Katedra archeologie
STAVEBNÍ KULTURA A PODOBA STŘEDOVĚKÉ VESNICE
Kateřina Postránecká 3. ročník 18. ledna 2002 Plzeň
Obsah 1 Základní otázky studia středověké vesnice
2
2 Vesnická stavební kultura – vývoj vesnického domu 2.1 Geneze trojdílného domu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Konstrukce a vzhled domu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 3 4
3 Vybavení a hmotná kultura domu
5
4 Využití ikonografie při zkoumáni středověké vesnice
6
1
Problematika a otázky spojené se studiem středověké vesnice patří k základním problémům archeologie středověku. Ta přinesla nové poznatky o podobě středověké vesnice hlavně díky výzkumům zaniklých středověkých vesnic. Díky rozsáhlým odkryvům, které proběhly hlavně na moravských zaniklých středověkých vesnicích bylo mono získat půdorysy domů, hospodářských staveb a předměty hmotné kultury, které pomáhají vytvořit rekonstrukci podoby vesnic ve středověku.
1
Základní otázky studia středověké vesnice
S výzkumem zaniklých středověkých osad je spojeno velké množství otázek. Na většinu z nich se snaží odpovědět systematický archeologický výzkum, ale v úvahu je nutno brát také poznatky, které ke studiu středověkého vesnického osídlení přináší etnografie a historické prameny. K jedné z nejdůležitějších otázek studia středověké vesnice patří půdorysné uspořádání vesnice. Je ovšem nutno říct, že získat přesný a úplný půdorys celé vesnice je obtížné a časově náročné. Půdorys je možno získat buď plošným odkryvem nebo povrchovým průzkumem. Při studiu půdorysu zaniklé středověké osady je nutné brát v úvahu pramennou základnu a obecný vývoj půdorysného typu vesnice. Vesnici v období raného středověku (11. - 13. století) charakterizuje půdorys, který se označuje jako rozptýlený (Mohelnice, Záblacany), řadový (starší fáze Pfaffenschlagu) nebo návesní (Mstěnice) [1]. Všechna uvedená sídliště spojuje to, že u nich docházelo k posunům v rámci jedné lokality. Zlomovým obdobím ve vytváření půdorysné struktury vesnických sídlišť bylo 13. století. Další vývoj vesnic byl spojen se změnami v oblasti jak hospodářské, tak i společenské. Probíhala kolonizace neosídleného území, která byla spojena s rozšiřováním zemědělských ploch a tudíž i s výstavbou nových vesnic. Vzniká vesnice tzv. normativního půdorysu, je plánovaně založená a rozdělená na parcely. K nejlépe prozkoumaným vesnicím normativního půdorysu u nás náleží Pfaffenschlag. Usedlosti tvoří dvě řady podél protékajícího potoka. Tyto řady vytvářejí náves, jejíž tvar je klíčový při určování typu vesnice. Z hlediska tvaru návsi lze posoudit např. půdorys ZSO Mstěnice, která je Nekudou označena jako výsledek přestavby mladohradištního osídlení. Na uspořádání Bystřece a Konůvek mělo vliv přírodní prostředí. Obě vsi patří mezi krátké řadové vsi a jejich usedlosti jsou uspořádány po obou stranách potoka. Jiný typ představuje zaniklý Vilémov. Jedná se o návesní typ s trojúhelníkovou návsí [1]. Hlavním důvodem změny půdorysného uspořádání středověké vesnice bylo zavedení plánovaného založení vesnic na základě emfyteruze a změna v oblasti zemědělství – zavedení lánového a trojpolního systému. Neoddělitelnou součásti každé středověké vesnice je její plužina a při charakteristice půdorysu vesnice je důležité určit i typ plužiny. Např. ZSO Pfaffenschlag měla plužinu záhumenicovou a jednotlivé pásy polí byly spojené s usedlostmi [1].
