ekologie
obsah >
přílohu připravil Vlastimil Poliačik >
Implementace ekologické legislativy EU II–III − Anketa: Životní prostředí, EU, byznys IV–V − Tříděný odpad VI-VII
EU si posvítí na implementaci ekologické legislativy >
Evropská komise pracuje na plánu, který má zlepšit
způsob, jakým členské státy implementují do svých zákonů evropskou ekologickou legislativu. Mimo jiné uvažuje o zpřísnění kontrol přímo na místě nebo o posílení role národních soudců v případech porušování právních předpisů. Iniciativa je uvedena v dodatcích k pracovnímu plánu Evropské komise na rok 2011 schváleném 27. října 2010. Měla by mít formu „Sdělení k implementaci ekologické legislativy a politiky“ a komise se v ní hodlá zabývat „nedostatky“ při její imple-
mentaci do národních právních řádů spolu s návrhy řešení stavu, který vnímá jako neutěšený. Komise uvedla, že bude usilovat o zajištění koherentnější legislativy, bude podporovat dohled nad jejím plněním, zvýší efektivitu inspekinzerce
A110000778
Projekt s TURem tu i zítra budem
stále bboí! KrRPČSrRMHNWXVTurHPWXL]ttrDEXGHPGČOiPH VHPLQiĜHSrRSHGDJRJ\ ekRORJLFNpYêXkoYpSrRJram\ SĜLSraYXMHPHHkRORJLFkRXãkRONX RG]iĜt 9tFHQDwww.podhoubi.cz
cí a posílí roli národních soudců v oblasti implementace evropské legislativy. O úplnou novinku přitom nejde. Komisař pro životní prostředí Janez Potočnik už během svého lednového slyšení na půdě Evropského parlamentu označil implementaci ekologické legislativy za jednu ze svých priorit. Již tehdy ale také připustil, že „skutečné pravomoci se nacházejí na úrovni členských států“, a je proto třeba na národní úrovni vytvořit kapacity, které vládám členských zemí pomohou evropské právo naplnit. Evropská komise, která je pověřena dohledem nad implementací evropské legislativy, v minulosti uvedla,
že většina z řízení, které s členskými zeměmi zahájila z důvodů nedostatečné implementace, spadá právě do oblasti životního prostředí (20 procent veškerých případů). Koncem roku 2009 takto Generální ředitelství komise pro životní prostředí pracovalo na 491 případech. V drtivé většině případů šlo o nesoulad národní a evropské legislativy v oblastech, jakými jsou péče o zachování životního prostředí, vodní hospodářství a nakládání s odpady. „Ekologické zákony mají především sloužit lidem, chránit naše zdraví a kvalitu života. Evropské směrnice v tom jsou důležitým krokem dopředu,“ uvedl pro EurActiv Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA. „Navíc rozhýbou inova-
že > I přesto nakládání
s odpady patří oficiálně mezi hlavní priority EU, na národní úrovni to příliš znát není
ce a nová průmyslová odvětví, takže posílí ekonomiku.“
Role pro „evropskou“ policii? >
Studie, kterou Evropská komise zveřejnila koncem loňského roku, doporučila vytvořit zvláštní evropskou agenturu, která by dohlížela nad implementací legislativy v oblasti odpadového hospodářství. I přesto že nakládání s odpady patří oficiálně mezi hlavní priority EU, na národní úrovni to příliš znát není. Řízení, která s členskými státy vede Evropská komise, mají na zlepšení situace jen nepatrný dopad a národní plány pro nakládání s odpady nejsou podle dřívějšího vyjádření Helmuta Maurera, úředníka Evropské komise, často nic víc než kus papíru. Pokud by zvláštní agentura skutečně vznikla, mohla by být podle zmíněné studie pověřena například posuzováním národních systémů pro dohled nad uplatňováním příslušné legislativy, koordinací inspekcí a podobnými aktivitami. „Zřízení malé kanceláře, která by udělala pořádek v účtech a zajistila, že pravidla nakládání s odpady si nebude každý evropský stát vykládat jinak, stojí za prozkoumání a diskuzi,“ sdělil EurActivu Kotecký a dodal: „Ovšem smysluplnost závisí na konkrétním projektu.“ „Velmi podporujeme co nejpřísnější kontrolu implementace. Otázkou
>
ale je, zda je k tomu nutný speciální úřad a zda tuto kontrolu nemohou spíše provádět již existující struktury Evropské komise,“ podotkla Šárka Nováková ze společnosti EKO-KOM, která se v České republice zabývá sběrem tříděného odpadu a jeho recyklací. Studie také navrhuje posílit akceschopnost agentury vytvořením zvláštního evropského orgánu. Ten by mohl vzniknout při Evropské komisi a byl by pověřen prováděním inspekcí přímo na místě v případech, kdy došlo k závažnému porušení právních předpisů.
