Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil Moravskoslezský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Přehled zpráv 30.3.2015 - 4.5.2015 Západočeské muzeum v Plzni Brněnský deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ..................................................................................................................... 5 4.5.2015 Brněnský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Českobudějovický deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ..................................................................................................................... 6 4.5.2015 Českobudějovický deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Domažlický deník VÝSTAVY UKAZUJÍ KONEC VÁLKY ......................................................................................................................... 7 24.4.2015 Domažlický deník str. 4 Region Západočeské muzeum v Plzni

Esquire NABÍDNĚTE SI... ......................................................................................................................................................... 7 30.3.2015 Esquire str. 20 MaDS Západočeské muzeum v Plzni JIŘÍ ROTH A OLDŘICH MÁNERT

Haló noviny Fascinující Jiří Trnka bude k vidění až do května v Plzni ....................................................................................... 9 22.4.2015 Haló noviny str. 2 Literatura, umění, kultura Západočeské muzeum v Plzni IVO FENCL

Havlíčkobrodský deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ................................................................................................................... 10 4.5.2015 Havlíčkobrodský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Hradecký deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ................................................................................................................... 11 4.5.2015 Hradecký deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Klatovský deník Rokycany zavřely expozici muzea .......................................................................................................................... 12 16.4.2015 Klatovský deník str. 5 Region Západočeské muzeum v Plzni BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Listy Prahy 1 Islandské jaro Renaty Emilsson Peškové .............................................................................................................. 12 1.4.2015 Listy Prahy 1 str. 3 Listy Prahy 1 Západočeské muzeum v Plzni Martina Fialková

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

Mladá fronta DNES Jméno Sutnar chtěly režimy vymazat. Plzeňané ale chystají jeho návrat .......................................................... 14 14.4.2015 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni Barbora Němcová

Moravskoslezský deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ................................................................................................................... 15 4.5.2015 Moravskoslezský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Olomoucký deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ................................................................................................................... 16 4.5.2015 Olomoucký deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Plzeňský deník V úterý začínají Letnice umělců .............................................................................................................................. 17 3.4.2015 Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni (haj)

Galerie, knihovna i muzeum v Plzni ukazují loajalitu ............................................................................................ 17 9.4.2015 Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni HANA JOSEFOVÁ

Trnkovy světoznámé pověsti shání peníze na digitální kabát. Pomoci jim může každý................................... 19 13.4.2015 Plzeňský deník str. 2 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni PAVEL KORELUS

KAM DNES A ZÍTRA V PLZNI A NA PLZEŇSKU ZA POZNÁNÍM A ZÁBAVOU ................................................... 19 14.4.2015 Plzeňský deník str. 7 Servis Západočeské muzeum v Plzni

Památky dostaly více peněz, přesto nestačí .......................................................................................................... 21 16.4.2015 Plzeňský deník str. 2 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni PAVEL KORELUS

Rokycany zavřely expozici ...................................................................................................................................... 22 16.4.2015 Plzeňský deník str. 5 Region Západočeské muzeum v Plzni (naš)

Město kultury zve hendikepované na koncerty i střelbu ...................................................................................... 22 23.4.2015 Plzeňský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni PAVEL KORELUS

VÝSTAVY UKAZUJÍ KONEC VÁLKY. VYBERTE SI................................................................................................ 23 23.4.2015 Plzeňský deník str. 2 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni

Festival představí tři filmy věnované Plzni ............................................................................................................ 23 27.4.2015 Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni

výročí ......................................................................................................................................................................... 24 27.4.2015 Plzeňský deník str. 62 Příloha - Kultura - kultura/rock Západočeské muzeum v Plzni


2

Dílo Jiřího Trnky už přilákalo téměř dvaadvacet tisíc lidí .................................................................................... 24 27.4.2015 Plzeňský deník str. 66 Příloha - Kultura - kultura/divadlo/výtvarné umění/filmZápadočeské muzeum v Plzni (haj)

Masné krámy představí Lindauerův příběh ........................................................................................................... 25 27.4.2015 Plzeňský deník str. 68 Příloha - Kultura - kultura/výtvarné umění Západočeské muzeum v Plzni HANA JOSEFOVÁ

Noc literatury v Plzni ................................................................................................................................................ 26 27.4.2015 Plzeňský deník str. 92 Příloha - Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015Západočeské muzeum v Plzni

Nálety na Plzeň aneb Bomby si nevybírají ............................................................................................................. 27 28.4.2015 Plzeňský deník str. 7 Publicistika Západočeské muzeum v Plzni

Plzeň mě baví svou historií...................................................................................................................................... 29 30.4.2015 Plzeňský deník str. 3 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni PAVEL KORELUS

Plzeňan schraňuje americké dopisy vyhozené před 70 lety ................................................................................ 30 30.4.2015 Plzeňský deník str. 4 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni KLÁRA MRÁZOVÁ

Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ................................................................................................................... 31 4.5.2015 Plzeňský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Právo Neviditelná i zřejmá loajalita .................................................................................................................................... 32 9.4.2015 Právo str. 4 Příloha - Salon Západočeské muzeum v Plzni ALENA ZEMANČÍKOVÁ

Trnkův tvůrčí svět okouzluje poezií i šíří záběru ................................................................................................... 34 11.4.2015 Právo str. 11 Kultura Západočeské muzeum v Plzni Radmila Hrdinová

Kniha z projektu Paměť loutky ................................................................................................................................ 34 30.4.2015 Právo str. 9 Jihozápadní Čechy Západočeské muzeum v Plzni (ČTK)

Pražský deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ................................................................................................................... 35 4.5.2015 Pražský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Rokycanský deník Dobřívský hamr zve už dnes k návštěvě ................................................................................................................ 36 3.4.2015 Rokycanský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Rokycany zavřely expozici muzea .......................................................................................................................... 37 16.4.2015 Rokycanský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Historii rokycanské Spilky přiblíží muzeum ........................................................................................................... 37 29.4.2015 Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni


3

(naš)

Strakonický deník Místo, které jsme navštívili, je obec v regionu ...................................................................................................... 38 18.4.2015 Strakonický deník str. 2 Strakonicko Západočeské muzeum v Plzni

Ústecký deník Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil ................................................................................................................... 39 4.5.2015 Ústecký deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ


4

Západočeské muzeum v Plzni Brněnský deník

Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil 4.5.2015

Brněnský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. *** „Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Foto popis| Region| Jižní Morava Publikováno| Brněnský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Vyškovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Břeclavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Blanenský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Hodonínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Znojemský deník; Zpravodajství; 12 ID| 1a2d428f-deca-476f-b304-8576f0246060


5

Českobudějovický deník


Českobudějovický deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. *** „Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Obrázek Foto popis| Region| Jižní Čechy Publikováno| Českobudějovický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Českokrumlovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jindřichohradecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Písecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Prachatický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Strakonický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Táborský deník; Zpravodajství; 12 ID| b8ee0ee7-4298-4948-9cb9-a2851dfd858d


6

Domažlický deník

VÝSTAVY UKAZUJÍ KONEC VÁLKY 24.4.2015

Domažlický deník str. 4 Region Západočeské muzeum v Plzni

Foto popis| BOŽSKÁ MARLENE. V domu historie Přešticka začala výstava V Přešticích před 70 lety. Akce není jediná. V Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích je od minulého čtvrtka k vidění výstava Život na jižním Plzeňsku za 2. světové války, v Dobřanské galerii zase Dobřany v době 2. světové války, v plzeňském Národopisném muzeu dnes začne výstava Plzeňané a druhá světová válka a další vernisáže se chystají. Foto autor| Foto: Dům historie Přešticka Region| Západní Čechy Publikováno| Domažlický deník; Region; 04 Publikováno| Klatovský deník; Region; 04 Publikováno| Rokycanský deník; Region; 04 Publikováno| Tachovský deník; Region; 04 ID| d5de639a-7e7b-41c4-b81d-d0a220cb20fd

Esquire

NABÍDNĚTE SI... 30.3.2015

Esquire str. 20 MaDS Západočeské muzeum v Plzni

JIŘÍ ROTH A OLDŘICH MÁNERT

KDYŽ BUDETE CHTÍT STIHNOUT VŠE, CO VÁM TU DOPORUČUJEME, NEBUDETE DĚLAT NIC JINÉHO. BERTE PROTO NAŠE TIPY POUZE JAKO INSPIRACI PRO SVÉ VOLNÉ CHVÍLE (NEMUSÍTE PŘECE TRÁVIT VŠECHEN SVŮJ ČAS JÍZDOU NA MOTORCE). Umění je jako hrozinky - také má v sobě esenci života. FESTIVAL TANEČNÍCH FILMŮ Vzrušující spojení tance a filmu, pohyb zachycený dynamickým okem kamery, atraktivní obrazové kompozice, atmosféra nabitá emocemi - to všechno přinese festival tanečních filmů, který se odehraje od 23. do 25. dubna. Diváci pražského kina Lucerna se mohou těšit na unikátní kolekce desítek filmů dance for camera a tanečních dokumentů z celého světa - od několikaminutových po celovečerní snímky. Součástí festivalu je praktický workshop Tanec a kamera, který probíhá ve spolupráci s pražskou FÁMU a renomovaným tvůrcem. FINÁLE PLZEŇ Fanoušci a návštěvníci plzeňského filmového festivalu, který začíná 26. dubna a potrvá do 2. května, se mohou těšit například na digitalizovanou verzi filmu Jiřího Trnky Staré pověsti české. Festival diváky pozve v rámci sekce ZOOM i do Francie nebo do zrekonstruovaných Loosových interiérů, věnovat se bude kromě soutěžních filmů i řadě snímků v doprovodných sekcích - například animovaných či zaměřených na undergroundovou kulturu... DNY EVROPSKÉHO FILMU Filmová přehlídka toho nejlepšího, co v evropské kinematografii za poslední dva roky vzniklo, představí jednačtyřicet evropských filmů rozdělených do několika sekcí. Navštívit ji můžete v pražském kině Světozor od 9. do 16. března a v brněnském kině Scala od 17. do 20. dubna. V letošním roce přinesou Dny evropského filmu i celou řadu distribučních předpremiér. Například dlouho očekávaný film Roye Anderssona Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě.


7

SUPERSAVING Galerie Art Salon S Tančící dům v Praze až do 12. dubna představuje sérii fotografií Michala Vojkuvky pod názvem SuperSavings. Výstava reprezentuje ucelený soubor obrazů svébytných krajin, ve kterých jsou patrné stopy po přítomnosti člověka. ORIGINÁLNÍ KYBERNETOSKOP Letos v únoru je to přesně 103 let, kdy se v Plzni narodil Jiří Trnka. Jeho syn Jan a vnuk Matyáš připravili k tomuto výročí jedinečnou expozici, která oživí a rozhýbe příběh jedné z dodnes nejoblíbenějších Trnkových knih -dětské klasiky Zahrada. Originální kybernetoskop se v Západočeském muzeu bude hýbat až do 24. května, http://www.matyastrnka.cz Zajděte si do kina! Zažijete nefalšované vzrušení. AVENGERS: AGE OF ULTRON Režie; Joss Whedon A máme tu první regulérní blockbuster letošního roku. První Avengers byli komerční výhra, a není proto divu, že je v plánu další bambilion pokračování. První na řadě je řádění s obávaným Ultronem. A za všechno může Tony Stark, kterému tak nějak nevyšel pokus o spuštění velkého programu, který má zajistit světový mír. NOČNÍ BĚŽEC Režie: Jaume Coilet-Serra Brooklynský gangster a produktivní zabiják Jimmy s tváří Liama Neesona už zažil lepší časy. Nyní 55letého štramáka pronásleduje zarputilý detektiv, který byl celých 30 let vždy o krok pozadu za Jimmym. V poslední době se však zdá, že Jimmy nachází jedinou životní útěchu na dně sklenky whisky. Akčňák, jak se patří. RYCHLE A ZBĚSILE 7 Režie: James Wan Sedmý díl akční ságy o neohrožených vyznavačích tuningu a krádeží aut je pomníkem pro tragicky zesnulého Paula Walkera. Střídání na režisérske sesli je více než zajímavé. Za kormidlo se totiž postavil James Wan, který nás strašil v Insidious. Těšte se na hromadu aut, nerealistické honičky i nasvalené kladásy. HUSITÉ SI PŘEČÍST Prostě je to tak Gérard Depardieu Úryvek z téhle knihy jste mohli v Esquiru číst už loni. Teď se dostává na trh a vy se můžete těšit na upřímnou zpověď populárního bouřliváka, který si dělá, co chce, a neohlíží se na nikoho a na nic. Moc dobře totiž ze svých bohatých životních zkušeností ví, že za své skutky je odpovědný jenom sám sobě. Přeložil Jiří Žák, vydalo nakladatelství XYZ. Adolf Hitler Werner Maser Autor se na rozdíl od běžných biografických publikací o Hitlerovi pouští do hlubší psychologické analýzy vůdcovy osobnosti a zaměřuje se zejména na způsob Hitlerova vedení a řízení. Tím vnáší do historického bádání nový impulz a nový úhel pohledu. Vhodně doplní náš článek na straně 58. Vydala Grada v překladu Moniky Stanóové. Tantra ve městě Barbara Carrellas Vtipná novinka je určena jak párům, tak nezadaným jednotlivcům a lidem s neobvyklými touhami -a pozor, rozhodně není jenom o sexu. Poradí, jak si erotiku užít v každém věku, pomůže uvolnit energii a nabízí i recepty, jak si tantrou ulevit třeba od bolesti


8

zad. Přeložila Kristýna Kučerová, vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE. Foto popis|

Haló noviny

Fascinující Jiří Trnka bude k vidění až do května v Plzni 22.4.2015

Haló noviny str. 2 Literatura, umění, kultura Západočeské muzeum v Plzni

IVO FENCL

Neměl jsem psát v titulu tohoto článku, že výstava končí v květnu, protože by vás to mohlo přimět k odkladu zajít tam. A to by byla chyba. Chyba, jak se říká, kardinální. I nečekejte, neváhejte a sjeďte si do Plzně na ústřední náměstí Republiky. Ve stínu nikoli mešity, ale ve stínu nejvyšší katedrální věže Čech (Svatého Bartoloměje – po sedmdesáti letech opět s pěti zvony) zcela určitě totiž nelze přehlédnout hned dvě galerie na rohu. Jen díky Jiřímu Trnkovi se letos vnitřně propojily a semkly. Vznikl tak poměrně rozměrný prostor, který však pokračuje také v podzemí, a pokud se zrovna nezamuchláte do školních výprav, které sem přicházejí jedna za druhou, pak si v naprostém klidu anebo za příjemné hudby budete moci prohlédnout takové množství Trnkových ilustrací, jaké jste ještě pohromadě nespatřili. A v originálech už vůbec ne. Abych ale nepůsobil jako reklamní pracovník, podotknu rychle, že to není jediný Trnkův „sad“ v Plzni, neboť géniův vnuk Matyáš Trnka chystá ještě jednu plzeňskou výstavu svého děda, a to v Západočeském muzeu. Tato expozice má být navíc interaktivní, avšak… Momentálně si naprosto neumím představit, že by svou předchůdkyni překonala. Začnu podzemím pod náměstím, neboť vtáhne. Tím, že opravdu je magické – a já nemohu zapomenou na rozhovor, který jsem tu před pár lety procítil a zažil s Theodorem Pištěkem, nesmírně prostým chlapem. Ale právě takový byl i Jiří Trnka. Nic ze sebe nedělal. Takže se vší opatrností, střízliví a nikoli v klouzající obuvi sestoupíme pod ty dvě galerie a... Hu! ocitáme se ve sklepě. Ale v útulném. Je tu Trnkův ateliér, jeho pracovna, promítají se zde filmy, lze trávit čas jejich sledováním v pohodlných sedadlech, nu, a pokud máte snad mylně za to, že díla jako Pérák a SS (1946) shlédnete snadno i jinde, prostě se mýlíte. Avšak tady, v oáze klidu a obklopeni stejně zaujatými dětmi základních škol, si vychutnáte i ty nuance, jež vám kdysi unikly, i ty, které byste jinak už propásli navždy, to vím. A konkrétně Pérák? Vždyť ta postava se opakovaně vynořuje i ze současné literatury a komiksů a rozhodně zůstává angažovanější než dejme tomu Tleskačovo létající kolo, byť i to je časově zapuštěné do protektorátní doby a částečně létá. Hned sousední sklepení (s další možností posedět, přičemž zima tu nevládne) uhrane pak i bibliofily. A ne snad? Kniha za knihou se před vámi rozevírají na ohromné obrazovce a můžete jen obdivovat ilustraci za ilustrací a postavu za postavou. Alenku v kraji divů! Nezvalovu Aničku Skřítka, Andersena, Fimfárum! A pak… Už jen kráčíte s fotoaparátem (povoleno!) podle stěn s obrázky a žasnete třeba nad těmi s malou Květuškou a se Zimnicí. Nepopírám, že roli hraje i vaše nostalgie a ona mocná síla raných, dětských vjemů, ale to je snad samozřejmé a vy tak za každým dalším rohem spatříte, co jste už nespatřili jako by po celé století, a přece to ve vás už od čtyř let tkvělo. A Galerie města Plzně vystihla i to, ba vyzdvihla půvab k nebi, snad i navzdory všem válkám ve světě. A nechybí ani vitríny s Trnkovými loutkami, není postrádán ani Trnka sám (na obrazovkách a autoportrétech) a ani ty scény z jeho filmů, které můžete ohmatat. A co víc, lze si i zkusit, jak tvořil, a ani já nepohrdl onou šancí. A ovšemže nechybí ani obrazy, které Jiří Trnka nikdy nevyužil jako ilustrace. Byl výrazně univerzální a dávno již tomu, co vstoupil do ráje klasiků, kde ovšem některým jeho kolegům hrozí, že budou zapečetěni, balzamováni, natřeni a znehybněni a nevím, co všechno ještě. Ó, jak by to šlo udělat s Trnkou? A naprosto se nedivím návalu návštěvníků a předběhl jsem je v jednu chvíli až pod bodový reflektor a už už rozevíral původní Trnkův blok s náčrty mnoha filmových sekvencí! Nu, a ten náčrtník tam skutečně na vás čeká, leží na stole, je pravý, původní – a nikdo ho před vámi za sklo neschová. Jak vím, a většinu zaměstnanců galerie náhodou znám i proto, že mi vydali knihu Rok Joriky, ale Miroslava Šímová, na které chod oné instituce v mnohém stojí (je tam přes finance, ale nejen to), mě tentokrát trumfla – lepší knihou, totiž katalogem této výstavy, který nabízejí vcelku za hubičku. A recenzí na něj už tento článek nafukovat nechci, to klid, ale uvedu aspoň základní data a jeho titul: Jiří Trnka: Ateliér / The Studio. Dále čteme: Galerie města Plzně, Galerie Jiřího Trnky. 17. 1. – 10. 5. 2015. Kurátoři Marcel Fišer (z Galerie výtvarného umění v Chebu), Michaela Mertová (film) a Pavel Vašíček (divadlo), architekt expozice Miroslav Vavřina, koncepce a editace katalogu Miroslava Humplíková a Pavel Horáček. Zdaleka všechno to ovšem není a hned u vstupu můžete navíc získat i přehršli dalších materiálů – a v určitých intervalech taky průvodkyni, například právě znalou Miroslavu. Vstupenky přitom nejsou nijak drahé a majitelé tzv. Plzeňské karty navíc mají dvacetiprocentní slevu. Nu, a také galerijní informátorka a zprostředkovatelka propagace Radka Betlachová náleží k těm novějším akvizicím téhle vskutku ústřední plzeňské