2
K dalšímu problému spojenému se studiem středověké vesnice patří tvar dvora. Pro poznání života ve středověkých vesnicích je vzájemný vztah domu a dvora velice důležitý. Dům a dvůr tvořily základ zázemí středověkého zemědělce a jejich uspořádání tak mohlo odrážet nejrůznější hospodářské a společenské změny. Zatímco dvůr v raném středověku ještě nebyl ohraničený, netvořil pevnou jednotku obytných a hospodářských staveb, ve vrcholném středověku zjišťujeme již pravidelné formy dvora. Díky archeologickým výzkumům jsou jednotlivé usedlosti a typy dvorů nejlépe známě ze ZSO Pfaffenschlag a Mstěnice [1]. V případě vesnice Pfaffenschlag byly dvory většinou jednotraktové, v Mstěnicích byly zjištěny i složitější formy dvorů: dvojstranný, trojstranný a v jednom případě dokonce čtyřstranný. Uspořádání dvorů v rámci vesnice odpovídala i plužina. Vzhledem k tomu, že směrem od návsi se šířka dvorů zvětšovala, plužina byla vějířovitě uspořádaná [1]. Otázek spojených s problematikou středověkých vesnic je samozřejmě velké množství. Problém půdorysu vesnice a tvaru dvora usedlosti je jen malá část. Vesnici není možno posuzovat jako izolovaný prvek Je nutné ji brát jako součást středověké krajiny. K otázkám spojeným se studiem středověké vesnice je nutní zařadit také vzdálenost jednotlivých vesnic od sebe, napojení na lokální i vzdálenější trh, vztah vesnice a města, otázky jiných možností obživy venkovských obyvatel (např. těžba surovin, řemeslná výroba) nebo vztah vesnice a feudálního sídla.
2
Vesnická stavební kultura – vývoj vesnického domu
Pro důkladné poznání podoby středověkého vesnického domu je nutné znát jeho vývoj. O vývoji středověkého domu platí v podstatě totéž co o vývoji celé vesnice. Dům nelze studovat izolovaně, ale je nutno brát v potaz umístění domu v rámci dvora a celé vesnice.
2.1
Geneze trojdílného domu
Dům raného středověku byl jednoprostorový o průměrné plošné rozloze 10-20m2 [1]. Otopné zařízení, ohniště nebo pec, bývalo umístěno v rohu. Ve vrcholném středověku už se objevuje dům trojdílný. K otázce geneze trojdílného domu bylo vypracováno více teorií. R. Nekuda [2] uvádí teorii Niederlovu, A Pitterové, V. Pražáka a V. Mencla. Podle L. Niederla nejprve vznikl dvojdílný dům připojením síně k obytnému prostoru. Na závěr došlo k připojení komory, která stála původně samostatně. A. Pitterová v trojdílném domu vidí vliv ze stavební kultury hradišť a městského prostředí. Podle jejího názoru se trojdílný dům vyvinul nejprve ve vyšším společenském prostředí a na zamědělskou vesnici se dostal později. A. Pitterová svoji teorii opřela o nálezy z Levého Hradce. V. Pražák zastával názor, že domovní půdorysy jsou závislé na etniku a epoše osídlení. Pro Slovany je podle něj typický trojdílný dům o částech jizba–síň–komora, zatímco u
3
