ESTETIKA AVANTGARDY V DÍLE GUILLAUMA APOLLINAIRA A VÍTĚZSLAVA NEZVALA

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Seminář estetiky

ESTETIKA AVANTGARDY V DÍLE GUILLAUMA APOLLINAIRA A VÍTĚZSLAVA NEZVALA

Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Zuzana Konečná Vedoucí práce: Mgr. Blahoslav Rozbořil, Ph.D. Brno 2011

Bibliografický záznam KONEČNÁ, Zuzana. Estetika avantgardy v díle Guillauma Apollinaira a Vítězslava Nezvala. Brno, 2011. 53 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky. Vedoucí práce Mgr. Blahoslav Rozbořil, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce Estetika avantgardy v díle Guillauma Apollinaira a Vítězslava Nezvala reflektuje vývoj avantgardy podle encyklopedických hesel zejména podle Étienne Sourieau a Petera Bürgera. Dále se zabývá rozborem avantgardní poezie a konkrétní podobností stěţejních děl autorů Apollinaira a Nezvala. V další části se práce zaměřuje na Nezvalovo dílo Akrobat a jeho návaznost na Apollinairovo Pásmo. Dále za pomocí komparativních metod obě díla porovnává. V nich se zaměřuje na společné výrazové prostředky a značné ovlivnění Nezvala Apollinairem. Na závěr se pokouší aplikovat avantgardní rysy na poezii těchto dvou autorů. V zásadě se v této práci jedná o komparativní rozbor díla. Veškeré poznatky jsou pouţity v kompletním shrnutí společně s uvedenými příklady moţných podobností u básní Pásmo a Akrobat.

Annotation Bachelor thesis titled The aesthetics of avant-garde in the work of Guillaume Apollinaire and Vítězslav Nezval reflects the development of avantgarde in particular, according to encyclopedic entries of Étienne Sourieau and Peter Bürger. It also deals with analysis of the avant-garde poetry and more similarities of the key works written by Apollinaire and Nezval. The next section is focused on Nezval’s Acrobat and its correlation with the Zone of Apollinaire. In addition, compares the two works using the comparative method. We focus on a common means of expression and a significant

influence of Apollinaire on Nezval. The conclusion tries to apply the features of the avant-garde poetry on these two authors. In principle, this work is comparative analysis of the work. All information applies to the complete summary of the study and give examples of possible similarities in poems Zone and Acrobat.

Klíčová slova Avantgarda, poezie, surrealismus, Guillaume Apollinaire, pásmo, Vítězslav Nezval, Akrobat, komparace.

Keywords Avant-garde, poetry, surrealism, Guillaume Apollinaire, Zone, Vítězslav Nezval, Acrobat, comparison.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům. V Brně dne

Zuzana Konečná

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Blahoslavu Rozbořilovi, Ph.D. za vedení práce a cenné připomínky.

Obsah Úvod.................................................................................................................... 5 1. Avantgardní surrealistická estetika ................................................................. 7 1.1 Estetika avantgardy ................................................................... 8 1.2 Avantgardní literatura ............................................................... 9 2. Rysy avantgardy ........................................................................................... 10 2.1 Experiment .............................................................................. 13 2.1.1Technika automatismu aneb cesta do hlubin podvědomí .................................................................................... 14 2.1.2 Volný verš moderní podstatou ................................. 15 2.2 Humor ..................................................................................... 15 3. Kubismus a futurismus ve zkratce ................................................................ 17 3.1 Kubofuturismus ....................................................................... 18 3.2 Prameny poezie ....................................................................... 18 3.3 Jak rozumět moderní básni ..................................................... 19 3.4 Pásmo ...................................................................................... 20 4. Guillaume Apollinaire .................................................................................. 21 4.1 Alkoholy.................................................................................. 22 4.2 Interpretace Pásma .................................................................. 23 4.2.1 Ukázka a rozbor Pásma ........................................................ 26 5. Vítězslav Nezval ........................................................................................... 30 5.1 Básně noci ............................................................................... 32 5.2 Interpretace Akrobata .............................................................. 33 5.3 Ukázka a rozbor Akrobata ...................................................... 35 6. Vliv Apollinaira na Nezvalovu tvorbu.......................................................... 38 7. Simultánnost představivosti Apollinaira a Nezvala ...................................... 40 8. Komparace prostředků s rysy avantgardy ..................................................... 43 Závěr ................................................................................................................. 46 Resumé.............................................................................................................. 48 Summary ........................................................................................................... 49 Pouţitá literatura ............................................................................................... 50

4

Úvod Estetikou avantgardy je zde myšleno přihlédnutí k estetickým avantgardním postupům při zkoumání díla Apollinaira a Nezvala. Apollinaire se stal ve Francii průkopníkem v avantgardní poezii. Díky tomuto je povaţován za ikonu kubofuturismu a surrealistické tvorby. Budeme se zaměřovat na rysy avantgardy, které se nám podle textu zdají příznačné pro toto období. Stěţejní v této práci bude rozbor díla Pásmo z Apollinairových Alkoholů a Akrobat z Nezvalových Básní noci. Budeme se snaţit ukázat na několika společných vlastnostech, ţe právě Nezval se s Apollinairem ve svých básních ztotoţnil. A ukáţeme si, které výrazové prostředky pouţívali. Zajímá nás, v čem se Nezval od Apollinaira inspiroval a jakým způsobem rozvinul vlastní dílo do podoby totoţného jak rozsahem, tak formou i jazykem. Abychom předešli následnému nedorozumění, avantgarda je v této práci pouze odrazovým můstkem pro pochopení těchto rozebíraných děl. Snaţí se v nás navodit atmosféru, ve které oba autoři působili. Atmosféru meziválečnou a bohatou na revoluce. Nejprve je nutné se zorientovat v základních pojmech, které jsme si určili. Co povaţovat za estetiku avantgardy a co se v ní děje. Čím se vyznačuje, jaké jsou avantgardní rysy a časté postupy v oblasti poezie. Bude se zde vycházet z několika textů pro orientaci v encyklopedických heslech například u Éttiena Souriau, Guida Morpurgo-Tagliabue či Petera Bürgera. Postupně se práce bude zabývat pojmy, které jsou pro ni klíčové. Pro nás jsou to zejména rysy, které nacházíme v poezii. Jako experiment, humor a dále také aplikace automatismu. V další části se budeme zabývat rozborem Apollinaira a Nezvala. Zaměříme se na jejich tvůrčí postupy při psaní. Jak Nezval navazoval na Apollinaira při psaní Akrobata. Čemu se naopak vyhýbal, a rozlišíme drobné odchylky od Pásma. Tady budeme vycházet z tvorby obou autorů a především

5

z Kroupova Výboru básnického díla Apollinaire známý a neznámý. V případě Nezvala například z díla Vítězslava Nezvala Z mého života a dalšími publikacemi. Na závěr práce se budeme věnovat komparaci děl a zviditelnění společných znaků Apollinairovy a Nezvalovy poezie v proklamovaných dílech. Cílem práce je historický nástin avantgardy, kde nalezneme charakteristiku estetiky avantgardy a pomocí komparace zjistíme krajní podobnosti ve skladbách Pásmo a Akrobat. V první části práce budeme vyuţívat metodou analýzy a následně pouţijeme metodu komparativní.

6

1. Avantgardní surrealistická estetika V Encyklopedii estetiky nacházíme pojem „surrealistická estetika“ s připojením několika zásadních definic surrealistického vnímaní. Nebudeme je uvádět všechny, ale je třeba pochopit správně, jak se surrealismus pojí s estetikou. „Surrealistická estetika je mimořádně citlivá na >>magii<< městských sídel; noční procházky Paříţí popsané Aragonem nebo Bretonem jsou toho nejznámějšími příklady.“1 Dozvídáme se drobné stavební prvky většiny surrealistických děl, coţ souvisí jak s Apollinairem, tak Nezvalem. „Surrealismus se sarkasticky a polemicky staví proti všemu, co se podle něj klade do cesty zázračnému a neobvyklému. Jeho ironie někdy přechází aţ do >>černého humoru<<.“2 Tímto se pomalu dostáváme k některým prostředkům, kterými vytvářejí Apollinaire a Nezval svoji poezii. Jejich tvorba dodala rozměr novátorství. Vyjadřování, atraktivní jazykové a veršové techniky je oba dostala na výsluní tehdejší estetiky. Souvisí s radostí z překonané krize v době, kdy narůstá fašismus. Pro vysvětlení tohoto pojmu jsme nemuseli sloţitě popisovat skutečnosti, jedná se pouze o stručný výklad, který můţe pomoci pochopit charakteristiku surrealistického automatismu, kterému se také budeme věnovat. V díle Současná estetika autor G. Morpurgo-Tagliabue slučuje surrealismus a dadaismus do jedné kapitoly a nazývá je jako „epizody okrajové literární formy“, dále přímo určuje jejich společné rysy. „Stejně tak futuristé, dadaisté, surrealisté víc neţ literaturu měli rádi zábavné slovní hříčky, kontroverze, mimické a verbální projevy, mítinky, kongresy, provokace, dobře připravené skandály, skvělé, ale beztrestné uráţky.“3 Dále se dozvídáme, ţe: „Jejich psychoanalytické výzkumy, automatismus, hypnóza byly pouze kavárenskými řečmi. Jejich hnutí zůstalo téměř výlučně vkusovým hnutím: je 1

SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha : Victoria Publishing, 1994. 939 s.

2

Tamtéţ, str. 838.

3

MORPURGO-TAGLIABUE, Guido. Současná estetika. přel. Miloš Jůzl a Zdena Plošková Vyd. 1.

Praha : Odeon, 1985. 552 s.

7

to obnova romantických motivů na základě romantické beznaděje.“4 V tuto chvíli se zdá být autor poněkud rozhořčen, ale sám uvaţuje nad tím, ţe celá surrealistická charakteristika je v zásadě pouze „obyčejné snění“. Vzhledem ke kritice racionality můţe jít surrealismus po stopách romantické tradice. Toto následování na romantismus však v porovnání s jinými avantgardami, jako je holandský De Stijl či ruský konstruktivismus není běţný. 5 Pokračování v duchu romantického snaţení totiţ subjekt nemusí být označován.

1.1 Estetika avantgardy Estetické působení avantgardy můţeme ocenit dokonale v její funkci, protoţe se domníváme, ţe vytvořila vlastní poetiku. Dnes esteticky hodnotíme právě to, co mohlo být našim předchůdcům nepříjemné. Avantgarda nám neukazuje pouze svoji odvrácenou, ač viditelnější tvář, jakou je bezskrupulózní šokování čtenáře. Ale také moţný rozpor, který se projevuje ve spojení poezie a prózy. Velmi často se vyskytovala potřeba po proměně. Apollinaire, pokládal v těchto avantgardních směrech kubismus, dadaismus i surrealismus, umění představy za důleţité. Estetika těchto tří směrů je obsaţena v hloubce fantazie. Spočívá v míchání ţánrů a druhů. Od počátku nás vede k soustavám základních prvků a zkoumá je z několika úhlů pohledu. Během první světové války se změnila estetika rychlým úbytkem provokací.6 Pro avantgardisty je výjimečnost umění zahrnuta v estetice účelných tvarů.7 V článku Kšicové si můţeme povšimnout, ţe se více věnuje průběhu ruské avantgardy, ale i pro nás zde vyplynuly důleţité informace o shodách estetiky v této době.

4

Tamtéţ, str. 403.

5

BÜRGER, Peter. Avant-garde. In KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Michael Kelly. Vol. 1.

New York : Oxford University Press, 1998. s. 188. 6

KŠICOVÁ, Danuše . Estetika moderny a avantgardy. Svět literatury. 2007, XVII., č. 35, s. 89-115.

