Český průvodce po Egyptě – Cesty Štrunce, Businského a manželů Zelenkových1 Průvodce po Egyptě, jako byl například německý2 Baedeker, v českých zemích doby meziválečné nenajdeme.3 Nejblíže se mu svou formou blíží kniha Evžena Businského a Antonína Štrunce, Balkán, Palestina, Egypt, vydaná v roce 19364. Oba autoři byli úředníky ředitelství státních drah v Plzni, a tak v knize nechybí ani podrobný jízdní řád železnic a lodí z celé jejich výpravy, stejně jako mapky navštívených zemí a měst, které obohacují přílohu. V knize je podrobně popsána celá cesta přes Balkán a Blízký východ do Egypta a odtud zpět lodí do Evropy. Třetí kapitola se podrobně zabývá Egyptem. Zohledněny jsou jak informace kulturního rázu, tak i rázu politického a historického. Skupina projížděla zemí od severu k jihu a každé navštívené město či památka jsou popsány vskutku podrobně. Pokud bychom porovnávali program jejich cesty s programem dnešních cestovních kanceláří, nenašli bychom téměř žádný rozdíl. Celá výprava byla naplánována s obrovskou pečlivostí, jež by se dala přirovnat k jízdnímu řádu. Prohlídka egyptských pamětihodností započala v Káhiře dne 25. dubna 1936. Autoři měli slušný kulturní přehled o Káhiře staré i moderní, byli velmi dobře obeznámeni i s její historií. O velkém zájmu vypovídá i jejich hodnocení káhirského muzea a znalosti o jeho vzniku a o sbírkách v něm soustředěných, obzvláště pak zdůraznění významu nálezu téměř nedotčeného hrobu egyptského faraona Tutanchamona. „Největší pozoruhodností Káhyry je slavné, světoznámé museum egyptských starožitností.“[…]„Obě patra budovy jsou naplněna archeologickými poklady jedinečné ceny, nemající konkurenci na celém světě. Jsou to hlavně nálezy z nilského údolí, z pyramid a takzvaných údolí králů, původu egyptského i řeckého.“[…]„Hlavním a nejcennějším jádrem jsou dnes světoznámé nálezy z hrobky mladého faraona Tut-anch-Amona5.“[…]„O ceně nálezů možno říci tolik, že sama návštěva musea by stála za cestu do Káhyry, i kdyby neuchovávalo nic jiného, než právě tyto nádherné doklady egyptské kultury z doby před více než 3000 lety. Zvláště zajímavým a nádherným 1
Tento článek vznikl za podpory grantu AVČR B 9101301. Vycházel ovšem nejen v německé jazykové mutaci. 3 Neexistovala sice česká verze baedekra, ale německé a francouzské vydání tohoto a jiných průvodců byla samozřejmě dostupná a byla běžně používaná. Můžeme doložit využití tohoto typu publikace například u cestovatelky Ludmily Matiegkové, či u turisty Viktora Mussika (oba navštívili Egypt ve 20. letech 20. století.). Z díla Baedeker Aegypten z roku 1928 čerpali i Štrunc a Businský informace pro své dílo. 4 E. Businský, A. Štrunc, Balkán, Palestina a Egypt, Praha 1936. V úvodu zmiňují knihy, ze kterých čerpali. Byli to například, kromě již zmíněného Baedekeru z roku 1928, Knaurs Konvers. Lexikon z roku 1932, cestopis E. Jahnové, Do Orientu, 1933 nebo politicko-hospodářský přehled egyptských dějin od A. Musila, Dar Nilu, 1935. 5 Tutanchamon, vládce egyptské 18. dynastie. 2
1
exemplářem této kolekce je poslední z vnitřních rakví králových ve tvaru mumie a králova maska z ryzího zlata s očima z lapis lazulí, jež věrně zobrazuje tahy obličeje tohoto osmnáctiletého faraona.“ Podrobně se zabývali i mešitami, zmínili hrobky chalífů a hřbitov mamlúků, stejně jako sady Azbakíje a moderní čtvť města, Heliopolis. Další den byl věnován pyramidám. Nejprve navštívili pyramidové pole v Gíze. Každá pyramida je pečlivě popsána z hlediska historického i stavebního, jedná se o vyčerpávající popis nejdůležitějších informací i pro značně náročného turistu, i když autoři v úvodu knihy velmi skromně uvádějí, že „Příručka je sepsána pro potřebu turisty, který v krátké době hodlá shlédnouti nejdůležitější místa Balkánu, Sýrie, Palestiny a Egypta.