 kg za rok. Oproti tomu necertifikované ubytovací zařízení vyprodukuje 1149 kg za rok. Podle výpočtů, ubytovací zařízení, ve kterých je tříděn odpad (papír, plasty, sklo a organický odpad) na kompostování a recyklaci, produkuje o 70 % méně odpadu, než ubytovací zařízení, která odpad netřídí. Ubytovací zařízení s ekoznačkou produkují o 237 kg méně odpadu než zařízení bez ekocertifikátu. Tímto opatřením může ubytovací zařízení ušetřit 11 € za rok a objekt. Studie neuvádí velikost zařízení, ani obsazenost.

32

Publikace Environmental Initiatives by European Tourism Businesses [48] uvádí, že v současné době je k dispozici nástroj pro monitorování, benchmarking (srovnávání s podobnými podniky) a ekologický management určený podnikům v cestovním ruchu. Evropský projekt TourBench byl vytvořen během let 2003-2006. Jedná se o nový monitorovací internetový nástroj pro evropská ubytovací zařízení se speciálním zaměřením na energii, vodu, odpad a chemikálie. Je k dispozici v devíti jazycích a umožňuje ubytovacím zařízením zjistit jejich finanční a ekologické výkony, stejně jako možnosti pro zlepšení. K výpočtu ukazatelů týkajících se energie, vody a odpadů, které jsou uvedeny níže, byla použita databáze TourBench a data dalších evropských průzkumů provedených v letech 2001 až 2006. Vstupní data byla získána z několika set provozoven 15 zemí (Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie, Francie, Řecko, Nizozemí, Spojené království, Dánsko, Malta, Švédsko, Lucembursko, Lotyšsko, Česká republika, Portugalsko). Celkem byla kalkulována data 466 podniků, sestávajících se z 55 kempů, 119 penzionů (ubytování poskytující pouze snídani) a 292 hotelů (s nebo bez restaurace). Podrobněji bylo sledováno 349 zařízení. Průměrná hodnota byla definována jako medián a 25% kvantil jako benchmark. Benchmark zde představuje hodnotu, ke které by se měla data ubytovacích zařízení přiblížit pomocí určitých úsporných opatření vedoucích ke snížení spotřeby energie, vody a redukci odpadů. 1. Energie Průměrný hotel spotřebuje 3-4krát více energie na hosta a noc, tj. 77,2 kWh, než kemp 16,5 kWh. Nejlepší hodnoty (benchmark) jsou přibližně o 60 % až 80 % nižší, jak uvádí tabulka č. 1. Tab. č. 1: Spotřeba energie podle kategorie ubytovacího zařízení. kategorie

průměrná hodnota

benchmark

kWh/host/noc

kWh/host/noc

kemp

16,5

3,4

penzion

57,7

15,8

hotel

77,2

30,6

Pramen: sutour.ier.uni-stuttgart.de/englisch/downloads/sutour_lores_en.pdf Průměrná spotřeba energie v hotelu za hosta a noc se pohybuje podle standardu ubytovacího zařízení od 96,4 kWh ve dvouhvězdičkovém hotelu do 77,8 kWh ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Čím vyšší standard, tím nižší spotřeba energie. To je způsobeno jednak tím, že hotely s vyšším standardem obvykle zaměstnávají osobu, která nepřetržitě sleduje a optimalizuje spotřebu energie, a dále lepším rozložením základních energetických požadavků prostřednictvím vysokého pracovního výkonu.

33

Nejlepší výsledky (benchmark) okolo 34 kWh za hosta noc, představují spotřebu energie o více než 60% nižší než průměrný hotel. Průměrné náklady na energii v hotelu tvoří okolo 6 % jejich ročního obratu, ačkoliv v nejlepších zařízeních (benchmark) je tento nákladový faktor pouze okolo 1,5-2,8 %. Kategorie penzion ukazuje podobné tendence ve spotřebě energie jako hotel. Ačkoliv spotřeba je nepochybně menší než v hotelu z důvodu podávání pouze snídaně. Průměrné hodnoty ukazují spotřebu energie od 51,3 kWh za hosta a noc ve dvouhvězdičkovém penzionu do 46,6 kWh ve čtyřhvězdičkovém. Nejlepší hodnoty (benchmark) ukazují spotřebu od 29,1 kWh za hosta a noc ve dvouhvězdičkovém penzionu do 17 kWh ve čtyřhvězdičkovém. Průměrná spotřeba energie v kempu za hosta a noc je mezi 13,3 kWh ve dvouhvězdičkovém kempu a 26,3 kWh ve čtyřhvězdičkovém. Nejlepší zařízení mají spotřebu mezi 10,4 kWh ve dvouhvězdičkovém kempu a 4,7 kWh ve čtyřhvězdičkovém. V případě využití stravovacího zařízení je potřeba rozlišit mezi ubytovanými hosty a těmi, kteří navštíví pouze restauraci, důvodem je, že ubytovaní hosté spotřebují mnohem více energie, než hosté v restauraci. Pokud není z technických důvodů možné oddělit ubytované hosty a hosty restaurace, je možné tento výpočet provést pomocí počtu vydaných teplých pokrmů. Teplý pokrm vyžaduje průměrně 10 kWh energie – obecně 4 kWh elektrické energie a 6 kWh plynu. 2. Voda Průměrná spotřeba vody, uvedená v tabulce č. 2, je v kempu 174 l za hosta a noc, v penzionu 281 l za hosta a noc a v hotelu 394 l za hosta a noc. Nejlepší podniky (benchmark) dosahují hodnoty přibližně o polovinu nižší. Tab. č. 2: Spotřeba vody podle kategorie ubytovacího zařízení. kategorie

průměrná hodnota

benchmark

l/host/noc

l/host/noc

kemp

174

96

penzion

281

133

hotel

394

213

Pramen: sutour.ier.uni-stuttgart.de/englisch/downloads/sutour_lores_en.pdf Průměrná spotřeba vody v hotelu za hosta a noc je mezi 454 l ve dvouhvězdičkovém hotelu a 335 l ve čtyřhvězdičkovém. Nejlepší zařízení mají spotřebu mezi 283 l ve dvouhvězdičkovém hotelu a 201 l ve čtyřhvězdičkovém.

34

Průměrné hodnoty v penzionu ukazují spotřebu vody od 289 l za hosta a noc ve dvouhvězdičkovém penzionu do 235 l ve čtyřhvězdičkovém. Nejlepší hodnoty (benchmark) ukazují spotřebu od 180 l za hosta a noc ve dvouhvězdičkovém penzionu do 91 l ve čtyřhvězdičkovém. Průměrná spotřeba vody v kempu za hosta a noc je mezi 96 l ve dvouhvězdičkovém kempu a 144 l ve čtyřhvězdičkovém. Nejlepší zařízení mají spotřebu mezi 65 l ve dvouhvězdičkovém kempu a 91 l ve čtyřhvězdičkovém. Je zde vidět velký potenciál pro úspory mezi 30-60 % v závislosti na kategorii. Podle dat spotřeby energie, by měly být nastaveny specifický indikátor pro spotřebu vody ve velkých kuchyních, např. zahrnutí počtu vydaných teplých pokrmů. Další spotřeba vody je mimo myček nádobí a praček také na bazén. Analýza ukazuje, že hotely vybavené bazénem spotřebují za hosta a noc 358 l vody místo 300 l. V kempu s bazénem je spotřeba 194 l za hosta a noc a 136 l za hosta a noc v kempu bez bazénu. Vybavenost bazénem proto vytváří významný rozdíl ve spotřebě vody, okolo 60 l za hosta a noc. 3. Odpad Analýza 36 hotelů s dvou až čtyřhvězdičkovým standardem v Německu a Rakousku vykazuje tyto hodnoty: • hmotnost odpadu: 1,98 kg/host/noc • objem odpadu: 6,03 l/host/noc • náklady na odpad: € 0,28 /host/noc Produkce odpadu je rozdělena do těchto sekcí: ostatní odpad, papír, sklo, plasty a železo a organický odpad. Tab. č. 3: Rozdělení odpadu a jeho množství podle sekcí. ostatní

papír

sklo

plasty a železo

organický odpad

kg

49 %

12 %

6%

2%

31 %

l

55 %

23 %

5%

8%

9%

Pramen: sutour.ier.uni-stuttgart.de/englisch/downloads/sutour_lores_en.pdf Největší část odpadu tvoří zbytkový odpad 55 %, následován papírem 23 % a organickým odpadem 9 %, jak je uvedeno v tabulce č. 3. V některých případech je odpad zvážen na kilogramy, v těchto případech tvoří zbytkový odpad 49 % a organický, díky svému obsahu vody 31 %.

35

Tříděním odpadu dojde k výraznému snížení frekvence jeho svozu a tím ke snížení nákladů. Z této studie tedy vyplývají jednoznačné závěry o možnosti dosažení úspor zavedením opatření směřujících k úspoře zdrojů a redukci odpadů přímo v ubytovacím zařízení.

2.8 VISIT standard – společná kritéria Cílem Dobrovolné iniciativy pro udržitelný cestovní ruch (VISIT - Voluntary initiative for Sustainability in Tourism) je propagace a podpora udržitelného cestovního ruchu prostřednictvím propagace a vzájemné spolupráce mezinárodních, národních a regionálních certifikačních schémat. Projekt je financován Evropskou unií (projekt LIFE) a spojuje 10 ekocertifikačních schémat pro cestovní ruch v Evropě, konkrétně Švýcarska, Itálie, Dánska, Francie, Skotska, Rakouska, Lucemburska, Nizozemí, Skandinávie a ekoznačku Blue Flag. V rámci projektu bylo vybráno 21 společných kritérií, tzv. VISIT Standard, která musí být danými certifikačními schématy splněna a propůjčena značka VISIT eco-labels. Tím je zajištěno, že eko označené služby splňují normu, nejsou pro spotřebitele zavádějící, nebo neevokují mylná tvrzení ohledně jejich dopadu na kvalitu životního prostředí. Cílem projektu VISIT je podpořit udržitelný cestovní ruch v Evropě, zlepšit informovanost o cestovním ruchu a výkon jednotlivých ekoznaček. V tabulce č. 4 jsou uvedena doporučení pro jednotlivé oblasti environmentálních kritérií pro ubytovací služby [45]. Tato doporučení jsou hlavně pro evropské značky, které se v současnosti zaměřují na environmentální certifikaci. Členové VISIT a další zainteresovaní partneři se shodli, že ekoznačky pro turistická ubytovací zařízení v Evropě by měly brát v úvahu následující oblasti, specifikace a cíle daných kritérií. Tab. č. 4: VISIT – oblasti pro environmentální kritéria Kritéria limitů spotřeby

Upřesnění

Cíle

nákupy

potraviny, produkty, služby, materiál

místní, ekologické, organické, bezpečné materiály

nákupy, hosté, zaměstnanci

nízkoenergetická spotřeba, hluk, znečištění, chráněná parkoviště, využívání veřejné dopravy, cyklistika

zdroj, spotřeba, emise

nízká spotřeba, rostoucí spotřeba obnovitelných zdrojů, redukce emisí, vysoká efektivita

doprava a přeprava

energie

36

Tab. č. 4: Dokončení.

voda

pitná voda, odpadní voda, dešťová voda, voda z koupelen (tzv. „grey water“)

nízká spotřeba, víceúčelové využití vody (tzv. „grey water“)

odpad

snižování množství odpadu, tuhý odpad, neseparovaný odpad, tříděný/recyklovaný

vysoké % separovaného odpadu, recyklovaný odpad

lidé, stroje, kouř, zápach

malá hlučnost, nekuřácké prostory, klimatizace

fauna, flora, biologická rozmanitost, umělé přetváření krajiny, využití půdy

bohatá biologická rozmanitost

ovzduší, hluk chemikálie

příroda, krajina Kritéria pro management závazek pro životní prostředí

písemně zpracovaná politika pro životní prostředí

koordinátor životního prostředí

popis pravidel, roční aktualizace programů pro životní prostředí

komunikace a školení: hosté, zaměstnanci, veřejnost

pravidla a typy (doporučení) pro hosty, pravidelná informovanost, školení

shoda se zákony a předpisy ochrany životního prostředí

majitelem podepsané potvrzení

pravidelný monitoring

roční údaje o vodě, energii, odpadech/za noc (doporučeno sledovat měsíčně)

"zelený" tým

Další vhodná kritéria člen hodnotícího systému krizový plán, plán znečištění, plán prevence, shoda s legislativou angažovat místní skupiny, jakmile se jejich zapojení přímo vztahuje na jednotlivé skupiny produktů cestovního ruchu

Pramen: http://www.rainforest-alliance.org/tourism/documents/final_report.pdf

37

3 Implementace ekoznaček v ubytovacích zařízeních Z vlastních pracovních zkušeností vím, že proces zavedení ekoznačení ubytovacích služeb cestovního ruchu ve většině případů nezačíná od toho, že by ubytovatel neměl či neprováděl žádná opatření směřující k ochraně životního prostředí, resp. rozvoji udržitelného cestovního ruchu. Ale mezi opatření, která jsou většinou již zavedená a využívají se, aniž by ubytovací zařízení mělo uděleno ekologické značení, patří např. jednopákové vodovodní baterie, čidla pohybu, nabídka pracovních míst pro místní obyvatele, nákup organických a místních potravin apod. Provozovatelé či majitelé ubytovacích zařízení mají povědomí o tom, že podobnými postupy směřují buď k úspoře finančních prostředků, ochraně životního prostředí, získání konkurenční výhody nebo jen zlepšení vlastního pocitu z poskytování ekologicky orientovaných služeb. Získání ekoznačky pak podtrhuje toto chování a přináší ocenění jejich aktivit. Obavy mezi ubytovateli z přísnosti kritérií a nutnosti dodatečných nákladů jsou tedy mnohdy přehnané. Ubytovatelé se zájmem o implementaci ekoznačky volí podle nabídky, která v jejich státu, či regionu existuje. V případě výběru mezinárodní (nadnárodní) značky není omezení implementace hranicemi. Naopak v případě národní nebo regionální značky platí omezení pro danou destinaci. Ubytovatel si dále může vybrat podle kritérií, která daná ekoznačka požaduje. Důležitým hlediskem je i finanční náročnost samotné implementace. Implementace je, jak je uvedeno dále, spojena s výdaji na zavedení opatření, která ubytovací zařízení musí pro získání ekoznačky doplnit a v dalším kroku také na výši vstupního a ročního poplatku, který se za proces hodnocení hradí. V současné době je v Evropě asi 40 regionálních, národních a mezinárodních ekoznaček cestovního ruchu. V této části budou nejprve popsána vybraná dobrovolná ekoznačení v Evropě. K tomu bude využito zejména elektronických zdrojů a vlastního dotazování kompetentních osob. Jednotlivá ekoznačení budou v další části porovnána z hlediska požadavků na získání příslušného osvědčení.

3.1 Evropská ekoznačení Níže popsaná ekoznačení zahrnují území Evropy a jedná se o značky jak nadnárodní, tak národní. Vybraná ekoznačení jsou detailně popsána z hlediska základních informací, požadavků na implementaci a poplatků s tímto spojených. Součástí popisu je i vyjádření grafického ztvárnění značky a informace o řídícím orgánu, který má za implementaci zodpovědnost.

3.1.1 Nadnárodní ekoznačení Nadnárodní ekoznačky jsou díky svým požadavkům aplikovatelné pro více států či kontinentů a jsou universálnější. Svým charakterem mohou obsáhnout větší území 38

a tím oslovit více potenciálních zájemců. Pojem certifikace zde zahrnuje hodnotící systém daného ekoznačení, nikoliv certifikaci v pravém významu, kdy je přesný postup definován příslušnými normami. Samotná certifikace je pak dle těchto norem prováděna akreditovanými subjekty, jež akredituje příslušná národní autorita (týká se především normy ISO 14000). V ČR jde o Český institut pro akreditaci (www.cai.cz).

3.1.1.1 The Green Key The Green Key (Zelený Klíč) [51] je mezinárodní ekologická značka pro produkty cestovního ruchu s celosvětovou působností. Značka vznikla původně pro hotely v Dánsku v roce 1994 a v roce 1998 se připojila Francie, která začala s ekologickou certifikací kempů. Zelený klíč na modrém čtvercovém pozadí, otevírá cestu k zelenému cestování. Je klíčem k odlišnému typu trávení dovolené a volného času. Nápis The Green Key je jednoduchým, ale jasným vyjádřením toho co značka představuje. Green Key má dnes k dispozici kritéria pro hotely, kempy, ubytovny, letní domy, restaurace, rekreační zařízení a konferenční prostory. Ne všechna kritéria jsou však k dispozici ve všech zemích. Green Key byl přijat jako pátá kampaň Nadace pro environmentální vzdělávání (FEE, Foundation for Environmental Education). Mezi další známou kampaň patří Blue Flag (Modrá vlajka) ekoznačka pro ocenění pláží a přístavišť. Green Key byl dán k dispozici všem 54 zemím zapojeným do kampaně. Nyní je zřízen ve 13 zemích a v řadě dalších zemí se připravuje na spuštění kampaně. Kritéria: Povinná kritéria musí splňovat každé certifikované ubytovací zařízení. Na rozdíl od toho jsou volitelná kritéria určena především pro žadatele, kteří chtějí vykonávat přísnější environmentální management. Jedná se o nástroj, který národní operátoři jednotlivých zemí mohou a měli by používat pro environmentální vzdělávání. Všechna volitelná kritéria musí být v národním souboru kritérií, i když zůstávají nadále dobrovolná; tento požadavek je koncipován jako součást environmentálního vzdělání, který by stimuloval k lepšímu managementu. Mezinárodní kritéria by měla být přizpůsobena národním podmínkám, a aby se tak stalo, kriteria pro národní Green Key musí obsahovat 20 % národních dodatků. To však neznamená, že 20 % národních kriterií by mělo být dodatečně přidáno. Zmíněných 20 % může být také dosaženo posílením některých z již existujících mezinárodních kritérií.