Odborný měsíčník ODPADOVÉ FÓRUM zve odborníky z výzkumu i praxe na 6. ročník česko-slovenského symposia
Výsledky výzkumu a vývoje pro odpadové hospodářství
ODPADOVÉ FÓRUM 2011 13. – 15. dubna 2011 Kouty nad Desnou, Jeseníky
Veškeré informace, předběžný program, přihlašovací formuláře na www.odpadoveforum.cz/symposium2011. Uzávěrka přihlášek účasti je 15. března.
Do této doby lze ještě posílat i přihlášky příspěvků i zájem o komerční prezentaci na
[email protected].
Zločiny proti životnímu prostředí >
Členské státy Evropské unie měly do 26. prosince 2010 implementovat do svých právních řádů směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí. Unie ji přijala v roce 2008 po dlouhé diskuzi o pravomocích EU v oblasti trestního práva. Směrnice obsahuje výčet možných přečinů v oblasti životního prostředí, které je podle práva nutné klasifikovat jako trestné činy, forum.indd ať už byly spáchány úmyslně, nebo v důsledku závažné nedbalosti. Norma nevytváří seznam nových protiprávních činů, pouze členské státy vyzývá, aby k existujícím zákazům přiřadily odpovídající trestněprávní sankce. Bývalý šéf právního oddělení při Generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise Ludwig Krämer na nedávné konferenci Evropského fóra Soudci za životní prostředí (EUFJE) v této souvislosti zdůraznil, že „trestněprávní vynutitelnost byla, je a zůstane doplňkem vynutitelnosti administrativní“. Nikdo podle něj příliš netouží tento stav věcí jakkoliv měnit. Není na tom zájem „ze strany administrativy, politiky a ani ze strany znečišťovatelů“, uvedl. „Vzhledem k tomu, že zájem, který má administrativa na důsledné vynutitelnosti, je omezený, přelévá se to na prokurátory a na policii,“ dodal Krämer. využito materiálu EurActiv.cz >
trestněprávní vynutitelnost byla, je a zůstane doplňkem vynutitelnosti administrativní
Souběžně se symposiem bude probíhat na stejném místě i konference Výsledky výzkumu, vývoje a inovací pro obnovitelné zdroje energie OZE 2011 (www.oze2011.cz) a bezprostředně předcházet bude chemicko-technologická konference APROCHEM 2011 (www.aprochem.cz). Účastníci symposia mají na obě tyto akce vstup volný. A110000745
1
i n ze rce
Foto profimedia.cz 2x
ODPADY = PENÍZE
A110000706
11.2.2011 10:27:33
poskytuje v oblasti ekologie následující služby:
Certifikace systémů managementu jakosti - ISO 9001
Certifikace systémů environmentálního managementu - ISO 14001
Certifikace systémů managementu hospodaření s energií - ČSN EN 16001
Technické kontroly a měření emisí na STK v Praze a v Karlových Varech
Ověřování emisí skleníkových plynů a posuzování JI/CDM projektů
Školení pro oblast systémů managementu životního prostředí Laboratoře a zkušebny (Akreditovaná zkušební laboratoř č. 1060)
Chemická analýza různých materiálů Zkoušky biomasy alternativních paliv a biopaliv Zkoušky kapalných paliv a olejů Školení o požadavcích na kvalitu výrobků z biomasy
Pro více informací navštivte www.tuev-nord.cz nebo
www.pelety-biomasa.cz
TÜV NORD Czech, s.r.o., Pod Hájkem 406/1, 180 00 Praha 8, tel.: 296 587 201-9, fax: 296 587 240, e-mail:
[email protected]
ekologie >
Anketa: Životní prostředí, EU, byznys
> I. J e podle vás dobře (z hlediska životního prostředí), že jsme členy EU, respektive je správné sjednocovat přístup evropských států k ekologii? > II. M áte k některým ekologickým direktivám či směrnicím EU výhrady? > III. V čem je u nás z hlediska životního prostředí a byznysu největší problém?
