Geneticky vylepšená Evropa
Čeští vědci umetají kontroverzním plodinám cestičku na evropská pole.
Celosvětové expanzi geneticky modifikovaných plodin zatím Evropa odolávala. Ve světě se loni pěstovaly na 125 milionech hektarů, na Evropu připadlo sto tisíc. Čeští vědci by ale rádi viděli rozlehlejší lány.
Do března následujícího roku má Evropský úřad pro bezpečnost potravin přijmout nová pravidla pro hodnocení rizik geneticky modifikovaných (dále GMO) plodin. Do diskuse přispěl také tým z Biologického centra Akademie věd, který koncem května vydal Bílou knihu geneticky modifikovaných plodin. Češi žádají představitele Evropské unie, aby změkčili podmínky pro jejichpěstování. Podle vědců jsou evropští lídři předpojatí a místo novými vědeckými poznatky se řídí laickým názorem veřejnosti, která je neznalá a zčásti zmanipulovaná ekologickými organizacemi. Přísná legislativa a administrativní překážky prý předsudky jen potvrzují.
„Regulace GMO plodin podobné těm, které regulují omamné látky, jedy a výbušniny, vysílají veřejnosti signál, že výrobky biotechnologií představují porovnatelný stupeň nebezpečí pro zdraví lidí i zvířat," komentuje ředitel Biologického centra Akademie věd František Sehnal. Názor jeho expertního týmu je jednoznačný: za patnáct let komerčního používání se neprokázala škodlivost GMO na lidské zdraví, ani na životní prostředí. Proto je třeba nahradit platný unijní princip předběžné opatrnosti principem přijatelného rizika a přestat rozdělovat plodiny na geneticky modifikované a ty ostatní, ale hledět jen na jejich výsledné vlastnosti. Evropa by to měla udělat ve vlastním zájmu, varuje analýza Biologického centra emotivně: „Není kompetencí vědecké komunity analyzovat motivy postupu politiků. Je však její povinností varovat, že legislativa postavená na fikci, jakou je postulát mimořádného rizika GMO, musí zákonitě vést k ekonomickým škodám, případně zhroucení celého zemědělského sektoru."
Vyhrocené, černobílé spory o bezpečnost či nebezpečnost transgenních plodin jsou
1/7
Geneticky vylepšená Evropa
evergreenem, i mediálním. Nepochybně by byly pro veřejnost skousnutelnější, kdyby byly označovány jako „efektivně vylepšené". Jenže o slovíčka nejde.
„Podle nás jsou GMO nebezpečím pro životní prostředí, s otazníkem pro lidské zdraví. Do hry dále vstupuje obchodní politika mezi Evropou a biotechnologickou velmocí Spojenými státy a otázka koncepce zemědělství - zda bude konvenční, eventuelně konvenční s GMO, nebo trvale udržitelné. Zatímco v zámoří je prosazováno GMO, Evropa se spíš vydává cestou ekologického zemědělství," shrnuje bioložka Magdalena Klimovičová z Greenpeace.
Přístup ke GMO jako by nasvítil práh, na němž my Evropané stojíme. Zemědělství spolyká polovinu unijního rozpočtu: co od něj chceme? Mají pole a políčka i nadále vytvářet krajinu, nebo nám bude víc vyhovovat koncept severo- a jihoamerických plantáží táhnoucích se až za horizont? Chceme ušetřit pracovní sílu (což GMO umožňuje), a přispět tak zároveň k vylidnění venkova? Nebo chceme vytvořit a udržet zelená pracovní místa?
"Je to otázka střetu filozofií. Když se šlechtila kukuřice, křížily se příbuzné druhy. V GMO vezmete jahodu a vložíte do ní gen ryb, které odolávají chladné vodě, aby při transportu z Maroka vydržely a dobře se vyjímaly na pultu v supermarketu. Použitý gen je kýžený pro produkt, ale je proti myšlence na trvale udržitelný způsob vyrábění potravin a trvale udržitelný život," domnívá se bioložka.
