Československý exil a Rádio Svobodná Evropa (RSE)

KAPITOLA 5

Československý exil a Rádio Svobodná Evropa (RSE)

ÚVOD Součástí ideologické propagandy ve studené válce byla rozhlasová vysílání ze západních zemí do Sovětského svazu a jeho satelitů. Mezi nimi je třeba zmínit BBC, Deutsche Welle, Radio Vaticana, Hlas Ameriky (Voice of America) a především Rádio svobodná Evropa (RSE) / Rádio svoboda (RS). Tyto poslední dvě stanice byly vytvořeny Národním výborem pro svobodnou Evropu (NCFE). Úkolem NCFE bylo „pomoci nefašistickým a nekomunistickým exulantům najít živobytí v užitečných povoláních v době pobytu mimo vlast […], podporovat a pomáhat prosazování osobní svobody v Evropě a jinde“.1 Politická činnost československého exilu ve Spojených státech byla od samých počátků spojená s Rádiem Svobodná Evropa (RSE). V roce 1947 vydala Národní bezpečnostní rada Spojených států směrnici NSC 4-A, která nařizovala řediteli CIA, aby „inicioval a řídil […] tajné psychologické operace, které budou působit proti sovětským a Sověty podněcovaným činnostem představujícím hrozbu světovému míru“.2 Za 1 2

5

Richard H. Cummings: Cold War Radio: The Dangerous History of American Broadcasting in Europe, 1950–1989, London 2009, s. 9 National Security Council, NSC 4-A 17 December 1947 (faksimile), in: Michael Warner: (ed.): CIA Cold War Records: The CIA under Harry Truman,

157

Dlouha cesta k vitezstvi - 2015.indd 157

30.4.2015 9:20:48

dlouhá cesta k vítězství

tvůrce Rádia Svobodná Evropa lze považovat George Kennana, ředitele Politického plánovacího štábu amerického ministerstva zahraničí a Franka Wisnera, ředitele Kanceláře speciálních projektů CIA. Dne 4. srpna 1948 Wisner oznámil, že „projekt tajného rádiového vysílače byl v principu schválen“.3 Ideové, politické a operační předpoklady pro vytvoření RSE byly vytyčeny. Arch Puddington charakterizuje RSE následovně: Úvod

„Rádio svobodná Evropa, které vysílalo do zemí východní Evropy pod sovětskou nadvládou, bylo prokazatelně nejvlivnější politicky zaměřenou mezinárodní rozhlasovou stanicí v dějinách. Jeho publikum se počítalo na miliony a mezi jeho posluchače patřili jak dělníci, tak disidenti jako např. Lech Wałęsa a Václav Havel či vysoce postavení komunisté, kteří rádio poslouchali z důvodů nespolehlivosti svých vlastních kontrolovaných a cenzurovaných médií.“4 Vysílání RSE hrálo v činnosti československého politického exilu klíčovou úlohu a stalo se jeho nejdůležitější zbraní. Československá redakce se začala vytvářet na začátku 50. let. Šestého dubna 1950 NCFE jmenoval Ferdinanda Peroutku ředitelem celé československé redakce v New Yorku a Pavel

3 4

Washington 1994, s. 174 (překlad FR), dostupné online: https://www.cia. gov/library/center-for-the-study-of-intelligence/csi-publications/books-and-monographs/the-cia-under-harry-truman/pdfs/Part%20II%20-%20 The%20CIA%20Under%20DCI%20Hillenkoetter.pdf [30. 9. 2014]. Richard H. Cummings: The Dangerous History of American Broadcasts in Europe, 1950–1989, London 2009, s. 6–9. Arch Puddington: Broadcasting Freedom: The Cold War Triumph of Radio Free Europe and Radio Liberty, Lexington 2000, s. IX.

