ČEŠTINA NOVĚ. normy Pravidla novinky

ČEŠTINA NOVĚ normy Pravidla novinky

ČEŠTINA NOVĚ

ž malé děti se učí, kde psát i/í a kde y/ý. Přesto občas zaváháme. Osvěžme si proto některé zásady – začneme vyjmenovanými slovy. Dvojice slov s rozdílným významem: Mýt si ruce × mít se dobře, výr (pták) × vír na vodě, mýval (zvíře) × míval z češtiny jedničku, vymýtit (vykácet, odstranit) náletové dřeviny nebo korupci × vymítat (vymetat, vyhánět) ďábla, slepýš (ještěrka) × slepíš tu natrženou stránku, sýrová pomazánka × kyselina sírová, včely opylují květy × zámečníci opilují ostré hrany, sveřepí šakali zavile vyjí × děti vijí věnečky, pykat za chybu × pikat při dětské hře, výskat radostí × vískat někomu ve vlasech, nadmořská výška × vížka (věžička).

Záludnosti Pozor! S i/í píšeme: sípat (chraptět), ližiny (lišty na střechách automobilů), mlít

(přestože je mlýn a mlynář), viset (na stěně), visutý most, viklat (uvolnit se, hýbat se), nenechat se zviklat, kámen viklan, střešní vikýř, muzejní vitrína. Často nás mohou potrápit předponová slovesa odvozená ze základů být (ve smyslu existovat) a bít (s významem tlouct). Co zvolíte? Mobil je třeba pravidelně nabýt, nebo nabít? Vrátili se z cesty nabyti dojmy, nebo nabiti dojmy? Při výběru i–y pomůže převedení do budoucího času. Užijeme-li tvary s -d(nabudu, hovorově nabydu, nabudeš/na-

Ř

ekneme-li o někom, že slaví abrahámoviny, znamená to, že slaví 50. narozeniny. Výraz je odvozen od biblického Abrahama. Neznamená to však, že se tento izraelský patriarcha dožil pouhých padesáti let (podle bible skonal v úctyhodném věku sto sedmdesáti pěti let), ale jde o odkaz na otázku z Nového zákona (Jan 8, 57) adresovanou Ježíšovi: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ Padesátka je zde vnímána jako věk zralosti a naplněné dospělosti, životní milník. Na základě toho dodnes mluvíme o padesátinách jako o abrahámovinách.

Jak psát kalendářní data a časové údaje v dopisech a v dalších dokumentech

P

okud píšeme kalendářní datum vzestupně (den, měsíc, rok), je možné napsat měsíc arabskými číslicemi (6. 2. 2015) nebo vypsat slovem (6. února 2015). Za řadovými číslovkami označujícími den a měsíc se po tečce píše vždy mezera, letopočty se uvádějí čtyřmístně.

sáhnout‘ nebo ‚zvětšit objem‘ užijeme sloveso nabýt: nabýt dojmu, nabýt vědomosti, nabýt jmění, těsto hodně nabylo. Rozlišujeme proto: dobýt (pevnost, postavení) × dobít (telefon, raněné zvíře), nabýt (vědomosti, jmění) × nabít (zbraň), odbýt (uložený úkol, ctitele) × odbít (půlnoc), pobýt (zůstat někde) × pobít (střechu plechem, nepřátele), přibýt (na váze) × přibít (podkovu), ubýt (na váze; z nějakého množství) × ubít (zvíře, čas), vybýt (= zastarale zbýt) × vybít (baterii, energii, zvěř), zbýt (zůstat) × zbít (spolužáka).

Nenechte se zmást

CHLUPĚNKA

adresní/adresný: Rozlišujeme významy: adresní = týkající se adresy obecně (adresní štítek) a adresný = určený konkrétní osobě (adresný komentář). aktuální: Kodifikovaná podoba je pouze s příponou -ální, tedy aktuální (podoba *aktuelní je chybná). antedatovat: Vyjadřujeme-li, že dáváme na dokument dřívější datum, správně píšeme jen antedatovat (podoba *antidatovat je sice častá, ale chybná). Latinské antezde má význam před-, dříve-. aroma: Toto slovo je středního rodu, může buď zůstat nesklonné, nebo ho lze skloňovat. Jednotné číslo: 1., 4., 5. p. aroma – 2., 3., 6. p. aromatu – 7. p. aromatem. Množné číslo: 1., 4., 5. p. aromata – 2. p. aromat – 3. p. aromatům – 6. p. aromatech – 7. p. aromaty. asistent: Máme-li na mysli člověka, jde o mužský rod životný (Zaměstnal nového asistenta). Mluvíme-li o přístroji, může jít o muž. rod životný i neživotný: Brzdové asistenty pracovaly spolehlivě nebo Brzdoví asistenti pracovali spolehlivě.

Kdy, kde a v kolik?

bydeš, nabudou/nabydou), jsou náležité podoby s y/ý: vědomosti nabudeš učením › nabýt vědomosti; odbudou si tříletý trest › odbýt si trest. Jestliže tvoříme tvary s -j- (nabiješ, nabijeme), píšeme i/í: mobil nabijeme › nabít mobil; hodiny odbijí půlnoc › slyšeli odbít půlnoc. Na cestě se dojmy nabijeme, proto se vracíme nabiti dojmy. Všude, kde vyjadřujeme vrchovatou míru, naplnění, přeplnění, píšeme i: v sále bylo nabito, jedeme nabitým vlakem, máme nabitý program. Pro vyjádření významu ‚získat, do-

Jak se kde řekne angrešt?

Jazyková poradna: na co se ptáte

Co jsou to abrahámoviny?

Zb_něk Ml_nář si m_slel, že se v jeho zahradě u Kam_ku nenas_tn_ sl_máci a hlem_ždi nezab_dlí. M_l_l se, z v_p_planých záhonů je teď m_tina. Sen o přep_chové úrodě se rozpl_nul, nemá smysl vzl_kat, pol_kat slzy, pov_kovat ani v_m_šlet a l_čit dům_slné pasti. Už ho nic nezv_klá. Nas_pe kolem nových sazenic bl_skavé granule, v_m_tí škůdce a brz_, brz_čko budou b_l_ny zase v_stavní. CVIČENÍ

ILUSTRACE SHUTTERSTOCK

Víte, co je to? Babyka je javor (malý pak je babyčka), slynout znamená ‚být proslulý, známý něčím‘, plytký je mělký, povrchní, sumýš je mořský živočich, pýřit se je totéž co červenat se, pýchavka je houba, její název souvisí se slovem pýcha, zpytovat znamená pečlivě zkoumat, sypek je vnitřní povlak peřin, cavyky jsou okolky, drahoty, vyza je ryba. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že se repertoár vyjmenovaných slov v průběhu let mění. Základ je však již celá desetiletí neměnný, protože důvody pro psaní y jsou historické. Seznam všech slov i s příklady odvozených a příbuzných slov najdeme v Pravidlech českého pravopisu. Osobní jména se nemusí vždy řídit pravopisnými pravidly a lze potkat pana Mlynáře i Mlináře, Syrovátku i Sirovátku atd.

normy Pravidla novinky

Vypisování názvu měsíce slovně je běžné zvláště v osobní a soukromé korespondenci, v dopisech do zahraničí, v právních písemnostech, na peněžních dokladech apod., např. Praha 25. května 2010, V Brně 4. prosince 2012. Název měsíce je ve tvaru 2. pádu. Údaje o místě a datu napsání se čárkami neoddělují. V obchodní a úřední korespondenci se měsíc v datu přednostně vyjadřuje číselně, např. faktura ze dne 6. 2. 2015. Pokud se uvádí místo původu dopisu, je v 1. pádě: Praha 25. 5. 2010, Brno 4. 12. 2012, Kutná Hora 31. 12. 2014. Vedle tohoto základního způsobu zápisu je v textech administrativní povahy dovolen také tzv. dvoumístný způsob vzestupného psaní data, v němž se před jednociferné kalendářní dny a měsíce doplňuje nula a po tečkách nejsou mezery:

Připravil Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Internetovou jazykovou příručku, která obsahuje více než 82 000 slovníkových hesel a podrobné výklady o českém jazyce, najdete na adrese http://prirucka.ujc.cas.cz

Zbyněk Mlynář/Mlinář si myslel, že se v jeho zahradě u Kamýku nenasytní slimáci a hlemýždi nezabydlí. Mýlil se, z vypiplaných záhonů je teď mýtina. Sen o přepychové úrodě se rozplynul, nemá smysl vzlykat, polykat slzy, povykovat ani vymýšlet a líčit důmyslné pasti. Už ho nic nezviklá. Nasype kolem nových sazenic blýskavé granule, vymýtí škůdce a brzy, brzičko budou byliny zase výstavní.

U

Tvrdé Y, nebo měkké I? Díl I

Liberec

angrešť

KUDLAČKA agrys

Ústí n. Labem Hradec Králové

Karlovy Vary

Pardubice

Praha

Plzeň

ANG REŠT

CHLUPÁČ

ava Jihlava

Brno B

České Budějovicee

Zlín lín

egreš egreš

50 km

MERUZALKA

agrest ANGREŠLA

Olomouc m

SR STK A

angrešť

U

nás se angrešt dostal do širšího povědomí koncem 19. století, a jak je vidět, získal různá pojmenování (označení keře i plodu se většinou shodují). Nářečí v Čechách si vystačila s označením jediným, přejatým z italštiny: angrešt (angrešť). Na Moravě a ve Slezsku mají výrazy původ většinou domácí, společným motivujícím znakem bývá povrch plodu: srstka souvisí se srst, chlupěnka, chlupáč s chlupatý, kudlačka zase s nářečním kudlatý (= chundelatý). Jihozápadomoravská měchounka, ale také měchounek nebo měchňáček mají společný základ

Čeština v práci 25.05.2010, 04.12.2012, 31.12.2014, 06.02.2015. Dvoumístný způsob zápisu dní a měsíců se užívá také u kalendářních dat psaných sestupně (rok, měsíc, den), kdy se

MĚCHOUNKA

Ostra ava Ostrava

engrešt ANGREŠT

Zjednodušená nářeční mapa; se všemi podrobnostmi ji najdete na http://cja.ujc.cas.cz

v prastarém slově měch (= pytel), a jsou tedy pojmenováním podle oblého tvaru plodu. Ale ani Morava a Slezsko nezanevřely na názvy nedomácího původu: na Slovácku znají angrešt nebo egreš, egrešt, na Valašsku pak žije angrešla; všechny připutovaly z němčiny, popř. z maďarštiny. Východoslezská slova agrys a agrest spojují tato nářečí s polštinou. A jihočeská meruzalka? V ní se odráží až specificky český způsob pěstování angreštu: roubování na meruzalku zlatou.

mezi jednotlivé údaje klade spojovník: 1998-05-11, 2015-02-06. Tento způsob psaní dat se v souvislém textu obvykle nepoužívá, je vhodný pro pořizování a uchovávání elektronických záznamů. Data ve významu ‚až‘ píšeme s pomlčkou. Pokud je pomlčka mezi jednoslovnými výrazy, mezerami ji neoddělujeme: v letech 1974–2015, leden–březen, 16.–17. července, 1.–31. 12. 1999, 14.–17. 10. 2012. Pokud se však pomlčka objeví mezi výrazy víceslovnými, lze ji mezerami oddělit, tedy například 1. ledna – 31. prosince, 14. 5. – 7. 10. 2012, 1. 1. 1994 – 31. 12. 2014. Při zápisu časových údajů se rozlišuje mezi uvedením času jako denní doby a času jako trvání. V zápisu denní doby se hodiny a minuty oddělují tečkou nebo dvojtečkou: 7.30 i 7:30, 18.30 i 18:30.

O původu českých jmen Adam/Aš Adam je biblické mužské jméno hebrejského původu. Souvisí s hebrejským slovem označujícím hlínu, prsť, zemi. Jméno, které se může vykládat jako ,pozemšťan‘, je v bibli dáváno do souvislosti se skutečností, že Bůh stvořil prvního člověka z hlíny. U nás je velmi oblíbené, užíváno je často i jako příjmení. Celá řada dalších příjmení je pak od jména Adam odvozena, například Adámek, Adamec nebo Adamička, ale také Hadámek nebo Hadamčík. V některých nářečích má totiž jméno Adam podobu Hadam. Aš má ve znaku tři lipany (německy Äsche), podle kterých bylo město údajně pojmenováno. Skutečnost je ale jiná. Původní název Ascha vychází ze staroněmeckých výrazů ask „jasan“ a aha „voda, potok“. Jméno tedy označovalo potok protékající jasanovým porostem. Jméno Aš je rodu ženského i mužského. Pokud však použijeme podobu mužského rodu, prozrazujeme tím, že z Ašska rozhodně nepocházíme. Místní totiž užívají výhradně tvar rodu ženského.

Pro označení hodin, minut a sekund se používají celá slova nebo mezinárodní značky (h, min, s) nebo české zkratky (hod., h., min.), tedy např. 8 hodin, 8 h, 8 h. i 8 hod. V zápisu času jako doby trvání se hodiny, minuty a sekundy oddělují dvojtečkou. Desetinná část se odděluje desetinnou čárkou, např. nejlepší závodník doběhl v čase 2:05:27,15 (čteme: v čase 2 hodiny 5 minut 27 sekund 15 setin sekundy). Časová rozmezí píšeme s pomlčkou bez mezer: 8–16 h, oběd 12.00–12.45.

Sledujte náš kurz každý den. Na konci si můžete udělat test. Úspěšní absolventi dostanou certifikát Lidových novin.

Autoři: Anna Černá (téma), Kamila Smejkalová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Stanislava Kloferová (Jak se kde řekne...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

P

Tvrdé Y, nebo měkké I? Díl II ILUSTRACE SHUTTERSTOCK

ři skloňování se volba i/y po obojetných souhláskách (vzpomínáte na školní pomůcku befeleme pes se veze?) v koncovkách podstatných jmen řídí rodem a vzorem. Píšeme např. dva motýli (podle páni), v neděli (růži), na poli (moři) × góly (hrady), šály (ženy). Slova skloňovaná podle vzoru „žena“ mají v příslušných tvarech -y: želvy, mísy, antilopy, do Ostravy, Lhasy. Pozor na 7. p. mn. čísla, v něm je -ami: s želvami, mísami, antilopami. Jména ženského rodu zakončená v 1. p. j. č. na obojetnou souhlásku mají vždy -i: směsi, na pánvi, posteli, k tvrzi, stepi, oceli, mrkvi, vsi, do Příbrami, Boleslavi. Časté jsou chyby v 7. p. mn. č. mužských jmen. Řídíme se vzorem – slova patřící k měkkým vzorům „muž“ a „stroj“ píšeme v 7. p. mn. č. s -i: s vítězi, obyvateli, řediteli, Francouzi, v cíli, jeteli, s obratli; jména skloňovaná podle vzoru „pán“ nebo „hrad“ mají -y: s motýly, plazy, s hlasy, účely, s Italy. Chybu v tomto pádě neuděláte u slov městys, boss, markýz, plevel, kotel, hospic – ta kolísají mezi měkkým a tvrdým vzorem, můžeme psát s městysi i městysy, s bossi i bossy, s markýzi i markýzy, s pleveli i plevely, s kotli i kotly, s hospici i hospicy. Dvojí možnost je i u tvarů množného čísla slova manžel, platí jak pro manželské dvojice, tak pro ženaté muže: smlouva s manželi/manžely Holými; dámy, přijďte i se svými manželi/manžely.

Domluví se s Italy, Španěly, Francouzi i Rusy. Zaujali nás žirafy, šimpanzi, gorily a také lvi, pumy i jiné číči spící ve větvích. Čápi se živí myšmi, žábami i drobnými plazy. Řekni Davidovi, že bratři Machačovi jeli se svými šéfy do Casablancy za peníze pana Vašici. Na hrázi u Soběslavi jsme potkali sestry Veselkovy i s jejich manželi/y.

P

Jak se kde řekne brambor?

Nenechte se zmást

bit a byte: Slovo bit vyslovujeme /bit/, v počítačové terminologii označuje nejčastěji pozici pro dvojkovou číslici (0 nebo 1) nebo samu dvojkovou číslici. Byte vyslovujeme /bajt/, označuje skupinu osmi bitů, s níž počítače pracují jako s celkem.

P

ro zápis značek se používají písmena latinské abecedy (např. m, kg, l, h) nebo písmena jiných abeced a různé další znaky (např. µ, §, %, °). Psaní velkých a malých písmen je ve značkách ustálené. Velkými písmeny se např. označují všechny jednotky pocházející z vlastních jmen (V = volt, W =

watt, Pa = pascal). Ve značkách chemických prvků a v chemických vzorcích se píše počáteční písmeno velké (např. C = uhlík, NaCl = chlorid sodný, H2O = voda). Velké M (mega-) je označení pro miliontý násobek fyzikální jednotky (např. MB = megabyte), ale malé m pro její tisícinu (např. mm = milimetr, mA = miliampér). Značky se v textu obvykle píšou ve spojení s konkrétní číselnou hodnotou, od níž se oddělují mezerou, např. 3 kg = tři kilogramy, 10 ha = deset hektarů, 50 Kč = padesát korun českých, 100 kWh = sto kilowatthodin, rychlost 50 km/h = padesát kilometrů za hodinu, 967 hPa = devět set šedesát sedm hektopascalů, 5 % = pět procent, § 8 = paragraf osm, teplota 12–15 °C = dvanáct až patnáct stupňů Celsia. Číslo a značka se umísťují na stej-


BRAMBOR

rec Ústí n. Liberec Labem

BR AMBOR

bio-: Komponent bio- se dnes uplatňuje v řadě módních složenin typu biovýrobek, biokosmetika, biobrambora apod. Někdy se užívá též samostatně jako přídavné jméno: bio nemléčná kaše.

bůh: Slovo bůh se píše s velkým písmenem, hodláme-li vyjádřit náboženskou úctu, často v textech s úzkou vazbou na náboženské prostředí a vyznání, např. v modlitbě: věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího. V jiných žánrech a v obecném pojetí lze zvolit písmeno malé: církve hlásají učení o bohu či bozích.

Jak psát značky, čísla a výrazy složené z číslic a značek nebo jiných slov

bandor(a)

babiččin: Toto přivlastňovací přídavné jméno je odvozeno od podstatného jména babička příponou -in připojenou ke kmeni babičk-. Při odvození se k v kmeni mění na č.

brzičko: Oblíbený pravopisný oříšek. Slovo je utvořeno od kořene -brz- příponou -ičko.

Kolik čeho a kolikrát?

pro manžele Krásovy, dopis pro Janu a Jana Krásovy, ocenění pro sourozence Krásovy, pochvala pro bratry Krásovy. 4. pád sledujeme i u přivlastňovacích přídavných jmen ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného: přišli otcovi bratři × potkal otcovy bratry, to jsou Janovi sourozenci × zná Janovy sourozence, sousedovi psi štěkají × slyšel štěkat sousedovy psy. Přivlastňujeme-li podstatné jméno ženského rodu, píšeme -y v 1. i 4. pádě: přišly otcovy sestry – potkal otcovy sestry, to jsou Janovy kočky – zná Janovy kočky, jsou u nás Petrovy děti – viděl Petrovy děti (slovo dítě je v množném čísle ženského rodu).

Domluví se s Ital_, Španěl_, Francouz_ i Rus_. Zaujali nás žiraf_, šimpanz_, goril_ a také lv_, pum_ i jiné číč_ spící ve větv_ch. Čáp_ se živí m_šm_, žábam_ i drobným_ plaz_. Řekni Davidov_, že bratři Machačov_ jeli se svými šéf_ do Casablanc_ za peníze pana Vašic_. Na hráz_ u Soběslav_ jsme potkali sestry Veselkov_ i s jejich manžel_.


ro oblíbené spojení označující přelom léta a podzimu se nabízí hned několik výkladů původu. Mohlo vzniknout například proto, že v té době poletují vzduchem jemné pavučiny a připomínají stříbřité, jemné, „babí“ vlasy. Podle K. J. Erbena je v tuto dobu stejně málo tepla, „jako ho má stará bába“, léto je tedy vlastně ve stejné životní fázi jako stará žena. Josef Jungmann pak původ názvu vysvětluje podle souhvězdí Plejády, lidově nazývaného Baby, které je v té době viditelné.


CVIČENÍ

Záludnosti Bez ohledu na rod a vzor píšeme po měkkých souhláskách ž, š, č, ř, j vždy -i: dárky od Máši, Bláži, Dáši, Káči, Anči

Proč se říká babí léto?

a Káji, bez pana Píši, Váši a Broži, od bači, nindži, rikši. S písmenem c je to poněkud složitější. Tvary jmen skloňovaných podle vzorů „předseda“ a „žena“ jsou s -i: auto od Máci, koncert Jarka Nohavici, v režii L. Hlavici, film E. Kosturici, pozdrav od Lubici a Danici. Výrazy patřící ke vzoru „hrad“ však píšeme s -y: tácy, puncy, kibucy, kecy, trucy. Jestliže se c v cizím jméně vyslovuje jako /k/, píšeme -y: z Mallorcy (lze psát i Mallorky), od Rebeccy (Rebeky), dílo F. G. Lorcy a F. Petrarcy (Lorky, Petrarky). Zakončení -ovi ve 3. a 6. p. mužských jmen je vždy s -i: dej to Pavlovi, Lukášovi, Neoralovi, kolegovi. U souhrnných rodinných jmen je třeba v 1. p. ohlídat ženský rod: manželé Krásovi, Jana a Jan Krásovi, sourozenci Krásovi, bratři Krásovi × sestry Krásovy, Jana a Hana Krásovy. Pozor na 4. pád! Vedle nás bydlí (manželé) Hujerovi a Špálovi × mám vzkaz pro Hujerovy a Špálovy, dárkový poukaz

ČEŠTINA NOVĚ

Karlovy Vary

KOBZOL Hradec Králové ard bic Pardubice

Praha aha

ZEMSKÉ JABKO

BRAMBORA

Plzeň

Olomouc Brno

ava Ostrava

ZEMŇÁK Zlín

ihlava Jihlava

50 km

České Budějovice

brambur(a)

BRAMBOR

JABLOUŠKO

J

ak známo, brambory do Evropy připutovaly, nebo spíše připluly ze zámoří. U nás zdomácněly až od dob hladomoru na konci 18. století. Do našich zemí se dostaly přes Německo, jak ostatně potvrzují i nářečí. Z německého slova Erdapfel (doslova zemské jablko) vycházejí pojmenování erteple (ertepla, erteplo), typická pro Čechy a jižní a střední Moravu. Za bývalou česko-moravskou hranicí vliv němčiny nekončí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Moravský výraz zemské jabko je totiž překladem uvede-

Čeština v práci ný řádek. Pokud značky nestojí na konci věty, tečky se za nimi nepíšou. Značky pro úhlový stupeň, minutu, vteřinu a pro stopy a palce se připojují k číslu bez mezery, např. úhel 60° = 60 stupňů,


ného německého slova a jeho pokračovateli jsou pak na východní Moravě zemňák, zemák, zemče nebo také jablouško (jablóško) na Brněnsku. Naopak domácího původu jsou v Čechách výrazy brambor, brambora (oba jsou zároveň spisovné), na Chodsku, popřípadě jinde v Čechách, žije brambur, v severních Čechách bandor, popřípadě bandora. Má se za to, že brambor vznikl ze slova branibor, a je tak vlastně výrazem pro plodinu pocházející z Braniborska. Nářeční exkluzivitou je pak slezské pojmenování kobzol: jeho původ není jasný.

spád 17° 15' = 17 stupňů a 15 minut, 12' 10” = 12 stop a 10 palců. Při zápisu zeměpisných souřadnic se mezi jednotlivými složkami mezera nepíše, např. 50°5'5” severní šířky a 14°24'10” východní délky. Mezeru mezi značkou a číslem neděláme ve složených číselných výrazech. Tyto výrazy mohou vzniknout spojením číslice se značkou nebo i s jiným slovem (přídavným jménem, podstatným jménem nebo příslovcem), např. 3kg i 3kilogramové (= tříkilogramové) závaží, 7m i 7metrový (= sedmimetrový) skok, 6voltová i 6V (= šestivoltová) baterie, 50Kč i 50korunový (= padesátikorunový) kolek, 5% i 5procentní (= pětiprocentní) roztok, 6násobný (= šestinásobný) mistr republiky, 8násobek (= osminásobek), 8násobně (= osminásobně), 20krát i 20× (= dvacetkrát).

O původu českých jmen Bohumil/Brno Bohumil je mužské jméno slovanského původu. Jeho význam ‚milý bohu, bohulibý‘ je dodnes zřejmý. Jméno Bohumil je možné považovat za slovanskou obdobu německého Gottlieb nebo jména Teofil, které vychází z řeckého Theophilos ‚milý bohu‘. Složených jmen, jejichž první část vychází ze slova bůh, je celá řada: Bohuslav, Bohumír, Bohuchval, Bohdan, ale také Božidar nebo Božislav. Brno patří naopak ke jménům dnes již neprůhledným. Starobylý slovní základ *brn-, z něhož je název odvozen, označoval bláto, kal nebo mokré místo. Tento základ není doložen již ani ve staré češtině, není proto divu, že jméno Brno bylo od nejstarších dob mylně vykládáno například jako „obrněné“, tedy opevněné místo. Souvislost s mokrým terénem je však velmi pravděpodobná, protože i jména brněnských čtvrtí jako Slatina, Žabovřesky nebo Komárov dávají tušit, že se v místech dnešní moravské metropole nacházely mokřiny.

Všechny tyto jednoslovné výrazy píšeme bez mezer a bez spojovníku. Spojovník se píše pouze v případech, kdy místo čísla použijeme zástupná písmena: x-stupňový, n-tá odmocnina. Do číslovek nikdy nevpisujeme koncové části číslovek, neboť slabiky ti a mi jsou už obsaženy v tvaru číslovky. To platí i při zápisu základních číslovek, např. pro děti od 6 let, za účasti 43 % voličů, od 8 do 14 hod.

Začít můžete kdykoli!

O žádnou lekci ani dárek nepřijdete! Propásli jste nějakou lekci kurzu češtiny nebo chcete poslat mapu nářečí v Česku a výukovou hru pro celou rodinu ZDARMA až domů? Volejte 225 555 533

Autoři: Anna Černá (téma), Martin Prošek (Jazyková poradna: na co se ptáte), Stanislava Kloferová (Jak se kde řekne...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Tvrdé Y, nebo měkké I? Díl III

ČEŠTINA NOVĚ

V



ny. Dodejme, že tvarově se musí s podmětem shodovat i přídavná jména a zájmena stojící před ním: Tito hezcí klouzci rostli mezi modříny. – Tyto hezké klouzky rostly mezi modříny. Záludnosti U některých jmen k významu musíme přihlížet: činitelé (osoby) – činitele i činitelé (okolnosti), průvodci (osoby) – průvodce i průvodci (příručky), veteráni (osoby) – veterány i veteráni (historické stroje).

Z

a cynika dnes považujeme člověka mravně otrlého, bezcitného, který okázale opovrhuje kladnými lidskými hodnotami. Cynismus však původně představoval filozofickou školu (označovanou i jako kynismus), k níž se mimo jiné hlásil známý Diogenes obývající sud. Cynikové/kynikové preferovali duchovní hodnoty před materiálními a vyznávali krajní oproštěnost od majetku, ale i od společenských konvencí. Jak vidno, cynismus prodělal od těch dob značný úpadek. Výraz cynik pochází z řeckého kynikós (psí) od kýon (pes), toto slovo má tedy stejný původ jako např. kynolog.

Jak psát čísla, peněžní částky a značky měn

T

rojice číselných řádů se oddělují před a za desetinnou čárkou mezerami, tzn. že čísla, která mají více než tři místa vlevo nebo vpravo od desetinné čárky, členíme do skupin o třech číslicích: 6 378 km; 10 000 let; 2 500 000 původních obyvatel země; 18 256,50 l; 3,536 2 g atd. Jestliže se čís-

-y: Dny rychle plynuly i Dni rychle plynuly. Mnozí si jistě vybaví, že výraz děti se řadí ke jménům rodu ženského, a správně napíšou Děti běhaly v písku bosy. Ale už nemusí mít jasno ve větách typu Jako děti jsme chodil- často bruslit na místní rybník. Podmětem není výraz děti, ale zájmeno my. U něj je důležité vědět, která jména zastupuje. Jestliže se za výrazem my ukrývají jen chlapci nebo chlapci i dívky, je nutno zvolit tvar chodili, pokud jen dívky, pak chodily.

Nenechte se zmást

cebule

cash flow: Ačkoli Nový akademický slovník cizích slov uvádí u tohoto výrazu ženský rod, doporučujeme jej na základě převažujícího úzu používat v rodě mužském nebo středním: např. diskontovaný cash flow, kladné cash flow.

Ústí n. Labem

CIBUL

ciráty: Na rozdíl od synonymních cavyků píšeme ciráty s měkkým i uvnitř slova. Výraz pochází z německého Zierrat (ozdoba, okrasa). cirka: Slovo pochází z latinského circa (kolem), píšeme jej však počeštěně s k. Zkratka cca vychází z původní latinské podoby, vedle toho lze cirka zkrátit i jako ca. Obě zkratky píšeme bez tečky.

la píšou za sebou, doporučuje se oddělovat je středníkem: 15,8; 17,9; 18,3. Čtyřciferná čísla lze psát v textu s mezerou i bez ní (2000 i 2 000 slov), letopočty a čísla popisná však nikdy nečleníme (rok 1953, Ambrožova 1433/2). Některé číselné údaje se mohou členit podle jiných pravidel nebo se vůbec nečlení, např. ČSN 01 6910:2014, registrační značka 9A6 5000, IČO 12345678. V odborných a v administrativních textech se upřednostňuje uvádět čísla číslicemi (např. objednáváme 600 kusů mikrotužek Jolana). Pokud je třeba vypsat číslovky slovy, píšeme každé slovo zvlášť, např. dvacet jedna, padesát čtyři, devět set, dva tisíce (jedno) sto šedesát osm, dva tisíce dvě stě třicet jedna, tři miliardy osm set milionů tři sta tisíc sedm set šedesát osm.


Liberec

Praha

cebula Hradec Králové

Plzeň

Ostrava

Pardubice

Karlovy Vary

cembalo: Pod vlivem slova cello se cembalo často píše chybně se dvěma l. Oba názvy hudebních nástrojů však mají rozdílný původ a cembalo (resp. nezkrácenou podobu clavicembalo) píšeme s jedním l v češtině i v jeho „rodné“ italštině.

coby: Ve významu ‚jako‘ píšeme toto slovo dohromady: Do loňských voleb šel coby lídr. Zvlášť píšeme co by tehdy, jde-li o spojení zájmena co a výrazu by jako součásti slovesa v podmiňovacím způsobu, např. Nevíme, co by vás zajímalo.

Kolik a za kolik?

Jména rodiče, lidičky se řadí ke jménům rodu mužského životného, ačkoli mají koncovku neživotnou: Mí rodiče oslavili zlatou svatbu. Tito lidičky se scházeli na Žižkově. Neživotnou koncovku má i výraz koně. Označuje-li zvíře, považuje se za jméno r. m. živ.: Jezdečtí koně uchvátili všechny přítomné. Pokud pojmenovává věc, jde o jméno r. m. neživ.: Houpací koně stály v koutě. Zcela výjimečné je jméno den. To má v 1. p. mn. č. dva tvary: dni a dny. Ať zvolíme první, nebo druhý, vždy bude v příčestí

Jak se kde řekne cibule?


Odkud se vzal cynik?

Dýňov_ strašáci svítil_ v ulicích. Foglarov_ Rychlé šípy ožil_ na scéně Stavovského divadla. Obě pole byl_ od sebe oddělen_ bílým pruhem. Problémy byl_ pouze s těmi dovozci, kteří neměl_ certifikát. Přátele přírody finančně podpořil_ i osobnosti jako Jan Hřebejk, Vlasta Chramostová a mnozí další. Děvčata šl_ do kina. Stalet_ velikán_ byl_ vyrván_ z kořenů. Nakládan_ sled_ nám velmi chutnal_. CVIČENÍ

Dýňoví strašáci svítili v ulicích. Foglarovy Rychlé šípy ožily na scéně Stavovského divadla. Obě pole byla od sebe oddělena bílým pruhem. Problémy byly pouze s těmi dovozci, kteří neměli certifikát. Přátele přírody finančně podpořily i osobnosti jako Jan Hřebejk, Vlasta Chramostová a mnozí další. Děvčata šla do kina. Staleté/í velikány/i byly/i vyrvány/i z kořenů. Nakládané/í sledě/i nám velmi chutnaly/i.

úvodu připomeňme, že v přítomných tvarech a tvarech rozkazovacího způsobu se vždy píše -i: chlapci kreslí, dívky kreslí, děvčata kreslí, bolí mě klouby; Petře, ozvi se, Jano, ozvi se. Rod a životnost jsou důležité pouze pro výběr správného tvaru příčestí (činných i trpných) a přídavných jmen. Pro psaní koncovek v uvedených tvarech ve větách s jednoduchým podmětem v množném čísle platí tato tři pravidla: 1. Je-li podmětem jméno rodu mužského životného, píše se -i: Chlapci si svých chyb byli vědomi. 2. Je-li podmětem jméno rodu mužského neživotného nebo ženského, píše se -y: Oba podniky mezi sebou uzavřely dohodu. Dívky si svých chyb byly vědomy. 3. Je-li podmětem jméno rodu středního, píše se -a: Děvčata si svých chyb byla vědoma. Ne vždy je však lehké určit životnost. Jde o ryze mluvnickou kategorii, která se uplatňuje pouze u jmen rodu mužského. Za mluvnicky životné tvary se považují ty, které mají v 1. p. mn. č. koncovku -i (lvi, výrobci, sněhuláci, klouzci), -é (přátelé, ukazatelé), -ové (starostové); za neživotné ty, jejichž tvar končí na -y (programy, podniky, klouzky), -e (stroje, ukazatele). Z příkladů je zřejmé, že i výrazy označující věc mohou být řazeny ke jménům životným (sněhuláci) a že někdy lze týž výraz ve stejném významu použít jako jméno rodu mužského životného i neživotného (klouzci – klouzky, ukazatelé – ukazatele). Proto píšeme: Sněhuláci rychle roztáli. Velmi rozšíření byli také klouzci. Ukazatelé směru byli poškozeni. – Velmi rozšířené byly také klouzky. Ukazatele směru byly poškoze-

CIBULE Jihlava

Olomouc

CIBUL A Brno

Zlín

České Budějovice 50 km

cebula

S

lovo cibule není domácího původu. Vzniklo z výrazu německého (a ten měl zase předchůdce v latině). Nářeční mapa odkrývá zajímavé souvislosti. Starší podobou je moravská a slezská forma s koncovým -a, kdežto české -e je variantou mladší. Západočeský výraz cibul dosvědčuje boj uvnitř nářečního systému: tvar cibule byl společný pro 1. i 2. pád j. č., proto si dialekt vytvořil podobu 1. pádu cibul, odlišnou od podoby 2. pádu cibule. Slezská varianta cebula se shoduje se sousední polštinou. Cibule vešla i do lidové slovesnosti. Pořekadlu já o slívách, on o cibuli rozu-

Čeština v práci Peněžní částky a značky měn se píšou na stejném řádku, značku od čísla oddělujeme mezerou: 158 Kč = sto padesát osm korun českých, 2 000 000 Kč = dva miliony korun českých, účtujeme vám 3 746 Kč


míme, zato odnášejí cibuli, a s česnekem se vracejí zaslouží vysvětlení: nemají úspěch. Slovo cibule přeneseně označuje ledacos, např. hlavu – cibuli nosil vysoko, tj. byl pyšný, popř. i jinou část těla: handlí s cibulú, tak se říkalo na Hodonínsku o ženě „lehkých mravů“. Když je zmrzlý jak cibula, je zkřehlý, je-li nazutý jak cibula, je přespříliš oblečený. Všechna přirovnání pocházejí z východní Moravy. Kdo by to byl do cibule řekl?

(slovy: tři tisíce sedm set čtyřicet šest korun českých). Jen ve výjimečných případech, např. na složenkách, lze takové číslovkové výrazy psát celé dohromady (označení měny píšeme vždy zvlášť: třitisícesedmsetčtyřicetšest korun českých). Při psaní peněžních částek v textech administrativní povahy je podle ČSN 01 6910 dovoleno oddělit skupiny tří číslic místo mezery tečkou: 60 351,50 Kč i 60.351,50 Kč, obdobně 1 000 000 Kč i 1.000.000 Kč. Značku měny lze uvádět před peněžní částkou, popř. za ní. Pokud mezi číslem a značkou není mezera, čteme složený výraz jako přídavné jméno: 100Kč = stokorunový, 20$ = dvacetidolarový. Uvádění pomlčky (event. dvou spojovníků) po desetinné čárce u celých čísel je v běžném textu nadbytečné (nikoli *100,– Kč, raději 100,00 Kč nebo jen

O původu českých jmen Ctibor/Cidlina Ctibor je české mužské jméno, které se vykládá jako ‚bojující za čest‘ nebo ‚čestně bojující‘. V jeho druhé části se skrývá slovanský základ *bor s významem ‚boj‘. Ve staré češtině však znělo toto jméno Čstibor. Setkáváme se zde totiž s tvarem druhého pádu podstatného jména čest, který zněl původně čsti. Ze současné češtiny známe i jména jako Ctirad nebo Čestmír, vycházející rovněž ze slova čest. Cidlina patří ke jménům, jejichž výklad není jednoduchý. Jméno této řeky, která se u Libice vlévá do Labe, bylo dříve dáváno do souvislosti se slovesem cídit. Za pravděpodobnější je však považován vztah ke slovesu cedit. Co ale potom jméno znamená? Podle starších názorů šlo o místo, kde prosakovala voda, ale vhodnější je vycházet z předpokládaného přídavného jména *cědlý, které se slovesem cedit souvisí a mělo význam ‚čirý, čistý‘. Cidlina byla tedy nejspíše řeka s průzračnou, čistou vodou.

100 Kč). Měnové jednotky v textu buď vypisujeme slovem, např. účtujeme 500 korun českých, złotých, forintů, dolarů, liber, jenů, eur (slovo euro se skloňuje zcela pravidelně podle vzoru „město“), nebo používáme značky měn: Kč, Zł, Ft, $ atd. Mezinárodní třípísmenné kódy (CZK, PLN, HUF, USD, GBP, JPY, EUR apod.) se obvykle používají pouze v bankovní praxi a v korespondenci se zahraničím.


O žádnou lekci ani dárek nepřijdete! Propásli jste nějakou lekci kurzu češtiny nebo chcete poslat mapu nářečí v Česku a výukovou hru pro celou rodinu ZDARMA až domů? Volejte 225 555 533.

Autoři: Ivana Svobodová (téma), Jakub Kopecký (Jazyková poradna: na co se ptáte), Stanislava Kloferová (Jak se kde řekne...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Tvrdé Y, nebo měkké I? Díl IV

ČEŠTINA NOVĚ

N

Záludnosti Obsahuje-li podmět názvy organizací/společností, vždy je rozhodující jejich



rod. Jestliže prvním členem podmětu je např. Vodafone a druhým T-Mobile (Vodafone i T-Mobile nabídl- zákazníkům výhody.), nelze argumentovat tím, že jsou to operátoři, a proto v příčestí musí být -i. Tak by tomu bylo ve větě Operátoři Vodafone a T-Mobile nabídli svým zákazníkům výhody. Oba uvedené výrazy jsou však jména neživotná, a tak je třeba při vypuštění slova operátoři napsat: Vodafone a T-Mobile nabídly zákazníkům výhody. Jestliže je jedním z podmětů od půvo-

P

okud budeme někdy sáhodlouze teoretizovat a donekonečna uvažovat, případně zbytečně mnohomluvně zdůvodňovat, proč nelze vykonat určitý úkol, mohou si o nás ostatní říct, že máme řečí čtyřiapadesát. Proč se užívá zrovna číslo čtyřiapadesát a ne třeba pětatřicet? Teorií se vyskytuje více. Nejčastěji se uvádí, že toto rčení kdysi vzniklo podle snáře, kde se radilo člověku, kterému se ve snu objevovalo „moc řečí“, aby si vsadil do loterie číslo 54.

Jak psát zkratky p., mil., mld., v. r., v z., tzn., s. r. o., fa atd.

Z

kratky se nejčastěji tvoří tak, že se vypíše první písmeno zkracovaného slova nebo slov daného spojení, aby zkratka končila souhláskou. Zkratka může být tvořena charakteristickou počáteční skupinou písmen nebo jen sou-

že ani jedno jméno není rodu mužského životného. Někdy vytvoříme větu, v níž namísto jmen v 1. p. (zdravotní sestra a lékař) zvolíme spojení s předložkou s (zdravotní sestra s lékařem). V tomto případě lze zvolit shodu podle jména v 1. p.: Zdravotní sestra s lékařem pravidelně docházela do denního stacionáře. Můžeme však uplatnit shodu stejnou, jako kdyby obě jména byla spojena spojkou a/i: Zdravotní sestra s lékařem pravidelně docházeli do denního stacionáře.

Nenechte se zmást čača/ča-ča: Název latinskoamerického tance můžeme zapsat buď ča-ča a užívat ho jako nesklonné podstatné jméno, nebo zvolit podobu čača, kterou skloňujeme podle vzoru „žena“ (podvzor „gejša“). Kvůli měkké souhlásce je např. ve 2. p. j. č. koncovka -i místo -y (lekce čači) a ve 3. a 6. p. j. č. se kromě pravidelné koncovky -e vyskytuje rovněž -i podle vzoru „růže“ (otočka v čače i otočka v čači). čarodějnice: Slovo čarodějnice bylo odvozeno od výrazu čaroděj (nikoli *čarodej), častá psaná i vyslovovaná podoba *čarodejnice tedy není správná. čichat: Spisovné je pouze sloveso čichat, čuchat se hodnotí jako obecněčeské. činnost: V tomto slově píšeme dvě písmena n za sebou, protože se skládá z kořene čin- a přípon -n- a -ost, podoba s jedním n je tedy chybná. Vyslovovat je však naopak doporučeno pouze jedno n. čurat: Ačkoli slovníky uvádějí jen podobu čurat, nelze odmítat ani běžně užívanou variantu čúrat. Setkáváme se rovněž s podobou *čůrat, která podléhá zvyklosti psát uvnitř slov písmeno ů s kroužkem, z hlediska jazykového vývoje však není náležitá.

Zkrátka o zkratkách poprvé

du jméno rodu mužského životného, ale označuje název společnosti, chápeme ho jako jméno neživotné: Albert a Lidl se rozhodly prodávat i živé ryby. V úředních písemnostech se objevují formulace: Oseva (objednatel) a Ozim (zhotovitel) se dohodl- na těchto podmínkách. V tomto typu vět jsou pro podobu přísudku rozhodující jména před závorkou (výraz v závorce považujeme pouze za volné doplnění), a proto je třeba psát: Oseva (objednatel) a Ozim (zhotovitel) se dohodly na těchto podmínkách, proto-

Jak se kde řekne čmelák?


Proč se říká čtyřiapadesát řečí?

Představenstvo a dozorčí rada učinil_ závažné rozhodnutí. Hřiby, babky, ale i kozáci byl_ často červiv_. Ručníky a čisté povlečení byl_ v den příjezdu připraven_. Institut pro místní správu (poskytovatel) a město Heřmanův Městec (objednavatel) uzavřel_ následující smlouvu. Fenka a její štěňata pobíhal_ po zahradě. Bratr se sestrou se rozhodl_ studovat v zahraničí. CVIČENÍ

Představenstvo a dozorčí rada učinily závažné rozhodnutí. Hřiby, babky, ale i kozáci byli často červiví. Ručníky a čisté povlečení byly v den příjezdu připraveny. Institut pro místní správu (poskytovatel) a město Heřmanův Městec (objednavatel) uzavřely následující smlouvu. Fenka a její štěňata pobíhaly po zahradě. Bratr se sestrou se rozhodl/i studovat v zahraničí.

a rozdíl od vět s jednoduchým podmětem ve větách s podmětem několikanásobným hraje roli nejen rod a životnost, ale i slovosled. Pokud na prvním místě stojí podmět a na druhém přísudek, řídíme se těmito třemi zásadami: 1. Je-li mezi jmény několikanásobného podmětu alespoň jedno rodu mužského životného (bez ohledu na číslo jednotlivých jmen a jejich pořadí), píše se -i: Petr a Jana šli na autobus. Rodiče a děti společně vítali jaro. Výrobce a dovážející britská společnost se uvedenému nařčení bránili. 2. Jsou-li všechna jména rodu středního v množném čísle, píše se -a: Štěňata ani koťata nezůstala v útulku dlouho. Družstva žen ani družstva mužů v závodě neuspěla. 3. V ostatních případech se (bez ohledu na číslo jednotlivých jmen a jejich pořadí) píše -y: Pšenice i ječmen měly dobrou kvalitu. Základní škola a gymnázium získaly příspěvek na nové hřiště. Magistráty, obecní úřady i bytová družstva se na změnu začaly připravovat s rozvahou. Jestliže přísudek předchází podmětu, lze řídit shodu podle prvního jména nebo lze uplatnit zmíněná pravidla: Na autobus šla (i šli) Jana a Petr společně. Vítání jara se zúčastnily (i zúčastnili) nejen děti, ale i jejich rodiče. Uvedenému nařčení se bránil (i bránili) jak výrobce, tak britská společnost. V praxi jsou běžnější tvary přísudku podle prvního jména.

hláskami obsaženými v daném slově. Zkratka se tvoří z psané podoby slova, nikoli vyslovované, např. zeměd. = zemědělský (nikoli *zeměď.), ve zn. pozd. předpisů = ve znění pozdějších předpisů. Za slovem takto zkráceným se píše tečka. Po ní následuje buď mezera, nebo jiné interpunkční znaménko než tečka (např. čárka, dvojtečka, otazník, vykřičník). Končí-li věta zkratkou, dvě tečky se vedle sebe tedy nepíšou. Zkratky obvykle slouží pro všechny tvary zkracovaných výrazů v různém pádě i čísle, např. p. = pan, paní, s., str. = strana, č., čís. = číslo, j. č. = jednotné číslo, mn. č. = množné číslo, n. m. = nad mořem, mil. = milion, ml. = mladší, st. = starší, zvl. = zvláště, stč. = staročeský, sevvých. = severovýchodní, mld. = miliarda, rtg. = rentgen, a. s. = akciová společnost, s. r. o.,


MUMEL

Liberec Ústí n. Labem

Hradec Králové Pardubice

Praha Karlovy Vary

MEDÁK

Plzeň

Ostrava Olomouc

ČMEL ÁK Jihlava

Zlín

ČMEL

Brno

ČMOLDÁN 50 km

České Budějovice

ŠMOLEC

VOS BZUČÁK

K

čmelákovi měli lidé vždy pozitivní vztah. Svědčí o tom množství výrazů, kterými jej nářečí označují. Prvotním názvem byl čmel; víte, že pro naše prapředky šlo o slovo zvukomalebné? Čmel žije s námi dodnes, a to ve slezských nářečích. Na něj navazuje téměř celonárodní výraz čmelák a další varianty jako šmolec na Volyňsku, čmrlák na Hodonínsku a čmoldán na Klatovsku. Podle zvuku, který vydává, si vysloužil čmelák na jihu Čech název bzučák (bzučán), na střední Moravě brunčák. Na sever od Plzně se

Čeština v práci spol. s r. o. = společnost s ručením omezeným, v. v. i. = veřejná výzkumná instituce, z. s. = zapsaný spolek, v. r. = vlastní rukou, v z., vz. = v zastoupení. Velmi často se tímto způsobem zkracují osobní a zeměpisná

BRUNČÁK


objevuje mumel. I ten je zvukomalebný, může ale navazovat na němčinu (u Stříbra se říkávalo huml, což je z německého Hummel). S ní souvisí i název brumbár na sever od Rakovníka, ale snad i bromberák a brundibár v západní polovině Čech. A český medák? Ten zase vypovídá o představě, že čmelák je medonosný. Máme i meďáka, medáče, medaře, medala nebo meduláka. Ale jsou další názvy jako vos, včelák – a mnoho dalších. Je jich kolem šedesáti. Nevěříte? Přesvědčte se v Českém jazykovém atlase.

jména, např. F., Fr. = František, A., Al. = Alois, M., Mir. = Miroslav, Č. Budějovice, St. Boleslav, Ústí n. L., Žďár n. Sáz. Některé zkratky dvou nebo více slov se píšou dohromady: tzn. = to znamená, atd. = a tak dále, apod. = a podobně, nebo je možné je zapsat dvěma způsoby: č. j., čj. = číslo jednací, č. p., čp. = číslo popisné. Po zkratkách, které tvoříme z prvního písmena a konce zkracovaného slova, tečku nepíšeme, např. ca, cca = cirka, fa = firma, faktura, pí = paní, fce = funkce. Tyto zkratky jsou zakončeny samohláskou a z jejich tvaru je zřejmý i pád nebo číslo zkracovaného slova, např. fy = firmy nebo faktury, čce = července. Za zkratku je někdy mylně považováno slovo viz, ale je to tvar rozkazu od slovesa vidět, proto za ním tečku nepíšeme. Žádný soupis všech zkratek neexistuje,

O původu českých jmen Čeněk/Čechy Čeněk patří mezi mužská jména, která byla v češtině utvořena domácími příponami ze jmen cizího původu. Základem tvoření zde bylo italské mužské jméno Cenzo, které vzniklo jako zkrácenina jména Vincenzo. Důležité přitom je, že -ce- se v italštině vyslovuje jako /če/. Toto jméno vychází z latinského vincens ‚vítězící, přemáhající‘. Tradici má u nás i mužské jméno Vincenc, v poslední době vzrostla obliba podoby Vincent. Čechy byly pojmenovány podle jednoho ze slovanských kmenů, který postupně získal nadvládu nad kmeny ostatními. Jeho jméno pravděpodobně nikdy nebude zcela uspokojivě vyloženo, různých teorií existuje celá řada. Jméno kmene Čechů bylo například dáváno do souvislosti se základem čel- obsaženým ve slovech čeleď nebo člověk (rusky čelověk), se slovem čelo ve významu ‚hora, vyvýšenina‘ (Češi by tedy byli obyvatelé hornaté, kopcovité krajiny) nebo se slovinským výrazem čeh ‚chlapec‘.

protože výše uvedeným způsobem bychom mohli zkrátit většinu slov. Psaní některých zkratek může být stanoveno zákonem – závaznou podobu mají oficiální zkratky titulů a vojenských a policejních hodností. Většina zkratek je ustálená, píše se vždy stejným způsobem. Důležité je, aby byla zkratka pro čtenáře srozumitelná a v textu psaná jednotným způsobem.