9

galerie a já vůbec nepopírám, že právě její distingovaná přítomnost mě lépe naladila i na poezii z hlubin Trnkova srdce, a tedy prýštící všude kolem. Ale emoce nemění pranic na tom, že má tu báječnou výstavu „na triku“ prvořadě zdejší ředitelka Zuzana Motlová, které před několika roky předal žezlo podobně schopný Václav Malina, a jak je patrno, s tím žezlem si v galerii rady ví, což platí zrovna tak o kurátorovi výstavy Marcelu Fišerovi, kurátorce a lektorce galerie Lence Kodlové, o Michalovi Darebném a kustodce Ladě Heroutové. Výstavu připravili v rámci projektu Plzeň – evropské hlavní město kultury 2015 a nelze se netěšit, že tu budu (možná i spolu s Mirkou Šímovou) průvodcem i svému patnáctiletému synovi Filipovi, který pak třeba na svém gymnáziu přestane ozřejmovat jenom vztah oscarového favorita Birdmana k Macbethovi, ale také připomene, co všechno zvládl za svůj život Jiří Trnka. Což sám umím udělat jen chabě. A přece, ano, pamatuji (i když jsem tehdy byl ještě hodně malé dítě), jak ke mně jednou přišla maminka, div ne slzy v očích, jak držela „náš“ Špalíček (i s arabskými Nocemi) a jak mi tak nějak jinak řekla: „Umřel.“ A když po krátkém čase odešel i František Hrubín, tedy druhý z autorů Špalíčku, dodala: „Bez Trnky asi nechtěl žít – a rozhodně ne už kreslit!“ Přehnané? To ať vám už upřesní literární historikové. Foto popis| Katalog výstavy Foto popis| Poslední autoportrét (1966)

Havlíčkobrodský deník


Havlíčkobrodský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. ***


10

„Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Foto popis| Region| Vysočina Publikováno| Havlíčkobrodský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jihlavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Třebíčský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Žďárský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Pelhřimovský deník; Zpravodajství; 12 ID| 7f8c91e7-608a-4453-a3f0-d6a2f064d163

Hradecký deník


Hradecký deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. ** „Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Foto popis| Region| Východní Čechy Publikováno| Hradecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Krkonošský deník; Zpravodajství; 12


11

Publikováno| Chrudimský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jičínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Náchodský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Svitavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Orlický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Rychnovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Pardubický deník; Zpravodajství; 12 ID| 2727dc94-007a-4ca3-a665-fdd04004214c

Klatovský deník

Rokycany zavřely expozici muzea 16.4.2015

Klatovský deník str. 5 Region Západočeské muzeum v Plzni

BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Rokycany – S okamžitou platností nařídil statik v závěru minulého týdne uzavřít místnosti ve druhém patře rokycanského Muzea dr. B. Horáka. Důvodem byl prohnutý strop a zvětšené praskliny. „Nejde o to, že by se náhle nějak hroutily stropy. Stav není záležitostí posledního týdne, praskliny už tam byly pozorovatelné delší dobu. Nyní se ale poměry rychle zhoršily,“ uvedla ekonomka muzea Eva Slatkovská. „Snad půjde jenom o uvolnění podkladu pod omítkou. Riskovat ale nelze, mohlo by to na někoho spadnout. Každopádně dům je starý a co je příčinou současného stavu, se uvidí až po odstranění stropní omítky. Snad oprava nebude náročná a dlouhá,“ věří ekonomka. Nyní bude třeba vystěhovat sbírky a odstranit omítku stropu. Teprve pak technici zjistí všechny okolnosti a příčinu havárie. „Právě proto, že statik situaci ve druhém patře muzea označil po posouzení za havarijní, nařídil nám s okamžitou platností prostor uzavřít. Už se mi ale podařilo zajistit peníze, aby byla v co nejkratším čase provedena oprava,“ informoval František Frýda, ředitel Západočeského muzea, pod nějž rokycanské od ledna spadá. „Snad budou moci návštěvníci do dvou měsíců zase vidět secesní salonek i kuchyňskou expozici,“ doufá ředitel. Podotkl také, že v tomto případě došlo ke zhoršení situace skutečně rychle. „Ovšem praskliny se tam vyskytovaly už delší čas a neřešily se. Nacházejí se i v sousedních místnostech druhého patra. Tam zatím sice zřícení nehrozí, ale misí se sledovat. Zřejmě i tam bude potřeba pustit sedooprav, případněby se však dělaly po etapách,“ dodal Frýda. Muzeum funguje Expozice jsou běžně přístupné od úterý do neděle v čase od 8 do 16 hodin, s polední přestávkou Region| Západní Čechy Publikováno| Klatovský deník; Region; 05 Publikováno| Tachovský deník; Region; 05 ID| 35f57863-c3dc-4921-8633-433ffc17fa09

Listy Prahy 1

Islandské jaro Renaty Emilsson Peškové 1.4.2015

Listy Prahy 1 str. 3 Listy Prahy 1 Západočeské muzeum v Plzni

Martina Fialková

Většinou známe Island pouze z cestopisných dokumentů a já pak ještě ze dvou knih přečtených v dívčím věku. Tehdy mne uhranula dvoudílná sci-fi Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků a její pokračování Runa Rider. V mé mysli knihy vytvořily obraz tajuplného ostrova plného neprobádaných jeskyní, tajemných a nepřístupných míst s mnoha památkami na dávné kultury, jejichž odkaz jsme dodnes plně nerozluštili. A samozřejmě země nevyzpytatelných sopek. Jak se tam žije, ví dobře Renata Emilsson Pešková, předsedkyně neziskové organizace Mó?urmál, která zastřešuje výuku více než dvaceti různých mateřských jazyků v Reykjavíku a okolí. Je také zakladatelkou spolku Čeština na Islandu. * Jak dlouho už žijete na Islandu a jak moc jste váhala s rozhodnutím začít další etapu svého života právě tam?


12

V prosinci jsem oslavila desetileté výročí, přistěhovala jsem se za přítelem v roce 2004. Na novou etapu jsem se těšila, začala se učit islandštinu a přečetla několik knih od Halldóra Laxnesse, islandského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Studovala jsem tenkrát interkulturní komunikaci na německé univerzitě a myslela jsem, že na kulturní šok a žití v nové společnosti jsem připravená. * A bylo to tak? Co vás v počátcích vašeho pobytu nejvíc překvapilo – anebo zaskočilo? Začátky byly poměrně snadné, měla jsem tu zázemí. První dva roky jsem pracovala jako asistentka v dvojjazyčné mateřské škole, kde druhým jazykem byla islandská znaková řeč. V práci se mnou zaměstnanci mluvili pouze islandsky a hodně jsem se naučila i z dětských knížek. Myslím, že mě tenkrát zaskočilo, s jakou vážností, respektem a tolerancí se učitelky chovaly k dětem. Už ve školce mají děti hodně svobody rozhodování a rodiče i personál se k nim chovají jako k rovnocenným partnerům. K příznivým překvapením patřilo zjištění, že Island je bezpečné místo. Když někde něco zapomenu, druhý den to tam najdu. Mnoho lidí nechávalo odemčené domy a auta, ale to se teď mění. Lidi se zde více angažují ve společnosti, dělají hodně dobrovolnickou práci. Příroda je čistá, v hlavním městě běžné chodí na veřejných prostranstvích husy a v řekách ve městě plavou lososi. S přibývajícím turismem je ale třeba už přírodu důsledněji chránit. * A islandské podnebí? Zpočátku se mi nelíbilo chodit pěšky z práce a do práce a chodit s dětmi pravidelně ven, samozřejmě jsem byla zvyklá na lepší počasí. Vždy se zdálo nejhorší čekání na jaro. Zima rychle utekla, ale až do května se neobjevila tráva a listy na stromech, zatímco babička na zahrádce v Rakovníku už pomalu sklízela rybíz. Léta jsou zde krátká, ale přesto se tu pěstují i jablka a dokonce banány ve sklenících a Island produkuje díky levné energii velké množství zeleniny. * Máte islandského manžela. Jací jsou vlastně muži na Islandu, čím se nejvíc liší od Čechů? Na Islandu je daleko větší rovnoprávnost mužů a žen. Muži chodí běžně na mateřskou dovolenou a hodně se podílejí na výchově. Samozřejmě rádi jezdí velkými jeepy a stále ještě jsou jejich platy vyšší než platy žen. Prosazují se více v politice i na vedoucích místech, přestože poměr mužů a žen např. v Al?ingi, islandském parlamentu, je daleko vyváženější než mnohde v Evropě. * A čím se liší islandské ženy? Máte mezi nimi kamarádky? Ženy jsou tu sebevědomé, podnikavé, praktické. Zvykem je mít velkou rodinu, tři nebo čtyři děti, a běžné je dál studovat a cestovat i s rodinou. Ženy na sebe dbají, cvičí, věnují se svým zájmům a v padesáti nebo šedesáti jsou v plné síle. Pracuje se zde do 67 let, délka dožití je u žen nejvyšší na světě. Vztahy s kolegyněmi jsem měla vždy dobré, ale iniciativa k bližším kontaktům nejčastěji vycházela ode mě. Nejlépe se člověk seznámí, když se začne angažovat např. ve školních aktivitách, organizovat něco s ostatními rodiči. Časem jsem poznala hodně rodičů kamarádů mého šestiletého syna a pomáháme si. Kamarádství, jak ho znám z Čech, jsem našla právě zase s Češkami. Možná proto, že nás sbližuje společný zájem o českou školu na Islandu, ale i proto, že sdílíme určité hodnoty a zkušenosti, které jsou odlišné od těch islandských. Mám ale i dobré kamarádky mezi ženami z jiných zemí, se kterými jsem se seznámila díky neziskové organizaci Mó?urmál a výuce mateřských jazyků pro bilingvní děti. * Jak vidět, všude žijí Češi. Kolik jich má na Islandu trvalý domov a co tam dělají? Podle statistiky je tu asi sto třicet Čechů. Přišli sem v době ekonomického boomu za prací například ve stavebnictví nebo zpracování ryb. Je zde i skupina žen, které se provdaly za Islanďany. Ale i čeští muži ženatí s islandskými ženami, ti však jsou v menšině. * Co vše se na Islandu ve prospěch naší mateřštiny děje? To je má oblíbená otázka. Jsme moc pyšní na českou školu na Islandu, pracuje už čtvrtým rokem. Máme dvě třídy, starší skupina se učí psát, číst, zpívat, mluvit, paní učitelka s dětmi probírá prvouku pro druhou třídu, čte jim pověsti, učí je nové hry, velký důraz klade na rozšiřování slovní zásoby. Mladší skupina je pro rodiče s malými dětmi, kde se především zpívá a hraje, ale současně se děti seznámí s českými vrstevníky a maminky často využívají setkání k výměně informací. Organizujeme i kulturní akce. Spolek Čeština na Islandu se také podílí na kulturních akcích, které pořádá zdejší zastřešující organizace Mateřský jazyk (Mó?urmál). Máme tu i českou knihovnu s více než 1 000 svazky, na kterou jsme pyšní. Organizujeme i tzv. „Babince“, aby měly možnost k


13

setkávání i Češky, které nemají rodiny. Spolupracujeme s Českými školami bez hranic, nedávno od nás například do Itálie odcestoval kašpárek Pimprle. V Plzeňském muzeu loutek bude v létě výstava o jeho cestách a zážitcích s českými dětmi, které se učí svou mateřštinu po celém světě. * Islanďané a seveřané vůbec rádi čtou, literatura u nich stojí vysoko na žebříčku hodnot. Čtete také sama knihy v islandštině? Ano, čtu a mezi oblíbené autory patří například K. M. Baldursdóttir, J. Kálman a A. Jónsdóttir. Ale poslední dobou čtu většinou odborné texty o multikultuře a dětské knížky v češtině i islandštině se synem. Islanďané se považují za národ čtenářů a Reykjavík je městem literatury Unesco. Každý druhý rok se tu pořádá literární festival, na který se sjíždějí známé osobnosti, a literatura je rovněž součástí každoročního uměleckého festivalu. Island se holedbá i počtem spisovatelů, který je vyšší než jinde ve světě, počítá-li se per capita. Kniha je tradiční vánoční dar. Mladší generace ale také už tráví hodně času na počítačích a ve školách zjišťují, že děti potřebují zvýšit slovní zásobu a zlepšit porozumění textům z učebnic. Islandština je starý jazyk, který se díky izolaci po mnoho století příliš nezměnil, a Islanďané jsou na něj velice pyšní. Pro cizí slova se promptně nacházejí islandské ekvivalenty. Ale většina specializovaných textů je pouze v angličtině. * Co ještě Islanďané rádi dělají ve svém volném čase? Tráví čas s rodinami. V létě je oblíbená dovolená například na luxusní chatě s horkým bazénkem nebo pod stanem. Rádi rybaří, jezdí na čtyřkolkách, na islandských koních, rádi cestují na jih za sluníčkem. Typické jsou „saumaklúbbar“, doslova šicí kluby, pravidelná setkání kamarádek a kolegyň. Je to forma udržování kontaktu, něco jako naše třídní srazy. Jinak myslím, že volného času Islanďané příliš nemají. Je obvyklé, že mají i dvě nebo tři práce. * Když jedete do Česka, co s sebou přivážíte za suvenýry, dárky? Jaké jsou typické islandské produkty? Vozím sušené ryby, rybí tuk (ten spíš pro legraci), islandskou čokoládu, pendrek, skyr, čaje z islandských bylinek, flaušové bundy, někdy výrobky z islandské vlny. Skyr je islandské tajemství, hustý mléčný výrobek, velice oblíbený. Oblíbení jsou i marinovaní lososi a jehněčí kýty. * U nás propuká jaro. Jak vypadá duben u vás? A Velikonoce? Duben na Islandu je podobný jako třeba únor v Čechách. Mně tohle období vždycky přišlo nejtěžší, ale poslední roky mám tolik práce, že měsíce utíkají, ani nevím jak. Island je tradičně luteránská země a tyto křesťanské svátky znamenají pro děti skoro dvoutýdenní prázdniny. Islanďané rádi odjíždějí na Velikonoce třeba do Španělska. V druhé půli dubna se slaví první letní den. (Podle starého nordického kalendáře tu jsou pouze dvě roční období, léto a zima. První letní den je začátkem měsíce Harpy). Árni Björnsson, antropolog, autor knihy „Dějiny dnů“ o islandských tradicích a zvycích, píše, že rok bude úrodný, když léto a zima „k sobě přimrznou“. Foto popis|

Mladá fronta DNES

Jméno Sutnar chtěly režimy vymazat. Plzeňané ale chystají jeho návrat 14.4.2015

Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni

Barbora Němcová

PLZEŇ Když v Plzni vyslovíte jméno Jiřího Trnky nebo Jiřího Skupy, až na výjimky budou všichni vědět, že se jedná o místní rodáky. Co se stane, když vyslovíte jméno Ladislava Sutnara? „Sutnara zná málokdo. Fašistická a komunistická diktatura ho vymazávala z dějin. My jsme se o něm vůbec neučili,“ říká Josef Mištera, děkan Fakulty designu a umění, která jméno světově úspěšného designéra nese. V letošním roce chce proto přispět k rozšíření povědomí o tomto plzeňském rodákovi řadou různých aktivit, které jsou součástí programu Evropského hlavního města kultury. Bude se konat několik tematických výstav, otevře se stálá expozice tvorby Ladislava Sutnara v Západočeském muzeu v Plzni, vydá se několik knih, natočí se také dokument. „Díky našemu přátelskému vztahu se Sutnarovým synem Radkem i hluboké vzájemné důvěře bylo možné realizovat Návrat Ladislava Sutnara v celé jeho šíři. Společně opravujeme, co v dějinách (nejen) české kultury napáchala ta zlovolná doba,“ říká Mištera.