39

Poplatky: Určuje každý členský stát. Národní koordinátor posílá ročně poplatek 1000 € + x * 15 € (x = počet certifikovaných podniků v zemi) za spoluúčast v systému. Národní koordinátor musí dbát na to, aby náklady, které platí, jako odvody mezinárodnímu koordinátorovi byly v ceně, kterou bude požadovat od jednotlivých ubytovatelů, jakou výši zvolí je na národním koordinátorovi. Řídicí organizace: Nadace pro Ekologické vzdělávání (Foundation for Environmental Education (FEE)), nezisková organizace

3.1.1.2 The EU Flower EU Flower (EU Květina) [50] je program ekoznačení Evropské unie. Existují dvě kategorie služeb, pro které lze ekoznačku udělit. Jedná se o turistické ubytovací služby a ubytovací služby kempů. Tyto dvě kategorie patří mezi nejúspěšnější kategorie programu ekoznačení Evropské unie. Značka EU Flower vyjadřuje spojení zelené a modré barvy. Okvětní lístky květiny jsou modré barvy a reprezentují hvězdy vlajky Evropské unie. Stejně jako zelený znak pro měnu Euro, který je umístěn uprostřed květu a spojen s Evropskou unií. Systém ekoznačení, platný v Evropské unii, je nadnárodní systém, který byl založen na základě nařízení rady Evropského hospodářského společenství ze dne 23. března 1992 (EEC No. 880/92 on a Community eco-label award scheme). V roce 2000 bylo vydáno Nařízení Evropského Parlamentu a rady Evropského společenství č. 1980/2000 o revizi systému udělování ekoznačky Společenství. V České republice je odpovědným orgánem Agentura pro ekologicky šetrné výrobky, jako součást informační agentury CENIA, garantem je Ministerstvo životního prostředí. Program ekoznačení je dobrovolný. Ubytovací zařízení či kemp může být označen: •

ekoznačkou EU – Květinou

•

ekoznačkou ČR – Ekologicky šetrná služba

Podle EU Flower, mezi přínosy, které lze díky požadovaným opatřením dosáhnout patří nejen úspory, ale i zvýšený zájem ze strany hostů. Certifikované ubytovací zařízení může logo využívat při své propagaci a je zařazeno do oficiálních databází a katalogů vydávaných či vedených Evropskou komisí či Ministerstvem životního prostředí. Ekoznačku udílí ministr životního prostředí.

40

Kritéria: Ubytovací zařízení označené ekoznačkou využívají obnovitelných zdrojů energie, vybírají dodavatele, kteří berou ohled na životní prostředí, kladou důraz na úspory vody a elektrické energie, předchází vzniku odpadů a používají ekologicky šetrné výrobky označené ekoznačkou. Kromě 37 povinných kritérií, která musí být splněna, je definováno ještě dalších 47 nepovinných kritérií s bodovým systémem. Nepovinná kritéria musí být splněna nejméně na 16,5 bodů z celkových možných 77 bodů. Jeden extra bod musí být získán v každém dalším doplňkovém zařízení, např. stravování, fitness aktivity, zelené plochy. Poplatky: Pro turistické ubytovací služby a služby v kempech: Vstupní poplatek: 10000 Kč Možnost slev: pro mikropodnik, malý a střední podnik (SME), podnik registrovaný EMAS, certifikátem ISO 14 001, certifikátem čistší produkce, ekoznačkou podle ISO 14 024 50 %, tj. 5000 Kč. Roční poplatek: 5000 Kč Možnost slev: pro mikropodnik, malý a střední podnik (SME), podnik registrovaný EMAS, certifikátem ISO 14 001, certifikátem čistší produkce, ekoznačkou podle ISO 14 024 50 %, tj. 2500 Kč. I nadále platí, že ve srovnání s ostatními zahraničními systémy ekoznačení má český program nejnižší poplatky, protože ve většině ostatních zemí se odvádí ještě roční poplatky, stanovené procenty z obratu výrobku. Řídicí organizace: Evropská komise (EuropeanCommission (GH Environment, Unit G2))

3.1.1.3 The ECEAT Quality Label ECEAT QUALITY LABEL [26] je značkou neziskové organizace ECEAT – European Centre for Ecological and Agricultural Tourism. Svými standardy udržitelnosti hodnotí ubytovací zařízení po celé Evropě již od roku 1994. Vlaštovka je známá jako posel jara a také tím, že se každoročně vrací na stejné místo, kde předchozí rok hnízdila. Stejně tak jako ona, se mohou turisté vracet na místa, kde je jim dobře, kde strávili příjemnou dovolenou. Zelená barva vlaštovky představuje ekologii a čisté životní prostředí. Hlavním tématem značky ECEAT QUALITY LABEL je udržitelný (šetrný) cestovní ruch.

41

Certifikovaná ubytovací zařízení ECEAT jsou sítí malých ubytovacích zařízení a turistických služeb po celé Evropě, která nabízí udržitelnou kvalitu služeb a potvrzuje jejich příspěvek místním komunitám a ochraně životního prostředí. Marketingový produkt TRAVEL ECEAT certifikovaných odpovědným turistům opravdový cestovatelský zážitek, zodpovědně.

zařízení přináší přičemž cestují

Ubytovací zařízení musí pro získání značky ECEAT splňovat základní požadavky na kvalitu ubytování. Toto kvalitativní zatřídění je označeno počtem hvězdiček od jednodušších dvou hvězdičkových až po velice dobře vybavené ubytování se čtyřmi hvězdičkami. Kritéria: Ubytovací zařízení se značkou ECEAT jsou hodnocena podle kritérií rozdělených do deseti oblastí: poskytování informací hostům, používání chemických prostředků, podmínek chovu domácích zvířat, využívání obnovitelných zdrojů, šetření vody, energie a redukce odpadů, metody tzv. zeleného stavění, podpora šetrné dopravy, ochrana biodiverzity, kulturního dědictví, podpora místních ekonomik a část soustřeďující se na další rozvoj podniku. Obrovským mezinárodním úspěchem pro značku ECEAT je prestižní evropská cena „Royal Accommodation Award for Sustainable Tourism“. Poplatky: Vstupní poplatek: 10000 Kč Možnost slev: pro mikropodniky 5000 Kč, pro podniky s osvědčením 500 Kč, pro podniky s certifikací ISO 14001, EU Flower, Green Key nebo EMAS 1000 Kč. Roční poplatek: 4000 Kč Možnost slev: pro mikropodniky 2000 Kč. Řídicí organizace: Evropské centrum pro eko a agro turistiku (European Centre for Ecological and Agricultural Tourism), nezisková organizace se sídlem v Amsterdamu

3.1.1.4 The Nordic Swan Od roku 1989 dostali spotřebitelé ve skandinávských zemích možnost vybrat si z ekologických produktů vysoké kvality. Od roku 1999 mají také turisté možnost ubytování v ekologicky označených hotelech v těchto zemích. Nordic Swan [40] ukazuje, že hotely mají pečlivě uvážený dlouhodobý environmentální program, pokrývající kompletně celý objekt s minimálními náklady, např. vody, chemikálií a spotřeby energie.

42

Nordic Swan je oficiální skandinávská ekoznačka představena Skandinávskou radou ministrů. Skandinávská ekoznačka se zelenou barvou a letící labutí, která je symbolem věrnosti, popisuje svěží zelenou skandinávskou krajinu. Technické ztvárnění značky spojuje přechod zelené a bílé barvy, symbolizující letící labuť. Skandinávskou značkou je možné certifikovat ubytovací zařízení typu hotel a mládežnická ubytovna. Pokud má zařízení restauraci, konferenční prostory nebo bazén, všechny tyto prostory musí splnit environmentální požadavky. The Nordic Swan spolupracuje na iniciativě VISIT. Kritéria: Kritéria obsahují několik oblastí, přičemž spotřeba energie je jedním z nejvýznamnějších oblastí dopadů na životní prostředí. Požadavek na hotely je také využívání obnovitelných zdrojů energie. Další oblastí je redukce používání chemických produktů, které přestože jsou používané, jsou většinou ekologické, dále redukce spotřeby vody a množství odpadů. Dále je hodnocen restaurační provoz, rekonstrukce a přestavby hotelu. Tato kritéria jsou určena jak pro hotely tak mládežnické ubytovny. Některé požadavky jsou zvlášť upraveny pro mládežnické ubytovny, např. kuchyně a společné prostory musí splňovat speciální environmentální požadavky. Kritéria pro hotely zahrnují kombinaci povinných požadavků a část požadavků bodově ohodnocených. V soupisu kritérií: •

písmeno ”O“ + číslo označující povinný požadavek, který musí být vždy splněn.

•

písmeno ”P” + číslo určující bodové ohodnocení požadavku. Každý požadavek tohoto typu má bodové ohodnocení. Tyto výsledky se pak sčítají, musí být dosažen minimální počet bodů, aby bylo možné získat certifikát.

Každý požadavek následují dvě políčka – ANO a NE, označující zda je požadavek splněn. Některé požadavky mají přílohy, které se vyplňují jako dodatečné informace k žádosti. Pomocí ikon je zjednodušeně popsáno, jak má žadatel dokázat splnění požadavku. Ikona obálka znamená, že je splnění požadavku nutno doložit. Ikona lupa znamená, že je požadavek kontrolován na místě. Žádost má být zaslána do kanceláře Skandinávské ekoznačky v zemi, ve které se ubytovací zařízení nachází. V průběhu procesu žádosti provede Skandinávská

43

ekoznačka inspekci na místě s cílem zajistit splnění požadavků. Certifikace je obvykle platná tři roky, po kterých jsou kritéria revidována a ubytovací zařízení musí znovu požádat o licenci. Poplatky: Vstupní poplatek 18000 SEK, pokrývá administraci žádosti a kontrolní návštěvu žadatele. Dále musí žadatel uhradit cestovné na kontrolní návštěvu, pokud je podnik mimo Skandinávské země. Roční poplatek na základě obratu. V případě, že obrat je méně než 15 000 000 SEK je roční poplatek 0,15 % obratu. Pokud je obrat vyšší než 15 000 000 SEK roční poplatek tvoří 15000 SEK + 0,05 % obratu. Minimální poplatek: 12000 SEK/rok Maximální poplatek: 65000 SEK/rok Řídicí organizace: Skandinávská rada ministrů (Nordic Council of Ministers), nezisková organizace

3.1.1.5 Ecocamping Organizace ECOCAMPING [24] nabízí majitelům kempů rady a různé workshopy, na kterých se mohou dozvědět užitečné informace, jak snížit náklady při provozu podniku. Tím ukazuje, že aktivní ochrana životního prostředí nabízí také ekonomické výhody. Logo ECOCAMPING znázorňující letní počasí se stanem na zelené trávě a nebe bez mraků navozují pocit pohodové dovolené v kempu. Moderní a jednoduchý nadpis ECOCAMPING vyjadřuje zaměření kempu na parametry ekologického ubytování. Ekoznačka nabízí zúčastněným provozovatelům kempů možnosti, jak jejich podnik neustále zlepšovat v oblastech ochrany životního prostředí a přírody, kvality služeb a bezpečnosti. Značka je udělována v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Itálii. Jednotlivé projekty organizace jsou vždy zaměřeny na určité regiony. Cílem každého projektu je implementace managementu životního prostředí a kvality v kempu. Účastníci jsou provozovatelé kempů z regionu, kteří společně navštívili workshopy k tématům: management životního prostředí, odpad, energie, voda/čištění, vzhled místa a bezpečnost. Každé ubytovací zařízení je minimálně dvakrát přímo na místě individuálně navštíveno. Závěrem projektu jsou kempům, které zavedou fungující systém řízení a splní požadavky ekoznačky, propůjčena označení s logem ECOCAMPING. Tyto kempy jsou pak zařazeny do sítě

44

ECOCAMPING, na čemž se podílí ročním příspěvkem. Označené kempy jsou uvedeny na trh prostřednictvím brožur, internetu a veletrhů. Kritéria: Pro získání ekoznačky nehraje roli ani velikost kempu, délka provozu, druh podniku ani současné aktivity v oblasti životního prostředí a kvality. Ekoznačka ECOCAMPING nevyžaduje předem žádné velké investice, ale reaguje pružně na možnosti podniku. Konzultanti podávají návrhy, na jejichž základě se podnikatel sám rozhodne, která opatření zavede. Zájemci o certifikaci mohou být jak projektové skupiny, tak jednotlivci. Každé tři roky v ubytovacím zařízení přezkouší předpoklady pro další obnovení značky. Poplatky: Kompletní náklady na implementaci managementu, které zahrnují náklady konzultací na místě, cestovní náklady, školení majitelů a zaměstnanců, práci s veřejností jsou v průměru 4500 €. Rozšířenou možností je účast v regionálním projektu, v tomto případě pak tyto náklady sdílí úřady a asociace kempů společně s ubytovateli. Roční příspěvek 250-1000 € v závislosti na velikosti kempu. Řídicí organizace: ECOCAMPING e. V., registrované sdružení

3.1.2 Národní ekoznačení Národní ekoznačení jsou typická tím, že vystihují konkrétní situaci destinace, pro kterou jsou určena. Vycházejí z místních potřeb a směřují k tomu, co je v daném místě potřeba podporovat. Ať se jedná o chráněná přírodní území, zachování místní gastronomie, tradiční architektury či podporu místních ekonomik. Protože se jedná čistě o národní značení, není možné jej aplikovat na území dalších států, což omezuje počet možných zájemců.

3.1.2.1 Das Österreichische Umweltzeichen für Tourismusbetriebe Rakouská ekoznačka [17] pro cestovní ruch je první státní ekoznačka pro turistiku v Evropě. Ekoznačka je udělována od roku 1997 všem typům ubytovacích zařízení v Rakousku. Tato zařízení kromě vysokého ekologického standardu nabízí výbornou kuchyni s regionálními produkty vypěstovanými na horských farmách. Rakouská ekoznačka pro cestovní ruch s logem známého rakouského umělce Hundertwassera je první státní ekoznačka pro turistiku v Evropě. Logo vyjadřuje spojení země, vody, vzduchu a přírody.

45

Rakouská ekoznačka pro cestovní ruch je udělována Spolkovým ministerstvem životního prostředí. Kritéria pro ubytovací zařízení byla uvedena v říjnu 1996 a vypracovala je Rakouská asociace spotřebitelů ve spolupráci se zástupci cestovního ruchu a životního prostředí, zástupci ze všech devíti rakouských zemí a hospodářskou komorou. Komplexní pohled na všechny oblasti turistických podniků by měl garantovat, že opravdu jen ty nejlepší podniky s ekologickým managementem mohou být oceněny. Ekologický management může také pomáhat ke zvyšování kvality produktů a nabízených služeb. Současně také přispívá ke zlepšování situace životního prostředí redukcí znečištění. Podniky jsou prezentovány v katalogu, prostřednictvím webových stránek a na veletrzích. Das Österreichische Umweltzeichen für Tourismusbetriebe spolupracuje na iniciativě VISIT. Kritéria: Splnění relevantních zákonných a vládních předpisů je vstupní podmínkou pro udělení rakouské ekoznačky. Dále je zde rozsáhlý dokument s kritérii, jehož cílem je hodnotit podnik jako celek. Rozdílná kritéria byla vytvořena pro turistické ubytování, kempy a restaurace. Rakouská ekoznačka rozlišuje mezi povinnými a volitelnými kritérii. Aby zájemce získal ocenění, musí splnit všechna povinná kritéria a určitý počet bodů (65 bodů) volitelných kritérií podle velikosti podniku a nabízených služeb. Je také povinné zavést volitelná kritéria v každé ze sedmi oblastí. Povinná kritéria jsou redukována o 5 bodů v případech, že se jedná o malý podnik s méně než 10 ti zaměstnanci, zařízení nepodávají žádné pokrmy (jako jídlo platí i snídaně), pokud zařízení nemá žádnou zeleň (zelené plochy zahrnují parky, zahrady, které mohou hosté využívat). Vzhledem k integraci požadavků Rakouské ekoznačky a značky Evropské unie je možné lehce získat obě ekoznačky pro ubytovací zařízení v cestovním ruchu. Ekoznačka hodnotí oblasti environmentálního managementu, energie, vody, odpadu, vzduchu, hluku, kanceláří a recepce, úklidu, hygienické oblasti, stavebního designu, příslušenství interiéru a vybavení, stravování, kuchyně, dopravy a venkovních ploch. V některých provinciích Rakouska lze získat dotace na implementační proces udílení ekoznačky. Po čtyřletém období může být platnost certifikátu prodloužena na základě nového ověření.

46

Poplatky: Podniky cestovního ruchu jsou rozděleny do 4 kategorií: Kategorie 1: ubytování do 20 lůžek Kategorie 2: hromadná ubytovací zařízení, restaurace, kempy, horské chaty, s 21-100 lůžky Kategorie 3: ubytování se 101-200 lůžky Kategorie 4: ubytování s více než 200 lůžky Kategorie

Vstupní poplatek

Roční poplatek

Kategorie 1

300 €

90 €

Kategorie 2

470 €

170 €

Kategorie 3

580 €

250 €

Kategorie 4

690 €

380 €

Řídicí organizace: Spolkové ministerstvo životního prostředí, zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství, oddělení Ekologického řízení a technologií (Federal Ministry of Agriculture, Forestry, Environment and Water Management, Division: Environmental Management and Technology), vládní organizace.