“ Velký zájem je znát hned z prvního odstavce věnovaného tomuto archeologickému nalezišti. „Světoznámé gizehské pyramidy jsou druhé a nejmohutnější z ostatních pyramid, které se vypínají v šesti skupinách mezi libyckou pouští a Nilem od severu k jihu. Počítají se k nejstarším stavitelským památníkům lidského pokolení a stále budí úžas nad zdatností svých tvůrců a dělníků.“ Jako ukázku jejich hodnocení jsem vybrala nejznámější pyramidu, hrobku faraona Chufua6. “Po vystoupení na skalní plošinu ocitáme se nejprve u největší p y r a m i d y
C h e o p s o v y , nazývané
Egypťany Echet Chufu, t. j. »horizont Chufův«. Rozměry této stavby dávají dnes v porovnání k rozměrům původním tyto míry: délka základny 227 m, dříve asi 230 m, kolmá výška 137 m, dříve 146 m, výška stěny 173 m, dříve 186 m. Úhel sklonu činí asi 52°. Obsah vlastního zdiva representuje dnes asi 2,350.000 m3, původně 2,500.000 m3. Na vrchol pyramidy lze vystoupiti asi v 15 až 25 minutách. Výstup není sice nebezpečný, ale namáhavý a pro osoby trpící závratí je nepříjemný sestup. Rozhled s vrcholu, na němž se utvořila plošina téměř 10 m2, je však hoden této námahy. Vnitřek pyramidy obsahuje hrobky královské. Návštěva jejich je velice zajímavá, nedoporučuje se však osobám trpícím krevními návaly, poněvadž průchod nízkými a úzkými chodbami—rozměry přesahují v některých místech sotva 1 m—je obtížný.“ Celý odstavec věnují i sfinze. „Vedle pyramid je snad nejznámějším památníkem němý strážce tohoto pohřebiště, obrovská sfinx, ležící to lev s královskou hlavou, ozdobenou královskou čelenkou s hadem a typickým šátkem. Byla vytesána v době vlády faraona Chufu z velikého bloku vápence uprostřed lomu, z něhož byl brán kámen na stavbu Chefrenovy7 a později i Cheopsovy pyramidy.“
6 7
Chnemchufu, řecky též Cheops, vládce egyptské 4. dynastie. Rachef, řecky též Chefren, vládce egyptské 4. dynastie.
2
Zastavili se též ve starověké Memfidě, aby shlédli kolosy Ramesse II.8 a odtud pokračovali do Sakkáry. Kromě stupňovité pyramidy, kterou ve svých denících zmiňují snad všichni turisté a cestovatelé, upozornili též na trosky koptského kláštera sv. Jeremiáše, Serapeum-pohřebiště posvátných býků i na mastaby vysokých úředníků V. dynastie. „Mezi nejvýznamnější památky Sakkáry náleží však tzv. Mastaba vysokého úředníka Ti, boháče z doby V. dynastie, tj. kolem r. 2500 př. Kr. Hrobka byla objevena Mariettem, jak nás poučí tabule u vchodu. Nástěnné malby a reliefy uchované v prostorách této mastaby patří k nejlepším, které se na půdě Egypta nalezly.“ Jejich další kroky směřovaly dále k jihu. Nočním rychlíkem urazili cestu Káhira– Luxor za 11 hodin. Podrobně zde popisují luxorský i karnacký chrám, člověku přitom připadá, jako by těmi místy sám procházel. Autoři této publikace sice měli velmi málo času na důkladnou prohlídku všech památek, ale jejich popisný výklad byl opět užitečný i pro velmi náročného turistu. Pro ilustraci uvádím úryvek charakterizující luxorský chrám. „Chrám luxorský, jehož zříceniny se rozkládají u Nilu na západní straně města, vznikl za Amenophise III.9 Kolem r. 1500 př.Kr. Zasvěcen byl Amunovi, jeho ženě Mut a bohu měsíce Chontovi10, později bohu slunce. Byl původně dlouhý 190 a široký 55 m. Již dávno ve starověku byl několikráte rozbořen, znovu však zbudován, zvláště za Ramsa II. Rozšiřováním dospěl konečně délky 260 m. Rozsáhlá síň Amenophise III., do které nejdříve vstupujeme, je zdobena na třech stranách kolonádou velmi zachovaných sloupů s hlavicemi tzv. ‘uzavřeného papyru’. S touto síní sousedí na severní straně sloupová chodba, přijímací síň královská, poměrně dobře zachovaná, se sedmi páry šestnáctimetrových sloupů. Všechny chodby nesou krásné reliéfy, bohužel, dosti poškozené. Chodba nás zavede do největší síně chrámové, do síně Ramsa II., o rozměrech 57 a 51 m, do níž je však vestavěna mešita Abula Haggagy, čímž je prostor zmenšen.