Český Fireball Zpráva o stavu Unie 2008

Český Fireball 2008 Zpráva o stavu Unie 2008

spravedlivým dramatickým vyústěním. Už dlouho asi nebyl závod, kdy po 11 rozjížďkách jsou tři adepti na titul v jednom bodu. Takže gratulace Kubasovi s Milanem, kteří na shodu porazili Hlaváčka s Fantýskem. Na mezinárodním poli se prezentovali už v březnu Muf se Štantejdou v Thajsku vítězstvím na Pre-Worlds, které už nedokázali zopakovat na MS a skončili pátí. Stejně Muf pětku z MS ještě neměl, takže ta jednička jednou musí přijít. I tak je to výsledek jako hrom a gratulace. V létě jsme absolvovali trochu rozpačité ME v belgickém Nieuwpoortu. Tam jsme nebyli vidět tak, jak bychom si představovali a do top-ten se vešli jenom osmí Kubas s Milanem Čápem. Eva s Lahvanem, já s Milhausem a Jarin se Slávkem jsme se museli spokojit s druhou desítkou. Letos nás čeká klasický dvojblok ME/MS v La Rochelle (FRA), tak uvidíme. A jedna pozitivní na závěr: Podívejte se na plán závodů – šest závodů moravského poháru. Tady díky hlavně Sašovi Packovi, který se o toto obrození zasloužil organizačně a chtěl bych na Moravu poslat hodně zdaru, větru a pohody všem vám, kteří do toho znova jdete (a nějaké vlaštovky už jsou – že Juro?).

Celkem dobrý – až teda na ten vítr … Pokud se ohlédnem za minulou sezonou, bylo tam skutečně až nezdravé množství závodů, které se vůbec neodjely nebo jen tak tak. Nebudem z toho zase propadat do nějaký schízy, páč na druhou stranu byly i závody podařené. Inu to je ta naše česká kotlina – jak to krásně formuloval John – “to je ta zas… česká podmínka”. Jarní trenink se pomalu stává pravidlem a bude tomu tak i letos opět týden před prvními závody – takže díky do Plzně. Do Plzně díky ještě jednou (hlavně Horynovi) za premiéru dlouho očekávané vytrvalostní 24hodinovky. Ruku na srdce – kdo to jel, ví o čem píšu a kdo ne – přijeďte to zkusit i letos. Je to fakt celkem prubířský kámen co se týká vytrvalosti, hospodaření se silami a soustředěním. Vrátil se aktivně Hlaváček a o celkový triumf v Poháru ho připravily až technické problem na posledním závodě na Mlýnech. A to ještě stačil významně podporovat naši výpravu na OH svým modelem tamního příšerného dna a proudů! Mistrovství se letos nadmíru vyvedlo, nebyla to taková surovost jako před rokem, ale i tak to byly 3 dny super jachtingu se

Takže závěrem – hlavy dolů, zabejčit a jedem dál Řáno

2

Český Fireball 2008

Termínová listina pohárů a MR Fireball 2009 Mistrovství ČR 3. – 6.7. Mistrovství ČR

Lipno

YC Černá

Český pohár 16. – 17. 5. Pavlovská regata 23. – 24. 5. Jarní premiéra II 13. – 14. 6. Hop regata 27. – 29. 6. Král Šumavy 4. - 6. 9. Lipno regata 2009 19. – 20. 9. Modrý hrozen

Nové Mlýny Rozkoš Nechranice Lipno Lipno Nové Mlýny

YC Dyje TJ Slavia Č.Skalice YC Tušimice YC Černá YC Černá YC Dyje

Regionální pohár Čechy – Prezidentský pohár 11. – 12. 4. Zahájení v Plzni Bolevák 30. – 31. 5. Sdružený krajský přebor Mácháč 20. – 21. 6. Memoriál J.Šenkýře Orlík 1. - 2. 8. Lázeňská regata Svět 8. - 9. 8. Bezdrevský kapr Bezdrev 12. – 13. 9. Modrá vlajka Mácháč

TJ Loko Plzeň YC Doksy YC Neratovice TJ Jiskra Třeboň YC DIM Bezdrev TJ Staré Splavy

Regionální pohár Morava – a je načase vymyslet jméno ! 30. – 31. 5. Hornický kahan Žermanice YC Baník Ostrava 6. – 7. 6. Velká cena Ostravy Žermanice YC Baník Ostrava 12. – 13. 9. Hornická regata Žermanice YC Baník Ostrava 19. – 20. 9. Modrý hrozen Nové Mlýny YC Dyje 26. – 27. 9. Poslední vítr Brno YC LS Brno 17. – 18.10. Fireball party Těrlicko KJ Těrlicko Akce, o kterých je dobré uvažovat 4. – 5. 4. Jarní trenink 8. – 9. 5. 24 LeBle

Bolevák Bolevák

TJ Loko Plzeň + ALT TJ Loko Plzeň

Významné mezinárodní závody 2009 23. - 29.5. GBR Nationals

Weymouth (GBR)

24. - 26.7. IRL Nationals

MSC Westport (IRL)

15. - 28.8. Worlds & Europeans

La Rochelle (FRA)

10. - 13.9. SUI Nationals

Bevaix, Lake Neuchâtel (SUI)

18. - 20.9. ITA Nationals

Marina di Campo, Island of Elba (ITA)

3

Český Fireball 2008 Pre-Worlds 2008 Thajsko 14.03.2008

do Pattaye za 1600 Bahtů (2Bahty = 1 CZK), kdy jsme rovnou za pěkný ksicht dostali slevu 30%, kupujeme lístky na autobus za 106Bahtů na osobu. V 17:15 jsou v autobuse i plachty a my opouštíme Bangkok.

Náš výlet začíná 5.3. v 16:00, kdy Honza přijíždí na Floru, a dobalujeme plachty. V 16:30 pod oknem troubí taxi a posádka Musil – Štantejský nakládá zavazadla. Se slovy „Lahvane, máš na to 20 minut“ nasedáme do auta. Řidič je ve formě, a v 17:30 vstupujeme do nové odbavovací haly ruzyňského letiště, kde očekáváme první potíže zájezdu. K našemu překvapení a díky Martinovu doporučení, ouřada za přepážkou blahosklonně mhouří oko nad našima 22kg nadváhy. A za chvíli se již šourá pikolík, aby odnesl naše nadměrné zavazadlo – sadu plachet P&B.

V Pattaye opět bravurně ničíme ceny místního taxi a za rekordních 120Bahtů jsme dopraveni z autobusové zastávky přímo do hotelu Mountain Beach. Od té doby jsme nejeli za méně než 150. Odkládáme tašky a s plachtami míříme do klubu, kde se přesně dle plánu scházíme s Andrew Daviesem. Ten platí večeři za své hříchy a představuje nám stavitele naší lodě. Tim Ross je původem z Adelaide, Austrálie. Nyní již ale s rodinou 15 let žije v Singapuru, kde řídí firmu Xtreme Sailing Products (http://www.xtremesailing.com). Ta má továrnu v Indonésii, kde je velice levná pracovní síla. Ročně vyrobí 600 lodí (z toho 300 O) od Optimistů po Platoo 25 (Beneteau 25). Na Fireballu jezdil před 18 lety. Během ledna obdržel vzorovou loď z australského kopyta. Toto kopyto koupilo sdružení australských fireballistů od firmy YMS, která se ocitla ve finančních potížích. Ze vzoru sejmul a postavil vlastní kopyto a v únoru postavil první loď. Tato loď prošla měřením a už pátým dnem cestuje do Pattaye. Měla být ráno, snad bude zítra ráno v 9:00. Dáváme si s Timem ještě jedno pivo a probíráme plán a tak všechno. Vyjadřuje jisté rozpaky, nad tím, že na lodi pojedeme my. Prý takové hvězdy nečekal. Nevíme, kde si o nás, co přečetl, ale asi jsou dvě piva na něj moc. Jdeme tedy spát. Cestou domů si dáváme ještě politické pivo se závodní komisí z Austrálie.

Prahu opouštíme v 19:15. Po hodině letu se ocitáme na budapešťském letišti, kde chcípl pes a pivo stojí 100,-. Po “jednom“ ověřujeme dostupnost telekomunikačních technologií a doháníme pracovní resty. Ve 23:30 nasedáme do dalšího letadla společnosti Malev. Potvrzuje se naše podezření, že se nejedná o aerolinky absolutně žádného roku. Nemáme vlastní monitory, palubní personál se od dob Janosze Kadara doposud nenaučil žádný světový jazyk a kuchyně také nestojí za moc. Výhled přímo na křídlo nás přesvědčuje, že bude nejlepší 10 hodin letu zaspat – posledního Jamese Bonda stejně nedávají. V Bangkoku přistáváme 6.3. v 15:30 místního času. V letištní hale je ještě příjemně klimatizováno, ale venku je 32 a 90% vlhkost vzduchu (tohle číslo nemáme ověřené, ale vypadá to s ním zajímavěji). Kupodivu dorazila všechna zavazadla, včetně plachet, a tak za chvíli již sjíždíme do přízemí, kde se převlékáme do kraťasů a sandálů, z kterých jsme doposud nevylezli. Po velkorysé nabídce taxi převozu přímo

Na svatého Tomáše vstáváme díky časovému posunu (6 hodin) brzy. Hotelová snídaně je zklamáním. Oslavenec doposud nenašel odvahu zkusit něco jiného než croissanty s

4

Český Fireball 2008 řezání ráhna na ráno, protože mu místní přístavní šikulda zavřel dílnu. Tedy je to spíš taková kůlnička, kde je v podstatě jen svěrák a nebezpečná elektroinstalace, za kterou by se nestyděl jenom Pavel ;) Po troše toho surfování na internetu jdeme domů.

marmeládou a obligátní čerstvý ananas a meloun. Naproti tomu Honza experimentuje s ostatní nabídkou, ale s víceméně stejným výsledkem, a to že jiné jídlo má specifickou pachuť. Poněkud nás překvapilo národnostní složení mohutné turistické obce. Převažují Sojuznici. Nicméně, musíme si dávat pozor na pusu, protože občas je tu i rodinka s řízkem v alobalu.

8.3. má Tomáš narozeniny. Do baťohu nastupuje Kapitán Morgan, který se do výpravy přidal na Ruzyni. V 9:00 začínáme montovat. Tim řeší ráhno, uchycení otěžové kladky a vedení otěže vnitřkem profilu. Ostatní protahují provázky a ustavují základní nastavení. Při kontrole dna zjišťujeme, že loď převozem utrpěla více. Bohužel jí nějaký přístavní povaleč vidlemi od ještěrky vyrobil na třech místech díru. Loď se tedy odebírá k místní dílně. Během tří hodin je Tim hotov a loď je jako nová. Dokončujeme ostrojení a v 17:00 vyrážíme na vodu. Muf byl na Fireballu naposledy loňského července a Honza v Teignmouthu před 1,5 rokem. Jsme trochu „rezavý“, ale je příjemné jezdit v neoprénových šortkách na vodě, která má asi 28 stupňů. Po necelé hodině zamotáváme stahování pně, a tak ukončujeme první test lodě. Jedeme na břeh, stejně už brzy bude tma. Netrpělivý otec chce vědět, co si myslíme o dítěti. „Boat’s OK” – tuto větu říkáme denně stokrát. Myjeme loď a sebe. Balíme a zpět k notebookum. Sestavujeme seznam předělávek na lodi. Po večeři, ve 20:00 vyhlašujeme konec práce a na scéně se objevuje přítel Morgan. Když se Tim dozvěděl o oslavě, objevilo se v jeho očích zděšení. Naštěstí dorazila celá australská výprava (16 lodí) a s obsahem lahve nám pomohla. Jsme hrdinové večera. Hrdina byl samozřejmě MUF, na ubikaci jsem ho doved, ale pak jsem sám usnul, a jemu se podařilo ještě odejit na jedno pivko. Od té doby chtěj Australani narozeniny každý večer.

V 9:00 jsme nastoupeni v klubu v montérkách. Přichází i Tim, ale loď nikde. Spouštíme notebooky a oceňujeme rychlé připojení přes WIFI, které je zdarma. V 10:30 přichází první zpráva od thajského dopravce lodi. Loď prošla celní kontrolou a bude ve 13:00. Zdravíme známé tváře, vyřizujeme pracovní věci, čekáme až se v Evropě vstává. Z nudy pomáháme vykládat australský kontejner, kde je asi tak 50 stupňů. Ve 13:30 přichází nová zpráva, že loď bude v 16:00. Tim, který zde na loď číhá již tak třetí den, říká, že takhle to tady v Thajsku prostě chodí. V 16:30 přijíždí náklaďák a na něm loď v jeklové konstrukci a stěžeň v odpadové rouře. Jeklová konstrukce je vzadu prohnutá asi o 40cm. Neklamná známka, že cesta nebyla hladká. Naštěstí je loď v tomto místě netknutá. Rozebíráme konstrukci, vybalujeme loď z igelitu. Vypadá pěkně. Malé rozpaky budí okování, které odpovídá dobám, kdy Tim na Fireballu jezdil a australským standardům. Ráhno přišlo zvlášť rovnou od SuperSparu. Tim dostává nejatraktivnější úkoly, a to zkosit zadní část ráhna a zkrátit sálingy. Měníme výtah kosatky za svůj a zaklínáme ho, aby lanko z Ferony od Řána vydrželo. Děláme základní nastavení sálingů a stavíme stěžeň. V 18:30 padá tma, a tak za svitu hlídačovy baterky balíme fidlátka a jdeme na jídlo v klubu. Pak ještě řešíme outhaul. Tim musel nechat

5

Český Fireball 2008 během MS. Balíme a jdeme s anglickou výpravou na thajskou večeři. Bohužel nám k tomu vyhrává místní John Lennon. Ještě doplňujeme tekutiny a jdeme do postele.

9.3. v 8:45 máme měřit loď. Tomáš vynechává snídani. V 8:30 dorážíme do klubu, kde už Tim odstrojuje. Měřením procházíme hladce. Váží se ostrojená loď, kontrolují se značky a proměření plachet. Nastává krátká pauza na dobití energie po náročném programu. Po koupeli v klubovém bazénu je lépe, a tak se pouštíme do prvních úprav. Tim upravuje barber haulery, aby kosatková kladka šla dát níže, Honza řeší stahování pně a Tomáš spliceuje kosatkové otěže. Dále předěláváme vzpěru – tažení dopředu a kompletně přešíváme a zkracujeme spinakrové otěže. Mezitím už začíná slavnostní zahájení. Po proslovech následuje pivo zdarma a večeře. Dnes jdeme spát dříve.

