ČESKÝ (NE)ZÁVISLÝ FILM Scénář k dokumentárnímu filmu ABSOLVENTSKÝ PROJEKT DIFA JAMU
Iva Strnadová
RTDS 2016
Námět: Český (ne)závislý film Dokumentární snímek o českém filmu a jeho možné autorské nezávislosti. Stopáž: cca 70 minut Dokumentární film by měl rozkrýt tvůrčí problémy, s kterými se obecně filmaři v Česku nejvíce potýkají. Oslovit chceme tvůrce a producenty, kteří se věnují hranému filmu, ale i ekonoma a filmové akademiky. Postavíme vedle sebe Petra Marka a Zdeňka Trošku, nebo Pavla Göbla a Tomáše Vorla st. Jejich výpovědi se budou navzájem prolínat a tvoři názorovou mozaiku, která by měla ukázat styčné body a zároveň mantinely nezávislého (ve smyslu osobního nebo uměleckého) a komerčního filmu. Výpovědi respondentů budou soustředěné, natáčené vždy v prostředí, které je postavám vlastní nebo je samotné či jejich tvorbu charakterizuje. Postavy chceme nechat přirozeně se pohybovat (pracovat) a využívat tak částečně výpovědi mimo obraz. Právě vizuální stránka dokumentu by měla ilustrovat nejen rozdílné názory tvůrců, ale i jejich povahy a divákovi nabídnout možnost číst mezi řádky. Je proto třeba nacházet takové lokace, které splní představu kameramana i režiséra a vypoví něco víc o respondentovi než jen to, o čem bude sám hovořit. Počítáme také s použitím filmových ukázek, které by měly být výtvarně co nejpestřejší a charakterizovat přístup konkrétního tvůrce k filmovému řemeslu. Využít bychom chtěli i archivních záběry z natáčení, které by rovněž mohly osvěžit statické rozhovory s autory. Jednotlivé obrazy – rozhovory, by mohly být proloženy tzv. zcizováky. Štáb se proto bude snažit natočit situace těsně před a těsně po rozhovorech, tak aby bylo zřejmé, jak k výpovědím jednotliví tvůrci přistupují a „informace“ předávaná o českém filmu byla poutavější, ale možná i z určitého úhlu pohledu taky komplexnější. Rámec dokumentárního filmu tvoří snímek, mladého režiséra Jana Wolfa Normalis, který dobře ilustruje postavení filmu v české společnosti. Cílovou skupinou diváků jsou cinefilové, ale i další skupiny, které se o film zajímají ve věku cca dvacet plus. Scénář vychází z pořízených zvukových nahrávek, které byly použity k diplomové práci o českém 1
nezávislém hraném filmu. A také z emailových i ústních rozhovorů s autory. Přiložený scénář je tak složený pouze z rešeršních výstupů. Předpokládáme, že při natáčení filmu bude možné vést rozhovory do větší hloubky a režisér využije investigativní způsob pokládání otázek k daným tématům.
Režijní explikace Dokumentární esej sleduje skrze výpovědi tvůrců, akademika a producenta situaci v českém filmu a možnosti autorské nezávislosti. Jednotlivé výpovědi se prolínají, doplňují, nebo si odporují. Každé téma je pomyslně odděleno filmovou ukázkou. Dokument rámuje první a poslední scéna z filmu Jana Wolfa, která dobře ilustruje totalitní éru plnou cenzury i současnost. Snímek si neklade za cíl být výukovým prostředkem k výkladu situace v českém hraném filmu, je spíš osobním zamyšlením nad aktuálním stavem současné české kinematografie. Ta je podle autora dokumentu ne zrovna v dobré kondici, ale možná se blýská na lepší časy. Vzhledem k tomu, že se jedná o nízkonákladový snímek, je při realizaci využíváno přirozených prostředí respondentů, v kterých se běžně pohybují. Natáčet se bude na digitální kamerovou techniku, která se bude specifikovat podle možností, které nám nabídne rozpočet. Cílové publikum je definované zájmem o téma, věková hranice pak cca dvacet plus.
Lokace: BRNO Kino Scala, Brno, Moravské náměstí (interiér) Kino Špalíček, Brno, Panská ul. (interiér, exteriér) Česká televize Brno, Běhounská ul. (interiér, exteriér) Michal, byt Brno - Veveří (Grohova 25) Šlapanice, Masarykovo náměstí (exteriér) PRAHA Riegrovy sady, Praha Vinohrady (exteriér, interiér) FAMU, Praha (exteriér, interiér) Koh-i-Noor, Praha Vršovice (exteriér) Střižna ČT, Praha (interiér) Kino Ponrepo, Prha ul. Brtolomějská (interiér) 2
Státní fond kinematografie, Praha, Veletržní palác (interiér)
OBR 1 Ukázka z filmu Normalis: TC : 5:20 – 6:30 scéna ze začátku filmu, která je situovaná do roku 1968. Mladá režisérka Helena právě předstupuje před schvalovací komisi se scénářem ke svému prvnímu celovečernímu hranému filmu… „……Dobrý den, já jsem tady kvůli scénáři, který jsem Vám přinesla..Já teda vím, že jsem ho odevzdala na poslední chvíli a těsně před termínem. Přesto bych vám ráda řekla, že jsem na něm opravdu mákla, že... Je to sedmá verze a.....já to prostě musím natočit!“ OBR 2 Den, Interiér, kino Ponrepo SY: filmový teoretik a kritik, Jakub Jiřiště: Jakub Jiřiště, sedí v promítací kabině – pracuje tam. SY: „No, jaké jsou výchozí pozice, které se dnes nabízejí pro začínající režiséry… absolvování katedry režie FAMU zaměřené primárně na rozvoj autorského stylu, studium na FAMO nebo, zkušenost se zahraničním studiem filmové režie a čiré filmové nadšenectví nahrazující profesionální průpravu…“ OBR 3 Den, interiér, kino Jakub Jiřiště, sedí v promítací kabině – pracuje tam. Zakládá nosič do stroje. Ukázka z filmu Normalis TC 28:35 – 29:55 (scéna kdy se natáčí – herečka sedí v autě, probírá se scénářem, situace na place, obraz přejde do černobílé stylizované scény – herečka sedí na kapotě jedoucího auta a kolem sebe rozhazuje lístky růže…až do chvíle než kolem projede auto s kameramanem, který celou scénu zabírá z jedoucího auta.) SY: Jakub Jiřiště: „Film Normalis, Jana Wolfa je zrovna příklad nadšence, který natočil slušný film za šedesát tisíc s velkou retro výpravou, která je mnohem uvěřitelnější než ve slavném seriálu Vyprávěj, ale samozřejmě není perfektní a není to distribuční film, jestli je nezávislý..? To myslím je. Otázka spíš je, jestli je už profesionální nebo ještě amatérský? Je to prostě film vytvořený z čistého entuziasmu, ani myslím nebyl určen pro distribuci. Všiml si ho někdo v televizi a taky Fero Fenič. A pak přišel i zájem ze strany artových kin a festivalů. Nakonec měl světovou premiéru před mezinárodním publikem na Febiofestu. Takže je možné takhle punkově natočit i dobrý filmy. To určitě 3
je. Ale proč to tak dělat, že jo..Jsou tady myslím autoři, kteří mají k nezávislosti blízko jako Petr Marek a teď možná i nová generace z FAMU nebo dokumentaristé. Ale Honza Wolf nevystudoval žádnou filmovou školu, je myslím grafik. Problém je, že málokdo, kdo se filmem živí nebo se chce živit, to takhle může dělat. No nemůže, že jo, protože by neměl na rohlík.
