Etuda k dûjinám meistersangu v âechách

58

Petr Hlaváãek

Etuda k dûjinám meistersangu v âechách Petr Hlaváãek A valuable contribution to the knowledge on the existence of meistersang in Bohemia is provided by a remarkable source, the Kriegschronik from Kru‰né hory (Erzgebirge) region written by Christian Lehmann († 1688) of Scheibenberg, a Saxonian evangelical priest. In his chronicle, he included the song Cadner Scharmutzel, apparently copied from some earlier manuscript. In the song, the author, craftsman‘s apprentice Hans Zweck of KadaÀ, elsewhere known as Dichter and Meistersinger, recorded as an eye-wittness an event of 1520 that became important for growing self-confidence of the burghers – a military victory of the burghers over a nobleman. In its structure, the text of the song shows a trained compiler; this should be seen as an indirect proof of existence of a singers‘ brotherhood in KadaÀ. This hypothesis is supported by the existence of a silver portrait medal of Florian Gryspek that was engraved upon the order of the painter Samuel Braun of KadaÀ with an inscription in memory of his deceased brother Hans Braun in 1596. The inscription says that the medal was donated to the singers‘ brotherhood in KadaÀ, whose member Hans Braun used to be. The medal is another important indication that the royal town of KadaÀ might have been one of the centres of meistersang in the Bohemian kingdom in the sixteenth century.

Vrcholným obdobím měšťanského meistersangu bylo 15. a 16. století. Zejména v jihoněmeckých oblastech tehdy vznikaly pěvecké školy, organizačně podobné cechům či zbožným bratrstvům, kolem nichž se shromažďovali milovníci básnického a pěveckého umění z řad měšťanstva, především řemeslníci, výjimečně též duchovní, právníci a učitelé. Tyto pěvecké korporace, symbolizující mimo jiné i rostoucí stavovské a religiózní sebevědomí měšťanů, byly později svázány především s evangelickým (luterským) prostředím. Významné školy meistersangu se nacházely například ve Štrasburku, v Drážďanech, Lipsku a Zhořelci, největšího věhlasu ovšem dosáhli meistersingeři z Norimberku.1 Tamější škola vznikla již kolem roku 1450, ale dobou jejího rozkvětu bylo především působení proslulého pěveckého mistra Hanse Sachse († 1576). Rostoucí oblibu meistersangu přerušila až třicetiletá válka, během 17. a 18. století pěvecké školy pak již pouze živořily.2 O meistersangu v Čechách a na Moravě víme jen velice málo. Na konci 15. století je doložen meistersinger Kaspar Singer z Chebu,3 kolem roku 1545 jistý Georg Brentel z Lokte. V letech 1585 až 1589 je zachyceno působení anonymního míšeňského meistersingera v Trutnově, jenž zde prý řídil pěvec1

K meistersangu obecně např. Johannes RETTELBACH: Variation – Derivation – Imitation. Untersuchungen zu den Tönen der Sangspruchdichter und Meistersinger, Verlag Niemeyer, Tübingen 1993 (Frühe Neuzeit 14); Sangspruchtradition. Aufführung, Geltungsstrategien, Spannungsfelder, hg. von Margreth EGIDI – Volker MERTENS – Nine MIEDEMA, Peter Lang Verlag, Frankfurt/Main 2004 (Kultur, Wissenschaft, Literatur. Beiträge zur Mittelalterforschung 5). 2 Obecně např. Niklas HOLZBERG: Hans-Sachs-Bibliographie, Stadtbibliothek Nürnberg, Nürnberg 1976; Hans Sachs im Schnittpunkt von Antike und Neuzeit, Stephan Füssel (ed.), Carl Nürnberg, Nürnberg 1996; Hans Sachs und die Meistersinger in ihrer Zeit. Eine Ausstellung des Germanischen Nationalmuseums im Neuen Rathaus in Bayreuth, 26. Juli bis 30. August 1981, hg. vom Germanischen Nationalmuseum Nürnberg, Nürnberg 1981; Irene STAHL: Die Meistersinger von Nürnberg. Archivalische Studien, Verlag Korn & Berg, Nürnberg 1982 (Nürnberger Werkstücke zur Stadt- und Landesgeschichte 33). Srovnej Jiří ŠAFAŘÍK: Dějiny hudby. I. díl (Od počátku hudby do konce 18. století), Votobia, Praha 2002, s. 103–104. Písně Hanse Sachse v českém překladu viz např. Hans SACHS: Blázni v lázni, přel. Ivan Wernisch, Vyšehrad, Praha 2001. 3 Hans RUPPRICH: Das ausgehende Mittelalter, Humanismus und Renaissance 1370–1520, C. H. Beck, München 21992 (= Die deutsche Literatur vom späten Mittelalter bis zum Barock, 1. Teil), s. 235. © Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha 2009