7

JELÍNEK, Antonín. Vítězslav Nezval. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1961, s. 7.

8

„Ze srovnání uměleckého programu, estetiky i umělecké praxe jednotlivých stylů a směrů je zřetelně patrné, že přes veškerou rozdílnost formulací a hodnot, jež jsou v proklamacích zdůrazňovány, existují i dosti podstatné shody: u výtvarníků to byl programový zájem o tvar a barvu, u básníků, dramatiků a spisovatelů o jazyk a styl.“8 Autorka měla zřejmě na mysli, ţe se avantgarda chtěla podílet na proměně forem jazykových, a veškerá pozornost se ubírala k jazyku a schopnosti vyjádření.

1.2 Avantgardní literatura „Má-li znamenat termín >>avantgardní literatura<< asi totéţ jako literatura neokleštěná akademickými předsudky, bude to ta literatura, která je ţivým výrazem mnohostrannosti lidského nitra.“9 Avantgardní literaturou míníme hlubší analýzy nikoliv jednoduchou interpretaci v literatuře. Pojetí avantgardní literatury je plné rozporů a rozvíjí se v konfliktním prostředí. V dílech tehdejších autorů nacházíme přirozené reakce na extrémní společenské situace, které se projevují proti tradici. Značná část moderny v období po roce 1918 přechází v avantgardu. „Zároveň avantgardní umělci vnášejí do socialistického hnutí obhajobu práva na celistvost a harmonii člověka, usilují kultivovat všechny sloţky lidské osobnosti, stránku smyslovou i citovou, etickou i racionální.“10

8

KŠICOVÁ, Danuše . Estetika moderny a avantgardy. Svět literatury. 2007, XVII., č. 35, s. 112.

9

NEZVAL, Vítězslav . Moderní poesie. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1958. 119 s.

10

VLAŠÍN, Štěpán. Avantgarda známá a neznámá : Od proletářského umění k poetismu 1919 - 1924.

Vyd. 1. Praha : Svoboda, 1971, s. 8.

9

2. Rysy avantgardy Pod názvem avantgarda si představujeme charakteristickou změnu společenského paradigmatu. Je nutno toto pojmosloví upřesnit pro naši potřebu, jelikoţ pod avantgardou je skryto mnoho. Z hlediska etymologie je pojem avantgarda překladem z francouzského slova l‘avant-garde, coţ znamená vojenský předvoj nebo také přední stráţ. Tímto vysvětlujeme i původ slova, který je z Francie, kde byla avantgarda výrazněji pociťována pro válečné a revoluční dopady. Postupně probíhala celým evropským kontinentem (Francie, ČR, Jugoslávie, Německo, Bulharsko, Rusko,…). Avantgarda svojí šíří zasahuje do několika oblastí, jako jsou výhradně literární, filmová, divadelní a výtvarná pole. Současně propojuje a hledá průniky (vizuální poezie). Obhajuje průkopnictví a je si vědoma svého poslání. Tímto posláním je jít v čele pokrokového hnutí. Navazuje na měšťáckou společnost. Přináší myšlenku o utopistické realitě a vizi k vytvoření harmonické společnosti dělnické třídy.11 Představuje se zde nový vrchol modernismu, který se zabývá myšlením a uměleckou tvorbou v první třetině 20. století. Avantgarda se také často spojuje v souvislosti s vlivem předchozího expresionismu, který i přes svůj odpor k tradicím, přece jen některé základní prvky zachovává. Vzniká touha po bratrství. Tehdejší mladou generaci ovládá touha po provokaci – revoluci, coţ bohuţel vede některé avantgardní autory ke krajním proudům. Tady vrcholí snaha zbudovat první dělnický stát.12

Podle autorky Dáši

Berackové „[…] se pojem avantgardy vynořuje jakoby „z ničeho“, bez přesvědčivého ozřejmění, proč se v literatuře prvního desetiletí „náhle“ objevují určité tendence, které umoţňují hovořit o avantgardní literatuře.“13 11

BÜRGER, Peter. Avant-garde. In KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Michael Kelly. Vol. 1.

New York : Oxford University Press, 1998. s. 185. 12

SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura, s.53.

13

BERACKOVÁ, Dáša. Zapletení do světa : K podobám rané avantgardy. Vyd. 1. Příbram : Pistorius &

Olšanská, 2010. 172 s.

10

Někteří autoři jako Beracková mluví o náhlosti, ale můţeme mít pocit, ţe avantgarda je reakcí na sociální a politický kvas. Avantgarda je také vlastností antitradicionalismu. „Za druhé vede a. svůj boj se starým uměním s rostoucí ostrostí a nejen v oblasti umění: často se protest proti konvenčním způsobům vidění a myšlení nebo proti překonaným formám uměleckého vyjádření spojuje s protestem proti měšťácké morálce a způsobu ţivota (bohéma).“14

Jejími

hlavními znaky jsou revolty za sociální nespravedlnosti či sdruţování do spolků a skupin, kde se setkávali členové za účelem vymýšlení nových teorií a uměleckých pamfletů. Avantgarda se nezařazuje jako nové umění ve střetu s tradicí, ale je silně spjata s periodou dvacátého století v Evropě. „V literatuře se začal pojem avantgarda pouţívat pro označení dadaismu a zejména surrealismu, směrů, které byly reprezentovány skutečnými bojovnými skupinami, jejichţ členové povaţovali za jediný cíl >>změnit ţivot<< a transformovat umělecký jazyk. Surrealistický postoj byl proto často provázen skandály.“15 Charles Baudelaire se podle Bürgera stává prvním zklamaným revolucionářem a kritizuje nejen pokrok, ale také lásku k francouzské vojenské metafoře, jeţ nazývá „boj básníků a avantgardních literátů“. Sám se stává častým nositelem skandálů a svojí kritikou také útočí na sociální reformy, a tím podporuje rozvoj moderního umění. Veškerá činnost avantgardisty nemá v popisu práce něco zásadně výjimečného, ale chce realizovat utopii, aplikovat pokrokovost a přiřadit básníka k budoucnosti. V projektu avantgardy vznikají dva aspekty, jako je útok na instituci umění a projevy ţivotní revoluce. Tyto dvě hlediska jsou intenzivně spjata. Pokud se k nim ještě připojí takový proces, ţe avantgardní hnutí nikdy estetické poţadavky neopustí, tak počínáme vnímat rozpor mezi politickou a estetickou dilematem. Politická krize vzniká všude tam, kde je váţná revoluční angaţovanost, protoţe je nutné vést spolupráci s radikálními levými nebo pravými radikálními skupinami. Z tohoto jednání 14

HENCKMANN, Wolfhart ; LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Přeloţil PhDr. Dušan Prokop, CSc.

Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1995. 229 s. 15

SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha : Victoria Publishing, 1994. 939 s.

11

vyplývá pro avantgardu dilema, zda strany neutralizuje do vlastního politického hnutí, které podporují (pro italské futuristy tj. fašismus), nebo i přes důsledky trvat na své nezávislosti. Tím přichází do neřešitelného konfliktu s politickým hnutím. Estetické dilema je naopak spojené se skutečností, ţe instituce umění přeţije tento avantgardní útok.

Touha po tom zbavit se

instituce je obrovská.16 Počátek avantgardy lze při bedlivém zkoumání zachytit jiţ kolem roku 1848, ale její zřetelný nástup se udál o něco později. Ve dvacátých letech 20. století. V současné době nacházíme v encyklopediích odpovědi na otázky, co avantgardy přinesly a proč se uskutečnili. Dříve byla avantgarda skryta pod válečnou problematikou a následně se stala opomíjenou. Nicméně se o dané téma dlouhá léta zajímali význační myslitelé, zejména filosofové a estetici. Avantgardisté chápou své vlastní texty a obrázky nikoli jako umělecká díla, ale jako záznamu proţitku.17 Nebudeme se zde zabývat přílišnými detaily z avantgardního prostředí, ale pouze výraznými prvky tohoto období, které budou pro naši práci vyuţitelné. Půjde nám spíše o konstrukci zkoumání literárně-estetického prostředí, ve kterém se oba autoři Apollinaire a Nezval inspirují, a poukáţeme na návaznost děl Nezvalových. Mezi významné směry v avantgardním myšlení patří vitalismus, který také reaguje na válku a předkládá jednoduchý a srozumitelný obraz. Dále se postupně vynořují směry, jako je civilismus, expresionismus, futurismus, kubismus, dadaismus.18 Naše práce se však bude především soustředit na směry literární, ve kterých kolísavě působili právě autoři Guillaume Apollinaire

a

Vítězslav

Nezval.

Těmito

směry

rozumíme

surrealismus a kubofuturismus a budeme se jim více věnovat. 16

BÜRGER, Peter. Avant-garde. In KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Michael Kelly. Vol. 1.

New York : Oxford University Press, 1998. s. 186-187. 17

Tamtéţ, str. 188.

18

SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura, s. 53.

12

2.1 Experiment Jedním z hlavních rysů avantgardního umění je podle Poggioliho experimentalismus. Jak z technické, tak i formální stránky. Experiment jako znak avantgardy, který je zjevný kaţdému. V poezii a literatuře, zejména v dekadentním, symbolistickém, futuristickém, dadaistickém a surrealistickém hnutí vzniká nový přístup k experimentu. Dochází k přijímání a také k likvidaci některých technických forem. Mezi nejčastěji přijímané patří právě zmíněný volný verš a neomezený obsah poezie. Autoři se zajímají o tvoření básní v próze s experimenty ve volném spojení slov (polyfonní próza, vnitřní monolog). Experimentální charakter avantgardy navíc programově uvádí nové formální tendence a technické průzkumy převáţně v oblasti výtvarného umění. Experimentální aspekt se neprojevuje pouze v hloubce rámce dané umělecké tvorby. Ale také v pokusu o rozšíření hranic ve prospěch umění. Apollinaire se přidal k tomu, co se nazývá viditelná lyričnost graficko-obrazové shody mezi rukopisem a tištěnou básní. Apollinaire nevědomě opakuje helénistické experimenty a bere váţně to, co se v tomto období povaţovalo za hru. V avantgardním experimentalismu by měly být dodrţovány jeho aktuální projevy, abychom porovnali na jedné straně povrchní a diskrétní experimenty konvenčního umělce a na druhou stranu rozlišili stylovost nejvýznamnějších umělců naší doby. Experimentalismus v podstatě vede k rozporu nebo k negaci čistě estetického ukončení díla. Avantgarda se nemůţe vzdát svého experimentálního momentu, protoţe by musela přiznat značný paradox, který není pro avantgardu vhodný.19 „[…] avantgarda věřila v sílu literatury a umění vůbec, umění pro ni bylo činným prvkem proměny světa.“20 U avantgardy experimentalismus působí dojmem revolty. 19

POGGIOLI, Renato. The theory of the avant- garde. Gerald Fitzgerald. Cambridge : Belknap press,

1968, s. 131-134. 20

BÍLEK, Lukáš . Experiment jako program v české poezii 60. let. Zrkadlenie-Zrcadlení : česko-

slovenská revue [online]. 2006, roč. 3, č. 2.

13

2.1.1Technika automatismu aneb cesta do hlubin podvědomí V avantgardním myšlení naši autoři Apollinaire a Nezval zastupují proměnu k fantazii a volnému toku představ. Významem jsou myšlenky surrealistického rázu. Surrealismus usiloval o osvobození lidského ducha a vytvoření nové morálky. Surrealismus z franc. surréalisme lze překládat jako nadrealismus. Guillaume Apollinaire dal směru tento charakteristický název. Jeho zakladatelem a vůdcem je však André Breton, který se stal velkým hlasatelem fantazie, snu a obraznosti.