Začít můžete kdykoli! O žádnou lekci ani dárek nepřijdete. Zmeškali jste začátek? Do kurzu češtiny ještě můžete naskočit za sníženou cenu předplatného. Chybějící lekce i s mapou nářečí v Česku a výukovou hrou vám ZDARMA zašleme až domů. Volejte 225 555 533

Autoři: Ivana Svobodová (téma), Veronika Štěpánová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Stanislava Kloferová (Jak se kde řekne...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

V


lastní jména obcí (vsí, městysů a měst) a místních a městských částí se v češtině píšou s velkým písmenem, srov. např. Aš, Jilemnice atd. Tady by asi zaváhal málokdo. Horší je to s následujícími případy, i když pro ně platí tato jasná a nepříliš složitá pravidla. Ve víceslovných nepředložkových jménech se píše velké písmeno ve všech jejich částech, viz např. Heřmanův Městec, Pohorská Ves, Hroznová Lhota, Svaté Pole, Uherský Ostroh, Křížkový Újezdec; Ostrožská Nová Ves, Stará Červená Voda, Hora Svaté Kateřiny (název obce), Chlum Svaté Máří, Hora Svatého Václava (název obce), Újezd Svatého Kříže atp. Ve víceslovných předložkových jménech se velké písmeno píše ve všech slovech před předložkou, viz např. Nová Ves nad Nisou, Nové Město nad Metují, Stará Ves nad Ondřejnicí, a v prvním slově po předložce, a to i když takové slovo není samo o sobě vlastním jménem, viz např. Nová Ves v Horách, Lhota pod Horami, Kostelec u Křížků, Vrbno nad Lesy, Újezd nad Lesy. V případném druhém a třetím slově po předložce (víc než tři slova se po předložce naštěstí v českých jménech obcí nenacházejí) se pak velké písmeno píše podle toho, zda takové slovo je, nebo není samo o sobě vlastním jménem, nebo podle toho, zda už se předtím psalo, nebo nepsalo s velkým písmenem jako součást jiného vlastního jména, viz např. Fryšava pod Žákovou horou, Rokytnice v Orlických horách, Albrechtice v Jizerských horách × Kamenný Újezd u Českých Budějovic, Nová Ves u Nového Města na Moravě (slovo Město sice není samo o sobě vlastním jménem, ale bylo už součástí

S

lovník spisovné češtiny uvádí džínsy i džíny, varianta bez s je novější a dnes i častější. Jde o slovo přejaté z anglického jeans téhož významu, to podle Českého etymologického slovníku pochází z jean, anglického označení druhu bavlněné látky odvozeného od názvu přístavu Janova, odkud se látka vozila. Džín(s)y jsou v češtině pomnožné, původní rod mužský neživotný se rozšířil o rod ženský, v 6. p. je v džín(s)ech i džín(s)ách – tvar bez s v ženském rodě zcela převažuje: v modrých džínách.

Nenechte se zmást

I

niciálové zkratky jsou zkratky tvořené z počátečních písmen víceslovných názvů. Píšeme je velkými písmeny (iniciálami) a bez teček, podobně jako značky, diakritická znaménka zůstávají zachována. Vyslovujeme je po jednotlivých písmenech, např. SMS /es em es/, ČT /čé

DVOJANI

datum: U tohoto slova pronikají tvary mužského rodu neživotného, základní je ale stále rod střední: s dnešním datem, uvedená data narození. dennodenně: Obě části této složeniny jsou odvozeny od denní (z kořene den a přípony -ní), proto v ní píšeme čtyři n. disfunkce × dysfunkce: Rozdíl mezi disfunkcí s latinskou předponou dis- (podobnou české záporce ne-) a dysfunkcí s řeckou předponou dys- (= zeslabený, vadný) je jemný. Disfunkce je ‚nežádoucí činnost nějakého prvku systému‘ (disfunkční postup), dysfunkce je ‚narušená nebo odchylná činnost, např. orgánu‘ (dysfunkce jater).

té/, MŠMT /m š m t/. Hláskovacím způsobem se většinou čtou i iniciálové zkratky cizího původu, např. USA /ú es á/, ale někdy zůstává zachována původní výslovnost, např. FBI /ef bí aj/, TGV /té žé vé/. Tímto způsobem lze zkrátit víceslovné názvy států, názvy institucí, organizací, podniků a jejich organizačních jednotek, názvy veřejných událostí, významných dní a další: ČR = Česká republika, SRN = Spolková republika Německo, OSN = Organizace spojených národů, NHL = Národní hokejová liga, LN = Lidové noviny, MČ = městská část, FÚ = finanční úřad, MDD = Mezinárodní den dětí, DIČ = daňové identifikační číslo atd. Za iniciálové zkratky lze považovat i monogramy osob: TGM = Tomáš Garrigue Masaryk, MM = Marilyn Monroe (lze však i T. G. M., M. M.).


Naše teta z _ěstečka u _enešova zatoužila po lázeňském pobytu. Na výběr měla _anské _ázně, _šené-_ázně, _ázně _ynžvart, _ázně _eplice nad _ečvou a _ázně _řeboň. Zvolila _řeboň. Lokálkou dojela do _enešova u _rahy, tam přesedla na rychlík a přes _ervený _jezd u _otic, _ábor, _ezimovo _stí a _eselí nad _užnicí dorazila v pořádku na místo. Z lázní pak podnikla výlet do _obré _ody u _eských _udějovic. CVIČENÍ

BLÍŽŇATA

duo: Duo (= dvojice umělců, skladba pro dva nástroje, hlasy) má v některých pádech mn. č. dva tvary: 3. p. duím i duům, 6. p. duích i duech, 7. p. dui i duy.

Jak psát iniciálové zkratky a zkratková slova


Jak se kde řeknou dvojčata?

dobýt × dobít: Dobýt má význam ‚zmocnit se, dosáhnout‘, v oznamovacím způsobu lze použít dobudu i hovorové dobydu. Dobít znamená ‚přestat bít, ubít‘, ale hlavně ‚doplnit (elektrickým nábojem)‘. Ženu musíme dobývat, vybitý mobil naopak dobít, energii totiž dobíjíme, nikoli dobýváme.

Zkrátka o zkratkách podruhé

Záludnosti Ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vyplývá, že název obce jakožto právnické osoby je totožný s jejím zeměpisným jménem. Na začátku spojení typu město Aš, město Jilemnice, statutární město Liberec, městys Velešín, obec Jarohněvice atp. se proto ve větném kontextu píše správně malé písmeno. Pozor však na případy, v nichž je slovo město (příp. městečko či ves) součástí názvu obce, neboť pak se správně píše s velkým písmenem, viz Město Touškov, Ves Touškov, Město Albrechtice a Městečko Trnávka. Obdobné je to s názvy lázeňských měst. V některých případech je slovo lázně součástí názvu, a píše se proto s velkým písmenem, viz Lázně Bělohrad, Lázně Bohdaneč, Lázně Darkov, Lázně Kynžvart, Lázně Libverda, Lázně Toušeň (výčet je úplný). V ostatních případech součástí názvu není, a mělo by se proto psát s písmenem malým, viz např. lázně Poděbrady, lázně Luhačovice, lázně Teplice atd. Ke správnému psaní je třeba věcná znalost. Pozor také na dvě neobvyklá lázeňská jména Lipová-lázně a Mšené-lázně (skloňujeme do Lipové-lázní, do Mšeného-lázní). Zítra se v pokračování tématu o velkých písmenech zaměříme zejména na slova, která se s velkým písmenem psát nemají


Kde se vzaly džínsy?

vlastního jména Nové Město na Moravě), Blatnice pod Svatým Antonínkem × Hněvkovice na Levém břehu Vltavy. U jmen vzniklých sloučením dvou obcí do jedné, v nichž se vyskytuje spojovník, se uvedená pravidla uplatňují zvlášť pro každou z částí, viz např. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav či Hradec-Nová Ves.

ČEŠTINA NOVĚ

Naše teta z Městečka u Benešova zatoužila po lázeňském pobytu. Na výběr měla Janské Lázně, Mšené-lázně, Lázně Kynžvart, lázně Teplice nad Bečvou a lázně Třeboň. Zvolila Třeboň. Lokálkou dojela do Benešova u Prahy, tam přesedla na rychlík a přes Červený Újezd u Votic, Tábor, Sezimovo Ústí a Veselí nad Lužnicí dorazila v pořádku na místo. Z lázní pak podnikla výlet do Dobré Vody u Českých Budějovic.

Velká písmena. Díl I

SPOLEČŇATA


Hradec Králové

Karlovy Vary

SPOLČATA

Praha

dvíč ata

Plzeň

50 km

Ostrava Ost trav rav ava

BLÍŽŇATA

Pardubice

České Budějovice

DVÍČKY

Olomouc Ol O omouc o mouc

Jihlava

výrazu dvojčata se neužívá

M

áte snad spolčata nebo blížňata? Nebo dokonce dvojany či dvíčky? Pokud ano, vězte, že u vás žijí tradiční nářeční názvy pro dvojčata. Nejrozšířenější slovo dvojčata (na mapě se neuvádí) je zároveň i spisovné, ale v naší mateřštině poměrně mladé: stará čeština je nezaznamenává. Tento výraz neznají například ani dialekty na východní Moravě nebo ve Slezsku. V nářečích převládají slova motivovaná skutečností, že dvojčata jsou vskutku dvě. V Čechách se užívá názvu dvíčata, na jihu se k němu přidávají dvíčky, ob-

Čeština v práci V případech, kdy se shodují iniciálové zkratky různých názvů a mohlo by dojít k jejich záměně, vkládají se do iniciálových zkratek rozlišující malá písmena: ČRo = Český rozhlas, MZe = Minister-

Brno rno

Z n Zlín Zlí

blízňata

Zjednodušená nářeční mapa; DVOJKY se všemi podrobnostmi ji najdete na http://cja.ujc.cas.cz

last Náchodska se odlišuje slovem dvojani. Stejnou motivaci jako výrazy v Čechách má i východomoravské označení dvojky. Jinde převažuje představa, že se obě děti vyvíjely a rodily společně – v západních Čechách proto mají spolčata a na střední Moravě společňata. Rys blízkosti zase dostávala do vínku blížňata v Podkrkonoší a v oblasti slezských nářečí. Až na výjimky zanikli dávní blíženci: kdyby se dnes pojmenovávala souhvězdí, který z názvů byste si místo starobylých Blíženců vybrali?

stvo zemědělství. Pokud jsou ve víceslovných názvech obsaženy předložky a spojky, na tvoření iniciálových zkratek nemívají vliv: VTM = Věda, technika a my, TVT = Týden vědy a techniky. Složené zkratky se pro přehlednost obvykle člení mezerami, např. ÚJČ AV ČR = Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, PedF UK = Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Jen ve výjimečných případech je iniciálová zkratka vytvořena pouze z jediného slova: EKG = elektrokardiogram, TBC = tuberkulóza, TNT = trinitrotoluen. Z iniciálových zkratek, které čteme jako slova (např. AVU /avu/ = Akademie výtvarných umění, SÚKL /súkl/ = Státní ústav pro kontrolu léčiv, NATO /nato/, z angl. North Atlantic Treaty Organization), vznikají iniciálová zkratková slo-

O původu českých jmen Daniel/Dalskabáty Daniel je biblické jméno hebrejského původu, které se vykládá jako ‚bůh je můj soudce‘. S částí el, která vychází z hebrejského slova s významem ‚bůh‘, se setkáváme i ve jménech jako Michael, Gabriel, Samuel, ale také například Eliáš. Za zkráceninu jména Daniel bývá považována podoba Dan. Ta však existuje i jako samostatné biblické jméno, které se vykládá jako ‚soudce‘ nebo ‚rozsoudil‘. Dalskabáty, známé z pohádky o hříšné vsi a zapomenutém čertovi, si její autor Jan Drda nevymyslel. Vesničku s tímto názvem najdeme na jeho rodném Příbramsku. Ves se původně jmenovala Daskabát. Toto pozoruhodné jméno, které mimochodem dodnes patří obci na Olomoucku, vzniklo ze zvolání dáš kabát, které mělo varovat pocestné před nebezpečnými místy, v nichž hrozilo loupežné přepadení. Podobnou funkci mělo i významově obdobné, původem německé jméno Cukmantl (‚strhni plášť‘) nebo průhledné pojmenování Hleďsebe.

va. Některá z nich se v mluvených textech běžně skloňují jako podstatná jména /v súklu/, ale v psaných projevech doporučujeme je neskloňovat a psát v SÚKL. Část zkratkových slov se tvoří z jednotlivých částí víceslovných názvů, často z počátečních slabik: Čedok = Československá dopravní kancelář, Sazka = sázková kancelář. Ta lze skloňovat i v psaných projevech: do Čedoku, v Sazce.

Začít můžete kdykoli! O žádnou lekci ani dárek nepřijdete.

Do kurzu češtiny můžete naskočit se zvýhodněným předplatným. Chybějící lekce i s mapou nářečí v ČR a výukovou hrou vám ZDARMA zašleme až domů. Volejte 225 555 533.

Autoři: Martin Beneš (téma), Hana Prokšová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Stanislava Kloferová (Jak se kde řekne...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011 (zachycuje stav ze 60.–70. let 20. století); M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Velká písmena. Díl II



rejstřík, trestní rejstřík; registrů: registr vozidel, registr ekonomických subjektů; katastrů: katastr nemovitostí, pozemkový katastr; nařízení: nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě; vyhlášek: vyhláška Ministerstva dopravy ČR o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; zákonů a zákoníků: zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví; zákoník práce, trestní zákoník, občanský zákoník; kodexů: kodex kvality, etický kodex; sazebníků: sazebník pro

T

oto francouzské sousloví, které vyslovujeme /anfan teribl/, znamená doslova hrozné, strašlivé dítě. Původně tedy výraz odkazoval ke žvatlavému dítěti, které přivádí svým chováním okolí do rozpaků, dnes se užívá přeneseně ve spojitosti s dospělým člověkem. Takovým, který nehledí na konvence či se chová výstředně. Mluvíme o enfant terrible českého herectví apod. Na rozšiřování výrazu měl kdysi vliv cyklus kreseb francouzského karikaturisty Paula Gavarniho Les Enfants terribles.

e-mail: Pokud máme na mysli elektronickou poštu nebo sdělení zaslané touto poštou, píšeme mezi prvním a druhým písmenem spojovník, stejně tak u příbuzných slov e-mailový, e-mailovat atd. V uvedených významech lze užít i podobu mail (a mailovat...), tu však pokládáme za stylově nižší. euro: Název této evropské měny vyslovujeme tak, jak se píše, a skloňujeme ho zcela pravidelně podle vzoru „město“, správně je tedy např. mám 1 euro, dostal 50 eur, připočti tuto sumu k těm dvěma eurům. Náležité je psaní s malým počátečním písmenem, tak jako u ostatních názvů měn.

exekvovat: Chceme-li utvořit sloveso od podstatného jména exekuce, měli bychom v souladu s aktuálními kodifikačními příručkami volit výraz exekvovat, ne *exekuovat. expertiza: Ačkoli můžeme tento výraz podle platné kodifikace vyslovovat jak s krátkým, tak s dlouhým i, v psané podobě je náležité pouze krátké i.

Jak psát akademické tituly, vojenské a policejní hodnosti, profesní tituly a další

Z

kratky oficiálních titulů a hodností mají závaznou podobu. Pokud osoba získala více titulů, píšeme vyšší titul před nižším nebo nižší vůbec neuvádíme. Tituly před jménem neoddělujeme interpunkční čárkou, u titulů za jménem čárky píšeme, např. doc. RNDr. Jan Vonásek, Ph.D., MBA. V případě dvou stejných titulů ze dvou vysokých

Záludnosti Existují ovšem i tendence opačné, tj. psaní malého písmene tam, kde se správně

píše písmeno velké. Namístě je proto toto ujištění: Názvy okolí měst typu Liberecko, Náchodsko, Veselsko, Orlickoústecko (od Ústí nad Orlicí), Vltav(sk)o- týnsko (od Týna nad Vltavou), stejně jako jména obyvatel měst a obcí typu Dobříšští, Brandýští, Kozolupští, Staropačtí (např. na svůj rokokový zámek mohou být Dobříšští právem pyšní) se píšou správně jedině s velkým písmenem. Zítřejší téma kurzu češtiny se věnuje psaní předpon a předložek s a z

Nenechte se zmást

eventuálně: Současná kodifikace připouští pouze psaní s á – eventuálně, obdobně píšeme jen eventuální.

V labyrintu titulů

korporátní a institucionální bankovnictví; ceníků: ceník České pošty; průkazů: občanský průkaz, řidičský průkaz; listů: rodný list, oddací list, úmrtní list, záruční list; karet: zákaznická karta, evidenční karta řidiče; potvrzení: potvrzení o studiu, potvrzení o zdanitelných příjmech; smluv: pracovní smlouva, pojistná smlouva, úvěrová smlouva, tato smlouva.

Kde se tramvaji říká elektrika?


Co znamená enfant terrible?

Tyto záležitosti upravuje _měrnice MŽP č. 12/2012. S sebou je nutné přinést _rotokol o předání bytu. Přijměte prosím jako omluvu náš _árkový certifikát v hodnotě 300 _orun _eských. K cestě není třeba _estovní pas, nově stačí jen _bčanský průkaz. Věříme, že změny v našem _ídelním lístku oceníte. Tato _ohoda o ukončení nájmu je neplatná. CVIČENÍ

škol se mezi zkratky titulů vkládá symbol & nebo latinská spojka et (např. Ing. & Ing., nikoli *Ing. & Bc.). Před jménem se uvádějí zkratky akademických titulů absolventů bakalářského studia: Bc. (bakalář), BcA. (bakalář umění), magisterského studia: Ing. (inženýr, dříve ing.), Ing. arch. (inženýr architekt, dříve ing. arch.), Mgr. (magistr), MgA. (magistr umění, dříve ak. arch., ak. mal., ak. soch.), MUDr. (doktor všeobecného lékařství), MDDr. (doktor zubního lékařství), MVDr. (doktor veterinárního lékařství) a rigorózního studia: JUDr. (doktor práv), RNDr. (doktor přírodních věd), PharmDr. (doktor farmacie), ThDr. (doktor teologie) nebo ThLic. (licenciát teologie), PhDr. (doktor filozofie) a dříve udělované tituly PaedDr. (doktor pedagogiky), RSDr.


Tyto záležitosti upravuje směrnice MŽP č. 12/2012. S sebou je nutné přinést protokol o předání bytu. Přijměte prosím jako omluvu náš dárkový certifikát v hodnotě 300 korun českých. K cestě není třeba cestovní pas, nově stačí jen občanský průkaz. Věříme, že změny v našem jídelním lístku oceníte. Tato dohoda o ukončení nájmu je neplatná.

V

elká písmena se dnes často nadužívají – existuje silná tendence používat je ve slovech, která nejsou vlastními jmény. Věděli byste například, že následující typy názvů se ve větném kontextu píšou správně s malým písmenem, nebo byste v některých z nich měli také tendenci napsat písmeno velké, a tedy chybovat? Uvedený přehled vychází z naší dlouholeté zkušenosti s tazateli v jazykové poradně. Podle současné kodifikace se ve větném kontextu píšou s malým písmenem např. názvy měsíců: září, říjen; dnů v týdnu: neděle, pondělí; válek: první a druhá světová válka, třicetiletá válka, válka růží, šestidenní válka; názvy nemocí: ebola, španělská chřipka, marburská horečka, lymeská borelióza; názvy rostlinných a živočišných druhů: ropucha obecná, blatouch bahenní (ale pozor, názvy vyšlechtěných odrůd rostlin se píšou s písmenem velkým: jablko Parména zlatá); názvy vyučovacích předmětů na základních, středních i vysokých školách a výučních i vysokoškolských oborů: prvouka, matematika, základy společenských věd, výuční obor kuchař-číšník, studijní obor východoevropská studia se specializací rusistika; názvy léčebných metod, procedur či terapií: akupunktura, aromaterapie, oxygenoterapie; názvy chemických prvků, a to jak českých, tak latinských: sodík/natrium, železo/ferrum; názvy měn: koruna, dolar, euro (správně je 10 eur, nikoli *10 euro), česká koruna, 500 korun českých, americký dolar, izraelský šekel; názvy uměleckých směrů, stylů, žánrů či období: baroko, francouzská nová vlna. Je nutné zdůraznit, že malé písmeno se píše v názvech nejrůznějších druhů dokumentů, a to zejména rejstříků: obchodní

ČEŠTINA NOVĚ

tramvajka elektrika,

Ústí n. Liberec Labem

Legenda elinka, šalina, šálina

Hradec Králové Karlovy Vary

Ostrava

Pardubice

Praha

Olomouc Plzeň

Brno

Zlín

Jihlava

50 km

České Budějovice

Zjednodušená nářeční mapa; se všemi podrobnostmi ji najdete na http://cja.ujc.cas.cz. Mapy zachycují stav ze 60.–70. let 20. století.

E

ntentyky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky – toto rozpočitadlo i s doprovodným obrázkem dobře známe. Asi někde tady začínala naše zkušenost s rýmy. Věřili byste, že pro někoho zůstávalo záhadou, co má čert společného s elektřinou? Slovo elektrika označuje totiž i elektřinu. Josef Lada sice pamatoval na všechno, na obrázku k říkadlu i tu tramvaj nakreslil, nepočítal ale s tím, že každý nemusí znát výraz elektrika označující tramvaj. Mapa ukazuje názvy pro tramvaj, a to ve vybraných městech. Základním, na

Čeština v práci (doktor sociálních věd). Před jménem se uvádějí také zkratky vysokoškolských pedagogických titulů doc. (docent) a prof. (profesor) a zkratky vojenských a policejních hodností, např. por. (poru-

mapě neuvedeným slovem, je tramvaj. V Čechách byla běžná i elektrika, popř. elinka. Na Moravě slovo elektrika žilo také, ale spíše jako zastaralé. Výrazem celomoravským je, jak známo, šalina, slovo z tzv. brněnského hantecu, které podniklo vítězné tažení Moravou. Ve slezské oblasti si hájí svou pozici tramvajka. Mapa představuje pozoruhodný jev: rovněž u výrazů spjatých s městským prostředím existovaly rozdíly typické hlavně pro nářečí: diference typu Čechy × Morava × Slezsko.

čík), npor. (nadporučík), kpt. (kapitán), mjr. (major), pplk. (podplukovník), plk. (plukovník). Stojí-li před jménem akademický titul a vojenská/policejní hodnost, na prvním místě se uvádí vojenská/policejní hodnost, tedy např. kpt. Bc. Radovan Plachý; mjr. Ing. Bc. Rudolf Kopecký; pplk. JUDr. Václav Kratochvíl. Za příjmením a po interpunkční čárce se píšou zkratky akademicko-vědeckých titulů: Ph.D. (doktor, vysl. /pí ejč dý/, popř. /pé há dé/), Th.D. (doktor teologie), DSc. (doktor věd), dr. h. c. (čestný doktor) a dříve udělované tituly CSc. (kandidát věd), DrSc. (doktor věd). Za příjmením se píšou také označení absolventů vyššího odborného studia DiS. (diplomovaný specialista) a profesní tituly, např. MBA (magistr managementu), MPA

O původu českých jmen Eva/Ervěnice Eva je biblické jméno první ženy. Není tedy překvapivé, že vychází z hebrejského slova havváh s významem ‚živá‘. Přeneseně se jméno vykládá jako ‚životadárná‘ či ‚matka života‘. Za významovou obdobu jména je někdy považována slovanská Živa nebo původem řecká Zoe (z řeckého zóé ‚život‘). Ve španělštině byla od jména Eva utvořena nejen zdrobnělina Evita, ale také mužské jméno Evelio. Ervěnice bychom dnes již na mapách nenašli. Tato obec u Mostu musela totiž koncem 50. let ustoupit těžbě uhlí. Její původní jméno Rvenice vycházelo ze starého slovanského slova rvenica, které označovalo příkop, rokli nebo strž, čili vlastně místo „vyrvané“, vymleté. Je zde tedy patrná souvislost se slovesem rvát. Později již jméno nebylo srozumitelné. Často užívané předložkové spojení ve Rvenicích pak začalo být nesprávně rozkládáno a změnilo se na v Ervenicích. Nový název Ervenice později dostal podobu Ervěnice.

(magistr veřejné správy), CIA (certifikovaný interní auditor). Zkratky titulů uváděné za jménem jsou ve větě v pozici tzv. přístavku, proto je oddělujeme z obou stran čárkami, stejně jako bychom oddělili jejich plná vyjádření: S výsledkem tohoto jednání inženýr Tůma, kandidát věd, nesouhlasil. – S výsledkem tohoto jednání Ing. Tůma, CSc., nesouhlasil.



Autoři: Martin Beneš (téma), Adam Kříž (Jazyková poradna: na co se ptáte), Stanislava Kloferová (Jak se kde řekne...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011 (zachycuje stav ze 60.–70. let 20. století); M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

S? Ne? Tak zkusme z!

D


nes si něco řekneme k obecným zásadám správného psaní předložek a předpon s(e) a z(e). Nejprve s(e). Předložku s(e) píšeme ve spojení se 7. pádem: bydlet s rodiči, mít pokoj se sestrou. Předložkou s(e) můžeme také v 2. pádě vyjádřit směr dolů nebo z povrchu pryč, ale její užití je v tomto případě silně zastaralé, neutrální je předložka z(e). Předložka s(e) se kdysi pojila také se 4. pádem, dnešními pozůstatky jsou fráze být s to, kdo s koho. Předponu s(e)- užíváme u sloves (a slov od nich odvozených), která nesou význam a) směřování dohromady: sbalit, sešroubovat, skloubit, sloučit; b) zmenšení objemu až zánik: scvrknout se, shnít, shořet, smrštit se; c) směřování shora dolů nebo z povrchu pryč: sešplhat, smést, stírat. Několik slov si musíme pamatovat: např. skonat, skončit, sprovodit, strávit, stvořit. Předpona s(e)- se vyskytuje také u příslovcí vzniklých z předložkových výrazů s původní předložkou s(e): stěží, shora, seshora, shůry, spatra, svrchu. Podobně je scestný. Předložku z(e) volíme ve spojení s 2. pádem: smést prach ze stolu, vyndat sešit ze šuplíku. Předponou z(e)- tvoříme a) slovesa prostě dokonavá od sloves nedokonavých: zbarvit, zfilmovat, zestárnout, zkolaudovat; b) slovesa dokonavá od podstatných či přídavných jmen: zdůvodnit, zkapalnit, zpestřit, zpřísnit, zesměšnit (ta mají význam ,učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové‘). K oběma typům tvoříme příponou slovesa nedokonavá: zbarvovat, zkapalňovat. I zde si musíme některé výrazy pamatovat: např. zkoumat, zkoušet, zpěčovat se, zpytovat, zpup-

Kde se místo na flám šlo na fet?

Nenechte se zmást

K

aždý oficiální dopis a e-mail by měl začít oslovením v 5. pádě, a to i v případě, kdy konkrétní jméno adresáta neznáme, např. Vážená paní, vážený pane; Vážení, Vážení přátelé, Vážení klienti. Povšechný pozdrav Dobrý den je v písemném styku považován za familiární. Hodí se pro styk osob-

Legenda

fakt/faktum: Tyto výrazy se liší pouze formou (rodovým zařazením), význam mají stejný. Faktum skloňujeme podle vzoru „město“ (4., 5. p. j. č. jako 1. p., jinak koncové -um odsouváme: faktum – bez fakta atd.), fakt podle vzoru „hrad“. Můžeme tedy psát a říkat: bez důležitých fakt/faktů.

foyer: Toto slovo můžeme přiřadit ke střednímu či mužskému (neživotnému) rodu. V prvním případě ho neskloňujeme a vyslovujeme ve všech pádech /foajé/, v druhém případě ho skloňujeme podle vzoru „hrad“ a v 1. i 4. p. j. č. ho vyslovujeme buď jako /foajé/, nebo jako /foajér/ (v ostatních pádech pak ponecháváme r: /foajéru/ atd.).

ní, telefonický, někdy také pro neformální, neoficiální nebo pro interní e-mailovou korespondenci s kolegy. Oslovujeme-li adresáta příjmením, obvykle použijeme spojení Vážený pane nebo Vážená paní a příjmení v 5. pádě, např. Vážený pane Nováku, Vážená paní Horká. Také v případě oslovení slečen se obvykle doporučuje zvolit bezpříznakové oslovení Vážená paní. Ponechání příjmení v 1. pádu je nespisovné a považuje se za značně familiární. Oslovování 1. pádem nepatří ani do kultivovaných spisovných projevů mluvených. Pokud má adresát akademický titul (nebo vojenskou či policejní hodnost), oslovujeme ho pouze titulem (nebo hodností), a to nejvyšším. V českém prostředí oslovujeme jak v osobním, tak písemném styku pouze tituly magistr, inženýr,


mejdan tah fet

Ústí n. Liberec Labem Hradec Králové Karlovy Vary

filc: Lze skloňovat podle vzoru „stroj“ i „hrad“: o filci/filcu. Skloňujeme-li podle vzoru „hrad“, v 1., 4., 5. a 7. p. mn. č. po c následuje y, např. to jsou hezké filce/filcy; s filci/filcy.

fúze: Ačkoli ve složených slovech s částí -fuze píšeme pouze u (transfuze, difuze apod.), v samotném slově fúze píšeme ú.

Jak správně oslovovat a na závěr pozdravit v dopise a v e-mailu

Zítra se budeme věnovat psaní přejatých slov

_přátelit se _ velmi _cestovalým člověkem a _běhlým překladatelem; _pálit se na slunci; _choulostivělá pleť; _plasknutí otoku; vrátit se _ Německa _pět domů; _celit látku; _hlédnout film; _křížit žito s pšenicí; _cedit brambory; _přístupnit byt; _přesnit otázku; _kritizovat služby; _tropit skandál; _jednat si respekt; _polknout sliny; _klidnit se; _tydět se; _klopit oči; _choulit se do klubíčka; _pověď; _kusit _pasit svět; _působné chování

frustrace: Výraz píšeme a vyslovujeme jen takto, protože pochází z latinského frustratio.

Vážený pane Nováku

u nich minimální. Mezi s(e)- a z(e)- si volně vybíráme, chyba prakticky nehrozí. Jde o domácí výrazy jako s/zcestovat, s/zchytat, s/zkrápět, s/zmáčknout, s/zlovit, s/zpráskat a o pár přejatých výrazů: se/zestylizovat, s/zkompletovat, s/zkontaktovat. Obecné zásady, o nichž jsme hovořili, se týkaly primárně slov domácího původu, u přejatých slov si pro zjednodušení pamatujme, že psaní s předponou z(e)- je vždy správně. Ale pozor na slova se s- v původním jazyce – lze jen skandalizovat, skandovat, skartovat, stornovat.

spřátelit se s velmi s/zcestovalým člověkem a zběhlým překladatelem; spálit se na slunci; zchoulostivělá pleť; splasknutí otoku; vrátit se z Německa zpět domů; scelit látku; zhlédnout film; zkřížit žito s pšenicí; scedit brambory; zpřístupnit byt; zpřesnit otázku; zkritizovat služby; ztropit skandál; zjednat si respekt; spolknout sliny; zklidnit se; stydět se; sklopit oči; schoulit se do klubíčka; zpověď; zkusit spasit svět; způsobné chování

T

ento výraz označuje optický jev, při kterém lze vidět ve vzduchu obrazy vzdálených předmětů. Přeneseně pak výraz užíváme ve významu přeludu vůbec – před očima mu vyvstala fata morgána blízkého vítězství. Atmosférický úkaz dostal jméno podle víly Morgany, sestry krále Artuše ze starobretonské pověsti, která svou moc projevovala vzdušnými přeludy. Jméno je italskou variantou celého spojení víla Morgana – právě pověrčiví lidé z jižní Itálie tyto vzdušné úkazy přičítali kouzelnici a nazvali je po ní.

Záludnosti Existují slova, jež se liší pouze předponou s(e)- a z(e)-, která je významově pozměňuje: shlédnout (pohledět shora dolů) vs. zhlédnout (spatřit), stěžovat si (naříkat) vs. ztěžovat (činit obtížným), sužovat (trápit) vs. zužovat (činit úzkým), sjednat (schůzku, smlouvu) vs. zjednat (nápravu, pořádek), slít (dohromady) vs. zlít (polít), smazat (mazáním setřít) vs. zmazat (umazat), smotat (svinout) vs. zmotat (poplést, zmást), svrhnout (dolů) vs. zvrhnout (převrhnout), skroutit (splést dohromady) vs. zkroutit (překroutit). Naproti tomu máme slova, jež se liší předponou, ale významové rozlišení je


CVIČENÍ


Kde se vzala fata morgána?

ný, ztepilý. Předpona z(e)- se objevuje také u příslovečných spřežek, které vznikly spojením předložky z(e) a dalšího slova: zcela, zčásti, zlehka, zleva, ztěžka, zticha, zvesela.

ČEŠTINA NOVĚ

Praha

Ostrava

Pardubice

FL ÁM

Olomouc Brno

Zlín

Jihlava


Zjednodušená nářeční mapa. Mapa zachycuje stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi ji najdete v Českém jazykovém atlase 5

K

životu člověka patří nejen práce, ale i zábava. Občas si vyjdeme s přáteli na večírek, ale jak takovou akci pojmenovat? Dnešní mladá generace chodí na párty, mejdlo, mejdan, pařbu, kalbu. A co vy? Už jste šli někdy do šumu, formátovali jste se nebo jste pařili či kalili? Byli jste na spářce, pártošce, fičáku, akcičce, besídce či glgačce? Nespisovné výrazy pro večírek byly zaznamenány i při výzkumu městské mluvy pro Český jazykový atlas, který se uskutečnil v letech 1973–1975. Na ce-

Čeština v práci doktor, docent, profesor a jejich přechýlenými podobami. Není obvyklé oslovovat titulem (hodností) a příjmením současně, např. *Vážený pane Ing. Nováku (lépe Vážený pane inženýre), *Vážená paní

lém území mladí chodili na flám, tedy flámovali, někdy se rozšoupli nebo si vyhodili z kopýtka. V severovýchodních Čechách a místy na Moravě se konaly tahy, na Moravě a ve Slezsku se pořádaly mejdany nebo fety. Ve středomoravských městech se pak fetovalo, na severní Moravě spíše fetilo (slovo fet má svou předlohu v němčině). Současný výzkum potvrdil znalost výrazu fet ‚večírek‘ u zástupců střední generace ze Slezska, ostatní dotazovaní ze střední a mladé generace znali slovo fet jen v souvislosti s drogou.

doktorko Horká (lépe Vážená paní doktorko), *Vážený pane plukovníku Pottere (lépe Vážený pane plukovníku). V pracovním styku mají při oslovování vysoké pracovní funkce zpravidla přednost před akademickým titulem, např. Vážený pane poslanče, Vážený pane rektore, Vážená paní ředitelko, Vážená paní šéfredaktorko. Ani v tomto případě nekombinujeme oslovení pracovní funkcí s příjmením, např. *Vážený pane starosto Bláho, *Vážená paní šéfredaktorko Smetanová. Ať píšeme dopis a e-mail jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu, tvary osobních a přivlastňovacích zájmen Vy, Vám, Váš by měly začínat vždy velkým počátečním písmenem. Pozdrav či závěrečná formule na konci dopisu jsou často nevětné povahy, např. S pozdravem, S přátelským pozdravem, Se

O původu českých jmen František / Frýdek-Místek František je mužské jméno italského původu. Prvním nám známým nositelem jména byl svatý František z Assisi, kterému dal jeho otec v dětství pro znalost francouzštiny přezdívku Francesco, tedy ‚Francouzek‘. Postupně se toto jméno rozšířilo do většiny evropských jazyků. Jméno František má řadu různých domáckých podob. Zmínku si zaslouží například slovenská neoficiální podoba Fero, utvořená od maďarského Ferenc. Frýdek-Místek je souměstí ležící na moravsko-slezské hranici. Frýdek, založený ve 14. století, dostal tehdy módní německé jméno Friedeck(e), které označovalo ‚chráněné místo v ohbí řeky‘. Místek měl původně rovněž německý název, a to Friedberg (‚chráněné místo na kopci‘). Protože se však obě podobná jména často zaměňovala, dostal původní Friedberg nové německé jméno Neuenstetil ‚nové městečko‘ a zároveň český název Miestko (‚městečko‘). Z něj se pak později vyvinula dnešní podoba Místek.

srdečnými pozdravy, v e-mailu lze psát i S přáním pěkného dne. Za těmito pozdravnými formulemi se nepíše interpunkční čárka. Je-li pozdravem věta, která pokračuje podpisem na posledním řádku, ani zde čárku nepíšeme, např. Srdečně zdraví Pavel Nový. Pokud se v pozdravu použije celá věta, píšeme za ní tečku, např. Těšíme se na brzké setkání a srdečně Vás zdravíme. Za podpisem se tečka nepíše.



Autoři: Adam Kříž (téma, Jazyková poradna: na co se ptáte), Martina Ireinová (Jak se kde řeklo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.


K

aždý z nás se jistě někdy ocitl v situaci, kdy váhal, zda má napsat scanner, nebo skener, image, nebo imidž. Některé mohlo zároveň napadnout, zda existují pravidla, která přesně stanovují, jak nově přejaté výrazy psát. Odpověď je jednoduchá: neexistují. Vezměme si dvojici brífink – leasing. Oba výrazy se k nám rozšířily po roce 1989. První z nich se velmi rychle počeštil, ne však zcela. Úplnému počeštění by odpovídala podoba *brýfink. Mnohé výrazy jsou totiž počeštěny jen částečně, často se v nich v souladu s původním pravopisem píše i po tvrdých souhláskových písmenech měkké i: vernisáž, trénink, displej, diskotéka, retrívr, doktrína, mítink/míting, butik. Poslední výraz lze uvést jako příklad toho, že někdy k počeštění dochází i kvůli snadnějšímu skloňování. V mluveném projevu se skloňuje bez obtíží, v psaném textu to však byl u původní podoby, tj. boutique, pro některé pisatele pořádný oříšek. Ten počeštěná podoba odstranila. Vraťme se k uvedené dvojici. Určitě někomu vrtá hlavou, proč se píše brífink, ale leasing. Druhý výraz se bráníme počeštit patrně proto, že podoba lízink příliš připomíná české sloveso lízat, podobně asi odrazuje pisatele k počeštění slova bowling česká boule. O pravopisu přejatých slov nerozhodují jazykovědci, ale my všichni. Dnes je běžnější přejaté výrazy, které k nám přicházejí především z angličtiny, spíše ponechávat v jejich původní podobě (thriller, chat, know-how, management). Pokud by se však podoby *lízink, *boulink/bouling, *imidž atd. rozšířily, pak budou bezespo-

ru kodifikovány, stejně jako byl kodifikován brífink či skener. Záludnosti Poměrně početnou skupinu přejatých slov představují výrazy řecko-latinského původu, u nichž se musíme rozhodovat, zda v nich napsat písmeno s, nebo z, tedy zda zvolit např. muzeum, nebo museum, diskuse, nebo diskuze, mechanismus, nebo mechanizmus, kurs, nebo kurz. Mnohé z těchto výrazů se užívají již po léta. Jejich způsob psaní poslední kodifikace (z roku 1993) mírně změnila. Ať zvolíme kteroukoli podobu, chyby se

G

ordickým uzlem nazýváme neřešitelnou nebo velmi těžko řešitelnou otázku či záležitost – např. gordický uzel naší ekonomiky. Vyřešíme-li spletitý problém, přetínáme, roztínáme gordický uzel. Původ těchto frazémů se vztahuje ke starořecké pověsti. Podle ní fryžský král Gordios uložil v Diově chrámu ve městě Gordiu vůz, na jehož oj upevnil složitě spletený uzel (gordický). Tradovalo se, že kdo uzel rozváže, stane se vládcem Asie. To se povedlo až Alexandru Velikému – uzel rozsekl mečem.

Co je důležité vědět při psaní pracovních e-mailů a SMS

E

-mailová zpráva má být sestavena tak, aby šetřila adresátovi čas. Již z názvu e-mailu by se měl dozvědět, čeho se e-mail týká. Předmět e-mailu plní stejnou funkci jako název dopisu (dříve „věc“). ČSN 01 6910 se vztahuje na e-maily, které se používají jako oficiál-

V pondělí pokračuje kurz češtiny tématem, které je pro mnohé uživatele jazyka spojeno s velkou nejistotou: psaní mě – mně a dalších podob zájmena já

Pre_ident na všechny otázky br_skně i br_lantně odpověděl. Poslanci ke kon_en_u nedospěli. V prvním h_stor_ckém derb_ sice vyhrál favor_t, ale dre_y propotil víc, než čekal. Pro anal_t_ky bylo toto t_ma dobrý b_zn_s. Do kompre_orové stanice byly doplněny dva absor_ční sušiče vzduchu. Ve f_rmě se chystají rad_kální per_onální změny. Komple_ní invent_ra přinesla po_it_vní výsledky. CVIČENÍ

Nenechte se zmást génius: V j. č. skloňujeme podle vzoru „pán“, v mn. č. podle vzoru „muž“ (v 1. a 5. p. mn. č. jen géniové) – koncové -us vypouštíme. Např. od génia, o těch géniích, s těmi génii.

kuma (namísto guma)

glóbus: Skloňujeme podle vzoru „hrad“. Buď část -us odsouváme, nebo koncovky připojujeme až za ni. Lze tedy jak bez glóbu, tak bez glóbusu. V 1. a 4. p. j. č. jen glóbus; v 6. p. j. č. lze glóbusu, glóbuse i glóbu.

Karlovy Vary

golem: Píšeme s malým počátečním písmenem, jde totiž o obecné jméno označující umělého člověka z hlíny. U toho pražského se však dá připustit i psaní Golem. graffiti: Ve významu obrazců/nápisů se píše jen takto. Výraz funguje jako (pomnožné) podstatné jméno rodu středního i jako přídavné jméno a je nesklonný, jen v mn. č. lze podstatné jméno též skloňovat, a to jako jméno mužské neživotné podle vzoru „hrad“ – např. autor graffiti/graffitů. grizzly: Píšeme jen takto. V j. č. skloňujeme zájmenně (bez grizzlyho, ..., s grizzlym), v mn. č. podle vzoru „muž“ nebo též zájmenně (grizzlyové/grizzly, ..., s grizzlyi/grizzlymi).

Písemná elektronická komunikace

ce – dizertace, resort – rezort se za základní považují varianty se s. Stejně tomu je u variant mechanismus – mechanizmus, romantismus – romantizmus. Stylově zcela rovnocenné jsou kurs – kurz (bez ohledu na význam), puls – pulz a jejich odvozeniny (kursovné i kurzovné, kursovní i kurzovní, impuls i impulz, impulsivní, impulzivní, možné je i impulzívní, impulsívní).


Jak se kde říkalo guláši?


Kde se vzal gordický uzel?

nedopustíme. Mezi podobami se s a z však existují u některých dvojic stylové rozdíly. U slov jako muzeum, organizace, revize dnes jednoznačně převažují v neodborných textech podoby se z, podoby se s jsou už hodnoceny jako zastaralé. Stále se s nimi však setkáváme v odborných projevech, a to zejména z oblasti přírodních věd. Zatímco v novinách čteme o viróze, arzenu, chromozomech..., v odborných textech autoři volí původní podoby: virosa, arsen, chromosomy... U dvojic diskuse – diskuze, renesance – renezance, režisér – režizér, diserta-

ČEŠTINA NOVĚ

Prezident na všechny otázky bryskně i brilantně odpověděl. Poslanci ke konsenzu nedospěli. V prvním historickém derby sice vyhrál favorit, ale dresy propotil víc, než čekal. Pro analytiky bylo toto téma dobrý byznys. Do kompresorové stanice byly doplněny dva absorpční sušiče vzduchu. Ve firmě se chystají radikální personální změny. Komplexní inventura přinesla pozitivní výsledky.