Hudební věda, roč. 46, č. 1–2/2009

Etuda k dûjinám meistersangu v âechách

59

kou školu.4 Poněkud lépe jsme informováni o situaci na Moravě. Nejznámější a prameny nejlépe doloženou je pěvecká korporace v Jihlavě, jejíž měšťané se hlásili k luterské reformaci. Vznikla někdy v polovině 16. století a od roku 1571 byla vedena jako úředně uznané společenství meistersingerů. Poslední zpráva o jihlavské pěvecké škole je z roku 1619, krátce poté zanikla v souvislosti s rekatolizací města.5 Přímé doklady o existenci meistersangu v samotných Čechách či na Moravě jsou tedy velmi vzácné a spíše sporadické. Při hledání dalších pramenů k dějinám meistersangu je tak nutné postupovat interdisciplinárně, všímat si nepřímých dokladů a snažit se o jejich interpretaci. Cenné doplnění našich vědomostí o meistersangu v Čechách nám například skýtá i jinak pozoruhodná krušnohorská Kriegschronik6 saského evangelického faráře Christiana Lehmanna († 1688) ze Scheibenbergu. Ten do své kroniky zapsal rovněž píseň Cadner Scharmützel, kterou měl složit řemeslnický tovaryš Hans Zweck z Kadaně, označovaný jako Dichter a Meistersinger. Hans Zweck se roku 1520 zúčastnil vojenského tažení Kadaňských proti pánům Vitzthumům a na památku slavného kadaňského vítězství v šarvátce u Mikulovic složil zmíněnou píseň. Kronikář Lehmann text opsal z nějakého starého rukopisu nebo tisku, poněvadž zachoval původní ortografii z první poloviny 16. století.7 Sám na jiném místě uvádí, že pro mnohá svá díla používal i prameny z české strany Krušnohoří, konkrétně Manuscripta Cadanensia, Comodaviensia et Vallensia, tj. písemnosti kadaňské, chomutovské a jáchymovské.8 Autor písně Hans Zweck zachytil událost, tolik významnou pro rostoucí sebevědomí městského stavu, konkrétně královského města Kadaně. Ono vojenské vítězství měšťanů nad šlechticem je totiž třeba chápat v kontextu zápasu měst se šlechtou o politická a hospodářská práva v Českém království (1500/1517). Píseň jasně odráží dobovou konfliktní atmosféru ve vztazích mezi šlechtou a královskými městy po vydání Vladislavského zřízení zemského (1500). Kadaň patřila v roce 1502 k zakládajícím členům politicko-vojenské jednoty českých královských měst, namířené proti šlechtě, a roku 1511 se dostala do ostrého sporu s Janem Hasištejnským z Lobkowicz, svým tehdejším zástavním pánem.9 Kadaňští byli totiž dlouhá léta ve šlechtické zástavě, z níž se vykoupili teprve roku 1519 a svou autonomii si teď bedlivě střežili.

