O SMOLNATÉM DŘEVU (zápisník z cesty po Kanárských ostrovech)

OBSAH: * slovo k zamyšlení * schůzka ODV * velikonoční úvaha P. Tůmy * František Stropek dále vzpomíná * akce Junáka - Skautské století * noc kostelů 27. 5. * symbolický příběh * duchovní služba na VSJ v Kolíně * usnesení VSJ k nepolitičnosti aj. * zkušební termín komise OČK MZH Příloha: leták Stezky písmáků

_____________________________________________________________________________________ O SMOLNATÉM DŘEVU (zápisník z cesty po Kanárských ostrovech) … jsem vyrazil na „Cestu vulkánů“. Je to hřeben tvořený samými sopkami. Počasí sice nevypadalo nic moc, ale třeba se umoudří a nebo hřeben bude nad mraky, tak jako na Muchamuch (nejvyšší hora ostrova La Palma). Neumoudřilo se a nebyl. Foukal tam silný vítr a pršelo. Vrátil jsem se mokrý až na kůži. Byl večer, a tak jsem zalezl do toho jediného suchého a teplého, co jsem měl – do spacáku. Celou noc pršelo a ráno taky. Zprvu se mi nechtělo vůbec vylézat, ale pak jsem si řekl, že to přece musím nějak usušit, abych měl v čem chodit. Věděl jsem, že v kempu jsou přístřešky s ohništi, tak jsem se rozhodl, že vezmu všechno mokré, rozdělám oheň a budu sušit. Jenže, když jsem je všechny obešel, tak jsem zjistil, že v žádném není dřevo. Jen za kempem byla hromada naštípaných špalků, ale na ně už dva dny pršelo. Řekl jsem si, že jako pathfinder si přece nějak poradím i za deště. Jenže bříza na celém ostrově není ani jedna a smrkové větvičky taky ne. Navíc moje zvlhlé sirky skoro neškrtaly. Vyhlídky nic moc. Pak si mě všiml správce kempu, jak bezradně zírám do jednoho ohniště a naznačoval mi (mluvil totiž jen španělsky), ať si rozdělám oheň.

Já jsem si v duchu říkal: „to bych taky rád, ale mokré špalky asi nezapálím“. On však přišel, donesl dvě ta mokrá polena a ukazoval mi je, ať prý si sáhnu. A tak jsem zjistil, že zdejší borovice jsou plné smůly. Rozdělal jsem oheň na vařiči a on nad ním asi 15 vteřin jedno poleno podržel, až se rozhořelo, pak k němu položil to druhé a já jsem také nějaké donesl a ohýnek pěkně plápolal. Ten den jsem si tím mokrým dřevem topil až do večera a všechno oblečení i boty jsem usušil. Holt, když je dřevo tak nasycené smůlou, jako tady, tak mu ani déšť nezabrání v hoření. Uvědomil jsem si u toho, že podobně Ježíš Kristus nás povolává k tomu, abychom hořeli bez ohledu na podmínky, v jakých se budeme nacházet. Právě tam, kde jsou nejhorší podmínky, lidé nejvíce potřebují, abychom hořeli. Jak na to? Je to jako se dřevem na La Palmě. Musíme být prosyceni Bohem. Když se jím budeme denně sytit (z Jeho slova), pak se jím staneme prosyceni. Nu a pak se nemusíme ohlížet na podmínky kolem nás. Na šlamastyku, do které jsme se zrovna dostali. Prostě budeme hořet, protože nic kolem to neovlivní. David Čančík – Dawy 1

Redakce Na dobré stopě se připojuje ke všem, kdo věří a uznávají, že sdílená radost z velikonoční zvěsti o vzkříšení Kristově, díky Jeho oběti, nabízí nezrušitelnou naději, která čelí všemu, co se staví do cesty lásce, posilované zjevenou pravdou. _____________________________________________________________________________________ Hlavní témata pro jednání odboru duchovní výchovy v květnu 2011: - rozeslání letáku Stezky písmáků 2011 - jak VSJ v Kolíně posoudil metodiky

- další dojmy z Valného sněmu Junáka - zhodnocení semináře v Kopřivnici

_____________________________________________________________________________________ 2

Zamyšlení nad smyslem Kristova kříže Nejvlastnější symbol křesťanství je kříž. Když jsem byl malý chlapec, vnímal jsem kříž jako symbol smrti. Křížů byly plné hřbitovy, kříž se nosil v čele pohřebního průvodu. Jako dítě z evangelické rodiny jsem byl rád, že místo takového morbidního symbolu máme kalich, který mi víc symbolizoval život. Evangelické parte s kalichem jsem tehdy neznal. Také mi nedocházelo, že největší den v roce podle evangelické zbožnosti byl Velký Pátek, protože to byla vzpomínka na oběť Pána Ježíše za nás, a právě zde byl rozhodující rekvizitou kříž. Největším dnem podle katolické zbožnosti byla neděle, jako památka na Vzkříšení. V praxi to tehdy vypadalo jako schválnost, když katolíci drželi každý pátek bezmasý půst a v evangelických rodinách na Velký Pátek muselo být maso i kdyby ho jindy neměli celý rok. V každém případě kříž symbolizuje Kristovu oběť. Ta byla církví celá staletí připomínána a drtivou většinou občanů křesťanských států brána vážně. Dnes však žijeme ve státě, který má pověst nejbezvěrečtější země na světě. Je vůbec nějaká šance našim spoluobčanům Velikonoce přiblížit s jejich křížem, obětí, když ani nechápou co je to hřích? Pro ně je to celé jakési nepochopitelné divadlo, které postrádá logiku a v nejlepším případě připomíná jakousi dávnou tragédii, která už nemá dnešku co říct. Dokonce i někteří teologové, kteří Ježíše uznávají v době jeho pozemského života a jeho postoje a učení chápou jako nadčasové, mají problém s pochopením podstaty křesťanství, kterou je zástupná Ježíšova oběť na kříži. Pán Bůh by přece musel být nepochopitelný sadista, kdyby takovou krutou smrt pro svého Syna zinscenoval. Ježíšova smrt na kříži byla tedy spíš tragédie vzniklá tím, že se mu situace vymkla z rukou. Na rozdíl od dnešního konzumního člověka, který je nabádán k tomu, že je sám tvůrcem svých nejvyšších hodnot i soudcem nad tím, co je dobré a co špatné, který se „nemá vázat, ale odvázat“ a „poslouchat jen svou žízeň“, měli lidé v dřívějších dobách větší respekt k autoritám a i svá provinění a hřích brali daleko vážněji (na smrtelné posteli se i cynikové doznávali ke svým zločinům).