“ O něco stručněji jsou popsány památky na západní straně Nilu, hrobky králů a královen, chrám královny Hatšepsut11 v Der el-Bahrí, chrám Mentuhotepa III.12, Ramesseum, Medinet Habu a Memnonovy kolosy. V údolí králů navštívili několik hrobek, včetně slavného hrobu faraona Tutanchamona. „Hroby tyto pocházejí z dob XVIII.-XX.dynastie, tj. z let 1500-1000 př.Kr. a na rozdíl od 8
Ramesse II., vládce egyptské 19. dynastie Amenhotep III, panovník egyptské 18. dynastie. 10 Thébská–vasetská triáda se dnes přepisuje Amon, Mut a Chonsu. 11 Hatšepsut, panovnice egyptské 18. dynastie 12 Mentuhotep III., panovník egyptské 11. dynastie. 9
3
dřívějších pyramid, bývaly mnohdy tajně tesány a hloubeny do skal. Bývá to celá skupina místností s hlavní síní, v níž byla uložena rakev. V ostatních místnostech bývaly nahromaděny často celé poklady různých potřeb, které faraonovy byly dávány na pouť posmrtným životem. Není proto divu, že již od nejstarších dob lákaly hroby lupiče, kteří je úplně vyplenili. Byl proto téměř neporušený hrob Tutanchamonův hotovou sensací archeologickou.“ Dále následuje velmi podrobný popis hrobu faraona Tutanchamona, který měl sloužit jako vzor pro orientaci při prohlídkách ostatních hrobů. Popisujeme stručně jen nejzajímavější hrobku Tutanchamonovu. Popisovati i ostatní nemá celkem významu, poněvadž hlavním uspořádáním jsou obdobné.“ „Hrobka 18letého zetě Amenophise IV13., faraóna Tut-anchamona, byla objevena 4. listopadu 1922 za známých a již zmíněných okolností. Ani tento hrob nebyl ušetřen loupení, a to brzy po pohřbu králově, přes to však nálezy v něm učiněné jsou nejlepší toho druhu vůbec a dávají názorný doklad nádhery, s jakou bývali panovníci Egypta pohřbíváni. Z úrovně údolí vede nejprve 1,6 m široké a 4 m dlouhé schodiště o 16 stupních do hloubky. Na to dojdeme dveřmi, při objevení zapečetěnými, do chodby 7 m dlouhé a 1,7 m široké, jejíž konec ústí druhými dveřmi do předsíně 8 m dlouhé a 3,6 m široké, která tvoří největší prostoru hrobky. Při otevření byla přeplněna různými předměty, které lze z největší části spatřiti v káhyrském museu. Na západní straně přiléhá k ní druhá komora. Severní stěna byla zbořena, aby návštěvníci se zvláštního lešení mohli pozorovati vlastní celu hrobky s dřevěnou rakví ve formě mumie. Obličej je portrétem zemřelého panovníka, oči jsou zvlášť zasazeny. Rakev je krásně vyzdobena zlatem a fayancí. Rozpadávající se mumie králova byla do této rakve přeložena z původní rakve vnitřní, která je v káhyrském museu. Zdi hrobky jsou ozdobeny malbami.“ Přespali v Luxoru a hned následující den se přesunuli vlakem do Asuánu. Zde nemohli vynechat prohlídku známých žulových lomů, v nichž je možné spatřit nedokončený obelisk a další pozůstatky činnosti starověkých kameníků. Jako mnoho dalších turistů této i pozdější doby obdivovali mohutné dílo asuánské přehrady, která poskytovala dostatek vody pro zemědělce i v době od března do června. Ovšem stavba této přehrady měla i své stinné stránky, což výstižně vystihuje následující odstavec. „Ostrov Philae, kdysi perla Egypta, patří vlastně minulosti, poněvadž zvýšením přehrady byl trvale ponořen do vod nilských. Před tím byl aspoň v některých měsících (totiž od srpna do prosince) přístupný.“ Zmíněn je i ostrov Elefantina a jednou větou připomenuli skalní hrobky v okolí města Asuánu. 13
Amenhotep IV., Achnaton, řecky též Amenofis, panovník egyptské 18. dynastie.