Česká republika je jedním z mála evropských států, kde jsou geneticky modifikované plodiny povoleny ke komerčnímu pěstování. Na ploše mezi pěti až sedmi tisíci hektarů se pěstuje Bt kukuřice, která vyrábí toxin proti svému škůdci. Loni to bylo osm a půl tisíce hektarů, tedy více, informuje ministerstvo zemědělství. Devadesát procent kukuřice jde na krmivo, zbytek na produkci bioplynu a biolihu. Polní pokusy běží s geneticky modifikovanými brambory na produkci škrobu.
Většina zemí Unie si od GMO plodin drží odstup. Komerčně se pěstují ve Španělsku a Portugalsku, na Slovensku a v Rumunsku. Úplný zákaz zavedlo Maďarsko (největší producent kukuřice), dále Řecko, Rakousko, Lucembursko a samozřejmě Francie, jejíž představa o stolování je pravým opakem fastfoodových tradic vlasti GMO plodin. Dubnový zákaz v Německu přišel dokonce z ministerstva zemědělství.
2/7
Geneticky vylepšená Evropa
GMO odmítá 70 procent obyvatel Unie (ale jen 40 procent Čechů). Názor většiny samozřejmě není důkazem proti ani pro, ovšem vypovídá o psychologickém nastavení lidí, kteří už zažili několik potravinových skandálů, jež úzce souvisely s technokratizací výroby a nad nimiž dnes zůstává zdravý a selský rozum stát. Než vypukla BSE, bylo krmení krav kravami oficiálně „v pořádku".
Vědci nepovažují laiky za partnery a označují povinné označování GMO potravin za „mrhání státními prostředky". Vědě vadí, že lidé vědí? Nelze si nevzpomenout na nedávné spory o právo pacientů nahlížet do vlastní zdravotní dokumentace.
Respekt k názorům laiků by si přála i bioložka: "Veřejnost je jistě informována na určité úrovni, ale zesměšňovat ji, to je velká vědecká arogance. Přijde mi pozoruhodné, ze nikdo nezpochybňuje schopnost laické veřejnosti mít vlastní názor v jakémkoli oboru lidské činnosti a řídit se jím v procesu rozhodování, ať se jedná o zakládání rodiny, výchovu dětí, výběr školy, lékaře, politické strany, náboženského vyznání či ateismu. Nepředpokládá se, že by vystudovali pedagogiku, psychologii, medicínu, politologii, architekturu. Jejich názor je přesto zcela legitimní a není nikým zpochybňován ani zesměšňován. Nevím, proč by to mělo být v otázce GMO jinak."
Tři firmy, pět druhů rýže
Koncepce zemědělství postaveného na transgenních plodinách soustřeďuje produkci potravin do rukou několika firem. Trh s GMO plodinami ovládá z devadesáti procent chemická a biotechnologická firma Monsanto, která vyrábí jak osivo, tak herbicid, proti němuž je jeden typ GMO plodin rezistentní. Protože americký patentový zákon dovoluje patentovat živý organismus, musí si farmář kupovat každoročně osivo nové - kdyby zasel osivo z předešlého roku, porušil by patentový zákon. Firma za nelegální používání patentovaného osiva dokonce žalovala zemědělce, kterým GMO osivo na pole zanesl vítr. Farmáři jsou tak na biotechnologických firmách zcela závislí.
"Mohl by vzniknout svět s pěti druhy rýže, které budou rozděleny mezi tři společnosti. U soji a řepky v zámoří už tomu tak je. Také hrozí, že GMO plodiny vytlačí lokální odrůdy, i když byly
3/7
Geneticky vylepšená Evropa
speciálně vyšlechtěné pro konkrétní podmínky, nadmořskou výšku, vodní zdroje. Zatímco v plodinových a potravinových bankách jsou uloženy tisíce druhů, v praxi se jich používá stále méně," upozorňuje Magdalena Klimovičová.
K zemědělské produkci se využívá čtyřicet procent světové půdy, to je asi 1,3 miliardy hektarů. Na většině se pěstuje jen 70 rostlinných druhů. Ve Spojených státech tvoří 60 - 70 procent plochy všech luštěnin jen dvě nebo tři odrůdy. V poslední stovce let bylo nenávratně ztraceno snad 75 procent genetické diverzity zemědělských plodin a každý týden mizí jedno plemeno domácího zvířete. Osmdesát procent kalorické hodnoty stravy všech lidí na světě dnes zajišťují čtyři plodiny - sója, pšenice, rýže, kukuřice.