158


30.4.2015 9:20:48

KAPITOLA 5

Tigrid se stal programovým ředitelem pracoviště v Mnichově, odkud se vysílalo.5 Vysílání do Československa začalo 1. května 1951 a zahájil ho prezident NCFE Charles Jackson, který následně představil Ferdinanda Peroutku jako ředitele redakce. Ten pak sám promluvil k posluchačům: „Jestliže nic jiného, starý tyran byl upřímnější. Nestaral se už o toho, koho zdrtil. […] Ale moderní tyran dělá zároveň dvě věci: mučí národ a přikazuje mu, aby se usmíval jako u fotografa. Neboť zatím, v té době, která dělí staré tyrany od nových, byla vynalezena ta strašná a ta mizerná věc – propaganda totalitního státu. Novodobý tyran vždy vysílá dvě tlupy: ozbrojence a padělatele pojmů; robustní chlapy a mužíčky s brýlemi a vpadlou hrudí; surovce, kteří národ bijí a jiné surovce, kteří za to jménem národa děkují. Za policajtem, někdy i před ním, jde lhář. […] Před třemi lety poslali na nás, do našich redakcí, ozbrojené davy z ulice a dali je hlídat ozbrojenou policií, abychom jim nic neudělali. Tyto temné davy obsadily naše tiskárny, naše redakční místnosti […]. A když tak stáli proti nám, vždy sto ozbrojených proti jednomu neozbrojenému, řekli nám: Teď jsme vám dokázali, že nemáte pravdu! To se teprve ukáže, kdo má pravdu, až tato rozhlasová stanice rozbije komunistický monopol na mluvení k československému lidu.“6 5

6

Československý exil a Rádio Svobodná Evropa

Prokop Tomek: Rádio Svobodná Evropa a jeho československá redakce, in: Marek Junek a kol.: Svobodně! Rádio Svobodná Evropa 1951–2001, Praha 2011, s. 23. Přinášíme nyní dva zahajovací projevy Radia Free Europe (Ferdinand Peroutka), Skutečnost 3, 1951, č. 5, s. 84–85; nejnověji otištěno in: Ferdinand

159


30.4.2015 9:20:48


Po Peroutkovi se ujal slova Pavel Tigrid:

Úvod

„Drazí posluchači, naše stanice má především bojový a politický úkol […]. Naše ofensiva je vedená proti komunismu a sovětizaci, proti představitelům teroristického režimu. […] Je naším úkolem odhalovat komunistické plány […]. Dnes povstává silný nepřítel všech komunistických informátorů, agentů-provokatérů a volavek, všech nelidských dozorců ve vězeních a pracovních táborech, soudců a členů komunistické jurisdikce, všech propagátorů komunistické ideologie: Rádio Svobodná Evropa, které odhalí jejich jména jedno po druhém, všichni se ocitnou na černé listině demokratického světa a Češi a Slováci je odvrhnou na smetiště opovržení.“7 RSE A RADA SVOBODNÉHO ČESKOSLOVENSKA

RSE a Rada svobodného Československa

Na provozovatele stanice, NCFE, byla úzce napojena i zmíněná čelná exilová organizace Rada svobodného Československa. Výbor neváhal zasahovat do záležitostí Rady a skrze Ferdinanda Peroutku byl detailně informován o tom, co se v ní děje.8 NCFE ukončil svoji podporu Rady v roce 1957.9 Vedle Peroutky a Tigrida pracovali v prvních letech v RSE Miloslav Kohák, Julius Firt, Martin Kvetko a Jaroslav Pecháček.10

7 8 9 10

Peroutka pro Svobodnou Evropu, usp. J. Bednář, Praha 2003, s. 9–10. Puddington: Broadcasting Freedom, s. 4–5. Raška: Opuštění bojovníci, s. 118–120. Tamtéž, s. 146. Tomek: Rádio Svobodná Evropa, s. 30–34.