Psaní přejatých slov

ní úřední nebo obchodní dopisy, nikoli na interní sdělení. Úprava e-mailu je podobná jako v případě textu „klasického“ papírového dopisu, ale nepoužívá se zarovnání do bloku ani dělení slov. Jednotlivé odstavce od sebe oddělujeme mezerou (často vložením jednoho volného řádku), nikoli zarážkou. Přednostně se používá bílé pozadí bez vzorku a motivu. Každý e-mail je vhodné začít oslovením. Pokud není adresátovo jméno známé, lze použít zcela neutrální oslovení Vážená paní, vážený pane. Do kopie píšeme adresy osob, jimž chceme dát e-mail pouze na vědomí. E-mailové adresy patří k osobním údajům adresáta, a proto je třeba si dobře rozmyslet posílání e-mailu více lidem, kteří se vzájemně neznají. V hromadné korespondenci lze použít funkci „skrytá kopie“.


Ústí n. Liberec Labem Hradec Králové Praha

Plzeň

GUL Á Š

Pardubice

KUL Á Š

Ostrava

Olomouc Brno

Zlín

Jihlava

50 km

České Budějovice

brikáda (namísto brigáda)

H

láska g se ve 13.–14. století změnila téměř na celém území v h, takže z češtiny takřka vymizela. Vyvinulo se však g nové, a to asimilací z k, např. kdo vyslovujeme gdo, a je doloženo i v později přejatých slovech, např. brigáda, generál, Gustav. V některých našich nářečích se však slova s g objevují zřídka, místo toho se užívají podoby s k (např. kuma, kenerál) nebo s h (hdo). Jak ukazují mapy Českého jazykového atlasu, takřka na celé Moravě a ve Slezsku se vařil výhradně gu-

Čeština v práci Text pracovního e-mailu má být stručný a výstižný. Nejdůležitější informaci je vhodné podat už v prvním odstavci. Dokumenty delšího a závažnějšího obsahu, tabulky a grafy se obvykle posílají v pří-


láš, kdežto v Čechách a na jihozápadě Moravy se připravoval kuláš. V Čechách a na západní Moravě se jezdilo s trakačem či trakařem, kdežto jinde na Moravě a ve Slezsku s tragačem. Na západě a jihu Čech se používala kuma, na ostatním území guma. V Čechách se chodilo zpravidla na brikádu, jinde na brigádu. A stejně tak se na západě našeho území pila kořalka a oblékaly katě, kdežto na východě gořalka a gatě. Jinak je to s muzikou: téměř ve všech nářečích hrála muzika, jen na Valašsku muziga.

loze. V textu e-mailu se doporučuje na odesílanou přílohu upozornit a specifikovat její obsah. E-mail se zakončuje vhodným závěrečným pozdravem a jménem odesilatele (případně i uvedením jeho titulu, funkce, názvu pracoviště, kontaktních údajů, hypertextových odkazů apod.). Toto zakončení lze nastavit automaticky. Z technických důvodů je podle ČSN 01 6910 přípustná náhrada uvozovky znakem " a pomlčky spojovníkem. E-maily v češtině píšeme, pokud možno, s diakritikou. V oficiální elektronické komunikaci se raději vyhněme emotikonům (z angl. emotion ,emoce‘ a icon ,znak‘), tedy znakům pro vyjádření kladných i záporných emocí. První tzv. smajlík vytvořil Scott Fahlman 19. září 1982: Navrhuji následující označení pro označení vtipu: :-). Čte se z boku. Vhodná ne-

O původu českých jmen Gabriel/Grúň Gabriel je mužské jméno hebrejského původu, které se vykládá jako ,bůh je silný‘ nebo přeneseně jako ,muž (hrdina) boží‘. Zatímco Gabrielů je u nás něco přes 1400 a obliba tohoto jména nevykazuje od 40. let žádné výraznější výkyvy, mnohem častější je ženské přechýlené jméno Gabriela, které má u nás více než 30 000 nositelek. Zájem o toto jméno prudce vzrostl v 70. letech. Grúň patří k výrazům, které se k nám dostaly tzv. valašskou kolonizací z území dnešního Rumunska. Ve východomoravských nářečích již obecné podstatné jméno grúň téměř vymizelo, v nářečích slovenských však dodnes označuje stráň nebo kopec. Jména jako Grúň, Gruň nebo Gruník u nás patří hlavně vrchům v Moravskoslezských Beskydech a Javornících. Souvisejí s rumunským slovem gruíu a také s latinským výrazem grunium, označujícím prasečí rypák. Kopce byly tedy nazvány podle své podobnosti s výraznou částí zvířecího těla.

jsou ani akronyma – písmenné a alfanumerické zkratky, které obvykle pocházejí z angličtiny a objevují se zvláště v SMS, např. ASAP (as soon as possible ,co možná nejdříve‘), BTW (by the way ,mimochodem‘), F2F (face to face ,tváří v tvář‘), U2 (you too ,ty taky‘), pls (please ,prosím‘), sry (sorry ,promiňte‘), thx (thanks ,díky‘). Žádné normy pro psaní SMS však nejsou stanoveny.


Kurz můžete sledovat s digitálním předplatným, které zahrnuje i přístup do archivu. O žádnou lekci tak nepřijdete. Mapu nářečí v ČR a výukovou hru vám pošleme ZDARMA až domů. Volejte 225 555 533.

Autoři: Ivana Svobodová (téma), Adam Kříž (Jazyková poradna: na co se ptáte), Martina Ireinová (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

V 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p. 7. p.


áháte, kdy je namístě psát mě a kdy mně? Připomeňme si tedy pravidla, která vám v rozhodování pomohou. Základní poučka zní, že tvar mě píšeme ve 2. a 4. pádě, tvar mně ve 3. a 6. pádě. Ve 2. a 4. pádě je taktéž náležitý knižní tvar mne a ve 3. pádě lze v příklonné pozici užít i tvar mi (nehodí se mi to i nehodí se mně to, ale pouze mně se to nehodí). Skloňování zájmena já tedy vypadá následovně: já mě, mne mně, mi mě, mne mně mnou

Tvary mě a mně se spisovně vyslovují stejně, tedy /mňe/. Odlišný zápis je dán historicky, neboť ve staré češtině se mě ve 2. a 4. pádě vyslovovalo /mje/, kdežto příslušný tvar pro 3. a 6. pád mně se vyslovoval /mňe/. Výslovnostní rozdíl se v minulosti ztratil, ale odlišení tvarů v písemné podobě si čeština ponechala. Proto píšeme: vyber mě/mne, těšilo mě/mne, nechoď tam beze mě/mne, dopis ode mě/mne, podívej se na mě/mne, nejde tu o mě/mne, mně je smutno, pojď ke mně, stůj při mně, visí na mně očima, neříkal o mně pravdu. Problémy může působit také zápis hláskové skupiny vyslovované jako /mňe/, jež se objevuje na začátku, uprostřed nebo na konci slova a můžeme ji zapsat buď -mě-, nebo -mně-. Musíme si pamatovat, že -mně- se píše ve slovech, kde se v jiném tvaru tohoto slova nebo ve slově příbuzném píše písmeno n. Píšeme proto: vzpomněl si (podle vzpome-

nout si), připomněl (připomenout), domnělý (podle domnívat se). Velkou skupinu slov obsahujících skupinu -mnětvoří příslovce odvozená od přídavných jmen zakončených na -mný: dojemně (dojemný), jemně (jemný), náramně (náramný), písemně (písemný), rozumně (rozumný), upřímně (upřímný). Pokud příbuzná slova nebo jiné tvary slova písmeno n neobsahují, zapisujeme je se skupinou -mě-: dorozumět se, hřmění, měkký, měsíc, posměváček, průměr, sebevědomě, směrnice, teploměr, umění, vědomě, vesměs, zřejmě.

Co je to hapták?

Podoba hašé je rodu středního a je nesklonná (jako kupé, želé aj.), běžnější podoba haše (připodobněná kvůli vzhledu i formě k českému kaše) je rodu ženského a skloňuje se jako „růže“.

oto slovo bude povědomé nejspíš jen těm, kdo absolvovali základní vojenskou službu nebo rádi čtou Haškova Švejka. Jde o slovo nespisovné, slangové, původ má v německém povelu Habt Acht!, dosl. ‚mějte pozor!‘, a znamená ‚postoj v pozoru, pozor‘. V češtině ho lze použít i jako příslovce, pak znamená ‚do pozoru‘ (postavit se hapták) nebo ‚v pozoru‘ (stát hapták).

hemoroidy: Přestože novější slovníky hodnotí podobu hemeroidy jako hovorovou, vhodněji (neutrálně a také lékařsky) bychom o chorobně rozšířených žílách konečníku měli mluvit jako o hemoroidech.

Nenechte se zmást

hašé a haše: Tato slova označují kašovitý pokrm z mletého masa a pocházejí z francouzského slova haché ‚sekané (maso)‘.

holokaust/holocaust: Slovo pro hromadné vraždění Židů za 2. světové války lze psát správně s k i c, a to s odkazem na jeho řecký původ (holokaútoma), resp. jeho pozdější latinskou podobu (holocaustum). hranolky: Podle všech slovníků jde o slovo rodu mužského neživotného (ten hranolek), a ve frekventovaném 7. p. mn. č. by tak mělo mít podobu (smažený sýr) s hranolky. Často se objevující tvary ženského rodu nejsou dosud kodifikovány. husky: Slovo pro psí rasu není zachyceno ve slovnících, a jistě i proto způsob jeho zápisu silně kolísá (husky, huski, hasky i haski). Nejčastější a nejvíc doporučeníhodná je podoba husky.

Aby byl text upravený Jak správně zvýrazňovat, členit text a označovat části textu

J

ednotlivé části textu lze zvýrazňovat, resp. vyznačovat různými způsoby, například změnou řezu písma (kurzivou, tučně), změnou velikosti písma, barvou písma, VERZÁLKAMI (velkými písmeny abecedy), KAPITÁLKAMI (velká písmena ve výšce malých písmen ostatního textu) nebo změnou samotného písma. P r o s t r k á v á n í (prokládání mezerou)

se nedoporučuje, podtrhávání je vhodné pouze v hypertextových odkazech. Interpunkční znaménka (čárka, tečka, dvojtečka, tři tečky, středník, otazník, vykřičník, závorky, uvozovky) a spojky se nezvýrazňují, pokud nejsou nedílnou součástí vyznačovaného výrazu. Podle větné stavby je třeba vždy posoudit, zda znaménko ještě vyznačit, či nikoli. Např. tečka za hypertextovým odkazem není součástí odkazu, proto se nepodtrhává. Různé způsoby vyznačování je možné kombinovat, ale vyznačování má být systematické a údaje shodné povahy mají být vyznačeny jednotně. Jednotlivé způsoby vyznačení není vhodné kombinovat (například tučný řez s podtržením), navíc je třeba vyznačování používat střídmě, protože příliš mnoho způsobů zvýraznění může text učinit naopak nepřehledným


podle slova potemnit. Píšeme zeměpis podle země, naproti tomu uzemnění odvozujeme od uzemnit. Často se chybuje při psaní výrazu tamější. Ačkoliv si můžeme říci např. tamní obyvatelé, tamější je odvozeno od slova tam příponou -ější, a proto je správné psaní bez písmene n. Tato pravidla neplatí prozatímně (srovnej prozatímní) – v češtině je máme už dlouho a jen tak se nezmění. Zítra se budeme věnovat psaní zdvojených hlásek (např. černošští) i tomu, proč se někde, kde bychom je čekali, nepíšou (např. trojklaný)


Zapom_tlivý zem_m_řič zapom_l zam_řit nejvýznam_jší m_stskou pam_tihodnost. Obloha potem_la, zahřm_lo, vítr tajem_ hučel. Zřejm_ si na m_ už vzpom_la. Nám_stek s rum_ncem na tváři nesm_le nabídl usm_vavé slečně rám_. M_kkýši m_ upřím_ řečeno nezajímají. V dom_ní, že se rozum_ nedomluví, podal stížnost písem_. Tam_jší posm_váčci pro m_ nem_li porozum_ní, viděli ve m_ jen nezam_stnaného um_lce. CVIČENÍ

Jak se kde říkalo hubený/hubnout?


T

Záludnosti Domnění píšeme s -mně- podle domnívat se, stejně tak odvodíme i psaní domněnky. Se správným zápisem pomněnky nám může pomoci např. výraz pomni. Zapomněl nebo zapomnětlivý píšeme s -mněpodle slova zapomenout, ve slovech jako paměť, na pamětnou, nazpaměť či zpaměti je však náležité psaní -mě-. Rozdíl je také ve slovech rozumět (podle rozumí) a rozumně (podle rozumný). Pozor musíme dát na psaní výrazu setmělý, který souvisí se slovem setmít se, na rozdíl od slova potemnělý, které píšeme s -mně-

ČEŠTINA NOVĚ

Zapomnětlivý zeměměřič zapomněl zaměřit nejvýznamnější městskou pamětihodnost. Obloha potemněla, zahřmělo, vítr tajemně hučel. Zřejmě si na mě už vzpomněla. Náměstek s ruměncem na tváři nesměle nabídl usměvavé slečně rámě. Měkkýši mě upřímně řečeno nezajímají. V domnění, že se rozumně nedomluví, podal stížnost písemně. Tamější posměváčci pro mě neměli porozumění, viděli ve mně jen nezaměstnaného umělce.

Kdy se píše mě a kdy mně?

CHURNOUT HUBNOUT SE

SCHNOUT


HUBN OUT Karlovy Vary

Praha

Hradec Králové Ostrava

Pardubice Olomouc

Plzeň

Brno Jihlava

50 km

Zlín

C H U D N O UT

České Budějovice

SPADÁVAT SE Zjednodušená nářeční mapa. Mapy zachycují stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi je najdete na http://cja.ujc.cas.cz.

N

ový rok už je dávno za námi a s ním jsou pryč i novoroční předsevzetí týkající se snižování hmotnosti. Pokud jste se rozhodli vytrvat, pak záleží jen na tom, kde tak učiníte. V Čechách a na západní Moravě totiž budete hubnout, na střední a východní Moravě a ve Slezsku chudnout. Ztrát na majetku se však bát nemusíte (nestanete se chudobnými), chudý je ve zdejších nářečích ten, kdo je v Čechách hubený. V nářečích se setkáme i s dalšími výrazy: kdo se odhodlá churnout, bude churý, kdo schnout,

Čeština v práci a čtenáře zmást. Části textu lze zvýraznit také umístěním na samostatný řádek. Delší texty je možné zpřehlednit členěním na oddíly, pododdíly a odstavce i používáním výčtů. V textovém procesoru se

bude suchý. Můžete i hubenět, hubnout se, spadávat se, padnout se či padit se. Jen pozor, abyste to s tím hubnutím nepřehnali! To byste pak mohli být hubení (či chudí) jak lunt (doutnák), špruhle (prut k chytání ptáků), bidlo, tyčka, šindel, trn, sirka, oteklá jehla, nudle, tlaška nebo klepina (obojí tenký, nezralý hrachový lusk), pes, chrt, vyžle (plemeno menšího loveckého psa), koza, z kozy duch. Říkali by o vás, že jste hubení, jako když louskáte šváby, nebo chudí, jako kdybyste čvrčky jedli.

používají znakové a odstavcové styly. Při psaní odstavců se nemá používat současně mezera mezi odstavci (volný řádek) a odstavcová zarážka. Části textu se označují arabskými číslicemi, číslování na každé úrovni začíná jedničkou. Jednotlivé úrovně se člení tečkami, za nimiž se nedělá mezera, na konci číselného označení se tečka nepíše. Názvy oddílů a pododdílů píšeme s velkým počátečním písmenem. Mezi číslem a názvem jsou dvě mezery. Tečky nepíšeme ani za jednotlivými názvy, např.: 1 Větná stavba 1.1 Shoda přísudku s podmětem jednoduchým 1.1.1 Podmět je v čísle jednotném 1.1.2 Podmět je v čísle množném Při abecedně-číselném označování částí textu píšeme za velkými písmeny, za římskými a arabskými číslicemi tečku,

O původu českých jmen Hana/Haná Hana je jméno hebrejského původu, jehož původ je stejný jako u jména Anna. Obě tato jména, u nás velmi oblíbená, vycházejí ze základu channáh ‚milost‘ a vykládají se jako ‚milostiplná‘, přeneseně pak ‚líbezná, něžná‘. Anglická podoba Hannah je hebrejskému originálu pravopisně bližší. Původně čistě domácká podoba Hanka se již natolik osamostatnila, že ji lze u nás zapsat jako oficiální rodné jméno. Haná je tradiční pojmenování rovinaté oblasti na střední Moravě. Své jméno dostala podle řeky Hané, která tudy protéká. Starobylé říční jméno Haná má neslovanský základ označující kamenitou, neúrodnou půdu. Tato řeka byla totiž nápadná tím, že přinášela z hor kamennou suť, zatímco její okolí bylo a je naopak známé svou úrodností. Přenesení názvu řeky na celou oblast není ojedinělé, podobné případy představují Morava nebo Orava. Méně pravděpodobná teorie jméno Haná vykládá z germánského gana ‚bohatý‘.

za malými písmeny pravou kulatou závorku. Lze používat pouze arabské číslice, pouze malá písmena, odrážky apod. I. Větná stavba A. Shoda přísudku s podmětem jednoduchým 1. Podmět je v čísle jednotném a) Podmět je rodu mužského b) Podmět je rodu ženského c) Podmět je rodu středního



Autoři: Klára Dvořáková (téma), Martin Beneš (Jazyková poradna: na co se ptáte), Martina Ireinová (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Zdvojené souhlásky

okud někdy váháte, jestli napsat tiší, nebo tišší a jestli by se ve slově dceřiný neměla napsat dvě n místo jednoho, jistě vám přijde vhod několik rad. Ve výhodě je ten, kdo měl ve škole rád rozbor stavby slova. Jinak se totiž psaní zdvojených souhlásek stane pouze paměťovým učením: „Aha, rozzářit se píše se dvěma z.“ Znalci slovotvorby budou vědět, že rozzářit se tvoří od zářit a že první z je součást předpony roz-, běžné v mnoha českých slovech (rozhovor, rozdíl aj.). Druhým z pak začíná kořen slovesa. Avšak ani bez paměťového učení se zcela neobejdeme. U některých okruhů slov, např. u jmen zvířat, je třeba si prostě zapamatovat, že se přídavná jména od nich netvoří přidáním přípony, ale pouze přechodem od jednoho vzoru k jinému, např. od jelen nemáme v češtině *jelenní, ale jelení – podstatné jméno jelen skloňujeme podle vzoru „pán“ a přídavné jméno jelení vznikne přidáním koncovky vzoru „jarní“, žádná přípona se při tvoření neuplatňuje. Záludnosti Potrápit při psaní dovedou typy, u kterých (ne)přítomnost zdvojené souhlásky od sebe odlišuje slova různého významu a stavby: žáci jsou při hodině tiší (tvar 1. pádu mn. č. rodu m. živ. od tichý) × nový typ autobusu je tišší než předchozí (tichý -> tiš+ší); podaná žaloba, podaná ruka (podán -> podan+ý) × poddaná krále Jiřího (daný -> pod+daný); situace je dnes nejasnější než před rokem (jasnější -> ne+jasnější) × astronomové pozorovali nejjasnější hvězdu souhvězdí Zajíce (jasnější -> nej+jasnější). Dvě š se mohou sejít v přídavných jménech typu černošští (černoch ->



černoš+ský -> černoš+ští), dvě s se v češtině naopak uvnitř slova sejít nemohou: Plasy -> plas+ký, nikoli *plas-ský. Od přídavného jména měkký (měk-k-ý, srov. křeh-k-ý) jsou odvozeny výrazy měkkost, měkkota, měkkýš, proto v nich píšeme dvě k, naopak v měkoučký souhlásku nezdvojujeme, srov. slab-oučk-ý. Nejčastěji připravují pisatelům horké chvíle výrazy psané s jedním či dvěma n. Četná jsou přídavná jména, která mají n před zakončením -ní nebo -ný (přípona

Kde se vzala chřipka?

zdomácnělou podobou čili. Nejčastější je však paradoxně zápis chilli, jehož zdvojené l nemá pražádné opodstatnění, snad jen vypadá „angličtěji“, a tedy domněle autentičtěji.

ázev běžného virového onemocnění pochází ze staročeského slovesa chřípěti ‚chraptět, chroptět, sípat‘. I když to tedy na první pohled nemusí být vidět, nebo spíš slyšet, slovo více či méně věrně imituje zvuky, které člověk s chřipkou obvykle vydává. Zajímavá je cesta chřipky nám blízkými jazyky – obdobný ruský slovní základ chrip (dnes ‚chrapot, chrčení‘) přešel nejprve do němčiny a francouzštiny jako grippe a odtamtud zase zpátky do ruštiny jako gripp.

chichotat se: Slovo s jediným původně českým základem, který má po ch měkké i. Vymyká se proto, že je onomatopoické, tj. že vzniklo jako nápodoba zvuků vydávaných při chichotu.

Nenechte se zmást

chili: Kajenský pepř se nazývá též původně indiánským slovem chili nebo jeho

chatař: Pozor na výslovnost – kromě českého slova s významy ‚člověk jezdící na chatu‘ a ‚správce chaty‘ má tento zápis i druhé, z angličtiny pocházející čtení /četař/, tedy ‚člověk komunikující písemně, online a v reálném čase‘. chanuka: Na psaní svátků je vidět síla domácí křesťanské tradice – zatímco Vánoce nebo Boží hod píšeme s velkým počátečním písmenem, židovské chanuce toto privilegium nenáleží. chiruržka/chirurgyně: Označení lékařky operatérky se od mužské podoby odvozuje jak příponou -ka, tak -yně. V prvním, častějším případě se navíc koncová souhláska měkčí, protože *chirurgka by byla skoro nevyslovitelná.

Ach, ach, ty konce… Co nepatří na konec řádku a jak se správně dělí slova

P

ři úpravě textu by na některých místech nemělo dojít k zalomení řádku, aby text plynule navazoval a jeho členění bylo přehledné. Na konci řádku by nemělo zůstat žádné jednoznakové slovo: předložky k, s, v, z, o, u ani spojky a, i. Tato slova by měla být na stejném řádku s výrazem, který po nich následuje, např. k otci, s babičkou, v posteli, z Nuslí, o půlnoci, u mě, Anna a Lucie i Jolana.

Zvláštní pozor si musíme dávat na čísla. Řádek se nesmí zalomit při oddělování číselných řádů (např. 1 000 000, 0,001 23), mezi číslem a značkou (20 %, § 9, * 1974), mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo značkou (8 hod., s. 17, č. 869, obr. 128a, 65 kg, 250 Kč), mezi číslem a názvem počítaného jevu (18 lidí, 10 metrů, strana 2, X. kapitola, Karel IV.), v kalendářních datech mezi dnem a měsícem – rok však oddělit lze (23. 1. | 1969, 28. ledna | 2015), v měřítkách map, poměrech či při naznačení dělení (mapa v měřítku 1 : 50 000, poměr hlasů 5 : 2, 10 : 2 = 5), v telefonních, faxových a jiných zvláštních číslech členěných mezerou (+420 777 123 456, 723 456 789, 800 11 22 33). K zalomení řádku nemá docházet ve


nech typu olověný, skleněný, hliněný apod., také by se dopustil chyby. V podstatných jménech zakončených na -ík, -ice, -ina se n také nezdvojuje: deník, vinice, cenina. S jedním n se píšou i výrazy dvojklaný, trojklaný, peřenoklaný (od příčestí klán slovesa klát). Oblíbeným školním chytákem je také přídavné jméno raný (brzký, časný), na ranou zeleninu si z diktátů pamatuje snad každý. Zítra se budeme věnovat spřežkám

Chtějí, nebo chcou? Jak kde


N

-n- + koncovka -í), a od nich odvozená příslovce, např. ú-čin-n-ý -> ú-čin-n-ě. Naopak jen s jedním n se píšou již zmíněná přídavná jména typu slon – sloní a přídavná jména utvořená od příčestí trpných přidáním koncovky vzoru „mladý“: dán – daný, chráněn – chráněný, konán – konaný. Váháte-li, jak správně napsat větu cestující je povinen prokázat se platnou jízdenkou, vzpomeňte na vzor „šťasten“: po-vin-en podle šťast-en. Kdo by snad chtěl zdvojit n v přídavných jmé-

Nej_edovatější had, křeč_í podestýlka, zatčeného obvin_ili, exportní od_ělení, vin_á réva, havran_í hnízdo, měk_oučký plyš, nejvyš_í hora, s ulehčením si od_echl, obran_ý val, jsi povin_a respektovat zákon, kniha vydan_á loni, filmový týden_ík, temen_í kost, rouben_á dřevěnice, brandýš_tí občané, ran_é baroko, ran_í rosa, sníh po oblevě změk_l, trojklan_ý nerv, dceřin_á společnost, jedin_á přijatelná výjimka. CVIČENÍ

Nejjedovatější had, křeččí podestýlka, zatčeného obvinili, exportní oddělení, vinná réva, havraní hnízdo, měkoučký plyš, nejvyšší hora, s ulehčením si oddechl, obranný val, jsi povinna respektovat zákon, kniha vydaná loni, filmový týdeník, temenní kost, roubená dřevěnice, brandýští občané, rané baroko, ranní rosa, sníh po oblevě změkl, trojklaný nerv, dceřiná společnost, jediná přijatelná výjimka.

P

ČEŠTINA NOVĚ

CHTĚJ


CHTÍ

CHCUM

CHTĚJ


Karlovy Vary

Ostrava

Praha

Plzeň

Olomouc

chtěji

CHCOU

Jihlava

CHTĚJÍ 50 km

České Budějovice

Brno

Zlín

chcejí chcí

CHCOU

T

o, co na první pohled čtenáře na této mapě zaujme, je výrazný rozdíl mezi Čechami a Moravou. Na uceleném moravsko-slezském areálu má 3. osoba množného čísla oznamovacího způsobu přítomného času slovesa chtít podobu chcou (v obměnách chcó, chcú, chcu; na jihozápadě Moravy i s počátečním sc-). Vznikla podle jiných frekventovaných sloves na -ou (např. nesou) a patří k těm jevům, podle kterých v běžném hovoru mluvčího z Moravy v Čechách jednoznačně identifikují. Překvapí možná výskyt formy chcou v jižních Če-

Čeština v práci složených zkratkách, ustálených spojeních a různých kódech, např. a. s., s. r. o., mn. č., př. n. l., ÚJČ AV ČR, ČSN 01 6910, mezi titulem nebo hodností uváděnou před jménem a tímto jmé-

Zjednodušená nářeční mapa. Mapy zachycují stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi je najdete na http://cja.ujc.cas.cz.

chách. Na zbývajícím území Čech jsou podoby vyslovované na chť-: tvar chtějí, shodný se spisovným jazykem, vznikl podle typu sázejí; chtěji má zkrácenou koncovou samohlásku a u chtěj došlo dokonce k jejímu zániku; chtí odpovídá staročeskému chtie. Spojovací článek mezi podobami na chť- a chcou představují obměny chcejí, chcí z malé oblasti mezi Jindřichovým Hradcem, Slavonicemi a Jihlavou. Přechodová nářečí česko-polská mají koncové -um (chcum, ale i volajum, rozumjum aj.).

nem (Ing. Smutná, mjr. Veselý), mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními (K. H. Mácha, B. Němcová) a dále mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi následuje (tzn. takto). V textovém procesoru vkládáme mezi slova a znaky, mezi nimiž nemá dojít k zalomení řádku, pevnou mezeru. Napíšeme ji současným stiskem tří kláves: Ctrl, Shift a mezerník. Na konci a na začátku řádku by neměla být pomlčka vyjadřující rozsah nebo významy ‚a‘ a ‚proti (versus)‘. Pokud by to nenarušilo jednotu textu, lze nevhodná zalomení řádků rovněž vyřešit slovně, rozepsáním zkratky a značky nebo vhodným rozdělením slova. Slova dělíme na slabičné hranici (ze-le-ný), mezi slovním základem a předponou (na-jít) a mezi základem

O původu českých jmen Chrudoš/Cheb Chrudoš je jméno uměle utvořené tvůrci padělaného Rukopisu zelenohorského z počátku 19. století. Mužská jména Chrudoš a Šťáhlav byla patrně utvořena podle místních jmen. U jména Šťáhlav je zcela jasná jeho inspirace obcí Šťáhlavy na Plzeňsku. Podobně bylo jméno Chrudoš zřejmě přitvořeno k místnímu jménu Chrudim, u kterého se uvažuje o souvislosti se slovesem chruditi ‚oslabovat‘. Cheb je poprvé zmiňován roku 1061. Tehdy však měl pouze německé jméno Eger, které dostal podle polohy nad stejnojmennou řekou. Říční jméno Eger, které bylo do češtiny přejato jako Ohře, znělo původně Agara a označovalo bystrou, rychle tekoucí řeku. České jméno Cheb dostalo město nad řekou Ohří až ve 14. století. Souvisí se slovem oheb a označovalo hrad nebo osadu nacházející se v ohbí, oblouku řeky. Podobně vzniklo jméno hradu Oheb nad řekou Chrudimkou nebo jméno západočeského hradu a města Loket.

a příponou (tisk-ne). Je-li první nebo poslední slabikou samohláska, neoddělujeme ji (nikoli *i-dea ani *ide-a). Pokud je slovo složené a obsahuje spojovník, přednostně se rozděluje za spojovníkem a spojovník se opakuje na dalším řádku. Jestliže se dělí výrazy oddělené v místě lomítka, lomítko nahrazuje dělicí funkci spojovníku a na dalším řádku už se neopakuje.



Autoři: Martin Prošek (téma), Ondřej Dufek (Jazyková poradna: na co se ptáte), Martina Ireinová (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

S

mezery, viz např. bez pochyby i bezpochyby, beze sporu i bezesporu, do široka i doširoka, do zlatova i dozlatova, k večeru i kvečeru, na boso i naboso, na čase i načase, na čisto i načisto, na černo i načerno, nade všecko i nadevšecko, na kyselo i nakyselo, na podiv i napodiv, na pohled i napohled, na příklad i například, za prvé i zaprvé (stejně tak po prvé i poprvé, za druhé i zadruhé, za patnácté i zapatnácté atp.), z jara i zjara, z počátku i zpočátku atp.

J

ednoslovný výraz pro nástroj šestihranného profilu není neznámý, přesto ho běžné slovníky nezachycují, dosud byl totiž považován pouze za profesní, nespisovný. Vzhledem k jeho původu bychom měli psát inbus (jde o zkratkové slovo z němčiny, patentovaný obchodní název je Inbus). V úzu však převažuje varianta imbus, kterou nelze odmítat. Stejně jako u dalších profesních výrazů odráží tato podoba výslovnost; hláska n se artikulačně přizpůsobuje následujícímu b a mění se na m.

Nenechte se zmást iglú: Název eskymáckého obydlí vybudovaného ze sněhu je náležité zapisovat s písmenem ú (nikoli ů), tedy iglú.

T

ečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník a otazník se připojují k předcházejícímu slovu, zkratce, značce, znaku nebo číslu bez mezery, za nimi je mezera. Výjimkou jsou případy, kdy se tato znaménka považují za součást uceleného zápisu: mezery se nepí-

prostě slučovací i Ústí n. Liberec Labem

image: Slovo image je v češtině jak rodu ženského, tak mužského a skloňuje se podle vzoru „píseň“, resp. „stroj“. Často se vyskytující nesklonnou podobu sice příručky nezachycují, není ale nesprávná.

Karlovy Vary

Plzeň

indián: Od roku 1993, kdy vyšla aktuálně platná Pravidla českého pravopisu, se slovo indián píše s malým počátečním písmenem. Podle etnologů je totiž namístě indiány považovat za antropologickou skupinu (stejně jako např. bělochy a černochy), nikoli za příslušníky národa.

Írán, íránský: Ač je v češtině nezvyklé, aby slova začínala na dlouhé í, jejich existenci dokládají výrazy Írán a íránský. K nenáležitému krátkému i zde zřejmě svádí sousední Irák a přídavné jméno irácký od něj utvořené.

Jak psát správně interpunkční znaménka

do hladka – dohladka oholený muž; brýle na blízko – nablízko; ku podivu – kupodivu hojná návštěva; přijet na čas – načas; nadevše – nade vše obětavý člověk; nad obyčej – nadobyčej zvědavá dívka; na mnoze – namnoze tabuizované téma; stříhání vlasů za sucha – zasucha; valí se to na nás se shora – seshora; na shledanou! – nashledanou! CVIČENÍ

Jak se kde používá spojka i

interview: Zápis slova, které čteme /intervjú/, může činit problémy. Stačí si zapamatovat, že první v je jednoduché a druhé w dvojité – stejně jako jdou tato písmena po sobě v abecedě. Interview je v češtině jak mužského rodu („hrad“), tak rodu středního (pak je nesklonné).

Kam s nimi? Tečka, čárka, dvojtečka...


Zítřejší lekce kurzu češtiny se věnuje složeným přídavným jménům (např. fyzikálněchemický versus fyzikálně-chemický)


Co je správně: inbus, či imbus?

Záludnosti Třetí typ je záludný. Jde o výrazy, které jsou spřežkou a které se významu původního předložkového spojení vzdálily natolik, že je nejde volně zaměňovat, spřežka a předložkové spojení mají jiný význam, viz např. na místě (na místě už nebylo nic) × namístě (tato poznámka není namístě), na večer (odložit práci na večer) × navečer (přijď navečer), na horu (výstup na horu Sněžku) × nahoru (polož to nahoru na polici), do čista (vycídit do čista) × dočista (dočista se zbláznil), do konce × dokonce (dokonce to vydržela až do konce), na hlas (spoléhej na hlas srdce) × nahlas (mluv víc nahlas), v celku (plavky v celku, salám v celku) × vcelku (přišlo vcelku 10 lidí, je mi to vcelku jedno), do nekonečna (pohled do nekonečna) × donekonečna (donekonečna opakovat), z ticha (z ticha se najednou ozval výkřik) × zticha (buď zticha!) atp. Správný způsob psaní závisí na obsahové náplni věty – volbu opačného zápisu je v konkrétním kontextu nutné hodnotit jako chybu.


přahování je slovotvorný proces, při němž zjednodušeně řečeno dva slovní tvary, které ve větách pravidelně a často stávají vedle sebe, splynou v jeden (= mluvčí si začnou myslet, že už nejde o dvě, ale o jedno slovo). Obvykle jde o předložku + podstatné jméno, jmenný tvar přídavného jména, číslovku nebo zájmeno. Spřahování probíhá postupně, jednotlivé výrazy jsou pro různé mluvčí v různou dobu v různě pokročilém stadiu spřahování, což dělá ze správného psaní spřežek velmi problematickou záležitost. Podle pokročilosti procesu spřahování lze vzhledem k Pravidlům českého pravopisu rozlišit tři následující typy výrazů. Zaprvé výrazy, které se ještě nezačaly spřahovat, příp. začaly, ale velmi nedávno, takže psaní dohromady není podle Pravidel českého pravopisu správné. Často se chybuje např. u těchto spojení, která se správně píšou jedině zvlášť: v podstatě, po hlase, v rámci, v pořádku, po ránu, na dosah, do daleka, do sytosti (ale dosyta!), z hlediska, ode dneška, ze shora (ale seshora!), v čele, beze zbytku. V některých případech ke spřažení podle všeho došlo (skoro všichni mluvčí už vnímají původem předložkové spojení jako jedno slovo), ale nově vzniklá spřežka nebyla (dosud) zahrnuta do Pravidel českého pravopisu, takže v souladu s nimi je správné stále jen psaní zvlášť, viz zejm. na rozdíl. Zadruhé výrazy, které se začaly spřahovat a lze je podle Pravidel českého pravopisu psát dohromady; jelikož se však vzniklá spřežka od původního předložkového spojení významově neliší buď vůbec, nebo jen velmi málo, lze je psát beze změny významu jak s mezerou, tak bez

ČEŠTINA NOVĚ

do hladka i dohladka oholený muž; brýle na blízko; ku podivu i kupodivu hojná návštěva; přijet na čas i načas; nade vše i nadevše obětavý člověk; nad obyčej i nadobyčej zvědavá dívka; namnoze tabuizované téma; stříhání vlasů za sucha i zasucha; valí se to na nás seshora; na shledanou!

Za prvé, nebo zaprvé?

šou v e-mailových a webových adresách (prirucka.ujc.cas.cz), v zápisu časových údajů (ve 12.00 i 12:00, doběhl v čase 3:42:21,08) a skóre (Ghana porazila ČR 2:0). Naopak mezerou z obou stran oddělujeme dvojtečku při psaní poměru (poměr hlasů 5 : 3), měřítka (mapa v měřítku 1 : 50 000) a dělení (10 : 2 = 5). Následuje-li více interpunkčních znamének za sebou, píše se mezera pouze za posledním z nich: Ludvík XIV., král slunce. Tečka se píše za číslicemi, které označují řadovou číslovku: 15. výročí, 21. června, po 8. hodině, XX. mistrovství, Karel IV., za většinou zkratek (nikoli však za zkratkami iniciálovými): č., mil., mld., tzn., s. r. o. a na konci věty. I když věta končí řadovou číslovkou nebo zkratkou s tečkou, na konci věty se píše jen jedna tečka (dvě tečky vedle sebe se nikdy


i


AJ Brno Br

Ostrava trrav rava a a

i

Olomouc Zlín

BAJ

Jihlava



S

pojka i se dokládá ze všech našich nářečí. Ale jen na okraji slezských nářečí se uplatňuje, jde-li o prostě slučovací vztah (zustala sem doma i sem pořad doma). V ostatních nářečích, stejně jako ve spisovné češtině, se v této funkci užívá jako základní spojka a (maso a klobáse dali vařiť, běhali po lesu a sbírali maleny). Spojka i zpravidla pak vyjadřuje slučování s odstínem přidružování, a to nejen ve spisovném jazyce (kde tutéž funkci plní spojovací výrazy a také, a též, také i), ale i v nářečích na

Čeština v práci nepíšou): Připomínky zašlete do 13. 4. Pak přijede Ing. Petr Lozan, DiS. Pokud chceme tečkou nebo tečkami naznačit vynechané znaky, je možné použít více teček, např. prezident H.... (Havel).

západě našeho území zhruba po linii Trutnov–Jihlava–Mikulov. Východně se spojka i dokládá vedle aj/aji (tatíček aj maměnka, majó krávy aji koně), na střední Moravě byla zapsána v obměně e, příp. he (meše (myši) zežrale ten šátek e s třásnama; dones to barvo, to zelenó he to černó). Na severu Valašska se uplatňuje baj/baji (byl tam sused baji stryk), častěji se však užívá jako částice pro přitakání (no baj) nebo zdůraznění (šél by s ňou baji (dokonce) do pekla; baj (asi) tam pujdu zitra).

Tečka se nepíše za nadpisy, nápisy, popisky ani za podpisem. Jestliže věta končí názvem, jehož součástí je otazník nebo vykřičník, na konci věty se tečka nepíše: Začetl se do knížky Jsme v češtině doma? Tečka se nepíše za slovem viz, za iniciálovými zkratkami: ČR, LN, MMF a za zkratkami typu ca, cca, fa, pí aj. Tečka se dále nepíše, jestliže se číslo může číst jako číslovka základní i řadová (v tom případě stojí číslo vždy za jménem): díl 1, kapitola IX, § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb. atd. Problematické je psaní mezer u tří teček. Tři tečky se před slovem oddělují mezerou: … a to je konec, za slovem se připojují bez mezery: Jestli mě budeš zlobit, tak… V neúplném výčtu: Člověk má pět smyslů: zrak, sluch, … lze z důvodu interpunkční úspornosti tři tečky připojit

O původu českých jmen Irena/Ivančice Irena je ženské jméno řeckého původu. Vychází z řeckého podstatného jména eiréné ‚mír‘, vykládá se tedy jako ‚mírumilovná‘. Za českou obdobu jména bývá někdy považováno významově blízké jméno Lubomíra. Zatímco Irena patří mezi jména poměrně oblíbená, její mužský protějšek Irenej se u nás naopak vyskytuje jen zřídka. Podle dostupných statistik u nás v současné době patří jen šesti mužům. Ivančice, město ležící západně od Brna, je poprvé doloženo k roku 1221. Jméno bylo utvořeno od osobního jména Ivanek, zdrobněliny jména Ivan, a označovalo ‚ves lidí Ivankových‘. Jméno města bylo v minulosti užíváno i v podobách Ejvančice nebo Evančice. Předložkové spojení v Evančicích se rozložilo na ve Vančicích, a proto je dodnes v širokém okolí užíváno neoficiální lidové pojmenování města Vančice. Místní jména se základem Ivan, jako např. Ivanovice nebo Ivaň, patří k nejstarším na Moravě.

i za poslední vyjmenovanou položku výčtu bez čárky a mezery: Člověk má pět smyslů: zrak, sluch… Pokud tři tečky naznačují vypuštění několika vět ze souvislého textu, oddělíme je mezerou z obou stran. V takových případech je vhodné výpustku vložit do závorek, např. Smysl je schopnost organismu přijímat určitý druh informací z okolí. (…) Člověk má pět smyslů.



Autoři: Martin Beneš (téma), Veronika Štěpánová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Martina Ireinová (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.


CVIČENÍ


saní tzv. složených přídavných jmen, jejichž první část končí na -sko, -cko, -ně nebo -ově, se řídí jednoduchým pravidlem. S jeho aplikací je ovšem často potíž, protože předpokládá znalost toho, z jakého spojení dané přídavné jméno vzniklo, a k tomu je většinou třeba mít znalost věcnou. Pokud je takové složené přídavné jméno, např. tepelněizolační (materiál), odvozeno ze spojení přídavného jména (přívlastku) rozvíjejícího podstatné jméno, tj. v tomto případě tepelná izolace, píše se dohromady, bez spojovníku; má pak význam ‚týkající se tepelné izolace‘, podobně srov. např. hmotněprávní (hmotné právo), jazykověkulturní (jazyková kultura), křesťanskodemokratický (křesťanská demokracie), sociálnědemokratický (sociální demokracie), kvantověmechanický (kvantová mechanika), literárněkritický (literární kritika) atp. Pokud oproti tomu takové složené přídavné jméno, např. literárně-hudební (pásmo), vzniklo ze spojení dvou přídavných jmen ve slučovacím poměru, tj. v tomto případě literární a hudební (pásmo), a opak lze z významových nebo věcných důvodů vyloučit (něco jako *literární hudba neexistuje), oddělují se obě části spojovníkem. Přídavné jméno má pak význam ‚týkající se literatury a hudby, literární a hudební‘, podobně srov. např. anesteziologicko-resuscitační oddělení, hornicko-geologický průzkum, hospodářsko-technická správa, koaličně-opoziční střet, Lednicko-valtický areál (pozor: ve slově po spojovníku se píše malé písmeno!) atp. Se složenými přídavnými jmény, jejichž první část na -sko, -cko, -ně ani -ově nekončí, je to mnohem jednodušší, píšou

se totiž vždy dohromady, bez spojovníku, srov. např. hluchoněmý, sladkokyselý, azbestocementový, hlubokomořský, hlinitopísčitý, ořechovotvarohový atp. Záludnosti Důležité je pamatovat na to, že u řady složených přídavných jmen s první částí zakončenou na -sko, -cko, -ně či -ově může mít psaní nebo nepsaní spojovníku vliv na význam, srov. např. fyzikálněchemický (od fyzikální chemie) × fyzikálně-chemický (= fyzikální a chemický, např. rozbor vody), českokanadský (od Česká Kanada) × česko-kanadský (= český a ka-

K

dyž mluvíme o jádru pudla, vyjadřujeme se o základním skrytém nebo objeveném smyslu, podstatě, jádru nějaké věci či nějakého problému. Věc, problém… to jsou slova abstraktní, ale co ve známém rčení dělá psík? Toho tam původně usadil Goethe ve svém díle Faust. V jedné epizodě dvoudílného dramatu se na Fausta při procházce přilepí černý pudl, následuje hlavního hrdinu až domů a v jeho studovně se z něj postupně vyklube ďábel zvaný Mefistofeles. Udivený Faust potom zvolá: „Tak tohle bylo to jádro pudla!“

Nenechte se zmást

Jak je psát správně v administrativních textech

S

pojovník a pomlčka se liší svou podobou i používáním. Spojovník (-) je krátká vodorovná čárka, pomlčka (–) je delší vodorovná čárka. Spojovník se používá k naznačení těsného spojení a píše se bez mezer, např. česko-německý, technicko-ekonomický, malíř-lakýr-

jakýkoli(v): Lze zvolit jak podobu s -v, tak podobu bez něj, obě varianty jsou stylově rovnocenné. Totéž platí pro obdobná slova, jako je např. jakkoli(v), ačkoli(v).

J/ježíšek: Velké písmeno na začátku píšeme v případě, že se jedná o osobu, bytost či o Štědrý den/večer: to dostal od Ježíška, dárek k Ježíšku. Máme-li na mysli vánoční dárky, nadílku, je namístě malé písmeno: dostal bohatého ježíška.

ník, propan-butan, Frýdek-Místek, Praha-Hlubočepy, Plzeň-jih, Jean-Paul, Kim Ir-sen, Marie Curie-Skłodowska, chcete-li, x-násobný, n-tý, n-tice, 2015-02-19, C-vitamin, Rh-faktor, výrobek č. A2-320, www.narodni-divadlo.cz. Spojovník píšeme na počátku částí slov nebo skupin písmen, které připojujeme k jiným, např. přípona -ismus, spojka -li, a na konci neúplných slov, např. dvou- až třílůžkový pokoj (v textech administrativní povahy lze i 2- až 3lůžkový pokoj). V těchto případech píšeme před spojovníkem, resp. za spojovníkem mezeru. Spojovník se nepíše ve spojeních typu hřib satan, chemik analytik. Dále se nepíše v nově vzniklých příjmeních složených ze dvou jmen a ve jménech uměleckých, např. Lucie Saicová Římalová, Karel Havlíček Borovský.

Internetovou jazykovou příručku, která obsahuje více než 82 000 slovníkových hesel a podrobné výklady o českém jazyce, najdete na adrese http://prirucka.ujc.cas.cz

Zítra otevřeme jednu z Pandořiných skříněk českého pravopisu: interpunkci

ÍDLO

Liberec

jidlo

Ústí n. Labem

idlo

JODLO

Hradec Králové Karlovy Vary

Praha

Plzeň

JÍDLO

Ostrava

Pardubice Olomo uc Olomouc

Jihlava

Zlín Brno

jidlo

jidlo

jazýček: Píšeme jedině s ý. Zdrobnělina je odvozena od slova jazyk příponou -ek, hláska k se u základového slova mění v č, y se dlouží.

Připravil Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Beskydy, Národní divadlo moravskoslezské × moravsko-slezské pomezí, Moravsko-slezská křesťanská akademie) či řeckořímský (jedině ve spojení řeckořímský zápas, všude jinde pak řecko-římský, např. konflikt). A konečně – v názvu ČSSD se ve složeném přídavném jméně tradičně píše mezera: Česká strana sociálně demokratická, přestože ve všech ostatních spojeních se správně píše dohromady, viz např. sociálnědemokratický politik, sociálnědemokratický sjezd.

