Čeština pod lupou aneb v čem nejčastěji chybujeme, nad čím váháme, co netušíme Jestliže následující věty zvládnete napsat správně, neztrácejte čas, následující „hledání pod lupou“ není pro Vás.
Dělal jakoby/jako by nic. Dohodl se s oběmi/oběma stranami. Řekl ji/jí to pěkně od plic. Mě/mně se to netýká. Mimo dvou lidí/dva lidi jsme kompletní. Právě jsme shlédli/zhlédli ten nový film. Petr je mnohem zručnější než já./Petr je mnohem zručnější, než já. Nenápadně nás shora/zhora sleduje. Dal ji/jí opravdu zajímavý tip/typ. Zvedl těžký kufr, který stál opodál a chystal se k odchodu./ Zvedl těžký kufr, který stál opodál, a chystal se k odchodu. Čeká nás velký sportovní trumf/triumf?
Dělal jakoby nic. Dohodl se s oběma stranami. Řekl ji/jí to pěkně od plic. Mě se to netýká. Mimo dva lidi jsme kompletní. Právě jsme zhlédli ten nový film. Petr je mnohem zručnější než já Nenápadně nás shora sleduje. Dal jí opravdu zajímavý tip. Zvedl těžký kufr, který stál opodál, a chystal se k odchodu. Čeká nás velký sportovní triumf?
Některé z nejčastějších chyb, jichž se jako pisatelé běžně dopouštíme, zde uvádíme: Stupňování adjektiv, která sama o sobě vyjadřují absolutnost Díky nejoptimálnějšímu řešení budou následky méně katastrofičtější
1
nejdokonalejší, nejoptimálnější, nejhlavnější, nejšpičkovější, nejabsolutnější Jedním z nejrozšířenějších "prohřešků" proti správnému stupňování je porušování zásady, že je nesprávné stupňovat adjektiva, která sama o sobě vyjadřují absolutnost. Velký vliv zde má publicistický styl se svou tendencí dodat obsahu emocionálního zabarvení. Proto se zesiluje i to, co už ve své podstatě zesílit nelze. Další relativně častou chybou je používání tzv. "dvojitého stupňování". V praxi to vypadá tak, že mluvíme například o "méně katastrofičtějších následcích" nebo o "více propracovanějším řešení". Přitom právě použití slov "více" či "méně" už samo o sobě vyjadřuje míru, a není tedy nutné stupňovat i následné adjektivum. Správně tedy mluvíme o "méně katastrofických následcích" a "propracovanějším", či případně "více propracovaném řešení".
Kromě čeho, ale mimo co Přestože jsou slova mimo a kromě v určitém významu libovolně zaměnitelná, je nutné myslet na to, že se pojí s různými pády. Zatímco kromě se pojí s 2. pádem (kromě čeho), mimo se pojí s pádem čtvrtým (mimo co). Kromě štamgastů v hospodě vůbec nikdo nebyl. Mimo štamgasty v hospodě vůbec nikdo nebyl.
Výraz spolupodílet se Spolupodílíme se na inovacích, na návrhu řešení, na investování i na mezinárodních akcích a projektech. Vzhledem k významu slovesa "podílet se" je ale složka "spolu-" nadbytečná - podílet se můžeme pouze s dalšími účastníky, a není tedy nutné pomocí "spolu-" zdůrazňovat, že na to opravdu nejsme sami. Ve všech případech by tak bylo možné použít staré dobré "podílet se".
Díky (předložka se 3. p.) Jeden z nejrozšířenějších stylistických prohřešků souvisí právě s používáním předložky díky. Poměrně často se můžeme setkat s větami typu: Díky zranění přišel o účast na mistrovství světa. Díky nekvalitním službám přicházíme o zákazníky. Předložka díky však znamená "zásluhou", a měla by se tedy používat pouze tam, kde je skutečně za co děkovat. V negativních souvislostech se nabízí použití předložek vinou, vlivem, následkem či kvůli. Výše uvedené věty by bylo možné přeformulovat například takto: Kvůli zranění přišel o účast na mistrovství světa. Vinou nekvalitních služeb přicházíme o zákazníky.
2
Opovrhovat s někým? Sloveso opovrhovat se nikdy nepojí s předložkou „s“. Toto sloveso se váže se sedmým pádem bez předložky. Můj kolega opovrhuje všemi ostatními pracovníky.