Úterý 11.3. a další dvě rozjížďky. Fouká 5 až 6 m/s a celý den nás obchází bouřka. Start není špatný a využíváme vlivu bouřkového mraku nalevo a propracováváme se do špičky. Na jedničce jsme třetí. Na bočák nás předjíždí Mee-Wagstaff. Přece jenom jsou těžší, sehranější a mají nové plachty. My naše šetříme až na MS. Halza se moc nedaří, takže nás vesele míjí Ben Schulz a David Wade. Po závětrné opět točíme doleva a s další změnou e od bouřky se dostáváme zpět do hry. Nahoře jsme pátí. Na karusel se vítr ještě více točí zleva a my předjíždíme další tři lodě. Při trochu zmateném stahování spinakru bereme bójku ráhnem. Takže ještě 360 a honem do cíle. Naštěstí nám náskok stačil tak akorát a dojíždíme na druhém místě. Vítr mezi rozjížďkami slábne na 3 m/s a tak se začíná umocňovat vliv proudu. Jde ve směru větru a má sílu kolem 2 uzlů. Brzy zjišťujeme, že je velký problém udržet se na čáře. Využíváme toho a startujeme první od bójky a míříme doleva, k bouřkovému mraku, a také ke břehu, kde očekáváme slabší proud. Chyba lávky. Bouřka už konečně odchází a vítr zesiluje z dopoledního směru. Na první bójce jsme tak přes 30. V první desítce jsou všechny thajské lodě. Na bočáky není moc šance někoho předjet. Na druhou stoupačku jedeme pravý extrém a vyplácí se. Předjíždíme asi 12 lodí, něco málo ještě na karusel a krátkou stoupačku do cíle. Nakonec je z toho 18. Po čtyřech rozjížďkách se neškrtá a my jsme na celkovém 4. místě. Tim se přes skype rozplývá… my máme na programu thajskou párty – jídlo a

V pondělí 10.3. jsou na programu první dvě rozjížďky Pre – Worlds. Poslední úpravy a v pravé poledne vysílá nervózní otec Tim své dítě na vodu. Fouká příjemných 6 až 7 m/s. Start první rozjížďky se daří až na pátý pokus (první černá vlajka). Samozřejmě je to náš nejhorší start. Na jedničce jsm kolem 12. místa. Raumy nám moc nejdou. Druhou stoupačku volíme pravé křídlo a několik lodí předjíždíme. Rozjížďka je zkrácena k horní bójce, a tak dokončujeme na 6. místě. Druhou rozjížďku je start lepší. Vyrážíme ze dvou třetin čáry. Bohužel přichází poryv zprava, s kterým nás válcuje celá pravá strana. Zbytek rozjížďky se prokousáváme kus po kusu dopředu. Rozjížďka je opět po druhém kole zkrácena k závětrné značce. Cílem projíždíme 9. Trochu jsme si oddechli. Tomáš při oslavě slíbil Timovi umístění v top 10. Když přijíždíme na břeh, je stavitel nadšením bez sebe. Nešetří chválou a my nevíme, jak se máme zubit. Abychom ho trochu zchladili, zadáváme mu další předělávky. Něco málo udělá a běží na autobus. Zítra letí do Singapuru, a vrátí se až někdy

6

Český Fireball 2008 nás na kontakt dojíždí Robin Inns. Na druhé stoupačce mu opět ujíždíme a v poklidu dojíždíme do cíle pro vítězství. Po šesti rozjížďkách jsme druzí za Wadem a před třetím Robinem Innsem. Tim je „extatic“, alespoň tedy přes skype. Opravujeme pumpu a připravujeme se na předělávku twiningu, kterou necháváme na další den. Večeře v klubu, sprcha v hotelu a psaní této zprávy.

hudba v klubu. Moc to nepřeháníme. Seznam předělávek je dlouhý. Ve středu 12.3. je lay day. Řídíme se jeho názvem a spíme do 10. Snídáme v klubu a trávíme den se šroubovákem v ruce: zbavujeme se rychlovýtahu, kterým opravdu nejde spinakr ze zavíracích pytlů vytáhnout, a montujeme pumpu. Měníme výtah hlavní plachty, ještě snižujeme kosatkové kladky.

V pátek 14.3. ráno opravujeme twiningy a otěže od spinakru a upravujeme kiking. Na startu jsme akorát. Fouká 5 až 6 m/s. Na třetí pokus jde černá, nicméně start zrušen v poslední minutě – žádná diskvalifikace. Čtvrtý start jsme blízko lodě závodní komise a start je zrušen. Byli jsme hodně nahoře, takže nevíme. Naštěstí jde ven SUI 14897, přičemž my vozíme na plachtách 14879. Na pátý pokus startujeme. Dobrý start a začínáme válcovat okolí. Najednou nám ze závětří vyjíždí dřevorubec (CAN). Nevěříme vlastním očím. Za chvíli nás nutí k obratu. Kontrolujeme ploutev a je tam igelitka, jak z IKEY. Zbytek stoupačky se prokousáváme zpět do hry. Na první bójce jsme kolem 10. Oba raumy jedeme spodní oblouk, protože proud jde proti větru. Není to nic platné, jen trochu dojíždíme ty před námi. Na stoupačku nám zpočátku vychází pravá strana, něco málo předjíždíme. Na konci stoupačky se před nás dostávají dvě lodě z extrémního leva – Mee a Moser. Mee je důležitý z pohledu celkových výsledků, ale Moser nás rozčiluje více. Na zadní kurz nám sehraní Mee – Wagstaff odjíždějí, ale my se dotahujeme na Mosery a Goachera. Ti se hlídají na poslední krátké stoupačce do cíle, a tak je předjíždíme. Sláva, nálada jde nahoru ;). Jo, dojeli jsme šestí. Ve druhé rozjížďce jde nahoru černá ihned, a tak se start daří napoprvé také díky tomu, že zesílil

Ve čtvrtek ráno ještě lepíme přední část chlopní, brousíme knihu, aby šlo kormidlo otočit o více než 45 stupňů, a ještě několik drobností. Rychlá osvěžující koupel a jdeme na to. Dnes fouká od 7 do 9 m/s. První dva starty se opět nedaří, a tak přichází černá vlajka. Nějak jsme to prokecali, a tak máme o minutu špatně čas. To odhaluje až stažení černé. Vyrážíme k čáře, ale už se nikam nevejdeme. Start z třetí lajny. Okamžitě nás bere do matchraceového klinče místňák. Halzujeme, abychom unikli doprava, protože pod celým polem se nám nelíbí. Loď je ve formě, a tak jsme na první bójce kolem 15. Taháme spinakr. Opouští nás pumpa. Znovu taháme spinakr. Povoluje se návětrný twining a deformuje se jeho očko. Nějak to přitahujeme a mažeme dál. Raumy nejsou žádný zázrak. Ze začátku druhé stoupačky se prokousáváme výš. Pak se nám chytá igelitka za kormidlo, než to odhalíme a zbavíme se jí, jsme opět kolem 15. Na karusel sjíždíme lodě před námi a během kratičké stoupačky do cíle předjíždím jednu možná dvě lodě. Nakonec 13. místo. Start 6. rozjížďky se daří napoprvé, neboť opět zesílil proud ve směru větru. Vyjíždíme ze dvou třetin čáry a jsme na tom dobře. Všichni projíždí za námi, pak přichází změna zleva a my točíme. S každou další změnou se už jenom vzdalujeme. Jediná menší komplikace přichází v závěru druhého raumu, kde

7

Český Fireball 2008 a zespoda Ben Schulz. Aussie fan club. Po 150 metrech musíme točit pryč. Inns nakonec dostane BFD, takže jsme rozhodně nebyli daleko od čáry. Naštěstí se dvakrát celkem trefíme do změny a nahoře jsme pátí. Motá se před námi jeden Angličan. V půli bočáku ho konečně předjíždíme, ale první tři už mají velký náskok. Na druhý bočák zvětšujeme náskok na lodě za námi. Druhá stoupačka nic extra. Na zaďák se dotahujeme, ale už s tím nejde nic dělat. Vítězí Mee – Wagstaff, druhý je Stockley, třetí Estaugh – Gardner, čtvrtí my. Na druhou rozjížďku zesiluje vítr na 8 až 9m/s. Start se daří na první pokus bez černé vlajky, čemuž nechceme věřit, neboť jsme na čáře a spousta lodí v návětří. Po 20 metrech děláme obrat – musíme pryč. Moc se nedaří, takže za chvíli musíme zpět kvůli levoboku. Naštěstí se otevírá prostor pro dlouhý levobok. Podmínky nám sedí, takže za chvilku jsme z řady venku a míříme k levému rohu. Jde nám to více a více proti. Patnáct stupňů už je dost, takže obrat. Loď vykračuje a my jsme zpátky ve hře. Na jedničce jsme pátí spolu s Wadem. Před námi jen samé obskurní lodě: CAN, IRL. Jedeme bez spi spolu ještě s jedním CAN. Ostatní tahají. Nemůžeme najít bójku. V půli raumu ji vidíme – je dost dole. Takže se propadáme asi na 10, předjíždí nás Mee a Stockley. Wade se dostal do vedení. Už si nechám ty oči konečně zbrousit! Na dalším raumu podjíždíme dva nešťastníky. Na jedničce jsme pátí a ve formě. Těsně za námi poslední Kanaďan, co tam zbyl od první stoupačky. Do půli zaďáku se dotahujeme na čtvrtého. Pak se začínají dotahovat zezadu. Asi mají více větru. Ignorujeme jasný ukazatel problému, a to že se blíží i Kanaďan. 400 metrů před závětrnou vyndaváme první igelitku za kormidle. Po 200 metrech další, ale menší. Předjíždí nás 3 lodě. Dotahuje se Horey. Na 400

proud ve směru větru. Start OK, ale měli jsme být blíž čáře – pár lodí nám zakrylo tranzit. Pár změn jakž takž a nahoře jsme čtvrtí. Dole taky, a abych to neprodlužoval: na poslední stoupačce do cíle děláme asi 8 obratů a ze 4. místa vyrábíme 2. Vzhledem k tomu, že zbytek konkurence má dnes jednu dobrou a jednu špatnou, tak jsme Pre Worlds vyhráli. Teď nástup, trocha tekutin, abychom usnuli se spáleninama (od slunce), zítra volný den a v neděli začíná Mistrovství světa. Měj te se. Zdraví Muf a Honza.

Mistrovství světa 2008 Thajsko Datum: 26.03.2008 Sobotní layday jsme strávili dle jeho názvu lenošením. Práce nám také moc nešla od ruky Neděle 16.3. – první dvě rozjížďky MS. Tak evidentně nám držíte palce jen, když sedíte v práci. Fouká asi 6m/s. Start první rozjížďky se opět daří na třetí pokus (první černá vlajka). Motá se před námi Kanaďanka a myslíme, že je přes, takže se moc nad ní netlačíme. Jen si děláme místo v návětří. Tam je Robin Inns. Po startu jde Kanaďanka ke všem čertům, což je ukazatel toho, že nemáme igelitku na ploutvi. Nicméně, shora nás tlačí Inns

8

Český Fireball 2008 náskokem. Podjíždíme tak 15 pravoboků a míříme k levému rohu. Obrat a dostáváme další lift. Loď vykračuje. Na jedničce jsme třetí kousek před Wadem. Taháme spi, a je to pěkně ostré. Zkoušíme dostat se na vnitřní krytí těm dvěma před námi. Wade to zkouší horem. Nakonec máme problém dostoupat k bójce, za to Wade předjíždí nás všechny. To zase bude v bazénu keců. Na druhý raum předjíždíme Bena Schulze a Stockley předjíždí Wadea. Na druhou stoupačku nám to zase tak moc neupaluje, a tak nás převálcuje Matt Mee. Na zaďák odrážíme útok australské lodě za námi a do cíle přijíždíme čtvrtí kousek za Mattem. Vyhrává Wade, druhý je Stockley. Při pravidelném taktickém rozboru v klubovém bazénu si Wade užívá své chvíle: „Jak se ti líbí ten tvůj peň ohnutý jak kus větve?“ Náráží na náš peň značky SuperSpar, který je na Fireballa skutečně k ničemu. Ještě trocha špičkování a za hodinu máme nový Proctor peň s pořádnými koncovkami a vystužený kevlarem přímo z anglického kontejneru. Konečně se o nás P&B stará jako o členy týmu. Po čtyřech rozjížďkách jsme šestí o čtyři body za třetím Wadem.

metrů poslední stoupačky to ještě zkoušíme. Předjíždí nás Horey. V cíli vyndaváme zpoza kormidla největší igelitku. Jako bonus od ní máme zaflákanou ploutev, kousek dna a celé kormidlo od nějakého oleje. Na břehu ještě hodinu šroubujeme zásek kikingu, a přešíváme spi otěže a kiking. Chlopně na nás čekají zítra. K dovršení frustrace nám zabrali oškliví místní Němci náš stůl číslo 20. Vede Mee s 1, 2, druhý je Stockley s 2, 3, pak Wade s 6, 1, čtvrtý Alison s 5, 4 a pak my 4, 9. Jedno pivo zdarma, večeře a skype chat s Timem a Pepkem mění náladu a my jsme nyní ready na večer a hlavně na zítřek. Ještě dvě Bacardi s colou. Pondělí 17.3. se muf účastní schůze vedení Fireball International a Honza dolepuje chlopně ploutve. Bríza na sebe dnes nechává čekat, a tak jdeme na vodu za větru do 5 m/s. Na start a první stoupačku si už moc nepamatujeme. Na návětrné jsme zhruba pátí. Taháme spinakr. Vypadává nám návětrná z pně. Pár lodí se nám tlačí do návětří. Halza. Vypadává nám návětrná z pně. Pár lodí se nám tlačí do návětří. Dole jsme kolem 10. Stoupačka nic moc. Vítr zesiluje na 8 m/s a my jsme přeplachtění. Na karusel zkoušíme ostřejší kurzy. Moser za námi se opičí. Jsme úplně vpravo, halza a mažeme nazpátek. Ujíždíme Moserovi. Vypadává nám návětrná z pně. Moser nás předjíždí návětřím. V cíli jsme 11. Moser 7! Vítr zůstává na 8m/s a my zakláníme stěžeň. První start nám vychází pěkně kousek od bójky a zdá se, že rychlost je OK. Bohužel, je zrušen. Rozhodčí posouvají bóji více po větru a jdou do toho rovnou s černou vlajkou. Pole má respekt, a tak máme už na čáře na naše okolí náskok dvě lodní délky, ale na špatném místě. Zleva přichází změna a Wade křižuje na pravoboku celé pole s obrovským