ÍDLO

jakbysmet: Tento obecněčeský výraz píšeme obvykle dohromady. Jde o spřežku vzniklou z výrazů jak + by + smet (smet je obecná podoba příčestí činného od slovesa smést). Přiklonit se můžeme i k psaní jak by smet, ale tento způsob je řidší.

J/jižní: Toto přídavné jméno píšeme s velkým počátečním písmenem, začíná-li jím vlastní jméno, např. Jižní Amerika, Jižní Dakota (název státu). Malé písmeno volíme, když slovo naznačuje pouze polohu dané oblasti, např. jižní Evropa, jižní Čechy.

Spojovník versus pomlčka

nadský, např. výzkumný projekt), mocenskopolitický (od mocenská politika) × mocensko-politický (= mocenský a politický, např. rozmach říše) atp. Jako z každého pravidla, i z těch zde uvedených existují výjimky (jinak by to nebyla pravidla, ale přírodní zákony). V rozporu s nimi se tak bez spojovníku v následujících spojeních správně píše např. československý (Republika československá × česko-slovenská spolupráce), českomoravský (Českomoravská vrchovina × historická česko-moravská hranice), moravskoslezský (Moravskoslezský kraj, Moravskoslezské

dopravně_bezpečnostní akce, maďarsko_slovenská hranice, mariánsko_lázeňská kolonáda, německo_jazyčná výuka, nízko_frekvenční zesilovač, matematicko_fyzikální fakulta, nabožensko_sociální hnutí, ostravsko_karvinská uhelná pánev

Jak se kde říkalo jídlu?


Kde se vzalo jádro pudla?

ČEŠTINA NOVĚ

dopravněbezpečnostní akce, maďarsko-slovenská hranice, mariánskolázeňská kolonáda, německojazyčná výuka, nízkofrekvenční zesilovač, matematicko-fyzikální fakulta, nábožensko-sociální hnutí, ostravsko-karvinská uhelná pánev

P

Složená přídavná jména

50 km

ÍDLO

České Budějovice

JÍDLO

N

Pomlčku oddělujeme z obou stran mezerami: Kniha – přítel člověka. Výjimkou jsou případy, kdy má pomlčka význam ‚a‘, ‚až‘ nebo ‚proti (versus)‘. Pokud jsou oba výrazy oddělené pomlčkou jednoslov-

HIDLO


ářečí českého národního jazyka se ve výrazech pro jídlo mezi sebou odlišují pouze hláskovými variantami. Většinová je podoba jídlo (shodná se spisovným jazykem), užívá se takřka v celých Čechách a na západním okraji Moravy. S počátečním j- je též obměna jidlo zaznamenaná na Chodsku a na jižní a střední Moravě; zcela okrajové je jodlo s kořenným -o- z česko-polských přechodových nářečí. Zhruba severně a jižně od Brna se vyskytuje hídlo (hidlo) s protetickým h-. Naopak bez náslovného j- je podoba ídlo (příp.

Čeština v práci

ÍDLO

idlo), která se dokládá především z okrajů severovýchodních a jižních Čech, z východní poloviny Moravy a ze Slezska. Rozmanitější však jsou nářeční expresivní pojmenování pro jídlo chutné (bašta, baštěnice, baštonáda, bužir aj.) a nechutné (bibra, bibza, blača, blafanec, blafanina, blafuněk, blebanina, bliva, braňkvara, břunda aj.), zkrátka nepřijde ani jedlík (břichopásek, bezedňúch, bambrdlík, bagón, nedosyta aj.) či špatná kuchařka (brynda, cmochta, cmotlacha, cmudla aj.).

né, píšeme ji bez mezer: dvojice Suchý–Šlitr, strana 23–26, otevírací doba 8–16 hodin, dálnice Praha–Brno, utkání Sparta–Slavia. Pokud je v těchto spojeních alespoň jedna ze složek víceslovná, doporučujeme oddělovat pomlčku mezerami z obou stran: dvojice J. Suchý – J. Šlitr, dopravní spojení Hradec Králové – Ostrava-Poruba, přátelské utkání Praha-Zbraslav – Dobříš. Z důvodu přehlednosti lze nahradit spojovník pomlčkou i v zápisu víceslovných místních jmen, např. Praha 10 – Zahradní Město, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, abychom předešli nepravým těsným spojením 10-Zahradní, Labem-Stará. Náhrada spojovníku pomlčkou s mezerami se nepoužije v situaci, kdy by mohlo dojít k významové nejednoznačnosti či výrazně nejednotné úpravě textu.

O původu českých jmen Josef/Ještěd Josef u nás dlouhodobě patří k nejrozšířenějším mužským jménům. Jde o jméno biblického původu, které se vykládá jako ‚přidávající‘ nebo ‚on (bůh) přidá, rozhojní‘. Od jména existuje velké množství různých domáckých neoficiálních podob. Setkáváme se jednak s podobami jako Joska, Josífek, ale také Joža, Jožka nebo Jožin, jednak s formami Pepa, Pepík apod. Jejich základem je podoba Beppe vycházející z druhé části italského jména Giuseppe. Ještěd, jméno výrazného vrchu nad Libercem, je patrně předslovanského původu. Vykládá se ze spojení *ask-ket, které označovalo jasanový les. Základ vztahující se ke stromu jasanu se ostatně ukrývá i v dalších zeměpisných jménech na našem území. Například jméno Oškobrh, patřící výraznému vrchu východně od Poděbrad, vychází z germánských základů *aska ‚jasan‘ a berg ‚hora‘. Šlo tedy – podobně jako v případě Ještědu – o horu s jasanovým porostem.

Při dělení slov se spojovník na dalším řádku opakuje, pomlčka se neopakuje. Na konci a na začátku řádku však nemá být pomlčka vyjadřující rozsah nebo významy ‚a‘ a ‚proti (versus)‘. V takovém případě se pomlčka nahrazuje slovním vyjádřením. Vedle krátké pomlčky (–) se někdy používá také dlouhá pomlčka (—). Pro její psaní platí stejná pravidla jako pro pomlčku krátkou.



Autoři: Martin Beneš (téma), Adam Kříž (Jazyková poradna: na co se ptáte), Martina Ireinová (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Čárky I: jak se píšou před a, i, ani

P

Jak psát správně uvozovky, závorky a lomítko

U

vozovky a závorky přiléhají bez mezer k začátku a konci výrazu, který je do nich vložen. V češtině užíváme uvozovky dvojité „ “, jednoduché ‚ ‘ a boční » «, popř. jednoduché boční › ‹. Jako základní se doporučují dvojité uvozovky ve tvaru 9966 („text“). Použití

Zítra probereme čárky před spojkami nebo a či

Početní příklad byl velmi těžký i učitel s ním měl potíže. Chutnaly nám koláče i buchty. Udělal, co se mu řeklo a neprotestoval. Vysvitlo sluníčko a tak jsme vyrazili ven. Návrh byl schválen a to drtivou většinou hlasů. Nedařilo se mu v matematice ani v češtině. Budou se podávat nealkoholické nápoje, jako káva, čaj, džus apod. Popřáli sportovcům, aby se jim v soutěži dařilo a aby se jim vyhnulo zranění. Tato záležitost je v kompetenci ředitele a nikoli účetního. Honzu už nikdo nevnímal a přesto si dál vedl svou.

Jak se kde říkalo klíštěti?

Nenechte se zmást

KLIPÁK

kardamom: Často se objevuje chybná varianta zakončená na -on (pod vlivem slov typu citron, balon apod.), náležitá podoba tohoto názvu rostliny a koření je ovšem zakončená na -om.

připěňák ZAŽÍRÁK Liberec re Ústí n. Labem Praha

kněz: V jednotném čísle se skloňuje pravidelně podle vzoru „muž“, v množném čísle má však kněz tyto tvary: 1., 2. a 5. p. kněží – 3. p. kněžím – 4. p. kněze – 6. p. kněžích – 7. p. kněžími.

Karlovy Vary Plzeň

konstelace: Nesouvisí nijak s instalací, zato však s postavením hvězd (latinsky stella = hvězda), píšeme proto konstelace, nikoli *konstalace. křest: Při skloňování slova křest se mění jeho základ: kromě 1. a 4. p. j. č. (tvar křest) se koncovky připojují k základu křt-: bez křtu, se křtem, o křtech atd. Není přitom podstatné, zda křtíme dítě, nebo třeba knihu, křest bychom měli v obou případech skloňovat stejně: např. křty obou dětí i křty obou alb. kurzarbeit: Přestože je Kurzarbeit v němčině rodu ženského, v češtině se tento nový germanismus označující zkrácenou pracovní dobu zabydlel jako podstatné jméno rodu mužského, které skloňujeme podle vzoru „hrad“.

Interpunkční znaménka do třetice

vypracovat, a upřesnil termín odevzdání. Nebudeme končit výrobu, která je ztrátová, ani propouštět zaměstnance. Problém může nastat, pokud si nejsme jisti, zda poměr mezi větami/výrazy je slučovací, či jiný. Mnohdy totiž záleží především na záměru autora, co chce vyjádřit. V takových případech je třeba připustit obě možnosti: Byl slabý, nemocný(,) a k tomu v depresi (slučování či stupňování). Můžete přijmout naši nabídku(,) a tím se vyhnout nepříjemnostem (slučování či důsledek). Nemám na to čas(,) ani chuť (slučování či stupňování).

Početní příklad byl velmi těžký, i učitel s ním měl potíže. Chutnaly nám koláče i buchty. Udělal, co se mu řeklo, a neprotestoval. Vysvitlo sluníčko, a tak jsme vyrazili ven. Návrh byl schválen, a to drtivou většinou hlasů. Nedařilo se mu v matematice ani v češtině. Budou se podávat nealkoholické nápoje, jako káva, čaj, džus apod. Popřáli sportovcům, aby se jim v soutěži dařilo a aby se jim vyhnulo zranění. Tato záležitost je v kompetenci ředitele, a nikoli účetního. Honzu už nikdo nevnímal, a přesto si dál vedl svou.

P

sa nebo i člověka můžeme okřiknout jadrným slovem kuš. Znamená to ‚lehni‘, resp. ‚buď zticha‘ nebo ‚dej pokoj‘. Výraz etymologicky nijak nesouvisí s podobným výrazem kuše označujícím střelnou zbraň (nespisovně rovněž kuš). Okřiknutí kuš vzniklo z francouzského rozkazu couche ‚lehni‘ od slovesa coucher ‚ležet‘ (z tohoto slova pochází např. i gauč), do češtiny se dostalo přes německé kusch. Při zvolání „Kuš!“ tak na psa či člověka vlastně hovoříme francouzsky.

Záludnosti Ne vždy čárka před a, i, ani znamená jiný než slučovací poměr. Může tu být i proto, že ukončuje vedlejší větu vloženou, takže se spojkou, před níž stojí, nemá souvislost: Učitel žákům vysvětlil, jak mají úkol


CVIČENÍ


Kuš! Odkud se to vzalo?

razy se líbily nejen běžným návštěvníkům, (ale) i odborníci byli nadšeni. Čárka před a patří i tam, kde spojení a to uvozuje vysvětlující přístavek: Snížili jsme cenu, a to o polovinu. Čárka před a nepatří, pokud je součástí zkratek jako apod. (a podobně), atd. (a tak dále), aj. (a jiné): Mezi chráněné živočichy patří perlorodka říční, skokan zelený, křepelka atd. Výjimkou je, pokud čárka ukončuje předchozí vedlejší větu vloženou, přístavek či volný přívlastek: Mezi chráněné živočichy patří skokan zelený, latinsky Pelophylax esculentus, křepelka obecná, latinsky Coturnix coturnix, atd.


saní čárek patří k obtížnějším pravopisným jevům, a to i přesto, že si hlavní zásady pamatujeme ze školy. Patří k nim i pravidlo o psaní čárky před spojkami a, i, ani (do stejné skupiny patří i spojky nebo a či, ale těm bude věnován celý zítřejší díl). Jestliže tyto výrazy spojují věty nebo větné členy v poměru slučovacím, čárku před nimi nepíšeme: Jeli jsme vlakem a potom jsme přestoupili na autobus. Žáci i učitelé byli spokojeni. Smál se i plakal naráz. Neumí číst ani psát. Vyjadřují-li spojky a, i, ani poměr jiný, čárku před nimi píšeme: Napsal jsem mu před měsícem, a on mi dodnes neodpověděl (odporování). Vyřídíme to v kanceláři, a ne na chodbě (odporování). Vypracovala projekt vzorně, a dokonce s předstihem (stupňování). Představení se žákům líbilo, i učitelé se dobře bavili (stupňování). Nedostavil se včas, ani se neomluvil (stupňování). Že se jedná o jiný než slučovací poměr, může napovědět i přítomnost druhé spojky: Onemocněl, a proto zůstal doma (důsledek). Všichni Lenku podceňovali, a přesto uspěla (odporování). Pokud spojka následující po spojce a nezdůrazňuje poměr, ale pouze uvozuje druhou vedlejší větu souřadně spojenou s první v poměru slučovacím, čárka se před a nepíše: Radní rozhodli, že diskuse musí pokračovat a že hlasování se odloží na později. Pokud dvě spojky vedle sebe patří každá k jiné větě, píšeme čárku jen před první z nich: Navrhneme to, a když to neprojde, návrh upravíme. Jsou-li spojky a, i, ani součástí tzv. dvojitých spojovacích výrazů (ani – ani, nejen – i), je to jednoduché: vždy před druhým z nich napíšeme čárku: Nepomohly jim ani prosby, ani výhrůžky. Ob-

ČEŠTINA NOVĚ

jiných znaků místo dvojitých uvozovek není správné, z technických důvodů je však v textu e-mailu podle ČSN 01 6910 přípustná náhrada uvozovky znakem ". Uvozovky používáme k vyznačení přímé řeči, např. Zeptala se ho: „Miluješ mě?“ „Miluji tě,“ povídá nahlas, „velmi.“ Pokud je do textu začleněn citovaný text bez uvozovací věty, druhé uvozovací znaménko se píše před koncovou tečkou: Říkal, že „ona je ta pravá“. Uvozovkami lze také označit různé názvy, výklady významů slov, výrazy cizí, nespisovné, ironické apod.: Četla „Směšné lásky“. Slovem emanátor označujeme „zařízení pro dělení radionuklidů metodou atomového odrazu“. To byl tedy „úspěch“. Pokud potřebujeme do uvozeného textu vložit ještě další uvozovky, použijeme přednostně uvozovky jedno-


KLÍŠŤÁK

KLÍŠTĚ

KLEŇHÁK

O původu českých jmen Klára/Krkonoše

PŘIPÍNÁK Ostrava

Pardubice

PIJÁK Jihlava

Brno

Olomouc

KLÍŠŤ Zlín


V


zhledem k mírné zimě můžeme i letos očekávat invazi klíšťat, klíšťáků a klíšťů, tedy alespoň v Čechách a ve Slezsku. Na Moravě budeme zřejmě čelit invazi pijáků (řeč je stále o nepříjemných roztočích, nikoli o konzumentech alkoholu), v severovýchodních Čechách pak invazi připínáků a připěňáků, v dolním Posázaví se k nim mohou přidat klipáci, na Kladsku zažíráci a na Zábřežsku kleňháci. Zajímavé jsou motivace těchto pojmenování. Výraz piják odráží skutečnost, že jde o živočicha, který pije krev. Připí-

Čeština v práci duché: Jana mi prozradila: „Maruška říkala: ,Petra se vdává.‘“ Závorky používáme pro oddělení větných či nevětných výrazů, které jsou do výpovědi volně vloženy, popřípadě ne-

nák navozuje, že je na těle „připnut“, zažírák, že je zažrán do kůže. No a klíště zdůrazňuje to, že se drží pevně jako stiskem kleští. Okrajově se v nářečích objevilo i přenesené pojmenování veš, specifikované přídavným jménem: srní veš, horská veš a lesní veš. Můžeme nyní tedy snáze identifikovat slova Středomoravana ze Slavkovska-Bučovicka: býl sem onehdá v lesu a chytíl sem tam dva pijáky. Ani Moravané však na výraz klíště nezanevřeli: jen ho nepoužívají pro zmíněného cizopasníka, nýbrž pro škvora.

jsou součástí vlastního projevu. V textu se přednostně používají závorky kulaté ( ), dále hranaté [ ] a složené { }. Pokud chceme do závorek vložit ještě další výraz v závorce, bývá vhodné zvolit jiný typ závorek, např. Petra se ještě nevdala (Ondřej [její bývalý] si vezme Janu). V hranatých závorkách se obvykle uvádí výslovnost: [lejzr]. Závorky se užívají také pro genderově korektní vyjadřování: ředitel(ka), text zpracoval(a), obvyklejší je však v těchto případech lomítko: ředitel/ka, zpracoval/a. Lomítko (/) se používá především k naznačení alternativy či záměnnosti. Jsou-li výrazy po obou stranách jednoslovné, před lomítkem a za ním se nedělá mezera (ano/ne, pan/paní). Je-li alespoň jeden z výrazů složen z více slov, doporučuje se před a za lomítkem mezeru nechat

Klára je ženské jméno latinského původu, které se vykládá jako ‚jasná, světlá‘, přeneseně i ‚slavná‘. Podle dostupných statistik u nás začala obliba tohoto jména prudce vzrůstat v 70. a zvláště pak v 80. letech 20. století, svého vrcholu dosáhla počátkem let 90. Významovou obdobou jména Klára je Lucie (z latinského lux ‚světlo‘). Podobný význam má ale i slovanské jméno Světla s variantami Světlana a Světluše. Krkonoše mají poměrně staré jméno, které však původně neoznačovalo celé pohoří, jak je známe dnes. Nejprve totiž mělo podobu jednotného čísla Krkonoš a vztahovalo se jen ke dvěma vrcholům, dnešnímu Vysokému kolu a Kotli. Původ jména Krkonoš není příliš jasný, existuje množství různých teorií. Podle staršího výkladu jde o horu, která „nese *krk nebo *krak“, tedy je porostlá kosodřevinou, novější hypotéza jméno vysvětluje z velmi starého, patrně již praevropského základu s významem ‚kamenité úbočí‘.

(na hradě / o hradu). Lomítko se používá také pro zápis jednotek a zlomků, při zápisu různých čísel, školních roků, internetových adres a dalších označení, např. rychlost 40 km/h, 1/4 litru, číslo jednací Pa/3456/07, tel./fax: 257 533 756, rodné číslo 645621/6789, školní rok 2014/2015, http://www.ujc.cas.cz/csn016910, zákon č. 523/1992 Sb. Stojí-li lomítko na konci řádku, na novém řádku se nemusí opakovat.



Autoři: Kamila Smejkalová (téma), Jakub Kopecký (Jazyková poradna: na co se ptáte), Milena Šipková (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Čárky II: před spojkami nebo a či ILUSTRACE SHUTTERSTOCK

N

O

značení padlého anděla, respektive ďábla zní lucifer a dnes už spadá spíše do oblasti pohádek. V doslovném překladu znamená světlonoš, pochází totiž z latinských slov lux (světlo) a ferre (nést). Přímo souvisí také s fosforem, prvkem „nesoucím světlo“. Cizí hláska/písmeno f se ve starší češtině měnívalo v p, proto máme vedle lucifera i lucipera, dnes už téměř neužívaného. Podobně jako ďábel či satan i lucifer postupně zobecněl, píšeme ho s malým počátečním písmenem a můžeme jím expresivně označit i nějakého uličníka.

vždycky, a to bez ohledu na poměr mezi eventualitami: Ať svítí slunce, či prší, chodí každý den běhat. Buď se dohodneme po dobrém, nebo to půjde po zlém. Ještě jsme se nerozhodli, zda mu smlou-

J

ednotlivým položkám výčtu obvykle předchází uvozovací část ukončená dvojtečkou. Položky výčtů mohou být označeny číslicemi, písmeny abecedy, pomlčkami, odrážkami nebo jinými grafickými prvky. U stejného typu výčtu je však třeba používat v celém textu jednotné řešení.

vu prodloužíme, či ne. Jestli to stihnu, nebo ne, nezáleží jen na mně. Záludnosti Někdy přicházejí v úvahu oba poměry

lahev/láhev: Slovo má dvě pravopisné varianty, mezi nimiž není žádný stylový rozdíl: džin v lahvi i džin v láhvi. Mimochodem, kdyby nešlo o džina ducha, ale o nápoj, mohlo by se vedle počeštěného džin psát i gin. Podle lahve/láhve je možné psát i lahvový/láhvový, ale jen lahvička.

Zítřejší lekce uzavře téma interpunkce, bude se věnovat vloženým větám a větným členům

laser: U laseru podobně jako u designu k pravopisnému počeštění nedošlo, vyslovujeme tedy /lejzr/ a /dyzajn/, ale v psané podobě dodržujeme pravopis původní.

Pokud po dvojtečce následuje nevětný celek, píšeme zpravidla písmeno malé. Přírodní pomůcky pro orientaci v lese: – mechy a lišejníky, – letokruhy na pařezech, – mraveniště. Obsahují-li jednotlivé body výčtu celé věty, mohou buď začínat velkým písmenem a končit tečkou, nebo začínat malým písmenem a končit čárkou nebo středníkem, na konci celého výčtu je pak tečka. Při orientaci v lese je dobré si pamatovat: – mechy a lišejníky rostou na kmenech stromů ze severozápadní strany, – pařezy stromů mají své letokruhy na severní straně hustší a na jihu řidší, – mraveniště mívají strmější svah k severu a mírnější k jihu.


SHNILÝ

Liberec

LENIVÝ

Ústí n. Labem Hradec Králové Karlovy Vary

Lány: Lány, a to nejen ty, v nichž se nachází letní prezidentské sídlo, jsou mužského rodu neživotného a ve druhém pádě lze říct jet do Lán i jet do Lánů. Přídavné jméno je lánský.

lupénka: Prkno a pilka pro vyřezávání se nazývají lupenka (s krátkým e), kožní choroba se však píše s dlouhým é: lupénka.

Jak si poradit s velkými a malými písmeny a interpunkcí ve výčtech

Vidíme-li před spojkami nebo a či čárku, neznamená to vždy vylučovací poměr. Čárka nemusí vůbec souviset se zmíněnými spojkami, může ukončovat vedlejší větu vloženou, což znamená, že tam patří bez ohledu na to, jaké slovo po ní následuje: Nebudeme zbytečně diskutovat o otázkách, které už byly jednou vyřešeny, nebo nastolovat hypotetické problémy.

Jak se kde řekne líný?

Nenechte se zmást

ližiny: Název trámce pro posouvání břemen nebo součásti nosné konstrukce je odvozen od slova líha (= trám pro dopravu břemen), proto se píše s měkkým i. S lyžemi nemají ližiny etymologicky nic společného.

Orientace ve výčtech


Rozhodnutí, zda se jedná o záměr nebo o nedbalost, musí učinit odborník. Rychle se obleč nebo to CVIČENÍ nestihneš. Dnes nebo zítra se ti ozvu. Dřevěný či plastový materiál se sem hodí víc než kovový. Pravidla platí pro každého, ať je to Petr či Pavel. Svůj názor nezměním, dokud mi nevysvětlíš, jak to bylo nebo dokud se aspoň neomluvíš. Dáte si polévku nebo rovnou hlavní chod? Do polévky přidáme pepř či nové koření. Kniha může mít úspěch, protože je dobře napsaná nebo protože zpracovává atraktivní téma.


Kde se vzal lucifer?

a pak je psaním/nepsaním čárky můžeme odlišit. Zároveň to ale může způsobit váhání, zda čárku napsat. Může nám napomoci nejbližší kontext: Chcete pracovat, nebo se bavit? Musíte se rozhodnout. V tomto kontextu vztah mezi oběma činnostmi vyhodnotíme primárně jako vylučovací a napíšeme čárku. Ale můžeme druhou větu změnit: Chcete pracovat nebo se bavit? Využijte náš internet. Druhá věta prozrazuje, že spojka nebo nevyjadřuje vzájemné vylučování, ale spojuje dvě činnosti, které můžeme na internetu provozovat, proto je klademe vedle sebe, nikoli proti sobě. Tento význam je vyjádřen právě absencí čárky před nebo. V některých větách záleží pouze na autorovi, který z významů chce vyjádřit.

Rozhodnutí, zda se jedná o záměr, nebo o nedbalost, musí učinit odborník. Rychle se obleč, nebo to nestihneš. Dnes nebo zítra se ti ozvu. Dřevěný či plastový materiál se sem hodí víc než kovový. Pravidla platí pro každého, ať je to Petr, či Pavel. Svůj názor nezměním, dokud mi nevysvětlíš, jak to bylo, nebo dokud se aspoň neomluvíš. Dáte si polévku, nebo rovnou hlavní chod? Do polévky přidáme pepř či nové koření. Kniha může mít úspěch, protože je dobře napsaná nebo protože zpracovává atraktivní téma.

a spojky nebo a či se vztahuje stejné pravidlo jako na a, i, ani (viz předchozí díl): Jestliže spojují věty nebo větné členy v poměru slučovacím, čárku před nimi nepíšeme, jestliže vyjadřují poměr jiný (v případě spojek nebo/či poměr vylučovací), čárku před nimi píšeme. Je třeba upřesnit, že u spojek nebo a či nejde o jednoznačný slučovací poměr jako u spojky a. Vždy je přítomný, byť jen slabě, prvek vylučování, tedy volby mezi eventualitami (pokud by nešlo o volbu, použili bychom spíš spojku a, srov. např. maminka nebo tatínek × maminka a tatínek). Mluvíme-li zde o poměru slučovacím, máme na mysli, že stavíme vedle sebe dvě možnosti, které jsou volně zaměnitelné, je lhostejné, která z nich nastane, případně mohou nastat obě, protože se vzájemně nemusejí vylučovat a nejdou proti sobě: Zprávu o průběhu sepíše vedoucí nebo jeho zástupce. Zboží si můžete zakoupit osobně či objednat v e-shopu. Pes či kočka jsou nejoblíbenější domácí mazlíčci. Program může být zrušen, protože bude pršet nebo protože účinkující onemocní. Čárku napíšeme, pokud mezi eventualitami je poměr (ostře) vylučovací, což znamená, že je záměrně stavíme proti sobě a že se vzájemně vylučují. Nastane-li jedna, nemůže nastat druhá: Buď se za svůj výrok omluvíte, nebo podáme trestní oznámení. Teple se obleč, nebo nastydneš. Peníze, nebo život! Být, či nebýt? Pokud nebo/či tvoří druhý z tzv. dvojitých spojovacích výrazů (buď – nebo/či, ať – nebo/či, zda – nebo/či, jestli – nebo/či), čárku před nebo/či napíšeme

ČEŠTINA NOVĚ

LÍNÝ

Praha

Jihlava

Plzeň

Ostrava O Os Ost trav rav av

Pardubice

LENIVÝ

České Budějovice

Olomouc O Olo Olom omo mou mouc

OŠ ŠN Š NÝ Ý LENOŠNÝ Brno Brn o

Zlín ZZlí lín

ZDECHLÝ

50 km


S

nad každý z nás byl někdy líný, někdy jen tak, jindy třeba jako veš, štěnice, prase (na krmníku), valach, kapr, chroust, smrad, noc, konšel, ministr nebo vandrák (v červenci). Nářečí se liší už v pojmenování samotné této vlastnosti. Češi jsou líní, Jihočeši spolu s obyvateli Těšínska leniví. Lidé ze západní poloviny Moravy a z přilehlých Čech jsou lenošní, což souvisí se slovem lenoch. Kladsko a okolí Rychnova nad Kněžnou obývají lidé lenošiví, lenošití a lenochatí, popř. lenostiví.

Čeština v práci Při orientaci v lese je dobré si pamatovat: – Mechy a lišejníky rostou na kmenech stromů ze severozápadní strany. – Pařezy stromů mají své letokruhy na severní straně hustší a na jihu řidší.

Značná část Moravanů a Slezanů je naproti tomu shnilá /zh-/ (nikoli však hnitím rozložená!), i když od původu náš význam se slovesem (s)hnít souvisí. No a svérázní Valaši jsou zdechlí (vzniklo přenesením významu ,pošlý‘). Na Moravě teď už budeme správně rozumět, uslyšíme-li jsi zdechlej jak veš, je zhnilé jak klát (= špalek) nebo poněkud morbidní Tonek je zhnilé, až do něho prste lezó. Připomeňme jen, že na Moravě zdechlý znamená také těžce nemocný: je tak zdechlé, že aji do lůžka mu musijó nosit snídaní.

– Mraveniště mívají strmější svah k severu a mírnější k jihu. Dlouhé položky výčtu, v jejichž vnitřním členění jsou čárky, se oddělují středníkem. Výčet opět končí tečkou. Pokud se ve výčtech střídají položky nevětné a větné, při psaní velkých a malých písmen a interpunkce se opět postupuje jednotně. Při orientaci v lese je dobré si pamatovat: – výskyt mechů a lišejníků na kmenech, ba i kamenech ze severozápadní strany; – pařezy stromů mají své letokruhy na severní straně hustší a na jihu řidší; – mraveniště mívají strmější svah k severu a mírnější k jihu. Jsou-li jednotlivé body výčtu dostatečně graficky odlišeny, interpunkční znaménko (včetně tečky na konci) se na koncích řádků podle ČSN 01 6910 psát

O původu českých jmen Lenka/Labe Lenka je již delší dobu chápána jako samostatné jméno. Původně však toto jméno, které patří dnešním oslavenkyním, vzniklo jako neoficiální domácká podoba jmen zakončených na -lena, a to nejčastěji Helena nebo Magdalena. Mohlo však jít i o domáckou podobu jména Eleonora. Kromě formy Lenka existuje i podoba Lena, která je méně obvyklá. Obliba jména Lenka byla nejvýraznější v 70. a 80. letech, od té doby postupně klesá. Labe je zmiňováno již v antických pramenech, v nichž má jméno této řeky podobu Albis, později Alba nebo Albia. Pochází z indoevropského základu *albh-, který znamenal nejen ‚bílý, čistý‘, ale také ‚proudící, plynoucí‘. Jméno řeky vzniklo tedy původně z obecného označení vodního toku. Česká podoba jména je poprvé doložena v Kosmově kronice. Nejprve byla ženského rodu a zněla Laba. Později se změnila na Labie nebo Labě a přešla do rodu středního, nakonec převládla dnešní podoba Labe.

nemusí. Tečka se píše jen v případě, že výčet končí zkratkami, např. aj., atd. Přírodní pomůcky pro orientaci v lese: – mechy a lišejníky – letokruhy na pařezech – mraveniště Je-li výčet neúplný, píše se za ním interpunkční čárka a tři tečky. Přírodní pomůcky při určování světových stran v lese: mechy, letokruhy, …



Autoři: Kamila Smejkalová (téma), Hana Prokšová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Milena Šipková (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Čárky III: vložené věty / větné členy

V

Jak psát správně poštovní adresy na obálce a v textu

P

oštovní adresa má obsahovat jednoznačné označení adresáta dopisu a údaje o místě dodání. Je-li na prvním řádku uvedena právnická osoba a na druhém jméno a příjmení pracovníka, za adresáta se považuje právnická osoba. Pokud je v poštovní adrese uvedeno nejdříve jméno a příjmení pracovníka

Zítra se začneme věnovat podstatným jménům

Jak se kde říkalo malíčku?

Nenechte se zmást malajsijský: Chceme-li utvořit přídavné jméno od Malajsie, správná podoba je malajsijský. Naproti tomu malajský je odvozeno od Malajska.

MALÍK bere rec rec Liberec Ú s tí n st Ústí n. La Lab abem em Labem

Karlovy Vary

a pak jméno právnické osoby, adresátem je daný pracovník. V takovém případě se (stejně jako v dopisech adresovaných fyzickým osobám) píše na prvním řádku Vážený pan / Vážená paní, na druhém řádku pak jméno a příjmení adresáta, popř. jeho hodnosti, tituly a funkce. Místo dodání se určuje těmito údaji: ulice, třída, náměstí, nábřeží apod., číslo domu, případně i číslo vchodu nebo bytu. Slovo ulice ani zkratka ul. se v adrese nepíšou. Místo dodání může být určeno i údajem „dodávací schrána“ či „poštovní přihrádka“ (P. O. BOX / P. O. Box) a číslem. Název části obce se uvádí jen tehdy, není-li totožný s názvem obce. Pokud se název ulice ani název části obce neuvádějí, před číslem popisným se píše zkratka č. p. nebo čp. V dopisech adresovaných do České republiky obsahuje poslední řádek


MALÍČEK

Ostrava

P Pa Par ard rdu ice ice Pardubice

maléček k O Olomouc

ihlaava ihl ihlav vaa Jihlava

Plzeň lzee

mikrobi/mikroby: Slovo mikrob může být rodu mužského životného i neživotného. Proto ho lze skloňovat bez mikroba (živ.) i bez mikrobu (neživ.) a v 1. p. mn. č. je možné psaní mikrobi (jako páni) i mikroby (jako hrady). milion/milión: Podle dodatku k platným Pravidlům českého pravopisu, vydaným v roce 1993, můžeme v zakončení tohoto slova psát jak krátké o: milion, tak dlouhé ó: milión.

Hr Hra rad deec K Krá Kr rálo rálov ové véé Hradec Králové

Praha ha

manikúra: Manikúra se zapisuje s ú, podoba *manikůra je chybná. Můžeme však psát také manikýra. Stejná pravidla platí i pro pedikúru/pedikýru.

mistr Jan Hus: Výraz mistr s malým m označuje historický akademický titul, jehož zkratku zapisujeme velkým písmenem, píšeme tedy mistr Jan Hus a M. Jan Hus. Pokud však máme na mysli vynikajícího umělce, je namístě psaní s velkým písmenem: Mistr Josef Suk. S velkým písmenem píšeme i zkratku: M. Josef Suk.

Komu, kam a jak?

ný větný člen). Obě možnosti jsou přijatelné: Letošní dovolenou, respektive nepříjemné události spjaté s cestováním(,) si už nechceme připomínat. Informaci uvozenou předložkou včetně můžeme z obou stran oddělit čárkami, ale není to nutné. Záleží na tom, zda tuto informaci vnímáme jako závažnou (pak ji napíšeme bez čárek), nebo ne (oddělíme ji čárkami): Celková cena(,) včetně dopravy a DPH(,) by neměla přesáhnout 563 Kč.

Tatínek, maminka, Terezka i Honzík, zkrátka celá rodina, se na Vánoce těší. Výklad, jak se má kvadratická rovnice řešit, byl srozumitelný. Na položenou otázku, kdo se úkolu ujme, jsme se odpovědi nedočkali. Ing. Petr Strouhal, náš nový vedoucí, se potýká s ekonomickými problémy. Všechna tato oddělení, právní, personální i technické, podléhají přísným předpisům. Pacient, popřípadě jeho zákonný zástupce(,) musí podepsat informovaný souhlas. Všechny údaje(,) včetně telefonního čísla(,) je třeba dodat co nejdříve.

S

moldánkami se nejčastěji setkáváme ve spojení natahovat moldánky s významem ‚dát, dávat se do pláče‘. Mohli bychom však také hrát na moldánky, neboť označují hudební nástroj. Slovníky ho popisují jako retnou píšťalku z rákosu nebo jako pastýřský hudební nástroj tvořený ze 4–8 rákosových píšťal. Původ slova se odvozuje od názvu rumunské provincie Multany, rum. Moldova (dnes Moldavsko). Podle Ottova slovníku naučného se moldánky spojují s pláčem, protože člověk hrající na moldánky se tváří podobně, jako když pláče.

Záludnosti Zpřesňující informaci uvozenou výrazy případně/popřípadě, respektive, eventuálně lze řešit různě. Jednak ji můžeme oddělit z obou stran čárkami (pak se jedná o vložený větný člen), jednak můžeme psát čárku pouze před uvozovacím výrazem, nikoli na konci (pak se jedná o několikanásob-


Tatínek, maminka, Terezka i Honzík zkrátka celá rodina se na Vánoce těší. Výklad jak se má CVIČENÍ kvadratická rovnice řešit byl srozumitelný. Na položenou otázku kdo se úkolu ujme jsme se odpovědi nedočkali. Ing. Petr Strouhal náš nový vedoucí se potýká s ekonomickými problémy. Všechna tato oddělení právní, personální i technické podléhají přísným předpisům. Pacient popřípadě jeho zákonný zástupce musí podepsat informovaný souhlas. Všechny údaje včetně telefonního čísla je třeba dodat co nejdříve.


Co jsou to moldánky?

lila, jak si jeho práci představuje, a nabídla odpovídající finanční ohodnocení. Nejen vložené věty, ale i některé větné členy oddělujeme z obou stran čárkami. Např. různé přístavkové konstrukce: Názvy učebních předmětů, např. český jazyk, matematika a chemie, se píšou s malými počátečními písmeny. Božena Němcová, významná česká spisovatelka 19. století, napsala knihu Babička.


ložíme-li do jedné věty, případně mezi dvě souřadně spojené věty, určitou informaci, která původní text jen doplňuje či upřesňuje, je třeba ji z obou stran oddělit čárkami. Může se jednat o vloženou vedlejší větu s přísudkem v určitém tvaru nebo pouze o volně vložený větný člen (slovo či slovní spojení, které netvoří samostatnou větu). Časté jsou věty přívlastkové. Přívlastek rozvinutý do formy věty charakterizuje určitý výraz v původní větě: Smlouvy, které už jsou podepsané, předejte referentce. Do původní větné konstrukce Smlouvy předejte referentce vložíme přívlastek charakterizující dané smlouvy: které už jsou podepsané. Čárku před které asi nezapomene napsat nikdo, protože toto vztažné zájmeno signalizuje, že bude následovat vedlejší věta. Občas ale zapomínáme vloženou větu ještě uzavřít čárkou na konci, a oddělit ji tak od původní věty z obou stran. Přívlastkové věty mohou být uvozeny i jinými výrazy: Tvrzení, že obžalovaný se dopustil podvodu, nebylo prokázáno. Žádost, aby poplatky byly prominuty, jsme schválili. Vedlejší věty vložené nemusejí být jen přívlastkové, ale i jiného druhu, např. časové či místní: Minulé úterý, když jsem se vracela z práce, jsem potkala Pavla. Dorazili tam, kam plánovali, až po setmění. Pokud vložíme vedlejší větu do souvětí mezi dvě věty jiné, postupujeme stejně – oddělujeme ji čárkami z obou stran: Petr mě požádal, abych mu pomohl s učením, protože mám lepší známky než on. Ani v případě, že původní věty jsou spojené bez čárky pomocí výrazů jako a, i, ani, nebo, či, na ukončovací čárku zapomenout nesmíme (viz předchozí výklady o interpunkci): Firma uchazeči vysvět-

ČEŠTINA NOVĚ

České děějo Budějovice

MALÍŠEK

Brno

Zlín

MALEČEK

50 km

lichníček

LECHNÍČEK

J

ste nad věcí? Máte všechno v lechníčku? Že nerozumíte? Pomůže vám mapa zachycující rozšíření nářečních výrazů pro nejmenší prst na ruce, malíček. Na první pohled je zřejmé, že pojmenování malík, častěji malíček (na střední Moravě maléček), jsou odvozena od přídavného jména malý, stejně jako maleček (v malém areálu na Moravě mezi Svitavami a Boskovicemi) a malíšek (v jihozápadní a jižní části Moravy). V jižních Čechách se vyděluje areál

Čeština v práci adresy PSČ a název adresní pošty. Slovo pošta ani zkratka p. se nepíše, název okresu se neuvádí. V dopisech do zahraničí se na posledním řádku adresy uvede země určení velkými písmeny abecedy.


s regionalismy lechníček a lichníček. Starší z nich je lichníček, odvozený od slova lichník. Místo lichý se totiž dříve říkávalo i lichní (podobně jako byl vedle sudý i sudní). Malík/malíček je lichý, tj. nepárový prst, proto býval nazýván lichním prstem nebo lichníkem. Nářeční obměnou pak vznikl lechníček (patrně příklonem ke slovesu lechtat). V příhraničních okrajích Slezska pak byla ještě zachycena pojmenování dvouslovná, a to malý palec (v návaznosti na polská nářečí) a malý prst.

Pro psaní adres na obálkách i v dopisech platí, že všechny řádky začínají od levé svislice. Adresa je na obálkách umístěna vpravo, u okénkových obálek ji můžeme umístit i vlevo. Adresa se začíná psát s velkým počátečním písmenem. Na konci řádků se nepíšou žádná interpunkční znaménka, pokud řádek nekončí zkratkou obsahující tečku (např. Česká pojišťovna, a. s.). Píšou-li se na tentýž řádek dva údaje, je mezi nimi čárka (personální odd., p. Nová). PSČ se uvádí na stejný řádek jako název adresní pošty, nepředsazuje se, člení se na trojčíslí a dvojčíslí. Mezi PSČ a názvem adresní pošty nebo obce náleží dvě mezery. Adresy se píšou stojatým, nezdobným písmem. Písmo nesmí být menší než 2,5 mm. Řádkuje se rovnoměrně. Žádné

O původu českých jmen Marie/Morava Marie patří k nejrozšířenějším ženským jménům u nás. Jde o biblické jméno nejasného významu. Jeho základní hebrejská podoba zní Miryám, jméno Miriam s variantou Mirjam je v češtině rovněž užíváno. Jménu se často přisuzuje egyptský původ a význam ‚milovaná bohem‘, jindy se vykládá jako ‚moře hořkosti‘. Staročeská podoba Maří se vztahovala k biblické Marii Magdalské. Jako samostatná podoba jména Marie se vyčlenilo nepříliš rozšířené jméno Maruše. Morava je jméno historické země, bývalého Markrabství moravského, ale také nejdelší moravské řeky. Nejprve patřilo toto jméno řece, později bylo přeneseno na zemi rozkládající se podél ní. Jméno vychází ze starobylého základu mar- ‚voda, močál‘, který je přítomný např. i v latinském mare a jeho českém ekvivalentu moře. Druhá část ahwa měla podobný význam ‚voda, řeka‘. I tento základ je velmi starý, souvisí např. s latinským slovem aqua.

údaje se nepodtrhávají, neprostrkávají ani nepíšou tučně nebo kurzivou. Je-li adresa psána rukou, název adresní pošty nebo obce se píše verzálkami. Pokud je adresa součástí souvislého textu, jednotlivé adresní údaje se oddělují interpunkční čárkou, například Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Letenská 123/4, 118 51 Praha 1; Jan Přibyslavský, Žďárská 10, 592 31 Nové Město na Moravě.



Autoři: Kamila Smejkalová (téma), Klára Dvořáková (Jazyková poradna: na co se ptáte), Milena Šipková (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.


M

áme zvolit kus sýra, nebo kus sýru, v dopisu, nebo dopise, na površích, nebo povrchách, ve stanoviskách, nebo stanoviscích, hokejisté, nebo hokejisti? Tyto otázky naznačují, že dnes bude řeč o tvarech podstatných jmen. Začněme 2. p. j. č. rodu m. neživ. vzoru „hrad“. V současnosti má naprostá většina jmen koncovku -u. Koncovka -a se drží u několika výrazů starých: (do) lesa, dvora, tábora, večera, ledna, u některých jsou dublety: bochníku i bochníka, budíku i budíka, javoru i javora, včelínu i včelína, sýru i sýra. V 6. p. j. č. se za základní považuje koncovka -u (na javoru, v bochníku). U nově přejímaných slov jednoznačně převažuje (na internetu, při baseballu). U slov starších lze vedle ní často zvolit i koncovku -e. S tou se setkáváme především tehdy, když vyjadřujeme místní určení: (byli jsme) na hradě, na internátě, ve dvoře, na fotbale, (uvedl) v dopise. Při vyjadřování předmětu je obvyklejší koncovka -u: (mluvili) o hradu, internátu, dopisu, ale např. u výrazu fotbal převládá koncovka -e. Někdy lze využít obou koncovek i k významovému rozlišení: pracoval na balkoně (= přesazoval na balkoně květiny) – pracoval na balkonu (= opravoval balkon). V 6. p. mn. č. mají jména zakončená na -g, -h, -ch, -k koncovku -ích: dialozích, batozích, površích, jazycích. Totéž platí i o jménech životných stejně zakončených: archeolozích, pstruzích, živočiších, politicích a u jmen zakončených na -ga, -ha, -cha, -ka: kolezích, sluzích, patriarších, vozcích. U jmen r. stř. zakončených na -go, -ho, -cho, -ko je naopak správná koncovka -ách, a to vždy: tangách, jhách, rou-

chách, tělískách. U jmen se zakončením -isko lze zvolit i tvary s koncovkou -ích: stanoviskách i stanoviscích. Ta je možná i u některých výrazů dalších: jablkách i jablcích, rizikách i rizicích. Záludnosti Problematické jsou tvary 1. p. mn. č. jmen r. m. živ. Stanovit jednoduchá pravidla, kdy volit jednotlivé koncovky, bohužel nelze (viz např. vážení pánové, ale páni kluci; Češi, ale Norové). Všimněme

S

lovo neti, z něhož vychází dnešní podoba neteř, se poprvé objevilo v latinském výkladovém slovníku Mater verborum, nikoli však ve vlastních slovníkových výkladech, nýbrž v tzv. glosách – česky psaných poznámkách nad řádky nebo na okrajích stránek. Část těchto glos se datuje do 13. století, část se pokládá za podvrhy z 19. století a jejich autorství je připisováno Václavu Hankovi. Právě jemu zřejmě vděčíme i za slovo neti, skloňované tehdy neti – neteře atd., tedy s kmenem rozšířeným o příponu -eř-.

Nenechte se zmást

OMRZLICE

nacionále: Slovo označující listinu s osobními údaji nebo osobní údaje samotné je nesklonné, středního rodu, pouze v sedmém pádě lze připojit -m. V množném čísle lze užít také podoby nacionália (stř. rod) nebo nacionálie (žen. rod): úplná nacionále mé matky, úplná nacionália mé matky, úplné nacionálie mé matky.

na shledanou: Ač v praxi vídáme psaní dohromady, náležité je jen psaní zvlášť: na shledanou.

Nečech: Přidává-li se záporová předpona ne- k vlastním jménům, přenáší se psaní velkého písmene na ni: Nečech, Neangličan apod.

Jak upravit úřední a obchodní dopis podle normy

P

odmínkou dobře napsaného dopisu je nejen jeho obsahová a jazyková správnost a srozumitelnost, ale měly by v něm být také dodržovány zásady jednotného vizuálního stylu organizace, dále určité formální zásady pro grafickou úpravu textů, které stanovuje norma pro úpravu dokumentů ČSN 01 6910, a také různé související oborově specifické normy, předpisy nebo zvyklosti.