Současně s ním se k surrealismu

přiklánějí další umělci, jako je Philippe Soupault, Luis Aragon či Paul Eluard. V jistém smyslu tento umělecký směr navazuje na předchozí dadaismus. V roce 1924 Breton vydává zakládající text Manifest surrealismu, dále se věnuje příspěvkům do časopisů a psaní surrealistických dějin. Podle Bretona je surrealismus „čistý psychický automatismus.“21 K osvobození lidského ducha z okovů

maloměšťácké

morálky

se

surrealisté

významně

inspirovali

psychoanalýzou Sigmunda Freuda např. z díla Výklad snů (1900). Ve skutečnosti se pouze Breton snaţí o pozitivnější přístup publika k umění. Ač se automatismus můţe jevit jako technika nahodilé kombinace, opírá se vţdy o vlastní nevědomí. Ve výstupech automatického procesu tvoření básní spatřují autoři odraz svého psychického stavu jako neurózu či psychologickou destrukci. Tagliabue tento stav ztotoţňuje s katarzí. Zdá se, ţe surrealisté vyvíjí snahu o experimentální vědecký význam svého programu. Součástí jejich „výzkumu“ je právě tento umělecký postup, který se stává paranoiou. „Paranoik se uţ nepodřizuje světu, ale ovládá ho a přetváří ho silou své touhy.“22 Z celkového pasivního stavu vůle je nutno dosáhnout cíleného systematizování chaosu a destrukci reality. U Nezvala se můţeme domnívat, ţe jeho automatismus spočívá ve spojování představ na základě souslednosti

21

MICHELI, Mario de. Umělecké avantgardy dvacátého století, s. 289.

22

MORPURGO-TAGLIABUE, Guido. Současná estetika, s. 404.

14

záţitků.

Oddává

se

vlastním

vzpomínkám

a

vyplňuje

jejich

linii

bezvýznamnými mezerami. „Automatisté“ vyhledávají absurdity, nesmysly a úchylky, aby popřeli realitu. Podle Heideggera jde o negativní humanistické pojetí, které má existenciální význam. Avantgardisté opovrhovali burţoazií a zhruba roku 1930 se většina surrealistů rozprchla ke komunistům nebo nacistům. Tam se však absolutně nesţili s přesným humánním přístupem, jak tvrdí Tagliabue.

2.1.2 Volný verš moderní podstatou „Volným veršem“ máme na mysli rytmickou organizaci, která se nutně neshoduje se syntaktickou jednotkou, nemá stejný počet slabik a dosahuje rozdílných délek. „Apollinaire uţívá v Alkoholech volný verš dvojím způsobem. Prvním typem je krátký verš na způsob volného verše „symbolistního“. Tento typ verše má narativní úlohu. Druhý typ volného verše je zcela rozdílný. Je to dlouhý verš přesahující svým rozměrem alexandrín.“23 Povaţuje se za vysoce avantgardní prostředek, jehoţ základní konstrukce plní úplnou gramatickou výpověď. 24 Vyskytuje se u obou autorů z toho důvodu, ţe svým způsobem opovrhovali konvencemi starší literatury.

2.2 Humor Velmi výrazným rysem pro avantgardu je podle Poggioliho humor. Převáţně nadšení a ironie, která se projevuje v uštěpačné a groteskní formě. Vychází z veškerého negativního a dlouhodobého napětí. V avantgardě dominuje „černý humor“.25 Pro Nezvala je humor ve spojení s lyričností 23

Alexandrín – šestistopý jambický verš s přestávkou po třetí stopě.

24

VŠETULOVÁ, Eva . Stylistické hodnocení překladu. Guillaume Apollinaire: Pásmo, Zvony [online].

Olomouc, 2010, s. 13. 25

POGGIOLI, Renato. The theory of the avant- garde. Gerald Fitzgerald. Cambridge : Belknap press,

1968, s. 140-141.

15

kombinací, která dává poesii pravou duchaplnost a lehkost. Nezval se pro tuto skutečnost chtěl vyrovnat Apollinairovi. „Kdyţ jsem psal o Apollinairovi, zdůrazňoval jsem, ţe Apollinaire není jednoplošný, ţe má humor, satiru, ţe jeho lyrika nevychází jenom z lyrických prvků.“26 V avantgardě se více neţ s černým humorem můţeme setkat s pokusem o parodie. Ale pro naši práci u Apollinaira a Nezvala bude znakem humoru názorná ukázka alegorie a metafory.

26

NEZVAL, Vítězslav . Moderní poesie : Otázky a názory. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel,

1958. 119 s.

16

3. Kubismus a futurismus ve zkratce Tyto pojmy vysvětlíme pouze krátce pro základní orientaci. Pro nás bude výchozí jejich kombinace tzv. kubofuturismus, ve kterém se projevoval Apollinaire. Kubismus (z lat. cubus = krychle) přistupuje ke skutečnosti tak, ţe ji spojuje v různé pohledy na věci (situace). Jednotlivé geometrické prvky se prostřednictvím umělcovy fantazie umisťují v rytmizovanou strukturu. Styl zaloţili v Paříţi kolem roku 1908 G. Braque a P. Picasso.27 Můţeme jej dodatečně (s ohledem na další okruhy, proklamace, ţánry) rozdělit na vědecký, fyzický, orfický nebo instinktivní kubismus. Vyznačuje velký převrat v estetickém vnímání uměleckého díla. Tvůrce své dílo oprošťuje od nápodoby a maluje věci tak, jak o nich přemýšlí rozumem. Nedává ţádný prostor optickému vjemu. Futurismus (z lat. futurus = budoucí) se především projevuje v literatuře (poezii) a výtvarném umění, kde společně s fauvismem poukazuje na počátek avantgardy. Převáţně označováno jako „umělecké politické hnutí“ Jako první futurista vystupuje Filippo Tommaso Marinetti se svým syntetickým manifestem (1909), kde neexistují ţádné logické vazby ani jazyková pravidla. Ve svém manifestu zavrhuje historii. Ohlas manifestu se šíří v Itálii, Francii a dokonce v Rusku. Futurismus se rozděluje na dvě vývojové fáze. V dnešní době je tento styl stále oblíbený zejména v Itálii. Převáţná většina futuristů se po čase přiklání k fašismu.28 Futurismus a jeho estetika je charakteristická moderními prvky, fenoménem se stávají mechanické stroje nebo zkoumaná ţivá hmota. V poetickém díle vyţadují zrušení syntaxe, pouţití infinitivu a odstranění interpunkčních znamének. Snaţí se o přetvoření světa do utopie. Těmito počiny se příliš neliší 27

SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura, s. 53.

28

SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky, s. 294.

17

od surrealistické tvorby a samozřejmě jejích tezí. Důleţitá je také spoluúčast diváka či čtenáře, která se stává centrálním bodem pro futuristy.29

3.1 Kubofuturismus Je směrem spojujícím dva styly kubismus a futurismus. Snoubí se zde obrazotvornost a poezie. Z předcházejícího textu jiţ víme o kaligramu (ideogramu). Slova jsou sloţena do typografických obrazců a často souvisí s textem. Za název „kaligram“ opět vděčíme Guillaumu Apollinairovi a jeho sbírce Calligrammes. Termín však neznamená ţádnou inovaci ani další úroveň originality, ale prosazuje a ospravedlňuje něco, co pomáhá vytvořit specifický jazyk pro další etapu avantgardy.30 Rodokmen kaligramů sahá hluboko do minulosti. Díky Apollinairovi se stala pouze zviditelněnou technikou básníobrazů.

3.2 Prameny poezie Podle Mukařovského díla Cestami poetiky a estetiky si pod názvem „básnické dílo“ představujeme přímý a neomezený ohlas básníkova nitra. „I kdyţ se dnes surrealismus opět dovolává podvědomé spontánnosti básnického tvoření, činí to se zcela jiným záměrem, neţ aby byla zdůrazněna nepodmíněnost tvůrčího aktu.“31 Básníci se zdají být omezeni a lze rozeznat několik druhů pramenů poezie. Podle Nezvala se moderní báseň rodí: „[…] za pomoci asociativního myšlení a elementárních prvků básnické formy.“32 Jako 29

Tamtéţ, str. 295.

30

PAPOUŠEK, Vladimír. Gravitace avantgard : Imaginace a řeč avantgard v českých literárních textech

první poloviny dvacátého století, s. 34. 31

MUKAŘOVSKÝ, Jan. Cestami poetiky a estetiky. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1971,

s. 156. 32

NEZVAL, Vítězslav . Moderní poesie : Otázky a názory. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel,

1958, s. 84.

18

nejzákladnější pramen poezie je podle Mukařovského „slovo“. Dále „jazyk“ a „básnictví“ samo. „Mezi myšlením a slovy, právě tak jako mezi cítěním a slovy, je neustálá dialektická jednota, jednota protikladů. Nejen myšlení vyvolává slova, nýbrţ současně slova vyvolávají myšlení. A nejen city vyvolávají slova, nýbrţ slova vyvolávají současně city.“33 Tato posloupnost podle Nezvala charakterizuje tvůrčí básnický proces. Řeč (jazyk) je za kaţdým slovem ţivoucí se všemi dalšími asociacemi. Je součástí básníkovy citlivosti i s ohledem na jeho mateřskou řeč. Vyhledává nové city, ztrácí a nalézá instrumentální moţnosti řeči.

3.3 Jak rozumět moderní básni Podle Nezvala je moderní báseň jako pro akademika prosté hledání alegorie, ale skutečné umění není alegorické. Tvůrci básní se naučili vkládat do veršů něco, co tam není. Odnaučili se vnímat všemi pěti smysly. A pokud se v básni nenachází věta, která vše vysvětluje, těţko se hledá to, co se za básní skrývá. Moderním básním se často vytýká, ţe jsou nesrozumitelné. Přesto se toto tvrzení vyvrací jen tím, ţe básně patří mezi vysoce čtenou literaturu. Je také spekulativní, zda jim rozumějí či ne. Nás zajímá otázka, proč se zdají být některým čtenářům moderní básně nesrozumitelné, nebo které vlastnosti jim dávají tuto nesrozumitelnost.34 Moţná tuto skutečnost vyvolávají právě volné asociace, kterými naši dva autoři tvoří.

33

NEZVAL, Vítězslav . Moderní poesie : Otázky a názory. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel,

1958, s.45. 34

Tamtéţ, str. 85.

19

3.4 Pásmo Pojmem „pásmo“ se v naší práci budeme zabývat několikrát, proto je důleţité zmínit se o jeho významu. Termín „pásmo“ je podle díla Guillauma Apollinaira pojmem bohatým na vývojové zvraty a velkorysé protiřečení. Díky tomu je významným spojením mezi Apollinairem a Nezvalem. Báseň vykazuje polytematičnost „spontánní proud představ“. Někdy je pásmo vyuţíváno ke grafickému zpodobnění básně, které nese název kaligram. „Podstata kaligramu je rozvrţení textu do obrazců zpodobňujících obsah. Je to hra oblíbená od starověku, která se pravidelně vrací do módy.“35 Prvním autorem, který převedl Apollinairovy kaligramy do českého jazyka, byl J. Hořejší. Soubor Básně obrazy (1965) je zřejmě nejrozsáhlejším vydáním kaligramů v cizím jazyce. Básník se poddává svojí fantazii a tvoří nesourodé variace vlastních myšlenek, které prolíná do několika časových rovin. „Příval témat vyvěrá z básníkova ţivota, odtud autobiografický ráz pásma. Dramatický svár mezi subjektivním a objektivním se v pásmu projevuje střídáním „já“ a „ty“. Jednotlivé motivy jsou vrstveny kontrastně, přechod z jednoho motivu k druhému probíhá jako „montáţní střih ve filmu“.“36 Básně postrádají logické souvislosti i interpunkční znaménka. Autorovi při vlastní tvorbě polytematické básně záleţelo nejvíce na tom, aby samotná poezie vytvářela skutečnost a byla novou platnou skutečností. Nikoliv reprodukcí či popisem.37 Báseň tohoto stylu ovlivnila nesčetné mnoţství českých autorů jako je Wolker (Svatý kopeček), Biebl (Nový Ikaros) Hrubín, (Dřevo se listím odívá).