Hřích přece není žádná bagatela (dnes je tak krásně, že by byl hřích nejít ven) ani pouhá smyslnost (stál či stála by za hřích). Hřích je vina, která je nositelkou smrti. Jestliže je psáno, že mzdou hříchu je smrt, nemyslí se tím, že by Bůh tak represivně trestal, ale to, že smrt je neoddělitelným průvodním následkem hříchu samého. Je to podobné, jako když si chceme zapálenou sirkou posvítit, abychom viděli kolik nám zbylo v nádrži benzínu. Neoddělitelným průvodním následkem je výbuch, který nás vážně zraní. Přesto hřích tak odpovědně brán není. Jako bychom se z něho mohli vymluvit. Jako by bylo Boží povinností nás z našich malérů zachraňovat. Vždyť je milosrdný, dobrotivý, laskavý, k čemu by jinak byl? Jakoby to bylo v Jeho pracovní náplni. Jestliže nás stvořil hříšné, tak se přece o nás musí starat, když už v Něho věříme. Na varování proroků se moc nedalo, a pokud přece, netrvalo dlouho a lidem otrnulo. Co s tím? Zlo hříchu je v tom, že jeho následky postihují i nevinné. Kdyby šlo jen o viníky, mohli bychom mluvit o spravedlnosti, a ne o zlu. Lidské srdce však bývá lstivě vynalézavé. Námitka – kdoví jak to bylo, do nikoho nevidíš – se v případě oběti hříchu těžko vyvrací. Jestliže se však obětí stane Ten, jehož bezhříšnost je mimo diskuzi, na Něhož nelze vztáhnout ani dědičný hřích, pak se hrůznost hříchu zjeví v celé své děsivé podobě. Před hříchem nás nezachrání ani naše vzdělání, ani naše zbožnost, ani naše dobrá vůle. Ani Židé, kteří byli světovou náboženskou elitou a měli nejvyspělejší náboženství na světě, neobstáli. Jestliže jim tedy pozdější křesťané připisovali vinu za Ježíšovu smrt, jsou hrubě nespravedliví, protože by se sami nezachovali o nic lépe. Nedělejme si o sobě iluze, hříchem jsme poznamenáni všichni. Snad všechna náboženství na světě jsou si vědoma, jak je člověk křehký před tím co ho přesahuje a že touha po přiblížení se tomu něco stojí. Ať už jsou představy jakékoliv, je ta cena vyjadřována obětí. Dějiny znají oběti lidské, úlitby i zástupné oběti zvířecí. V Ježíšových dobách kdy v Izraeli existoval chrám, byla o Velikonocích přinášena 3

Pesachová oběť na paměť vyvedení Židů z Egypta, při níž byl podle přísných pravidel sněden obětní beránek. Musel to být roční samec bez vady, tedy nic nekvalitního, čeho by nebyla škoda. Je to oběť, která má svoji hodnotu. Ale žádná z obětí neměla takovou hodnotu, aby se nemusela opakovat. Takovou jedinečnou oběť mohl přinést jedině Bůh. Obětoval sám sebe aby ukázal, jak Mu na nás záleží. Kříž je pro nás symbolem Jeho lásky. Není to tedy morbidní symbol a uctívání mrtvoly, jak tvrdí svévolníci. Hodnota Kristovy oběti není snížená ani tím, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých. Jako by to

byla jakási smluvená hra, smrt jen naoko. Žádná smrt není naoko; ani tehdy když věříme ve vzkříšení. Tím méně, když jí předchází utrpení, v případě Ježíšově utrpení tělesné i duchovní (Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?). Vzkříšení pak je potvrzení, že se nejedná o Ježíšovu prohru, ale o smysluplnou cestu ke které se Pán Bůh plně přiznává. Smrt nemá poslední slovo. Vzkříšeného Ježíše už v prvních dobách vidělo víc než 500 lidí (1 Kor 15,6). To jsme přijali vírou a na tom jsme založili svůj život. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Pavel Tůma - Mýval _____________________________________________________________________________________