4
„Absolvováním prohlídky Asuánu s okolím začíná již zpáteční cesta s nejbližším cílem Alexandrií, které máme dostihnouti po jízdě asi 18-hodinové, nečítaje malé zdržení v Káhyře. Asuan opouštíme po 15. hodině, do Alexandrie, vzdálené téměř 1091 km, dojíždíme k 11. hodině druhého dne. Na zběžnou prohlídku města postačí asi 5 hodin.“ Po krátkém úvodu o historii města následuje krátký „turistický“ popis: „Alexandrie přítomnosti neliší se valně od evropských středomořských přístavů. Velkoměstský život má své středisko hlavně na náměstí Mehmeda Aliho, ozdobeném pomníkem tohoto slavného vládce Egypta. Památek Alexandrii mnoho nezůstalo. Jediným dokumentem staré slávy je Pompejův sloup z růžové assuanské žuly, 26 m vysoký, na místě bývalého Serapea, tj. chrámu, zasvěceného bohu podsvětí Serapovi. Ozdobou města jsou krásné parky, nazývané Nousza, s krásnými tropickými a subtropickými exempláři rostlin.“ V Alexandrii strávili pouze pár hodin a již v 15 hodin odpoledne vypluli na zpáteční cestu do Evropy. Z pohledu dnešního turisty, který si před cestou do cizí země může vybírat z nepřeberného množství českých i cizojazyčných průvodců, se výše zmíněná kniha může zdát jen jako obyčejný, i když velmi zajímavý popis cesty do zámoří. Ovšem dosah významu informací, které autoři předkládají je opravdu velký. Nejen co se týče pro běžného člověka vyčerpávajících informací týkajících se historie, kultury a geografie Egypta, ale i rozvrhy vlaků a lodí, kterými ukázali, jak snadno se dá do Orientu dostat. Další dílo, o kterém bych se chtěla zmínit, vypovídá o Egyptě osobitým způsobem. Autor se v něm nesnaží přímo popisovat, jen čtenáře provádí po zajímavých částech Káhiry a snaží se v něm povzbudit touhu po poznání. Arabista Václav Zelenka se do Egypta podíval dvakrát, těsně před a po druhé světové válce. Jeho kniha z roku 1948 Káhira ve snu a v probuzení14 není sice standardním průvodcem, ale v mnoha kapitolách se tomuto žánru velmi přibližuje. Sám o svém díle říká: „Nechtěl jsem napsati román. Je v něm mnoho fantasie, ve které se utopí skutečnost. Neměl jsem také chuti sestaviti reportáž. Je příliš suchá a vyssaje (sic!) všechen romantismus a veškeré kouzlo zážitků. Chci vypravovati, co jsem viděl, zažil i prostudoval.“[…]„Do Orientu, tedy i do Egypta se musí vstoupiti s otevřeným srdcem a duší, s velkou dávkou dobré vůle a nadšení. To vaši mysl naladí tak, že je schopna vnímati nejen hmotnou skutečnost, ale i jemné nitky historie a onen vzácný orientální pel, kterým je celá země prosycena. Nutno tedy Egyptu rozuměti. Ne každý, kdo byl v Káhiře, zná její kouzlo i její život, ne každý, kdo oficiálně
