Evropská platidla, historie, současná podoba a měnové kursy

Evropská platidla, historie, současná podoba a měnové kursy

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 7. 5. 2012 ...................................................... Podpis

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala svému vedoucímu práce Ing. Petru Jiříčkovi, za odborné vedení, cenné rady a praktické připomínky ke zpracování této bakalářské práce. Dále děkuji své rodině a přátelům, kteří mě při zpracování mé bakalářské práce podporovali.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Evropská platidla, historie, současná podoba a měnové kursy bakalářská práce

Autor: Jana Honsová Vedoucí práce: Ing. Petr Jiříček Jihlava 2012

Copyright © 2012 Jana Honsová

Abstrakt HONSOVÁ, Jana. Evropská platidla, historie, současná podoba a měnové kursy. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Ing. Petr Jiříček. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. 83 stran. Stěžejním tématem této bakalářské práce jsou evropské měny. Cílem je zanalyzovat platidla používaná na evropském kontinentu od jejich historie po současnost. Práce zahrnuje zkoumání současně používaných evropských platidel, včetně ochranných prvků české měny a v současné době nejrozšířenějšího evropského platidla, eura. V závěru práce je vyhotoven přehled měn a měnových kursů vůči české měně, americkému dolaru a euru. Klíčová slova: peníze, měna, kurs, platidlo.

Abstract HONSOVÁ, Jana. The European tender, history, present appearance and exchange rates. Bachelor thesis. College of polytechnics Jihlava. Toursim department. The work supervisor Ing. Petr Jiříček. Degreee of professional qualification: bachelor thesis. Jihlava 2012. 83 pages. The main topic of this bachelor thesis is the European currencies. The intention is to evaluate the tender used around the European continent from their history to the present. The thesis includes the research of actual used European banknotes and coins, including security features of Czech currency and most common used tender of presents, Euro. The enclosure of the bachelor thesis contains the review of currencies and their exchange rates compared with the Czech crown, the American dollar and the Euro. Keywords: money, currency, exchange rate, tender.

Obsah Úvod................................................................................................................................ 10 1 Obecná definice peněz ............................................................................................ 12 2 Funkce peněz .......................................................................................................... 12 3 Historický vývoj peněz ........................................................................................... 13 3.1 Předmincovní platidla ...................................................................................... 13 3.2 Vznik mincí ...................................................................................................... 14 3.2.1 Řecké mincovnictví .................................................................................. 14 3.2.2 Keltské mincovnictví ................................................................................ 16 3.2.3 Římské mincovnictví ................................................................................ 16 3.2.4 Byzantské mincovnictví ............................................................................ 18 3.2.5 Evropské středověké mincovnictví ........................................................... 19 3.3 Vznik papírových peněz ................................................................................... 20 3.3.1 Bankovky a státovky ................................................................................. 21 4 Základní členění dnešních peněz ............................................................................ 22 4.1 Hotovostní peníze............................................................................................. 22 4.1.1 Mince ........................................................................................................ 22 4.1.2 Bankovky .................................................................................................. 22 4.2 Ochrana bankovek ............................................................................................ 23 5 Bezhotovostní peníze .............................................................................................. 24 6 Měna a její definice................................................................................................. 24 7 Měnový kurs ........................................................................................................... 24 7.1 Pevné měnové kursy ........................................................................................ 25 7.2 Pohyblivé měnové kursy .................................................................................. 25 8 ISO 4217 ................................................................................................................. 25 Praktická část .................................................................................................................. 26 9 Evropské měny od historie po současnost .............................................................. 26 9.1 Euro .................................................................................................................. 26 9.1.1 Eurobankovky ........................................................................................... 27 9.1.2 Ochranné prvky eurobankovek ................................................................. 27 9.1.3 Euromince ................................................................................................. 28 9.1.4 Ochranné prvky euromincí ....................................................................... 29 9.2 Albánie ............................................................................................................. 29 9.3 Andorra ............................................................................................................ 30 9.4 Belgie ............................................................................................................... 30 9.5 Bělorusko ......................................................................................................... 31 9.6 Bosna a Hercegovina........................................................................................ 32 9.7 Bulharsko ......................................................................................................... 33 9.8 Chorvatsko ....................................................................................................... 33 9.9 Česká republika ................................................................................................ 34 9.9.1 Ochranné prvky českých bankovek v materiálu ....................................... 35 9.9.2 Ochranné prvky českých bankovek v designu .......................................... 36 9.10 Dánsko.............................................................................................................. 36 9.11 Faerské ostrovy ................................................................................................ 37 9.12 Estonsko ........................................................................................................... 37 9.13 Finsko ............................................................................................................... 38 9.14 Francie .............................................................................................................. 39

9.15 Gibraltar ........................................................................................................... 39 9.16 Irsko.................................................................................................................. 40 9.17 Island ................................................................................................................ 41 9.18 Itálie.................................................................................................................. 41 9.19 Kypr.................................................................................................................. 42 9.20 Lichtenštejnsko ................................................................................................ 42 9.21 Litva ................................................................................................................. 42 9.22 Lotyšsko ........................................................................................................... 43 9.23 Lucembursko .................................................................................................... 44 9.24 Maďarsko ......................................................................................................... 44 9.25 Makedonie ........................................................................................................ 45 9.26 Malta ................................................................................................................ 45 9.27 Moldavsko ........................................................................................................ 46 9.28 Monako ............................................................................................................ 47 9.29 Německo .......................................................................................................... 47 9.30 Nizozemí .......................................................................................................... 48 9.31 Norsko .............................................................................................................. 49 9.32 Polsko ............................................................................................................... 49 9.33 Portugalsko ....................................................................................................... 50 9.34 Rakousko .......................................................................................................... 51 9.35 Řecko................................................................................................................ 51 9.36 Rumunsko ........................................................................................................ 52 9.37 Rusko................................................................................................................ 53 9.38 San Marino ....................................................................................................... 54 9.39 Slovensko ......................................................................................................... 54 9.40 Slovinsko .......................................................................................................... 55 9.41 Srbsko ............................................................................................................... 55 9.42 Černá Hora ....................................................................................................... 56 9.43 Španělsko ......................................................................................................... 57 9.44 Švédsko ............................................................................................................ 57 9.45 Švýcarsko ......................................................................................................... 58 9.46 Ukrajina ............................................................................................................ 59 9.47 Spojené království Velké Británie a Severního Irska ...................................... 60 9.47.1 Anglie a Wales .......................................................................................... 60 9.47.2 Skotsko...................................................................................................... 60 9.47.3 Severní Irsko ............................................................................................. 61 9.48 Vatikán ............................................................................................................. 61 10 Přehled kursů zkoumaných evropských měn.......................................................... 62 Závěr ............................................................................................................................... 64 Seznam použité literatury ............................................................................................... 67 Seznam webových stránek evropských centrálních bank ............................................... 78 Seznam obrázků .............................................................................................................. 79 Přílohy na přiloženém CD .............................................................................................. 82

Úvod Během svého studia na vysoké škole jsem se o evropských státech dozvěděla ledacos. Získala jsem základní povědomí o geografii nebo kulturním dědictví dané země, což je pro studenta cestovního ruchu nesmírně důležité, avšak nikde jsem se nesetkala s tak praktickými informacemi jako je například měna. V průběhu studia jsem absolvovala odborné praxe v cestovních kancelářích, kde jsem byla v neustálém kontaktu s klienty a za pomoci zkušených pracovníků jsem mimo jiné odpovídala na nejrůznější dotazy. Klienty samozřejmě zajímaly informace týkající se vybrané destinace, ale často jsem se setkala s otázkou: „Čím se tam platí?“, na kterou jsem bohužel neznala odpověď. Proto, když jsem ve výběru témat bakalářských prací spatřila téma s názvem „Evropské měny“, neváhala jsem. Téma mi připadalo velmi atraktivní. Cílem mé bakalářské práce je zmapování a analýza měn států Evropy. Díky výše uvedené skutečnosti se domnívám, že odborník v cestovním ruchu by měl mít alespoň základní povědomí o současně užívaných evropských platidlech. Tato bakalářská práce bude rozdělena na teoretickou a praktickou část. Obě části zpracuji za pomoci tištěných publikací zapůjčených v knihovnách České národní banky, Vysoké školy polytechnické a v městských knihovnách v Jihlavě a Pelhřimově. Ke zpracování bakalářské práce využiji samozřejmě i internetové zdroje. Informace o aktuálně používaných evropských měnách budou čerpány z knižních publikací a následně porovnávány a případně aktualizovány pomocí webových stránek centrálních bank jednotlivých států Evropy. Teoretická část se nejdříve zaměří na pojem peníze, jejich funkce a poté bude pokračovat obsáhlým historickým vývojem peněz od prvních mincí, přes papírová platidla až po současně užívané platební prostředky. Celá teorie bude zakončena definicí měny a základními informacemi s ní spojenými. Praktická část se bude věnovat bližšímu zkoumání všech měn na evropském kontinentu a bude uvedena tou, která je v Evropě v současné době nejrozšířenější, eurem. V další části práce budou postupně rozebrány všechny státy Evropy. Každá kapitola bude uvedena stručnou historií daného státu a poté se nastíní jeho původně užívaná platidla. Největší pozornost však věnuji analýze aktuálních měn na evropském kontinentu. Další 10

metodu, kterou použiji, bude komparace, díky které vytvořím přehled v závěru práce. Analyzované měny jednotlivých států Evropy zde budou porovnávány pomocí aktuálních kursů vůči české koruně, americkému dolaru a euru. Samotný závěr bude shrnutím jednotlivých kapitol, kde zmíním své nejzajímavější poznatky, které se během psaní mé práce objeví. Zjišťovala jsem, zda se podobným tématem na VŠPJ již někdo v minulosti zabýval, avšak žádnou práci jsem nenalezla. Na základě konzultací s mým vedoucím Ing. Petrem Jiříčkem, budou uvedené informace v budoucnu použity jako doplňující studijní materiál pro studenty. Z estetického hlediska nebudou uvedeny zdroje pod obrázky, konkrétní odkazy budou k dispozici v seznamu obrázků. Aby byla analýza měn opravdu kompletní, je potřeba mít povědomí o vzhledu jednotlivých evropských platidel. Proto bude pro každý stát vytvořen samostatný soubor s obrázky všech oběžných bankovek a mincí. Všechny tyto soubory budou k nahlédnutí na CD, které bude součástí mé bakalářské práce.

11

1 Obecná definice peněz Peníze můžeme definovat jako „jakékoli aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu.“ [1] Tímto aktivem může být vše, co je všeobecně přijímáno jako platidlo, nejde tudíž jen o mince a bankovky, ale i o částky na bankovních účtech, šeky a podobně. V dávné minulosti byly penězi označovány nejrůznější suroviny, potraviny nebo výtvory lidské činnosti.

2 Funkce peněz • Peníze jsou univerzálním druhem zboží a mají následující funkce: [2] • Měřítko hodnot – jedná se o velmi důležitou funkci, protože peníze vyjadřují hodnotu (cenu) ostatního zboží či služeb a pomáhají nám pak jednotlivé ceny navzájem porovnávat. Příklad: Výrobek X stojí 15 000 Kč, výrobek Y 5 000 Kč. X má tedy hodnotu třech výrobků Y. • Prostředek směny – peníze jsou univerzálním, všeobecně akceptovatelným směnným prostředkem, kterým platíme za ostatní zboží, služby či dluhy. V dnešní době probíhají platby pomocí hotovostních a bezhotovostními peněžních prostředků, v minulosti se využívaly tzv. komoditní peníze. • Uchovatel hodnot – peníze plní funkci „pokladu“, kdy tvoříme určité peněžní úspory a domníváme se, že budou mít i po určité době stejnou hodnotu. Častou formou úschovy jsou i zásoby drahých kovů. Je důležité zmínit, že hodnota peněz a drahých kovů je velmi ovlivněna jejich množstvím v oběhu, kdy při nedostatku je cena vyšší, při přebytku je tomu naopak. Velmi významnou roli zde hraje inflace, která může hodnotu peněz výrazně ovlivnit. • Účetní jednotka – tato funkce nám pomáhá jednotlivé ceny zboží evidovat a účtovat.

12

3 Historický vývoj peněz Následující kapitoly budou obsahovat podrobný popis historického vývoje peněz, od předmincovních platidel až k papírovým penězům.

3.1 Předmincovní platidla Před samotným vznikem peněz existovala dlouhá éra předmincovních platidel. Ve starověku se obchodovalo s nejrůznějšími přírodními produkty či výtvory lidské společnosti. V prosté směně, v tzv. barterových obchodech, se nečinily rozdíly mezi zbožím, jednoduše se měnil předmět za předmět. Postupem času se samozřejmě ukázalo, že tento druh obchodu není nejvýhodnější, protože některý z předmětů byl více nebo méně hodnotný než ten, za který byl měněn. Díky vzrůstající složitosti jednotlivých obchodů se barterový způsob obchodování ukázal naprosto nevyhovujícím a bylo nutné přijít s jinou alternativou. Vyčlenily se proto primitivní peněžní prostředky, takzvané „všeobecné ekvivalenty“, [3] které vyjadřovaly hodnotu jiného zboží. Šlo například o různé potraviny jako rýže, čaj, obilí nebo cukr. Velmi oblíbeným předmětem směny byla sůl, mimochodem tyčemi z natronu o váze 50 kg do nedávna platili ještě v Čadu, Ugandě a Somálsku. [4] Evropa si oblíbila obchod pomocí obilí, v Africe se uchytilo proso a v Asii zase rýže. Nejen potraviny slavily velký úspěch ve směně, střední a jižní Asie byla proslulá opiáty, Afrika

Obr. č. 1: čínské kauri

slonovinou. Staří Římané si nedovedli představit směnu bez dobytka, jedna kráva se tehdy rovnala několika ovcím a podobně. Dobytek jako prostředek směny byl velice oblíbený, ale ještě více se uchytil obchod s kůží. Některé druhy kožešin byly natolik cenné, že se podle nich pojmenovaly pozdější peněžní jednotky. V Rusku a Chorvatsku jsme se mohli setkat s kunami. Nejpoužívanějším prostředkem směny v Číně byly druhy mušlí „kauri“, které se pak uchytily i v Indii, Thajsku a Africe, kde se používaly až do konce 19. století, viz obrázek č. 1. Podoba předmincovních platidel byla opravdu rozmanitá a prsteny, náušnice, háčky k harpunám, hroty kopí a nože, neplnily jen funkci platební, ale i užitkovou. Postupem času se však ukázalo, že nejlepším a nejpraktičtějším prostředkem směny je kov, který je vzácný, trvanlivý a lehce dělitelný. 13

Díky němu se celý proces vývoje směnných prostředků přeorientoval na obchod pomocí kovových předmětů. Jejich tvary byly zpočátku rozporu plné, protože připomínaly zmenšeniny užitných nástrojů (sekery, motyky, hroty kopí) a nebyly nijak označené. Už tehdy to ale znamenalo pouhý krůček od směných prostředků k opravdovým platidlům. Prvním mincím se nejvíce podobala čínská kruhovitá platidla s otvorem u prostřed z 6. století př. n. l. nebo i kovové kroužky různých velikostí, tvarů a hmotností, které se objevovaly na území Egypta, Řecka a Mezopotámie. O mince jako takové ale zatím nešlo. Vznik a užívání těchto primitivních „peněz“ však znamenal obrovský posun a bezprostřední začátek výroby opravdových mincí. [3]

3.2 Vznik mincí Nejstarší mince, statéry, vznikly již kolem 7. stol. př. n. l. v Sardu, hlavním městě Lýdského království (současného Turecka). První statéry se začaly razit za vlády krále Kandaulése z rodu Herakleovců. K výrobě těchto mincí se používal élektron (směs zlata a stříbra), který se získával z řek Hesmu a Paktol, nebo se těžil v západním území Malé Asie. Statéry měly typický Obr. č. 2: řecký statér

oválný, zploštělý tvar s jednostrannými motivy, mezi kterými byla nejoblíbenější včela nebo býk. Nejpoužívanějším znakem lýdských králů byl však lev, viz obrázek č. 2. Za krále Kroissa, 546 př. n. l., došlo k velkým změnám, élektron byl nahrazen čistým zlatem a stříbrem a vznikl úplně nový druh statéru, jehož podoba se neustále měnila a vyvíjela. Ražba mincí se rychle uchytila a rozšířila po celé západní Asii a šířila se díky obchodu dál na západ. [3]

3.2.1 Řecké mincovnictví První mince nepochybně pocházely z Lýdského království, ale řecký národ byl ten, který naučil celý svět mince správně používat a vyrábět. [5] Staří Řekové byli v ražbě mincí velmi aktivní, protože každý městský stát vydával své vlastní mince, a díky tomu byl jejich mincovní systém nejednotný a málo přehledný. Mincím chyběly hodnoty a v každé části Řecka se používaly jiné ražební kovy. Velmi oblíbená byla měď, cín, bronz či zlato, ale převážná část řeckých mincí byla ražena ze stříbra. Vývoj řeckých platidel můžeme rozdělit do třech základních období. V archaickém období byl tvar 14

mincí značně nepravidelný a symbol či znak zdobil pouze stranu lícovou, rub neměl žádnou specifickou podobu. Mince z této doby se hodně podobaly lýdským statérům, litých z élektronu. [6] V klasickém období se již přistoupilo k ražbě oboustranné. První mince tohoto druhu se začaly razit v centrálním Řecku, přesněji na ostrově Aigína. Jednalo se o mince se symbolem mořské želvy na aversu a atypickým paprskovitým symbolem na reversu. Tyto mince se pak staly vzorem pro celé Řecko. Základní platební jednotkou se stala drachma, platidlo, jehož dílčí jednotkou byl obol, viz obrázek č. 3. Jedna drachma tak měla hodnotu 6 obolů. Postupem

času

vznikly

i

násobky

této

mince,

tetradrachma (4 drachmy), didrachma (2 drachmy). Do Athén se ražba kovových platidel dostala v roce 610 př. n. l.

Athénské

mince

byly

z

velké

části

Obr. č. 3: athénská drachma

inspirovány aigínskými drachmami. Nejpoužívanějším znakem byla sova (symbol moudrosti) a podobizna bohyně Athény. V severní části Řecka se uchytily stříbrné statéry či darejky, naopak na jihu se platilo didrachmami či drachmami. Velmi významné postavení v řeckém mincovnictví mělo město Syrákús, které v té době bylo proslavené dokonale propracovanými mincemi se symbolem hlavy Arethusy a čtyřmi delfíny. V 5. století př. n. l. zde dosáhlo umění řeckých mincí svého vrcholu. Výtvory místních rytců byly opravdu obdivuhodné. V době helénistické, přesněji za vlády Filipa II. a Alexandra III. Velikého (359 – 323 př. n. l.), sehrála Makedonie významnou roli v řeckém mincovnictví. Filip II. nechal razit zlaté statéry, jejichž avers zdobila hlava Apollóna a revers koňské dvojspřeží a jeden zlatý statér měl hodnotu dvaceti drachem. Mince Alexandra III. byly raženy s motivem bohyně Niké a Athény. Zajímavostí je, že tito dva makedonští králové, aniž by si to tehdy uvědomovali, učinili zcela průlomový krok, a sice zakomponovali svou vlastní tvář do přední strany mincí. Položili tak základ novému trendu, kdy bohové byli nahrazováni podobiznami panovníků. Jejich zlaté statéry se rychle rozšířily do všech částí země a staly se tak i velkým vzorem například pro keltské mincovnictví. V letech 146 př. n. l. – 395 n. l. bylo Řecko podrobeno Římu, který městským státům povolil jen velmi omezenou ražbu bronzových či měděných mincí, což vedlo k postupnému úpadku celého mincovnictví a nastolení jediné měny, římského denáru. [3]

15

3.2.2 Keltské mincovnictví Keltské mince mají významné postavení v historickém vývoji a to především v evropském mincovnictví. Keltové během 5. – 1. století př. n. l. osídlili rozsáhlá území Evropy a rozšiřovali se dál po celém kontinentu. Byli zároveň i prvním žijícím národem na území naší země. První keltské mince se razily ve 3. století n. l., kdy byly silně ovlivněny řeckým mincovním systémem. Kmeny žijící v západní části evropského kontinentu napodobovaly zlaté statéry makedonských králů Filipa II. a Alexandra III. Velikého. Důkazem toho jsou nálezy mincí na území dnešní Francie, kde keltský kmen Paradisů razil napodobeniny statérů Filipa II. a mince byly označeny hlavou Apollóna na aversu a Pagasem na reversu. V jižním Bavorsku se razily statéry miskovitého tvaru tzv. Regenbogen schüsselchen neboli duhovky. Nejstarší keltskou mincí na našem území byl zlatý statér Alexandra III. Velikého, který razili Bójové. Zdobila ho hlava Athény s korintskou přilbicí a postava bohyně Niké.