14

V polovině března už byla v Galerii Ladislava Sutnara zahájena výstava Sutnarovy knižní tvorby. „Zpracovat tvorbu Ladislava Sutnara není jednoduché, rozprostírá se do různých uměleckých oborů,“ konstatuje kurátor Jan Mergl a dodává, že jednotlivé výstavy by proto měly průřezově ukázat jednotlivé obory jeho tvorby. Ta první tedy láká na mimořádně obsáhlý výběr příkladů grafického řešení knih, časopisů či příležitostných tiskovin. Sleduje umělcovy plzeňské začátky a postupný příklon k progresivním principům nové typografie. Ke špičkovým ukázkám se řadí úpravy hudebnin a edic Státní grafické školy v Praze, zaujmou i Sutnarova privatissima - jeho unikátně dochovaná novoroční přání. Závěr seznamuje s umělcovou poválečnou americkou tvorbou. V Západočeském muzeu bude následovat expozice zaměřená na užitou tvorbu, která ukáže kromě proslulých porcelánových a skleněných stolních souprav, jídelních příborů či dalších kovových doplňků také kolekci Sutnarových hraček – dopravních prostředků a zvířátek. „Vzácně bude k vidění také stavebnice Postav si město Build the Town, její jediná sada v Čechách, zapůjčená ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze,“ upozorňuje Mergl. A do konce roku jsou připraveny ještě dvě speciální tematické výstavy a k tomu se v muzeu otevře i stálá expozice. „Je důležité připomínat si Sutnarův odkaz nejen jako důležitou součást kulturního dědictví Plzně, ale především jako inspiraci pro další generaci umělců,“ hodnotí programový ředitel Plzně 2015 Jiří Sulženko. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Moravskoslezský deník


Moravskoslezský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. Foto popis|


15

Region| Severní Morava Publikováno| Moravskoslezský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Opavský a hlučínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Havířovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Karvinský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Novojičínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Bruntálský a krnovský deník; Zpravodajství; 12 ID| 388b7893-8371-44b2-8d71-86c71fe21af9

Olomoucký deník


Olomoucký deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. „Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Foto popis| Region| Střední Morava Publikováno| Olomoucký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Prostějovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Šumperský a jesenický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Přerovský a hranický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Zlínský deník; Zpravodajství; 12


16

Publikováno| Valašský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Slovácký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kroměřížský deník; Zpravodajství; 12 ID| 67e6c4d9-5fef-4e5f-b557-7d907fbcd316

Plzeňský deník

V úterý začínají Letnice umělců 3.4.2015

Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni

(haj)

Plzeň – Letnice umělců – multižánrový festival, jenž spojuje víru a umění, začíná v Plzni v úterý 7. dubna prologem. V přednáškovém sále Západočeského muzea budou spolu od 17 hod. na téma Moudrost a krása Bible rozprávět biskup František Radkovský a opat tepelského kláštera Reginald Pavel Větrovec. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Kultura regionu; 08 Publikováno| Domažlický deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Klatovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Rokycanský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Tachovský deník; Kultura regionu; 08 ID| 3f1eedf4-f86d-44b8-b3ea-fed60fc8f006

Galerie, knihovna i muzeum v Plzni ukazují loajalitu 9.4.2015


HANA JOSEFOVÁ

Výstavní síně mapují postoje umělců i obyvatel rakousko-uherského mocnářství k císařskému dvoru, národu i politickým představitelům Plzeň – Jak Plzeňané vítali císaře pána, pro které politické instituce tvořili přední čeští umělci 19. století nebo jak byli k věrnosti k rakouské monarchii vedeny děti ve školách. To vše ukazují tři plzeňské výstavy, jejichž hlavním tématem jsou projevy loajality na českém území během 19. století. Takto tematicky zaměřené výstavy připravily Západočeské galerie (ZČG) v Plzni, Západočeské muzeum (ZČM) v Plzni a Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje (SVK PK) jako svůj příspěvek k letošnímu jubilejnímu 35. ročníku festivalu Smetanovské dny, jehož součástí bylo i mezioborové vědecké sympozium na téma: Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci a Češi v české kultuře 19. století. Sympozium i hudební program Smetanovských dnů už sice skončily, zajímavě zpracované výstavy však dosud trvají. Loajalita ve „13“ Výstava, kterou pro síň „13“ připravila Taťána Petrasová ukazuje, že zakladatelské osobnosti českého umění 19. století netvořily jen na základě své svobodné umělecké imaginace, ale jejich tvorba někdy plnila i funkci reprezentativní, ať již svými díly prokazovali loajalitu ke státu, církvi, národu nebo k některému ze spolků. „Například po roce 1861 se umělecky nejsilnějším projevem kulturně-politické loajality stala soutěž na výzdobu budovy vídeňského parlamentu, v níž uspěl Josef Václav Myslbek se sochami s příznačnými názvy – Stálost ve smýšlení a Oddanost,“ uvádí autorka výstavy Riziko loajálnosti/Rakouská, němec-ká a česká kulturní identita v umění 19. století Taťána Petrasová z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. K zajímavému projevu loa-jality k rakousko-uherskému císařství, pak může patřit cyklus Julia Mařáka s názvem Rakouské lesní charaktery. Vznikl z popudu císaře Františka Josefa I. a zachycuje typické druhy stromů v jejich přirozeném prostředí. Podle Taťány Petrasové v tomto systematickém zobrazování přírodního bohatství lze spatřovat pokus o vytvoření pozitivního obrazu Rakouska- Uherska jako širší vlasti, v níž žijí příslušníci několika národů. Autorka výstavy však do síně „13“ zařadila i díla, o nichž mluví jako o projevech podvratné neboli subverzivní loajality. „V


17

padesátých letech 19. století politické poměry neumožňovaly otevřené vyjádření ztráty loajálnosti vůči dosavadním autoritám,“ poznamenává Taťána Petrasová a upozorňuje, že ukázkou díla, které vyjadřuje podvratnou loajalitu je obraz Jaroslava Čermáka Husité v průsmyku, který se stal motem celé výstavy. „Čermák po porážce revoluce v roce 1848 opustil Prahu a pobýval v Belgii, později se usadil v Paříži. Volbou husitského tématu vyjádřil svůj nesouhlas s politickými i uměleckými autoritami. V mladém bojovníkovi, který míří přímo na diváky, zpodobnil sám sebe,“ vysvětluje Taťána Petrasová a dodává, že tím dal najevo, že hájí právo mluvit o českém boji za svobodu politickou i uměleckou. Výstava, na niž exponáty zapůjčily na dvě desítky institucí, potrvá v síni „13“ do 15. května. Muzeum mapuje vztahy Plzeňanů Jak se vyvíjely vztahy národnostních skupin českého, německého a židovského obyvatelstva Plzně v 19. století? To je úkol, který si na sebe vzalo ZČM. Podle Jana Mergla, jednoho z autorů , byla příprava výstavy (Ne)viditelná loajalita? České a německé v Plzni v 19. století výzvou ke kolektivní práci, na níž se podíleli pracovníci muzea z několika oddělení a výstava je složena téměř výhradně ze sbírek ZČM. Výstava v muzeu díky dochovaným předmětům i dobovým obrazovým materiálům seznamuje návštěvníky s nejrůznějšími projevy loajality k monarchii a císařskému domu a ukazuje, že tato loajalita ovlivňovala téměř všechny oblasti individuálního a společenského života obyvatel Plzně. Tomáš Bernhard, další ze spoluautorů, podotýká, že centrální objekt umístěný ve výstavním sále v Kopeckého sadech návštěvníky výstavy seznámí s národnostní strukturou Plzně v 19. století a také připomene návštěvy příslušníků panovnické rodiny v Plzni. Další část výstavy např. tvoří stará školní třída. „Právě školství bylo velmi důležitou oblastní pro vytváření loajality k panovníkovi,“ připomíná Jana Slámová z národopisného oddělení ZČM a dodává, že i proto na něj už Marie Terezie kladla takový důraz a zavedla povinnou školní docházku. Výstava v ZČM potrvá do 3. května. Knihovna ukazuje, jak Plzeňané oslavovali Habsburky SVK PK v přízemí své hlavní budovy ve Smetanových sadech dokumentuje na výstavě s názvem Plzeň loajální aneb Také ženské práce ráčila Gejg Gasnost prohljdnauti, jak čile Plzeňané reagovali na narození, korunovace i úmrtí členů vládnoucího rodu Habsburků a jak je oslavovali při jejich návštěvách města. Pavlína Doležalová, autorka výstavy, poznamenává, že stačilo jen to, že některý z příslušníků vládnoucího rodu Habsburků projel Plzní, pro obyvatele města to však byl důvod k oslavě, kterou si náležitě užívali. Výstava mapuje řadu návštěv příslušníků císařského domu. Podrobně je popsán například pobyt císaře Františka Josefa I. ve dnech 27. srpna až 1. září roku 1885, kdy v Plzni probíhala rozsáhlá vojenská cvičení. Plzeňané jej i jeho doprovod vítali na nádraží, císař byl ubytován v hotelu U císaře rakouského, dnešním Slovanu. Mezi další návštěvy členů panovnického rodu, které výstava připomíná, je také příjezd Františka I., císařovny Karoliny a princezny Marie v létě roku 1820 a řada dalších. Tato výstava končí už tuto sobotu 11. dubna. Foto popis| TAŤÁNA PETRASOVÁ (horní snímek vlevo) hovoří ve výstavní síni „13“ Západočeské galerie v Plzni o obraze Jaroslava Čermáka Husité v průsmyku, který je hlavním motem výstavy Riziko loajálnosti/Rakouská, německá a česká kulturní identita v umění 19. století. Na pravém horním snímku Tomáš Bernhardt (uprostřed) ze Západočeského muzea v Plzni ukazuje centrální objekt, jenž je umístěn na výstavě (Ne)viditelná loajalita? České a německé v Plzni v 19. století v hlavní budově muzea v Kopeckého sadech. Avpravo dole jsou zachycení návštěvníci Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje při prohlídce výstavy Plzeň loajální aneb Také ženské práce ráčila Gejg Gasnost prohljdnauti. Foto autor| Foto: 3 x Deník/H. Josefová Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Kultura regionu; 08 Publikováno| Domažlický deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Chebský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Karlovarský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Klatovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Rokycanský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Sokolovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Tachovský deník; Kultura regionu; 08 ID| c4d59e63-3e1d-4e2a-b9e5-7255c06c8685


18

Trnkovy světoznámé pověsti shání peníze na digitální kabát. Pomoci jim může každý 13.4.2015

Plzeňský deník str. 2 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni

PAVEL KORELUS

Plzeň – Restaurování, pouť po kinosálech celého světa, uchování v takové kvalitě, že nezestárnou ani pro příští generace. Když se zadaří, to všechno potká jeden z mistrovských kusů plzeňského rodáka Jiřího Trnky, animovaný film Staré pověsti české. Cenami ověnčený snímek totiž potřebuje peníze na digitalizaci. Ačkoliv Staré pověsti české inspirovaly řadu světových animátorů a získaly například ocenění Stříbrného lva na festivalu v Benátkách v roce 1953, Cenu švýcarské filmové kritiky ve stejném roce a Velkou cenu v kategorii loutkových filmů v Montevideu v roce 1954, v kinech k vidění nejsou. Neznamená to ovšem, že by o ně nebyl zájem, právě naopak. A když se Pověsti podaří zdigitalizovat, nebude jejich promítání bránit nic. Díky webovému portálu Everfund může na převod snímku přispět kdokoliv. „Plzeň je loutkářskou metropolí, kromě Trnkových filmů se tu v rukou jeho učitele Josefa Skupy zrodil i Spejbl a Hurvínek. Ukažme, že jsme pyšnými patrioty, a pošleme Trnkovo unikátní dílo Staré pověsti české do světa v podobě, v níž jej mohli zhlédnout diváci v den jeho premiéry,“ vyzývají organizátoři projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, kteří dílo slavného rodáka letos připomínají prostřednictvím dvou výstav. Ateliér Jiřího Trnky je k vidění v Galerii města Plzně do 10. května, Trnkova Zahrada 2 do 24. května v Západočeském muzeu v Plzni. Projekt lze podpořit až do 24. dubna. Dárci nezůstanou bez odměny. Dle výše příspěvků totiž získají různé bonusy. Zrestaurovaný film na DVD, vstupenku na Trnkovy výstavy, na světovou premiéru zrestaurovaných Starých pověstí českých, která 26. dubna zahájí Festival Finále, a za nejvyšší příspěvek možnost soukromé projekce filmu. *** Staré pověsti české režie, scénář: Jiří Trnka, hudba: Václav Trojan, rok výroby: 1952, stopáž: 91 min., hrají: Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Václav Vydra st., Karel Höger, Otomar Krejča st. přispět můžete na webu http://www.everfund.cz/cs/ projekt/stare-povesti-ceskejiriho-trnky-digitalne Foto popis| JIŘÍ TRNKA při práci na Starých pověstech českých. K snímku mimochodem dělal hudbu další plzeňský rodák a Trnkův celoživotní spolupracovník Václav Trojan. Foto autor| Foto: archiv Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 02 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 02 ID| c5fb499d-a287-48f2-b2b7-e0f30341b978

KAM DNES A ZÍTRA V PLZNI A NA PLZEŇSKU ZA POZNÁNÍM A ZÁBAVOU 14.4.2015

Plzeňský deník str. 7 Servis Západočeské muzeum v Plzni

DIVADLO Velké divadlo, Smetanovy sady 16: dnes: Voják a tanečnice – naposledy (S 3) (19 h) zítra: Lov začíná (V 2) (19 h) Nové divadlo, Palackého nám. 30: dnes: Sboristé (N 5) (19 h) zítra: Smrt v Benátkách (N 10) (19 h) Nové divadlo – Malá scéna: dnes: Svět kabaret – kabaret svět (19 h) Divadlo Dialog, Smetanovy sady 9: dnes: Divadlo JakoHost: Kompotovaný pořad. Podle literární předlohy Ivana Krause a Zdeňka Jirotky. Literárněhudební kavárna s mixem zábavy, napětí poučení a živé hudby v podání Tremolo- Dixielanders. Derniéra (19:30 h) Divadlo Alfa, Rokycanská 7: dnes: Pohádky ovčí babičky (9 h) Kabaretní a šantánové c. k. Divadlo Pluto, OD Centrum, Masarykova 75: zítra: Pletky Straussovy operetky. 23. premiéra a 96. klubový prokuk (19:30 h)