4

Rudolf WOLKAN: Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925, s. 24. 5 Franz STREINZ: Der Iglauer Meistergesang. Die Singschule in Iglau und ihre Beziehungen zum allgemeinen deutschen Meistergesang (Veröffentlichungen des Collegium Carolinum. Historisch-Philosophische Reihe, Bd. 2), München 1958, s. 1–36. 6 Rukopis kroniky z roku 1677, nazvaný v originále „Kriegs-Chronik der Teutschen“, je dnes uložen v Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, oddělení „Handschriftensammlung“ (bez signatury). 7 Text písně „Das Cadner Scharmützel“ v Čechách poprvé otiskli Franz J. STOCKLÖW – Wenzel HAMMER: Der Bezirk Kaaden in seiner Gegenwart und Vergangenheit (Besonderer Theil), Kaaden 1900, s. 194–196. Znovu byl pak přetištěn v knize Das sächsische Erzgebirge im Kriegesleid. Erzgebirgische Kriegschronik, nach dem Originale der „Deutschen Kriegschronik“ Magister Christian Lehmanns, hg. von P. Lic. Dr. Bönhoff, Annaberg 1911, s. 12–14. Srov. reprint s pozměněným titulem – Die Kriegschronik. Sachsen mit Erzgebirge. Nach dem Originale der „Deutschen Kriegschronik“ des Erzgebirgschronisten Magister Christian Lehmanns, Scheibenberg 1998, s. 12–14. 8 Fritz ROTH: Christian Lehmanns Leben und Werke und seine Stellung zum Aberglauben, Marburg 1933, s. 60–64. 9 Josef MACEK: Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526), 3. díl: Města, Praha 1998, s. 338–339; Staré letopisy české (Dílo Františka Palackého, 2. svazek), Praha 1941, s. 278.

60

Petr Hlaváãek

Symbolickým výrazem stavovských třenic v Českém království v jagellonské době byl též spor o vedení vody z okolí Prunéřova přes šlechtické pozemky do Kadaně, doložený už v poslední třetině 15. století.10 Konflikt mezi Kadaňskými a Vitzthumy, jenž se o čerpání vody mocně rozhořel někdy na počátku 16. století, byl uzavřen teprve vzájemnou smlouvou z roku 1569. Leo Vitzthum, pán na Šumburku a v Klášterci, se tehdy královskému městu Kadani zavázal, že „on pan Lev Fictum má jim Kadaňským takovou vodu každého času […] propustiti a jim Kadaňským a budoucím žádné překážky nečiniti nižádným vymyšleným způsobem“. Kadaňští si dokonce mohou u potoka Bystřice zřídit novou kašnu, z níž by vedl vodovod do města a „takové pojití a vedení vody na časy věčné a budúcí kladením trúbami, opravováním, kopáním, vočišťováním kašny a truob i jinými věcmi k tomu náležitými majíc svobodnou stezku užívati beze vší překážky“.11 Kadaňský měšťan a řemeslník Hans Zweck oslavuje svou písní vítězství Kadaňských nad Vitzthumy na den sv. Prokopa (4. července) roku 1520 a velebí Boha a Pannu Marii, že při nich stáli v jejich spravedlivém sporu, jehož příčiny a průběh barvitě líčí. Držitelem kadaňského hradu byl tehdy Georg Sezenschragen, který údajně usiloval o ovládnutí celého města.12 Měšťané to samozřejmě nehodlali akceptovat a jako výraz odporu mu tedy přerušili vodovod do hradu. Georg si stěžoval u Hanse Vitzthuma. Ten se přioděl zbrojí, vyrazil se svým zbrojným lidem a zničil kadaňský vodovod, pýchu tamějších měšťanů. Kadaňští k němu vyslali posly s dotazem, proč tak učinil. Vitzthum je však nechal ztlouci a vyhnal je. Když se poslové vrátili a vyprávěli, jak se jim vedlo, nastalo v celém městě pozdvižení. Kadaňští se poradili a rozhodli se pro odvetu. Za hlaholu zvonů a pod městskými prapory vytáhli s jízdním i pěším vojskem proti šlechtickému rivalovi a porazili jeho oddíly nedaleko Kadaně, u vsi Mikulovice.13 Následovaly slavnostní návrat do města a velkolepá děkovná bohoslužba. Text Hanse Zwecka se vyznačuje neskrývaným despektem ke šlechtě a výrazným měšťanským sebevědomím. Uvedená píseň, jejíž kompletní přepis se nalézá v příloze této studie, prozrazuje svou stavbou školeného autora a může tak být nepřímým dokladem existence pěvecké školy v Kadani, tj. korporace meistersingerů. Ovšem satirické písně byly tehdy v měšťanském prostředí natolik běžným jevem, že jde stále jen o hypotézu. Tu by však mohl podpořit jiný, v dějinách české kultury rovněž dosud nepříliš reflektovaný pramen, jakým jsou privátní medaile. Florian Gryspek z Gryspachu († 1588) nechal v letech 1575 až 1581 přestavět farní kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích na severním Plzeňsku. Ke zhotovení malovaného rodinného epitafu Gryspeků (dokončen 1593) byl povolán Hanns Bulaeus z Řezna, jenž si na pomoc přizval svého švagra Samuela Brauna, malíře podobizen z Kadaně. Ten jako sou10