Úterý 18.3. nám konečně začíná dovolená. Celý den provázejí zvěsti, že dnes může foukat i tak silná bríza, že se nebude jezdit. Start první rozjížďky je však za obvyklých 6 m/s, při zvýhodněné bójce, kde startujeme. Start v pohodě a míříme do levého rohu, kam se dá již jezdit, jak podle šablony. Obrat a stále se zlepšujeme, takže není divu, že na jedničce jsme s 50 metry náskoku první. Taháme balón, peň a šup do hrazdy. Bum. Zarážka projíždí kuličkou, která se rázem ocitá až na opletu o 1,5 metru dále. Provizorně zasekáváme návětrnou na palubě, vypadává, tak

9

Český Fireball 2008 vypadá, že budeme bojovat o 4. až 8. místo.

znovu na palubě a ještě v lodi. Konečně nás míjí v návětří John Heywood. Návětrná je však stále trochu volná, a tak nás návětřím míjí ještě Stockley a Alison. Díky těmto dvěma jsme tak vysoko, že na nás mají na druhé bójce vnitřní Matt Mee, Dave Wade a Moser! Teď ovšem přichází ta veselejší část. Kulička se z opletu nechce hnout, ať škube Honza jak může. Přitáhnout se dá tak leda na čistý zaďák. Ten nás zavede přímo na břeh. Rozjížďku vyhrává Matt Mee před Johnem Heywoodem, který není zrovna rychlík. Na břehu jdeme do anglického kontejneru a nacházíme Wadeovi náhradní spinakrové otěže. Ještě chvilku špekulujeme nad tím, proč kulička neprojela, když jsme si dávali tréninkové kolečko před startem a pak jdeme opět do akce. Zcela stejný scénář jako v první rozjížďce. Jen je s námi vlevo Matt Mee, který to čí na pravobok o trochu dříve, projíždí nám za zádí a s menší změnou zprava nás křižuje. Na bójce tedy 2. Spi nahoru. Vše funguje. Z vln upalujeme až vjíždíme Mattovi na vnitřní a na bójce jsme kousek před ním. Halza se moc nevede, a tak nám Mee vjíždí do návětří a míjí nás. Na pravobok chytí pár vln lépe a trochu nám odskočí. Ze zadu se s poryvem dotahuje Stockley, Estaugh a Wade. Na druhé stoupačce dáváme Stockleymu trochu podkouřit a zvětšujeme lehce náskok. Na karusel opět všichni jezdí bočáky, protože je to při těchto vlnách nejrychlejší. Držíme Stockley ho za námi až do halzy. Opět nic moc a australani se dotahují. Přibližují se a míjí nás návětřím. Přibližuje se také Wade a Estaugh. Stažení nic moc. Navíc máme otěže hlavní za kormidlem. Když už je v lodi pořádek má Wade na nás nastoupáno. Čtvrtí v cíli vyndaváme nezbytný igeliťák zpoza kormidla. Zítra je layday, takže ve spolupráci Erichem Moserem objevujeme místní režnou. Po šesti rozjížďkách jsme čtvrtí a spíš to

Po dni odpočinku se ve čtvrtek 20. března vracíme do akce. Start opět ve 13:00 za jihozápadního větru o síle 5 až 6 m/s. Vítr se ještě nezačal stáčet zleva a tak volíme start od člunu. V okamžiku startu jsme OK, všichni jsou pěkně v řadě pod námi. V průběhu prvního dlouhého levoboku však postupně levá strana vyjíždí a my se nemůžeme do extrémního leva dostat. Nahoře jsme šestí. Během prvního raumu, který není vůbec ostrý se sjíždíme třetího až pátého a ujíždíme našim pronásledovatelům. V druhé stoupačce se nemůžeme dostat do rytmu, Wade nám dvakrát otáčí do návětří a přichází změna zprava, s kterou nás předjíždí dvě lodě. V závěru stoupačky se opět propracováváme na sedmé místo. Na karusel se nám z vln daří, a tak předjíždíme Goachera a dojíždíme Alisona, Wadea a Mosera. Na krátké stoupačce do cíle na nás sedí Moser. Pak nám to do návětří pro jistotu posadí ještě Wade. Díky těmto hrátkám nás ještě předjíždí Horey. Slunce svítí, voda má 28 stupňů, vzduch 30. Takže to ještě zkusíme, a třeba se už konečně najdem. Startujeme spolu s Mattem asi 150 metrů od bójky. Držíme dlouho krok. Asi po 500 metrech se zespoda tlačí Wade, shora Mee. Točíme. Zprava nás kříží tři lodě. Mee točí za námi. Za dvě minuty se opět na nás tlačí. Změna zprava. Točíme první. Houpeme a přitahujeme. Křup. Hlavaska jde dolů a Honza do vody. Nevydržel výtah hlavní plachty z D12 o průměru 4mm. Rolujeme plachtu a s úsměvem odmítáme nabídku na záchranu od lodě JURY. Ten pán je na fireballistickém závodě poprvé, takže se snaží být milý. Jeho kolega na lodi, Andrew Davies, raději dělá jako by tam nebyl. Takže na břeh, do bazénu, jídlo, 106 vysvětlení co se stalo, napsat

10

Český Fireball 2008 MŠMT – finanční příspěvek na účast

deníček a zpátky do montérek, opravit naší ve spěchu udělanou práci.

ČSJ – za to, že nám z tohoto příspěvku alespoň něco nechá

Pátek 21.3. je start o hodinu dříve, tedy ve 12:00, aby bylo odpoledne více času na balení. Díky tomu je vítr ještě slabší a nestočil se ještě zleva. Nicméně, startovní čára odpovídá spíše větru za hodinu. Na třetí pokus a první černou vlajku se start daří a my od člunu pokrýváme celé pole. Táhneme dlouhý levobok a křižujeme všechny. Točíme těsně u Grega Alisona, kterého můžeme ještě ohrozit na čtvrté pozici. Jedeme níže a rychleji a na pravé laylajně točíme. Na bójce jsme o 30 metrů první. Zbytek rozjížďky kontrolujeme pole a hlavně Grega, který se i přes naší snahu bohužel nepropadá. Třetí dojíždí Matt Mee, který má takto mistrovství v kapse a odjíždí balit. Start poslední rozjížďky se daří na první pokus. Tentokrát již jedeme klasicky od bójky hned doleva. O pár metrů přejíždíme levou layline, a tak jsme na jedničce kolem pátého místa, hned za Gregem. Předjíždíme ho na druhý raum. Zpočátku druhé stoupačky se daří a my se dotahujeme na vedoucí dvě lodě. Závěr se nám ale moc nedaří a nahoře jsme šestí. Na karusel nás zájezdem doleva předjíždí Peter Inns a Dave Wade. Na poslední stoupačku předjíždíme ještě posledního mistra světa, Richarda Estaugha. Jsme šestí, celkově pátí. Balíme loď, která byla právě prodána do Irska. Řešíme další spolupráci na vývoji dalších Fireballů firmy XSP. Fireball se má celosvětově na co těšit ;) Dnes nás ještě čeká vyhlášení výsledků a zítra večer let domů. Výsledky naleznete na:

XSP – dodavatel lodě a technická podpora P&B – dodavatel plachet a technická podpora Ze slunného Thajska Tomáš a Honza

Tak zase na Mácháči Datum: 2.06.2008 O víkendu 31. 5.-1. 6. jsme se sešli k dalšímu závodu Prezidentského poháru. Někteří přijeli i na kole. Bude už konečně foukat? Nefoukalo. Víkend jsme strávili překonáváním úmorného vedra s pivem a stříčkem. Sobotní večer byl zakončen mojitem na pláži a nevyhnuli jsme se ani několika panákům. Zejména levná whisky zvaná printrska byla "vynikající". Učinili jsme i pokus hrát plážový volejbal, ale absence míče, plné hřiště a nedostatek odhodlání nám to překazily. Čas zbyl pouze na plastové koule naplněné vodou, které skákaly, jak chtěly, a představovaly tak trochu jiné pojetí klasické hry zvané pétanque. S uhýbáním měl starosti najmě Brok, který se na nás přijel podívat i s Ájou, berlemi a vozíkem. I přes nedostatek větru byly učiněny nějaké pokusy na vodě. V sobotu jeden výjezd pouze za koupáním, v neděli poměrně po ránu jedna rozjížďka v troše větru a druhá víc za bezvětří než za větru. Bylo to vskutku vtipné. Někteří si už díky LeBle a podobným kouskům na prima bezvětří zvykli, já tedy ne (možná proto, že jsem LeBle vynechala). Vyhrál pro změnu zase Kubas, tentokrát s Tomíkem. Po krátké pauze v restauraci u tlustých párků ještě

Tímto bychom rádi poděkovali všem, kteří nám pomohli naší misi do Thajska realizovat: RODOP a.s. – dlouholetý sponzor a partner posádky

11

Český Fireball 2008 závod bez ohledu na směr a sílu větru odstartován ...

následoval třetí pokus dlouhý a neplatný zakončený příchodem bouřky a balením za deště. A pak už hurá na Viktorovy čtyřicetiny! Slávek říkal, že mám být pozitivní, takže na Nechranicích určitě bude foukat navzdory tomu, že windguru opět ukazuje maximální sílu větru jen těsně nad jeden metr za vteřinu. Skořka

LeBle z pohledu kormidelníka lodi 14358 Datum: 5.06.2008 Start Když jsem asi před rokem v Plzni u baru zaslechl, že se připravuje 24 hodinový závod na Boleváku, nevěřil jsem, že se tuto akci skutečně podaří dotáhnout do konce. Nedokázal jsem si představit toho blázna, co by chtěl takový závod na Fireballu absolvovat. Ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím více ve mně rostla chuť se takového závodu zúčastnit, a aspoň si vyzkoušet jaké to je se nepřetržitě ve dne v noci soustředit na jízdu na lodi. Proto jsem velmi uvítal, když jsem při sepisování termínovky na web tento závod objevil v kalendáři závodů.

Vyjíždíme na vodu skoro za úplného bezvětří. Startovní čára je sice jen 50m od břehu, ale je celkem složité se tam dostat. Na chvilku se objeví poryv ze západu, ale 5 minut před startem je totální flauta. Frklíky na stěžních se chaoticky točí a zjistit odkud fouká není zrovna jednoduché. Po startovním znamení vytahujeme balóny a pomaličku se rozjíždíme k bílé bójce. Nadávám si, že se mi nepodařilo loď více rozjet – ale to se asi nepodařilo nikomu, změna přišla minutu před startem. Po chvíli jízdy na zaďák přichází změna – honem stáhnout, a následuje kratičká stoupačka, pak na bočák na modrou, a opět stoupačka na červenou, v polovině úseku vytahujeme znovu balón, je to znovu zaďák. Holt typický Bolevák.

Když jsem se pak od Plzeňáků dozvěděl jakým způsobem bude závod organizován, nastal čas shánět posádku. Každý jistě zná jak těžce se shání jeden kosatník na obyčejné závody – v tomto případě bylo ale třeba dát dohromady dvě posádky, které se budou střídat na jedné lodi. Z počátku jsem vůbec nedoufal, že se mi to podaří, ale nakonec nadšení pro tuto akci projevila při posledním závodě v Plzni Klára s Adamem, a ani Ondra nebyl proti, a tak jsme se mohli takřka na poslední chvíli do závodu přihlásit. A tak se tedy stalo, že se nás v pátek 2.5. na Boleváku sešlo celkem 6 lodí, tedy 12 posádek. A přesně v 16:00 byl

Po otočení červené bójky si to namíříme na ostrý bočák rovnou k bílé – ale pozor, kam to ten Míca před námi jede? Nikdo z ostatních, stejně jako i my, si neuvědomil, že se musí projet bránou před loděnicí, takže opět do ostré stoupačky a vracíme se do brány. Vítr konečně zesiluje, a my absolvujeme několik kol v celkem regulérních podmínkách. Nad sídlištěm rostou bouřkové mraky a ozývá se

12

Český Fireball 2008 hřmění. Snad se ta bouřka vyhne ... Po dvou hodinách Horyna střílí červenou světlici k výměně, projíždíme se spinakrem bránou, a honem ke břehu, na výběžek u vedlejšího klubu, kde už na nás čeká Klára s Adamem. Rychle stáhnout spinakr, vyskakujeme z lodě do vody, oni naskakují, roztlačujeme je ... a už pokračují v jízdě. Ani jsme ten spinakr nemuseli stahovat ...

Než se svléknu, vysuším, dám jedno pivo, už je zase čas se připravit na další směnu. Na poslední chvíli mne napadá, že slunce dnes zapadá v půl deváté, a tak že na konci naší směny již bude tma. Hledám klíče od auta, kde mám schovanou čelovku. Klára s Adamem na naší lodi se pomalu ale jistě blíží k bráně, je čas výměny, a já stále hledám ty klíče! Nakonec je nacházím, rychle utíkám ke břehu, a tedy nastupuji na další směnu už s čelovkou, stejně jako někteří ostatní. Adam s Klárou nás roztlačují, za chvíli se rychlost lodě vytrácí, a my se opět pomaličku suneme k bílé bójce.