Dosáhnout úspěch? Sloveso dosáhnout použité bez předložky „na“ se pojí výhradně s druhým pádem. Tedy dosáhl úspěchu, nikoli úspěch. Pokud použijeme vazbu dosáhnout na něco, pak je samozřejmě na místě pád čtvrtý. Díky novým postupům dosahujeme značného zisku. Na člunu jsme dosáhli ostrova. ALE: Šňůra naštěstí dosáhla až na ostrov.
Vyvarovat se čeho, nikoli čemu Sloveso vyvarovat se se pojí výhradně s druhým pádem, nikdy se třetím. Chtěli se vyvarovat všech chyb. Toho se zkrátka někdy nevyvaruješ.
Pět set jeden bod, nebo pět set jedna bodů? Donedávna se striktně vyžadovalo, aby se tvar počítaného předmětu i přísudek řídily posledním členem číslovkových výrazů. Tehdejší skokan na lyžích tedy skočil sto jeden metr, dostal za to sto devadesát tři body a pět tisíc čtyři sta jeden platící divák nadšeně aplaudoval. V současné době však převládá varianta s 2. pádem množného čísla. Skokan na lyžích tedy začal skákat sto jedna metrů, dostával za to sto devadesát tři bodů a pět tisíc čtyři sta jedna platících diváků mu aplaudovalo.
Jako by versus jakoby Oba výrazy jsou si významově velmi blízké – oba vyjadřují podobnost, přibližnost. Přesto se způsob jejich psaní řídí poměrně detailními pravidly. Jako by významově odpovídá výrazu jako kdyby a používá se v rámci podmiňovacího způsobu. Naproti tomu jakoby vyjadřuje podobnost ve spojení se slovesy v oznamovacím způsobu. Poučka: Zkuste si za dané slovo dosadit "jako kdyby". Pokud vám to bude sedět, napište jako by (zvlášť). V opačném případě napište jakoby (dohromady).
3
Vypadalo to, jako by se vznášela. (jako kdyby) Při chůzi se jakoby vznášela. (tady by nám "jako kdyby" moc nešlo)
Mě versus mně Existují dvě možnosti, jak si zapamatovat způsob psaní mě/mně. Stačí, když si zapamatujete, že zájmeno mě se píše ve 2. a 4. pádě a zájmeno mně ve 3. a 6. pádě. Druhá možnost je, že si zájmeno, popř. celou větu, převedete do 2. osoby, tedy že výrazy mě a mně nahradíte zájmeny tebe (tě) a tobě. Pokud se do věty bude hodit zájmeno tebe (tě), je správná varianta mě, pokud se bude hodit tobě, je správná varianta mně. Beze mě vám tu bude lépe. (2. p. – bez tebe, tě) Vy jste mě neviděli? (4. p. – tebe, tě) Přišli ke mně na krátkou návštěvu. (3. p. – k tobě) Asi bude chyba jenom ve mně. (6. p. – v tobě)
Vzpomněl, nikoli vzpoměl Slovo vzpomněl, podobně jako příbuzná slova (zapomněl, připomněl, pomněnka), se vždy píše s „mn“, tedy vzpomněl, nikoli vzpoměl. U sloves si lze pomoci tím, že sloveso převedeme z minulého času do přítomného, kde se ujistíme, zda se ve slovesném tvaru –nvyskytuje (vzpomněl – vzpomene, stejně připomene, zapomene). U podstatných jmen nezbývá než zapamatovat si tvary s „mn! (pomněnka, domněnka). Vzpomněl jsem si na to v poslední chvíli. Měl všechno, na co si vzpomněl. Zapomněl na to jak na smrt.
Tamější, nikoli tamnější Přídavné jméno označující jev týkající se určitého konkrétního místa se píše tamější, nikoli tamnější. Nejedná se totiž o druhý stupeň slova „tamní“, ale o slovo přímo odvozené od výrazu „tam“. Při pobytu v Itálii jsme se seznámili i s tamější kulturou.