Obr. č. 4: ukázka keltská mince

Kmeny osidlující východní část Evropy preferovaly ražby napodobenin makedonských tetradrachem Filipa II., což dokazují nálezy mincí na území dnešního Slovenska, Bulharska, Rumunska a dalších zemí. Keltové byli známí tím, že přejímali vzory ostatních kultur, které pak upravovali podle svého. Ukázku keltské mince můžete spatřit na obrázku č. 4. Postupem času se ale všechno změnilo, tlak cizí kultury zeslábl a keltské mince začaly mít konečně svůj osobitý ráz. Ražební motivy se podstatně zjednodušily a obrazy panovníků či bohů nahradily nezřetelné vypukliny. Nové keltské mince byly díky svému neobvyklému vzhledu často označovány jako „barbarské“, ale přesto daly keltskému mincovnictví svůj osobitý charakter. [3]

3.2.3 Římské mincovnictví Vznik římských mincí na území dnešní Itálie můžeme rozdělit do třech hlavních fází. První fáze čítá období do 1. století př. n. l. za dob římské republiky,

kdy

se

používala

platidla,

která

byla

označována jako „aes rude“, viz obrázek č. 5. Jednalo se o kusy surové mědi bez konkrétního tvaru či označení.

Obr. č. 5: aes rude

Na přelomu 3.-4. stol. př. n. l. vznikly nové platební prostředky, tzv. „aes signatur“, což 16

byly bronzové pláty s hmotností kolem 1 000 gramů a byly značeny nejrůznějšími zvířecími motivy. Na základě předchozích dvou platidel vznikla mincovní soustava „aes grave“, jejímž základem se stala římská libra (327,45g), která se dál dělila na scripule a unicie. [7] Od třetího století př. n. l. se stal základní mincovní jednotkou librální as o hmotnosti 320 gramů. Dílčími jednotkami byl semis (1/2 assu), triens (1/3 assu) a tak dále. V letech 265 – 242 př. n. l. se začaly razit první stříbrné římské mince, didrachmy, o celkové hmotnosti 7,6 gramů. Římané se tehdy nechali silně inspirovat řeckou výrobou. Přední stranu mince zdobila podobizna boha Apollóna a na rubu se nacházel obraz vlčice s Romulem a Remem. V roce 211 př. n. l. zavedla Římská říše zcela novou minci, a sice stříbrný římský denár, jehož vznik měl omezit obrovský vliv řecké drachmy, která tehdy ovládala celý světový obchod. Jeden denár měl v té době hodnotu 10 assů. Na aversu byla zobrazena hlava Obr. č. 6: římský denár

bohyně Romy s okřídlenou helmicí a rub byl označen

dvěma jezdci na koních, jak můžete vidět na obrázku č. 6. [5] Římský denár je často považován za nejznámější římskou minci vůbec. V roce 27 př. n. l. došlo k zániku Římské republiky, a vzniklo Římské císařství. Plynulý vývoj římských platidel nebyl nijak narušen, nové římské mince navázaly na ty republikánské. V novém období, za vlády císaře Augusta, vznikla významná zlatá mince, aureus, kterou můžete vidět na obrázku č. 7. Tato nová mince měla hmotnost 328 gramů a hodnotu 25 denárů nebo 100 sesterciů. Kromě zlatého aureuse se také razil 2 - aureus a zlatý quinár (1/2 aureus). Mincovní soustava Římského císařství byla tehdy opravdu pestrá. Razilo se zde velké množství druhů mincí s nejrůznějšími motivy bohů,

Obr. č. 7: římský aureus

chrámů, oltářů či paláců. Například vládce Hadrián (117 – 138 n. l.) si nechal na svých mincích personifikovat jednotlivé části Římské říše. Markus Aurelius (161 – 180 n. l.) si zase zakládal na ražbě mincí, zobrazující války s germánskými kmeny. [3] Nejrozšířenější stříbrnou mincí byl však nepochybně denár. Pozici nejraženějšího bronzového platidla zastával sestercius s hodnotou ¼ denáru. Velké oblibě se těšily i mince měděné, mezi které se řadil semis, quadrans nebo dupondius. Mince antoninián, 17

která byla ražena císařem Caracally (198- 210 n. l.), postupně vytlačila denár z celého oběhu. Dalším významným platidlem v historii římského mincovnictví se stal solidus, ražený císařem Konstantinem I. v roce 306 n. l., který pak následně nahradil aureus. Solidus spolu s aureusem patřily mezi nejvýznamnější římské mince. Rok 395 n. l. znamenal pro Římskou říši rozpad na dvě části, na Západořímskou s hlavním městem Ravenna a na Východořímskou s centrem Konstantinopol. Rozdělení říše však nijak neovlivnilo vývoj římského mincovnictví a v obou částech se i nadále razily mince stejné. Vše se změnilo až v roce 476, kdy zanikla celá Západořímské říše a s ní i její měna. Římské mincovnictví však nezaniklo úplně, jeho tradici totiž převzala říše Byzantská, kde zlatý solidus sehrál významnou roli. [3]

3.2.4 Byzantské mincovnictví Byzantské mince měly nepochybně významné postavení v historickém vývoji světového mincovnictví. Znamenaly jakýsi přechod od antiky k nové středověké éře. První a zároveň nejvýznamnější byzantskou mincí byl zlatý solidus, který byl ražen od roku 395 císařem Konstantinem I. Velikým, viz obrázek č. 8. Dílčími jednotkami solidu byly tzv. tremissis (1/3 solidu) a semissis (1/2 solidu). Tato zlatá mince ovládala nejen celou Byzanc, ale i různé evropské oblasti, část Afriky a Malou

Asii.

mincovnictví

V roce

498

významnou

prošlo

byzantské

reformou.

Císař

Obr. č. 8: ukázka zlatého solidu

Anastasius nechal zlatý solidus rozdělit na 6 000 částí, tzv. nummia, a ta pak byla ražena pod názvem follis. Každá mince byla označena velkým písmenem a znakem mincovny, která ji razila. Velké písmeno na minci vyjadřovalo její příslušnou hodnotu. Zpočátku byly první byzantské mince téměř nerozeznatelné od těch římských, ale za vlády císaře Justiniána v roce 527 se jejich vzhled výrazně změnil a tradiční obraz panovníka nahradily křesťanské motivy. V 7. století, během panování císaře Herakleia I., vznikly nové stříbrné mince hexagramy a jejich hlavním motivem byl kříž na glóbu. Je nutné zmínit, že za vlády tohoto panovníka bylo zavřeno mnoho byzantských mincoven a kvalita samotných mincí velmi klesla. Až císař Basilei II., v roce 1018, navrátil byzantským mincím ztracenou kvalitu. Za jeho vlády se razily mince miskovitého tvaru a měly hodnotu solidů. Obrazy na mincích byly strnulé 18

a jednotvárné, ale jejich ozdobné provedení a celková propracovanost měla velmi vysokou úroveň. Ve vládě nad Byzancií se tehdy vystřídalo ještě několik dynastií, avšak jejich působení vedlo spíše k postupnému úpadku celého systému byzantského mincovnictví. Rod Angelovců se v roce 1204 zasloužil o rozpad Byzancie na několik menších částí, což byl jen krůček k celkovému konci. Za vlády císaře Michala III. Palaiologose, roku 1453, byla Byzantská říše napadena Turky a následně celá zanikla i se svými mincemi. [3]

3.2.5 Evropské středověké mincovnictví Oproti ostatním kapitolám je tato část pojata o něco stručněji. Ve středověku již byly položeny základy evropských států, tak jak je známe dnes, například Anglie, Francie, Španělsko a další. Proto bych jen nastínila podobu středověkého mincovnictví. Po zániku Byzantské říše vznikla éra středověkého mincovnictví, které započalo v 5.6. století n. l. Toto období se dá rozdělit do tří period: doba denárů, brakteátů a feniků, a období grošů. [3] Prvními středověkými mincemi byly napodobeniny byzantských solidů, které jako první začaly razit na území západní Evropy kmeny Lombardů, Vizigótů a Burgundů. Na formování středověkého mincovnictví se z velké části podílely i mince arabské, jimiž byly zlatý dinár, stříbrný dirham a měděný fils. Na těchto mincích se neobjevovaly žádné obrazy, protože je islámská víra striktně zakazovala. Arabské mince byly označeny pouze nejrůznějšími citáty z Koránu. Od druhé poloviny 7. století ztratily arabské mince svůj vliv a nahradily je evropské denárové ražby. Důležitou roli ve středověkém mincovnictví sehrál denár franckého panovníka Pippina Krátkého, avšak za skutečného zakladatele denáru je považován až jeho syn, Karel Veliký. Ten od roku 768 zavedl ve francké říši (území dnešní Francie Německa, Rakouska) přísný jednotný systém „karolinského denáru“, kdy se na lícové straně nacházela podobizna Karla Velikého spolu se jménem vydávající mincovny a na rubu symbol kříže. V roce 800 byl Karel Veliký korunován císařem římským a zavedl takzvané denáry císařské, které symbolizovaly panovníka jako ochránce celého křesťanského světa. Na líci mincí bylo zobrazeno jeho poprsí a rub byl zdoben obrazem s opisem „XRISTIANA RELIGIO“. I přesto, že se v roce 843 říše Karla Velikého rozpadla, jeho denáry se šířily do všech částí evropského kontinentu, kde byly hojně užívány. Začátkem 12. století došlo v Evropě ve vývoji denárové měny ke značným 19

změnám. Jižní státy evropského kontinentu pokračovaly dál v ražbě denárů, střed přešel k používání brakteátů a feniků. Tyto mince se začaly razit území dnešního Německa, Švýcarska a Rakouska. I přesto, že feniky byly ražené z tvrdého plechu a obrazy na nich byly nezřetelné a chaotické, jednalo se o mince značně oblíbené. Dalším druhem mincí byly brakteáty, které byly raženy pouze z jedné strany. K jejich zhotovení se používal tenký plech o hmotnosti 1 gramu. Brakreáty byly velmi nekvalitní, často se lámaly a k obchodování byly dost nepraktické. Evropské mincovnictví tehdy nebylo v dobrém stavu, a tak bylo nutné přijít s novým druhem platebního prostředku. Na počátku 13. století se na území dnešní Itálie, v Benátkách, začal razit groš, který se dělil na 12 denárů. Grošová měna se rychle rozšířila po území evropského kontinentu, kde několik století značně ovlivnila vývoj středověkého mincovnictví. V polovině 15. století skončila doba grošů a začala nová éra tolarových měn, což byly velké stříbrné mince. V té době bylo zásob stříbra opravdu mnoho, protože byla objevena rozsáhlá ložiska stříbra na několika místech Evropy. Tolary se tak staly velmi oblíbeným platidlem v mnoha státech a v každém měly své specifické podoby a názvy. V Nizozemí a ve Skandinávii se nazývaly říšské tolary, v Rusku jefimok, v Itálii tallero, v Posku talar a v Severní Americe dolar. Některé tolarové mince rozeberu v praktické části příslušných států. [3]

3.3 Vznik papírových peněz S nápadem prvních papírových platidel přišli Číňané. Obchodníci na dlouhých cestách si čím dál více uvědomovali nepraktičnost kovových mincí, jejich přeprava, úschova a manipulace byla náročná. [9] Největším důvodem pro vnik papírových peněz byla nedostatečná zásoba drahých kovů, které se velmi rychle vyčerpaly, a tak chyběly peníze v oběhu. Bylo proto nutné najít jinou alternativu. S první myšlenkou papírových peněz si pohrávali Číňané již kolem roku 650 n. l. Bankovky jako takové začaly být uznávány jako platební prostředek až během 10. století. Z Číny se pak papírové peníze rozšířily do Japonska, Persie a dál do světa. Evropa musela na své první bankovky čekat ještě celých 300 let, než je ze svých cest přivezl slavný Marco Polo. Když poprvé představil čínské bankovky Evropanům, setkal se jen s kritikou. Nikdo si netroufal důvěřovat pouhému papíru. Myšlenka obchodování bez drahých kovů byla tehdy naprosto nepřijatelná. Původní bankovky neměly moc společného s těmi dnešními. 20

Papír jako takový neměl žádnou hodnotu, proto se hodnota bankovek odvíjela od množství zlata, kterým byla kryta. [10] V praxi to znamenalo, že jsme si uložili určitou sumu zlata (mincí) u soukromého obchodníka, který nám vystavil potvrzení o uložení, tedy jakousi první bankovku. S těmito stvrzenkami již bylo možné obchodovat. Během krátké doby tuto emisi stvrzenek převzaly banky. Držitel bankovky si mohl na základě stejného principu svůj vklad vybrat nebo ho prodat dál. [11] Prvními bankovkami na území Evropy byly švédské riksdalery,

vydávané

Stockholmskou bankou v roce 1661. Tyto papírové peníze vznikly díky nedostatku stříbrných mincí v oběhu. Švédskem se pak nechaly inspirovat i ostatní země jako Norsko, Velká Británie, Francie a Skotsko. Bankovky se osvědčily jako výborný platící prostředek a rychle se rozšířily po celém světě. [10] Vidina většího zisku vedla banky k emisi čím dál většího množství bankovek, které nebyly kryté zlatem. Nadměrná produkce snižovala jak hodnotu těchto bankovek, tak i důvěru veřejnosti, a to celé pak vedlo k bankrotům. Z toho důvodu centrální banka Velké Británie (Bank of England) přistoupila k zlatému standardu. K tomuto systému se postupně přidalo i Německo, Japonsko, Francie, USA a další země. Zlatý standard ukončila Velká hospodářská krize v 30. letech, po které byl systém ještě několikrát obnovován, ale vždy neúspěšně. Poslední variantou zlatého standardu byl zlatý dolarový standard zavedený v roce 1944 na konferenci v Bretton Woodu (Brettonwoodský systém), který se zhroutil v roce 1971. Od té doby se používají papírové peníze bez vazby na zlato. [11]

3.3.1 Bankovky a státovky V minulosti papírová platidla tvořila dvě skupiny. První byly již výše zmíněné bankovky, které emitovala centrální banka příslušného státu. Státovky, jako druhá skupina, nebyly kryté zlatem, jejich emisi striktně řídil stát a hodnotu i oběh si vynucoval. Státovky představovaly jakýsi dluh státu, který byl splácen stahováním těchto peněz z oběhu. Rozdíly mezi státovkami a bankovkami byly minimální, rozdílnou roli zde hrály právní předpisy, ekonomická funkce byla stejná. Postupem času však státovky úplně zanikly, protože jejich nadměrná emise způsobovala velmi časté státní bankroty. [12,13] 21

4 Základní členění dnešních peněz Současné peníze mají dvě základní formy, dělíme je na peníze hotovostní a bezhotovostní. Oba druhy jsou navzájem úzce spjaty, protože je můžeme mezi sebou volně konvertovat, peníze z bankovního účtu můžeme kdykoliv vybrat nebo je na něj zpět uložit. Nejvýraznější rozdíl mezi nimi je ten, že oběživo emituje pouze centrální banka a bezhotovostní peníze formou úvěrů může poskytovat jakákoliv obchodní banka. [1]

4.1 Hotovostní peníze 4.1.1 Mince Dnešní mince hrají důležitou roli v peněžním oběhu. Jejich hodnota se však oproti minulosti značně změnila, dříve měly stejnou hodnotu jako kovy, ze kterých byly raženy. Současné mince nemají, narozdíl od těch z minulosti, žádnou vnitřní hodnotu a hodnota materiálu je mnohem nižší, než nominální. Pokud by se za výrobu mincí nepostavil stát, šlo by o bezcenný kov. Celkový vzhled, hmotnost, složení a nominál mincí jsou podřízeny příslušným právním normám a zákonům dané země, která také určuje, kdo bude mince emitovat. V České republice má toto privilegium pouze Česká národní banka. Lícová strana mince se obecně nazývá avers, kde se nachází nominální hodnota a rub je označován jako revers. [14]

4.1.2 Bankovky Papírové peníze jsou naprosto nepostradatelným platebním prostředkem. Před paděláním a jiným zneužitím je chrání celá řada prvků. Označení stran je totožné jako u mincí. Rub se nazývá revers a líc avers. Nominální hodnota je na rozdíl od mincí mnohem vyšší. V dnešní době existuje několik druhů bankovek. Z univerzálního bankovního papíru HP Universal Bond Paper 594 mm x 91,4 m (Q8004A) se vyrábí první typ. Jedná se o klasické papírové bankovky, se kterými se v ČR běžně setkáváme. Jejich protipólem jsou bankovky plastové. V roce 1988 je začala jako první používat Austrálie a od roku 1996 přešla k jejich užívání nadobro. Podle jejího vzoru zavedly 22

plastová platidla i ostatní země jako Rumunsko, Nový Zéland, Vietnam, Mexiko, Kanada a mnoho dalších. Čína, Brazílie, Indonésie, Chile, Izrael, Indie se zaměřily na vydání pouze jedné bankovky z plastu, která však disponovala vysokou nominální hodnotou. Ostatní bankovky byly ponechány klasickému bankovnímu papíru. [10] Plastové peníze získávají ve světě čím dál větší oblibu. Jsou dobře odolné vůči plísni, roztržení a teplotním výkyvům. Nepoškodí je ani vyprání a jejich životnost je mnohonásobně vyšší než u bankovek z papíru. Další výhodou je vysoká ochrana proti padělání. Polymerové bankovky obsahují jakési okno, kde se nachází číslo nebo obrázek. Díky tomuto prvku je velice těžké bankovky padělat. Dalo by se říci, že se jedná o zázračné peníze, ale i ty, mají své nevýhody, například na nich není možné použít všechny klasické ochranné prvky. Samozřejmě i výrobní náklady jsou podstatně vyšší.

Obr. č. 9: plastová bankovka

Ale i přesto jsou natolik populární, že už obíhají ve

rumunský leu

více jak dvaceti zemích po celém světě. Do budoucna se očekává, že se počet zemí ještě zvýší. Země EU nad zavedením polymerových bankovek zatím neuvažují. [10,15] Na obrázku č. 9 můžete vidět rumunskou plastovou bankovku.