Za ztrátu rozmanitosti má být odpovědná razantní agrochemie, která nastoupila v padesátých letech. Změnila i českou půdu. Narušena je struktura krajiny, která už nedokáže poskytnout vhodné podmínky pro planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy. Nevhodné technologické postupy degradují vodní a půdní ekosystémy. Ohroženy jsou dokonce tradiční odrůdy plodin a plemena hospodářských zvířat. Tržní plodiny jako řepka a obilí vytlačují tradiční brambory, cukrovku, vojtěšku. Další potenciální riziko pro biodiverzitu představuje právě používání GMO, říká zpráva Ekologické zemědělství a diverzita, vydaná pod hlavičkou Ministerstva zemědělství v roce 2006.
Právě ekologické zemědělství je reakcí na chemizaci a technokratizaci zemědělství včetně narůstajících problémů v důsledku takzvané zelené revoluce, tedy masového nasazení vysoce výkonných odrůd, pesticidů a průmyslových minerálních hnojiv.
Byznys k nezaplacení
"Jsem si naprosto jistý, že administrativní zábrany a politické vlivy, které komplikují povolování GMO plodin a jejich praktické využití, budou postupně omezovány," odpovídá bez zaváhání docent Josef Soukup z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity. Kráčíme podél výzkumného pole v Suchdole, na němž pěstuje transgenní kukuřici odolnou proti herbicidu Round-upu.
4/7
Geneticky vylepšená Evropa
S výsledky je spokojený: „Narozdíl od jiných herbicidů se Round-up může aplikovat prakticky v jakékoli fázi růstu plevele i kukuřice, což je pro pěstitele velmi výhodné. V půdě se také rychle rozkládá, takže z tohoto pohledu je k přírodě šetrnější než zatím používané herbicidy. Co se týká často diskutovaného vlivu Round-upu na biodiverzitu, i současné herbicidy se používají způsobem, že po jejich aplikaci na poli nezůstane ani lísteček," ukazuje na jednotlivá políčka. Mezi řádky rašící kukuřice je opravdu zeleno, protože v této kukuřici můžou plevele zůstat do té doby, než začnou škodit. Sám ale připouští, že zádrhel tu je: „Také proti Round-upu, stejně jako proti jiným herbicidům, si plevele mohou vytvořit rezistenci, zvlášť pokud se plodiny pěstují monokulturně několik let za sebou a používá se stále stejný herbicid. Jako třeba na jihu Spojených států v bavlníkovém pásu, kde je sto procent bavlny GMO a kde tohle riziko zemědělci podcenili."
Podle Amerického střediska pro výzkum vědy a otázek životního prostředí vedlo prvních devět let komerčního pěstování GMO kukuřice, bavlny a sóji k nárůstu použitého množství pesticidů o 22 milionů kilogramů. Oč méně se spotřeba snížila první tři roky (o 11 milionů kilogramů), o to více se zvýšila v posledních třech letech. Příčinou má být právě získaná rezistence vůči herbicidům.
Ztráty zákazníků se však Monsanto bát nemusí. Firma vlastní patent na gen odolnosti glyfosátu, vkládá jej do svých odrůd a zároveň jej proti licenčním poplatkům prodává jiným šlechtitelům. Monsanto má tím pádem profit jak z prodeje licence, tak z prodeje Round-upu, protože ten farmáři potřebují, ať už osivo nakoupili kdekoli. Herbicid Round-up je dnes nejprodávanějším herbicidem světa.
Stojí a padá budoucí konkurenceschopnost evropského zemědělství s přechodem na GMO? To si Josef Soukup netroufne generalizovat. „Muselo by se to brát plodina po plodině. Nicméně současný stav redukuje zemědělcům výběr vhodných metod ochrany a zbytečně zatěžuje administrativně, a tím i nákladově celý potravinový řetězec."