Poštovní adresa odesílatele, IČO, kontaktní údaje, údaje o zápisu subjektu v obchodním rejstříku apod. se zpravidla uvádějí v hlavičce dopisu nebo v patě stránky. Odvolací údaje lze uvádět ve sloupcové nebo v řádkové podobě. V dopisech bez předtisku se datum a místo odeslání zarovnávají vlevo nebo vpravo; spisová značka a číslo jednací se píšou buď pod hlavičkou/záhlavím, nebo pod datem a místem odeslání. Pokud se uvádí místo odeslání, je v 1. pádě, čárka se mezi místem a datem odeslání nepíše, měsíc se v datu přednostně vyjadřuje číselně (Chotěboř 24. 2. 2015). Heslovité vyjádření obsahu dopisu se vyznačí tučně (např. Oznámení, Žádost o…, Nabídka…). Slovo „věc“ už se nepíše, za názvem dopisu se tečka nedělá. Do-


V zítřejší lekci se dozvíme, jak se správně skloňují přejatá podstatná jména

Natáčení bude probíhat od čtvrtk_ do pátk_ na zimním stadion_. Zkoušku z českého jazyk_ všichni maturant_ nezvládli. Občan_ se rozhodli vyčistit koryto místního potok_. V našem časopis_ uveřejňujeme příběhy o zvířátcích/ zvířátkách. V zimních střediscích/střediskách se už lyžuje. Závodu se zúčastnili Švéd_, Fin_, Španěl_, Rus_ a Belgičan_. Na těchto površích/povrchách mívají naši tenist_ úspěch. CVIČENÍ

HOLOŤ OLEDÍ Liberec

HLADINA Ústí n. Labem

POLEDOVICE LEDOVATKA Pardubice

Karlovy Vary

OMRZALKA

namístě: Ve významu ‚v pořádku‘ a při vyjádření příhodnosti píšeme dohromady: šetření vodou je namístě; je namístě zabývat se zákazem činnosti škodlivých hnutí. Ve významu určení místa je patřičné psaní zvlášť: na místě bývalé sokolovny roste nová stavba.

neckiáda: Měkké i je součástí zakončení -iáda užívaného ve slovech, jimiž byla neckiáda patrně inspirována: olympiáda, autogramiáda. Vzhledem k recesistické povaze slova neodmítáme ani podobu neckyáda.

Píšete dopis za organizaci?

někteří lidé považují koncovku -i za méně spisovnou, proto se lze setkat např. i s tvarem *doktorandé. Dvojí koncovku mají i jména s příponou -ita, -ista: jezuité, hokejisté – jezuiti, hokejisti. Stejně jako u obyvatelských jmen s příponou -an jsou obě podoby spisovné, ta druhá je hodnocena jako hovorová.


Jak se kde říkalo náledí?


Proč se říká neteř?

si jen několika typů. U obyvatelských jmen zakončených na -an se za neutrálně spisovné považují tvary s koncovkou -é (Angličané, Belgičané), tvary Angličani, Belgičani jsou hovorové. Pozor: hovorové tvary jsou též spisovné, jen by se měly užívat v méně oficiálních, zvláště mluvených projevech. Naopak u přejatých jmen se zakončením -man je koncovka -i náležitá: rekordmani, narkomani. Často se objevují tvary *rekordmané, *narkomané. Důvodem je patrně to, že

ČEŠTINA NOVĚ

Natáčení bude probíhat od čtvrtka do pátku na zimním stadionu/stadioně. Zkoušku z českého jazyka všichni maturanti nezvládli. Občané se rozhodli vyčistit koryto místního potoka. V našem časopisu/časopise uveřejňujeme příběhy o zvířátkách. V zimních střediscích/střediskách se už lyžuje. Závodu se zúčastnili Švédové, Finové, Španělé, Rusové a Belgičané. Na těchto površích mívají naši tenisté úspěch.

Vybrané tvary podstatných jmen

Ostrava

Praha

Olomouc

NÁLEDÍ České Budějovice

50 km

Z

atímco pro meteorology je rozdíl mezi náledím a ledovkou zcela zásadní (spočívá ve způsobu jejich vzniku), v životě našich předků byl zřejmě důležitější výsledný efekt těchto jevů, tj. (souvislý) ledový povlak na zemi. Mapa představuje některá z jeho pojmenování. Z většiny slov na nás dýchne led a mráz: téměř celoúzemní náledí (svalel se na náleďó uslyšíte na Prostějovsku) doplňují ledovatka (Čechy), ledovice a poledovice (Morava, jižní Slezsko) a oledí (Náchodsko a Kladsko). V západ-

Čeština v práci pis začínáme oslovením, a to v 5. pádě (i v případě, kdy jméno příjemce neznáme, např. Vážená paní, vážený pane; Vážení), za oslovení se vkládá mezera o výšce jednoho řádku.

Zlín Brno

LEDOVICE Zjednodušená nářeční mapa. Mapy zachycují stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi je najdete na http://cja.ujc.cas.cz.

ních, popř. středních Čechách se vyskytují omrzalka, omrzlice, jinde omrz a omrzáč. Další skupina slov souvisí s kluzký, klouzat, což jsou jevy pro období náledí také typické. Tyto názvy jsou víceméně ojedinělé: (s)klouzačka, okluzka, kluzačka, okluz aj. Na okrajích Čech je doplňují výrazy holoť a hladina, navozující holý a hladký povrch. O nejednoznačnosti některých z uvedených slov svědčí například i to, že mohou označovat rovněž zledovatělý déšť nebo námrazu (padá vomrzlice a je hladko, to padá holoť).

Text se zarovnává vlevo nebo do bloku (se zarovnáním levého i pravého okraje), při zarovnání do bloku se doporučuje používat dělení slov. Odstavce se oddělují mezerami o výšce jednoho řádku nebo odstavcovými zarážkami, oba způsoby členění odstavců se však nemají používat současně. Před závěrečný pozdrav se vkládá mezera o výšce jednoho řádku. Podpis (a s ním případně i razítko) se umísťuje vlevo, je-li datum vpravo, lze podpis umístit také vpravo. Pro vlastnoruční podpis se mezi pozdravem a vytištěným jménem vynechává počet řádků podle potřeby. Upozornění na přílohy dopisu se uvádí pod posledním řádkem textu. Slovo Přílohy se od textu oddělí mezerou o výšce jednoho až tří řádků a vyznačí se tučně. Za nadpisem Přílohy se dvojtečka

O původu českých jmen Natálie/Nežárka Natálie (s pravopisnou variantou Natalie) je ženské jméno latinského původu, které se vykládá jako ‚rodný den, narozeniny‘, přeneseně pak jako ‚narozená v den Kristova narození, dítě Vánoc‘. Obliba tohoto jména, které u nás donedávna nebylo příliš rozšířené, začala prudce vzrůstat začátkem tohoto tisíciletí. Zatímco jméno Natálie má u nás dnes již téměř 30 000 nositelek, varianta Natalie patří necelým 2000 žen. Nežárka je jihočeská řeka, která vzniká v Jindřichově Hradci soutokem Žirovnice a Kamenice a u Veselí nad Lužnicí ústí do řeky Lužnice. Toto pojmenování, které řeka nese patrně od přelomu 15. a 16. století, patřilo nejprve jindřichohradeckému předměstí, pak bylo přeneseno i na zde vznikající řeku. Jméno tohoto předměstí znělo původně Na Žďárku, nářečně Najžárku. Šlo patrně o místo, kde byl „vyžďářen“, vypálen les. Postupným vývojem pak vznikla dnešní podoba Nežárka.

nepíše. Přílohy můžeme vyjmenovat na samostatných řádcích pod nadpisem Přílohy nebo uvést jejich počet (např. 3 přílohy) nebo je přímo vyjmenovat a psát tučně (např. Katalog, Ceník). Rozdělovník upravujeme podle stejných zásad jako upozornění na přílohy. Má-li dopis více stran, na poslední stránce by měly být kromě pozdravu alespoň dva řádky textu posledního odstavce.



Autoři: Ivana Svobodová (téma), Martin Prošek (Jazyková poradna: na co se ptáte), Milena Šipková (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.


V

ětšina přejatých podstatných jmen označujících věci se v češtině skloňuje. Abychom jejich tvary vytvářeli náležitě, nejprve u nich musíme určit rod. Při jeho stanovení je vždy důležité zakončení přejatého výrazu ve vyslovované podobě. Výrazy, které jsou zakončeny na pravopisně tvrdé nebo obojetné písmeno, se většinou řadí ke jménům rodu mužského (blog, management, e-mail, workshop...). Neplatí to o jménech latinského původu se zakončením na -um. Ta náleží k r. stř. a při jejich skloňování se koncové -um odsouvá. Pokud mu předchází souhláska, skloňují se podle vzoru „město“: album – 2. p. alba, 3. p. albu…, podobně datum – data, datu, datem…, centrum – centra… Pokud předchází samohláska, v mn. č. mají tyto výrazy ve 2., 3., 6., 7. p. tvary podle vzoru „moře“: lyceum – mn. č. lycea, lyceí, lyceím, lyceích, lycei. Jména se zakončením na -a jsou rodu ženského. Výjimku tvoří výrazy zakončené na -ma, které jsou převážně r. stř. (téma, drama, dogma…); při jejich skloňování se kmen rozšiřuje o t: téma – tématu, drama – dramatu, dogma – dogmatu. Dvojí rod a také dvojí skloňování má např. panoráma – 2. p. panorámatu, panoramatu i panorámy. Výrazy zakončené ve výslovnosti na /i/ a /u/ nebo na dlouhou samohlásku se řadí většinou k r. stř. a jsou nesklonné (alibi, derby, know-how /nou hau/, angažmá, filé, ragú). Částečně to platí i o jménech se zakončením -e (penále, karate, parte), většina jich je však r. ž. (gáže, recese, edice). Někdy může rod ovlivnit významově blízký český výraz. Např. slova brandy, whisky se řadí k r. ž. podle českých výrazů pálenka, slivovice… Přiřaze-

ní k r. ž. u slova jury /žiri/ ovlivnilo to, že v češtině znamená ,porota‘, u lobby zase význam ,nátlaková skupina‘. U cunami (možno psát i tsunami) sice příručky uvádějí r. ž. i stř., ale v praxi převažuje r. ž., a to podle české vlny. Záludnosti Domácí nebo zcela zdomácnělá slova, která končí na pravopisně měkké písmeno, jsou buď r. m. (klíč, obličej, koš, nůž),

Kde se vzala ochechule?

tedy tento výraz mohl sloužit i jako kompliment, raději bychom si měli jeho užití rozmyslet, aby nebyl pochopen spíše jako urážka.

azveme-li ženu ochechulí, asi to nebude vnímat jako pochvalu, protože dnes se toto označení používá spíše jako nadávka. Slovníky však uvádějí i význam ‚báječná svůdná bytost; Siréna‘ (dokonce na prvním místě) a ‚velký mořský savec; řád Sirenia‘. Název pochází ze slovanské mytologie, kde ochechule označovala vodní pannu: od pasu nahoru svůdnou dívku, od pasu dolů rybu. Svůdné ochechule (psáno i Ochechule) mohly být námořníkům nebezpečné stejně jako antické Sirény, protože je uspávaly svým zpěvem a lákaly do záhuby, podle některých zdrojů ale občas námořníkům i pomáhaly. Přestože by

osloský/oselský: Přídavné jméno odvozené od norského města Oslo je osloský nebo oselský. Obě varianty jsou spisovné.

Jak upravit dopis občana organizaci podle normy

D

oporučení pro grafickou úpravu textů a formální uspořádání obchodních a úředních dopisů nebo dopisů fyzických osob právnickým osobám jsou uvedena v ČSN 01 6910. Tato česká technická norma není obecně závazná, respektování jejích požadavků pro-

Ústí n. Labem

Karlovy Vary

občanskoprávní: Píšeme dohromady jako jedno slovo, protože jde o výraz vzniklý z terminologického spojení občanské právo, např. občanskoprávní spor. obec: Ve slově obec píšeme malé počáteční písmeno, a to i v případě, že jde o přenesené pojmenování obecního úřadu, např. rozhodnutí obce Podbořany. off-line/on-line: Lze psát se spojovníkem i dohromady, tedy on-line i online, off-line i offline.

to závisí na rozhodnutí organizace, pro niž autor text připravuje, nebo na rozhodnutí autora. Užití zvyklostí normy při úpravě písemností může přispět k snazšímu dorozumívání v obchodním a úředním styku. Dopisy občanů organizacím jsou např. žádosti, objednávky, urgence, reklamace a stížnosti. Upravují se podobně jako úřední a obchodní dopisy. Dopis začíná vždy adresou odesílatele (včetně PSČ), lze připojit i telefonní číslo nebo e-mailovou adresu. Adresa odesílatele se píše od levého okraje. Pod adresou odesílatele se uvádí adresa příjemce. Místo a datum odeslání se umísťují vlevo nebo vpravo, v případě potřeby lze pod nimi uvést číslo jednací. Datum se doporučuje psát číselně-slovním zápisem, místo odeslání je v 1. pádě, čárka se mezi místem a datem odeslání nepíše (Vysoké Mýto 25. února


Zítra se budeme věnovat skloňování osobních jmen

Herečka získala sympatie díky šarmu a charism_. Spolupráce mezi oběma gymnázi_ trvá již deset let. Nedávno vyšel výbor z autorových esej_. V obou semifinál_ vyhrály favoritky. Nov_ foyer nalezneme v severním křídle paláce. Každ_ apartmá má výhled na moře. Obyvatelé našeho města letos oslaví několik významných jubile_. Téměř všechn_ tabu padl_. CVIČENÍ

hu

Liberec

Nenechte se zmást

ostřelovač/odstřelovač: Tato slova se významově liší. Ostřelovač je od slovesa ostřelovat (‚střílet na někoho/něco z dálky‘), odstřelovač od odstřelovat, tedy nedokonavé varianty slovesa odstřelit (‚zastřelit, odstranit někoho/něco střelbou‘).

Píšete dopis na úřad nebo do firmy?

buš, smeč či bonsaj pisatelé upřednostňují r. ž., u jména image sice též převládá r. ž., ale ne tak výrazně. Z nejnověji přejatých slov jmenujme segway ,dvoukolka‘. Toto slovo se u nás teprve zabydluje, v rodě kolísá a až budoucnost ukáže, zda zůstane obourodé, nebo některý z rodů ten druhý přemůže.


Jak se kde řekne ona ve 4. pádě?


N

nebo r. ž. (řeč, závěj, myš, lež). U přejímaných slov je proto otázka, ke kterému z uvedených rodů je přiřadit. U většiny starších přejímek je rod už ustálený, viz např. hokej, finiš, bridž (r. m.) × tramvaj, retuš, masáž (r. ž.). U novějších se stává, že se zpočátku užívají v obou rodech a časem jeden z nich buď zcela zvítězí, nebo naprosto převáží. U slova displej, třebaže je podle příruček obourodé, v praxi jednoznačně převládá r. m., u výrazů

ČEŠTINA NOVĚ

Herečka získala sympatie díky šarmu a charismatu. Spolupráce mezi oběma gymnázii trvá již deset let. Nedávno vyšel výbor z autorových esejů/esejí. V obou semifinále vyhrály favoritky. Nový/nové foyer nalezneme v severním křídle paláce. Každé apartmá má výhled na moře. Obyvatelé našeho města letos oslaví několik významných jubileí. Téměř všechna tabu padla.

Rod přejatých podstatných jmen

Plzeň

JUM Hradec Králové

JÍ

Pardubice Os Ostrava Olomouc

Jihlava

České Budějovice

JU Brno

jo

Zlín

JU

JÚ

50 km


C

o může být na zájmenu ona zajímavého, napadne vás. Ale ruku na srdce, umíme správně používat tvar 4. pádu ji a nezaměňovat jej za podobu jí, běžnou v ostatních pádech? Na Moravě jistě ano, ale co v Čechách? Čím to, že právě tam působí problémy? Proč se tak často setkáváme (nejen) v tisku s případy typu Rodinu napadla na houbách medvědice: Otec na ní šel s nožem! Moravané a Slezané větu totiž jednoznačně identifikují tak, že se otec procházel s nožem po medvědici. A titulek Hanychová promluvila o hrůze

Čeština v práci 2015). Heslovité vyjádření obsahu dopisu (dříve tzv. věc) se zvýrazňuje tučně (např. Žádost o…, Stížnost na…), za názvem dopisu se tečka nepíše. Dopis začínáme oslovením – buď jménem příjemce

z dětství. Žilková jí vůbec nešetřila jistě neznamená, že paní Žilková své dceři v mládí nestřádala do prasátka (a bezpochyby nejde ani o starou vazbu s 2. pádem). Situaci nám objasní mapka; z ní je zřejmé, že tvar jí je typický pro Čechy, zatímco Morava a Slezsko uchovávají starší formu ju a její vývojové podoby: vedle jo i hu (h- podle ho), jú (podle dobrú = dobrou) a jum. Vraťme se k českému jí: vzniklo ze staršího ju změnou u v i a následným dloužením podle přídavných jmen typu jarní.

v 5. pádě, např. Vážený pane předsedo, Vážená paní inženýrko, Vážená paní Bílá, nebo neutrálním oslovením Vážení / Vážené paní, vážení pánové. Mezi odstavce vkládáme mezery o výšce jednoho řádku, celý text se zarovnává vlevo nebo do bloku (s dělením slov). Na konci dopisu nesmí chybět vlastnoruční podpis, který lze umístit vlevo nebo vpravo. Pokud dopis obsahuje přílohy nebo dopis posíláme ještě někomu jinému na vědomí, použijeme nadpisy Přílohy nebo Rozdělovník, Na vědomí, Kopie (nadpisy píšeme tučně a bez dvojtečky na konci). Přílohy lze pod nadpisem vyjmenovat na samostatných řádcích, pod nadpisem Rozdělovník se uvede výčet adresátů. Dopisy stylizujeme slušně a zdvořile. Nezapomínejme na to, že dopisy, e-maily a jakékoli další texty jsou naší vizitkou

O původu českých jmen Olga/Ostrava Olga je ruské ženské jméno severského původu. Bližší severskému originálu je podoba Helga, která se u nás rovněž vyskytuje. Jméno Helga vzniklo v severogermánských jazycích jako přechýlená ženská podoba mužského jména Helge, které vychází ze staroseverského přídavného jména heilagr s významem ‚svatý‘, ale také ‚zdravý, šťastný‘. Zatímco jméno Olga je u nás velmi oblíbeno, jeho mužský protějšek Oleg patří spíše k méně obvyklým jménům. Ostrava byla pojmenována podle své polohy nad řekou dnes zvanou Ostravice. Původní jméno dnešní Ostravice bylo totiž právě Ostrava. Tento název označoval ostře, rychle, bystře proudící řeku. Podobně vzniklo například jméno řeky Bystřice, mnohé paralely bychom našli i v jiných jazycích. Když bylo jméno řeky přeneseno na město založené v blízkosti jejího toku, v zájmu rozlišení se pro řeku vžilo zdrobnělé jméno Ostravice, které původně patřilo jen jejímu hornímu toku.

a na jejich základě si o nás příjemce vytváří nějaký dojem. Je vhodné se vyhnout přehnaným emocím (jak negativním, tak podbízivým) a oželet „smajlíky“ (zvláště v e-mailové korespondenci). K vyjádření zdvořilosti patří i psaní velkého písmena u tvarů osobních a přivlastňovacích zájmen Vy (Vás, Vám…), Váš, ať už píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu.



Autoři: Ivana Svobodová (téma), Kamila Smejkalová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Milena Šipková (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Mužská jména Při skloňování jmen zakončených na souhlásku se řídíme vzory „pán“ a „muž“. U jmen zakončených na -ek vypouštíme tzv. pohybné -e- (Hlaváček – 2. p. Hlaváčka). Výjimkou jsou jména, která by se bez -e- obtížně vyslovila: Vepřek – 2. p. Vepřka i Vepřeka. Jména zakončená na -er kolísají: Wolker – 2. p. Wolkera i Wolkra. U jmen zakončených na -ec můžeme při oslovení použít dva tvary: 5. p. Adamče i Adamci. Jména zakončená na -a skloňujeme podle vzoru „předseda“, ale po měkké souhlásce následuje -i: Hlavsa, Pavlica, Váňa, García /garsíja/ – 2. p. Hlavsy, Pavlici, Váni, Garcíi. Česká jména zakončená na -e a cizí zakončená na měkkou souhlásku + -e se skloňují podle vzoru „soudce“, ostatní cizí jména podle vzoru „pán“. Je však možné je skloňovat i pomocí tzv. zájmenných koncovek: Purkyně, Rilke – 2. p. Purkyně i (řidčeji) Purkyněho, Rilka i Rilkeho. Jména na -é skloňujeme jen zájmenným způsobem: Linné – 2. p. Linného. Jména zakončená na -o/ó, -u/ú skloňujeme podle vzoru „pán“ (koncové -o, někdy i -u, se vypouští): Niro, Landau, Szabó, Nehrú – 2. p. Nira, Landaua, Szabóa, Nehrúa. Česká příjmení typu Kubů, Janků zůstávají nesklonná. Česká příjmení ve formě tvrdého přídavného jména se skloňují podle vzoru „mladý“: Černý – 2. p. Černého. Všechna ostatní jména s koncovkami -i/í/y se


sobní jména česká i cizí se skloňují podle stejných vzorů jako jména obecná. Některá z nich však mají určitá tvarová specifika. Právě jim se budeme dnes věnovat.

skloňují zájmenným způsobem, případně podle vzoru „jarní“: Bondy, Verdi, Dolejší – 2. p. Bondyho, Verdiho, Dolejšího. Ženská jména Ženská jména zakončená na -a patří ke vzoru „žena“. I zde po měkké souhlásce následuje -i: Mia, Lubica, Naďa – 2. p. Mii, Lubici, Nadi. Jména s koncovkou -e mají tvary podle vzoru „růže“: 1. i 2. p. Libuše, Marie. Jména končící ostatními samohláskami, případně souhláskou jsou nesklonná: Neli, Yoko, Maru, Carmen. Jen výjimečně se u jmen končících souhláskou obje-

S

lovem přehršel (přehršle) se prapůvodně označovaly dvě spojené hrsti, přeneseně se vžilo pro vyjádření míry něčeho sypkého (zrní, mouky, hrachu), co se do spojených dlaní nabere – šlo tedy o objem dosti malý. Vzhledem k neprůhlednosti výrazu a vlivem slov, v nichž předpona pře- vyjadřuje nadměrné množství (přemíra, převeliký, překrásný), došlo v průběhu let k zásadnímu posunu. Dnes se přehršel užívá ve významu ‚velké množství‘ a pojí se i s abstraktními jmény: přehršel dojmů, zážitků.

Jak upravit osobní dopisy vedoucích pracovníků podle normy

O

bsah osobních dopisů vedoucích pracovníků je různorodý. Mohou to být pracovní záležitosti, jako je doporučení, jmenování pracovníka do funkce, žádost o pracovní schůzku, o sponzorský příspěvek, ale i události společen-

Zítřejší lekce bude věnována skloňování zeměpisných jmen

Tři mušketýry od (Alexandre Dumas) už jsem četla. Půjdeme na koncert Jarka (Nohavica). Vytvořili představení podle románu (Federico García Lorca). V hlavní roli uvidíte Davida (Duchovny). Půjčili jsme si od (Danica) hry (Oscar Wilde). Řecké pašije Bohuslava (Martinů) jsou mistrovským dílem. Bez (Mike) tam nepůjdeme. Román (Mario Puzzo) se stal předlohou k filmům s (Marlon Brando). CVIČENÍ

Nenechte se zmást pour féliciter: Na novoroční přání běžně píšeme P. F. 2015 (podoba může být i p. f., PF). Zkratka skrývá francouzský výraz pour féliciter, vyslovovaný /pur felisite/, s významem ‚přání k novému roku; pro štěstí‘. práce: Slovo práce skloňujeme podle vzoru „růže“, ve 3. p. mn. č. je tedy k pracím, v 6. p. o pracích (tvary *k pracem, *o pracech nejsou správné).


Karlovy Vary

protagonista: Spojení hlavní protagonista je tzv. pleonasmus čili významově nadbytečné hromadění synonym. Protagonista je představitel hlavní role, hlavní postava literárního díla nebo i vedoucí osobnost. Říkat hlavní protagonista je podobné jako mluvit o vnitřním interiéru nebo hemenexu se šunkou.

ského styku, např. pozvání, blahopřání, poděkování, omluva nebo projev soustrasti. Pro tento druh korespondence mají vedoucí pracovníci a reprezentativní představitelé různých institucí (ředitelé a předsedové organizací, primátoři a starostové měst, rektoři a děkani atd.) zvláštní dopisní papíry, na nichž je uvedeno jejich jméno a funkce již v hlavičce. Pro úpravu osobních dopisů vedoucích pracovníků má ČSN 01 6910 částečně jiná doporučení než pro úpravu dopisů obchodních a úředních. Místo a datum odeslání lze psát vlevo nebo vpravo. V datu se měsíc nepíše číselně, ale slovem ve 2. pádě, místo odeslání je v 1. pádě, čárka se mezi místem a datem odeslání nepíše (např. České Budějovice 26. února 2015). V případě potřeby se pod datem uvede spisová značka odesílatele. Dopis začíná


pauk

PAVOUK

pajunk


Praha

pab ouk

Ostrava Olomouc

p ouk

Jihlava

Plzeň

Zlín

Brno

PAVOUK

prosím: Zdvořilostní slůvko prosím se nemusí, ale může od okolního textu oddělovat čárkami. Lze psát: Potvrďte prosím svou účast i Potvrďte, prosím, svou účast.

protežovat: Pokud někoho prosazujeme, chráníme, upřednostňujeme, pak ho neprotěžujeme, ale protežujeme. Slovo převzaté z francouzštiny (protéger) píšeme s -e-, má stejný latinský základ jako výraz protekce.

Jak má vypadat dopis šéfa?

Záludnosti Pokud se vyslovovaná a psaná podoba liší, přiřazujeme jméno ke vzoru podle zakončení ve výslovnosti. Ovlivňuje-li koncové -e výslovnost předchozích hlásek, obvykle se ponechává, pokud ne, vypouští se: Pierre /pjér/, Jake /džejk/ – 2. p. Pierra, Jakea. Francouzská jména, ve kterých vyslovujeme samohlásku místo koncového souhláskového písmena, skloňujeme podle vzoru „pán“ či „muž“: Maigret /megre/, Camus /kami/ – 2. p. Maigreta, Camuse.

Pokud se měkká a tvrdá souhláska před koncovkou liší v písmu a ve výslovnosti, píšeme -i/y ve 2. p. podle psané podoby: Concha /konča/, Natasha /nataša/ – 2. p. Conchy, Natashy. Sem spadají i jména zakončená na -c/ca/co/cu, kde -c- čteme jako /k/ a můžeme tak v nepřímých pádech i psát: Chirac /širak/, Lorca /lorka/, Eco /eko/ – 2. p. Chiraca i Chiraka, Lorcy i Lorky, Eca i Eka. Jména původem slovanská ve tvaru přídavného jména skloňujeme jako přídavná jména: Brzezinski – 2. p. Brzezinského.


Jak se kde říkalo pavoukovi?


Kde se vzala přehršel?

vují tvary podle vzoru „žena“: Dagmar – 2. p. Dagmar i (řidčeji) Dagmary.

ČEŠTINA NOVĚ

Tři mušketýry od Alexandra Dumase už jsem četla. Půjdeme na koncert Jarka Nohavici. Vytvořili představení podle románu Federica/Federika Garcíi Lorcy/Lorky. V hlavní roli uvidíte Davida Duchovného. Půjčili jsme si od Danici hry Oscara Wildea. Řecké pašije Bohuslava Martinů jsou mistrovským dílem. Bez Mikea tam nepůjdeme. Román Maria Puzza se stal předlohou k filmům s Marlonem Brandem.

O

Skloňování osobních jmen

paúk

České Budějovice

50 km

babouk KADLEC

BABUČINÁŘ


mocňuje se vás úzkost, jen když zahlédnete pouka, respektive póka? A co babučináře nebo kadlece? Je-li tomu tak, pak bezpochyby trpíte arachnofobií, tj. abnormálním strachem z pavouků. Lidé v severovýchodních Čechách a na Klatovsku se obvykle bojí pavouka, ve zbývající části Čech a v přilehlých úsecích Moravy pabouka (pabóka), na jižní Moravě pak babouka (babóka). Na střední Moravě mají respekt z pouka (póka nebo púka), na východní Moravě z paúka, ve slezských nářečích z pauka, popř.

pajunka. Na střední Moravě mezi Třebíčí a Brnem zase straší babučinář (vznikl z nářečního pojmenování pavučiny babučina příponou -ář). No a společně s nimi se tam v malé míře vyskytuje také kadlec, který vznikl přenesením pojmenování výrobce tkaniny na pavouka zhotovujícího pavučinu. To, že paúci sa nemajú zabijat, to je neščestí, je známá věc; větu ludi tam čekajú ani pauci na muchy s trochou důvtipu také dešifrujeme, ale odhadnete, co na Hodonínsku znamená udělál pauka? Přece: spadl z kola!

Z

Čeština v práci oslovením, umístěným od levého okraje. Nové odstavce začínají odstavcovou zarážkou nebo se použije mezera mezi odstavci. Je dovoleno používat mezeru i odstavcovou zarážku současně. V základ-

ním textu dopisu se obvykle používá mírně zvětšené řádkování. Podpis je vždy vlastnoruční, umístí se buď vlevo, nebo vpravo. Pod podpisem se již jméno a funkce obvykle neuvádějí. Upozornění na přílohy se píše vlevo stejně jako v jiných typech dopisů. Jméno a pracoviště nebo adresa příjemce se uvádějí na konci dopisu, zpravidla v dolní třetině listu pod textem, u vícestránkových osobních dopisů na posledním listu vlevo dole. Údaje o adresátovi obsahují oslovení (např. Vážený pan) a zarovnávají se od levé svislice. Razítko na osobní dopis nepatří. Adresáta potěší, jestliže je dopis formulován skutečně „osobně“, tedy bez zbytečných frází, patosu a sentimentálních klišé. V případě doporučujících dopisů by měla být charakteristika doporučované osoby věcná a bez zbytečných superlativů.

O původu českých jmen Petr/Praha Petr je mužské jméno řeckého původu. Vychází z řeckého podstatného jména petros ‚skála‘ a vykládá se jako ‚skálopevný‘. Patří k nejoblíbenějším jménům u nás. Oblíbené je u nás zvláště od 70. let i ženské přechýlené jméno Petra. Méně častá je podoba Petruše, řídká je forma Petrana. Častější je jméno Petruška, které se však vyskytuje pouze ve starší generaci. Podle současných zákonů totiž nejde o základní oficiální podobu jména. Praha je v historických pramenech poprvé zmiňována k roku 965. Již kronikář Kosmas uvádí známou pověst o tom, že Praha byla založena v místech, kde byl otesáván práh. Se slovem práh bylo jméno v pozdějších dobách spojováno velmi často, někdy bylo vysvětlováno podle „říčních prahů“, domnělých příčných překážek ve Vltavě. Podle nejpravděpodobnějšího výkladu však jméno Praha souvisí se slovem pražit nebo prahnout a označovalo místo vypražené, vysušené od slunce.

Přestože obsah osobních dopisů vedoucích pracovníků bývá různorodý, tyto dopisy stále slouží pro komunikaci jménem organizace a nelze je zaměňovat ani s dopisy soukromými, ani s formálními obchodními a úředními dopisy (např. poptávkou, objednávkou, urgencí, reklamací). V dopisech do zahraničí se forma osobního dopisu zpravidla nepoužívá.



Autoři: Kamila Smejkalová (téma), Anna Černá (Jazyková poradna: na co se ptáte), Milena Šipková (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Mužský rod Jména zakončená tvrdou nebo obojetnou souhláskou mohou kolísat ve 2. a 6. p. j. č. Ve 2. p. jde o kolísání mezi koncovkami -u (vzor „hrad“) a -a (podvzor „les“). Převažuje sice koncovka -u (2. p. do Písku, Hamburku, Stockholmu, Mohanu), ale u některých jmen (spíše domácích) se objevuje -a (2. p. do Zlína, Havířova, Londýna, Rýna). U některých jmen se dokonce užívají koncovky obě: 2. p. do Mělníku i Mělníka, Rakovníku i Rakovníka, Zbirohu i Zbiroha. V 6. p. dochází u vzoru „hrad“ ke kolísání mezi koncovkami -u a -e/-ě. Koncovka -u je kromě vybraných domácích jmen typická pro názvy cizí a novější: 6. p. v Písku, Stockholmu, Hamburku, Váhu. Koncovka -e/ě se zachovává spíše u domácích a počeštěných starších názvů: 6. p. v Jičíně, Náchodě, Egyptě. I zde se objevuje u některých jmen kolísání: 6. p. v Zábřeze/Zábřehu, Nymburce/Nymburku. Názvy, které jsou formálně přídavnými jmény, skloňujeme podle vzorů „mladý“ a „jarní“: Káraný, Rudničnyj, Vyšnij – 2. p. Káraného, Rudničného, Vyšního. Ženský rod Přestože většina jmen zakončených měkkou souhláskou je řazena k ženskému vzoru „píseň“, u některých se v praxi objevuje i skloňování podle mužského vzoru. Spisovná je však pouze podoba ta Kroměříž, ta Třebíč, ta Olomouc, ta Florenc.

Názvy zakončené na -ea mají (podle vzoru „idea“) v některých pádech dvojí tvary: Korea – 2. p. Koreje/Korey, 3., 6. p. Koreji, 4. p. Koreu, 7. p. Korejí/Koreou.


Z

eměpisná jména skloňujeme podle stejných vzorů jako jména obecná, ale v mužském rodě se až na výjimky omezují jen na vzory neživotné.

Střední rod Vedle jmen zakončených na -o (Borneo), -e (Dušanbe), -í (Ústí) a antických jmen zakončených na souhlásku (Antium – 2. p. do Antia) patří ke střednímu rodu i většina cizích názvů zakončených na dlouhou samohlásku (Waterloo /vatrló/), -i (Brindisi) či -u/-ú (Honolulu, Kjúšú). Ty jsou nesklonné.

Domácí názvy zakončené na -ice jsou ženského rodu. Většina je pomnožná: 2. p. do Litoměřic, Budějovic, Stránčic. Méně často jsou v j. č.: 1. i 2. p. Roudnice, Kopřivnice. Máme dokonce název,

P

oliklinika je větší ambulantní zdravotnické zařízení s ordinacemi různých specialistů; polytechnika je škola, v níž se vyučují různé technické obory. Proč se jejich zápis liší? Zatímco polytechnika obsahuje část poly- s významem ‚mnohý, četný, různý‘ (srov. polymer, polyglot, polychromie), první část poli- v poliklinice vychází z řeckého pólis, tedy ‚město, obec, stát; městský stát ve starém Řecku‘. Jde tedy o městskou kliniku. Stejný základ je skryt i ve slovech policie a politika.

Nenechte se zmást

permanentní: Psát *pernamentní, *pernamentka je podobné jako psát *cerel, *verlyba: je to sice značně rozšířené, ale dobře to není. Pomoci nám může zkrácenina permice. Napoví, že po r následuje m – správně tedy: permanentní, permanentka. plytký: Plytké mohou být řeči, zábava a také dýchání nebo talíře. Plytký znamená ‚povrchní, mělký, nehluboký, jalový, prázdný‘.

pykat/pikat: Jestliže pykáme za svá provinění, pak ‚neseme trest, trpíme‘; častější je předponové odpykat (např. trest, tři roky vězení). Při pikání v dětské hře hlídáme určené místo neboli pikolu (stejným slovem se označuje i malá flétna), u níž můžeme zapikat schovaného kamaráda.

Jak napsat dopis anglickým obchodním partnerům

P

íšeme-li dopis anglickému obchodnímu partnerovi, je namístě projevit dostatečnou kompetenci v úpravě písemností v angličtině a upevnit tím dobré obchodní vztahy. Zaměříme se především na obchodní korespondenci ve Velké Británii. V základním typu anglického obchodního dopisu bez předtištěné hlavičky je v pravém horním rohu umístěna adresa

odesílatele. Je rovněž přípustné umístit ji do levého horního rohu, ale toto umístění je méně časté. Jednotlivé řádky adresy jsou zarovnány vlevo a nejsou zakončeny interpunkčními znaménky. V britské obchodní korespondenci je také časté to, že se jméno odesílatele v adrese neuvede, a stojí tedy pouze na samém konci dopisu. Pod adresou odesílatele vynecháme řádek a uvedeme datum, které bude zarovnáno vlevo, společně s adresou. Měsíc se v datu vypisuje raději slovy, protože číselně zapsaná data mohou mít v anglicky mluvících zemích různé čtení. Není nutné uvádět v datu za číslicí označující den zakončení řadové číslovky -st, -th apod. Pod datem opět vynecháme řádek a uvedeme adresu příjemce, avšak zarovnáme ji k levému okraji


Firma uzavřela dohodu s Jižní (Korea). Jeli jsme na výlet z (Le Havre) přes (Nancy) do (Mnichov). V (Newcastle) se konal šampionát v golfu. Loni byl na dovolené v (Egypt) a letos se chystá do (Stockholm). Postavil si v (Hostivice) nový dům. Univerzita v (Cambridge) má skvělou pověst. Strávil dovolenou v (Quebec). CVIČENÍ

Zítra se budeme věnovat stupňování přídavných jmen a příslovcí

poštář

párek: Párek je malý pár. Název uzeniny vznikl z jejího původního vzhledu – vždy šlo o dva spojené kousky. Protože se dnes vyrábí jinak, původní motivace pojmenování se vytrácí. Proto je jistější si při nákupu říct o konkrétní počet nožiček.

popel: Slovo má tvary podle vzorů „hrad“ i „stroj“, v 7. p. mn. č. můžeme psát s popely i popeli, ve 2. p. j. č. má dokonce tři tvary: popela, popelu, popele.

Dear Sir or Madam


Jak se kde říkalo polštáři?


Kde se vzala poliklinika?

který může být užit v obou variantách: ta/ty Hostivice – 2. p. do Hostivice/Hostivic. Další raritou je název Sušice. Obec tohoto jména je v Čechách (ta Sušice) i na Moravě (ty Sušice).

Záludnosti Pokud se vyslovovaná a psaná podoba liší, přiřazujeme jméno k rodu a vzoru primárně podle zakončení ve výslovnosti: Greenwich /grinyč/, Grenoble /grenobl/, Calais /kale/ – 2. p. do Greenwiche, Grenoblu, Calais. Pokud se měkká a tvrdá souhláska před koncovkou liší v písmu a ve výslovnosti, píšeme -i/-y ve 2. p. podle psané podoby: Sevilla /sevilja/ – 2. p. Sevilly. Patří sem i názvy zakončené na -c/ca/co/cu, kde -cčteme jako /k/ a můžeme ho ve všech pádech s výjimkou prvního i psát: Quebec /kebek/, Mallorca /maljorka/ – 2. p. Quebecu i Quebeku, Mallorcy i Mallorky. U cizích názvů často musíme počítat s kolísáním rodu či skloňování: Tennessee (stř. r. podle zakončení i žen. r. jako „ta řeka“, obojí nesklonné); Brisbane – 2. p. do Brisbane (stř. rod, nesklonné) i Brisbanu (muž. rod); Marseille – 2. p. do Marseille /marseje/ (vzor „píseň“) i /marsej/ (nesklonné).

ČEŠTINA NOVĚ

Firma uzavřela dohodu s Jižní Koreou/Korejí. Jeli jsme na výlet z Le Havru přes Nancy do Mnichova. V Newcastlu se konal šampionát v golfu. Loni byl na dovolené v Egyptě a letos se chystá do Stockholmu. Postavil si v Hostivici/Hostivicích nový dům. Univerzita v Cambridgi má skvělou pověst. Strávil dovolenou v Quebecu/Quebeku.

Skloňování zeměpisných jmen

slavek Ústí n. Liberec Labem

POL ŠTÁŘ Karlovy Vary Plzeň

ZÁHLAVEK Hradec Králové Pardubice

Praha

Olomouc O

Jihlava

Brno

50 km

poštář PODHLAVNÍK PODHLAVNICE

P

olštář, tj. měkká poduška pod hlavu, má v našich nářečích zajímavá, různě motivovaná pojmenování. Hlavní nářeční hranice probíhá ve své severní části poblíž bývalé zemské hranice česko-moravské, na jihu se odchyluje na východ. Na většině Čech, zejména v jejich střední části, a na západní Moravě se užívá slovo shodné se spisovným jazykem, tj. polštář. Jde o přejímku z němčiny (Polster), která se ve třech okrajových, nesouvisejících areálech (na Klatovsku,

Angličtina v práci stránky a to platí i pro všechny následující části dopisu. Jméno nebo funkci příjemce uvedeme buď přímo v adrese, nebo na samostatném, tučně vytištěném řádku pod adre-

Ostrava

Zlín

ZHLAVEK

PEŘINA

po(l)čtář dějovice Č. Budějovice

ZHLAVEC

poštář


v Podkrkonoší a v nejzápadnějším cípu Moravy) výslovnostně zjednodušila na poštář, velký jihočeský areál pak pokrývá varianta po(l)čtář. Pro většinu Moravy, bez západní a jižní části, je typický název zhlavec (staré slovo souvisící s podstatným jménem hlava), k němuž existují četné varianty: na Českobudějovicku podhlavník, na Příbramsku podhlavnice, ve Slezsku zhlavek, slavek a záhlavek. Jih Moravy se vyznačuje pojmenováním peřina (peřině, tj. přikrývce z peří, se tam říká duchna).

sou příjemce v tzv. attention line: For the attention of ... Vynecháme řádek a následuje oslovení, nejčastěji např. Dear Mr Hughes; Dear Sir; Dear Madam; Dear Sir or Madam; Dear Sir/Madam. Oslovení a vlastní text dopisu rovněž odděluje vynechaný řádek. Řádek se vynechává i mezi jednotlivými odstavci textu dopisu, počáteční řádky odstavců se neodsazují, nýbrž zarovnávají k levé svislici. Zakončení dopisu záleží na tom, jaké oslovení bylo použito. Jestliže je dopis určen osobě, kterou neznáme jménem, a užili jsme obecná oslovení Dear Sir; Dear Madam; Dear Sir or Madam; Dear Sir/Madam, zakončujeme Yours faithfully. Pokud oslovení obsahovalo příjmení adresáta, v závěru uvedeme Yours sincerely. Když se s adresátem lépe známe, můžeme použít i méně formální Best

O původu českých jmen Patrik/Praděd Patrik je mužské jméno latinského původu. Vykládá se z latinského patricius ‚patricijský, urozený, šlechtický‘. Patrná je zde souvislost s latinským podstatným jménem pater ‚otec‘: urozený byl totiž ten, kdo „měl otce“, tedy člověk s významnými předky. Dnes má u nás jméno Patrik téměř 29 000 nositelů. Více než 3000 žen pak má jméno Patricie, které však bylo utvořeno přímo z latinské podoby Patricius. Naopak jméno Patrika, utvořené z podoby Patrik, je u nás ojedinělé. Praděd je jméno nejvyšší hory Jeseníků. V minulosti měla hora různá německá jména. Koncem 15. století je poprvé doloženo pojmenování Altvater, které bychom mohli do češtiny doslovně přeložit jako ‚starý otec‘, tedy ‚děd‘. Jméno odráží skutečnost, že jde o horu nejvyšší, tedy „nejváženější“, podobně jako byl v rodině nejváženější osobou děd. S českým překladem Praděd, který není příliš přesný, se poprvé setkáváme v polovině 19. století.

wishes. Závěrečný pozdrav je možné, avšak nikoli nutné oddělit čárkou. Pod závěrečnou formulí vynecháme místo pro vlastnoruční podpis a připojíme ještě řádek s uvedením (iniciály) jména a příjmení pro případ, že by adresát nemohl přečíst náš rukopis. Vlastnoruční podpis se může skládat z (iniciály) křestního jména a příjmení nebo se uvede jen příjmení.



Autoři: Kamila Smejkalová (téma), Anna Černá (Jazyková poradna: na co se ptáte), Libuše Čižmárová (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Martin Prošek (Angličtina v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Víc, nebo více – jak je to správně?

P


řídavná jména a příslovce stupňujeme tehdy, jestliže někoho či něco s někým nebo něčím srovnáváme. Druhý stupeň (např. rychlejší; rychleji) vyjadřuje větší míru nějaké vlastnosti, třetí stupeň (nejrychlejší; nejrychleji) pak její největší míru. Stupňovat lze bez problémů většinu příd. jmen jakostních (např. starý – starší) a příslovce vyjadřující kvalitu nebo míru (např. krásně – krásněji), pro příd. jména vztahová (např. dřevěný, školní) platí jistá omezení: Mnohá z nich sice také můžeme stupňovat, zpravidla však jen v jejich přeneseném významu, např. kovový stůl – kovovější hlas. Některá příd. jména pak nestupňujeme vůbec, např. ta zakončená na -icí/-ící (kropicí, vzrušující) nebo příd. jména druhově přivlastňovací (psí, sloní). Druhý stupeň příd. jmen se tvoří příponou -ejší/-ější, -ší nebo koncovkou -í (např. rychlejší, jasnější, starší, lehčí), druhý stupeň příslovcí má příponu -eji/-ěji (rychleji, jasněji) nebo méně často -e (blíže). Třetí stupeň pak již od druhého stupně utvoříme snadno pomocí předpony nej-: nejrychlejší, nejrychleji.

peň i pomocí -ejší: křehčí i křehčejší, mělčí i mělčejší, trpčí i trpčejší. Vedle toho mnohá příd. jména na -ký tuto příponu ve druhém stupni odsouvají a stupňují pomocí -ší: hladší, kratší, krotší (i krotčejší), sladší aj. Při stupňování dále dochází k odsouvání některých jiných přípon (hluboký – hlubší, snadný – snazší), k hláskovým změnám (drahý – dražší) a ke krácení samohlásek (řídký – řidší). Nepravidelně tvoří tvary druhého stupně přídavná jména malý – menší, velký – větší, dobrý – lepší, zlý – horší (ve významu ‚který úmyslně ubližuje, škodí‘ i zlejší), dlouhý – delší. Z příslovcí stupňujeme nepravidelně tato: málo – méně, (hovorově) míň; mnoho/hodně – víc(e); dobře – lépe, (hovorově) líp; zle/špatně – hůř(e); brzy – dřív(e); dlouho/dlouze – déle. U jiných příslovcí se odsouvají zakončení (např. -ko, -ce), dochází k hláskovým změnám před příponou aj.: blízko/blízce – blíž(e); vysoko/vy-

N

raný: Ve významu ‚časný‘ píšeme raný s jedním n – např. raný novověk. Přídavné jméno ranný ‚týkající se rány‘ se užívá nejčastěji ve spojeních jako šestiranný revolver.

Dnešní porada měla HLADKÝ průběh než včerejší jednání. Pochutnával si na tom (NEJ) KŘEHKÉM steaku. Poslední úkol byl ze všech (NEJ) SNADNÝ. Práva pacientů budou v novém zákoně vymezena ŠIROKO než dnes. V létě je na silnicích HUSTÝ provoz než v zimě. Jan se potopil ze všech (NEJ) HLUBOKO. Energie jsou čím dál DRAHÉ. Liška volala na kůzlátka svým (NEJ) TENKÝM hlasem.