oblastech osídlených německými kolonisty se uplatnil tzv. chlévní typ domu: jizba–síň– chlév. Poslední uvedenou teorií je názor V. Mencla, který se snažil podat genezi tzv. špýcharového domu. Jeho teorie se však rozchází s archeologickými prameny (Nekuda AH20). Podle Mencla se k nám špýcharový dům „dostal patrně v dobách, kdy v dnešních východních Bavorech a v Horních Rakousích sídlili slované popř. když právě tyto země opouštěli – to bylo v 2.pol. 9. století nebo v 10. stoletíÿ [3]. Vzhledem k výzkumům ZSO Mstěnice a Pfaffenschlag bylo možno přijít s novou interpretací geneze trojdílného domu s patrovou komorou. Za přispění V. Frolce byla geneze trojdílného domu nově interpretována takto: trojdílný dům mohl vznikout díky dodatečnomu vytvoření síně jako spojovacího článku [1]. Díky získaným archeologickým pramenům se zjistilo, že ve 13. století zemnice a jednoprostorové domy zcela nezanikly. Dva jednoprostorové domy a zemnice byly zjištěny při výzkumu zaniké vsi Bystřec. Podle Nekudy [2] se jednalo o jednoprostorové domy s otevřeným průchozím prostorem před vstupní částí domu (podsíň), Belcredi [4] ovšem tyto domy označil jako dvouprostorové. Další jednoprostorové domy byly nalezeny dr. Šaurovou v zaniklé středověké vsi Vilémov. Jendoprostorové domy byly objeveny i ve vsi Mstěnice, kde byly jako součást usedlostí VIII a IX a plnily patrně funkci výměnku [2]. Vrcholný středověk s sebou nese jednak změny ve stavbě obydlí (trojdílný dům), tak i změny v organizaci zemědělské usedlosti, kde měl dům své pevné místo. Důležité bylo to, že všechny tři prostory domu se nacházely pod jednou střechou a plnily různé funkce. Ve Mstěnicích a Pfaffenschlagu docházelo dokonce k tomu, že k domu byly připojeny ještě další prostory, převážně hospodářského charakteru (chlév, patrová sýpka, kolny) [2]. Vývoj trojdílného domu lze velmi dobře sledovat na lokalitách Mstěnice a Pfaffenschlag. V Pfaffenschlagu bylo navíc zjištěno složitější podélné vnitřní členění domu.
2.2
Konstrukce a vzhled domu
Ke stavbě domu byl použit jako stavební materiál hlavně kámen a dřevo. Lomový kámen, hrubě opracovaný, tvoří největší množství stavebního materiálu. Kamene se využívalo jednak na stavbu podezdívek, celokamenné byly potom hlavně sýpky a někdy síně – archeologicky doloženo např. v Pfaffenschlagu. Dále se kámen používal na drobnější stavební prvky jako prahy a portály [2]. K dalším stavebním materiálům patří dřevo a mazanice, která poskytuje cenné informace o typu konstrukce. Dřevo se využívalo ke stavbě stěn jizby, otisky v mazanici naznačují, že převažujícím typem konstrukce bylo roubení. Nalezly se však stopy i po starší kůlové konstrukci s vyplétanými stěnami a to ve starší fázi usedlosti č. IV v Bystřeci [4]. Existenci stropu v jizbách dokládají zbytky stropního výmazu a zřícená konstrukce stropu (povaly). K dalším dokladům stropu pak patří i pozůstatky podpěr stropů (ploché kameny v jizbě a kůlové jámy v hospodářských budovách). Střechy usedlostí byly pravděpodobně sedlové a kryté došky. V Pfaffenschlagu a ve Mstěnicích byly nalezeny také prejzy [2].
4
Některé středověké domy měly sklepy. Hlavně na Moravě funkci sklepů plniky podzemní chodby tzv. lochy, které mohly mít v případě nouze i funkce útočištní. Takové chodby byly nalezeny např. v Pfaffenschlagu. Sklep se většinou nacházel mimo půdorys domu, ale vchod mohl být umístěn v síni nebo v komoře [2].