Ji versus jí (ni - ní) Znalost správného používání těchto zájmen (včetně podob ni a ní, které se vážou s předložkami) je zároveň klíčem ke správnému používání vztažných zájmen již a jíž. Pravidlo 4
nám říká, že krátká forma (ji, ni) se píše pouze ve 4. pádě, zatímco ve všech ostatních pádech se používá forma dlouhá (jí, ní). I zde ale můžeme využít jednoduchou pomůcku. Za dané zájmeno si můžeme dosadit ukazovací zájmena tu, té a tou. Pokud se do věty hodí zájmeno tu, napíšeme krátce ji, ni. Pokud nám tam sedne té či tou, napíšeme dlouze jí, ní. Řekl jsem jí, aby přišla. (té) Neviděli jste ji někde? (tu) Budu si s ní o tom muset popovídat. (s tou)
Trumf, nebo triumf? Obě slova jsou správně – mají však různý význam. Slovo triumf označuje slavné vítězství, velký úspěch, karbanické slovo trumf pak kartu, která přebíjí všechny ostatní. V přeneseném slova smyslu se výraz trumf používá ve významu pádný důvod nebo důkaz či předpoklad k vítězství. Vnímal jsem to jako velký sportovní triumf. Měl v rukávu všechny trumfy. (nikoli všechny triumfy) Vyšetřovatel se chystal vynést poslední trumf. Stejně tak u odvozených sloves triumfovat a trumfovat. I tyto výrazy ale mají jasně daný význam. Triumfovat znamená triumfálně zvítězit, sloveso trumfovat jednak (překvapivě) vynášet trumfy, jednak někoho předhánět či předstihnout. Náš reprezentant triumfoval v závěrečné časovce. Jeden druhého trumfoval vyprávěním neuvěřitelných zážitků. „A to nejlepší na konec,“ trumfovala babička.
Typ, nebo tip? Slovo tip označuje předběžný odhad (např. sportovního výsledku) nebo radu či doporučení. Významů slova typ je poněkud více – podle Slovníku spisovné češtiny se jedná o následující (citováno doslova včetně příkladů):
1. jedinec n. věc jako představitel, vzor znaků celé skupiny: typ vědce; typ kvalitního výrobku
2. tělesné n. duševní znaky charakteristické pro skupinu jedinců: sportovní, atletický, studijní, flegmatický typ
3. souhrn jedinců, věcí se stejnými n. pod. znaky, druh: typ písma, půdy, jazyka; odb. urč. charakteristickými rysy se vyznačující kategorie, třída 5
4. způsob, charakter, ráz, sloh: demokratický typ správy; typ města
5. jedno z provedení výrobku ap. s charakteristickými parametry, model; takový výrobek: typ automobilu, letadla, rodinného domku
6. typy – (odlévaná) písmena, znaménka: malé, velké typy
Příklady: Máme pro vás několik zajímavých tipů pro vystrojení slavnostní večeře. Používání počítače – tipy a triky. Tipnul bych si výsledek 2:1. Je to takový ten typ tichého, pracovitého člověka. Pro tento typ výrobku se už náhradní díly nevyrábí.
Standard, nikoli standart V češtině se vždy píše standard, standardní, standardně, standardizace a podobně. S "t" se píše slovo standarta, což je (podle Slovníku cizích slov) "menší vyztužený praporec jako symbol". Píšeme tedy: Kvalita je naším standardem. Naproti tomu: Vykupujeme vlajky, prapory a standarty.
Data, alba, nikoli datumy, albumy Správně se tato slova po odsunutí koncovky skloňují podle vzoru město (s výjimkou 1. a 4. pádu j. č.). Vypadá to takto: Číslo jednotné 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
p. datum (album) p. data (alba) p. datu (albu) p. datum (album) p. p. datu (albu) p. datem (albem)
Číslo množné 1. 2. 3. 4. 5. 6.