N

ásledující pravidla pro psaní dopisů v němčině vycházejí z německé normy pro úpravu písemností DIN 5008:2011-04 a částečně z rakouské normy ÖNORM A 1080:2007. V dopise používáme jednoduché řádkování. Jméno a adresa odesílatele se uvádějí zpravidla v hlavičce dopisu. Pod hlavič-

rapouch

refýž: V kořenech domácích slov nenajdeme f+y/ý vůbec, u přejatých jen zřídka. Jedním z mála takových slov je původně francouzská refýž (refuge = úkryt, útočiště), tedy vyvýšený ostrůvek pro nástup do vozidel MHD.

kou vlevo následuje pole pro adresu příjemce. Jestliže je dopis určen konkrétní fyzické osobě či osobám, začíná adresa slovem Frau, Herrn, Eheleute apod., za ním může následovat úřední titul nebo funkce (např. Frau Studienrätin, Herrn Rechtsanwalt). Na druhý řádek napíšeme jméno a příjmení včetně akademických titulů. Na dalších řádcích se uvádějí: název firmy nebo instituce; ulice a č. p. nebo číslo poštovní přihrádky; PSČ (bez mezer mezi číslicemi) a název obce; země určení. Pokud dopis obsahuje odvolací údaje, uvádějí se ve sloupcové podobě vpravo od adresy příjemce nebo v řádku pod touto adresou. Datum ve formě 2015-02-28 nebo 28. Februar 2015 je buď součástí odvolacích údajů, nebo je umísťujeme samostatně jeden až tři řádky pod adresu příjemce a zarovnáváme k pravému okraji. Za odvo-


STŘEMPEL


Karlovy Vary Plzeň

SNOPEL

Hradec Králové

Praha

rap(p)er: V angličtině se rapující hudebník píše jedině se dvěma p, s jedním je to úplně jiné slovo. V češtině záměna nehrozí, a tak se užívá i méně obvyklá podoba raper. Ze stejných důvodů ‚člověk píšící blog‘ může být v češtině blogger i bloger.

rukojmí: Slovníky zachycují rukojmí ve středním rodě a rukojmího v rodě mužském životném, za chybu nepovažujeme ani v praxi běžnou rukojmí ženského rodu, jde-li o zadržovanou ženu.

Jak napsat dopis německým obchodním partnerům nebo úřadům

V pondělí kurz češtiny pokračuje tématem věnovaným zájmenům jenž, jehož a týž/tentýž

Jak se kde říkalo rampouchu?

Nenechte se zmást

respektive: Někdy se objevují podoby *respektivě, a dokonce *respektivně – obě jsou ale chybné. Výraz je původně latinský a uvozuje zpřesnění, doplnění nebo opravu právě řečeného, něco jako české popřípadě, vlastně.

Sehr geehrter Herr...

soce – výš(e); nízko/nízce – níž(e); těžko/těžce – tíž(e); snadno – snáz(e), snadněji; hluboko – hloub, hlouběji; široko/široce – šíř(e), šířeji; úzce – úže, úžeji. Místo stupňování příd. jmen lze někde použít opisná vyjádření s příslovcem víc/více, zvláště tam, kde stupňování není možné, např. více vzrušující. V současné době se často nevhodně kombinuje více i s příd. jménem ve druhém stupni, např. *více dokonalejší, *více propracovanější. Těmto nadbytečným spojením se v kultivovaném projevu doporučujeme vyhnout.

Dnešní porada měla hladší průběh než včerejší jednání. Pochutnával si na tom nejkřehčím/nejkřehčejším steaku. Poslední úkol byl ze všech nejsnadnější/nejsnazší. Práva pacientů budou v novém zákoně vymezena šíř/šíře/šířeji než dnes. V létě je na silnicích hustší/hustější provoz než v zimě. Jan se potopil ze všech nejhloub/nejhlouběji. Energie jsou čím dál dražší. Liška volala na kůzlátka svým nejtenčím hlasem.


ázev červené kulaté zeleniny je zkrácenina dvouslovného pojmenování rajské jablko, doslovného překladu z německého Paradiesapfel. Pozoruhodné je, že naše příbuzná slovenština má jak přeložené varianty rajčiak a rajčina, tak z němčiny pouze mírně přizpůsobenou paradajku. Rajčata jsou mnohotvárná i v tvoření přídavných jmen: omáčka bývá rajská, salát spíš rajčatový a tomatová jsou často jídla, která chtějí působit exkluzivněji. Však také tomato pochází až z indiánského jazyka nahuatl.


CVIČENÍ

Záludnosti U příd. jmen může nastat problém s volbou přípony pro druhý stupeň. Vedle příd. jmen, která se stupňují jen pomocí přípony -ejší/-ější (např. veselejší, příjemnější) nebo -ší (např. mladší, starší), mohou mít některá ve druhém stupni obě tyto přípony: hustší i hustější, čistší i čistější, hrubší i hrubější, snazší i snadnější, zazší i zadnější aj. Koncovkou -í tvoří druhý stupeň jen některá příd. jména na -ký; hláska k se před příponou mění v č, např. lehčí, měkčí, tenčí. Některá z nich tvoří druhý stu-

Kde se vzalo rajče?

ČEŠTINA NOVĚ

Pardubice

R AMPOUCH

Jihlava České Budějovice

Ostra ava Ostrava Olomouc

STŘECHÝL Brno

Zlín

KŘECHÝL 50 km

P

ro tyčinkovitý kus ledu visící v podobě krápníku ze střech se u nás užívají velmi stará pojmenování, jejichž původ sahá až do praslovanštiny. Většinu území Čech a západní polovinu středomoravských nářečí pokrývá název rampouch, shodný se spisovným jazykem. Je zajímavé, že toto slovo je nejspíš novější než varianta rapouch na Novopacku, která patrně souvisí se starým slovesem ropěti ,kapat, téct‘; vzniklo expresivním vložením -m-. Ještě starší je možná moravský název střechýl odvozený od slo-

Němčina v práci lacími údaji nebo datem vynecháme dva řádky a od levé svislice napíšeme předmět dopisu, např. Hotelbuchung (můžeme jej vyznačit tučným písmem). Výraz Betreff (věc) před nadpisem neuvádíme.


va střecha; protože na vzdáleném Chodsku a Klatovsku se užívá výraz křechýl, vzniklý zkřížením slov střechýl a křehký (s pův. významem ,ztuhlý, zmrzlý‘), lze se domnívat, že původní, snad téměř celoúzemní areál slova střechýl byl částečně překryt novějším výrazem ra(m)pouch. Z východní části Slezska je doloženo nepříliš jasné označení snopel, které má možná původ ve slově sopel (nářečně ,hlen z nosu‘). A zkřížením slov střechýl a snopel patrně vzniklo ostravské pojmenování střempel.

Pod předmětem vynecháme dva řádky a následuje oslovení obsahující adresátovo příjmení (vč. akademického titulu) nebo jeho pracovní funkci, např. Sehr geehrter Herr Dr. Schmidt; Sehr geehrte Frau Bürgermeisterin. Pokud jméno adresáta neznáme, použijeme formu Sehr geehrte Damen und Herren. Za oslovení napíšeme čárku, první odstavec potom začíná malým písmenem. Odstavce (ani oslovení) neodsazujeme a necháváme mezi nimi vždy jeden volný řádek. Za posledním odstavcem a volným řádkem následuje závěrečný pozdrav, např. Freundliche Grüße; Mit freundlichen Grüßen; Beste Grüße aj. Pokud je odesílatelem právnická osoba, o dva řádky níže uvedeme název firmy nebo úřadu. Vynecháme několik řádků pro podpis, popř. otisk razítka, a napíšeme jméno

O původu českých jmen Radek/Rokycany Radek je základní oficiální podoba mužského jména. Dnes by nás již možná ani nenapadlo, že ještě v 50. letech 20. století bylo hodnoceno jako domácká neoficiální podoba jmen jako Radoslav, Radomil, Radovan, případně také Ctirad. Jméno, které můžeme vykládat jako ‚radující se‘, se však již zcela osamostatnilo. Jeho obliba dosáhla vrcholu v 70. letech. Podobně je tomu i u ženského jména Radka, které vzniklo původně rovněž jako domácká podoba jmen Radoslava, Radmila apod. Rokycany jsou v historických pramenech poprvé připomínány k roku 1110. Jméno je utvořeno od podstatného jména rokyta, které označovalo vrbu a ze současné češtiny se již téměř vytratilo. Rokycané byli obyvatelé místa s vrbovým porostem, jejich jméno pak bylo přeneseno na osadu, v níž žili, a získalo neživotné zakončení -any. Od slova rokyta byla utvořena i řada dalších zeměpisných jmen, např. Rokytná, Rokytnice nebo Rokytovec.

odesílatele, pod něž můžeme uvést jeho funkci. Seznam příloh s nadpisem Anlage(n) (v rakouské němčině Beilage(n)) umístíme buď vlevo na druhý řádek pod jméno odesílatele, nebo k pravému okraji vedle závěrečného pozdravu. Na stejné místo nebo na druhý řádek pod seznamem příloh uvedeme rozdělovník s nadpisem Verteiler. Oba nadpisy (Anlage(n) i Verteiler) můžeme vyznačit tučně.



Autoři: Jakub Kopecký (téma), Ondřej Dufek (Jazyková poradna: na co se ptáte), Libuše Čižmárová (Jak se kde říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Jakub Kopecký (Němčina v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Zájmena jenž, jehož a týž/tentýž

Č


tu dopis, který doručil poslíček, který přijel pozdě. Nevadí vám něco na formulaci této konstrukce? Pravděpodobně vás zarazila kumulace vztažného zájmena který – kvůli ní působí souvětí poněkud neobratně. Kdybychom chtěli rušivý efekt vyvolaný opakováním zájmena který odstranit, mohli bychom toto zájmeno nahradit v některé pozici výrazem se stejnou platností – správným tvarem zájmena jenž. Jak ale správný tvar vypadá? Při jeho výběru si musíme uvědomit dvě zásadní věci. Zaprvé jakého rodu a čísla je jméno (příp. jména) rozvíjené zájmenem. Podle toho volíme jedno ze čtyř paradigmat (jeden ze čtyř souborů tvarů) a v rámci něho dílčí paradigma jednotného či množného čísla. Rozeznáváme tato dílčí paradigmata: muž. rod živ. j. č. (jenž) a mn. č. (již), muž. rod neživ. j. č. (jenž) a mn. č. (jež), žen. rod j. č. a mn. č., stř. rod. j. č. a mn. č. (vše jež). Druhá důležitá věc při skloňování zájmena jenž je to, v jakém pádě stojí ve vedlejší větě. To má vliv na výběr konkrétního pádového tvaru z dílčího paradigmatu. Kromě 1. p., jehož tvary jsme zmínili v závorkách výše, váháme hlavně u 4. p.; Pro něj jsou tyto tvary: j. č. – jehož/jejž (muž. živ.), jejž (muž. neživ.), již (žen.), jež (stř.); mn. č. – pro všechny rody jež. Po předložkách se náslovné jnahrazuje ň- (na nějž). Vraťme se k našemu příkladovému souvětí: první zájmeno rozvíjí slovo dopis, vybíráme tedy z paradigmatu rodu muž. neživ. pro j. č., zájmeno je ve vedlejší větě ve 4. p. (koho/co doručil poslíček?), volíme proto podobu jejž; druhé zájmeno rozvíjí slovo poslíček a stojí v 1. p., užijeme proto tvaru jenž. Zájmena který a jenž

Kde jak řehtá kůň?

Nenechte se zmást

ŘEHTÁ

řadicí páka: V tomto případě je náležité užít účelové přídavné jméno řadicí, tvar řadící s významem děje se uplatní např. ve spojení učitel řadící žáky do dvojic. řeckokatolický: Přídavné jméno řeckokatolický (podobně jako např. římskokatolický) se správně píše dohromady bez spojovníku, protože souvisí se spojeními jako řecký katolicismus nebo řecký katolík, nevzniklo tedy ze souřadných složek řecký + katolický. ředitel: Podobně jako se ten, kdo něco sbírá, označuje za sběratele a zpívat slyšíme zpěváka, řídicí funkci zastává kvůli hláskovým změnám ve vývoji češtiny ředitel, nikoli *řiditel.

řemdih: I když nás výslovnost může svádět k zápisu *řemdich, tato středověká zbraň se jmenuje řemdih, husité měli cepy a řemdihy a v 6. p. mn. č. mluvíme o řemdizích.

Jak v poptávce projevit zájem o koupi zboží a služeb

J

ednou z forem komunikace mezi podniky, organizacemi a firmami navzájem a mezi institucí a klientem jsou obchodní dopisy. Řetěz dopisů obvykle začíná poptávkou, po ní následují nabídka a objednávka. Pokud objednávka není dodavatelem řádně uspokojena, následuje urgence a reklamace ze strany odběratele. Pokud odběratel včas nezaplatí, následuje obvykle upomínka ze strany dodavatele.

Zítra se v našem kurzu češtiny dozvíte, jak správně psát a skloňovat číslovky

s očima, (jenž) mrkal; vzkaz mužům, (jenž) šli válčit; s (týž/tentýž) podmínkou; známá, (jenž) jsem potkal v metru; krém, bez (jenž) by byla ztracena; k příteli, (jenž) jsem roky neviděl; obchodnice, (jejíž) rukama prošlo mnoho zboží; v článku, (jenž) jsme korigovali; kluk, na (jenž) se dá spolehnout; s ženou, (jejíž) muže nesnáším; o (týž/tentýž) věcech; město, (jenž) bylo zničeno

ředkvička: Ačkoli se nejen v receptech občas setkáme i s jinými pravopisnými podobami, které jsou ovlivněny výslovností /řetkvička/, případně i zjednodušeně /řekvička/, správně píšeme pouze ředkvička. Výraz vzdáleně souvisí s latinským slovem radix = kořen.

Píšete poptávku?

tytéž (muž. neživ., žen.), táž/tatáž (stř.); 2. p. týchž (všechny rody); 3. p. týmž (všechny rody); 4. p. tytéž (muž., žen.), táž/tatáž (stř.); 6. p. týchž (všechny rody); 7. p. týmiž (všechny rody). Zájmeno týž má v 7. p. mn. č. ve spojení se substantivy zakončenými v tomto pádě na -ma formu týmaž: týmaž nohama. Podobně se v těchto případech chová zájmeno jejíž: dívka, jejímaž očima byl okouzlen. Zájmeno jenž se v těchto spojeních podobným způsobem nepozměňuje: rukama, jimiž psal dopis.

s očima, jimiž mrkal; vzkaz mužům, již šli válčit; s touž/toutéž podmínkou; známá, již jsem potkal v metru; krém, bez něhož by byla ztracena; k příteli, jehož/jejž jsem roky neviděl; obchodnice, jejímaž rukama prošlo mnoho zboží; v článku, jejž jsme korigovali; kluk, na něhož/nějž se dá spolehnout; s ženou, jejíhož muže nesnáším; o týchž věcech; město, jež bylo zničeno

K

dyž se o někom vyjádříme, že říká psovi slečno, jedná se většinou o silně opilého člověka, který působí směšně a nerozeznává jasně své okolí. Takto je spojení říkat psovi slečno zachyceno ve frazeologickém slovníku a vyskytuje se v mnoha dokladech z praxe (včera jsem toho vypil, že jsem říkal psovi slečno; těch koktejlů si dáte pár a říkáte psovi slečno). Nalezneme však i jiná užití: pokud to nazývají „zesilovač“, říkají psovi „slečno“; pokud ho potkám a on se na mě usměje, řeknu psovi slečno.

Záludnosti Nejistí jsme si někdy i při skloňování vztažných přivlastňovacích zájmen jehož (j. č. stř., muž. živ. i neživ.), jejíž (j. č. žen.), jejichž (mn. č. pro všechny rody). Zde si stačí pamatovat, že výrazy jehož a jejichž jsou nesklonné a zájmeno jejíž skloňujeme jako přídavné jméno jarní. Problémy dělá též skloňování identifikačního zájmena týž. V j. č.: 1. p. týž/tentýž (muž.), táž/tatáž (žen.), totéž (stř.); 2. p. téhož (muž., stř.), téže (žen.); 3. p. témuž (muž., stř.), téže (žen.); 4. p. téhož (muž. živ.), týž/tentýž (muž. neživ.), touž/tutéž (žen.), totéž (stř.); 6. p. témž(e)/tomtéž (muž., stř.), téže (žen.); 7. p. týmž/tímtéž (muž., stř.), touž/toutéž (žen.). V mn. č.: 1. p. tíž/titíž (muž. živ.),


CVIČENÍ


Kdy říkáme psovi slečno?

v ideálním případě střídáme: čtu dopis, jejž doručil poslíček, který...; čtu dopis, který doručil poslíček, jenž přijel pozdě.

ČEŠTINA NOVĚ

Poptávka nebo také dotaz je obchodní dopis, kterým hledáme vhodného dodavatele nebo žádáme o poskytnutí informací. Prostřednictvím poptávky zjišťujeme, kdo vyrábí nebo prodává výrobky či služby, které potřebujeme, „poptáváme“ je. Tipy na vhodné dodavatele můžeme získat od svých dalších obchodních partnerů, od známých, z různých inzerátů a katalogů nebo vyhledáváním nabídek na internetu. Poptávka je vždy nezávazná. Můžeme ji učinit i prostřednictvím inzerátu, telefonicky nebo při osobním jednání. Text poptávky může být formulován velmi obecně a stručně (např. žádost o zaslání katalogu, protože kritéria výběru si ještě chceme promyslet) nebo naopak velmi konkrétně s podrobným popisem výrobků či služeb, které poptáváme.


ŘIHOTÁ

Liberec Ústí n. Labem Praha

Karlovy ovy Vary

Plzeň

ŘIČÍ

HYNČÍ RZÁ RŽE


Ostra Ostrava

ŘEHTÁ Jihlava

mouc Olomouc Brno

Zlín

ŘEHOCE

České Budějovice

ŘEHCE

50 km

řejtá

řejhtá

V

dobách, kdy se kůň používal jako důležité hospodářské zvíře, se pro jeho hlas užívala spousta příbuzných i nepříbuzných výrazů, na nichž je zajímavé, že téměř všechny začínají na ř nebo řidčeji na r. Hlasový projev koně je totiž tak výrazný, připomíná tyto vibrující hlásky, že se zvukomalebná slovesa přímo nabízela. Největší území zabírají slovesa řičí (to patrně od ryčet, rýkat „řvát“) a řehtá. Sloveso řičí pokrývá severní polovinu Čech a zasahuje až k Brnu (oba areály byly dří-

Čeština v práci Pokud poptávku posíláme formou dopisu, na začátku je vhodné uvést, odkud jsme se o dodavateli dozvěděli, například V inzerátu zveřejněném v Lidových novinách 2. 3. 2015 jsme se dozvěděli, že nabí-

ŘIČÍ


ve jistě propojeny, ale kontinuita byla přerušena německým svitavským ostrovem). Slovo řehtá převažuje v jižní polovině Čech, na většině Moravy i na jihu slezských nářečí. Objevuje se i několik variant: řejtá (jižní Čechy), řejhtá (Doudlebsko), řehce, řehoce a řihotá (východní Morava, západ a jih slezských nářečí). V česko-polském pruhu jsou tvary rzá a rže, oba k infinitivu rzát/ržát. Mezi Opavou a Ostravou leží areál výrazu hynčí, jediného slovesa, které nezačíná na ř/r, třebaže je jistě také zvukomalebné.

zíte… Z internetových stránek Vaší společnosti jsme zjistili, že vyrábíte… Na základě našeho včerejšího telefonátu Vás žádáme o písemnou nabídku… Na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně jsme od Vás získali informace o… Popíšeme, o co přesně máme zájem. Uvedeme vlastnosti a parametry zboží, specifikujeme svou představu o podmínkách dodání (cena, množství, jakost, provedení, záruční doba, dodací lhůta, servisní služby, platební podmínky atd.): Prosíme o uvedení termínu dodání, způsobu dopravy a podmínek platby… Zašlete nám prosím nabídkový list včetně cen s DPH… Sdělte nám prosím, zda nám můžete dát slevu při placení v hotovosti... Velmi uvítáme, pokud nám nabídku pošlete co nejdříve… V závěru uvedeme např. Těšíme se na Vaši výhod-

O původu českých jmen Řehoř/Říp Řehoř je mužské jméno řeckého původu. Původní řecká podoba Grégorios se vykládá jako ‚bdělý, ostražitý‘. Bližší řeckému originálu je např. slovenská podoba Gregor. Česká podoba odráží pravidelné hláskové změny, ke kterým při přejímání cizích výrazů docházelo. Do staré češtiny bylo jméno přejato jako Hřehoř, protože g se pravidelně měnilo na h a r před e nebo i dávalo ř. Počáteční H- bylo později vypuštěno. Jméno Řehoř je u nás dnes poměrně vzácné, má jen necelé čtyři desítky nositelů. Říp je znám již z Kosmovy kroniky jako místo, kde stanul praotec Čech se svým lidem. Tento vrch je osamocený a v krajině velmi výrazný, proto odpradávna sloužil jako významný orientační bod. Není tedy divu, že jeho jméno je velmi starého, předslovanského původu. Vychází z germánského základu *rip s významem ‚hora, vyvýšenina‘. Pojmenování tedy odráží skutečnost, že šlo o horu v okolí jedinou, velmi významnou.

nou nabídku a věříme, že naše spolupráce bude nadále pokračovat. Dodavatele můžeme požádat i o zaslání nabídky, katalogu či vzorků. Pokud je to vhodné, můžeme ho požádat také o tip na jiného dodavatele: Pokud byste nám nemohli požadované zboží v daném termínu dodat, rádi uvítáme doporučení na jiného vhodného dodavatele. Vybranému dodavateli pak zašleme svou objednávku.



Autoři: Adam Kříž (téma), Veronika Štěpánová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Libuše Čižmárová (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.


íslovky jsou slova číselného významu. Rozlišujeme číslovky určité, které lze většinou zaznamenat i číslicí (2 ‚dva‘, 2. ‚druhý‘, 2× ‚dvakrát‘, dvojí, dvoje), a neurčité (několik, několikátý, několikrát, několikerý, několikero). Číslovkami základními vyjadřujeme počet jevů: dva, třináct, sto, dvě stě, tisíc, milion, miliarda, několik, číslovkami řadovými pořadí: druhý, dvacátý první i jednadvacátý, stý padesátý i stopadesátý, několikátý, číslovkami násobnými násobek, tj. kolikrát se nějaká věc vyskytuje: dvojnásobný, pětinásobný i pateronásobný, desetkrát, mnohokrát, číslovkami druhovými počet druhů: dvojí, paterý, několikerý a číslovkami souborovými počty souborů, sad, balení atd.: dvoje, patero, několikero. Ve skloňování základních číslovek dva, dvě, oba, obě se zachovaly tvary dvojného čísla (duálu): ve 2. a 6. p. jsou pro všechny rody spisovné tvary dvou, obou (nikoli *dvouch, *obouch), ve 3. a 7. p. dvěma, oběma (nikoli *dvoum, *oboum, *dvouma, *obouma ani *dvěmi, *oběmi). Číslovky tři, čtyři se skloňují podle ženského vzoru „kost“, každá s jednou odchylkou. U číslovky tři je to tvar 7. p.: třemi, u číslovky čtyři tvar 2. p.: čtyř. Tvary 2. p. třech a čtyřech jsou hovorové. Pokud za číslovkami tři, čtyři v 7. p. mn. č. následují výrazy oči, uši, nohy, ruce, zakončené na duálovou koncovku -ma, použijí se tvary třema, čtyřma: kotě s třema nohama, mezi čtyřma očima. Číselné výrazy složené z desítek (od dvaceti) a jednotek mají dvojí podobu: dvacet pět, dvacátý pátý i pětadvacet, pětadvacátý. Při počtech a u vyšších číselných řádů se používá spíše podoba první, kaž-

dou číslovku složeného číslovkového výrazu píšeme zvlášť: tisíc devět set dvacet pět, (jeden) tisíc osm set čtyřicet sedm atd. Záludnosti Pád číslovek jeden, dva, tři, čtyři je shodný s pádem jména počítaného předmětu: tři muži, třem mužům. Po číslovkách od pěti se v 1. a 4. p. shoda řídí podle číslovky a jméno je ve 2. p. mn. č.: pět mužů. Po složených číslovkách končících na jeden, dva, tři, čtyři jsou možné tvary: dvacet jeden žák i dvacet jedna žáků, dvacet dva/tři/čtyři žáci i žáků. Tvar slovesa, které se k nim vztahuje, se řídí posledním

K

dyž se řekne strdí, většina z nás si patrně vybaví spojení krajina mlékem a strdím oplývající. Mnozí žijí v přesvědčení, že se s ním setkali v Jiráskově pověsti o praotci Čechovi. Tam bychom ho však hledali marně, viz: To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Citace možná některým napověděla, že strdí je totéž co med, a dodejme, že i plástev medu. Frazém oplývat mlékem a strdím, nacházející se ve starších překladech bible, pak znamená ,být bohatý, popř. i úrodný a štědrý‘.

Jak napsat nabídku vyžádanou a nevyžádanou

N

abídky lze dělit na vyžádané a nevyžádané. Vyžádaným nabídkám předchází poptávka, nevyžádané nabídky zasílají firmy nebo instituce širokému okruhu potenciálních klientů. Vyžádaná nabídka se nejčastěji zasílá e-mailem. Na jejím začátku poděkujeme za zájem o naše výrobky či služby, například Děkujeme za Váš zájem…, Těší nás, že jste si vybrali produkty značky…

speciální: Kodifikovaná podoba je pouze tato. Stejně píšeme i speciálně. stadium: Dosud kodifikovaný je pouze tento způsob psaní. Podle výslovnosti /stádyjum/ se v praxi často vyskytuje i v psaných textech podoba s -á-. Tuto podobu je možné tolerovat. standard: Máme-li na mysli něco obvyklého, ustáleného, píšeme standard, stejně i standardní. V 1. p. sice vyslovujeme /standart/, v dalších pádech je však již náležitá výslovnost s /d/, např. /standardu/. Podoba standart je tvar 2. p. mn. č. od jména standarta ,vlajka‘, příd. jm. od něj odvozené je standartový. status: Při skloňování slova status (,stav‘) připojujeme koncovky za celý výraz: statusu, statusem, statusy… Koncové -us se odsouvá pouze u spojení status quo ,dosavadní stav‘: statu quo, statem quo. Od statusu je třeba odlišovat statut, 2. p. statutu, s významem ,stanovy, pravidla, předpisy pro zřízení a jednání nějaké instituce‘.

Následuje přesná specifikace předmětu nabídky (vlastnosti zboží, rozsah nabízených služeb, cena, termín závaznosti nabídky apod.). Nabídka je již návrhem na uzavření smlouvy, proto musí být úplná a dostatečně podrobná, aby už odběratel nemusel žádat o doplnění dalších informací. Zvláště pokud píšeme novému klientovi, je vhodné uvést v nabídce i podrobnější informace: Balení a způsob dopravy rádi přizpůsobíme Vašim požadavkům…, Zboží dodáme nejpozději do 10 dní od zaslání závazné objednávky… V závěru lze použít formulace: Těšíme se na Vaši objednávku…, Prosíme o brzké zaslání závazné objednávky… Na poptávku odpovíme i v případě, že klientově poptávce nemůžeme vyhovět, např. Litujeme, že Vaší poptávce nemůžeme vyhovět z důvodu…, Výrobek, o který máte zájem,


Napište čísla a značky slovy: od 8 do 14 h, s 232 závodníky, 158. uživatel, 3x denně, 2 x 5 = 10, dívka s těma 2 nádhernýma očima a těmi 2 útlými pažemi, jet na výlet se 100 €, výše penále je 2 745 353 Kč CVIČENÍ

Zítřejší lekce se bude zabývat slovesy

Nenechte se zmást

strávit: V minulosti se sice rozlišovalo strávit ,trávením vstřebat‘ a ztrávit ,prožít čas, pobýt‘, ale od r. 1957 se v obou významech píše pouze strávit.

Píšete nabídku?

pravidelně skloňovaných tvarů ke stu korunám i ke stu korun, o stu korunách i o stu korun). Neskloňuje se také, je-li ve spojení s jinou číslovkou, která po ní následuje, např. po sto padesáti letech. Ve spojení složených číslovek s počítaným předmětem skloňujeme buď všechny části číselného výrazu: před třemi sty šedesáti pěti (před třemi sty pětašedesáti) lety, nebo pouze část číslovkového výrazu (obvykle jen řád desítek a jednotek): před tři sta šedesáti pěti (před tři sta pětašedesáti) lety.


Jak se kde říkalo sedmikrásce?


Co je to strdí?

členem složené číslovky (dvacet jeden žák byl…, dvacet čtyři žáci byli…) nebo může být (po počítaném předmětu ve 2. p.) ve středním rodě: dvacet jedna žáků bylo…, dvacet čtyři žáků bylo… Tvary 2. p. jsou běžnější a přirozenější. Ve spojení s číslovkami sto, tisíc, milion, miliarda je tvar počítaného předmětu rovněž ve 2. p., nebo se může přizpůsobit pádu číslovky: před pěti sty let/lety, s třemi tisíci diváků/diváky. Číslovka sto se skloňuje podle vzoru „město“, ale ve spojení s počítaným předmětem někdy zůstává nesklonná, např. ke sto korunám, o sto korunách (vedle

ČEŠTINA NOVĚ

od osmi do čtrnácti hodin; s dvěma sty třiceti dvěma (dvaatřiceti) závodníky, s dvě stě třiceti dvěma (dvaatřiceti) závodníky; stý padesátý osmý uživatel, stopadesátý osmý uživatel; třikrát denně; dva krát pět se rovná deset; dívka s těma dvěma nádhernýma očima a těmi dvěma útlými pažemi; jet na výlet se sto eury / se stem eur; výše penále je dva miliony sedm set čtyřicet pět tisíc tři sta padesát tři koruny/korun (třiapadesát korun) českých

Č

Jak psát a skloňovat číslovky

HUSÍ KVÍTKO HUSÁREK


SIROTKA

adeec Hradec Králové

CHUDOBKA Karlovy Vary

Praha

Os O sstrava t Ostrava

Par Pardubice Olomouc

Plzeň

Jihlava

CHUDOBKA Č. Budějovice

Brno

SEDMIKR Á SK A

JISKERKA Zlín

ŠEŠETKA

50 km


N

ázev sedmikráska, shodný se spisovným jazykem a pokrývající největší území (střední Čechy, západní a střední Moravu), je motivován číslovkou sedmkrát podle starého zvyku počítat utrhávané okvětní lístky za účelem věštby, druhá část slova se přiklonila ke slovu krása, odtud pak zdrobnělina -kráska. Tato číselná motivace odpovídá i názvům v jiných jazycích, např. polskému stokrotka nebo německému Tausendschön. I většina ostatních názvů jsou zdrob-

Čeština v práci již nevyrábíme, můžeme Vám však nabídnout nový model… Nevyžádaná nabídka se stylem blíží propagačním textům, může mít formu individuálního dopisu nebo inzerátu. Nabíd-

něliny, zpravidla přenesená pojmenování, vycházející z pojetí sedmikrásky jako květiny malé, bílé, „chudobné“. Je to slovo chudobka ve dvou velkých areálech v Čechách; na východní Moravě a ve Slezsku pak jiskerka (podle zářivě bílé barvy), sirotka (kvete v době, kdy jiné květiny nekvetou), šešetka (z čečetka, podle malého ptáčka). Ve Slezsku a na západním okraji Čech se objevují ještě názvy husárek a husí kvítko podle výskytu květinky v místech, kde se pasou husy.

ka musí být vždy pečlivě promyšlena ve vztahu k zákazníkovi, aby ho předmět nabídky zaujal a podnítil ke koupi. Měla by obsahovat nejen věcný popis, ale i argumentaci, proč je předkládaná nabídka pro zákazníka výhodná. Na začátku nevyžádané nabídky obvykle vysvětlíme, proč se obracíme právě na něj: Těší nás naše dosavadní spolupráce a jako dlouholetému zákazníkovi Vám přednostně nabízíme…, Odpovídáme na Váš inzerát zveřejněný v Lidových novinách 3. 3. 2015… Krátce představíme naši firmu, obor její činnosti, popř. dosavadní úspěchy – nepřiměřená sebechvála ovšem není namístě. Text nabídky musí být přehledný a stručný, aby šetřil čas adresáta a neskončil hned v koši. Podrobné informace je proto vhodné uvádět v příloze, která může mít i podobu prospektu či katalogu: V příloze

O původu českých jmen Stanislav/Slezsko Stanislav je mužské jméno slovanského původu, doložené téměř ve všech slovanských jazycích. Vykládá se jako ‚ustav, upevni slávu‘ nebo ‚staň se slavným‘, případně též ‚získávající slávu pevností, vytrvalostí‘. Jméno je u nás velmi časté, podobně jako jeho přechýlený ženský protějšek Stanislava. Ze jména Stanislav byla ve středověku utvořena podoba Stašek, která se osamostatnila. Dnes je však ve funkci jména užívána již jen zcela ojediněle, rozšířena je jako příjmení. Slezsko je historická země, která dnes z větší části patří Polsku. Podobně jako Morava vychází i jméno Slezsko z názvu řeky. Jde o levý přítok Odry, polsky zvaný Ślęza. Jméno Slezsko označovalo tedy zemi rozkládající se podél této řeky. Jméno řeky bylo pravděpodobně utvořeno od slovanského základu s významem ‚vlhký, mokrý‘. Podle jiného výkladu souvisí jméno Slezsko se jménem kmene Silingů, jehož původ je však nejasný.

Vám zasíláme katalog na rok 2015…, V příloze zasíláme seznam zboží, které by Vás mohlo zajímat. Závěr obsahuje zdvořilostní formule: Věříme, že Vás naše nabídka zaujme…, V případě jakýchkoli dotazů prosím kontaktujte naše zákaznické centrum na bezplatné lince…, Těšíme se na Vaši objednávku… Samozřejmostí je psaní zájmen Vy, Vás, Váš s velkým počátečním písmenem.



Autoři: Markéta Pravdová (téma), Ivana Svobodová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Libuše Čižmárová (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Záludnosti Zvratná slovesa (učit se, koupit si) mají v minulém čase v 2. os. j. č. tvary učil ses, koupil sis. V podmiňovacím způsobu jsou náležité tyto podoby: učil bych, učil bys, učil


P

odstatné jméno může mít maximálně 14 tvarů, nepočítáme-li v to varianty (např. ve spisu – ve spise). Sloveso je na tom podstatně hůře, neboť zahrnuje desítky tvarů. Není proto divu, že někdy znejistíme, zda jsme zvolili tvary náležité. Projděme si některé z nich, a to zejména ty, u nichž došlo před více než 20 lety ke změně kodifikace. Slovesa, která v minulosti měla infinitiv na -ci (péci, moci), mají už kodifikovaný i infinitiv na -ct (péct, moct). U většiny sloves vzoru „mazat“ se dnes již výlučně užívají přítomné tvary s koncovkami -u, -ou: mažu, mažou, řežu, řežou. U slovesa psát jsou vedle píšu, píšou však stále živé tvary píši, píší, totéž platí pro některá předponová slovesa odvozená od výrazu kázat, a to zejména ve 3. os. mn. č.: dokáží, přikáží. U slovesa moci (moct) se za neutrální spisovné tvary považují mohu, mohou, tvary můžu, můžou jsou též spisovné, ale hovorové. Jako hovorové se hodnotí i tvary kupuju, organizuju, kupujou, organizujou; dále tvary nabydu, nabydeš…, přibyde, odbyde atd. Za zcela rovnocenné se pokládají tvary (oni) sázejí i sází, vyprávějí i vypráví, souvisejí i souvisí, musejí i musí, ale jen (oni) prosí, souhlasí, trpí, mlčí. Za spisovné se pokládají pouze podoby vědí, jedí. Slovesa se zakončením na -it (vzor „prosit“) mají v rozkazovacím způsobu tvary s nezměkčenou souhláskou: popros, poprosme, poproste a také přihlas se, přihlaste se, vyraz, vyrazte atp.

by, učili bychom, učili byste, učili by. U zvratných sloves jsou v 2. os. j. č. náležité podoby: učil by ses, koupil by sis. Stále více se šíří tvary *bysem, *by jsem, *by jsi, *bysme, *by jsme, *by jste, ale ty se ke spisovným neřadí. Slovesa tisknout a minout pojí zakončení -nout, shodují se i v přítomných tvarech: tisk-ne, mi-ne. Rozdíly shledáváme v příčestí minulém: minul, ale tiskl. Po-

A

si nikdo z nás si nepřeje nechat se oklamat čili sednout někomu na vějičku nebo sednout někomu na lep. Oba uvedené frazémy označují totéž a souvisejí spolu i věcně. Slovo vějička totiž znamená ,proutky namazané lepem k chytání ptáků‘. Jde patrně o zdrobnělinu utvořenou od praslovanského výrazu věja ,větev‘. Tento název pro větev měla i staroslověnština, v češtině se však věja v tomto významu neujala, zůstala zachována pouze v uvedeném frazému a v jemu podobném nachytat, dostat někoho na vějičku ,někoho ošidit‘.

Jak napsat objednávku, jak ji potvrdit nebo zrušit

O

bjednávka je odpovědí na nabídku. Svou objednávkou zákazník uděluje prodávajícímu zakázku. Objednávka je závazná: funguje buď jako návrh kupní smlouvy (pokud je reakcí na inzertní nabídku), nebo jako uzavření kupní smlouvy (pokud je reakcí na závaznou nabídku). Klasická kupní smlouva vzniká tehdy, pokud obě smluvní strany stvrdí smlouvu svým podpisem.

Zítra se budeme věnovat problematice slovesných a jmenných vazeb

Nenechte se zmást scenárista: Píšeme scéna, scénář, ale odvozené výrazy v kořeni samohlásku krátí: scenárista, scenáristický.

software: Zatímco v mluvené podobě se toto jméno běžně skloňuje, v psané často zůstává nesklonné. Toto podst. jm. ve výslovnosti končí na /r/, nikoli na /e/, proto by se i v psané podobě mělo skloňovat, a to podle vzoru „hrad“. V dalších pádech se nevyslovované e odsouvá: softwaru, softwary, softwarům. someliér, sommeliér: Tento výraz není dosud kodifikován. V praxi se vyskytují podoby someliér, sommeliér, somelier, sommelier. Protože máme premiéra, hoteliéra, krupiéra, upřednostňujeme také u uvedeného výrazu zakončení -iér. V první části lze zvolit jak jedno, tak dvě m, lze psát tedy someliér i sommeliér.

Objednávka může mít formu formuláře nebo individuálně stylizovaného dopisu. Musí obsahovat datum, pořadové číslo a vlastnoruční podpis, popř. otisk razítka. Objednávku obvykle začínáme formulací Na základě Vaší nabídky ze dne … objednáváme… Děkujeme za Vaši nabídku a podle ní objednáváme… Následují údaje o objednaném zboží nebo službách a dohodnutých obchodních podmínkách (druh a množství, cena a platební podmínky, dodací lhůta, způsob a místo dodání zboží apod.): Vaši dodávku očekáváme nejpozději do konce tohoto týdne… Fakturu zaplatíme příkazem k úhradě ihned po obdržení zásilky. V závěru lze použít formulace: Těšíme se na Vaši zásilku… Očekáváme Vaši dodávku… Žádáme Vás o potvrzení objednávky obratem. Objednávku lze poslat i jako přílohu e-mailu.


ZOUBEK

STROUČEK Ústí n. Labem Karlovy Vary

sisyfovský: Občas se podaří zaměnit i a y. U tohoto slova nezbývá než si způsob psaní pamatovat nebo si ho ověřit v Pravidlech českého pravopisu či ve slovnících.


Studenti se rádi chlub_ tím, co um_, a vař_ nejrůznější kulinářské speciality. Lidé o tom nev_, a nemohou/nemůžou se proto bránit. Co by sis / jsi si dala ráda k obědu? Snad si občané vydob_dou práva, která jim nálež_. Honzík se rozběh_ k babičce, ale zakop_ a upad_. Omlouvám se, že vám skáč_ do řeči. Ztrátu karty okamžitě nahla_te. Byli bychom / bysme / by jsme rádi, kdybyste / kdyby jste nás navštívili. CVIČENÍ

VROUBEK

stoupa: Toto slovo s významem ,zařízení na drcení‘ se dnes již běžně neužívá. Živější je užití v přeneseném významu: celý náklad půjde do stoupy tj. ,bude zničen‘.

Píšete objednávku?

jež byla utvořena od citoslovcí: prásknout, bouchnout, cinknout…, nebo slovesa expresivní: pláchnout, trumfnout (práskl i prásknul, bouchl i bouchnul, cinkl i cinknul, pláchl i pláchnul, trumfl i trumfnul). Ostatní tvary jsou bez -nu-, tedy práskla, prásklo, práskli, pláchla...


Jak se kde říkalo stroužku česneku?


Co znamená sednout někomu na vějičku?

kud zakončení -nout (-ne) předchází samohláska, sloveso je jednoslabičné (hnout) nebo obsahuje slabikotvorné r (hrnout), má příčestí minulé tvar s -nu(vanul, hnul, hrnul). Jestliže před -nout (-ne) je souhláska, příčestí -nu- zpravidla nemá (uběhl, vyvázl, zanikl). Slovo „zpravidla“ naznačuje, že existují slovesa, u kterých tvary s -nu- lze jako variantu užít. Patří k nim především ta slovesa,

ČEŠTINA NOVĚ

Studenti se rádi chlubí tím, co umějí/umí, a vaří nejrůznější kulinářské speciality. Lidé o tom nevědí, a nemohou/nemůžou se proto bránit. Co by sis dala ráda k obědu? Snad si občané vydobudou/vydobydou práva, která jim náleží/náležejí. Honzík se rozběhl k babičce, ale zakopl a upadl. Omlouvám se, že vám skáču do řeči. Ztrátu karty okamžitě nahlaste. Byli bychom rádi, kdybyste nás navštívili.

Co se změnilo u slovesných tvarů?

STROUČEK

STROUŽEK Praha

Olomouc

strouzek Jihlava

Plzeň

parouzek

Ostrava

Pardubice

STROUČEK Brno

České Če Budějovice Budě 50 km

ZOUBEK

Zlín

štrouček

ŠPÁREK


elkou centrální část Čech pokrývá výraz stroužek shodný se spisovným jazykem a k němu se ze tří stran přimyká slovo strouček (v západních a severních Čechách a na většině Moravy a Slezska). Tato situace napovídá, že název strouček je starší a stroužkem byl vytěsněn, ten ho překryl, ale ne na celém původním území. Slovo strouček je od původu zdrobnělina ke struk, což znamenalo ,lusk‘. Jde tedy o metaforické, přenesené pojmenování. A slovo stroužek vzniklo ze strouček příklonem ke slovesu strouhat. Ke slovu stroužek

existuje ještě varianta strouzek na Benešovsku a Příbramsku, výraz strouček má variantu štrouček na Břeclavsku a Kyjovsku. Směrem k okrajům českého území se objevují další výrazy. Jižní a západní Čechy a západní Morava mají motivačně příbuzné názvy pazourek (s variantou vzniklou přesmykem parouzek), zoubek (to je i na Zábřežsku), drápek a špárek (zdrobnělina ke slovu špár ,prst s drápem‘). Z Náchodska je doloženo slovo vroubek, také metafora, třebaže jinak motivovaná.

PAZOUREK

V

Čeština v práci Prodávající potvrdí přijetí objednávky krátkým průvodním dopisem nebo datovaným podpisem na kopii objednávky: tím se zavazuje k jejímu vyřízení. Potvrzení obvykle obsahuje poděkování za ob-

jednávku: Děkujeme za Vaši objednávku č. … ze dne … a potvrzujeme ji v plném rozsahu Vašich požadavků. Důležité údaje, jako jsou například dohodnuté podmínky, lze zopakovat: Potvrzujeme naši dnešní telefonickou dohodu o odeslání výrobků podle Vaší přepravní dispozice... Očekáváme, že zapůjčené obaly vrátíte do týdne od převzetí zboží… V přepravním listu uvedeme, ve které bedně je dodací list... Zboží vyfakturujeme včetně DPH a zašleme poštou na dobírku. Závěr obsahuje zdvořilostní formule: Vaši objednávku vyřídíme přednostně… Těšíme se na Vaše další zakázky. Pokud některý z obchodních partnerů musí změnit nebo zrušit (stornovat) objednávku, je třeba uvést důvod: Omlouváme se za … Při dodatečné kontrole objednávky jsme zjistili, že došlo k omy-

O původu českých jmen Silvie / Sedlec-Prčice Silvie je ženské jméno latinského původu, které vychází z latinského podstatného jména silva ‚les‘ a vykládá se jako ‚žena z lesa‘, případně ‚lesní žínka‘. Pravopisnou variantou jména je Sylvie, která je velmi rozšířená především ve Francii. Počeštěnou podobou je Silva s variantou Sylva. Mužské protějšky Silván, Silvanus, Silvio nebo Silvius se u nás příliš nevžily. Sedlec-Prčice je souměstí na jižním okraji středních Čech, které vzniklo v 50. letech 20. století sloučením do té doby samostatných městeček Sedlec a Prčice. Jméno Prčice má podobu jednotného čísla, místní obyvatelé mluví vždy jedině o Prčici, nikoli o *Prčicích. Jméno bylo utvořeno od slova prk ‚kozlí nebo jelení pach v době říje‘. Šlo patrně o posměšné jméno, které osadě dali zlomyslní sousedé. Jméno Sedlec vychází ze staročeského podstatného jména sedlcě, které bylo zdrobnělinou slova sedlo ve významu ‚osada, sídlo‘.

lu… Litujeme, že Vaši objednávku bohužel nemůžeme potvrdit, protože… Také závěr formulujeme zdvořile: Děkujeme Vám za pochopení a přikládáme opravené znění objednávky... O změně nebo stornu objednávky je nutné dodavatele informovat okamžitě (např. telefonem nebo e-mailem), aby dostal informace pokud možno dříve, než mu dojde objednávka.



Autoři: Ivana Svobodová (téma, Jazyková poradna: na co se ptáte), Libuše Čižmárová (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.


D

nes využijeme tohoto jazykového kurzu i tento jazykový kurz k výkladu o problematice slovesných a jmenných vazeb. Existují totiž slova, která určitý vztah k jinému slovu mohou vyjádřit více vazbami. Takovým případem je i sloveso využít, uvedené v první větě, které se může pojit jak s 2. p., tak se 4. p. Do skupiny těchto slov patří např. obchodovat. Můžeme obchodovat s kosmetikou, možné je také bezpředložkové spojení obchodovat kosmetikou. Bezpředložkovou vazbu však hodnotíme jako zastaralou, dnes se běžně neužívá. Stejně je na tom podstatné jméno obchod: obchod s kosmetikou, případně obchod kosmetikou. Vazba slova obchod s 2. p. se nedoporučuje (*obchod zeleniny). Pro transakce s nehmotnými komoditami, akciemi apod. lze užít sloveso také ve spojení se 4. p.: obchodovat akcie. Abychom mohli vést obchod, musíme umět počítat. Naštěstí se už na základní škole učíme matematiku. Lze říci také učit se matematice, toto spojení však hodnotíme jako knižní, patří spíše do textů vyššího stylu a můžeme ho také využít jako archaizující prvek. Totéž platí pro sloveso vyučovat: můžeme vyučovat matematiku, případně vyučovat matematice. Sloveso diskutovat se váže se 4. p.: diskutovat něco, nebo s předložkou o a 6. p.: diskutovat o něčem. Správné je tedy jak diskutovat reformu zdravotnictví, tak diskutovat o reformě zdravotnictví. Rozdílné vazby mají slovesa zmínit a zmínit se. Můžeme zmínit něco, avšak zmínit se o něčem: zmiňujeme velký úspěch naší lyžařky, ale zmiňujeme se o velkém úspěchu naší lyžařky. Někteří mluvčí mají pocit, že 4. p. pronikl v nedávné době ke slovesům disku-

tovat a zmínit vlivem angličtiny. Tato vazba je však zaznamenána již v Příručním slovníku jazyka českého, který vycházel ve 30.–50. letech minulého století. Sloveso žádat se spojuje se 4. p. nebo s předložkou o a 6. p. V některých případech lze obě vazby zaměnit, jindy to vhodné není: žádám jasné vysvětlení, žádám o jasné vysvětlení, ale spíše žádám o dovolenou. Podstatné jméno žádost ve významu ‚písemný nebo ústní projev, kterým se něco žádá‘ se spojuje s předložkou o: žádost o jasné vysvětlení, žádost o dovolenou.