3
Vybavení a hmotná kultura domu
K nejdůležitejšímu vybavení domu patří bezpochyby otopné zařízení. To se nacházelo v jizbě, která byla jedinou vytápěnou místností v domě. Do 13. století jako otopné zařízení sloužilo ohniště nebo pec, od 13. století dochází ke spojení pece a ohniště v jediné otopné těleso [2]. Pec byla umístěná v rohu, většinou po pravé nebo levé straně od vstupu. Ohniště se nacházelo v prostoru před ústím pece a jeho dno bylo upraveno stejně jako dno pece – výmazem [2]. Podlahy domů ve většině případů tvořila hlína. Pouze v Pfaffenschlagu se nalezly 2 domy, kde jizba měla podlahu vymazanou a v druhém případě vyloženou plochými kameny [2]. Co se týká dalsiho vybaveni domu, pro pozdni středověk a počátek novověku máme k dispozici několik pramenů. Jednak jsou to prameny archeologické, ale využít se dají také prameny historické, konkrétně předbělohorské poddanské inventáře. O využitelnosti poddanských inventářů pojednává článek Lydie Petráňové a Josefa Vařeky „Vybavení venkovské zemědělské usedlosti v době předbělohorské na pozadí poddanských inventářůÿ [5]. Autoři se zde pokouší o rekonstrukci interiéru venkovské zemědělské usedlosti. Je jané, že vlastní obytný prostor usedlosti byl velmi malý. Z toho důvodu musel mít každý kus inventáře své pevné místo. Jizba byla dále rozdělena do ploch, jejíchž funkci muselo odpovídat i zařízení. Uspořádání bylo mimo jiné závislé i na typu topeniště. Základem vnitřního zařízení každého domu byl stůl. Stůl neměl jen praktickou funkci, byl to symbol domu a těšil se veliké úctě. Součástí stolového koutu byly lavice, se kterými se počítalo již při konstrukci stěn domu. Sloužily mimo jiné i na spaní a v inventářích se většinou neuvádí. Kout kolem pece byl tradičně ženský prostor domu. Inventáře uvádí především cennější (kovové) kusy nádobí, běžná hliněná keramika je opomíjena. Po odstranění dymného provozu se do čisté světnice přestěhovalo manželské lůžko. Zaujímalo místo úhlopříčně proti dveřím. K dalším součástem inventáře náležely truhly, později almary (koutnice) a malá koutní skříňka na cennosti, která byla opatřena zámky. Za existence dymných jizeb byla komora nejčistší místnost domu. Sloužila jako prostor na spaní a skladování. Z tohoto důvodu se zde nalézá velké množství železných předmětů jako kování, zámky, klíče, nářadí a dokonce i zbraně. Inventáře často jmenují i věci dřevěné, tudíž archeologicky velice špatně zachytitelné. Jedná se o díže, putny, necky apod. Jako doklad hygieny slouží zmínky o kotlích na praní, mýdle a umyvadlech. Z písemných pramenů jsou známé lázně, které se ovšem netěšily nejlepší pověsti, proto se o nich dozvídáme často z tzv. smolných knih. 5
4
Využití ikonografie při zkoumáni středověké vesnice
Život na středověké vesnici je možno zkoumat nejenom z hlediska archeologie. Cenné poznatky poskytuje také inonografie. práce s ikonografickým materiálem však vyžaduje jistou opatrnost a jiné metody než studium archeologických pramenů. Na výhody a úskalí ikonografie upozorňuje článek Z. Smetánky „K ikonografii středověké vesniceÿ [6], který se zabývá rozborem jednoho z nejvýznamnějších ikonografických pramenů českého středověku tzv. Mandevillova cestopisu.
Reference [1] Nekuda, V.: Základní otázky historicko archeologického studia vesnického sídla, domu a dvora, AH 12, 1987, 33-46 [2] Nekuda, R.: Vývoj trojdílného rolnického domu v období vrcholného a pozdního středověku na Moravě ve světle archeologických výzkumů, AH 20, 1995, 401-416 [3] Mencl, V.: Lidová architektura v Československu, Praha, 1980 [4] Belcredi, L.: Přínos archeologie k poznání stavební podoby středověkého vesnického domu, AH 11, 1986, 423-440 [5] Petráňová L. – Vařeka, J.: Vybavení venkovské zemědělské usedlosti v době předbělohorské na pozadí poddanských inventářů [6] Smetánka, Z.: K ikonografii středověké vesnice, AR XXXVII, Praha, 1985
6