35

KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla, s. 27.

36

Tamtéţ, s. 22.

37

SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura, s. 53-54.

20

4. Guillaume Apollinaire Francouzský básník Guillaume Apollinaire (1880-1918) má dodnes významný vliv na světovou poezii, protoţe se jeho díla stala mezníkem v cestě za moderním uměním. Celým jménem jako Wilhelm Apollinaris Kostrowicki původem zpola sicilského a také polského. Jako osobnost stojí na umělecké půdě krajní francouzské levicové strany. V roce 1913 Apollinaire vydává v Miláně „syntetický manifest“38, kterým počíná svoji revoluční tvorbu. Apollinaire navazuje na předchůdce hnutí dekadence, coţ byli převáţně „prokletí básníci“ (Ch. Baudelaire, P. Verlaine a J. A. Rimbaud). Propaguje úplně nové postupy v literatuře. Sám Apollinaire ze své zkušenosti tvrdí, ţe: „Básník je ten, kdo objevuje nové radosti, i kdyţ je někdy svízelné je vydrţet, básníci nejsou pouze hlasatelé krásna. Jsou to také a zejména zpytovatelé pravdy, takţe překvapení, neočekávanost jsou jednou z hybných sil dnešní poezie.“39 Jako umělec vyhledává novou trasu ke (vnímání) skutečnosti. Lze také říci, ţe se v jeho tvorbě velmi často vyskytují i prvky romantické či impresionistické. Stává se přítelem mnoha umělců a významných osobností jako je F. T. Marinetti, P. Picasso, H. Rousseau, A. Breton, J. Cocteau, aj. Apollinaire však není pouhým básníkem, soustředí se navíc i na prozaická díla jako je jeho Zavražděný básník. Dále vytvořil surrealistické drama podle vlastní předlohy Prsy Tiréziovy. Udává velkolepý počátek mladé poezii, která se rozvíjí aţ v letech 1918-1938. Po smrti, kdy byl jiţ literární kubismus u konce, stal se Apollinaire představitelem surrealismu. Pro naši práci se Apollinaire stává předlohou, podle které budeme hodnotit právě Nezvalovo dílo. Budeme vycházet z jeho nejčastěji vyuţívaných prostředků v poezii a zaměříme se na jejich simultánnost. V této práci 38

ČERNÝ, Václav. Francouzská poezie 1918 - 1945 : (Deset kapitol o moderní francouzské poezii),

s. 60-61. 39

KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla, s. 25.

21

rozebereme Apollinairovu sbírku Alkoholy v českém překladu Gustava Francla, kde pro nás bude stěţejní polytematická báseň Pásmo. Popřípadě také Pásmo v překladu Karla Čapka.

4.1 Alkoholy Sbírku Alkoholy povaţujeme za Apollinairovu kroniku mládí a vrchol jeho předválečné tvorby. Převáţně se opírá o kubistické i symbolické inspirace. Z těchto inspirací vznikají postupně automatické texty surrealistické. Jak píše Karel Čapek ve své stati: „Jako básník přejal G. Apollinaire tradici symbolismu, obohativ ji podivnými, teskně rozmarnými tóny své nepokojné, výstřední, bohaté osobnosti. Hravost, dětský pláč, exotičnost, schválnost i melodická prostota, tyto protikladné rysy vyzírají všude z jeho Alkoholů, ve kterých krátce před válkou shrnul básnickou ţeň svého ţivota.“40 Alkoholy pojímají básně z období patnácti let. Kdy opěvuje mládí, lásku, cestovatelské proţitky a smutek opuštěného milence. Střídá verše jiţ několik let staré s právě napsanými. Podle prvních kritik G. Duhamela, které vyšly krátce po vydání Alkoholů v nakladatelství, můţeme odhadovat opravdu rychlé rozvázání kontaktu s redakcí. S kritikou se však Apollinaire smířil, a zanedlouho se stal významným surrealistou. Ve sbírce propojuje nejrůznější techniky a tvůrčí postupy. Nejčastějším uţívaným veršem je alexandrín, který můţeme najít téměř ve čtyřiadvaceti básních. Někdy jej autor aplikuje na celý útvar jindy pouze na některou část. Dále můţeme vysledovat osmislabičný, který se vyskytuje zhruba ve zbylé polovině sbírky. Méně často však nacházíme verš sedmi aţ čtyřslabičný. Volný verš uplatňuje v rozdílných formách téměř v jedenácti básních. I přes všechny odchylky a tendence se Apollinaire překvapivě drţí tradičních forem a „Pro Apollinaira je kaţdý verš syntaktickou jednotkou, přesto se nevyhýbá přesahům, které nejčastěji spojují kratší verše ve významový celek.“ Podle E. Všetulové pouţívá autor nejčastěji střídavý rým 40

ČAPEK, Karel . O umění a kultuře II [online], s. 17-18.

22

(ABAB) v niţších počtech případů se setkáme s typem sdruţeného a obkročného rýmu (AABB, ABBA). Probíhá zde i střídání singuláru s plurálem či rýmu a asonance.41 42

4.2 Interpretace Pásma Apollinairovo dílo nelze shrnout do několika vět, ale zejména díky Pásmu ve sbírce Alkoholy (1913) se můţeme zamyslet nad tím, jakým velkolepým průlomem francouzská moderní poezie byla. Zvláště pro evropskou a naši tvorbu. Příkladem mohou být naši významní autoři V. Nezval, J. Wolker, K. Biebl a další. Alkoholy v nejnovějším překladu G. Francla obsahují přesně padesát Apollinairových básní. V originálu Alcools jich bylo 42. Tento kontroverzní název vzniká z původního názvu Kořalka. Apollinairovo pásmo evokuje rytmus moderní doby. „Význam Pásma pro poezii bývá srovnáván s významem Picassových Slečen z Avignonu /1907/ pro malířství. A jako v tomto prvním Picassově kubistickém obraze není ani v Pásmu nic deklarativního.“43 O překlad Apollinairova Pásma se vedle K. Čapka a G. Francla pokouší také P. Kopta nebo K. Sýs. Stěţejní pro tuto práci bude detailní rozbor Apollinairova Pásma, kde upozorníme na střípky z jeho ţivota, které se v Pásmu odráţejí, vyhledáme základní strukturu básně a výrazové prvky, které jsou viditelné. Apollinaire píše skladbu formou sdruţeného rýmu (aabb). „Básník vycházel z předpokladu, ţe v době nových technických vynálezů se poezie nemůţe ukrývat do závětří starých škol a poţadavků, ale musí se otevřít

41

Zvuková shoda samohlásek v koncových slabikách.

42

VŠETULOVÁ, Eva . Stylistické hodnocení překladu. Guillaume Apollinaire: Pásmo, Zvony [online].

Olomouc, 2010. s. 13. 43

KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla. Vyd. 1. Praha : Odeon,

1981. 331 s.

23

skutečnostem a objevům, jeţ nová doba přináší.“44 Stojí zde jako muţ, který mluví o Novém duchu, o novém otevření literárního proudu, který v sobě zahrnuje neskutečně mnoho směrů jako je symbolismus, romantismus a zároveň i naturismus. Stal se tvůrcem nové epochy a význačně se díky Pásmu proslavil. „a tak se stal Apollinaire „pápeţom kubizmu“, otcom surrealizmu, pátronom abstraktného umenia a jeho menu stalo sa pre mnohých synonymom formalizmu.“45 Guillaume Apollinaire přinesl novou formu básně, nový ideál krásy a dále do díla vloţil ironii, slang a humor. Co si více přát v meziválečné době a ještě dodnes zůstat lyrickým hrdinou. Podle Kohoutové Apollinairův světoběţník obdivuje krásy civilizace, ladnou siluetu Eiffelky, naslouchá stádům řvoucích a křičících autobusů. Ptáky vyuţívá jako dokonalý „výrobek“ přírody a srovnává jej s aeroplánem, dokonalým lidským vynálezem, zrozeným ve věku technické modernizace a civilizace. Opravdu velmi rychle se v Apollinairově době ţivot a pokrok řítil kupředu, ţe zastaral, sotva se zrodil, dokazují světově proslulé úvodní verše Pásma: „Tím starým světem přec jsi znaven na konec pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes řecký i římský starověk se ti už přežily“46 V Pásmu lze vypozorovat názvy několika měst, která Apollinaire navštívil při cestách po Evropě. Neopomíná ani Prahu, která mu zřejmě přirostla jistým způsobem k srdci. Jeho náladu ovlivnila také dosud nezmíněná první láska k anglické vychovatelce Annie Playden, se kterou se seznámil v Německu. Pásmo vypovídá o volném spojování mnoha motivů, které jsme zde jiţ uvedli. Verše autor předkládá osamostatněné. Vše na sebe navazuje bez jakékoliv logiky. Odstraňuje interpunkci, protoţe je přesvědčen o tom, ţe není nutná. Postačí mu pouze veršový předěl a samotný rytmus vlastní poezie. Pouţívá nového jazyka jako například hovorové a technické výrazy. S jistou 44

APOLLINAIRE, Guillaume . Alkoholy. přel. Gustav Francl. Vyd. 1. Praha : Vyšehrad, 2006. 141 s.

45

APOLLINAIRE, Guillaume . Pásmo. Vyd. 1. Bratislava : Slovenský spisovateľ, 1961. 231 s. Svetová

poézia. 46

APOLLINAIRE, Guillaume . Pásmo . Karel Čapek, Josef Čapek. Vyd. 1. Praha : Protis, 2005, s. 7.

24

nepřehlédnutelností zařazuje motivy plamene, ohně, pochodně, letu a pocitu úzkosti. Dále se zde vyskytují motivy křesťanské víry i ţidovské. Metaforou znázorňuje například Krista jako „drţitele výškového rekordu světa“47 v létání. Zde vyuţívá humorného prvku, který slučuje s technickým jazykem a náboţenskou tematikou. Pro čtenáře uţívá zajímavé aţ nečekané kompozice slov, které vytvářejí velice působivý dojem. Dále se vyjadřuje nostalgickým způsobem, aby čtenáře zasvětil do vlastního snu nebo naopak do skutečnosti. Tyto dvě součásti se stále zesilují opakováním. Často prolíná několik časových rovin, kde je kontroverzí také moderní doba s antikou. Píše o automobilech, andělích i Eiffellově věţi. Přikládá význam atmosféře ulice, kterou značně zmiňuje. Například se jedná o davy, shluky lidí a cestovní ruch. Dalším tématem je také ţivot na pobřeţí Středozemního moře. Opěvuje praţské hospůdky, orloj a ke konci připomíná další města. Nezaměřuje se pouze na vlastní název básně. Název nemusí nijak dílo ovlivňovat. Je různorodé a silně kontrastní. Autorova duše je plná kontrastu a rozporu, taktéţ i jeho Pásmo. Apollinaire čtenáře vede k inspiraci a vzrušení z textu. Vyjadřuje silnou touhu po ţivotě a jeho krásami je neskutečně okouzlen. Vyuţívá jasnou konkretizaci míst, která se vyskytuje ve skladbě na několika místech: „Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí AumontThiéville. Dále Apollinaire přeskakuje z tématu na téma. Nevíme, zda je autor opravdově touţí co nejvíce poznat svět či se jen obává útěku před sebou samým. Podle Kohoutové Pásmo obsahuje: „Převaţující lehký aţ lehkomyslný tón básně je místy postaven do ostrého kontrastu k pasáţím sice krátkým, zato svíravě temným, z nichţ básník dává tušit svůj splín, nejistotu, touhu po lásce, která moţná jiţ nepřijde, strach a zklamání z chvíle, kdy poznal „své vlastní rysy“. Tyto temněji laděné partie tvoří nepostradatelnou součást básně a s optimistickým tónem se nacházejí v dialektické jednotě protikladů, neboť

47

APOLLINAIRE, Guillaume . Alkoholy. přel. Gustav Francl. Vyd. 1. Praha : Vyšehrad, s. 8.