Jiří Študent Manažer programu ekomanagement, CEMC I. Z pohledu historického, politického a ekonomického je určitě dobře, že jsme členy Evropské unie. Pro volnou výměnu zboží, služeb a kapitálu je také dobře, když se vnitřní pravidla fungování přibližují. Nicméně není dobře, když se věci zbytečně zesložiťují a centrálně utužují. To se také týká prosazování politiky na ochranu životního prostředí. Administrativní přístupy, plošné rozhazování a falešné cíle nic dobrého nám a budoucím generacím nepřinesou. Doufám ve zdravý rozum, vzdělanost národa a jeho historickou zkušenost. II. Určitě ano, je toho mnoho a nad rámec tohoto odstavce. Dovolte mi jmenovat směrnici k IPPC směrnice k chemické legislativě REACH. Vadí mi i falešné cíle, jako například boj proti změnám klimatu a s tím související cíl „3x20” do roku 2020. To jsou příklady, kdy bohulibý záměr se mění v administrativní frašku, bohužel spojenou s plýtváním finančních prostředků. III. Vítejme organizaci, která se dlouhodobě věnuje průmyslové ekologii. Proto mohu tvrdit, že se zde udělalo mnoho pro životní prostředí. Jedná se však o nikdy nekončící úsilí, protože ne všechno se podařilo a požadavky kvality života se právem zvyšují. Na něco naše poznání či finanční zdroje prostě ještě
nestačí. Nelze přehlédnout, že životní prostředí je v podobě takzvaných čistých technologií podnikatelskou příležitostí. Proto tvrdím, že mezi byznysem a životním prostředím nejsou a nemohou být problémy. Problém však může být v etických a morálních přístupech.
ních letech pak i bezkoncepční řízení ministerstva životního prostředí.
Vojtěch Kotecký, Programový ředitel, Hnutí DUHA
Miloš Kužvart Jednatel, TÜV NORD Czech I. Jde v podstatě o dvě otázky: bylo správné, že před samotným vstupem do Evropské unie jsme přijali celou řadu moderních a demokratických ustanovení - například zákon o prevenci závažných průmyslových havárií, uzákonění přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí či o účasti veřejnosti na rozhodování. V současné době však již „zevnitř EU” vidíme jasné limity úplného sjednocování legislativy ochrany životního prostředí. Dle mého názoru úplná unifikace postrádá logiku. II. Například k REACH (relativně nový systém kontroly chemikálií v zemích EU) - od původního návrhu Evropské komise, kdy postupně došlo k oslabení celé řady ustanovení, ale rozsáhlá byrokracie, nyní již naprosto zbytečná, zůstala. III. Největší problém vidím v nízké úspěšnosti orgánů veřejné správy prosazovat ochranu životního prostředí v České republice. Krom jiného za to může zbytečně složitý systém prováděcích předpisů i neprovázanost na jiné oblasti práva. V posled-
I. Dva příklady pro ilustraci. Doplnění evropských pravidel do zákona o ovzduší u nás každoročně zachraňuje 1100 až dva tisíce životů – o tolik klesly exhalace zdraví škodlivých látek. Recyklace komunálního odpadu díky unijní legislativě stoupla během sedmi let na trojnásobek. Ekologické zákony mají především sloužit lidem, chránit naše zdraví a kvalitu života. Evropské směrnice v tom jsou důležitým krokem dopředu. Navíc rozhýbou inovace a nová průmyslová odvětví, takže posílí ekonomiku. II. Samozřejmě, i evropská legislativa má nemalé chyby. Ukázkou budiž nová směrnice o obnovitelných zdrojích energie, jež má snížit naši