14
V. Zelenka, Káhira ve snu a probuzení, Praha 1948.
5
navštívil pyramidy, dovede chápati jejich význam. Protože příležitost zhlédnouti svět je stále ještě vzácná, ponořte se do ruchu Káhiry a představte si, že se mnou všude chodíte.“ Václav Zelenka popisuje „jen“ Káhiru s jejím okolí, zato však velmi podrobně. Prováděl své čtenáře starou i novou Káhirou, dokonce pro lepší porozumění připravil i mapu, na které vyznačil významné památky, ministerstva, ale i konzuláty či český pension Garden City manželů Haisových15. „Každé město má svůj střed, odkud se rozbíhají hlavní ulice a rozjíždějí dopravní prostředky. U Káhiry můžeme označiti za takový střed náměstí Ataba, kde je hlavní pošta a policejní i hasičská stanice. Odtud se rozjíždějí tramvaje na všecky strany: č.3 k hlavnímu nádraží, č. 19 k Azharu, č.15 do Gizeh, č.30 do Staré Káhiry, č.33 do Abbasieh, a mnoho jiných.“ Zvláštní kapitoly jsou věnované některým zajímavým čtvrtím, mešitám, kostelům, parkům, egyptskému muzeu i novým vykopávkám v okolí hlavního města. Stejně jako pánové Štrunc a Businský, zmiňuje se i Zelenka o slavné historii muzea a je též okouzlen obrovským množstvím velmi cenných památek v něm vystavených. Rozepisuje se o Tutanchamonově pokladu: „V prvé řadě každého upoutá velká výstava předmětů, nalezených v hrobce Tutanch-amonově. Jsou tu velké sochy strážců hrobu z ebenu a zlata, a králův trůn ze vzácného dřeva, pokrytý zlatými deskami, majolikou, sklem a drahokamy, nádherně a přitom vkusně zdobený mythologickým výjevem a symboly.“ Z textu je ovšem velmi dobře znát, že tento ač jedinečný nález není skalním pilířem muzea, jež v sobě ukrývá tolik význačných památek. Popisuje sochy, nádoby, modely z běžného života, vešebty, rakve, šperky, hudební nástroje. Význam tohoto muzea krásně vystihuje poslední věta kapitoly: „Egyptské muzeum je otevřená kniha pro každého, kdo chce čísti slavnou historii velkého národa, jehož památky i ideje se staly základem nových kultur, náboženství a umění.“ A že profesor Zelenka chtěl památky poznat velmi důkladně, dokazuje též kapitola nazvaná Nové vykopávky v okolí Káhiry. „Nejsem archeologem, ale mám hluboký zájem o památky zašlých věků. Jsou to knihy, ze kterých čteme historii přímo a nezkresleně a které nás nejen poučují, ale i vychovávají. Ostatně studovati nynější Egypt bez základních znalostí dějin bylo by jako stavěti dům bez základů.“ Manželé Zelenkovi dokonce navštívili vykopávky v okolí gízských pyramid spolu s žáky profesora Mahmuda Darwiše. Popis se však nesoustředil jen na výčet toho, co viděli, ale i na popis hrobky typu mastaba, vysvětlení pojmu Ka a Ba, balzamování. Navštívili i podzemí nově odkrytých mastab: „Nejvíce si vzpomínám 15
Haisovi žili v Egyptě od poloviny 20. let 20. století a provozovali zde český pension Garden City, který byl československými cestovateli velmi vyhledáván, i když byl poněkud dražší. V tomto pensionu bydleli i Businský se Štruncem. Manželé Haisovi se o své krajany starali po celou dobu jejich pobytu v Egyptě, ukazovali jim Káhiru a podnikali s nimi dlouhé cesty do okolí hlavního města.