OBR 4 Exteriér, večer, kino (archiv ČT) Filmová retro anketa ( rok 1984) –
redaktor: „Na co chodíte do kina? - Na české filmy. Jednoznačně. Chodíme se bavit a taky se třeba něco dozvíme.“
–
„Americké filmy. Jsem nějaké viděl, ale myslím si, že české filmy jsou na vyšší úrovni“
–
„Rádi chodíme na české filmy. Jsou některé, které jsou i vážné a závažné. Ale taky nás baví ty zábavné. Je to lepší jak divadlo, pro nás, pro mladý, no.“
OBR 5 Exteriér, kino Scala, Brno anketa se současnými návštěvníky kina. –
„Chodíme hlavně na cizí filmy. Severské třeba, ale pokud je nějaký český, který stojí za to, tak mně to zajímá. Jestli je nezávislý, to neřeším.“
–
„No, z českých filmů jsem byl už několikrát dost zklamaný, z těch koprodukčních musím říct, že většinou se mně líbí. Nemyslím, že by to ale bylo v penězích. Jde o nápad o sílu příběhu a taky o nápaditost při zpracování. Nevím proč to tady nikdo netočí.“
–
„Naposledy jsem viděl český film Nesmrtelná Tiffany, no jako dobrý, možná asi nezávislý. Takový poloamatérský, ale když se podíváte na produkci, tu zahraniční tak to prostě pořád pokulhává ten český film. Přitom beru, že jsme asi v nějaký době na tom byli dobře. Ale vlastně jsou některý ty počiny dnes dost amatérské, ale asi nejsou nezávislé. Bylo by to ale fajn. Nějaký pořádný artový český film bych si dal.“
OBR 6 Interiér, natáčecí studio Všude kolem samá technika, kamery, světla, někde na stole sedí kameraman, Marek Jícha. SY: „Je to daný taky tou dosažitelností techniky dneska, my už dneska natáčíme na horší techniku, 4
než mají mnozí amatéři, no ono je potom taky otázka kdo je amatér, jestli to nejsme náhodou my?“ smích
OBR 7 Interiér, Michalův pokoj, den Michal, student filmové vědy MU v Brně „Do kina nechodím, všechno si stáhnu. Málokdy to jsou filmy, které by mně myslím oslovily víc na plátně. Určitě to je větší zážitek, třeba v multiplexech se super soundem, ale tohle si zase můžu pustit, kdy chci, kde chci. Můžu si to zastavit..Ale samozřejmě ve škole máme kino a každý týden si pouštíme nějakou klasiku. Já si myslím, že se ten filmový průmysl obecně nejvíc promněnil s nástupem digitální techniky. Je to takový odrbaný. Prostě je to jakoby jednodušší, ale vlastě vůbec ne, protože když můžete natočit víc materiálu, tak si potom z toho množství musíte vybrat a musíte si udržet tu kázeň. Mít perfektní záběr chce soustředění se na něj a ne na kvantitu..zkusím to a tohle.. a nakonec mám všechno a nic. Taky nepotřebujete takovou přípravu“ OBR 8 Interiér, den, Veletržní palác Marek Loskot, sedí v kanceláři, před sebou horu scénářů. „Nejhorší nešvar českých filmařů je jednoznačně příprava. Všichni spěchají, aby mohli točit, což ekonomicky chápu, ale když to není dobře připravený, jede se na první verzi scénáře, někdy na nultou..tak to prostě nedopadne, no. Proto dáváme peníze na vývoj, ale samozřejmě nejsou velký. Ten autor za to těžko může žít a věnovat se jenom tomu jednomu filmu. Ale věřím, že se časy mění a pomalu střádáme ve Fondu peníze i na artovější projekty“ OBR 9 Exteriér, den, Karlovy Vary V Karlových Varech začíná festival. Dav lidí postává kolem vstupu do hotelu Thermal. Atmosféra je nabitá filmem. Všude kolem velké billboardy, upoutávky a plakáty lákající diváky do kina. Červený koberec, přijíždějí hvězdy, fotoaparáty blikají, reportér vstupuje do zpráv..blýskavá atmosféra začínající filmové noci. SY: začíná mimo obraz (M.O.) Karel Och (lokace Karlovy Vary): „Vkládat velké peníze do kinematografie ještě neznamená, že ji učiníme vynikající. Mělo by to být v souhře: intelekt, fantazie a talent tvůrců by se měly dočkat podpory ze strany státu, ale aby stát podporoval v každém případě 5
jakýkoli projekt, to mi připadá opravdu zbytečné. Na druhou stranu je nutné vědět.. Uznalo se totiž, že film je sice zboží, ale je to současně záležitost umělecká. Je velmi obtížné si říct: každý si musí bojovat o svoji pozici na trhu. Mně připadá, že už teď je daleko více filmů, které míří i podpásově na diváka a které by nemusely vznikat, zejména ne se státní podporou“
OBR 10 Den, interiér, kinosál Čestmír Kopecký „Hlavní problém je v osobnostech lidí, kteří rozhodují o filmech. Nikdo z nich se kromě rozhodnutí, jestli přidělí dotaci nebo ne na filmu dál neúčastní. Nikdo nenese odpovědnost. Všichni jsou neviditelní, ale ruku museli zvednout! Ve Zlatých šedesátých všichni mluví o nutném štěstí nebo taktice při prosazování scénářů a filmů na Barrandově i v šedesátých letech. Nemyslím, že by to dnes bylo o moc jinačí. I v České televizi se tak musíte chovat, pokud chcete prosadí něco pořádného. S Radimem Špačkem jsme tak natočili svobodné dílo například - Pod dlažbou je pláž o budoucnosti a smyslu veřejnoprávní televize. Šlo to díky kulturním handicapům posuzovatel., kteří neznají Sartrovo heslo z roku 1968. Funkcionáři v Čt zjistili o čem je film cca po půl roce po odvysílání.“