160


30.4.2015 9:20:48

KAPITOLA 5

RSE A ROK 1968 Pražské jaro „bylo obhajobou tolerance reformního komunismu, kterou RSE přijalo po Maďarské revoluci“.11 I když RSE nadšeně podporovalo pražské jaro, jeho nadšení neslo jisté stopy opatrnosti. Jakmile začalo být jasné, že pražští reformátoři mají v úmyslu zahájit vážné změny, včetně zaručení svobody projevu, RSE upustilo od výzev, aby se věci posunuly dopředu. Směrnice vydaná na konci února 1968 nazvaná „Čerstvý vítr v Československu“ naznačila, že RSE chce „fungovat jako národní komunikační centrum reformních sil“.12 Po invazi armád Varšavské smlouvy do Československa vedené sovětskou armádou podalo RSE obdivuhodný výkon. Jeho vysílání představovalo kombinaci zpravodajství, komentářů a odborných analýz. Stanice vyzývala ke zdrženlivosti a klidu a žádala československou mládež, aby „neprovokovala okupanty a nepředváděla hrdinství“.13 RSE také detailně informovalo o protestu ministra zahraničí Jiřího Hájka proti sovětské agresi v OSN.14 Během „normalizačních“ let se československá redakce RSE začala měnit. Nová generace novinářů dobře známých v Československu věděla, jak oslovit posluchače za železnou oponou. Jmenovitě šlo o Slávu Volného, Karla Jezdinského, Josefa Jedličku a Milana Schulze.15 V 70. letech přešlo řízení RSE z CIA přímo pod vládu Spojených států, což pro řadu zaměstnanců nebyla vítaná změna. Obsah jednotlivých vysílání byl důkladně monitorován a často upravován, což vnímali 11 12 13 14 15

Československý exil a Rádio Svobodná Evropa

Puddington: Broadcasting Freedom, s. 146. Tamtéž, s. 146–147. Tamtéž, s. 151. Tamtéž, s. 157. Tomek: Rádio Svobodná Evropa, s. 38.

161


30.4.2015 9:20:48


RSE a rok 1968

jako cenzurní zásahy, také nechápali nutnost udržovat dobré vztahy s důležitými americkými kongresmany a senátory. Zaměstnanci si nicméně cenili úrovně osobních platů, které byly mnohem vyšší než v ostatních rozhlasových stanicích, i když si byli zároveň vědomi, že přispěvatelé na volné noze jsou placeni mnohem méně, než povolují německé předpisy.16 V 80. letech Rada svobodného Československa kritizovala RSE za „pasivní povahu“ politických informací17 a vyjadřovala svoji nespokojenost s vysíláním, protože stanice dávala přednost myšlenkám pražského jara a eurokomunismu. Zaznívala odtud také kritika personální politiky RSE a zaměstnávání bývalých komunistů. Memorandum Rady vyzývalo ke zvolení nového ředitele a zaměstnávání většího počtu pracovníků bez komunistické minulosti a doporučovalo, aby se československému exilu a otázkám s ním spojeným věnovala větší pozornost; větší důraz měl být kladen na Masarykovu Československou republiku.18 Roku 1982 Samuela Belluše v pozici ředitele nahradil Josef Schneider, po kterém v roce 1983 následoval Otto Pick a v roce 1985 Zdeněk F. Šedivý. Rádio Svobodná Evropa bylo podobně jako činnost mnoha exilových organizací omezováno konflikty mezi Čechy a Slováky. Někteří Slováci trvali na „nezávislé a oddělené slovenské redakci“. Podrobnosti o slovenském podílu v RSE jsem shrnul dříve.19 Detailní informace o podmínkách slovenských zaměstnanců v RSE a o některých problémech mezi

16 17 18 19

Ota Filip: Osmý čili nedokončený životopis, Brno 2007, s. 572–575. CČSES, Sbírka Rady svobodného Československa, Memorandum Rady svobodného Československa Rádiu Svobodná Evropa, 2. prosince 1982. Tamtéž; viz též Tomek: Rádio Svobodná Evropa, s. 40–41. Raška: Opuštění bojovníci, s. 165–168.