Jen co přicházím do tepla klubovny, začíná pršet. Mraky tmavnou a houstnou. Doufám, že nebude nějaký nářez. Asi tak za půl hodiny to přichází, vítr sílí, ale zatím se nikdo nekoupe. Déšť zesiluje. Přemýšlím, jak je asi Adamovi poprvé v životě na kosatce na naší lodi, bez jakéhokoliv tréninku, a zrovna v takovém bušáku. Proč to nevyšlo na nás? Nakonec to oni v pohodě ustojí. Koupají se nakonec kluci z Neratovic, ale jenom na chvilku. Ti, co zachytili bouřkový poryv ve správný okamžik, jsou rázem o velký kus vpředu. Říkám si ale, že ještě není nic rozhodnuto, přece nám zbývá ještě 22 hodin závodu. V klubovně na monitoru sledujeme průběžně pořadí. Ondra Klimeš s Horynou zaznamenávají průjezdy bránou do programu napsaného speciálně pro tento závod, a tak vidíme jak si na tom která posádka stojí. Bouřka s pořadím trochu zamíchala, a plzeňákům pomohla k tomu, že si udělali 1 kolo náskok.

První noční směna Vítr slábne, a mraky nad Bolevákem se rozpouštějí. Za chvíli už je skoro bezvětří, a loď se pohybuje takřka silou vůle. Napínám zrak abych rozpoznal poryvy, které jsou stále méně a méně vidět. Doufám, že ostatní mají podobné problémy. Je stále větší tma, a tady mi dochází, že můj černý frklík bude v noci asi hodně špatně vidět. Naštěstí jeho stříbrná tyčka odráží světlo z čelovky, lituji, že jsem to nedomyslel, mohl jsem na něj aspoň nalepit reflexní fólii. Vítr je ale nakonec už tak slabý, že s frklíkem ani nehne, a jeho směr lze odhadnout pouze z toho, jak ho cítím na tváři. Vzpomínám si na jednu starou fotku z naší oddílové kroniky, kde je z bývalé

Vítr slábne. V půl osmé střílí Horyna pokyn pro rozsvícení blikaček. Každý má jednu na přídi a na zádi. Komise navěšuje malinké blikačky i na bójky. Je ještě hodně světlo, tak není vidět, nakolik je osvětlení účinné. Rozhodně nejlepší má ale Řáno – jeho cyklistická bílá „dálkovka“ na držáku z pěnové hmoty na přídi je efektní. Zadní světýlka u většiny lodí odpadávají po první halze – strhly se otěžemi.

13

Český Fireball 2008 hledám ten plivanec a sleduji jeho pohyb, abych zjistil, jestli vůbec jedeme nebo ne. Plivanec se posune obvykle za sekundu jen o několik centimetrů ...

startovní věže vyfotografovaná asi dvacítka pirátů a olympijských jol na zrcadlové hladině Bezdreva, a je k tomu popisek „Rozhodčí dohlížejí na průběh rozjížďky“. Je neuvěřitelné, že tenkrát se jezdilo bez ohledu na vítr, čas startu byl uveden ve vypsání, a taky se v tu dobu startovalo. Ostatně, všichni měli tak jako tak stejné podmínky. Staří jachtaři si tenkrát vozili s sebou na loď svíčku, aby poznali, odkud to fouká ... Teď by se mi něco takového moc hodilo!

Svícení do plachet a do frklíku trochu pomáhá, jenže ze špiónků jsou vidět jenom ty návětrné. Ještě, že kolem rybníka jsou lampy, které trochu osvětlují hladinu, a tak jdou občas vytušit i nějaké poryvy. Nejlepší situace je u loděnice, kde je rozsvícená silná halogenka, aby rozhodčí viděli kdo jim to zrovna jede bránou. Světlo tam prosvěcuje plachty a vidět je všechno.

S přibývající tmou kolem nás začínají provádět těsné nálety netopýři, a jejich ultrazvukové cvakání se rozléhá nad hladinou. Ptáci pomalu utichají a příroda, včetně větru, se chystá ke spánku. To ovšem neplatí o osazenstvu plzeňské loděnice, kteří se přesunují se svým pivním občerstvením na balkón, a jejich kecy se rozléhají po celém rybníku.

Horší je to s bójkami, ty nejsou najednou vidět vůbec. Obzvláště ta červená, která je dost daleko. Musíme napínat zrak a snažit se zachytit sebenepatrnější červený záblesk od maličkých LEDek. Po chvilce z toho má člověk vidiny, a vidí bójky úplně ve všem. Naštěstí už máme trasu několikrát projetou, takže se celkem trefujeme. Toho využívá Míca s Vlastou, který jede za námi jako stín, a využívá nás jako vodiče ...

Po setmění zažívám věci, které na Fireballu v našich podmínkách nejsou zcela běžné. Jachtař s postupující tmou přichází o část smyslů, které jsou důležité pro vyhodnocení celkové situace a pro řízení lodě v optimálním směru tak, aby to jelo. Nyní ani nevím, jestli vůbec jedeme, a jestli náhodou necouváme. Nevidím pořádně do plachet, nevím odkud to fouká, na špiónky v kosatce můžu zapomenout. Jediné, co mi zbývá, je pocit větru na tváři a pocit pohybu pod zadkem, který si myslím po letech vypěstuje každý jachtař, aneb „každý jachtař musí mít citlivou p*...“ První co člověka napadne, je posvítit si do vody. Jenže voda je na Boleváku tak čistá, že ve světle čelovky není vidět, kterým směrem pod lodí proudí. Je třeba na hladinu umístit nějaký „pevný bod“. Plivnutí posluží znamenitě, a tak si občas plivnu přes palubu a kuželem světla z čelovky

Jsem celkem překvapen, jak nám jde v té tmě vytáhnout spinakr. Při tom je třeba udělat spoustu úkonů, na které je třeba vidět. Ale přecejen je to naše loď, a víme kam sáhnout, takže se to s menším přisvícením docela daří. Horší to budou mít ty druhé posádky. Vítr je ale tak slabý, že se tahání balónu

14

Český Fireball 2008 skoro nevyplácí. Člověk si akorát tak vytřese vítr z plachet.

které je slyšet stále silněji a zřetelněji spolu se skřípěním brzd a boucháním nárazníků. Zřejmě z té strany příchází vítr.

Je zajímavé pozorovat okolní lodě – občas se na nich rozsvítí, po plachtách přejede chaoticky kužel světla, a pak zase chvíli tma. A zase znovu ... možná světlo z čelovek na plachtách je lepší, než ty malinké blikačky. Posvítit si musí ostatně každý.

V posledním kole před předáním lodě někdo za námi začne ze zoufalství zpívat vánoční koledy ... Jak se blížíme k loděnici, vidíme, že od halogenu který osvětluje bránu stoupají husté bělavé páry. Předávám loď Kláře a jen se převlékneme a vylezeme do klubovny, už je nad rybníkem hustá mlha. Lodě se přízračně vynořují z mlhy a zase zanořují. Teď je to docela síla. Je bezvětří, tma, mlha, a není vidět ani na krok. Vůbec to těm na vodě nezávidím.

Předáváme loď, a jdeme se usušit do sauny a něco pojíst a popít. Někteří odcházejí do pokoje spát, jiní si jdou zdřímnout do klubovny na křesla. Na vodě je nyní klid, lodě se pomaličku posunují po okruhu a poblikávájí světly ... Někteří za ty dvě hodiny objedou stěží tři kola ...

Horyna přemýšlí, jestli závod nepřerušit. Snaží se objet na člunu všechny účastníky, přičemž má sám problémy, aby se na vodě neztratil. Naštěstí nikdo neztroskotal a všichni chtějí pokračovat. Závod tím dostává novou dimenzi ...

Půlnoční směna O půlnoci přebíráme naši loď, a čeká nás další šichta. Adam s Klárou lezou z lodě a jsou úplně mokří ... snad se necvakli – ale na nějaké vykecávání není čas, rychle přestupujeme, oni nás roztlačují, vylévám vodu z bot, a teď je to zase na nás.

Ztraceni v mlze

Je totální bezvětří. Všechno je nechutně mokré, špiónky jsou přilepené. Asi padá rosa nebo co ... Má to ale jednu výhodu - z vody vystupuje nad hladinu lehká pára, do které se dá posvítit čelovkou, a je tak vidět krásně směr větru. Je to lepší než frklík a špiónky, rázem získávám jistotu v tom, že mám plachty nastavené na správnou stranu a že vím odkud fouká. Pliváním do vody opět kontroluji, jestli jedeme nebo ne – pravda, závratná rychlost to teda není, ale jedeme aspoň vpřed a to se počítá. Postupně všechno utichá, auta, tramvaje - i netopýři nakonec přestávají nalétávat, a nad totálně ztichlou Plzní se rozléhá jen hlášení posunovačů z nákladního nádraží,

Před nástupem na další směnu se oblékám nejvíc co to jde. Moira, tričko, mikina, vesta a na to navrch sucháč.

15

Český Fireball 2008 navigace nám to celkem vychází, bójky trefujeme na první pokus. Naštěstí se nemusí moc točit, při nějaké složitější stoupačce bychom jistě zabloudili. Závodní trať je sice styl „autobus“, ale to je teď obrovská výhoda.

Tentokrát se totiž k vlhkosti, mlze a tmě přidala navíc ukrutná zima. Bude to krutá směna ... Čekáme všichni na výběžku před loděnicí – nikdo totiž neví, kdy kdo přijede. Z mlhy se ve světle halogenu postupně vynořují lodě, až nakonec připlouvá ta naše. Vyměníme si pár slov o tom, jako že není nic vidět a že je zima, naskakujeme, roztlačit ...

S přibližujícím se rozbřeskem je stále větší a větší zima. Zalézá to v mokrých rukavicích za nehty, drkotáme zuby, zahřát se není ale na lodi kde. Je třeba tiše sedět a moc se nevrtět, aby se ještě nevytřásly ty poslední zbytky větru z plachet.

... a jsme opět na trati, tentokrát je to skutečně hnus. Je takové vlhko, že z plachet při obratech prší. Po pár sekundách jízdy ztrácíme vizuální kontakt s břehem, a ocitáme se v neproniknutelné šedé tmě. Všude kolem je hrobové ticho. Chuchvalce mlhy se převalují ve světle čelovky a ukazují mi tak směr větru. Občas se u nás jako duch vynoří loď, chvíli jede v dohledu, a pak zase zmizí v mlze ...

Jak se postupně rozednívá, začínají se probouzet ptáci. Rovněž slyšíme první ranní tramvaje. Hluk města postupně zesiluje. Mlha však zůstává, a rozednění přináší do závodu ještě další netušený problém. V mlze ve dne totiž nejsou vidět světla. Bójky jsou teď doslova neviditelné, stejně tak ostatní lodě. Vidím teď sice opět do plachet, ale světlo čelovky mi již neprosvěcuje mlžný opar, takže definitivně ztrácím pojem o směru větru. Zůstává pouze to plivání do vody.

Míca se nás zezadu drží jako klíště. Snažím se mu zdrhnout do mlhy, čímž bych jistě získal výhodu, ale nějak se to nedaří. A to i přesto, že v té mlze je kupodivu vítr o něco silnější než před tím. V protisměru letící chuchvalce mlhy ve světle čelovky při jízdě na stoupačku vytvářejí dojem rychlého pohybu. Plivnutí do vody ale odhaluje tvrdou realitu. Jedeme tak půl metru za sekundu.

Nakonec se mlha přecejen začíná zvedat a postupně se všechno odhaluje. Najednou vidíme kolem sebe, víme kde jsme, kde jsou bójky, kde jsou ostatní, a že nejsme na moři ale na Boleváku. Skrz stoupající mlhu prosvěcuje modré nebe. Vypadá to, že dnes foukat nebude. Polomrtví zimou předáváme konečně loď a jdeme rozmrznout do příjemně vytopené sauny.

Červené blikačky bójek jsou nyní vidět jenom tak na dvacet metrů. Teď už není poznat, jestli jsme na Boleváku nebo někde na moři. Není vidět prostě vůbec nic, a tak musíme jezdit podle kompasu. Odečítám si náměr na jeho taktické stupnici – má nižší čísla, která se lépe pamatují. Od brány na devatenáctku ostře proti větru je bílá bójka. Od ní na bočák na dvanáctku je modrá. A červená je na zaďák na osmičku, a držet, dokud se halogen od loděnice nedostane kolmo na pravobok. Podle této primitivní

Nahoře v klubovně je jako po boji. Většina účastníků je různě rozházená po gaučích a spí, nikdo nemluví, jenom praská dřevo v krbu, a občas někdo zapíše průjezd lodě do počítače … Dávám si čaj a jdu zkusit taky spát.

16

Český Fireball 2008 nejde, napínavě sleduji, jak si vedeme my a ti ostatní, takže si dávám před dvanáctou oběd, a nastupujeme na naší poslední směnu. Zjišťuji, že během těch dvou hodin od deseti do dvanácti ujely lodě nejkratší dráhu, někteří dali jenom dvě kola.

Ráno Probouzím se v půl osmé a koukám ven. Na zrcadlové hladině osvětlené sluncem stojí takřka bez pohybu 6 lodí. Na obrazovce počítače kontroluji situaci. Závod trvá už 16 hodin a kromě Mudráče, který je o kolo napřed, a posledního Dragouna, jsou všichni vyrovnaní. Vůbec není jisté, kdo bude na 2.-5. místě. V takových podmínkách je ale možné všechno. Ještě máme naštěstí 8 hodin před námi.

Poledne Opět čas výměny, Adam s Klárou nás odstrkují, setrvačnost vydrží tak 20 m a pak se loď zastavuje. Míca nás tentokrát trochu předjel, ale držím se za ním tak 10 metrů. Nesmím ho nechat odjet! Brutální bezvětří trvá, a já zoufale hledám na vodě poryvy. Chytám se i sebemenší změny struktury na hladině v naději, že tam něco zavane. Bohužel, většina z těchto fleků nejsou poryvy, ale pyl ze stromů ...

Počet ujetých kol, na který byla vypsána sázka, dostává nyní jasnější podobu. Už je takřka jisté, že neujedeme tu stovku, na kterou si hodně lidí vsadilo. Ujeli jsme teprve 38, a to už jsme v poslední třetině závodu. A vzhledem k větrným podmínkám bude výsledek jistě hodně nízký, a nebude to ani zdaleka těch 80, co jsem si tipoval já.

Jak se mi krásně jelo v noci! To jsem si mohl posvítit do mlhy a viděl jsem aspoň kterým směrem to fouká. Teď nevidím nic, kolem je zrcadlová hladina poprášená pylem. Frklík se ani nehne, stejně tak špiónky visí zplihle dolů, a loď se posunuje po centimetrech.