OBR 11 Interiér, Karlovy vary, festival Uvedení českých filmů v sekci Fórum nezávislých (pravděpodobně ohlášení, pokud ne tak nějaká administrativní činnost, kde někdo anonymě přečte české filmy, které tam jsou ..nebo taky tam nebudou žádné..) OBR 12 interiér, kino Scala vestibul den, Brno Marek Loskot, člen Státního fondu kinematografie „My nějakým způsobem samozřejmě rozlišujeme artové snímky. Nechali jsme si udělat studii vývoje českého hraného kinomatografického díla. Kde je definovaný artový a mainstreamový artový film. Vyplývá z toho, že u nás chybí větší soustředění se na přípravu filmu, jak už jsem o tom mluvil.. Jsou to kolikrát zbytečně uspěchané projekty. Abychom ten stav nějak vylepšili, je třeba určitě artové – autorské projekty podpořit. A co se týká nezávislého filmu u nás, asi ho můžeme chápat pouze v duchu 6
nějakého autrského postoje než finanční nezávislosti. S tím se samozřejmě ve fondu snažíme pracovat. Určitě ty projekty vnímáme zda jsou víc komerčně zaměřeny nebo ne. Nemůžu říct, že bychom podporovali víc ty nebo ty, ale v podstatě pokud je opravdu scénář autorský a kvalitní, tak většinou podporu má. V roce 2014/2015 jsme tak pomohli několika debutům. Samozřejmě ty rozpočty nejou velké. Ta nízkonákladovost je taky trochu předpoklad úspěchu.“ OBR 13 Interiér, natáčecí studio Všude kolem samá technika, kamery, světla, někde na stole sedí kameraman, Marek Jícha. SY: Marek Jícha: „Fráze o tom, že státní podpora filmu chrání diváka před záplavou braků, jsou pokrytecké. Fond kinematografie v posledních letech poslal miliony na komerční slátaniny. Dráždí mě skálopevné přesvědčení některých filmařů, umělců a úředníků o tom, že státní fond funguje jako hráz proti tupé komerci.“
OBR 14 Den, interiér, střižna Ukázka: Ulovit miliardáře (režie Tomáš Vorel st.) TC 23:15 – 24:03 ( sledování zpráv v tv – opilecká oslava venku na nábřeží u Vltavy, skandování TV1 až po záběr na měsíc...) Tomáš Vorel sedí ve střižně.. SY: Tomáš Vorel st.: „Brodit komercí se nemusím, natočil jsem v životě jen tři reklamy, dvě z toho jako herec a to jsem kvůli penězům netočil, ale chtěl jsem si to zkusit a zjistit, jaký je reklama hnus. Nikdy jsem žádný film, žádnou televizi netočil kvůli penězům. Dělám jen to, co mě baví a naplňuje. A to mi kupodivu občas naplní i kapsu. Třeba film Cesta z města byl kasák, Gympl byl hit. To mě několik let živilo... Vypadá to teď tak, že dávat film do kin jsou vyhozený peníze a ztráta času. Vypadá to, že se kina za chvíli zavřou a lidi budou koukat na filmy jen v televizi a na internetu. Ale třeba je to jen taková vlna, taková „mrtvá česká vlna“, která se za chvíli přežene a lidi znovu pochopí, že film je velké plátno, velký zvuk a kolektivní zážitek...Teď digitalizuji a archivuji všechny své filmy, kdybych náhodou umřel, tak aby to zůstalo po mě srovnaný. Takže příští rok se chystáme zdigitalizovat a obnovit premiéru filmu Kouř a potom Pražská 5. To už bysme dneska nenatočili. To by se ani v dnešních podmínkách nemělo šanci dostat ani do popůlnočního televizního vysílání, natož na filmové plátno..“ Dává do pc dvd s pražskou pětkou.. Ukázka: Pražská pětka (ukázku si vybere T. Vorel a řekne k tomu snad nějakou „historku“) 7
SY Tomáš Vorel st: „No jestli to takhle půjde dál, tak režiséři a herci budou točit zadarmo, ba co víc, budou na ulicích chytat a podplácet diváky, aby se šli na jejich film milostivě podívat. Ještě děsivější je však představa, že současná technologie umožňuje natočit film každému a odvysílat ho na You Tube. Když bude na světě sedm miliard lidí, tak to máme sedm miliard filmových premiér za rok! Takže to budete moci koukat non stop na počítač a stejně nestihnete vidět všechny filmy. Hrůza...“ OBR 15 Večer, interiér, kino Kinosál se zaplňuje do posledního místa (přeplňuje se) (časosběr) světla se zhasínají..začíná film.. Ukázka Babovřesky…hned začátek 1:30 – 4:20 „Mně si lidi asi taky stahujou, ale myslím, že buď se podívají v televizi a do toho kina taky dojdou. Jsem naprosto nezávislý, a to jestli bude mít můj film jeden nebo dva, tři díly..o tom prosím rozhodují diváci. Nikdo mně neříká co mám točit, protože točím co chci a že je tam reklama, je. Kdo by ten film zaplatil?“ Ukázka z natáčení Film o filmu Babovřesky 2 – TC 3:20 mluví Žilková, svěřuje se, proč na Trošku chodí do kina. Ukázka z natáčení – (je možné vybrat cokoli, vše je nevkus ze všech úhlů vnímání..) OBR 16 Večer, exteriér, před multiplexem plakát Babovřesky II.anketa s diváky - „Od českého filmu určitě očekávám i zábavu, no neuráží mně to. Troška je jeden z mála režisérů co mají a vědí co říct. A je poměrně nezávislej, protože mu do toho nekecá žádná televize.“ - „Určitě by to chtělo víc takových filmů. Miluju Slunce seno a myslím, že se zase tolik filmů dnes netočí – u nás jako. Jako dřív. Natož aby byly nezávislý, to asi nejde. Já bych kldně zašel na normální film, kterej by nebyl intlektuální a byl nezávislej, proč ne...třeba se dožiju..“ - Takovýhle filmy, jsou potřeba. Zvedlo mně to náladu, to potřebuju poslední dobou. Je to o nás, o normálních lidech a klidně se tomu zasměju. Nezávislost nevím co je, vždycky to bude závislý. Všechno je na něčem závislý, ne?