4.2 Ochrana bankovek Je velice důležité, aby byly bankovky dobře chráněny před případným paděláním, protože nemají samy o sobě žádnou vnitřní hodnotu. Existují proto dva druhy ochrany bankovek. Ochranné prvky určené pro veřejnost jsou jednoduché a lehce rozpoznatelné bez jakýchkoliv pomůcek, případný padělek poznáme na první pohled. Nejčastěji se používají různé portréty významných osobností nebo jiné symboly, které lidé velmi dobře znají a dokážou je s jistotou rozeznat. Ochranné prvky určené specializovaným odborníkům jsou mnohem složitější, padělek od originálu není možné rozlišit pouhým okem, je zde zapotřebí použít nejrůznější pomůcky jako například mikroskop, UV světlo, lupu, chemický prostředek a další. Ochranných prvků je velké množství a jsou zastoupeny jak v materiálu, tak i v designu bankovky. [2] Každá země má specifické ochranné prvky, kterými chrání své peníze, avšak do své práce chci zahrnout jen nejdůležitější ochranné prvky české koruny a mezinárodní měny, eura. Konkrétní příklady budou uvedeny v kapitolách o České republice a Euru. 23

5 Bezhotovostní peníze Bezhotovostní peníze se nacházejí na nejrůznějších běžných či termínovaných účtech obchodních bank a používají se k tzv. bezhotovostním platebním stykům, kdy platby probíhají pouhým převodem částky z jednoho účtu na druhý. V dnešní době jsou velmi oblíbené tzv. elektronické peníze, kdy při platbách používáme různé druhy plastových karet. Dalšími nástroji bezhotovostního styku jsou platební příkazy, šeky, státní pokladniční poukázky a další. Bezhotovostní peníze nepochybně tvoří dnes již největší část celkového peněžního oběhu. [1]

6 Měna a její definice Práce je zaměřena na výzkum jednotlivých evropských měn, proto je velmi důležité si pojem měna řádně vysvětlit. Měnou rozumíme druh peněz označovaný za takzvanou národní formu peněz, která je striktně podřízena státu, jeho právním předpisům a centrální banka je zodpovědná za emisi a ochranu konkrétní měny. Každá národní měna musí splňovat následující znaky: specifický název, základní hotovostní druhy (mince, bankovky), nominální strukturu, způsob stanovení měnového kurzu, mezinárodní označení, výlučnost měny jako základního platidla na určitém území. [1] Typickým příkladem národní měny je naše koruna česká, která platí pouze na území České republiky. Existují ale i měny s mezinárodní působností, kterými můžeme platit ve velkém počtu zemí, jedná se o americký dolar a euro. Každý stát má právo si zvolit svou vlastní měnu, avšak při jejím výběru je vázán pravidly mezinárodního měnového systému. Pro existenci jednotlivé měny je důležité stanovení základní měnové jednotky a instituce, která bude o danou měnu pečovat. U nás tuto úlohu zastává Česká národní banka. [16]

7 Měnový kurs Měnové kursy vznikly v 19. století na základě zlatého standardu, kdy hodnota dané měny byla stanovena dle zlatého obsahu. [17] Po druhé světové válce byly kursy fixovány podle Bretton-woodského systému na americký dolar, který převzal úlohu zlata. Měnový kurs tedy ukazoval hodnotu jiné měny vůči dolaru. Počátkem 70. let se 24

Bretton-woodský systém rozpadnul a vznikly takzvané volně pohyblivé kursy. Od té doby se kursy dělí na pevné a pohyblivé. [1] V současné době působí na měnový kurs následující složky: výše peněžní zásoby, deficit státního rozpočtu, meziroční inflace, výše úrokových sazeb, produktivita práce, míra úspor a investic výše zadluženosti země v zahraničí. [17]

7.1 Pevné měnové kursy Tyto kursy jsou stanovené příslušnou centrální bankou, která je může také jako jediná dle potřeb upravovat. Existují následující druhy pevných kursů (devizových fixingů): kursy s pevnou vazbou na jednu vůdčí národní měnu (single currency peg), kursy s pevnou vazbou na individuální měnový koš (composity currency peg), pevný kurs s vazbou na více národních měn a pevný kurs s častými úpravami ústředního kursu. [17] U měnových kursů dochází k situaci, kdy domácí měna posiluje či naopak oslabuje. Devalvace je situace, kdy domácí měna výrazně oslabuje vůči zahraničním. Zboží určené k vývozu je tedy výrazně levnější než to dovážené. Revalvace je jev opačný. [18]

7.2 Pohyblivé měnové kursy Volně pohyblivé kursy (free floatings) nijak neupravuje centrální banka, ovlivňují je pouze operace soukromých subjektů. U řízených pohyblivých kursů (dirty floatings) zasahuje centrální banka jen ve výjimečných případech. Pohyblivé kursy vznikly hned z několika důvodů, ale tím nejdůležitějším bylo zabránění přenosu inflace z jedné země do druhé. [1]

8 ISO 4217 ISO, neboli Mezinárodní organizace pro normalizaci, je orgán, který rozhoduje přijetí celosvětových norem, které mají za úkol zjednodušit komunikaci v obchodním styku a překonat jazykové bariéry. Jednou z těchto norem je ISO 4217, což je mezinárodní standard popisující trojpísmenné kódy, které definují názvy měn. První dvě písmena označují konkrétní zemi, třetí písmeno je obvykle začáteční písmeno názvu příslušné měny. Příslušné ISO kódy budou uvedeny v praktické části u jednotlivých zemí. [58] 25

Praktická část 9 Evropské měny od historie po současnost Následující kapitoly se zaměřují na výzkum evropských platidel od jejich minulosti až po současnost. Evropa čítá na 45 států, 5 autonomních částí a jednu kolonii. Konkrétně se jedná o ostrov Grónsko a Faerské ostrovy, které patří k Dánsku, souostroví Špicberky a ostrov Jan Mayen náležící k Norsku. Souostroví Alandy zase řadíme k Finsku. Jediná evropská kolonie Gibraltar patří ke Spojenému království Velké Británie a Severního Irska. Mimo 45 evropských států je v následujících kapitolách popsány také autonomní část Faerské ostrovy a kolonie Gibraltar, protože na jejich území obíhá jiná měna, než na území státu, ke kterému náleží. Dále je vhodné zmínit, že ze 45 nezávislých států v Evropě používá 22 z nich mezinárodní měnu euro a ostatní země vydávají své národní měny. Cílem této práce je zjistit co nejvíce informací o evropských platidlech a podat kompletní přehled. První kapitola se věnuje důležité mezinárodní měně – euru. V dalších kapitolách jsou podrobně zmapována ostatní evropská platidla. Závěr kapitoly bude věnován přehledu aktuálních měnových kursů zkoumaných měn vůči české koruně, americkému dolaru a euru.

9.1 Euro Euro vzniklo již v roce 1999, avšak během prvních tří let se používalo jen v účetnictví a k bezhotovostním platbám, jako hotovost vzniklo až 1. 1. 2002, kdy postupně nahradilo národní měny zemí, které se staly členy eurozóny. V dnešní době je tato měna zákonným platidlem v 18 státech, z celkového počtu 27 zemí Evropské unie. Jsou jimi následující země: Belgie, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr,

Lucembursko,

Malta,

Nizozemsko,

Rakousko,

Portugalsko,

Slovinsko,

Slovensko, Finsko a Estonsko. Existují však i státy, které nejsou členy Evropské unie, ale euro užívají také. Jedná se o Monako, San Marino a Vatikán, které tuto mezinárodní měnu zavedly na základě formální dohody s Evropským společenstvím. S eurem se setkáme i v Černé hoře, Andoře a Kosově, avšak tyto státy žádnou dohodu neuzavřely. Andora by měla vlastní mince razit až od roku 2013. ISO 4217 kód této měny je EUR. [19] 26

9.1.1 Eurobankovky Eurobankovky jsou vydávány v sedmi nominálních hodnotách: 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €. Nutno podotknout, že jsou zákonným platidlem pro celou eurozónu a jejich podoba je ve všech státech stejná. Na bankovkách jsou zobrazeny architektonické slohy různých evropských dějin a každý nominál má svou barvu a sloh. Slohy jsou řazeny chronologicky, to znamená, že na nejnižší bankovce najdeme první stavební sloh - antický a pokračujeme přes všechny slohy, až k moderní architektuře 20. století. Na přední straně bankovek najdeme dvanáct hvězd v kruhu, které představují symbol Evropské unie a symbolizují harmonii a dynamiku dnešní Evropy. Okna a portály mají vyjadřovat evropského ducha otevřenosti a spolupráce. Rub bankovek nese obrazy mostů, které symbolizují spojení mezi jednotlivými evropskými národy a celým světem. Dalšími prvky, které se na eurobankovkách objevují, jsou: název euro, iniciály Evropské centrální banky, vlajka Evropské

unie,

mapa

Evropy

a

kódy

zemí.

Na bankovkách také nalezneme podpisy prvního, druhého a třetího prezidenta Evropské centrální banky, Willema F. Duisenberga, Jeana Clauda Tricheta a Maria Draghiho. [20]

Obr. č. 10: Eurobankovky

9.1.2 Ochranné prvky eurobankovek Na eurobankovkách se nachází celá řada ochranných prvků. Následujícími třemi způsoby se pravé bankovky dají dobře rozeznat od padělků: • Identifikace hmatem – tímto způsobem můžeme rozeznat materiál a plastický tisk. Eurobankovky jsou vyrobeny z čisté bavlny, díky ní jsou pevné a nezanechávají dojem voskového papíru. Plastický tisk, který nahmatáme, když přejedeme lehce prstem po papíře. Jedná se o zvláštní technologii, kdy jsou nápisy a čísla, vyznačující nominální hodnotu, mírně vystouplé a papír je v těchto místech na omak silnější. [21] 27

• Nastavení bankovek proti světlu – pokud použijeme tento způsob, objevíme tři ochranné prvky: neúplné číslo, vodoznak, ochranný proužek. Neúplné číslo je ochranný prvek, který je tvořen symbolem nominální hodnoty bankovky, avšak tento znak není kompletní. Na každé straně, v horní části bankovky, se nachází pouze jeho jedna polovina. Až při pohledu proti světlu uvidíme kompaktní celek. Vodoznak se řadí mezi další ochranné prvky rozeznatelné pomocí světla. Vzniká při výrobě papíru, kdy jsou jednotlivé části zesílené či naopak zeslabené. Příslušný obrazec či značka je pak dobře viditelný, když nastavíme bankovku proti světlu. Pokud bankovku položíme na tmavý podklad, světlé oblasti ztmavnou. Ochranný proužek je druh ochrany, který zakomponován do materiálu bankovky. Když bankovku nastavíme proti světlu, proužek ztmavne a objeví se nominální hodnota bankovky a slovo euro. [22] • Identifikace nakloněním – do této skupiny se řadí dva ochranné prvky: proužek s hologramem a zlatavý proužek. Holografický proužek se nachází po pravé straně bankovky a při jejím naklánění se motiv tohoto proužku mění z hodnotového čísla na symbol €. Na okrajích proužku je drobně vyznačena nominální hodnota bankovky. Zlatavý proužek objevíme na rubu bankovky, který při naklánění zobrazuje její příslušnou hodnotu a symbol €. [23]

9.1.3 Euromince Euromince jsou raženy v 8 různých nominálních hodnotách: 1 cent, 2 centy, 5, 10, 20 a 50 centů, 1 a 2 €. Mince se od bankovek odlišují tím, že je nevydává Evropská centrální banka, ale jednotlivé státy. Přední strana mince je společná pro všechny státy eurozóny a druhá je takzvaně národní, kterou si určuje každý stát sám. [24] Symbol glóbu s mapou Evropy nesou mince o hodnotách 1, 2 a 5 centů. Mince nominálních hodnot: 10, 20, 50 centů, 1 a 2 € znázorňují geografickou mapu Evropy. [25] Národní strany euromincí budou popsány v kapitolách jednotlivých států a následně uvedeny v přílohách na CD. 28

9.1.4 Ochranné prvky euromincí Euromince obsahují ochranné prvky, které rozeznají jen speciální přístroje na příjem a výdej mincí. Ochrana euromincí spočívá především v materiálu, ze kterého jsou zhotoveny. Mince o hodnotách 10, 20 a 50 centů jsou raženy ze zvláštního materiálu, takzvaného severského zlata, které je velmi obtížné vyrobit. Mince nominálních hodnot 1 a 2 € jsou raženy ze speciální slitiny, přičemž barva středu mince a mezikruží je odlišná. [26]

9.2 Albánie V minulosti tato země patřila k Osmanské říši a používala i stejný měnový systém, založený na turecké měně, který se zde udržel až do roku 1912. Tehdy získala Albánie svou nezávislost. Vlastní měnu však zatím neměla, obíhaly zde měny cizích států jako například italská lira, řecká drachma, francouzský frank či rakousko-uherská koruna. První národní albánskou měnou se stala v roce 1926 franga dělící se na 5 leků. Během druhé světové války Albánii okupovali Italové a Němci,

Obr. č. 11: 20 lekë

proto byla albánská měna navázána na italskou liru a německou marku. Po válce, roku 1947, byla franga oficiálně přejmenována na albánský lek, který se později vázal i na jugoslávský dinár či sovětský rubl. Název měny lek, se udržel až do současnosti, avšak jeho hodnota a podoba se oproti Obr. č. 12: albánská bankovka,

minulosti značně změnila. [27] Dnešní albánské mince

nominální hodnota 200 lekë

jsou vydávány v nominálních hodnotách 1, 5, 10, 20,

50, a 100 lekë, přičemž jeden lekë se dělí na 100 qintarů. Avers mincí je označen pouze příslušnou nominální hodnotou s obrazem

olivové snítky, revers je zdoben

nejrůznějšími motivy. Na minci v hodnotě 5 lekë najdeme albánskou orlici, jako symbol státního znaku. Obrázek č. 11 zobrazuje minci v hodnotě 20 lekë. Bankovky jsou vydávány v hodnotách 200, 500, 1 000 a 2 000, 5 000 lekë. Na líci jsou zobrazeny portréty významných Albánců a rub nese obrazy historických budov, které mají vazbu k dané osobě. Obrázek č. 12 zobrazuje bankovku s nominální hodnotou 200 lekë, kde je zobrazen významný renesanční spisovatel Naim Frasheri a jeho rodný dům. ISO 4217 kód této měny je ALL. 29

9.3 Andorra První zmínka o Andoře pochází z roku 805, avšak na území tohoto malého knížectví nikdy neobíhaly vlastní mince a bankovky. V minulosti se zde používala platidla dvou vládnoucích mocností, Španělska a Francie. Suverénním parlamentním knížectvím se Andorra stala až v roce 1993. Avšak první národní měna, andorský dinár, s dílčími jednotkami centimi, vznikl již v roce 1983. Nominální hodnoty mincí byly 1, 2, 5, 10, 25 centimů a 1, 2, 5 dinárů. Tyto mince však neměly funkci zákonného platidla, byly raženy pouze pro turisty jako originální suvenýry. [28,127] Uznávanými platidly byly i nadále mince cizích států, pesety a franky, které byly 1. ledna 2002 nahrazeny eurem. Tehdy Andorra podepsala smlouvu s Evropskou unií o přijetí eura, ale nemá pravomoc vydávat své vlastní euromince až do roku 2013, kdy by toto právo měla získat. Do té doby budou na území Andorry obíhat platidla ostatních členů eurozóny. [29]

9.4 Belgie Výrobu mincí na území dnešní Belgie zavedli Keltové již ve druhém století před naším letopočtem. Poté se území a měny vyvíjely pod vlivem Římanů, Španělů, Rakušanů a Francouzů. Od roku 1815 bylo belgické území součástí Spojeného království nizozemského a přijalo měnu holandský zlatý. Nezávislá samostatná Belgie, tak jak ji známe nyní, vznikla až roku 1830. Národní měnou se stal francouzský frank, který byl v roce 1926 oficiálně přejmenován na frank belgický. [30] Tato měna se zachovala až do roku 1952, poté prošel frank četnými změnami. Hodnoty a podoba se ustálily v roce 1994, kdy líc belgických mincí tvořila výrazná nominální hodnota, a rub byl označen portrétem krále Alberta II. Nominální hodnoty belgických mincí byly: 50 centimů, 1, 5, 20, 50 franků. Přední strany bankovek zobrazovaly portréty významných osobností a zadní stranu zdobily nejrůznější motivy vázané k těmto osobám. Bankovky se vydávaly v hodnotách: 100, 200, 500, 1 000, 2 000, 10 000 belgických franků. Obrázek č. 13 zobrazuje líc bankovky s podobiznou vynálezce saxofonu, Adolha Obrázek č. 13: 200 belgických franků

Saxe, v hodnotě 200 franků. [28]

ISO 4217 kód

belgického franku byl BEF.

30

V roce 2002 se Belgie připojila k eurozóně, a tudíž byl belgický frank nahrazen eurem. Národní strana belgických euromincí obíhá ve dvou verzích. Na první je zobrazen král Albert II. a první písmeno jeho jména „A“ s korunou. Ve druhé verzi došlo k menší změně, portrét Alberta II. byl zachován, ale přibyl k němu ještě kód země „BE“. [31]

9.5 Bělorusko Dějiny tohoto státu jsou spíše dějinami slovansky mluvicích obyvatel na území Běloruska, protože do konce 19. století nebyl tento národ akceptován za samostatný a tedy neměl ani vlastní stát. Teritorium dnešního Běloruska, bylo po celé stovky let součástí jiných státních celků, jako byla Litva, Polsko či Rusko a obíhaly zde tedy i jejich měny. Od roku 1919 bylo Bělorusko součásti SSSR a zákonným platidlem byl sovětský rubl. [32]. Sovětská měna se zde držela od roku 1922 do roku 1991, kdy bylo Bělorusko vyhlášeno samostatným nezávislým státem. Tehdy vznikla první národní měna, běloruský rubl. [33] Základní měnovou jednotkou bylo 1 000 rublů, které byly po měnové reformě v roce 2000 nahrazeny jedním, a jeho dílčími jednotkami bylo 100 kopejek. Běloruská národní měna, asi jako jediná na světě, nepoužívá oběžné mince a platby probíhají prostřednictvím papírových peněz. Jediné mince, se kterými se v této zemi můžeme setkat, jsou pamětní mince v hodnotě 1 a 20 rublů z roku 1996. Bankovky jsou vydávány v následujících hodnotách: 10, 20, 50, 100, 500, 1 000, 5 000, 10 000, 20 000, 50 000 rublů. Bankovky jsou na lícové straně označeny nejvýznamnějšími památkami Běloruska a rub nese číselné označení nominální hodnoty spolu s motivem, který se váže k určité památce. Příslušný ISO 4217 kód měny je BYR. Na obrázku č. 14 můžete spatřit přední stranu běloruské bankovky 10 rublů, která zobrazuje budovu národní knihovny. [28]

Obrázek č. 14: 10 běloruských rublů

31

9.6 Bosna a Hercegovina Území současné Bosny a Hercegoviny bylo v minulosti podrobeno vlivu mnoha různých zemí, mezi které se řadily Byzantská říše, Chorvatské království, Srbské království, Osmanská říše, Rakousko-Uhersko a nakonec i Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie). Jugoslávský měnový systém společně s dinárem se udržel až do roku 1992. Poté vznikl samostatný nezávislý stát Bosna a Hercegovina, avšak i přes nezávislost tohoto území zde žily tři rozdílné národnosti, přičemž každá z nich používala jinou měnu. [34] Muslimové (Bosňáci) platili dináry Bosny a Hercegoviny, Chorvaté chorvatskými dináry a Srbové založili vlastní území s názvem Republika srbská a užívali dináry srbské. Z důvodu neschopnosti těchto skupin zvolit si jednu společnou směnu, zasáhla v roce 1998 mezinárodní organizace OSN a zavedla v zemi první národní měnu, konvertibilní marku, která byla v té době silně vázána na marku německou, jež byla později nahrazena eurem. [35] Měna tohoto státu je světově unikátní, protože se vydávají dvě verze bankovek, jedna je určená pro Republiku Srbskou a druhá pro Federaci Bosny a Hercegoviny (jedná se však o jeden stát). Bankovky, které se od sebe liší přehozenými nápisy, různými portréty osobností na líci a architektonickými prvky na rubu, jsou vydávány v hodnotách: 10, 20, 50, 100, 200 konvertibilních marek. Podoba a hodnoty mincí jsou pro obě skupiny stejné, líc značí nominální hodnotu a rub státní znak, či holubici míru. Mince jsou vydávány v hodnotách 1, 2, 5, konvertibilních marek, 10, 20 a 50 feniků. Oficiální ISO 4217 kód této měny je BAM. [28] Na obrázcích 15 a 16 můžete vidět lícové strany obou druhů bankovek v hodnotě 10 konvertibilních marek, první tvoří spisovatel Mak Dizdar a druhou významný básník Aleksa Šantič.