Nastupujeme na loď, naši parťáci nás roztlačují směrem k bójce. Zase vylévám vodu z bot, vybíráme vodu z lodě, usedáme do skrčené polohy pro slabý vítr, a pokračujeme v jízdě.

Asi po dvou kolech se objevují malé porývky. Štěstí má ten, kdo je ve správném čase na správném místě. Jako Míca, který ač je pouhých deset metrů přede mnou, chytá záhadný soukromý poryv a odjíždí nám o třičtvrtě kola! Celý včer a celou noc až do rána byl za námi, a teď tohle! Jsem vzteky bez sebe, a přeji si, ať už to skončí, nebo ať začne už proboha foukat!

Tentokrát vítr občas trochu zesiluje i na nějaký ten metr za sekundu. Tuto ranní směnu absolvujeme celkem bez problémů, a za ty dvě hodiny ujedeme tři kola. Vítr ale ke konci opět ustává, a před desátou je již hladina Boleváku jako zrcadlo. Opravdu nezávidím našim kolegům, že jdou na vodu do takové flauty.. Vůbec si myslím, že ta druhá posádka si „vyžrala“ to nejlepší – bouřku s deštěm, příchod mlhy, a teď mám dojem, že celkově jezdí ve slabším větru než my...

Při posledním předávání lodě mám smíšené pocity. Jednak jsem rád, že už tam nemusím trčet, ale zase nezávidím Kláře a Adamovi, že musí závod v takových pekelných podmínkách dokončit. Nejradši bych to

Po předání lodě se u mě dostavuje únava, takže po převlečení jdu rovnou na gauč a zkouším spát. Moc mi to ale

17

Český Fireball 2008 dojel sám! Jsme na čtvrtém místě, a je čeká minimálně boj o udržení pozice.

skvělou práci, a až na nějaké detaily měli závod bez jakýchkoliv předchozích zkušeností perfektně připravený.

Závěr

A i když to jachtařsky nebylo nic moc, byl to alespoň skvělý trénink. Nyní s odstupem času vidím, že těch 12 hodin na lodi nám velice prospělo. Nyní mám pocit, že jezdíme lépe, že neděláme tolik chyb při obratech, že se lépe orientuji v lodi a například najednou nezapomínám na zaďák povolovat kiking.

V poslední dvouhodinovce do toho bezvětří občas foukne. Dokonce tak, že Míša leze při bočáku na hrazdu, což způsobuje, že si holky ještě více upevňují svojí třetí pozici, a ujíždějí ještě více. Bohužel to takhle fouklo pouze jim, a naše ztráta se prohlubuje. Pohled na vodu je skutečně zábavný. Některé lodě trčí na místě, jiné celkem rychle jedou. Pořadí se dost míchá. Nakonec ta loď, co jede nejvíce, není nikdo jiný, než opět holky na Just Fucking Magic. Předjíždějí dokonce i kluky z Neratovic, co jsou ve skupině s Řánem.

A v neposlední řadě, teď už se mi bude zdát i ten nejslabší a nejhorší vítr, jaký při závodech zažíváme, naprosto v pohodě. Každopádně, stálo to za to! Tak ať nám to v dalších závodech fouká!

A je tu po 24 hodinách konečně cíl. Mudráče už nikdo nedohnal, měl dvě kola náskok. Bára s Míšou tedy nakonec druhé. Neratovice na třetím místě, my na čtvrtém, za námi Šnajdříci a nakonec posádka Bláha – Dragoun. Kompletní výsledky a seznamy posádek jsou ve výsledkách.

Honza Vánoční regata Datum: 30.07.2008 Napiš článek, čtu z SMS někdy v pondělí odpoledne. Zdůvodnění - byli jste první. Tak nevím, jestli je to za trest nebo za odměnu. Ale sedl jsem v pozdní noční hodinu k počítači, doufaje, že sesmolím několik řádku a vyjádřím své pocity z letní neděle uplynulého víkendu.

Takže nejrychlejší posádka ujela 53 kol, což je nějakých 75 km. Sázku vyhrál Járyn, který se bohužel nezúčastnil :-) Po závěrečném nástupu přichází žranice. Místní kuchař nám připravil divočáka na několik způsobů. Takovou lahůdku jsem už dlouho nejedl. Opravdu skvělé zakončení akce. Po jídle se mne zmocňuje únava, a tak jdu spát „se slepicema“, stejně jako většina ostatních.

Tak jo. Začal bych závěrečným zhodnocením – dost dobrý – vítr (i když někdy poměrně prapodivný), slunce, žádný kanál a žádný vlny. Po návratu ME, kde se zúčastnilo poměrně dost českých posádek naší flotily, byl závod v Plzni skutečná lázeň léta. Jen tak nalehko vyrazit na vodu se nám při ME tedy fakt nestalo.

Závod se tedy vydařil, zkusili jsme něco nového a bláznivého, a bylo to pěkné. Myslím, že pokud se pojede takový závod někdy příště, většina z nás se zúčastní znovu. Parta organizátorů v čele s Horynou odvedla

Přijíždíme do Plzně v sobotu ráno, ale začal bych spíše pátkem večer. Ve

18

Český Fireball 2008 poslední rozjížďku. Fakt jsem si v sobotu pěkně zajezdili a jestli si to všichni užívali jako my tak to bylo super.

21.00 naleznu ztracený hovor na mobilu od Vojty, odmáčknu jej a hle SMS, „Kde jste, ty jsi na mě zapomněl“. Tím, že jsem měl za našim Jumpírem připravený na vleku dvě lodě, jsem přesvědčen, že bych na Vojtu určitě nezapomněl. Trochu zavázla komunikace a došlo k posunu na domluvených sobotních 7.30, na pátek večer v 19.30. No nic stávají se i horší věci, a tak se Vojtíšek odebral domu.

Večer zpočátku poklidná zábava se po přestávce kapely do správného fesťákového varu a trochu jsme si zaskotačili, ale v pohodě. Žádné výrazné ranní následky jsem nepozoroval. Jenom při placení Honzík zjistil, že přecenil svoji žízeň a za pivko dal 90 káblí. Měl vypít celej žeton a byl by na svým.

V sobotu ráno to už klaplo a skutečně v 7.20 jsme se sešli na zastávce s Vojtou, pak jsme ještě nabrali domluveného kormidelníka pro Vojtu a „Vávro na Plzeň!“

Nedělní jezdění zas už tak skvělý nebylo, vítr od 0 do 5 m/s trochu cuchal nervy a dvě rozjížďky nás docela uspal. A ty zaďáky, to byl někdy skutečný sajgon. Ze zaďáku stoupačka. Zastavit , zanadávat, uklidnit se, nafouknot balon na zaďák a mazat dál. Na dvě poslední jsme se s Járou probrali a zavěsili. K výsledkům jednička pro nás, druzí na shodu s třetími Zipp, Jéňa, takže třetí Kraťas tentokrát s brněnskou posilou Lídou. Pak trochu bodová díra- bramborová medajle pro mílovými kroky lepšící se táta Šnajdr s juniorem.

Cesta ubíhala poměrně rychle za hoďku jsem na místě. Nastává první problém – kde zaparkovat. Necháváme náš konvoj uprostřed stojících aut a doufáme, že nikdo nebude chtít neočekávaně odjet. Setkání s Járou a pak jenom rychlé ustrojení lodí, nástup, vyjasnění tratě (musel jsem si to nakreslit na palubu. (V Belgii šnek, tady buřtík). Sestava rozhodčích Trpec a Martin S. zaručovala kvalitní průběh a 10 naplánovaných rozjížděk, skutečné závodění. Jenom ta předpověď prý nebyla nic moc. Zhruba ve dvanáct hodin vyplouváme na vodu a fakt se těšíme.

Co na závěr: „Kdo nebyl, neuvěří, kdo byl, zhodnotí sám, ale bylo skvěle“. Dík Plzeňákům a jury za pěkné závody. Output End of problem Slávek t.č. Crew 14 853

Ne, že bychom s Járou okukovali soupeře, známe se všichni dobře, ale hlídali jsme vytipované. První rozjížďka klapla. V druhé rozjížďce si lebedíme jak to jede a máme, jak bych podotkl v tomto období signifikatní náskok, ale rozhodčí soudí jinak. Marek na nás volá z motoráku, že jsme byli přes při startu na „blek fleg“. No nic určitě ještě zajezdíme. Pak se taky dařilo, až na

19

Český Fireball 2008 Just Fucking Magic na Třeboni Datum: 5.08.2008

Zipem/Jéňou. Zip/Jéňa to to zvládli dotáhnout na první místo, nás pustil Jarda/Slávek na poslední modré, kde se pole s pofuky zezadu sjelo. Na třetím místě dojely Bára/Míša.

Pokud si chceš zlepšit sebevědomí a odbourat trochu té frustrace, doporučuji si vypůjčit rychlou loď s rychlým kosatníkem. A trefit se do víkendu, kdy fouká. Zkrátka „Just Fucking Magic“!

Třetí rozjížďka (respektive první pokus o třetí rozjížďku) se pro nás nevyvíjel špatně. Bílou a modrou jsme točili ve vedení, pak ve skomírajícím větru nás postupně objeli Krejson/Ememko a Karel/Jaromír. Flaksa vydržela a rozhodčím nezbývala, než rozjížďku „zastřelil“ Karlu/Jaromírovi „před nosem“.

Byl jsem hodně natěšený. Bodejť, sledování lodí z prámu závodní komise je občas trochu nudné. Proto, když se v Plzni draftovaly posádky pro další závody, rád jsem se k Radkovi hlásil.

Po sobotních dvou „kusech“ byl ve vedení Jarda, s odstupem vítězové jednotlivých rozjížděk Krejson/Ememko a Zip/Jéňa. Ostatní lodě se stejným bodovým ziskem seřadily na pátém až desátém místě.

Páteční windguru slibovalo na víkend vydatný déšť, ale 6 m/s a v nárazech dvanáct. Proto jsem celý pátek naháněl Radka, aby si nezapomněl trapéz a pro sichr si vzal plavky, páč jsem (po zkušenostech z Orlice) předpokládal, že se budeme taky dostatečně koupat.

V neděli se počasí umoudřilo. Déšť ustal a v ranní rozjížďce foukaly 3 až 4 metry, které postupně zesilovaly na osm metrů v nárazech v poslední rozjížďce. Vítr byl až překvapivě stálý, i když některé porývky trošku s pořadím mohly zamíchat.

Do Třeboně přijela silná sestava sedmnácti fireballů. Tváře, které vídáváte na každém poháru, ale také tváře, které jste už řádku let na ohnivé kouli neviděli. Páteční věčírek na třeboňském baru proběhl v příjemné atmosféře spojené se záchranou stratovní lodě a rundou panáků.

Ve třetí rozjížďce (v druhém tentokrát vydařeném pokusu) jsme se stále s Jardou/Slávkem střídali ve vedení, poslední výměna byla v náš prospěch, když Slávek na raumu zamotal spinakr. Pro třetí místo si dojel Krejson/Ememko, kteří se na nás postupně dotahovali, ale zastavil je dotek s poslední bílou bójkou.

Sobotní předpověď nevyšla. Deště bylo vydatně méně, ale větru taky. V první rozjížďce jsem stále očekával poryvy ze západu (zprava) a místo toho chodily pouze pofuky ze severu (zleva). K tomu rig nastavený na silný vítr a bylo z toho dvouciferné umístění. Své umění předvedl po letité přestávce Krejson (s Ememkem na kosatce) a dojel si pro vítězství, za ním Jarda/Slávek a na třetím místě Milános.

Čtvrtá rozjížďka byla velmi podobná té předchozí. Pořád se kolem nás motal Jarda/Slávek, ale poslední poryv před červenou znamenal opět vítězství pro nás. Třetí byl Zip/Jéňa před Karlem/Jaromírem.

Druhá rozjížďka již byla o něco lepší, kroužili jsme v těšném závěsu za Jardou/Slávkem a společně s

Pátá by zřejmě byla podobná jako ty dvě předchozí, ale tentokrát nás

20

Český Fireball 2008 Jarda/Slávek v prvním kole místo agresivního útoku do návětří překvapili svojí první kachnou. I když nás Zip/Jéňa celou rozjížďku dotahovali, zapomněli na posledním raumu (z bílé na modrou) vytáhnout spinakr a my jsme jim opět odskočili na poklidnou vzdálenost.

Na břehu mě jenom překvapilo, jak Radek umí samostaně a rychle sbalit a naložit loď. Asi tušil, že kdyby chvíli váhal, tak je lodička nastrojená v Třeboni ještě dnes. Taky bylo velkou výhodou, že neřidičů bylo na místě poskrovnu, takže i mě nakonec Saša naložila do auta a odvezla domů.

V šestém posledním kuse to již i na startu se začalo přisotřovat a u lehce zvýhodněné levé startovní značky začalo být husto. My jsme 10 sekund před startem dali halzu, kdežto Jarda/Slávek v obdobné situaci dali přednost své druhé kachně. Zip/Jéňa se vraceli díky individuálnímu odvolání a my jsme se prokličkovali závodním polem na první místo. 100 metrový náskok na karusel by dával tušit, že půjde o rutinní záležitost, ale pár pomalých réček na stoupačku a stočený poryv u bílé značky znamenali, že se nám Zip/Jéňa a Karel/Jaromír na bílé bójce nalepili na záda. K tomu o zlomek sekundy pomaleji vytažený spinakr a Jéňa/Zip nás objeli. Ještě chvíli jsme se „kočkovali“ na zaďák, ale Zip/Jéňa obhájili vnitřní pozici na poslední červené značce. Ovšem jejich snaha rychle vyostřit se jim vymstila a byla z toho kachnička. Nám nezbývalo než sáhnout do reportuáru týmrejsových manévrů, vyostřit a na dvě sekundy zastavit a ledva co Zip/Jéňova převrácená loď splula dostatečně od bójky, vyrazit skulinou za dnešním čtvrtým vítězstvím. Na druhém místě dojel Karel/Jaromír a na třetím čerstvě vykoupaní Zip/Jéňa.