8
OBR 17 Den, exteriér, (Zdeněk Troška bude mít sám volbu, kde rozhovor natočíme) SY: Zdeněk Troška: „Podle mého názoru jde o to, s kým se kamarádíte. Já třeba nikoho neznám, takže nic nedostávám. Mě berou jako komerčního režiséra, který si vydělá sám, takže dávají peníze na umělecké a experimentální filmy, které dostávají České lvy, a do kin pak přijde přibližně dva tisíce diváků. Já točím komedie, a to pro ně není umění. Umění je, když někdo trpí a neustále něco řeší. Tohle musíme našemu divákovi servírovat. Všichni se divili, že Filip Renč dostal patnáct milionů na Lídu Baarovou. Proč by nedostal, když jde o tak velký projekt? Kam jinam by ty peníze měly jít?“
OBR 18 Den, exteriér, lavička Režisér, Petr Marek sedí na staré ošuntělé lavičce v nějakém pražském, trochu omšelém, parku (protipól k Troškovi). Petr drží v ruce dvd s filmem - Nic proti ničemu, a čte anotaci. SY: „Komedie režiséra a hudebníka Petra Marka a jeho přátel z divadelního sdružení Láhor/Soundsystem vypráví příběh manželů Radka a Johany, kteří přijíždějí inkognito na sraz adoptovaných, snažících se založit občanské sdružení. Rozhodují se totiž, jestli budou adoptovat dítě a chtějí poznat „co z těch lidí vyroste“. Když se ale Radek ukvapeně představí pod cizí chatovou přezdívkou Skippi, stane se okamžitě terčem opovržení celé skupiny. Johana a Radek se i přes vyhrocenou atmosféru rozhodnou zůstat. Teprve teď se totiž "něco děje", něco osobního, a bude možné to pozorovat zblízka! Radek přijímá falešnou identitu "vyvrhele" se vším všudy a přitom s Johanou pozorují reakce ostatních. Během několikadenního pobytu v kempu Jordán, kde se sraz odehrává, vyplouvá postupně napovrch, že nejsou jediní, kteří něco skrývají.“ Ukázka z filmu Nic proti ničemu TC 19:40 – 23:34 „Můžu? Johana. Colu? Ne, ferneta, ale malýho..(až po svěřování s adopcí)“ OBR 19 Den, exteriér, lavička SY: Petr Marek: „Myslím, že jsou moje filmy nezávislé. Doteď byly všechny financovány až po natočení, čili vlastně až během postprodukce. Což znamená: udělal jsem film, se kterým jsem byl spokojen a už mi nebylo stydno na něj chtít získat třeba minimální peníze čistě na technickou postprodukci 9
a distribuci. Za moje filmy ještě nedostal zaplaceno nikdy žádný herec, ani já. Teda ve smlouvě s Negativ s.r.o. na film Láska shora byl honorář 200 korun. Které jsem dostal.“ Ukázka filmu Láska z hora (scéna s Bohdanem Karáskem) TC: 32:30 – cca35:40 SY: Petr Marek: „Moje filmy vlastně vznikají s minimálním rozpočtem, zahrnujícím pouze záznamový materiál. V Případě filmu Nic proti ničemu si např. herci sami platili ubytování a jídlo v místě natáčení. S následujícím filmem pravděpodobně budu muset ale maličko překročit svůj stín, protože se odehrává před dvaceti lety a tam už trocha produkce bude muset nastat. Minimálně proto, že většina holek v té době měla trvalou. Nezávislý český film tak existuje. Bohdan Karásek, který hraje v Lásce shora, můj kamarád z FAMU, už natočil taky dva nebo tři? Problém je jen s distribucí, vlastně nevím kolik lidí to vidělo.“
OBR 20 Noc, exteriér, Bohdan Karásek Bohdan Karásek (v práci – je noční hlídač) SY: „Za nezávislého filmaře se považuju, a to je myslím úplně celá odpověď.“ Něco dělá jako hlídač, obchází areál..atd. a hovoří…m.o. SY Bohdan KarásekM.O.: „Já dělám v noci, můžu si tady psát, mám tady určitou svobodu. Já jsem takový obrazový minimalista. Točím filmy, které jsem nazval bytové filmy. Odehrávají se většinou v jedné, nebo ve dvou místnostech.“ Ukázka z filmu Milostné písně, režie Bohdan Karásek – 15:00 – 18:30 (D. Medřická usíná, situace na gauči) SY Bohdan Karásek: Filmařská komunita u nás je velmi rozbitá a neexistují žádné, ani pomyslné standardy toho, jak se asi v Čechách dělá nezávislý film tak, aby přitom nebyl amatérský. Samozřejmě chci pracovat s lidmi, kteří se filmem zabývají, to ale velmi často znamená, že jejich profesionální zkušenost vznikla v úplně jiné sféře. To je veliké úskalí. Pořád se učím, jak pro vznik filmu zajistit podmínky, v nichž se všem zúčastněným dobře dýchá, a přitom chápou, co je možné a co nikoli, co je v rámci možného pro film podstatné a co nikoli – a dokážou si to užít právě tak. m.o. (B. Karásek při práci..) Distribuce je jiný problém. Nejsem si jistý, zda se nezávislých filmů u nás rodí tolik, aby mělo smysl vytvářet pro ně nějakou zvláštní distribuční platformu, přičemž do klasické distribuce se samozřejmě nehodí. Pokoušel jsem se jeden svůj film nabídnout jak distribuční společnosti Artcam, jejíž zaměření je mi blízké a sympatické, tak i České televizi, ale v obou případech bez úspěchu. 10
OBR 21 Exteriér, den, natáčení Režisér Pavel Göbl natáčí film – organizuje něco na place, baví se s herci – nějaká situace při natáčení.
