Český Šternberk
vytrvalost pánů s erbem hvězdy ¶ Píše se první polovina 13. století a na vysokém ostrohu nad vodami Sázavy buduje Zdeslav z Divišova nový hrad, po němž se záhy přejmenuje na pána ze Šternberka. Píše se počátek 21. století a v kolonce „majitel hradu“ stojí: Sternberg. S výjimkou tří epizod tady toto jméno, ať už v české nebo německé verzi, zní téměř osm století. Které sídlo v našich krajích se může chlubit takovou stálostí vlastníků? A hrad dává najevo, že je té unikátní role hoden. Vypíná se nad proudící řekou, pevný, impozantní, srostlý se skálou u svých nohou. Středověkou romantikou láká početné turisty, ale ti sem v padesátých a šedesátých letech 20. století občas jezdili ještě z jednoho důvodu. Vědělo se, že kastelán, který je tu provází, je sám bývalý hradní a hraběcí pán Jiří Sternberg. I takto tu rod přečkával zlé časy.
60 z český šternberk
Hrad na hvězdném kopci Divišovci, kteří stáli u zrodu zdejšího hradu, nosili v erbu zlatou hvězdu v modrém poli – odtud nejen jméno Zdeslavova sídla, ale i celého rodu, který se pak od něj odvíjel. Zdeslav navíc v době budování hradu získal další majetek na Moravě, a to jako dík Přemysla Otakara II. za to, že v roce 1253 uhájil Olomouc proti uherskému králi Belovi IV. Na nově získaném panství si pak postavil další Šternberk, pro přehlednost zvaný Moravský. Rod s hvězdou v erbu se pak v dalších generacích dělil na několik větví, jimž dominovaly moravská, holická a konopišťská, takže orientovat se v tak početném seznamu jmen je nad síly laiků, jen co je v něm oněch Zdeslavů, Jaroslavů a Petrů! Zůstaňme tedy mezi těmi, kteří měli něco společného s Českým Šternberkem. Jejich hrad měl od počátku ambice stát se pevným, nedobytným sídlem. Už poloha na vysokém, úzkém hřebenu mu k tomu dávala hodně příležitostí. Od východu ho chránila řeka a příkrá skála, poněkud mírnější svah pokračoval severním směrem a na západě pak spadal do údolí potoka. Na jihu naopak ostroh stoupal k nedalekému hustě zalesněnému vrcholku. Přirozené bariéry stavitelé samozřejmě doplnili umělými příkopy, zdmi a věžemi, pod jejichž ochranou stál obytný palác a kaple, na českých hradech jedna z nejstarších. V první polovině 14. století přibyla na severním svahu vysunutá hranolová věž, střílnami obrácená k řece a s předhradím spojená vysokou hradbou. Z galerie středověkých majitelů hradu vystupuje především Petr Konopišťský ze Šternberka. Na počátku 15. století patřil k předním odpůrcům Jana Husa, dokonce do Kostnice doprovázel hlavního žalobce, biskupa Jana Železného. Za husitských válek se zúčastnil několika vojenských tažení proti kališníkům. Byl i jedním z velitelů Panské jednoty, která tak neslavně dopadla v bitvě u Sudoměře. Tehdy Petr ze Šternberka ještě přežil, ale osudným se mu stalo obléhání Vyšehradu 1. listopadu 1420, kde bojoval jako spojenec císaře Zikmunda. Zůstala po něm vdova Perchta a maličký syn Petr. Perchta věděla, že šternberské hrady se mohou z trestu za manželovy postoje stát terčem husitských útoků, a rozhodla se majetek pro synka zachránit. Zvolila věru nečekané řešení – odjela do Prahy a přihlásila se k programu čtyř pražských artikulů, mezi něž patřilo i přijímání podobojí. Stalo se, v co věřila, pražané vzali ji i její panství pod ochranu. Český Šternberk tak přežil husitské války bez úhony, ale Perchtin syn Petr ho dlouho neužíval. Krátce před svou předčasnou smrtí hrad odkázal svému příbuznému Aleši Holickému ze Šternberka. I ten sice stál za husitských válek na straně Zikmunda, po císařově smrti se však přiklonil k umírněným kališnickým pánům. Patřil dokonce k blízkému okruhu rádců Jiřího z Poděbrad a zastával funkci nejvyššího zemského komorníka. Co víc, první ženou Jiřího z Poděbrad byla Alešova sestra Kunhuta ze Šternberka. Proti