SVĚDKOVÉ DÁVNÝCH TRAGÉDIÍ Byli jsme na jedné z četných poválečných skautských výprav, pravidelně organizovaných naším oddílovým vůdcem. Nejčastěji jsme chodívali po Šumavě, tehdy jsme však putovali v Novohradských Horách, a právě tam jsme narazili na neobvyklou starobylou památku, s jakou jsme se dosud nesetkali, natož abychom o ní něco věděli. Oddílový vůdce Jirka Běhounek – Bejby zastavil pochod na okraji lesa a vysvětlil, že za patnáct minut vyrazí za ním po cestě lesem první družina a po deseti minutách druhá. Cestou máme za úkol najít několik ukrytých zpráv a odevzdat mu je v cíli, kde na nás bude čekat. Počítat se bude čas a počet nalezených barevných lístečků. Takových zastavení s následnými pozorovacími úkoly jsme už absolvovali bezpočet a tenhle byl jedním z těch málo obtížných. Šlo o improvizaci, neboť hru nemohl Bejby předem řádně připravit. Seřídili jsme si hodinky a vůdce poklusem vyrazil na trasu. Rádcové hleděli na hodinky a pak zaznělo: „Vpřed!“ Naše družina vystartovala. Vmžiku nás pohltily lesní stíny. Klusali jsme vpřed, oči neustále upřené k zemi, abychom nepřehlédli žádnou pochodovou značku. Dost snadno jsme našli několik lístečků ukrytých na stromě, v dutém pařezu i pod balvanem, ale pak ten další ne a ne objevit. Šipka směřovala do hustého podrostu a velkého pole kapradin, kde jsme se motali a klopýtali zcela bezvýsledně. Vtom Kulíšek zařval a vzápětí zmizel ve vysokém kapradí. Když se obtížně stavěl na nohy, láteřil: „Krutíbrko, tak sem tu vo něco zakop… Jééé, pojte sééém! To je něco vohromnýho!“ Dobrodili jsme se k němu bujnou vegetací. Kulíšek právě obšlapával trávu kolem nějakého kamenného útvaru, který jsme si zvědavě začali prohlížet. „Vždyť je to vršek nějakýho velkýho kamennýho kříže,“ vyhrkl jsem, „někdo ho urazil a někde tady musí bejt ten zbytek.“ Prohledali jsme okolí křížku, ale už jsme nic nenašli. Pak jsme kříž ještě podrobili důkladnější prohlídce, při níž jsme objevili na značně omšelém a dlouhým časem 4

poničeném kříži vytesaný jakýsi nůž nebo dýku. „Hoši, musíme jít dál, čas běží!“, připomněl jsem při pohledu na hodinky a naše družina vyrazila na další cestu bez jedné zprávy, kterou se nám nepodařilo najít. Na malém paloučku u nějaké samoty nás s hodinkami v ruce a se zápisníkem už očekával vůdce oddílu a hlásil náš čas a počet odevzdaných „psaníček“ v podobě malých barevných papírových čtverečků. Sice jsme nezvítězili, ale zato jsme mohli hrdě ohlásit zajímavý nález. Bejby naše hlášení vyslechl s velkým zájmem a pak rozhodl společně se k němu vrátit. Když uviděl, co jsme to objevili, prohlásil: „Hoši, tohle není žádný uražený vršek kříže, ale zvláštní kamenný výtvor, kterému se říká smírčí kříž. Ty nechávali kdysi vytesat a umístit na místě zločinu pachatelé jako jeden z projevů pokání a usmíření s pozůstalými oběti. Dýka, vytesaná na kříži, dokládá, že tady asi došlo k vraždě nějakého člověka probodením dýkou. A podle zašlého vzhledu kříže se to stalo už moc dávno.“ To bylo moje první setkání s jedním ze smírčích křížů, o nichž jsem si později přečetl několik článků a také knížku sochaře Vladimíra Preclíka „Smírčí kameny“, vydanou v roce 1990, v níž popisuje své návštěvy jednotlivých kamenných artefaktů na různých místech naší země a pověsti, které se k nim vážou. Kamenné kříže, označované jako smírčí, souvisejí se smírčími smlouvami. Ty se od středověku až do 17. století uzavíraly mezi rodinami zavražděné osoby a jejího vraha. Určovaly výši peněžitého odškodnění vedoucí k následnému usmíření těchto rodin. Pachatel, zpravidla vypátraný spíš pozůstalými po oběti než mocí úřední, mohl být buď postaven před soud, nebo se vykoupit penězi (tzv. příhlavní peníze = za hlavu), pokáním a postavením smírčího kříže. Dokonce i v případě, že se pachatel dostal před soud, byla tam doporučována smírčí dohoda. Rozsudky neurčovalo ve středověku pouze trestní právo zemské, ale i městské. Mezi smírčí kříže však patří i ty, které jsou v krajině umístěny jako připomínka nevypátraného zločinu nebo i jiné tragické události, která se na tom místě stala. Pochopitelně to bývala místa odlehlá, ukrytá v lesích a houštinách, takže jsou dnes, kdy uběhla staletí, těžko k nalezení. Mnohé kříže jsou poničeny vandaly, jiné byly zničeny při stavbách silnic, ale často se staly kořistí zlodějů, kteří je prodali sběratelům doma i v zahraničí. Nevím, zda u nás ještě existuje „Společnost pro výzkum kamenných křížů“, která mapovala jejich výskyt a vedla v evidenci nejméně 1 500 kamenných objektů (nejde vždy jen o kříže, ale i o kamenné stély s vytesaným motivem kříže) po celé republice. Kamenné artefakty jsou nevysoké, dosahují výšky od 70 do 150 centimetrů, jsou většinou robustní, vytesané místními kameníky. Tvary křížů jsou velmi různorodé, od prostých po zdobnější, a mívají občas také vytesány značky upomínající na druh zločinu (dýka, sekera apod.), někdy i písmena nebo nápisy. Mnohé jsou připomínkou vojenských šarvátek, zvláště z období války třicetileté, ale i tragédií, jako úmrtí způsobená pádem stromu, umrznutím, závalem, bleskem atd. Pečlivé seznamy smírčích křížů se pořizovaly při soupisu historických památek díky RakouskoUherskému c. k. ministerstvu kultury a později, v 19. století, dobrovolníky, kteří dokonce vydávali i několik časopisů. V současnosti se s využitím odborníků zakreslují místa nálezů těchto památníčků značkami na turistických mapách. Je však otázkou, zda to není i návod pro zloděje. František Jiří Stropek – Bobr