P

okud někoho označíme za šedou eminenci, bude to osoba stojící zdánlivě v pozadí, nevystupující na veřejnosti, ale působící jako iniciátor a inspirátor důležitých rozhodnutí a akcí. Toto spojení je zpravidla užíváno v negativním slova smyslu. Původně se takto hovořilo o důvěrníkovi a rádci kardinála Richelieua, kterým byl vlivný francouzský kapucín Otec Josef, jehož typickým oblečením byl šedý řeholní oděv. Ekvivalent spojení šedá eminence se užívá např. i ve francouzštině, v angličtině a v němčině.

šakalí: Přídavné jméno šakalí se řadí ke vzoru „jarní“, nikoli „mladý“, proto je zápis s ý na konci nesprávný. Pomoci nám může např. známý film Šakalí (ne *Šakalá) léta.

U

rgenci neboli pobídku posíláme tehdy, pokud dodávající nedodá nebo kupující neodebere zboží nebo služby v dohodnutém termínu (obvykle uvedeném v kupní smlouvě či potvrzené objednávce). Urgence i odpovědi na ně se zasílají doporučeně. V urgenci je třeba uvést datum a číslo kupní smlouvy či objednávky, jež nebyla vyřízena, přesně označit druh zboží nebo

Libe Liberec

šmoulové: Výraz šmoulové (označení pro modré skřítky z kresleného televizního seriálu) bychom měli psát s malým počátečním písmenem. Velké písmeno je namístě jen tehdy, pokud se slovo šmoula stane vlastním jménem, např. taťka Šmoula.

služby, kterou urgujeme, a připomenout původně dohodnutý termín plnění: Připomínáme, že jste již před týdnem měli dodat… Velmi nás překvapilo, že jste dosud nedodali zboží podle naší objednávky ze dne… Doposud jsme od Vás neobdrželi zboží podle smlouvy č. … V upomínce upozorňujeme na to, že lhůta plnění již uplynula a že včasné nedodání zboží či služeb nám způsobilo komplikace: Vaše prodlení nám způsobilo vážné výrobní potíže… S Vaší dodávkou jsme počítali a její zpoždění nám nyní znemožnilo plnit závazky vůči našim zákazníkům. V první urgenci bychom měli být důrazní a zároveň taktní a zdvořilí. Můžeme projevit spokojenost s dosavadní spoluprací, vyjádřit přesvědčení, že k prodlení nedošlo úmyslně a že tímto nedopatřením nebudou nijak narušeny naše obchodní


Hradec Králové

Praha

Ostrava Ostra

KADLÁTKA

Pardubice

Karlovy Vary

SLÍVA

SLÍVA

Ústí n. Labem

šest set: Ačkoli se lze setkat s podobami *šestcet a *šescet ovlivněnými výslovností, číslovka se skládá ze dvou slov: šest a set (2. p. mn. č. od sto). Správně je tedy šest set, dohromady (šestset) se píše jen výjimečně, např. na složenkách.

štrúdl: Z historických důvodů je náležité psát z němčiny přejatý výraz štrúdl s čárkou nad ú, nikoli s kroužkem.

Jak napsat urgenci a jak na ni odpovědět

Zítřejší lekce se bude zabývat koncovkami přídavných jmen

Jan už dva roky obchoduje (PEČIVO). Sympatická číšnice jim doporučila (SVÍČKOVÁ). Odborníci diskutovali (NOVÁ METODA). Nákup zaplatil (KARTA). Do divadla jsme dorazili pozdě DÍKY/KVŮLI poruše autobusu. Moje maminka vyučuje (ČEŠTINA) na základní škole. Jak (TY) to napadlo? Po několika dnech dosáhl (VRCHOL) hory. DÍKY/KVŮLI poctivému tréninku má šanci na medaili. CVIČENÍ

Nenechte se zmást

Štrbské p/Pleso: Pokud máme na mysli ledovcové jezero ve Vysokých Tatrách, je náležitá podoba Štrbské pleso, jestliže však píšeme o tamních klimatických lázních (osadě), je správně Štrbské Pleso. Přídavné jméno odkazuje na obec Štrba, zápis *Štrpské je tedy chybný.

Píšete urgenci?

V takových případech se užívá předložka kvůli: Kvůli zranění se nemohla zúčastnit závodu. Nemohou najít zaměstnání kvůli jazykové bariéře. Zajímavé je sloveso napadnout ve významu ‚náhle přijít na mysl‘. Kodifikováno je totiž jak spojení se 4. p.: napadlo ho další řešení, tak poněkud překvapivě i se 3. p.: napadlo mu další řešení. Napadnout ve smyslu ‚zaútočit‘ se váže jen se 4. p.: Německo napadlo sousední státy.


Jak se kde říkalo švestce?


Komu se říká šedá eminence?

Záludnosti Připomeňme si rozdíl v užívání předložek kvůli a díky, které se často chybně zaměňují. Díky užíváme tehdy, mluvíme-li o žádoucí, chtěné či přínosné skutečnosti: Díky tvé přímluvě jsem dostal druhou šanci. Díky Petře jsme zvládli splnit zakázku s předstihem. Celkové tržby multikin vzrostly minulý měsíc díky vyšší návštěvnosti o 12 %. V negativních kontextech, tj. ve spojeních vyjadřujících skutečnost nežádoucí, nelze užití předložky díky doporučit: *Díky zranění se nemohla zúčastnit závodu.

ČEŠTINA NOVĚ

Jan už dva roky obchoduje s pečivem / pečivem. Sympatická číšnice jim doporučila svíčkovou. Odborníci diskutovali novou metodu / o nové metodě. Nákup zaplatil kartou. Do divadla jsme dorazili pozdě kvůli poruše autobusu. Moje maminka vyučuje češtinu/češtině na základní škole. Jak tě/ti to napadlo? Po několika dnech dosáhl vrcholu hory. Díky poctivému tréninku má šanci na medaili.

Kurz češtiny i o češtině

ŠVESK A

Olomouc

Plzeň Jihlava

Brno

TRNKA

SLIVKA

Zlín


KADLÁTKO Zjednodušená nářeční mapa. Mapy zachycují stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi je najdete na http://cja.ujc.cas.cz.

S

lovo švestka má zajímavou historii. Pochází patrně z latinského slova sebestica „arabská“, to vzniklo z arabského slova sebesten označujícího plody švestky a to zase přišlo z perštiny (německé jméno Zwetschke je z češtiny). Podoba švestka, shodná se spisovným jazykem, však byla zachycena jen vzácně, na většině území Čech se užívá zjednodušená varianta šveska. Původní, starý název pro švestku na našem území je slíva, slovo zachované

Čeština v práci vztahy. Požádáme o splnění závazků v nejbližším možném termínu: Až doposud jsme neměli důvod si stěžovat na plnění Vašich závazků… Věříme, že jste nevyřídili objednávku ve stanoveném termínu

už jen v západní polovině Slezska (od něho je slivovice), ve východní polovině byla zapsána zdrobnělina slivka. Na většině Moravy jsou také názvy novější. Větší, západní část zaujímá slovo kadlátka (zcela na západě je rodová varianta kadlátko), původně karlátka, vyskytující se už jen ojediněle západně od Brna. Je to jméno podle Karla IV., který podporoval sázení ovocných stromů, zvláště slív. A východní Morava má trnku, slovo vzniklé přenesením názvu příbuzné peckovice s trny.

pouze nedopatřením… Naše obchodní vztahy byly dosud korektní, proto věříme, že náprava bude zjednána ihned… Očekáváme, že nám obratem oznámíte, kdy zboží dodáte. Jestliže obchodní partner na první pobídku nereagoval, druhá urgence by měla být rovněž zdvořilá, ale naléhavější a údernější. Lze upozornit na případné peněžní sankce, penále či odškodnění a na právo odstoupení od smlouvy: Pokud zboží do uvedeného termínu nedodáte, budeme požadovat penále a zrušíme kupní smlouvu. Odpověď na urgenci posíláme obratem. Jestliže chceme udržet dobré obchodní vztahy, je třeba se náležitě omluvit, vysvětlit důvody zdržení a sdělit způsob nápravy včetně lhůty vyřízení: Omlouváme se za potíže, které jsme Vám

O původu českých jmen Šárka/Šumava Šárka je české ženské jméno, známé z pověsti o dívčí válce. Možná někoho překvapí, že vzniklo přenosem zeměpisného jména Šárka, patřícího skalnatému údolí na severozápadním okraji Prahy. Jde o pojmenování velmi starého, předslovanského, patrně již praevropského původu. Můžeme zde odhalit souvislost mimo jiné s korsickým podstatným jménem sara nebo sarra ‚hora, návrší‘ a se španělským sierra ‚pohoří‘ nebo s albánským sharanë ‚kamenitá suť‘. Šumava se v písemných pramenech poprvé objevuje až v roce 1565. Kořeny jména jsou však nepochybně starší, vychází totiž z praslovanského slova *šuma s významem ‚hvozd, hustý les‘. Ve starších českých historických pramenech má dnešní Šumava často prosté názvy jako Les nebo Hvozd, případně Bavorský les. Nejstarším doloženým názvem pohoří je pojmenování Gabreta, které se dává do souvislosti s keltským *gabro ‚koza‘ a vykládá se jako ‚kozí hory‘ nebo ‚kozí hřbety‘.

způsobili… Přijměte prosím naši omluvu za nedodržení termínu dodávky… Vaše urgence je oprávněná a budeme ji obratem řešit… Zboží jsme nemohli dodat včas, protože… V závěru lze vyjádřit naději na další spolupráci: Pevně věříme, že se nám podaří alespoň částečně napravit potíže, které jsme Vám způsobili, a že toto nedopatření neohrozí naši budoucí spolupráci.



Autoři: Klára Dvořáková (téma), Veronika Štěpánová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Libuše Čižmárová (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

e spojení přídavného a podstatného jména stojí obvykle na prvním místě přídavné jméno: malovaný strop, malovaná kraslice, malované vajíčko. Obrácený slovosled se vyskytuje u termínů, především z oblasti přírodních věd: pes domácí, violka vonná, kyselina sírová, chlorid sodný. Opačný slovosled využívají autoři tehdy, pokud chtějí příd. jm. zdůraznit: Ukazuje se, že se hůře pronajímají byty velké. Ve všech případech se příd. jm. shoduje v rodě, čísle i pádě s řídícím podst. jm.: z malovaného stropu, k malovaným kraslicím, s malovanými vajíčky, o psu domácím, k violce vonné, s kyselinou sírovou, k chloridu sodnému, (pronajímání) bytů velkých. Dalším příkladem obráceného slovosledu jsou expresivní spojení typu ty ženská bláznivá; ve spojení ty kluku hloupá je míra expresivity umocněna užitím příd. jm., které se v rodě s podst. jm. neshoduje.

ších Lidových novinách, v článku uveřejněném ve včerejších Lidových novinách, s článkem uveřejněným ve včerejších Lidových novinách. Stejně je nutno postupovat i u příd. jm. se zakončením -cí (týkající se, zabývající se…), např.: j. č. rozhodnutí týkající se stavebního spoření, podle rozhodnutí týkajícího se stavebního spoření, k rozhodnutí týkajícímu se stavebního spoření, v rozhodnutí týkajícím se stavebního spoření, s rozhodnutím týkajícím se stavebního spoření; mn. č.: rozhodnutí týkající se stavebního spoření, podle rozhodnutí týkajících se stavebního spoření, k rozhodnutím týkajícím se stavebního spoření, v rozhodnutích týkajících se stavebního spoření, s rozhodnutími týkajícími se stavebního spoření.


V

Koncovky přídavných jmen

Jak se kde říkalo třešním?

ho názvu měl být ten, kdo měří 31,5 cm. Význam výrazu už se však od svého vzniku posunul, rozšířil a dnes odkazuje obecně k nepatrné výšce a drobné postavě.

tamější: Toto slovo píšeme s -mě-, protože nejde o 2. stupeň příd. jména tamní, ale o 1. stupeň příd. jména utvořeného z příslovce tam. Tamní a tamější jsou tedy synonyma.

R

eklamaci neboli výtku zasílá zákazník, pokud dodavatel nedodá zboží či služby podle kupní smlouvy či potvrzené objednávky. Už při převzetí dodávky si jako kupující musíme ověřit, zda je zásilka v pořádku; zkontrolovat množství, hmotnost, druh, jakost, provedení, cenu atd. Pokud zjistíme vadu, sepíšeme zápis o vadách (případně vyplníme reklamační formulář po-

skytnutý dodavatelem) a pošleme reklamaci. Vždy je nutné vědět, komu reklamaci adresovat. Reklamace i odpovědi na ně se zasílají doporučeně. Reklamace má být věcná, bez emocí, zdvořilá a zároveň naléhavá. Vždy se odvoláváme na relevantní doklady (datum a číslo objednávky nebo kupní smlouvy, číslo dodacího listu atd.). Dnes jsme obdrželi Vaši zásilku zboží podle objednávky č. … ze dne … a zjistili jsme, že… V reklamaci je třeba přesně popsat zjištěné nedostatky: Při přejímce zboží jsme zjistili, že zboží bylo nedostatečně zabaleno a vlhkem se poškodilo. Své tvrzení můžeme doložit důkazními prostředky: zápisem o vadách, reklamačním listem, vzorky vadného zboží, fotografiemi poškozené zásilky atd. Uvedeme svůj návrh řešení (výměnu, opravu, slevu, ná-


Hradec Králové

VIŠNĚ

Praha

Jihlava

křešně

Ostrava

TŘEŠNĚ

Plzeň

tematický: Pozor na krácení samohlásky při tvoření příd. jména. Píšeme téma, ale tematický (a tematika). Podobně také schéma – schematický. terciární: Píšeme pouze s příponou -ární, analogicky k primární, sekundární atd. Podoba *terciální se sice občas objevuje, ale je chybná.

TŘEŠNĚ

Ústí n. Labem Karlovy Vary

tsunami/cunami: Toto podst. jméno je nesklonné a může být rodu středního nebo ženského. Můžeme použít mezinárodní přepis (tsunami) i přepis přímo z japonštiny, odkud slovo pochází (cunami).

Jak napsat reklamaci a jak na ni odpovědět

HAMLARA Liberec

Nenechte se zmást

trestněprávní: Píšeme dohromady jako jedno slovo, protože tento výraz vznikl z terminologického spojení trestní právo, např. trestněprávní odpovědnost.

Píšete reklamaci?

Anakolut, atrakce a další odchylky od větné stavby, to je téma zítřejší lekce

Vše je zřejmé z příkladu znázorněného na obrázku. Doporučuje se, aby pořízené zvířátko žilo v podmínkách jemu vyhovujících. Po instruktivním úvodu, seznamujícím s metodami analýzy, následují čtyři rozsáhlé statě. Firma je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Brně. Severní křídlo sloužilo personálu starajícímu se o hospodářský chod zámku. Společnost má uzavřeny smlouvy pro případ nehody způsobené živelní pohromou.

T

Někdy se může stát, že věta je formulována tak, že příd. jméno lze vztáhnout ke dvěma podst. jménům. Např. ve spojení v třetím odstavci paragrafu 5 týkající- se vzájemného soužití… se může příd. jm. týkající se vztahovat jak k výrazu odstavci, pak bude mít podobu týkajícím se, tak k výrazu paragrafu a pak je třeba zvolit tvar týkajícího se. To, která koncovka je ta správná, by měl vědět autor.

Vše je zřejmé z příkladu znázorněn_ na obrázku. Doporučuje se, aby pořízené zvířátko žilo v podmínkách jemu vyhovující_. Po instruktivním úvodu, seznamující_ s metodami analýzy, následují čtyři rozsáhlé statě. Firma je zapsána v obchodním rejstříku veden_ městským soudem v Brně. Severní křídlo sloužilo personálu starající_ se o hospodářský chod zámku. Společnost má uzavřeny smlouvy pro případ nehody způsoben_ živelní pohromou.


rpaslík (zvaný též trpajzlík, dříve i třepaslík, třepásek či trpalzlík, staročesky třpaslek) je jednak ‚pohádková bytost malé, drobné postavy‘, jednak ‚člověk nepatrné postavy nebo nepatrného významu‘. Přestože by se mohlo zdát, že jeho pojmenování může mít zvukomalebný základ, je ve skutečnosti zcela popisné: Sděluje nám, jak je dotyčný tvor vysoký. Slovo trpaslík bylo původně složeno z tr-, tedy tři, a pęst-, tedy pěst (obě části byly zakončeny tzv. měkkými znaky), šlo tedy o osobu (či věc) vysokou tři pěsti. A kolik že to tedy trpaslík správně měří? Pěst je stará výšková míra, která se rovná 10,5 cm. Trpaslík by tedy podle své-


CVIČENÍ

Záludnosti Příd. jména se nacházejí až za podst. jmény také tehdy, pokud jsou rozvita. Pisatelé mají často tendenci přizpůsobit tvar příd. jména tomu podst. jménu, které za ním následuje. Vezměme si spojení článek uveřejněný ve včerejších Lidových novinách. Patrně nikoho nenapadne u prvního příd. jm. zvolit jiný tvar než uveřejněný. Jiný tvar není možný proto, že podst. jm. článek je v 1. p. č. j. a jen toto jméno rozhoduje o podobě příd. jm. Pokud budeme slovo článek skloňovat, bude se podle něho měnit i tvar výrazu uveřejněný: z článku uveřejněného ve včerejších Lidových novinách, k článku uveřejněnému ve včerej-

Odkud se vzal trpaslík?

ČEŠTINA NOVĚ

Olomouc

stře šně Brno

ké České Buděj Budějovice ice

Zlín

50 km

střešně


N

ářeční pojmenování třešní jsou málo diferencována. Z území našeho jazyka – s převažujícím výrazem třešně – se vyděluje větší území západních Čech se slovem višně; na plod třešně bylo tu přeneseno označení jiného, podobného ovoce. Jen na Hlučínsku je dosud podstatné jméno přejaté z němčiny hamlara. Pojmenování třešně se dále člení hláskoslovně. Proti českému třešně vystupují moravské tvary třešňa a novější střešňa. Další hláskoslovná varianta křešně je příznačná pro širší Chodsko.

Čeština v práci hradu škody, odstoupení od smlouvy atd.) a termín nápravy: Zboží jsme ochotni si ponechat pouze v případě, že nám poskytnete výraznou slevu… Žádáme o výměnu celé zásilky.

Slovo třešně ukazuje na praslovanské souvislosti, obměna střešňa má původ ve zvratné analogii podle slov, kde je skupení stř- původní (např. středa). Další forma křešně vznikla změnou čř- v kř-. Jsme před otázkou, jakého čísla jsou výše uvedená pojmenování. U formy (s)třešňa jde jednoznačně o číslo jednotné, tvar třešně může být čísla jednotného i množného. Ve spisovném jazyce se zpravidla odlišují pojmenování pro strom (třešeň) a plod (třešně). V nářečích se tyto dva významy nerozlišují.

V případě, že jde o první reklamaci, můžeme se odvolat na dosavadní úspěšnou spolupráci a vyjádřit politování. Při opakovaných nedostatcích je vhodné zvolit razantnější řešení: Pokud naše reklamace nebude obratem vyřízena, budeme nuceni zrušit všechny objednávky a najít si nového dodavatele… V případě, že tato reklamace nebude vyřízena v zákonem stanovené lhůtě, budeme muset celou záležitost předat právnímu oddělení… Prodávající reklamaci buď uzná, nebo nikoli. Jakožto prodávající se v případě oprávněné reklamace omluvíme, vysvětlíme důvod svého pochybení a navrhneme řešení: Omlouváme se, že jsme Vám při poslední dodávce způsobili nepříjemnosti… Zásilka nebyla bohužel zajištěna dostatečně, protože… Zboží Vám rádi vyměníme… Uděláme vše pro to,

O původu českých jmen Tereza/Týn Tereza je ženské jméno řeckého původu, jeho původní význam je však nejasný. Jméno se spojuje s názvem ostrovů Thera v Egejském moři nebo Therasia nedaleko Sicílie. Mohlo tedy patřit ženě pocházející z některého z těchto ostrovů. Existují však i výklady z řeckých slov téresis ‚ochrana, záštita‘ nebo theros ‚léto, horko‘. Podoba Tereza se u nás začala šířit až v 70. letech, do té doby se užívalo převážně jméno Terezie. Týn patří mezi četně zastoupené základy našich místních jmen. Týnů a Týnců je u nás celá řada, na mapách bychom našli i Týniště nebo Týnčany. Staročeské podstatné jméno týn označovalo osadu ohrazenou dřevěnými kůly a plaňkami. Jde o slovo starobylého původu, které vychází z keltského dunum ‚hradiště‘. Germánské slovo tun označovalo plot, ohradu nebo ohrazené sídlo. V němčině nám je dosud připomíná podstatné jméno Zaun ‚plot‘, v angličtině pak slovo town ‚město‘.

aby se tato situace již neopakovala. V případě neoprávněné reklamace je nutné uvést důvody, proč reklamaci nemůžeme přijmout: Chápeme Vaši nespokojenost, avšak… Potřebujete-li nutně náhradní dodávku, jsme ochotni Vám ji okamžitě dodat na základě nové objednávky. V závěru odpovědi na reklamaci ujistíme zákazníka, že máme i nadále zájem o další spolupráci.



Autoři: Ivana Svobodová (téma), Kamila Smejkalová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Jan Balhar (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.



kládání slov do vět má v češtině svá ustálená pravidla. A kde jsou pravidla, tam najdeme také odchylky, které je ve spisovném jazyce nutno hodnotit jako chyby. Představíme zde čtyři typy, v praxi však můžeme najít i různé variace a kombinace. Anakolut je změna větného schématu v průběhu tvorby výpovědi. Skládáme-li větu dlouhou, komplikovanou, vložíme-li do ní vsuvku atd., může se stát, že ji dokončíme jinak, než jak začala. Taková chyba je typická pro nepřipravené projevy. Např. věta Kolegové, když přišli po večírku do práce, nechtělo se jim nic dělat je špatně utvořená, správně by měla znít Kolegové, když přišli po večírku do práce, neměli chuť nic dělat nebo Kolegům, když přišli po večírku do práce, se nechtělo nic dělat. Když zkombinujeme dvě odlišné vazby dohromady, věta nedrží pohromadě, rozpadá se. Ani atrakce není příliš atraktivní způsob tvoření vět. Znamená nenáležité přizpůsobení tvaru jednoho slova slovu sousednímu, např. Delegátka zajistila ubytování skupině turistům. Ti turisté zde syntakticky závisejí nikoliv přímo na slovese (zajistit co komu), nýbrž na skupině, která si žádá druhý pád. Správně má být tedy Delegátka zajistila ubytování skupině turistů. V kontaminaci člověk intuitivně pozná nějaké nevhodné smíšení, znečištění. V jazyce je to křížení vazeb dvou slov, obvykle významově blízkých. Některé kontaminace vzniknou jen jako náhodné ojedinělosti, např. Sousedé pokračovali na výstavbě bazénu – povšimněme si, že pokračovat v něčem se zde smísilo pravděpodobně s pracovat na něčem. Jiná zkřížení jsou téměř chronická, jako třeba

S

loženina uhlobaron vznikla patrně v první polovině 20. století. Časopis Naše řeč, ročník 1920, řadí slovo uhlobaron ke slovům vzniklým za 1. světové války a předpokládá, že toto slovo by mohlo z jazyka zmizet, až budou urovnány a zapomenuty válečné poměry. Slovo se v Naší řeči uvádí ve významu ‚zloděj uhlí‘. Posléze se však vžilo ve významu ‚majitel uhelných dolů‘ a mělo hanlivý příznak kvůli tehdejšímu náhledu veřejnosti na uhlobarony. Užívá se i v dnešní češtině, hanlivý příznak však již není silný.

vazba předložky mimo – tradičně se pojí se čtvrtým pádem, takže by mělo být Mimo bazén už nic dostavovat nebudeme. Jenže když se do toho připlete podobná předložka kromě, snadno prosadí 2. p., s nímž se pojí, a vznikne nesprávná konstrukce Mimo bazénu už nic dostavovat nebudeme. Možná nejzáludnější nástrahou je zeugma, tedy zanedbání různých vazeb dvou (či více) větných členů. Vzniká v situaci, kdy k takovým členům připojíme jeden společný rozvíjející – ten pak samozřejmě jednomu z nich nemůže formálně

U

pomínkou věřitel připomíná dlužníkovi, že uplynula lhůta splatnosti faktury. Upomínka je svým stylem a jazykovými prostředky podobná urgenci: urgence je pobídkou, aby obchodní partner dodal objednané zboží nebo služby, upomínku naopak posílá dodavatel zákazníkovi jako upozornění, že dodané zboží nebo poskytnuté služby nebyly zaplaceny. Upomínka se posílá do-

o veškerou literaturu, nýbrž českou, to však znamená, že slovo český v mužském rodě neodpovídá literatuře v rodě ženském. Přesto se časté zkracování vžilo, dnes jde o silně tradiční a frekventované spojení, jako chybu bychom ho tedy nehodnotili. Přijatelné je i zeugma, které „není vidět“: předložky v konstrukci před i po finále sice vyžadují jiné pády, u nesklonného podstatného jména to však stejně vyústí v tentýž tvar. V pondělí se budeme věnovat předložkám

Nenechte se zmást ubikace: Slovo ubikace je pro svůj význam ‚společná, hromadná ubytovna‘ často mylně spojováno se slovesem ubytovat a odvozeninami od něj. Jeho původ je však jiný, souvisí s latinským slovem ubi (‚kde‘). ultralehký: Složenin s první částí ultraje v češtině mnoho, píšeme je dohromady a některé jsou dnes velmi módní: ultramoderní, ultrazvuk, ultralevicový, ultrafialový apod. Ultra- pochází z latiny a znamená mj. ‚dále, nadto, více‘. uměleckoprůmyslový: Toto složené přídavné jméno je odvozeno od spojení umělecký průmysl, proto je píšeme dohromady.

uskromnit se: U tohoto slovesa i u všech příbuzných slov jsou přípustné podoby s -mn- i s -vn- (ty jsou méně časté a spíše knižní): uskromnit se i uskrovnit se, skromný i skrovný, skromně i skrovně.

Jak napsat upomínku a jak na ni odpovědět

odpovídat, přestože by měl. Nastupovat a vystupovat z tramvaje je mimo stanici zakázáno, jenže kam byste chtěli z tramvaje ještě nastupovat? Korektně by se muselo říci Nastupovat do tramvaje a vystupovat z ní je mimo stanici zakázáno. Jak vidíme, zeugma bývá často způsobeno snahou o úsporné vyjádření. Ta je sice chvályhodná, ale jen tam, kde neodporuje gramatickým pravidlům. Některé konstrukce, ač zeugmatické, se však tolerují nebo přímo považují za neproblematické. Vezměme např. spojení český jazyk a literatura – nejde tu

Jak se kde řekne ukrást?

unikátní: Toto přídavné jméno vyslovujeme /unykátňí/. Dříve se užívalo výhradně ve významu ‚jediný svého druhu‘, dnes např. v reklamě proniká také k běžným výrobkům majícím řadu obdob svého druhu: unikátní sprchový gel.

Píšete upomínku?

poručeně, za první upomínku však lze považovat už e-mail připomínající úhradu faktury. Upomínat je možné třikrát. Všechny upomínky formulujeme zdvořile. Ve všech upomínkách uvádíme číslo faktury, datum jejího vystavení a splatnosti a fakturovanou částku. První upomínku formulujeme velmi taktně, abychom působili velkoryse a neodradili obchodního partnera od dalších objednávek: Při kontrole jsme zjistili, že jste dosud nezaplatili naši fakturu č. … Již před týdnem vypršela lhůta splatnosti naší faktury č. … Můžeme vyjádřit i naději, že klient pouze opomenul nebo již mezitím zaplatil: Věříme, že jde pouze o nedopatření… Pokud jste již fakturu zaplatili, považujte prosím tuto upomínku za bezpředmětnou a přijměte naši omluvu.


Opravte: Všichni jsme, poté co jsme vyšli ven, bylo nám teplo. / O soustavě zdejších horských údolích jsem již mnohé slyšel. / Zástupci všech světadílů, seřazených na stadionu, přišli bojovat o vítězství. / Tuto otázku budeme muset ještě dále jednat. / Měl bys zvažovat o odchodu. / Můžeme spoléhat a počítat s jeho pomocí? / Petr má rád a pečuje o spoustu zvířat. CVIČENÍ


Proč se říká uhlobaron?

ČEŠTINA NOVĚ

Všem nám, poté co jsme vyšli ven, bylo teplo. – Všichni jsme se, poté co jsme vyšli ven, zahřáli. / O soustavě zdejších horských údolí jsem již mnohé slyšel. / Zástupci všech světadílů, seřazení na stadionu, přišli bojovat o vítězství. / Tuto otázku budeme muset ještě dále projednávat. – O této otázce budeme muset ještě dále jednat. / Měl bys uvažovat o odchodu. – Měl bys zvažovat odchod. / Můžeme spoléhat na jeho pomoc a počítat s ní? / Petr má rád zvířata a o spoustu jich pečuje.

S

Odchylky od větné stavby

ukradnout


Karlovy Vary

ukract

UKR Á ST T

Praha

ukra st

Jihlava

UKRÁCT České Budějovice

Ostrava

Olomouc

uk ukrast

Plzeň

50 km

Hradec Králové

ukract

Brno

Zlín

ukract

M

apa představuje rozšíření původní podoby infinitivu ukrást (shodného se spisovným jazykem), novějšího tvaru ukráct a jejich zkrácených variant. V severovýchodní části našeho území se užívají podoby na -st, na zbývajícím území zase formy na -ct. Nejnovější je pak forma ukradnout, běžná v Čechách. Ukrást se dá kdeco, např. na Chodsku tánten tyjden hukrádli několik vovíc (ovcí), na Litovelsku těm pré gdose okradl ze řbitova moškáte, na Břeclavsku ukradéu nám motorovú pilu, na Opavsku

Čeština v práci Jestliže obchodní partner po první upomínce nijak nereagoval, druhá upomínka by měla být razantnější: Již podruhé Vás upozorňujeme, že jste neuhradili naši fakturu č. … Dne … jsme Vás žáda-


to je hlasovy zlodžej (myslí se magnetofon), všecko ukradže. V nářečích se můžeme setkat i s dalšími výrazy, např. čajznout, čmajznout, lohnout, otočit, seknout, šlohnout, štípnout, uchábit, uchmátnout, vyfouknout, zdrapnout, zdýmit, zgrajfnout, zhabnout, zobnout, zpajznout. Že je ale ta čeština bohatý jazyk! A co si myslíte, že znamená věta: oči sa ně ukradly? Je to skoro až poetické vyjádření pro ‚zdřímla jsem si‘. Uhádli jste? A na závěr k zamyšlení jedna lidová moudrost z Valašska: co nemám, to ně nigdo neukrade.

li, abyste vyrovnali naši pohledávku ve výši … podle faktury č. … Dlužníka požádáme, aby pohledávku uhradil v co nejkratší lhůtě, a upozorníme na možné účtování penále: Žádáme Vás, abyste dlužnou částku uhradili do 7 dnů. Po uplynutí této lhůty budeme nuceni požadovat zaplacení penále… Pokud se tak nestane, budeme za každý den prodlení účtovat penále ve výši… Poslední upomínka se posílá doporučeně s dodejkou a obvykle ji sestavuje právník. Pro případné soudní vymáhání dluhu musí být výslovně označena jako pokus o smír: Ani po dvou upomínkách jste neuhradili dlužnou částku. Naposledy Vás důrazně žádáme, abyste pohledávku obratem uhradili, jinak budeme muset vymáhat své nároky soudní cestou. V poslední upomínce se vyčíslí celková pohle-

O původu českých jmen Uršula/Újezd Uršula je ženské jméno latinského původu, které vychází z latinského podstatného jména ursa, tj. ‚medvědice‘. Forma Uršula se pak vykládá jako ‚malá medvědice‘. Do staré češtiny bylo jméno Uršula převzato v podobě Voršila, ojediněle jsou však doloženy i podoby Uršila a Voršula. Jméno Uršula je u nás dnes voleno jen zřídka, poněkud častější je ve starší generaci. Ještě mnohem vzácnější je však jméno Voršila. Újezd patří k nejpočetnějším místním jménům u nás. Vychází ze slovesa ujezdit. Újezdem bylo míněno území, které bylo darováno novým osadníkům a jehož hranice byly vytyčeny „ujížděním“, objížděním. Probíhalo to tak, že několik pánů určených vrchností objíždělo na koni určený prostor a vymezovalo přitom jeho hranice. Slovo újezd známe i ze současné češtiny, ale jeho význam je posunutý: ve vojenské terminologii označuje ‚samostatný správní obvod na území vojenských výcvikových prostorů‘.

dávka (k dlužné částce se připočte penále a výdaje za poštovné). Odpověď na upomínku je třeba poslat obratem a doporučeně. Dlužník by se měl zdvořile omluvit a podat vysvětlení, proč dlužnou částku dosud nemohl uhradit. Je-li v platební neschopnosti, může věřitele požádat o prodloužení lhůty splatnosti nebo o možnost uhradit dlužnou částku po splátkách.



Autoři: Ondřej Dufek (téma), Martin Prošek (Jazyková poradna: na co se ptáte), Hana Konečná (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Předložky a (nejen) místní jména ILUSTRACE SHUTTERSTOCK

B

Z

komolenina z německého Wiener (Heller), dosl. ,vídeňský (halíř)‘, označuje nepatrný peníz. Podle starších slovníků jde o slovo nespisovné, modernější Slovník spisovné češtiny ho však už hodnotí jako hovorové, tedy spisovné. Žije hlavně ve frazémech jako nemít, nedostat, nedat (za něco) ani zlámanou vindru. Místo vindry tu lze mluvit i o zlámaném groši, pětníku, halíři, grešli nebo babce. Význam těchto spojení dobře dokresluje to, že zlámáním se uvedené mince nezneplatnily, ale jen se snížila jejich hodnota.

ale na školu (= instituci): na střední školu, na univerzitu. Instituce jsou zpravidla uvozovány předložkou na: na městském úřadě/úřadu, na policii či slangově na vládě. U dočasného obývání prostoru volíme obvykle rovněž na: bydlet na koleji, na privátě/privátu, ale v hotelu. Předložka na a s ní někdy i 6. a 4. p. pronikají i do dalších místních spojení: mít na skladě (× ve skladu), na prodejně (× v prodejně), platit na kase (× u kasy), sedět na baru (× u baru), na hlavní budově (× v hlavní budově) – spojení s na jsou

Kdo je zmocněnec a kdo zmocnitel

P

lnou moc by měl umět napsat každý – netýká se totiž jen obchodní praxe, občas udělujeme plnou moc i v osobním životě. Plnou moc uděluje fyzická nebo právnická osoba, která se dává zastupovat v určitém jednání, jehož se nemůže osobně zúčastnit. Ten, kdo dává plnou moc, je zmocnitel (zastoupený). Ten, komu je plná moc udělena, je zmocněnec (zástupce). Plnou moc

zde chápána jako stylově nižší. Rozdíl cítíme ve spojení s bazénem: být na bazéně/bazénu = v areálu, být v bazéně/bazénu = ve vodě. Někde jsou možné varianty: sněží v horách i na horách, mít něco v seznamu i na seznamu; někde je významový posun: bílá paní straší v hradě (= uvnitř budovy) i na hradě (= v areálu), chodit na housle i do houslí (= do lekcí), chyba v počítači (= uvnitř systému), ale hrnek na počítači (= na bedně), výjimkou pak je hra/program na počítači.

Nenechte se zmást

viceprezident: První člen vice- pochází z latiny a znamená ,místo-‘, správně se píše jedině s krátkým i, podobně viz např. vicemiss, vicemistr, vicepremiér. vymýtit a vymítat: Vymýtit znamená ,mýcením, tj. kácením, odstranit porost‘ (vymýtit les) nebo ,odstranit vůbec‘ (vymýtit prostituci), vymítat je oproti tomu varianta slovesa vymetat a užívá se ve významu ,vyhánět‘ (vymítat ďábla). výjimka: Psaní výjimka vlastně není až takovou výjimkou. Podobně se při odvozování dlouží předponové y a krátí kořenné í/ý např. u slov výhybka (vyhýbat), výšivka (vyšívat) nebo výčitka (vyčítat).

píšeme obvykle na papír formátu A4 nebo také formátu A5 na šířku. Plná moc je písemnost právního charakteru. Musí obsahovat datum vystavení (popř. datum, odkdy dokdy zmocnění platí), přesné identifikační údaje o zmocniteli a zmocněnci, popis jednání, na které se plná moc vztahuje (účel a rozsah zmocnění), vlastnoruční podpis zmocnitele a někdy i zmocněnce. Pokud je zmocnitelem nebo zmocněncem právnická osoba, uvede se jméno, právní forma podnikání, sídlo, IČO, statutární orgán. Zmocnitel a zmocněnec mohou být fyzické osoby, např. dáme plnou moc rodinnému příslušníkovi, aby nás zastupoval při pozůstalostním řízení, nebo sousedovi, aby za nás hlasoval při schůzi bytového družstva: Já, níže podepsaná XY, zmocňuji Ing. XY, nar. …, bytem v …, aby


V zítřejší lekci se budeme věnovat správné výslovnosti

vařačka PLÁCAČKA

versus: Předložku s významem ,proti‘ lze zkrátit do podoby vs., případně v. (podoby bez tečky jsou chybné). Vyslovujeme sice z (/verzus/), správně ale píšeme s (versus).


V 7. p. proniká předložka s do spojení tradičně bezpředložkových (být si něčím jistý, nikoli s něčím atd.). Variantní je např. šetřit něčím i šetřit s něčím, chlubit se něčím i chlubit se s něčím, vazby s předložkou jsou hovorové. Pozor také na rozdíl sebou (= kým, čím) a s sebou (= s kým, čím): zabývat se sebou, zmítat sebou × svačinu si vezměte s sebou.

Jak se kde říkalo vařečce?

vytipovat a vytypovat: Vytipovat znamená ,odhadem vybrat z více možností‘, ,doporučit‘, ,navrhnout‘, vytypovat by značilo ,vybrat jako (vhodný) typ‘. Tento význam je však nejspíš umělý, vymyšlený na obhajobu chybného psaní y v prvním uvedeném významu; zápisu vytypovat je tak lepší se vyvarovat.

Píšete plnou moc?

Vyberte správnou nebo vhodnější variantu: Šatna je v přízemí. × Šatna je na přízemí. / Bydlíme ve Starém Městě v Praze. × Bydlíme na Starém Městě v Praze. / Jan chodí do konzervatoře. × Jan chodí na konzervatoř. / Bydlí v internátě. × Bydlí na internátě. / V sále operují. × Na sále operují. / Nehýbej sebou. × Nehýbej s sebou. CVIČENÍ


Odkud se vzala vindra?


Šatna je v přízemí. / Bydlíme na Starém Městě v Praze. / Jan chodí na konzervatoř. / Bydlí na internátě. / Na sále operují. / Nehýbej sebou.

ydlíte na Moravě, v Čechách, nebo ve Slezsku? Nejde o místa sama, ale o předložky, s nimiž se pojí – proč se liší? Předložková spojení si v češtině občas konkurují. U místních jmen se můžeme obvykle řídit určitými pravidly: předložka na se pojí s ostrovy, souostrovími či poloostrovy: letět na Mallorcu/Mallorku, na Madagaskar, na Kanárské ostrovy, na Arabský poloostrov, být na Rhodu/Rhodosu, na Šrí/Srí Lance, na Seychelách, na Pyrenejském poloostrově. Se státy a městy se pojí předložky v a do: jet do Estonska, do Peru, do Paříže, být v Ghaně, v Bangladéši, v Las Vegas. Pokud se stát rozkládá na ostrově či ostrovech, vžila se jedna z možností: jet na Island, být na Filipínách, ale jet do Grónska, být v Indonésii. Tradicí jsou pak dána spojení s předložkou na ve 4. i 6. p.: jet na Moravu, na Slovensko, na Ukrajinu, být na Moravě, na Slovensku, na Ukrajině. Vžité máme rozdíly i u spojení s pohořími: v Krkonoších, ale na Šumavě. Předložkové vazby s názvy míst a různých městských částí se mohou měnit. Dříve se bydlelo v Břevnově, v Chodově, dnes je mnohem běžnější na Břevnově, na Chodově, jezdilo se k Andělu, dnes na Anděl. Kromě jisté výbojnosti předložky na je tento posun dán i změnou charakteru místa – ze samostatnějšího města či obce se staly pražské čtvrti, neohraničená území či sídliště. Stále zůstává v Holešovicích, v Hrnčířích, v Modřanech, v Karlíně. Zažitou výjimkou je varianta bydlet v Kladně i na Kladně a v Mělníku i Mělníce, přičemž předložka v je základní. Užití správné předložky může činit problém i ve spojení s obecnými jmény. Chodíme do školy (= budovy), do školky,

ČEŠTINA NOVĚ

VAŘEJČKA Liberec Ústí n. Labem

Karlovy Vary

VAŘEČK A

Ostrava

Pardubice

VA Ř EC H A

Praha

VAŘEJK A

MĚCHAČK A

Brno Jihlava

50 km

MĚŠEČKA VAŘEJČKA

N

a nezdárné, zlobivé děti se někdy musela vzít vařečka nebo řemen. Vařečka, dřevěné kuchyňské náčiní, by měla primárně sloužit k míchání pokrmů. Základní pojmenování jsou v nářečích dvě, a to vařečka a měchačka. K okrajovým dialektismům patří lopatka (na Sušicku) a plácačka (na Kladsku). Západní polovinu Čech a okraj Podkrkonoší charakterizuje pojmenování měchačka, v mikroareálu na Českobudějovicku v obměně měšečka. Na ostatním území jsou formy od slovesného základu vař-;

Čeština v práci mne zastupoval a mým jménem hlasoval při všech jednáních bytového družstva… Zmocněnec plnou moc přijímá. Často vyplňujeme již připravené formuláře plné moci (např. u notáře nebo na matrice). Ně-

Zlín

vařacha VAŘALA vařajka

České Budějovice

LOPATKA

Olomouc


ve východních Čechách je to vařečka, v širším Podkrkonoší vařačka. Téměř celá Morava se vyčleňuje formou vařejka, na Hané v obměně vařéka, na jihovýchodě oblasti vařajka. Zbytek Moravy a Slezsko užívá nejčastěji výrazu vařecha, na Valašsku s variantou vařacha, na Uherskobrodsku je obvyklá ještě forma vařala. Dodejme jen, že vařečka sloužila zpravidla k míchání. Soudkyní i výkonným orgánem bývala nanejvýš trpělivá maminka a nástrojem exekuce její ruka. Ta byla vždy po ruce.

kdy je nutné, aby byl podpis úředně ověřen. V procesní plné moci zmocnitel potvrzuje, že zmocněnec (zpravidla advokát) je zmocněn za něj jednat u soudu: Já, níže podepsaný XY, jednatel společnosti ABC, zmocňuji pana JUDr. XY, aby zastupoval výše uvedenou firmu u Okresního soudu v … ve věci žaloby o zaplacení dlužené částky … společností …, aby se zúčastnil všech jednání v této záležitosti, činil za firmu veškerá potřebná podání a prohlášení… (vlastnoruční podpis zmocnitele). Zmocnění přijímám… (vlastnoruční podpis zmocněnce). Plná moc může být pro různé účely, např. podniková (zmocnění související s provozem podniku, firmy), obchodní (tj. prokura – podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku zmocňuje prokuristu

O původu českých jmen Vladimír/Vltava Vladimír je slovanské mužské jméno, které se vykládá jako ‚vládni míru‘. Vzhledem k tomu, že slovo mír je ve slovanských jazycích doloženo i ve významu ‚svět‘, je možný i význam ‚vládni světu‘. Jméno je u nás velmi rozšířené, jeho obliba dosáhla vrcholu v 50. letech 20. století. Stejnou první část jako Vladimír má i jméno Vladivoj, které se vykládá jako ‚vládce vojska‘, a Vladislav ‚slavný vládou‘ (z něho vzniklo i dnes samostatné jméno Ladislav). Vltava je naše nejdelší řeka, která byla odnepaměti velmi důležitá pro orientaci v krajině. Není proto divu, že její jméno je velmi staré. Jméno Vltava je patrně germánského původu. V jeho první části se skrývá markomanské přídavné jméno wilth ‚divoký‘, které v současné němčině dostalo podobu wild. V druhé části je pak slovo ahwa nebo aha s významem ‚voda‘, které je příbuzné s latinským slovem aqua. Vltava byla tedy ‚divoká, prudce tekoucí řeka‘.

k právním jednáním, k nimž dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc), generální (univerzální zmocnění ke všem právním jednáním), speciální (zmocnění k určitému právnímu jednání) nebo kolektivní (plná moc se uděluje více zmocněncům – není-li v plné moci určeno jinak, musí jednat všichni společně).