19

KONCERTY Dům hudby, Husova 30: dnes: Koncert vítězů krajského kola ZUŠ – sólový a komorní zpěv (18 h) zítra: Kruh přátel hudby. ARTHUR GREEN (USA). Klavírní recitál (19:30 h) MARIÁNSKÁ TÝNICE: Muzeum a galerie severního Plzeňska – refektář: zítra: Cyklus uměleckých večerů. Účinkují Lukáš Klánský – klavír (19 h) VERNISÁŽE Kostel sv. Jana Nepomuckého, Chodské nám.: dnes: Výstava obrazů členů UVU plzeňské oblasti, úvodní slovo P. Mir. Martiš, farnost Plzeň–Bory, Jana Potužáková, vernisážní koncert Petra Vacka – akordeon (16 h) ZÁBAVA A JINÉ AKCE Restaurace Alfa, Americká 17: dnes: Skupina Soumrak (18:30 h) KD Peklo: zítra: Jarní taneční vínek pro seniory (16 h) Pivnice na Spilce, U Prazdroje 7: zítra: Taneční večer s hudbou V. Žákovce (18 h) Západočeská galerie v Plzni, sklep, Pražská 13: zítra: HOREČKA DUBNOVÉ NOCI. Literární pořad z tvorby Václava Hraběte. Účinkuje PoDiv (18 h) PŘEDNÁŠKY, BESEDY Dům hudby, Husova 30: dnes: ARTHUR GREENE: Přednáška o sonátě Charlese Yvese Concord s ukázkami provedení jednotlivých částí (v angličtině) (16 h) Přednáškový sál Západočeského muzea: dnes: Ochrana přírody s pilou v ruce: péče o zapomenutá místa v krajině na příkladu Tyršova sadu u Litic. Proč má smysl chránit pozůstatky dávno vymizelé kulturní krajiny a proč se u toho často neobejdeme bez pily a sekačky? Ukážeme si to na příkladu bývalých pastvin v Tyršově sadu, které patří mezi přírodovědně nejzajímavější území v Plzni. Přednáší Mgr. Jiří Koptík (16:30 h) zítra: Pětice zvonů plzeňské katedrály. Přednáška Mons. Emila Soukupa, arciděkana, a ing. arch. Jana Soukupa (17 h) TOTEM – RDC, Kaznějovská 51, Plzeň–Bolevec: dnes: Cestovatelské promítání – Chrámy na Nilu, Egypt. Promítání a komentář povede Karel Pulicar. Rezervace míst nutná (17 h) KVK CENTRUM, Malesická 10, Plzeň: zítra: Bezplatná právní poradna (16 – 18 h) Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň „13“, Pražská 13: zítra: Komentovaná prohlídka výstavy RIZIKO LOAJÁLNOSTI. Provází její autorka Taťána Petrasová (17 h) Obec unitářů, Tomanova 3: zítra: Mgr. Luděk Pivoňka: Mimozemské civilizace III (17 h) Polanova síň KMP, B. Smetany 13: zítra: MLADÉ TUŽKY IV. – Nové tváře trampského literárního západu – uvádějí Miroslav Valina a Jindřich Kout (18 h) MKLUB, Macháčkova 28, Plzeň: zítra: Návraty do minulosti i minulých životů. Jsou návraty do minulosti či minulých životů realita či pouhá imaginace? Je možné, že terapie regresivními technikami mohou být léčivé? Tyto a mnohé jiné otázky si můžete prohovořit s regresivními terapeuty Alternativní poradny v Plzni, magistry Magdou Beránkovou a Mirkem Jirmanem. Součástí tohoto sezení bude i praktická ukázka návratů do minulých životů. Jako drobnou rozcvičku provede před tímto tématem Lenka Šašková nácvik TFT na téma ÚZKOST. Jedná se o jednoduchou poklepovou techniku na těle, kterou si může aplikovat každý sám, úspěch je téměř jistý (18 h) NEPOMUK: sál Městského muzea a galerie: dnes: Zelená Hora a Žinkovy – blýská se na lepší časy. S Pavlem Motejzíkem, manažerem Mikroregionu Nepomucko, o letošních akcích i novinkách nejen na Zelené Hoře a Žinkovech – co byste si letos v regionu rozhodně neměli nechat ujít, jak bude probíhat festival 9 týdnů baroka, největší a nejdelší festival v dějinách naší země? Co plánují Američané v Žinkovech a co Francouzi na Zelené Hoře? Jak to teď uvnitř zámků vypadá? (18 h) KLUBOVÁ SCÉNA, ROCK Zach´s Pub, Palackého náměstí 2: dnes: Nymfomanka – rež. verze filmu Larse von Triera / 1. díl (20 h) zítra: Science Café – Doc. RNDr. Michal Mergl, CSc. / Geologické vycházky do okolí Plzně (19 h) Hifi Klub, nám. Republiky 12: dnes: Perníková zpívaná (20 h) Rock´n´Wall, lezecká stěna s barem, sady 5. května: dnes: Josef Fojta – indie rock Plzeň (20:30 h) Goethe´s Mefisto, Goethova 2: zítra: Hell Night – resident Dj Café Anděl, Bezručova 7: zítra: Love Earth + Pream Disaster (CH) (21 h) Jazz Rock Café, Sedláčkova 18: zítra: Buster Nixon (21 h) Divadlo pod lampou, Havířská 11: zítra: Traband – tuzemská legenda s novým albem „ Vlnobeat“ (21 h) Seraf, kavárna a čajovna, Rooseveltova 15: zítra: Na kávě s jemenskými autorkami. Večer zasvěcený kávě Mocca a povídkám jemenských spisovatelek. Pořádáme v rámci festivalu Arabfest (19 h) Café Restaurant Kačaba, Prokopova 7: zítra: Jazzband Live! (20 h) Foto popis| SVĚT KABARET – kabaret svět dnes můžete vidět na Malé scéně Nového divadla, na snímku je záběr z inscenace. Foto autor| Foto: Pavel Křivánek Region| Západní Čechy


20

Publikováno| Plzeňský deník; Servis; 07 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Servis; 07 ID| aa11d6f4-e40a-4403-ac68-fdd27ec5d1bf

Památky dostaly více peněz, přesto nestačí 16.4.2015


PAVEL KORELUS

Krajský úřad letos velkým i drobnějším stavbám rozdělil téměř pět milionů korun Plzeňsko – Střechy i fasády kostelů nebo kaplí, památné kříže, okna a dveře cenných domů či téměř 80 let staré betonové hasičské leziště. Tak rozličné památky Plzeňska čeká letos obnova, na niž přispěje dotacemi Krajský úřad. Oproti loňskému roku lze při pohledu na seznam poznat změnu. Kraj dal tentokrát památkám více peněz. „Částka stoupla téměř o sto procent. Přesto to ale vnímáme tak, že peněz byl i tentokrát nedostatek,“ uvedla Alena Svobodová, vedoucí krajského odboru kultury,památkovépéčeacestovního ruchu. Například v programu Zachování a obnova kulturních památek rozdělil úřad čtyři miliony korun. „Celková požadovaná částka byla ale vyšší,“ uvedla Svobodová s tím, že mezi projekty bylo třeba vybírat a škrtat. Šanci proto měly hlavně žádosti do 200 tisíc korun. „Krátit se muselo. Máme ale takové pravidlo, že když vlastník památky se žádostí o dotaci jeden rok neuspěje, ale je vidět, že o obnovu má opravdu zájem, další rok je preferován,“ podotkla Svobodová. V rámci druhého dotačního programu Obnova historického stavebního fondu v památkových rezervacích a zónách a staveb drobné architektury kraj rozděloval 800 tisíc korun. Tady se už většinu žadatelů prý podařilo uspokojit, neboť často žádali o menší příspěvky především na drobné stavby jako jsou křížky či kapličky. Alena Svobodová věří, že příští rok bude moci Plzeňský kraj na památky dát ještě více peněz než letos. „Máme příslib od pana hejtmana,“ dodala s tím, že kraj se průběžně stará také o objekty, které mu patří, což je například Západočeské muzeum v Plzni, galerie Masné krámy, Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici či jihoplzeňské muzeum v Blovicích. *** Krajské dotace pro severní a jižní Plzeňsko program Zachování a obnova kulturních památek • Dolní Bělá, kostel Povýšení Svatého Kříže – oprava fasády 100 000,- • Hradec u Stoda, fara – odvlhčení sv. části 80 000,- • Chotěšov, klášter, Lesovna čp. 167 – obnova části střeš. pláště a okenních a dveřních výplní 130 000,- • Kasejovice, synagoga, hosp. budova – obnova výplní stavebních otvorů, v. a z. strany fasády 80 000,- • Krsy, venkovská usedlost čp. 18 – oprava kleneb a zdiva chlévů 80 000,- • Město Touškov, městský dům čp. 11 – výměna oken v čelní – barokně štítové straně domu 80 000,- • Plasy, klášter, kostel Nanebevzetí Panny Marie – krov a střešní plášť sakristie – II. etapa 130 000,- • Plzeň, kostel Panny Marie Růžencové – obnova části střešního pláště a krovové konstrukce v hlavní části lodi kostela 100 000,• Plzeň, Kardinála Berana 15, činžovní dům čp. 2245 – 1. etapa – komplexní oprava střešního pláště vč. stříšky schodišťového arkýře a dvou teras 80 000,- • Žinkovy, kostel sv. Václava – oprava žulového schodiště, restaurování dvou vstupních dveří 80 000,- • Dobřany, kaple sv. Marie – celk. obnova 120 000,- • Druztová, kostel sv. Maří Magdalény – obnova části krovu a krytiny 100 000,- • Chotěšov, klášter, obnova odvodňovacích a kanalizačních štol – IV. etapa 250 000,- • Kralovice, kostel sv. Petra a Pavla – vybudování větracího a vysoušecího kanálu 120 000,- • Krsy, boží muka – obnova a restaurování 80 000,- • Ptenín, zámek – závěrečná navazující etapa výměny části krovu, ocelové vyztužení vikýře... 80 000,- • Starý Plzenec, sloup se sochou Panny Marie – restaurátorská oprava 80 000,- • Žihle, kostel sv. Filipa a Jakuba – oprava a doplnění omítek zdí a stropu, oprava a doplnění podlahy, oprava dřevěného schodiště a zábradlí 150 000,- program Obnova hist. stavebního fondu v pam. rezervacích a zónách a staveb drobné architektury • Město Touškov, Čemínská ul., městský dům čp. 12 – výměna vchodových dveří a tří oken 30 000,- • Řesanice, dům čp. 50 – oprava krovu a výměna střešní krytiny 50 000,- • Dobřany, kovový kříž, Jiráskova ul. 20 000,- • Dobřany, Vodní Újezd, kovový kříž – obnova kovového kříže na kamenném podstavci 20 000,- • Kožlany, Dřevec, kaple Panny Marie - výměna krovu a krytiny, oken a dveří, omítka 20 000,- • Kralovice, Hradecko, kaple – obnova kaple – odvlhčení, podlahy, venkovní omítky 20 000,- • Nevřeň, hasičské betonové leziště – obnova leziště z roku 1936 20 000,- • Řenče, část obce Osek, socha sv. Jana Nepomuckého – restaurování kamenného podstavce, výroba a osazení kopie poškozené sochy 15 000,- • Úherce, Jandův kříž – obnova 10 000,- • Velečín, pamětní kříž – obnova 20 000,-


21

Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 02 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 02 ID| 4b05c070-d5c0-4e0a-a0f4-514bc318a7a6

Rokycany zavřely expozici 16.4.2015 (naš)

Plzeňský deník str. 5 Region Západočeské muzeum v Plzni

Rokycany – S okamžitou platností nařídil statik uzavřít místnosti ve druhém patře rokycanského Muzea dr. B. Horáka. Důvodem byl prohnutý strop a zvětšené praskliny. „Nejde o to, že by se náhle nějak hroutily stropy. Stav není záležitostí posledního týdne, praskliny už tam byly delší dobu. Nyní se ale poměry rychle zhoršily,“ uvedla ekonomka muzea Eva Slatkovská. „Snad půjde jenom o uvolnění podkladu pod omítkou. Riskovat ale nelze, mohlo by to na někoho spadnout. Každopádně dům je starý a co je příčinou současného stavu, se uvidí až po odstranění stropní omítky,“ dodala. „Už se mi ale podařilo zajistit peníze, aby byla v co nejkratším čase provedena oprava,“ informoval František Frýda, ředitel Západočeského muzea, pod nějž rokycanské od ledna spadá. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Region; 05 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Region; 05 ID| a92081c2-3242-4c62-84b0-2dd83479e4a9

Město kultury zve hendikepované na koncerty i střelbu 23.4.2015

Plzeňský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni

PAVEL KORELUS

Plzeň – Vozíčkáři i zrakově a sluchově postižení. Program Plzně, Evropského hlavního města kultury by si měli užít všichni, a proto Plzeň 2015 zveřejnila tipy na místa a akce, která mohou navštívit hendikepovaní. „Speciální nabídkou je možnost prohlídky výstavy Ateliér Jiřího Trnky v prostorách Galerie města Plzně, kde bude zajištěn bezbariérový pohyb díky spolupráci s Klubem invalidních dobrodruhů 28. dubna v 15:30 hodin,“ uvedla za Plzeň 2015 Mirka Reifová. Oldřich Netrval z Klubu invalidních důchodců dodává, že do Trnkova ateliéru dorazí velká výprava. „Lidé se mohou hlásit do pátku, nejpozději v pondělí. Na místo pak přijedeme všichni mikrobusem a naši asistenti připraví bezbariérové nájezdy. Nebude to nic složitého,“ míní Netrval. Vozíčkáři se mohou rovněž dostat na koncert legendární americké kapely Lynyrd Skynyrd, jež 1. května rozhýbe borský plochodrážní stadion. „Bude zařízen speciální vjezd a hlídané parkoviště přímo za pódiem, odkud povede přístup na vyvýšenou rampu,“ ujišťuje Reifová. Vozíčkáři se mohou v Plzni svézt i na motokáře. Speciálně upravenou s ovládáním na volantu půjčují v KartAreně. Zkrátka nepřijdou ani sluchově postižení, pro něž jsou připraveny překlady do znakové řeči 1. 5. při odhalení pomníku G. S. Pattona, 6. 5. u památníku Díky, Ameriko!, od 22. do 24. 5. na Apetit festivalu či 11. 6. v Muzeu knihtisku. Od 29. 6. do 3. 7. bude navíc v rámci projektu Mini-Plzeň probíhat výuka znakového jazyka pro děti. Zrakově postiženým zase Plzeň 2015 spolu s TyfloCentrem nabízí ještě 21. a 28. 5. takzvané zvukové simulované střelby. „Člověk při nich má v rukou laserovou zbraň, na uších sluchátka a míří podle tónu, který se ozývá. Čím vyšší tón slyší, tím blíže ke středu právě míří, a naopak,“ vysvětluje za TyfloCentrum Soňa Vasilevová. *** Kam se dostanete i na vozíku bezbariérové prostory: • Divadlo J. K. Tyla • Divadlo Alfa • Nové divadlo včetně restaurace Za oponou • DEPO 2015 • Dům hudby • Galerie evropského domu • Galerie Ladislava Sutnara • Katedrála sv. Bartoloměje • KD Peklo – přístupný Velký sál vchodem ze dvora, příjezd autem • Muzeum církevního umění • Meeting point • Mázhaus plzeňské historické radnice • Muzeum církevního umění • Muzeum loutek • Měšťanská Beseda kromě divadélka


22

Jonáš • Masné krámy (Západočeská galerie) – bočním vchodem • Národopisné muzeum Plzeňska – přístupná pouze část • OC Plzeň Plaza • Patton memorial Pilsen • Papírna • Státní vědecká knihovna • TJ Lokomotiva • Velká synagoga • Výstavní prostor v budově Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara • Západočeské muzeum • zámek Kozel zdroj: Plzeň 2015 Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Titulní strana; 01 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Titulní strana; 01 Publikováno| Domažlický deník; Titulní strana; 01 Publikováno| Klatovský deník; Titulní strana; 01 Publikováno| Rokycanský deník; Titulní strana; 01 Publikováno| Tachovský deník; Titulní strana; 01 ID| 10d1026a-c121-4e82-8bf2-9c838993a929

VÝSTAVY UKAZUJÍ KONEC VÁLKY. VYBERTE SI 23.4.2015


BOŽSKÁ MARLENE. V domu historie Přešticka začala výstava V Přešticích před 70 lety. Prostřednictvím fotografií, výstroje, výzbroje i modelů bojové techniky připomíná konec druhé světové války. Na jednom z unikátních snímků je i hvězdná Marlene Dietrichová, 'Němka bojující proti Němcům', která do Přeštic přijela s americkými vojáky, pro něž za války vystupovala. Akce není jediná. V Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích je od minulého čtvrtka k vidění výstava Život na jižním Plzeňsku za 2. světové války, v Dobřanské galerii zase Dobřany v době 2. světové války, v plzeňském Národopisném muzeu zítra začne výstava Plzeňané a druhá světová válka a další vernisáže se chystají. V mázhausu radnice budou od pondělí viset portréty veteránů, u Branky se 30. dubna objeví digitální kompozice propojující historické snímky se současnou podobou míst Duchové historie, v Pekle v ten samý den otevřou výstavu věnovanou československým letcům RAF, ve Velké synagoze budou od května k vidění snímky osvobození od Ladislava Sitenského a v Patton Memorial Pilsen zahájí výstavu o americké 2. pěší divizi. Foto autor| Foto: Dům historie Přešticka Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 02 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 02 ID| 628cc415-b8ac-4655-8a21-ec3c5a6c0f64