králi Po Alešovi zdědil v roce 1455 panství i hrad jeho vnuk Petr, ale protože ještě nebyl zletilý, poručníkem se mu stal strýc Zdeněk ze Šternberka. Také k němu měl původně Jiří z Poděbrad blízko, dokonce se přátelili, i když František Palacký píše: Byli však sobě velmi nepodobni: onen vynikal duchem a mravní povahou, tento tělem a zevnější úpravou; onen postavy nízké a obhroublé, tento vzrůstu vysokého a ušlechtilého, silní, udatní a podnikaví oba, Jiří však nevážil se meče, nežli pokud ho měl potřebí, Zdeněk zdál se míti v něm své přední zalíbení; Jiří bezúhonný co do pohlaví a vzorný manžel i otec, Zdeněk plný galanterie a šťastnější v záletech milostných nežli v manželství, ačkoli i on chlubiti se mohl syny, kteří otce svého nebyli nehodni. Důvod, proč ti dva na počátku roku 1465 pohodli se velmi krutě mezi sebou, viděl František Palacký v neslušných způsobech, jimiž se Zdeněk jako poručník obohatil na majetcích několika nezletilých šlechticů. Kromě Adama Holického ze Šternberka to byli i mladí páni Hradečtí a Smiřičtí. Jiřího z Poděbrad to údajně pohoršilo natolik, že Zdeňkovi odmítl v roce 1464 poručnictví prodloužit. A ten od té doby teprv stal se nadmíru horlivým katolíkem a hořel až do smrti neukrotitelnou žádostí pomsty. (Mimochodem, můžeme Františku Palackému věřit? Patrně ano, jako pětadvacetiletý český šternberk z 61
Od 13. století zdobí erb Šternberků zlatá hvězda v modrém poli, někdy má osm a jindy šest cípů. Hrad, zdvihající se na skalnatém ostrohu nad vodami řeky Sázavy, stále nese středověké rysy. z protější strana
Jak vyhlížel Českých Šternberk v 19. století zachytil na obraze August Haun. Kolorovaná litografie vyšla v roce 1864 v albu, které vydal Eduard Hölzel.
nadějný vědec nastoupil v roce 1823 do služeb Františka Šternberka, aby uspořádal rodinný archiv a zpracoval rodokmen.) Ale ať už měl Zdeněk k nevraživosti vůči Jiřímu z Poděbrad jakékoli důvody, pravdou zůstává, že počátkem roku 1465 byla na jeho hradě Zelená Hora založena Jednota zelenohorská namířená proti kališnickému králi a sám Šternberk se postavil do jejího čela. Jako vůdce katolického odboje ho potvrdil dokonce i papež Pavel II., navíc se Zdeněk jasně přihlásil na stranu uherského krále Matyáše Korvína, usilujícího o českou korunu. Rozhořela se domácí válka, na jejímž počátku Zdeněk umístil svou posádku právě na Český Šternberk. Královo vojsko ovšem všechny Zdeňkovy hrady oblehlo, a zaútočilo tedy i na pevné sídlo nad Sázavou, dobylo ho a těžce poškodilo. Poničený objekt pak Jiří z Poděbrad zastavil Burianu Trčkovi z Lípy, jednomu z těch, kteří se v bojích o hrad zasloužili nejvíc, a až v roce 1479 ho získal Petr Holický ze Šternberka. Ten sice dál žil na Líšně, jež rovněž zdědil, ale o Český Šternberk se dobře postaral. Už jako nejvyšší zemský sudí tu na přelomu 15. a 16. století zahájil rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu, v níž pak pokračoval jeho syn Jan. O její velkorysosti svědčí řada dochovaných prvků, z nichž nejnápadnější ovšem bylo vylepšené opevnění včetně nových zdí. Na jižní straně, na samostatné skalce chráněné ze dvou stran příkopy, přibyla okrouhlá čtrnáctimetrová věž s cimbuřím a zdivem silným 3,5 metru. O dvě stě metrů dále k jihu, pod vrcholkem zvaným Vražda, vyrostla mohutná předsunutá bašta s ostrým břitem. Traduje se, že občas hrála roli vězení, a dokonce i hladomorny, alespoň tak se jí dodnes říká. Je považovaná za jednu z nejkvalitnějších a na svou dobu nejmodernějších staveb tohoto druhu. Hrad se tehdy znovu stal důstojným sídlem rodu, který náležel k nejvýznamnějším v království. Patřil i k nedobytným? Paradoxně to nebyly dobře vybavené armády, ale 62 z český šternberk