Akce Junáka - Skautské století a oslavy 100 let českého skautingu Projekt Skautské století nechce zůstat jen u sbírání a uveřejňování nahrávek skautských pamětníků. Důležitým cílem celého projektu je, aby se téma skautské historie dostávalo ve větší míře do činnosti samotných oddílů, aby docházelo k setkávání skautů různých generací, mladší měli možnost čerpat ze zkušeností starších, starší mohli sledovat, jak si dnes

5

vedou jejich následovníci a pokračovatelé tradice. V této sekci webové stránky Skautské století vám proto nabízíme několik konkrétních možností, jak prostřednictvím tohoto projektu zapojit téma skautské historie přímo do činnosti vaší družiny, oddílu či kmene. Obrázek u nadpisu je z jedné debaty, které se zúčastnili: Magdaléna Benešová – Mája s Milošem Říhou – Śípkem, který je vedoucím projektu Skautské století Je možné se zapojit do následujících činností: Uspořádat motivační večer Skautského století Roverským kmenům a skautským oddílům nabízíme jedinečnou možnost. Uspořádejte ve vašem městě motivační večer Skautského století. Půjde o večerní program, při kterém představíte některé již hotové nahrávky, samotný projekt Skautské století. My vám na večer zajistíme účast zajímavého hosta, který má zkušenosti s nahráváním pamětníků a přiblíží vám, na co si při nahrávání dát pozor. Večer můžete uspořádat i pro zástupce středisek z okolních obcí a měst. Uspořádat setkání s pamětníkem Na webové stránce Skautské století postupně vzniká unikátní databáze skautských pamětníků. Není nic jednoduššího, než ji využít k uspořádání setkání s pamětníkem přímo ve vaší klubovně. Pokud byste o pořádání takového setkání měli zájem, vyhledejte si na základě uveřejněného příběhu pamětníka, který by vás zajímal. My vám můžeme zprostředkovat jeho účast i poradit vám s tím, jak takový večer koncipovat a vést a na co si při setkání a diskuzi dát pozor. Zapojit téma historie skautingu do programu čekatelského nebo vůdcovského kurzu Pokud budete v nejbližší době pořádat čekatelský nebo vůdcovský kurz, webová stránka Skautské století vám rychle a jednoduše může posloužit k tomu, abyste se na mapě podívali, jací zajímaví pamětníci žijí v místě, kam se na kurz chystáte. Pokud budete mít zájem, opět vám můžeme zprostředkovat kontakt s pamětníkem a jeho případnou účast jako jednu z částí programu vašeho kurzu. Samotné nahrávání a sběr historických materiálů se zároveň může stát ideálním tématem dlouhodobějšího projektu nebo vůdcovské práce, která bývá jednou z podmínek absolvování kurzu. Pokud chcete zprostředkovat kontakt na vybraného pamětníka a zajistit jeho účast na vašem kurzu, nebo získat podrobnější informace o tom, jak projekt Skautské století zapojit jako téma do projektů nebo absolventských prací, kontaktujte nás na našem mailu. Poslat svou hru, aktivitu na téma skautská historie Sami již jistě máte řadu materiálů na téma skautská historie. Pošlete nám je, ať můžeme vytvořit bohatou zásobárnu takových programů. Mohou to být kratší i rozsáhlejší hry na schůzky i výpravy, tématické výpravy nebo etapové hry. Do takových aktivit můžete zapojit i nahrávky, které najdete na webové stránce Skautské století. Další informace na webu: http://www.skautskestoleti.cz . Příklad (Skauting č. prosinec 2010 – leden 2011, na str. 15 cituje pasáž z knihy Se štítem a na štítě od Karla Lešanovského – Káje, ve které vypráví Eduard Marek – Hroznýš královský): Skautský oddíl v komunistickém koncentráku V pracovním táboře Mariánská nad Jáchymovem se nás setkalo několik skautů, takže jsme měli možnost riskovat pravidelná setkání a připravovat nováčky na složení skautského slibu. Byl tu člen skautského ústředí profesor Lang – Pepík, s nímž jsme se znali z Prahy ze skautského střediska Legio Angelika vedeného paterem Metodem Klementem.

Přiblížil se den, kdy se nám podařilo mít společnou směnu. Ke slibu je toho potřeba mít více, nežli bylo možno, ale hlavně je třeba mít státní vlajku, na kterou se slib skládá. To nebyl problém. Praskly na to troje trenýrky: červené, modré a bílé. Vlajka byla nejdříve ušita, a pak jsme ji sebou propašovali na šachtu. Slib se dělá v přírodě, u táborového ohně. To se nám podařilo při procházení lesíkem pod šachtou. Byl to malý ohníček, takový skautský, maskovaný, aby ho „nepřítel“ nezahlédl. A pak, při písni „Blíž k Tobě, Bože můj“ byl nováček přijat do světového bratrství skautů.

6

Ve školním roce 2011/2012 oslaví Junák 100 let své existence. Výročí poskytuje příležitost pro aktivitu oddílů, středisek i vyšších jednotek. Většina chystaných projektů začne v období od září letošního roku a oslavy vyvrcholí v první polovině roku 2012, tedy přibližně v době, kdy před sto lety Antonín Benjamin Svojsík plánoval svůj první skautský tábor. Projekty, které k výročí 100 let skautingu vznikají, se dělí do tří pilířů: * Strategické priority = priority, které formuloval Valný sněm Junáka v roce 2008 v Havířově – Identita, Personalistika a Kvalita skautské činnosti. Oslavy se zaměřují především na Identitu a Kvalitu. a v duchu strategických priorit projekty pro všechny výchovné kategorie: * Komunikace s veřejností = u příležitosti tak významného výročí se ale připravují i akce zaměřené stejným dílem jak na skauty, tak na neskautskou veřejnost. Prozradit snad můžeme, že probíhají intenzivní jednání s Českou televizí, dále se pracuje na přípravě publikace o historii skautingu a rýsuje se i velká skautská výstava. Více informací je na webu: http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/6023-oslavy-100-let-nejen-pro-skauty-.../ . * Lokální projekty = soubor větších či menších projektů zaměřených na výročí 100 let českého skautingu, které iniciují a realizují členové Junáka ve svých oddílech, střediskách a vyšších organizačních jednotkách, kurzovních nebo jiných týmech a jiných, více či méně formálních, skautských skupinách. Další informace jsou na adrese: http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/6023-oslavy-100-let-slavte-po-svem-.../ . Koordinátorem je: Marek Baxa – Plavčík.