25

od smíchu je jen krůček k slzám, od lásky k nenávisti, od ţivota pouhý krůček ke smrti.“48 Nyní přejdeme ke krátkému rozboru díla Pásmo, které bude udávat směr našemu zkoumání.

4.2.1 Ukázka a rozbor Pásma Tím starým světem přec jsi znaven na konec Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes Řecký i římský starověk se ti už přežily Zde antické se zdají být už i ty automobily Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů Jediné neantické v Evropě křesťanství je Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie A tobě brání stud když okna na tebe hledí Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě Toť dnešní poezie zatím co prosou žurnály sytí tě Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici Novou a čistou byla to sluneční polnice Šéfové dělnice a krásné písařky z bureau Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni 48

KOHOUTOVÁ, Tereza . Guillaume Apollinaire a česká avantgarda [online]. Olomouc, 2009, s. 55

26

Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville. Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád Má církevní obřady nade vše rád Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice Po celou noc se v kolejní kapli modlíte Zatím co věčná spanilá hlubina ametystná Oblévá navždy planoucí glorii Krista[…]49 Vyskytuje se zde významně anafora (opakování téhoţ slova na počátku několika veršů).50 Toť krásná lilie již všichni pěstíme Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený Toť dvojmocnina cti a věčnosti Toť hvězda o cípech šesti Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá[…]51 Jsi uprostřed melounů ve městě Marseilli Jsi v hotelu U velikána v městě Koblenci 49

APOLLINAIRE, Guillaume . Pásmo . Karel Čapek, Josef Čapek. Vyd. 1. Praha : Protis, 2005, s. 7-10.

50

KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov, s. 23.

51

APOLLINAIRE, Guillaume . Pásmo . Karel Čapek, Josef Čapek. Vyd. 1. Praha : Protis, 2005, s. 10-11.

27

Jsi v Římě a sedíš pod japonskou mišpulí[…]52 Jsi v Amsterodamu s dívkou jež se ti krásná zdá […]53 V Pásmu nalezneme také popis k vypozorovaným objektům a několik jejich vlastností. Po ránu spatřil jsem neznámou ulici Novou a čistou jak sluneční polnici Šéfové dělníci a krásné sekretářky Od pondělka do soboty čtyřikrát denně tu chodí tam a zpátky[…]54 Autor se dále vyjadřuje anastrofou (obrácením obvyklého pořádku slov). „S plakáty nápisy co jak papoušci křičí“55. Symbolem více poukazuje na předmět slouţící k označení nějakého abstraktního pojmu. „Kristus panenka oka“56 Apollinairova tvorba je zdařilá jak obsahově, tak vizuálně. Autor se vyjadřuje sounáleţitě a exoticky, vyuţívá názvosloví cizokrajných názvů. Uplatňuje své pozorovací schopnosti a metaforu. Velmi oblíbenými motivy se pro Apollinaira stávají převáţně témata smrti, lásky, civilizačních změn, přírodních objektů a do značné míry také mytické či biblické postavy. Všechny tyto náměty lze v ukázce vypozorovat velmi snadno. Vyskytují se zde prvky anafory, metafory, přirovnání, hyperboly (nadsázky) či výčtu.

V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi 52

APOLLINAIRE, Guillaume . Alkoholy. Přeloţil Gustav Francl. Vyd. 1. Praha : Vyšehrad, 2006, s. 11.

53

Tamtéţ, str. 11.

54

Tamtéţ, str. 7-8.

55

.APOLLINAIRE, Guillaume . Alkoholy. Přeloţil Gustav Francl. Vyd. 1. Praha : Vyšehrad, 2006, s. 8.

56

Tamtéţ.

28

Podoben Lazaru kterého světlo drtí Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti A ty couváš ve vlastním životě pomalu Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru Jak v hospodách české písně zpívají[…]57 Na konci uvádí hříčku, kterou se zároveň hlásí k dadaismu. Slunce uťatá hlava Se kuku kutálí58

57

APOLLINAIRE, Guillaume . Pásmo . Karel Čapek, Josef Čapek. Vyd. 1. Praha : Protis, 2005, s. 18.

58

Tamtéţ, s. 27.

29

5. Vítězslav Nezval Vítězslav Nezval (1900 – 1958) je českým představitelem poetismu a surrealismu. Byl ovlivněn „prokletým básníkem“ J. A. Rimbaudem, dále z českých autorů O. Březinou a zejména ikonou G. Apollinairem. Mezi jeho přátele můţeme zařadit především J. Mahena, J. Wolkera či K. Teiga. Stává se především zakládajícím členem surrealistické skupiny v ČSR (1934), kterou téměř po čtyřech letech ruší. Poté se zapojil do činnosti v literární skupině Devětsil, kde se podílel na vzniku poetismu. Zanechává po sobě velmi rozsáhlou tvorbu. Po většinu svého ţivota působí v Brně a Praze, kde se věnuje studiu a spisovatelské činnosti. Nezvala proslavila jeho rozmanitost ve způsobech básnického umění a spontánnost jednoduchého tvoření. Jeho inspirací jsou výrazné proţitky z dětství, zaujetí pro velkoměsto a civilizaci. Stal se také jedním z hlavních iniciátorů českého avantgardního hnutí. 59 U tohoto autora se budeme věnovat sbírce Básně noci (1930), ve které pro nás bude stěţejní dílo Akrobat (1927). Nezval svým uměním rozvíjí téměř všechny literární formy a ţánry. Tímto poukazujeme na zmíněné lyrickoepické pásmo. Jeho dílo svým způsobem příliš českou poezii neobohatilo, ale velkoryse vyzdvihlo její úroveň. Autor významně zdokonaluje technický ráz verše i rýmu. Nezvalova poezie se stává prvotřídní inspirací pro mladé české básníky zvláště v padesátých letech. Například pro M. Kunderu či J. Suchého. Nezval naše území poezie rozšiřuje o další nové oblasti. Jako jsou například moţnosti volného verše, která udává základ striktnímu rytmu. Básník má velmi bujnou fantazii, coţ se odráţí významně v jeho tvorbě. Pro čtenáře se Nezvalova poezie stává pomocí k důkladnému pochopení avantgardního umění. „Nezval je básník s vysoce vyvinutým odporem k jakékoli symbolice, alegoričnosti,

59

SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura. Vyd. 1. Havlíčkův Brod : Nakladatelství Fragment,

2007, s. 57 -58.

30

meditaci a spiritualismu.“60 Čímţ nás utvrzuje ve své specifičnosti, avšak symboliku v jeho díle můţeme bez pochyby nalézt. Tvůrčí práce jej naplňuje a nikdy neskrýval svoji radost z tvoření. S Apollinairovým Pásmem v Čapkově překladu se Nezval seznámil jiţ před maturitou. Stalo se pro něj mistrovským dílem a byl jím doslova ohromen.61 Nezval se pokouší o to vymanit poezii ze slupky „aplikované filozofie“ a nahradit tak logiku za smyslové vnímání, které aplikuje na svoji novou představu o poezii. Bez jakýchkoli moralizujících rozkazů dochází aţ k vyjádření exotičnosti. V Nezvalových knihách je neskutečné mnoţství míst, kde také ukazuje svoji radost ze hry. Hra je pro něj nezbytná pro návraty k minulosti a dětství. Mládí je centrem ţivotní radosti. Nezval se zpočátku vůbec se surrealismem neslučoval, ale po jisté době a experimentaci se k němu dočasně přihlásil. Okolo roku 1927 se začal pokoušet o překlady svých oblíbenců. Jednalo se například o básně E. A. Poea, Ch. Baudelaira či J. A. Rimbauda. Blahynka Nezvalovi přisuzuje vydání věrohodného svědectví básníka, který intenzívně a aktivně proţíval společenské a umělecké zápasy, postupoval bojovně a stranil se myšlence socialistické revoluce, hlavně fašismu. Nikdy se nebránil pouţít obrovskou básnickou invenci a autoritu, kdyţ šlo o utváření jednoty revoluce a básnické tvorby.62 Od roku 1930 vydával vlastní měsíčník Zvěrokruh, ze kterého vyšly pouze dvě čísla, a z třetího se dochoval ručně psaný Třetí manifest poetismu.

„Jiná životní radost, která došla svého básnického ztvárnění v Nezvalově poezii, je radost z krásných, čistých, harmonických a hřejivých vztahů mezi

60

TAUFER, Jiří. Vítězslav Nezval : Literární studie. Vyd. 1. Praha : Práce, 1976, s. 13.

61

Tamtéţ, str. 45.

62

BLAHYNKA, Milan . Vítězslav Nezval. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1981, s. 188.

Portréty spisovatelů.

31

lidmi, radost vzrušující lásky (radost tím intenzivnější a palčivější, že stále je v nebezpečí havárie) a radost přátelství i domova.“63 Podle Blahynky se estetikům na Nezvalovi neustále něco nelíbilo. Něco ve smyslu improvizace či chybějícího smyslu k výraznější osudovosti smrti. Pro čtenáře, kteří nejsou doposud poskvrněni estetikou, Nezvalovu dílu rádi podlehnou a sdílejí jeho objevnou radost. Této silné stránky Nezvalovy si také povšimnul F. X. Šalda, který radostnost básníka povaţoval za ještě důleţitější, neţ denní chléb.64 V dopise pro J. Mahena se objevily tři Nezvalovy odváţné pojmy – fantazie, zamyšlení a realistická základna. „…tři pojmy, z nichţ jen jediný se obyčejně chápe jako „nezvalovský“. Jenţe „odváţná fantazie“ na tomto místě je nikoli Nezvalova, ale Apollinairova; je to Apollinairovský podnět k Nezvalovu – zamyšlení!“65 Po zveřejnění tohoto dopisu, který nebyl odeslán, se podařilo prosadit poznatek, ţe Nezvalova představa nebyla odchodem od reality, ale naopak k ní. Neustále se v mnoha básních navrací k motivu dětství.

5.1 Básně noci Nezvalovo dílo Básně noci vykazuje velmi zajímavou jednotu autorovy osobnosti a tvorby. Ač z předchozího textu by mohlo vyplynout, ţe o jednotu nejde. Můţe se skrývat jednota pod rozmanitostí básně? Je moţné, ţe ano, ale tuto polemiku nechceme rozebírat. Pokud přistupujeme k dílu Básně noci, připomínáme, ţe se jeho dílo zrodilo z jeho způsobu ţivota a jeho vlastního pojímání proţitků. Autor ve sbírce shrnuje svoje nejvýznamnější básně z poetistického

období,

kterými

jsou

především

Akrobat,

Edison

a Podivuhodný kouzelník. Touto sbírkou básník vyjadřuje víru v básnickou

63

Tamtéţ, str. 16.

64

Tamtéţ, str. 17.

65

Tamtéţ, str. 20.

32

práci a sílu lidské myšlenky. Častým motivem této sbírky jsou neustálé návraty noci a večera. Právě díky toulkám po noční Praze si zamiloval „[…] hukot Vltavy a světla, vrhající se z jejích mostů do temné tekoucí noci.“66 V Podivuhodném kouzelníkovi chce například autor ukázat lidem, jak se správně můţou radovat ze ţivota. Nyní se zaměříme na báseň Akrobat (1927), která je v zásadě velmi shodná s Pásmem. Naším úkolem je třeba poukázat na společné výrazové prostředky.