Ještě jednou díky Radkovi, že přivezl, nastrojil, odstrojil, odvezl loď, našim soupeřům, že nás nechali vyhrát, a pořadatelům z Jiskry Třeboň, že je stále baví pořádat závody pro takovou smečku, jakou jsme. Tak někdy příště! Trpec, Just Fucking Magic CZE14046

Bezdrevský kapr 16. – 17.8. 2008, Bezdrev Datum: 27.08.2008 Po Honzíkově bědování, jak nikdo nechce psát články, že za dob Velerybky se všichni předháněli, a teď aby prosil, jsem se nabídnul, tak trochu shrnout své „léto v opačném gardu“, končící právě na Bezdrevu. Poté, co jsme se vyměnili s Jiřinou na bolevácké Vánoční regatě, jsem půjčil kormidlo i Kreysonovi na Třeboni, a pod dojmem toho, že mi to celkem jde, jsem nabídl Evině, konečně jsme to plánovali už vloni, že budu dělat kašpárka do třetice. Nemyslím tím, že by kosatnické řemeslo nějak souviselo s loutkovým divadlem, snad jen v mém podání ... :-) Škoda jen, že má snaha objevit se v různém pořadí malého poháru vícekrát, nežli pan Brok vloni, přišla vniveč! O výsledcích ani nemluvě :-).

Celkově to znamenalo pro nás vítězství. Just Fucking Magic! Zip/Jéňa a Jarda/Slávek skočili na shodu bodů, Plzeňáci o chloupek úspěšnější. Krejson/Ememko na čtvrtém místě, Karel/Jaromír na pátém a celkové šesté místo patří Báře/Míše.

Zatímco v týdnu před závodem jsem se ještě ve čtvrtek potil při 28 stupních, v pátek bylo vše jinak - zataženo, déšť a 13°C, podobná předpověď byla i na

21

Český Fireball 2008 teplota vzduchu, a zbytek dne strávil v mokru. Asi nic nového jsem neobjevil, ale vyháknout se před obratem pro jistotu ještě na hrazdě má tu nevýhodu, že se můžete cestou do lodi opět nevědomky zaháknout, a další postřeh – u zadního vedení kosatkových otěží si už příště průběžnou otěž nenainstaluji, nejenom že jsem se několikrát neuvěřitelně zamotal, ale ještě jsem málem uškrtil kormidelnici, a to bych si fakt neodpustil! Našeho zaváhání využil Járin se Slávkem, následován Zippem a Řánem, který jel, místo v tomto termínu tradičně slavícího Milhause, s Martinem Kuthanem. Další rozjížďka jak přes kopírák, nám, kromě toho, že jsem stále řešil, kudy na druhou stranu, nešel vytahovat a následně stahovat spi, což Evča hravě řešila přidáním jednoho manévru před stahováním spinakeru a to těsně před červenou povolit a následně znovu dotáhnout napětí! Když se nám ještě navíc rozvázala guma tahající dolů spinakrový peň, který pak na stoupačku neuvěřitelně překážel a následně se na zadní kurs zamotal do hrazdy..., no vtipný. Trochu jsme se té motanice lekli, nevěda co to udělá a na posledním zaďáku pozdě halzovali. Tím jsme pustili Krtky na trojku a Řánu poslali na pětku. Od třetí rozjížďky jsem přece jen přišel na to, jak ty obraty úplně neposírat a začal jsem se točit zády ke stěžni (asi to nevypadá zrovna elegantně, ale funguje to), k tomu jsme rozmotali stěžeň a polapili gumu od spi, jen tak tak že se nám neschovala do středového tunelu :-), to vše se promítlo do dvojky, za námi Zipp a Krtci se opět prohodili s Řánem. Až v poslední čtvrté rozjížďce toho dne a nakonec i závodu, jsme za trošku mírnějšího větru, sebrali Járinovi jedničku tím i Zippovi celkovou dvojku a jelikož se Krtci v nejméně vhodný okamžik opět prohodili s Řánem, byli nakonec i celkově pátí ...teda tolik

sobotu, nicméně slibovala i slušný západní vítr. Trochu jsem váhal, nemám-li odložit příjezd na sobotu, ale raději jsem se rozhodl aklimatizovat už od pátečního večera a probrat s Evčou strategii – tedy kdy těm zlatým tequilám, co si vezeme, dáme za uši! Páteční večírek proběhl v poklidu v restauračním zařízení jachtklubu DIM, nějak se mi zdá, že se v ty pátky scházíme stále unavenější... a tak nebylo třeba v sobotu ráno moc mnout oči, abychom viděli, že se počasí příliš nevybralo. Mračna visela nad rybníkem a z nich padaly proudy vody, takové podzimní Lipno. Nicméně vítr foukal slušně a i když se před vyplutím zdálo, že zeslabuje, nakonec vydržel pravidelný v příjemné síle po celý den. Podle plánu jsme po hromadném spouštění Karla, vyrazili na vodu i my ostatní. Na startu se nás sešlo jen deset, což bylo, po hojné účasti na Třeboni, trochu málo. Jihozápadní vítr běžel krásně podél velkého Bezdreva, takže trať si nezadala s pohárovými závody, před prvním startem jsme dokonce řádnou chvíli nemohli najít jedničku ... S Evou za kormidlem velká pohoda, nová Skořápka krásně upalovala, nicméně jedné změny jsem si všimnul už na břehu a to zadního vedení kosatkových otěží! Asi z nezkušenosti jsem tomu nepřikládal až takový význam, ale hned po prvních obratech jsem zjistil, že právě tato vychytávka má dost zásadní vliv na moji „formu“. Celkem jsem chápal Evu, že mi v mém problému nedokáže pomoci, a tak jsme se první dvě rozjížďky díky mě dost trápili... Hned po prvním startu jsme se s lehkostí dostali na první místo, které jsme i přes velepomalé obraty drželi až do té doby, kdy jsem při jednom z těch povedenějších zůstal zaháčkovaný v závětří, abych následně zjistil, že teplota vody je výrazně vyšší než

22

Český Fireball 2008 bylo zcela zbytečné. Celý den bylo horko, ale na vodě vůbec žádný vítr. Asi kolem páté odpolední jsem se začala kamarádit s oblíbeným letním nápojem a tím pro mé odpoledne a večer byla vodka s džusem( v pozdější hodiny jsem hořce litovala). Bylo jasné, že ten den už z rozjížděk nebude nic a tak jsem se tohoto míchaného nápoje nebála a řekla jsem pro ten večer alkoholu své velmi razantní ANO.

bodových shod a ještě k tomu vždy se špatným koncem, nasbírá málokdo Honzíku :-) Jelikož jsme s Evčou strategii ohledně tequilky dotáhli do konce, vzešel z toho výbornej nápad, přestěhovat se na večer k sousedům na Slavoj a zapít ji Budvarem ve známé klubovně „U Krtků“, myslím dost povedený večírek... Nedělní ráno nás přivítalo sluníčkem a bezvětřím, a tak jsme při sušení a balení lodí v klidu počkali na tradiční pasování do stavu rybářského :-) No ve srovnání s ostatními závody letošní sezóny, se ty jihočeské dost povedly, doufám, že navážeme na Lipně! M-kař

Moje Lipno ve znamení 11. přikázání aneb nevlezeš na prkno s laseristou Datum: 8.09.2008 Autor: Vlasta

Na půl šestou večerní svolal náš staronový prezident Řáno valnou hromadu, která byla stručná, rychlá, ale následky z ní jsou jasné a trvalé.

Závod, který se uskutečnil 5-7.9 na Lipně, byl pro mne s největší pravděpodobností poslední závod této sezóny a tak není divu, že jsem se těšila jak si závod užiji a jak si zajezdím na lodičce.

Dobu mezi 7-8 hodinou večerní jsem byla na molu v přístavu kde jsem se věnovala rozjímání a relaxaci, mezi tím v hangáru započal celkem objemný večírek a tak není divu, že jsem se přidala, a se mnou i můj věrný druh, vodka s džusem. V noci jsem se vydala společně s Jardou Kejřem a Honzou Hykem na výpravu za Zippem a dalšími, kteří se vydali do jiného lokálu. Bohužel se k nám přidala asi desítka lidí od Laserů a Evrop. Chlapci si sebou vzali své dva longboardy. V mém alkoholickém opojení jsem se rozhodla, že se na prkně projedu což ovšem byl velmi hloupý nápad. Díky nepřízni osudu, přítomného alkoholu v krvi a jisté hlouposti jednoho z laseristů se stalo, že jsem během chvíle líbala studenou asfaltovou silnici. Bohužel to nemělo být ten večer ještě všechno.

Bohužel už v okamžiku kdy jsem nasedla na Řitce u pumpy do Mícova automobilu, mne iluze přešly. Předpověď na tři dny zní : horko a bezvětří. Na Lipno jsme dorazili ve čtvrtek kolem 12 noční a i když jsem před jízdou pochrupávala, nedalo mi to jít si opět lehnout a tak jsem přivítala všechny v hangáru přítomné a šla jsem na kutě. V pátek ráno, poslušně vstajíc, jsem se jala vyhledat mého rychlého kosatníka, říci mu dobré ráno a domluvit se na strojení lodi. Podle výjevu na vodě to

23

Český Fireball 2008 z dvacky na fajráka a přišla řada i na mě.

Poté co jsem se odpojila od velké skupiny, jsem zabloudila v černém lese, kde jsem se po snaze najít cestu zpět zřítila z kopce a poté ještě nerazila do kovového zábradlí.

Když mi ve středu zvonil telefon a Jirka Licek (čili Kutáleč:-) se ptal, jestli bych s ním nechtěla jet na závody do Poděbrad, s radostí jsem jeho nabídku přijala, už jen proto, že letos jsem moc šancí zazávodit si neměla. Do Poděbrad jsme dorazili až v sobotu ráno. Sešlo se nás tu šest. Vyplouvali jsme za krásného slunečného počasí, vítr byl bohužel nestálý, byly v tom díry a místy se to dost točilo, speciálně u bílé bojky to bylo někdy jak za trest. Moje představa o tom, jak půjdeme na vodu co nejdříve, abych si ještě před startem párkrát zkusila vytahování spinakru, halzy atd., se ukázala jako dost naivní. Nestihla jsem si totiž vyzkoušet nic, takže jsem až v průběhu rozjížďky zjišťovala, co a kde na té lodi je a trochu jsme museli bojovat kromě se soupeři i s mou neznalostí lodi. Ale i přesto jsme dojeli v první rozjížďce třetí za Milanosem a Radkem s Míšou, je sice pravda, že nám nahrály problémy ostatních lodí, ale stejně, potěší to:-) V sobotu se odjelo dohromady pět rozjížděk, nejprve tři a pak po pauze na oběd další dvě, a o koupání v nich nebyla nouze. Když se před námi na bočáka cvakly tři lodě a my kolem nich prosvištěli s úsměvem od ucha k uchu, přičemž jsme zaslechli jadrná slova jistého kormidelníka, viď Míšo:-), která naši náladu ještě o trošku zvedla, netušili jsme, že ne dlouho potom zažijeme takovou situaci znovu, ale bohužel z druhé strany. A takhle to šlo u většiny ještě několikrát, u nás třeba třikrát.

Nicméně ani tyto újmy mě nezastavily v mém rozjaření. Sobota se nesla ve znamení bezvětří a tak jsem mohla celkem v klidu vystřízlivět. Start na neděli byl posunut na brzkou 9 ranní, protože podle předpovědi měl přijít příliv studené fronty a tudíž i naděje na vítr. Opravdu jsme ráno odstartovali, ale během rozjížďky vítr opět utichl a tato jedna rozjížďka byla sice dojeta, ale bohužel ve velmi bídných podmínkách a tak za tři dny se odjela jedna jediná rozjížďka a tak počítání pořadí bylo velmi jednoduché. Kolem půl druhé odpoledne jsme sbalili lodě a odebrali se na vyhlášení, které bylo lehce uspěchané a hektické kvůli blížícímu se deští. A tak moje poslední závody skončily rozbitým loktem a velkou modřinou na noze.

Štít města Poděbrad 13.-14.9.2008 Datum: 13.09.2008

V neděli ráno pohled ven prozrazoval, že není kam spěchat, jelikož na vodě bylo úplné zrcadlo. Což někteří jistě uvítali. Předpokládali jsme, že už se na vodu nepůjde, nevypadalo to, že by mělo začít foukat a závod byl vypsán na pět rozjížděk a ty už byly odjeté.

Vždycky si říkám, že vůbec nezávidím těm, kteří jsou pověřeni napsáním článku o právě proběhlých závodech a ejhle, stačí na jeden víkend přestoupit

24

Český Fireball 2008 Opak se stal ale nakonec pravdou, když se pak rozfoukalo, počet rozjížděk byl navýšen a vyrazili jsme na vodu. První start tohoto dne jsme kvůli nečekané technické závadě prošvihli. Jeli jsme na start se spinakrem, co to šlo, ale stejně jsme odstartovali až na přípravné znamení evrop a dali všem pořádný náskok. Foukalo o něco míň než v sobotu, ale bylo to stálejší a z úplně jiného směru. Poslední možný start byl v jednu a odjeli jsme tři rozjížďky. Konečné pořadí bylo takové, že to vyhrál Milanos s Ondrou, za nima byla Míša s Radkem a třetí místní posádka Svoboďák s Jínou. My jsme celou dobu bojovali o místo s Šindýlkama a nakonec z toho bohužel pro nás vyšli vítězně oni. Ale nás to ani nemrzelo, protože i tak to byl vydařený víkend:-)

námi všemi a odvezl si zasloužené první místo. Já s Míšou na kormidle nakonec s odřenýma ušima na druhé pozici, o kterou Petr přišel na posledním zaďáku který se jel. Myslím, že to byl první zaďák kolem ostrova, na kterém nevydělal. Jirka Šindýlek si v nedělní první rozjížďce nevšiml, že se změnila trať oproti sobotní variantě a na první bóji, jel kolem celého ostrova. Pro Michala Fialu to byla první zkušenost co se kosatky týče a je pravda, že k tomuhle měl vítr na pískovně velmi odpovědný přístup, protože to byla několikahodinová kosatnická procvičovačka v opakování pohybu na lodi - závětří, plná hrazda a ihned zase zalézt do lodě. Ale oni si toho užili i kormidelníci, takže vlastně nakonec byli všichni spokojený.

Tak zas někdy příště!