Festival představí tři filmy věnované Plzni 27.4.2015


Plzeň – Tři snímky věnované Plzni a plzeňským osobnostem uvidí návštěvníci letošního festivalu Finále Plzeň. V rámci sekce Zvláštní uvedení je západočeské metropoli věnován blok nazvaný Plzeň sobě. Filmy budou promítnuty ve čtvrtek 30. dubna od 19 hodin v Kinosále Měšťanské besedy. První z nich je snímek Jana Žáčka s názvem Býti užitečný je věnovaný jednomu z nejlepších českých architektů současnosti, Janu Soukupovi. Plzeňan, jehož jméno se stalo synonymem zejména pro obnovu historických památek, v něm představí své názory, dílo a především životní filozofii hluboce věřícího římského katolíka. Společně s architektem diváci navštíví jeho nejvýznamnější rekonstruovaná plzeňská díla – chrám sv. Bartoloměje, Techmanii, planetárium, Velkou a Starou synagogu, kostel U Ježíška, Měšťanskou besedu, ale i kláštery v Chotěšově a v Mariánské Týnici. Druhým snímkem je časosběrný dokument Jana Loučíma o návratu zvonů na věž katedrály sv. Bartoloměje Ze srdce zvon aneb Čtyři zvony pro sv. Bartoloměje. Mapuje období tří let od nápadu na odlití čtyř nových a renovaci jednoho starého zvonu až po první společné zazvonění. Zachycuje historii plzeňských zvonů, jejich likvidaci a opětovnou obnovu. Návštěvníci projekce uvidí, jak se vyráběly modely a odlévaly nové zvony v holandském Astenu. Připomenou si příjezd zvonů do města, jejich svěcení a vytahování na věž. Třetí film režisérky Hany Boříkové Díky, Ameriko! Příběh jednoho památníku odkrývá očima patnáctiletého kluka historii plzeňského památníku věnovaného americkým osvoboditelům. Pamětníci vyprávějí své vzpomínky na příjezd amerických tanků do Plzně. Přípravu na stavbu památníku a odhalení základního kamene v roce 1947


23

připomene 8mm záznam filmu Západočeského muzea v Plzni. Celý příběh pak dokreslí zážitky pamětníků demonstrací z let 1948 a 1969. Foto popis| Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Kultura regionu; 08 Publikováno| Domažlický deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Klatovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Rokycanský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Tachovský deník; Kultura regionu; 08 ID| 5b749c0f-676c-4284-aeaa-cad33959adb0

výročí 27.4.2015

Plzeňský deník str. 62 Příloha - Kultura - kultura/rock Západočeské muzeum v Plzni

4. 5. 1995 zemř. Antonín Brejcha, klavírista a sbormistr (nar. 12. 4. 1915) 5. 5. 1925 nar. Jindřich Polák, filmový režisér (zemř. 22. 8. 2003) 5. 5. 1950 nar. Miroslav Hauner, umělecký fotograf 8. 5. 1840 nar. František Schwarz, zakladatel Plzeňských novin (zemř. 4. 5. 1906 v Plzni) 9. 5. 1860 nar. v Plasích Hanuš Lašek, operní pěvec (zemř. 21. 8. 1937) 9. 5. 1890 nar. v Plzni Jaroslav Hruška, sochař (zemř. 4. 7. 1954) 10. 5. 1910 nar. Antonín Strnadel, malíř (zemř. 31. 10. 1975) 12. 5. 1820 nar. Josef Mánes, malíř (zemř. 9. 12. 1871) 12. 5. 1930 zemř. Josef Strnad, historik, bývalý ředitel Městského muzea v Plzni (nar. 8. 3. 1852) 15. 5. 1940 nar. v Plzni Marie Puldová, novinářka, redaktorka rozhlasové stanice Svobodná Evropa (zemř. 15. 10. 2003) 16. 5. 1870 nar. Antonín Slavíček, malíř (zemř. 1. 2. 1910) 18. 5. 1985 zemř. v Plzni Josef Hořický. sólista plzeňské opery (nar. 23. 4. 1914) 21. 5. 1900 nar. Václav Koukolíček, sochař (zemř. 17. 5. 1967 v Rokycanech) 22. 5. 1960 nar. v Kralovicích Václav Podestát, fotograf 23. 5. 1890 nar. Viktor Severin, sólista a režisér plzeňské operety (zemř. 29. 5. 1981 v Plzni) 26. 5. 1900 nar. Vítězslav Nezval, básník (zemř. 6. 4. 1958) 26. 5. 1910 nar. Oldřich Mikulášek, básník (zemř. 13. 7. 1985) 26. 5. 1970 zemř. v Plzni Ladislav Lábek, historik a národopisec, zakladatel a ředitel Národopisného muzea Plzeňska (nar. 27. 1. 1882) 31. 5. 1970 zemř. Vilém Heckel, umělecký fotograf (nar. 21. 5. 1918 v Plzni) Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Příloha - Kultura - kultura/rock; 62 Publikováno| Rokycanský deník; Příloha - Kultura - kultura/rock; 62 ID| bcced65e-7488-405e-b7a8-df9950a05183

Dílo Jiřího Trnky už přilákalo téměř dvaadvacet tisíc lidí 27.4.2015

Plzeňský deník

str. 66 Příloha - Kultura - kultura/divadlo/výtvarné umění/film (haj) Západočeské muzeum v Plzni

Téměř dvaadvacet tisíc návštěvníků si už prohlédlo alespoň jednu ze dvou výstav, které představují dílo významného plzeňského rodáka Jiřího Trnky. Už od ledna je v Galeriích města Plzně a Jiřího Trnky na nám. Republiky v Plzni umístěna výstava Ateliér Jiřího Trnky, která končí 10. května. Tu už vidělo více než jedenáct tisíc lidí. Druhá z výstav s názvem Trnkova zahrada 2 je umístěna v hlavní budově Západočeského muzea (ZČM) v Plzni v Kopeckého sadech. Začala v únoru a končí 24. května. Na tu se již přišlo podívat téměř osm tisíc návštěvníků a obě výstavy si prohlédlo na dva a půl tisíce zájemců.


24

Během května tedy mají Plzeňané i návštěvníci západočeské metropole možnost nejen se seznámit se s Trnkovou tvorbou, ale vstoupit do jeho světa plného fantazie. Vždyť výstava Trnkova zahrada 2 je interaktivní a děti mohou na tříkolkách přímo v muzeu honit zlého kocoura nebo na vlastní uši uslyšet velrybu recitující básně pozpátku či se kouknout do duté hlavy trpaslíka. Obě Trnkovy výstavy jsou vlajkovým projektem Plzně 2015. Foto popis| ŽÁCI třídy 4. C ZŠ Nepomuk navštívili výstavu Trnkova zahrada 2 v ZČM. Foto autor| Foto: E. Pártlová Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Příloha - Kultura - kultura/divadlo/výtvarné umění/film; 66 Publikováno| Rokycanský deník; Příloha - Kultura - kultura/divadlo/výtvarné umění/film; 66 ID| d0ea1192-1014-40f7-9638-8e7fec3a3c23

Masné krámy představí Lindauerův příběh 27.4.2015

Plzeňský deník

str. 68 Příloha - Kultura - kultura/výtvarné umění Západočeské muzeum v Plzni

HANA JOSEFOVÁ

Plzeňský rodák Gottfried Lindauer (1839–1926) už během studia na akademii ve Vídní působil v malířské dílně Carla Johanna Hemerleina, v pozdější době, kdy se někdy od poloviny 60. let 19. století usadil v Plzni, přestal mít s nástupem portrétní fotografie dostatek pracovních zakázek, a tak odešel roku 1874 na Nový Zéland. Především díky jeho portrétům předních maorských osobností je zde vnímán jako jeden z nejrespektovanějších malířů koloniálního období a jeho dílo je součástí národního kulturního pokladu. V květnu se Gottfried Lindauer prostřednictvím svého díla symbolicky vrací do rodného města a jeho návrat bude velkolepý. Západočeská galerie (ZČG) v Plzni ve svém dosud nejrozsáhlejším a nejdražším projektu představí dílo Gottfrieda Lindauera v takovém rozsahu, v jakém dosud nebylo světu ukázáno. „Výstava je retrospektivní, takže společně uvedeme evropskou část Lindauerovy tvorby i jeho dílo, které vytvořil na Novém Zélandu,“ uvádí Roman Musil, ředitel ZČG, který tuto rozsáhlou výstavu již čtyři roky připravuje. Souhlas k výstavě dali Maorové Jedním z důvodů, proč je výstava mimořádná a proč její příprava trvala tak dlouho, byla jednání, která ZČG vedla. Gottfried Lindauer totiž proslul jako malíř portrétů novozélandských Maorů. Nejpočetnější a nejkvalitnější kolekci těchto obrazů schraňuje Auckland Art Gallery. Sbírka je považována za novozélandský národní poklad a o tom, jak s ní bude naloženo, rozhoduje tak zvaná Haerewa, což je správní rada galerie složená ze zástupců jednotlivých maorských kmenů. Před tuto radu Roman Musil předstoupil už v roce 2013 a přednesl jim žádost o zapůjčení děl, která dosud ještě nikdy do Evropy necestovala. Haerewa dala k zapůjčení sbírky souhlas, a tak výstava s názvem Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů bude v Masných krámech veřejnosti přístupná od 6. května. K vidění na ní bude na osm desítek Lindauerových děl. Masné krámy budou pro tuto výstavu speciálně vybaveny do prostoru nakloněnými panely, na něž budou portréty Maorů připevněny. Návštěvníci výstavní síně tak budou mít pocit, že se na ně Maorové dívají. U každého obrazu bude text se životopisem portrétovaného. Nejdražší projekt Západočeské galerie Část portrétů Maorů do Plzně doputovala letecky z Berlína, kde byla vystavena v prestižní Alte Nationalgalerii. „Naše i berlínská výstava byly připravovány ve vzájemné součinnosti a i díky rozdělení plateb za dopravu a pojištění se nám podařilo trochu snížit náklady potřebné na plzeňskou výstavu,“ poznamenává Roman Musil, ale připomíná, že i tak je tato výstava nejdražším výstavním projektem ZČG. Náklady se vyšplhají k sedmi milionům korun. Velkou položku činí zmiňovaná doprava, neboť například přímo z Nového Zélandu byly do naší republiky dopraveny dva žánrové velkoformátové Lindauerovy obrazy, na nichž jsou zachyceny maorské rituály. Náklady na dopravu jsou vysoké i proto, že díla musí být přepravována ve speciálních klimatizovaných boxech. Další významnou položkou je pojištění obrazů či náklady na restaurování Lindauerových děl, která jsou ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni a také ve vlastnictví římskokatolické farnosti Valašské Klobouky. „Lindauer v Plzni maloval portréty měšťanů, tvořil i ve Valašských Kloboukách,kdesev60. letechminuléhostoletí podílelna výzdobě cyrilometodějské kaple,“ vysvětluje Roman Musil a připomíná, že kromě již zmíněných institucí budou obrazy na výstavu zapůjčeny také z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, které je součástí Národního muzea v Praze. Několik portrétů Maorů pak zapůjčí také Museum of New Zealend Te Papa Tongerewa ve Wellingtonu a další vystavená díla pocházejí ze soukromých sbírek.


25

K výstavě Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů bude vydán i stejnojmenný katalog, na jehož přípravě se pod vedením Romana Musilaa Aleše Filipa podílel česko-novozélandský tým odborníků na Lindauerovo dílo. Na financování výstavy se podílí společnost Plzeň 2015, neboť jde o jeden ze stěžejníchbodůprojektu Evropského hlavního města kultury. Přispěl také Plzeňský kraj, jež je zřizovatelem ZČG, město Plzeň i ministerstvo kultury. Absolutní ticho Každému otevření nové výstavy předchází samozřejmě vernisáž. Ty u Lindauerovy výstavy budou hned dvě; 4. a 5. května. Zúčastní se jich také Rhana Devenport, ředitelka Auckland Art Gallery, Ngahiraka Mason, kurátorka domorodého umění v Auckland Art Gallery, Elisabeth Ellis, předsedkyně Haerewy, Patu Hohepa, stařešina Haerewy a Rodney Harris, velvyslanec Nového Zélandu pro střední Evropu se sídlem v Berlíně. „Tentokrát proběhnou vernisáže za přísných opatření jen pro přesný počet zvaných hostů,“ upozorňuje ředitel galerie Roman Musil. „Slavnostní akty se totiž budou konat podle maorských zvyků a pravidel a musí při nich panovat absolutní klid, žádné cinkání skleniček či tiché povídání nepřichází v úvahu,“ vysvětluje a dodává, že stejný absolutní klid musí panovat při maorském obřadu Kawemate, neboli vítání mrtvých, jenž se bude konat v poledne v pondělí 4. května. Výstava potrvá do 20. září. KVĚTNOVÝ DOPROVODNÝ PROGRAM VÝSTAVY DĚL GOTTFRIEDA LINDAUERA Masné krámy 7. 5. v 17 hod.: Ostrovní tvorba Jeana-Paula Foresta (přednáší Richard Conte – profesor z Univerzity Sorbona). 22. 5. od 16 do 23 hod.: Muzejní noc Tikanga ve stylu maorských i evropských tradic. 27. 5. v 17 hod.: komentovaná prohlídka s autory výstavy Alešem Filipem a Romanem Musilem. Foto popis| AUTOPORTRÉT Gottfrieda Lindauera ze sbírek Západočeského muzea (ZČM) v Plzni. Foto autor| Repro: ZČM Foto popis| LINDAUER zachytil maorské náčelníky ve slavnostních oděvech, se zbraněmi, amulety a zejména s typickým tetováním. Přinášíme reprodukci obrazu Ihaka Whanga (bez data), olej na plátně, Auckland Art Gallery Toi o Tamaki, dar Henryho E. Partridge, 1915. Foto autor| Repro: Auckland Art Gallery Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Příloha - Kultura - kultura/výtvarné umění; 68 Publikováno| Rokycanský deník; Příloha - Kultura - kultura/výtvarné umění; 68 ID| 2bcae03a-61aa-4a37-8467-33a1e94d9634

Noc literatury v Plzni 27.4.2015

Plzeňský deník

str. 92 Příloha - Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015 Západočeské muzeum v Plzni

Noc literatury veřejnosti netradičním způsobem přibližuje současnou evropskou literaturu prostřednictvím série veřejných čtení. Jednotlivá čtení probíhají paralelně v půlhodinových intervalech a to na netradičních místech situovaných blízko sebe, aby toho návštěvníci akce hodně stihli. Pokud máte rychlé nohy, můžete za večer prožít příběh „Tisíce (čtení) a jedné noci“. Noc literatury se koná ve spolupráci se Svazem knihovníků ve 24 českých městech a díky projektu Plzeň EHMK 2015 již podruhé v Plzni! Na deseti vybraných místech budou předčítat herci z Divadla Alfa a Divadla Josefa Kajetána Tyla. Knihomolové všech zemí, váš den se blíží! Kam si jít číst 13. 05. 18:00 – 23:00 • SVKPK (hlavní budova + oddělení zahraničních knihoven) • Knihovna města Plzně ve Smetanově ulici • Divadlo Dialog knihovna Západočeského muzea v Plzni • Loosův interiér, Bendova 10 • restaurace Artamo • Plovárna • Plzeň Zastávka • Papírna • DEPO2015 Meeting Point na náměstí Republiky poslouží jako hlavní občerstvovna a bude otevřen až do 23:00. Foto popis| Region| Západní Čechy


26

Publikováno| Plzeňský deník; Příloha - Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015; 92 Publikováno| Rokycanský deník; Příloha - Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015; 92 ID| ae7350ee-f5b2-4b0e-bdb9-bb18de82ef76