5.2 Interpretace Akrobata Akrobat je opravdovou poetistickou básní, ve které vyuţívá Nezval přesného postupu jako Apollinaire v Pásmu. Také Akrobat je polytematickou, lyrickoepickou skladbou. Tuto báseň věnoval Vladislavu Vančurovi. Báseň se dělí do tří zpěvů (Slavnost, Vyznání a Akrobat). Akrobatem je v tomto díle jméno básníka, protoţe zde Nezval poukazuje na autobiografické prvky. Poskytuje nám také úvahy o poezii. Celá báseň je napsána volným nerýmovaným veršem. Linearitu v díle nám udává jen „syntaktický paralelismus“. Text se vyhýbá refrénům a také všem stupňům opakování. Tento odůvodněný smysl (bez opakování) Blahynka komentuje tak, ţe: „[…] vše „poetické“ ustoupilo, aby neubíralo na váţnosti a na jedinečnosti té imaginaci, jejíţ hodnotu Nezvalův akrobat vynáší z noci svého světa do plného slunečního jasu.“67 Mladý akrobat se vydává na dlouhou cestu po laně z Madridu po Sibiř. Tam přináší růţi jako symbol přátelství a má ji zde zasadit. Předstihne jej však mladší mrzáček na vozíku a akrobat tuto potupu nepřenese přes srdce. A zřítí se na zem. V tuto chvíli zachycujeme vzpomínky na akrobatovo dětství a autor

66

NEZVAL, Vítězslav . Z mého života. Vyd. 2. Praha : Československý spisovatel, 1961, s. 154.

67

BLAHYNKA, Milan. S Vítězslavem Nezvalem. Vyd. 1. Praha : Mladá Fronta, 1976, s. 59.

33

se zpětně navrací k jeho komplikovanému ţivotu. Akrobat umírá a odchází do „města básníků“, kam jej vede zmrzačený chlapec. Tam hlavní hrdina nachází svůj klid. Autor chce zdůraznit pomíjivost umění. Akrobat má podle Nezvala jen dvě moţnosti, a jimi jsou, buď dokonalost, anebo pád. V této básni nepostrádá suverénní dokonalost, ale přesto padá. „Ve světě věznic, ropuch hřbitovů a červeného deště štěnic, umíráčků a mrzačících válek akrobatovo umění málo zmůţe; z toho světa vzlétá „veliký smrtihlav“, usedá na akrobatova prsa a ve chvíli, kdy se akrobat jme balancovat „na černých křídlech můry sebevrahů“, ba uţ předtím, kdyţ se smrtihlav zatřepotal na jeho prsou jako „frivolní vázanka“, je akrobat ztracen.“68 Kult noci je zde spojen s oslavou nové technické civilizace, nicméně vyjadřuje velký smutek a úzkost. Tato ukázka nás přesvědčila o Nezvalově sugestivním vnímání soudobého světa. Báseň Akrobat je Nezvalovým zlomovým dílem. Ponuré pocity jsou patrně vyvolány i v autorově ţivotě. Ve stejném duchu napsal drama Strach (1930). Co se formální stránky Nezvalova díla týče, jiţ téměř bezpečně odstranil interpunkci. Nezvalovy verše jsou po francouzském vzoru uvolněné. Tentokrát je však uţ nesvazuje rým (Nezval aplikuje osvobozující metodu asonance). Vyuţil navíc obvyklého opakování slov a zpětného zesílení mírně kombinovaných motivů (anaforu, enumeraci, gradaci, retardaci) většinou kontrastně poloţených vedle sebe. Pouţívá také alegorii, kdyţ Jeţíše Krista přirovnává právě k akrobatovi. „Akrobat musí být naprosto zdravý, silný, pohyblivý, pruţný. Musí mít odvahu riskovat a zároveň schopnost přesně a chladně myslet a rychle jednat.“69 V tomto případě je akrobat zosobněním avantgardního ideálu fyzicky zdatného a krásného člověka. Tyto všechny nároky kladl i na svoji vlastní básnickou osobnost a sám usiloval o jeho naplnění. „[…] coţ se mu dařilo tou měrou, ţe

68

BLAHYNKA, Milan . Vítězslav Nezval. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1981, s. 67-68.

Portréty spisovatelů. 69

BLAHYNKA, Milan. S Vítězslavem Nezvalem. Vyd. 1. Praha : Mladá Fronta, 1976, s. 58.

34

právě akrobatickou dokonalostí svého verše se později prozradil, kdyţ se skrýval za masku Roberta Davida a byl poznán Karlem Čapkem a jinými.“70

5.3 Ukázka a rozbor Akrobata Slavnost skončila Z procesí zbylo několik opozdilců v krčmách Zapíjejíce smutek věčnou chorobu Staří opilci jež neuzdravila zázračná studánka Melancholikové sbírali pošlapané kytice Odcházejíce plakat bez slz do opuštěných pokojíků s obrázkem lásky kapely se rozprchly jak aleje divokých magnolií po vichřici a tu a tam ozval se ojedinělý nápěv v zapadlých domcích u silnic slunce vykonavši svou denní pouť po neviditelném laně nad milióny měst zapadlo pod obzor a přemožený akrobat vztahoval ruce po tomto akrobatovi vesmíru jenž umírá každodenně ale to není smrt na druhé polokouli se vztahují po něm ruce v ranních županech pyšné majestátní a pokorné slunce z něhož zbyla jen růžová vzpomínka západu 70

Tamtéţ, s. 59.

35

Akrobat věděl jít jíti ale jeho nohy byly chromé pýchou ale jeho nohy byly chromé bázní pýchou milence všech zázraků osamělého anděla bázní toho jehož údělem je milovati bez oddechu až do konce jeho nohy byly chromé stářím jinocha jeho nohy byly chromé mládím muže viděl své dětství sedmiletého námořníčka bez nohou

a volal odveď mě tam kde je život mimo vše a dítě uchopivši ho odvážnýma rukama vedlo ho daleko z města přes rozpačitá pole na sklonku zimy nad kopec nad kopec kde se zdálo že svět končí[…]71 V básni se setkáváme se smrtihlavem, který symbolizuje smrt a v daný okamţik usedá na akrobatovu hruď. Dále si můţeme povšimnout významného prvku - přechodu dne v noc. Metafora je velmi častým vyjadřovacím prostředkem u Nezvala. Například „odcházejíce plakat bez slz“.72 Další metaforu pro nás můţe znamenat lano, po kterém akrobat přechází. Autor čtenáři chce poukázat zřejmě jakýsi most, jenţ můţe být symbolem naděje. Personifikaci nacházíme především v ukázce ve verši „pyšné majestátní

71

NEZVAL, Vítězslav . Básně noci, Pět minut za městem. Vyd. 1. Praha : Odeon, 1973, s. 65-66.

72

Tamtéţ, str. 65.

36

a pokorné slunce“.73 Ve velkém mnoţství ve své básni autor vyuţívá oxymóron například ve verši „ale jeho nohy byly chromé pýchou“.74

Autor vyuţívá anaforu pro intenzivnější proţitek z básně právě zde. že je to třeba volati že je to třeba křičeti že je to třeba šetptati že je o tom třeba pomlčeti pro jediný podvečer bázně pro jedinou píseň pro jediné smutné slovo V následujícím

odstavci

je

zjevné,

ţe

kombinuje

techniku

strachu

a vzpomínání. Mate nás biblickou postavou, kterou kontrastem umocňují milostnice. Pouţívá hrdiny naprosto odlišné povahou ve sledu verše. Bylo to město zázraků králové čekali tam na věčný signál tajemného posla Panny Marie s blankytnýma očima mater doloros milostnice svlékaly po celý život svá těla bez úkoje prokletí němí básníci nad bílými listy melancholie papežové se ukrývali v zapadlých komůrkách svého vězení automobil s červeným křížem přivážel vždy[…] 75

73

Tamtéţ, str. 65.

74

NEZVAL, V. Básně noci. Fr. Borový, Praha 1948, s. 134.

75

Tamtéţ, str. 66.

37

6. Vliv Apollinaira na Nezvalovu tvorbu Jak píše Kundera v úvodní eseji k Podivuhodnému kouzelníkovi „V Nezvalově poezii je přemíra fantazie, ale přitom ani jediná představa, která by byla „vymyšlena“, vykonstruována, která by nebyla přejata z jeho vlastní paměti.“

76

Domníváme se však, ţe za celou jeho tvorbou nestojí pouze jeho

vlastní zkušenost, ale také inspirace z Apollinaira. Můţe nás o tom přesvědčit tvrzení Adolfa Kroupy ţe: „Nejzřetelněji se Apollinairův vliv obráţí v Nezvalově hře „Depeše na kolečkách“ (1922). Dílo popisuje jako „revuálně vzdušnou kompozici“, která obsahuje prózu i verš. O vlivu Apollinaira můţeme také mluvit v díle (typu báseň-rozhovor) Černá hodinka v biografu ze sbírky Zpáteční lístek, kde zanechal své stopy. Přesněji zde spojuje nelogickou a přece smysluplnou mozaiku. Nezval měl neustále na paměti i rok před vlastní smrtí, ţe jeho ţivotem jej právě Apollinaire provázel. „Místo, kam zbloudily vţdy samy mé kroky, byly uličky v praţském ghettu, Staronová synagoga, kde jak to znal uţ Guillaume Apollinaire, pozpátku točí se ručičky hodin v ţidovské čtvrti.“77 „Nezval byl přímo posedlý bloudit všemi místy, kudy se ubírali Apollinaire s Věčným Ţidem Laquedemem, a vyhledával nebo tušil stále nová.“78 Nejvíce se inspiroval u Apollinaira právě v Zahnívajícím kouzelníkovi. V citaci je zřejmé, jak Nezvalova sbírka Podivuhodný kouzelník vznikla (objevuje se v předmluvě k dílu). „V pražské krčmě desátého řádu, maje už několik přátel, s nimiž právě sedíš, a fanatické nadšení pro Guillauma Apollinaira, jehož knihy nemůžeš čísti pro neznalost jazyka, slyšíš název jedné z nich, název, který tě fascinuje. Dodnes jsi neměl v ruce Zahnívajícího čaroděje, ale magická síla, jež k tobě 76

NEZVAL, Vítězslav. Podivuhodný kouzelník. úvodní esej napsal Milan Kundera. Vyd. 1. Praha :

Československý spisovatel, 1963, s. 11. 77

KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla. Vyd. 1. Praha : Odeon,

1981, s.35. 78

Tamtéţ, str. 35.

38

proniká z těch dvou slov, a něčí výrok o kráse čiré a chladné jak ledovce, tyto dva dojmy tě přinutí, aby soustřediv se na jejich tajemnost, psal takřka nepřetržitě a bez oddychu o velikonočních dnech báseň, která by po svém, z tvých nerozluštitelných pocitů ustálila čaroděje, jenž by měl něco z čirosti a chladu ledovců a kolem jehož chimérické podoby se řadí vše z tvého života a z tvých utkvělých pocitů, pro co jsi neměl do včerejška ještě jména.“ 79 Tato vzpomínka však reflektuje pouze poslední vznícení k vytvoření Podivuhodného kouzelníka. Také velkou podobnost můţeme vidět i v díle Nezvalově Cukrová balada, kterou Taufer v literární studii o Nezvalovi spojuje s Apollinairovou básní Zvony. Nenazývá ji jako napodobenin, ale jako sourozenkyni. Podle Kroupy Nezvalovi stačil jen na podpoření fantazie některý Apollinairův titul. „Apollinaire poskytl i motiv jezerní panny, Zoologická zahrada se na mnoha místech shoduje s Hudebníkem za Saint –Merry.“

80

Nezval cítil i přes jistou hradbu jazyka v Apollinairovi bohatou lehkost, fantazii a výrazovou vynalézavost.