Obr. č. 15: 10 KM Federace Bosny a Hercegoviny

Obr. č. 16: 10 KM Republiky srbské

32

9.7 Bulharsko Počátky bulharského státu spadají do 7. století n. l., kdy však existoval jen v rámci Byzantské říše, do které byl později úplně začleněn. Svou samostatnost země získala až ve 12. století, ale během 14. století byla podrobena říši Osmanské. [36], V minulosti zde obíhaly měny byzantské a turecké. Až v roce 1878 opět vznikl nezávislý bulharský stát a s ním i první národní měna bulharský lev, který se dělil na stotinky. Od roku 1985 začaly být raženy mince nominálních hodnot 1, 2, 5 stotinek a 1, 10, 20, 50 leva. [37] Název měny se udržel do současnosti. Nominální hodnoty bulharských mincí jsou: 1, 2, 5, 10, 20 a 50 stotinek a 1 lev. Stotinkové mince mají jednotnou podobu, na lícové straně se nachází nominální hodnota a rub zobrazuje jezdce Obr. č. 17:

Madara, projíždějícího kolem mrtvého lva. Přední strana mince 1 lev

1 bulharský lev

je označena taktéž hodnotovou číslicí a na rubu se nachází významný

sv. Ivan Rilski spolu s nápisem Bulharsko. Obrázek č. 17 ukazuje minci 1 lev. [28] Současné bulharské bankovky mají na lícové straně významnou osobnost země a rub je zdoben určitým motivem, který se váže k dané osobě. Nominální hodnoty bankovek jsou: 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 leva. Na bankovce z obrázku č. 18 můžeme vidět podobiznu velmi

Obr. č. 18: 1 bulharský lev

významného bulharského světce Ivana Rilského. ISO 4217 kód měny je BGN. Během let 2013 – 2014 plánuje Bulharsko zavést měnu euro. [38]

9.8 Chorvatsko Základy této země byly položeny již v 7. století, kdy vznikl první chorvatský stát, který již jako Chorvatské království roku 1102 vstoupil do personální unie s Uherskem. Od roku 1918 bylo Chorvatsko součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které bylo v roce 1929 přejmenováno na Jugoslávii a používanou měnou byl dinár. [39, 40] Chorvatsko získalo svou nezávislost v roce 1939, tehdy byla zavedena první národní měna, chorvatský dinár, který se dělil na 40 kun. Po druhé světové válce byla země připojena k Jugoslávii a hlavní měnou se tak stal jugoslávský dinár. [41] Toto platidlo se v oběhu udrželo až do roku 1991, poté bylo nahrazeno chorvatským dinárem. Roku 33

1994 proběhla velká měnová reforma, a chorvatské dináry vystřídaly kuny, jejichž dílčími jednotkami se staly lipy. Chorvatská kuna se jako základní měnová jednotka udržela dodnes. Na lícové straně mincí lipových hodnot najdeme zobrazenou nominální hodnotu a obraz lipové větvičky, kuny mají na přední straně příslušnou hodnotu, avšak v pozadí se nachází běžící kuna. Rub všech mincí je zdoben nejrůznějšími rostlinami a zvířaty. Mince jsou raženy v hodnotách: 1, 2, 5, 10, 20, 50, lip a 1, 2, 5, kun. Na líci bankovek najdeme portréty významných chorvatských osobností, rub je tvořen nejrůznějšími architektonickými památkami. V Chorvatsku se používají bankovky v hodnotách: 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500, 1 000 kun. Bankovku s nejvyšším nominálem můžete spatřit na obrázku č. 19, na líci dominuje národní hrdina Ante Starcevic. Měna je označována ISO 4217 kódem jako HRK. [28]

Obrázek č: 19: 1 000 chorvatských kun

9.9 Česká republika První českou měnou byly stříbrné denáry z roku 955, které postupně nahradily keltské, římské a byzantské mince. V roce 1210, za vlády krále Přemysla Otakara I., se používaly brakteáty. Roku 1300 byla zavedena měna grošová, jejímž základem se stal pražský groš a haléř. Za krále Jana Lucemburského (1310-1346) se razily zlaté florény, které byly později nazývány dukáty. Po nástupu Habsburků na český trůn v roce 1526, byly zavedeny tolary. Poté následovaly říšské zlaté a krejcary. V roce 1750 byla Marií Terezií používána konveční měna (dvacetizlatkové mince), roku 1762 se objevily první papírové peníze, bankocetle, které byly později nahrazeny šajnami a anticipáty. Od roku 1867, kdy vzniklo Rakousko-Uhersko až do roku 1918 na českém území obíhala pouze jedna měna, a to rakousko - uherská koruna, dělící se na 100 haléřů. [42] Po vzniku Československa se jediným zákonným platidlem stala koruna československá, která byla během druhé světové války, za Protektariátu Čechy a Morava, vystřídána korunou českou a říšskou markou. Po válce se koruna československá obnovila a používala se až do roku 1993, kdy se Československo rozdělilo. [43] Na území České republiky tak začala obíhat nová měna, koruna česká, s dílčími jednotkami haléři. Tehdejší mincovní 34

nominály měly hodnotu: 10, 20, 50 haléřů a 1, 2, 5,10, 20, 50 korun. Avers haléřů tvořila výrazná nominální hodnota a revers zobrazoval českého lva s nápisem Česká republika. Na přední straně korunových mincí dominoval dvouocasý lev, rub nižších nominálů

zdobil

historický

prvek,

naopak

vyšší

byly

zdobeny

různými

architektonickými náměty. [28] Současné české mince i bankovky jsou vydávány v šesti nominálech. Mince jsou raženy v hodnotách: 1, 2, 5, 10, 20, 50 korun, bankovky: 100, 200, 500, 1 000, 2 000, 5 000. ISO 4217 kód měny je CZK.

9.9.1 Ochranné prvky českých bankovek v materiálu V této kapitole budou uvedeny některé z ochranných prvků, které se používají v materiálu bankovky, jedná se o: • Vodoznak – řadí se mezi hlavní ochranné prvky. Během výroby je vytlačen určitý motiv na papír a tak vzniká jednoduchý, dvourozměrný či třírozměrný obrazec, který je však viditelný pouze proti světlu. • Ochranný proužek – je jeden až dva milimetry široký pokovený proužek, který je při výrobě buď úplně zakomponován do materiálu, nebo střídavě prostupuje na povrch bankovky, tehdy se jedná o tzv. okénkový proužek. Často je opatřen i nejrůznějšími mikrotexty či jinými vzory, které napomáhají zvýšit ochranu bankovky. • Chemická ochrana – papír bankovky je chemicky zajištěn proti vnějším zásahům. Případná změna textu různými chemickými látkami zapříčiní barevné změny a nevratné poškození celé bankovky. • Chemická vlákna – tato syntetická vlákna můžeme často spatřit pouhým okem, jejich pravost se však určuje pomocí UV světla, pod kterým jasně září. [2]

35

9.9.2 Ochranné prvky českých bankovek v designu Kromě materiálových ochranných prvků se můžeme setkat i ochrannými designovými prvky, mezi které patří: • Skrytý obrazec (sklopný efekt) – tento druh ochrany je založen na optickém efektu. Ochranný prvek se objeví pouze při určitém úhlu dopadu světla na bankovku, jedná se většinou o číslo označující nominální hodnotu dané bankovky. • Opticky proměnlivá barva – tento prvek se používá spíše u papírových peněz s velmi vysokými nominálními hodnotami. Barva určité části bankovky se pak mění pod různými úhly dopadu světla. • Průhledová značka – u českých bankovek se jedná o obrazec se zkratkou ČR, na lícové a rubové straně se nachází pouze jedna část této značky, která však při pohledu proti světlu utvoří kompaktní celek. • Giloše – gilišový motiv patří mezi nejstarší ochranné prvky bankovek, jedná se o složitý obrazec, který je složený z kruhových, elipsovitých spojitých jemných linek, jejichž uspořádání se opakuje v pravidelném intervalu. [2]

9.10 Dánsko Dánsko je silně spjato s Norskem a Švédskem, se kterými v letech 1397-1523 utvořilo tak zvanou Kalmarskou unii. Po oddělení Švédska, roku 1521 unie zanikla a bylo vytvořeno Dánsko-norské království, které existovalo až do roku 1814. Dánsko a Švédsko se opět propojily až v roce 1873, když společně vstoupily do Skandinávské měnové unie, ke které se o dva roky později připojilo Norsko. Do té doby užívaný dánský riksdaler [57] byl tedy nahrazen novou měnou, skandinávskou korunou, která však neměla jednotnou podobu. Mince si každý stát vydával sám, byly ale akceptovány po celém území unie. V roce 1914 se unie rozpadla a Dánsko začalo vydávat vlastní národní měnu, dánskou korunu, která se dělila na 100 öre. [45,96] Dnešní dánské mince, které mají na líci vyražený monogram královny Margarety (tři koruny v kruhu) a rub je tvořen složitým historickým ornamentem, jsou raženy v hodnotách 25, 50 öre, 36

1, 2, 5 korun. Obrázek č. 20 zobrazuje 1 dánskou korunu. Charakteristickým rysem těchto drobných dánských mincí je malý otvor uprostřed mincovního pole. Mince v hodnotě 10 a 20 korun zobrazují portrét královny Margarety II. na líci, a státní znak na rubu. [28] Dánské bankovky jsou vydávány v hodnotách 50, 100, 200, 500, Obrázek č. 20:

1 000 korun, na předních stranách jsou znázorněny dánské

1 dánská koruna

mosty, jakožto spojení mezi jednotlivými částmi země, a rub

zdobí různé archeologické předměty nalezené na území Dánska. Tato měna je označována ISO 4217 kódem jako DKK. Je vhodné zmínit, že autonomními částmi Dánska jsou Faerské ostrovy (podrobněji rozebrány v následující kapitole) a Grónsko, kde obíhá také dánská koruna. [46]

9.11 Faerské ostrovy Faerské ostrovy jsou autonomní části Dánského království od roku 1380. Během druhé světové války bylo území zabráno Velkou Británií, po jejím skončení ostrovy připadly zpět Dánsku. [47] Na Faerských ostrovech se používají mince dánské, ale papírová platidla mají své specifické rysy a obíhají zde faerské korunové státovky vydávané místní vládou. Na lícové straně se objevují obrazy částí nejrůznějších živočichů, rub zobrazuje nejkrásnější místa těchto ostrovů. Státovky jsou vydávané v hodnotách 50, 100, 200, 500 a 1 000 korun. Na bankovce 50 korun, zobrazené

Obrázek č. 21:

na obrázku č. 21, je vidět beraní roh na přední, a zátoka

50 faerských korun

v Sumbě na zadní straně. Faerská koruna nemá svůj ISO 4217 kód, je pouze variantou dánské měny, proto je kód DKK. [28]

9.12 Estonsko Estonsko jako samostatný nezávislý stát vzniklo poprvé až v roce 1918. Předtím patřilo území Švédům, Dánům a obíhala zde i jejich platidla. Od 18. století se estonské teritorium stalo součástí Ruského impéria, a v peněžním oběhu byl ruský rubl. Díky ruské revoluci, v roce 1917, bylo Estonsko vyhlášeno samostatným, nezávislým státem, avšak i po získání nezávislosti, byl hlavní měnou rubl. Během druhé světové války byla 37

země okupována německými vojsky a roku 1940 se připojila k SSSR. Tehdy byla v oběhu marka a sovětský rubl. Na obnovení nezávislosti a první národní měnu čekalo Estonsko až do roku 1991. [49] Tehdy vznikla estonská koruna dělící se na 100 senti. Na přední straně mincí byl vyražen státní znak a rub označovala číslice příslušné hodnoty 1, 10, 20, 50 senti nebo 1, 5 korun. Avers estonských bankovek zobrazoval nějakou důležitou osobnost a na reversu se nacházela známá významná národní památka či symbol spojený s touto zemí. Bankovky byly vydávány v hodnotách 1, 2, 5, 10, 25, 50, 100, 500 korun. [50] Bývalý ISO 4217 kód byl EEK. Na obrázku č. 22 je zobrazena bankovka v hodnotě 500 estonských korun s portrétem estonského národního vlastence Carla Roberta Jakobsona s národním symbolem, vlaštovkou. V roce 2011 se Estonsko připojilo k zemím eurozóny a estonská koruna byla Národní Obrázek č. 22: 500 estonských korun

nahrazena stranu

eurem. estonské

euromince tvoří geografický

motiv této země spolu s jejím estonským názvem „Esti“. [51]

9.13 Finsko Počátkem 12. století byla tato země podrobena Švédsku, a po sedm století zde obíhala švédská měna. Roku 1809 připadlo území Rusku a další zvrat přišel až v roce 1917, kdy bylo Finsko oficiálně uznáno samostatným nezávislým státem. [52] Finská národní měna vznikla již v roce 1860, a tehdejší ruský rubl byl nahrazen markkou, dělící se na 100 penniä. [53] Líc finských marekk znázorňoval přírodní motivy a rub byl označen nominální hodnotou s doplňujícím výtvarným prvkem. Finské mince byly raženy v hodnotách 10, 50, penniä a 1, 5, 10 marekk. Na finských bankovkách byly portréty významných finských osobností na líci a motivy s nimi spojené na rubu a byly vydávány v hodnotách 10, 20, 50, 100, 500, 1 000 marekk. Tato měna se oficiálně značila ISO 4217 kódem jako FIM. [28] Markka se ve Finsku udržela až do roku 2002, kdy ji vystřídalo euro. Vzhled národní strany finské euromince je rozmanitý. Nominál 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů zobrazuje heraldického lva, 1 euro dvě letící labutě a 2 eura zdobí rostlinka s plody morušky. Euro se používá také ve finské autonomní části Alandech. [54] 38

9.14 Francie První zmínky o francouzském státu pocházejí z roku 843, kdy se rozpadla Francká říše a z její západní části vznikla dnešní Francie. V minulosti zde však obíhaly i mince řecké, římské, keltské, a od roku 742 n. l. se používaly denáry franckého krále, Karla Velikého, které se ve Francii udržely až do roku 1266, kdy byly nahrazeny stříbrným grošem. V roce 1360 se začaly razit první francouzské franky, které byly zpočátku zlaté, od roku 1577 se razily franky stříbrné, které se roku 1795 staly jediným zákonným platidlem Francie. V 16. století se na mincích objevovaly portréty francouzských králů, od roku 1793 se hlavním námětem stala hlava ženy představující republiku. Tento symbol byl nazýván Marianne a vyskytoval se v několika různých verzích na mincích ve vývoji pěti francouzských republik. [55] Nejnovější franky nižších nominálů jako 1, 5, 10, 20 centimů zobrazovaly na líci pšeničný klas, franky s hodnotami 1, 2, 5, 10, 20 nesly portrét Marianne a rub byl zdoben olivovou snítkou. Přední strany bankovek 20, 50, 100, 200, 500 franků zobrazovaly portréty francouzských osobností, například spisovatel Antonie de Saint-Exupéry, který je vidět na obrázku č. 23. ISO 4217 kód franku byl FRF. 1. ledna 2002 Francouzi přestali tuto národní měnu používat a přešli k euru. [28] Na mincích v hodnotách 1 € a 2 € dominuje strom, který symbolizuje

Obr. č. 23:

život a růst, spolu s ním se zde nachází i šestiúhelník

50 francouzských franků

s mottem Francouzské republiky, „volnost, rovnost a bratrství“. Na mincích v hodnotách 10, 20, 50 centů se objevuje motiv rozsévačky, nejnižší nominální hodnoty 1, 2 a 5 centů zobrazují Marianne, symbol Francie. [56]

9.15 Gibraltar Od roku 1704 je Gibraltar zámořským územím Spojeného království a až do roku 1872 byl gibraltarský peněžní systém velmi komplikovaný, obíhaly zde jak britské libry šterlinků, tak i španělské pesety. Roku 1898 se jediným zákonným platidlem stala britská libra šterlinků. [60] V roce 1988 se objevily první gibraltarské mince, které byly raženy v hodnotách 1, 2, 10, 20, 50 pencí a 1, 2 libry. Gibraltarské mince měly na líci vyražen portrét královny Alžběty II. a rub znázorňoval nejrůznější domácí gibraltarské 39

náměty jako například maják na mysu Evropa. V roce 2004 byl vzhled mincí upraven, maják byl nahrazen symbolem klíčů od Gibraltaru, avšak nominály mincí zůstaly nezměněné.[28] V roce 1914 se začaly vydávat první gibraltarské bankovky v hodnotách 2 a 10 šilinků a 1, 5 a 50 pencí. [61] Gibraltarské bankovky prošly mnohými změnami, současnou podobu získaly až v letech 2010-2011. Bankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100 gibraltarských liber. Přední stranu tvoří podobizna královny Alžběty II. a zadní znázorňuje gibraltarské památky či dobové scény. Na obrázku č. 24 můžete vidět 5 gibraltarských liber s královnou Alžbětou II. na líci a Maurských hradem na rubu. [62] Gibraltarská

Obrázek č. 24:

libra je silně vázána na libru britskou, kurs je stanoven

5 gibraltarských liber

v poměru 1:1, přičemž v Gibraltaru je možné platit oběma měnami. ISO 4217 kód této měny je GIP. [63]

9.16 Irsko Samostatné Irsko známe od roku 1922, kdy se stalo nezávislým na Spojeném království. [64] Irská libra byla zavedená 20. srpna 1927, byla ale svázána s britskou librou šterlinků. V té době vydávala v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100 liber, přičemž dělila na 100 pencí. Roku 1979 se Irsko připojilo k Evropskému měnovému systému a tímto krokem se irská libra natrvalo odpoutala od libry britské. [65] Nové irské mince obíhaly v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 pencí a 1 libra. Líc tvořil státní znak keltská lyra a na rubu se nacházely nejrůznější obrazy zvířat. Přední stranu bankovek zdobily portréty významných irských osobností a zadní byla doplněna motivy s nimi spojenými. Bankovky byly emitovány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100 liber. Příkladem je £5 bankovka se zakladatelkou milosrdných sester Kateřinou McAuley, na líci a jejími žáky na rubu, která je na obrázku č. 25. ISO 4217 kód měny byl IEP. [28] 9. února 2002 přestala být libra oficiálním platidlem Irska, protože ji nahradilo euro. Na národní straně všech irských euromincí najdeme keltskou harfu s rokem vydání a slovem Éire (Irsko v irštině). [66]

Obr. č. 25: 5 irských liber

40

9.17 Island Až do roku 1918 byl Island součástí Dánského království a jeho měnového systému. V roce 1885 se začala na území této země vydávat islandská koruna, která však byla jen pouhou variantou koruny dánské. Díky propojení s Dánskem, i Island vstoupil do Skandinávské unie v roce 1873 a obíhala zde pak skandinávská koruna. [67] Island se v roce 1918 stal samostatným nezávislým státem a roku 1922 začal vydávat první oficiální národní měnu, islandskou korunu, jejíž dílčí jednotkou bylo 100 aurarů. Mince byly raženy v hodnotách 5, 10, 50 aurarů a 1, 5, 10, 20, 50, 100 korun. Nominály bankovek byly 100, 500, 1 000, 2 000 a 5 000 korun. Roku 1981 byla provedena měnová reforma islandské koruny, po níž se začaly používat nominály mincí 1, 5, 10, 50, 100 korun. Líc těchto mincí je tvořen symbolem čtyř ochránců Islandu a na rubu se nacházejí zástupci mořské říše. Současné islandské bankovky obíhají v hodnotách 500, 1 000, 2 000 a 5 000 korun. Na aversu jsou zobrazeny portréty významných Islanďanů a rub je spjat s motivem k příslušné osobě. ISO 4217 kód této měny je ISK. [28]

9.18 Itálie Na území Itálie obíhaly v minulosti řecké, římské i arabské mince. Města jako Benátky a Florencie se ve 13. století proslavila ražbou zlatých mincí, kterými byly dukáty a florény. Lira jako národní měna byla zavedena v polovině 19. století, kdy Viktor Emanuel II. sjednotil veškeré italské státy do jednoho celku, Italského království. Lira se v oběhu udržela až do 20. století, avšak prošla četnými změnami. [68] Moderní oběžné mince měly hodnoty 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 a 1 000 lir. Nejnovější emise byla uvedena v roce 1951, kdy se na líci a rubu mincí nacházely symboly spojené s Itálií. Na líci všech italských bankovek se objevily portréty významných Italů a rub byl jako obvykle Obrázek č. 26: 500 000 italských lir

označen

symbolem

spojeným s příslušnou osobností.