3.1.2.2 Bayerisches Umweltsiegel für das Gastgewerbe Bayerische Umweltsiegel (Bavorská pečeť) [16] je státní značka pro ubytovací zařízení. Již od roku 1997 propůjčována Bavorským ministerstvem životního prostředí, zdravotnictví a ochrany spotřebitelů a Bavorským ministerstvem hospodářství, infrastruktury, dopravy a technologie. Bavorská ekoznačka má tvar kruhu, který v sobě uzavírá vše, co značka představuje. Jedná se o zelený strom, vyjadřující čistou přírodu a zdravé životní prostředí, ten je umístěn u domu, který reprezentuje právě ubytovací zařízení, šetrné k životnímu prostředí. Nápis na kruhu – pracujeme ekologicky – šíření povědomí o potřebě ochrany životního prostředí. Značka vznikla z akce, ekologicky uvědomělý hotel a restaurace a klade vysoké nároky na ochranu životního prostředí. Je určena pouze pro podniky, které splňují všechny zákonné požadavky v oblasti životního prostředí a detailní kontrolu.

47

Kritéria: Ekoznačka Bayerische Umweltsiegel je zlatá a stříbrná. Základem udělení značky je dotazník s deseti povinnými kritérii. Další potřebné body mohou být získány prostřednictvím odpovědí na otázky z různých oblastí činnosti. Pro udělení zlaté ekoznačky musí být splněno všech 10 povinných kritérií a určitý minimální počet dalších bodů. Pokud má ubytovatel již zavedeno ekologické řízení podle QuB, EMAS nebo ISO 14001, může ho využít pro získání zlatého označení. V tomto případě musí pouze splnit povinná kritéria a může si zažádat o toto označení. Stříbrné označení lze získat při splnění 8 povinných kritérií, a pokud je dosaženo minimálního povinného počtu bodů. Vyznamenaný podnik obdrží pečeť v podobě listiny/písemného osvědčení. Platnost ekologické pečeti je tři roky od předání. Poplatky: Vstupní poplatek 125 €. Řídicí organizace: Bavorské ministerstvo životního prostředí, zdravotnictví a ochrany spotřebitelů a Bavorské ministerstvo hospodářství, infrastrukturu, dopravu a technologie (Bayerische Staatsministerium für Umwelt, Gesundheit und Verbraucherschutz (StMUGV) a Bayerische Staatsministerium für Wirtschaft, Infrastruktur, Verkehr und Technologie), vládní organizace

3.1.2.3 The Green Tourism Business Scheme Green Tourism Business Scheme (Zelené schéma podnikání v cestovním ruchu, GTBS) [52] byl spuštěn v roce 1997, je největší a nejvíce propracované schéma svého typu ve světě. Ekoznačka je určena všem typům ubytovacích zařízení, konferenčním centrům, sportovním areálům, návštěvnickým atrakčním a stravovacím zařízením. Britská ekoznačka pro udržitelný cestovní ruch již svým nápisem zelený cestovní ruch a zeleno-bílou barvou navozuje atmosféru ekologického či zeleného cestování. Oválný tvar, bílé písmo a bílý lístek na zeleném pozadí představují svěží zelenou krajinu Britských ostrovů. Systém byl původně vyvinut ve spolupráci s Visit Scotland, nyní je jediné certifikační schéma uznané Visit Britain, prostřednictvím Mezinárodního centra pro zodpovědný cestovní ruch (International Centre for Responsible Tourism (ICRT)). Schéma je řízeno Skotskou environmentální agenturou (Shetland Environmental Agency Ltd (SEA Ltd)), Green Business UK, Skotskou národní turistickou agenturou. GTBS spolupracuje na iniciativě VISIT.

48

Kritéria: Podniky, které mají zájem připojit se k „Green Tourism“ jsou hodnoceny kvalifikovanými poradci podle přísných kritérií, pokrývajících řadu oblastí, oblast energie, vody, odpadu, biodiverzity a dalších. Existují 3 úrovně cen, bronz za správnou praxi, stříbro za užívání osvědčených postupů a zlato pro celkové vynikající výsledky v oblasti životního prostředí a praktik udržitelného cestovního ruchu. Povinná kritéria jsou založena na základě minimálních standardů. Tato kritéria musí každý zájemce o získání ekoznačky splnit, jedná se o: • podepsat a řídit se GTBS obchodními podmínkami, • být v souladu s příslušnými právními předpisy v oblasti životního prostředí, • splňovat minimální standardy a snižovat rizika pro nakládání s odpady, • neustále zlepšovat své výkony, • jmenovat vlastního „zeleného“ koordinátora, • provádět sběr dat o spotřebě energie, vody a odpadu, • mít nastavenu zelenou politiku směrem k zákazníkům. Hodnocení podniku probíhá každé dva roky zkušeným environmentálním poradcem, který zjistí úspory nákladů, doporučí opatření, která jsou nejvhodnější pro daný podnik a zdůrazní možnosti marketingu. Kritéria jsou flexibilní, je zde více než 150 individuálních kritérií, která jsou zaměřena na 10 rozdílných oblastí. Každý podnik je ohodnocen až 60 kritérii a výsledek prokáže, která úroveň ocenění bude dosažena, tzn. zelená, bronzová, stříbrná nebo zlatá. Poplatky: Vstupní poplatek: je placen jako část prvního ročního poplatku. Roční poplatek: určen podle počtu pokojů a zahrnuje základní poplatek podle velikosti podniku a náklady na pokoj. Vstupní poplatek 59 £ je stejný pro všechny velikosti ubytovacího zařízení. Roční poplatek tvoří náklady na pokoj, určené podle počtu pokojů, od 3.40 £ (21-50 pokojů) do 1.75 £ (81-100 pokojů). Pro ubytovací zařízení s více než 101 pokoji se náklady na pokoj započítávají do základního poplatku. Základní poplatek je opět určen podle počtu pokojů od 154 £ (21-50 pokojů) do 510 £ (201 a více pokojů). Poplatky jsou kalkulovány podle vzorce: počet pokojů x náklady na pokoj + základní poplatek = poplatek celkem bez DPH Řídicí organizace: Green Business UK Ltd, společnost s ručením omezeným.

49

3.1.2.4 The EcoLabel Luxembourg Lucemburská ekoznačka [41] od roku 1999 hodnotí svá ubytovací zařízení všech typů. Kromě vysokého standardu ochrany životního prostředí nabízejí tato zařízení vynikající místní výrobky a servis vysoké kvality. Lucemburská ekoznačka představuje pohled z okna do otevřené krajiny. Krajina se stromem a sluncem navozuje příjemnou atmosféru, čistou přírodu a klid. Vzdušný a moderní typ písma EcoLabel vyjadřuje současný trend v oblasti cestování. Podniky s ekoznačkou se vyznačují zvláštním podnikovým ekologickým managementem a mají zavedenu řadu úsporných opatření v oblasti energie, vody a odpadů se zaměřením na redukci znečištění životního prostředí, což vede i k lepší ekonomické bilanci. Ekoznačka je projektem ministerstva cestovního ruchu a životního prostředí. Ekocentrum Lëtzebuerg asbl je pověřeno koordinací a praktickým prosazením projektu. Dnes je okolo osmi procent všech turistických podniků v Lucemburku označeno národní ekoznačkou. The Ecolabel Luxembourg spolupracuje na iniciativě VISIT. Kritéria: Katalog s kritérii obsahuje celkem 55 povinných ekologických opatření s podrobným vysvětlením, která musí být splněna. Z dalších 47 ekologických opatření musí být splněna minimálně polovina v každé oblasti. Kritéria zahrnují všechny ekologické aspekty turistického podniku, od odpadového managementu přes úspory energií, výběr vhodných čisticích prostředků, nabídku potravin z kontrolovaného ekologického zemědělství a z poctivého obchodu, až po ekologicky přátelský příjezd. Získání Lucemburské ekoznačky má tři kroky. Prvním je sebehodnocení, kdy podnik může sám vyzkoušet, zda je již schopen získat ekoznačku. Jedná se o informace ke spotřebě energie a vody, vzniku odpadu, v podniku použitých čisticích prostředků a k použitým potravinám. Druhým krokem je bezplatná konzultace, která probíhá na základě provedeného sebehodnocení přímo na místě. Konzultant na místě doporučí vyhotovení analýzy slabých míst v oblasti energie prostřednictvím specializované studijní kanceláře, přičemž u ministerstva hospodářství může zájemce požádat o finanční výpomoc (více než 75 % nákladů). Třetím krokem je žádost o ověření, kdy je nezbytné mít k dispozici všechny vyplněné dokumenty.

50

Poplatky: Při první certifikaci 74 €, následné kontroly každé tři roky jsou již zdarma. Řídicí organizace: Oeko-Zenter Lëtzebuerg asbl, nezisková organizace

3.1.2.5 The Steinbock Label Ekoznačka Steinbock Label [47] umožňuje švýcarským hotelům, vzdělávacím centrům a penzionům, aby prokázaly svoji angažovanost v oblasti životního prostředí, vedení podniku, jakož i hospodářských výsledků. Ubytovací zařízení je rozlišováno podle počtu Kozorožců, s maximem až 5 Kozorožců. Statečný, vytrvalý, silný. Kozorožec stojí jako symbol přírody a přirozenosti ve stejnojmenném označení pro udržitelnost v cestovním ruchu. Ubytovací zařízení, která berou vážně svou zodpovědnost pro trvalé hospodaření v pěti odvětvích management, hospodárnost, životní prostředí, zaměstnanci a sociální oblast, regionální přidaná hodnota a kultura, označuje symbol Kozorožce podle výkonu od jednoho do pěti symbolů. Již v roce 1994 byly certifikovány první hotely. V březnu 2007 převedla společnost Ö+ (Verein für Ökonomie und Ökologie und Gesselfchaft) práva pro užívání, uplatnění na trhu a další rozvoj značky Kozorožec na konzultantskou společnost. Společnost Ö+ dohlíží na dodržování filozofie udržitelnosti a je také odvolací institucí při certifikačních rozhodnutích. The Steinbock Label spolupracuje na iniciativě VISIT. Kritéria: Každé ubytovací zařízení musí splnit základní povinná kritéria, tj. předložit vstupní informace ke struktuře ubytování a ke spotřebě zdrojů. Dále musí dodržovat zákony životního prostředí a minimálně musí být zajištěno řízení kvality. Ubytovací zařízení získá jednoho Kozorožce. Podle výkonu v pěti oblastech: hospodaření, ekologie, regionální a sociální oblast, stejně jako řízení kvality, obdrží ubytovací zařízení body. Podnik si může sám stanovit stěžejní úkoly a později dosáhnout dodatečných bodů. U každého stupně ekoznačky Kozorožce je v každé oblasti vyžadován minimální počet bodů. Ubytovací zařízení získá dva až pět Kozorožců. Opakovaná certifikace se provádí po třech letech, kdy je provoz znovu přezkoušen (u jednoho nebo dvou Kozorožců se provádí opakovaná certifikace po dvou letech).

51

Poplatky: Vstupní poplatek, stejně jako roční poplatek je určen podle ročního obratu podniku. Vstupní poplatek od 2500 CHF (roční obrat do 1 000 000 CHF) do 6900 CHF (roční obrat nad 20 000 000 CHF). Roční poplatek od 850 CHF (roční obrat do 1 000 000 CHF) do 3450 CHF (roční obrat nad 20 000 000 CHF). Řídicí organizace: OE Plus (Ö+), nezisková organizace

3.1.2.6 The Discover Eco-Romania Rumunská ekoznačka [49] certifikuje kromě malých ubytovacích zařízení na venkově i turistické zájezdy a programy. Rumunská ekoznačka obdélníkového tvaru spojuje černou a zelenou barvu. Drsnou rumunskou krajinu představuje symbol vlka, typického obyvatele rumunské přírody. Nadpis objevujte ekologii Rumunska je výzvou k návštěvě této panenské krajiny a země, která nabízí široké možnosti k odkrytí tajemství, které v sobě skrývá. Ekoturistický certifikační systém je založený Rumunskou asociací ekoturistiky (AER - Associaton of Ecotourism in Romania). Systém vychází ze dvou programů prosazovaných Australskou ekoturistickou asociací (NEAP - Nature and Ecotourism Accreditation Programme - první autorizovaný systém ekoturistiky) a Švédskou turistickou asociací (Nature's Best první autorizovaný systém ekoturistiky na severní polokouli). Ekoturistický certifikační systém je zaměřen na tři různé kategorie žadatelů: -

ekoturistické programy / zájezdy poskytované touroperáty nebo průvodci (tj. eko zájezdy pro max. 15 účastníků),

-

malá ubytovací zařízení ve venkovském cestovním ruchu a přírodních oblastech (ekologické ubytování a penziony s kapacitou max. 25 pokojů),

-

ekologické destinace (jedna nebo několik obcí s přírodními oblastmi).

Ekoturistický certifikační systém byl založen ve spolupráci s Green Cross Romania (Zelený kříž Rumunsko) a kofinancován Environmental Partnership Foundation (Nadace Partnerství).

52

Kritéria: Kritéria jsou výsledkem rozsáhlých jednání mezi členy AER (touroperátoři, experti na poli cestovního ruchu a neziskových organizací) s reprezentanty Ministerstva životního prostředí a vodního hospodářství, Národní turistickou asociací, Institutu výzkumu a vývoje cestovního ruchu, Národní lesní správou, Správy Národního parku a Univerzitou v Bukurešti. Navíc, tento soubor kritérií, během fáze vývoje, byl představen na mezinárodním semináři "Eco-cesta k udržitelnému rozvoji venkova prostřednictvím ekoturistického značení" (Eco-Route to Sustainable Rural Development through Ecoturism Labeling) – konaného ve švédském Malmö, které se uskutečnilo v září 2005. Základní kritéria představují základní normy, která musejí být splněna k získání alespoň dočasné klasifikace. Doplňková kritéria představují normy, které stanoví zařazení produktu nebo destinace v oblasti ekoturistiky. Kromě splnění základních kritérií, je potřeba splnění 50 % doplňkových kritérií. Kritéria jsou rozdělena do osmi oblastí a podle subjektů, kterým jsou určena. Osm oblastí tvoří ekoturistické principy: 1. zaměření na přírodní prostředí, 2. interpretace ekoturistických činností, 3. princip ekologické udržitelnosti, 4. princip příspěvku k ochraně přírody, 5. princip příspěvku k rozvoji místních komunit, 6. princip zásady zachování místní kultury a tradic, 7. princip spokojenosti turistů, 8. princip zodpovědného marketingu. Poplatky: Certifikační poplatek je stanoven v Euro a představuje ekvivalent v lei, v den platby. Poplatek tvoří: •

cestovní náklady certifikátora - 25 €/cesta;

•

náklady na ubytování - 25 €/noc;

•

poplatek pro certifikátora - 50 €/den certifikace;

•

další náklady (administrativní náklady) – 30 €/certifikovaný produkt.

Poplatky se mohou lišit v závislosti na vzdálenosti, ubytovacím zařízení v této oblasti a potřebném počtu certifikátorů.

53

Řídicí organizace: Asociace Ekoturistiky v Rumunsku (Association of Ecotourism in Romania), nezisková organizace

3.1.2.7 The Zaļais sertifikāts Od roku 1999 se Zaļais sertifikāts (Zelený certifikát) [33] uděluje zařízením venkovské turistiky v Lotyšsku, jako jsou rekreační chaty a chalupy, penziony a kempy, které kombinují vysoký standard poskytovaných služeb a angažovanost v ochraně životního prostředí. Ekoznačka Zaļais sertifikāts v odstínech zelené barvy navozuje atmosféru lotyšské krajiny. Neúplný čtyřlístek představuje zelenou rostlinu s uprostřed vyjádřeným okenním rámem, připojujícím k zelené krajině také ubytovací kapacity, které jsou svými aktivitami v souladu s ekologickými požadavky pro udělení značky. Ekoznačka Zaļais sertifikāts byla založena a implementována Lotyšskou asociací venkovské turistiky „Lauku ceïotâjs”, projektem Evropské unie na rozvoj životního prostředí LIFE a Lotyšským fondem ochrany životního prostředí a spolufinancována Ministerstvem životního prostředí Lotyšska v letech (2001-2004). Jako každá ekoznačka i lotyšský Zaļais sertifikāts prezentuje svá certifikovaná ubytovací zařízení jak v tištěných katalozích, tak na internetu. Zaļais sertifikāts spolupracuje na iniciativě VISIT. Kritéria: Kritéria lotyšské ekoznačky mají za cíl povzbudit ubytovatele, aby při rekonstrukci a budování svých zařízení věnovali pozornost místním tradicím, zachování rázu krajiny s použitím místních stavebních materiálů a materiálů šetrných k životnímu prostředí. Svou činností také zachovávali biologickou rozmanitost a vytvářeli podmínky pro ekonomický růst. Kritéria pro udělení ekoznačky jsou rozdělena na povinná, která musí být pro udělení certifikátu splněna. Odkladná kritéria musí být splněna během 18 měsíců mezi certifikací a další certifikační kontrolou. Ideální kritéria, která mají doporučující charakter a jejichž cílem je přimět ubytovatele k dalšímu rozvoji jejich činností šetrné k lidem a životnímu prostředí. Platnost certifikátu je 18 měsíců. Po vypršení doby platnosti musí ubytovatel zopakovat certifikační proceduru. Kritéria mají 12 oblastí, mezi které patří postoj směrem k ochraně životního prostředí a krajiny, doprava; doporučené turistické aktivity, děti, osoby se speciálními potřebami, vybavení místností, pokrmy a stravování, sběr odpadu a nakládání s odpady, rozumné využívání vodních zdrojů, použití čisticích

54

prostředků a saponátů, rozumné využívání zdrojů energie, vzdělání a informace, informace turistům. Poplatky: Certifikace je zdarma, náklady hradí Ministerstvo životního prostředí. Řídicí organizace: Lotyšská asociace venkovského cestovního ruchu (Lauku ceļotājs), nezisková organizace

3.1.2.8 The ECO Certification Ekocertifikační kritéria [56] byla založena Maltským úřadem pro cestovní ruch. Schéma podporuje hotely v poskytování lepších služeb uspokojujících rostoucí poptávku environmentálně uvědomělých turistů. Obdélníkový tvar maltské značky a jeho olivově zelená barva představují maltskou přírodu. List pro tuto oblast typické rostliny, olivy, s textem Malta a ekocertifikace vyjadřuje ekologické zaměření. Hotely, musí splňovat řadu kritérií zaměřených na jejich zlepšení v oblasti ochrany životního prostředí a zvyšování povědomí zaměstnanců v oblasti životního prostředí. Maltská ekoznačka má pro hosty vytvořen informační leták s radami a doporučeními, jak se chovat šetrně k životnímu prostředí v oblasti spotřeby energie, vody, odpadů, dopravy a rozšiřování si vědomostí o ochraně životního prostředí. Kritéria: Kritéria zahrnují oblasti řízení životního prostředí, odpadového hospodářství, energie, vody, ovzduší, hluku, stavební a zelené plochy, místní kultury a šíření informací. Mezi povinná kritéria patří vypracovaná udržitelná politika sledující její environmentální cíle, školení zaměstnanců, třídění odpadu, použití biologicky odbouratelných čisticích prostředků, energeticky úsporných žárovek, sběr dešťové vody, nákup místních produktů a potravin. Poplatky: Každé dva roky 350 €. Řídicí organizace: Maltský úřad pro cestovní ruch (Malta Tourism Authority), vládní organizace

55

3.2 Počet udělených licencí Z vlastního šetření také vyplývá následující tabulka č. 5 uvádějící počty udělených licencí u vybraných ekoznaček. Data vychází ze zveřejněných informací na internetových portálech jednotlivých organizací a z elektronické korespondence či telefonického dotazování kompetentních osob příslušných certifikačních institucí. Nejvíce udělených ekocertifikátů má značka ECEAT QUALITY LABEL, která se zaměřuje na certifikaci ubytovacích zařízení na evropském venkově. Podle dostupných informací bude ekoznačení nabízeno i pro ubytování mimo venkovské oblasti a ubytování hotelového typu. Druhou nejvíce rozšířenou ekoznačkou je The Green Tourism Business Scheme ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Tab. č. 5: Počet udělených licencí pro ubytovací zařízení. Ekoznačka

Počet licencí k 15.4.2009

1.