Míca

Terka

Poděbrady Datum: 16.09.2008 V komornější atmosféře šesti firebalů a i přes počáteční problémy s nefungující kantýnou se odjel hezký závod za velmi přeskakujícího a poryvového větru a oproti předpovědi i když byla zima, tak celý víkend svítilo sluníčko. V sobotu tři a tři rozjížďky s pauzou na oběd ve větru do asi šesti metrů, s malým technickým problémem s počítáním odjetých kol během rozjížďky.

Jak jsem se poprvé zaizoloval Izola 2008 Datum: 1.01.1970 Jak už to bývá, na každého jednou dojde. A tak i já už jsem se letos nedokázal schovat za nějakou pracovní povinnost a po mnoha nesplněných slibech z předchozích let jsem do Slovinska vyrazil. Po úvodních licitacích, jak se tam dostanem, jsme se domluvili se Slávkem a Jardou, naložili loď a chystali se do Štěchovic pro zbytek výpravy. Když jsme před cestou dofukovali kola na vleku a chtěli

Ale nakonec se vše zdárně vyřešilo a večer mohlo být jídlo ve městě a pak večírek s kytarou a zpíváním na loděnici. V neděli zpočátku úplná flauta, ale pak od jedenácti do jedný hodiny další tři rozjížďky ve větru do čtyřech metrů. Milanos si až na jedno zaváhání velmi suveréně poradil s

25

Český Fireball 2008 nebyly, protože si asi potřebovali něco umejt. Na jedničce jem Mildu ubezpečil, že na ten raum tam spinakr rozhodně neuvezem a vyrazili bez něj. Pak následoval průplach nosohrtanu, přilehlých dutin a když už mi voda lezla podél očního nervu do mozku, přestal jsem vidět a asi nabodnul nějakou vlnu. Líp to popsat neumím. Postavili jsme to, mezitím nás předjel Milan Šnajdr a hurá za ním. Bylo mi divný, jak můžu bejt s plnou lodí o tolik rychlejší než Milan, který s Matějem seděli na lodi a oproti nám se celkem bezpečně pohybovali. Chtěl jsem se na ně podívat, jak to dělají, ale protže jsem opět nic neviděl, dal jsem si do zápisníčku, že se ho musím na břehu zeptat. Jen co jsme je předjeli, hupsli jsme tam znovu. Po druhé kachně nás těsně předjela poslední loď, která v tu dobu ještě závodila. Mezitím uložil Milan placku při halze a protože se druzí Slovinci v obavě ze zaďáku a hlazy vydali daleko doprava, kde se nadvakrát pokoušeli o „kraváka“, ocitli jsme se s Milanem opět v souboji o prvenství. Pak přijel člun a vyhnal nás lesa všechny.

dofouknout i rezervu, zjistili jsme, že je to zbytečné, protože žádnou nemáme. Asi už ji nebavilo se pořád jen vozit a chtěla si taky zajezdit. Můj pantáta má naštěstí vlek se stejnými koly, takže jsme to pořešili. Na Smíchově jsme vyzvedli Jardu, ve Štěchovicích přiložili druhou loď, vyměnili auta, přidal se Slávek a hurá.... Šel jem spát, páč řídím zpravidla v noci. Pak mi to Jarda předal někde před Grazem, déšť, déšť, déšť.... Pak si to vzal Milda a probudil jsem se až na parkovišti s loděma, takže zase nevím, kudy se tam vlastně jede. Ráno bylo celkem příjemné, bez deště, ani moc velká zima nebyla. Dali jsme ranní pivo a pustili se do lodí. Po uvítání se zbytkem výpravy a nástupu hurá na vodu. Předpověd silného větru se napřed nenaplňovala, ale už když jsem vyjížděl z maríny, pěkně se to do mě opřelo. Tak jsme dali střední rake, kousek stoupačky, dva raumy se spinakrem a cítili se připraveni. Na startu jsem si ale nevšiml, že mám otěž pod rohem lodi, takže z celkem dobré pozice jsem se rychle ztratil. Utekl jsem z toho doprava na čistej a nechal loď běžet. Já když moc přemejšlím, tak to není ono.

Ještě jsem se stavil u komise a když jsem viděl „H“ jel jsem teda taky „homu“. Několik loděk stále plavalo, ostatní už jeli domu dříve. Při vjezdu do maríny mě překvapily dvě věci. Techniku stahnout hlavní plachtu, nachmoustat ji do lodi, trochu pošlapat a pak pomocí kosatky a pně jako pádla křižovat bludištěm zakotvených lodí asi nepřevezmu. Stejně jsem nechtěl následovat Zippa s Jéňou a jejich hlavní plachtu. To byl opravdu dost tristní pohled.

Že ta trať není příliš dlouhá jsem si uvědomoval, ale že na tý jedničce budem tak brzo mě stejně překvapilo. Dokonce jsem udržel i to, že jedeme „inner loop“, takže spinakr nahoru a tak po 3 minutách zase dolu, protože jsme byli na bojce. To už jsme předjeli i do té doby vedoucí Slovince a vyrazili do další stoupačky. Když se za mnou cvaknnul do té doby druhý Jarda, řekl jsem si, že je čas jet „údržbu“. Během stoupačky jsme dost kličkovali mezi loděma, které ještě na té návětrné ani

Vzhledem k sílící boře s úctyhodným chcavcem už komise další aktivity odložila na další den. Ale i tak jsme si pěkně užili v autě u „Toníčkovy“ slivovice – díky Slávku. Následovala

26

Český Fireball 2008 rozdíl od větru). Nakonec se utvořila asi pětice lodí bojujících o vítězství a změna tentokrát z druhé strany poslala na první místo Zippa. My jsme ještě dokázali na posledním zaďáku urvat Martina s Jíťou, kteří byli třetí. Svého kozla si vychutnal i Jára (17), kterému to tam vzhledem k BFD už bohužel zůstalo.

brutální večeře, dvě piva v Moby Dicku a hluboké bezvědomí. Ráno byl den jak vystřiženej. Slunce, po vodě 5-6 metříků, celkem vysoké zbylé vlny, ale ideál. První starty byly trochu neurovnané, ale nakonec si nás sudí dal do latě, na což doplatili mimo jiné i Jarda s Michalem Fialou – BFD. První rozjížďku celou vedl slovinský mladíček (17 let!) Jaka Kralj a ať jsme na něj se Zippem zkoušeli všechno možné, nedal se a vítězství udržel před námi, Zippem a MM (M-kařem) s Jíťou. Druhou si spravil chuť Jarda a opět systémem start-cíl vyhrál před námi a MM. Trochu se zapomněl Zipp (12), ale to vám řekne líp Jéňa. Vítr postupně slábnul a tak jsem měl čím dál větší obavy z rychlíka Zippa. To se potvrdilo ve třetí rozjížďce, kdy jsem až se stočením zleva na konci druhé stoupačky dokázal Zippa předjet a konečně vyhrát před Zippem a sokolem Jirkou ze župy Jungmannovy. Tuto rozjížďku někde totálně zasekal i vítěz té první – Jaka.

Vzhledem k tomu, že se škrtalo až od 5 kusů, ty výsledky po sobotě byly trochu zkreslené, ale bylo jasné, že největší soupeř je Zipp. Mezi náma byl vlastně jen bod. Večer procházka městem, několik pivních zastávek, brutální nudle, Hangár, bezvědomí. Jarmila ráno říkala, že jsem pořezal tak 7 kubíků dřeva ..... Ráno opět slunce a totální bezvětří. Lehký opar brzdil naskočení brízy, ale nakonec přece jen přišla a před jednou hodinou jsme jeli na vodu. To už bylo jasné, že se pojede jen jedna. Kdyby mi Zipp slíbil, že ji nevyhraje, tak jsem byl klidnější, ale znáte ho ...;o). Vyšlo levé křídlo a tam jsme nebyli ani my ani Zipp. Jára se vpředu pasoval se dvěma Slovinci a Švýcarem. My jsme se se Zippem po prvním kole dotáhli na konec té skupiny. V cíli byl nakonec první Mitja Hrvatin (což mu vyneslo slovinský titul) před Jardou, námi a Zippem, protože v cíli třetí Srečo byl OCS.

V cíli jsem viděl vytaženou vlajku „2“ a protože jsem si nevybavoval žádnou aplikaci takového signálu v dané situaci, jel jsem se zeptat. Řekli mi, že ta vlajka „2“ znamená, že se pojede ještě jedna (1) rozjížďka. Tak jsem si to musel nějak přebrat.

Bedna byla tentokrát celá česká – já s Milhausem před Zippem s Jéňou a Martinem s Jíťou. Jára to celé doplnil pětkou. Pak jsme to trochu odsolili (ale asi budem muset ještě maličko přitlačit) a po vyhlášení a polívce hurá domů. Musím teda říct, že v pondělí v 5 ráno po tý procestovaný noci byla ve Štěchovicích zima jako kráva – inu ten

Ta poslední byla už taky docela slabá a muselo se jet hodně na rychlost, protože ty vlny ne a ne ulehnout (na

27

Český Fireball 2008 přílivu, máte kompas a umíte počítat, tak zas není taková věda zjistit, jestli a kam vás ten proud táhne. Ty proudy v Nieuwpoortu jsou v některých fázích přílivu celkem silné a za slabého větru bych se je nebál označit za dominantní.

Honza měl s tím prodlouženým létem zase pravdu. Mimochodem Honzovi patří veliké poděkování za organizaci ubytování a všech věcí okolo. Mně specielně to celou akci výrazně usnadnilo. Takže Honzo, díky! A ještě jednu věc si budu dlouho pamatovat. Slovinsky se „welcome drink“ řekne „dobrodošlica“ – no to je paráda... Takže snad za rok Řáno

Návrat ke kořenům ME Nieuwpoort 2008 Datum: 15.11.2008

Jelikož Milda ani Jarin nemohli první závod jet, domluvili jsme se s „mamkou“ Slávkem, že tam vezmem lodě, dáme si Belgian Trophy a hoši za náma na ME přijedou. Mně se to ještě trochu zamotalo tím, že jsem musel narychlo služebně (naštěstí) do Belgie, takže jsem na Slávka čekal jak bezdomovec na pumpě kousek od Gentu. Sláva si to pěkně prostál po Německu, ale nakonec jsme se shledali a do Nieuwpoortu dorazili.

Když jsem zjistil, že letošní ME je v belgickém Nieuwpoortu, neubránil jsem se nostalgii a vzpomínkám na rok 1993, kdy jsme tu s Brokem jeli klasický dvojblok ME/MS, bydleli v naší staré Avii a sbírali mezinárodní zkušenosti. Byl to náš druhý rok společného ježdění a já mám dodnes pocit, že právě tenhle závod znamenal ten odraz pro budoucnost jak pro moje kormidlování, tak pro Brokovo kosatničení (ať už s kýmkoli). Dost ale vzpomínání – toho se nenažerem.

Tam mi chvíli trvalo, než jsem se zorientoval na tom zásadním kruháku, ale pak jsme prostě vyrazili směrem, odkud na nás mávaly Bára s Míšou. Naši nabídku, že je vezmem do klubu slušně odmítly s tím, že jdou do hospody (náš druhý domov – „Sailor’s Inn“). Tak jsme zaparkovali a hurá za nima.

Před ME se jel ještě dvoudenní závod Belgian Trophy, který jsem chtěl rozhodně absolvovat už jen proto, abych se opět blíže seznámil a uvykl na pověstného belgického „šneka“. Pro ty, kteří tam nebyli jen tak na vysvětlenou – šnek vznikne, když si vektorově nakreslíte směry a rychlosti proudů od minima přílivu přes maximum k dalšímu minimu (ještě teď mám zbytek té malůvky na zadní palubě). A když si pak k takovému šneku napíšete správný čas maxima

Belgian Trophy Ráno sice nebyla registrace tak hbitá, jak slibovalo vypsání, ale nakonec se to podařilo a vyrazili jsme na vodu. První rozjížďka celkem příjemných 6 m/s, dlouhé, pohodové vlny, takže dobrá zvykačka. Měl jsem docela

28

Český Fireball 2008 devítku, ale asi si na sebe budem muset se Slávkem ještě chvíli zvykat. Pak už jsme se těšili, až přijedou naši Milhaus s Járou a na Johna Thormana, který se ohlásil na večer. Dočkali jsme se všech a zvlášť posezení s Johnem večer u piva bylo po té době moc příjemné.

problémy s rychlostí, ale asi jsme si taky se Slávkem na sebe zvykali. Start druhé rozjížďky byl za výrazně slabého větru a já jsem neomylně trefil přesně druhé křídlo (naštěstí na rozdíl od zbytku Čechů), než odkud to pak přišlo. Během rozjížďky to pak naskočilo zpátky a možná i trochu víc než v té první. Eva ji celkem v pohodě vyhrála.

Závod vyhrál nám zatím zcela neznámý Manu Hens (BEL) se známějším Janem Peetersem na té Mufově singapurské lodi. Když se ho Eva ptala, jak dlouho jezdí na Fireballu, řekl, že 24 hodin !!! Pak ale přiznal, že je mistra světa na Snipu. Ještě jedna pro pamětníky – závodu se účastnil i náš starý známý Štětináč – Stefan Streep.

Třetí kus se již startoval do poctivých 8 m/s, ale z toho moc nevím, protože tak 200 metrů po startu jsem zopakoval čerstvě naučený trik z Lipna – přetržení kosatkové spouště. Tak jsme to otočili a mazali zpátky do přístavu. Záchranáři se trochu divili, že nechceme odtáhnout kanálem do klubu, ale po větru jsme to se Slávou celkem zvládli i bez kosatky.

Mistrovství Evropy Na následující závod – ME – dorazili nejen Milhaus a Jára, ale taky Kubas s Mildou Čápem, zbytek župy Jungmannovy a další, takže nás tam bylo slušných 10 Čechů z celkově 56 lodí.

Na břehu mamka Slávka našla dostatečně vysokou loď, vytáhli jsme Slávkovu kosatkovou spoušť a protáhli jsme ji tam. Ta rozjížďka byla asi pěkná – i když ne pro Evu, která se pokoupala tak, že nedojela.

Pořadatelé sice domluvili, že stany mohou stát na louce, ale majiteli se nelíbilo, že jsou moc blízko u jeho plotu, takže jsme stany zase přenesli a ME mohlo začít. Měření bylo celkem bez větších problémů a tak jsme pomohli Milanosovi postavit budoucí ”hobitín” (vysvětlí se samo v dalším textu) a vyhlíželi první den.