Na bankovce 500 000 lir se nacházel malíř Raffaelo se svým dílem Triumf Galatei na líci a obraz Athénské školy na rubu. Podobu této bankovky můžete vidět na obrázku č. 26. ISO 4217 kód italské liry byl TIL. [28] V lednu 2002 byla lira nahrazena eurem. 41

Národní strana italských euromincí je velmi rozmanitá, obsahuje prvky významných italských osobností a památek. Najdeme zde například portrét Dante Alighieriho, sochu Marka Aurelia nebo Koloseum. [69]

9.19 Kypr Kypr od 16. století spadal pod říši Osmanskou a její měnový systém. Roku 1878 byl ostrov zabrán Velkou Británií a až do roku 1960 zde obíhala britská libra šterlinků. Po vyhlášení samostatnosti v roce 1960 byla nahrazena kyperskou librou, dělící se na 1 000 milů. První mince byly vydávány v hodnotách 1, 5, 25, 50 a 100 milů, bankovky 250, 500 milů a 1, 5 liber. Po konfliktu mezi Řeckem a Tureckem v roce 1974, se stát rozdělil na dvě části, Kyperskou a Severokyperskou republiku. [70] V Severokyperské republice začaly obíhat turecké liry, Kyperská republika si zachovala měnu původní. Roku 1983 však došlo ke změnám, kdy byly mily nahrazeny centy. Kyperská libra se začala dělit na 100 centů, novými nominály mincí byly 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů. Bankovky měly hodnotu 1, 5, 10, 20 liber. ISO 4217 kód kyperské libry byl CYP. [71] V lednu 2008 vstoupila Kyperská republika do eurozóny a přijala euro. Na národní straně euromincí můžeme vidět muflona nebo obchodní loď Kyrenia.[72]

9.20 Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko, tak jak ho známe dnes, vzniklo v roce 1806. Na základě smlouvy s Rakouskem-Uherskem zde obíhala od roku 1852 rakousko - uherská koruna, v roce 1919 ji vystřídala rakouská měna, kterou pak roku 1923 zastoupil švýcarských frank. Ten je v peněžním oběhu Lichtenštejnska dodnes a obíhá zde jako jediné zákonné platidlo. ISO 4217 kód měny je CHF.[73] Více informací v kapitole Švýcarsko.

9.21 Litva Základy litevského státu spadají do středověku, kdy se začaly tvořit první litevské státní útvary, které roku 1240 společně utvořily Velkoknížectví litevské. Vývoj Litvy byl v dalších stoletích ovlivněn Polskem a Ruskem. Od 15. století tvořila Litva společně s Polskem jednu z největších říší středověké Evropy, ve které však měli větší vliv Poláci, a obíhala zde polská měna – zlotý. Když došlo k dělení Polska na konci 42

18. století, Litva díky spojenectví připadla pod nadvládu Ruska a jeho měny rublu. Po válce a rozpadu Ruska vznikla Litva jako samostatný stát, na jehož území začala konečně obíhat první národní měna, litevský litas. Situace Litvy se však změnila v roce 1940, kdy byla připojena k Sovětskému svazu, a jediným zákonným platidlem se stal sovětský rubl, který byl v období druhé světové války nahrazen markou. Dne 11. března 1990 byla nezávislost Litvy obnovena a do oběhu se dostal opět litas. [59,128] Na líci litevských mincí se nachází rytíř s mečem na koni ze štítu státního znaku a na rubu je výrazná nominální hodnota 10, 20, 50 centů nebo 1, 2, 5 litu. Bankovky obíhají v hodnotách 10, 20, 50, 100, 200 a 500 litu, přičemž zobrazují významné Litevce a symboly s nimi spojenými. Obrázek č. 27 je 500 litu a portrét autora litevské národní hymny, Vincase Kudirky. ISO 4217 kód měny je LTL. [28]

Obr. č. 27: 500 litevských litu

9.22 Lotyšsko Samostatné Lotyšsko, tak jak ho známe dnes, vzniklo až v roce 1918. Do té doby byla země pod nadvládou Švédska, Polska, Německa a Ruska, kterému území dnešního Lotyšska patřilo od roku 1798, a byl zde zákonným platidlem rubl. [74] Lotyšsko se vymanilo Rusku roku 1918, kdy získalo svou nezávislost a první národní měnu, lotyšský lat. Ten se dostal do oběhu v roce 1922 a udržel se do roku 1940. Tehdy bylo Lotyšsko podrobeno Sovětskému svazu a jeho platidlu, sovětskému rublu. Země musela na opětovné získání nezávislosti a národní měnu, lat, čekat až do roku 1993. [91] Lat se dělí na 100 santimů. Oběžné mince jsou raženy v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 santimů a 1, 2, 10, 100 latů, přičemž na líci se objevuje státní znak, rub ukazuje výrazný nominál s nejrůznějšími živočichy. Na přední straně lotyšských bankovek 5, 10, 20, 50, 100, 500 latů najdeme různé krajinné motivy nebo portréty významných Lotyšů, rub nese grafické prvky lidových řemesel. ISO 4217 kód je LVL. Příkladem je obrázek č. 28: venkovská lotyšská krajina na líci bankovky. [28]

Obr. č. 28: 5 lotyšských latů

43

9.23 Lucembursko Lucembursko jako stát známe již od 10. století. V dalších letech bylo pod nadvládou Nizozemí, Habsburské monarchie, ale také Francie. V roce 1815 proběhl Vídeňský kongres, který rozhodl o přidělení země Spojenému nizozemskému království. [75] Od té doby se v zemi začalo platit zlatým guldenem. V roce 1939 se Lucembursko osamostatnilo a roku 1848 byl zlatý gulden nahrazen lucemburským frankem, zpočátku platným jen pro administrativní účely, oficiálním platidlem se stal až roku 1914. V prosinci 1922 vznikla smlouvou mezi Belgií a Lucemburskem Hospodářská unie a do oběhu byl přijat belgický frank, který se roku 1935 stal druhou oficiální lucemburskou měnou. [76] Lucemburský frank se dělil na 100 centimů. Hodnota oběžných mincí byla 1, 5, 20 50 franků, na líci byl portrét velkovévody Jeana a rub byl zdoben výraznou číslovkou s korunkou a názvem Lucembursko. Na přední straně bankovek se také nacházel portrét velkovévody Jeana, který byl doplněn architektonickými prvky a na rubu se též objevovala Obr. č. 29:

určitá architektonická památka. [28] Příkladem je

5 000 lucemburských franků

obrázek č. 29, Jean se zámkem v Clevaux a moderní

evropské centrum v Kirchbergu. ISO 4217 kód byl LUF. V lednu 2002, Lucembursko přijalo za svou měnu euro. Na všech lucemburských euromincích se nachází portrét velkovévody Jindřicha spolu s rokem vydání a slovem Lëtzebuerg (lucemburský název země). [77]

9.24 Maďarsko Základy Maďarska byly položeny počátkem 10. století, kdy na tomto území vzniklo Uherské království, které se od roku 1526-1867 stalo součástí Habsburské monarchie, Rakouského císařství a poté se Uhry staly autonomní částí Rakouska-Uherska. Používaným platidlem zde tedy byly měny, které na těchto územích obíhaly. [96] Maďarsko získalo nezávislost roku 1918, kdy se první národní měnou stala maďarská koruna, ta však byla 21. listopadu 1925 nahrazena novým platidlem s názvem pengö. Po druhé světové válce, roku 1946, proběhla měnová reforma, při níž byla zavedena úplně nová měna, maďarský forint dělící se na 100 fillérů, která se v Maďarsku udržela 44

dodnes. [78] Líc maďarských mincí tvoří státní znak s nápisem maďarská republika nebo ukázky místní fauny a flóry, rub nese označení nominální hodnoty 5, 10, 20, 50, 100, 200 forintů. Přední strany bankovek znázorňují portréty významných osob maďarských dějin, na zadních stranách se nacházejí motivy, které jsou s těmito osobami spojeny. Nominály bankovek jsou 500, 1 000, 2 000, 5 000, 10 000, 20 000 florintů. ISO 4217 kód měny je HUF. [28] Obrázek č. 30 znázorňuje avers

Obr. č. 30: 500 maďarských forintů

maďarské bankovky s portrétem Ference Deáka.

9.25 Makedonie Území dnešní Makedonie bylo až do vyhlášení její nezávislosti, v roce 1991, součástí Byzantské, Bulharské a Osmanské říše. Po zbavení turecké nadvlády byla země rozdělena mezi Řecko a Srbsko. Později se díky Srbsku stala součástí Jugoslávie, v rámci níž byla po druhé světové válce vyhlášena lidová a později socialistická republika Makedonie. Na makedonském území v minulosti obíhala měna byzantská, bulharská, turecká, řecká a srbská. Po vstupu do Jugoslávie, se hlavní měnou stal jugoslávský dinár, který Makedonie používala až do roku 1992, kdy zavedla novou národní měnu, makedonský denár. V roce 1993 proběhla měnová reforma a sto denárů bylo nahrazeno jedním. [79,123] Jeden denár se pak dělil na 100 deni. Makedonské mince mají sluneční paprsky s nominální hodnotou na líci a obrazy místní fauny na rubu. Nominály oběžných mincí jsou 50 deni, 1, 2, 5, 10, 50 denárů. Makedonské bankovky obíhají v hodnotách 10, 50, 100, 500, 1 000 a 5 000 denárů, přičemž náměty vycházejí z makedonské historie a jsou velice originální. ISO 4217 kód makedonského denáru je MKD. [28]

9.26 Malta Do roku 1815 obíhala na území této země měna italská a španělská. Vše se však změnilo vpádem Angličanů, kteří Maltu zkolonizovali a nastolili zde svou měnu, libru šterlinků. Roku 1949 byla do peněžního oběhu zavedena maltská libra, která se rovnala britské libře v poměru 1:1. Rok 1964 znamenal pro zemi získání nezávislosti a v prosinci 1974 se Malta stala republikou. Jediným zákonným platidlem tak byla 45

maltská libra, která se v lednu 1983 přejmenovala na maltskou liru.[80] Ta se dělila na 100 centů. Maltské mince byly vydávány v hodnotě 1, 2, 5, 10, 25, 50 centů a 1 liry, na líci byl zobrazen maltézský znak (půlený štít s korunou a maltézským křížem), rub nesl obrazy zástupců místní fauny a flóry. Nominály bankovek byly 2, 5, 10, 20 lir, přičemž avers znázorňoval alegorickou sochu Malty opírající se o kormidlo rybářského člunu a reves nejrůznější historické motivy.[28] Příslušný ISO 4217 kód byl MTL. 1. ledna 2008 vstoupila Malta do eurozóny a přijala euro. Na národní straně maltézských euromincí se nachází znak Maltézského řádu (kříž s osmi hroty), státní znak Malty nebo oltář v prehistorickém chrámovém areálu Mnajdra.[81]

9.27 Moldavsko Moldavská republika je velmi mladý stát, který vznikl až v roce 1991. Počátky moldavského státu sahají do 14. století, od této doby bylo území postupně pod vlivem Uher, Osmanské říše a Ruského Impéria. [48] V letech 1918 - 1940 a 1941 - 1944 bylo součástí Rumunska, kdy byl používanou měnou rumunský leu. Poté byla země až do roku 1991 podrobena Sovětskému svazu a jeho měně, sovětskému rublu. Ještě před sovětským rublem však na území obíhal ruský rubl. První národní měna, moldavské leu, vznikla v roce 1993 a udržela se v oběhu až do současnosti. [82] Jedno leu se dělí na 100 bani. Nominály mincí jsou 1, 5, 10, 20, 25, 50 bani a hodnoty bankovek jsou 1, 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 a 1 000 lei. Moldavské mince jsou raženy se státním znakem na líci a výraznou číslicí na rubu. Bankovky znázorňují portrét moldavského krále Stefana s různými architektonickými památkami. Na obrázku č. 31 je zobrazen král Stefan a bazilika sv. Dumitru v Orthelu. ISO 4217 kód moldavské měny je MDL. Na území Moldavska se také nachází Podněsteří, které se snaží získat status samostatného státu, avšak zatím se mu to nepovedlo. Měnou v této oblasti je podněsterský rubl. [28]

Obrázek č. 31: 5 moldavských lei

46

9.28 Monako Základy dnešního Monaka vznikly roku 1297, kdy se území zmocnil rod Grimaldů. Po dobu své historie bylo Monako úzce spjatou se sousední Francií a její měnou – francouzským frankem. Prvními mincemi byl monacký frank ražený od roku 1837 v hodnotách 5 centimů, 1 decim a 5 franků. V dalších letech mince procházely velkými změnami, aby jejich hodnoty a parametry byly stejné jako u franku francouzského.[83] V roce 1960 proběhla měnová reforma monackého franku a oběžné mince byly raženy v hodnotách 1, 5, 10 a 20 centimů a 1, 2, 5, 10 a 20 franků. Na líci všech mincí byl portrét knížete Rainiera III., rub centimů byl označen historickou postavou mnicha, který se opírá o štít s monackým znakem a nominální hodnotou a na rubu franků se nacházel státní znak a knížecí koruna. První a zároveň jediné monacké bankovky byly vydány roku 1920, v hodnotách 25 a 50 centimů a 1 frank. Na líci byl zobrazen erb rodu Grimaldů a na rubu se nacházela různá monacká panoramata. ISO 4217 kód měny byl MCF. [28] V roce 2002 podepsalo Monako formální dohodu s Evropskou unií a frank byl nahrazen eurem. Národní strana euromincí obíhá ve dvou sériích. Na euromincích z první série je zobrazen portrét knížete Rainiera III, dědičného prince Alberta, knížecí pečeť a erb monackých knížat. Druhá série obsahuje portrét knížete Alberta II, jeho monogram a erb monackých knížat. [84]

9.29 Německo Základy této země byly položeny již 9. století po rozpadu říše Francké. Před vytvořením německého císařství, měly německé státní útvary, království a města vlastní měnové systémy, kdy byly v oběhu například holandské guldeny, denáry, groše, tolary a feniky. 18. ledna 1871 vzniklo německé císařství a hlavní měnou se stala marka, která se v oběhu udržela až do roku 1924, kdy byla nahrazena markou říšskou, která byla ale stažena z německého peněžního oběhu v roce 1948. [85,86] Roku 1949 došlo k velkým změnám, Německo bylo rozděleno na dvě části a proběhla i radikální měnová reforma. Hlavní měnovou jednotkou ve Spolkové republice Německo stala marka německá a v Německé demokratické republice marka východoněmecká. Po sjednocení země v roce 1990 se přistoupilo k jednotné měně, a to k marce německé. [87] Oběžné mince německých marek byly vydávány v nominálech 1, 2, 5, 10, 50 feniků a 1, 2, 5 marek. 47

Feniky měly na líci zobrazenou rostlinu dubu, marky znázorňovaly státní znak německou orlici, rubové strany všech mincí byly označeny výraznými číslicemi nominálních hodnot. Bankovky 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500, 1 000 marek zobrazovaly významné Němce a motivy s nimi spjatými. Příkladem je Wilhelm a Jacob Grimmové s německým slovníkem, na obrázku č. 32. ISO 4217 kód německé marky byl DM. [28] V roce 2002 se Německo stalo členem eurozóny a přijalo euro. Národní strana německých euromincí nese symbol německé orlice, Braniborské brány a dubové ratolesti. [88]

Obr. č. 32: 1 000 německých marek

9.30 Nizozemí Nizozemí jako samostatný státní úvar známe od roku 1815, kdy vzniklo Spojené království nizozemské. Do té doby bylo holandské území podrobeno Habsburské monarchii, Francii a Španělsku. Od roku 1815 byl zákonným platidlem nizozemský gulden, dělící se na to 100 centů. Poslední emise této měny byla uvedena do oběhu 1982. [30] Líc nizozemských mincí byl označen portrétem královny Beatrix, na rubu se nacházela výrazná číslovka nominální hodnoty 5, 10, 25 centů nebo 1, 2, 1/2, 5 guldenů. Belgické bankovky 5, 10, 25, 50, 100, 250, 1 000 guldenů byly charakteristické neobvyklými geometrickými tvary, realistickými motivy a pestrými barvami. Příkladem je holandská bankovka 10 guldenů v modro-fialové barvě

Obrázek č. 33:

na obrázku č. 33. ISO 4217 kód měny byl NLG. [28] V roce

10 holandských guldenů

2002 se stalo Nizozemí jednou ze členských zemí eurozóny. Národní strana holandských euromincí zobrazuje portrét nizozemské královny Beatrix. [89]

48

9.31 Norsko Norské království, tak jak ho známe nyní, vzniklo až roku 1905. Předtím bylo území zabráno Vikingy, od roku 1380 spadalo pod Dánsko a roku 1397 se stalo součástí Kalmarské unie spolu s Dánskem a Švédskem. Po zániku říše zůstalo Norsko spojeno s Dánskem až do roku 1814. Poté Norsko vstoupilo do personální unie se Švédskem, které v roce 1873 vytvořilo společně s Dánskem Skandinávskou měnovou unii. Norsko se rozhodlo do této unie nevstoupit, ale o dva roky se k unii přece jen přidalo. [90] Skandinávská koruna tedy nahradila dosud užívaný norský riksdaler.[45] Roku 1905 získalo Norsko nezávislost, odtrhlo se od Švédska, avšak první národní měna, norská koruna, dělící se na to 100 öre byla zavedena až po rozpadu Skandinávské unie roku 1914. Dnešní norské mince mají nominály 50 öre, 1, 5, 10, 20 korun, přičemž podoba mincí není jednotná a každá mince je unikátní. Na minci v hodnotě 20 norských korun najdeme portrét krále Haralda na líci a příď vikinského člunu na rubu. Moderní norské bankovky s nominály 50, 100, 200, 500, 1 000 jsou označeny portréty významných norských osobností a motivy s nimi souvisejícími. Na obrázku č. 34 můžete vidět velmi známou norskou operní pěvkyni Kirsten Flagstad a půdorys divadla. ISO 4217 kód norské koruny je NOK. [28] Je vhodné zmínit, že součástí Norského království jsou i ostrovy Špicberky a ostrov Jan Mayen, kde obíhá stejná měna, norská koruna.

Obr. č. 34: 100 norských korun

9.32 Polsko Historie Polska a její měny je poměrně složitá, proto zde budou zmíněny pouze základní a nejdůležitější informace. Polský stát se zrodil již v 10. století, když slovanské kmeny přijali křesťanství. V roce 1025 vzniklo Polské království, které bylo později rozděleno na několik knížectví, která byla ve 14. století opět sjednocena. V roce 1569 vytvořilo Polsko a Litva společný stát, který patřil k největším evropským mocnostem. [95] Již v této době byl polskou měnou zlotý, kterým se nazývaly všechny cizí zlaté mince používané v Polsku. Roku 1459 byl zlotý schválený jako národní měna. Od 17. století 49

bylo Polsko oslabováno neustálými válkami se Švédskem, Ruskem a Tureckem, čehož využívaly ostatní státy. Během let 1772 – 1795 se Polsko postupně rozdělovalo mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Poslední dělení v roce 1795 bylo pro Polsko osudovým a stát na dalších 123 let úplně zmizel z mapy. [96] Po válce, v roce 1918 došlo k obnovení polské státnosti a měnou zde byla polská marka, která se dělila na 100 feniků. Až v roce 1924 byl obnoven polský zlotý, který byl vyhlášen národní měnou, avšak jeho podoba byla několikrát změněna. [95] Poslední měnová reforma proběhla v roce 1995, kdy bylo 10 000 polských zlotých změněno na 1 polský nový zlotý, který se dělí na 100 grošů. Polské mince jsou raženy v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 grošů a 1, 2, 5 zlotých a zobrazují polskou orlici na líci a číslovku na rubu. Bankovky 10, 20, 50, 100, 200 zlotých nesou podobizny polských králů a motivy s nimi spojené. Například 20 polských zlotých vyobrazuje portrét krále Boleslava I. Chrabrého s denárem Boleslava II. ISO 4217 kód této měny je PLN. [28]

9.33 Portugalsko První zmínka o Portugalsku pochází z roku 1095, kdy vzniklo Portugalské hrabství, které bylo roku 1139 prohlášeno portugalským královstvím. Zákonným platidlem byl portugalský real, který se v oběhu udržel až do 20. století. [92] Roku 1910 se Portugalsko stalo republikou a zavedlo novou měnu, escudo, které se používalo až do roku 2002. [93] Oběžné mince portugalského escuda byly raženy v hodnotách 1, 5, 10, 20, 50, 100, 200 escudo. Nižší nominály mincí měly státní znak na líci a výraznou číslici na rubu. Vyšší hodnoty mincí zobrazovaly na předních stranách příslušnou hodnotu a rub znázorňoval námořní tematické motivy (mořeplavce, plachetnici). Bankovky 500, 1 000, 2 000, 5 000, 10 000 escudo zobrazovaly na předních stranách portréty významných mořeplaveckých osobností, na rubu se nacházely

jejich

lodě.

Příkladem je obrázek č. 35, Vasco

da Gama

se

svojí

plachetnicí. ISO 4217 kód měny byl PTE. [28] V roce

Obr. č. 35: 5 000 portugalských escudo

50

2002 se Portugalsko přidalo k zemím eurozóny a přijalo euro. Národní strana portugalských euromincí zobrazuje erby portugalských hradů, královské pečetě. [94] Stejně jako Portugalsko, euro používají i jeho souostroví, Madeira a Azorské ostrovy.