Green Key (celosvětová působnost)

642

2.

EU Flower (Evropská unie)

162

3.

ECEAT Quality Label (Evropa)

4.

Nordic Swan (Skandinávské země)

218

5.

ECOCAMPING (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie)

193

6.

Das Österreichische Umweltzeichen für Tourismusbetriebe (Rakousko)

128

7.

Bayerisches Umweltsiegel für das Gastgewerbe (Bavorsko)

187

8.

The Green Tourism Business Scheme (Spojené království VB a Sev. Irska)

9.

The EcoLabel Luxembourg (Lucembursko)

1300

1229 38

10. The Steinbock Label (Švýcarsko)

43

11. The Discover Eco-Romania (Rumunsko)

17

12. The Zaļais sertifikāts (Lotyšsko)

57

13. The ECO Certification (Malta)

13

Pramen: Vlastní šetření.

3.3

Komparace kritérií

Ekoznačení služeb cestovního ruchu má v Evropě poměrně dlouhou historii. Kapitola 2.6.2 uvádí různé typy hodnotících systémů udržitelného cestovního ruchu. Velké množství ekologických značek, které lze v současné době rozpoznat nejen na evropském kontinentu, ale i celosvětově, působí zmatení jak potencionálních nositelů tohoto označení, tak následně i spotřebitelů, v případě cestovního ruchu turistů. Tato 56

situace vyústila do aktivit se snahou o zajištění kompatibility mezi rozdílnými programy věnujícími se udržitelnému cestovnímu ruchu. Tyto aktivity také napomohou zvýšit důvěryhodnost spotřebitelů ve vztahu k jednotlivým ekoznačkám. Harmonizace kritérií znamená, že jednotlivé certifikační programy jsou posuzovány podle společných kritérií, která jsou ve větší míře shodná. Tyto aktivity jsou realizovány např. v Americe s programem Stewardship Council nebo v Evropě iniciativou VISIT (kapitola 2.8). Každá ekoznačka má určitá základní společná kritéria a kromě toho i svá vlastní specifická kritéria, která jsou svým zaměřením důležitá pro oblast, ve které je ekoznačka udělována a odpovídají národní nebo místní situaci. Nadnárodní či mezinárodní ekoznačky mají univerzálnější charakter a svými požadavky jsou vhodné pro více států či dokonce kontinentů. Oproti tomu národní či regionální značky jsou naopak konkrétní, berou v úvahu národní normy, strategie a specifika, která mají být v destinaci podpořeny. Ve vlastní práci jsem provedla porovnání kritérií požadovaných pro získání analyzovaných ekoznačení, působících na území Evropy a popsaných v kapitole 3.1. Vybraná ekoznačení: 1. Green Key (celosvětová působnost), 2. EU Flower (Evropská unie), 3. ECEAT QUALITY LABEL (Evropa), 4. Nordic Swan (Skandinávské země), 5. ECOCAMPING (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie), 6. Das Österreichische Umweltzeichen für Tourismusbetriebe (Rakousko), 7. Bayerisches Umweltsiegel für das Gastgewerbe (Bavorsko), 8. The Green Tourism Business Scheme (Spojené království Velké Británie a Severního Irska), 9. The EcoLabel Luxembourg (Lucembursko), 10. The Steinbock Label (Švýcarsko), 11. The Discover Eco-Romania (Rumunsko), 12. The Zaļais sertifikāts (Lotyšsko), 13. The ECO Certification (Malta).

57

V práci bylo porovnáno 29 kritérií, která byla identifikována jako nejčastější opatření nezbytná ke splnění požadavků jednotlivých ekoznačení. Kritéria byla rozdělena do tematických oblastí: A. MANAGEMENT 1. prováděn sběr dat o spotřebě energie, 2. prováděn sběr dat o spotřebě vody, 3. prováděn sběr dat o produkci odpadu, 4. určen manažer odpovědný za tvorbu vnitřní politiky, 5. vytvořen akční plán vnitřní politiky, 6. hostům poskytovány informace, 7. prováděno školení personálu, B. ÚSPORA VODY 8. prováděna pravidelná kontrola těsnosti kohoutků a ventilů, 9. instalovány jednopákové/termostatické baterie, 10. instalovány toalety s omezovačem, 11. sběr dešťové vody, C. ÚSPORA ENERGIE 12. instalována energeticky účinná zařízení, 13. instalováno automatické vypínání světel, 14. využívají se obnovitelné zdroje, 15. instalovány energeticky účinné žárovky, 16. izolace budov, 17. instalován energeticky úsporný kotel, 18. instalováno automatické vypínání topení, 19. izolace oken, D. NAKLÁDÁNÍ S ODPADY 20. umožněno třídění odpadu hosty, 21. umožněno třídění odpadu zaměstnanci, 22. používají se znovu plnitelné nádoby, tašky, barely, 23. používají se velkospotřebitelská balení, 24. poskytují se snídaně bez odpadů, 25. řeší se nakládání s nebezpečným odpadem, 26. možnost kompostování, E. OSTATNÍ 27. používají se recyklované produkty nebo s ekoznačkou, 28. využívají se regionální a bio produkty, regionální služby, 29. nepoužívají se biologicky neodbouratelné chemikálie 58

Tab. č. 6: Porovnání požadovaných kritérií vybraných ekoznaček.

ostatní

odpad

energie

voda

management

1

prováděn sběr dat o spotřebě vody

2

prováděn sběr dat o spotřebě energie

3

prováděn sběr dat o produkci odpadu

4

manažer odpovědný za tvorbu vnitřní politiky

5

akční plán vnitřní politiky

6

hostům poskytovány informace

7

školení personálu

8

kontrola těsnosti kohoutků a ventilů

9

jednopákové/termostatické baterie

10

instalovány toalety s omezovačem

11

sběr dešťové vody

12

energeticky účinná zařízení

13

automatické vypínání světel

14

obnovitelné zdroje

15

energeticky účinné žárovky

16

izolace budov

17

energeticky úsporný kotel

18

automatické vypínání topení

19

izolace oken

20

třídění odpadu hosty

21

třídění odpadu zaměstnanci

22

znovu plnitelné nádoby

23

velkospotřebitelská balení

24

snídaně bez odpadů

25

nakládání s nebezpečným odpadem

26

kompostování

27

recyklované produkty nebo s ekoznačkou

28

regionální a bio produkty, regionální služby

29

nepoužívají se biologicky neodbouratelné chemikálie

ECOCAMPING

Nordic Swan

ECEAT Quality Label

Kritérium

EU Flower

Green Key

ekoznačka

Pramen: Vlastní šetření. Vysvětlivky: Červeně označená pole představují povinná kritéria. Zeleně označená pole představují dobrovolná kritéria. Modře označená pole znamenají, že tento požadavek se v požadavcích pro danou značku nevyskytuje.

59

Tab. č. 6: Pokračování.

ostatní

odpad

energie

voda

management

1

prováděn sběr dat o spotřebě vody

2

prováděn sběr dat o spotřebě energie

3

prováděn sběr dat o produkci odpadu

4

manažer odpovědný za tvorbu vnitřní politiky

5

akční plán vnitřní politiky

6

hostům poskytovány informace

7

školení personálu

8

kontrola těsnosti kohoutků a ventilů

9

jednopákové/termostatické baterie

10

instalovány toalety s omezovačem

11

sběr dešťové vody

12

energeticky účinná zařízení

13

automatické vypínání světel

14

obnovitelné zdroje

15

energeticky účinné žárovky

16

izolace budov

17

energeticky úsporný kotel

18

automatické vypínání topení

19

izolace oken

20

třídění odpadu hosty

21

třídění odpadu zaměstnanci

22

znovu plnitelné nádoby

23

velkospotřebitelská balení

24

snídaně bez odpadů

25

nakládání s nebezpečným odpadem

26

kompostování

27

recyklované produkty nebo s ekoznačkou

28

regionální a bio produkty, regionální služby

29

nepoužívají se biologicky neodbouratelné chemikálie

60

EcoLabel Lucembursko

Green Tourism Velká Británie

Kritérium

Umweltsiegel Bavorsko

Umweltzeichen Rakousko

ekoznačka

Tab. č. 6: Dokončení.

ostatní

odpad

energie

voda

management

1

prováděn sběr dat o spotřebě vody

2

prováděn sběr dat o spotřebě energie

3

prováděn sběr dat o produkci odpadu

4

manažer odpovědný za tvorbu vnitřní politiky

5

akční plán vnitřní politiky

6

hostům poskytovány informace

7

školení personálu

8

kontrola těsnosti kohoutků a ventilů

9

jednopákové/termostatické baterie

10

instalovány toalety s omezovačem

11

sběr dešťové vody

12

energeticky účinná zařízení

13

automatické vypínání světel

14

obnovitelné zdroje

15

energeticky účinné žárovky

16

izolace budov

17

energeticky úsporný kotel

18

automatické vypínání topení

19

izolace oken

20

třídění odpadu hosty

21

třídění odpadu zaměstnanci

22

znovu plnitelné nádoby

23

velkospotřebitelská balení

24

snídaně bez odpadů

25

nakládání s nebezpečným odpadem

26

kompostování

27

recyklované produkty nebo s ekoznačkou

28

regionální a bio produkty, regionální služby

29

nepoužívají se biologicky neodbouratelné chemikálie

ECO Certification Malta

Green Certificate Lotyšsko

Kritérium

Discover Eco-Rumunsko

Steinbock Label Švýcarsko

ekoznačka

3.3.1 Výsledky komparace Výsledky analýzy srovnání kritérií 13 vybraných ekoznačení vychází z vlastního studia požadavků jednotlivých značek a jsou uvedeny v tabulce č. 6. Kritéria vybraných ekoznačení se liší zejména v rozsahu a oblastech požadavků. Některé ekoznačky, např. ECOCAMPING, ECEAT QUALITY LABEL a Green Tourism 61

Business Scheme jsou postaveny více na bázi dobrovolných požadavků, přesto existují minimální požadavky, které musí podnik splnit a kritéria dále směrují podniky ke zlepšování v oblastech udržitelného cestovního ruchu. Naproti tomu Ecolabel Lucembursko má sledovaná kritéria téměř všechna považována za povinná. Všechny analyzované ekoznačky vedou držitele jejich značení k neustálému rozvoji jejich činností, zvyšování kvality služeb a rozšiřování povědomí o udržitelném cestovním ruchu ať již ve směru k hostům, tak vlastním zaměstnancům. Mezi specifika některých značek patří, že např. ekoznačka Rakouska je svými požadavky blízká ekoznačení Evropské unie EU Flower, čímž usnadňuje zájemcům cestu k získání obou značení. Rumunská ekoznačka Discover Eco-Romania je specifická větším zaměřením na rumunskou krajinu a ochranu životního prostředí. Skandinávska ekoznačka ve svých kritériích rozděluje ubytovací zařízení do několika kategorií podle obratu a obsazenosti, a každé kategorii nastavuje odlišné požadavky. Management podniku V oblasti managementu je u devíti ze 13 srovnávaných ekoznaček povinný požadavek sledování spotřeby energie a vody. Tento požadavek se jeví jako velice účelný a každé ubytovací zařízení by mělo i pro svou vlastní potřebu sledovat tyto ukazatele. Kritérium sledování produkce odpadu je povinné u osmi ekoznaček, i sběr těchto dat umožní podniku zlepšovat jeho pozici v oblasti ochrany životního prostředí. Osm ze sledovaných ekoznaček vyžaduje, aby v ubytovacím zařízení byla k dispozici osoba zodpovědná za vytvoření vnitřní environmentální politiky podniku, a deset ekoznaček požaduje, aby byl vytvořen akční plán vnitřní politiky. Jedná se o sestavení plánu a jeho následnou kontrolu jak v oblasti úspor energie, produkce odpadu, ale i školení zaměstnanců, výběru dodavatelů, provozu zařízení apod. Druhým nejdůležitějším požadavkem, lze v této časti kritérií vyhodnotit podávání informací hostům, které uvádí za povinné deset ze 13 ekoznačení. V rámci vedení ubytovacích zařízení je také důležitý požadavek školení personálu, který považuje za povinný devět ekoznaček. Úspora vody V oblasti úspor vody jsou nejdůležitější dvě kritéria a to používání jednopákových baterií a toalet s dvojitým systémem splachování, jako povinné kritérium tyto požadavky označilo devět ze 13 ekoznačení. Úspora energie V oblasti úspor energie je za povinné kritérium nejčastěji považováno instalování energeticky úsporných žárovek u šesti ze sledovaných ekoznaček. Ostatní požadavky na instalaci energeticky účinných zařízení, izolaci budov, instalaci automatického vypínání topení a izolace oken má jako povinné kritérium pět ekoznaček.

62

Nakládání s odpady Nejdůležitějším požadavkem je opatření spojené s nakládáním s nebezpečným odpadem (chemikálie, barvy, laky, baterie, tonery, apod.), který má ve svých kritériích deset sledovaných ekoznaček. Dalšími nejčastějšími požadavky v oblasti redukce odpadu jsou požadavky na třídění odpadu vlastními zaměstnanci, který uvádí za povinný osm ze 13 ekoznačení, dále třídění odpadu hosty je povinným kritériem v sedmi případech, stejně jako poskytování snídaní bez odpadů. Ostatní V této části je nejvíce vyžadovaným kritériem používání biologicky odbouratelných chemikálií, a to u osmi ze 13 ekoznaček. Používání regionálních a bio produktů a využívání místních služeb má ve svých kritériích povinně šest ekoznačení.

63

4 Analýza výdajů spojených se zavedením ekoznačky S dosažením a udržováním požadavků ekoznačky jsou spojeny určité výdaje. Přehled nejčastějších položek uvádí následující přehled. •

Nastavení managementu podniku: poplatek za zavedení ekoznačky, informace hostům, školení personálu, ekologická politika podniku.

•

Úspora vody: sběr dat o spotřebě vody, využití dešťové vody, zařízení šetřící vodu, kontrola těsnosti.

•

Úspora energie: sběr dat o spotřebě energie, úsporné žárovky, čidla pohybu, využívání obnovitelných zdrojů, izolace budov.

•

Nakládání s odpady: sběr dat o produkci odpadů, třídění odpadu, velkospotřebitelská balení, znovuplnitelné nádoby, kompostování, nebezpečný odpad.

•

Nepoužívání biologicky neodbouratelných chemikálií.

Pro analýzu výdajů jsem vybrala výdaje spojené s nastavením managementu podniku, dále v oblasti úspor vody výdaje na nákup termostatických vodovodních baterií, toalet s dvojitým splachovacím systémem a zásobníku na dešťovou vodu. V oblasti úspor energie jsou srovnány energetické třídy elektrických zařízení. V podstatě se jedná o dvě skupiny zařízení, první skupina je investičně málo náročná a patří mezi běžně používaná zařízení (baterie, toalety, elektrické spotřebiče). Druhou skupinu tvoří zařízení nadstandardní, které není běžně součástí objektu a vyžadující větší investice. Do této skupiny patří právě zásobník dešťové vody. Do skupiny s vyššími investičními náklady by mohl být zařazen i nákup solárních panelů. Vzhledem ke skutečnosti, že na trhu operuje velké množství výrobců, kteří jsou schopni po zadání základních parametrů zpracovat komplexní přehled o úsporách a návratnosti těchto zařízení, přičemž o výhodnosti této investice nikdo nepochybuje, zaměřila jsem se na analýzu návratnosti investice pro zásobník na dešťovou vodu.