závislost na fosilních palivech. Je chytře napsaná. Rozhýbe čisté inovace a přitom bere v úvahu rozdílné podmínky v různých zemích. Ale součástí se stala klauzule, podle které EU chce nahradit 10 procent své spotřeby ropy málo účinnými a kontraproduktivními agropalivy. Je to doslova plýtvání energetickými plodinami, které by šlo lépe využít k výrobě elektřiny a tepla. III. Dobré ekologické zákony ze začátku devadesátých let srazily zdraví škodlivé znečištění – exhalace oxidu siřičitého klesly o 90 procent. Ale nezbavili jsme se vysoké energetické
a surovinové náročnosti ekonomiky. Na každou vyrobenou korunu HDP spotřebujeme o 40 až 50 procent více energie než státy staré patnáctky EU. Loni jsme každý den utratili 232 milionů korun za dovoz ropy. Asi čtyři pětiny komunálního odpadu se skládkují nebo pálí, ačkoli Německo či Nizozemsko více než 50 procent recyklují a využívají jakožto domácí suroviny.
skou unií (plynofikace, rekultivace terénu, čističky odpadních vod a tak dále). Důležitým faktem pro náš průmysl je podpora vývoje nových technologií šetrných k životnímu prostředí, kterou lze chápat jako šanci pro naše podniky ve strojírenství a chemickém průmyslu a v důsledku může znamenat zvýšení konkurenceschopnosti naší ekonomiky, a tím přispět k vytváření pracovních míst a financování sociálního pokroku. II. Obecně lze říci, že největší problém spatřuji ve společné energetické politice EU, která je stále z velké části v rukou členských států. Hovořit proto o společné energetické politice by bylo chybné. Velké rozpory jsou stále v obchodování s emisními povolenkami a nejasnosti panují také u prolomení těžebních limitů. III. Na národní úrovni jsou rozpory ekologické politiky mezi jednotlivými státními rezorty například vodní díla na Labi (MŽP vs. MD), obnovitelné zdroje energie (MŽP vs. MP a MF),
podpora výstavby větrníků (MŽP vs. ekologická sdružení), vyvlastnění pozemků za účelem stavby dálnice (MD vs. soukromé subjekty). V byznysu je největší problém ten, že společnosti jsou ochotny darovat finance na dobročinné aktivity, které lze dobře marketingově vytěžit (nemocné a opuštěné děti a tak dále), bohužel mezi ně většinou nepatří podpora ekologického vzdělávání.
Rut Bízková První náměstkyně ministra životního prostředí I. I. Vstup do EU znamenal v oblasti životního prostředí obecně posun správným směrem. Implementa-
ce v mnoha směrech progresivní evropské environmentální legislativy byla a je náročná, vyžadovala často vysoké investice, na druhou stranu vstup do EU znamenal i možnost čerpání finančních prostředků z fondů EU na tuto implementaci a ve výsledku vede k lepšímu životnímu prostředí pro občany ČR. Současně mohla ČR v EU nabídnout své zkušenosti v oblastech, kde je úroveň ochrany na vysoké úrovni – např. ochrana přírody. ¨Sjednocování přístupu EU v oblasti životního prostředí probíhá v diskusi všech členských států. Jednotný přístup má positivní dopady nejen na kvalitu životního prostředí ale i na jiné oblasti - např. pohyb odpadů v rámci celé EU, sjednocení emisních limitů pro provozovatele zdrojů a tím připívá ke stabilnějšímu podnikatelskému prostředí, apodobně. Současně si může daný členský stát sám legislativně upravit oblast, která se na úrovni EU neřeší – nesmí však narušit pravidla jednotného trhu.