OBR 22 Exteriér, den, natáčecí pauza SY: Pavel Göbl: Například Luis Buñuel by s dnešními českými televizemi a producenty nenatočil ani jeden jediný film… asi je to tím, že tyto moudré instituce a firmy točí skvosty. Šanci nemá téma,, u kterého mají tito výše zmínění a z modly zábavnosti předposraní obavu z malé návštěvnosti, nebo z toho, že jimi vychovaný divák, který pomalu ale jistě blbne, by něco nepochopil… i když jim samotným se to mnohdy líbí – považují sami sebe však za něco chytřejšího, než je plebs pro který vyrábí, zábavu a emoce.
OBR 23 Den, interiér, střižna SY Tomáš Vorel st.: „Obecně je tato doba pro kinematografii děsivá. Každý diletant může točit na foťák nebo na mobil. Filmy pak vypadají jako rozhlasové hry, nebo televizní inscenace. Zcela se vytrácí magické vyprávění obrazem, výtvarnost filmu, hloubka prostoru.
Proti těmto
„režisérům“ se lze bránit jedině tak, že kino prostě jeho film nevezme a nepromítá. Protože každý hnusný film devastuje vkus diváků a globálně odrazuje chodit do kina. K devastaci výtvarného vkusu přispívá rovněž kontrastní, přebarvené televizní obrazovky, které si divák může film nastavit dle svého přání, což je zcela v rozporu s autorskými právy. Je potřeba žalovat všechny výrobce televizí, že porušují autorský zákon a umožňují divákům otočením knoflíku zcela zničit několikaletou práci filmových režisérů, kameramanů a výtvarníků.“...
11
OBR 24 Exteriér, den, natáčení SY M.O. Pavel Göbl: „V časech nouze jsem natočil jeden absolutně závislý film (Veni, vidi, vici) byl jsem pouze najatým inscenátorem, takže jsem byl závislý na scénáři, dramaturzích – jednom od producenta, druhém od televize, kteří měli jasnou představu o tom, že divák touží po demenci, a na producentovi, který film v tomto duchu zaplácal reklamou – v každém případě velice užitečná a krajní zkušenost. Druhá krajnost byla naopak zcela občerstvující – můj první zcela nezávislý film, to znamená – bez televize, fondu a reklam se jmenuje Gorila a je podle krásné divadelní hry krásného Helmuta Kuhla s Nejhodnějšíma medvídkama – rovněž nejkrásnějšíma; tady jsem byl závislý pouze na scénáři. Druhý film jsem si napsal sám – Odborný dohled nad východem slunce, vznikl taky bez fondu, televize… ale obsahuje už trošku reklam, ale vzhledem k inteligenci mecenášů naprosto přiměřeně a na místech, kde stejně ta daná věc být musí. U tohoto filmu jsem měl poprvé od FAMU pocit, že dělám něco svého, za sebe a tak jak chci – a podle toho to vypadá. Myslím, že to dopadlo dobře. Aj nějaké ceny jsme dostali. Je to můj úplně nezávislý film. Natáčení bylo dost sparťanské. Profesionální filmaři jsme byli na place tři. Kameraman, zvukař a já. Všecko ostatní jsme naučili kámoše.“
Ukázka: Odborný dohled nad východem slunce – TC 21:30 – 22:30 (Brabenec hraje sólo na saxofón v kuchyni) OBR 25 Interiér, den, česká televize, kancelář dramaturgů čilý ruch v tvůrčí skupině TS Brno.. Situace kdy se dramaturgové baví zcela nezávazně a nevázaně o konkrétním scénáři a jeho možnosti realizace (možná i nějaký vtip) – uvolněná atmosféra OBR 26 Interiér, den, stejná kancelář jako v obr. 17 Vzadu u okna sedí vedoucí TS Brno, Kamila Zlatušková. „Možnost prosazovat v české televizi věci, které nejsou úplně pro většinové publikum, nebo nejsou vůbec, taky jim říkáme, že jsou hraniční, teď momentálně cítím, že moc velká není. Když začal fungovat tenhle producentskej systém tvůrčích skupin, bylo to poměrně řekněme euforické, ale mám teď trochu pocit, že už to opadlo a přetavilo se to jako kdyby v něco, co nefunguje a co ani nemůže dobře fungovat, když chybí nějaký způsob vstřícné komunikace, nebo komunikace a taky když jako 12
producent nemáte pevný rozpočet, ale ani pravomoci. Já jako kreativní producentka to sice můžu předložit vývojové radě, ale taky to nefungovalo. Když jsem přišla třeba s formátem Blaník, když jsem viděla úplně nultý díl na youtube a přišlo mně to hodně dobrý, potkali jsme se, domluvili jsme se dokonce, že bychom dělali vůbec první internetovoveřejnoprávní koprodukci. Ale úplně jsem se asi opět minula tomu, co se líbí kolegiu schvalovatelů. Nikdo se nesmál a tak, ale to se asi stává. Jenže si myslím, že se nakonec ukázalo, že to potenciál, myslím divácký, rozhodně mělo. Myslím si, že by televize určitě měla být odvážnější v tomhle a není. No a já mám pocit a určitě nejsem jediná z producentů a kolegů, že by právě česká televize měla být tím, kdo přináší nové věci, nabourává stereotypy a víří hladinu.. Nezávislost filmová tu určitě je autorská, ale ty projekty se vůbec nedostávají na denní světlo, bohužel, protože neprojdou těma komisema.. Ony se odvolávají na publikum, které nutno říci část volá po těch zábavových věcech. Ale určitě to má cenu dělat české filmy a má cenu posouvat divákovi ty hranice. Ať už formální nebo obsahový. Ono nezávislý film, no spíš autorský, protože finančně bude český film vždycky asi závislý. Není to zatím zboží v tom smyslu v jakém je chápán v Americe..Ale právě ta osobní, autorská nezávislost je ta právě důležitá.