houfy venkovských vzbouřenců, které ho vydrancovaly. Stalo se tak roku 1627 za velkého povstání venkovského lidu. V samém závěru třicetileté války sídlila na Českém Šternberku císařská posádka, a protože se jí dařilo hrad před švédskými oddíly uhájit, útočníci se nelítostně mstili na vesnicích a usedlostech v okolí. Na rozdíl od těžce zdecimovaného kraje se hrad vzpamatoval z válečných útrap poměrně brzy. Tehdejší majitel Václav Jiří Holický ze Šternberka se v šedesátých letech 17. století pustil do barokních úprav, které měly sídlu dodat lesk, důstojný Šternberkova čerstvého titulu říšského hraběte. Zejména vnitřní
prostory získaly přepychový ráz. Perlou mezi nimi se stal Rytířský sál bohatě zdobený štuky, na nichž se podílel především milánský štukatér Carlo Brentano. Jeho zdobné prvky ozdobily i další sály, komnaty a také hradní kapli sv. Šebastiána. Václavovým synem Janem ovšem v roce 1712 zdejší Šternberkové po meči vymřeli a sňatkem Janovy dcery Anny Marie majetek přešel do rukou Jana Maxmiliána z Götzenu. Šternberk v cizích rukou Anna Marie a Jan Maxmilián z Götzenu se snažili hradní tvář opět modernizovat v duchu své doby. Na dolním nádvoří postavili takzvaný Dolní zámek s úřednickými byty a kancelářemi, výhled na řeku otevřeli novou velkou terasou a na druhém břehu Sázavy založili zámeckou zahradu. Ale už jejich dcera Marie Barbora, provdaná z Roggendorfu, dovedla zděděný majetek k úpadku a na panství byla uvalena nucená správa. Pozdějším historikům to ovšem usnadnilo práci: když byl v roce 1753 pro věřitele sepisován hradní inventář, zůstalo v něm zaznamenáno, že hrad měl velký sál, dvě velké jídelny, pětadvacet různých pokojů a osm komor. V zámecké zahradě byl letohrádek s jedním velkým centrálním sálem, dvěma pokoji a kuchyní a také oranžerie. V roce 1760 koupil Český Šternberk v dražbě hrabě Michal Čejka z Olbramovic, který hospodaření panství vylepšil. Z úprav, jež tu provedl, stojí za zmínku především přeměna zahrady na protějším břehu na francouzský park, kde byla příroda zkrocena složitými stromovými a keřovými obrazci, labyrinty a loubími. Těsně před koncem 18. století hrad opět změnil majitele. Tehdy se tu usadil zemský advokát Ferdinand Hirsch ze Šternfeldu, ale jeho zásahy do podoby hradu historikové soudí poněkud kriticky. Hirsch dal především na jižní straně rozšířit terasu kolem český šternberk z 63
Než turista dorazí ke vstupní bráně, čeká ho kratší výstup do kopce. Naštěstí mu pomohou schody. z vlevo Český Šternberk je takřka srostlý se skálou, která mu v historii často poskytla ochranu. z vpravo
v álcové věže a ve věži zároveň vylámat přízemní zdivo, aby posloužila jako romantický altán. Na další razantní přestavby naštěstí neměl dost peněz ani on, ani jeho potomci. V roce 1841 Hirschův vnuk Adolf Somsich ze Saardu prodal hrad Zdeňkovi ze Šternberka. Po téměř sto třiceti letech se tak starobylé sídlo pánům s erbem zlaté hvězdy vrátilo. Dlužno dodat, že bohatě rozvětvení Šternberkové v té době stále patřili k nejpřednějším a také nejčinorodějším rodům monarchie. V takzvané Damiánově větvi se zejména zaskvěl František ze Šternberka, zmíněný zaměstnavatel Františka Palackého, vzdělaný muž, znalecký sběratel umění a štědrý mecenáš. V jeho pražském paláci se scházela pozoruhodná umělecká a vědecká společnost, z jeho podnětu byla koncem 18. století zřízena Společnost vlasteneckých přátel umění a sám jí až do konce života předsedal. Stejně významnou roli sehrál při založení Národního muzea, kterému věnoval své bohaté sbírky mincí a archiválií. V takzvané Leopoldově větvi vynikl Kašpar Maria ze Šternberka, proslulý botanik a od roku 1818 jedna z čelných duší vznikajícího Národního muzea, jemuž předal svou rozsáhlou přírodovědeckou knihovnu o 4 000 svazcích, herbář s 9 000 rostlinnými druhy a cennou mineralogickou sbírku.