p. data (alba) p. dat (alb) p. datům (albům) p. data (alba) p. p. datech (albech) 6
7. p. daty (alby)
Střediskách, nebo střediscích? Šestý pád množného čísla slova „středisko“ (přípona -isko: stanovisko, hledisko, východisko, letovisko) má v češtině dvě korektní varianty – můžeme psát jak „o střediscích“, tak „o střediskách“. Ve všech místních rekreačních střediscích je plno. (i rekreačních střediskách) Jen koncovku -ách mají podstatná jména slovotvorně zdrobnělá, včetně takových, která už původní zdrobňující význam ztratila (kolečko, želízko, lůžko, městečko, děťátko, políčko, divadélko, tričko). Ovšem pozor! Jinak je tomu u slov mužského rodu, která mají v 1. pádě j. č. koncovku -ek. Například míček. Tam je náležitá podoba „o míčcích“ (dle vzoru stroj – strojích). V českých městečkách odumírají řemesla. (městeč -ko) Vyprávěj mi o těch koníčcích! (koníč -ek)
Brzdění, nikoli brždění Podstatné jméno slovesné odvozené od slovesa „brzdit“ má podobu brzdění, nikoli brždění. Schopnost správného brzdění je jednou z nejdůležitějších dovedností při jízdě na in-line bruslích. (nikoli brždění) S autem jsem spokojen, jenom mám trochu potíže s brzděním. (nikoli bržděním)
Pomozme, nikoli pomožme Tvar rozkazovacího způsobu slovesa pomoci má podobu pomoz, pomozme, pomozte, nikoli pomož, pomožme, pomožte. Kdyby si nevěděl rady, pomoz mu. (nikoli pomož mu) Naše společnost se rozhodla podpořit projekt Pomozte dětem. (nikoli Pomožte dětem) Kdo chce kam, pomozme mu tam. (nikoli pomožme)
Přihlaste, nikoli přihlašte Tvar rozkazovacího způsobu slovesa „přihlásit“ má podobu přihlas, přihlaste, přihlasme, nikoli přihlaš, přihlašte, přihlašme. Přihlaste se k odběru našeho newletteru. (nikoli přihlašte se) Tak se přihlas, když to víš. (ne přihlaš)
7
Za to, nebo zato? Podoba slova záleží na významu. Zato se píše dohromady pouze ve významu vyvážení či kompenzace: Včera bylo divadlo plné, zato dneska skoro nikdo nepřišel. Jezdí pomalu, zato však bezpečně. V ostatních případech píšeme za to zvlášť: Děkuji vám za to, že jste sem zavítali. Mám za to, že to není z tvé hlavy.
Pro tentokrát, nikoli protentokrát Slovní spojení pro tentokrát se vždy píše zvlášť, nikoli dohromady (protentokrát). Pro tentokrát ti to prošlo, ale počkej příště!
Od teď, nikoli odteď Slovní spojení od teď se – na rozdíl od podobných výrazů typu odsud nebo odkdy – píše zvlášť (tedy od teď, ne odteď). Od teď už nechci slyšet ani slovo.
Za syrova, nikoli zasyrova Zeleninu jí nejraději za syrova.
Nasnadě, nikoli na snadě Vysvětlení je přece nasnadě. (nikoli na snadě) Poněkud knižní výraz nasnadě, používaný ve spojeních vyjadřujících fakt, že je něco jednoduché, snadné, píšeme dohromady, nikoli zvlášť, tedy nasnadě, nikoli na snadě.
Beze zbytku, nikoli bezezbytku Výraz beze zbytku (zcela, úplně) se píše jako dvě slova, nikoli tedy dohromady (bezezbytku). Liší se tím například od sousloví beze sporu, které lze psát i dohromady (bezesporu). Jejich nabídku jsem využil beze zbytku. (nikoli bezezbytku)
Vyvstat, nikoli vystat U slovesa vyvstat, které znamená jednak „vyrazit na povrch“, jednak „náhle se objevit“, nezapomínejme na druhé „v“ – píšeme vyvstat, nikoli vystat.
8
Na čele mu vyvstal studený pot. Vyvstává otázka, zda je tento postup skutečně nejlepší. (nikoli vystává otázka)
Lecco/leccos, nikoli leco, lecos Neurčité zájmeno lecco/leccos se píše se dvěma „c“ – složenina „lec-“ + „co(s)“. Píšeme tedy lecco, leccos, nikoli leco, lecos. Čeká nás leccos nového. Tím se leccos vysvětluje.
Prosím – s čárkami, nebo bez? Tuto zdvořilostní vsuvku můžeme, ale také nemusíme oddělovat od ostatního textu čárkami. Verze bez čárek je považována za slohově neutrální, variantou s čárkami klademe na slovo prosím větší důraz. Přijďte prosím nejpozději v pět. Přijďte, prosím, nejpozději v pět. (obě varianty jsou správně)
Skútr, nikoli skůtr Nabízíme vám pestrou paletu klasických i sněžných skútrů. (nikoli skůtrů) V řadě zemí jsou skútry jedním z nejoblíbenějších dopravních prostředků. (nikoli skůtry)
Túra, nikoli tůra Vyrazili jsme na celodenní túru. (nikoli tůru) K jeho zálibám patří cyklistika a vysokohorské túry. (nikoli tůry)
Kúra, nebo kůra? Obě tato slova jsou správně – mají však odlišný význam, a nelze je tedy zaměňovat. kůra = povrchová vrstva (stromu, pomeranče, sýra, ale také zemská kůra) kúra = soustavné léčení (např. lázeňská kúra) Vzhledem ke své prostorové výraznosti se chystám podstoupit odtučňovací kúru. Její součástí bude zřejmě i povinnost živit se pouze kůrou ze stromů.