_____________________________________________________________________________________

Noc kostelů 27. května Nová doba přinesla novou formu společného (společenského) soužití: noci strávené ve školách, v muzeích a také v kostelích. Vizuální styl Noci kostelů pro rok 2011, který je společný pro tři evropské země Rakousko, Českou republiku a Slovensko - ve kterých se Noc kostelů bude konat

v pátek 27. května 2011. Autorkou vizuálního stylu je rakouská grafička Vera Rieder a jeho součástí je biblický verš 77,7 z knihy Žalmů:

„Připomínám si noc co noc jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá.” Program Noci kostelů nyní připravuje více než 400 kostelů a modliteben v celé České republice.

____________________________________________________________ 7

Symbolický příběh Věříš v život po porodu?

(1. Korintským 15)

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo: * Věříš v život po porodu? * Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak. * Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? * To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. A třeba budeme běhat po svých a jíst pusou. * No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká. * Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí. * Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic jiného, než že pořád vězíš v temnotě. * No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. * Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být? * No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli. * Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není. * No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout, jak si zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom... Zdroj: velikonoční dopis 2. sboru ČCE v Praze – Žižkově, duben 2011 ___________________________________________________________________________________

World Thinking Day badge Odznak Dne zamyšlení Je to nový odznak. Vznikl roku 2011. Může ho získat každý, kdo v šesti vybraných činnostech má alespoň jednu aktivitu, kterou získá peníze. Existuje pokyn „jak získat peníze“, ale můžete použít i jiný způsob. Proč neudělit Světový odznak družině, která peníze ve prospěch fondu 222 získá? Odznaky se dostanou ve WAGGGS - online shop. Vlasta Macková Zdroj: http://www.worldthinkingday.org/en/about/WTDbadge2011 8

Hledáme amatérské filmy o skautech do roku 1949. Vstoupili jsme do jednání s Karlem Čáslavským o možnosti připravit nové vydání Hledání ztraceného času na téma skauting. Pro úspěch projektu, kterým bychom chtěli mimo jiné připomenout a oslavit 100. výročí založení skautingu u nás, potřebujeme sebrat větší množství filmového materiálu. Měl by pocházet z období od počátků skautingu do roku 1949, ale oceníme i materiály mladší. Je možné, že víte o někom, kdo má starý amatérský skautský film ve své sbírce nebo tušíte, že se někde na táboře nebo v klubovně natáčelo. Řekněte nám prosím o tom. Budeme vděční za každý tip, který pomůže zdokumentovat a poznat skautskou historii. Věra Ondřichová - Mauglí Zdravím všechny ve všech oldskautských kruzích, a obracím se na vás s prosbou: V rámci spolupráce s Českou televizí padla dohoda, že bude natočen samostatný díl "Hledání ztraceného času" o skautech a skautingu (pokud bude k dispozici dostatečné množství záznamů). Aktuálně se shání jakýkoli záznam se skautskou tématikou do roku 1949 včetně. Byla jsem požádána jedním z těch, co toto mají na starosti (Michalem Malíkem Krišotem), abych tuto prosbu mezi vás rozšířila. Doufáme, že se v oldskautských řadách najde někdo, kdo toho ví více než my. Pokud by někdo z vás takový záznam měl, nebo věděl, kde se nachází, a byl ho ochoten na čas zapůjčit panu Čáslavskému, prosím kontaktujte Krišota nebo Mauglí /kontakty níže v mailu./ Více informací naleznete na skautské křižovatce: http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/5971-hledani-ztracenych-skautskych-casu/ Přeji vám všem pěkné jarní dny!!! Míla Fousková Kontakty: Michal Malík - Kišot email: [email protected] tel: 721 023 382

Věra Ondřichová - Mauglí email: [email protected]

__________________________________Vysvětlivka____________________________ Hledání ztraceného času je dokumentární pořad seriálového typu, který je vysílán na České televizi. Uvádí ho Karel Čáslavský, který ho spolu s Pavlem Vantuchem i připravuje. Jsou v něm uváděné archivní filmové záběry. Převzato z „Kmenových novinek“ č. 1/2011 (http://www.skaut.cz/kmendospelych/easyfile/index.php?folder=54). 9