Proč zmizel koukol
5/7
Geneticky vylepšená Evropa
Z praxe ví, že za současného dotačního nastavení se zemědělec musí chovat v první řadě uměřeně. „Dotační systém zemědělce netlačí k tomu, aby produkovali extra velké výnosy, ani aby vkládali extra velké vklady, o které můžou přijít, pokud je postihnou kroupy nebo škůdci. Potřebují rozumnou rentabilitu, případně malou ztrátu, kterou jim dorovnají dotace."
V rohu akademického pozemku jsou vysazeny na pohled plané rostliny. U jedné malé čtvercové ohrádky s fialovými kvítky se docent zastaví. Je to jedna z obětí ztráty diverzity - koukol. Dříve zcela běžný plevel patří ke kriticky ohroženým druhům a setkáte se s ním nejspíš jen v písničce. Jeho semena jsou totiž jedovatá a znečišťovala zrna.
„Podstata zěmědělství je založena na změně biodiverzity, tedy na potlačení nežádoucích organismů a zvýhodnění kulturních forem rostlin a zvířat v konkurenci o zdroje, kterých je vždy konečné množství. Nic jiného než manipulaci s prostředím a organismy zemědělci nedělají, jen k tomu měli v průběhu historie různé prostředky, někdy možná i méně šetrné než nyní," říká Josef Soukup a pokračuje: „Dnes se zemědělství snaží schovávat za různé krajinotvorné a sociální funkce, které s sebou samozřejmě nese - ale hlavní funkcí je ta produkční. Všichni bychom si přáli, aby tím biodiverzita příliš netrpěla. Musíme však rozlišovat diverzitu agroekosystému a okolních ekosystémů - přírody. V agroekosystémech je všechno umělé, od výběru organismu přes energomateriálové toky po způsoby řízení. Troufnu si říct, že prvořadým cílem nemůže být nejvyšší úroveň biodiverzity, protože nelze jednoduše zařídit, abych měl v porostu určitý počet plevelných druhů. Za důležitější pokládám, aby způsob provozování zemědělství nepoškozoval biodiverzitu přirozených a polopřirozených ekosystémů v okolí."
Pokud chceme zachovat ekologicky šetrnější postupy hospodaření a zároveň obstát v konkurenci tržního prostředí, bude nás to stát určité společenské náklady. "Jeden z německých doktorandů prezentoval na workshopu ve španělské Lleidě studii, podle které podpůrné programy pro zachování biodiverzity stojí asi 800 euro na hektar. V Česku stejně jako v Německu připadá na hlavu asi půl hektaru zemědělské půdy. Pětičlenná rodina by tedy zaplatila padesát tisíc korun. Je to společnost ochotná akceptovat jako další daň?"
Ekozemědělství: může živit nás?
6/7
Geneticky vylepšená Evropa
Moderní ekologické zemědělství je nejrychleji se rozvíjející zemědělský obor v Evropě. Přesto je často považováno za výstřelek bohatého a sytého Západu bez myslitelného praktického dopadu na chudé a hladovějící země. Ve studii Michiganské univerzity, kterou aktuálně zveřejnilo Hnutí Duha, se naopak praví, že ekologické hospodaření by uživilo celý svět.
Většina drobných rolníků v rozvojových zemích vůbec nepoužívá velké dávky drahých pesticidů a umělých hnojiv - intenzivní hospodaření se týká pouze obrovských farem, které pěstují plodiny na export. Pokud by chudí rolníci přešli na moderní ekologické zemědělství, jejich výnosy by se dvakrát až třikrát zvýšily. K podobnému závěru dospěl Mezinárodní panel pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj na loňské konferenci v Johannesburgu. Průmyslové zemědělství selhalo, konstatuje zpráva a připomíná, že transgenní plodiny podstatně nepřispějí k řešení chudoby, hladu ani změn klimatu. Doporučuje agro-ekologické metody hospodaření na menších plochách a zdůrazňuje význam malých farem pro řešení potravinové krize. Odklání se od průmyslového zemědělství, které je zcela závislé na využití chemikálií bez ohledu na místní charakteristiky. Zprávu podepsalo na šedesát zemí, ale nejsou mezi nimi vlády USA, Kanady a Austrálie. Za pozornost stojí, že zpráva z Johannesburgu považuje místní a domorodé znalosti za rovnocenné formální vědě.
7/7