79 80

BLAHYNKA, Milan. S Vítězslavem Nezvalem. Vyd. 1. Praha : Mladá Fronta, 1976. 273 s. KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla. Vyd. 1. Praha : Odeon,

1981, s. 33.

39

7. Simultánnost představivosti Apollinaira a Nezvala Apollinaire podle Vítězslava Nezvala představuje osobnost, která chce napodobit chůzi, a proto vytvořila kolo. O tento počin se prý pokouší autor v oblasti poezie. „Nikdy před Apollinairem se nezrodila tak mnohotvará báseň jako je >>Pásmo<<. Je to sama realisace jednoty nejpříkřejších protikladů klasicismu a naprosté uvolněnosti, melancholie a burlesky, hovorového jazyka a slovní hříčky, metaforického zázračna a popěvkovitosti. Naturalistické syrovosti a nadreality.“81 Čapek se doslova rozplývá nad Apollinairovým „něţným rozmarem“ při tvorbě.82 Podle Nezvala „[…] píše originální a zázračnou poezii plnou nejnečekanější obraznosti, kaţdodenní skutečnosti, melancholie a rozmarné noty.“83 Čapek s Nezvalem se velmi shodují a čerpají z Apollinaira opravdovost. Právě zásluhou Čapkova překladu Pásma se Apollinairovi u nás otevřela rozmanitá cesta. Apollinaire je romantikem, který je přirozený, ale zároveň problematickým dítětem. Převáţně vychází ze vzpomínek, ve kterých vidíme hmotné, jiţ proţité zkušenosti a překvapivě pevnou skutečnost.84 U Nezvala se taktéţ projevovala výchozí inspirace, jak sám tvrdí: „Nejde však o to, co jsem všecko viděl ve Zlaté Praze, nýbrţ ţe jsem viděl tento nový svět za různých okolností, dopoledne u okna, večer pod lampou, na dvoře za jasných nebo zamračených dní, ba i ve skomíravém svitu nočního světélka, kdyţ jsem se probudil z horečky nebo úděsného snu.“85 Nezvalova závislost na proţitcích je bezpochyby jistým předpokladem. Dále také jeho prochozené praţské cesty, kterými provázel své známé z ciziny.

81

NEZVAL, Vítězslav. Průvodce mladých básníků. Lidové noviny [online]. 6. září 1936, č. 447, s. 9.

82

Tamtéţ, str. 9.

83

KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla. Vyd. 1. Praha : Odeon,

1981, s. 7. 84 85

Tamtéţ, str.19. NEZVAL, Vítězslav . Z mého života. Vyd. 2. Praha : Československý spisovatel, 1961, s. 10.

40

Vţdy si představoval, jak tudy procházel obdivovaný Apollinaire, který ve svých básních praţská zákoutí popisuje. Oběma autorům Praha učarovala. Apollinaire ji navštívil roku 1902. Díky Apollinairovi Nezval nachází bezmezné mnoţství témat pro svá díla. Čímţ se můţeme přesvědčit i v několika prózách. Velkou motivací byl pro Nezvala Apollinairův Zahnívající kouzelník (1909), díky němuţ vznikla podobná sbírka Podivuhodný kouzelník (1922). Oba autoři dávají velký důraz na obraznost a vyuţívají znalosti přírodních krás. Převáţně budeme srovnávat vybraný text Akrobat Nezvalovy s úryvky z Apollinairových Alkoholů, Pásma (1912) nebo se sbírkou Pásmo a jiné verše (1958). Velmi často se v básních Akrobat a Pásmo objevují výrazně stejnorodé motivy. Nezval se vyjadřuje motivem „světoběţnictví“, kterým navazuje na Apolliairovo Pásmo. V Pásmu si však můţeme povšimnout, ţe se jedná o odlišné cesty a kaţdý z nich má svůj styl. Zatímco Apollinaire se stává ţádostivým světoběţníkem, aby mohl poznat všechny kraje světa, proţít ţivot bez asketického zoufání. U Nezvala je to naprostým opakem. Akrobat spočívá neustále v nejistotě hledání, která jej ubíjí a je podstatnou sloţkou jeho bytí. Akrobat nemá ţádnou oblast, kde by se uchýlil ke svému vlastnímu ţivotu. Snaha věřit se zdá být bez moţnosti platnosti, protoţe sám věřit nedokáţe. Smutek jako takový udává tón cele básni a výrazně ji sjednocuje. Akrobat prochází světem a neustále hledá lásku, víru a naději. Nicméně z kaţdého jeho kroku jde cítit jistá zbytečnost a uţ i „pomalovaný perník mu chutná smutně, tak jako všechny ţeny, jichţ se dotýká.“86 „Apollinairova hravost se z Nezvalova díla zcela vytratila. Akrobatovo štěstí se vţdy mísí se smutkem. V tomto spojování protikladů lze vidět další styčný bod mezi Pásmem a Akrobatem. Nezvalovy verše „jsi lenivý písně tě rozpláčou steskem, v němţ jsi šťasten“ evokují atmosféru Pásma.“87

86 87

NEZVAL, V. Básně noci. Fr. Borový, Praha 1948, s. 112. KOHOUTOVÁ, Tereza . Guillaume Apollinaire a česká avantgarda [online]. Olomouc, 2009, s. 55.

41

V obou básních nacházíme také motiv samoty, která je opět v obou dílech jistým způsobem odlišná. Pro Apollinaira je v Pásmu samota spíše s pocitem klidu po rozverně proţité noci, který přichází za ranního rozbřesku. Akrobat rezignuje a samota ho přetváří do postavy, která se jiţ nedokáţe ubránit danými prostředky, jakými je v tomto případě moţné „odhodlání“ ke změně. „Nezvalovi se Apollinairovo „jsi sám“ stává refrénem, který postupně sílí a graduje: „Jsi tak sám nevíš komu by sis postěţoval a nikdo se nedozví, ţe největším tajemstvím je bolest“88 89 Motiv pádu, který Nezval uvádí je podle Blahynky poselstvím akrobata (básníka),

který

jej

zanechává

záhadným,

ale

ne

nerozluštitelným.

„V okamţiku pádu se odvíjí celý básníkův ţivot, „nevýslovné míjení vteřin“ rozhodně nepromarněných, ţivot navzdory „burzovnímu lidstvu“ a „početnímu shonu bez rozkoše“.“90 Ukazuje jeho silné stránky, ač se ocitá na sklonku svého ţivota. Akrobat je přemoţen smutkem, jiţ vztahuje ruce po slunci, po akrobatovi, který denně vychází a zapadá. „ Zavede-li nakonec přemoţeného akrobata jeho znovunalezené dětství do fantasmagorického „města zázraků“, jímţ je sanatorium choromyslných, je v tom ostrá obţaloba „převráceného světa“, který odpouští fantazii, lásku, poezii jen šílencům.“91 Právě toto město básníků je výtkou měšťanského „města nudy“92, které je chápáno jako hřbitov pro zámoţné rodiny, které zmírají za cinkotu zlatých mincí. Tímto zahanbuje Nezval svět, jehoţ je součástí.

88

Tamtéţ, str. 55.

89

NEZVAL, V. Básně noci. Fr. Borový, Praha 1948, s. 111.

90

BLAHYNKA, Milan. S Vítězslavem Nezvalem. Vyd. 1. Praha : Mladá Fronta, 1976, s. 59.

91

Tamtéţ, str. 59.

92

Tamtéţ, str. 59.

42

8. Komparace prostředků s rysy avantgardy Apollinaire jako součást poetistické avantgardy vyuţívá prostředků, které dosud nebyly příliš časté. Jsou to novátorské tendence, které se objevují ve struktuře verše. Bezesporu se Apollinairova skladba Pásmo jevila pro naše české autory jako velký inspirační zdroj. Vzhledem k Poggioliho rysům avantgardního umění se lze přesvědčit, ţe avantgardní dílo můţe být díky experimentům. Apollinaire experimentuje v poezii s vlastními proţitky a názory, které jsou povahově nesourodé. Reaguje na válečné spory a snaţí se odpoutat pozornost od hrozivé skutečnosti. Stejným způsobem se vyjadřuje také Nezval. Oba autoři nejprve kritikou nejsou uznáni a opakovaně působí rozruch. Aplikují pokrok a to je některým tradicionalistům „proti srsti“. Apollinairova i Nezvalova generace přichází s poţadavkem ţivotní a tvůrčí intenzity, kterou je moţno vypozorovat u obou autorů. Pestrý jazyk byl jejich obratným spolupracovníkem a neustálým oţivováním se stali mistry básnického umění. Za výrazný experiment povaţujeme náhlé zrušení interpunkce, kterou iniciativně počal uţívat Apollinaire. „Apollinaire ve svých básních potlačil interpunkci, nevím, zda ze sympatie k futurismům, jisto však je, že jeho poezii – jistě právě ji nejvíc ze všech – tato více než grafická novota prospívá. Neboť tím bezpečněji, tím neuchopitelněji plynou u něho obrazy, tím duchovnějšími se stávají a nabývají jakési smazanosti, jež leží už v jejich povaze. Tečky a čárky jsou pro tuto poezii příliš tuhým kusem logiky, než aby je mohl stráviti; nyní i diskurzívní syntaxe se tu uvolňuje a ruší nutnost sledu, zůstává jen nevypočitatelný proud bez geometrických kontur, zevně zcela nesený jenom vnitřním spádem.“93 Nebyl sice tehdy úplně prvním zázračným básníkem, jak je psáno v komentáři A. Kroupy, ţe jiţ takový dlouhý verš Pásma najdeme jiţ 93

KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla, s.17.

43

„v Cendrarsových Barnaboothových.“

Velikonocích, 94

v Claudelových

Ódách

a

v básních

Vzápětí Apollinairova experimentu vyuţil i Nezval ve

své tvorbě. Jak by se navíc mohlo zdát zřejmé, jejich postupy příliš neporušují smysl pro tradici. U Nezvala se setkáváme s častou promluvou ke čtenáři. „Zřetel ke čtenáři a živý čtenářský instinkt nutil nejenom stranit se „nerozluštitelných šifer“ v poezii, nýbrž také vždy znovu co nejjasněji formulovat vlastní program – a už tím byl důležitým faktorem básníkova vývoje; program je nutno zformulovat a vyslovit, aby ho bylo možno překonat. Trvalý dialog se čtenářem pomáhal Nezvalovi udržet životodárný kontakt se skutečností.“95 U Apollinaira se s tímto komponentem setkáváme naopak velmi zřídka. Dalším společným prvkem, který Nezval a Apollinaire vyuţívají je exotika. Exotiku míníme jako oblast národností, kultur a náboţenství. Tuto tematiku oba tvůrci čerpají z mytologie, latinských textů a Bible. V obou básních se setkáváme s automatismem, jenţ nám udává směr. Samotný automatismus bezprostředně uchopuje avantgardní myšlenku. Apollinaire a Nezval jej vyuţívají z toho důvodu, ţe jejich duše se tímto tvořením osvobozuje od předchozích konvencí. Porušují strukturu logiky a rozvíjí obraz volným proudem asociací. Dalším rysem avantgardy, jenţ je podle Poggioliho „humor“ je potřeba upřesnit si, zda humor hraje hlavní roli v Pásmu i Akrobatovi. Jak jsme jiţ zaznamenali, obě díla se od sebe odlišují především náladou. Apollinaire s Nezvalem pouţívají neustálou melancholii, ale v Pásmu je viditelné větší mnoţství entusiasmu, více neţ v Akrobatovi. To můţeme dát za vinu moţnému skrývání Apollinaira před realitou. Snaţí se do svého díla propustit co nejvíce světla a humoru, aby skryl smutnou stránku světa. 94

Tamtéţ, str. 315.