Autoři: Hana Prokšová (téma), Martin Beneš (Jazyková poradna: na co se ptáte), Jan Balhar (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol., Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.



ztah grafické a zvukové stránky jazyka je na rozdíl třeba od angličtiny v češtině poměrně přímočarý. Avšak není namístě se domnívat, že slova čteme přesně tak, jak je zapisujeme. Např. výraz děvče vyslovujeme jako /ďefče/ a zpěv jako /spjef/. Ačkoli z historických důvodů rozlišujeme v písmu i a y, v řeči rozdíl až na řídké nářeční výjimky zcela vymizel (ve zjednodušeném přepisu výslovnosti se lze setkat se zápisem /dy, ty, ny/, neoznačuje se jím však výslovnost tvrdého y, ale má odradit od mylné výslovnosti /ďi, ťi, ňi/, např. diktát /dyktát/, nikoli */ďiktát/). Stejně jako pravopis je i výslovnost kodifikována. V tzv. ortoepických příručkách se například dozvíme, ve kterých souhláskových skupinách je spisovné zjednodušení (měkký /mňekí/, nikoli /mňekkí/) a kde je naopak redukce nenáležitá (který /kterí/, nikoli /kerí/). Není překvapivé, že naši řeč ovlivňuje oblast, kde žijeme. Typický příklad rozdílu mezi Čechami a Moravou se Slezskem je výslovnost skupiny sh: za spisovnou se považuje obojí podoba (shoda /schoda/ i /zhoda/). Zatímco pro většinu domácí slovní zásoby lze stanovit obecně platná pravidla, slova přejatá a vlastní jména se určitými obecnými zásadami také řídí, ale spisovnou výslovnost konkrétních výrazů je třeba zjistit ze slovníků. Při výslovnosti přejatých slov v češtině je nutné si uvědomit, že je sice náležité řídit se zvukovou podobou v původním jazyce, avšak snaha o úplnou nápodobu může na posluchače působit afektovaně. V určitých situacích může být tzv. citátová výslovnost přijatelná, avšak většinou cizí slova do češtiny adaptujeme podle následujících principů: přízvuk se

Jak se správně vyslovují následující spojení a výrazy? on-line interview; e-mail není email; neexistující město na Marsu; segedínský guláš; niva; bonboniéra; dikobraz; shnít; laser; design; image; know-how; resumé; jury; motocykl; kurzarbeit; enfant terrible; Jacques Chirac CVIČENÍ

přesouvá na první slabiku slova; cizí hlásky se nahrazují nejbližšími (nejpodobnějšími) hláskami českými (např. obouretné /w/ českým retozubným /v/); pro hlásková spojení platí stejná pravidla, jaká se uplatňují v domácí slovní zásobě (např. spodoba znělosti). Záludnosti U přejaté slovní zásoby je nutné počítat s vyšší mírou kolísání, která je často dána odlišností psané a mluvené podoby. Výrazná je kupř. variabilita délky samohlásek – píšeme výhradně procedura, avšak vyslovujeme /procedura/ i /procedúra/. Kolísají i souhlásky s/z a k/g. Zatímco po-

P

okud nějakou dámu nazveme xantipou, nemělo by nás překvapit, když se urazí. Slovo xantipa totiž označuje zlou, hašteřivou ženu. Proto také nemůžeme tímto slovem označit muže, je rezervováno pro něžné pohlaví. Výraz xantipa souvisí s vlastním jménem Xantipa. Tak se jmenovala Sokratova žena, která prý byla nositelkou zmíněných negativních vlastností. Pokud výraz xantipa užijeme v přeneseném významu, tedy ‚zlá, svárlivá žena‘, je namístě psaní s malým x (podobně lazar = nemocný člověk × Lazar = vlastní jméno).

V

nitropodnikové písemnosti vznikají při organizaci a řízení institucí, obsahují sdělení ředitelů a vedoucích pracovníků jednotlivým útvarům nebo konkrétním pracovníkům. Tyto dokumenty jsou zpravidla interní povahy, stylizujeme je však stejně pečlivě jako písemnosti sloužící k externí komunikaci. Jejich úprava není stanovena normou a řídí se vžitými zvyklostmi; mo-

Zítra se budeme věnovat přídavným jménům na -icí a -ící, -ní a -ný

KOČKE

quasi-/kvazi-: Předponu s významem ‚jakoby, asi, přibližně, zdánlivě takový‘ můžeme psát oběma uvedenými způsoby: kvazirevoluční i quasirevoluční. Podoba quasi- je však méně častá.

Ústí n. Labem

wi-fi: Doporučujeme psát analogicky podle výrazu hi-fi, u kterého Nový akademický slovník cizích slov uvádí více způsobů zápisu: hi-fi, hifi, Hi-fi, Hi-Fi, Hifi, tedy: wi-fi, wifi, Wi-fi, Wi-Fi, Wifi.

hou mít podobu formuláře nebo souvislého textu (často ve formě výčtu). Na začátku písemnosti se uvádí, komu je konkrétní sdělení určeno: Všem pracovníkům ekonomického odboru, Všem vedoucím…, a datum odeslání. V záhlaví se má vždy objevit, o jaký typ písemnosti jde, ať už jsou tato sdělení tištěna na papíře, nebo rozesílána e-mailem. K tomuto nadpisu se na další řádek připojí stručný název obsahu. Například Příkaz ředitele č. 5/2015 / Stanovení zákazu kouření; Směrnice č. 12/2015 / Školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci; Oběžník č. 8/2015 / Omezený provoz knihovny ÚJČ; Metodický pokyn č. 3/2015 / Hlášení změn souvisejících s pracovním poměrem. Při psaní těchto písemností je třeba používat stručné, úplné a jednoznačné for-


Liberec

KOČKY

Hradec Králové Praha

Pardubice Ostrava

Karlovy Vary

wehrmacht: Toto slovo může být rodu mužského, pak se skloňuje podle vzoru „hrad“, nebo ženského, pak je nesklonné. V úzu převažuje rod mužský. Pozor musíme dát i na správné psaní: počáteční w píšeme malé, h sice nevyslovujeme, ale v grafice ho zachováváme.

yetti: Jedná se o jméno rodu mužského životného, které má zájmenné skloňování: 2. a 4. p. yettiho, 3. p. yettimu, 5. p. yetti, 6. a 7. p. yettim. V množném čísle je možné skloňování také podle vzoru „muž“: 1. p. yetti i yettiové, 2. p. yettich i yettiů atd.

Jak správně psát příkazy, směrnice, oběžníky a pokyny

kdy dokonce i rodinnou tradici. Jméno Paul se v německém prostředí čte /paul/, v anglickém však /pól/, příjmení Bernstein patřící několika různým osobnostem odlišné národnosti se vyslovuje německy /bernštajn/, anglicky /bernstejn/ a francouzsky /bernsten/. Ovšem ani v českém prostředí si někdy nemusíme být jisti. Obzvlášť kuriózní je příjmení Neuschl, které může být jak německého původu s výslovností /nojšl/, tak jej lze považovat za české, související se slovesem neuschnout, a vyslovit /neuschl/.

Nenechte se zmást

xenofobie: Slovo fobie i jeho odvozeniny, jako je např. xenofobie, píšeme vždy s krátkým o. Spisovná výslovnost je taktéž krátká: /fobije/.

Komunikace uvnitř podniku

doby /renesance/ i /renezance/, /plakát/ i /plagát/ jsou spisovné, výslovnost typu /komprezor/, /demogracije/ náležitá není. Ne vždy se však při adaptaci cizích výrazů do češtiny obecná pravidla respektují. Známým příkladem je slovo fotbal. Původní anglickou podobu football bychom měli česky číst jako /fudból/, na základě grafické podoby slova se však ujala výslovnost /fodbal/, která pak vedla i k počeštěnému psaní fotbal. Naopak později přejatý výraz baseball čteme /bejzból/ či /bejzbol/ a pravopisně ho neadaptujeme. Největší obtíže bývají s vlastními jmény. Pro určení náležité výslovnosti je totiž nutné znát přesný původ nositele, ně-

Y versus I: kdysi i ve výslovnosti


Kdo je xantipa?

ČEŠTINA NOVĚ

/onlajn intervjú/; /ímejl neňí emajl/; /neegzistující mňesto na marzu/; /segedýnskí guláš/ i /segeďínskí guláš/; /ňiva/; /bonbonyjéra/ i /bonboňijéra/; /dykobras/ i /ďikobras/; /schňít/ i /zhňít/; /lejzr/; /dyzajn/; /imič/; /nou hau/; /rezimé/; /žiri/; /motocikl/; /kurcarbajt/; /anfan teribl/ i /anfán teribl/; /žak širak/

V

Jak na správnou výslovnost

KO ČKI

Plzeň

Jihlava

KO Č K E

Olomouc Zlín Brno


KOČKI Zjednodušená nářeční mapa. Mapy zachycují stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi je najdete na http://cja.ujc.cas.cz.

P

rotože česká nářečí nemají slovo s tvrdým y na začátku, omezíme se dnes na dvojici samohlásek y a i. Ve staré češtině se totiž tato dvojice vyznačovala také odlišnou výslovností. Časem došlo k jejich splynutí v „měkké“ i. Zhruba od 14. století se v Čechách už y nevyslovuje, v pravopisu ale přetrvává. Píšeme-li dnes kdybychom měli vyskočit (ne kdibichom měli viskočit), je to vlastně věc grafiky, ale ne výslovnosti. Proto se děti ve škole učí řady vyjmenovaných slov, kde mají psát y.

Čeština v práci mulace. Ředitel (nebo nejvyšší vedoucí pracovník) ve svém příkazu pověřuje pracovníky k nějakému závažnému, spíše jednorázovému a krátkodobému úkolu. Úvod obsahuje zdůvodnění, proč pří-

Splynutí obou samohlásek zasáhlo celé Čechy a na západní Moravě postoupilo až po Třebíč a Boskovice; tam všude vyslovují máme kočki, ribi, vískit… Dále k východu se starší y změnilo v e. Tak na Hané říkají, že mají rebe, kočke. Ve valašských nářečích a ve Slezsku se rozdíl ve výslovnosti uchoval: např. bič × byť (= být), milý × myly. Někteří by rádi zavedli psaní jen jediného i. Líbilo by se vám, kdibichom vždicki vimisleli velké pláni? Asi sotva. Jistě se neuplatní zásada: Piš, jak slyšíš!

kaz vydává. Vlastní příkaz je formulován v 1. osobě (ukládám, nařizuji). K datu účinnosti (může být totožné s datem vydání) se obvykle připojuje také termín plnění, popř. jméno osoby pověřené kontrolou splnění úkolu. Směrnice mají na rozdíl od příkazů obecnou platnost, dlouhodobý charakter a větší rozsah (text je obvykle několikastránkový a je určen více příjemcům). Oběžníky jsou zpravidla zasílány všem zaměstnancům. Jsou to sdělení o konkrétních akcích či nastalých změnách. Někdy je třeba, aby pracovníci svým podpisem potvrdili, že dané sdělení berou na vědomí. Pokyny obsahují návod (metodiku), jakým způsobem má určitá skupina zaměstnanců plnit zadané úkoly (např. při přípravě určitých podkladů, při inventarizaci atd.).

O původu českých jmen Yveta/Xaverov Yveta je ženské jméno, které bylo do češtiny převzato z francouzské podoby Yvette. Ta vznikla zřejmě jako ženský protějšek francouzského mužského jména Yves, které je germánského původu a vykládá se jako ‚tisový luk‘, případně ‚válečník s tisovým lukem‘. Někdy se ovšem jméno Yvette vykládá i jako varianta původně hebrejského jména Judita ‚židovka‘. Již od 60. let 20. století u nás začíná výrazně převládat pravopisná forma Iveta. Xaverov je místní jméno patřící třem různým sídlům v Čechách: vsi na Benešovsku, osadě u Březnice na Příbramsku a části Horních Počernic, které byly v roce 1974 připojeny k Praze. Všechny tři Xaverovy mají podobnou historii. Vznikly až v 18. století a pojmenoval je jezuitský řád, který je založil. Byly nazvány na počest jezuitského patrona sv. Františka Xaverského. Přídomek Xaverský označoval původ tohoto světce ze zámku Xavier nedaleko španělské Pamplony.

K vnitropodnikovým písemnostem lze zařadit také komunikaci mezi jednotlivými útvary podniku a mezi jeho zaměstnanci, např. různé zprávy o průběhu plnění úkolů, sdělení, oznámení a hlášení (hlášení o splnění úkolu podávají nižší pracovníci vedoucím pracovníkům či nadřízeným orgánům). Tato sdělení se většinou posílají e-mailem. Stylizujeme je věcně, přehledně, srozumitelně, zdvořile a bez emocí.



Autoři: Veronika Štěpánová (téma), Klára Dvořáková (Jazyková poradna: na co se ptáte), Jan Balhar (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol., Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

Přídavná jména na -icí/-ící a -ní/-ný ILUSTRACE SHUTTERSTOCK


podepsat dlužn_ úpis, navštivte náš prodejn_ stánek, adresn_ sociáln_ systém, univerzáln_ čist_cí prostředek, student píš_cí úkol myslí spíše na chlad_cí se víno, spolehlivý vod_cí pes, obloukové svařování tav_cí se elektrodou, doplň včas chlad_cí kapalinu a zkontroluj has_cí přístroj, jednání škodn_ komise CVIČENÍ

nost pojetí účelové: řídicí práce, řídicí orgán, ale ani pojetí dějové nelze zcela odmítnout. Přídavná jména s příponami -ní a -ný jsou v češtině dosti hojná. U přejatých slov jednoznačně převažuje zakončení -ní (extrémní, mobilní, sankční, taxativní); jádro slov s příponou -ný je ve starší slovní zásobě (žitný, mléčný, něžný, věcný). S volbou náležité přípony nebývá problém, pozor dáváme na slova, v nichž í/ý slouží k rozlišení významů: srdeční sval, selhání × srdečný pozdrav, smích, trestní právo × trestný čin, mravní zákon × mravný člověk, prodejní doba, automat × prodejný

P

ro většinu čtenářů je tento výraz asi významově, etymologicky i slovnědruhově naprosto neprůhledný. Jde o zastaralou a nářeční variantu výrazu stéblo (ve staré češtině stblo), a tudíž o podstatné jméno. Toto slovo se dnes užívá především ve významu ,nepatrné množství, nic‘. V praxi se často nevyskytuje, věty jako O věci neví zblo. Ani zblem jsem nezavdal důvod k podezření jsou ojedinělé. Rozšířenější je pouze spojení ani zbla/zblo něčeho: Není v tom ani zbla pravdy. Není v tom ani zblo sentimentální lítosti.

Nenechte se zmást za to, zato: Spojení předložky za a zájmena to lze psát jak dohromady, tak zvlášť. Podoba zato je náležitá pouze tehdy, když má funkci spojky odporovací: Pracoval pomalu, zato pečlivě. V ostatních případech se píšou oba výrazy odděleně: Hosté bojovali a dočkali se za to gólu. Soud měl za to, že žaloba je přípustná. zákon: Patří k těm jménům skloňujícím se podle vzoru „hrad“, která si stále zachovávají v 2. p. j. č. původní koncovku, tj. -a (podle zákona). zářijový: Ve staré češtině mělo označení 9. měsíce podobu zářij, jež vznikla ze spojení za řujě (= za říje). Od staročeského zářij bylo příponou -ový utvořeno přídavné jméno. To je důvod, proč máme zářijový, a nikoli *zářiový.

zrcadlo, zrcátko: Oba názvy byly odvozeny od praslovanského slovesa zrcati. První byl utvořen od kmene zrca příponou -dlo, druhý příponou -tko, při tom došlo k prodloužení kmenového -a-, podobně jako např. u párat – párátko.

Jak psát pozvánky a zápisy z jednání

Ú

prava pozvánek a zápisů z porad, schůzí a podobných jednání není stanovena normou a může se řídit vžitými zvyklostmi. Pozvánky píšeme jak v pracovním, tak ve společenském styku. Zveme hosty na přednášky, besedy, soutěže, veletrhy, vernisáže atd. Stále častěji se setkáváme i s pozvánkami propagačního charakteru. Pozvánka může sloužit zároveň jako vstupenka na

předváděcí akci nebo jako slevový kupon. Pozvánky na slavnostní akce se tisknou na kvalitním papíře a mnohdy vyžadují profesionální grafické zpracování. Zvláště u pozvánek na mimořádné události je vhodné věnovat úpravě i stylizaci textu náležitou péči. V případě menšího okruhu účastníků je namístě zvolit formu individuálního dopisu. Pokud na akci zveme významnou osobnost, volíme zvací dopis ve formě osobního dopisu vedoucího pracovníka a připojíme tištěnou pozvánku. V pracovních pozvánkách musí být uvedeny všechny údaje potřebné pro adresáta, tj. kdo akci organizuje, jak se akce jmenuje, kdy se akce koná (datum a doba začátku), přesné označení místa konání, program jednání, popř. jména referujících a plánovaná doba trvání. Lze


Tématem zítřejší, poslední lekce kurzu češtiny je přechylování

SMRADLAVÉ V.

zesplatnit: Jde o výraz užívající se v administrativních textech. Protože má význam ,učinit splatným‘, píše se s předponou ze-.

Zveme Vás … a jednejme!

Záludnosti V praxi činí velké problémy tři dvojice slov: živelní/živelný, škodní/škodný a zábavní/zábavný. Pro vyjádření významu ‚způsobený přírodními živly‘ slouží příd. jméno živelní (např. pohroma, katastrofa). Slovo živelný znamená ‚prudký, nezkrotný, neovladatelný, nekoordinovaný‘; živelný může být třeba člověk, odboj i radost. Vztahové příd. jméno škodní se užívá jako odborný termín v pojišťovnictví;

souvisí s podst. jm. škoda, tj. ,hmotná a jiná ztráta, částečné zničení, poškození‘. Škodní bývá událost, průběh, protokol, faktura, komise. Podoba škodný znamená ‚škodlivý‘ (škodná zvěř), je zachována i v obratu být škodný. Má-li něco sloužit k zábavě, je to zábavní (pořad, park, podnik, pyrotechnika). Dobré je, když je takový pořad i zábavný, tzn. že divákům přináší pobavení, poskytuje zábavu. Zábavný bývá i člověk, historka, četba.

Jak se kde říkalo zkaženému vejci?


Kde se vzalo zblo?

model, člověk, sluneční hodiny, svit, soustava × slunečný den, počasí, pláž.

podepsat dlužní úpis, navštivte náš prodejní stánek, adresný sociální systém, univerzální čisticí prostředek, student píšící úkol myslí spíše na chladící se víno, spolehlivý vodicí pes, obloukové svařování tavící se elektrodou, doplň včas chladicí kapalinu a zkontroluj hasicí přístroj, jednání škodní komise

P

řídavná jména žehlicí – žehlící, balicí – balící, řídicí – řídící se formálně liší jen nepatrně, a to délkou samohlásky. Významově však zaměnitelná nejsou; volba náležitého i/í má větší význam, než se může zdát, protože slouží k rozlišení přídavných jmen účelových a dějových. Dějová příd. jména (zakončená na -ící) vyjadřují děj, činnost právě probíhající. Často jsou rozvitá a stojí za podstatným jménem: žena žehlící košili, Eva balící dárek pro Adama, přístroj měřící polétavý prach, vozy kropící rozpálené ulice. Příd. jména účelová (se zakončením -icí) vyjadřují, k čemu daná věc slouží, je určena. Žehlicí prkno usnadňuje žehlení prádla, do balicího papíru můžeme cokoli zabalit, měřicí přístroj slouží k měření, kropicí vůz je určen ke kropení (ale v daném okamžiku kropit nemusí). Při rozhodování nám někdy pomůže analogie s dvojicí vzdělávající – vzdělávací. Slovu vzdělávající (učitel vzdělávající žáky) odpovídá příd. jméno dějové: lektor školící zaměstnance podniku, odborná komise hodnotící uchazeče o zaměstnání. Užijeme-li výraz vzdělávací (vzdělávací středisko, vzdělávací komise), měli bychom zvolit příd. jméno účelové: nové školicí středisko, byla zvolena hodnoticí komise. Ve spojení s osobami užíváme jen podoby na -ící: řídící pracovník nebo učitel, velící důstojník, místodržící. Ve spojení s abstraktními jmény (činnost, funkce, systém, práce, proces) nebo s označením různých orgánů (komise, orgán, rada, středisko) není snadné určit, zda jde o vyjádření děje, či účelu. Protože jde obvykle o spojení s obecnou časovou platností, má v těchto případech před-

ČEŠTINA NOVĚ

ZÁPRT

ZASMRDĚNÉ V.


PUK AVEC Praha


záprdek

Karlovy Vary

Plzeň

SMRADATÉ V.

Ostrava Olomouc Zlín

Jihlava

České Budějovice

Z ÁPRTEK

Brno

50 km

SMRADLAVÉ V.

ZÁPRT záprdek Zjednodušená nářeční mapa. Mapy zachycují stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi je najdete na http://cja.ujc.cas.cz.

I

té nejlepší kuchařce se mohlo stát, že rozbíjela do těsta vejce a při troše neopatrnosti přidala k dobrým i jedno zkažené. A všechno přišlo vniveč. Jak se těm zkaženým vejcím říká v našich dialektech? Nejrozsáhlejší územní rozsah má výraz shodný se spisovným jazykem – záprtek. Pokrývá větší část Čech (bez širokých okrajů), Moravu a Slezsko. Jeho hláskoslovná varianta záprdek je charakteristická pro východní úsek Čech, na Moravě pak přesahuje až k Brnu. Máme doloženu i rodovou obměnu záprt, a to

Čeština v práci uvést i další údaje, jako např. dopravní spojení, způsob stravování a možnosti ubytování. Na běžné porady se zve obvykle s týdenním předstihem, na důležitější jednání a akce minimálně měsíc pře-

z Uherskohradišťska a z Hlučínska. Další označení pukavec je obvyklé na rozsáhlém území severních Čech. Jiná pojmenování se skládají ze dvou částí; tvoří je podstatné jméno vejce (ve formě vejce, na Hané véce, na Chodsku vijce, ve Slezsku, na Slovácku a na Valašsku vajco, popř. vajce) a přídavné jméno (smradlavé, smradaté, zasmrděné), tedy např. smradaté vijce. Na závěr: Pozor na pukavce, záprtky! Že zapáchají? Jsou národy, které je s chutí jedí. A nám „starý sýr“ a tvarůžky nesmrdí?

dem. Společně s pozvánkou lze poslat i písemné podklady, aby se účastníci mohli na jednání připravit. V některých pozvánkách se uvádí výzva k potvrzení nebo odmítnutí účasti (někdy jen fr. zkratka RSVP = répondez s’il vous plaît, tj. ,odpovězte prosím‘). V odpovědi na pozvánku vždy poděkujeme, v případě neúčasti se omluvíme, uvedeme důvod své neúčasti, případně jméno osoby, která nás bude zastupovat. Pokud má být vyhotoven zápis z jednání, měl by zachytit vše důležité, co v průběhu porady či schůze zaznělo. V zápisu jsou nutné tyto údaje: název akce a pořádající instituce, datum a místo konání, seznam přítomných, nepřítomných a omluvených (lze odkázat na prezenční listinu), jméno toho, kdo jednání zahájil a řídil, program a zpráva o průbě-

O původu českých jmen Zdeněk/Zlín Zdeněk je české mužské jméno, které bylo tradičně mylně považováno za českou obdobu latinského jména Sidonius, tj. ‚pocházející ze Sidonu‘. Nijak s ním však nesouvisí, vzniklo totiž již ve staré češtině jako původně domácká podoba jména Zdeslav. První část tohoto složeného jména může vycházet buď z praslovanského *sde ‚zde, tady‘, nebo ze slovesného základu dě-, přítomného ve slovesu dělat. Jméno Zdeslav tedy znamenalo ‚zde slavný‘ nebo ‚vytvořil, udělal slávu‘. Zlín je významné průmyslové město na východní Moravě. Poprvé je Zlín v historických pramenech připomínán k roku 1322. Jako většina místních jmen zakončených na -ín bylo i jméno Zlín utvořeno z osobního jména zakladatele nebo majitele osady, a to ze staročeského jména Zla, které lze vykládat jako ‚zlý člověk‘. Jméno Zlín označovalo ‚Zlův (dvůr nebo majetek)‘. V letech 1948–1990 neslo město dobově politicky motivovaný název Gottwaldov.

hu jednání (zápis členíme podle bodů jednání), závěry jednání, datum pořízení zápisu, jméno zapisujícího a podpis vedoucího pracovníka, který zápis schválil (nebo pouze jeho jméno a zkratka v. r. = vlastní rukou). Zápis je třeba pořídit co nejrychleji a rozeslat účastníkům, popř. dalším osobám. Po zapracování následných připomínek se často zápis schvaluje na další schůzi. Zápisy se archivují.



Autoři: Anna Černá (téma), Ivana Svobodová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Jan Balhar (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol., Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

P

U jmen cizího původu převládá tendence odvozovat příponou -ová tak, aby bylo z ženské podoby jména zřejmé, jak vypadá podoba mužská (Chiracová, Whiteová).

řechylováním tvoříme rodový protějšek k základovému jménu. V dnešním, závěrečném tématu kurzu češtiny LN se budeme věnovat nejčastějšímu typu – odvozování ženských jmen od jmen mužských (doktor –> doktorka).

Příjmení Ženská příjmení tvoříme prostým přechodem k ženskému adjektivnímu skloňování (Dolejší –> Dolejší, Malý –> Malá) nebo odvozováním příponou -ová (Kos –> Kosová). U většiny mužských domácích jmen na -a, -e, -o při odvozování tyto samohlásky odpadají (Kaše –> Kašová). Přechylování jmen na -ek, -el, -er, -ec, -eš, -ol, -ok, -ak se řídí stejnými zásadami jako skloňování těchto jmen: pokud se pohybná samohláska ponechává/vypouští při skloňování, ponechává/vypouští se i při přechylování (např. Machek –> Machková, Vepřek –> Vepřková i Vepřeková). Příjmení od domácích jmen typu Bezstarosti, Skočdopole (složená jména), Kočí, Janů, Jakubův, Petrůj, Šerých, Do-


Obecná a obyvatelská jména Ženské protějšky mužských jmen tvoříme od jmen osob i zvířat: hospodský –> hospodská, lhář –> lhářka, kamzík –> kamzice. Od mužského jména může vzniknout více přechýlených podob, někdy se významově neliší (psychiatrička, psychiatryně; chiruržka, chirurgyně), někdy významové rozlišení patrné je (mistrová, mistryně). Co se týče užití přechýlených podob jmen, není důvod se jim ve spojitosti se ženou vyhýbat: mluvíme o doktorce/magistře/majorce/plukovnici/strážmistryni Novákové.

čekau, Petrou, Adamu mohou zůstat v závislosti na rodinné tradici nepřechýlená nebo se mohou přechylovat pomocí přípony -ová. Tu pak klademe za část, která předchází koncovce při skloňování mužského jména: Jakubův i Jakubo-

M

nohým z nás se dnes při vyslovení slova žentour jako první vybaví spíše název hudební skupiny než dříve užívaného zemědělského zařízení. Žentour se uvádí do kruhového pohybu pomocí zapřaženého dobytka, jehož práce je převáděna ozubeným soukolím na pohon hospodářského stroje, např. mlátičky. Původ tohoto neobvykle znějícího slova bohužel není příliš jasný, možná jde o přejímku z němčiny. Zajímavé je, že v Jungmannově slovníku se u hesla žentour uvádí význam ‚nástroj k vytahování vody a kovu z podzemních dolů‘.

Jak napsat životopis a žádost o místo

Ž

ivotopis neboli curriculum vitae (ve zkratce CV) bývá nedílnou součástí různých žádostí o místo, přijetí ke studiu, přidělení zahraniční stáže apod. Na jedné, maximálně dvou stranách formátu A4 je třeba zaznamenat všechny dosavadní činnosti, znalosti a zkušenosti žadatele podstatné pro příjemce žádosti. Uváděné údaje musí být věcné, stručné, jazykově správné

Doplňte ženský protějšek: páv, biolog, dramaturg, nájemce, poručík, lídr, Turek, Uzbek, Beneš, Duchovny, Filipi, Janu, Kníže, Krejčí, Mathé, Minarových, Moravec, Pistorius, Starý CVIČENÍ

Po absolvování všech 30 lekcí kurzu češtiny si již zítra můžete své znalosti mateřštiny ověřit ve velkém testu. Držíme vám palce!

Nenechte se zmást žabovřeský: Při tvoření přídavného jména od názvu brněnské čtvrti Žabovřesky nedochází ke zdvojení písmene s, správně tedy píšeme žabovřeský.

žilní/žilný: Od podstatného jména žíla se tvoří přídavné jméno žilní (žilní stěna), méně často pak žilný (žilná hornina), podoba *žílní (tj. s nezkrácenou samohláskou v kořeni) náležitá není. žloutkový: Přídavné jméno žloutkový se vztahuje k podstatnému jménu žloutek, které souvisí se slovem žlutý, podoby *žloudek, *žloudkový jsou chybné.

a samozřejmě pravdivé. V současnosti se doporučuje volit strukturovanou formu životopisu, která je mnohem přehlednější než vyprávění v 1. osobě. Životopis je sestaven heslovitě, v bodech, v podobě formuláře. Je vhodné si předem zjistit, zda příjemce životopisu nemá na jeho formu nějaké zvláštní požadavky. Některé společnosti vyžadují od uchazečů o zaměstnání životopis napsaný vlastní rukou. Na začátku životopisu napíšeme své jméno a příjmení (popř. i tituly) a kontaktní údaje (adresu, telefonní číslo, e-mail). Další osobní údaje, jako např. datum narození, národnost, rodinný stav, jsou nepovinné. Následují údaje o dosaženém vzdělání a praxi. Tyto údaje uvádíme v chronologicky obráceném pořadí, tedy od současnosti do minulos-


žaludek

Liberec

žolundek

Ústí n. Labem Karlovy Vary

želatina: Výraz želatina je francouzského původu, proto je náležité ho vyslovovat jako /želatyna/ nebo /želatýna/, nikoli měkce */želaťina/, jak lze nezřídka slyšet např. v pořadech zaměřených na vaření.

žluva: Pojmenování zpěvného ptáka z rodu Oriolus by se mělo psát i vyslovovat s krátkým u, ovlivnit nás však může známá píseň z divadla Semafor, kde se kvůli rýmu vyskytuje /žlúva/ (název skladby je ale Sup a žluva, nikoli *žlůva). Pozor však ještě na snadnou záměnu se žlunou – šplhavým ptákem z rodu Picus, který je příbuzný datlovi.

Pár slov o nás samých


Jak se kde říkalo žaludku?


Odkud se vzal žentour?

vá, Petrůj i Petrůjová, Dočekau i Dočekauová, Petrou i Petrová. Podle rodinného úzu kolísají také jména Kadlecová – Kadlcová (od Kadlec), Švecová – Ševcová (od Švec) a jména typu Dítětová – Díťová (od Dítě).

Záludnosti Kidman navštívila Roberts. Můžeme s jistotou říci, kdo koho navštívil? Ne. Právě přechylováním se lze takovým nejednoznačným vyjádřením vyhnout – umožňuje totiž nejen snadno identifikovat pohlaví nositele jména, ale také samotné jméno bez potíží skloňovat (a tím vyjadřovat jasněji vztahy ve větě). Přechylování je zkrátka integrální součástí českého mluvnického systému, a lze ho proto směle užívat i v souvislosti se jmény cizinek. Některé ženy však preferují své jméno nepřechylovat. Současný zákon o matrikách, jménu a příjmení dává ženám možnost nechat si za jistých podmínek do matriční knihy zapsat jméno v mužském tvaru. Jak ovšem mluvit o někom, kdo má v matriční knize uvedeno jméno Adéla Vácha? V literatuře se píše, že jinak než v přechýleném tvaru ženské jméno skloňovat nelze. V tomto případě by přicházelo v úvahu ještě skloňování podle vzoru „žena“. Obě možnosti ale působí zvláštně, nezvykle či nepřirozeně. Nejlepším řešením je jméno přechýlit: půjdu k Adéle Váchové. Je třeba si uvědomit, že zákon usměrňuje zápis jména pouze do matrik (a souvisejících dokumentů) a nevztahuje se na jiné oblasti užívání jména – proto se v novinových článcích apod. můžeme bez obav přiklonit k přechylování.

ČEŠTINA NOVĚ

pávice, bioložka, dramaturgyně i dramaturžka, nájemkyně, poručice, lídryně, Turkyně, Uzbečka, Benešová, Duchovná, Filipiová i Filipi, Janu i Janová, Knížetová i Knížová, Krejčová i Krejčí, Mathéová i Mathé, Minarových i Minarovýchová, Moravcová, Pistoriová i Pistoriusová, Stará

Jak v češtině správně přechylovat

Hradec Králové Praha

Pardubice

Ž ALUDEK Plzeň

Jihlava

žaloudek 50 km

Ostrava Olomouc

žalódek Brno

Zlín

ŽALÚDEK

České Budějovice

M

Zjednodušená nářeční mapa. Mapa zachycuje stav ze 60.–70. let 20. století, se všemi podrobnostmi ji najdete v Českém jazykovém atlase 5.

apa představuje jednak podoby, jež jsou důsledkem starých hláskových změn, a to podobu žaludek (shodnou se spisovným jazykem) a variantu žalúdek, jednak obměny vzniklé pozdějšími pravidelnými změnami ú ve variantě žalúdek. Vývojově nejstarší je východomoravská podoba žalúdek, z níž se vyvinula obměna žaloudek. Ta se ve středomoravských nářečích změnila na žalódek. Slezský žaludek je výsledkem krácení ú; zdejší podoba žolundek s počátečním žo- navazuje na polštinu.

Čeština v práci ti. Lze je doplnit údaji o absolvovaných kurzech, odborných zkouškách a získaných osvědčeních. U pracovních zkušeností se uvádí výčet dosavadních zaměstnavatelů a pracovních pozic, lze

A co se říká o žaludku? Když někdo má kačení žaludek, nemusí to vždy znamenat, že dotyčný dobře tráví a je při chuti. Může to označovat též někoho, kdo má svatou trpělivost, nebo i někoho, kdo všechno ví a poví. O upovídaném člověku, který neudrží tajemství, se také říká, že má slepičí žaludek. Zaškoudlej žaludek má ten, kdo trpí nechutenstvím, a poculenej žaludek pak ten, kdo si ho něčím pokazil. Kdo holduje alkoholu, má vysmolenej žaludek. Vypereme-li nebo vypucujeme-li někomu žaludek, znamená to, že jsme mu pěkně vynadali.

specifikovat i jejich zaměření a náplň činnosti. Neměly by chybět údaje o úrovni znalosti cizích jazyků, o míře znalostí práce s PC, o řidičské způsobilosti a o dalších dovednostech, které jsou pro práci na daném místě nezbytné, potřebné nebo vhodné. Dobrým dojmem působí informace o výjimečných pracovních úspěších, oceněních a zahraničních stážích. Lze připojit kontakty na osoby, které o nás mohou podat reference. Na konci životopisu uvedeme datum a podepíšeme se. Žádost o místo je stejně jako životopis naší vizitkou, proto bychom si měli dát záležet na její úpravě a stylizaci. Úprava žádosti je stejná jako u obchodního dopisu. V textu žádosti uvádíme, jak jsme se o volném místě dozvěděli,

O původu českých jmen Žofie/Žebrák Žofie je ženské jméno, které vychází z řeckého sofía ‚moudrost‘. Jméno se u nás vyskytuje zvláště ve starší generaci, od 60. let bylo voleno již poměrně zřídka. Další vlna obliby jména přišla na počátku 21. století. Mnohem výraznější je však zcela nový zájem o podobu Sofie, bližší řeckému originálu. Zatímco ještě v polovině 90. let se u nás toto jméno téměř nevyskytovalo, v posledních letech se u nás každoročně narodí více než tisíc Sofií. Žebrák, jméno hradu u Hořovic, přenesené pak i na blízké město, se tradičně dávalo do souvislosti s podstatným jménem žebrák a se slovesem žebrat. Předpokládal se vztah k některému žebravému mnišskému řádu. Shoda se slovem žebrák je ale jen náhodná, původ jména Žebrák je zcela jiný: bylo utvořeno od slova žebro. Při vzniku tohoto obrazného jména se vycházelo ze skutečnosti, že svah, na kterém byl hrad založen, svou podobou připomínal tuto část lidského těla.

proč o ně máme zájem, jaké k němu máme konkrétní předpoklady a kdy můžeme nastoupit. Není vhodné zmiňovat své představy o výši mzdy či platu. Žádost formulujeme jako motivační dopis, kterým chceme potenciálního zaměstnavatele přesvědčit, že máme o místo skutečný zájem. Namístě není ani přehnaná skromnost, ani nadměrná sebechvála. K žádosti o místo přiložíme životopis.



Autoři: Adam Kříž (téma), Veronika Štěpánová (Jazyková poradna: na co se ptáte), Hana Konečná (Jak se kde řekne/říkalo...?), Pavel Štěpán (O původu českých jmen), Markéta Pravdová (Čeština v práci). Doporučená literatura: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat, 5. vyd., Academia, Praha 2010; I. Lutterer – R. Šrámek, Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Tobiáš, Havlíčkův Brod 1997; M. Pravdová a kol. Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

1. Která věta je pravopisně chybná? a) Pojďte si s námi dobít energii! b) Nenechte se zviklat! c) Nedělejte kolem toho caviky!

ČEŠTINA NOVĚ

2. Která věta je pravopisně chybná? a) Scvrknutím kůže vznikají vrásky. b) Shlédnutí této výstavy vám mohu doporučit. c) Sfouknutí všech svíček mu netrvalo ani tři vteřiny.


39. Jak bychom měli oslovit pana Muka s následujícími tituly: Mgr. Ing. Zdeněk Muk, Ph.D.? a) Vážený pane magistře b) Vážený pane inženýre c) Vážený pane doktore

3. Která věta je pravopisně chybná? a) Odjeli na výlet beze mě. b) Mě to nemusíš vysvětlovat. c) Mě se to vůbec netýká. 4. Která věta je pravopisně chybná? a) Na svou promoci jsem pozvala i Honzovy rodiče. b) Na koncertě se objevili i Honzovy učitelé z gymnázia. c) Na ples se chystají i obě Honzovy sestry.

40. Které z následujících slov neoznačuje v žádném nářečí klíště? a) brunčák b) zažírák c) kleňhák 41. Komu nebo čemu se v nářečí střední Moravy říká pouk? a) pukavci b) polštáři c) pavoukovi

6. Která z možností je správně? a) Na spořicím účtu mám už 2 milióny Kč. b) Na spořícím účtu mám už 2 miliony Kč. c) Na spořícím účtu mám už 2 milióny kč. 7. Která z možností je pravopisně správná? a) Rokytnice V Orlických Horách b) Rokytnice v Orlických horách c) Rokytnice v Orlických Horách 8. Která věta je pravopisně chybná? a) Babička se jezdí rekreovat do Lázní Luhačovice kousek od Uherského Brodu. b) Dnes už jsou Lázně Darkov součástí města Karviné. c) Nedaleko Mariánských Lázní leží krásné Lázně Kynžvart. 9. Který z následujících tvarů je chybně utvořený? a) Oslo – osloský b) Riga – rigský c) Vilnius – vilniuský 10. Která z možností je pravopisně chybná? a) online b) on line c) on-line 11. Která z možností je pravopisně chybná? a) trojklanný nerv b) holenní kost c) kolenní kloub 12. Který výraz není spisovným označením doktorky psychiatrie? a) psychiatra b) psychiatrička c) psychiatryně 13. Která z možností je správně? a) V zápase zvítězili třebíčští. b) V zápase zvítězili Třebíčtí. c) V zápase zvítězili Třebíčští. 14. Jaký je správný tvar 7. p. mn. č. slova kněz? a) s knězi b) s knězy c) s kněžími 15. Která z možností je správně? a) výlet do Jižní Korei b) výlet do Jižní Koreji c) výlet do Jižní Koreje

Velký závěrečný test Jazykový kurz Čeština nově, který pro Vás připravily Lidové noviny ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český AV ČR, právě dnes vrcholí velkým testem. Jeho padesát otázek vychází z témat, která jste mohli najít v celkem třiceti lekcích na stránkách těchto novin v posledních šesti týdnech. Soudě podle Vašich příznivých reakcí to byl kurz důkladný a přitom zábavný. Velmi Vám za ně děkujeme! A stejně tak bychom Vám chtěli poděkovat za věrnost a velkou pozornost, kterou jste kurzu věnovali. Nyní si už ale připravte pera a tužky a dejte se do práce. Své odpovědi si můžete porovnat se správným řešením na konci testu. Držíme palce! c) Přineste mi zdravotní kartu pana Palackýho, Pavlicy a Pážete. 18. Která z možností je správně? a) Donu Quijote de la Manchovi bylo bez Sancho Panzy smutno. b) Donu Quijotovi de la Mancha bylo bez Sancho Panzy smutno. c) Donu Quijotovi de la Mancha bylo bez Sancho Panzi smutno. 19. Která z možností je chybná? a) Copak to nesete v těch batozích? b) Trvá kontrolní komise na svých stanoviscích? c) Odvedli ho z místa činu v želízcích? 20. Která z možností je správně? a) sto eur b) sto euro c) sto Euro 21. Která z výpovědí někoho, kdo se v počítačích nevyzná, je zapsána správně? a) Neumím si založit e-mailovou schránku, netuším, kolik megabytů paměti má můj flash disk ani co všechno je součástí počítačového softwaru. b) Neumím si založit emailovou schránku, netuším, kolik megabitů paměti má můj flash disk ani co všechno je součástí počítačového software. c) Neumím si založit e-mailovou schránku, netuším, kolik megabytů paměti má můj flash disk ani co všechno je součástí počítačového softwareu.

16. Která z možností je správně? a) proslov francouzského prezidenta Françoise Hollanda b) proslov francouzského prezidenta Françoisa Hollande c) proslov francouzského prezidenta François Hollandea

22. V které větě je chybná interpunkce? a) Vzhledem ke snížení rozpočtu, způsobenému dlouhodobou finanční krizí, je třeba zavést úsporná opatření. b) V případě závažného porušení smluvních podmínek, je možno požádat o zrušení smlouvy v plném rozsahu. c) Kromě ředitele podniku a jeho zástupce by se schůze, plánované na příští týden, měli zúčastnit i zástupci odborů.

17. Která z možností je správně? a) Přineste mi zdravotní kartu pana Palackého, Pavlici a Páže. b) Přineste mi zdravotní kartu pana Palackého, Pavlicy a Páže.

23. V které větě je chybná interpunkce? a) Vyvěsila jsem ten inzerát, cos mi poslala na nástěnce ve škole a doufám, že se ti někdo ozve.


b) Zastavili dopravu, protože v kolejišti běhal zmatený pes, a obnovili ji až po dvou hodinách. c) I přes všechny možné námitky jsme nakonec postup, který navrhoval, schválili. 24. V které větě je interpunkce nejméně vhodná? a) Naše polední menu sestává vždy ze dvou vegetariánských a dvou veganských jídel, obměňovaných každý den. b) Potom všechna jablka, předem pokrájená, rozprostřeme na těsto. c) Měli bychom se co nejdřív vyjádřit k jeho návrhu, týkajícímu se změny ve vybírání poplatků. 25. Která z možností je chybná? a) K pivu byli podáváni hermelíni. b) K pivu byli podáváni utopenci. c) K pivu byli podáváni uzenáči. 26. Která z možností shody přísudku s podmětem je chybná? a) Důvěryhodnost svědka zpochybnila žalující strana i státní zástupce. b) Důvěryhodnost svědka zpochybnili žalující strana i státní zástupce. c) Důvěryhodnost svědka zpochybnily žalující strana i státní zástupce. 27. Která z možností je správná? a) Odbory, vedení společnosti i sám ředitel podepsali návrh nového pracovního řádu. b) Odbory, vedení společnosti i sám ředitel podepsaly návrh nového pracovního řádu. c) Správné jsou obě, a) i b). 28. Která z možností je správná? a) Zebry honili pakoně. b) Zebry honily pakoně. c) Správné jsou obě, a) i b). 29. Kolik let je člověku, který slaví abrahámoviny? a) 33 let b) 50 let c) 100 let 30. Co znamená stát hapták? a) stát v pozoru b) stát v řadě, např. ve frontě c) stát na jedné noze

31. Od čeho je odvozeno zblo ve spojení „není na tom ani zbla pravdy“? a) od blábolení b) od stébla c) od zemlbáby (žemlovky) 32. Jak se správně vyslovuje výraz standardní? a) /standartňí/ b) /standardňí/ c) Správně je a) i b). 33. Která z těchto zkratek výrazu cirka (= zhruba, asi) není správná? a) ca b) cca c) cka 34. Který zápis data a místa původu je náležitý v obchodní a úřední korespondenci? a) Praha 13. březen 2015 b) Praha 13. března 2015 c) V Praze, dne 13. března 2015 35. Který ze zápisů finančních částek je podle stávající normy pro úpravu písemností nepřijatelný? a) 50 000 Kč b) 50.000 Kč c) 50 000,– Kč 36. Který zápis je správný? a) Helenka má horečku 39 °C a kašle. b) Narýsujte úhel 90 ° a spočítejte obsah čtverce. c) To pivo má 15 ° a medovou barvu. 37. Který zápis je správný? a) Alkohol nenaléváme osobám mladším 18 let. b) Alkohol nenaléváme osobám mladším 18ti let. c) Alkohol nenaléváme osobám mladším 18-ti let. 38. Který zápis je chybný? a) V České republice je dlouhodobě asi 6% nezaměstnanost. b) Pro stálé zákazníky nabízíme 10% slevu na celý nákup a dopravu zdarma. c) K přijímacím zkouškám se ve srovnání s loňským rokem dostavilo jenom 80% zájemců.

42. Které z následujících slov neoznačuje v žádném nářečí brambory? a) branibor b) jablouško c) kobzol 43. Do čeho byste se nejspíš nezakousli s chutí? a) do meďáka b) do měchňáčku c) do kadlátka 44. Komu nebo čemu se v nářečí středních Čech říká omrzlice? a) sněhulákovi b) náledí c) sněžence 45. Co znamená v dětském rozpočitadle, že čert vyletěl z elektriky? a) byl vyloučen z pekla b) vypadl z tramvaje c) rozsvítil vánoční stromek 46. Jaký význam má řecký základ, z něhož je odvozeno jméno Petr? a) řeka b) skála c) strom 47. Které z těchto ženských rodných jmen se vykládá jako ‚žena z lesa‘? a) Patricie b) Sylvie c) Šárka 48. Jak se vykládá význam ženského jména Uršula? a) malá hrošice b) malá vlčice c) malá medvědice 49. Jak se vykládá význam názvu řeky Vltava? a) tichá řeka b) západní řeka c) divoká řeka 50. Jaké varování je skryto v zeměpisném jménu Dalskabáty? a) před loupežným přepadením b) před chladem v horských oblastech c) před překračováním hranic do tehdejšího Pruska Správné odpovědi: 1c, 2b, 3b, 4b, 5c, 6a, 7b, 8a, 9b, 10b, 11a, 12a, 13c, 14c, 15c, 16a, 17a, 18b, 19c, 20a, 21a, 22b, 23a, 24c, 25a, 26c, 27a, 28c, 29b, 30a, 31b, 32b, 33c, 34b, 35c, 36a, 37a, 38c, 39c, 40a, 41c, 42a, 43a, 44b, 45b, 46b, 47b, 48c, 49c, 50a

5. Která věta je pravopisně chybná? a) Jeho rodina má za to, že by se měl pokusit školu dokončit. b) Bohužel se nelze spolehnout na to, že vlak přijede včas. c) Čočka se solí až na závěr pro to, že v neslané vodě změkne rychleji.

Absolvovali jste kurz češtiny? Máte nárok na certifikát!

Pro každého, kdo v uplynulých šesti týdnech sledoval jazykový kurz Lidových novin a obstál v dnešním závěrečném testu, jsme připravili památeční certifikát. Snadno si jej vyzvednete na internetové adrese

www.lidovky.cz/umimcesky

Autorka testu: Hana Prokšová. Autoři kurzu češtiny LN: Jan Balhar, Martin Beneš, Anna Černá, Libuše Čižmárová, Ondřej Dufek, Klára Dvořáková, Martina Ireinová, Stanislava Kloferová, Hana Konečná, Jakub Kopecký, Adam Kříž, Markéta Pravdová, Hana Prokšová, Martin Prošek, Kamila Smejkalová, Ivana Svobodová, Milena Šipková, Pavel Štěpán a Veronika Štěpánová. Z doporučené literatury: Akademická příručka českého jazyka, Academia, Praha 2014; Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz; ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, ÚNMZ, Praha 2014; Český jazykový atlas 1–5, Dodatky, Academia, Praha 1992–2011; M. Pravdová a kol., Jsme v češtině doma? Academia, Praha 2012.

ČEŠTINA NOVĚ. normy Pravidla novinky

Recommend Documents