Nálety na Plzeň aneb Bomby si nevybírají 28.4.2015

Plzeňský deník str. 7 Publicistika Západočeské muzeum v Plzni

Vzpomínky plzeňského rodáka Arthura Rehbergera (r. 1926) na období druhé světové války Dne 27. května 1942 byl v Praze československými parašutisty proveden úspěšný atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, který za několik dní (4. 6. 1942) zemřel v nemocnici na Bulovce. Německá odvetná opatření byla krutá. První české rodiny byly pro „schvalování atentátu“ zastřeleny již 31. května 1942, do čtyř dnů po atentátu tak přišlo o život 157 lidí. Těsnopis na Homolce V onen 27. květen jsem po vyučování na plzeňské Obchodní akademii zašel do lesoparku Homolka, kde jsem se pokoušel naučit těsnopis. Kolem čtvrté odpolední jsem měl biflování těsnopisných samoznaků už plné zuby a zamířil jsem domů. Na konečné stanici tramvaje stál na jedné straně silnice ozbrojený německý voják, na druhé příslušník protektorátní policie. Samozřejmě jsem šel k tomu Čechovi, i když jsem neměl potuchy, co se mohlo stát. Náš policista mne vyzval, abych předložil svoji Kenkartu, což jsem nemohl, protože jsem ji zapomněl doma. Policista jen zasyčel: „Koukej mazat domů a už se na ulici neobjevuj bez průkazu!“. Skočil jsem do tramvaje a pádil domů. Teprve tam jsem se od matky dozvěděl, co se stalo v Praze. Pak jsme poslouchali denně zprávy, kolik a odkud bylo popraveno rodin za „schvalování atentátu na říšského protektora“. Bylo hrozné poslouchat denně o nových a nových obětech odvety německých úřadů za smrt jednoho lumpa. Čím dál vzácnější klid A tak plynul čas, kdy se klid v českých městech a vesnicích stával čím dále tím vzácnější. Někdy v roce 1942 byl proveden letecký nálet na plzeňskou čtvrt Doubravka. Velmi se mne dotkl, protože při něm přišla o život moje „kolegyně“ z hudební školy pana Jana Vlčka ve Sladkovské ulici na Petrohradě. Tehdy hudební školy jednou za rok předváděly „umění“ svých žáků. A my zrovínka nacvičovali předehru k opeře Bedřicha Smetany „Hubička“. Já s „kolegyní“ Věrou Pechovou jsme stáli u jednoho pultu. Nevím čím to bylo, ale kdykoliv jsem se při širokých tazích smyčcem neúmyslně dotknul její ruky či stehna, pocítil jsem zvláštní, až elektrizující fluidum, které z nich prýštilo. Nejprve to byly neúmyslné dotyky, pak, když jsem tomu přišel na chuť, úmyslné. Nevím, bylo-li to zaviněno sexuálním nábojem skladby samé (on ten Bedřich Smetana také nebyl žádný svatoušek), že jsem se cítil jako „švihnut bičem“. K hlubšímu studiu tohoto fenoménu jsem se nedostal, protože ta milá dívčina v mém věku byla zabita i se svými rodiči právě při jednom z náletů v části města, kde byl nejzajímavějším objektem Ústřední hřbitov města Plzně. Snažím se nyní zastřít svůj hluboký smutek a lítost nad zbytečným skonem mladé a slibné dívky černým humorem, ale nejde mi to od srdce. Opravdu! Kdo měl to právo, tu drzost, ji poslat na onen svět, aniž komu kdy co zlého učinila a nepoznala v nejmenším, co to ten život vůbec je. Nechť se nikdo nediví, že nemám ty „hrdinné“ letce odněkud z Arizony, či Utahu ani dnes rád! V září 1944 byly zavřeny všechny vyšší školy, zakázány hudební produkce v kavárnách i divadlech. Tanec byl zakázán již dříve. Všichni lidé z těchto lehčích profesí byli posláni do fabrik, v Plzni konkrétně do Škodovky, aby pomohli zvýšit produkci zbraní. A jak se tehdy blížila fronta k nám do střední Evropy, tak se množila četnost leteckých poplachů, případně i náletů. Stalo se skoro běžné, že kolem jedenácté dopolední se rozhoukaly sirény, aby varovaly před blížícími se svazy nepřátelských letadel, které se právě nad námi seřazovaly na určené směry náletů. To bylo znamení pro Škodovku, aby otevřela svoje brány a vypustila osazenstvo do města, či do blízkých krytů. Velmi často to byly poplachy plané, ale později přibývaly i ty „ostré“. Lidé se po signálu leteckého bombardování rozběhli z fabriky do města, do vyhlédnutých „bezpečných“ krytů., což byl v mém případě sklep na uhlí v domě, kde jsme bydleli, tedy v Martinské ulici. Svoji trasu jsem urazil za 15 minut, pochopitelně úplně propocený. Kolem Vánoc 1944 jsem si tak uhnal zápal plic a šest neděl měl od Škodovky pokoj. Myslím, že mi k tomu dopomohl „ostrý nálet“ dne 20. prosince 1944, kdy spojenecká letadla vysypala obsah svých pumovnic mj. na hotel „Continental“, do Městských lázní a částečně do pivovaru „Prazdroj“. Nedozvěděl jsem se nikdy, zda tento útok zkrátil trvání války aspoň o vteřinu, zato jsem se dozvěděl, že puma prolétla světlíkem hotelu „Continental“ až do sklepního krytu, kde zabila a zmrzačila řadu lidí. Kapelník kavárenské hudby p. Koucký tam byl zavalen troskami do půli těla a mnoho měsíců se zotavoval. Violoncellista jeho orchestru byl zabit, stejně tak majitel hotelu,


27

p. Ledecký, jehož vdovu zakrátko po obsazení Plzně US Army pojal za choť velitel 16. protipancéřové divize gen. Harmon. Ani zničení Městských lázní se neobešlo bez mimořádné události. Na Petrohradě žil a pracoval jistý pan MUDr. Pivoňka, občan menšího vzrůstu, ale fyzicky velmi zdatný. Vydržel dělat stojku na zábradlí u bazénu na Městské plovárně neuvěřitelně dlouho. Tento muž měl tu smůlu, že v době onoho náletu byl právě v Městských lázních a po zásahu bomby do rozvodu horkovodního potrubí byl zabit, doslova uvařen ve vroucí vodě. Cíl náletu: nádraží To cíl náletu na plzeňské Hlavní nádraží dne 17. dubna 1945 kolem čtvrté hodiny ranní svědčí o vysoké odbornosti těch, kdo ten cíl vybírali. Právě v tu dobu stály v nádraží vlaky plné utečenců před Rudou armádou („Osvoboditelkou“) z východního Pruska. Tito cestující už nikdy nikam nedojeli. Nálet byl velice silný a zničující. Němečtí lékaři, kteří měli do trosek vstoupit a poskytovat ošetření těm, kdož přežili, odmítli do „takového guláše“, jak oni sami situaci popsali, vstoupit. Vzpomínám si na výjev v našem „krytu“ při stejném náletu, když do výbuchů z bomb se ozvaly zoufalé, až nelidské výkřiky. Z ulice se přiřítila žena, která měla v našem domu příbuznou, s jedním děckem na ruce a druhé vedla za ruku. Uprostřed vzlykůnámpak popsala, jak jedna velká bomba spadla na jejich výškový dům v Jateční kolonii a vybuchla ve sklepě. Její manžel přišel na místě o život. Byla to scéna jak z Dantova díla. Za třeskotu pum jsme seděli na obrácených vědrech na uhlí, přes hlavy jednu velkou přikrývku, která nás měla chránit. Pochopitelně by to nepomohlo ani v nejmenším. A tady jsem se naučil modlit, aniž bych k tomu potřeboval být zapsán do jakékoliv církve. Jako rukou chirurga A pak 25. dubna 1945 přišel nálet poslední, ale zato provedený jako rukou chirurga. Pamatuji se, že ráno, když jsem se ještě vyvaloval na lůžku a nemusel vstávat do fabriky, protože jsem si vzal dobrovolně odpolední směnu, mne z libého povalování probudil dusot mé máti. Už od dveří bytu volala, že rádio Luxemburg hlásí velký nálet amerických bombardérů na Škodovku! Jen jsem uštěpačně stačil odvětit, že zrovna jí to Američané vyslepičí, a už to tu bylo: Za ječení sirén jsem vyletěl z postele, náš milovaný, nervózně kňučící srnčí ratlík už stál v pozoru, připraven ke startu do sklepa. Kalhoty a košili jsem si zapínal až během sprintu po schodišti a kdesi už hřměly první exploze pum. Bylo to boží dopuštění, jak se říká. Jakmile byl nálet odhoukán, vydal jsem se do ulic a dozvěděl se, že Škodovka už neexistuje. Ani mne moc neroztesknilo, že nepůjdu na odpolední šichtu. Já hlupák, vždyť jen Škodovce jsme my „študáci“ vděčili za to, že jsme mohli zůstat doma u svých maminek, a ne pobývat v „Rajchu“, jak se tenkrát říkalo Německu, či na kopání zákopů proti Rudé armádě na Moravě nebo v nějakých lágrech. Jak by se mi to asi líbilo? Inu, hloupé mládí. Šel jsem se podívat do fabriky, a byl to šok. Ze Škodovky zbyla jen hromada sutin a zohýbaných traverz. A to já naiva si vlastně přišel pro svou půllitrovou pivní sklenici, uloženou v šatně. Bylo s podivem, jak tentokrát dovedli bombometčíci přesně najít cíl. Při tomto náletu šly všechny bomby do prostoru ohraničeného tovární zdí. Jen jedinou „sólistku“ jsem viděl na Skvrňanské třídě před branou továrny. Měřila asi jeden metr a vyvalovala se nevybuchlá uprostřed ulice, rozšklebená jako zralá švestka, nestyda!. I ten její obsah vzbuzoval odpor a hrůzu, ta žlutá hmota, zřejmě trinitrotoluen. Ve fabrice pro více jak 30 tisíc pracovníků ustala z hodiny na hodinu jakákoliv činnost. Na tenhle poslední nálet byli posláni skuteční machři, a ne fušéři, kteří byli rádi, když mohli svůj smrtonosný náklad vysypat kdekoliv a pádit co nejrychleji domů. A pak jsme se konečně dočkali. Ráno 6. května 1945 kolem čtvrt na devět vjel zpoza rohu do Martinské ulice před restauraci „U Jonáků“ první džíp se čtyřmi americkými vojáky, pozorně sledujícími okna a půdní prostory s možnými ukrytými střelci – našimi spoluobčany německé národnosti. Projížděli velmi pomalu a opatrně. Přiznám se, že jsem brečel jako malé dítě. Vždyť oni nám ti hoši přinesli svobodu. Současně vjely na náměstí Republiky jejich tanky, bylo tam půl Plzně. Nechávali jsme si od vojáků podepisovat své hadrové „Kennkarty“ a debatovali s nimi rukama nohama. Stále vidím jednoho menšího amerického vojáka s velkou ocelovou přilbou. Stál u těžkého kulometu na vrchní části tanku a žvýkal oslintaného „čvaňháka“. Po každém svém autogramu utrousil mezi zuby „houno“. To už ho nějaký český srandista stihl poučit, že to slovo znamená v češtině něco jako „děkuji“ či „dobrý den“. A tak jsme postávali v družném hovoru až do okamžiku, když někdy před desátou náhle ze střech kolem náměstí a z věže kostela sv. Bartoloměje spustili naši němečtí spoluobčané palbu ze svých doma držených zbraní. Tenkrát jsem ještě neměl žádný vojenský výcvik, ale jak já sebou mrsknul pod ten tank, za to by se nemusel stydět ani starý mazák. Totéž bryskně učinili i moji spoluobčané. Náš mrňous s velkou helmou si přendal čvaňháka do druhého koutku úst, současně druhou rukou zhoupnul kulomet vzhůru a směrem na věž pálil dávku jak utržený ze řetězu. Inu, frontový voják! Netrvalo dlouho a záškodníci se vzdávali. Oni fanatici byli zřejmě předem dohodnuti s německou posádkou kolem města, že společně ještě zvrátí výsledek války. Jenže jejich „kamarádi“ je nechali ve štychu. Sami byli šťastní, že je po všem a půjdou domů. Po tom hloupém intermezzu jsme se z polohy „ležícího střelce“ vrátili k oslavám právě nabyté svobody. Kdosi k tomu zapálil velkou informační tabuli, která dlouho ujišťovala všechny kolemjdoucí, že „Führer befiehl, wir folgen!“


28

O dva dny později jsem kolem desáté dopolední před budovou Západočeského muzea rozmlouval se spolužačkou ze školy. Najednou se rozezněly sirény oznamující nálet, krve by se v nás nedořezal. Než jsme si uvědomili, že ten dlouhý strašný sen je za námi. Dodnes mi ale leží v hlavě, že tento „nálet“ nebyl vlastně nikdy odhoukán. Byla to náhoda? Znamení, že ta válka vlastně neskončila? Čekala nás ta dlouhá a „studená“, na samém pokraji té „horké“. Myslím, že strážný anděl každého z nás měl po tu dlouhou dobu plné ruce práce! Svědectví zaznamenal Josef Kejha Tato vzpomínka vyšla také knižně v publikaci Plzeňského kraje Svědectví pamětníků 2.sv.války Chcete se s námii vy podělit se vzpomínkamina druhou světovou válku? Můžete nám poskytnout snímkyči dokumenty z vašeho rodinného archivu? Kontaktuje nás na mailto:[email protected] Tento muž měl tu smůlu, že v době onoho náletu byl právě v Městských lázních a po zásahu bomby do rozvodu horkovodního potrubí byl zabit, doslova uvařen ve vroucí vodě. Foto popis| Arthur Rehberger Foto popis| Arthur Rehberger za války Foto popis| TROSKY plzeňské Škodovky po náletu. Foto popis| OKOLÍ plzeňské Slovanské třídy po náletu. Foto popis| PLZEŇSKÉ lázně dostaly 20. prosince 1944 přímý zásah. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Publicistika; 07 Publikováno| Domažlický deník; Publicistika; 07 Publikováno| Chebský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Karlovarský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Klatovský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Rokycanský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Sokolovský deník; Publicistika; 07 Publikováno| Tachovský deník; Publicistika; 07 ID| 0355f49a-79a1-46a0-823e-033f0ecab184

Plzeň mě baví svou historií 30.4.2015


PAVEL KORELUS

Autor výstavy Duchové historie Petr Kolouch říká: Plzeň – Plzeňský fotograf a filmař Petr Kolouch dnes před Studijní a vědeckou knihovnou zahajuje výstavu Duchové historie. Fotografie z druhé světové války se v ní prolínají se současnými snímky. Nápad přišel z Nizozemí. * V čem si jsou vaši Duchové historie s těmi nizozemskými podobní a v čem se naopak liší? Shodujeme se v principu. Ze současné barevné fotografie vystupují černobílé staré části. Tohle schéma platí. Co je černobílé, někdy poloprůhledné, je stará fotka, barevná je současnost. Zjednodušeně řekněme, že existují dva přístupy. Buď na soudobé fotografii vyfotíte původní místo čisté, ideálně bez aut, bez lidí, a postavy ze staré fotky uděláte velmi průhledné. Tyto kompozice myslím v původním projektu převládaly, v mém je jich minimum. Já se bavím tím, že postavy ze starých fotek jsou v interakci se současným životem. Věřím, že v tom najdou zábavu i lidé. Budu moc rád, když mi napíší své postřehy třeba přes náš web. Měosobně velmi baví například romské asistentky tváří v tvář přehlídce NSKK za okupace. NSKK byl Národně socialistický motoristický sbor pod vlajkami se svastikami * Jak dlouho vám trvalo dát oněch 52 fotografií, které na výstavě jsou, dohromady? Načas se raději neptejte. Když jde všechno dobře a všechno „trefíte” napoprvé, může to být třeba jen hodina. Jednu si pamatuju. Navýstavě však budou i kompozice, které jsem byl fotit pětkrát, třeba v Dobřanech, a jiné, nad kterými jsem jen u počítače odseděl třeba osm hodin.


29

* Zajímalo vás téma druhé světové války už dříve? To téma mě zajímalo asi jako každýho kluka, kterej si lepil tanky a letadla, miluje spitfiry a četl příběhy z války. Měl jsem štěstí, že mi ohledně osvobození Plzně nikdo nelhal. Cesta k výstavě však vedla spíš přes můj vztah k Plzni. Jako student ekonomie cestovního ruchu na ZČU jsem tu prováděl zájezdy, mnoho jsem se o Plzni a její historii dozvěděl od paní Daniely Freitové, které za to patří velký dík. Postupně jsem si uvědomil, že mám Plzeň rád, že mě baví svou historií, vyhovuje mi určitá zdejší rozvaha a to, jak se věci dějou pomalu. Snad s výjimkou demonstrací po měnové reformě se tu všechno odehrává tak nějak poklidně. * Narazil jste na nějaký opravdu silný příběh? V úplně prvním plánu je silný příběh jedné z prvních obětí plzeňského povstání, je to jediný mrtvý, kterého na výstavě uvidíte. Zřejmě jde o Václava Trnku – přidali jsme na ten panel i výstřižek s dobovou zprávou z černé kroniky. Dokonce mi bylo přáno a v soudobé části snímku k němu přijíždí sanitka. Tady je asi na místě, abych se dodatečně omluvil tomu řidiči záchranné služby, nepochybuji, že jsem od něj zcela právem dostal několik nových jmen. Stál jsem ve vozovce, fotil a radoval se, že zrovna jeli kolem, ale z jeho pohledu jsem musel být za pitomce. * Na výstavě jsou i mimoplzeňské fotografie. Odkud? Nejvzdálenější je z Aše, kde mi pomohl můj příbuzný, fotograf Vlastimil Kula, další fotky jsou z Přeštic, Dobřan, Horažďovic, ze Staňkova, Domažlic. Ke konci výstavy je roztomilý obrázek z Trhanova, kde vzal americký důstojník místní dívku na projížďku v člunu po rybníce. Ten mám moc rád. * Jak vám pomáhali fotograf a restaurátor Vladislav Vítek a Helena Vendová? Helena Vendová je autorem grafického designu panelů a tou pečlivou bytostí, která všechny panely rozvrhla, vysázela, ohlídala rozteče, typy a řezy písma, poskládala texty a mapy k obrázkům a leccos předělávala, když jsem měnil svá rozhodnutí. Myslím, že jí dlužím pár hodin spánku. Vláďa Vítek je jednak sběratelem starých fotek, takže spolu s dalšími partnery, jimiž jsou Západočeské muzeum, Patton Memorial Pilsen a Archiv města Plzně mi poskytl historické fotografie, a je to mistr skenování a retušování, takže většinu původních fotografií upravoval. * Co byste vzkázal návštěvníkům výstavy? Já budu rád, když si lidé sami najdou, co je na výstavě bude bavit a budu nadšenej, když mi o tom napíšou. Na posledním panelu výstavy je QRkód, který přes chytré telefony míří přímo do knihy hostů na náš web, to je pro uživatele nových technologií. Při vernisáži tam budeme mít klasickou papírovou knihu. Foto popis| TROCHA KONTROVERZE. Na této fotografii se prolíná dobový snímek tribuny, jež vyrostla u dnešního Velkého divadla, a současný pohled. Dobová je i jedna z věží Velké synagogy. Foto autor| Autor: Pavel Kolouch Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 03 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 03 ID| 13be57c9-6b1a-4f45-9ee0-644b769cfe7d

Plzeňan schraňuje americké dopisy vyhozené před 70 lety 30.4.2015


KLÁRA MRÁZOVÁ

Plzeň – V květnu 1945 bylo Pavlu Hauznerovi deset let. S kamarády chodil do Borského parku okukovat tábor amerických vojáků. Právě tady získal své vůbec první filatelistické kousky, z nichž některé si teď mohou návštěvníci prohlédnout v Galerii U Andělíčka. „Bydlel jsem v nedaleké Dvořákově ulici. Od Američanů jsme vždycky dostali nějaké drobnosti... bonbony, čokoládu, žvýkačky. Víc nás bavilo pozorovat ten cvrkot okolo,“ nastínil Hauzner. Vojáci korespondenci, která jim přišla, ukládali do krabice nebo kufru pod polní lůžko. „Ale kvůli nedostatku místa házeli už nepotřebné věci do vykopané díry a jednou týdně pálili. My jsme s klukama do té jámy lezli a z vyhozených dopisů strhávali známky,“ vyprávěl Plzeňan.