4.1 Nastavení managementu podniku Každá ekoznačka má svůj systém stanovení poplatků za certifikaci. Často se uplatňuje systém vstupního poplatku a následných ročních (obnovovacích) poplatků za revizi plnění požadavků. Základ výdajů v prvním roce tvoří vstupní poplatek. K tomuto výdaji se podle požadavků dané ekoznačky připočítává zpracování dokumentace a postupu vnitřní politiky, školení zaměstnanců a podle zájmu ubytovatele tisk propagačních materiálů a zpracování internetové prezentace. Po zavedení certifikace je samozřejmě nutné systém neustále udržovat, dopad na výdaje podniku je však již zanedbatelný. Obnovovací poplatek a případně následné školení zaměstnanců v oblasti ochrany životního prostředí prostřednictvím externích

64

expertů představuje pravidelné roční výdaje. Z tabulky č. 7 je tedy patrné, že v roce zavedení certifikace je třeba počítat s průměrnými přímými výdaji ve výši 10 tis. Kč, v následujících letech s výdaji ve výši 4 tis. Kč, podle typu ekoznačky. Tab. č. 7: Průměrné přímé výdaje související se zavedením ekoznačky v tis. Kč. Jednotka

Tis. Kč/jednotku

Jednotek

Celkem tis. Kč

průměrná výše vstupního poplatku za certifikaci

ks

10

1

10

v roce zavedení ekoznačky

x

x

x

10

průměrná výše ročního obnovovacího poplatku

ks

4

1

4

v následujících letech

x

x

x

4

Přímé výdaje na zavedení ekoznačky

Pramen: Vlastní šetření.

4.2 Úspora vody Sběr dat o spotřebě vody, stejně tak jako kontrola těsnosti kohoutků je běžně zajišťován vlastními pracovníky. S touto činností jsou spojeny pouze mzdové výdaje. Dosažení úspor vody je však spojeno zejména s nutností instalace moderních úsporných mechanismů, vyžaduje tedy jisté investiční výdaje. Po posouzení výhodnosti investičních výdajů byla provedena analýza návratnosti dle následujícího modelu: 1. vyčíslení původní roční spotřeby počet osob × denní spotřeba vody na osobu (150 nebo 250 l) × podíl (%) spotřeby vody na daný účel (viz graf č. 1) × 365 dnů × cena vody (Kč) 2. vyčíslení snížené spotřeby (roční úspora) původní roční spotřeba × procento úspory (uvedený zdroj) 3. vyčíslení návratnosti v letech pořizovací cena investice / snížená spotřeba Pro přehlednost výpočtu se uvažuje s výpočtem prosté návratnosti, nikoliv diskontované, která by zahrnovala časovou hodnotu peněz. Do ceny vody nebyla pro jednoduchost výpočtu zahrnuta cena za stočné, tedy náklady na likvidaci odpadních vod.

4.2.1 Termostatické vodovodní baterie Analýza se věnuje instalaci umyvadlových a sprchových termostatických vodovodních baterií. Použitím termostatické baterie lze dosáhnout optimálního nastavení teplé vody na teplotu 60°C. Z internetového portálu nazeleno.cz [37] vyplývá, že termostatické baterie dokážou snížit spotřebu teplé vody až o 50 %.

65

Nevýhodou je vyšší pořizovací cena, která se ale při větším počtu uživatelů vyváží s úsporami teplé vody. Pro posouzení vhodnosti pořízení termostatické vodovodní baterie z ekonomického hlediska byla provedena analýza návratnosti investice. Vhodnost investice byla posuzována pro výměnu nové baterie, pokud by se uvažoval pouze rozdíl v ceně mezi pákovou a termostatickou baterií, návratnost investice by pak byla přibližně o polovinu kratší, s ohledem na typ použitého zařízení. Pro výpočet byly použity následující vstupní údaje:
Pořizovací cena 1 ks termostatické vodovodní baterie 2000 Kč [65]
Cena vody 50 Kč / m3 [66]
Úspora celkové spotřeby vody 50 % [37]
Spotřeba vody na dané účely 35 % (graf č. 1)
Minimální životnost 15 let [67]

Tab. č. 8: Původní a snížená spotřeba vody po instalaci termostatických vodovodních baterií. Původní spotřeba v tis. Kč/rok Počet osob 150 l 250 l

Snížená spotřeba v tis. Kč/rok 150 l

250 l

10

9,58

15,97

4,79

7,98

20

19,16

31,94

9,58

15,97

30

28,74

47,91

14,37

23,95

40

38,33

63,88

19,16

31,94

50

47,91

79,84

23,95

39,92

60

57,49

95,81

28,74

47,91

70

67,07

111,78

33,53

55,89

80

76,65

127,75

38,33

63,88

90

86,23

143,72

43,12

71,86

100

95,81

159,69

47,91

79,84

Pramen: Vlastní výpočty.

Tabulka č. 8 uvádí náklady v tis. Kč na spotřebu vody při uvažované průměrné celkové denní spotřebě 150 l na osobu, z toho 53 l (35 %) pro účely osobní hygieny, podle grafu č. 1, (viz sloupec 2 tabulky 8) a náklady na spotřebu vody při uvažované průměrné celkové denní spotřebě 250 l na osobu, z toho 88 l (35 %) pro účely osobní hygieny, podle grafu č. 1, (viz sloupec 3 tabulky 8). Sloupec 4 a 5 tabulky 8 uvádějí

66

sníženou spotřebu v tis. Kč při instalaci termostatických vodovodních baterií, opět pro varianty denní spotřeby 150 a 250 l na osobu. Jednotlivé řádky tabulky představují údaje pro uvažovanou průměrnou denní obsazenost objektu 10 až 100 osob. Pro žlutě označené buňky jsou níže uvedeny postupy výpočtu. Z tabulky č. 8 vyplývá, že např. ubytovací zařízení s průměrnou denní obsazeností 60 osob uhradí za spotřebu vody na mytí a koupání 57,49 tis. Kč při průměrné denní spotřebě 150 l na osobu (z toho 53 l pro účely osobní hygieny) a 95,81 tis. Kč při průměrné spotřebě 250 l na osobu (z toho 88 l pro účely osobní hygieny) za kalendářní rok. Průměrnou spotřebu vody výrazně ovlivňuje např. typ ubytovacího zařízení. Po instalaci termostatických baterií lze celkové výdaje v uvažovaném případě snížit na 28,74 a 47,91 tis. Kč za kalendářní rok. Postup výpočtu nákladů původní spotřeby a snížené spotřeby vody (žluté buňky): • Původní spotřeba v tis. Kč/rok pro spotřebu 150 l (z toho 53 l pro účely osobní hygieny) a zařízení pro 60 osob: 60 osob × 150 litrů × 35 % (spotřeba vody pro dané účely) x 365 dní x 50 Kč/m3 (cena vody) = 57,49 tis. Kč/rok • Snížená spotřeba v tis. Kč/rok pro spotřebu 150 l (z toho 53 l pro účely osobní hygieny) a zařízení pro 60 osob: 57,49 tis. Kč (původní spotřeba za rok pro spotřebu 150 l a zařízení pro 60 osob) x 50 % (úspora) = 28,74 tis. Kč/rok Následující tabulky č. 9 a 10 uvádějí návratnost investice do termostatických baterií v letech v závislosti na velikosti investice (počtu nakoupených baterií) a průměrné obsazenosti. Zelenou výplní jsou zvýrazněny varianty, jejichž návratnost je nižší než výrobcem uváděná minimální životnost baterie. Pro žlutě označenou buňku je níže uveden postup výpočtu. Návratnost investice do termostatických vodovodních baterií v letech při průměrné spotřebě 150 l/osobu/den uvádí tabulka č. 9. Např. při průměrné obsazenosti objektu 60 osob se návratnost investice pohybuje v rozmezí od 0,70 let (pořízení 10 ks baterií) do 6,96 let v případě investice do 100 ks baterií. Z údajů tabulky vyplývá, že investici do termostatických vodovodních baterií lze jednoznačně doporučit. Postup výpočtu: • Návratnost investice při spotřebě 150 l vody/os/den (z toho 53 l pro účely osobní hygieny) (žlutá buňka) 20 ks × 2 tis. Kč/ks (pořizovací cena investice) / 28,74 tis. Kč (snížená spotřeba z tabulky č. 8) = 1,39 let

67

Tab. č. 9: Návratnost investice do termostatických vodovodních baterií v letech při spotřebě 150 l vody/os/den (z toho 53 l pro účely osobní hygieny). ks

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

10

4,17

8,35

12,52

16,70

20,87

25,05

29,22

33,40

37,57

41,75

20

2,09

4,17

6,26

8,35

10,44

12,52

14,61

16,70

18,79

20,87

30

1,39

2,78

4,17

5,57

6,96

8,35

9,74

11,13

12,52

13,92

40

1,04

2,09

3,13

4,17

5,22

6,26

7,31

8,35

9,39

10,44

50

0,83

1,67

2,50

3,34

4,17

5,01

5,84

6,68

7,51

8,35

60

0,70

1,39

2,09

2,78

3,48

4,17

4,87

5,57

6,26

6,96

70

0,60

1,19

1,79

2,39

2,98

3,58

4,17

4,77

5,37

5,96

80

0,52

1,04

1,57

2,09

2,61

3,13

3,65

4,17

4,70

5,22

90

0,46

0,93

1,39

1,86

2,32

2,78

3,25

3,71

4,17

4,64

100

0,42

0,83

1,25

1,67

2,09

2,50

2,92

3,34

3,76

4,17

osob

Pramen: Vlastní výpočty.

Tabulka č. 10 uvádí dobu návratnosti investice pro průměrnou denní spotřebu 250 l na osobu (z toho 88 l pro účely osobní hygieny), odpovídající ubytování v zařízení střední kategorie. Zelenou výplní jsou zvýrazněny varianty, jejichž návratnost je nižší než výrobcem uváděná minimální životnost baterie. Pro žlutě označenou buňku je níže uveden postup výpočtu. Čím vyšší je denní průměrná spotřeba vody, tím kratší je samozřejmě doba návratnosti investice při jinak shodných vstupních údajích. Rozdíly v době návratnosti tak můžeme pozorovat porovnáním údajů tabulky 9 a 10. Postup výpočtu: • Návratnost investice při spotřebě 250 l vody/os/den (z toho 88 l pro účely osobní hygieny) (žlutá buňka) 20 ks × 2 tis. Kč/ks (pořizovací cena investice) / 47,91 tis. Kč (snížená spotřeba z tabulky č. 8) = 0,83 let

68

Tab. č. 10: Návratnost investice do termostatických vodovodních baterií v letech při spotřebě 250 l vody/os/den (z toho 88 l pro účely osobní hygieny). ks

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

10

2,50

5,01

7,51

10,02

12,52

15,03

17,53

20,04

22,54

25,05

20

1,25

2,50

3,76

5,01

6,26

7,51

8,77

10,02

11,27

12,52

30

0,83

1,67

2,50

3,34

4,17

5,01

5,84

6,68

7,51

8,35

40

0,63

1,25

1,88

2,50

3,13

3,76

4,38

5,01

5,64

6,26

50

0,50

1,00

1,50

2,00

2,50

3,01

3,51

4,01

4,51

5,01

60

0,42

0,83

1,25

1,67

2,09

2,50

2,92

3,34

3,76

4,17

70

0,36

0,72

1,07

1,43

1,79

2,15

2,50

2,86

3,22

3,58

80

0,31

0,63

0,94

1,25

1,57

1,88

2,19

2,50

2,82

3,13

90

0,28

0,56

0,83

1,11

1,39

1,67

1,95

2,23

2,50

2,78

100

0,25

0,50

0,75

1,00

1,25

1,50

1,75

2,00

2,25

2,50

osob

Pramen: Vlastní výpočty.

4.2.2 Dvojitý splachovací systém toalet Z uvedených zdrojů lze zjistit, že toalety s dvojitým splachovacím systémem 3 nebo 6 l mohou vytvořit finanční úspory pro čtyřčlennou rodinu při úspoře vody 17,5 m3/rok. Tedy při použití nádrže s dvojitým splachováním a při průměrné ceně vody 39 Kč/m3 = 680 Kč za rok a při uvažování nejvyšší ceny vody 58 Kč/m3 = 1015 Kč za rok. [46] Další zdroj uvádí, že duální systém splachování může ušetřit čtyřčlenné rodině oproti starému, jednoduchému, až 8 litrů na jednom spláchnutí, což je úspora vody až 24 000 litrů ročně. [20] V případě ubytovacího zařízení mnohonásobně více. Pro posouzení ekonomické vhodnosti investice do dvojitého splachovacího systému toalet ubytovacího zařízení byla opět provedena analýza návratnosti. Výpočet je proveden pro obsazenost 10 až 100 osob, investici 10 až 100 ks splachovacího systému a při celkové průměrné denní spotřebě vody 150 a 250 l na osobu (z toho na splachování toalet 46 l (30 %), resp. 75 l (30 %), podle grafu č. 1). Vstupní údaje shrnuje následující přehled.
Pořizovací cena 1 ks toalety s dvojitým splachováním 3200 Kč [68]
Cena vody 50 Kč / m3 [66]
Úspora celkové spotřeby vody 65 % [19]
Spotřeba vody na dané účely 30 % (graf č. 1)
Minimální životnost 8 let (odhad)

69

Tabulka č. 11 uvádí náklady na spotřebu vody a výši možných úspor. Pro žlutě označené buňky jsou níže uvedeny postupy výpočtu. Např. náklady na spotřebu vody pro splachování toalet při obsazenosti 60 osob a při průměrné denní spotřebě 150 l (z toho 46 l na splachování toalet) na osobu činí 49,28 tis. Kč za kalendářní rok. Při průměrné denní spotřebě 250 l na osobu a den (z toho 75 l na splachování toalet) pak 82,13 tis. Kč za kalendářní rok. Po instalaci dvojitých splachovacích systémů lze dosáhnout v daném případě snížené spotřeby vody 32,03 a 53,38 tis. Kč za kalendářní rok. Tab. č. 11: Původní a snížená spotřeba vody po instalaci toalet s dvojitým systémem splachování. Původní spotřeba v tis. Kč/rok Počet osob 150 l 250 l

Snížená spotřeba v tis. Kč/rok 150 l

250 l

10

8,21

13,69

5,34

8,90

20

16,43

27,38

10,68

17,79

30

24,64

41,06

16,01

26,69

40

32,85

54,75

21,35

35,59

50

41,06

68,44

26,69

44,48

60

49,28

82,13

32,03

53,38

70

57,49

95,81

37,37

62,28

80

65,70

109,50

42,71

71,18

90

73,91

123,19

48,04

80,07

100

82,13

136,88

53,38

88,97

Pramen: Vlastní výpočty.

Postup výpočtu nákladů původní spotřeby a snížené spotřeby vody (žluté buňky): • Původní spotřeba v tis. Kč/rok pro spotřebu 150 l (z toho 46 l na splachování toalet) a zařízení pro 60 osob: 60 osob × 150 litrů × 30 % (spotřeba vody pro dané účely) x 365 dní x 50 Kč (cena vody v Kč/m3) = 49,28 tis. Kč/rok. • Snížená spotřeba v tis. Kč/rok pro spotřebu 150 l (z toho 46 l na splachování toalet) a zařízení pro 60 osob: 49,28 tis. Kč (původní spotřeba za rok pro spotřebu 150 l a zařízení pro 60 osob) x 65 % (úspora) = 32,03 tis. Kč/rok. Tabulka č. 12 uvádí návratnost investice při průměrné denní spotřebě 150 l vody na osobu a den (z toho 46 l na splachování toalet). Zelenou výplní jsou zvýrazněny varianty, jejichž návratnost je nižší než výrobcem uváděná minimální životnost 70

toalet. Pro žlutě označenou buňku je níže uveden postup výpočtu. Budeme-li např. uvažovat průměrnou denní obsazenost objektu 60 osob, vybavenost 30 dvojlůžkových pokojů každý s vlastním sociálním zařízením, tzn. investici 30 ks dvojitého systému splachování, bude návratnost investice činit 3 roky. Při uváděné minimální životnosti dvojitého systému splachování 8 let, lze tedy investici jednoznačně doporučit. Postup výpočtu: • Návratnost investice při spotřebě 150 l vody/os/den (z toho 46 l na splachování toalet) (žlutá buňka) 30 ks × 3,2 tis. Kč/ks (pořizovací cena investice) / 32,03 tis. Kč (snížená spotřeba z tabulky č. 11) = 3 roky Tab. č. 12: Návratnost investice do dvojitého systému splachování v letech při spotřebě 150 l vody/os/den (z toho 46 l na splachování toalet). ks

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

10

5,99

11,99

17,98

23,98

29,97

35,97

41,96

47,96

53,95

59,95

20

3,00

5,99

8,99

11,99

14,99

17,98

20,98

23,98

26,98

29,97

30

2,00

4,00

5,99

7,99

9,99

11,99

13,99

15,99

17,98

19,98

40

1,50

3,00

4,50

5,99

7,49

8,99

10,49

11,99

13,49

14,99

50

1,20

2,40

3,60

4,80

5,99

7,19

8,39

9,59

10,79

11,99

60

1,00

2,00

3,00

4,00

5,00

5,99

6,99

7,99

8,99

9,99

70

0,86

1,71

2,57

3,43

4,28

5,14

5,99

6,85

7,71

8,56

80

0,75

1,50

2,25

3,00

3,75

4,50

5,25

5,99

6,74

7,49

90

0,67

1,33

2,00

2,66

3,33

4,00

4,66

5,33

5,99

6,66

100

0,60

1,20

1,80

2,40

3,00

3,60

4,20

4,80

5,40

5,99

osob

Pramen: Vlastní výpočty.