II. Česká republika se jako členský stát EU účastní projednávání návrhů evropských předpisů od samého počátku – v rámci Evropské komise a následně v Radě EU. Zde uplatňujeme své výhrady či připomínky k úpravě návrhů. Výsledný předpis je kompromisem mezi členskými státy, Evropskou komisí a Evropským parlamentem, nelze tedy očekávat, že bude vždy na 100 procentně odpovídat představám ČR. III. Stav životního prostředí se v ČR celkově zlepšuje. Hlavním problémem zůstává kvalita ovzduší a stále vysoká materiálová a energetická náročnost ekonomiky. Co se týče administrativní náročnosti - ministerstvo životního prostředí již ve svých legislativních předpisech provedlo změny, které vedly k snížení administrativní zátěže podnikatelů k 31. prosinci 2010 o 40,8 procent oproti roku 2005 (to je roční úspora podnikatelů ve výši 1 431 mil. Kč). i n ze rce
A111003467
Martin Farka. Zástupce ředitele, Ekocentrum Podhoubí I. Ano! Je to dobře jak z pohledu rozvoje neziskových organizací, kterým se otevřely nové příležitosti, tak pro samotné životní prostředí a občany, které v něm žijí. Vstupem se výrazně posílily možnosti zapojení českých nevládních neziskových organizací do mezinárodních aktivit evropských sdružení. Nepodstatným faktem pro neziskový sektor jsou větší možnosti čerpání finančních zdrojů z pokladny EU pro ekologické projekty a vzdělávání. Unie klade důraz na řešení hlavních výzev v oblasti ochrany životního prostředí jako je změna klimatu, úbytek biologické rozmanitosti, ohrožení našeho zdraví, využívání přírodních zdrojů, a nadměrná produkce odpadu. Díky jednotnému postupu se mnohem lépe daří realizovat záchrany ohrožených druhů. Každý z nás se setkal s konkrétním regionálním ekologickým projektem financovaným Evrop-
ZA OBZOREM ČEKÁ SVĚT…
laz_212x136_03_2011.indd 1
17.2.2011 13:56:17
Praha je v Česku jedničkou v třídění od padu > do kontejnerů donesl 35,8 kilogramu vytříděných plastů, skla, papíru a nápojových kartonů. Nejvíc třídili Pražané, a to 45,2 kilogramu na obyvat
Každý Čech loni podle statistik EKO-KOM
ele. Praha se v tomto směru zařadila mezi nejúspěšnější regiony v celé
Na druhém místě skončil Plzeňský kraj s 42,8 kilogramu na obyvatele a na třetí příčku se dostal Královéhradecký kraj s 39,8 kilogramu. Naopak nejnižších výtěžností systém dosahuje v krajích Ústeckém, Moravskoslezském a Jihomoravském. „Rozdíly ve výtěžnostech mezi kraji souvisí s mnoha faktory, jako je hustota osídlení, sociální složení a samozřejmě účast obyvatel na třídění odpadu. Obecně můžeme říct, že dvě třetiny obyvatel se třídění odpadu aktivně účastní,“ řekl ředitel odboru komunikace společnosti EKO-KOM, která má na starost sběr obalů, Lukáš Grolmus. V roce 2009 bylo podle údajů Českého statistického úřadu vyprodukováno 3310 tisíc tun komunálního odpadu, z toho největší část 71,7 procenta tvořil běžný svoz (odpad z popelnic, z kontejnerů nebo svozových pytlů), 12,2 procenta činil tříděný odpad
(sklo, papír, plasty) a 13,9 procenta tvořil objemný odpad (koberce, nábytek).