Již roku 1492 dovolil Fridrich ze Šumburka kadaňským františkánům zřízení vodovodu přes své pozemky u Prunéřova a český král Vladislav Jagellonský daroval roku 1514 témuž klášteru olovo na vodovodní potrubí – Národní archiv v Praze, fond: Archiv české františkánské provincie, listiny č. 77, 117. 11 Státní okresní archiv v Kadani, fond: Archiv města Kadaně, listina č. 38. 12 Jeho příbuzný, Wilhelm Setzenschragen, koupil roku 1505 v Kadani ve Vodní ulici (dnes ul. Čechova, nedaleko hradu) dům od Jana Hasištejnského z Lobkowicz, který již roku 1507 prodal židovské rodině Kronových – srovnej Josef HOFFMANN: Geschichte der Juden in Kaaden, in: Zeitschrift für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei, 2. Jahrgang, 1931/32, s. 25. 13 Kadaňské městské vojsko se též zúčastnilo obléhání a dobytí hradu Janovice v západních Čechách v listopadu 1520, který držel Petr Sud z Řenec, velký nepřítel městského stavu – Josef MACEK: Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526), 3. díl: Města, Praha 1998, s. 333.

61

Etuda k dûjinám meistersangu v âechách

část odměny obdržel i stříbrnou portrétní medaili Floriana Gryspeka, kterou nechal roku 1596 opatřit rytým nápisem na paměť svého zemřelého bratra Hanse Brauna. Z nápisu se dozvídáme, že medaile je věnována „bratrstvu meistersingerů“ v Kadani („der Prvderschaft denen Maeister Singer“), jehož byl Hans Braun zřejmě členem.14 Tato sekundárně doplněná medaile je tak další důležitou indicií k potvrzení naší hypotézy, že Kadaň mohla být v 16. století jedním z center meistersangu v Českém království.15 Královské město Kadaň bylo v 16. století většinově německojazyčné, převaha obyvatelstva se hlásila formálně k české utrakvistické církvi, významná část elit tendovala k reformaci luterského ražení.16 Náboženské, politické, kulturní a hospodářské kontakty zdejších měšťanů s blízkými německými zeměmi byly natolik intenzivní, že jim fenomén meistersangu jistě nebyl cizí. Zejména rešerše v archivech sousedního Saska ještě mohou přinést řadu zajímavých objevů, nejen z hudební minulosti Kadaně a severozápadních Čech v raném novověku. Das Cadner Scharmützel. Anno 1520.17 Nun wollen wir aber singen, Ja singen ein new Gedicht Von New geschehen dingen vor der Stadt Caden eingericht. Das lob wollen wir erhalten von wegen der Gerechtigkeit. Gott soll uber uns herlig walten und Seine Mutter bey dem streit.

Hans Vitzthumb hatte Sich gerüstet Durch die gantze Nacht, Daß Er, wie ihm gelüstet, Die bauern frühe anbracht. Die röhren ließ er kürzen der falche Edel-Mann Und wolt die bürger trotzen, wie Er vor mehr gethan.

Georg Sezenschragen hatte das Schloß innen, der Statt wolt er auch herr sein. Die bürger kundten es ihm nicht gönnen, liesen ihn kein waßer drin. Was sagt er solt michs nicht verdrißen ? Sollen Sie mich also Plagn ? Soll ich des Waßers nicht genießen Ich wils Hans Vitzthumb klagen.

Die Cadner ließen ihn fragen, warumb Er das gethan. Er ließ die bothen schlagen und jagt Sie wieder darvon. Alß dis die bothen klagten, ward lermen in der Stat. Die bürger kün sich wagten und zogen auß mit guten rath.