Tabulka č. 13 uvádí návratnost investice při průměrné denní spotřebě 250 l vody na osobu a den (z toho 75 l na splachování toalet). Zelenou výplní jsou zvýrazněny varianty, jejichž návratnost je nižší než výrobcem uváděná minimální životnost toalet. Pro žlutě označenou buňku je níže uveden postup výpočtu. Budeme-li např. uvažovat průměrnou denní obsazenost objektu 60 osob, bude návratnost investice činit 0,60 až 5,99 let v závislosti na množství nakoupených systémů dvojitého splachování. Konstrukce tabulky umožňuje, aby si každý ubytovatel nalezl kategorii, která se nejvíce blíží jeho provozu. Obecně můžeme konstatovat, že z vypočtených údajů vyplývá, že při uváděné minimální životnosti dvojitého systému splachování 8 let, lze tedy investici jednoznačně doporučit.

71

Postup výpočtu: • Návratnost investice při spotřebě 250 l vody/os/den (z toho 75 l na splachování toalet) (žlutá buňka) 30 ks × 3,2 tis. Kč/ks (pořizovací cena investice) / 53,38 tis. Kč (snížená spotřeba z tabulky č. 11) = 1,80 let Tab. č. 13: Návratnost investice do dvojitého systému splachování v letech při spotřebě 250 l vody/os/den (z toho 75 l na splachování toalet). ks

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

10

3,60

7,19

10,79

14,39

17,98

21,58

25,18

28,77

32,37

35,97

20

1,80

3,60

5,40

7,19

8,99

10,79

12,59

14,39

16,19

17,98

30

1,20

2,40

3,60

4,80

5,99

7,19

8,39

9,59

10,79

11,99

40

0,90

1,80

2,70

3,60

4,50

5,40

6,29

7,19

8,09

8,99

50

0,72

1,44

2,16

2,88

3,60

4,32

5,04

5,75

6,47

7,19

60

0,60

1,20

1,80

2,40

3,00

3,60

4,20

4,80

5,40

5,99

70

0,51

1,03

1,54

2,06

2,57

3,08

3,60

4,11

4,62

5,14

80

0,45

0,90

1,35

1,80

2,25

2,70

3,15

3,60

4,05

4,50

90

0,40

0,80

1,20

1,60

2,00

2,40

2,80

3,20

3,60

4,00

100

0,36

0,72

1,08

1,44

1,80

2,16

2,52

2,88

3,24

3,60

osob

Pramen: Vlastní výpočty.

4.2.3 Zásobník na dešťovou vodu Zásobník na dešťovou vodu o objemu 6,3 m3 představuje jednorázový výdaj ve výši 74 000 Kč, výrobce uvádí, že jeho životnost je neomezená. Pro podnikatele bude představovat daňový výdaj jeho roční výše odpisů, zásobník je zařazen do 3. odpisové skupiny pod SKP 28.21. a minimální doba daňového odpisování je 10 let. Objem nádrže vychází z kalkulace, kterou má dodavatel na svých internetových stránkách. Kalkulace byla vypočítána na oblast s průměrným ročním srážkovým úhrnem 700 mm a záchytnou plochou 450 m2, s odtokovým součinitelem 0,9. Odtokový součinitel je poměr z odtokového objemu a objemu srážek jako střední hodnota za definované časové období. Z těchto údajů vyplývá roční dostupné množství dešťové vody 284 m3. Použití vody na splachování toalet 45 l/osobu a den, při průměrné obsazenosti objektu 45 osob, představuje provozní roční potřebu 739 125 l/rok. Dále bude dešťová voda využívána na závlahu zahrady 400 m2, se spotřebou 150 l/m2, což představuje roční spotřebu 60 000 l. Ostatní odběr vody, např. na mytí auta 50 l/rok. Celková roční potřeba vody 799 175 l/rok, tedy 799 m3. Z akumulačního objemu = m3/rok × 0,06: 17 m3 vyplývá velikost nádrže 6,3 m3. [29] 72

Použitím zásobníku na dešťovou vodu lze ušetřit až polovinu spotřeby pitné vody na osobu. Osoba spotřebuje denně přibližně 150 l pitné vody denně [29]. Z tohoto množství je přibližně 73 l využíváno jako pitná voda na pití a vaření, tělesnou hygienu, sprchování a koupání a mytí nádobí. Na zbývající aktivity, např. splachování toalety, které tvoří až 46 l spotřeby, praní prádla a zalévání zahrady, které tvoří přibližně 77 l, lze využít právě dešťovou vodu. Graf č. 1: Možnost využití dešťové vody při denní spotřebě 150 l za osobu.

Pramen: http://www.glynwed.cz/cs/destova-voda/sortiment-pro-rodinne-domy/akumulace-avyuzivani/moznosti-vyuziti-destove-vody.html

Vzhledem k neomezené době životnosti lze investici do zásobníku na dešťovou vodu určitě doporučit. Ke kritériím, která budou pro rozhodování o investici stěžejní, lze jednoznačně přiřadit údaje o množství srážek v lokalitě, dispoziční možnosti ubytovatele (velikost a vhodnost pozemku) ale např. i typ ubytovacího zařízení a technické řešení rozvodu dešťové vody. Pro představu o době návratnosti investice byl proveden výpočet návratnosti pro uvažovaný zásobník 6,3 m3. Vstupní údaje uvádí následující přehled:
Pořizovací cena 1 ks zásobníku 74 000 Kč [29]
Cena vody 50 Kč / m3 [66]
Spotřeba vody na dané účely 51 % (graf č. 1)
Úspora z celkové spotřeby vody na dané účely 100 %
Neomezená životnost [29] Tabulka č. 14 dokumentuje náklady na spotřebu vody, které lze nahradit vodou dešťovou (splachování toalet, praní prádla, zalévání, mytí auta, což činí 51 % z celkové denní spotřeby vody 150 l, resp. 250 l). Uvažujeme-li dostatek dešťové

73

vody, bude možná úspora rovna celkové spotřebě. Žlutě označené buňky uvádí postupy výpočtu. Postup výpočtu nákladů původní spotřeby a snížené spotřeby vody (žluté buňky): • Původní spotřeba v tis. Kč/rok pro spotřebu 150 l a zařízení pro 40 osob: 40 osob × 150 litrů × 51 % (spotřeba vody pro dané účely) x 365 dní x 50 Kč (cena vody v Kč/m3) = 55,85 tis. Kč/rok. • Snížená spotřeba v tis. Kč/rok pro spotřebu 150 l a zařízení pro 40 osob: 55,85 tis. Kč (původní spotřeba za rok pro spotřebu 150 l a zařízení pro 40 osob) x 100 % (úspora) = 55,85 tis. Kč/rok. Tab. č. 14: Původní a snížená spotřeba vody při užívání dešťové vody. Původní Počet osob spotřeba v tis. Kč/rok

Snížená spotřeba v tis. Kč/rok

150 l

250 l

150 l

250 l

10

13,96

23,27

13,96

23,27

20

27,92

46,54

27,92

46,54

30

41,88

69,81

41,88

69,81

40

55,85

93,08

55,85

93,08

50

69,81

116,34

69,81

116,34

60

83,77

139,61

83,77

139,61

70

97,73

162,88

97,73

162,88

80

111,69

186,15

111,69

186,15

90

125,65

209,42

125,65

209,42

100

139,61

232,69

139,61

232,69

Pramen: Vlastní výpočty.

Nezbytné je neopomenout při analýze zohlednit relaci mezi počtem osob a kapacitou zásobníku s ohledem na charakter srážek. Pro rychlý přehled o potřebném množství dešťové vody uvádím následující tabulku č. 15. Pro žlutě označené buňky jsou níže uvedeny postupy výpočtu. Při uvažované průměrné denní spotřebě 150 l na osobu, lze dešťovou vodou nahradit 0,77 m3 běžně používané vody při počtu 10 osob, 7,65 m3 při počtu 100 osob. Postup výpočtu možnosti využití dešťové vody (žluté buňky): • Využití dešťové vody v m3 pro 10 osob a den 150 litrů × 51 % (spotřeba vody na dané účely) x 10 osob = 765 litrů = 0,77 m3

74

• Využití dešťové vody v m3 pro 100 osob a den 150 litrů × 51 % (spotřeba vody na dané účely) x 100 osob = 7650 litrů = 7,65 m3 Tab. č. 15: Možnost využití dešťové vody v m3 dle obsazenosti za den. osob

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

150

0,77

1,53

2,30

3,06

3,83

4,59

5,36

6,12

6,89

7,65

250

1,28

2,55

3,83

5,10

6,38

7,65

8,93

10,20

11,48

12,75

l

Pramen: Vlastní výpočty.

Návratnost investice do zásobníku dešťové vody shrnují tabulky č. 16 a 17. Jednotlivé tabulky se liší v předpokladu množství průměrné spotřeby vody na osobu a den. Zelenou výplní jsou zvýrazněny všechny varianty návratnosti, protože výrobce uvádí neomezenou životnost zásobníku. Pro žlutě označené buňky jsou níže uvedeny postupy výpočtu. Tab. č. 16: Návratnost investice do zásobníku na dešťovou vodu v letech při spotřebě 150 l vody/os/den. ks

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

10

5,30

10,60

15,90

21,20

26,50

31,80

37,10

42,40

47,70

53,00

20

2,65

5,30

7,95

10,60

13,25

15,90

18,55

21,20

23,85

26,50

30

1,77

3,53

5,30

7,07

8,83

10,60

12,37

14,13

15,90

17,67

40

1,33

2,65

3,98

5,30

6,63

7,95

9,28

10,60

11,93

13,25

50

1,06

2,12

3,18

4,24

5,30

6,36

7,42

8,48

9,54

10,60

60

0,88

1,77

2,65

3,53

4,42

5,30

6,18

7,07

7,95

8,83

70

0,76

1,51

2,27

3,03

3,79

4,54

5,30

6,06

6,81

7,57

80

0,66

1,33

1,99

2,65

3,31

3,98

4,64

5,30

5,96

6,63

90

0,59

1,18

1,77

2,36

2,94

3,53

4,12

4,71

5,30

5,89

100

0,53

1,06

1,59

2,12

2,65

3,18

3,71

4,24

4,77

5,30

osob

Pramen: Vlastní výpočty.

Budeme-li uvažovat pořízení 1 ks zásobníku na dešťovou vodu, bude návratnost investice činit 1,33 let při průměrné obsazenosti 40 osob a průměrné celkové denní spotřebě vody 150 l na osobu. Uvažujeme-li průměrnou celkovou denní spotřebu vody 250 l na osobu, bude návratnost v tomto případě činit pouze 0,80 let (viz tabulka č. 17).

75

Postup výpočtu: • Návratnost investice při spotřebě 150 l vody/os/den (žlutá buňka, tab. č. 16) 1 ks × 74 tis. Kč/ks (pořizovací cena investice) / 55,85 tis. Kč (snížená spotřeba z tabulky č. 14) = 1,33 let • Návratnost investice při spotřebě 250 l vody/os/den (žlutá buňka, tab. č. 17) 1 ks × 74 tis. Kč/ks (pořizovací cena investice) / 93,08 tis. Kč (snížená spotřeba z tabulky č. 14) = 0,80 let Tab. č. 17: Návratnost investice do zásobníku na dešťovou vodu v letech při spotřebě 250 l vody/os/den. ks

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

10

3,18

6,36

9,54

12,72

15,90

19,08

22,26

25,44

28,62

31,80

20

1,59

3,18

4,77

6,36

7,95

9,54

11,13

12,72

14,31

15,90

30

1,06

2,12

3,18

4,24

5,30

6,36

7,42

8,48

9,54

10,60

40

0,80

1,59

2,39

3,18

3,98

4,77

5,57

6,36

7,16

7,95

50

0,64

1,27

1,91

2,54

3,18

3,82

4,45

5,09

5,72

6,36

60

0,53

1,06

1,59

2,12

2,65

3,18

3,71

4,24

4,77

5,30

70

0,45

0,91

1,36

1,82

2,27

2,73

3,18

3,63

4,09

4,54

80

0,40

0,80

1,19

1,59

1,99

2,39

2,78

3,18

3,58

3,98

90

0,35

0,71

1,06

1,41

1,77

2,12

2,47

2,83

3,18

3,53

100

0,32

0,64

0,95

1,27

1,59

1,91

2,23

2,54

2,86

3,18

osob

Pramen: Vlastní výpočty.

4.3 Úspora energie 4.3.1 Instalace energeticky úsporných zařízení energetické třídy A Každé ubytovací zařízení používá při svém provozu elektrická zařízení (lednice, pračky, myčky, trouby, apod.), přičemž používáním energeticky úsporných zařízení je možné dosáhnout jistých úspor. Elektrické spotřebiče jsou označovány energetickým štítkem, který je označen barevnými pruhy s písmeny A až G, kde označení A, B, C patří mezi zařízení úsporná a označení E, F, G mezi méně úsporná. Na štítku jsou také uvedeny údaje o spotřebě energie, výrobci a další údaje. U chladniček jsou výrobky kategorie A o 50 % lepší než standard C nebo D, výrobky kategorie F jsou naopak o 25 % horší. [64] Energetická třída ledničky se udává vždy ve vztahu k objemu, v absolutních číslech bude mít např. menší lednička třídy B menší spotřebu než větší třídy A. [38]

76

Pro posouzení vhodnosti pořízení energeticky úsporného zařízení (např. lednička, mraznička, myčka, sušička apod.) z ekonomického hlediska byla provedena analýza návratnosti investice variantě pro 10 hladin denní spotřeby elektrické energie zařízení a pro rozdíl v pořizovací ceně zařízení od 1 do 10 tis. Kč. Všechny výpočty jsou provedeny pro srovnání energetické třídy C s třídami A a B. Zelenou výplní jsou zvýrazněny varianty s dobou návratnosti nižší než 7 let, tedy s dobou návratnosti nižší než je předpokládaná minimální životnost zařízení. Pro výpočet byly použity následující hodnoty parametrů:


50% úspora elektřiny třídy A v porovnání se standardem třídy C [64]




25% úspora elektřiny třídy B v porovnání se standardem třídy C [69]




Cena elektřiny 4 687,23 Kč/ MWh [70]




Minimální životnost zařízení 7 let (odhad)

Po posouzení výhodnosti investičních výdajů byla tedy provedena analýza návratnosti dle následujícího modelu: 1. vyčíslení spotřeby v energetické třídě C (roční spotřeba) spotřeba v kWh za 24 h × 365 dnů × cena za kWh 2. vyčíslení možné úspory (roční úspora) roční spotřeba třídy C × procento úspory třídy A, B 3. vyčíslení návratnosti v letech rozdíl v pořizovací ceně investice / roční úspora třídy A, B Pro přehlednost výpočtu se uvažuje s výpočtem prosté návratnosti, nikoliv diskontované, která by zahrnovala časovou hodnotu peněz. Tabulka č. 18 uvádí stávající spotřebu v tis. Kč za rok při používání zařízení energetické třídy C a úspory při použití třídy A nebo B. Pro žlutě označené buňky jsou uvedeny postupy výpočtu. Postup výpočtu výdajů původní a snížené spotřeby energie (žluté buňky): • Stávající spotřeba v tis. Kč/rok energetické třídy C: 1 × 365 dní × 4687,23 Kč/MWh = 1,71 tis. Kč/rok • Úspora v tis. Kč/rok energetické třídy A: 1,71 tis. Kč/rok (spotřeba třídy C) × 50 % (úspora třídy A) = 0,86 tis. Kč/rok • Úspora v tis. Kč/rok energetické třídy B: 1,71 tis. Kč/rok (spotřeba třídy C) × 25 % (úspora třídy B) = 0,43 tis. Kč/rok

77

Tab. č. 18: Roční výdaje na zařízení v tis. Kč a možná úspora pro třídy A a B. Spotřeba v kW/24 h

Stávající spotřeba v tis. Kč/rok

Úspora Úspora v tis. Kč/rok v tis. Kč/rok

C

A

B

0,5

0,86

0,43

0,21

0,6

1,03

0,51

0,26

0,7

1,20

0,60

0,30

0,8

1,37

0,68

0,34

0,9

1,54

0,77

0,38

1

1,71

0,86

0,43

1,1

1,88

0,94

0,47

1,2

2,05

1,03

0,51

1,3

2,22

1,11

0,56

1,4

2,40

1,20

0,60

Pramen: Vlastní výpočty.

Tabulka č. 19 dokumentuje návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy A ve srovnání se zařízením třídy C. Zelenou výplní jsou zvýrazněny varianty, jejichž návratnost je nižší než výrobcem uváděná minimální životnost. Pro žlutě označenou buňku je níže uveden postup výpočtu. Z vypočtených údajů vyplývá, že např. pro zařízení s denní spotřebou 1 kW lze akceptovat až pětitisícový rozdíl v pořizovací ceně v neprospěch energeticky úsporného zařízení třídy A. Čím nižší má zařízení spotřebu, tím vyšší rozdíl v pořizovací ceně lze akceptovat (při uvažování shodné životnosti). Postup výpočtu: • Návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy A, pro spotřebu 1 kW/24 h (žlutá buňka) 1 tis. Kč / 0,86 tis. Kč/rok (údaj z tabulky č. 18) = 1,17 let

78

Tab. č. 19: Návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy A v letech. Spotřeba kW/24 h

Rozdíl v pořizovací ceně zařízení v tis. Kč 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

0,5

2,34

4,68

7,01

9,35

11,69

14,03

16,37

18,70

21,04

23,38

0,6

1,95

3,90

5,85

7,79

9,74

11,69

13,64

15,59

17,54

19,48

0,7

1,67

3,34

5,01

6,68

8,35

10,02

11,69

13,36

15,03

16,70

0,8

1,46

2,92

4,38

5,85

7,31

8,77

10,23

11,69

13,15

14,61

0,9

1,30

2,60

3,90

5,20

6,49

7,79

9,09

10,39

11,69

12,99

1

1,17

2,34

3,51

4,68

5,85

7,01

8,18

9,35

10,52

11,69

1,1

1,06

2,13

3,19

4,25

5,31

6,38

7,44

8,50

9,56

10,63

1,2

0,97

1,95

2,92

3,90

4,87

5,85

6,82

7,79

8,77

9,74

1,3

0,90

1,80

2,70

3,60

4,50

5,40

6,29

7,19

8,09

8,99

1,4

0,84

1,67

2,51

3,34

4,18

5,01

5,85

6,68

7,52

8,35

Pramen: Vlastní výpočty.