6
na jednu hrobku v temnu podzemí, zřejmě nejnověji objevenou, uprostřed níž stál kamenný sarkofág, hostící rakev s mumií nějaké vznešené ženy. Při světle lampičky jsme viděli rozpadlou pohřební kytici, položenou na sarkofág, a pod ní zbytky korálkového náhrdelníku. Měli jsme zvláštní pocit pomíjejícnosti a marnosti všeho pozemského. Ta žena, bohatá a snad krásná, je tu pohřbena se vším, co ji zdobilo, co měla ráda, na čem si zakládala a co bylo asi jedinou náplní jejího života. A hle, z ní a i ze vší nádhery zbývá zčernalá mumie a rozpadlé výzdoby.“ Často se do Gízy vydávali v noci, kdy bylo dávné pohřebiště osamocené a ztichlé a oni si mohli jeho atmosféru lépe užít. „Zajímavé byly naše noční výlety k pyramidám. Jezdili jsme tam za měsíčních nocí, zvláště za úplňku, v jehož stříbrném světle vypadala celá scenérie jako neskutečná, zakletá v pohádkové prostředí pouště. Mohli jsme si vybrat:buď naprosté ticho nebo za úplňku společnost Káhiřanů. Ticho nám bylo zajisté milejší už pro vychutnání celé té krásy a velebnosti slavných pomníků tisíciletí. Čím větší ticho, tím hlasitěji mluvila k nám slavná historie, obklopená dosud neprobádaným tajemstvím pyramid a sfingy.“ Po přečtení těchto řádek se čtenář cítí uprostřed té nádherné scenérie, téměř jako by tam doopravdy byl. Předchozí průvodce seznamoval více realisticky s rozměry a podrobným popisem památky, Zelenka ji však přiblížil spíše emocionálně. Oba popisy ovšem ve čtenáři zanechají stejný pocit obrovského významu památky. Díky svým známostem s egyptskými vědeckými kruhy se manželé Zelenkovi dostali i do Sakkáry s odborníkem na starověké památky. „Nejslavnější pyramidou z této skupiny byla ovšem stupňovitá pyramida Zoserova(sic!). K ní nás vedl inženýr nejdříve. Připojil k tomu i svůj výklad. Okolí pyramidy se jevilo jako obrovská skupina trosek, v nichž by se byl málokdo vyznal. Inženýr měl však s sebou Lauerův16 nákres, představující tuto prostoru v původní podobě. Podle ní jsme zařídili svoji prohlídku.“[…]„Obdivovali jsme se vysokým rýhovaným sloupům kolonády velké síně, dále restaurovanému průčelí Severního a Jižného paláce, zbytkům kaplí a chrámu «T» s polozachovanými sloupy. Zajímala nás malá kaplička zcela uzavřená, kde jsme mohli dvěma otvory pozorovati sedící sochu krále Zosera(sic!), dívajícího se k večernici. Jeho obličej jevil energii, ale také nápadnou tvrdost rysů.“[…]„Jaký to byl asi mohutný pohled na celý tento komplex za dávných dob! Jaké množství poutníků navštívilo tato posvátná místa! Však také na stěnách jejich útulků bylo možno spatřiti jejich jména a
16
Jean-Philipe Lauer, francouzský archeolog, který téměř celý svůj život zasvětil zkoumání Džoserovy stupňovité pyramidy v Sakkáře.