30

Největší zájem měli kluci o červené známky zachycující válečná letadla Boeing B-17. „Ty jsem schovával do obálek, které se později staly základem sbírky a následně exponátu. Dnes už vím, že strháváním známek jsem nadělal mnoho škody. Dopisy, kterých jsem moc nezachránil, jsou dnes vyhledávaným filatelistickým materiálem,“ dodal Hauzner. Jeho sbírka však překračuje hranice filatelie. Skýtá například letáky, které shazovali Američané z letadel 21. dubna 1945 nad Plzní, noviny, časopisy, komiksy, zápalky, obaly od žvýkaček nebo cigaret, konzervy. Předměty měl Hauzner uložené doma a po dlouhá léta je opečovával. Na první všeobecné výstavě o osvobození Plzně, již zahajoval generál Antonín Liška, se podílel hned v roce 1990 v Národopisném muzeu. Protože během příprav potřeboval zjistit čísla polních pošt, vydal se s několika dopisy na americké velvyslanectví. „Plukovník Edwin Motyka mi řekl: 'Nedělejte si s tím hlavu. Odkoupím je od vás za 50 dolarů.' Jenže já věděl, že si je musím nechat, protože jsem, pokud vím, jediný v republice, kdo je uchovával,“ pokračoval. Hauznerovi poté přišel seznam všech amerických polních pošt ve 2. světové válce. Exponát procestoval kus světa, objevil se v Dánsku, Washingtonu, vloni v Bangkoku. „Největším zadostiučiněním pro mě bylo, že exponát získal zlatou medaili v kategorii Open Class na světové výstavě Praga 2008,“ doplnil. Ty nejlepší kousky z jeho celoživotní sbírky mohou Plzeňané obdivovat v Galerii U Andělíčka. K vidění jsou dobové fotografie, originály nášivek na oblečení veškerých amerických divizí působících na západ od demarkační čáry, jež vedla od Aše až po Český Krumlov. „Zajímavý je také rozkaz z 5. května 1945, kdy stála armáda generála Pattona u Chebu. Dokument obsahuje informace, v jakém sledu mají osvobozovat Plzeň. Listina byla v době války přísně tajná, já jsem její kopii získal z Ameriky,“ uzavřel Hauzner. Některé materiály dostal od kamarádů, jiné od válečných veteránů, kteří se každoročně do Plzně vracejí na Slavnosti svobody. Výstava ve Veleslavínově ulici je díky velkému zájmu prodloužena do 15. května (otevřena každý všední den od 14 do 17 hod.). Foto popis| PLZEŇSKÝ FILATELISTA. Pavel Hauzner představuje v Galerii U Andělíčka nejlepší exponáty své celoživotní sbírky obsahující dobové fotografie nebo originály nášivek na oblečení vojáků. Foto autor| Foto: Deník/Z. Vaiz Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 04 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 04 ID| a2da7944-5b88-4713-82b4-f4e26e277923


Plzeňský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize


31

uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. *** „Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Obrázek Světová výstava v Miláně Foto popis| Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Zpravodajství; 12 Publikováno| Domažlický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Chebský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Karlovarský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Klatovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Rokycanský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Sokolovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Tachovský deník; Zpravodajství; 12 ID| e6ff7ffc-2ef1-4470-9f95-7f9cb316a522

Právo

Neviditelná i zřejmá loajalita 9.4.2015

Právo

ALENA ZEMANČÍKOVÁ

str. 4 Příloha - Salon Západočeské muzeum v Plzni

Plzeň jako Evropské hlavní město kultury 2015 V Plzni, Evropském hlavním městě kultury 2015, je jedním z témat jarních akcí loajalita. Věnovalo se jí sympozium konané na konci února a vztahují se k ní i výstavy v Západočeské galerii a v Západočeském muzeu. Každá ta akce je pojmenována trochu jinak a vzájemně se doplňují. Sympozium ke Smetanovským dnům je každoročně mezioborové a zkoumá vždy nějaké téma v souvislosti s „dlouhým 19. stoletím“. Výběr inspiruje aktuální společenská situace, která jakoby v nějakém zakletí stále nabízí nové a nové paralely. A tak po vzdělávání, stáří, práci, smrti, tělu, exotice či slovanství došlo i na loajalitu. V názvu sympozia stálo: Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. století. Sympoziem se táhla otázka: Co to ta loajalita vlastně je? A jeho průběh při dobré vůli směřoval ke zpřesnění definice pojmu. Je přitom těžké najít styčný bod mezi loajalitou jako záležitostí srdce, vnitřního přesvědčení, jak to odpovídá alegorickému zobrazení bytosti odhazující masku a odhalující hruď v referátu historičky umění Taťány Petrasové, a podlézavostí. Předvést demonstraci loajality jako trapné a devótní cirkusové číslo je svůdné, zajímavější je však rozebrat pohnutky k loajalitě u autorů, u nichž sice může jít o snahu zavděčit se protektorovi, ale také o skutečný výraz vděčnosti za podporu, a dokonce i za inspiraci. A jak se má loajalita k solidaritě - nejsou to vlastně antagonistické pojmy, neznamená nakonec vyjádření solidarity současně výpověď z dosavadní loajality? Vsoužití Čechů s Němci vystupuje ve vztahu k loajalitě zajímavě fenomén židovství - Židé, jakkoli asimilovaní, ateističtí, či dokonce oficiálně působící v katolické církvi jako olomoucký arcibiskup Kohn, jsou notoricky podezíráni z toho, že jejich loajalita je buď předstíraná, nebo jaksi geneticky vyloučená, čili že Otokar Fischer nemůže už z titulu svého židovství napsat pořádnou hru o Přemyslovcích (Bohumil Mathesius) a Theodor Kohn nemůže být dobrým arcibiskupem. A přes ně to, co je vlastně největším vítězstvím majority (totálně pokřesťanštěný Žid je přece absolutní triumf evangelizace a „neprobolený, neprotrpěný“ vztah k národním dějinám,


32

jaký Mathesius vytýká Otokaru Fischerovi, by stejně dobře mohl být i předností díla), je Židům předkládáno jako potenciálně nedostatečná loajalita. V oborech jako výtvarné umění a architektura bylo v 19. století svobodněji než v oborech psaných. Český dům mohl stavět německý architekt stejně jako německý dům architekt český a z debaty o národním slohu vychází nakonec hlavním vchodem moderna. I tak ale nevíme, jak vystihnout rozdíl mezi loajalitou a poslušností, je-li loajalita totéž co věrnost, stačí-li k jejímu vyjádření korektnost či zda tu musí být i jistá míra emoce. O přítomnosti emoce vypovídá výstava v Západočeské galerii, která je nazvaná Riziko loajálnosti: rakouská, německá a česká kulturní identita v umění 19. století a otevřená bude do 17. května. Vyzývá k přemýšlení o střetu zmíněných identit ve státě, který loajalitu vyžaduje (ve škole, na úřadě či v armádě dokonce formou přísahy), jehož umělci však cítí také další vztahy - národní, historické, náboženské i umělecké, které se se státní loajalitou neshodují. Výmluvný je v tomto případě obraz Jaroslava Čermáka Husité průsmyk bránící, kde malíř staví do popředí vlastní autoportrét v roli husitského bojovníka, spolubojovník má tvář přítele malíře Soběslava Pinkase a krajina za průsmykem není krajinou českou, nýbrž lesem u Fontainebleau, spojeným s francouzskou barbizonskou školou. „Tohle je obrana našich českých zájmů, které jsme v roce 1848 prohráli. My je ale budeme hájit dál, co budeme moci,“ komentuje obraz autorka výstavy Petrasová. Samo soužití Čechů s Němci začíná být vystaveno zkoušce vzájemné loajality v rámci monarchie až s koncem 19. století, s prudkým rozvojem průmyslu v německy mluvících oblastech Čech, který vede k vysokému sebevědomí německých podnikatelů a jejich zastupujících politiků a k prvním úvahám o samosprávných Deutschböhmen. Tyto úvahy přerušila válka, ale vynořily se znovu už jako vůči Čechům zcela neloajální koncepce odtržení od Československé republiky. *** Výstava v Západočeském muzeu se jmenuje (Ne)viditelná loajalita? České a německé v Plzni v 19. století a k vidění je do 3. května. Konvenční loajalita k rakouské monarchii se tu střetává s loajalitou jiného druhu - například u tělovýchovných spolků s loajalitou socialistickou, z definice internacionální, nebo v jedinečném a kuriózním úkazu revolučního Kašpárka Josefa Skupy, který v Měšťanské besedě „pochovával Rakousko“ už v září 1918, s loajalitou národní. Fenomén Loutkového divadla feriálních osad zosobněný Skupou a později na čas i Jiřím Trnkou ovšem skutečně vytvořil trvalou kulturní identitu Plzně, jejíž loutkářství se těší živému rozvoji i respektu do dnešních dnů. Při prohlížení exponátů dokumentujících, jak město demonstrovalo svou loajalitu při návštěvách císaře Františka Josefa, diváka napadne i otázka nad podobným jednáním v časech minulého režimu. Přehlídky Lidových milicí vždy 25. února byly jistě projevem loajality k vládnoucí komunistické straně, vůči občanům to byl ovšem projev totalitní moci. A bylo pak zahájení programu Evropského hlavního města kultury Plzně dne 17. ledna se zvony, provazochodcem a proudy lidí, symbolizujících toky plzeňských řek, projevem loajality občanů k městu jako kulturní metropoli, nebo jen senzací? Obecným smyslem loajality je budování a udržování společně sdílených hodnot. Není-li loajalita ve veřejném prostoru vynucována, rozpadá se na řadu osobních angažmá a příchylností, které mohou veřejný diskurs i rozvrátit. Je velkým uměním demokratické politiky tyto jednotlivé loajality sjednotit nosnou myšlenkou a aktuálně zažíváme, jak je to stále obtížnější. Podniky jako Evropské hlavní město kultury jsou pokusem za onu nosnou myšlenku vyhlásit evropanství. Vpatnáctém roce 21. století, jež můžeme klidně nazvat „dlouhým 20. stoletím“, už ale můžeme vedle potvrzujících manifestací sledovat také první náznaky výpovědí evropské loajalitě. I současnost tak nabízí nové a nové paralely a poučený pohled do minulých století nám snad může pomoci jim porozumět. Je velkým uměním demokratické politiky jednotlivé loajality sjednotit nosnou myšlenkou a aktuálně zažíváme, jak je to stále obtížnější Foto popis| Dobová fotografie Výzdoba třídy u příležitosti narozenin Františka Josefa, k vidění na výstavě (Ne)viditelná loajalita? České a německé v Plzni v 19. století v Západočeském muzeu do 3. května.


33

Trnkův tvůrčí svět okouzluje poezií i šíří záběru 11.4.2015 Radmila Hrdinová

Právo str. 11 Kultura Západočeské muzeum v Plzni

V rámci projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury se těší velké pozornosti výstava Ateliér věnovaná plzeňskému rodákovi Jiřímu Trnkovi (1912– 1969). Podílí se na ní Galerie města Plzně a Galerie Jiřího Trnky a jejím autorem je Trnkův syn Jan. Spolu s hlavním kurátorem výstavy Marcelem Fišerem a dalším týmem výtvarníků se podařilo zachytit Trnkův odkaz v plné šíři jeho záběru. Tím, že výstava jde nikoli po časové ose, ale po tematických celcích, ukazuje souvislosti Trnkova díla, patrné jak v jeho loutkách a animovaných filmech, tak i ilustracích, obrazech a plastikách. To, co Trnkovým dílem prolíná napříč žánry a lety, je imaginace čerpající z české odnože surrealismu, tajemství, snovost, křehkost a zároveň česká fortelnost, jakou jeho práce vykazují, zaujetí přírodou v jeho pokroucených stromech, pařezech a polidštěných kořenech a v neposlední řadě jemně sladěná barevnost, jakoby odpozorovaná z proměn přírody v ročních obdobích. Diváci zde naleznou své dětství zakleté do ilustrací Hrubínových říkadel, pohádek ze Špalíčku i Tisíce a jedné noci i Hauffovy Karavany, z nichž to dýchne orientem, Karafiátovi Broučci jsou tu ve dvou podobách: z 30. let Trnkova Dřevěného divadla i pozdější filmové verze, nechybí Bajaja, Staré pověsti české, Anička, skřítek a slaměný Hubert, Míša Kulička, Fimfárum, Císařův slavík – od obrazu k obrazu kráčí návštěvník po stopách svého dospívání a uvědomuje si, jak citlivého a fantazií bohatého průvodce měl právě v Trnkovi. Pozornost je věnována i Trnkovým spolupracovníkům a inspirátorům Jiřímu Brdečkovi, Janu Werichovi, Františku Hrubínovi, Václavu Trojanovi či Vítězslavu Nezvalovi. Výstava přibližuje i vznik animovaných filmů, a to jak formou rozkresů technických scénářů, tak interaktivní simulací dobového animačního studia. A kdo by ještě neměl dost, může navštívit expozici Zahrada 2 v Západočeském muzeu určenou především dětem. Jan Trnka a jeho syn Matyáš formou „kybernetoskopu“ oživili Trnkovu Zahradu jako hernu s tříkolkami, stavebnicemi, prolézačkami a jinými hejblaty. V projekcích tu artistické kousky předvádějí dva sloni, jimž to kazí zlomyslný kocour, psí smečka vyštěkává svou píseň a užvaněná velryba poměrně nudně přibližuje Trnkovu knížku. A na vše samozřejmě dohlíží trpaslík. Ateliér a Zahrada 2 skládají Trnkův obraz nápaditým způsobem a stojí za to se za nimi do Plzně vypravit. Vždyť Jiří Trnka je osobností, jež českou či československou kulturu proslavila ve světě a ovlivnila duchovní svět hned několika generací. Závěrečnou pochvalu zaslouží informačně i obrazově bohatý a výtvarně krásný katalog. Jiří Trnka: Ateliér Galerie města Plzně, do 10. května Jiří Trnka: Zahrada 2 Západočeské muzeum v Plzni, do 24. května Hodnocení 90 % Foto popis| Trnkův autoportrét (vlevo) a loutka Titanie ze Shakespearova Snu noci svatojánské. Foto autor| Foto reprint katalog výstavy

Kniha z projektu Paměť loutky 30.4.2015 (ČTK)

Právo str. 9 Jihozápadní Čechy Západočeské muzeum v Plzni

Plzeňské Muzeum loutek vydalo knihu fotografií, která završuje pětiletý projekt Paměť loutky. Vybrané loutky z muzea a z Divadla Alfa se na fotografiích Jana Pohribného staly průvodci. Na snímcích představily příběh Plzně, navštívily zajímavá místa kraje a zavítaly i do belgického města Mons, které je letos s Plzní Evropským hlavním městem kultury. „Projekt slaví úspěchy na výstavách v ČR i v zahraničí a v červnu se představí na výstavě EXPO v Miláně,“ řekla vedoucí Muzea loutek a spoluautorka projektu Markéta Formanová. Pohribný, který je podle ní uznávaným fotografem po celém světě, vymyslel kompozici snímků tak, že loutky mají téměř lidské proporce. Fotografie je zachycují v detailu a zároveň zasazené v krajině. Příběh Plzně vyprávějí historické loutky z muzea na 15 místech, kde se odehrály důležité události v dějinách města. Loutky připomenou například založení Plzně u románské rotundy ve Starém Plzenci, husitskou dobu, vytištění první české knihy, dobytí Plzně za třicetileté války, morovou ránu či vznik pivovarské tradice. Tento příběh lze navíc sledovat i ve hře geocaching, která je založena na hledání míst podle GPS souřadnic.