V Praze je 16 tisíc kontejnerů >
Ekologické chování obyvatel hlavního města souvisí patrně s tím, že je zde poměrně hustá síť kontejnerů na tříděný odpad – na papír, barevné a bílé sklo, plasty a nově i tetrapakové obaly, v okrajových čtvrtích jako zvlášť placená nadstandardní služba na objednávku pak i na bioodpad. I tak si lidé stěžují, že to nestačí, že mnohdy to vypadá u kontejnerů na tříděný odpad jako na smetišti. Nádoby jsou přeplněny a okolo nich se povalují igelitové tašky s plastovými lahvemi a novinami, které lidé poctivě roztřídili, a do kontejneru se již nevešly. Nyní je v Praze skoro čtyři a půl tisíce kontejnerových stanovišť. Ovšem jak se zdá, jejich počet stále nestačí. Hlavně na sídlištích a v nové zástavbě na okrajích Prahy, kde se
lidé s nepořádkem u popelnic potýkají nejčastěji. „Každý rok navyšujeme počet stanovišť kontejnerů o stovku. Pokud lidé vidí, že jsou kontejnery plné nebo nestačí, radíme jim, aby se obraceli na příslušné městské části, které zajistí zjednání nápravy,“ uvedla Anna Vojtěchová z odboru pražského magistrátu, který má tříděný odpad na starosti. Množství odpadu, který Pražané vytřídí, se rok od roku zvyšuje zhruba o 13 procent. V roce 2009 se v hlavním městě recyklovalo 55 tisíc tun odpadků.
Co se děje s komunálním odpadem? > Přesto se valná většina směsného komunálního odpadu dosud skládkuje. „Podíl všech komunálních odpadů, které skončily na skládkách, činil v roce 2009 téměř 70,5 procenta z celkového množství komunálních odpadů, se kterými bylo v loňském roce v České republice nakládáno,“
uvedla ředitelka odboru odpadů ministerstva životního prostředí Zdeňka Bubeníková. Zbytek – papír, sklo, plasty a nápojové kartony – se třídí a posléze ve specializovaných firmách recykluje. Největší podíl recyklace vykazují obalové materiály, kterých se recykluje téměř 70 procent. V Praze se směsný komunální odpad vozí na skládku firmy A.S.A. v Ďáblicích nebo v mnohem menší míře do spalovny v Malešicích. Bioodpad z okrajových částí Prahy pak do kompostárny v Malešicích. Vláda však chce nyní z evropských fondů, ale i z komunálních prostředků podpořit právě spalování na úkor třídění. Z více než 13 miliard, které se mají v Česku do roku 2013 proinvestovat do lepšího nakládání s odpady, chce stát na spalovny věnovat téměř půlku - šest miliard. Svoz odpadu v Praze zajišťuje firma Pražské služby a její tři subdodavatelé - AVE CZ, IPODEC a KOMWAG. Pražské služby provozují malešickou
spalovnu a vlastní i několik sběrných dvorů. Zajišťují i dotřiďování papírového, plastového a skleněného odpadu a vytříděné suroviny prodávají zpracovatelským firmám. Magistrát však nyní připravuje tendr na odvoz komunálního odpadu za miliardy korun, protože končí smlouva se společností Pražské služby. Zakázku chce Praha vypsat na 10 let, platit začne od začátku příštího roku. Její roční hodnota je kolem 1,3 miliardy korun, uvedl náměstek primátora Karel Březina (ČSSD). Vítěz by měl být znám na podzim. „S ohledem na velký rozsah požadovaných služeb a investiční náročnost byla zvolena pro plnění veřejné
FAKTA Jak třídíme v Praze odpad
1998 2001 2005 2009
i n ze rce
A110000621
Plast 0,7 4,6 7,2 10,7
Sklo Papír 2,3 4,0 6,0 11,5 8,8 19,2 13,8 28,1
(v tisících tun) Zdroj: magistrát hl. m. Prahy
Nízkoenergetické bydlení
zakázky doba určitá, a to deset let,“ uvedl Březina. Stejně dlouhá byla podle Březiny i dosavadní smlouva s Pražskými službami, která končí na konci letošního roku. Rada hlavního města schválila postup zadání zakázky. Výběrové řízení by mělo být zveřejněno v květnu a vítěz by měl být vybrán do 1. listopadu. Praha si zadávací dokumentaci zpracuje sama. Způsob nakládání s odpadem metropole podle Březiny zásadně měnit nebude. Část se bude odvážet na skládky a část spalovat.