Druhý den XIII. Valného sněmu Junáka připadl na Květnou neděli. Prvním bodem podle programu v 7.30 hod byla ekumenická bohoslužba, která ve skutečnosti začala v 8.00 hod. Malý konferenční sál byl plný převážně mladých činovníků, chlapců. Dívek tam bylo málo, protože na sněmu bylo – bohužel – také pouze necelých 100 účastnic. Bohoslužba, bohužel, nebyla ekumenická, jak bylo v programu původně uvedeno. Katolickou mší svatou nám posloužil bratr P. Josef Glogar – Krak Y, salesián a skaut. Vzhledem k neobvyklým podmínkám se nemohlo konat ani procesí, ani svěcení ratolestí, ale zato jsme slyšeli téměř celé Pašije podle Matoušova evangelia a krásné, výstižné kázání bratra Glogara. Svatého přijímání se zúčastnila většina přítomných. Předpokládám, že ti ostatní byli evangelíci, kteří nebyli vyzváni, aby se sv. přijímání také zúčastnili. Musím říci, že mně i dalším evangelíkům je líto, jestliže nám je při bratrských, skautských bohoslužbách odepřeno požehnání Večeře Páně; myslím, že pro tento rozměr společenství mluví fakt, že jestliže se naši katoličtí bratři a sestry účastní evangelických bohoslužeb, jsou u stolu Páně vždycky vítáni. Přimlouvám se tedy za to, aby při podobných shromážděních byli přítomni buď oba faráři nebo aby katolický kněz vysluhoval i evangelíkům. Přesto byla tato bohoslužba krásným začátkem a požehnáním druhého dne sněmu, a to jak přítomným delegátům VSJ tak mně, přizvané člence SO. Ludmila Bělovská – Lída, klub KD „Ječná”, středisko Maják Praha Br. Josef Glogar ke článku jako vysvětlení uvedl, že měl zato, že má být katolická Eucharistie. Z jeho e-mailu citujeme: „Při podávání eucharistie (sv. přijímání) jsem ale nezjišťoval, kdo je kdo, podával jsem každému, kdo přišel; předpokládal jsem, že ten, kdo přistoupí, "ví, o co jde". Ale je pravda, že výslovné pozvání pro všechny ode mě nezaznělo. Omlouvám se, ještě nejsem v ekumenických bohoslužbách tolik zběhlý. Tím spíše bych uvítal, když by se někdo z bratří na začátku přihlásil... i když je fakt, že to bylo kvůli informačnímu šumu ohledně začátku bohoslužby trochu časově stísněné. Musím ale zopakovat, co jsem říkal účastníkům, že pro mě byla taková účast a krásné společenství mocným povzbuzením.” Zdař Bůh.

KrakY

Vedoucí odboru duchovní výchovy Junáka, br. Jiří Zajíc – Edy, potvrzuje, že takto skutečně zadání vyznělo. Ve vysvětlujícím e-mailu dále uvádí: „Přes své výrazné ekumenické smýšlení jsem požadavek organizátorů pochopil jako službu mše pro účastníky sněmu (a upřímně říkám, že jsem rád, že dnes už organizátoři sněmu s tím počítají). 10

Těch, kteří stojí o to, aby tam byla mše - tedy plná katolická eucharistická bohoslužba - je podstatně víc než těch, kterým by stačila bohoslužba slova. Myslím tedy, že uskutečněné řešení je v daných možnostech jediné schůdné. A jsem velmi rád, že se ho ujal právě Kraky.” Edy

Náhodný obrázek z jednání sněmu XIII. Valný sněm Junáka konaný v dubnu 2011 v Kolíně zjevnou většinou přijal usnesení: Valný sněm Junáka  vědom si historické zkušenosti s perzekucí skautů v dobách nesvobody, zvůle a totality ať již

nacistické či komunistické;  připomínaje si s vděčností a úctou sestry a bratry, kteří se obětovali v boji proti totalitním režimům, či byli za své občanské postoje perzekvováni;  nezapomínaje na skutečnost, že nacismus i komunismus se vůči skautskému hnutí vymezoval nepřátelsky i v rovině ideové, což vyústilo v zákaz činnosti Junáka vždy, když se tyto ideologie dostaly k moci;  bera na vědomí skutečnosti, že některé politické strany, hnutí či sdružení hlásící se k ideovým kořenům nacistickým, fašistickým či komunistickým jsou na území ČR registrovány a vyvíjejí svou činnost se souhlasem či tolerancí státu;  respektuje skutečnost, že Stanovy Junáka – svazu skautů a skautek ČR v článku 1 zakotvují Junák jako nepolitické občanské sdružení, sdružující své členy a členky mimo jiné i bez rozdílu politického přesvědčení; 1. Chápe apolitičnost Junáka především jako závazek Junáka nevměšovat se do soutěže politických stran. Tento závazek však není v rozporu s žádoucí snahou skautek a skautů zapojovat se do občanské společnosti, zajímat se o veřejné záležitosti, vytvářet si kultivovaný politický názor. Není ani v rozporu s aktivním zapojením skautek a skautů do legitimního politického života a to včetně aktivní činnosti politických stran za předpokladu, že tak činí pouze svým jménem a nikoliv jménem Junáka či kterékoliv jeho jednotky. 2. Prohlašuje, že shora uvedená nepolitičnost skautského hnutí nevyvazuje skautky a skauty z povinnosti zakotvené v článku 21. Stanov Junáka, tedy povinnosti respektovat poslání,

11

principy a metody skautského hnutí; přičemž není každý politický názor možno považovat za slučitelný se skautskou ideou. 3. Považuje za vyloučené, aby se členové Junáka zapojovali do činnosti nebo propagovali či i jakkoliv jinak podporovali hnutí, směřující k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásající rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Podpora takových hnutí, jejichž činnost je zakázána i právním řádem České republiky, musí být chápána jako vážné porušení Stanov Junáka. 4. Vyjadřuje své přesvědčení, že nelze pravdivě zastávat a opravdově přijímat hodnoty skautingu a principy, na nichž je založeno skautské hnutí, a zároveň se hlásit k politickým stranám, hnutím a směrům vycházejícím z komunistické, nacistické či fašistické ideologie, bez ohledu na to, zda vazba na tyto ideologie je výslovně formulována v základních dokumentech, programových prohlášeních nebo označení těchto stran, hnutí a směrů, či zda vyplývá z veřejných projevů a činů jejich představitelů, či ze skutečnosti, že se hlásí k právnímu nástupnictví či myšlenkovému odkazu takových svých předchůdců. 5. Ukládá ústředním orgánům Junáka zabývat se touto problematikou legislativně, metodicky i při správě organizace. Výpis z internetu pořídil: V. Jech - Kamzík

Nově zvolené náčelnictvo a komise Junáka NJ – DK

RSRJ Adam Borgula Petr Pavlok - Vrána Tomáš Řehák – Špalek Jan Stejskal – Johan Petr Mikeš – Kocourek