14 Jindřich O. MILTNER – Josef NEUMANN: Böhmische Privatmünzen. I. Abtheilung: Personenmünzen (Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen), Prag 1852–1870, s. 85, č. 107 (vyobrazení medaile se nalézá v Tab. XIV). 15 K náboženské a kulturní atmosféře v Kadani kolem roku 1500 srovnej Petr HLAVÁČEK: Nový Jeruzalém ? Spirituální rozměr kadaňské rezidence Jana Hasištejnského z Lobkowicz († 1517), in: Dvory a rezidence ve středověku, Dana Dvořáčková-Malá (ed.), Praha 2006 (Mediaevalia Historica Bohemica, Supplementum 1), s. 237–272. 16 Petr HLAVÁČEK: Catholics, Utraquists and Lutherans in Northwestern Bohemia, or Public Space as a Medium for Declaring Confessional Identity, in: Public Communication in European Reformation. Artistic and other Media in Central Europe 1380–1620, Milena Bartlová – Michal Šroněk (ed.), Praha 2007, s. 279–297. 17 Text je citován dle edice: Die Kriegschronik. Sachsen mit Erzgebirge. Nach dem Originale der „Deutschen Kriegschronik“ des Erzgebirgschronisten Magister Christian Lehmanns, Scheibenberg 1998, s. 12–14.

62

Petr Hlaváãek

Die glocken schlugen lermen. Was reiten und lauffen kundt, lief auf den feindt mit stürmen, daß er floh, der feige hundt. Die bauern hieß er lauffen, Die Müden stackt er in die kirch. bleibt ja alda bey hauffen, Daß Euch der feindt nicht erwürg ! Ich will euch alß ein Edler Mann zum Schuze secundiren Mehr Volck bringen uff den Plan von dannen Sicher führen. Aber das wahr alles erlogen, alß die Cadner kahmen an; von bauern ist er gezogen und Sie in stich gelan. Die handtwercks-Pursch alleine satzten mit fliegender Fahn ubern Konigshübel und Zeune und schoßen auf den Edel-Mann. Bistu Vitzthumb geboren von Adel und redlich von der Welt, So wehr dich Unser röhren, wartte unser in den feld !

Averz medaile s vyobrazením rytíře Floriana Gryspeka z Gryspachu († 1588).

Des Vitzthums Zölner bließe Sein hörnlein uns zue Spott und doch sein Pferd lauffen ließe, kam weg mit genauer noth. Hans Vitzthum ritte schnelle auf die Nickelsdörfer Höh’ hatte wenig hülfsgesellen, es wahr ihn angst und weh. Hans Tosten commandiert er Der Frommen Edel-Mann: reit, Bruder, reite förder auf Meine Untherthan, und laß entlauffen alle auß der Cadner Feinde händt. Sonst sterben Sie im falle, daß einer nicht lauffen könt. Die Cadner jagten sehre uber berg und thal nach Nickelsdorf; uff seiner weißen Mähre der Vitztumb sich zuerücke warf. Hört lieber, was geschahe. Hans Tost lief in die kirch. Die Cadner schon er sahe uff der hehe im gebirg.

Reverz gryspekovské medaile, jejž nechal roku 1596 opatřit malíř Samuel Braun z Kadaně dodatečným nápisem na paměť svého zemřelého bratra Hanse Brauna, člena bratrstva meistersingerů.

63

Etuda k dûjinám meistersangu v âechách

Und zog die glocke tapfer an recht auf S. Procopstag und schrie: lauf doch ieder Mann, daß euch der feindt izt nicht erschlag. Der Priester thet gleich heben Das heilge Sacrament und wuste nicht Darneben, warumb ein ieder lauft und rent.

Das thete auch der Kluge bott Pferd und Wagen an, Auf den die Cadner schlugen. Das verdroß sehr den Edel-Mann, Daß Er den klug und rothen wegnahme hoff und hauß, weil sie sich guts erbotten, jagte Sie zum Dorf hienauß.

Er liefe auf die kirche und bat von oben umb genad: Ihr Cadner ja nicht würget, Euch niemandt hier beleidigt hat. Thomas Roth der fromme bott den feinden speise an. Sie sollten alle zue ihn kommen und die Feindschafft untterlan.

Do habt ihr bauern Püffe Du, Vitzthumb, spott und schandt, Der Dichter offters ruffte Hans Zweck ist er genandt, hör auf, Caden zue bringen umb ihr gerechtigkeit, So darf man nicht singen von Dir im lande weit und breit.