Kolik to stojí? >
Celkové náklady komplexní práce s komunálním odpadem v Praze činily v roce 2009 cirka 1,143 miliardy korun. Největší část nákladů patří nakládání se směsným odpadem. Částka cirka 735 milionů korun je převážně hrazena občany v rámci výběru poplatku za komunální odpad. Město v závislosti na výše inflace a změn DPH doplácí na tuto službu pět až 20 procent ze svého rozpočtu. Náklady na tříděný sběr v roce 2009 činily cirka 305 milionů korun (sníženy o případné tržby z prodeje vytříděných surovin), na nebezpečný odpad 11 milionů korun,
Foto E15 Anna Vacková
Evropské unii.
>
Pod zemí. V centru Prahy se stále častěji objevují kontejnéry, které mají hlavní část zabudovanou pod zemí.
provoz sběrných dvorů cirka 45 milionů korun a nakládaní s objemným odpadem cirka 48 milionů korun.
Kontejnery už i na elektroodpad >
Do konce léta se v České republice objeví další druh kontejnerů. Díky společnosti ASEKOL, která má spolu s dalšími takzvanými kolektivními systémy na starosti sběr elektroodpadu, přibude 1400 stacionárních kontejnerů na elektroodpad. Dvě stovky z nich budou rozmístěny přímo v Praze, kde se již na počátku března objeví prvních dvacet. „Kontejnery na elektroodpad mají červenou
barvu a jsou zabezpečeny proti nežádoucímu vniknutí. Do kontejneru bude možné vkládat rádia, fény, discmany, telefony, počítače nebo jiné menší elektrospotřebiče. Boční nádoba je určena pro staré baterie a akumulátory,“ popisuje Hana Ansorgová, manažerka komunikace společnosti ASEKOL. Červené kontejnery budou umístěny na stejných místech jako zelené nádoby na sklo, modré na papír nebo žluté na plast. Nejvíce kontejnerů (260) se však objeví v Moravskoslezském kraji. Celkové náklady na toto množství se vyšplhají na částku téměř 23,5 milionu korun. Alena Adámková >
A110000805
i n ze rce
v centru Prahy
7Z[LPVuFKUFXXXUSFUJSVLBD[
• Pouze 6 bytových jednotek • Spotĥeba tepla na vytápĕní 15 kWh/m2/rok • Solární kolektory pro ohĥev TUV
/BXFCVXXXUSFUJSVLBD[OBKEFUFBLUVºMOÆ[QSBWPEBKTUWÆ QSPWuFDIOZQPEOJLBUFMF QÑFIMFEMFHJTMBUJWZBWBuJDI QPWJOOPTUÆ uJLPWOÂPELB[Z QP[WºOLZOBPECPSO BLDF BOBMÖ[ZOPWÖDIQÑFEQJTÒ TDIÂNBUB W[PSZ LFTUByFOÆ QÑJQPNÆOLPWºÑÆ[FOÆBNOPIPEBMuÆDI VyJUFÁOÖDIJOGPSNBDÆ
• Ĥízené vĕtrání s rekuperací tepla • Tepelné izolace 28 cm
Pasivní bytová vila Vinohradská 3330/220a • 110 00 Praha 10 • tel.: 272 650 044 •
[email protected] • www.jrd.cz
ul. Pod Altánem
MM
MM
MM
MM
MM
M
Tento projekt byl vytvořen za finanční podpory SFŽP a MŽP
Ministerstvo životního prostředí České republiky
Provozovatel: CEMC, Jevanská 12, 100 31 Praha 10 e-mail::
[email protected], www.cemc.cz Tel.: +420 274 784 447, Fax: +420 274 775 869