9.34 Rakousko Základy dnešního Rakouska položil v roce 778 Karel Veliký, který založil území zvané Východní Marka. Poté území připadlo rodu Babenberků a od roku 1272 bylo pod nadvládou Habsburské monarchie, která byla na počátku 19. století přeměněna na císařství. V roce 1867 bylo již tehdejší Rakouské císařství změněno na Rakousko Uhersko. Do té doby zde obíhala platidla jako feniky, krejcary, groše, dukáty, tolary a zlaté. [97,98] Zákonným platidlem Rakouska-Uherska byl rakouský zlatý, ale v roce 1898 byl nahrazen rakousko-uherskou korunou, která se v oběhu udržela až do roku 1924. Poté vznikla nová národní měna, rakouský šilink, tehdy již samostatné Rakouské republiky z roku 1918. V důsledku okupace fašistickým Německem byl šilink v rozmezí let 1938 - 1945 nahrazen říšskou markou. [99] Moderní oběžné mince rakouského šilinku byly raženy v hodnotě 2, 5, 10, 50 grošů a 1, 5, 10, 20, 50 šilinků. Na líci se objevoval buď státní znak, nebo číslovka s nominální hodnotou a rub byl tvořen nejrůznějšími motivy. Bankovky obíhaly v hodnotách 20, 50, 100, 500, 1 000, 5 000 šilinků,

přičemž

líc

zobrazoval

významné rakouské rodáky rub motivy s nimi spjaté. Na obrázku č. 36 můžete vidět Obr. č. 36: 5 000 rakouských šilinků

Wolfganga Amadea Mozarta s Vídeňskou

operou. ISO 4217 kód šilinku byl ATS. [28] Roku 2002 byl šilink nahrazen eurem. Na národní straně rakouských euromincí najdeme rostliny, architektonické památky nebo slavné Rakušany. [100]

9.35 Řecko Historie tohoto státu a jeho mincovnictví spadají do doby před naším letopočtem, viz kapitola Řecké mincovnictví. Moderní řecký stát vznikl v roce 1827, kdy se vymanil z více jak čtyřistaleté nadvlády Osmanské říše. První měnou v nezávislém Řecku byl takzvaný fénix. Jednalo se o mince se znakem bájného zvířete, které symbolizovalo obnovení národa. Roku 1833 se stala oficiální národní měnou řecká drachma, jejíž první 51

oběžné mince měly hodnotu 1, 2, 5, 10 lepta a ¼, ½, 1, 5, 20 drachem. Drachma prošla od dob svého vzniku mnohými změnami, avšak v peněžním oběhu se udržela až do roku 2002. [101] Poslední oběžné mince moderních drachem byly raženy v hodnotách 50 lepta, 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 drachem, přičemž na líci se nacházely náměty z řecké historie spolu s nominální hodnotou, rub označoval portréty řeckých osobností., jako je například básník Homér. Bankovky 100, 200, 500, 1 000, 5 000, 10 000 drachem zobrazovaly na aversu významné Řeky či řecké bohy a revers byl svým motivem svázán s aversem. ISO 4217 kód měny byl GRD. [28] Roku 2002 byla drachma nahrazena eurem. Na národní straně řeckých euromincí najdeme podoby významných osobností, lodí a symboly z řecké mytologie. Například dvě eura zobrazují ženu Evropu, která je unášena bohem Diem přeměněným v býka. [102]

9.36 Rumunsko Základy prvního Rumunského státu byly položeny již ve středověku, kdy na rumunském území existovala tři knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byly od 16. století podrobeny Osmanské řiši a jejímu měnovému systému. Třetí knížectví, Sedmihradsko, bylo zabráno Uherským královstvím. Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 samostatnost, v roce 1858 se sjednotily a 1878 utvořily dnešní Rumunsko. [103] První národní měna rumunský leu, který nahradil platidla tehdejší Osmanské říše, vznikl o dva roky později. Rumunský leu se v oběhu udrželo do současnosti, avšak jeho vývoj byl ovlivněn několika měnovými reformami, ta nejvýraznější proběhla v roce 2005. Měna byla přejmenována, a 10 000 lei nahradil 1 nový rumunský leu. [104] Oběžné mince byly vydávány v hodnotách 1, 5, 10, 50 bani, líc zobrazoval nominální hodnotu a rub státní znak s portrétem významné rumunské osobnosti. Rumunské bankovky jsou jako jediné v Evropě zhotoveny z plastu. O těchto bankovkách byla zmínka v kapitole 4.1.2. Jejich hodnoty jsou 1, 5, 10, 50, 100, 200, 500 lei, přičemž zobrazují významné Rumuny na líci a motivy s nimi Obr. č. 37: 500 rumunských lei

spjatými na rubu. Obrázek č. 37 označuje líc

rumunské bankovky 500 lei s portrétem známého rumunského básníka Mihaie Eminesca. ISO 4217 kód měny je RON. [105]

52

9.37 Rusko Dějiny tohoto státu jsou velmi komplikované, proto budou zmíněny jen nejdůležitější informace. První ruský státní útvar vznikl již v 9. století, kdy staroruské kmeny založily na území dnešního Ruska a Ukrajiny Kyjevskou Rus. Ta se však rozpadla na mnoho samostatných knížectví. Tehdy se začaly utvářet tři východoslovanské národy Rusové, Bělorusové a Ukrajinci. Základy Ruské říše byly položeny v 15. století, kdy své postavení upevnilo Moskevské velkoknížectví, ke kterému byla postupně připojena všechna další ruská knížectví. O sjednocení ruského státu se zasloužil Ivan III. Vasiljevič, kníže veškeré Rusi. Carské Rusko začalo existovat díky Ivanu Hroznému v roce 1547. Od sjednocení ruského státu byl základním platidlem zlatý rubl, který se v oběhu udržel až do roku 1843, kdy byl nahrazen rublem. Zánik Carského Ruska přinesla 1. světová válka, kdy byla země prohlášena republikou. V roce 1922 se Ruská socialistická federativní sovětská republika stala součástí SSSR, po rozpadu svazu roku 1991, byla vyhlášena Ruská federace, která existuje dodnes. [96] Po celou dobu existence této země byl v oběhu ruský rubl, který však během své dlouhé působnosti prodělal několik měnových reforem, ta poslední přišla v roce 1998 a od té doby se současný ruský rubl dělí na 100 kopejek. [106] Na přední straně kopejkových mincí v hodnotách 1, 5, 10, 50 je zobrazen sv. Jiří se svým koněm a rub znázorňuje dvouhlavou ruskou orlici. Mince 1, 2, 5 rublů jsou označeny symboly spojenými s Ruskem, příkladem je 1 rubl nesoucí portrét Alexandra Puškina. Ruské bankovky 5, 10, 50, 100, 500, 1 000 rublů jsou označeny ruskými pomníky na líci a nejrůznějšími významnými architektonickými památkami na rubu. [28] Obrázek č. 38 zobrazuje pomník Tisíciletí Ruska v Novgorodu s katedrálou sv. Sofie v pozadí na líci a zeď kolem Kremlu na rubu. ISO 4217 kód měny je RUB.

Obr. č. 38: 5 ruských rublů

53

9.38 San Marino Tato země vznikla ve 3. století našeho letopočtu, nezávislou republikou se však stala až ve 13. století. [96] Po celou dobu byla hlavní měnou italská lira, která byla roku 1864 doplněna o liru sanmarinskou a ta se dělila na 100 centesimi. Mince byly raženy v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 lir, avšak sloužily spíše pro sběratelské účely než jako platidlo. Oběžné mince byly vydávány každý rok s jinými motivy, například rok 1998 byl ve znamení vědy. Jediné bankovky, které byly vydány roku 1976, byly v hodnotách 15 a 200 lir a fungovaly pouze jako nouzovky. [28] V roce 2002 uzavřelo San Marino formální dohodu s Evropskou unií a přijalo jako zákonnou měnu euro. Na národní straně mincí se nachází vládní budova Palazzo Pubblico, oficiální znak republiky, sv. Marino, bazilika v San Marinu, nebo věže městského opevnění San Marina. [107]

9.39 Slovensko Základy Slovenska byly položeny v 6. století, kdy vzniklo Pribinovo knížectví, které se o dvě stě let později připojilo k Velké Moravě. Po rozpadu říše v 10. století, se země stala součástí Uherského království, pod jehož nadvládou zůstala až do roku 1918, a do té doby na území dnešního Slovenska obíhaly měny rakouské. V říjnu roku 1918 se Slovensko stalo součástí Česka, vzniklo Československo, a používaným platidlem byla až do roku 1993 československá koruna. [96] Poté vznikla první národní měna samostatného Slovenska, koruna, dělící se na 100 haléřů. Oběžné mince 50 haléřů a 1, 2, 5, 10, korun měly na líci vyražen státní znak s názvem státu a rub byl tvořen nejrůznějšími historickými národními motivy. Příkladem je 50 haléřů, kde je zobrazena strážní věž hradu Děvín. Slovenské bankovky obíhaly v hodnotách 20, 50, 100, 200, 500, 1 000 a 5 000 korun a zobrazovaly významné slovenské osobnosti a místa, která s nimi úzce souvisela. Na obrázku č. 39 je zobrazen kníže Pribina s Nitranským hradem. ISO 4217 kód měny byl SKK. [28] V roce 2009 se Slovensko stalo členem eurozóny a slovenská koruna byla nahrazena eurem. Národní stranu euromincí zdobí symbol Slovenska, dvojitý kříž, Bratislavský hrad či hora Kriváň ve Vysokých Tatrách. [108]

54 Obr. č. 39: 20 slovenských korun

9.40 Slovinsko V minulosti bylo území Slovinska podrobeno Římské říši, později Habsburské monarchii, Rakouskému císařství a Rakousku-Uhersku. Roku 1917 se Slovinsko stalo jednou ze členských zemí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které bylo roku 1929 přejmenováno na Jugoslávii. Zákonným platidlem byl toho času jugoslávský dinár. Roku 1941 bylo území Slovinska rozděleno mezi Německo a Itálii a dinár byl vystřídán měnami těchto států. Po válce se však Slovinsko připojilo zpět k Jugoslávii a zákonným platidlem se stal opět jugoslávský dinár. [96,109] Roku 1991 Slovinsko získalo nezávislost a stalo se samostatnou zemí s novou měnou, slovinským tolarem, dělícím se na 100 stotinů. Na přední straně oběžných mincí se nacházely výrazné číslice s nominální hodnotou 10, 20, 50 stotinů a 1, 2, 5, 10, 20, 50 tolarů a rub byl tvořen obrazy zástupců místní fauny a flóry. Bankovky 10, 20, 50, 100, 200, 500, 1 000, 5 000, 10 000

tolarů

znázorňovaly

portréty

slovinských

osobností

s motivy

s nimi

souvisejícími. Na obrázku č. 40 lze vidět slavného slovinského skladatele Lacobuse Galla

s varhanami

a

budovou

Slovinské filharmonie. [28] ISO 4217 kód měny byl SIT. V roce Obr. č. 40: 200 slovinských tolarů

2007 Slovinsko přijalo euro jako

zákonnou měnu. Národní stranu slovinských euromincí zobrazuje portrét básníka France Prešerena a nápis SLOVENIJA, autora první tištěné slovinské knihy, Primože Trubara, horu Triglav či budovu parlamentu. [110]

9.41 Srbsko Formování této balkánské země je velmi komplikované, proto budou uvedeny jen nejdůležitější údaje. V 10. století vzniklo první srbské království v Rašce, poté bylo území dnešního Srbska od 14. až do poloviny 18. století ovládané Osmanskou říší a používaným platidlem zde byla turecká měna. Srbsko získalo svou nezávislost až roku 1878, kdy zavedlo i novou měnu, dinár. Po první světové válce se země stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie, kdy byl zákonným platidlem dinár, který se v oběhu udržel i přesto, že se Jugoslávie v roce 1991 z velké části rozpadla. [111] Ve společné federaci pod názvem Svazová republika Jugoslávie zůstaly 55

už jen Srbsko a Černá Hora. Od roku 2002 se název změnil na Státní společenství Srbska a Černé hory. Jugoslávský dinár byl v roce 2005 nahrazen dinárem srbským a o rok později se Srbsko stalo samostatným nezávislým státem. [112] Srbský dinár se dělí na 100 para a v oběhu jsou mince s hodnotami 1, 2, 5, 10, 20 dinárů, na líci je zobrazen státní znak a na rubu číslice a různé architektonické památky. Na bankovkách 10, 20, 50, 100, 200, 500, 1 000, 5 000 dinárů jsou na předních stranách portréty srbských osobností a rub je označen motivy s nimi spjatými. Příkladem je 100 srbských dinárů s portrétem vynálezce Nikoly Tesly a jeho elektromagnetického indukčního motoru. ISO 4217 kód srbského dináru je RSD. [28] Na území Srbska se také nachází Kosovo, které se neustále snaží získat status samostatného státu, avšak doposud se mu to nepovedlo. Měnou v této oblasti je euro, na jeho používání však nemá uzavřenou žádnou dohodu s Evropskou unií.

9.42 Černá Hora V 10. století na území dnešní Černé Hory existovalo knížectví Zeta, které bylo v 15. století napadeno Osmanskou říší. Část obyvatel proto utekla do hor, kde později založila samostatný stát Černá Hora, který byl roku 1852 prohlášen světským knížectvím a roku 1910 královstvím. Do té doby na území Černé Hory obíhaly měny turecké, které byly rokem 1910 nahrazeny první národní měnou, černohorským perperem, dělícím se na 100 para. Oběžné mince měly hodnoty 1, 2, 10, 20 para a 1, 2, 5, 20, 100 perperů. Bankovky byly vydávány v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 perperů. [28] Černohorský perper byl však roku 1918 nadobro nahrazen dinárem, protože se Černá Hora stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie) a zákonnou měnou se stal dinár jugoslávský. [113] Ten se v oběhu udržel i přesto, že se Jugoslávie roku 1991 z velké části rozpadla. Ve společné federaci zůstala jen Černá Hora se Srbskem, pod názvem Svazová republika Jugoslávie. Jak bylo již zmíněno v kapitole o Srbsku, roku 2002 se název změnil na Státní společenství Srbska a Černé Hory a tehdejší jugoslávský dinár byl v Černé Hoře nahrazen eurem. Černá Hora však není členem Evropské unie, ani nemá uzavřenou žádnou dohodu o používání eura, nemá proto ani právo razit vlastní euromince. [114]

56

9.43 Španělsko Území Španělska již ve starověku obývali Římané, Kartáginci. Od 6. století oblast ovládali i Vizigóti. Počátkem 8. století bylo španělské území pod silným vlivem maurů neboli arabské civilizace. Španělský stát se začal formovat v 11. století, avšak Španělsko, tak jak ho známe nyní, vzniklo na základě sňatku krále Ferdinanda II. Aragonského a královny Isabely Kastilské v roce 1469. [96] Před vznikem španělské pesety v roce 1859, obíhal na území tehdejšího Španělska real, roku 1864 se do peněžního oběhu dostalo escudo. Jediným a zákonným platidlem se však stala od roku 1868 peseta, dělící se na 100 centimů, která se udržela v oběhu po celou dobu dalšího vývoje země až do roku 2002. [115] Poslední oběžné mince španělských peset obíhaly v nominálních hodnotách 1, 5, 10, 25, 50, 100, 200, 500 peset. Na líci mincí byly zobrazeny nejrůznější náměty z Baleárských či Kanárských ostrovů, portréty významných Španělů. Na rubu se nacházely doplňující prvky k příslušnému motivu. Poslední emise bankovek byla uvedena v roce 1992, a obíhaly v hodnotách 1 000, 2 000, 5 000, 10 000 peset. Avers bankovek zobrazoval portréty různých španělských osobností a motivy s nimi spjatými. Na obrázku č. 41 lze vidět Kryštofa Kolumba s astrolábem. [28] ISO 4217 kód měny byl ESP. V lednu 2002 byla peseta nahrazena eurem. Národní stranu španělských euromincí zdobí slavní Španělé, král Juan Carlos I. a Miguel de Cervantes, nebo katedrála v Santiagu de Compostela. [116]

Obrázek č. 41: 5 000 španělských peset

9.44 Švédsko Základy Švédského království byly položeny v 10. století, kdy byli korunováni první švédští králové. V roce 1397 utvořila země spolu Dánskem a Norskem Kalmarskou unii. Samostatné nezávislé Švédské království bylo obnoveno roku 1523 a hlavní měnou byl daler, který obíhal až do 18. století, kdy byl nahrazen riksdalerem. [117,118] V letech 1875-1914 bylo Švédsko součástí Skandinávské měnové unie a používaným platidlem zde byla koruna skandinávská. [45] Po rozpadu unie zavedla každá země svou 57

měnu, v této zemi se jednalo o korunu švédskou dělící se na 100 öre, která se v oběhu udržela dodnes. Oběžné mince současné švédské koruny jsou raženy v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10 korun, líc je tvořen portrétem krále Karla XVI. Gustava a rub královskou korunou. Na aversu švédských bankovek 20, 50, 100, 500, 1 000 korun najdeme portréty známých. Švédů a revers je opět označen symbolem spjatým s příslušnou osobností. Na obrázku č. 42 lze vidět krále Gustava Vasu a ukázku středověké sklizně obilí. [28] ISO 4217 kód měny je SEK.

Obrázek č. 42: 1 000 švédských korun

9.45 Švýcarsko Moderní Švýcarsko, tak jak ho známe dnes, vzniklo až v polovině 20. století. Před tím bylo území obýváno různými keltskými kmeny, Římany a Habsburky. Základy Švýcarska byly ale položeny již v roce 1291, kdy se na popud proti habsburské nadvládě spojily tři kantony Uri, Schwyz a Unterwalden a tím vzniklo takzvané spříseženství, které se pak dále rozrůstalo o další členy. [119] Každý kanton používal svá vlastní platidla, jednotná měna neexistovala. V oběhu byly například bernské a zürichské tolary, luzernské zlaté a baselské tolary. Roku 1648 bylo Švýcarsko uznáno jako nezávislý suverénní stát. Vše se však změnilo v roce 1798, kdy se území zmocnili Francouzi, a Švýcarské spříseženství se rozpadlo. Poté vznikla nová Helvétská republika, jejímž zákonným platidlem byl švýcarský frank, který byl silně vázán na frank francouzský. Roku 1803 se republika rozpadla a obnovily se švýcarské kantony, které přistoupily ke stejnému modelu měn jako dříve. V oběhu byly měny jako lucemburský, zürichský, unterwaldenský, bernský, graubündenský frank a mnoho dalších. V roce 1848 byla přijata nová ústava, na jejímž základě se Švýcarsko stalo federací a oficiálním zákonným platidlem se stal švýcarský frank, který se v oběhu udržel dodnes a je považován za jednu z nejstabilnějších měn na světě. [120] Švýcarský frank se dělí na 100 rapů a mince obíhají v hodnotách 5, 10, 20 rapů a ½, 1, 2, 5 franků. 58

Nižší nominály rapů zobrazují na přední straně helvétský kříž a vyšší nominály znázorňují portrét ženy Helvétie. Zadní strana rapových mincí je označena výraznou nominální číslovkou s olivovými snítkami. Frankové mince zdobí Helvétie se štítem a kopím, rub je stejný jako u rapů. Bankovky v hodnotách 10, 20, 50, 100, 200 a 1000 franků jsou zdobeny portréty důležitých švýcarských osobností a symboly s nimi spojenými. [28] ISO 4217 kód měny je CHF. Obrázek č. 43 ukazuje portrét architekta Le Corbusiera na aversu 10 švýcarských franků.