Druhý den už cesta kanálem nebyla tak veselá, protože vítr byl o dost slabší, takže jsme se všichni srotili těsně před kanálem a tam už si nás člunaři museli rozebrat. My jsme se Slávkem toho pidimužíka stojícího na sloupu viděli asi pětkrát, než nás někdo zapřáhl – a to jsme pořád jeli dopředu!!!

Předpověď byla celkem pozitivní 4 – 5 Bf a polojasno. Sudí trať oproti předchozímu závodu natáhli fakt dost, takže vidět ty bojky (a že to byly pořádný koule) ve vlnách nebylo vždycky snadné. Celkem hezké svezení, Kubas dal 9, 9, Jára 16, 10, Eva 12, 23 a my s Mildou 20, 12. První den ovládnul Dave Wade (1, 2) následován Manu Hensem (3, 1). Vstup do závodu si asi představoval

Na vodě bylo zřejmé, že proud bude mít nad větrem výraznou převahu a tak se jelo spíš na proud. Kdo jel na vítr, splakal nad výdělkem, protože měl v tu ránu tolik výšky až to mrzelo. Eva obě páteční rozjížďky vyhrála a tak se z ní stala trochu „černá kobyla“ ME, protože výsledky OCS, 1, DNF, 1, 1 byly rozhodně zajímavé. My jsme se dojezdy 4, 7 posunuli na celkovou

29

Český Fireball 2008 díky Milanosově pohostinnosti všichni obývali jako kuchyň, sušárnu a společenskou místnost, moc se nám to nedařilo. A tady vznikl “hobitín” – nevím už která hlava otevřená přišla s myšlénkou snížit nohy hangáru na polovinu. Odolnost vůči větru se výrazně zvýšila, zakotvení jsme už taky zvládli, jedinou daní byl hluboký předklon v momentě vstupu do obydlí. Vsedě se tam vešel celkem v pohodě i Michal Šára a to je známka kvality.

jinak vicemistr světa Vince Horey, který při “pin-end” startu napral startovní loď, otevřel si špičku jak konzervu a jel to spravovat. Na pondělí už byla předpověď 5 – 6 Bf. Tak jsme čekali, co bude. A dočkali se. Pořadatelé už předem inzerovali, že vzhledem k předpovědi, je značná pravděpodobnost, že se v pondělí jezdit nebude. A na to taky došlo. Rvalo jak o život a tak bylo ježdění pro ten den zrušeno (mimochodem v tom třiadevadesátým jsme taky jeden den nejezdili kvůli silnýmu větru a druhej kvůli úmrtí krále Baudoina – a i tak se tam stačilo zkurvit 26 stěžňů za jedinej den). Protože na další den (úterý) byla předpověď stejná nebo ještě o maličko silnější, pokusila se komise přesunout lay-day ze středy na úterý, protože předpověď na středu byla již o dost mírnější. Nám, odchovancům lidově demokratických socialistických republik, přitom použila dost nepochopitelné právo veta, že stačí jediný, kdo s tím nebude souhlasit a přesun padá. Právo veta na sebe vzal jakýsi přitroublý Švýcar, argumentující tím, že musí jet pro ženu na letiště. No, jiný kraj, jiný mrav.

V úterý došlo na předpověď, vlajky byly v pozoru a rvalo zas. Náš doprovodný kouč, informátor, záchranář a týlové zabezpečení v jedné osobě – Honza Kraťas se jel podívat k vodě a vrátil se s očima navrch hlavy a informací, že to buší víc než včera. Právě v tu chvíli přišel jeden z pořadatelů s informací, že se jde na vodu – Honza nevěřil, ale my se začali chystat. Kraťas dokonce dostal nabídku jet opět jako záchranář, ale s díky odmítl. Výjezd na vodu nebyl nijak zbrklý, protože s těma loděma to docela cvičilo i na břehu a muselo se pěkně popořadě. Když jsme s Mildou proskákali až do půli kanálu a uviděl jsem (ještě z notné dálky), jak to vypadá na moři, tak se to ve mně chvíli dohadovalo a pak jsem se Mildy zeptal, jestli by mu moc vadilo, kdybychom se na to vysrali, protože jsem si nedovedl představit, co tam budem dělat a vidina zrakvené lodi mě lákala ještě míň. Milda souhlasil a tak jsme otočili a podle Jiráska (Proti

Ale zpět k pondělí. Nejezdilo se a vzhledem ke spartakiádnímu nácviku, který ve větru prováděl Milanosův hangár na svých šesti nohách, jsme se ho pokusili přikotvit. I když jsme se o to snažili skoro všichni, neboť jsme ho

30

Český Fireball 2008 Manu, a Dave určilo řešení shody, Tom čtvrtým místem hlídal titul, Dave Wade klasicky “bramborový”.

všem) jsme mazali zase zpátky. Uznávám, že to nebylo nejstatečnější, ale asi už jsem starej – jednou to přijít muselo. Ještě než jsme to sbalili, začali se vracet i ostatní, protože komise to uznala jako nejezditelný a poslala domů i zbytek flotily. Zde patří smeknout před odvahou těch, kteří vyjeli až na moře a poprali se s ním (třeba Bára s Míšou). Večer patřilo k největším hitům v baru “10 Beaufort” Kraťasovo video z výjezdu z kanálu na otevřené moře.

Rozhodčí se pak snažili odstartovat ještě jednu, ale pořád nevěřili proudu, který všechny hnal přes čáru a ne a ne tam dát černou. Když už ji tam dali a po dalším odvolání měli napsat BFD, otáleli tak dlouho, že místo BFD vytáhli “A” a jelo se domů.

Takže další den nic a před námi naplánovaný lay-day. Počasí se nalomilo – vítr maličko zeslábl, ale zato se dalo do chcaní. A to fest. Různě jsme se rozjeli na výlety každý někam (i do pivovaru na exkurzi). My se Slávkem jsme naplnili lay-day doslova – leželi jsme.

Smíšené pocity podtrhlo ještě nemastné vyhlášení a ceny na úrovni oblastního závodu (3 lahve piva a sklenička pro mistra Evropy fakt není nic moc). A tak to bylo.

Po čtyřech dnech ME jsme tedy měli 2 rozjížďky, což pořadatele vedlo ke změně, že umožnili jet 3 denně. Čtvrtek jim v tom vyšel vstříc a za pěkných 4 – 5 Bf jsme dali skutečně tři další. Vodu ovládl Tom Jeffcoate (1, 2, 1), po dojezdech DNF, DNS o sobě dal vědět Vince (3, 4, 2), jedním BFD si situaci zkomplikovali Dave Wade a Manu Hens. Do hry se naopak dostal Ludovic Alleaume (FRA – 6, 1, 4). Kubas, Eva a my jsme se střídali mezi 10 až 15, Jára po dobrých startech jezdil okolo 20.

Při vyhlašování jsme byli vidět i my Češi zásluhou Radka s Adamem, kteří vyhráli kategorii “classic boat” a Bára s Míšou, které dostaly ocenění za dívčí posádku a chrabrost. Skoro se prosadila i Eva, která zůstala jen dva body za vítěznou Derian Scott v kategorii “žena za volantem”. Poděkování: Kraťasovi, který se o nás staral jak o vlastní ať už po stránce sportovní, kulturní či jiných.

Poslední den se startovalo dokonce dříve, ve snaze ujet více rozjížděk, ale nakonec z toho byla jen jedna. Moc se povedla Evě, která bojovala o trojku, ale nakonec dala pěkných 5. Jára dal slušných, my s Kubasem jsme bloudili (21, 23). Na čele bojovali kromě Evy všichni adepti na medaile (na druhém místě byla před posledním dnem trojshoda!). Pořadí v cíli – Ludovic,

Milanosovi a jeho hobitínu. Bez toho bychom to asi nepřežili. Mimochodem – aplikoval jsem hobitín s Cadety na MS v Medembliku, ale holandské bouře jsou asi silnější. Ačkoli snížen, skončil rozmlácen na padrť (nebo tam zrovna běželi divoký sloni).

31

Český Fireball 2008 mezi 7-10 m/s, společně s v intervalech chodícími skupinami velkých vln, sliboval, po dlouhé době a v této sezóně vůbec vzácný, skvělý jachtařský zážitek.

Omluva: Všem, o kterých jsem se nezmínil, ale píšu to se značným odstupem (nevymlouvám se, to je moje chyba) a už neudržím všechno ;o))).

Hned od první rozjížďky se jasně projevilo, že jsme letos příliš tvrdších podmínek nezažili, tudíž na ně nejsme připraveni! Poměrně často se na hladině objevovala krásná dna našich Bólů :-) Suverénně si počínal Hlaváček s Fantýskem, sekundoval mu Řáno, my jsme se postupně prokousali na trojku přes výborně jezdícího Milanose a jako vždy skvělého Vládi se Zdendou. Kubáska tentokrát se Slávkem zdrželo pár nepovedených manévrů, Slávek si asi zkoušel nové rukavice…hrůza jak bez nich dopadl! Další tři rozjížďky jsem už moc okolí nesledoval, skvěle jsme vystartovali, ten kdo s námi točil první bílou, buď odpadl z technických důvodů, nebo nepovedeným manévrem a tak jsme si dojeli pro tři jedničky. V třetí rozjížďce nás JUNJUN hodně podržel, když z po halze hozené již před modrou bójkou nejdříve zázračně ustál obrovský náklon do návětří, pak nevím jak objel bójku z té správné strany, aby v zápětí zajel celý pod vlnu, ze které opět vyplul, nechápu!!! Každopádně jsme konečně použili a řádně vypláchli naše nové dunely, jejich funkčnost je opravdu nevídaná! Po poslední rozjížďce a třetí jedničce v řadě jsme se i my, tak trochu v transu, odporoučeli do chladných vod Novomlýnské nádrže. Sobotní vítr byl opravdu skvělý, nikterak extrémní, bez větších potíží a zbytečného vyprašování plachet jsme jezdili s nastavením na střední vítr, trochu mě mrzí, jak je nakonec veškerá zásluha přičítána váze posádky a ne způsobu, jakým vedou loď, nemyslím, že výkon roste úměrně s počtem spořádaných knedlíků!

Všem, že mi to tak dlouho trvalo. Řáno

Modrý hrozen Nové Mlýny Datum: 9.12.2008 Asi se budu opakovat, ale na Nové Mlýny se prostě pokaždé těším, zvláště na ty podzimní, spojené s představou nefalšovaného burčáku! Když pak ještě, jindy nepříjemnou a dlouhou cestu, strávíte v jenom voze s kamarády a neustále dokola hrajícím DVD s koncertem Tří sester, nemá to chybu :-) Na Mlýnech nám to vždycky šlape, o „bednové“ umístění nás poslední dobou připravily snad jen technické problémy a tak jsme si dělali zálusk i tentokrát. Pravdou je, že jsme tak trochu kalkulovali s nepřítomností našich předních posádek, které se měly účastnit závodu v Chorvatsku. Vše nakonec dopadlo jinak a tak se sešlo dvacet Fireballů včetně těch nejlepších s výjimkou Evči a její Skořápky. S předpovědí sice chladného, ale větrného víkendu, po dlouhé době s novými plachtami a s Jirkovo tvrzením, že je ve špičkové formě, jsem ale neházel flintu do žita! Po páteční lehké ochutnávce burčáku v nejvýše položeném stánku a klidné noci, jsme se probudili do sychravého rána a po velkém přemáhání navlékli navlhlé hadry jachtařské. Rovný severozápadní vítr o příjemné síle

32

Český Fireball 2008 Ani sobotní večírek, přes únavu a namrzlé klouby, nepostrádal úroveň, a tak jsme po prohlídce několika podniků, skončili tradičně na bowlingu. Nedělní ráno nám nepřineslo co se týká počasí nic nového, snad jen vítr byl výrazně mírnější, mokré hadry jachtařské pod pergolami překvapivě takřka uschnuly, vůbec celkové zázemí v YC DYJE doznalo výrazného zlepšení a zaslouží si pochvalu. Podle plánu byla odstartována pátá rozjížďka, pro nás velmi důležitá. Přes ne zcela povedený start, na kterém výrazně zaškodil Radim, jsme se došplhali na jedničku první, abychom v zápětí pustili Kubase se Slávkem, který měl už ruce zabezpečené lepenicí. Řánu spěchajícího za námi jsme ale již nepustili a tak jsme mohli při posledním startu na černou vlajku zůstat v klidu, bylo již rozhodnuto… Kubásek ani v poslední rozjížďce nedopřál Řánovi jedničku a stejně tak dopadlo i celkové pořadí poháru pro rok 2008. Co dodat, nikdo nezmrzl a myslím, že nejen my jsme odjížděli domů z dobrým pocitem ze skvělého závodění!

JUN+JUN 14521

33

Český Fireball 2008

34

Český Fireball 2008

Prezident Petr Kořan Za Jednotou 935/9 Neratovice 277 11 Víceprezident (Morava) Jan Buchta Skalky 34 Brno 616 00 Sekretář Tomáš Musil Chrudimská 6 Praha 3 130 00

Pokladník Ladislav Vomáčko Vltavská 270 Štěchovice 252 07 Hlavní měřič a evidence lodí Ing. Michal Jukl Thámova 16 Plzeň 301 00

Webmaster Jan Krátký Karla Šafáře 58 České Budějovice 370 05 Český svaz jachtingu Sekretariát Atletická 100/2, PS 40 Praha 6 - Strahov 160 17

telefon

e-mail

telefon

e-mail

telefon

domů +420 315 684232 práce +420 315 683187 mobil +420 602 234475 [email protected]

domů +420 5 46210706 práce mobil +420 603 949107 [email protected]

e-mail

domů +420 2 72739421 práce mobil +420 606 458852 [email protected]

telefon e-mail

mobil: 603 242 619 [email protected]

telefon

e-mail

domů +420 377 448 304 práce +420 378 042 769 mobil +420 604 384 988 [email protected]

telefon

mobil

ICQ e-mail

35258410 [email protected]

telefon/fax e-mail www

35

+420 602 560 362

+420 2 20513656

[email protected] http://www.sailing.cz/aktuality.php

Český Fireball 2008

36