34

V části věnované Plzeňskému kraji jsou průvodci moderní loutky z Divadla Alfa. Navštívily například nejmenší historické město v ČR Rabštejn nad Střelou, Velhartice, Švihov, Mariánskou Týnici nebo Konstantinovy Lázně. Do Monsu odjel kašpárek a představil sám celé město, dodala Formanová. Loni se k projektu Paměť loutky připojila síť českých škol v zahraničí. Děti s kašpárkem vytvářely průvodce městem. Výtvory českých dětí z více než třiceti světových měst budou v létě vystaveny v Muzeu loutek.

Pražský deník


Pražský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. „Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Boleslavský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Benešovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kladenský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Berounský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kolínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Kutnohorský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Mělnický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Nymburský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Příbramský deník; Zpravodajství; 12


35

Publikováno| Rakovnický deník; Zpravodajství; 12 ID| 6ae77535-bacb-47d7-95e0-cdd2e8948fdf

Rokycanský deník

Dobřívský hamr zve už dnes k návštěvě 3.4.2015

Rokycanský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni


Národní technická památka se přes zimu dočkala oprav Dobřív, Rokycany – Unikátní vodní hamr v Dobřívě překvapil. Na Velikonoce se sice počasí pokazilo a dočkali jsme se sněhových přeháněk, rozkvetlé záhony a také některé keře či stromy však napovídají, že jaro je letos s předstihem skutečně tady. Se změnou se vypořádal také hamr, který je národní kulturní památkou. Probudil se, jeho sezóna už začíná. Letošek pro něj ale bude, a už je, trochu jiný než předchozí léta. Začalo to skutečností, že spolu s Muzeem dr. B. Horáka, které ho spravuje, přešel v lednu pod Západočeské muzeum v Plzni. To se muselo hned po převzetí pustit do jeho léčení. Bylo třeba vyřešit průsak vody štítovou zdí hamru z přítoku od rybníka. Přípravné projektové práce byly hotové už z předchozího roku, a tak vzhledem k mírným teplotám mohly práce začít ihned. Vlastně i musely, protože situace byla označená za havarijní stav. „Náročná oprava zahrnovala kompletní rekonstrukci koryta, jímž přitéká voda z rybníka do vantroků, včetně vybudování nového mostku. Dále vyspárování a nahození poškozené štítové zdi. Vně se bylo nutné vypořádat s jílovým zásypem a řešil se odtokový kanál,“ informovala za muzeum Eva Slatkovská. K uvedenému dodala: „Práce prováděla Inkasta Plzeň a Plzeňský kraj za ni zaplatil téměř 1,4 milionu korun.“ Tomu, aby hamr, coby nejvýznamnější památka svého druhu v ČR, byl v co nejlepším stavu, je od počátku svého působení nakloněný i nový starosta obce Jiří Ondřejíček. Už v průběhu oprav památky začala vedení Zpč. muzea a obce navzájem spolupracovat. „Hamr je významnou dominantou Dobříva a proslavil ho v celé republice. Chceme, aby i nadále k nám lákal návštěvníky. Zvýšený turistický ruch a zvýraznění povědomí o obci samé nám může přinést jen prospěch. Tím spíše hodláme spolupracovat s muzeem a podílet se na zviditelnění naší památky,“ uvedl Ondřejíček. Turistická sezóna začíná, opravy hamru jsou dokončené, takže se už s určitostí můžeme těšit i na tradiční Hamernický den. Ten letošní se podle zvyku uskuteční třetí květnovou sobotu, tedy 16. 5. pokračování na str. 2 Dobřívský hamr zve dnes k návštěvě Dokončení ze strany 1 Mohlo by se zdát, že zbývá ještě dost času, ale z hlediska přípravy je opak pravdou. Proto je chystání už v plném proudu. „I školy a kovářská učiliště už přihlašují své studenty do soutěže Dobřívský cvoček a zaměstnanci obou muzeí, tedy rokycanského i plzeňského, zase pilují doprovodný kulturní program,“ prozradila Slatkovská. Do nadcházející sezóny vodní hamr vstupuje se změněnou otevírací dobou. Nově teď bude přístupný ne jako doposud až od středy, ale stejně jako v případě ostatních státních památek už od úterka do neděle, a sice od 9 do 17 hodin. „Poslední komentovaná prohlídka, s předvedením provozu hamru, bude z provozních a technických důvodů umožněná v 16 hodin. Jinak prohlídky vždy začínají v každou celou hodinu,“ doplnila Slatkovská. Hromadné zájezdy se mohou objednávat předem přes telefon 371 722 160 či e-mail mailto:[email protected]. *** Otevírací doba Navštívit ho lze už dnes, v sobotu a neděli. Sezóna začala. Dále bude otevřený vždy od úterka do neděle, a to od 9 do 17 hodin. Prohlídky se uskuteční každou celou hodinu, poslední úderem šestnácté. Foto popis| ZAČÁTEK ROKU nebyl pro dobřívský vodní hamr snadný. Horní malý snímek dokládá, že už se vyléčil, druhý ale naznačuje, že to nebylo snadné. Rozsah havarijního stavu byl značný. Foto autor| Foto: archiv Region| Západní Čechy


36

Rokycany zavřely expozici muzea 16.4.2015

Rokycanský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni


Omítka stropu se prohnula, prasklina v ní se zvětšila. Ostatní prostory zařízení jsou však přístupné v plném rozsahu Rokycany – S okamžitou platností nařídil statik v závěru minulého týdne uzavření místnosti ve druhém patře Muzea dr. B. Horáka. Důvodem bylo ´prohnutí´ stropu a zvětšení praskliny. Protože nad uzavřenými výstavními prostory se nachází ještě nástavba, kde má instituce hlavní správní prostory, ptali jsme se, jak vypadá situace z tohoto pohledu. Ekonomka muzea Eva Slatkovská uvedla: „Nejde o to, že by se náhle nějak hroutily stropy. Stav není záležitostí posledního týdne, praskliny už tam byly pozorovatelné delší dobu. Nyní se ale poměry rychle zhoršily. Snad půjde jenom o uvolnění podkladu pod omítkou. Riskovat nelze, mohla by na někoho spadnout. Každopádně dům je starý a co je příčinou současného stavu, se uvidí až po sundání omítnutí stropu. Snad oprava nebude náročná a dlouhá,“ věří. Dotaz na fakt, zda se neobávají přebývat nad místem, kde panuje havarijní stav, odmítla s úsměvem. Nyní bude třeba vystěhovat sbírky a sundat omítku stropu. Teprve pak technici zjistí všechny okolnosti a příčinu havárie. „Právě proto, že po posouzení statik situaci ve druhém patře (pozn.: nalevo od schodů) označil za havarijní, nařídil nám s okamžitou platností prostoruzavřít. Podařilosemi ale už zajistit peníze, aby se v co nejkratším čase provedla oprava,“ informoval František Frýda, ředitel Západočeského muzea, pod nějž rokycanské od ledna spadá. „Snad do dvou měsíců budou moci návštěvníci zase secesní salonek i kuchyňskou expozici vidět,“ doufá. Podotkl také, že ve zmíněném případě došlo ke zhoršení skutečně rychle. „Ovšem praskliny se tam vyskytovaly už delší čas a neřešily se. Nacházejí se i v sousedních místnostech druhého patra. Tam zatím sice zřícení nehrozí, ale je třeba je sledovat. Zřejmě i tam bude potřeba pustit se do oprav, ale dělaly by se když tak po etapách,“ doplnil Frýda Muzeum funguje Expozice jsou běžně přístupné od úterý do neděle, v čase 8 až 16 hodin, s polední přestávkou Region| Západní Čechy

Historii rokycanské Spilky přiblíží muzeum 29.4.2015

Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni

(naš)

Rokycany – Muzeum dr. B. Horáka se od zítřka zaměřuje na nejnovější přínos archeologických nálezů v Rokycanech. Zítra, tedy 30. dubna, zahajuje výstavu Spilka od středověku k dnešku. Vernisáž se uskuteční v 16 hodin. Expozice představí výsledky archeologického výzkumu, který se v rámci rekonstrukce dané lokality uskutečnil v průběhu loňského a letošního roku. Představené budou nejvýznamnější nálezy – soubor kuchyňského nádobí z kamenné studny, nálezy ze spáleného středověkého domu, dřevěný vodovod nebo poztrácené mince. Návštěvníci se také seznámí s průběhem restaurování archeologických nálezů nebo s kresleným příběhem, inspirovaným výsledky výzkumu. Na přípravě expozice má hlavní podíl Martin Čechura ze Západočeského muzea Plzeň. Region| Západní Čechy


37

Strakonický deník

Místo, které jsme navštívili, je obec v regionu 18.4.2015

Strakonický deník str. 2 Strakonicko Západočeské muzeum v Plzni

Na úvod Strakonicko je naším domovem. V tomto regionu žijeme, většina z nás tady i pracuje, trávíme zde volný čas a s hrdostí ukazujeme krásy Strakonicka našim přátelům z různých koutů republiky. A že máme být na co hrdí! Známe ale náš region opravdu dobře? Víme o jeho malebných zákoutích, skvostech a tajemných místech? Pojďme si to vyzkoušet! A to každou sobotu prostřednictvím rubriky Strakonického deníku Hádanka pro všímavé čtenáře. Věříme, že si tuto skládačku zamilujete. Poznáte pomocí fotografických detailů, nápovědi lidí, kteří tady žijí, a také dalších indicií místo, kam jsme zavítali? Věříme, že ano. Tak hurá do toho! V redakci už se těšíme na vaše odpovědi. Místo, které jsme navštívili minule, je obec Číčenice. Správně odpověděli Jiřina Machníková z Radomyšle, Božena Vondřičková ze Strakonic, Václav Moravec ze Strakonic a Josef Jančar z Blatné Už víte, jaké místo hledáme dnes? Pošlete nám svou odpověď na email mailto:[email protected] Významné osobnosti b Jindřich Kučera – mykolog, botanik a spisovatel. Pracoval jako učitel na škole. b Ladislav Stehlík – básník a spisovatel. Ve vesnici se narodil a v letech 1924 až 1928 zde navštěvoval školu. b Jaroslav Stehlík – pracovník Národopisného muzea v Plzni. Rodák, o své obci napsal knihu o kostelích a nedokončený rukopis. b Mikoláš Aleš – nějaký čas navštěvoval místní školu. b Jan Bartoš – středoškolský profesor, spisovatel a literární historik. b Štěpán Pučálka – lékař, komunální politik a kulturní činitel v Blovicích. Rodák z obce, kterou máte uhádnout. Nápověda b První písemná zmínka o obci je z roku 1243. b V obci se nachází vlaková zastávka na trati Strakonice – Březnice. b První vlak zde zastavil už 30. června 1899. b V obci je také základní a mateřská škola. b Dominantu tvoří 39 metrů vysoká věž, která stojí samostatně u románského kostela svatého Petra a Pavla a původně sloužila jako zvonice. b Obec byla v minulosti městysem a později městem. Pokud o to zastupitelstvo požádá, má nárok na navrácení statusu. b Místní části: Hostišovice, Podruhlí, Tisov, Újezdec, Záhrobí a Závišín. b Pamětihodnosti: socha svaté Barbory; kašna; románský kostel svatých Petra a Pavla z doby kolem roku 1240; zvonice postavená roku 1863; hranolová novogotická socha svatého Jana Nepomuckého. Foto popis| V ROCE 2011 tady v pořadu Posezení pod lipami vystoupila zpěvačka Heidi Janků. Foto autor| Foto: Deník/Petr Škotko Foto popis| Z OSLAV 100 let fotbalu. Poznáváte známé hvězdy Martina Frýdka či Romana Vonáška a jeho bratra Petra? Foto popis| MIKOLÁŠ ALEŠ. Foto popis| SOUČASNOST – budova obecního úřadu. Foto autor| Foto: web obce Foto autor| Foto: Jan Škrle


38

Ústecký deník


Ústecký deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni

ADÉLA KAMENSKÁ

Milán – V české laboratoři života se na nejprestižnější světové výstavě mísí různorodá témata: od nanotechnologií, léků, obnovitelných zdrojů po kulturní, přírodní a řemeslné bohatství země. Ale nejvýraznějším motivem českého pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně, která začala na 1. máje, je voda. Návštěvníci se mohou v českém pavilonu, který je podle italských médií jedním z pěti nejnadějnějších, i vykoupat. Vstupu do českého pavilonu dominuje obří skulptura ptáka kříženého s automobilem. Podle autora Lukáše Rittsteina je zároveň fontánou. „Vytváří duhu a mlhovinu, a je v ní obsažena jak Šumava, tak deštný prales,“ popsal netradiční sochu autor. „Péče o vodu a její využívání se promítlo do povahy českých měst i vesnic, odrazilo se na různorodosti rostlin a živočichů a na vysoké kvalitě potravin. Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů – především piva,“ doplnil generální komisař české účasti Jiří F. Potužník. Samotný pavilon, který je jako jediný z obou stran obklopen vodním tokem, se již před otevřením pyšnil jedním prvenstvím. Podařilo se jej dokončit dříve než ostatní. Tvůrci doufají, že návštěvnost přesáhne dva miliony. Strohý, jednoduchý koncept stavby odkazuje na meziválečný funkcionalismus a zároveň bere zřetel na životní prostředí. V protějším pavilonu se prezentuje Irsko. Záměrem organizátorů je propojit obě výstavy a vytvořit „pivní bránu“ – na české straně s plzeňským pivem a na irské straně Guiness. Jedním z největších lákadel je podle organizátorů Laboratoř ticha, do které převezli či přesadili 12 metrů čtverečních živého středoevropského lesa a vybavili jej interaktivními prvky. Snímače pohybu detekují přítomnost návštěvníka, čím déle se v místnosti zdrží, tím blíže kamera rostliny snímá a může se dostat až na buněčnou úroveň. Další část expozice, Laboratoř života, je rozeseta po celém pavilonu. Její součástí bude nejen sedm předních domácích uměleckých děl, ale také české vynálezy a patenty z oblastí nanotechnologií, recyklace nebo zpracování potravin. „První je v přízemí, kde je jezerní plocha, a poslední na střeše,“ popsal Potužník. Na výstavu putoval i jeden z největších historických pokladů, pařížský zlomek Dalimilovy kroniky. Fragment první česky psané kroniky, který historici objevili teprve před pár lety v Paříži, vznikl v Itálii. O zhotovení rukopisu v Bologni svědčí podle odborníků typ písma i iluminace, které odpovídají místnímu stylu dílen. „Podtrhne kulturní a historickou blízkost severní Itálie a České republiky. Dostane se mu zvýšené pozornosti i u nás. Česká televize uvede premiéru dokumentu Davida Vávry Kronika králů, který mapuje okolnosti vzniku této unikátní literární i výtvarné památky,“ říká Jiří F. Potužník. Národní pavilon, který představuje Českou republiku a její regiony, nezůstává za laboratořemi pozadu. Hravá expozice z dílny CzechTourism prezentuje Česko jako „Zemi příběhů a fantazie“. Expozici toho nejlepšího z Česka doplňují i kulturní skvosty nebo národní výrobky. Plzeňské Muzeum loutek přivezlo na výstavu knihu fotografií, která završila pětiletý projekt Paměť loutky. Sklárny v Květné dodaly sklo do jedné z českých restaurací, které reprezentují na výstavě národní kuchyni. Vařit zde budou čeští šéfkuchaři z tuzemských surovin. Na jídelníčku se objeví i pokrmy ze srnčího, kančího, daňčího nebo zaječího masa. *** „Čerstvá i léčivá voda je základní ingrediencí nejslavnějších českých produktů, hlavně piva.“ Jiří F. Potužník Foto popis| Region| Severní Čechy Publikováno| Ústecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Děčínský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Chomutovský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Litoměřický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Žatecký a lounský deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Mostecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Teplický deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Liberecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Jablonecký deník; Zpravodajství; 12 Publikováno| Českolipský deník; Zpravodajství; 12 ID| 7683e07b-bf30-4560-9ad5-478e56fe8620


39

Český ostrov na EXPO: pivo a Dalimil Moravskoslezský deník str. 12 Zpravodajství Západočeské muzeum v Plzni ADÉLA KAMENSKÁ

Recommend Documents