Společnost SmVaK letos investuje 523 milionů korun Největší vodárenská společnost Moravskoslezského kraje financuje výstavbu nových zařízení, rekonstrukce, modernizace, opravy i obnovu stávající infrastruktury z vlastních zdrojů. Již řadu let nemá nárok na žádné dotace. Letošní investice budou přesto největší v její historii. Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. (SmvaK) v letošním roce investují 523 milionů korun. Největší část peněz společnost vynaloží na modernizaci a zvýšení kapacity čistírny odpadních vod v Novém Jičíně, kde je připravena rekonstrukce a rozšíření tzv. biologického stupně čištění odpadní vody. Součástí investice bude také doplnění řídicího systému, který umožní automatické hlídání poruchových stavů. Celkové náklady jen na tuto jedinou rekonstrukci, zajišťující mimo jiné ochranu přírody, vodních toků a nádrží, převýší 36,5 milionů korun. „Velkou investicí, která bude pokračovat i příští rok, je obnova přivaděče na úseku Doubrava – Karviná, kde musíme opravit ocelové potrubí v délce bezmála tří kilometrů a postavit novou čerpací stanici v Karviné – Ráji. Celkové náklady dosáhnou téměř 70 milionů korun, z toho v roce 2011 bude vynaloženo 17,5 milionu, „ doplnil generální ředitel SmVaK Miroslav Kyncl. ¨ Dalším zajímavým projektem je rekonstrukce kanalizace na Dělnické ulici v Bohumíně, kde se počítá mimo jiné s výměnou 17 revizních šachet a přepojením 45 kanalizačních přípojek. To vše za 12,5 milionů korun. Plánované výdaje na obnovu a výstavbu tím ale zdaleka nekončí a výsledný součet všech investic za letošní rok bude rekordem v dosavadní historii společnosti. SmVaK Ostrava a.s. je ale ve výjimečné situaci nejen kvůli rekordní výši chystaných investic. Jako jediná zcela privátní vodárenská společnost v České republice je provozovatelem (operátorem) i ma-
jitelem vodovodních sítí, kanalizací, úpraven pitné vody i čistíren odpadních vod. Zároveň již od roku 1999, kdy se města a obce rozhodly prodat její akcie soukromým investorům, nemá přístup k žádným dotacím ze státního rozpočtu ani evropských fondů. Ty, které těsně před prodejem akcií získala, musela vrátit. „To znamená, že jsme byli každý rok nuceni vydělat na investice za 400 milionů korun a ani nyní to není jinak, „podotýká generální ředitel Kyncl. Zákon dnes navíc vlastníkům vodohospodářské infrastruktury, jako je i SmVaK, ukládá, kolik musí ročně vynaložit na obnovu svých sítí a dalších zařízení. Investice se tedy budou i v dalších letech pohybovat kolem půl miliardy ročně. Za posledních deset let už společnost Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. vložila do vodohospodářské infrastruktury přibližně čtyři miliardy korun. V součtu s letošním plánem to bude přes 4,5 miliardy. Z dosavadních investic směřovala skoro polovina do splnění závazků v oblasti čištění odpadních vod, ke kterým se ČR zavázala v přístupových dohodách s Evropskou unií. Značné prostředky si vyžádalo i odvádění odpadních vod do kanalizací nebo nezbytné rekonstrukce opotřebovaných kanalizačních sítí, které jsou zejména v poddolovaných oblastech a v místech s hustou nákladní dopravou trvale poškozovány. Vyšší jsou například i nároky na technologie úpraven vody a rekonstrukce vodovodů v jednotlivých městech a obcích. V současné době vyžaduje výměnu velký počet vodovodních potrubí budovaných v 50. až 70. letech, kdy se stavělo z nekvalitních materiálů.
www.smvak.cz