Obr. č. 43: 10 švýcarských franků

9.46 Ukrajina Historie Ukrajiny je velmi složitá. Země byla v minulosti častokrát okupována silnějšími sousedy, avšak snažila se vždy získávat nezávislost. Od 9. století byla součástí Kyjevské Rusi a základním platidlem zde byla takzvaná hřivna. V 11. století tato země zanikla a rozpadla se na mnoho samostatných knížectví, které byly postupně zabírány Litvou, Polskem a Ruskem. Roku 1569 byla velká část Ukrajiny připojena k Polsku a její měně. Když bylo však Polsko zabíráno Rusy, společně s ním připadlo do ruské nadvlády i vše, co Polsko tehdy okupovalo. Součástí Ruska byla země i během následujících století a používaným zákonným platidlem byl rubl. První ukrajinská republika vznikla až roku 1917, [121] avšak nezávislost trvala pouhé dva roky a její měnou byl takzvaný karbovanec. Část Ukrajiny byla zabrána Polskem, a zbytek se připojil k SSSR a sovětskému rublu. Nezávislá Ukrajina byla ustanovena až roku 1991, kdy se hlavní měnou stal opět karbovanec. [122] Ten však byl v roce 1996 nahrazen novým platidlem, ukrajinskou hřivnou, dělící se na 100 kopejek. Ukrajinské mince obíhají v hodnotách 1, 2, 5, 10, 25, 50 kopejek a 1 hřivna. Líc všech mincí je označen ukrajinským státním znakem, rub se však liší. Nižší

mincovní

nominály

jsou

označeny

číslovkou obtočenou dekorativním věncem a Obr. č. 44: 2 ukrajinské hřivny

vyšší nesou obraz hroznu vína. Bankovky 1, 2, 5,

10, 20, 50, 100, 200, 500 hřiven nesou portréty významných Ukrajinců a architektonických památek. Příkladem je obrázek č. 44, ukrajinský kníže Jaroslav a katedrála sv. Sofie v Kyjevě. [28] ISO 4217 kód ukrajinské hřivny je UAH. 59

9.47 Spojené království Velké Británie a Severního Irska V dávné minulosti bylo toto území obýváno Kelty, Římany a kmeny Anglů, Sasů a Jutů. Samostatné nezávislé země, Anglické a Skotské království začaly existovat kolem 9. století. V jejich sousedství bylo Waleské knížectví, které roku 1282 připadlo k Anglii. Obíhaly zde mince jako libra, šilink, pence a penny, jejichž hodnota, vzhled i název, se v průběhu let hodně měnily. Roku 1707 se Anglie, Wales a Skotsko spojilo a utvořilo Království Velké Británie. Po připojení Irského království v roce 1801 byl název změněn na Spojené království Velké Británie a Irska. Roku 1920 se Irsko rozdělilo na dvě části, nezávislou Irskou republiku a Severní Irsko. Po této události byl název země opět změněn a to na Spojené království Velké Británie a Severního Irska, které zahrnuje Anglii, Wales, Skotsko a Severní Irsko. Oficiálním platidlem je zde libra šterlinků, která v roce 1971 prošla decimalizací a ze třech původních mincí: libry, šilinku a pencí, vzešla nová peněžní soustava skládající se pouze z libry šterlinků a pence. ISO 4217 kód libry šterlinků je GBP. Hodnota jedné libry se rovná sto pencím. Ke spojenému království také patří závislá území jako Normanské ostrovy nebo ostrov Man, kde se platí lokálními variantami libry šterlinků. Britská kolonie Gibraltar používá libru gibraltarskou, jak bylo již zmíněno v kapitole 9.15. [96,124]

9.47.1 Anglie a Wales V dnešní Anglii a Walesu obíhá libra šterlinků, dělící se na 100 pencí. Oběžné mince 1, 2, 5, 10, 20, 50 pencí a 1, 2 libry jsou raženy s portrétem královny Alžběty II. a textem Elizabeth II. D. G. REG. F. D. (z boží milosti královna) na líci a symboly království na rubu. Bankovky 5, 10, 20, 50 liber zobrazují portrét královny Alžběty II. na aversu a revers je označen významnými anglickými osobnostmi. Příkladem je 10 liber s přírodovědcem Charlesem Darwinem. [28]

9.47.2 Skotsko Skotskou měnou je taktéž libra šterlinků dělící se na 100 pencí. Oběžné mince jsou naprosto stejné jako v Anglii a Walesu, výjimku tvoří 5 pencí a 1 libra, které zobrazují skotské národní motivy, bodlák a lva. Skotské bankovky mají vlastní podobu a vydávají je tři skotské banky v hodnotách 1, 5, 10, 20, 50, 100 liber, přičemž bankovku 60

s nominálem jedna libra vydává pouze Skotsko. Na líci bankovek se objevují portréty významných skotských osobností a rub obsahuje motivy s nimi spojenými nebo architektonické památky. Je nutné zmínit, že skotské bankovky platí pouze na území Skotska. [125,28]

9.47.3 Severní Irsko Měnou Severního Irska je také libra šterlinků, avšak tak jako Skotsko, i Severní Irsko má stejné oběžné mince jako zbytek Velké Británie. Výjimku tvoří pouze 1 libra, která zobrazuje severoirský motiv, národní znak – keltský řetěz na kříži. Severní Irsko vydává své vlastní bankovky, které jsou emitovány čtyřmi severoirskými bankami v různých variantách, hodnoty jsou však stejné 5, 10, 20, 50 a 100 liber. Na líci bankovek se objevují nejen známé irské osobnosti, ale také neznámí lidé, rub zdobí ve většině případů nejrůznější historické motivy a budovy. Pro úplnost je třeba dodat, že bankovky severoirské libry jsou platné pouze na území Severního Irska. [28]

9.48 Vatikán Tento městský stát existuje od roku 1929, kdy se zákonným platidlem stala lira vatikánská, která byla úzce spjata s lirou italskou. Oběžné mince byly raženy v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1 000 vatikánských lir, přičemž se vydávaly v různých tematických sadách, například rok 2000 se zaměřil na život papeže. Bankovky vatikánských lir nebyly do oběhu nikdy uvedeny. ISO 4217 kód měny byl VAL. [28] Na základě smlouvy s Evropskou unií přijal Vatikán v roce 2002 euro. V současnosti jsou v oběhu tři série vatikánských euromincí. Národní strana první série zobrazuje portrét Jana Pavla II., druhá znázorňuje znak Apoštolské komory, erb kardinála komořího a různé opisy slov a iniciály. Poslední, třetí série zobrazuje portrét papeže Benedikta XVI. [126]

61

10 Přehled kursů zkoumaných evropských měn Na závěr mé praktické části, která zahrnovala zkoumání, veškerých evropských platidel od jejich minulosti po současnost, jsem se rozhodla vyhotovit výstižný přehled aktuálních měnových kursů zkoumaných měn ke dni 18. 4. 2012. V níže uvedené tabulce č. 1 je vždy vyznačen název země, její měna s ISO 4217 kódem a zkoumaným množstvím. Ve většině případů je uvedeno množství jedna či sto, a to z toho důvodu, aby byl patrný poměr mezi porovnanými měnami. Každá měna, je jednotlivě porovnávána s českou měnou, americkým dolarem a evropskou měnou eurem. Pro příklad uvedu švýcarských frank s ISO 4217 kódem CHF. Z tabulky je zřejmé, že jeden švýcarský frank má hodnotu 20,67 korun českých, 0,83 amerického dolaru a 1,08 eura. Z toho tedy vyplývá, že pokud se český turista rozhodne navštívit Švýcarsko a bude si chtít vyměnit 2 000 švýcarských franků, bude ho to v přepočtu stát 41 244 korun českých, při kurzu 20,67 Kč / frank ze dne 18. dubna 2012.

62

Tab. 1: Přehled kursů evropských měn Česká koruna

Kursy ke dni 18.4. 2012 Americký dolar

Euro

100 1 1 100 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 100 1 1 1 1 1 1 100 100 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 100 1 1 1 100 1 1 1 1 1

17,72 24,85 24,85 0,23 12,67 12,70 3,31 3,34 24,85 3,34 24,85 24,85 30,08 24,85 14,91 24,85 24,85 20,67 7,20 35,57 24,85 8,35 40,31 24,85 1,60 24,85 24,85 24,85 3,29 5,94 24,85 24,85 24,85 5,68 64,16 24,85 24,85 24,85 22,29 24,85 24,85 2,81 20,67 2,35

0,93 1,31 1,31 0,012 0,66 0,66 0,17 0,052 0,17 1,31 0,17 1,31 1,31 1,58 1,31 0,78 1,31 1,31 1,08 0,37 1,87 1,31 0,44 2,12 1,31 0,08 1,31 1,31 1,31 0,17 0,31 1,31 1,31 1,31 0,29 3,38 1,31 1,31 1,31 1,17 1,31 1,31 0,14 1,08 0,12

0,71 0,0094 0,51 0,51 0,13 0,04 0,13 0,13 1,21 0,6 0,83 0,28 1,43 0,33 1,62 0,06 0,13 0,23 0,22 2,58 0,89 0,11 0,83 0,09

GBP

1

30,40

1,59

1,22

EUR

1

24,85

1,31

-

Země

Měna

Kód

Množství

Albánie Andorra Belgie Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Chorvatsko Česká republika Dánsko Estonsko Faerské ostrovy Finsko Francie Gibraltar Irsko Island Itálie Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Makedonie Malta Moldavsko Monako Německo Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Rumunsko Rusko San Marino Slovensko Slovinsko Srbsko Černá Hora Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina

albánský lek euro euro běloruský rubl konvertibilní marka bulharský lev chorvatská kuna česká koruna dánská koruna euro dánská koruna euro euro gibraltarská libra euro islandská koruna euro euro švýcarský frank litevský litas lotyšský lat euro maďarský forint makedonský denár euro moldavské leu euro euro euro norská koruna polský nový zlotý euro euro euro rumunský nový leu ruský rubl euro euro euro srbský dinár euro euro švédská koruna švýcarský frank ukrajinská hřivna

ALL EUR EUR BYR BAM BGN HRK CZK DKK EUR DKK EUR EUR GIP EUR ISK EUR EUR CHF LTL LVL EUR HUF MKD EUR MDL EUR EUR EUR NOK PLN EUR EUR EUR RON RUB EUR EUR EUR RSD EUR EUR SEK CHF UAH

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

libra šterlinků

Vatikán

euro

Zdroj: vlastní šetření s pomocí www.kurzy.cz/kurzy-men/prevodnik-men/

63

Závěr V mé bakalářské práci byly popsány peníze z různých pohledů. Nejprve jsem se zaměřila na obecnou charakteristiku peněz a jejich funkce. Poté následovala obsáhlá kapitola, která čtenáře, za pomoci několika podkapitol provedla složitým historickým vývojem peněz až k současným platidlům. V průběhu zpracování historického vývoje peněz mě zaujaly a překvapily některé zjištěné informace. Věděla jsem, že se dříve místo peněz používaly nejrůznější předměty, potraviny či zvířata, avšak díky této práci jsem si své znalosti ještě více rozšířila. V nejrůznějších částech světa se jako platidla používala například rýže, čaj, obilí nebo cukr, avšak pro mě největším překvapením byla sůl. Poté byl detailně popsán další vývoj peněz od kovových předmětů až po vznik prvních mincí, které pocházely z území dnešního Turecka. Osobně mě nejvíce zaujalo řecké mincovnictví, kde mě mile překvapila šikovnost tohoto národu. Dále následovaly kapitoly popisující římské, keltské, byzantské a poté i středověké mincovnictví. Celá historie byla završena kapitolou „Vznik papírových peněz“, kde jsem detailně popsala první papírová platidla, která k mému úžasu byla v myšlenkách Číňanů již v sedmém století našeho letopočtu. Závěr teoretické části jsem věnovala již současným penězům a obecnému pojednání o měně. Praktická část mé bakalářské práce je uvedena kapitolou o euru, která obsahuje čtyři podkapitoly týkající se eurobankovek, euromincí a jejich ochranných prvků. Nejdůležitější částí mé práce však byla analýza aktuálně používaných měn všech států na evropském kontinentu. Pro lepší orientaci v dané problematice jsem v průběhu zpracování této části zabrousila také do historie jednotlivých zemí. V mnoha případech mě překvapilo, jak neskutečně složitý byl vývoj evropských států, a proto nebylo vůbec jednoduché vybrat ta nejdůležitější fakta a připojit k nim ty správné měny. Hloubka popisu historického vývoje jednotlivých zemí byla velmi individuální, v některých případech byla historie stručná, jinde naopak obsáhlejší. Protože vývoj států byl často provázán, nebylo nutné neustále opakovat ty stejné informace. Práce tvoří kompaktní celek, kdy jednotlivé informace na sebe logicky navazují a podávají tak čtenáři celkový a stručný přehled o minulosti států a původních platidlech. 64

Při mapování jednotlivých evropských měn jsem zjistila mnoho zajímavostí, týkajících se zejména vzhledu mincí a bankovek. Prvním příkladem je Bělorusko, které se od všech států Evropy odlišuje tím, že jako jediné nepoužívá oběžné mince, ale pouze papírové bankovky. Osobně si nedovedu vůbec představit, že bych místo kovových mincí měla plnou peněženku papírových peněz v hodnotách jedna, dvě či pět korun. Myslím si, že mince do peněžního oběhu prostě patří. Mají dle mého názoru i větší trvanlivost, neznehodnotí se tak rychle jako bankovky. Dalším zajímavým poznatkem pro mě byla Andora, první zmínka o ní pochází již z devátého století, ale za celou dobu své existence nemělo toto knížectví vlastní mince a bankovky, vždy zde obíhaly měny cizí. Andora se sice v roce 1983 první národní měny dočkala, ta však byla používána pouze jako suvenýr pro turisty. I přesto, že Andorra v současné době používá euro, nemá právo razit své vlastní euromince, to by se však mělo v roce 2013 změnit. Velice mě také překvapil stát Bosna a Hercegovina, na tomto území obíhají dva druhy bankovek, které jsou na první pohled stejné, avšak zdání klame. Barevné provedení jednotlivých bankovek je sice totožné, ale rozdíly spočívají v přehozených nápisech, různých portrétech osobností nebo architektonických prvcích. Je zvláštní, že všechny bankovky jsou rozdílné, ale ta nejvyšší, v hodnotě 200 konvertibilních marek, je jak pro Federaci Bosny a Hercegoviny, tak i pro Republiku srbskou naprosto stejná. Otázkou je, proč tento stát nemá jednotnou podobu svých bankovek, když už jedna z nich je pro obě části společná, stejně tak jako oběžné mince. Pokud se rozhodneme navštívit Dánsko, setkáme se s netradičním vzhledem drobných mincí. Nominály 1, 2 a 5 dánských korun se vyznačují malým, kulatým otvorem uprostřed mincovního pole, což můžeme určitě považovat za evropský unikát. Díky tomuto charakteristickému rysu jsou tyto drobné mince nezaměnitelné a poznala bych je vždy. Uvádím-li zde největší zajímavosti týkající se bankovek a mincí jednotlivých evropských měn, nesmím opomenout rumunský leu. Rumunsko jako jediný stát na území Evropy se může chlubit plastovými bankovkami. Toto zjištění pro mě bylo velkým překvapením, plastové bankovky bych spíše čekala u některého ze států západní Evropy. Zajímalo by mě, jak tyto bankovky ve skutečnosti vypadají a jaká je s nimi 65

manipulace. Klasické papírové bankovky můžeme lehce složit, srolovat a kamkoliv ukrýt do našich peněženek nebo jen tak vložit do kapsy. Myslím si, že toto by u plastových peněz nebylo možné. Další raritu mezi evropskými bankovkami má jednoznačně Švýcarsko. U všech papírových peněz jsme zvyklí, že portréty osobností jsou zobrazeny horizontálně. Chceme-li si však prohlédnout portréty významných Švýcarů, musíme bankovky otočit na výšku. Největším překvapením pro mě byl jeden z posledních zkoumaných států, a sice Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Vždycky jsem si myslela, že jedinou používanou měnou na tomto území je libra šterlinků. To je sice pravda, ale nečekala jsem, že části jako Skotsko a Severní Irsko vydávají vlastní podoby bankovek této libry. To by ale nebylo zase až tak překvapivé, jako fakt, že tyto bankovky vydává celkem sedm bank, čtyři pro Severní Irsko a tři pro Skotsko. Myslím si, že orientace v těchto bankovkách musí být nejen pro obyčejného turistu velmi složitá. Jak jsem již zmiňovala v úvodu bakalářské práce, zpracovala jsem kompletní přehled podob současně užívaných měn Evropy, který je obsažen na přiloženém CD. Pro každý stát byl vytvořen samostatný soubor. Má-li stát svou vlastní národní měnu, jsou v souboru nejprve uvedeny veškeré jeho bankovky s aversem a reversem, následované mincemi. Nachází se zde i samostatný soubor obsahující rub i líc eurobankovek a společnou stranu euromincí. Národní strany euromincí jsou uvedeny v souborech konkrétních států. Myslím si, že se mi podařilo splnit cíl mé bakalářské práce. Díky ní je teď možné získat informace o aktuálně užívaných měnách Evropy na jednom místě. Práce pro mě byla rozhodně velikým přínosem a doufám, že bude sloužit i jako dobrý, doplňující studijní materiál.

66

Seznam použité literatury [1] REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KOREDA, Jan et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vyd. Praha: Management Press, 2000. 634 s., obr., tb. ISBN 80-7261031-7 [2] JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet: historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s, ISBN 80-2470685-7 [3] SEJBAL, Jiří. Základy peněžního vývoje. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 420 s. ISBN 80-210-1734-1 [4] CRIBB, Joe; ŠUSTEK, Zbyněk. Peníze: Seznamte se s vývoje peněz – od jeho počátků, od stříbrných slitků a mušlí až po dnešní počítačové. 1. vyd. Praha: Fortuna Print, 1993. 63 s. ISBN 80-7153-059-X [11] JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 742 s. ISBN 80-247-0769-1. [6] KURZ, Karel; HÁSKOVÁ, Jarmila; NEMÍSKAL, Lubomír; ŠIMEK, Eduard, SVOBODOVÁ, Dana. Dějiny peněz na území Československa. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, 1982. 86 s., fot., obr. příl. [17] JIŘÍČEK, Petr. Bankovnictví. 1. vyd. Jihlava: VOŠ Jihlava, 1999. 95 s [42] VENCOVSKÝ, František. Měnová politika v české historii. 1. vyd. Praha: Česká národní banka, 2001. 95 s [60] BOND, Peter. 300 Years of British Gibraltar 1704-2004. Peter-Tan Publishing Co. 2003 p. 89 [96] PALMER, John. Vše o zemi. 1. vyd. Praha: Reader´s Digest Výběr, spol. s r. o., 1998. 768 s, ISBN 80-86196-01-1. [28] HAVEL, Jan. Peníze do kapsy. Jan Havel, Antonín Odehnal; [ilustrace Bára Buchalová]; [fotografie Jaroslav Pošík a archiv Antonína Odehnala]. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. OKO. 455 s. 67

Seznam použitých internetových zdrojů [5] Antické mince [online]. P - numismatika.cz, 2005-2009 [cit. 4. dubna 2012]. Dostupné na . [7] Historie mincí – Římské mincovnictví [online]. lovecpokladu.cz 2008 [cit. 4. dubna 2012]. Dostupné na . [8] Antické mince [online]. P-numismatika.cz, 2005-2009 [cit. 4. dubna 2012]. Dostupné na . [9] WÖLF, Milan; ROSOCHA, Martin. Nejstarší bankovky [online]. Svetpenez.eu, 2011-2012 [cit. 4. dubna 2012]. Dostupné na < http://svetpenez.eu/nejstarsi-bankovkya20>. [10] JINDRA, Zdeněk. Základy notafilie - bankovky, základní charakteristika – typy bankovek. [online]. Infofilia.cz 2012 [cit. 5. dubna 2012]. Dostupné na . [12] Vysvětlení pojmů bankovka, státovka, obchodní mince, pamětní bankovka a mince [online]. Cnb.cz 2003-2012 [cit. 5. dubna 2012]. Dostupné na . [13] FENSTEIN, Petr. Historie peněz – měnových systémů a peněžních unií – díl 1. [online]. Valka.cz 2006 [cit. 5. dubna 2012]. Dostupné na . [14] Mince [online]. Wikipedie.org 2012 [cit. 6. dubna 2012]. Dostupné na . [15] Plastové peníze dobývají svět příští rok ztíží život kanadským padělatelům [online]. Technet.cz 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na .

68

[16] Měnové kurzy ovlivňují naše peněženky [online]. Jedna23.tode.cz 2010 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [18] Devaluation [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na < http://www.britannica.com/EBchecked/topic/159934/devaluation>. [19] Používání

eura

[online].

Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na

. [20] Nominálníhodnoty, Grafická podoba [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [21] Identifikace hmatem [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [22] Nastavení proti světlu [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [23] Identifikace nakloněním [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [24] Euromince [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [25] Společná strana [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [26] Ochranné prvky [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 7. dubna 2012]. Dostupné na . [27] Albánský lek [online]. Wikipedie.org 2012 [cit. 10. dubna 2012]. Dostupné na . [29] Úřední věstník Evropské unie. [online]. 2011 [cit. 10. dubna 2012]. Dostupné na .