Adresa: Petr Hlaváček, Collegium Europaeum – Výzkumná skupina pro dějiny evropského myšlení Filozofické fakulty UK & Filozofického ústavu AV ČR, Jindřišská 27, CZ-110 00 Praha 1 e-mail: [email protected] (www.collegium-europaeum.cz)

Eine Etüde zur Geschichte des Meistersangs in Böhmen Petr Hlaváček Den Höhepunkt des bürgerlichen Meistersangs bildeten das 15. und das 16. Jahrhundert. Insbesondere in den süddeutschen Gebieten entstanden damals Gesangsschulen, von der Organisation her ähnlich den Zünften oder frommen Brüderschaften, um die herum sich Liebhaber der Dicht- und der Sangeskunst scharten. Die wachsende Beliebtheit des Meistersangs wurde erst vom Dreißigjährigen Krieg unterbrochen. Über den Meistersang in Böhmen und Mähren ist nur sehr wenig bekannt. Am bekanntesten und in den Quellen am besten belegt ist die Sangeskorporation im mährischen Iglau, eine ab 1571 auch behördlich anerkannte Gesellschaft. Informationen über die Existenz des Meistersangs in Böhmen und Mähren gibt es jedoch eher sporadisch. Eine wertvolle Ergänzung unserer Kenntnisse bietet die auch sonst bemerkenswerte Kriegschronik des sächsischen evangelischen Pfarrers Christian Lehmann († 1688) aus Scheibenberg. Dieser schrieb für seine Chronik auch das Lied Cadner Scharmützel, das von dem Handwerksgesellen Hans Zweck von Kaaden, sonst auch Dichter und Meistersinger, stammen soll. Hans Zweck nahm 1520 am Feldzug der Kaadener gegen die Herren Vitzthum teil und komponierte im Gedenken an den ruhmreichen Kaadener Sieg im Scharmützel bei Mikulovice das erwähnte Lied. Der Chronist Lehmann schrieb den Text aus einer alten Handschrift oder einem Druck ab, denn er behielt die ursprüngliche Orthographie aus der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts bei. Selbst führt er an anderer Stelle an, für viele seiner Werke auch Quellen von der böhmischen Seite des Erzgebirges verwendet zu haben, konkret die Manuscripta Cadanensia, Comodaviensia et Vallensia, d. h. Schriftstücke aus Kaaden, Komotau und Joachimsthal. Der Verfasser des Liedes Hans Zweck hat sehr

64

Petr Hlaváãek

genau ein wichtiges Ereignis eingefangen, das für das wachsende Selbstbewusstsein des städtischen Standes äußerst wichtig war – den militärischen Sieg der Bürger über den Adel, der im Kontext des Ringens der Städte mit dem Adel um politische und wirtschaftliche Rechte im Königreich Böhmen zu verstehen ist. Das Lied widerspiegelt klar die damalige konfliktgeladene Atmosphäre in den Beziehungen zwischen dem Adel und den königlichen Städten nach dem Erlass der Wladislaw’schen Landesordnung (1500). Das angeführte Lied, dessen komplette Abschrift sich in der Anlage zu dieser Studie befindet, verrät in ihrem Aufbau einen geschulten Verfasser und kann so ein indirekter Beleg für die Existenz einer Gesangsschule in Kaaden, d. h. einer Meistersängerkorporation, sein. Allerdings waren satirische Lieder damals im bürgerlichen Umfeld eine so normale Erscheinung, dass es sich nur um eine Hypothese handelt. Diese könnte jedoch eine andere, in der Geschichte der böhmischen Kultur ebenfalls bislang nicht sonderlich stark reflektierte Quelle belegen, und zwar private Medaillen. Der Maler Samuel Braun aus Kaaden ließ eine silberne Portraitmedaille des Florian Gryspek 1596 zum Gedenken an seinen verstorbenen Bruder Hans Braun mit einer eingravierten Aufschrift versehen. Aus der Aufschrift geht hervor, dass die Medaille der Gesangsbrüderschaft in Kaaden gewidmet war („der Prvderschaft denen Maeister Singer“), in der Hans Braun Mitglied war. Diese sekundär ergänzte Medaille ist somit ein weiteres wichtiges Indiz für die Hypothese, dass die Königsstadt Kaaden im 16. Jahrhundert eines der Zentren des Meistersangs im Königreich Böhmen gewesen sein kann. Deutsch von Silke Klein