Štrúdl, nikoli štrůdl
9
Ačkoli slovo štrúdl, hezky česky „jablkový závin“, se řadí mezi hovorové výrazy, můžeme při jeho psaní pamatovat na to, že jako převzaté slovo (něm. Apfelstrudel) se píše s čárkovaným, nikoli kroužkovaným „u“ (štrúdl, nikoli štrůdl). Lepší štrúdl jsem v životě nejedl.
Strávit, nikoli ztrávit Sloveso strávit se ve všech svých významech (trávením vstřebat, prožívat – např. dovolenou – i zničit) píše se „s“ na začátku, tedy strávit, nikoli ztrávit. Strávil jsem úžasnou dovolenou na horách. Oheň strávil desítky hektarů lesa.
Skončit, nikoli zkončit Široce používané sloveso skončit se někdy vyskytuje i nesprávné podobě zkončit. Použití předpony „s“ je v tomto případě dáno ustálenými zvyklostmi. Soutěžící skončil na skvělém třetím místě. (nikoli zkončil) Skončili jsme, jasná zpráva. (nikoli zkončili jsme)
Stěžovat, nebo ztěžovat? Obě slova, tedy stěžovat i ztěžovat, jsou pravopisně v pořádku, ale mají rozdílný význam. Podobně jako u mnoha dalších slov s předponou „s“ či „z“ je právě předpona oním rozlišujícím prvkem. Sloveso stěžovat se vždy váže se zvratným zájmenem si a znamená projevovat nespokojenost nebo podávat na někoho stížnost, žalobu. Výraz ztěžovat (s dokonavou variantou ztížit) znamená znesnadnit, učinit těžkým. To znamená, že si můžeme třeba „stěžovat na problémy, které nám ztěžují život“. Budu si na vás stěžovat. Hustá mlha mu ztěžovala hledání. Museli jsme pracovat za ztížených podmínek.
Slézt/slézat, nebo zlézt/zlézat? Obě pravopisné varianty, tedy slézt/slézat i zlézt/zlézat, jsou v pořádku, ale každá znamená něco jiného.
10
Výraz slézt znamená „lezením se dostat dolů“, tedy např. slézt ze střechy, ze stromu. (Kromě toho může hovorově označit i proces postupného zmizení – slezl sníh, slezly mu vlasy.) Slézt se doslova znamená „lezením se shromáždit“. Slovo zlézt naproti tomu znamená „zdolat lezením“, tedy zlézt horu, skalní stěnu. (Ve Slovníku spisovné češtiny je navíc uveden i druhý význam – /po předchozím výstupu/ dobýt útokem, např. zlézt hradby.) Po celodenní cestě horko těžko slézal z koně. Ti se slézají jako švábi na pivo. Ve volném čase rád zlézá hory.
Sdělit, nikoli zdělit Sloveso sdělit (jež má význam „oznámit, dát na vědomí“) píšeme s předponou „s“, nikoli „z“, tedy sdělit, nikoli zdělit. Odpovídajícím způsobem se samozřejmě píše i podstatné jméno sdělení (ne zdělení). Při setkání byla možnost sdělovat si své zkušenosti. (nikoli zdělovat) Přišlo mi další nevyžádané obchodní sdělení. (nikoli obchodní zdělení)
Stvrdit, nikoli ztvrdit Výraz stvrdit, knižní varianta slova „potvrdit“, se píše s předponou „s“, nikoli „z“ (tedy stvrdit, nikoli ztvrdit). Stvrdili jsme smlouvu podpisem. (nikoli ztvrdili)
Shodit, nikoli schodit Sloveso shodit, používající se i v řadě přenesených významů (shodit kabát, shodit ze sebe strach, shodit někoho u soudu), se píše s „h“, nikoli „ch“ (tedy shodil, ne schodil). Není totiž odvozeno od slovesa „chodit“, ale „hodit“. Rád bych shodil pár kilo. (nikoli schodil) S oblibou shazoval všechny okolo uštěpačnými poznámkami. (nikoli schazoval)
Sprovodit, nikoli zprovodit Sloveso, které se používá zejména ve spojení sprovodit ze světa, píšeme se „s“, nikoli se „z“ (tedy sprovodit, ne zprovodit). Musíme tu věc co nejrychleji sprovodit ze světa. (nikoli zprovodit)
Spravit, nebo zpravit? 11
Obě slova jsou správně, ale mají rozdílný význam. Spravit = napravit, zlepšit, dát do pořádku (spravovat také znamená „být správcem něčeho“) Zpravit = podat někomu zprávu, informovat Musím si dát spravit boty. Myslím, že to spraví dvě stovky. Chci si trochu spravit chuť. Naší zodpovědností je dobře spravovat svěřené finance. ALE: Byl jsem zpraven o tom, že na tomto úseku jsou neustále porušovány pracovní předpisy. Zpravil mě o plánu, který vymyslel.