69

[30] Vývoj peněz ve světě – Nizozemský a Belgie [online]. P - numismatika 2005-2009 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné na . [31] Belgie [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné na . [32] Dějiny Běloruska [online]. Wikipedie.org 2012 [cit. 12. dubna 2012]. Dostupné na . [33] Bankotes and Coins of the National Bank of the Republic of Belarus [online]. National Bank, Republic of Belarus, 2000-2012 [cit. 12. dubna 2012]. Dostupné na . [34] Bosna a Hercegovina [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 13. dubna 2012]. Dostupné na . [35] Konvertibilní marka [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 13. dubna 2012]. Dostupné na . [36] Bulharsko [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 13. dubna 2012]. Dostupné na . [37] 130 Years History [online]. Bulgarian National Bank, 2009 [cit. 13. dubna 2012]. Dostupné na . [38] The Central Bank of the Republic of Bulgaria has been established and operates under the Law on the Bulgarian National Bank [online]. Bulgarian National Bank, 2009 [cit. 13. dubna 2012]. Dostupné na . [39] Chorvatsko [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 14. dubna 2012]. Dostupné na . [40] Jugoslávský dinar [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 14. dubna 2012]. Dostupné na .

70

[41] Chorvatská kuna [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 14. dubna 2012]. Dostupné na . [43] České mince [online]. Cnb.cz 2012 [cit. 14. dubna 2012]. Dostupné na . [44] ŽELIEZKO, Petr. Historie Dánska [online]. CK MUNDO 2008 [cit. 14. dubna 2012]. Dostupné na . [45] Dánská koruna [online]. Wikipedia.org 2012 [cit. 14. dubna 2012]. Dostupné na [46] New Danish bankotes 2009-2011 [online]. Denmarks Nationalbank 2012 [cit. 14. dubna 2012]. Dostupné na . [47] Faoe Islands [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 15. dubna 2012]. Dostupné na . [48] Moldova [online]. Wikipedia.org 2012 [cit. 15. dubna 2012]. Dostupné na [49] Estonia [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 15. dubna 2012]. Dostupné na . [50] Estonsko [online]. Ecb.int 2012 [cit. 15. dubna 2012]. Dostupné na . [51] Estonsko [online]. Ecb.europa.eu 2012 [cit. 15. dubna 2012]. Dostupné na . [52] Finland [online]. Encyklopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 17. dubna 2012]. Dostupné na . [53] The markka [online]. Suomen Pankki – Finlands Bank. 2012 [cit. 17. dubna 2012]. Dostupné na . 71

[54] Finsko [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 17. dubna 2012]. Dostupné na . [55] Vývoj peněz ve světě - Francie [online]. P-numismatika 2005-2009 [cit. 17. dubna 2012]. Dostupné na . [56] Francie [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 17. dubna 2012]. Dostupné na . [57] Crown [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 17. dubna 2012]. Dostupné na . [58] ISO 4217 Currency Codes List [online]. ISO 4217: Currency Codes from the International Organization for Standardization 2010 [cit. 18. dubna 2012]. Dostupné na . [59] Litva – historie [online]. Litva.worldcountry.cz 2009 [cit. 18. dubna 2012]. Dostupné na < http://litva.worldcountry.cz/historie.php>. [61] Gibraltar pound [online]. Wikipedia.org 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na < http://en.wikipedia.org/wiki/Gibraltar_pound>. [62] Gibraltar new note family now complete [online]. Owen W. Linzmayer 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na . [63] Gibraltarská libra [online]. Wikipedia.org., 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na . [64] Ireland [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na . [65] Irish pound (euro) [online]. RKa 2010 - 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na . [66] Irsko [online]. Ecb.eu, 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na .

72

[67] Islandská koruna [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na . [68] Vývoj peněz ve světě – Itálie [online]. P-numismatika, 2005 - 2009 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na [69] Itálie [online]. Ecb.eu, 2012 [cit. 19. dubna 2012]. Dostupné na . [70] Cyprus [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na . [71] Banknotes and Coins [online]. Centralbank.gov.cy 2012 [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na < http://www.centralbank.gov.cy/nqcontent.cfm?a_id=10860>. [72] Kypr [online]. Ecb.int 2012 [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na . [73] Die Geschichte Liechtensteins [online]. Regierung des Fürstentums Liechtenstein, Anfragen, Impressum 2012 [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na . [74] Historie Lotyšska a jeho národa [online]. Velvyslanectví Lotyšské Republiky v Praze [cit. 20. Dubna 2012]. Dostupné na . [75] JUREK, Martin. Historie Lucemburska [online]. Katedra geografie Přírodověcké fakulty UP v Olomouci 2008 [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na . [76] Monetary history [online]. Banque central du Luxembourg 2004 [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na . [77] Lucembursko [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 20. dubna 2012]. Dostupné na . [78] Forint [online]. RKa 2010-2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . 73

[79] Makedonský denár [online]. Wikipedie.org 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [80] Maltese lira (euro) [online]. RKa 2010 - 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [81] Malta [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [82] The Moldavian leu [online]. RKa 2010 - 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [83] Monegasque franc [online]. Wikipedia.org 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [84] Monako [online]. Ecb.int 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [85] Vývoj peněz ve světě – Německo [online]. P – numismatika 2005-2009 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [86] Reichsmark [online]. Wikipedia.org 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [87] Deutsche Mark [online]. Wikipedie.org, 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [88] Německo [online]. Ecb.int 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [89] Nizozemsko [online]. Ecb.int 2012 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na . [90] Norway [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné na

<

http://www.britannica.com/EBchecked/topic/420178/Norway>.

[91] Metal lats and centimes – modern coins of Latvia [online]. RKa. 2010-2012 [cit. 22. dubna 2012]. Dostupné na . 74

[92] JUREK, Martin. Historie Portugalska [online]. Katedra geografie Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci. 2008 [cit. 22. dubna 2012]. Dostupné na . [93] Portugal [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 22. dubna 2012]. Dostupné na . [94] Portugalsko [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 22. dubna 2012]. Dostupné na . [95] Polish zloty [online]. Wikipedia.org 2012 [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na . [97] Historie Rakouska [online]. Rakousko.info 2009-2011 [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na . [98] History of Austrian Money [online]. ONB, OESTERREICHISCHE NATIONALBANK 2012 [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na . [99] Metal euro (shillings and groschens) – coins of Austria [online]. RKa 2010-2012 [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na . [100] Rakousko [online]. Ecb.int 2012 [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na . [101] History of the Greek coins [online]. Fleur-de-coin.com 2012 [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na . [102] Řecko [online]. Ecb.int 2012 [cit. 23. dubna 2012]. Dostupné na . [103] Dějiny Rumunska [online]. abcRedakce.cz 2004-2011 [cit. 24. dubna 2012]. Dostupné na .

75

[104] Metal leus and bans – modern coins of Romania [online]. RKa 2010-2012 [cit. 24. dubna 2012]. Dostupné na . [105] Coins and notes in circulation [online]. Banca Nationala a Romaniei 2008-2012 [cit. 24. dubna 2012]. Dostupné na . [106] Russia banknotes [online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 24. dubna 2012]. Dostupné na . [107] San Marino [online]. Ecb.int 2012 [cit. 26. dubna 2012]. Dostupné na . [108] Slovensko [online]. Ecb.int 2012 [cit. 26. dubna 2012]. Dostupné na . [109]Slovenia banknotes

[online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 26. dubna 2012].

Dostupné na . [110] Slovinsko [online]. Ecb.int 2012 [cit. 26. dubna 2012]. Dostupné na . [111 Serbia banknotes [online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 27. dubna 2012]. Dostupné na . [112] SPÁČIL, Daniel. Historie [online]. www.slovane.ic.cz [cit. 27. dubna 2012]. Dostupné na . [113] Montenegro banknotes [online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 27. dubna 2012]. Dostupné na . [114] Historie Černé Hory [online]. Mladá fronta a.s. 2007-2012 [cit. 27. dubna 2012]. Dostupné na . [115] Peseta (euro) [online]. RKa 2010-2012 [cit. 27. dubna 2012]. Dostupné na .

76

[116] Španělsko [online]. Ecb.europa.eu 2012 [cit. 27. dubna 2012]. Dostupné na . [117] Švédské království [online]. PROMONARCHII.CZ 2010 [cit. 27. dubna 2012]. Dostupné na . [118] Sweden banknotes [online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné na . [119] Historie [online]. Mladá fronta a.s. 2007-2012 [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné na < http://svycarsko.orbion.cz/stat/pruvodce/historie-503/>. [120] Swiss franc [online]. Wikipedia.org 2012 [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné na . [121] ] Historie Ukrajiny [online]. Turisimo.cz 2012 [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné na . [122] Ukraine banknotes [online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné na . [123] Macedonia banknotes [online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné na < http://www.atsnotes.com/catalog/banknotes/macedonia.html>. [124] BOYANOVA, M. British Money [online]. 2002-2011 [cit. 30. dubna 2012]. Dostupné na . [125] Money of Scotland [online]. NewMedia Holdins, Inc. 1995-2012 [cit. 1. května 2012]. Dostupné na . [126] Vatikán [online]. Ecb.eu 2012 [cit. 1. května 2012]. Dostupné na [127] Andorra [online]. Encyclopaedia Britannica, Inc. 2012 [cit. 1. května 2012]. Dostupné na [128] Lithuania banknotes [online]. ATS Notes 1996-2010 [cit. 1. května

2012].

Dostupné na 77

Seznam webových stránek evropských centrálních bank Albánie: www.bankofalbania.org Belgie: www.bnb.be Bělorusko: www.nbrb.by Bosna a Hercegovina: www.cbbh.gov.ba Bulharsko: www.bnb.bg Černá Hora: www.cb-mn.org Česká republika: www.cnb.cz Dánsko: www.nationalbanken.dk Estonsko: www.epbe.ee Faerské ostrovy: www.landsbank.fo Finsko: www.bof.fi Francie: www.banque-france.fr Chorvatsko: www.hnb.hr Irsko: www.centralbank.ie Island: www.sedlabank.is Itálie: www.bancaditalia.it Litva: www.lbank.lt Lotyšsko: www.bank.lv Lucembursko: www.bcl.lu Maďarsko: www.mnb.hu Makedonie: www.nbrm.mk Malta: www.centralbankmalta.com Moldavsko: www.bnm.org Německo: www.bundesbank.de Nizozemsko: www.dnb.nl Norsko: www.norges-bank.no Polsko: www.nbp.pl Portugalsko: www.bportugal.pt Rakousko: www.oenb.co.at Rumunsko: www.bnro.ro Rusko: www.cbr.ru Řecko: www.bankofgreece.gr 78

San Marino: www.ics.sm Severní Irsko: www.ulsterbank.com, www.firsttrustbank.co.uk, www.northernbank.co.uk Skotsko: www.bankofscotland.co.uk Slovensko: www.nbs.sk Slovinsko: www.bsi.si Srbsko: www.nbs.org.yu Spojené království Velké Británie a Severního Irska: www.bankofengland.co.uk Španělsko: www.bde.es Švédsko: www.riksbank.se Švýcarsko: www.snb.ch Ukrajina: www.bank.gov.ua Vatikán: www.vatican.va

Seznam obrázků Obr. č. 1: kauri ............................................................................................................ 13 (zdroj: http://p-numismatika.cz/index.php?get=kapitola4) Obr. č. 2: řecký statér .................................................................................................. 14 (zdroj: http://p-numismatika.cz/index.php?get=vyvoj_recko) Obr. č. 3: athénská drachma ....................................................................................... 15 (zdroj: http://antiquanova.cz/cs/recko-atheny-drachma-5.-stol.-pr.-kr.-stribro-999-1000replika-mince?id=1274) Obr. č. 4: keltská mince .............................................................................................. 16 (zdroj: http://pnumismatika.cz/index.php?get=vyvoj_nizozemi) Obr. č. 5: aes rude ....................................................................................................... 16 (zdroj: http://p-numismatika.cz/index.php?get=kapitola5) Obr. č. 6: římský denár ............................................................................................... 17 (zdroj: http://p-numismatika.cz/index.php?get=kapitola5) Obr. č. 7: římský aureus .............................................................................................. 17 (zdroj:http://p-numismatika.cz/index.php?get=kapitola5) Obr. č. 8: zlatý solidus ................................................................................................ 18 (zdroj:http://p-numismatika.cz/index.php?get=kapitola5)

79

Obr. č. 9: rumunský leu .............................................................................................. 23 (zdroj: http://technet.idnes.cz/plastove-penize-dobyvaji-svet-pristi-rok-ztizi-zivotkanadskym-padelatelum-1s8/tec_technika.aspx?c=A100310_182858_tec_technika_pka) Obr. č. 10: eurobankovky ........................................................................................... 27 (zdroj: http://euro-fondy.cabik.sk/) Obr. č. 11: 20 lekë ....................................................................................................... 29 (zdroj: http://www.hunarovi.com/mince.php) Obr. č. 12: 200 lekë..................................................................................................... 29 (zdroj: http://openiazoch.zoznam.sk/exoticke-meny/albanskylek/bankovky/mxall?note=200) Obr. č. 13: 200 belgických franků .............................................................................. 30 (zdroj: http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/188716-belgicky-frank200?sectionid=187319&side=lic) Obr. č. 14: 10 běloruských rublů ................................................................................ 31 (zdroj: http://translate.googleusercontent.com/translate_c?act=url&hl=cs&ie=UTF8&prev=_t& rurl=translate.google.cz&sl=en&tl=cs&u=http://www.nbrb.by/engl/Coinsbanknotes/Ba nknotes.asp%3Fid%3D35&usg=ALkJrhgBCES4izwkXRa28W8dQ5ocWx0s_A) Obr. č. 15: konvertibilní marka Federace Bosny a Hercegoviny ............................... 32 (zdroj: http://cbbh.ba/index.php?id=77&lang=en) Obr. č. 16: konvertibilní marka Republiky srbské ...................................................... 32 (zdroj: http://cbbh.ba/index.php?id=79&lang=en) Obr. č. 17: 1 bulharský lev.......................................................................................... 33 (zdroj: http://bulharsko.ikn.cz/dulezite-info/lev-je-nejenom-selma-ale-i-bulharskamena/) Obr. č. 18: 1 bulharský lev.......................................................................................... 33 (zdroj: http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/188725-bulharske-leva1?sectionid=187113&side=lic) Obr. č. 19: 1 000 chorvatských kun ............................................................................ 34 (zdroj: http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/189996-chorvatska-kuna1000?sectionid=187114&side=lic) Obr. č. 20: 1 dánská koruna ........................................................................................ 37 (zdroj: http://www.nationalbanken.dk/DNUK/NotesAndCoins.nsf/side/1krone_coin_!O penDocument ) Obr. č. 21: 50 faerských korun ................................................................................... 37 (zdroj: http://www.euronumis.eu/euronumis/eshop/13-1-BANKOVKY-banknotes/6323-Faerske-ostrovy-FO) 80

Obr. č. 22: 500 estonských korun ............................................................................... 38 (zdroj:http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/189591-estonska-koruna500?sectionid=187138&side=lic) Obr. č. 23: 50 francouzských franků .......................................................................... 39 (zdroj: frank http://www.ecb.eu/euro/exchange/fr/html/index.cs.html) Obr. č. 24: 5 gibraltarských liber ................................................................................ 40 (zdroj: http://collectorbox.blogspot.com/2011/08/gibraltar-new-notes-complete.html) Obr. č. 25: 5 irských liber ........................................................................................... 40 (zdroj: http://www.centralbank.ie/paycurr/notescoin/history/Pages/cseries.aspx) Obr. č. 26: 500 000 italských lir ................................................................................. 41 (zdroj: http://www.ecb.int/euro/exchange/it/html/index.cs.html) Obr. č. 27: 500 litevských litu ................................................................................... 43 (zdroj:http://www.lb.lt/500_litas_issue_2000) Obr. č. 28: 5 lats .......................................................................................................... 43 (zdroj: http://www.bank.lv/en/money/5-lats-ls-5-in-short) Obr. č. 29: 5 000 lucemburských franků ................................................................... 44 (zdroj: http://www.ecb.int/euro/exchange/lu/html/index.cs.html) Obr. č. 30: 500 maďarských forintů ........................................................................... 45 (zdroj: http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/190026-madarsky-forint500?sectionid=187070&side=lic) Obr. č. 31: 5 moldavských leu .................................................................................... 46 (zdroj: http://www.bnm.org/en/5lei) Obr. č. 32: 1 000 německých marek ........................................................................... 48 (zdroj: http://www.bundesbank.de/bargeld/bargeld_faq_dmbanknotenabbildungen.php) Obr. č. 33: 10 holanských guldenů ............................................................................. 48 (zdroj: http://www.ericasp.com/blog.php/2009/01/06/guilders-and-kingfishers) Obr. č. 34: 100 norských korun .................................................................................. 49 (zdroj: http://www.norges-bank.no/en/notes-and-coins/banknotes/100-krone-note/) Obr. č. 35: 5 000 portugalských escudo ..................................................................... 50 (zdroj:http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/191031-portugalske-eskudo5000?sectionid=187041&side=lic) Obr. č. 36: 5 000 rakouských šilinků .......................................................................... 51 (zdroj: http://colnect.com/cs/banknotes/banknote/13727-5000_Schilling-1983-88_IssueRakousko)

81

Obr. č. 37: 500 rumunských lei .................................................................................. 52 (zdroj: http://www.bnro.ro/Coins-and-notes-in-circulation-1331.aspx) Obr. č. 38: 5 ruských rublů ......................................................................................... 53 (zdroj: http://www.cbr.ru/eng/bank-notes_coins/bank-notes/) Obr. č. 39: 20 slovenských korun ............................................................................... 54 (zdroj: http://www.nbs.sk/sk/bankovky-a-mince/slovenska-mena/bankovky/bankovka20-sk) Obr. č. 40: 200 slovinských tolarů .............................................................................. 55 (zdroj: http://www.ecb.int/euro/exchange/sl/html/index.cs.html) Obr. č. 41: 5 000 španělských peset ........................................................................... 57 (zdroj: http://www.ecb.int/euro/exchange/es/html/index.cs.html) Obr. č. 42: 1 000 švédských korun ............................................................................. 58 (zdroj: http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/191223-svedska-koruna1000?sectionid=187096&side=lic) Obr. č. 43: 10 švýcarských franků .............................................................................. 59 (zdroj: http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/190032-svycarsky-frank10?sectionid=187103&side=lic) Obr. č. 44: 2 ukrajinské hřivny ................................................................................... 59 (zdroj: http://www.penize.cz/muzeum-bankovek/191515-ukrajinska-hrivna2?sectionid=187143&side=lic)

Přílohy na přiloženém CD Příloha 1 – Albánie Příloha 2 – Belgie Příloha 3 – Běloursko Příloha 4 – Bosna a Hercegovina Příloha 5 – Bulharsko Příloha 6 – Česká republika Příloha 7 – Dánsko Příloha 8 – Estonsko Příloha 9 – Euro Příloha 10 – Faerské ostrovy Příloha 11 – Finsko Příloha 12 – Francie Příloha 13 – Gibraltar 82

Příloha 14 – Chorvatsko Příloha 15 – Irsko Příloha 18 – Island Příloha 17 – Itálie Příloha 18 – Kypr Příloha 19 – Lichtenštejnsko Příloha 20 – Litva Příloha 21 – Lotyšsko Příloha 22 – Lucembursko Příloha 23 – Rakousko Příloha 24 – Řecko Příloha 25 – Rumunsko Příloha 26 – Rusko Příloha 27 – San Marino Příloha 28 – Slovensko Příloha 29 – Slovinsko Příloha 30 – Španělsko Příloha 31 – Srbsko Příloha 32 – Švédsko Příloha 33 – Švýcarsko Příloha 34 – Ukrajina Příloha 35 – Vatikán Příloha 36 – Velká Británie Příloha 37 – Maďarsko Příloha 38 – Makedonie Příloha 39 – Malta Příloha 40 – Moldavsko Příloha 41 – Monako Příloha 42 – Německo Příloha 43 – Nizozemsko Příloha 44 – Norsko Příloha 45 – Polsko Příloha 46 – Portugalsko

83