Tabulka č. 20 dokumentuje návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy B ve srovnání se zařízením třídy C. Zelenou výplní jsou zvýrazněny varianty, jejichž návratnost je nižší než výrobcem uváděná minimální životnost. Pro žlutě označenou buňku je níže uveden postup výpočtu. Z vypočtených údajů vyplývá, že např. pro zařízení s denní spotřebou 1 kW lze akceptovat pouze dvoutisícový rozdíl v pořizovací ceně v neprospěch energeticky úsporného zařízení třídy B. U třídy A byl akceptovatelný rozdíl pro stejnou spotřebu až pět tis. Kč. Lze konstatovat, že pouze při denní spotřebě nad 1,1 kW lze akceptovat rozdíl v pořizovací ceně ve výši 3 tis. Kč. Postup výpočtu: • Návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy B, pro spotřebu 1 kW/24 h (žlutá buňka) 1 tis. Kč / 0,43 tis. Kč/rok (údaj z tabulky č. 18) = 2,34 let

79

Tab. č. 20: Návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy B v letech. Rozdíl v pořizovací ceně zařízení v tis. Kč

Spotřeba kW/24 h

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

0,5

4,68

9,35

14,03

18,70

23,38

28,06

32,73

37,41

42,08

46,76

0,6

3,90

7,79

11,69

15,59

19,48

23,38

27,28

31,17

35,07

38,97

0,7

3,34

6,68

10,02

13,36

16,70

20,04

23,38

26,72

30,06

33,40

0,8

2,92

5,85

8,77

11,69

14,61

17,54

20,46

23,38

26,30

29,23

0,9

2,60

5,20

7,79

10,39

12,99

15,59

18,18

20,78

23,38

25,98

1

2,34

4,68

7,01

9,35

11,69

14,03

16,37

18,70

21,04

23,38

1,1

2,13

4,25

6,38

8,50

10,63

12,75

14,88

17,00

19,13

21,25

1,2

1,95

3,90

5,85

7,79

9,74

11,69

13,64

15,59

17,54

19,48

1,3

1,80

3,60

5,40

7,19

8,99

10,79

12,59

14,39

16,19

17,98

1,4

1,67

3,34

5,01

6,68

8,35

10,02

11,69

13,36

15,03

16,70

Pramen: Vlastní výpočty.

4.3.2 Pohybové čidlo Podle údajů některých specialistů je možné využitím kombinace fotočidel a pohybových čidel snížit energetickou náročnost osvětlovacích soustav o 40 - 60 %. [21]

4.3.3 Úsporné kompaktní žárovky Spotřeba úsporné žárovky je o 70-80 % nižší, než je spotřeba stejně výkonné klasické žárovky. Rozdíl v ceně klasické a úsporné žárovky je z tohoto pohledu zanedbatelný. Nevýhodou je ovšem jejich velikost. Další výhodou úsporné žárovky je její životnost. Kvalitní úsporná žárovka vydrží svítit až 15 000 hodin. Klasická žárovka dokáže svítit oproti tomu jen asi 1 000 hodin. Vhodné je také sledovat údaj o světelném toku v lumenech (lm). Čím je číslo větší, tím více dokáže žárovka vydat světla. Dále je vhodné sledovat také informace o životnosti žárovky v hodinách, energetická spotřeba (od A do G, A je nejnižší spotřeba) a nakonec také informace o barvě světla. [30]

4.3.4 Obnovitelné zdroje Jako jeden z požadavků na implementaci ekoznačky je často využívání obnovitelných zdrojů. Bohužel nelze jednoznačně určit, který typ zdroje je nejvhodnější. Využití těchto zařízení záleží na mnoha faktorech, které přesahují rozsah této práce. Proto lze doporučit plochu střechy pro solární panely sloužící k ohřevu teplé vody. Již při instalaci 4 m2 solárních panelů můžete pokrýt náklady na ohřev užitkové vody až ze 70 %. Návratnost investice je kolem 6 let oproti vytápění 80

elektrickým proudem. Vzhledem k tomu, že životnost solárních kolektorů je cca 30-40 let, ceny energií neustále stoupají a sluneční energie je zdarma - investice do solárních panelů se určitě vyplatí. [72] Pro výrobu elektrické energie lze využít fotovoltatických panelů, které se liší podle výkonu zařízení a možnosti využití slunečných dnů. Za plného slunce je z 1 m2 výkon 110 W. Při zatažené obloze výkon klesá asi na desetinu. Za rok lze z 1 m2 získat 80-120 kWh elektřiny, životnost je udávána okolo 20 let. [22] Dalším zdrojem výroby tepla z obnovitelných zdrojů mohou být tepelná čerpadla [13], která se liší podle druhu a topného faktoru, který je podílem výkonu a příkonu čerpadla. Podle uvedeného zdroje vyjde pořízení tepelného čerpadla o 200-250 tis. Kč dráže než pořízení plynového vytápění. Čerpadlo dokáže ročně ušetřit 20-30 tis. Kč na provozu domu. Při započítání růstu cen energií je návratnost čerpadla 7-9 let. Pokud se na pořízení tepelného čerpadla podíváme jako na investici, tak z vložených 200 tis. Kč, získáme ročně díky úsporám přibližně 25 tis. Kč zisku, což představuje skvělou investici s vysokým úrokem přesahujícím 12 %. Otázka životnosti tepelného čerpadla závisí na životnosti kompresoru, tj. až 20 let. Životnost zemních kolektorů je v řádu desítek let. U čerpadel vzduch / voda je životnost kompresoru kratší a to o 20-30 % než u zemních čerpadel. Je to způsobeno jeho větším výkonem v porovnání se "zemním" čerpadlem a tím i častějším spínáním. Navíc je chladicí okruh provozován v obrovském teplotním rozsahu až 55°C (v zimě -25°, v létě 30°C), což životnosti komponent neprospívá. Reverzace chladicího okruhu používaná pro rozmrazování výparníků nebo pro klimatizaci v letním období kompresor také zatěžuje a snižuje jeho životnost. Typy tepelných čerpadel jsou země/voda, voda/voda, vzduch/voda, vzduch/vzduch. [31] Pro vytápění budov jsou vhodné kotle na spalování biomasy, např. alternativních pelet. Pro výběr vhodného kotle záleží především na velikosti objektu a případné kombinaci více zdrojů topení. [55]

4.3.5 Izolace budovy Teplo dodávané do objektu vytápěním, z něj uniká do prostředí s nižší teplotou obvodovými konstrukcemi (stěny, podlaha, okna, dveře, střecha). [23] Proto, aby teplota v objektu neklesala, je nutné teplo neustále doplňovat. Těmto ztrátám teplot není možné úplně zabránit, ale lze je zpomalit nebo snížit. Např. úniky tepla jsou u samostatně stojícího objektu obvodovými stěnami (15-30 %), střechou (5-15 %), ale největší část tvoří úniky okny a vstupními dveřmi (48-55 %). Výměna oken, cena se pohybuje v rozmezí 12-15 tis. Kč/ks, včetně parapetu, zednických prací a montáže. [39] Z těchto údajů vyplývá, že zateplením budovy a výměnou kvalitních oken lze dosáhnout poměrně vysokých úspor prostřednictvím eliminace úniků tepla.

81

Zájemce o instalaci zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie a izolaci budov v podnikatelské sféře má možnost čerpání dotací z Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, sekce strukturálních fondů – Řídicí orgán OPPI, EKO ENERGIE. Operační program Podnikání a inovace, výzva EKO ENERGIE, prioritní osa 3. Je nutné sledovat aktuální výzvy a aktivity, které lze financovat.

4.4 Nakládání s odpady Vhodné je uvažovat recyklaci ve frakcích sklo, papír a plasty. Organický odpad může být ukládán v kompostéru. Z výsledků studie uvedené v kapitole 2.7.1 vyplývá, že přibližně polovinu z celkového objemu odpadu je možné recyklovat. Tímto opatřením lze dosáhnout úspor v nákladech při svozu odpadu. Z důvodu snížení množství obalů při provozu zařízení je vhodné používat velkospotřebitelská balení, praktikovat snídaně bez odpadů, což znamená nepoužívat malá balení marmelád, medů, másla apod. Mezi další možnosti patří také používání dávkovačů mýdla v prostorách sociálního zařízení, které se pravidelně doplňují. V případě tohoto opatření nedochází k finančním úsporám přímo, ale snížením množství vyprodukovaného odpadu je možné snížit náklady na jeho odvoz.

4.5 Ostatní Vlastním šetřením bylo zjištěno, že ekologické čisticí prostředky se dodávají jako koncentráty ve větších baleních, např. 5 l balení, čímž se sníží množství obalového materiálu. Při přepočtu ekologického koncentrátu dodávaného ve větším balení na objem litrového balení, běžných prostředků jsou cenové rozdíly zanedbatelné. Stejně jako v předchozím případě lze dosáhnout nižších nákladů na svoz odpadu díky většímu balení čisticích prostředků a menšímu objemu obalového materiálu. Mezi další častá kritéria souvisejících se zavedením ekoznačky patří nákup místních produktů či výrobků a využívání služeb v místě ubytování, čímž dochází ke zlepšení podmínek místní ekonomiky. Upřednostňovány by měly být také ekologické výrobky a biopotraviny. Současné studie roku 2008 však poukazují na to, že ceny biopotravin na českém trhu, konkrétně v pražských obchodech, jsou až o 110 % vyšší než ceny běžných komerčních potravin, což zvyšuje náklady na jejich nákup. (zdroj: Srovnávací test cen biopotravin a konvenčních potravin v pražských obchodech a obchodních řetězcích, PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů a přátel ekologického zemědělství, o.s.). Dalším kritériem bývá používání recyklovaných papírových výrobků. Vzhledem k cenově zanedbatelným cenovým rozdílům mezi recyklovanými a běžnými papírovými výrobky nedochází k úsporám, ale podporuje se přímo ochrana životního prostředí.

82

5 Závěr Cílem této diplomové práce bylo provést analýzu evropských ekoznaček hodnotících ubytovací služby cestovního ruchu, komparaci kritérií analyzovaných ekoznaček a provést výdajovou analýzu některých opatření nezbytných k získání ekoznačky. Celosvětový rozvoj cestovního ruchu s sebou přináší i řadu negativních dopadů. Snižování těchto dopadů obecně i dopadů přímo na místa, kde jsou služby cestovního ruchu poskytovány ve třech oblastech udržitelného cestovního ruchu, ve kterém je věnována pozornost i místním komunitám, socio-kulturnímu i ekonomickému vývoji je nezbytným požadavkem. Procesy, které tyto negativní dopady snižují, se stávají předmětem konkurenčního boje. Tomu nahrává zvýšený zájem veřejnosti o zdravý životní styl, rostoucí povědomí o nezbytnosti šetrného chování a poptávka po „zelených“ službách cestovního ruchu. Výsledkem je pak vznik řady vysoce kvalitních i méně rozvinutých označovacích systémů a značek. Ztížená orientace samotných provozovatelů ubytovacích zařízení a nedůvěra, kterou může tato neuspořádaná nabídka vyvolat, působí protisměrně cílům, ke kterým jsou určeny. Z provedené výdajové analýzy a uvedených studií vyplývá, že řada environmentálních opatření je v rozporu s všeobecnou domněnkou o navyšování provozních nákladů. Tato opatření nejen, že nezvyšují náklady, ale naopak vedou k jejich významnému snížení. Na počátku vyslovenou hypotézu o nedůvěře či existenci určité skepse mezi ubytovateli o významu zavádění ekoznačení v této oblasti lze zamítnout. Hlavním důvodem prosazování implementace ekoznačení, jsou právě výsledky získané výdajovou analýzou a poukazující jednoznačně na možnosti vedoucí k dosažení úspor a potažmo konkurenčních výhod na trhu. Práce svou analýzou vybraných evropských ekoznačení napomohla k rozšíření povědomí o existenci ekoznačení nabízejících své služby v oblasti ubytovacích služeb. Uvedení ekologických opatření dále napomůže ke snadnější orientaci zainteresovaných osob, snížení nedůvěry vůči významu zavádění procesů vedoucích ke snižování spotřeby energie, vody a redukci odpadu a přípravě environmentálních plánů. Ubytovatelé nemají zájem o implementaci opatření, pokud nevidí měřitelný dopad a garanci, že se zvýší obsazenost. Prostřednictvím výsledků výdajové analýzy lze jednoznačně identifikovat měřitelný ekonomický dopad. Výsledek je tedy ten, že environmentální opatření zlepšují ekologickou a současně i ekonomickou bilanci. Úspory energie a vody jsou požadovány jako jeden z ekologických požadavků k udělení ekoznačky, což zároveň přináší i nižší provozní náklady jako ekonomický přínos. V práci bylo analyzováno 13 evropských ekoznačení, z nichž čtyři působí celoevropsky, jedna celosvětově. Zbývající ekoznačení jsou národní s působností

83

pouze ve státech, kde vznikla. Jejich požadavky jsou nastaveny na situaci daného státu, přičemž environmentální kritéria jsou podobná nadnárodním ekoznačením. Popisy analyzovaných ekoznačení přibližují historii vzniku, organizaci, která se certifikačním procesem zabývá a kritéria nezbytná k získání daného osvědčení. Vyjádřena je i finanční náročnost k implementaci formou vstupního a následného ročního poplatku. Důležitou součástí každého ekoznačení je i marketing značky, se kterým velice úzce souvisí logo produktu. Ve všech případech logo produktu představuje environmentální zaměření související s ubytovacími službami a přírodou. Marketing ekoznaček probíhá nejčastěji formou elektronických zdrojů, ke kterým jsou využívány více či méně propracované internetové prezentace jednotlivých značení a jejichž provoz je financován z prostředků získaných za vydaná osvědčení. Organizace, které mají zodpovědnost za řízení či vedení implementace dané ekoznačky, jsou ve většině případů neziskové. Zde mají výhodu vládní organizace, které své činnosti financují prostřednictvím státního rozpočtu a nejsou odkázány na financování z externích zdrojů či prostřednictvím vlastní činnosti. Část analyzující počet vydaných licencí vybraných ekoznačení jednoznačně ukazuje na to, že nejvíce licencí k datu zjišťování vykazuje nadnárodní evropské ekoznačení ECEAT QUALITY LABEL, které svá certifikovaná ubytovací zařízení podporuje také účinným marketingem. V současné době ECEAT připravuje marketingovou podporu ubytovacích zařízení s jinou ekoznačkou než ECEAT QUALITY LABEL. Tato podpora může napomoci ke sjednocení prezentace více ekoznaček a hlavně vytvořit soustředěnou nabídku pro environmentálně zaměřené turisty. Komparace vybraných 29 kritérií identifikovaných jako nejčastější opatření nezbytných ke splnění požadavků analyzovaných ekoznačení vykazuje, že mezi nejdůležitější požadavky patří poskytování informací hostům. Tyto informace zahrnují doporučení hostům vedoucí k šetrnému chování v oblasti snižování spotřeby energie, vody a redukci odpadů a podpoře místních komunit a ochraně životního prostředí destinace. Uvedená doporučení mohou hosté následně aplikovat i po příjezdu domů z dovolené. Známý trend rozšířený mezi částí turistů, užívání si během dovolené a vedoucí až k nadspotřebě a plýtvání bohužel i dnes dokážou někteří ubytovatelé tolerovat. Tuto skutečnost berou tak, že host má službu zaplacenou, proč by si ji tedy neužil podle svých představ. Nevidí žádný důvod k zavádění jakéhokoliv úsporného opatření. Tento fenomén je naprosto odlišný od toho, že ti stejní turisté, se po své dovolené opět vrátí do svých domovů, kde mají ovšem již tendenci šetřit. Z tohoto důvodu je důležitá informovanost ubytovatelů i turistů o možnostech snižování negativních dopadů souvisejících s jejich podnikáním a trávením volného času.