“ OBR 27 Exteriér, den – Mário venčí psa Někde v Riegrových sadech, venčí psa muž – Mário Kubaš… SY: Mário Kubaš, částečně M.O.: (autor práce o kreativních průmyslech) : Je třeba si uvědomit, že film a kultura obecně je průmysl, je to kreativní průmysl a každá investice do hodnotného, hodnotového díla je návratná. I kdyby to byly miliony na druhou Marketu Lazarovou. Ta návratnost je z dlouhodobého hlediska jistá. Film je vlastně z dlouhodobé perspektivy docela levným a efektivním médiem pro šíření nějakého povědomí o naší zemi, o konkrétním regionu, může být médiem jakési kulturnosti. Tam kde je dobrá kultura, kultura na úrovni, tam jsou peníze, tam přijdou investoři. Jednoduše řečeno kreativní průmysl přitahuje bohaté snoby, kteří pak investují a třeba se i do místa nastěhují.. Ukázka: Marketa Lazarová TC cca 21:03 -26:30 OBR 28 Den, exteriér, vycházka s Máriem Mário dojde se psem ke starému kinu na Vinohradech, ještě je na něm trochu čitelný, oprýskaný nápis. Okomentuje to. 13
„Tady bylo kino, v další ulici taky. Není tady nic a nikdo.“ Mário vchází do velkých vrat, kde bydlí..stoupá po schodech nahoru.. SY (částečně M.O.): Je třeba si uvědomit, že kinematografie zaměstnává celou řadu filmových pracovníků a zvyšuje jejich profesní kvalifikaci. Také díky jejich profesionalitě se můžeme stát vyhledávanou destinací pro bohaté filmové produkce zvenčí, které přinášejí do země jak finanční prostředky, tak vytváří pracovní místa. Kvalitní a úspěšná komerční kinematografie je radostí pro distributory a majitele kin. Čím více prosperujících producentů, distributorů a majitelů kin, tím lépe se daří celému filmovému odvětví. Je nutné chápat, že celý tento cenný a vzájemně propojený systém může existovat pouze pod podmínkou, že jej stát reguluje pomocí dobře nastavených zákonů a nenechá jej skomírat v prostředí spoléhajícím na čistý tržní kapitalismus. Teritorium vystavené zúženému kulturnímu pohledu nemá přístup k nezávislému myšlení a hloupne. Dostává se mu méně informací, stává se mělkým a přestává kultivovat vlastní citlivost. Ochrana a podpora kinematografie by proto měla být cílem a ctí každého slušného a zodpovědného politika. Samozřejmě pestrost i filmová je důležitá. Je třeba ale autorsky nezávislé počiny podporovat, právně ony mají šanci vykvést.
OBR 29 Den, interiér, kinosál SY: Čestmír Kopecký: „Filmy nás definují daleko více, než si myslíme. Naše národní povaha i humor jsou filmu blízké. Nic nás a dobu nedokumentuje tak jako filmy. Filmy jsou obraz naší společnosti, to je to, co po nás zbude. Žádné průmyslové zóny. A jestli mi něco v českém filmu chybí, tak to jsou progresivní experimenty a avantgarda.“
OBR 30 Interiér, Česká televize, kancelář Kamila Zlatušková, Česká televize, interiér kanceláře (stejné jako obr.17) „Prý třicet procent lidí u nás nepozná ironii. Jakou formou tedy s publikem komunikovat? Když navíc vždycky bojujete s tím, že lidi u televize chtějí hlavně odpočívat? Čím je situace ve společnosti horší, tím míň mají lidé asi chuť řešit večer u televize to, co řeší v běžném životě a v kině už vůbec. Filmy vznikají jaksi těžkopádně, na vině je myslím proces rozhodování o námětech.. Za generálního ředitele Jiřího Janečka, byla televize v totálním chaosu. Potom nastoupil Petr Dvořák, situace se hodně změnila a nastoupilo také mnoho skvělých lidí, třeba producent Čestmír Kopecký, ale podle mé zkušenosti je těžké prorazit čistě s autorskou věcí.. Jak se mění společenská situace, začalo navíc přituhovat. Ostřelování ČT je mnohem drsnější a koneckonců i pan prezident se nechává často slýchat, 14
jak je mu ČT trnem v oku. Panuje tam nervozita a přes boje, které se vedou, se ztrácí trochu i nadhled. Navíc systém volby mediálních rad u nás není vůbec ideální. Rada ČT je volená Poslaneckou sněmovnou, a to je problém. Teď se schvaluje zákon, který může televizi fatálně poškodit. Chtěla bych, aby někteří politici nechali ČT být. Přijde mi nehorázné, jak velkou měrou se politická scéna snaží do ní vlamovat. Televize by měla být samostatný sebevědomý element. Stejně tak jako filmy, a aby se i ony takto mohly prezentovat a vznikat, musí za nimi stát takováhle sebejistá istituce. Jenže televize je roztříštěná. Sice víc centralizovaná, ale jak říkám – hodně lidí o něčem společně jakoby rozhoduje, ale nikdo z nich nemá skutečně moc něco sám konkrétně příliš ovlivnit.“
OBR 31 Den, interiér, doma u Bohdana Bohdan si v kuchyni malého, starého bytu připravuje čaj…atmosféra klidu a míru SY: Bohdan Karásek (částečně M.O.): Zatím jsem točil tak levné filmy, že jsem byl schopen je financovat sám či s pomocí nejbližších spolupracovníků. Na svůj připravovaný projekt jsem loni získal státní podporu, neboť Státní fond kinematografie otevřel nový okruh grantů pro krátké a experimentální filmy. To byl podle mě zásadní krok; člověk najednou nemusel žádat o peníze ze stejného rance jako etablované produkční společnosti, konkuroval pouze sobě podobným, jinými slovy, poprvé měla komise výslovně nakázáno rozdělit jisté peníze i mezi filmaře, kteří se vymykají. Doufám pevně, že se ta myšlenka udrží.