Shora, ale zdola S příslovci vyjadřujícími směr jsou někdy problémy – respektive s jejich psaním a s rozhodováním, zda použít „s“ nebo „z“. Správné podoby jsou: shora (nikoli zhora) seshora (nikoli zeshora ani zezhora) ALE: zdola (nikoli sdola) zezdola (nikoli zesdola)
Shlédnout, nebo zhlédnout? Správné jsou obě varianty – každé slovo však znamená něco jiného: shlédnout vyjadřuje pohled shora dolů (buď doslova, nebo ve významu dívat se na někoho přezíravě), zatímco zhlédnout znamená prostě spatřit nebo zúčastnit se nějaké akce jako divák. Zhlédnout se poté znamená najít v něčem zalíbení nebo stanovit si někoho jako svůj vzor. Shlédli jsme z rozhledny na krajinu pod námi. Mám pocit, že na mě shlíží spatra. ALE: Zhlédli jsme mimořádně zajímavou výstavu.
12
Jakmile ho zhlédla, okamžitě se za ním vydala. Zhlédl jsem se ve fotografování. Zhlédla se v hrdince svého oblíbeného románu.
Kdo s koho, nikoli kdo z koho Kdo s koho znamená kdo zvítězí, vyhraje. Jedná se o poměrně neobvyklé spojení se čtvrtým pádem, nikoli s druhým. Podobný princip platí například u spojení být s to (ve smyslu „být schopen“). Nebyl s to mu pohotově odpovědět.
Sebou, nebo s sebou? Užití zájmena s předložkou, nebo bez ní záleží na významu: ve významu sebou samým, vlastním tělem užijeme tvar sebou. Ale ve významu něco/ někoho vzít/ mít píšeme s sebou. Uklouzl a praštil sebou na zem. Překvapením sebou trhla. ALE: Neměl s sebou žádné peníze. Vzala sis s sebou svačinu?
Cíli, nikoli cíly (7. pád slova „cíle“) Vzhledem k tomu, že slovo cíl skloňujeme podle vzoru „stroj“, je jedinou správnou variantou tvar s cíli. Rád bych vás seznámil s cíli naší firmy pro následující rok.
Kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste Podřadicí spojku „kdyby“ ve tvaru 2. osoby čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste. Kdybyste byl na mém místě, mluvil byste jinak. (nikoli kdyby jste) Udělali byste lépe, kdybyste se do toho nepletli. Analogicky píšeme i spojku „aby“ ve tvaru 2. osoby čísla množného vždy abyste, nikoli aby jste ani abyjste. Přáli bychom si, abyste přijeli. (nikoli aby jste přijeli)
13
Abyste věděli, já to stejně udělám po svém.
Potenciální, spíše než potencionální Přídavné jméno potenciální je definováno jako možný, uskutečnitelný. Přestože v Akademickém slovníku cizích slov se objevuje i varianta potencionální (jako řidší podoba slova potenciální), Slovník spisovné češtiny i Pravidla českého pravopisu uvádí jako jedinou variantu tvar potenciální. Určitou pomůckou může být fakt, že základní výraz, od něhož je slovo potenciální odvozeno, je potenciál, nikoli potencionál. Musíme zapůsobit na své potenciální klienty. V současné době se to jeví jako jedno z potenciálních řešení.