84

Stejně častými požadavky jsou kritéria nakládání s nebezpečným odpadem a vytvoření akčního plánu vnitřní politiky zařízení. Nebezpečný odpad, který vzniká v místě ubytování (chemické prostředky, tonery, barvy), je potřeba separovat a ukládat, resp. odevzdávat na určená místa. Vytvoření vnitřního plánu politiky podniku napomůže určit hlavní cíle, kterých má být dosaženo. Jako velice důležité kritérium, které je podle mého názoru nedoceněno, je průběžné sledování spotřeby energie, vody a produkce odpadu. Bez těchto dat, lze těžko zhodnotit průběžné výsledky a nastavit v dalším období opatření vedoucí k jejich zlepšení. Současně lze konstatovat, že kritéria nutná k získání některého z analyzovaných ekoznačení v sobě zahrnují prvky všech tří pilířů udržitelného cestovního ruchu, tedy pilíř environmentální, socio-kulturní a ekonomický. Část práce analyzující výdaje spojené se zavedením některých opatření přináší jednoznačné výsledky směřující k úsporám v oblasti spotřeby vody a energie. Výdajová analýza přímých výdajů spojených s implementací ekoznačky ukazuje průměrný výdaj 10 tis. Kč za vstupní certifikační poplatek. Výše vstupního poplatku je odvislá od jednotlivé ekoznačky. Další výdaje souvisí s požadavky ekoznačky, v některých případech je nezbytné zpracování dokumentace a postupu vnitřní politiky podniku či proškolení zaměstnanců, tyto požadavky tedy zvyšují přímé výdaje spojené se zavedením ekoznačky. Další výdaje záleží na zájmu ubytovatele, např. tisk propagačních materiálů a zpracování internetové prezentace. V dalších letech po zavedení certifikace je samozřejmě nutné systém neustále udržovat. Výdaje zahrnují obnovovací poplatek a případně následné školení zaměstnanců v oblasti ochrany životního prostředí prostřednictvím externích expertů a výrobu propagačních materiálů. Výdajová analýza v oblasti úspory vody byla provedena na opatření použití termostatických vodovodních baterií, dvojitý splachovací systém toalet a využití zásobníku na dešťovou vodu. Výpočty uvádí investice, úspory a návratnost variantně v závislosti na potřebné investici, množství spotřebované vody a obsazenosti ubytovací kapacity. Investice do vodovodních baterií a toalet s dvojitým splachovacím systémem lze označit za výhodné, a to zejména z důvodů nízké pořizovací ceny investice a její dlouhé životnosti. Investice do zásobníku na dešťovou vodu, kde výrobce uvádí neomezenou životnost, lze také doporučit, v závislosti na dalších faktorech (poloha a typ zařízení, množství srážek v oblasti apod.). Zadržováním a využíváním dešťové vody, lze snížit potřebu pitné vody až o 50 %. Výdajová analýza v oblasti úspor energie porovnávala energetickou třídou A, B a C pro elektrická zařízení. Srovnáním zařízení třídy A se zařízením třídy C vyplývá, že např. pro zařízení s denní spotřebou 1 kW lze akceptovat až pětitisícový rozdíl v pořizovací ceně v neprospěch energeticky úsporného zařízení třídy A. Další závěr 85

vyplývá z posuzování návratnosti pořízení energeticky úsporného zařízení třídy B ve srovnání se zařízením třídy C, kdy např. pro zařízení s denní spotřebou 1 kW lze akceptovat pouze dvoutisícový rozdíl v pořizovací ceně v neprospěch energeticky úsporného zařízení třídy B. V této kapitole jsou také popsány bez dodatečných výpočtů možné úspory plynoucí z používání kompaktních úsporných žárovek nebo čidel pohybu. V rámci kritérií souvisejících se získáním ekoznačky lze uvést možnost využití obnovitelných zdrojů energie, které i přes svou vysokou počáteční investici umožní snížit náklady na vytápění během doby své životnosti. Další možností snížení nákladů na vytápění je zateplení budov. Na obě uvedená opatření lze čerpat dotaci z Ministerstva průmyslu a obchodu (v případě českých ubytovatelů). Separace odpadu, či používání velkospotřebitelských balení vedou k další úspoře nákladů v podobě redukce množství odpadu. Dalším kritériem je často nákup a využívání místních výrobků a služeb, které přímo podporují ekonomiku v destinaci. Toto kritérium zahrnuje i nákup bio potravin. Zde bylo zjištěno, že cenový rozdíl mezi klasickými a bio potravinami je až 110 %, což přímo zvyšuje náklady ubytovatele. Jejich nákupem, ale ubytovatel investuje nejen do zdraví, ale i do životního prostředí a rozvoje ekologického zemědělství. Důvodem, proč není v práci uvedena analýza rozdílu mezi běžnými a úspornými bateriemi, či toaletami je zejména vývoj situace na trhu. Např. klasické vodovodní baterie s kohoutovými ventily se dnes již nevyrábí a zcela běžné je používání pákových baterií. Stejná situace je ve výrobě toalet, v tomto případě není na trhu k dostání obyčejná toaleta bez omezovače spotřeby vody nebo stop systému. Podobný vývoj bude i v případě používání běžných žárovek, které se během příštích let zcela přestanou vyrábět. Trend úspor se sám vyvíjí a některá běžná zařízení již v podstatě nejsou na trhu k dispozici. Při výběru vhodného ekoznačení je nutné posuzovat řadu parametrů, především požadovaná kritéria a finanční náročnost implementace. Kvalitní ekoznačka se silným zázemím, tak umožňuje podnikům ubytovacích služeb dosáhnout prestižního označení, najít cestu k motivovaným turistům a získat náskok před konkurencí. Důležitým článkem v prosazování kvalitních ekoznaček jsou i jejich marketingové nástroje, které mohou vést podniky k získání ekoznačky. Snaha o ekologické chování nabízí certifikovaným podnikům také jisté marketingové výhody, prostřednictvím uvedení ekoznačky do vlastní reklamy mohou získat podniky ekologicky orientované hosty. Hlavním motivem ubytovatelů je snížení nákladů na provoz a tvorba úspor. Dalším efektem, který může plynout ze zavedení značky, je zvýšení obsazenosti ubytovacích zařízení. Mezi další přínosy, které může ekoznačení přinést

86

ubytovacímu zařízení patří zlepšení jeho postavení na trhu. Prostřednictvím ekoznačení získá určitou konkurenční výhodu oproti ostatním, což může přilákat nové zákazníky. Jeho chování osloví cílovou skupinu, která se orientuje na šetrný cestovní ruch a ochranu životního prostředí a svým chováním také může zlepšit svou pozici v očích potenciálních zákazníků, dodavatelů, partnerů, investorů či medií. V oblasti environmentálních značení je také důležitá pozice vlády. Ta by si například měla uvědomit ekonomické, sociální a ekologické přínosy cestovního ruchu, certifikace zlepšuje kvalitu vody, energie, nakládání s odpady a zajišťuje spravedlivější a lepší kvalitu pracovních míst a vyvolává kvalitní služby na poli cestovního ruchu. Na oplátku vládní úřady mohou poskytnout daňové pobídky, technickou pomoc, školení a finanční prostředky na pomoc certifikačních programů. Nejdůležitějším počinem v oblasti environmentálního značení je změna chování jak ubytovatelů bez ohledu na jakoukoliv ekoznačku, tak spotřebitelů. Obě skupiny by svými aktivitami měly brát v úvahu všechny aspekty svého chování a jeho dopady na okolí. Závěry diplomové práce jsou doporučení, nejen pro české ubytovatele: •

změňte své chování, tím můžete dosáhnout hmatatelných výsledků v oblasti úspor, nebo zvýšení obsazenosti;

•

vyberte ekoznačku, která vám něco přinese, bude schopna obstát mezi konkurenčními značkami;

•

nezavádějte ekoznačku individuální cestování.

kvůli

touroperátorům,

současný

trend

je

Pro české ubytovatele mohou být aplikovatelné značky nadnárodní, protože Česká republika nemá svou vlastní národní ekoznačku. Z analyzovaných přichází do úvahy EU Flower a ECEAT QUALITY LABEL, které již v České republice působí a hodnotí všechny typy ubytovacích zařízení cestovního ruchu. Zbývající analyzované značky prozatím nemají v České republice své zastoupení.

87

6 Použitá literatura [1]

BURIAN, M. Návrh systému podpory udržitelnosti cestovního ruchu a metodika hodnocení některých služeb v cestovním ruchu, Brno: MZLU, 2004

[2]

Coopers. Lybrand. Váš podnik a životní prostředí – Vlastní celkové ekologické zhodnocení podniku („Your business and the Environment“ – A Do It Yourself Review for Companies). Londýn, 1991. 55 s. sign A 258 446/1

[3]

Coopers. Lybrand. Váš podnik a životní prostředí – Vlastní celkové ekologické zhodnocení podniku („Your business and the Environment“ – A Do It Yourself Review for Companies). Londýn, 1991. 95 s. sign A 258 446/2

[4]

ČERTÍK, M. a kolektiv Cestovní ruch. Vývoj, organizace a řízení, Praha: OFF, 2000. ISBN: 80-238-6275-8

[5]

DROBNÁ, D., MORÁVKOVÁ, E. Cestovní ruch pro střední školy a pro veřejnost. Praha: Nakladatelství fortuna, 2004. 205 s. ISBN 80-7168-901-7

[6]

HORNER, S., SWARBROOKE, J. Cestovní ruch ubytování a stravování, využití volného času, vyd. Grada Publishing, a.s., 2003. 486 s. ISBN 80-247-0202-9

[7]

KUŠKOVÁ, P. Česká republika 2003 – Deset let udržitelného rozvoje, Praha: Univerzita Karlova, 2003. 72 s. ISBN 80-239-2010-3

[8]

NĚMČANSKÝ, M. Agroturistika. Karviná: Slezská univerzita Opava, 1996. 158 s. ISBN 80-85879-36-0

[9]

RYGLOVÁ, K. Cestovní ruch. Brno: International Business School, 2003. 67 s. ISBN 80-86575-92-6

[10] STEHLÍK, J. Budoucnost lidského společenství. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 2000. 368 s. ISBN 80-7184-795-X [11] WORLD TOURISM ORGANIZATION. Voluntary Initiatives for Sustainable Tourism. Madrid, 2002. 158 s. ISBN 92-844-0509-2 [12] WORLD TOURISM ORGANIZATION. Making Tourism more sustainable, Madrid: World Tourism Organization, 2005. 210 s. ISBN: 92-807-2507-6

Internetové zdroje: [13] Abeceda tepelných čerpadel. [online]. [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [14] Agentura Cenia, česká informační agentura životního prostředí. Cenia [online]. 2007 [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW: <www.cenia.cz>

88

[15] Agentura Cenia [online]. [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: [16] Bayerische Umweltsiegel [online]. [cit. 2009-02-15]. Dostupný z WWW: [17] Das Österreichische Umweltzeichen für Tourismusbetriebe [online]. [cit. 200902-15]. Dostupný z WWW: [18] Davos Declaration [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: <www.gdrc.org/uem/eco-tour/Davos-Declaration_2007.pdf> [19] Development of the criteria for the Green Certificate, implementation and control in rural areas and small towns in Latvia, Public Report. 2004. [online] Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: <eco.celotajs.lv/Doc/ZP_PARSKATS_PD_EN.pdf> [20] Družstevní závody Dražice. [online]. 2008 [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: [21] Energetická agentura Vysočiny. [online]. 2007 [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [22] Energetický poradce PRE. [online]. [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [23] Energetická agentura Vysočiny. [online]. 2007 [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [24] ECOCAMPING [online]. [cit.

2009-02-15].

Dostupný

z

WWW:

[25] Ecotrans [online] Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-03-13]. Dostupný z WWW: <www.ecotrans.org/visit/docs/pdf/visit_en.pdf> [26] European Centre for Ecological and Agricultural Tourism [online]. [cit. 2009-0213]. Dostupný z WWW: [27] European Centre for Ecology and Tourism [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW: [28] Evropská komise [online] Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-03-13]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/environment/ecolabel/pdf/market_study/fematour.pdf> [29] Glynwed pipersystems. [online]. [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW:

89

[30] Hyperpola. [online]. 2009 [cit. 2009-03-21].

Dostupný

z

WWW:

[31] IVT Tepelná čerpadla. [online]. [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [32] Komise Evropských společenství [online]. 2007 [cit. 2008-04-05]. Dostupný z WWW: <eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2007:0621:FIN:CS:PDF> [33] Latvian Country Holidays [online]. [cit. 2009-02-22]. Dostupný z WWW: [34] Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. [cit. 2009-04-09]. Dostupný z WWW: [35] Ministerstvo životního prostředí [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-0411]. Dostupný z WWW: [36] Ministerstvo životního prostředí [online]. 2004 [cit. 2008-04-10]. Dostupný z WWW: [37] Nazeleno.cz. [online]. 2008 [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [38] Nazeleno.cz. [online]. 2008 [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [39] Nazeleno.cz. [online]. 2008 [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: [40] Nordic Swan [online].

[cit.

2009-02-12].

Dostupný

z

WWW:

[41] Oeko-Zenter Lëtzebuerg asbl [online]. [cit. 2009-02-22]. Dostupný z WWW: [42] Ing. Ivo Šnajdr [online]. 2007 [cit. 2008-03-15]. Dostupný z WWW: [43] Rainforest Alliance, A Simple User's Guide to Certification for Sustainable Tourism and Ecotourism [online] Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-02-05]. Dostupný z WWW: [44] Rainforest Alliance, Practical Steps for Marketing Tourism Certification [online] Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-02-05]. Dostupný z WWW: 90

[45] Rainforest Alliance. [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-02-12]. Dostupný z WWW: <www.rainforestalliance.org/tourism/documents/final_report.pdf> [46] Stavebnictví a interiér. [online]. 2003 [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: [47] Steinbock Label [online]. [cit.

2009-02-17].

Dostupný

z

WWW:

[48] Sutour [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 2008-11-13]. Dostupný z WWW: <sutour.ier.uni-stuttgart.de/englisch/downloads/sutour_lores_en.pdf> [49] The Association of Ecotourism in Romania [online]. [cit. 2009-02-17]. Dostupný z WWW: [50] The EU Flower [online]. [cit.

2009-02-13].

Dostupný

z

WWW:

[51] The Green Key [online].

2009-02-13].

Dostupný

z

WWW:

[cit.

[52] The Green Tourism Business Scheme [online]. [cit. 2009-02-17]. Dostupný z WWW: [53] The Global Ecolabelling Network (GEN) [online]. [cit. 2009-02-17]. Dostupný z WWW: [54] Tour Operators' Initiative [online]. [cit. 2009-04-10]. Dostupný z WWW: [55] Verner, a.s. [online]. [cit. 2009-04-19]. Dostupný z WWW: [56] Visit Malta [online]. [cit. 2009-02-22].

Dostupný

z

WWW:

[57] Wikipedie [online]. [cit. 2009-12-04]. Dostupný z WWW: [58] World tourism organisation [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-04-05]. Dostupný z WWW: [59] World tourism organisation [online]. 2008 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: [60] World tourism organisation [online]. 2004 [cit. 2009-04-08]. Dostupný z WWW:

91

[61] World Tourism Organisation. [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 2009-02-12]. Dostupný z WWW: [62] World Tourism Organisation. [online]. 2009 Soubor ve formátu PDF. [cit. 200902-12]. Dostupný z WWW: [63] World tourism organisation [online]. [cit. 2009-02-20]. Dostupný z WWW: [64] Základní škola Dobrovského Lanškroun. [online]. [cit. 2009-03-11]. Dostupný z WWW: [65] Vybavení koupelen. [online]. [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: [66] Pražské vodovody a kanalizace. [online]. [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: [67] Sanita. [online]. [cit. 2009-04-02].

Dostupný

z

WWW:

[68] AZ koupelny. [online]. [cit. 2009-04-01]. Dostupný z WWW: [69] Úsporné spotřebiče. [online]. [cit.

2009-04-01].

Dostupný

z

WWW:

[70] E.on. [online]. [cit. 2009-04-01]. Dostupný z WWW: [71] The International Ecotourism Society. [online]. [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: [72] Tenaur. [online]. [cit. 2009-05-01].

92

Dostupný

z

WWW:

7 Seznam tabulek a grafů Tab. č. 1: Spotřeba energie podle kategorie ubytovacího zařízení. .............................. 33 Tab. č. 2: Spotřeba vody podle kategorie ubytovacího zařízení. .................................. 34 Tab. č. 3: Rozdělení odpadu a jeho množství podle sekcí. ............................................ 35 Tab. č. 4: VISIT – oblasti pro environmentální kritéria .................................................. 36 Tab. č. 5: Počet udělených licencí pro ubytovací zařízení. ............................................ 56 Tab. č. 6: Porovnání požadovaných kritérií vybraných ekoznaček. ............................ 59 Tab. č. 7: Přímé výdaje související se zavedením ekoznačky v tis. Kč. ........................ 65 Tab. č. 8:

Původní a snížená spotřeba vody po instalaci termostatických vodovodních baterií............................................................................................ 66

Tab. č. 9:

Návratnost investice do termostatických vodovodních baterií v letech při spotřebě 150 l vody/os/den. ......................................................................... 68

Tab. č. 10: Návratnost investice do termostatických vodovodních baterií v letech při spotřebě 250 l vody/os/den. ......................................................................... 69 Tab. č. 11: Původní a snížená spotřeba vody po instalaci toalet s dvojitým systémem splachování. ......................................................................................................... 70 Tab. č. 12: Návratnost investice do dvojitého systému splachování v letech při spotřebě 150 l vody/os/den. ......................................................................... 71 Tab. č. 13: Návratnost investice do dvojitého systému splachování v letech při spotřebě 250 l vody/os/den. ......................................................................... 72 Tab. č. 14: Původní a snížená spotřeba vody při užívání dešťové vody. ...................... 74 Tab. č. 15: Možnost využití dešťové vody v m3 dle obsazenosti za den. ....................... 75 Tab. č. 16: Návratnost investice do zásobníku na dešťovou vodu v letech při spotřebě 150 l vody/os/den. ......................................................................... 75 Tab. č. 17: Návratnost investice do zásobníku na dešťovou vodu v letech při spotřebě 250 l vody/os/den. ......................................................................... 76 Tab. č. 18: Roční výdaje na zařízení v tis. Kč a možná úspora pro třídy A a B. ........... 77 Tab. č. 19: Návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy A v letech....... 79 Tab. č. 20: Návratnost pořízení energeticky úsporného zařízení třídy B v letech. ...... 80 Graf č. 1:

Možnost využití dešťové vody při denní spotřebě 150 l za osobu……… 73

93