OBR 32 Den, exteriér, kavárna nebo lavička Petr Marek sedí na lavičce v parku v ruce film Nic proti ničemu, nebo varianta intelektuální kavárna.. Petr Marek: Když jsem viděl plakát filmu Knoflíkáři, kde bylo psáno "Nezávislý film", tak jsem se zaradoval, že si z toho pojmu Petr Zelenka dělá legraci. Ale teď si nejsem jist, jestli to byla pravda.
OBR 33 Den, interiér, kinosál Ukázka: Knoflíkáři – první povídka – taxikář
15
SY: Čestmír Kopecký: Jim Jarmusch? To je spíš náhoda s tím taxíkem. Vždycky jsem se pokoušel být nezávislým producentem, paradoxně i v České televizi. Vzpomínám si na konflikt s GŘ Ivo Mathém a programovou ředitelkou Annou Vášovou o označení filmu Knoflíkáři dokonce v titulcích, přičemž důsledkem bylo odmítnutí Petra Zelenky převzít České lvy na slavnostním ceremoniálu / já jsem tam byl donucen jít v rámci pracovní smlouvy /. Daleko nezávislejší byl ovšem předchozí náš film Mňágahappyend, o kterém dokonce v České televizi nikdo nevěděl a natočil se jako Dnes večer na Chmelnici Monika Načeva. Vyhnuli jsme se tak schvalování scénáře a podobně. Petr Zelenka od té doby používá vždy podtitul Film Petra Zelenky a jeho přátel… Jinak dnes naráží nezávislý film hned na začátku při Žádosti Fondu kinematografie na poměrně rozsáhlé zadání jak má film vypadat / dramaturgické podmínky například : Cíle podpory a kritéria Rady při hodnocení žádosti..to je něco s čím se těžko nezávislý autor může lehce popasovat.“
OBR 34 Den, interiér, byt Bohdan Karásek je se svým štábem v bytě, kde natáčí bytový film…byt je zaplněný technikou i lidma..všechno je nahuštěné na jednom místě. Bohdan Karásek částečně M.O.:Za několik posledních let se jistě vyskytlo pár českých nezávislých filmů, ale těžko existuje český nezávislý film. V návaznosti na předchozí otázku mě napadá, že něco takového je u nás opravdu možné pozvednout jen systémem soustředěné grantové podpory. Nezávislá kinematografie má stejnou touhu jako jakákoli jiná: kontakt s divákem. (Liší se jen důvody kontaktu, a potom zvolené prostředky.) Jenže do kina se moc nechodí, a to je na škodu jedné i druhé straně. Nedávno mě napadlo, že produkovat ´lehkou komedii pro lidi´ s vidinou výdělku či jen finanční návratnosti dnes může být absurdnější než produkovat nezávislý film, který na jakoukoli návratnost rovnou rezignuje, zároveň stojí řádově míň, a tak je mnohem menší i jeho prodělek. Realita jako by dávala nezávislému filmu za pravdu, přesto mě tahle úvaha vůbec netěší. Něco mi říká, že silná nezávislá kinematografie může existovat jen v prostředí, kde vzkvétá kinematografie jako celek.
OBR 35 Den, interiér, byt Mária Mário vchází do svého bytu i se psem. Odkládá si věci, dává psovi žrádlo…
16
Mario Kubaš: (částečně M.O.).Nezávislé či nekomerční snímky mohou ovlivnit myšlení důležité menšiny lidí a ve šťastném případě se stát komerčními, když se jim podaří skloubit myšlenku, postoj či generační pocit a náhlý společenský hlad po nich. Umělecké filmy prezentované na mezinárodních fórech všech úrovní jsou také tou nejlepší vitrínou České republiky na mezinárodní scéně, jsou důkazem její kulturnosti, otevřenosti a začlenění do širšího společenství evropských zemí. Autoři uměleckých snímků naopak nemají důvod být v principu proti komerčním snímkům. Mohou odmítat je točit, nicméně mají radost z jejich existence, protože komerční snímky ve funkčně spravovaném systému financování kinematografie vydělávají díky odvodům peníze do společné kasy a nesnaží se nezávislé filmy zašlapat do země.