Michala K. Rocmanová – Káča náčelní Iva Urbánková – Ivanka místonáčelní další členky: Vendula Bušková – Véňa Eva Měřínská – Evelina.ta Markéta Sochorová - Uzlík Zora Záchová - Beny

ÚRKJ Lenka Löffelmannová Zuzana Ronková – Rony Zuzana Taušová – Brouček Jiří Velinský - Bob 12

NJ – ChK

další členové: Jiří Kubala Martin Sovák – Čajoch Jakub Procházka – Citron Bedřich Horný – Nab Rostislav Přidal - Chrosťa

Marek Baláš – Čiča náčelník Michal Tarant – Majkl Místonáčelník

Doplňující informace: členy Náčelnictva Junáka jsou ještě „z titulu své funkce“: Vladimír Cvrček – Vezír, hlavní kapitán vodních skautů a skautek, Vladimír Stránský – Sása, náčelník Kmene dospělých a Hana Kaprálková – Hanka, místonáčelní KD Junáka.

Zkušební komise OČK

„Myšlenkové základy skautingu. Historie“ vyhlašuje pro další zájemce zahájení XXI. zkušebního období v roce 2011. Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 7. října 2011 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací místnosti ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 18. listopadu 2011 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, obsah tohoto oboru je v příručce „Vůdcovská zkouška“; komise rovněž doporučuje „Čítanku pro instruktory“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurs, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konsultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kap. 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 30. září 2011 na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241441806) nebo na e-mailovou adresu: [email protected] (tel.737537534). Miloš Blažek - Merkur předseda komise 13

DUCHOVNÍ VÝCHOVA VE SKAUTINGU HANA ŠMIKMÁTOROVÁ – C.JANE ČLK ROZRAZIL 2009 (první část)

O DUCHOVNÍ VÝCHOVĚ OBECNĚ Skauting se snaží člověka vychovávat všestranně – po stránce tělesné, duševní i duchovní. Čeho se týká stránka tělesná i duševní, je docela zřejmé – jednak chceme, aby se o sebe děti dokázaly postarat a nebály se námahy, jednak usilujeme o to, aby mezi sebou navazovaly kvalitní vztahy, uměly logicky uvažovat nebo se ovládat. Duchovní výchova však do skautingu vnáší ještě další a velmi důležitý aspekt, a to budování vztahu k hodnotám, které nás přesahují, pěstování morálních návyků a tříbení svědomí. A má-li být člověk ovlivněný skautingem opravdu dobře připraven do života, je zřejmé, že jeho výchova se nemůže zastavit u sportování, bodování úklidu nebo společné práce v táborové kuchyni. Duchovní výchova je jedinečná v tom, že pomáhá léčit příčiny, a nikoli následky všemožných dětských neduhů. Můžeme buď úzkostlivě sledovat, zda děti hrají fér či zda si nedělají naschvály, a nepřístojnosti trestat, a nebo jim pomoci přijít na to, že hrát fér a chovat se přátelsky vůči ostatním je ta nejlepší věc na světě, protože si tak zachovají čisté svědomí.

Jak funguje duchovní výchova

Jako ilustrace významu duchovní výchovy v životě člověka nám docela dobře poslouží obyčejný strom. Jeho kmen, větve, listy i plody by nikdy nevyrostly do takové krásy, nebýt kořenů skrytých hluboko v půdě. Onemocní-li stromu na první pohled „neviditelné” kořeny, velmi brzo se to projeví i navenek. A platí to i naopak – má-li strom zdravé, silné, hluboko zapuštěné kořeny, pak ho jen tak něco nezničí. Podobně je to i s člověkem. I jeho duchovní stránka není na první pohled viditelná, ale přesto dodává sílu našemu „vnějšímu” životu. A podobně – má-li člověk zesláblé a nemocné „kořeny” (rozuměj – ducha), projeví se to na jeho charakteru, vitalitě, ochotě pomáhat i navazovat přátelství. A stejně jako nemá moc smysl ošetřovat listy, když je nemoc usazená na kořenech, nemá smysl kárat člověka, že podvádí u her a utíká od každé práce, když jeho duch nechápe význam fair-play a pracovitosti. Právě zde má duchovní výchova své ničím nenahraditelné místo.

CÍLE A PROSTŘEDKY DUCHOVNÍ VÝCHOVY Hlavní cíl duchovní výchovy Duchovní výchova usiluje, podobně jako výchova duševní i tělesná, o naplňování všech tří principů skautingu. Nejblíže ale nepochybně má k p o v i n n o s t i k B o h u , vyjádřené slibem sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce. I to se však může zdát jako příliš obecné, a proto provedeme ještě jedno zjednodušení.

14

Lidská osobnost se skládá z mnoha různorodých prvků - ať už mluvíme o našem vzhledu, temperamentu, charakteru, sociálních dovednostech. Hluboko v nás je však ukryt hlásek, který může (a má) být významným pomocníkem člověka. Tento hlásek nám poskytuje okamžitou zpětnou vazbu na jakékoli naše chování – když se zachováme správně, pochválí nás, ale když provedeme něco zlého, neustále na nás naléhá, náš přečin připomíná a nutí nás k nápravě. Tím hláskem je naše s v ě d o m í – malý kousek Boha v nás. Lidskému svědomí hrozí jedno velké n e b e z p e č í – to, že nebude-li dlouhodobě posloucháno a správně budováno, postupně utichne, popř. začne pod tlakem okolností tolerovat věci, které dříve tvrdě odsuzovalo (nebo i naopak které jsou dobré a prospěšné). Typickým příkladem nám zde můžou být dozorci v táborech, kteří byli po dlouhodobé masáži propagandou a potlačování vlastního svědomí schopni bez mrknutí oka páchat strašlivá zvěrstva. Odmítnutím a znehodnocením vlastního svědomí tak člověk sám sobě způsobí nepředstavitelné škody, které se jen velmi těžko napravují – a někdy to ani není možné. Dětem v našich oddílech můžeme dát do života ohromné bohatství, budeme-li pečovat o kvalitu jejich svědomí a vést ho tím správným směrem. A to je i hlavní cíl duchovní výchovy.