Rytířský sál vyniká bohatou štukovou výzdobou, bohatě vyřezávaných nábytkem i rodovou galerií. z vlevo Původní zařízení Jídelny přečkalo všechny historické zvraty 20. století. z vpravo
Odchody a návraty Dvacáté století zastihlo Šternberky rozdělené do dvou hlavních větví. Starší vedl častolovický a zásmucký pán, hrabě Leopold. Mladší reprezentoval Jiří Douglas sídlící především na Českém Šternberku. Za něj tu proběhly poslední významnější úpravy, týkající se opět hlavně modernizace interiérů. Z těch vnějších připomeňme přeměnu horní válcové bašty na kapli sv. Jiří. Do jejího novogotického portálu byl tehdy zasazen raně gotický tympanon, zřejmě pocházející z původní hradní kaple sv. Šebastiána. Ačkoli se během doby česká podoba rodového jména postupně proměnila na německé Sternberg, na vztahu k českému prostředí to nic nezměnilo. Potvrdil to právě Jiří Douglas. V roce 1939 připojil svůj podpis k prohlášení české šlechty, která se tehdy rozhodla oficiálně a demonstrativně k češství přihlásit. Trest přišel brzy, Němci na jeho majetek uvalili nucenou správu a hrabě pak pracoval jako hlídač na stavbě dálnice. Další životní zlom ho čekal v roce 1949, kdy mu byl veškerý majetek včetně hradu vyvlastněn. O dalším osudu hraběte paradoxně rozhodla místní organizace KSČ, která prosadila, aby na hradě mohl zůstat jako správce. Jedenáct let tu pak prováděl turisty, byl raritou mezi kastelány, protože jeho znaleckému výkladu se nemohl nikdo vyrovnat. Zemřel v roce 1965 v Tyrolích při návštěvě u své dcery.
64 z český šternberk
Hlavou rodu se stal nejstarší syn Zdeněk Sternberg, v té době jevištní technik Hudebního divadla v Karlíně. Po 21. srpnu 1968 se i on s rodinou připojil k sourozencům žijícím v emigraci a na rodný hrad se mohl přijet podívat až v osmdesátých letech. Zavedli mě do bývalého dětského pokoje, vyprávěl později autoru knížky Příběhy české šlechty Václavu Votýpkovi. Jen jsem vešel, ozval se důvěrně známý zvuk – zavrzala fošna v podlaze. Jako kluk jsem tamtudy prošel tisíckrát a pokaždé zavrzala na stejném místě. Byl to zvláštní pocit slyšet ji znovu a zjistit, že alespoň něco zůstalo při starém. Rodový majetek převzal zpět v roce 1991, ale hrad turistům neuzavřel. A tak Český Šternberk stále umožňuje nahlédnout do podivuhodného světa, který leckomu může připadat jako pohádka. Oslní bohatě štukovaný Rytířský sál, Růžový a Žlutý salonek, impozantní schodiště, kaple, výhledy z terasy, kde v létě diváky baví svým uměním sokolníci. Přední místo mezi uměleckými sbírkami zaujímá bohatá kolekce mědirytin zobrazujících události třicetileté války. Většina ze zhruba čtyř set kusů jsou práce umělce švýcarského původu Matouše Meriana a pocházejí z jeho slavného díla Theatrum Europeum vydávaného v 17. století ve Frankfurtu nad Mohanem. Autory mnoha dalších rytin jsou Jiljí Sadeler a také Václav Hollar. K vidění jsou i vzácné malby, mezi něž se po restitucích vrátil obraz Petra Brandla Starci. O Českém Šternberku se vypráví, že ve skále pod ním kdysi zdejší purkrabí schoval zlaté mince a nikdo už je nenašel. Jen pověst? V roce 1971 byly v odlehlém koutě hradu nalezeny drobné starožitnosti ze 17. a 18. století. O existenci „šternberského pokladu“ se tedy návštěvníci mohou přesvědčit na vlastní oči. Je to právě ten, o němž mluví legenda, nebo nikoli? Nikdo neví. I hrad nad vodami Sázavy má svoje tajemství.� q
český šternberk z 65
Bohatě zdobenému stropu Žlutého salonu zdatně sekunduje křehký nábytek.