Dva, oba - skloňování Skloňování číslovek dva, oba je v některých pádech poměrně specifické, a proto se v něm čas od času chybuje. Mnohdy se místo správných tvarů dvěma, dvou objevují chybné varianty dvěmi, dvoum, dvouch. Kompletní skloňování vypadá takto:
1. p. – dva, oba 2. p. – dvou, obou (nikoli dvouch, obouch) 3. p. – dvěma, oběma (nikoli dvoum, oboum) 4. p. – dva, oba 5. p. – dva, oba 6. p. – dvou, obou (nikoli dvouch, obouch) 7. p. – dvěma, oběma (nikoli dvěmi, oběmi)
Příklady: Přišel na večírek v doprovodu svých dvou dcer. (ne dvouch) Zavolal svým dvěma kamarádům. (ne dvoum) Odcházel s posledními dvěma korunami v kapse. (ne dvěmi)
Čárka před atd. a apod. Pokud zkratky atd. či apod. naznačují pokračování několikanásobného větného členu (což je většina případů), čárku před nimi nepíšeme. Prodáváme jablka, hrušky, švestky apod. Na našich stránkách najdete vtipná videa, tapety, melodie pro mobilní telefony atd.
14
Naproti tomu, předchází-li zkratce apod. či atd. vedlejší věta, čárku před těmito zkratkami psát budeme. Může se jednat například o následující věty: Prodáváme jablka, hrušky, dále švestky, které jsou tentokrát mimořádně chutné, apod. Na našich stránkách najdete vtipná videa, tapety, ale také melodie, z nichž si určitě vyberou příznivci všech hudebních žánrů, atd.
Viz, pí, fa, nikoli viz., pí., fa. .Viz je rozkazovací způsob slovesa vidět, a proto se za ním nepíše tečka (tedy viz, nikoli viz.). Tento tvar slovesa můžeme spojit jak s prvním, tak se čtvrtým pádem – můžeme tedy říci viz strana 15 i viz stranu 15. Pí a fa jsou zkratky vzniklé spojením prvního a posledního písmene slova, zkracujeme-li např. v korespondenci výraz „paní“, nepíšeme za obvyklou zkratkou pí tečku – tedy pí Novotná, nikoli pí. Novotná. Stejně tak „firma“ se zkracuje jako fa (bez tečky), nikoli fa. – obdobně se zkracuje i slovo „firmy“ (fy, rovněž bez tečky). Naším exkluzivním zástupcem na českém trhu je fa Zlámal & Zatopil. Vybrali jsme si řešení od fy IBM.
Čárka před než a jako Před uvedenými výrazy se čárka někdy píše a někdy nepíše. Pokud za těmito výrazy následuje celá věta (tj. s přísudkem), čárku píšeme; pokud za nimi věta není, čárku nepíšeme. Nemám takovou trpělivost jako ty. Nikdo nemá tak šikovné ruce, jako máš ty. Žádná pohádková postava není známější než hloupý Honza s ranečkem na holi. Požádal mě o to, než odešel. Ale čárku nenapíšeme v případě, kdy ve větě je sice obsaženo za spojkou než sloveso, avšak není přísudkem! Naučit se text zpaměti je někdy lehčí než jej zcela pochopit.
15
Čárka před spojkou a Bez čárky se spojují věty a větné členy pouze v poměru slučovacím. Čárka se však před spojkou a klade poměrně často. A to v následujících případech: 1) Spojuje-li vedlejší a hlavní větu. 2) Je-li mezi větami jiný než slučovací poměr Příklady ad 1) Zatlačil do dveří, které lehce zavrzaly, a vstoupil do sálu. Nedával pozor, když se látka probírala, a teď nic neumí. Příklady ad 2) Byl tvrdohlavý, a proto neústupně trval na svém. (důsledkový poměr) Nabízíme zájezdy do Španělska, Itálie, a dokonce do Egypta. (stupňovací poměr) Přijít samozřejmě můžete, a to v odpoledních hodinách. (vysvětlovací poměr) Znal mě, a přesto se ke mně nehlásil. (odporovací poměr) Došel nám benzin, a tak jsme zastavili u pumpy. (důsledkový poměr) ALE: Utáhl obvaz a tak zastavil krvácení. (nejde o důsledkový poměr, ale o spojku a ve slučovacím poměru; tak je příslovečné určení způsobu, proto bez čárky)
16