162


30.4.2015 9:20:48

KAPITOLA 5

Čechy a Slováky lze najít rovněž v monografii Jozefa Špetka.20 Nejnovější hodnocení česko-slovenských vztahů v RSE podal Marek Junek,21 který tuto kapitolu uzavírá takto: „Žádná ze snah rozdělit československou redakci tak až do roku 1992 nebyla úspěšná. Společné vysílání přežilo pád komunismu a rozdělilo se až poté, co bylo naprosto jasné, že na území Československa vzniknou dva nové národní státy.“22 ROLE RSE V ROCE 1989

Česko-

Na začátku roku 1989 vystřídal úřadujícího ředitele československé sekce, lékaře Karla Kašpárka, Pavel Pecháček, který po roce 1968 v RSE pracoval a poté přestoupil do Hlasu Ameriky. Na konci roku 1988 skončilo rušení signálu vysílání RSE do Československa. V roce 1989 začala redakce do vysílání zařazovat necenzurované zprávy a informace, které telefonicky poskytovali dobrovolníci z Československa. Když byl disident Václav Havel znovu souzen, byl proti němu jako důkaz použit jeden rozhovor, který v té době RSE poskytl.23 Na podzim ve vysílání zazněla nelichotivá nahrávka projevu Milouše Jakeše a také byla přečtena jména signatářů petice „Několik vět“. Vysílání RSE si získávalo v Československu stále více posluchačů.24

20 21 22 23 24

slovenský exil a Rádio Svobodná Evropa

Jozef Špetko: Človek v sieťach. Slovenské slovo z rozhlasovej stanice Slobodná Európa, Bratislava 2005. Marek Junek: Slovenská redakce Rádia svobodná Evropa, in: týž a kol.: Svobodně! Rádio Svobodná Evropa 1951–2001, Praha 2011, s. 60–68. Tamtéž, s. 67. Jackson Diehl.: Dissident Havel Convicted in Prague, Washington Post, 22. února 1989, s. A1. Puddington: Broadcasting Freedom, s. 301–302.

163


30.4.2015 9:20:48


Role RSE v roce 1969

Během rozhodujících dní listopadu 1989 odletěl Pavel Pecháček do Prahy a zde mu byla udělena formální akreditace novináře. Pecháček mohl vysílat záznam z první masové demonstrace na Václavském náměstí, redaktorka RSE Lída Rakušanová uvedla proslovy Václava Havla, Jiřího Bartošky a zpěv státní hymny v podání disidentské zpěvačky Marty Kubišové. Ačkoliv Pecháček byl z Československa 24. listopadu 1989 vyhoštěn, jeho přítomnost během klíčových událostí byla důležitou událostí symbolizující kulminaci činností československé sekce RSE.25 ZVLÁŠTNÍ AKTIVITY RSE

Zvláštní aktivity RSE

Činnost RSE se neomezovala jen na rozhlasové vysílání. V propagandě proti komunistickému režimu vynakládala obrovské náklady na šíření tištěného materiálu v balónech přes československou státní hranici v 50. letech. Prvním takovým projektem RSE byla balónová operace, která začala v letních měsících roku 1951. Akce s krycím názvem „Balóny svobody“ byla oznámena 14. srpna 1951 jako „zahájení nového dramatického způsobu, jak spojit národy za železnou oponou. […] V noci z 13. na 14. srpna vypustili z oblasti poblíž československo-německých hranic dva a půl tisíce balónů s dvěma a půl miliony letáků. […] Volá hlas Svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Vyzýváme všechny příslušníky šesté kolony svobody [!], aby neprodleně informovali své dobré přátele, že svobodný svět dnes zaslal do Československa dva a půl milionu dopisů všem českým a slovenským vlastencům.“26 25 26

Tomek: Rádio Svobodná Evropa, s. 44. Týž: Balóny svobody nad Československem, in: Marek Junek a kol.: Svobodně! Rádio Svobodná Evropa 1951–2001, Praha 2011, s. 155–156.

164


30.4.2015 9:20:48

Československý exil a Rádio Svobodná Evropa (RSE)

Recommend Documents