OBR 36 Den, interiér, Vary Ukázka filmu David TC 42:50-46:00 SY: (Karel Och, někde ve Varech – tak aby to bylo zřejmé, že jsme na festivalu..) „Snímek Jana Těšitele David, který jsme měli vloni v soutěži Fórum nezávislých, ale i Cesta do Říma, Tomáše Mielnika nebo Nenasytná Tiffany Andyho Fehu a Altrichterův Schmittke..Ale netýká se to přímo jen tvůrců, ale i producentů, na nichž je vidět, že vědí, co chtějí, nebojí se, orientují se na zahraničí. V těch strukturách jsou schopni se pohybovat, připravit třeba koprodukce. Nechci být předčasným optimistou a hovořit o generaci, ale k nějakému pohybu tady evidentně dochází. Přitom třeba pedagogický sbor na FAMU se nijak nezměnil. Myslím, že ta energie vychází zespoda, že se zde narodilo několik silných osobností, které jsou navzdory svému nízkému věku natolik zralé, že chápou, jak ven z provinčnosti a z pasti sebeuspokojení.“ OBR 37 Den, exteriér - interiér, Famu Andy Fahu vchází do školy (Famu), jde do druhého patra, kde je katedra režie… SY: Andy Fahu (částečně M.O.): No byl bych za to moc rád, kdyby se tady objevilo víc tvůrců, kteří se nebojí experimentovat, riskovat, hrát si se žánrem. Já osobně spatřuji nezávislost v tom, když si režisér může svobodně udělat film, který vybočuje ze zajetých kolejí a není závislý na velkém finančním výdělku. Ale na takové filmy se zase těžko shánějí finance. Proto Český nezávislí tvůrce musí najít cestu, jak udělat film za co nejméně peněz a zároveň musí dokázat říct, co chtěl, a tak jak chtěl. A to se v Čechách sem tam podaří. Například Petr Marek a jeho filmy jako Nebýt dnešní, nebo Nic proti ničemu, je pro mne něco mezi amatérem, ve slova smyslu, tvůrcem, který dělá filmy z lásky a nezávislým tvůrcem, který je dokáže dostat do kin a nepotřebuje k tomu zase tolik peněz. 17
OBR 38 Den, interier, Famu Andy fasuje techniku na natáčení.. SY M.O.: .Myslím, že jedním z problémů těchto filmařů i mně - jsou peníze, FAMU nám skoro nic neplatí, ale neříkám to proto, že bych si chtěl klasicky stěžovat, ale bohužel je to trochu tak. Producenti moc nechtějí riskovat, protože nezávislý film, je prostě zajíc v pytli. Stejně tak je to s tvůrci. Ti také nechtějí moc riskovat, protože se většinou snaží udělat jen film, na který přijde co nejvíce lidí. Další problém je samotný divácký zájem. Diváci jsou už totiž taky rozmlsaní a chtějí chodit prostě buď na komedie s plejádou známých herců, či na Americký akční blocbustery. Ukázka: Nenasytná Tiffany (film Andyho Fehu, parodie na akční horor..) TC cca 23:15 – 26 ( sklepní televizní studio) SY: O žádné konkrétní nezávislé platformě nevím, Český nezávislý film zatím nikdo moc nevnímá jako něco víc, než sem tam nějaký konkrétní film. Ale věřím, že se to brzo změní. Například díky současnému fenoménu Crowdfundingových kapaní, kdy lidé můžou konkrétně podpořit a přispět na zajímavý projekt. To je celkem ideální cesta, jak si získat fanoušky a zároveň mít volnou ruku v tom, co a jak chci točit. OBR 39 Den, exteriér, larpy Trochu to vypadá jako na natáčení nějaké bojové historické scény v lese, ale jsou to larpy… SY Šimon Pešta (částečně M.O.): Náš film zaplatili sami diváci, vybrali jsme na startovači sto tisíc, i když náš cíl byl čtyřicet tisíc. Je to amatérský film, který nás všechny stál dva roky života. Na jeho výrobě se podílelo přes dvě stě lidí, od profesionálů, přes nadšence až po naprosté amatéry. Kin jsme vyprodali několik, no všechny kde jsme promítali. V Příbrami jsme dokonce přidávali projekci. Je to film nezávislý, tak jak jsme ho chtěli. Myslím, že to je určitě cesta k filmu. Tomáš Vorel, Petr Marek..všichni začínali jako amatéři, i když oni mají filmové vzdělání a já ne, tak jsem rozhodnutý, budu točit..smích… Ukázka z filmu: Prach a Broky TC 17:05-19:15 18
OBR 40 Den, interiér, střižna SY Tomáš Vorel: Dnes nevím, jak to na FAMU funguje, ale když chce někdo točit filmy, tak mu říkám, aby na školu nechodil, aby se to naučil sám, aby asistoval nějakému režisérovi, kterého má rád a přitom se to naučí...
OBR 41 Den, exteriér, larpy SY Šimon Pešta: Tedˇ se o ten náš film začali zajímat i nějací profesionálové. Možná se díky tomu třeba podaří příště sehnat víc peněz nebo třeba nějaká spolupráce s televizí, no ale nevím, to uvidíme.
OBR 42 Den, interiér, kinosál SY Čestmír Kopecký: „Já nevím, Prach a Broky jsem neviděl, ale jako producenta i diváka mne zajímá jediné, mluví-li ten film k mým problémům. Pak odpustím i řemeslné chyby. Co se televize týče, měl jsem tam velký akční rádius. O věcech jsem sám rozhodoval. Odešel jsem, že ta svoboda skončila. Vyhovovala mi individuální odpovědnost, kterou nahradila kolektivní neodpovědnost. Dnes je to takovej hybrid. Musíte v tom umět chodit“
OBR 43 Den, exteriér, natáčení Pavel Göbl… Například Česká televize - ta na Kavčích horách- vybírá poplatky od diváků pod záminku, aby mohla být nezávislá na reklamách – a tedy na sledovanosti, aby mohla vytvářet i něco u čeho by divák 19
myslel…Současná dramaturgie ČT je z toho hlediska vzhůru nohama – její nezávislost na sledovanosti je pouze prázdným slovem. Nezávislost znamená všude to samé – tvoříte něco sami za sebe s minimem vnějších vlivů a tlaků, které by měnily výsledek mimo vaše přání. Zkrátka říkáte, co chcete a jek chcete. V našich podmínkách to znamená zbavit se všech televizí a rutinních dramaturgů, zbavit se úchylné závislosti na potřebě zábavnosti, sledovanosti… a podobně.
OBR 44 Den, interiér, střižna SY: Tomáš Vorel:„Nezávislý film“ to je jen reklamní slogan. Ve skutečnosti nic takového neexistuje. Každý film je na něčem závislý. Na hercích, na počasí, na štábu, na penězích, i když jsou třeba nepatrné. A navíc každý režisér je závislý na alkoholu, nebo tabáku nebo konopí, nebo ještě na šílenějších věcech.“
OBR 45 Den, interiér, kinosál SY: Čestmír Kopecký „Je třeba si přiznat, že nezávislý český producent nemá na růžích ustláno. V podstatě s dnešním systémem dotací není možné, aby si mohl nějakým způsobem vytvořit kapitál a produkovat filmy se ziskem. To není možný. O to víc je důležité, aby fungoval ten producentský systém v televizi.“
OBR 46 Ukázka z filmu Normalis: závěrečná scéna, rok 1990. TC 1:52:30 – režisér přijíždí na plac luxusním autem, usedá do připravené židle vedle skriptky. „Vy jste včera někde chchlastali?....... Co to je? To je ten můj film, budu ho dotáčet.“ ,
20
21