7
zápisky.17“ I zde je vidět vedle snahy o pouhý realistický popis touha vzbudit ve čtenáři živou představu pyramidového okrsku. Manželé Zelenkovi zůstávali při obou pobytech v Egyptě v Káhiře a v citované knize se to jasně odráží. Na rozdíl od díla předešlých autorů, kteří projížděli celý Egypt v několika dnech, se Václav Zelenka koncentruje pouze na Káhiru a její nejbližší okolí. Celá jedna kapitola je například věnovaná arabské čtvrti Muski, čtvrti bazarů. „Muski je vlastně bludiště úzkých obchodních uliček, zvaných súky, které jsou součástí všech orientálních měst. Jejich spleť je tak důkladná, že tam můžete snadno zablouditi. Výsadou těchto obchodních uliček je, že každá má jiné určení.“[…]„Základními požadavky při vstupu do uliček Muski je dostatek času, trpělivosti a klidu. Bez nich vám mnoho ujde a vystavujete se mnoha nepříjemnostem. Orientálec nepochopí, že máte vyměřený čas nebo že spěcháte, rovněž tak mu je divné, že se rozčilujete, když on je klidný.“ Kniha Václava Zelenky není jen zajímavým popisem, ale vtáhne člověka přímo do středu dění, v tomto případě na arabské tržiště tak pověstné neodbytnými obchodníky, se kterými strávíte mnoho času smlouváním o ceně nabízeného zboží. Jeho pozornost je samozřejmě věnována i mešitám a kostelům hlavního města, které neopomenul navštívit snad žádný cestovatel ani turista v Egyptě. „Co Káhiru zdobí snad nejvíce, jsou její mešity, jichž se počítá na pět set. Ať se díváme s vrcholu pohoří Mokattam, s citadely, se střech vysokých domů-vždy se nám naskýtá tatáž nezapomenutelná podívaná na celé moře plochých střech, z něhož vystupují obdivuhodné stavby zašlých století, nejkrásnější památky arabské historie, které jsou dodnes pýchou Egypta a celého kulturního světanejvelkolepější mešity světa.“ Václav Zelenka byl zaujat především uměleckými dějinami mešit, které vznikaly po mnoho století a každá v sobě přinášela něco nového. Při svém výčtu nemohl nezmíniti známou mešitu Muhammada Alího. „Káhirská citadela (qalaa) je na konci ulice Mohameda Aliho, na mírném návrší, ovládajíc tak pohled na celé město. Z města pak je zase zajímavá podívaná na citadelu s proslulou mešitou Mohameda Aliho, zvanou „alabastrová“, se dvěma krásnými štíhlými minarety. Bohatě zdobený vnitřek s byzantskou kupolí jeví nádheru maurského slohu s ozdobami rázu tureckého. Blízko vchodu je náhrobek Mohameda Aliho.“ V poslední kapitole, která má charakter průvodce18, nás autor zve k procházce do Káhirských zahrad a parků, oáz zeleně. „Nejkrásnější pás káhirské zeleně vidíme na obou 17
Návštěvnická graffita dokumentovaná Battiscombe Gunnem ve 20. a českým egyptologem Jaroslavem Černým ve 30. letech 20. století. 18 Část kapitol má ráz spíše etnografického popisu země. Vypovídají o životě a zvycích obyvatel Egypta, o podnebí, rostlinstvu a celkově charakterizují tuto zemi.
8
nilských ostrovech Gezira a Roda. Gezira je cílem vycházek i oddechu. Tamní parky jsou nejkrásnější z celé Káhiry. Stačí, překročíte-li most Kasr en Nil, a octnete se v království zeleně. Můžete se procházeti podél Nilu pod krásnými vysokými datlovníky a pozorovati nilské plachetní lodi i vlečné parníčky, táhnoucí naložené čluny“ Ve výčtu zelených částí Káhiry, které jsou určeny spíše pro posezení však nevynechává ani zoologickou zahradu, jež neušla pozornosti většiny československých cestovatelů a turistů, kteří ji znali z cizojazyčných bedekrů. Ani v této kapitole si autor své pocity neschovává pro sebe. „Pro člověka citlivého, jakož i pro milovníka přírody má každá roční doba v parku svoje osobité kouzlo. Největším požitkem je ovšem seděti v únoru na trávníku v parku a vzpomínati, jak doma sněží nebo mrzne až praští.“ Tato kniha, ač nebyla původně určena jako průvodce turistů, se myslím svým zaměřením a poutavým popisem památek, jež krásně doplňují autorovy myšlenky a pocity, dá s jistou nadsázkou označit za československý baedekr po Káhiře staré i nové. Obě díla, Businského a Štrunce i Zelenky, jsou však svým způsobem spíše než klasickými průvodci popisnými cestopisy, které se svým uchopením daného tématu snažili čtenáři co nejvíce přiblížit Egypt starověký i arabský a vylákat ho z domova na dobrodružnou cestu za poznáním.
9