Cílem duchovní výchovy ve skautingu tedy je: budovat svědomí člověka.

Prostředky

K naplnění svého cíle má skautská duchovní výchova dlouhodobě prověřené prostředky – soubor ideálů pro každou věkovou kategorii (slib, zákon, heslo a příkaz). Ve své podstatě se jedná o základní pravidla lidského soužití, sepsaná tak, aby pro děti byla snadno pochopitelná. Díky nim můžeme snadno poukázat na to, co je dobré a správné, a to od mytí rukou až po pravdomluvnost a upřímnost. Pomáháme tak dětem, aby měly své svědomí „správně nastavené” a aby ho poslouchaly. Na následujících stránkách si ukážeme, jak se dá se skautskými ideály, konkrétně se slibem a zákonem, pracovat.

SLIB A ZÁKON – JAK NA TO O duchovní výchově existují d v ě poměrně rozšířené m ý l k y . První z nich praví, že duchovní výchova rovná se duševní zážitky. Tmavá noc, hořící svíčky, vedoucí v kápích, podmanivá hudba a výsledek se tak nějak dostaví sám. Druhá mýlka spočívá v představě, že práce se skautskými ideály spočívá výhradně v debatách o tom, co znamená dodržovat skautský zákon, popř. „zkoušení” dětí ze znalostí ideálů a podobně. Obojí je použitelné, ale opravdu kvalitní duchovní výchovu nelze vystavět ani na jednom, ani na druhém přístupu. Děti nesmí nabýt dojmu, že duchovní stránka člověka je něco „nepřirozeného”, „speciálního”, popř. „otravného” a „nudného”. Stejně jako se dá tvůrčím způsobem pracovat s jakoukoli jinou oblastí výchovy, skýtá nám velké možnosti i sféra duchovního programu. V zásadě existují 3 způsoby, kterak duchovní výchovu provádět. Jsou vzájemně propojené a toho správného výsledku dosáhneme tehdy, umícháme-li z nich odpovídající koktejl. Říkejme jim „3 P”: P O V Í D Á N Í P Ř Í K L A D P R O Ž I T E K

15

Povídání

Jedná se o tradiční způsob. Spočívá v rozhovorech o ideálech, kladení (provokativních) otázek, společných debatách; na táboře nebo během roku se dají vytvořit i několikadílné cykly (např. o jednotlivých bodech zákona či slovech slibu). Díky rozhovorům, ať už řízeným a dopředu připraveným nebo spontánním během výpravy či schůzky, můžeme o dětech zjistit mnohé. Zároveň jim předáváme svoje zkušenosti, děti se učí vyjadřovat svoje názory a my naopak svými názory můžeme ovlivňovat ty jejich. Z tohoto hlediska nelze povídání ničím nahradit. Na co si dávat pozor: • mít propracované schéma debaty (o čem chci mluvit, co má být mým hlavním poselstvím); • vhodné uvedení (příběh, krátká aktivita, předchozí hra ap.); • diskuse musí být přiměřeně dlouhé (věku, denní době, náladě) a nesmí vyplynout do ztracena; • neutíkat od tématu; • každý účastník musí dostat prostor k vyjádření.

Příklad

Příklady táhnou. Někdy ani několikahodinové vysvětlování neodkryje z podstaty věci tolik, jako jednoduchý příklad. Výborně nám zde poslouží vlastní životní zkušenosti, pohádky (pohádky se dají vymýšlet i vlastní. A to je mnohdy lepší než ji někde hledat – přesně si tam zapracujeme, co potřebujeme. Příklad takové pohádky je v příloze.), příběhy, novinové články, ale také komiksy, obrázky, písničky, či filmy. Velmi dobře se s příklady pracuje, chceme-li dětem vysvětlit v ý z n a m s k a u t s k é h o z á k o n a . Buď můžeme s dětmi vytvářet vlastní pravidla chování (oddílový řád, táborový řád, zákon družiny ap.) a vést je tak k uvědomění si toho, že zákony jsou pro nás prospěšné. Nebo můžeme hledat otisky skautských zákonů (nebo jejich porušení) ve světě okolo nás – zvláště tady se nabízí nepřeberné množství materiálu. Co se ti na příběhu líbilo či nelíbilo? Který zákon porušil kocour Garfield? (Jak by příběh dopadl, kdyby král neudělal to či ono?) Využít se dá i dětská fantazie – ať třeba vymyslí pohádku, sehrají scénku nebo nafotí fotopříběh a zapracují dovnitř jeden ze skautských zákonů – buď předem určený nebo tajný, který pak mají ostatní identifikovat. Mladší děti můžou přiřazovat k jednotlivým bodům svého zákona obrázky – a záleží už na nás, zda na obrázcích bude vyjádřeno dodržování nebo porušování daného zákona. A všechny tyto aktivity jsou skvělou předehrou pro následnou reflexi pomocí debaty. Na co si dávat pozor: • znova – mít jasnou představu o tom, co chci dětem sdělit; • vybrat aktivitu odpovídající věkové kategorii (pro světlušky a vlčata spíš pohádku než novinový článek); • nezapomenout na reflexi, pro kterou platí pravidla pro debaty (viz výše); • všímat si zapojení jednotlivých účastníků, zásobit se nápady, pokud by se dětem nedostávalo (zvláště u vytváření příběhů). _____________________________________________________________________________

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 90 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 737 537 534 a Jiří Zajíc ([email protected]) . * * Technické zázemí: Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2011 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 150,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16