95

BLAHYNKA, Milan. S Vítězslavem Nezvalem. Vyd. 1. Praha : Mladá Fronta, 1976, s. 147.

44

Apollinairovi, stejně jako Nezvalovi náleţí jméno velkých muţů moderního umění z toho důvodu, ţe: „[…] sondovali svými experimenty nejrůznější hlubiny lidské duše a fantazie ne proto, aby utkvívali v jednostrannosti těchto experimentů tak jako jejich dočasní menší souputníci, nýbrž aby všemi těmito výzkumy obsáhli člověka postupně ve všech jeho proporcích a dovedli ho nakonec zobrazit a vytvořit v takové šíři, o nichž předchozí etapy uměleckého vývoje neměly tušení.“96 Podle Apollinaira, jak tvrdí Kundera, dospěli avantgardisté k jistému řádu přes dobrodruţství, a stali se tak klasiky ve svém umění vytvářet člověka své doby. Proto se také staly osobnostmi a umělci velmi uznávanými.

96

NEZVAL, Vítězslav. Podivuhodný kouzelník. úvodní esej napsal Milan Kundera. Vyd. 1. Praha :

Československý spisovatel, 1963, s. 26.

45

Závěr V dnešní době se avantgarda povaţuje za hnutí, které nastoupilo jako mladá meziválečná generace. Záhy vypuklo velmi plodné období pro kvasivé a ideové vření, z něhoţ vznikla spousta zajímavé a bohaté tvorby. Avantgarda se pro badatele stává častou kořistí a stále více se snaţí o přesnější analýzy. Nejprve avantgarda byla jmenována jako pochybnost, ale po čase se stala vzorem. Avantgarda se pro nás stala hlavním tématem z důvodu vnitřních rozporů a bylo nutné se jí věnovat. Cílem mé bakalářské práce bylo rozebrat dílo Guillauma Apollinaira a Vítězslava Nezvala. Nalézt návaznost a společné rysy avantgardy v Pásmu a Akrobatovi. Práce si kladla za cíl najít výchozí pozici z Apollinairova Pásma pro Nezvalova Akrobata. Dále také porovnat jejich podobnost. Práci lze rozdělit do tří částí, které se ubírají stejným směrem, a to k dílům těchto dvou tvůrců. Estetika avantgardy nám pomáhá pochopit zásady surrealistické tvorby a avantgardy vůbec Dále reflektuje tehdejší moderní umění, které se rozchází s měšťáctvem. Dochází k proměnám avantgardní tvorby a odlišné charakteristice společensko-kulturního zázemí. Ve druhé části se věnujeme podrobněji rozebíraným dílům a autorům. Tyto kapitoly zahrnují především dílo Pásmo z Apollinairových Alkoholů a skladbu Akrobat z Nezvalových Básní noci. Ve třetí kapitole zkoumáme vliv Apollinairova díla Pásmo na Nezvalovu tvorbu a porovnáváme zároveň společné vyjadřovací prostředky, které doposud nebyly příliš viditelné. Apollinaire a Nezval se v mnoha věcech sobě podobají a v této práci jsme mohli vypozorovat mnoho spojitostí. V závěru jsme dospěli k tomu, ţe Apollinaire se stal pro Nezvala velkou inspirací jak ţivotní, tak básnickou. Snaţil se do svého díla vkládat veškeré poznatky z Apollinairovy tvorby a k tomu přikládat i své vlastní, přičemţ se nestal slepým opisovatelem Pásma, ale samostatným básníkem. Ne

46

vţdy byl Nezval významně uznáván, ale svůj hodnotný odkaz nám ponechal v mnoţství krásných básní, jako je například Akrobat, Edison a Manon Lescaut. Jistě je nepřeberné mnoţství dalších témat k polemizování u těchto dvou autorů, ale museli bychom se tématu kaţdého autora věnovat jednotlivě.

47

Resumé Bakalářská diplmová práce Estetika avantgardy v díle Guillauma Apollinaira a Vítězslava Nezvala měla za cíl reflektovat vývoj avantgardy a v zásadě rozebrat estetické sloţky potřebné k pochopení autorů Apollinaira a Nezvala. Stěţejní pro tuto práci bylo získat z rozborů díla Pásma a Akrobata ucelenou informaci v podobě společných vyjadřovacích prvků. Apollinaire jako Nezvalův předchůdce počal svoji avantgardní tvorbu měnit jiţ v zárodku. Apollinairovský kult u nás zapustil hluboké a trvalé kořeny. Ihned po přečtení Apollinairových Alkoholů se Nezval začal věnovat psaní ve stylu pásma také. Ve zrušení interpunkce a jistém volnomyšlenkářství spatřovali mnozí kritikové cizí individualismus a schválnost. Tato společná vlastnost se stala jejich fenoménem a Nezval s Wolkerem označili Apollinairovu tvorbu za kolébku moderní poezie. Pro mnoho autorů se stal velkým vzorem. Práce je rozdělena do tří částí. První část se zaměřuje na avantgardu, estetiku avantgardy a její rysy. Dále pak na rozlišení několika zásadních pojmů obsaţených v tvorbě autorů. Ve druhé části rozebíráme Nezvalovo dílo Akrobat a jeho společné výrazové znaky s Apollinairovým Pásmem. Zároveň se snaţíme o formální interpretaci básní. V poslední části obě díla porovnáváme pomocí komparativní metody a aplikujeme zde avantgardní rysy.

48

Summary The aim of the bachelor thesis titled The aesthetics of avant-garde in the work of Guillaume Apollinaire and Vítězslav Nezval was reflected the developement of avant-garde in principle to dismantle components needed to understand the authors Apollinaire and Nezval. The core of this work was to obtain an analysis of the work Zone and Acrobat comprehensive information in the form of expression common elements. Appolinaire like Nezval`s predecessor as he began his avant-garde has changed in the bud. Apollinaire`s cult in this coutry has taken a deep and lasting roots. Immediately after reading Apollinaire`s Alcools, Nezval began to devote himself to writing in the style of the zone. The abolition of punctuation and some leisure-thinking saw many critics like foreign individualism and deliberate. This common feature their has become phenomenon and Nezval with Wolker tagged Apollinaire`s works for the creadle of modern poetry. For many authors he became a great role model. The work is divided into three parts. The first part focuses on the avantgarde, avant-garde aesthetics and its features. Furthemore, the resolution of several keys concepts containes in the work of the authors. In the second section we examine the work of Nezval Acrobat and its common expressioned features with the Apollinair`s Zone. We are also trying for a formal interpretation of poems. In the last both works we comparing with the comparative method is applied here and the avant-garde features.

49

Použitá literatura APOLLINAIRE, Guillaume . Alkoholy. Přeloţil Gustav Francl. Vyd. 1. Praha : Vyšehrad, 2006. 141 s. ISBN 80-7021-825-8. APOLLINAIRE, Guillaume. Pásmo . Karel Čapek, Josef Čapek. Vyd. 1. Praha : Protis, 2005. 30 s. ISBN 80-85940-60-4. APOLLINAIRE, Guillaume . Pásmo. preloţili Pavol Bunčák, Ján Rak, Vladimír Reisel, Štefan Ţáry. Vyd. 1. Bratislava : Slovenský spisovateľ, 1961. 231 s. Svetová poézia. BERACKOVÁ, Dáša. Zapletení do světa : K podobám rané avantgardy. Vyd. 1. Příbram : Pistorius & Olšanská, 2010. 172 s. ISBN 978-80-87053-38-6. BÍLEK, Lukáš . Experiment jako program v české poezii 60. let. ZrkadlenieZdcadlení : česko-slovenská revue [online]. 2006, roč. 3, č. 2, [cit. 2011-0420]. Dostupný z WWW: . BLAHYNKA, Milan. S Vítězslavem Nezvalem. Vyd. 1. Praha : Mladá Fronta, 1976. 273 s. BLAHYNKA, Milan . Vítězslav Nezval. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1981. 219 s. Portréty spisovatelů. BÜRGER, Peter. Avant-garde. In KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. Michael Kelly. Vol. 1. New York : Oxford University Press, 1998. s. 185-189. ISBN 01951264591.

50

ČAPEK, Karel . O umění a kultuře II [online]. 1. soubor. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1985 [cit. 2011-04-07]. Dostupné z WWW: . ČERNÝ, Václav. Francouzská poezie 1918 - 1945 : (Deset kapitol o moderní francouzské poezii). Vyd. 1. Praha : KRA, 1994. 101 s. ISBN 80-901527-9-1. DE MICHELI, Mario. Umělecké avantgardy dvacátého století. Vyd. 1. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964. 378 s. HENCKMANN, Wolfhart ; LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Přeloţil PhDr. Dušan Prokop, CSc.. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1995. 229 s.. ISBN 80-205-0478-8. JELÍNEK, Antonín. Vítězslav Nezval. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1961. 117 s. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Vyd. 6. . Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1998. 862 s. Odborné slovníky. ISBN 80-04-26710-6, 80-7235023-4. KOHOUTOVÁ, Tereza . Guillaume Apollinaire a česká avantgarda [online]. Olomouc, 2009. 69 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra bohemistiky . Dostupné z WWW: http://theses.cz/id/3l58ja/66374-450219289.pdf KROUPA, Adolf. Apollinaire známý a neznámý : Výbor z básnického díla. Vyd. 1. Praha : Odeon, 1981. 331 s.

51

KŠICOVÁ, Danuše . Estetika moderny a avantgardy. Svět literatury. 2007,

XVII.,

č.

35,

s.

89-115.

Dostupný

také

z

WWW:

. ISSN 0862-8440. MORPURGO-TAGLIABUE, Guido. Současná estetika. přel. Miloš Jůzl a Zdena Plošková Vyd. 1. Praha : Odeon, 1985. 552 s. MUKAŘOVSKÝ, Jan. Cestami poetiky a estetiky. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1971. 364 s. NEZVAL, Vítězslav. Básně noci. Vyd. 5. Praha : Fr. Borový, 1948. 226 s. NEZVAL, Vítězslav. Podivuhodný kouzelník. úvodní esej napsal Milan Kundera. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1963. 129 s. NEZVAL, Vítězslav. Průvodce mladých básníků. Lidové noviny [online]. 6. září 1936, č. 447, [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-6265. NEZVAL, Vítězslav . Z mého života. Vyd. 2. Praha : Československý spisovatel, 1961. 343 s. NEZVAL, Vítězslav . Básně noci, Pět minut za městem. Vyd. 1. Praha : Odeon, 1973. 258 s. NEZVAL, Vítězslav . Moderní poesie : Otázky a názory. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1958. 119 s.

52

PAPOUŠEK, Vladimír. Gravitace avantgard : Imaginace a řeč avantgard v českých literárních textech první poloviny dvacátého století. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Akropolis, 2007. 148 s. ISBN 978-80-86903-52-1.

POGGIOLI, Renato. The theory of the avant- garde. Gerald Fitzgerald. Cambridge : Belknap press, 1968. 250 s. SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura. Vyd. 1. Havlíčkův Brod : Nakladatelství Fragment, 2007. 126 s. ISBN 978-80-253-0468-6. SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. Přeloţila Anna Krejzlová. Praha : Victoria Publishing, 1994. 939 s. ISBN 80-8560-518-X. TAUFER, Jiří. Vítězslav Nezval : Literární studie. Vyd. 1. Praha : Práce, 1976. 189 s. VLAŠÍN, Štěpán. Avantgarda známá a neznámá : Od proletářského umění k poetismu 1919 - 1924. Vyd. 1. Praha : Svoboda, 1971. 763 s. VŠETULOVÁ, Eva . Stylistické hodnocení překladu. Guillaume Apollinaire: Pásmo, Zvony [online]. Olomouc, 2010. 82 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra Romanistiky. Dostupné z WWW: .

53